kdo nesoutěží, jako by nebyl

Akuna Busine nesss News

BULLETIN PRO DISTRIBUTORY SPOLEČNOSTI AKUNA CZ. URČENO POUZE PRO VNITŘNÍ POTŘEBU

1/2006

Soutěž „Hello, Canada“ vyvolala mezi distributory vlnu nadšení.

editorial

„kdo nesoutěží, jako by nebyl“

Vážení přátelé, Přistihl jsem se při tom, že se rozmýšlím, jestli napsat tento úvodník skoro na stejné téma jako ten minulý. Ale pak jsem si řekl: proč ne? Je přece chyba, neoznámit dosažený úspěch jenom proto, abychom se pořád neopakovali. Nic na tom nemění skutečnost, že bychom mohli referovat o růstu našeho obratu skoro každý měsíc. To, že je něco trvalé, ještě neznamená, že je to samozřejmé. Listopad 2005 byl pro českou společnost opět rekordním měsícem. Oproti průměrným tržbám byly ty listopadové více než o čtvrtinu vyšší. S tím se však počítalo, protože v té době vrcholila soutěž o místa v Top Ten Teamu a současně běžel předvánoční program slevových kuponů. O to střízlivější byly naše odhady prosincového obratu. Zmýlili jsme se a moc nás to těší. Ve srovnání s rokem 2004 dopadl prosinec 2005 zhruba stejně. Jenže zatímco v prosinci 2004 ještě současně běžela soutěž TTT a vánoční akce, v prosinci 2005 ne. Dobíhaly pouze slevové kupony. Distributoři po velkých listopadových nákupech „odpočívali“. Všimněte si, prosím: výkonu, který byl v roce 2004 vrcholný, je o rok později dosaženo v oddechovém tempu. Prosinec 2004 by se správně měl srovnávat s listopadem 2005. Tam činí rozdíl 25 %. To je obrázek růstu české Akuny. A pak ať mi někdo říká, že je český trh nasycený. I v Česku, kde už Akuna působí šest let, je pořád kam růst. Nezapomeňte na to, až vám někdo bude říkat, že růst musí být v dalších letech zákonitě pomalejší. Není to pravda. Možná to bude pravda za dalších deset let. Ale do té doby bude růst takový, jací budete vy. A jací budete, to záleží jen a jen na vás samotných. Chce to jen jedno: motivaci. Nezapomeňte při každé příležitosti informovat své partnery a zájemce o všech výhodách, které jim spolupráce s Akunou nabízí. Informujte je zaujatě, s vervou a nadšením. To, že je něco trvalé, ještě neznamená, že je to samozřejmé. René Lelek

„Kdo nesoutěží, jako by nebyl…“ Tak charakterizoval jeden z distributorů dopad nové soutěže na všechny sítě Akuny CZ i každého jednotlivého obchodníka. Zaujala především naprostá

rovnost v soutěži. Rozhodují pouze osobní odběry a nezáleží tedy na tom jestli soutěží novopečený Leader nebo Vice President. Jednoduchá pravidla silně motivují a zájezd do Kanady láká.

ݎÕâˆÛ˜‰â?iâ`

£ä

«Àœ

ÛÞۜi˜ßV…

Ü Ü Ü° > Ž Õ ˜ > ° ˜ i Ì

ēŽÕ˜Þ°

iœ]

>˜>`>°°°

I ten, kdo se na vítězství v soutěži necítí, doufá ve štěstí při losování a bude se těšit na prémii v podobě produktů. Ale soutěž přináší mnohem víc… (str. 2 a 12)

právě se vrátili z Varadera Po lodi se jim nestýskalo, zájezd splnil všechna jejich očekávání. Ve čtvrtek 26. ledna v časných ranních hodinách přistáli na Ruzyni účastníci zájezdu Akuna Carribean Trip na Kubu. Kdo se účastní oslav výročí společnosti, pozná je podle opálených obličejů, zářících spokojeností, energie, kterou načerpali na proslavené „nejkrásnější pláži světa“, ale i podle šoku z téměř šedesátistupňového teplotního rozdílu, kterému byli vystaveni ze dne na den. O své zážitky se s Vámi podělili na stranách 4–5.

„nový průvodce je skvělý!“ První spontánní ohlasy vycházejí z pocitů, na zkušenosti si počkáme. Distributoři oceňují jednoznačné určení celého průvodce pro první setkání s nabídkou zboží a služeb Akuny, podrobnější informace o společnosti,

lepší integraci certifikátů v produktové části, jasné a přehledné rozdělení, a v neposlední řadě i významně rozšířené motivační stránky. Zdá se také,

že Akuna našla svůj firemní styl barevných tiskovin. Všem, kteří se ozvali, se líbí víceméně všechno. Více ohlasů přineseme v příštím čísle.

nové cesty péče o zákazníky Pod logem A4Q se skrývá centrum pro péči o zákazníky v Kroměříži. Snaha o zdokonalení péče o zákazníky a zejména o zvýšení efektivity u distributorů s rozsáhlými sítěmi vedla Marka Moroně k pokusu o implantaci některých současných metod CRM (Customer Relationship Mana-

gement – Řízení vztahů se zákazníky) do network marketingu. K tomu účelu zřídil v Kroměříži středisko, kde najdou zázemí jeho partneři, kteří se k jeho zajímavému projektu připojí. (str. 6)

Akuna Business News

1

události, sdělení společnosti

k čemu je nová soutěž Cílem není zvyšovat podíl osobní činnosti na obratu, ale povzbudit růst. Proto jsme také od samého začátku zavedli trvalé slevy a pozice včetně přiznání generačního bonusu. Motivační pobídky ke zvýšení výkonu jsme soustředili do soutěží a incentivních programů. Je pochopitelné, že jsme při jejich vypisování byli vedeni potřebami začínající firmy co nejrychleji vybudovat obchodní sítě. Proto byly první ročníky soutěže TTT zaměřeny především k tomuto úkolu. Postupem času se však začalo ukazovat, že stanovit podmínky jedné univerzální soutěže pro všechny je velmi těžké. V každém případě se nám to ne zcela dařilo, i když jsme se o to vytrvale pokoušeli. Přes veškerou snahu nebylo možné naladit algoritmus TTT tak, aby naprosto přesně zohledňoval jak počáteční úsilí nadšených nováčků, tak vytrvalou dlouhodobou sponzorskou

Když jsme naši společnost zakládali, stanovili jsme si několik základních pravidel, podle kterých ji chceme řídit. Jedno z nich bylo, že budeme své spolupracovníky motivovat pouze pozitivně. ročně vypisovaným soutěžím a programům přibývaly soutěže a programy sezónní, jinak časově omezené a jednorázové. Všechny přinášely distributorům nezanedbatelné výhody navíc, od ještě výhodnějších podmínek k získání auta v programu Toyota, přes výhry rekreačních pobytů či finančních částek až po produkty zdarma. Každá z těchto soutěží měla vlastní pravidla a sloužila k jinému účelu. A to jsem se ještě nezmínil o kreditních programech, levném telefonování a dalších výhodách, které jsme v průběhu šesti let zavedli, na čas či natrvalo. Když je něčeho moc, je toho příliš, říká se. Už delší dobu pozorujeme, že množství výhod, nabízených navíc ke

členy VIP klubu a managementem domysleli do podoby pravidel.

ݎÕâˆÛ˜‰â?iâ`

£ä

«Àœ

ÛÞۜi˜ßV… ēŽÕ˜Þ°

2

Akuna Business News

Ü Ü Ü° > Ž Õ ˜ > ° ˜ i Ì

tí i majitel jediného kuponu, bude pro všechny vysoce moiœ] tivačním faktorem. Do soutěže se tak totiž může přidat

>˜>`>°°° kdokoliv a kdykoliv. Jediným omezením je tříměsíční doba Nová soutěž je zaměřena jednoznačně a konec soutěže v září. na růst a stabilizaci obratu distributoDalší výhodou nové soutěže je možra, a zároveň na růst jeho sítě. nost kdykoliv podle potřeby k ní přiV nesmírně jednoduchých pravidlech dat sezónní prémii a v určitých měsívšak o budování sítí nic nenajdete. cích tak zvýšit motivaci soutěžících. Celá soutěž má vlastně jedinou podNapříklad hosté Gala Night mohou za mínku – osobní obrat: za 4 200 bodů splnění podmínek soutěže v únoru ve tříměsíčním období jedno balení a v březnu získat zpět 1 000 Kč Alvea a kupon, za každých 700 bodů za svou vstupenku. Úspěch v této soutěži nelze postavit navíc během těchto tří měsíců roste Soutěž tak má trvalý charakter, ale na osobním prodeji zboží. počet kuponů geometrickou řadou až zároveň umožňuje při zachování jeddo 7 000 bodů, za které dostane souněch pravidel v sobě sloučit sezónní práci zkušených distributorů. Nebylo kompenzačnímu plánu, vedlo ne těžící 16 (!) kuponů. a jednorázové soutěže. to možné také proto, že se tržní podk posílení, ale k oslabení motivace, V této souvislosti bych si dovolil poraNezanedbatelným faktorem je fakt, že mínky, a tím i potřeby Akuny i jejích k dezorientaci distributorů ve spleti dit: Vážení méně zkušení distributoři, se na financování soutěže podílejí distributorů, vyvíjejí a mění. kritérií a pravidel, k jakémusi „zahlnenechejte se mýlit. Úspěch v této čeští Vice Presidenti. Budou o to více Došli jsme k závěru, že nám jeden cení výhodami“, které proto, že je jich soutěži nelze postavit na osobním motivováni a určitě nepromeškají jeprogram nestačí. Posunuli jsme tedy tolik, jakoby ztrácely svou cenu. prodeji zboží. Minimální měsíční oddinou příležitost k její propagaci. nastavení pravidel TTT směrem k všeUpozorňovali nás na to i sami distriběr zboží za 1 400 bodů (40 ks AlJe potěšitelné, že se tato myšlenka strannosti a zavedli nový program butoři. vea) vás povede ne k obcházení zázrodila v jejich středu a vedení spo„Získej své auto“, zaměřený zvlášť na Stáli jsme před úkolem soutěžní a inkazníků, kteří si kupují jednotlivé lečnosti jim za to děkuje. Je to další začínající budovatele sítí. centivní programy zjednodušit a tak lahve, ale především k získávání nodůkaz, že Akuna a její distributoři Naší snahou vždy bylo a bude nastavit k nim znovu připoutat pozornost, ktevých prodejců a budovatelů sítí, kteří tvoří jediný celek, jeden velký tým, podmínky všech soutěží a programů rá jim patří. Na jedné straně jsme nakupují po několika kartonech. kterému jde o společnou věc. tak, aby motivovaly co nejširší okruh Už během prvního měsíce zájem disnašich spolupracovníků, pro distributributorů dostatečně ukázal, že si souMinimální měsíční odběr vás povede především tory na všech pozicích. těž získá oblibu a asi i své stálé místo k získávání nových prodejců a budovatelů sítí. Proto byl program „Získej své auto“ v portfoliu výhod Akuny. otevřen všem. Také z jeho výhod těžili TTT bude mít jako jediná soutěž, a těží distributoři od nových Leaderů přitom nechtěli zrušit žádný z těch trV nové soutěži – na rozdíl od TTT, která oceňuje všestrannost a harmoaž po Vice Presidenty. valých. Neumím si představit, že byvyžadující přece jen určitý čas k vybunický vývoj distributorů – tj. osobní Je pořád žádoucí, aby ho využívali chom distributorům vzali jakoukoliv dování sítě, která produkuje relevantprodej, obrat sítě, její růst, sponzorvšichni, kterým vyvstala potřeba novévýhodu, kterou jsme jim jednou dali. ní obrat a generuje soutěžní body skou práci s partnery i řízení týmů ho auta. Distributoři ke své činnosti Avšak na druhé jsme se nechtěli zříct – může uspět i naprostý nováček. Vel– nadále své pevné místo v systému auto potřebují a Akuna je rozhodnuta těch jednorázových a ztratit tak námi dobře víme, že někteří distributoři firemních pobídek. zajistit jim k jeho získání co nejlepší stroj k povzbuzení okamžitých výkonů od samého startu dokážou odebrat Program „Získej své auto“ zůstane podmínky. a vyrovnávání výkyvů obratu. a umístit ve své rodící se síti ne 40, ale nadále zaměřen na tvorbu nových diRozvoj společnosti a postupný růst Když v této situaci padl na poradě VIP 60 ks Alvea měsíčně, a to trvale. Dovizí se stabilizovaným obratem. distributorských sítí si nakonec vyžáklubu návrh na zavedení nové soutěsahují tedy výkonu, za který v soutěži Nový soutěžně pobídkový program dal, abychom z TTT vyčlenili distribuže, připadalo nám to v první chvíli obdrží celých osm kuponů. doplní oba předchozí o faktor růstu. tory na pozicích NND a vyšších, kteří absurdní. Ale jen do chvíle, dokud Předpokládám také, že kombinace Přeji vám v něm mnoho úspěchů v TTT pravidelně vítězili, a zavedli pro Marek Moroń nevysvětlil, jak to myslí. přímé účasti na zájezdu za umístění a štěstí. Věřím, že to budete právě vy, ně Top Five. Pak jsme se jeho návrhu rychle chytili mezi prvními pěti nejvýkonnějšími kdo se vydá na cestu do Kanady. K těmto víceméně trvalým a každoa během několika dnů jej společně se a výhry v losování, kde může mít štěsing. René Lelek, jednatel

události, sdělení společnosti Když společnost vyhlásila soutěž „Hello, Canada“, byla to pro mne velká motivace. Mimo jiné i proto, že jsem už před pěti lety s několika kolegy v Kanadě byl. Chci se s vámi podělit o zážitky z této cesty. Budu rád, pokud si uděláte alespoň malý obrázek o tom, co se dá v Kanadě zažít. Mohu vás ujistit, že se máte na co těšit. Do Toronta jsme letěli z Prahy s mezipřistáním v Montrealu. Z torontského letiště jsme jeli rovnou do domu Forstových. Byli jsme totiž jejich hosty. Po celou dobu pobytu se o nás vzorně starali a připravili nám také bohatý „turistický“ program. Dvakrát jsme navštívili Toronto, kde jsme viděli spoustu zajímavých věcí. Při prvním výletu zaujalo pánskou část naší skupiny muzeum ledního hokeje, dámská část využila nákupů

synchronně s 3D obrazem na plátně. Vjem z projekce byl tak bezprostřední, že především u záběrů z vozíku horské dráhy se člověk cítil, jakoby v něm skutečně byl. Navštívili jsme také muzeum voskových figurín Movieland s postavami ze známých filmů. Někteří si zahráli ve velkém Casinu. Před večerním odjezdem se nám naskytl nádherný pohled na vodopády, nasvětlené barevnými světly. Rezervace Muskoka Lake, kde jsme

Kanada: stojí za to soutěžit! v obrovském nákupním domě v centru Toronta. Zašli jsme i do české restaurace a dali si pravé kanadské jídlo: vepřoknedlozelo. Podívali jsme se na vystoupení Leška Semelky a po zbytek večera jsme se skvěle bavili. Na výletě k Niagarským vodopádům jsme projížděli po cestě, kolem které jsem poprvé v životě viděl rozlehlé reklamní plochy tvořené záhony s květinami. Po krátké cestě nás přivítala Niagara, městečko u vodopádů. Nejprve jsme zašli k horní části vodopádu, kterou jsme měli na dosah ruky. Díky vodní tříšti se nad našimi hlavami klenula duha. Celá scenérie

byla tak nádherná, že to neumím slovy popsat. Na vodopád jsme se podívali také zdola. Výtahem jsme sjeli do údolí, kde jsme dostali pláštěnky a nastoupili na loď. Tou jsme pluli kolem vodopádu na americké straně a „nebezpečně“ jsme se přiblížili k místu dopadu většího kanadského vodopádu. Byl to vzrušující zážitek. Když už se zdálo, že skončíme pod obrovskou masou vody, loď udělala obrat a my si mohli vychutnat boční pohled na vodopád z těsné blízkosti. Ve městě bylo tolik atrakcí pro turisty, že nebyl čas navštívit všechny. Naše část skupiny navštívila „čtyřrozměrné“ kino. Křesla, do kterých jsme se připoutali bezpečnostními pásy, se s námi začala dost divoce pohybovat

Dušan Galík, N.N.D. strávili několik dní na chatě Forstových, nás okouzlila nádhernou přírodou. Scenérii různobarevného podzimního listí dominovala červeň javorů. Někteří trávili dny na rybolovu u jezera před chatou, jiní se oddávali vodnímu lyžování. Večer jsme se bavili u kytary a krmili se grilovanými pochoutkami.

Dalším z výletů byla návštěva oblasti 30 000 ostrovů. Mohli jsme se proletět nad oblastí vyhlídkovým letadlem, zvolili jsme ale dvouhodinovou plavbu lodí po „nekonečném“ jezeře. Opět bych mohl psát samé superlativy o kouzelné kanadské přírodě. Jindy nás Forstovi pozvali na pozdní oběd do vyhlídkové restaurace více než 500 m vysoké věže v centru Toronta – CN Tower. Prosklený výtah stoupal rychlostí šest metrů za sekundu a před námi se začal objevovat stále zajímavější pohled. Za chvilku jsme byli nahoře v tříposchoďovém prstenci. Během jídla jsme pozorovali prosklenou obvodovou stěnou střechy mrakodrapů hluboko pod námi. Restaurace se otáčela kolem své osy přibližně jednou za hodinu. Tak jsme se mohli pokochat pohledem na všechny strany. Šli jsme se také podívat o patro níže na otevřenou okružní terasu. Tady dal o sobě vědět pořádný

nápor větru. Pohled na Toronto a jezero byl ale úchvatný. Prošli jsme se po prosklené části podlahy a při pohledu na hloubku pod sklem někteří cítili chvění žaludku. Zašli jsme si na kávu do kavárny horního patra a sledovali, jak se teplé barvy Toronta v zapadajícím slunci mění na modrou barvu soumraku. Od věže jsme se přemístili živým večerním centrem na nedalekou diskotéku. Ze zájezdu jsme všichni byli nadšeni, Forstovi byli vzornými hostiteli. Přestože jsem byl s Akunou také v Las Vegas s výlety po okolí (Hoover Dam, Grand Canyon) a na plavbě luxusní lodí v Karibské oblasti s výlety po ostrovech, Kanada ve mne zanechala nezapomenutelné vzpomínky. Pochopitelně se soutěže účastním. Podávám takové výkony, abych z ní vytěžil maximum. Každé čtvrtletí chci mít svých šestnáct kuponů. Neváhejte a následujte mne.

vyměňte staré za nové Museli byste znát změny ve všech národních společnostech, abyste mohli posoudit pokrok, kterého Akuna za loňský rok dosáhla hned v několika oblastech firemní komunikace, zejména ve firemní kultuře a corporate designu. Byl významnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Sjednocení v těchto oblastech posunulo společnost o další stupeň na její cestě ke globální působnosti. Jedním hmatatelným důkazem toho je i nový Průvodce, který nahradil dosavadní Start Kit a je ve všech národních společnostech identický.

To zároveň znamená, že se loni zakoupené Start Kity s předplacenými smlouvami už nesmějí používat. Přechodné období, vyhlášené společností, skončilo 31. lednem 2006. Společnost však umožní všem distributorům, kteří dosud nepoužili dříve zakoupené předplacené smlouvy se Start Kitem, aby si je do konce února

vyměnili za nové dohody (Distributorská / Zákaznická dohoda) s Průvodcem. Musí se tedy jednat o nepoužitou a nepoškozenou smlouvu s hologramem, platnou do roku konce 2005, spolu s nepoužitým a nepoškozeným Start Kitem v originálním balení. Proti předložení takového kompletu v sídle společnosti a doplatku 100 Kč (což je rozdíl v ceně Start Kitu a Průvodce) jim bude vydán komplet nové dohody a Průvodce.

Akuna Business News

3

události, sdělení společnosti

návštěvu Kanady si nenechte ujít! Celý život je o zajímavých příležitostech. A možnost navštívit Kanadu je jedna z nich. Říkám to z vlastní zkušenosti. Osobně jsem poprvé tento stát navštívila v červnu 2005. Samozřejmě díky skvělému nápadu úžasných lidí z vedení Akuny. Neváhala jsem ani vteřinu. Cílem bylo překvapit paní Zdenku Forst osobní gratulací zástupců jednotlivých zemí k jejímu významnému životnímu jubileu. V režii dr. Bertlíka a syna oslavenkyně pana Michaela Forsta se celá akce vydařila na sto procent.

Překvapení bylo milé, dojemné a dokonale splnilo účel. I další zážitky spojené s pouhými třemi dny v Torontu se těžko dají vylíčit na papíře. Během této krátké doby jsme byli poctěni i možností navštívit firmu v Mississauge. Její logo je nepřehléd-

Věra Myšková, V.P. nutelné. Firma Akuna má sídlo v nádherné moderní budově. Celkové vybavení, recepce, kanceláře, výrobní hala, dohled odborníků, expedice, vzorný pořádek, naprostý přehled, všechno přizpůsobené praktickému využití – to všechno na mě udělalo nesmazatelný dojem. Harmonie vládla naprosto všude. Setkali jsme se i s nadšenými kanadskými distributory. Bez zábran komunikovali a dychtili po každé informaci.

Před časem jsme vás upozorňovali na možnost telefonovat zdarma po celém světě prostřednictvím programu Skype. Dnes si povíme o jiné možnosti, která je pro distributory, podnikající převážně v Česku, možná ještě výhodnější. Je to služba Fayn. Zřídit si linku Fayn je nesmírně jednoduché. Na internetu najdete stránku www.fayn.cz. Přečtete si informace a poučení. Jsou – na rozdíl od angličtiny u Skype – v češtině. Kliknete na ikonku „nový uživatel“. Program vám nabídne na výběr z několika možností. Vyberete si, kliknete na „aktivovat“ a vyplníte formulář. Dojde vám aktivační kód, vy si podle návodu na internetu aktivujete účet a můžete se připojit. Samozřejmě, potřebujete přístup na internet Záleží na typu připojení. Fayn je na připojení náročnější než Skype a ne vždy se dá zavést. Informace najdete na stránkách Fayn. Služba Fayn umožňuje stejně jako Skype telefonovat mezi jejími účastníky úplně zdarma. Oproti programu Skype vám ale Fayn vždycky automaticky přidělí veřejné telefonní číslo, na které se může volat ze všech telefonních sítí. Tuto službu poskytuje Skype taky, ale je placená jako Skype In

4

Akuna Business News

Většina z nich nechala pozdravovat Jiřinku Kurfürstovou, která jim nedávno byla osobně pomoci budovat jejich struktury. Dostalo se nám vřelého přijetí, přátelské pohostinnosti, dokonce i na jezeře na soukromé jachtě. Když Zdenka Forst zjistila, že jsem ještě neviděla Niagaru, osobně sedla za volant a kdo chtěl jet, viděl Niagarské vodopády. Krásný park všude kolem, domy bez plotů, noční život plný lákadel byl ohromující a nakonec romantické vodopády, jako hučící monstrum. Přepadající voda a všude kolem drobné kapičky… Vážně jeďte, stojí to za to. Lidé z Akuny jsou plni optimismu, energie, elánu a ochoty poskytnout vám přátelské zázemí. Budete obohaceni nevšedními zážitky, které vám nikdo nevezme a určitě se promítnou do vaší úspěšné cesty s Akunou. Ze srdce vám to přeji a na výherce soutěže se upřímně těším.

Fayn je moc fajn Jak na internetové telefonování v Česku. a Skype Out. Fayn má v tarifu „Fayn Free“ aktivaci zdarma a neplatíte žádný paušál. Telefonní linka Fayn se pro účastníky s pevnými linkami chová úplně stejně jako jiná pevná linka. Když vám na ni bude volat někdo například z pevné linky Telecomu, operátor mu naúčtuje hovor podle svých tarifů. Ten rozdíl spočívá v tom, že pokud si pořídíte telefonní číslo Skype, máte zahraniční číslo. Je to skvělé, pokud máte například partnery v Chicagu. Pořídíte si chicagské číslo a můžete s nimi telefonovat za cenu místního

hovoru v Chicagu. Oni Skype mít nemusí a vy neplatíte za mezinárodní hovor. Pro volání z Prahy do Brna je však takové číslo nepoužitelné, protože každý hovor by se vám počítal jako hovor z Chicaga. Služba Fayn je česká služba a česká jsou i všechna čísla. Záleží však na tom, do jakého kraje si linku přihlásíte. Jste-li přihlášení například v Praze, všichni Pražáci vám mohou volat za místní hovorné. Z Brna je to ovšem hovor meziměstský a platí se tak. Kolik budete platit za hovory, to záleží na vás, na tarifu, který si u Fayn vybe-

rete. Hovorné „Fayn Free“ je nejdražší, dražší než Telecom. Neplatíte ovšem žádné paušální poplatky. Naproti tomu za aktivaci „Fayn NonStop zaplatíte tři stovky a měsíční paušál činí 355 Kč. Jenže za tuto částku jsou všechny hovory na všechny pevné linky zdarma bez dalšího omezení a při volání do mobilních sítí platíte něco okolo tří korun za minutu. Pro všechny partnery a sponzory je však nejdůležitější tato informace: Můžete mít jedinou pevnou internetovou linku, kam se dovolají všichni. Zaplatíte buď jen to, co provoláte anebo si vyberete levný paušál a volání levnější než u Telecomu, anebo budete platit jenom paušál za volání na pevné linky. A přitom mezi sebou můžete volat zadarmo bez jakéhokoliv omezení. A to jsou hovory, za které obchodníci platí při měsíčním vyúčtování zdaleka nejvíc. Zkuste to, Fayn Free nic nestojí.

projekty

na neznámé cestě Není to projekt, který by se měl duplikovat. Alespoň ne teď. Je to pokus a musí se nejdřív osvědčit v praxi. Má všechny nevýhody klasického podnikání: nutnost mít kancelář, prezentační místnost, počítačové vybavení a spolupracovníky. Ale může přinášet zisk a především zajistit evidenci a stálé kontakty se zákazníky a prodejci.

Marek Moroń, V.P. V posledních deseti letech se byznysmeni celého světa ve snaze uspět ve stále rostoucí konkurenci značek, udržet si a zvýšit své zisky, vrhli na oblast, která byla předtím považována za nepodstatný přívěšek reklamních aktivit: na oblast řízení vztahů se zákazníky, čili CRM. Dnes ve všech odvětvích průmyslu a obchodu platí: Kdo se nevěnuje CRM, kdo neudržuje dobré vztahy se svými zákazníky, nemá šanci na úspěch. Je jedno, jestli se okruh jeho zákazníků počítá na jednotky či desítky velkých odběratelů, anebo jsou to statisíce a miliony – v globálním měřítku miliardy – domácích spotřebitelů. Znáte to jistě z vlastní zkušenosti. Spotřebitelské soutěže, dopisy a maily s lákavými informacemi… říká se tomu věrnostní programy. V Akuně také funguje účinná obdoba věrnostního programu: jsou to kumulativní slevy, setkání s lékaři, v poslední době i další firemní akce. Na rozdíl od firem, které své výrobky a služby šíří prostřednictvím velkoobchodní a maloobchodní sítě, jsou v Akuně průběžné kontakty se zákazníky zcela v rukou nezávislých distributorů. Nic nedokáže nahradit osobní vztahy se zákazníkem, jaké se praktikují v network marketingu. Je to hlavní konkurenční výhoda našeho způsobu podnikání. Pokud ovšem tento vztah funguje. Ale co se stane, když distributor svého podnikání zanechá a jeho sponzor a celá sponzorská linie je stovky nebo tisíce kilometrů daleko? Co když sponzorovi tyto kontakty nikdo nepředal? Jak si má obchodník s rozsáhlou sítí poradit s tisíci vzdálených zákazníků a – co je stejně důležité nebo i důležitější – svých prodejců? Tak to je to, co mi už delší dobu nedá spát. Osobní kontakt je nejlepší. Ale jakýkoliv kontakt je lepší, než žádný. Jestli existují technologie, které nám umožňují oslovovat více zákazníků, než stihneme osobně, jestli existují

firmy, které v tomto ohledu dosahují vyšší produktivity a tento způsob se jim vyplácí, proč se tomu vyhýbat? Že je to riziko? Ano, je to riziko.Vím, že mnoho zkušených networkerů, kteří opustili osvědčené metody budování sítí, na to doplatilo. Já se na svůj pokus nespoléhám. Ale na druhé straně se všechno vyvíjí a ten vývoj se nevyhne ani network marketingu. Někdo to zkusit musí. Tak proč ne já? Proč ne pro Akunu, když mi podnikání s ní přineslo příjem, díky kterému si tento pokus mohu dovolit? Nemám žádnou záruku, že vyjde, ale

Ty pak budeme prostřednictvím spolupracovníků – zatím dobrovolníků z řad distributorů, kteří tak ošetří i své kontakty – oslovovat nejdřív telefonicky a dohodneme způsob komunikace. Základním komunikačním kanálem bude internet. Na www stránkách centra najdou lidé všechny nové informace, na které je upozorní e-maily a newslettery – elektronické graficky zpracované dopisy. Těm, kteří nemají přístup k internetu, budeme posílat SMS. A kdo nemá ani mobil, dostane do schránky papírový výtisk.

Přípravné práce už probíhají naplno.

musím do toho jít s plným nasazením. Jinak přece ještě nikdo nikdy nic nového nedokázal. Je to moje a jenom moje riziko. A pokládám to za lepší investici než jet na rok kolem světa nebo postavit autoservis. Když to

Slibuji si od toho jednak oživení „mrtvých duší“, jednak to, že se už ze žádného zákazníka nikdy „mrtvá duše“ nestane. Naši distributoři dostanou registrační kartičky, které zákazník vyplní a buď sám nebo prostřed-

Osobní kontakt je nejlepší. Ale jakýkoliv kontakt je lepší, než žádný. dopadne nejhůř, budu bohatší aspoň o zkušenosti. Jak bude celý projekt fungovat? Říkám tomu spotřební centrum a má to být řídící středisko spotřebního programu, na kterém už dlouho pracuji. Bude pracovat pod značkou A4Q. Mělo by fungovat pro všechny mé partnery do šesté generace. A mělo by mít k dispozici kontakty na zákazníky a prodejce všech partnerů, kteří se k projektu připojí.

nictvím distributora zašle do centra. Od té doby se o něho budeme starat. Ne, že bychom mu posílali zboží, to ne. Ale budeme mu posílat informace. A pokud ztratí kontakt s naší obchodní sítí a přístup ke své láhvi, stačí, když nám zavolá. Postaráme se o to, aby se obnovil. Kromě toho budeme pořádat a technicky i organizačně zajišťovat osobní setkání. Mám na mysli pravidelné přednášky, se kterými chceme objíž-

dět republiku. Ty budeme konat ve spolupráci s místními distributory. Společně s nimi také chci zavést nějaký jednotný systém školení prodejců. Konkrétní podoba programu bude záviset na vzájemných dohodách. Umím si představit nějaký výměnný systém, ve kterém si obchodníci vzájemně zajišťují školení prodejců v místě, kde působí. Rozdíly ve způsobu práce jednotlivých obchodníků nejsou v případě prodejců nijak podstatné a přednášet budou stejně odborníci na prodej – například někdo takový, jako je ve svém oboru Jirka Zhoř. Odpadnou tak dlouhé cesty, které se vyplatí obchodníkům, ale prodejcům mohou působit mnoho komplikací. Určitě namítnete, že nic z toho nepřivede do Akuny nové zákazníky. To jistě ne, ale i na to myslím. Uvažuji o službě, která by zajišťovala kontaktní oslovení pro časově extrémně vytížené lidi, kteří z tohoto důvodu spolupráci odmítají, například pro vrcholové manažery. Této služby by se za jistých okolností dalo využít i pro účely dálkového a mezinárodního sponzoringu. Ve světě existují tisíce firem, které jsou napojeny na network marketingové společnosti a zajišťují jim školení, CRM, provozují call centra, a podobně. Tak proč by se to nedalo obrátit…? Ale opakuji, všechno je zatím ve stadiu příprav. Pokud se tento způsob udržování vztahů se zákazníky osvědčí, a bude vydělávat, podobná centra by pak mohli mít významní distributoři v každém krajském a možná časem i v okresním městě. A pokud bude program úspěšný v Česku, nic nebude bránit tomu, aby se rozšířil i do dalších zemí. Všechny, kdo mají o spotřební program zájem, srdečně zvu do Kroměříže. Kroměříž jsem zvolil proto, že je přesně na půl cesty Moravou po dálnici. Dálnice zatím ještě nestojí, ale bude do dvou tří let. Moravu opustit nechci. Mám tu většinu svých partnerů. A je odtud stejně blízko do Polska i do Rakouska. To jsou země, o které mám eminentní zájem. Pevně věřím, že moje snaha bude úspěšná a že časem vzniknou podobná centra i tam.

Akuna Business News

5

reportáž

každý den stál za to Jsou dovolené, ze kterých se vracíte a říkáte si: „Bylo to fajn, ale stačilo.“ A pak takové, ze kterých se vám domů nechce a přejete si ještě tak aspoň tři dny. Já bych na Varaderu ráda zůstala klidně i další tři týdny. (Naděžda Minářová) Zlatá perla Perly Antil Na světě je mnoho letovisek, které mají vlastní letiště. Ale letiště, na kterém mohou přistávat obří airbusy, to se hned tak nevidí. Varadero ho má. Hotel Playa Varadero 1920, kde byla ubytována většina účastníků „Akuna Carribean Trip“, je od něj asi půlhodinku cesty autobusem. Kubánská vláda se jistě snaží, aby to turisté s „convertible“ měnou v kapse měli co nejpohodlnější. Ale při přistání ve Varaderu teprve pochopíte, jak gigantická továrna na devizové příjmy je těch skoro dvacet kilometrů pláží s naprosto neobyčejným téměř čistě bílým pískem. „Když jsme se procházeli po té punčošce (aspoň z letadla tak ostrov vypadá), nestačili jsme se divit. Hotel za hotelem, všude plno prostoru na soukromých hotelových plážích, luxus…“ (J. Kurfürstová) Varadero je nevelký ostrov dotýkající se velkého ostrova Kuby, dříve nazývané perla Antil. A je to perla této perly, a ještě ke všemu zlatá. „No co mám povídat, byl to tropický ráj! To teplíčko…“ (O. Frajman) Teplota vody a vzduchu se tam na tabuli nepsala. První byla stále okolo třiadvaceti, druhá mezi šestadvaceti a třiceti, člověk ten rozdíl málem ani nepoznal. A na soukromé hotelové pláži, vybavené vším, co turista potřebuje, uplýval čas ve sladkém nicnedělání nebo při plážových a vodních sportech… či spíše zábavách. Luxus byl znát všude. A americký vliv ještě po tolika letech taky. „No představte si, v plážovém baru nalévali drinky do kelímků…“ (P. Melcher) Dobrá adresa na dovolenou se pozná mimo jiné podle možností trávení času, které nabízí. Tady nebylo Varaderu co vytknout.

6

Akuna Business News

Pro výlety na vodě podél pobřeží byly dispozici šlapadla, kajaky i plachetničky. Po pobřeží jste se mohli projet dvoupatrovým vyhlídkovým autobusem. „Byl to z toho nadhledu úžasný pohled…“ (Z. Sais) Anebo jste si mohli vychutnat vyjížďku na koních. „To jsem musel zkusit. Nikdy předtím

cokoliv, čemu rozuměli i španělštiny neznalí turisté ze všech koutů světa. A pak zahajovala diskotéka… „Žilo to tam na plné pecky.“ (J. Kurfürstová) Nejvíce se ale mezi akuňáky hrál plážový volejbal. A taky se hodně lenošilo. Na pláži bylo tolik místa, že jste na ní mohli klidně strávit osamělý den… „Chtěl jsem hlavně vypnout, a tak jsem tuhle dovolenou pojal jako relaxační. Tentokrát jsem se fakultativních výletů neúčastnil. Byl jsem tam se ženou a dcerkou… a vlastně jsem

když si povídáte po krk ve vodě, to se nedá ničím nahradit…“ (J. Krtek) „Hodně jsme se sblížili s kolegy z jiných sítí, se kterými jsme se předtím tolik neznali… a taky bylo skvělé, že s námi mohli jet rodinní příslušníci.

Poznali osobně ty, o kterých se doma pořád mluví.“ (O. Frajman) „Můj muž byl se mnou poprvé a teprve tedy pochopil, o čem mluvím, když tak básním o Karibiku a o atmosféře, která vládne na akcích Akuny. A ocenil to jako hodnotu… (J. Kurfürstová) „Na dovolené je hlavní, s kým na ní jste. Mohli jsme se dělit o zážitky, vzájemně jsem se podporovali, hecovali, bavili… (N. Minářová) Všichni bez výjimky chtěli vzkázat díky vedení a členům vědecké rady za

jsem na koni neseděl…“ (M. Janouch) Tenisový kurt byl přímo u hotelu. Kdo si chtěl zahrát a nenaběhat se, vybral si pingpongový stůl. Kdo chtěl pracovat na svých svalech a kondici, měl možnost navštívit hotelové fitness. A pokud jste už byli tak daleko, že vás znudilo i samotné moře, mohli

skoro nevytáhl paty z hotelového areálu…“ (Z. Sais) Z předchozího výčtu aktivit, které se v něm daly provozovat, leckoho napadne, že se to mnoha hotelovým hostům nemuselo ani povést. „Úžasné na tom bylo, že jste si mohli vybrat kdykoliv a cokoliv. A když jste neměli náladu na nic z toho, mohli

“Musela jsem myslet na to, jak jsem se tu ocitla. Že jsem si to nějak zasloužila. A že když tu jsem, patřím v Akuně svým způsobem mezi elitu.“ jste se namočit do sladké vody bazénu. A to je jenom několik příkladů z bohaté nabídky. Mohli jste se ještě ke všemu tomu přihlásit do animačního programu, který denně organizovali hoteloví trenéři a animátoři, čili takoví „kulturní referenti“: třeba na hodiny aerobiku, lekce salsy, dětské programy… Každý večer byl pro hosty připraven kulturní program. Mohl to být balet na populární hudbu, vystoupení akvabel, estráda, folklorní pásmo, prostě

jste se vždycky uchýlit do soukromí svého pokoje a odpočívat.“ (N. Minářová)

Akuňáci: „Byli jsme parta!“ A při tom všem lenošení, koupání, a zábavě se pořád hodně povídalo. S kým jiným než s akuňáky a o čem jiném než o obchodě. Tedy mimo jiné, protože se povídalo o všem. „Nejvíc si cením neformálních setkání. Řekli jsme si věci, které bychom si u stolu nikdy neřekli. Je to úplně jiné,

věnovanou pozornost. „Seděli jsme s Jardou Bertlíkem u bazénu až do čtvrt na čtyři a pořád bylo co povídat a řešit. Najednou jsme tam byli poslední…“ (Z. Sais) Zvláště pak ocenili A. Bizoně, který měl na starosti organizaci celého zájezdu, jednal s vedením hotelu, s průvodci… „Ležíme na pláži, mezi námi se proplétá „Endži“ a s milým úsměvem se ptá, jestli nám něco nechybí. Až nás to dojímalo… hlavně napište, že byl skvělý…“ (všichni) Součástí programu zájezd byly také „národní dny“, setkání distributorů s managementem na besedě spojené se slavnostní večeří. To české pro-

reportáž běhlo stejně jako ty ostatní v neformální příjemné atmosféře, tak typické tato setkání Akuny. Ale nebyli by to akuňáci, aby se „nepodívali za plot“, nevyšli za hranice luxusního areálu, aby nezkusili poznat, co život v této zemi obnáší.

Takže kdoví. Třeba se někteří z dnešních turistů jednou podívají na Kubu i jako sponzoři.

Polibek delfína Bezkonkurenčně nejúspěšnější atrakcí pobytu na Kubě bylo společné koupání s delfíny na moři. Loď vás dopraví k ohrazenému kusu vody, k „mořské oboře“, kde jich plave tucet. Vklouznete do vody, chvíli plavete, než si vás všimnou a pak… „Bylo to nejkrásnější ze všeho. Je to úžasný pocit, když se vás dotkne…“ (M. Bisová)

Zapomenutý svět „Vyjeli jsme si sami taxíkem. Stará Havana na nás působila, jako by se tu zastavil čas. Není to líné město, ruchu je tu víc než dost, ale připadalo nám, že jsme se přenesli o nějaké to desetiletí zpět. Po ulicích se proplétaly roztodivné tříkolky na lidský pohon, sestavené z bicyklů a autobusových sedaček, s amerikami konce padesátých let. V uličce se najdou ještě malé krámky a holičské oficíny, jaké známe z času našich babiček. V jedné jsem se nechal ostříhat… (P. Charvát) Podobné pocity zažívali i účastníci zájezdu, organizovaného cestovní kanceláří. Jenže nebyli všichni tak okouzleni. „Byl to ohromný kontrast. Jako dovolená to bylo nádherné. Moře, pláž, počasí, služby. A z této idylky vás vytrhne – musím říct bída. Chodili oblékaní docela pěkně, ale bydlí hrozně. Taky šest lidí v jedné ne moc velké místnosti… Všechno se zdálo šedé… Možná to bylo trochu i tím, že to byl jediný den, kdy nesvítilo slunce a dokonce mrholilo. (J. Burešová) „Byl to moc poučný pohled a naordinovala bych ho každému, komu se stýská po minulých časech. Tady jsem si uvědomila, jak musím být šťastná, že žiju v Česku a že my už ty časy máme za sebou. (J. Kurfürstová) Památné budovy z koloniálních dob nenechaly nikoho lhostejným. „Architektura to byla úžasná. A tak zdevastovaná…“ (všichni) Všechny tyto smíšené pocity účastníkům zájezdu večer vynahradila úžasná Tropicana. Jedno z nejslavnějších revuálních divadel světa a pravzor všech moderních revuí na všech kon-

tinentech uchvátilo všechny svým nezapomenutelným představením. Zájezd do Havany také nebyl jediný. Pohled do podmořského světa tropického korálového útesu si užili při výletu lodí do míst, kde je útes v tak mělké vodě, že k pozorování jeho pestrého života stačí šnorchl. Všichni jsme takové záběry už někdy viděli v televizi. Ale vidět to na vlastní oči, to je naprosto něco jiného. Výlet na „safari“ v džípech do provincie Pinar del Río, proslavené pěstováním tabáku a výrobou rumu, přilákal

na sedadla aut řadu akuňáků. Obojí totiž Kubánci umí nejlépe na světě. Součástí výletu byla i návštěva skanzenu předkolumbovské indiánské vesnice s ukázkami prastaré kultury a ochutnávkou „předkolumbovského“ jídla. Všem se to moc líbilo.

Setkání s Kubánci Personál hotelu byl na úrovni. Schopný, vstřícný a nesmírně korektní. „Byli úžasní, hodní, ochotní, vstřícní.

Měla jsem pocit, že se sama nesmím ani poškrábat na rameni, abych jim neubrala práci. Připadali jsme si jako královské výsosti. Jenže rub té věci je, že mají směšně malé platy a jsou prakticky odkázáni na spropitné. Neumím sice cizí řeči, ale umím číst v očích a vím, co chtějí a na co myslí. Přesto to byli otevření a laskaví lidé…“ (J. Kurfürstová) „Někdy nám připadalo nepochopitelné, že jsou tak spokojení. Jenže oni žijí většinou odříznuti od světa i od informací, nevědí, jaké jsou možnosti jinde…“ (P. Melcher) „Získat takovou práci je na Kubě výhra. Oceňoval jsem, jak si snaží vydělat. Vzorně se o nás starali a k tomu každou chvilku přinesli tu dřevěnou sošku, tu výrobek z kokosu… Bez vnucování, když jste odmítli, jen se usmáli a řekli promiňte… Zaujalo mě také, jak pečují o svá stařičká auta. Nemají žádné náhradní díly, všechno dělají na koleně… Jako my kdysi, a pak přijeli Němci a divili se jako to že nám to vůbec funguje. Jsou šikovní… Však jsem si tam taky udělal několik kontaktů, ti lidé mají příbuzné v USA a vlastně po celé Americe i po světě… a ke všemu mluví česky. (O. Frajman) Potkat na Kubě Kubánce mluvícího česky není žádná výjimka. Mezi oběma zeměmi bývalého „socialistického bloku“ vládly v minulosti velmi srdečné vztahy. Mnoho Kubánců v té době jezdilo do Československa na studia či na odborné stáže, na Kubě se to zase přímo hemžilo českými montéry a experty ze všech oborů. Z té doby nám v Česku zbyli i někteří kubánští usedlíci. „Letěli jsme čtrnáct hodin tryskovým letadlem, abychom na druhém konci světa potkali Kubánce, který mluví česky, bydlí v Berouně a zná naši Liteň…“ (J. + J. Krtkovi) „Kontakty s česky mluvícími Kubánci patřily k tomu nejhezčímu, co jsme tam zažili. Všechno nám vysvětlili, provedli nás městem, poradili… Byli to fajn lidi.“ (P. Charvát)

„Zážitek na celý život. Je to nezvyklé, zajímavé a vzrušující, plavat v moři s tak velkou rybou, která se chová jako kamarád…“ (P. Charvát) „Polibek delfína, to bylo něco. A zdálo se nám, že jsou laskavější a přátelštější než my, lidé… (J.+ J. Krtkovi) Snad každý účastník našeho zájezdu má dnes fotku, jak se objímá s delfínem… „Bylo to tolik zážitků… Každý den jsme zažili něco, při čemž jsme si říkali: To je super, co víc si můžeme přát… a příští den přišel jiný, a my si to říkali znova. Každý den stál za to!“ (N. Minářová)

„Bylo to poprvé v životě, co jsem letěla letadlem, poprvé, co jsem trávila takovou dovolenou. Kromě toho, že jsem měla pocit naprostého uvolnění a pohody, musela jsem, když jsem ležela na pláži, myslet na to, jak jsem se tu ocitla. Že jsem si to nějak zasloužila. A že když tu jsem, patřím v Akuně svým způsobem mezi elitu. Ten pocit byl k nezaplacení. A i kdybych tak teď trávila dovolenou každý rok, nikdy na Varadero nezapomenu. Protože poprvé je jenom jednou…“ (M. Bisová)

Akuna Business News

7

příběhy a názory

prý „ty se na to hodíš…“ Co bylo vaším životním snem, co jste mu obětoval a proč se vám zhroutil? Josef: Chtěl jsem vybudovat malou, ale kvalitní stavební firmu, schopnou uspokojovat nejvyšší nároky stavebníků rodinných domů. Dagmar: Začal od nuly, sám, na sádrokartonových přepážkách. Svého prvního zaměstnance přijal vlastně díky přepracování a následným problémům se zády. Prostě nestíhal. Josef: Taktak jsem na něho měl, ale nastartovali jsme a brzy přibyli další. Zpočátku se často střídali, než jsem našel ty správné. Pracně a těžce jsem je vychovával, než se naučili pracovat podle mých představ. Deset let jsem se snažil udělat dobrou firmu. A když jsem ji konečně měl, tak jsem zkrachoval. Jak a proč se to stalo? Josef: Priorita vysoké kvality nás stála hodně práce a projevovala se v nákladech. Taky o tu kvalitu každý nestál. Sotva jsme vycházeli a neměl jsem žádné rezervy. Musel jsem brát i neziskové zakázky, abych uživil lidi. Do toho přišlo pár nesplacených pohledávek, druhotná platební neschopnost… a najednou jsem neměl na výrobu. Zato milion a půl dluhů. Zavedl jsem úsporný režim a za dva roky stáhnul dluhy pod milion. Stálo mě to bezesné noci, nervy nadranc, přišel srdeční kolaps… Když jsem si uvědomil, že pokud v tom budu pokračovat, bude to trvat ještě pět let a zkolaboval jsem. Dagmar: Přes noc zlikvidoval firmu, zalezl pod peřinu a zůstal tam rok. Vůbec jsem nevěděla, co s ním mám dělat. A co jste tedy dělala? Dagmar: Byla jsem úplně bezradná. věděla jsem, že je nemocný, ale ne, co mu je… Stěžoval si na únavu, na záda, na srdce… chvilkama na tom byl líp, ale na práci to nebylo. Střídali jsme doktory, léčitele… Josef: Já jsem taky nevěděl, co mi je. Bylo to, jako když se topím. Občas se mi povedlo vystrčit hlavu nad vodu a nadechnout, a pak jsem do toho spadl znova. Tehdy jste se seznámili s nabídkou Akuny? Josef: Byli jsme na masáži a zatím, co mě masírovali, manželce kdosi vykládal o Alveu. Přemýšlel jsem, odkud ten název znám. Až pak mi to docvak-

8

Akuna Business News

„Náš příběh není tak docela o rodinném podnikání a vzájemné podpoře. Tím teprve teď začíná být. Je spíš o tom, jak skvělý obchodní výkon mé manželky a využití výhod Akuny pomohly překonat mou dočasnou neschopnost uživit rodinu, když jsem se nedokázal vyrovnat se ztrátou svého životního snu,“ říká pan Řezáč.

manželé Dagmar a Josef Řezáčovi, R.N.D. a D.L.

lo. Vždyť my ho máme doma v lednici! No a tak jsem si počkal, až u toho žena nebude a koupil jsem šedesátku. Jak se vzalo Alveo u vás v lednici? Dagmar: Koupila jsem láhev a zatajila jsem manželovi cenu, aby mi nevynadal… Řekla mi o něm kamarádka, která trpěla na astma. Já jsem měla patnáct let migrény, a tak jsem to zkusila. Patnáct let jsem se zabývala výživou, četla odborné knihy, snažila se o zdravý životní styl, brala potravinové doplňky, které mi nepomáhaly – teď už vím proč – a měla sen o obchůdku s bylinami a zdravou stravou, který byl naprosto nereálný, nebyly na to peníze. První láhev mi nepomohla. Ale na kamarádce jsem viděla, že se výsledky dostavují s delším časem. Jednou jsme dokonce spolu jeli na školení. A do toho najednou manžel přitáhl domů hromadu beden a řekl mi, že se na to docela hodím. Jak jste na to přišel? Josef: Já myslím, že to bylo moje volání o pomoc. Věděl jsem, že někde k penězům přijít musím a cítil jsem, že sám to nezvládnu. A nakonec – moje paní už začala, už Alveo koupila… Co jste mu na to řekla? Dagmar: Ani se neptejte. Nechtěla jsem podnikat, tím méně v network marketingu a už vůbec ne s manže-

lem. No a vidíte. Kdyby nešlo o výživu, v životě bych se do toho nepustila. Měla jste předtím nějaké zkušenosti s obchodem? Dagmar: Vůbec. Byla jsem tehdy ekonomkou ve státním úřadě. Ale věděla jsem, že mi vlastně nic jiného nezbývá. Bylo to pro nás tehdy strašně moc peněz. Tak jsem začala obcházet známé a nabízet. Josef: Ráno do práce, odpoledne a večer obchod, v noci domácnost. Spala v té době pět hodin denně. Dagmar: A to jsem vůbec nebyla ani zaregistrovaná. Registrovala jsem se pod svého muže až když jsem za tři týdny prodala tu jeho první šedesátku. Od té doby odebírám tu šedesátku měsíčně vždycky. Za šest týdnů jsem byla sama Leader a do roka R.N.D. Říkáte to tak samozřejmě. Dagmar: Nebylo to ani trochu samozřejmé. Musela jsem zpočátku pořádně zatnout zuby. Naštěstí nejsem moc plachý člověk, nemám stres z kontaktů s lidmi. Jenže jsem to neuměla,

takže mě mé začátky stály hodně zbytečného úsilí. Kupodivu mi to moc nevadilo, protože jsem viděla, jak lidé o Alveo stojí a moje obchodování mě brzy úplně pohltilo. Nikdy jste toho nechtěla nechat? Dagmar: Ne. Na takové úvahy jsem ani neměla čas. Nejdřív lidé potřebovali další zboží, a to mě hodně motivovalo k pokračování. A když se v Akuně stanete do dvou měsíců Leaderem a pravidelně trojnásobně plníte kvalifikaci, rychle si vás všimnou nadsponzoři. Ujal se mě Luděk Svoboda a naučil mě nejdřív ty nejdůležitější věci. Moc mu za to děkuji. Pak jsem začala dostávat pozvání na akce, kde jsem získala moc užitečných informací a dobrých rad. Učila jsem se a lepšila. A měla jsem jasný cíl – zajistit rodinu, když manžel nemohl. A pokud možno co nejdřív splatit dluhy. Jak vám v obchodě pomáhá manžel? Dagmar (se smíchem): Já ho zatím šetřím. Deprese je vážná věc a člověk se nesmí dostat do stresu, když se chce uzdravit. Aspoň podle psychologa, ke kterému jsme nakonec našli cestu – mimochodem, taky na radu od kolegy z Akuny. Takže vzhledem k tomu, že je můj sponzor, já pomáhám jemu. Josef: Někdy jsem se sám sobě smál, abych se na sebe nemusel naštvat. Moje žena byla mnohokrát produktivnější než já. Když jsem s obchodem začal, bylo to tak jedna ku deseti. Lepší se to, teď už dělám všechno pro to, abych ji dohonil. Co až se uzdravíte, vrátíte se ke svým snům? Na stavbu, anebo to snad bude obchůdek? Josef (se smíchem): Mám sice depresi ale nejsem blázen. Dagmar: Ten sen už nemám. Naše budoucnost je v Akuně. Oba to dobře víme. Nikdy jsme neměli lepší příležitost. Letos vám oběma umístění v TTT uniklo, dalo by se říct, o vlásek. Jaké jsou vaše další cíle? Dagmar: Letos autíčko od Akuny. Zatím mám zánovní mazdu, na které získávám řidičské zkušenosti. Chtěla bych se taky podívat do Kanady. Říká se tomu teorie světlých bodů… Ale především chci vybudovat pevnou síť pracovitých lidí, kterým tak nikdy nebude hrozit to, co se stalo nám. Josef: Být v pořádku a vrátit své ženě všechno, co jí dlužím za to, co pro mě udělala. Věřím, že to bude brzy.

příběhy a názory Před třemi lety jsem byla úplně na dně. Samoživitelka bez příjmů, dluhy, do toho závažné zdravotní potíže… no diagnóza „na odstřel“. Tehdy jsem si vzpomněla, že mi Marta Bisová cosi povídala o jakémsi sirupu na imunitu – název mi mezitím vypadl z hlavy – a tak jsem se za ní rozběhla. Krátce na to jsem držela v rukou svou první láhev Alvea. Bylo sice určeno pro mou dceru Simonu, ale pro jistotu jsem si nalévala také po odměrce. Vždycky jsme byly zvyklé dělit se rovným dílem. Simona měla sedmnáct a trpěla střevními kolikami, střídaly se u ní chřipky

ze. Za pár dní jsem měla doma 20 lahví Alvea a byla šťastná, že jsem to dokázala. Nová euforie a pud sebezáchovy mě vyhnaly z mé nory a já vyběhla znovu, tentokrát s lahvemi. K mému údivu

tivační literatury, z bestsellerů pozitivního myšlení, odezírala slova ze rtů lidí, kteří pro mě díky svému úspěchu v Akuně byli bohy. Ještě jsem dobře nevěděla co chci. Jednou provždy jsem však pochopila, co nechci: vracet se zpět. Chtěla jsem to obludné živoření dostat ven i s kořeny. Než jsem si uvědomila, jaký neobyčejný nástroj mám v rukou, pachtila

Eva Černá, R.N.D.

jak překročit vlastní stín a angíny, rozmohl se atopický ekzém a alergie. Zameškala ve škole jedno celé pololetí, byla z toho všeho psychicky dost labilní… a teď jí hrozila recidiva pásového oparu. Zopakovat si předchozí útrapy s vleklou bolestivou infekcí budilo představy sebevraha o blížící se lokomotivě… Sama jsem byla ochromena následky výhřezu plotýnky a ochrnutím, migrénami, záněty, depresemi… Nejobtížnější byla chronická únava, která mi bránila pustit se do čehokoliv. Hotový bludný kruh. Neměla jsem žádné povědomí o možné prevenci, plně jsem spoléhala na lékaře a jejich pomoc, za kterou jsem pokorně platila nemalé částky. Alveo ve mně nastartovalo příval energie a činorodosti. Nastal ale problém, kde vzít na další láhev. Z té první Alveo mizelo rovnou před očima, stejně jako příznaky nemocí u Simony.

S dcerou Simonou na oslavě přijetí na univerzitu.

Z první prezentace jsem si zapamatovala nutnost dlouhodobého užívání a pochopila jen to, že lidé u Akuny asi vydělávají slušné peníze. Ale ani omylem jsem si to nespojila se sebou, podstata mi zcela unikla. Komu bych já mohla prodat tak drahou věc? Upjala jsem se jen na myšlenku, že musím sehnat sedmnáct a půl tisíce, abych mohla levněji koupit tu věc, co nám evidentně začala pomáhat. Byla to ode mě velká drzost, když jsem se vydala za známými, kdo mi půjčí pení-

Eva Černá (úplně vpravo) s obchodními partnery před firmou.

jsem do obálky „na dluhy“ nasbírala víc peněz, než jsem použila na vlastní nákup. Pak mi teprve začalo svítat. Začala jsem hledat stejné nadšence se slovy: „Na nic se nevyptávej, kup si domů do špajzu to, co mám doma ve špajzu já a dál to neřeš, jdeme spolu na věc, je to parádní byznys“. No, tak nějak. Umínila jsem si, že 20 lahví obrátím minimálně jednou měsíčně, abych pokryla vlastní spotřebu Alvea a nemusela šetřit. Dcera se mi rychle uzdravovala, její pokožka pokrytá výsevy a strupy se během několika týdnů zcela vyhladila, začala pravidelně chodit do školy a já se zcela zbavila své apatie. Hromada léků putovala do igelitky a k recyklaci. S přílivem sil se ve mně probudila touha po poznání a velkých činech. Tím prvním byl pro mne postup na manažerskou pozici trianglem. Od té doby miluju trojúhelník, symbol nepřetržité tvořivé síly a věčného pokračování. Sbírání úžasných nových informací a porovnávání poznatků s lidmi z Akuny, které jsem postupně poznávala na akcích, mě postupně vyvádělo z mého bludného kruhu. Hltala jsem moudrosti z odborných článků, z mo-

jsem se s dobýváním svého ztraceného sebevědomí. To byla ta nejtěžší, zato objevná práce, která se po čase zúročila. Našla jsem při tom spoustu cenností, jako je spolehlivost, úcta, obdiv, ocenění, vděk… S odstupem už mě tolik nezaráží, že právě nejbližší lidé, na kterých mi nejvíce záleželo, mě odmítli nebo se mi vysmáli. Není divu, vždyť o mě věděli všechno a teď se vážně obávali o mé duševní zdraví. Už dávno mě přece ve svých kartotékách bezpečně

Na Adrenalin Show.

přátele a hodnotné vztahy a z ostrůvků se utvářel brod přes tu velkou vodu nezájmu a nedůvěry. Zdeněk Sais do mě vytrvale bušil, abych pracovala na svém postoji, zkoušel to po dobrém i hnusně po svém. Miluju ho za to. Oleš Frajman měl tolik trpělivosti v ponoukání, až jsem se konečně odvážila veřejně promluvit mimo úzký okruh svých partnerů. Martě Bisové jsem se mohla vždy svěřit s tím, co mi hlava nebrala a ona to rozhrábla… Všem třem za to moc vděčím a řadím je do své rodiny. Získala jsem zázemí a stala se tak smělejší. Konečně jsem si mohla připustit, že jsem se v Akuně našla. Když jsem pak blíž poznala Petra Melchera, uvěřila jsem i ve svou šanci stát se stejně dobrým článkem, jako je samotná firma, tedy její stejně dobrou molekulou. Zalíbil se mi ten staronový způsob života, používat prostých věcí k vytváření hodnot, používat komunikace jako mocného nástroje. Vlastně to dělám stejně jako kdysi s tužkou a barvami. Načrtnu skicu – to je kontaktní oslovení – a portrét už se vyloupne sám při obchodním jednání, záleží jen na dobře posazených proporcích a velké touze najít pravdu. Když obraz sedí oběma stranám, je z toho dohoda. Na začátku je vždy inspirace, kterou Akuna vydatně poskytuje svou nabídkou. Je stejně harmonická a vyvážená, jako samotné Alveo.

Uvěřila jsem ve svou šanci stát se stejně dobrým článkem, jako je samotná firma. zařadili jako typ bez nároku na změnu. Takže neměli čas zabývat se nějakými nesmysly, vyrušovala jsem je z klidu a neodbytně naléhala, za každou cenu jsem chtěla získat jejich pozornost a plnou vahou tak tlačila na pilu. Každé odmítnutí jsem brala osobně jako křivdu, ale proměnila jsem je ve výzvu. Obhájit se, pracovat na sobě, stát se něčím lepším. Mezitím se párkrát přece jen zadařilo a začaly se pomalu vynořovat první ostrůvky naděje. Nalézala jsem nové

Chce to ovšem denní trénink, neustálé zdokonalování v umění vyvolávat ty správné situace, v jejichž závěru jsou všichni zúčastnění spokojeni s tím, co získali. Akuně jsem propadla s plnou vášní, díky ní opět našla radost ze života i chuť se zdokonalovat v nekonečném umění komunikace, v umění života. Záleží mi na těch lidech, kteří se stali mými partnery a na všechny ostatní, které denně potkávám, pohlížím jako na potenciální Akuňáky.

Akuna Business News

9

rozhovor

musíte ho milovat… „Network marketing, to je úžasná záležitost, která byla navržena na Nobelovu cenu za ekonomii. Dá se – jako všechno – zneužít, a dá se z ní udělat nádherná věc pro všechny lidi. Musíte ho prostě milovat. A jestli se do síťového prodeje dostane taková věc jako je Alveo…“

Pavel Drechsler, R.N.D. Říkáte, že network marketing musíme milovat. Jak to myslíte? Protože je to jediný možný přístup. Jak v něm uspět? Jak v něm uspět a jak neublížit lidem, kteří vám uvěřili. Nestačí milovat ho kvůli penězům, ty přijdou, ale milovat ho celým srdcem. Mohl byste to vysvětlit? Tahle činnost je o vztazích, o sponzorství. Radíte přátelům v obchodních sítích a oni vás napoprvé většinou neposlechnou. Prostě půjdou a na ten oheň si sáhnou, zkusí, jak si ulehčit práci, jak to dělat jinak. Teprve když se spálí, budou vám příště věřit, že to tehdy bylo špatně.

do posledních detailů. Dělal jsem tam aktivně skoro pět let. Takže do Akuny jste nastoupil jako zkušený networker. Určitě. Proč po takové době zrovna do Akuny? Bylo to štěstí. Štěstí, že jsem se nachomýtl k jednomu zdravotnímu příběhu.

si na dobříšském zámku a on mi začal vyprávět něco o jakési kariéře. Bylo to jako by do mě sjel blesk. Proč? V první chvíli jsem nemohl ani uvěřit, že mě potkalo takové štěstí. „Tak takovouhle záležitost jako je Alveo, tenhleten unikát oni dali do multilevlu!“ říkal jsem si. Hned jsem věděl, že jsem našel svůj produkt, svou životní příležitost a že se můj život změní.

aktivně pomáhat do hloubky v jejich nejaktivnějších liniích… Zkrátka použiju to, co jsem se naučil a budu to učit své lidi… S network marketingem před Akunou jste skončil v devadesátých letech. To znamená, že svou síť budujete úplně od začátku? Ano. V žádné jiné organizaci jsem už potom nebyl. Já pořád ctím etický kodex, který jsme měli a který nám bránil ve vstupu do různých letadel. Já umím okamžitě rozlišit, jestli je to letadlo nebo network marketing, jak je

Jak do toho zapadá ta láska? Na nás je, jak reagujeme, jak se zachováme. Při tom nás vede ta láska. Nejenom k těm lidem, ale taky – a hlavně – k network marketingu. Musíte se zachovat tak, aby to bylo dobré pro úspěch v té práci. Pak to bude dobré i pro toho člověka. Na oslavě konce roku s kolegy.

To se dá přece naučit, ne? Naučit ano, ale jenom té lásce. Předstírat nejde. Všichni vás nenápadně, po očku, ale bedlivě pozorují. Pozorují vás jak vaši partneři, tak sponzoři na pozicích, o kterých se vám v tuto chvíli ani nesní… Když ve vás partneři v takových situacích pocítí oporu a bezpečí, podvědomě se k Vám přimknou. A vaši sponzoři vás začnou brát. Tak vlastně vzniká pevná síť. V TTT jste se dostal někam kolem 15. 16. místa. Na čtrnácté. A smlouvu jste přitom podepsal teprve vloni. V únoru, přesně 2. února 2005. Teď mi řekněte, jak je to možné? Vy jste dělal network marketing už dřív? Ano, v polovině 90. let jsem se angažoval v jedné z nejlepších organizací na světě, kde bylo všecko vypracované

10

Akuna Business News

A to vás zaujalo, to zdraví? No jistě. Ale ne najednou. V první chvíli – bylo to vloni v lednu – to byly jenom nějaké bylinky. Informace, která mi šla jedním uchem tam a druhým ven. Mluvíte samozřejmě o Alveu. Ano. Za tři týdny nato jsem se s tou paní potkal znova a ona zrovna řešila svůj problém s křečovými žilami. V tom okamžiku mi to sepnulo, protože mám maminku, která má sedmdesát čtyři let. Jak sepnulo, co jste udělal? Napodruhé už mi došlo, že jsem se dostal k úžasnému produktu. A tak jsem jí řekl: „chci vědět, co to tady ucucáváte, co pijete a kde to berete.“ Ovšem o nějaké obchodní příležitosti jsem tehdy vůbec nic netušil. Jak jste se o ní dověděl? Dostal jsem telefonní číslo, smluvil jsem si schůzku, přijel pán, sedli jsme

To bylo toho druhého února? Ano. Ten první týden jsem myslel, že mi pukne srdce, takový jsem měl v sobě přetlak. První informace byly tak skvělé, že jsem o nich až pochyboval. Potřeboval jsem si je ověřit a dovědět se podrobnosti. A jak a kde jste k nim přišel? Šel jsem po sponzorské linii, až jsem se dopracoval k manželům Krtkovým. Tyto lidi jsem si vybral jako aktivní sponzory, kteří mi měli odpovědět na spoustu dotazů. Jak se vyvíjela vaše obchodní kariéra? V únoru jsem se stal Leaderem. Od června do října 2005 jsem pravidelně potvrzoval pozici D.L. a v listopadu jsem postoupil na R.N.D. Jaké jsou Vaše cíle? V únoru 2008 dosáhnu pozice IND… Vycházím z reálného vztahu s mými obchodními partnery, kterým budu

honorovaný – a netáhlo mě to. To jste se za pět let jako networker nesetkal se žádnou zajímavou nabídkou? Taky jsem byl těm lidem v mé bývalé firmě, kteří mě něco naučili, zavázaný a dodneška odebírám jejich výrobky. Ale to Alveo, to mě zlomilo… Spousta lidí – dokonce i mezi distributory Akuny – si dost dobře neuvědomuje, co to Alveo je… já to dneska vím. Proto mám ty výsledky. Komu jste vděčný dneska? Kromě Krtkových své přítelkyni Petře za podporu a trpělivost, všem obchodním partnerům, a zvlášť Marii Horákové a Janu Chovanečkovi, kteří byli v polovině 90. let mými prvními sponzory… a Pavlu Vojkůvkovi, který získal v krátkém čase mnoho registrovaných a spokojených odběratelů. Pavel má v našem kraji pověst velice úspěšného léčitele. A prostě zasadil výrobky Akuny

rozhovor, zprávy ze sítí do své úspěšné praxe a znásobuje tak počty již dříve uzdravených a zachráněných lidí. Pracoval jste pro společnost, která platí za světového lídra v network marketingu. Jak by dopadlo její srovnání s Akunou? Akuně je necelých šest let a jejímu konkurentovi hodně přes padesát. V tom srovnání vypadá Akuna zatím jako dítě. Ale jako zázračné dítě, které dokáže úžasné věci, o kterých většina dospělých jenom sní. Z každého zázračného dítěte nemusí vyrůst génius. Ale Akuna je firma, která všechno, s čím začala, usilovně rozvíjí, dělá každý měsíc ohromný pokrok… Je to jako byste se díval na hodinky a viděl, jak se hýbou rafiky… A taky je vidět, že jde správným směrem. Třeba vzdělávání – pokud Akuna bude mít takové lektory jako je Jiří Zhoř, tak bude

v horizontu pěti deseti let network marketingovým gigantem. Srovnal byste marketingový plán Akuny s konkurencí? Akuna je na tom daleko daleko líp ve vyplácení provizí. Akuňáci, kteří neobchodovali u jiné společnosti, dost dobře nevědí, co jsou to tvrdé obchodní podmínky, i když jsou sebevíc korektní. Dosáhnout devítiprocentní slevy, na to musíte mít obrat přes čtvřicet pět tisíc. A když ho příští měsíc nemáte, jste zase zpátky na trojce. Nevím, kolik z nich by to vydrželo. Jak jste to vydržel pět let vy? Měl jsem štěstí na organizaci, která stavěla na péči o zákazníky, na perfektní znalosti výrobků a co ty výrobky dělají, jak je používat a co zákazníkovi přinesou. A když si srovnám, že v Akuně stačí se naučit něco o Alveu, který je neskutečný, když do toho

vložím, co vím… naše organizace bude určitě rychle růst. Co byste si od Akuny přál? Aby se dál rozvíjela. Chybí vám tu něco? Zatím noví obchodní partneři. A od firmy? V tuhletu chvíli vůbec nic, naopak si ji nemohu vynachválit. Včera jsem od firmy dostal auto (rozhovor se uskutečnil v prosinci – pozn. red.), to je

přece úžasná věc, dostal jsem akontaci, leasing, dneska jsem v takový pozici že mi Akuna všecko do koruny zaplatí, a jenom proto, že pracuju s lidma a ty lidi jsou ke všemu navíc bezvadný. Takže to nemá chybu? Nemá to chybu. To není nadsázka. Já jsem začátečník a nemůžu používat velká slova. Ale nekecám si na vestu, opravdu nekecám. Za rok za dva si sedneme, vzpomeneme si na tenhleten rozhovor a povíme si to znova. Uvidíte.

slavnostní zakončení roku 2005 Když jsme se před polednem začali sjíždět, netušili jsme, co všechno nás čeká. Společně jsme se naobědvali a když jsme se ubytovali v útulně vybavených dvoulůžkových pokojích, Martin o půl druhé zahájil program. Několik desítek distributorů jeho sítě a host dne, Dušan Galík, pak spolu prožili nádherně odpoledne a večer. Martin po krátkém úvodu předal slovo našemu hostu. Ten nám nejdřív vyprávěl o začátcích své úspěšné spolupráce s Akunou. Někteří jeho příběh už znali, ale většina z nás ho poprvé slyšela přímo z jeho úst. Dušan nás také seznámil s možnostmi a se svými zkušenostmi z podnikání v zatím poslední otevřené zemi, na Ukrajině. Všichni jsme se shodli na obrovské výhodě podnikání v této zemi: do České republiky za prací přišla spousta ukrajinských občanů kteří mají spojení se svými rodinami. Pak proběhlo stručné zhodnocení letošního roku. Ocenění se dostalo všem přítomným i nepřítomným partnerům, kteří pro sebe a tím i pro svou firmu něco udělali. Na závěr byly všem přítomným rozdány dárky. Všichni dostali stejný. A ne ledajaký – věšteckou křišťálovou kouli. V každé z nich je prý vepsán osud toho, kdo ji obdržel. Věštění nám ovšem bylo značně usnadněno, protože každý z nás od toho okamžiku drží svůj osud pevně ve svých rukou. A pak byl vydán zákaz mluvit po zby-

Partneři v síti Martina Holaty oslavili ukončení roku 2005 první prosincový víkend. Nejkrásnější akce naší skupiny se uskutečnila v sobotu 3. 12. v krásném koutu Českomoravské vysočiny, v obci Kouty ve stejnojmenném hotelu.

Milan Bareš a Jana Janáková, R.N.D.

tek večera o obchodě, s jedinou výjimkou. K tomuto účelu sloužil jen prostor sauny. Hned jsme se rychle převlékali. Všichni jsme se na saunu těšili. Nejen proto, že jsme si pořád měli co říct, ale v mrazivém zimním dni nám i kus pořádného tepla přišel hodně vhod. Zchlazovali jsme se pak v čerstvě napadaném sněhu a bylo to úžasné. Po sauně následovala slavnostní večeře, která všem moc chutnala. Během ní si rozbalilo své „nádobíčko“ Duo manželů Ulrichových, které nás celým večerem provázelo a hrálo k tanci

i k poslechu. Taneční parket se zcela zaplnil už během prvních skladeb. Hudba hrála i na přání, takže jsme si mohli nechat zahrát své oblíbené písničky. Kolem deváté hodiny začala obsluha plnit rautové stoly. A snad ani nemusíme dodávat, že bylo z čeho vybírat. Každý si mohl vybrat podle chuti. Během večera bylo vyhlášeno několik soutěží „o hodnotné ceny“. Ta první byla velmi ohraná, ale s novou rekvizitou. Místo míčků jsme použili lízátka, která spočívala mezi čely soutěžících párů. Dál už to znáte. Vyhrála

dvojice, která udržela lízátka na svých čelech nejdéle. Jednou z dalších soutěží bylo karaoke. Tady předvedlo své pěvecké kvality několik soutěžících. Vyhrál ji, jak jinak, „rodilý Moravák“ – pan doktor Adeyemi Adelugba. Krátce před půlnocí byla vyhlášena soutěž masek. Hodně z nás této výzvy využilo, a tak se posléze na tanečním parketu objevili bezdomovci, popeláři, lehké děvy, afričtí přátelé (někteří se ani nemuseli maskovat) a kdovíkdo ještě. Zlatým hřebem večera byla dražba fotografií, na kterých byly zachyceni účastníci večera v situacích a pózách, kterými by se asi nechlubili. Z toho důvodu by si je taky všichni pózující velice rádi pořídili. Většinu fotografií však vydražil Dušan Galík. V neděli po probuzení na nás čekala snídaně a po zhodnocení uplynulého dne a dořešení obchodních dotazů, na které se v sobotu nedostalo, jsme se krátce před polednem rozjeli do svých domovů. Všichni jsme se shodli na tom, že kdo nevyužil příležitosti zúčastnit se této skvělé akce, přišel o hodně. Nabiti dobrou náladou a plni elánu do další náročné práce jsme se rozloučili. Díky, Martine, za krásné setkání a hlavně za celoroční zodpovědné vedení celého týmu. Pevně věříme, že podobné akce zažijeme i v příštím roce. Už teď se na ně všichni těšíme.

Akuna Business News

11

soutěž, postupy

budeme žít společnou věcí Zatím každá soutěž, kterou společnost zavedla, znamenala více či méně výraznou změnu v životě společnosti a zejména jejích distributorů. Co si od nové soutěže slibuje jeden z těch, těch kdo ji iniciovali? Proč jste přišli s návrhem na novou soutěž? Cítili jsme, že by firma a distributoři měli udělat něco společně. Důvodů pro to je hodně, tak jenom ty nejdůležitější. Členové VIP klubu se vždycky nějak zapojovali do propagace a realizace firemních programů. Ale to, že jsme se s vedením sešli, něco společně vymysleli, že jsme spoluvytvářeli pravidla, to je trochu jiné a moc cenné. Protože zaprvé: my se nemusíme vciťovat do pozice distributorů, my jsme distributoři a na všechno se díváme z tohoto hlediska. A navíc tak dáváme na vědomí, že není na jedné straně firma a na druhé distributoři. Jsme jeden celek, jeden tým. Zadruhé: potřebovali jsme společnou věc, která by byla dostatečně velká, aby jí naši partneři mohli společně žít. Mohl bys vysvětlit, co tím myslíš? Dosud to bylo tak, že někdo usiloval o auto, někdo o umístění v TTT. Úplní nováčci problematicky dosáhovali toho prvního, a jen těžce toho druhého. Teď je to jiné. I úplný nováček může

dostat za tři měsíce víc kuponů než jeden, může jich dostat i plný počet. Anebo může vyhrát zájezd při losování. Všichni mohou soutěžit o totéž. Budou se o tom bavit, sdělovat si zkušenosti… Ta soutěž bude spojovat lidi. A to nám přece jde. A pak: lidi potřebují jednoduchý cíl. Čím je jednodušší, tím jednodušeji ho plní. A my jim dneska můžeme říct. Když si budeš držet osobní obrat 700 bodů, budeš mít tohle. Když 1 400, přibude ti tohle. A když na 2 100, budeš mít k tomu všemu ještě tohle. Myslím, ne, já vím, že motivace lidí vzroste. Představ si, že někdo chce od Akuny auto. Když bude soutěžit o Kanadu, stačí, aby si řekl: musím mít co nejvíc kuponů. A to auto k němu přijde samo. Určitě. Všechno se zjednodušuje. Tak to byl třetí důvod. Ten čtvrtý je, že se na soutěž bez problémů dají nabalit další bonusy, jak od firmy, tak od sponzorů. Firma například za lednové splnění podmínek soutěže přibalila soupravu kosmetiky. Já jsem svým přímým partnerům za lednových 2 100 bodů přidal vstupenku na Gala Night pro dvě osoby. Za 2 100 bodů? To je trochu víc než podmínky soutěže. Ano, ale je to splnitelné i pro nováčky. Pro své přímé partnery jsem vyhlásil i dlouhodobější soutěž. Po šest měsíců – od ledna do června – musí soutěžící splnit limit 2 100 bodů měsíčně. Ale kdo to splní, dostane za to dovolenou v Chorvatsku. A po celou dobu soutěže se budou na mých kruzích

vyhodnocovat nejlepší výkony a první čtyři přímí partneři na každém kruhu dostanou čtyři, tři, dva a jeden karton Alvea. A co ti, kteří splní jenom 1 400 bodů? Pro ty přece platí všeobecné podmínky soutěže. Ale i oni něco ode mne dostanou. Každý, kdo tyto podmínky splní, uvidím rád na svém kruhu s jeho nejvýkonnějším partnerem. Proč právě Kanada? Cenu navrhl ing. Lelek a já mu naprosto rozumím. Je tam přece náš výrobní závod. To musí zajímat každého distributora. Například já mám k létání vztah, který by se nejlépe dal vyjádřit právnickým termínem „nepřekonatelný odpor“. Proto se taky neúčastním ani firemních zájezdů na Karibik. Překonal jsem ho jenom jednou. A to právě tehdy, když jsem měl příležitost navštívit Kanadu a podívat se, jak se dělá Alveo. Letos je jej pokusím překonat znova. Který z těch důležitých důvodů, které jsi uvedl, pokládáš ty sám za nejdůležitější? Všechny ty důvody byly důležité, ale samy o sobě nejsou cílem, jenom prostředkem. Cílem a smyslem té soutěže je, aby každý sponzor získal k soutěžení své partnery. Protože když to udělá, bude po jejím skončení v Akuně daleko víc nejen aut a telefonů, ale především víc přátelství a spolupráce, daleko víc spokojenějších, bohatších a šťastnějších lidí.

postupy na pozice – prosinec 2005 Vice President Bozena Bartoszek (PL) Regional Network Director CA: Olga Kaliska; CZ: František Fiedler; MW: Rozalia Bielecka, Liliya Hrebennikova; PL: Maria Borkowska, Małgorzata Gaworzewska, Marek Kacperowski, Tomasz Machul, Aleksandra Michalska, Ilona Szwiec.

Division Leader (CZ + SK) CZ: Marie Aubrechtová, Zdeněk Kokoška Leader (CZ + SK) CZ: Jaroslava Arnoldová, Eva Bubínková, Jan Burš, Jarmila Černíková, Marie Dolejšová, Anna Fornůsková, Vendula Fridelová, Václav Halík, Irena Heimová, Marie Hejcmanová, Jana Hůlková, Josef Janoušek, Ladislav Kleisl, Vladislava Klossová Loudová, Jan Lomoz, Světluška Ludmilová, MUDr. Jaromír Mandík,

Radek Mazáč, Marie Palkovičová, Ivona Pastuchová, Marie Pechová, Vítězslav Petřivalský, Eduard Polášek, Miroslava Polášková, Jiří Poncar, Libuše Stecová, Jaromír Susanka, Ing. Antonín Šíma, Vojtěch Škorpík, Pavel Štícha, Miroslav Trnečka, Josef Vařeka, Zdeňka Zieglerová; SK: Daniela Detersová, Amália Jakubcová, Doc. MUDr. Ivan Jakubec CSc., RNDr. Katarína Poláčeková, MUDr. Mária Schmidtová, Miroslava Zajacová.

Akuna Business News, měsíčník pro distributory společnosti Akuna CZ, s.r.o. • Jen pro vnitřní potřebu • Příspěvky podepsané distributory nemusejí odpovídat názorům společnosti a redakce. Neprošlo jazykovou úpravou. Nevyžádané příspěvky a foto se nevracejí. Redakce, produkce a design RAAB Ostrava, redaktor Mgr. J. Klein; prepress M. Juřica; tisk Contimex s.r.o.; distribuce Akuna CZ s.r.o. Ročník I1I, číslo 1/2006

12

Akuna Business News

£ä

«Àœ

ÛÞۜi˜ßV… ēŽÕ˜Þ°

Ü Ü Ü° > Ž Õ ˜ > ° ˜ i Ì

Marek Moroń, V.P.

ݎÕâˆÛ˜‰â?iâ`

iœ]

>˜>`>°°°

Jak budeme soutěžit? Distributor, který odebere ve třech následujících měsících minimálně 40 ks Alvea nebo jiné výrobky v hodnotě 1 400 bodů měsíčně, tj. celkem 120 ks Alvea nebo 4 200 bodů, obdrží výherní kupon. Mimoto obdrží jedno balení (4 ks) Alvea zdarma. Tato odměna se uděluje nejvýše třikrát za trvání soutěže. Za každých dalších 20 ks Alvea nebo 700 bodů, odebraných v tomto období, se počet kuponů zdvojnásobí:

Alveo

body

počet kuponů

120

4 200

1

140

4 900

2

160

5 600

4

180

6 300

8

200

7 000

16

První vyhodnocení soutěže bude v dubnu a pak jednou měsíčně. (Soutěžit tak mohou i ti, kteří se k soutěži přidají v dalších měsících.) Při každém z těchto vyhodnocení budou soutěžícím, kteří splnili podmínky, přiděleny prémie – balení Alvea. Soutěž letos skončí 30. září. (Distributoři, kteří začali soutěžit v lednu, tak mají možnost absolvovat tři cykly a získat až 54 kuponů!) V říjnu bude provedeno konečné vyhodnocení a spočteny všechny kupony v držení soutěžících distributorů. Pět distributorů s nejvyšším počtem kuponů bude za svůj výkon zařazeno mezi účastníky zájezdu bez losování. (O páté místo se může v případě rovnosti počtu kuponů losovat.) O zbylých pěti místech se bude losovat ze všech účastníků soutěže (kromě těch pěti, kteří svým výkonem získali přímý nárok na zájezd). Pozor: Kupony se musí před losováním aktivovat. Poukazy na zájezd jsou nepřenosné.