Kdo nenosí nebe v sobě, ten ho marně hledá v celém vesmíru
Heřmanův Městec srpen 2011
Žalm 63 Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Ty víš, že ne vždycky. Ne každý den. Někdy jen tak vstanu z postele, vstoupím do toho každodenního kolotoče a na tebe si ani nevzpomenu. Ale někdy nemohu dospat. A když žasnu nad vycházejícím sluncem, tak se ptám, jestli se díváš a žasneš také. A někdy nemohu dospat, sny se kamsi vytratily a zbyly jen noční můry. Někdy už jenom čekám, kdy skončí noc a přijde den. A hledám tě, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi a doufá, že u tebe je pramen žití a že se dáš nalézt. A že se člověk bude smět napít. Vždyť bez vody a bez osvěžení se žije těžko. Kolem dokola je to někdy jenom poušť a spoušť. A ne že bych ji také nezvětšoval. Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu; vždyť je kolem tolik lidí, co ukazují svou sílu a slávu – až je mi z té pýchy nanic. Jejich síla a sláva člověka děsí, ale když zahlédám tvou sílu a slávu, tak přestávám být slabým a stávám se rozhodným. Vidím naději. Vždyť tvá síla nedrtí, ale pozvedá, tvé milosrdenství je lepší než život, já si původně myslel, že život je nade vše a že si ho musím zařídit co nejlépe a co možná po svém, držet se ho zuby nehty a raději se moc nerozhlížet kolem sebe – a když se mi to nepovede, tak to je konec. A ejhle – ono je bohudíky ještě něco lepšího než ten můj život. Tvé milosrdenství. A já ho nemám v rukou. Ale ruku po něm mohu natáhnout a nezůstane prázdná. Mé rty tě chválí zpěvem. Jak jinak se také odvděčit. Zkusím zazpívat písničku, snad nebude moc falešná, snad v ní bude radost a vděčnost a chvála. A snad ve mně ta písnička bude znít ještě večer. Když si tě na lůžku připomínám, když vidím, čím vším jsem s tvou pomocí mohl projít, co všechno jsem směl zažít, prožít i přežít o tobě rozjímám za nočních hlídek, a zkouším si tu svou cestu životem nějak sesumírovat, zpřehlednit a vidět něco, co vede dál. A jaké tam máš místo ty? A jaké je moje místo? Můj směr? Napadá mě při tom rozjímání ledacos, ale vždycky s úlevou tuším, že jsi mou pomocí býval, a že když už na nic, tak na tebe se mohu spolehnout. I v té poušti a spoušti jakoby nade mnou někdo roztáhl slunečník. Když jsem to nejméně čekal. Byl jsi to ty. A tak ve stínu křídel tvých plesám. Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží. Kéž je tomu tak i nadále. Prosím. Dny i noci plné občerstvující Boží přítomnosti přeje Jan Plecháček, CČE
JEŽÍŠOVO VZKŘÍŠENÍ DOSVĚDČENÉ APOŠTOLY A ÚCTA SVATÝCH Ježíš vyvolil dvanáct učedníků a mezi nimi i sv. Bartoloměje, aby všem svědčili, že Ježíš nás svou obětí smířil s Bohem a jeho zmrtvýchvstání je jistotou budoucí obnovy života každého, kdo svůj život spojí s životem Kristovým. „Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu.“ (1 Kor 15) Svědčit o Ježíšově vzkříšení bylo základní charakteristikou apoštolského poslání. Když bylo potřeba doplnit uprázdněné místo po Jidášovi, vyzval Petr, aby zvolili mezi těmi, kdo s apoštoly byli rovněž svědky zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tak nás oslava svátku tohoto apoštola, jemuž je zasvěcen Boží dům ve zdejším městě, vede k tomu, aby se prohloubila naše víra v těch částech, které vyznáváme v apoštolském vyznání víry: Věřím ve vzkříšení těla, věřím v život věčný, věřím ve společenství svatých. Lidé možná dnes respektují Církev pro hlásání mravního ideálu pro pozemský život, ale má nějakou cenu mluvit o vzkříšení? I v době Ježíšova pozemského poslání se snažila náboženská skupina saduceů v Izraeli zesměšnit Ježíše slovní hříčkou o ženě, která měla postupně sedm mužů, a tak chtěli odůvodnit své odmítání vzkříšení (Mt 22, Mk 12). Ježíšova odpověď: „Neznáte Písmo ani Boží moc. Bůh není Bohem mrtvých, ale živých! Jste na omylu!“ Celé Písmo je proniknuto očekáváním nového života. Opět sv. Pavel v listě Římanům 14: „Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad živými i mrtvými.“ Podobu toho nového stavu života dnes ještě nemůžeme vyjádřit slovy. Ale na základě svědectví je třeba uznat reálnost života těch, kteří zemřeli. To pak dále vede ke smysluplné úctě svatých, těch, kteří jsou Kristu tak blízko. I toto vzbuzuje nedůvěru a pochybnosti. A přece povolání ke svatosti života je od počátku dějin spásy povolání od samotného Boha. V třetí knize Mojžíšově se několikrát Boží volání ozývá: „Buďte svatí, poněvadž já váš Bůh jsem svatý!“ (Lv 19, 20 a další). Stejně Ježíš v horském kázání, když vyzývá k velkorysému milosrdenství, zdůrazňuje dokonalost Boží: „Buďte dokonalí jako váš nebeský Otec.“ Přitom svatý život, po kterém máme toužit, chceme-li být blízko Svatému, je jeho darem, a tak chvála svatých je ve skutečnosti chválou samého Boha. Ti, kdo žijí, nemohou být nečinní. Proto i je můžeme prosit, když jsou s Kristem sjednoceni v jeho spasitelné vůli. Nejen tedy mravní apel, ale dovršení našeho života k plnosti a spojenosti s Bohem v trvalé lásce je tím, co apoštolové zvěstovali a za co neváhali podstoupit mučednickou smrt, je tím, co uchovává a zvěstuje Církev pro naději všem, Církev založená na dvanácti apoštolech jako základních kamenech a Kristu, kameni úhelném. P. Josef Smola, ŘK
Věřit znamená poznávat a dosvědčovat, že Kristus je pravda. Romano Guardini
Bez víry neumíme uvěřit tajuplným věcem, které přesahují naši schopnost je pochopit. Matka Tereza z Kalkaty
Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, ale napomínejte se… Židům 10,24-25 Sestry a bratři, milí čtenáři, poslední srpnový víkend ohlašuje neúprosně konec prázdnin a začátek povinností nejen pro naše školáky a studenty, ale i pro ty, kteří si letní měsíce rádi užívají na rodinných dovolených, ať už někde u moře nebo na rekreacích u nás doma. V letošním „rozmarném létě“, alespoň pro ty z vás, kteří neodjeli za sluncem do jižnějších přímořských oblastí, nebylo mnoho příležitostí užít si slunečné a teplé dny u vody. Poněkud lépe na tom byli vášniví houbaři, nakukovala jsem tu a tam zvědavě do košíků a obdivovala bohaté úlovky. Závěr prázdnin v Heřmanově Městci je již tradičně svázán s pouťovým veselím. Zvláště děti se všelijakých atrakcí, lákadel a dobrot nemohou dočkat, zatímco rodiče či prarodiče nestačí otvírat peněženky, aby svým ratolestem udělali radost. Není třeba připomínat, že naše heřmanoměstecká pouť je spojena s patronem zdejšího římskokatolického kostela, který nese jeho jméno, sv. Bartolomějem. Co bych však připomenout a zdůraznit chtěla, aby se nám pro samé radování a hodování nějak nevytratil hlavní smysl pouti. Věřící, a nejenom křesťanští, ale i jiných náboženských proudů a vyznání, po staletí z generace na generaci předávají poutní tradice, putují na posvátná místa, spojená se svědky Páně, s proroky nebo božstvy, aby se zde modlili, vzdávali jim chválu a současně se i těšili ze společného setkávání ve shromážděních. Pisatel listu Židům nabádá tehdejší věřící k zájmu jeden o druhého, k lásce, k dobrým skutkům… a také k hojnější návštěvě společných shromáždění. Připadá mi, jako by tyto verše směřoval do současné doby, tak aktuální a akutní je v dnešní konzumní společnosti potřeba právě těchto jmenovaných ctností. Jak vidno, už tehdy se prvotní křesťané potýkali s podobnými problémy, vyplývajícími z naší lidské nedostatečnosti a křehkosti. Sestry a bratři, využijme tedy sváteční dny nejen k rodinným setkáním, návštěvám, k hodování a procházkám bažantnicí mezi stánky a pouťovými atrakcemi, ale najděme si chvilku i na duchovní rozměr, který je současně rozměrem nanejvýš lidským a mezilidským ve smyslu Ježíšova učení i skutků. Přeji vám ničím nezkalenou radost z letošní pouti, mnoho krásných chvil, prožitých v kruhu rodinném a srdečně Vás zvu také do našich bohoslužebných shromáždění! Alena Tučková, CČSH
„… A vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista“ (Ef 5,20)
NOVÝ INTERIÉR KAPLE SV. KŘÍŽE V DOMOVĚ PRO SENIORY V HEŘMANOVĚ MĚSTCI Neobvyklým způsobem se rozhodl pan Josef Horák, společně s manželkou Emou nám dobře známý donátor Galerie Cyrany, oslavit významné životní jubileum své manželky Emy připadající na květen letošního roku. Rozhodl se při této příležitosti jako jistý symbolický dar své milované ženě zajistit nové vybavení interiéru kaple sv. Kříže v Domově seniorů Heřmanův Městec, které by potom společně věnovali městu Heřmanův Městec, jež je zřizovatelem tohoto sociálního zařízení. Spoluprací s Františkem Zálabským připravili pečlivě vybranou sbírku moderních sakrálních uměleckých děl. Panu Josefu Horákovi, bývalému aktivnímu sportovci a celoživotnímu sběrateli uměleckých děl, velmi záleželo na tom, aby úpravy kaple byly včas provedeny a vše bylo připraveno jako překvapení k manželčinu jubileu. To se podařilo, dílo bylo dokončeno, ale pan Horák zemřel ještě dříve, než se mohl se svou paní z realizovaného díla těšit. Jeho krásná myšlenka i její uskutečnění však přečkají jeho pozemský život. Zmíněnou rekonstrukci kaple bylo možno provést nejen dík donátorům manželům Horákovým, ale i městu Heřmanův Městec a dalším sponzorům. Podstatou rekonstrukce bylo zejména doplnění nových uměleckých děl a zrestaurování děl starých, vybavení kaple novým obětním stolem a oprava stávajících truhlářských konstrukcí. Upravený prostor kaple byl k 23. květnu 2011 slavnostně požehnán. Ekumenickou bohoslužbu při té příležitosti sloužili duchovní správci všech tří heřmanoměsteckých církví a zúčastnila se jí paní Ema Horáková, představitelé města, sponzorů a umělci, jejichž díla přebudovaný interiér kaple zdobí. Dříve než se zmíníme o novém vybavení kaple, připomeňme si několik okolností z minulosti bývalé Mariánské nemocnice, jejíž součástí kaple byla. Iniciátorem zřízení a stavby nemocnice byla manželka tehdejšího majitele heřmanoměsteckého panství Ferdinanda Bonaventury Kinského Marie Josefa, princezna z Liechtensteinu (1835-1905) z moravskokrumlovské větve rodu. Byla to dcera generála Karla Františka Antonína z Liechtensteinu a jeho manželky Františky, hraběnky z Vrbna. Chtěla tak poděkovat Bohu za své šťastné vyléčení z vážné choroby v roce 1892. Knížecí alianční znak stavebníků nemocnice je dodnes nad vchodem do budovy. Projekt byl zadán
význačnému vídeňskému architektovi Františkovi Gruberovi (1837-1918), který za svého života vyprojektoval řadu nemocničních i kasárenských objektů. Za své dílo byl mnohokrát vyznamenán a též povýšen do rytířského stavu. Realizace stavby byla svěřena slatiňanskému architektu a staviteli Janu Schmoranzovi (1857-1899). Stavba v anglickém romantickém slohu byla dokončena v roce 1894 a uchovala si svou původní podobu až do přestavby v roce 1956. Tehdejší rekonstrukce vyřešila účelové potřeby budovy, která byla po 2. světové válce postupně přeměněna na Domov důchodců. Architektonicky byla ale vzhledem ke stavebnímu stylu budovy provedena necitlivě. Osudy kaple se v poválečných letech, kdy budova přestala sloužit nemocničním účelům, vyvíjely nepříznivě a jen krůček chyběl k její fyzické likvidaci. Ke svému původnímu účelu se vrátila až po roce 1989. Autory uměleckých děl v novém vybavení kaple sv. Kříže jsou tito východočeští umělci:
František Zálabský, nar. 1957 v Pardubicích, akademický malíř, grafik a ilustrátor. V rekonstruované kapli jsou tato jeho díla: obrazy Křížové cesty včetně textů, Ježíš, Kniha živých, Madona, Poslední večeře Páně, Bůh je láska, Bůh je pravda. Dále repasoval starší vitráže, jejichž autorkou byla v sedmdesátých letech malířka Bedřiška Znojemská a doplnil je dvěma malbami. Oldřich Tlustoš, nar. 1935 v Hradci Králové, akademický sochař, medailer, malíř. V kapli jsou od něho dvě bronzové plakety Vyhnání z ráje a Milosrdný samaritán. Jiří Šimek, pardubický výtvarník a umělecký řezbář. Je autorem dřevěných plastik Madona a Ježíš.
Obětní stůl nechalo zhotovit město Heřmanův Městec u místního truhláře pana Víta Abrahama. Heřmanoměstečtí občané měli možnost prohlédnout si nové umělecké vybavení interiéru kaple při letošní červnové Noci kostelů. Obyvatelům Domova pro seniory bude sloužit při jejich účastí na bohoslužbách nebo i ve chvilkách tichého rozjímání, kdykoliv po něm zatouží. Mnozí z nich si přitom jistě vzpomenou na donátora pana Horáka a věnují mu modlitbu s prosbou za lehké odpočinutí jeho duše. Josef a Marek Výborných Foto: Vít Bartoníček ml.
Pan František Zálabský, jeden z autorů uměleckých děl, přednesl při slavnostním otevření kaple děkovnou modlitbu:
„Pane, Ty, jenž jsi vševědoucí, všemocný a všudypřítomný, prosím Tě. Ty víš, že jsme tento prostor vytvářeli s láskou a naše modlitba směřuje k Tobě. Prosíme Tě, ať tento prostor se stane Tobě blízkým a milým. Je v Tvé moci, aby sem nevstoupilo žádné zlo a každé zavřené srdce se otevřelo Tvé lásce a každá mysl byla ozářena Tvým světlem. Pane, díky Tobě.“
HUDEBNÍ LÉTO V KOSTELE SV. BARTOLOMĚJE JE LETOS MINULOSTÍ Přesně v den 43. výročí okupace Československa „spřátelenými“ armádami skončil letos již VII. ročník festivalu nejen duchovní hudby „Hudební léto v kostele sv. Bartoloměje“. Závěrečný koncert se stal hlavní akcí připomínající toto tragické výročí naší novodobé historie v Pardubickém kraji. Vystoupilo při něm poprvé v historii festivalu plně profesionální hudební těleso Komorní filharmonie Pardubice se svým šéfdirigentem Marko Ivanovičem. Kdo si tento koncert nenechal ujít, mohl v kostele sv. Bartoloměje slyšet orchestrální podání Svatováclavského chorálu, Dvořákovy Biblické písně v podání barytonisty Národního divadla v Praze Jiřího Hájka i závěrečnou symbolickou Dvořákovu Českou suitu. Mohutný aplaus dvouset posluchačů, kteří kostel zcela zaplnili, byl potvrzením, že tento koncert se stal skutečným vrcholem nejen letošního festivalu, ale že se řadí k výjimečným počinům v celé jeho historii. Nebyl to ale pouze tento závěrečný vrchol, všech pět předchozích festivalových nedělí nabídlo v příjemném a duchovně inspirujícím prostředí svým návštěvníkům pestrou paletu hudebních zážitků. Velký zahajovací koncert s pěveckými sbory Konzervatoře Pardubice, místním Vlastislavem a Orchestrem di archi představil mimo jiné nádherné barokní dílo „Magnificat“ Šimona Brixiho či Haydnovu „Missu bervis“. Zvuk trubky snoubící se s varhanní hrou v podání Karla Houdka a Václava Uhlíře naplnil na konci června chrámový prostor doslova hudební majestátností. Nadšené ovace si odváželi účastníci Mezinárodních smyčcových kurzů z Litomyšle, kteří opět po roce svojí precizností a kvalitou představili mladou generaci nastupujích světových hudebních osobností. Často neznámé hudební nástroje z dávné historie představil soubor historických hudebních nástrojů Musica da chiesa a zapomenout nesmíme ani na externí koncert na farní zahradě. Jazzový podvečer v podání českého saxofonového kvarteta přilákal téměř 220 milovníků Ježka, Gershwina, Běhounka a dalších a byl v rámci festivalu již tradičním krokem mimo klasickou duchovní hudbu v chrámovém prostoru. Je potěšitelné, že sedmý ročník festivalu zaznamenal rekordní zájem posluchačů. Šest koncertů jich navštívilo celkově téměř devětsetpadesát. Na velikost našeho města jsou to čísla téměř neuvěřitelná. Řada vystupujících umělců s výrazným potěšením poukazovala také na úroveň festivalového publika a celkovou atmosféru koncertů. Na jedné straně si festival během své krátké historie našel své věrné a spokojené příznivce. Ale zároveň je potěšitelné, že značnou část návštěvníků koncertů tvoří turisté, příležitostní letní návštěvníci zdejšího regionu a řada nových posluchačů ze vzdálenějších míst, kteří festival teprve objevili. Vždyť pokud by si na koncerty nenalezli lidé cestu, neměl by ani festival dlouhého trvání. Zároveň se rádi podílíme na podpoře zdejšího regionu a jeho další propagaci. Festival opět otevřel dveře kostela pro řadu lidí, kteří nepatří k běžným účastníkům bohoslužeb. Ono souznění hudby a duchovního prostoru je samo o sobě pro mnohé oslovující. Závěrečné poděkování patří partnerům festivalu Pardubickému kraji, Městu Heřmanův Městec, řadě nejen místních firem a společností i soukromým mecenášům. Podíl na vysoké
návštěvnosti měli mediální partneři. Jsme potěšeni, že se Hudební léto potvrdilo, že patří k největším kulturním událostem tohoto regionu. Dle ohlasů z publika se letošní ročník povedl a my se již spolu s vámi těšíme na VIII. ročník Hudebního léta 2012. Marek Výborný
DIGITALIZACE MĚSTSKÉHO KINA Městské kino Mír v Heřmanově Městci bude v lednu příštího roku slavit 90 let od svého založení. Za tu dobu proběhlo v kině několik modernizací. První byla v roce 1931, kdy byl do tehdejšího biografu zakoupen ještě jeden promítací stroj, takže filmová představení se mohla konat bez přestávek nutných pro výměnu jednotlivých dílů filmu. V roce 1954 proběhla v kině první větší rekonstrukce spočívající v odstranění lóží, které byly pod promítací kabinou. I po těchto úpravách zůstaly v kině přemístitelné lavice, které se při konání zábavy či plesu vystěhovaly. Současnou podobu kino získalo v roce 1972, byl vybudován sklon podlahy, byla instalována pevně ukotvená sklápěcí sedadla, provedlo se obložení stěn a stropu. Zrekonstruované kino se současným názvem Mír bylo otevřeno v lednu 1973. V roce 2006 bylo kino vybaveno videoprojekcí z DVD s prostorovým zvukem Dolby Digital. Tato modernizace přinesla mnohem širší možnosti v promítání filmů.V roce 2007 bylo investováno do modernizace kinosálu. Byla vyměněna podlahová krytina, bylo vymalováno a původní sedadla byla nahrazena novějšími, poslední dvě řady byly vybaveny pohodlnými křesílky . V předsálí kina bylo zřízeno malé občerstvení.V roce 2008 byly ze zrušeného kina Sirius v Pardubicích zakoupeny novější promítací stroje a kino bylo vybaveno zvukovým procesorem Dolby Stereo pro projekci v prostorovém zvuku. Městské kino se těšilo velmi dobré návštěvnosti. Průměrná návštěvnost na jedno představení byla v městském kině vyšší, než byl celorepublikový průměr Přišel rok 2010 a zprávy o rychle se šířící digitalizaci kin v České republice, tedy přechod od analogového kinofilmu k digitálnímu formátu. Pro městské kino to znamenalo, že dostupnost nových filmů v klasickém formátu se stále zhoršovala, některé filmy byly k dispozici pouze v digitální podobě. Město stálo před velkým rozhodnutím, buď do digitalizace zainvestuje 2,7 mil Kč nebo městské kino téměř po 90 letech v Heřmanově Městci skončí. Zvítězil zdravý rozum a kulturní vyspělost těch, kteří o tom rozhodovali. Pro veřejnost bude digitalizované kino umožňující i promítání 3D filmů otevřeno od pátku 9. září 2011. Program městského kina je uveřejněn na obvyklých vývěsních plochách, je vyvěšen na internetových stránkách Města Heřmanův Městec a bude také uveřejněn v srpnovém Leknínu. Přejeme městskému kinu co nejvíce spokojených návštěvníků a vám všem bohatý kulturní zážitek při shlédnutí filmů promítaných digitální technologií. Zdenka Sedláčková, místostarostka města
ZEMŘEL ARCIBISKUP KAREL OTČENÁŠEK V pondělí 23. května 2011 byl Pánem z tohoto světa povolán jeho věrný služebník Mons. Karel Otčenášek, arcibiskup a emeritní biskup královéhradecký. Zemřel tiše zaopatřen
svátostmi ve 21.45 hodin v biskupské rezidenci v Hradci Králové, kde v posledním čase statečně nesl kříž stáří. Rozloučení se zesnulým arcibiskupem Karlem Otčenáškem se uskutečnilo při pontifikální bohoslužbě v pátek 3. června 2011 v 10.00 hodin v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Po ní bylo tělo zesnulého uloženo do připravené hrobky v presbytáři katedrály, kde spolu s několika svými předchůdci bude očekávat den svého vzkříšení.
Mons. Karel Otčenášek se narodil se 13. dubna 1920 v Českém Meziříčí. Všechno v jeho dlouhém a požehnaném životě od studentských let v Praze, přípravy na kněžství v Římě, biskupské konsekrace, přes vězení, vyhnanství a osmileté plodné působení v královéhradecké diecézi, po tiché ústraní v závěru jeho života bylo neseno tajemstvím evangelního poselství vyjádřeného ve známém "Per crucem ad lucem – Křížem ke světlu". Jeho pastýřská moudrost vyrůstala z ideálu univerzálního spřátelování všech se všemi a všech s Bohem. Vědomí sounáležitosti s ostatními bylo světlem, silou a povzbuzením jeho života. Svatodušní katedrála mu byla denní inspirací k nevšedním apoštolským aktivitám, kterými se hluboko vepsal do srdcí mnoha lidí. Převzato z webových stránek Královéhradeckého biskupství
VZPOMÍNKY NA PANA ARCIBISKUPA Pan arcibiskup Karel Otčenášek mi zůstane v paměti nejen jako výjimečný pastýř naší diecéze, ale také jako mimořádná osobnost dějin církve v Evropě. A konečně i můj osobní vzor na cestě ke kněžství. Za jeden z nejhlubších rozměrů tohoto velkého Božího služebníka považuji skutečnost, že od svých 30 let, kdy byl tajně vysvěcen na biskupa, až do pokročilého věku nesl na svých bedrech celou tíži biskupského úřadu jako odpovědnost, kterou mu svěřil Kristus. I přesto, že mu bylo většinu života násilně bráněno, aby svůj úřad veřejně zastával. Na jeho odvaze a nasazení nic nezměnila ani dlouhá léta vězení a internace. Tuto jeho službu pro královéhradeckou diecézi považuji za srovnatelnou s mučednictvím. O Karlu Otčenáškovi jsem slyšel už jako dítě. Osobně jsem ho poznal během svých středoškolských studií, kdy působil jako správce farnosti v Trmicích, okrajové části Ústí nad Labem. Pan biskup se tam velmi svědomitě staral o opravu mnoha kostelů, k čemuž od státu nedostával téměř žádné prostředky. A především tam za ním jezdili věřící z celé republiky, hlavně mládež o prázdninách. I já jsem býval mezi nimi. Na osobě pana arcibiskupa Karla mě od prvního momentu nesmírně zaujala jeho mimořádná láska k Eucharistii, oddanost Matce Boží, pokora a nadšení pro šíření Božího království. Jeho kázání nebyla strojená, vyjadřoval se srozumitelně, v krátkých a upřímných větách, které nenechaly posluchače lhostejnými a skrze něž silně působil Duch Boží – asi právě pro jeho výjimečně silnou víru a pokoru. Nás studenty biskup Karel inspiroval i k tomu, abychom mu pomáhali s opravami kostelů a kaplí. Já jsem například jezdíval s vypůjčeným nákladním autem pro písek, někdy jsem měl také tu čest vozit ve škodovce pana biskupa. Často jezdil slavit eucharistii do odlehlých kaplí, kde se v neděli shromáždilo jen několik málo věřících. To však pana biskupa neodradilo, do liturgie se vždy ponořil se stejnou vroucností, jako by šlo o slavnou pontifikální mši svatou. Pan arcibiskup Karel měl velikou úctu ke vznešenosti kněžského a apoštolského povolání. Věřil v mimořádnou sílu kněžského požehnání. Velmi rád všem žehnal a sám také kněžské požehnání často vyhledával. Pamatuji si, že jsem se později jako kněz ostýchal svému biskupovi žehnat, ale on na tom trval.
Blahoslavený Jan Pavel II. jej při své návštěvě Hradce Králové v roce 1997 veřejně nazval svým dlouholetým osobním přítelem. Když později Jan Pavel II. zemřel, mnozí nepochybovali, že odešel přímo do Boží náruče. Stejné pocity ve mně vyvolává i odchod jeho královéhradeckého přítele. Doprovázejme jej svou modlitbou a hlavně zůstaňme věrni jeho vzácnému duchovnímu odkazu, jímž se naše diecéze a vlast má právo už navždy pyšnit. + Jan Vokál, biskup královéhradecký Po vyslechnutí zprávy, že můj předchůdce na stolci královéhradeckého biskupa, arcibiskup Karel Otčenášek, ukončil své pozemské putování, aby odešel k nebeskému Otci, se mne zmocnilo pochopitelné dojetí. Jsou zprávy, které už jsou očekávané, protože otec Karel dovršil 91 let a měl jsem možnost se s ním před více jak týdnem setkat při uvedení nového hradeckého biskupa do úřadu a tušil jsem tedy, že nás brzy opustí. Provázím jej tedy v modlitbách, protože pro mne byl skutečnou otcovskou postavou v duchovním slova smyslu. Patřil vlastně mezi poslední velké osobnosti umlčované církve a na jeho osudech se dá dobře popsat dlouholetý boj katolické církve s komunistickým režimem. Odchází pevný svědek víry, člověk, pro kterého věrnost slibu, věrnost ideálu nebyla prázdným slovem. Co je však v těchto chvílích zvláště dobré připomenout a brát si jako inspiraci, je jeho vztah k národu a vlasti. Dnes, kdy se mnozí vyhýbají uvažování o vlastenectví, mateřštině, národu, byl to právě arcibiskup Karel, který se nestyděl vyznat z toho, kam patří, kde je jeho srdce. Bůh a národ byly pro něj pojmy s hlubokým obsahem, vzájemně propojené. Jeho láskyplné spřátelování v Duchu svatém se všemi lidmi dobré vůle zůstane jeho odkazem. Nechť odpočívá v pokoji. + Dominik Duka OP, arcibiskup pražský předseda České biskupské konference
DOBŘE UTAJOVANÁ KONSPIRACE Okolo úmrtí emeritního biskupa Otčenáška vyšlo několik článků i oslavných řečí. On se nestal biskupem proto, aby ho zavřeli, ale aby konal: biřmoval a světil kněze. On nežil jako biskup jen po roce 1989. V té době už byl čtyřicet let biskupem, byť režimem neuznávaným a pronásledovaným. Ani v knize jeho životopisu není zmínka o tom, že v té těžké době tajně uděloval svátosti, a to samozřejmě s rizikem dalších možných postihů. Už jsme jen dva žijící, kteří můžeme děkovat za splnění našeho životního cíle, za dar kněžství. Bydleli jsme spolu s ním ve valtické věznici na II. Oddělení v cele číslo 7. Přes čtyřicet chlapů na tříetážových palandách. Měl jsem právě po třicetidenních exerciciích s Josefem Zvěřinou. Biskup Karel a já jsme onemocněli silnou chřipkou a byli přes den sami dva na cele, ostatní pak na dílně. Najednou se přestal modlit a obrátil se ke mně s vlídností jemu vlastní: „Jene, chtěl bys být knězem?“ Bylo to náhlé, nečekané; jen mlčky jsem kývnul. „Tak se připrav!“ Bachař pravidelně kontroloval celu každých sedm minut. Jakmile zavřel okénko, já poklekl a biskup vztáhnul ruce … Sedm minut trvalo v těchto podivných podmínkách to, co se v katedrále slaví dvě hodiny. Bylo 17. února léta Páně 1962. Jan Rybář
Vše, co jsem viděl, mě učí důvěřovat Stvořiteli i v tom, co jsem neviděl. Ralph Emerson
JSEM VDĚČNÝ … … za daně, které platím, protože to znamená, že mám práci a příjem. … za šaty, které jsou mně poněkud úzké, protože to znamená že mám dostatek jídla. … za nepořádek po oslavě, který musím uklízet, protože to znamená, že jsem obklopen milými lidmi. … za posečení trávníku, za okna, která musí být vyčištěná, protože to znamená, že mám domov. … za hlasitě vyjádřenou kritiku současné vlády, protože to znamená, že žijeme ve svobodné zemi. … za místečko k zaparkování v nejzazším koutě parkoviště, protože to znamená, že si mohu dovolit mít auto. … za paní, která na bohoslužbách za mnou falešně zpívá, protože to znamená, že slyším dobře. … za hory prádla k žehlení, protože to znamená, že mám dostatek ošacení. … za únavu a bolestivé svaly na konci dne, protože to znamená, že vydržím dlouho pracovat. … za budík, který zvoní každé ráno, protože to znamená, že je mně darován nový den.
A kolik důvodů k vděčnosti máš ty? Převzato z BTM 5/2011
Zdroj lásky je hluboko v nás, a proto je nám dáno pomoci ostatním a přinést jim štěstí. Jedno slovo, jeden čin, jedna myšlenka mohou zmenšit utrpení jiné bytosti a přinést jí potěšení. Thic Nhat Hanh
I kdybych věděl, že se svět zítra rozpadne na kousky, přesto bych zasadil svou jabloň. Martin Luther
ZLO NEEXISTUJE! Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: "Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?" Jeden ze studentů nesměle odpověděl: "Ano, je to stvořené Bohem." "Stvořil Bůh všechno?" ptal se dál profesor. "Ano pane,“ odpověděl student. Profesor pak pokračoval: "Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu naše činnost nás samotné. Bůh je zlo." Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student. "Pane profesore, mohu vám položit otázku?" "Samozřejmě," odpověděl profesor. Student se postavil a zeptal se: "Existuje chlad?" "Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?" odpověděl profesor. Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval. "Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti chlad pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo vytvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti, či vytvoření chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla." Student pokračoval: "Pane profesore, existuje tma?" "Samozřejmě, že existuje," odpověděl profesor. "Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla." Následně se mladík zeptal: "Pane, existuje zlo?" Tentokrát profesor nejistě odpověděl: "Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla." Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad - tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky." Profesor si sedl a zamyslel se. Ten student byl mladý Albert Einstein. převzato z BTM/2010
WINTON TRAIN Speciální historický vlak, pojmenovaný Winton Train – Wintonův vlak, byl z pražského hlavního nádraží vypraven prvního září 2009. Jízda byla připomínkou 70. výročí statečného činu sira Nicholase Wintona, který v roce 1939 zorganizoval odvoz 669 převážně židovských dětí z Protektorátu Čechy a Morava do Londýna, aby je tak uchránil před nacistickým režimem. První vlak s Wintonovými dětmi odjel z pražského hlavního nádraží v květnu 1939. Poslední, nejpočetnější a nacisty již nepovolený transport, byl plánován právě na 1. září 1939. V něm měl jet i mladší bratr pana Graumanna, který později s celou rodinou zahynul v koncentračním táboře. Jízdy v roce 2009 se zúčastnilo dvacet dva Wintonových dětí z celého světa – Británie, Kanady, Česka i Izraele. Společně si všichni připomínali svého zachránce, který pro ně kromě vlaku zajistil také víza, přijetí v britských rodinách a zaplatil za ně potřebné poplatky. Díky němu dnes po světě žije sedm tisíc jejich potomků. Vlak jel stejnou trasou, dlouhou 1200 kilometrů jako v roce 1939. Na nádraží Liverpool Street Station v Londýně na jeho příjezd čekal osobně sir Nicholas Winton. „Je skvělé vás všechny vidět po sedmdesáti letech,“ řekl Winton na nádraží zúčastněným, kteří ho zahrnuli bouřlivým potleskem. „Už by to ale nemělo trvat tak dlouho, abychom se tu znovu sešli,“ dodal. Jízdy se zúčastnil také pan Graumann společně se svým synem a dcerou a osobně se s Nicholasem Wintonem setkal. Mohl mu tak
opět poděkovat za svoji záchranu a také ukázat fotografie své početné rodiny – čtyř dětí a deseti vnoučat. Sir Nicholas Winton se letos v květnu dožil požehnaných 102 let. BTM 5/2011
POUŤ DO ŘÍMA Blíží se den 2. 5. 2011 a já se těším. Většinou to u mne působí tak, že se zdálky těším a zblízka se mi nechce. Nasedáme do autobusu vpodvečer a ráno vystupujeme ve Florencii O Florencii se píše jako o kolébce renesance. Je spjata se jmény Michelangela, Botticelliho, Alighieriho, Petrarky a v tomto historickém městě je co obdivovat. Navštívili jsme kostel Santa Maria Novella, nejobdivovanější gotickou katedrálu a řadu dalších sakrálních míst. V gotické katedrále Santa Croce jsou hroby Galilea Galileie, Michelangela, Rosiniho a dalších světoznámých osobností. V noci z 3. na 4. května jsme dorazili do kempu Tiber, kde jsme byli ubytováni po celou dobu našeho pobytu v Římě. Následující den jsme se zúčastnili generální audience u papeže Benedikta XVI. na Svatopetrském náměstí. Odpoledne jsme si prohlédli baziliku Sv. Pavla za hradbami a v klidném parku trapistického opatství baziliku U tří fontán. Podle pověsti byl na tomto místě sťat sv. Pavel - jeho hlava třikrát poskočila a na těchto místech vytryskly tři prameny. Trapisté zde pěstují byliny, které zpracovávají na různé produkty, které zde prodávají. Ochutnali jsme i jejich skvělou kávu – byl to nezapomenutelný zážitek. Další den jsme procházeli další známé římské baziliky – Santa Croce, kterou má na starosti kardinál Miloslav Vlk, Lateránskou baziliku, kde má papež soukromou kapli. Bazilika di Presede je v sousedství domu, ve kterém bydleli věrozvěstové Cyril a Metoděj v době svého pobytu v Římě. Ještě zmíním baziliku Santa Maria Magiore (Panny Marie Sněžné), která je postavena dle pověsti v místě, kde v srpnu, kdy bylo započato se stavbou, začal nenadále padat sníh; odtud i název baziliky. Pátek jsme věnovali prohlídce nejznámějších antických a římských památek vzpomenu alespoň některé - Koloseum, Fontána di Trevi, Parlament, Náměstí di Navona s nádhernými fontánami, Španělské schody, kde si můžete odpočinout mezi nádhernými květinami. Odpoledne jsme navštívili vatikánská muzea se známou Sixtinskou kaplí. Originály uměleckých děl a historické památky, které jsem shlédla opět po roce, mi pohladily dušičku. Konečně nastal den „D“ – 7. května, kdy byl vysvěcen „náš“ biskup Mons. Jan Vokál. Se slavnostním pocitem jsme usedli v bazilice sv. Petra ve vymezeném prostoru. Nástup všech kardinálů, biskupů, kněží a ministrantů byl slavností všech přihlížejících křesťanů. Když Mons. Jan Vokál ve své rodné řeči děkoval své mamince a všem, kteří ovlivnili jeho život, rozechvěla se mnohá strunka v srdcích nejednoho z nás. Po ukončení tohoto nezapomenutelného aktu jsme odjeli plni dojmů k poslední večeři v Tiberu – a potom již směr domov. Marie Hrstková
SETKÁNÍ SE SAMARITÁNKOU Na začátku šedesátých let minulého století jsem se v Pardubicích dozvěděl, že Mistr Vojmír Vokolek je činný v Hrbokově a maluje v malém filiálním kostelíku spadajícím pod faru ve Vápenném Podole. Působil tam P. Jaroslav Moštěk a obstarával správu šesti kostelů roztroušených po Železných horách i v Polabí. Kostelík bylo zapotřebí vybílit, ale P. Moštěk
připadl na myšlenku, že by „takový zapadákov“ byl vhodný pro tvorbu originálního malířského díla. Pozval Mistra Vokolka a ten byl nadšen, jak je objekt příhodný, a slíbil, že za pár korun na barvy a autobus kostel vymaluje. Stalo se tak, jenže výmalba trvala čtyři roky s výsledkem, že celý kostelík byl vymalován freskami. Pardubičtí přátelé Mistra navštěvovali v Hrbokově a nelenili věnovat celou neděli cestě dráhou přes Přelouč, Heřmanův Městec do Vápenného Podola a pěšky do Hrbokova. Nad oknem vpravo od oltáře je situován působivý výjev rozhovoru Ježíše se Samaritánkou a půlkruhové zakončení okna slouží ke znázornění studny, na níž Pán Ježíš sedí. Tenkráte bylo nápadité, že Mistr ustrojil biblické postavy do tradičních rouch, ale znázornění lidé, všichni hrbokovští od dětí až po stařečky, byli oblečeni podle současné módy a jejich přeexponovaná výška a štíhlost nápadně překračovala zemitost skutečných podob. Mistru Vokolkovi šlo o to, aby zdůraznil ustavičnou přítomnost Boha uprostřed nás a připomínal: „Jen hlavu vzhůru, malověrní, nebojte se, Bůh není daleko od vás, je stále zde a s vámi a zůstane po všechny dny až do konce světa.“ Bylo to mé první setkání se ženou samaritánskou zobrazenou na fresce, které na mě působilo a přetavilo vnější dojem do hlubší a trvalejší podoby. Hrbokovské fresky byly vpádem moderních a nezvyklých maleb do kostelního prostředí, takže hodně konzervativních věřících říkalo, že dvě pohromy postihly obec: ustavení zemědělského družstva a Vokolkovy malby. Že jde o umělecké ztvárnění biblických příběhů, dokazuje trvalý zájem návštěvníků o tyto fresky. Náš obětavý farní knihovník pan Jaroslav Staněk přednáší ve večerních kursech o umění a k výročí padesáti let od započetí malby vydal stručného průvodce kostelem sv. Václava v Hrbokově. Se svými posluchači kostelík často navštěvuje a fresky společně obdivují. Kněz na pensi P. Moštěk ve Skuhrově může mít ze své tehdejší činnosti radost. M. Šulc, Agapé 12/2010, Havlíčkův Brod Jak blízko máme do Hrbokova, Rozhovic, Dříteče nebo do Bučic (zde kostely rovněž opatřil malbami Mistr Vokolek)! Nebo vlastně daleko, že ani nevíme nebo vědět z pohodlnosti nechceme, jaké umělecké poklady současnosti se skrývají v těchto kostelích. Vv
ADOPCE NA DÁLKU Dopis od Amitha z Indie: Dobrý den, milá farnosti, posílám vám srdečné pozdravy. Jak se vám stále daří? Byl jsem šťasten, když jsem dostal váš dopis s krásnými fotkami celé farnosti, vánoční přání i barevný obrázek. Pracovníci Dharma Jyothi Centra mi pomohli s překladem dopisu. Také děkuji za vysvětlení, jak slavíte vánoční svátky. Děkuji vám, že jste se rozhodli sponzorovat mé studium a prosím o předání mého pozdravu skutečně všem dárcům. Studium mi jde velmi dobře. Mám za sebou zkoušky 5.ročníku a v červnu jsem postoupil do 6. ročníku. Také moje sestry studují. Sanvika je v 9. ročníku a Aschwini v osmém ročníku. Letní prázdniny již máme za sebou. U nás probíhají od dubna do konce května. Během vánočních svátků jsme doma měli vánoční stromeček, cukroví i betlém. Také jsem se účastnil několika sportovních soutěží. Následně v březnu pak bylo velmi teplé počasí a urodilo se mnoho sezónního ovoce (mango, kešu). Tyto plody mám velmi rád. Nyní zde prší.
Do školy jsme nastoupili 1. června. Letos jsem začal se studiem hindštiny. Hindština je naším národním jazykem. Ještě jednou velmi děkuji za váš dopis a za poskytnutí všeho potřebného (sponzorování školních potřeb a školného). Mám vás velmi rád! Váš Amith Současný stav účtu Adopce na dálku činí k 19.8.2011 částku 8.583,- Kč. V letošním roce nás čeká ještě platba školného pro Amitha ve výši 4.900,- Kč. Vysvědčení Amitha i Namthip z Thajska jsme již obdrželi. Oba prospěli velmi dobře. Další dobrou zprávou je, že Micheal z Ugandy rovněž ukončil studium v učebním oboru technického zaměření. Zatím nevíme, zda-li bude ve studiu pokračovat nebo se mu podařilo najít zaměstnání. Stejně tak čekáme na zprávu o studiu Scovie (Uganda). Naprostou jistotou však je, že v Adventu opět proběhne minitrh na podporu studia dětí. Každá šikovná ruka je proto vítána a již nyní se na mě můžete se svými nápady obracet. Děkuji vám všem za nemalou podporu „našich“ dětí a přeji hezký závěr léta. Helena Polanská
XII. FARNÍ PRÁZDNINOVÝ TÁBOR Jako každoročně jsme na začátku prázdnin vyrazili se skupinou dětí na letní tábor. Za místo pobytu jsme zvolili námi oblíbené a vyzkoušené tábořiště Blažkovec nedaleko Holic v Čechách. Oproti předchozím ročníkům jsme se rozhodli zkrátit délku tábora z dvanácti na sedm dnů, avšak o to více jsme se snažili si tyto dny společně s dětmi užít. A doufáme, že se nám to co nejvíce povedlo. Hlavním motivem letošního tábora byla postava Malého prince, jehož příběh krásně vypráví Antoine de Saint-Exupéry. Při četbě jednotlivých kapitol byl dětem odhalován příběh této bájné postavy. Zároveň jsme jednotlivé příběhy Malého prince, které v knížce prožívá, spojovali s naším každodenním životem a předávali tak dětem v upravené podobě moudra, která se v této úchvatné knize objevují a která dokáží oslovit člověka snad každého věku. Děti se tak mohly při různých hrách či dovednostních soutěžích vžít do role Malého prince nebo těch, které na své cestě potkal (např. domýšlivce myslícího jen na sebe a na nikoho jiného, obchodníka slepě usilujícího pouze o bohatství, lišky symbolizující přátelství, lampáře poctivě plnícího úkoly, které mu byly zadány, apod.). Takto děti s malým princem došly až na konec jeho putování a rozloučily se s ním při návratu na jeho planetu stejně tak, jako jsme se vzájemně rozloučili při návratu do našich domovů. Mimo hlavního táborového tématu měly děti možnost zažít mnoho zážitků při mnoha hrách a soutěžích. Procvičily si tak například rychlost běhu, mrštnost, v odlišných formách svou dovednost či přemýšlivost. A samozřejmě také nechyběla zkouška statečnosti při nočních stezkách odvahy. Duchovní sílu jsme pak nabírali při návštěvách pánů farářů Maxe a
Hroznaty. Všem těmto aktivitám napomáhalo i veskrze dobré počasí (ze sedmi táborových dnů pouze jeden propršel). Věříme tedy, že se děti letos z tábora nevracely pouze špinavé a unavené, ale hlavně šťastné z krásně prožitého týdne. A snad si i dnes vzpomenou na zážitky spojené s hrami a soutěžemi a nezapomenou na moudra, která jsme se jim snažili předat prostřednictvím příběhu Malého prince. Společenství ml. Pro koho napsal Antoine de Saint-Exupéry svou knihu Malého prince? Podle věnování jistému Léonu Werthovi, který byl v té době již dospělým mužem: V úvodu knihy se dočteme: „Odpusťte, děti, že jsem tuto knihu věnoval dospělému! Mám závažnou omluvu: ten dospělý je můj nejlepší přítel. Mám ještě jednu omluvu: ten dospělý dovede všechno pochopit, dokonce i knihy pro děti. A mám ještě třetí omluvu: ten dospělý bydlí ve Francii, trpí hladem a zimou. Velice potřebuje, aby ho někdo potěšil. Nestačí-li všechny tyhle omluvy, rád věnuji tuto knihu dítěti, kterým kdysi ten dospělý byl. Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. (Ale málokdo si na to pamatuje). Opravuji tedy své věnování: Léonu Werthovi, když byl malým chlapcem.“ Děkujeme všem táborovým vedoucím za jejich péči a starost o naše děti a vnoučata. Věříme, že i jim přinesl Malý princ řadu ponaučení a potěšení. vv
DĚTEM Milí kamarádi! Možná si vzpomenete, že jste kdysi na stránkách Křesťanského zpravodaje našli kvíz s pátráním po rostlinách, které se objevují v biblických příbězích. Jedna z nich, fíkovník, „hraje roli“ i v příběhu apoštola Bartoloměje a jeho povolání mezi učedníky. Toho Bartoloměje, který je patronem našeho města a díky kterému se na konci prázdnin můžete těšit na pouť. Dnes mám pro vás připravený podobný kvíz. Na stránkách Bible se setkáváme i s různými zvířaty. Přečtěte si následující otázky a na připravené řádky doplňte jména zvířat. Napovědět mohou biblické citace nebo obrázky zvířat. Pozor, obrázků je víc než otázek! Tak hurá do toho!
Které zvíře vypustil Noe z archy, aby viděl, jestli ustoupila vod z povrchu země?
__________________________
Co obětoval Abrahám Hospodinu místo syna Izáka?
__________________________
Co pohltilo Jonáše, když byl svržen do moře?
__________________________
Které zvíře měl na starosti marnotratný syn, když odešel z domu musel se sám živit?
__________________________
O kterém zvířeti Ježíš řekl, že „projde snadněji uchem jehly“ než bohatý do Božího království? __________________________
Jaké zvíře se ozvalo, když Petr zapíral Ježíše?
__________________________
Které zvíře málem ohrozilo život svatého Pavla na ostrově Malta?
__________________________
Věřím, že se vám třeba i s pomocí starších sourozenců nebo rodičů podařilo otázky správně odpovědět. Ať se vám i v novém školním roce vše daří podle vašich předsevzetí. Hodně radosti a úspěchů vám po celý školní rok přeje váš kamarád Marek
NÁVOD PRO ŽIVOT pro malé děti s vysvětlením, pro velké děti, pro dospělé. 1. Vezměte v úvahu, že velká láska a velké skutky zahrnují velké riskování. 2. Když prohrajete, nenechejte si ujít ponaučení proč. 3. Držte se tří R:
- respektu vůči sobě - respektu vůči ostatním - responsibility - zodpovědnosti za všechny svoje činy.
4. Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí. 5. Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit. 6. Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přátelství. 7. Když si uvědomíte, že jste udělali chybu, udělejte okamžitě kroky k její nápravě. 8. Každý den buďte nějaký čas o samotě. 9. Otevřete svoji náruč změně, ale nevzdávejte se při tom svých hodnot.
10. Pamatujte si, že mlčení je někdy ta nejlepší odpověď. 11. Žijte dobrý, čestný život. Až potom zestárnete a budete se dívat zpět, budete se moci těšit z něho podruhé. 12. Milující atmosféra ve vaší domácnosti je základem vašeho života. 13. Při neshodě s vašimi milovanými, řešte pouze přítomnou situaci. Nevynášejte na na světlo minulost. 14. Sdílejte svoje poznatky. Je to způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti. 15. Buďte jemní k Zemi. 16. Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli. 17. Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je větší, než vaše vzájemné potřeby. 18. Posuzujte svůj úspěch tím, čeho jste se museli vzdát, abyste ho dosáhli. 19. Přistupujte k lásce i vaření s hravou bezstarostnou odevzdaností. podle karmelitánského kalendáře
VÍRA Nedávno jsem někoho potkala. Řekl mi, že je ateista. Že nemá rád věřící. Že věří jedině v sebe. „Kdo jsi ty?“ zeptala jsem se. Mávnul rukou nad někým tak omezeným jako jsem já. Chvíli jsme debatovali. Potom jsme se hádali. „Říkáš, že jsi nevěřící, ateista. Ale podívej, o čem je ateismus? Vymezuješ se proti něčemu, co podle tebe není?“ „Neříkám, že nic není.“ „Takže věříš.“ „Nevěřím!“ V tomto duchu probíhal celý rozhovor. Představila jsem si sama sebe jako posluchače. Myslím, že bych se asi dost smála. Každý se ptá po tom, proč tu je. Jaký má úkol a jestli se vůbec dožije zítřka. A když nedožije, tak kde skončí? Naoko máme každý jasno. Dělíme se na věřící a nevěřící. Uvnitř jsme ale všichni stejní. „Promiň, ale nevěřím na náhody. Nevěřím, že jsi natolik si jistý svojí nevírou. Možná jako já svojí vírou, ale podívej, zkus jenom připustit, že je Něco nebo Někdo nad tebou. Že ví, co uděláš v příští chvíli. Nic, vůbec nic není náhoda. Všechno se děje, jak má. Nepochybuji ani v jediné vteřině svého života, že se stalo přesně to, co se mělo stát. Možná, že cítíš existenci toho Něčeho nebo Někoho stejně jako já. Jediný rozdíl mezi tebou a mnou je, že já se s tím něčím nebo Někým snažím navázat spojení. Snažím se, aby To nebo Ten vědělo nebo věděl, že si uvědomuji závislost svojí nepatrné existence. Když se dívám na oblohu, připadám si tak moc malá, jako jedna z hvězd a čekám, kdy spadnu a někdo si pak bude něco přát. Ale zároveň věřím, že sem patřím, že mám nějaký smysl. I kdyby to byl jenom tenhle rozhovor s tebou …“ Nedávno jsem někoho potkala. Boha. V každém člověku … Katka Sudová, Blahoslav 2010
DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ
Den otevřených dveří památek HEŘMANŮV MĚSTEC SOBOTA 10. září 2011
9.00 – 12.00 hod., 13.00 – 16.00 hod.
Kostel sv. Bartoloměje
náměstí Míru 9.00-10.30
prohlídka kostela
12.00-16.00
Hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie
Barákova ulice
prohlídka hřbitova a kostela
Kostel církve čs. husitské
Barákova ulice
prohlídka kostela
Hřebčín
Masarykovo nám. v 10.00 a ve 13.00 hod.
hromadná prohlídka s výkladem
Synagoga
Havlíčkova ulice
prohlídka budovy
Zámek
Masarykovo nám. v 11.00 a ve 14.00 hod.
hromadná prohlídka s výkladem
D o p r o v o d n é a k c e: Židovská škola
Havlíčkova ulice
prohlídka Galerie Cyrany (poloviční vstupné)
Výstava obrazů
Židovský dvojdomek Havlíčkova ulice
prohlídka výstavy
Z operety do muzikálu Alena Tichá – zpěv Laura Mikel Vlková – klavír
Havlíčkova ulice Synagoga
Městské kino
nám. Míru v 11.00 a v 15.00 hod.
Hudební večer od 16.30 hod.
prohlídka nové digitální techniky s promítáním ukázek 3D filmu
MODLITBA NA SRPEN Děkujeme ti, Bože, za čas dovolených. V čase pracovním si spíš ukrádáme chvíle pro tebe ve střelných modlitbičkách: děkuji, pomoz, odpusť, dej, nedej. Čas nám daný o dovolené je časem usebrání, kdy pod hvězdným nebem na pláži prožíváme tvou velikost. Radost pobývání s blízkými nás vede k díkům, že se máme a že se máme rádi. Kéž je pro nás dovolená nejen časem pro to, co si můžeme dovolit a na co máme v eurech. Kéž je to nejen čas, kdy pochopíme, co si smíme „dovolit“, abychom před tebou obstáli. Kéž pro nás prázdniny nejsou prázdnem v nás, ale my se v plnosti tvého Ducha vracíme do svých všedních služeb. Jana Šilerová, olomoucká biskupka
CHYSTANÉ KULTURNÍ AKCE V HEŘMANOVĚ MĚSTCI 3.9. – 15.00 - v kostele Zvěstování P. Marie – ekumenická bohoslužba pro děti 10. 9. – Dny evropského kulturního dědictví - den otevřených dveří památek 10. 9. - 16.30 Synagoga - Hudební večer - zahájení sezóny při příležitosti Dne evropského kulturního dědictví – „Z operety do muzikálu“- Alena Tichá – zpěv, Laura Mikel Vlková – klavír 23.- 24.9. – Konopáč – Babí léto na Železných horách (prodej koláčků pro projekt Adopce na dálku) 27.9. – 18.00 – ekumenická bohoslužba (ŘK) 27.9. - loučení s létem – farní dvůr 8.10. – 9.00-16.00 - duchovní obnova s Mons. Tomášem Holubem: na téma: „Otče náš“ - skautský srub u Vyžic 9. 10. - 17.00 – Rytířský sál heřmanoměsteckého zámku – beseda s P. Zbigniewem Czendlikem, mediálně známým farářem z Lanškrouna 14.10. – 13.11. – Městská galerie – Petr Langr – Zátiší a zákoutí (výstava obrazů) 27.10. – 18.00 – Synagoga – hudební večer k 93. výročí vzniku ČSR – Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice, sbormistr Tomáš Žídek 22.11. - 18.00 – Synagoga – hudební večer - žáci ZUŠ Taussigova Praha se svými hosty 27. 11. – 11. 12. - výstava betlémů v Městské galerii (již jedenáctá) 18. 12. – 16.30 Sokolovna Vánoční koncert Na programu mimo jiné Česká mše vánoční J.J. Ryby s orchestrem 24. 12. – 16.00 – nám. Míru - troubení z věže kostela sv. Bartoloměje – Žesťový kvintet Karla Neumanna - 23.30 kostel sv. Bartoloměje – vánoční zpěvy a koledy v podání Pěveckého sboru Vlastislav - 24.00 – slavnostní půlnoční bohoslužba
Příští číslo KZ vyjde o Vánocích. Čekáme na vaše příspěvky! Je možné je zasílat i e-mailem na adresu:
[email protected] Jen pro potřebu církví v Heřmanově Městci. Příspěvek na náklady tisku: 5,- Kč
