Kde najít opravdovou krásu Vánoc?

ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI ČÍSLO 4/2013 ROČNÍK VIII.

Kde najít opravdovou krásu Vánoc? Po adventních týdnech příprav se nám otevírá očekávaný vánoční čas. Mnoho lidí touží zvláště o těchto svátcích po klidu a míru. Píšeme si to ve vánočních přáních a pozdravech, které si v tak ohromném množství vyměňujeme. A myslíme to jistě upřímně. Vánoce nás vybízejí, abychom byli milí, štědří, dělali druhým radost. To je jistě výborná věc. Ale vánoce mohou být přitom i cestou do našeho nitra. Co tam najdeme? Jen starosti? Samý smutek či výčitky? Nebo jen vzpomínky na to, co bylo a už není? To všechno tam také může být. Ale snad tam najdeme i radost z toho, že vůbec žijeme. Ze jsme schopni překonat zlé věci, které nás v životě potkaly. Bez touhy po pomstě a bez zloby. A hlavně bychom tam měli najít stopy lásky druhých lidí, které nás natrvalo obohatily. Mnohý najde i stopy lásky nepojmenovatelné, ve které křesťan rozpoznává lásku Boží. Skutečné tajemství, o kterém je těžko mluvit, ale ze kterého můžeme žít. A tak se nám může stát bližším jednoduchý a přitom v mnohém nepochopitelný příběh Ježíšova narození. Ne jen v podobě figurek Betléma a ve zpěvu vánočních písní. Ale v našem vlastním životě. Když se nám spojí pravdivé vědomí o množství zla ve světě, ke kterému bohužel sami ledacos přidáváme, s tajemstvím hloubky našeho srdce, může se stát něco podivuhodného, co se podobá vyprávění o pastýřích v evangeliu. Ty obklíčilo Boží světlo a slyšeli slovo andělů: „Nebojte se!“, jak píše evangelium. Objevíme my sami něco podobného? Snad ano. Přejme si to navzájem. Sami zjistíme, že můžeme být ve svém nitru svobodni od zla, pomsty a strachu. A budeme slavit skutečné vánoce. O. Adam

STRANA 2

Děťátko se narodilo (Česká lidová píseň) Děťátko se narodilo, ale aleluja, jenž všechen svět potěšilo, ale ale ale aleluja. Aj leží na seně v jeslech, ale aleluja, a kraluje ve věčných světech, ale ale ale aleluja. Hned volek i osel poznal, ale aleluja, že to dítě jest jejich Pán, ale ale ale aleluja. Slovo Otce nejvyššího, ale aleluja, způsob lidský na se ozvalo, ale ale ale aleluja. V této radostné slavnosti, ale aleluja, chvalmež Boha na výsosti, ale ale ale aleluja. Velebmež svatou Trojici, ale aleluja, děkujíc jí na vše časy, ale ale ale aleluja.

Adeste fideles Adeste fideles je jednou z nejznámějších světových koled, která je připisována několika autorům. Podle posledních výzkumů rukopisů se jako nejpravděpodobnější autor jeví anglický hudebník John Francis Wade (1711 – 1786), i když často je píseň připisována i jiným autorům, např. Johnu Readingovi. Wade, povoláním učitel hudby a latiny, byl jako katolík přinucen utéci do Francie, do města Douai. Tam byla koleda poprvé vydána, v roce 1743. Toto dílo bylo publikováno také roku 1751 v knize Cantus Diversi. Nejstarší dochovaný rukopis koledy však pochází z roku 1760 z Večerních kostelních obřadů. John Francis Wade napsal čtyři první sloky písně a ty ostatní byly k písni dopisovány postupně. Pátou až sedmou sloku dopsal v roce 1822 Abbé Étienne Jean François Borderies. Poslední sloka byla doplněna neznámým autorem v polovině 19. století k příležitosti svátku Tří

králů. První český překlad písně Adeste fideles Ó křesťané všichni napsal Josef Šlechta (1882–1937) a poprvé vyšel roku 1923 ve Zpěvníku Českobratrské církve evangelické. Jiný český text, začínající slovy Dnes jásejte věrní, napsal Samuel Verner (1897–1976) pro Křesťanský kancionál církve bratrské, který vyšel roku 1965. V katolickém Kancionálu – společném zpěvníku českých a moravských diecézí, který vycházel od roku 1973, se píseň nachází pod číslem 219, a to jak v latinské verzi, tak v jejím českém volném překladu, pod názvem Jdou zástupy věrných. O letošních Vánocích koleda Adeste fideles zazní v kuřimském kostele ve čtyřhlasém provedení chrámového sboru. Pro zajímavost v následující tabulce najdete latinský text spolu s co nejvíce doslovným českým překladem.

STRANA 3

SLOKA

LATINSKY

ČESKY

1.

Adeste, fideles, laeti triumphantes; Venite, venite in Bethlehem; Natum videte Regem angelorum. Ref. Venite adoremus.Venite adoremus. Venite adoremus Dominum

Buďme přítomní věřící, radostní, vítězní, pojďte, pojďte do Betléma. Zřeme narození Krále andělů. Ref. Pojďte, klaňme se, pojďte, klaňme se, pojďte, klaňme se Pánu.

2.

Deum de Deo, lumen de lumine, gestant puellae viscera, Deum verum, Genitum non factum. Ref.

Bůh z Boha, Světlo ze Světla, nošený pod srdcem Panny, Pravý Bůh, zrozený, ne stvořený. Ref.

3.

Cantet nunc „lo“ chorus angelorum, cantet nunc aula caelestium: „Gloria, gloria in excelsis Deo!“ Ref.

Zpívej nyní užaslý sbore andělský, zpívej nyní nebeské shromáždění: „Sláva, sláva Bohu na výsostech!“ Ref.

4.

Ergo qui natus die hodierna, Iesu, tibi sit gloria, Patris aeterni Verbum caro factum. Ref

Proto tomu, který se dnešního dne narodil, Ježíši Tobě budiž sláva, Slovu věčného Otce, které se stalo tělem. Ref.

5.

En grege relicto, humiles ad cunas vocati pastores approperant: et nos ovanti gradu festinemus. Ref

Ve shromáždění se pastýři pokorně přibližují k jeslím a také my k nim radostně pospíchejme. Ref.

6.

Aeterni Parentis splendorem aeternum velatum sub carne videbimus, Deum infantem, panis involutum. Ref.

Uvidíme Věčnou nádheru věčných Rodičů, skrytou do lidského těla božského Dítěte, zavinutého Chleba. Ref.

7.

Pro nobis egenum et foeno cubantem, piis foveamus amplexibus. Sic nos amantem quis non redamaret? Ref.

Pro nás potřebné a pro lidskou podstatu, kéž ho naše láska obejme. Když nás tak miloval, kdo by mu neodpověděl? Ref.

8.

Stella duce Magi Christum adorantes, aurum, tus et myrrham dant munera. Iesu infanti corda praebeamus. Ref.

Hvězda vedoucí Krále adorující Krista, zlato, kadidlo a myrhu nesoucí k obdarování. Nabídněme svá srdce Dítěti Ježíši. Ref.

Zdroje: http://www.ask.com/question/what-is-adeste-fidelis http://www.cb.cz/vydavat-odbor/pastoralka/kancional.htm http://cs.wikipedia.org/wiki/Adeste_fideles http://en.wikipedia.org/wiki/John_of_Reading http://gaudium-mundo.blogspot.cz/2006/12/adeste-fideles.html http://gavvie.tripod.com/adeste.html http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Adeste-fideles-1.html Silvestra Novotná

STRANA 4

Čím žijí Moravské Knínice? Nejen o Vánocích Seznam všech kulturních, sportovních a společenský akcí je v Moravských Knínicích velmi rozmanitý a rozsáhlý. Ať už se jedná o dvoje hody, tancování verbuňku, hraní divadla, cimbálové muziky, sportovní soutěže nebo řadu dalších „menších“ činností. Požádala jsem o rozhovor pana Františka Kšicu, který je v obci starostou úctyhodných 23 let a o všem dění v obci má nejlepší přehled. Jak je možné, že v Moravských Knínicích máte takový bohatý společenský život? Je to samozřejmě od lidí, kteří se do toho zapojují a organizují. Když se v roce 1990 odtrhly Moravské Knínice od Kuřimi, začala se radostně vytvářet a budovat dědina po stránce technické infrastruktury, ale lidé byli nadšeni i po stránce budování kulturního života. Ve větším rozsahu se začaly organizovat hody. V té době byly naše děti malé a začali jsme hodové průvody dělat s nimi. Moje žena nejprve s paní Pleskačovou, teď s paní Kosíkovou se věnovala mládeži a zúročilo se nám to. Teď se objevují v hodovém průvodu nebo v přípravách nebo v kulturním dění. Musíme říct, že se aktivně podílí určitá skupina lidí, není to tak, že by se zapojili úplně všichni obyvatelé, kterých žije v Knínicích 870. Ale je to takové šťastné období, kdy tu máme spoustu zajímavých lidí, kteří jsou schopni a ochotni přinést pro kulturu a společenský život mnoho nových věcí. Je to dané lidmi, není to dané starostou, který tomu samozřejmě fandí, ale pokud by zájem od lidí nebyl, tak by to

nešlo. Tady to vzniklo spontánně, můžu jmenovat dvě rodiny, ve kterých těch kluků bylo víc, rodina Helánova a Císařova. Často vzpomínáme Leoše Helána, který jako mladý zemřel, ale hodně se tomu věnoval a zaujal další pokračovatele. Ti, co na něho navázali, se tomu věnují ještě intenzivněji. Docílila se zde spousta oblastí, třeba v tancování verbuňku, který dostává vyšší úroveň, vystupujeme i na soutěžích ve Strážnici. Nebo kolem dalších akcí, které v soupisu vychází zhruba jedna akce na každý týden, se pořád točí stále stejní lidé, ať je to divadlo, hody nebo sportovní akce. Je to zájem určité silné skupiny lidí, my máme štěstí, že tady fungují. Je důležité, že se zapojují i ti nejmenší, děti se svými maminkami v seskupení Rarášci, vystupují, cvičí a pořádají různé akce. Práce s dětmi se nesmí podcenit, je to velice milé, když malé děti o hodech jsou schopné se naučit celou besedu a zatančí nějaké tance, které si připraví. Je to i pro ně velký zážitek, když jim celá sokolovna tleská.

STRANA 5

Jak se Vám spolupracuje se sokolem? Sokol má zařízení, má sál, bez kterého bychom tady mohlI těžko něco pořádat. Žijeme zde v takové symbióze, my podporujeme jejich provoz, vytápění je finančně náročné a už několik roků veškeré náklady s vytápěním sokolovny drží obec. Tím se umožnilo, aby se mohla sokolovna využívat celoročně. Využíváme ji na všechny akce – hody, plesy, dětské karnevaly. Je to taková dobrá spolupráce. Obec připravuje se stárkama hody, to je prezentované jako akce obce a občanského sdružení Kyničan. Se Sokolem jsou připravovány sportovní akce, pořádáme atletický čtyřboj nebo cyklistický Špalcykloboj a další akce pro děti. Obec pořádá tradiční pochody, to je také velká akce. Takže tato skupina lidí zaštítěná organizacemi – skaut, obč. sdružení, rybáři, myslivci – chce něco pro dědinu udělat a další akce se na ně nabalují. Některé jsou drobné, ale i tak se musí připravit a nachystat. Je to zvláštní dobrá doba a doufám, že nám ještě nějaký čas vydrží a předčasně neskončí. Je pravda, že u stárků a stárek je menší úbytek, že se vdají, ožení, ale nezůstávají nečinní. Jsou už zvyklí, že takto fungovali, a zase se zapojí do dalších činností. V rámci sdružení Kyničan máme založený i mužský sbor a zapojují se i vdané ženy. Kroje si pořídily samy, z obce šlo jen něco málo peněz. Nebo se podařilo získat nějaké peníze z krajského rozpočtu. V Kyničanu funguje cimbálová muzika a taneční soubor Kyničan, který se věnuje brněnským tancům a mají spoustu akcí i mimo dědinu. Naposledy byli na setkání v Újezdu u Brna. Jsme schopni udělat program pro nějakou akci, funguje tady i dětská schola. Chybí nám jen dechovka, ale to už bysme chtěli moc. Cimbálová muzika se zúčastnila i nějakých akcí v Kuřimi při příležitosti Svátku matek nebo při některých benefičních akcích.

V seznamu akcí mě zaujala Klobouková. To je taková pěkná akce. To jsou vdané ženy, které mají relaxační cvičení pod vedením Jindřišky Kohoutové a její dcery Petry. Schází se přes celou zimu a pak završením sezony je poslední cvičení – zajímavá netradiční setkání, kdy se obléknou do klobouků. Jdou přes dědinu, nechají se vyfotit, takto se schází přes 20 let. Je tady poměrně velká část žen, která se zapojuje do hodů, mají svůj program – tancování, zpívání. Setkání rodáků nepatří asi mezi pravidelně pořádané události. Setkání v roce 2012, pro obec to bylo takové zvláštní výročí, ale říkáme si, proč ne. Bylo 100 let Sokola a 777 let od první písemné zmínky o obci. My jsme z nedostatku informací měli kdysi setkání v roce 2000 jako 650 roků, protože se všude uváděl rok 1350, potom se objevily další informace ve spojitosti s klášterem v Předklášteří. Papež Řehoř vyjmenovává obce, které dává klášteru a tam byly citované Moravské Knínice, tak přišlo nové datum 1235. Takže vloni jsme měli takovou větší oslavu. Propojili jsme se i telefonem na dálku s rodačkou Eliškou Hasilovou, rozenou Pokornou, ženou Krále Šumavy, kteří teď žijí v Chicagu. Při příležitosti oslav byla vydaná publikace o Moravských Knínicích. Původně jsme ji plánovali k výročí v roce 2000, ale redaktor na tom nepracoval a nestihlo se to. Pojali jsme ji z hlediska historie a pak jako možnost prezentovat kulturní a společenský život. Je tu kapitola Rok na vsi, kde se promítají akce jednotlivých společností. Kniha má svoje kouzlo, má hodně fotek. Brožura nabitá textem pro někoho cizího nemá význam, přípravě knížky jsme věnovali hodně času a myslím si, že se to docela podařilo. Každý se tam uvidí, historie a současnost vzbuzuje zájem.

STRANA 6

Vaše obec už dostala za kulturní a společenské dění nějaká ocenění. Letos jsme naše snažení trochu zúročili, přihlásili jsme se do soutěže Vesnice roku. Napoprvé jsme nedopadli vůbec špatně, dostali jsme Diplom za rozvíjení lidových tradic a potom jsme dostali Cenu naděje pro živý venkov, to je cena za široký společenský život. Dokonce se zvažovalo, že bychom dostali modrou stuhu, ale zúčastnili se první rok, řekli si, ať se příště více snaží. Myslím si, že jsme si to zasloužili, je to podpořeno nějakou korunou, není to mnoho, kdybychom dosáhli na nějakou stuhu, bylo by ohodnocení vyšší. Ale i 45 000 Kč je takový všimný a pokryje nějaké výdaje. To je hezké. Přeji Vám, aby bylo stále dost nadšených aktivních lidí. Uvidíme příští rok, na hodech se tancuje sólo, pro ty, co se hodlají oženit nebo vdát, zvedají je do vzduchu, probíhá ceremonie loučení, moc jich není a zase přibývají další. Letos jsme měli patnáct párů. Markétské hody jsou početnější. Jsme už tak zapsaní tím, že naši stárci jezdí na jižní Moravu, tak se propojují a vytváří se obrovská přátelství mezi mladými a oni zase na oplátku jezdí sem. Je úžasná podívaná, když o hodech nastupují přespolní, zpívají a tancují verbuňky a v neděli se zapojují do průvodu. Je to takové trochu jinačí než dříve, kdy chodila venkovská kapela, šlo se do sokolovny,

kde se s dechovkou zahrála beseda. Dnešní děcka by takové hody nedělaly, jsou tady kvalitní dechové hudby, vždycky se vybere dobrá dechovka. Letní hody jsou dost prodělečné a děcka jsou pro to tak zapálená, a aby se tolik neprodělávalo a nemusela to táhnout z rozpočtu obec, tak celou sobotu věnují sbírání šrotu po dědině. Nashromáždí železo třeba za 15 000 Kč, je to taková rezerva pro pořádání letních hodů. V únoru bude náročný podnik – bude probíhat brněnské kolo soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku za přítomnosti poroty, která je ve Strážnici. Soutěž se už bude konat podruhé, dříve bez poroty, to bylo takové předkolo. Pozvali se tanečníci z Brněnska i Horňácka. Teď to má už takovou úroveň, že jsme už navíc vnímaní v národním stavu lidové kultury a verbuňk se tady tančí. V soutěžích budeme ale asi stále ztrácet nějaký ten bodík za kroj, neustále nemůžou překousnout, že nemáme kroj jako na Slovácku, nemáme tradici v kroji a v tancování verbuňku. Syn už před několika lety dostal cenu od poroty za dobrou reprezentaci Brněnska z míst, kde není tanec verbuňku tradiční. Postupně se možná činovníci národní lidové kultury pohádali. Poslední rozhodnutí je takové, že nás budou brát do soutěže s tím, že za kroj nás budou asi trochu penalizovat. Ale dobře to dopadlo, důležité je, že v soutěži budeme. Dostat se do Strážnice, to je zážitek, je to soutěž jiné kategorie.

STRANA 7

Kromě tancování verbuňku máte i úspěšný divadelní spolek. Divadelní spolek je samostatná kapitola, která tady měla kořeny kdysi dávno. Spolek obnovila paní učitelka Naděžda Šindelková, která byla dost výrazná osoba v kulturním životě obce, ocenění dostala v podobě pamětní desky na školce, kde učila. Začínala s ochotníkama v době, kdy my jsme byli omladina. Začala s námi, pak byl útlum a pak přišla paní učitelka Halouzková, kuřimačka, ředitelovala ve škole. Začínala s děckama ve škole, z nich se pak pomalu vypěstovali herci, kteří to tady drží doteď. Na ně se nabalují další a zařazují se tak do divadelního spolku. Každý rok něco nacvičují, třeba Limonádový Joe nebo Mrazík. Před vánoci máme vystoupení v Litomyšli: „Po všem hovno, po včelách med“, která byla tady přijata velice úspěšně. Mužský sbor má vstupní část a při ostatkovém soudu jsou probírány jednotlivé nešvary, které jsou vtipně doprovázeny zpěvy, vystupujeme ve venkovských krojích. Čím žijí Moravské Knínice o vánocích? I na prosinec připadá spousta akcí, tradičně máme adventní setkání seniorů na nově zrekonstruované škole ve víceúčelovém sále. Je tam krásné komorní prostředí. Vystoupí děcka, country kapela

BEZ NOT. Další bude předvánoční zpívání, které probíhá v parku v Koutě, které je jako Živý Betlém, říkáme tomu zpívání, protože Živý Betlém by se měl dělat po vánocích. Je s tím spojené hodně organizování a tak, aby se všechno připravilo, pořádáme to před svátky. Je malá skupinka lidí, která musí zvládnout rozestavit jesličky, navést zvířátka, osvětlit, ozvučit. Zapojují se dětská schola, děcka z náboženství, chlapi z cimbálové muziky. To je akce bezprostředně před vánoci. S Mikulášem je spojená Mikulášská laťka, soutěže ve skoku do výšky. Mikuláš jako takový, kdy stárci a stárky chodí po domech. Aby to mělo hlavu a patu, domluví se s rodiči a pak následuje Mikulášský průvod. Pořádají se silvestrovské zábavy, pokud je počasí, koná se silvestrovské bruslení. Je to parta nadšenců, napustí vodu na plochu tenisových kurtů. Krásná akce, před půlnocí se tam sejdou, zabruslí a je tam taková pěkná atmosféra. Máme výhodu, že jsme vesnice, můžeme si gratulovat, že máme aktivní lidi. Má to takový spád, pořád se něco vymýšlí a nacvičuje, někdy si myslím, že je toho hodně, snažím se u všeho být. Někteří nám závidí a říkají: „U vás se pořád něco děje.“ A já na to říkám: „No jo, snažíme se.“ Děkuji za rozhovor. Dáša

Páté setkání pro mužskou spiritualitu Nedělní odpoledne, desátého listopadu, se muži naší farnosti opět setkali v našem kostele na přednášce zaměřené na mužskou spiritualitu a mužská společenství. Opět se nám podařilo využít ochotu člověka, muže a kněze, který se tématu mužské spirituality v křesťanském prostředí více věnuje. Tímto knězem je otec Pavel Moravec z Ostravy. Rozhovor s otcem Moravcem vám v tomto čísle Petrklíče také přinášíme. Otec Moravec v rámci svého studia psychologie oslovoval řadu fungujících mužských společenství a hledal důvody, proč se věřící muži potřebují setkávat. Co jim to přináší, co to přináší jejich víře a co to přináší jejich manželkám a rodinám. Po přednášce následovala jako obvykle adorace a poté navázalo setkání ve farní klubovně, kde jsme měli prostor reagovat na to, co jsme od otce Pavla slyšeli, čerpat z jeho zkušeností a také sdílet zkušenosti a přání naše. Mirek

STRANA 8

Kostel sv. Jakuba v Brně Svatý Jakub, patron poutníků, dělníků, kameníků, drogistů a kloboučníků je i patronem kostela stojícího uprostřed naší jihomoravské metropole. Byl apoštolem a bratrem evangelisty Jana. Jako první z apoštolů zemřel mučednickou smrtí. Jeho ostatky jsou uloženy v kryptě katedrály ve španělském Santiagu de Compostela. Compostela je už od středověku významným poutním místem a napříč Španělskem tam vede několik poutních cest. I v dnešní době je cílem mnoha poutníků z celého světa, kteří každoročně vyráží na cestu neboli camino Santiago. Známá je také svatojakubská mušle, kterou se zdobí poutníci do Compostely a kterou také nalezneme ve výzdobě Jakubského kostela v Brně. Svatý Jakub starší je často zpodobňován s holí a kloboukem jako poutník. Původně románský kostel byl obklopen hřbitovem a řadou kaplí. Dnes zde stojí gotický kostel, upravený v době baroka. Projekt kostela se dle vlivu stylu Petra

Parléře datuje do čtrnáctého století a jeho stavba do století patnáctého. Na budování kostela se podílel i známý brněnský rodák, kameník a sochař Petr Pilgram, který se podílel taktéž na stavbě staré radnice v Brně nebo vídeňského dómu svatého Štěpána. Kostel zažil v šestnáctém století i požár a zřícení střechy. Původně byla stavba kostela financována hlavně ze zdrojů cisterciáckého kláštera v Oslavanech, který později neměl dostatek prostředků na opravy, a tak patronát nad kostelem převzalo město Brno. Barokizace interiéru proběhla v osmnáctém století, kdy byly původní dřevěné oltáře nahrazeny mramorovými, které jsou v kostele dosud. Chrám je jednoduše členěn sloupy na hlavní loď a dvě boční. Vpředu volně stojí hlavní oltář s výjevem ukřižovaného Krista, plačících žen pod křížem a dalšími sochami svatých. V blízkosti oltáře se nachází hrobka

STRANA 9

významné osobnosti z doby obléhání Brna Švédy Ludvíka de Souches. Vzadu za oltářem je umístěn náhrobek se sochou generála. Tento obránce Brna původně pocházel z Francie. Jako voják nejprve sloužil u francouzkého krále Ludvíka XIII., později přešel do služeb švédského krále Gustava Adolfa, aby nakonec pro svoji prudkou povahu odešel a dal se do služeb rakouského císaře Ferdinanda III. v hodnosti plukovníka. Císař ho roku 1645 jmenoval velitelem města Brna. Za svoji úspěšnou obranu Brna proti švédské přesile povýšil na generála. Císař se mu za jeho další věrné služby v armádě bohatě odměnil a povýšil ho až na polního maršála, pověřil ho funkcí vojenského velitele Moravy a byl uveden do hraběcího stavu. Při pohledu od hlavního oltáře uvidíme kůr s krásnými varhanami, které jsou zdobené sochami hudebníků s nástroji, v podobném stylu je také sochami zdobena zadní stěna kostelní lavice pod kůrem, která je taktéž výrazným prvkem interiéru kostela. Dalším výrazným prvkem je kamenná kazatelna uprostřed

kostela, s vyobrazením světců, za jejichž hlavami jsou vytesány již zmiňované svatojakubské mušle. Oproti kazatelně stojí v boční kapli soška pražského Jezulátka a bývá zde umístěn i betlém. Interiér kostela celkově působí vkusně, barokní okázalost je tu vyvážena gotickou jednoduchostí a vytváří spolu docela harmonický celek. Hřbitov, který byl původně kolem kostela, časem přestal vyhovovat svojí kapacitou, a proto byla zřízena kostnice. V kostnici se ukládaly po deseti až dvanácti letech po pohřbu kosti zemřelých, aby mohl být hrob uvolněn pro dalšího zemřelého. Počet zde pohřbených se odhaduje na více než padesát tisíc. Z provedených průzkumů vyplývá, že zde byly pochovány oběti morových a cholerových ran a také oběti třicetileté války. V současné době byla pozapomenutá kostnice při úpravách náměstí znovu objevena, restaurována a zpřístupněna. Kostel sv. Jakuba má pro mě svoji nezaměnitelnou atmosféru a určitě stojí za návštěvu alespoň v nadcházejícím vánočním čase. Jana

STRANA 10

Rozhovor Pavel Moravec působí jako kněz ve farnosti Pustkovec v ostravském děkanátu. Pochází z obce Bolatice na Opavsku, studoval na Teologickém konviktu v Litoměřicích, Teologické fakultě v Olomouci a také na Lateránské universitě v Římě. V letošním roce ukončil také studium psychologie na Masarykově universitě v Brně. Otec Pavel Moravec se kromě své kněžské služby ve farnosti věnuje také psychologii v praxi a také hlouběji mužským křesťanským společenstvím. To posledně zmíněné bylo také tématem jeho magisterské práce. Právě teoretické i praktické zkušenosti otce Pavla nás motivovaly k tomu, abychom jej pozvali k nám do Kuřimi na setkání s mužskou částí naší farnosti. Máš za sebou, Pavle, absolvování několika universit, nejen teologického, ale také psychologického zaměření. Je něco konkrétního, co ti ve tvých studiích přineslo obohacení do tvého života? Nebo která z těch universit ti přinesla do praxe nejvíc? Zajímavé pro mne byly tři roky v Římě. Ani tak ne pro samotné studium, že by člověk „leštil kliky“ ve Vatikánu. Ale proto, že tam byli studenti z celého světa. A to umožnilo velmi široký přehled. Když se zkoumal nějaký teologický problém, muselo se na něj pohlížet v opravdu širokých souvislostech. Například to, co je pro nás samozřejmé, že manželství je otázkou vztahu mezi jedním mužem a jednou ženou, třeba pro Afričany tak samozřejmé nebylo. Oni jsou zvyklí na jiné vztahy, konkubináty. A tato potřeba širokého pohledu byla přínosná a i mně se velmi líbila. Druhá věc, která mi hodně dala, nebylo jen to studovat v Římě, ale studovat Řím. To znamenalo studovat to, jak to tam chodí. A mně to dalo obrovskou svobodu a obrovský nadhled nad tím, jak vnímat Řím

jako ústředí církve. Člověk mohl tak trochu „nahlédnout pod pokličku“ a to považuji za obrovsky přínosné. Ty jsi tedy, Pavle, studoval v Římě tři roky. To znamená, že musíš být i jazykově nějak vybaven. Italština? Angličtina? V Římě především italsky. Jinak anglicky se také domluvím. Dobře, my zatím zůstaneme v češtině. A položím další, docela novinářsky otřepanou otázku pro kněze: Jak to bylo se tvým rozhodnutím pro kněžství. Ale především mne zajímá, jestli to pro tebe byla spíš evoluční cesta pozvolného vývoje nebo jednorázové silné oslovení, pozvání. Bylo to asi obojí. V jistém okamžiku to byla spíš „revoluce“, tedy velká změna, kterou jsem si do té doby nedokázal představit, spíš jsem se takové představě smál. Přišel tedy výrazný zlom. Potom ale následovaly další tři roky dalšího přemýšlení a hledání. Takže bych řekl, že to byla revoluce následována evolucí.

STRANA 11

Je nějaká oblast v církvi, ve tvé kněžské službě nebo ve farnosti, které se více věnuješ? Je mi hodně blízké akademické prostředí, cítím se tam dobře. I proto jsem v posledních pěti letech studoval dálkově v Brně na Filosofické fakultě psychologii. Také jezdím pravidelně jako kněz na manželská setkání, to také trochu souvisí s tou psychologií. Také jsem zapojen do aktivit pro chlapy. Takže to jsou oblasti, kterým se věnuji, pokud je to časově možné. Co ti udělalo v poslední době radost? V poslední době je velkou radostí papež František. A pokud bych to vzal na osobní rovině, pak by to byl moc pěkný pětidenní cyklus přednášek pro psychology a psychiatry, kterého jsem se minulý týden

zúčastnil. Tam jsem se cítil „jako ryba ve vodě“. To mne obrovsky povzbudilo k mé práci, kterou dělám. Máš, Pavle, nějaké osobní vzory? Ať už mezi žijícími či nežijícími, mezi oficiálně svatými nebo těmi neoficiálně... Pokud bych začal zmíněnou akademickou sférou, tak tam jsou to mé velké vzory, které nikdy nedostihnu: Tomáš Halík a Marek Vácha. To jsou dva lidé, kterých si moc vážím a beru je jako určité ideály. Mám také rád Václava Vacka, kterého považuji za proroka dnešní doby. Mám ho moc rád, i když je takový radikální a rád provokuje. Úžasným vzorem je také zmíněný papež František. Děkuji za rozhovor Mirek

Evangelii Gaudium Pozoruhodný dokument, který spatřil světlo světa teprve koncem listopadu letošního roku, si velmi rychle získal pozornost po celém světě. Mnozí, a to i mnozí mimo katolickou komunitu, považují tento dokument za zcela zásadní a průlomový. Český překlad je k dohledání na internetových stránkách vatikánského rozhlasu. V úvodu se m.j. píše: Velké riziko nynějšího světa s jeho rozmanitou a dotěrnou konzumní nabídko je individualistický smutek, který prýští ze zpohodlnělého a lakomého srdce, z chorobného dychtění po povrchních rozkoších a z izolovaného vědomí. Když se

vnitřní život uzavře do vlastních zájmů, není už prostor pro druhé, nemohou už vstoupit chudí, nenaslouchá se Božímu hlasu, nezakouší se již radost z Jeho lásky a nerodí se nadšení pro konání dobra... Zvu každého křesťana, ať už je kdekoli a v jakékoli situaci, aby dnes obnovil svoje osobní setkání s Ježíšem Kristem nebo alespoň přijal rozhodnutí nechat se od Něho potkat a denně Jej bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se jej toto pozvání netýká, protože „nikdo není vyloučen z radosti, kterou přinesl Pán.“ Mirek

Tříkrálový koncert Římskokatolická farnost vás zve na Tříkrálový benefiční koncert 9. ledna v 18 hodin v kostele v Kuřimi. Výtěžek z koncertu bude věnován na podporu Tříkrálové sbírky 2014 pořádané charitou České Republiky (www.charita.cz). Na koncertu vystoupí pěvecký sbor Pavlíny Zámečníkové, děti ZUŠ Kuřim a farní sbor kuřimské farnosti. Hanka

STRANA 12

Jacques Philippe – Volání k životu Volání k životu je Boží volání, jež vyzývá člověka k žití plným životem. Schopnost žití naplno je podmíněna pokorou člověka k tomu Boží volání hledat a přijmout. Pokorou, která vede člověka k tomu nechtít ovládat svou existenci a programovat své štěstí sám o sobě. Autor v knize kapitolu po kapitole srozumitelně předkládá cesty, jak Boží volání zachytit. Boží volání obvykle nepřináší okamžitá řešení a rychlé zvraty. Otevřenost pro Boží volání a snaha o plnost života také znamená přijmout svůj život v pravdě takový, jaký je. Pouze přijetí umožňuje změnu, postoj nepřijetí nám tuto změnu znemožňuje. Autor tuto cestu popisuje jako

cestu ke svobodě člověka. Vysvobozuje ho z vězení vlastního hříchu a pyšné sebedostačivosti. Bez volání by člověk zůstal uzavřený v hranicích své psychiky, představ, pudů a přeludů. Naše představy o štěstí a naplnění bývají často daleko od skutečného štěstí. Bible nám o tom hovoří ústy sv. Pavla: „Podle toho, co je psáno, zvěstujeme co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co nevešlo do srdce člověka, vše, co Bůh připravil pro ty, kdo ho milují.“ Přála bych nám všem, abychom dokázali otevřít svá srdce malému dětátku v jesličkách nejen v tomto vánočním čase, ale abychom naslouchali Božímu volání i v celém našem životě. Jana

Tříkrálová sbírka 2014 Po celé České republice a také po našem městě budou opět v období svátku Tří králů chodit malí i velcí koledníci s koledou, malým dárkem a pokladničkou a budou vybírat příspěvky na charitativní účely. Znovu se totiž bude konat Tříkrálová sbírka – veřejná sbírka, s cílem pomoci v nouzi bližním u nás i v zahraničí. Sbírka je již čtrnáctým rokem organizována Českou katolickou charitou s povolením Ministerstva vnitra a ve spolupráci s městskými a obecními úřady. Tříkrálová sbírka každoročně přináší pomoc mnoha lidem v nouzi. Celorepublikově se sbírka uskuteční od 1. do 14. ledna. V Kuřimi se tedy bude koledovat oba dva víkendy (4. – 5. ledna a 11. – 12. ledna) Pro koledování potřebujeme děti i dospělé. Uvítáme i celé rodiny, které by v rámci odpolední procházky s tříkrálovou sbírkou pomohly. Přihlaste se prosím do role Tří králů a pomozte tím mnohým lidem v nouzi. Hlásit na koledování se můžete u otce Adama na telefonním čísle 541 230 183 nebo u Hanky Prokopové na telefonním čísle 736 529 285. Hanka

STRANA 13

Život je sacra zajímavej Zamyšlení nad knihou otce Martina a Marka Váchy „Myslím, že určité nároky duchovního života musí každý člověk brát jako samozřejmost, jako něco, co je mimo diskusi. Nediskutuje se o tom, jestli mám pít nebo dýchat, a zvlášť některé nároky těla nemohu, bez více či méně vážného rizika, ignorovat. Jakmile rozpoznám, že existuje cosi jako povolání k Životu, povolání zabývat se životem jako takovým, nemohu to už beztrestně ignorovat a je nutné se tím začít zabývat, věnovat tomu to, co je třeba, a nepokládat to ani za ztrátu času, ani za něco, co se samo obslouží.“ Toto je výřez z jedné z mnoha reakcí Karla Satorii na otázky Marka Orko Váchy v knize, kterou nelze jen tak přelétnout a vzápětí odložit. Karl Rahner prý prohlásil, že křesťanství v blízké budoucnosti bude buďto mystické, anebo nebude vůbec. Tato myšlenka zaujala mnohé a mnozí se k ní také často vrací, včetně mne. Často mne také tato věta vede k zamyšlení, nakolik jsme my sami, ti „tradičně kosteloví“, ještě identickými učedníky Krista? Nakolik je naše křesťanství návykem „víry našich otců“, nebo jen návykem návyků našich otců? A nakolik jsme naopak skutečně dovolili Hospodinu vstoupit do našeho každodenního života. V některých konkrétních aspektech, kdy se nedokážeme přijímat ani sami mezi sebou, kdy pro naše nevěřící okolí nejsme žádnou inspirací, kdy nedokážeme nabídnout porozumění, přijetí a podporu rozpadající se rodině, trochu pochybuji, že jsme identickými, tedy opravdovými Kristovými následovateli. Jsme – i v našich místních církvích, v našich farnostech, na cestě k mystickému křesťanství anebo už „nejsme vůbec“. Jan Pavel II. nepochyboval o touze člověka po mystickém křesťanství: „Lidem nechybí smysl pro hluboké až mystické

prožívání jejich víry, co jim chybí, jsou mistři.“ No jo, mistři, ale kde je vzít? Dvě přednášky, které jsem v poslední době mohl od kněze a mnicha Karla Satorii vyslechnout, a knížka „Život je sacra zajímavej“, mi přinesly velkou naději: mistři jsou. Že jich není mnoho? To nikdy nebylo. Důležité je, že jsou. Karel Satoria je člověkem, který okusil a okouší toto křesťanské „mystično“. Deset roků, které strávil v kontemplativním trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii, mu umožnilo ujít velký kus cesty do „vyšších pater modlitby“. Otec Martin (mnišské jméno Karla Satorii) však sám očividně nežije mystično pro mystično, je se vším všudy doma tady, na Zemi, v reálném životě a v reálných situacích. Věren odkazu svatého Benedikta, zakladatele jeho řádu, hledá a nachází spirituální smysl života v konkrétním okamžiku a v konkrétním činu. „Je jedno, jestli adoruješ anebo zametáš“. Jsem moc a moc rád, že si otec Martin nenechává pro sebe to, co „zahlédl“ na své mnišské cestě. Zve nás opravdově

STRANA 14

a přesvědčivě do „vyšších pater“ modlitby, zve nás ke kontemplaci. Ke kontemplaci, která nemusí být nutně uzavřena za neprostupnými zdmi kláštera. Ke kontemplaci, která se může stát klíčovým nástrojem pro náš duchovní život. Knížka „Život je sacra zajímavej“ je koncipována jako rozhovor dvou kněží. Marka Orko Váchy jako více méně tazatele na jedné straně a Karla Satorii jako toho, o koho zde jde především. První část knihy je věnována stručnému životopisu otce Martina. U životopisu se ale čtenář dlouho „neohřeje“ a brzy se dočká skutečného „vyjetí na hlubinu“. Jsem rád, že se snadno přijatelný vypravěčský talent otce Martina, v psaném slovu nevytratil. Přesto ale ti, kdo si oblíbili jeho přednášky, trochu zklamáni budou. Psané slovo má zkrátka svá

pravidla a úskalí. Jedinečnost této knížky vnímám především v tom, že otec Martin dokázal přiblížit poměrně náročná témata hlubokého duchovního života velmi přijatelným stylem a jazykem širokému publiku. K tomu, na co jiní potřebují mnoho stran nesnadno stravitelného textu, stačí otci Martinovi několik trefných vět. Knihu Život je sacra zajímavej vnímám jako velmi vítanou inspiraci pro cestu k mystickému křesťanství. Pro nás všechny. A také, věřím, pro mnoho hledajících, kteří vnímají prázdnotu materiálního konzumu a svoje „mystično“ nacházejí v novopohanském ezoterismu nejrůznějšího druhu. Nevěří, že jim křesťanství má vůbec co nabídnout. Mirek

STRANA 15

Kurzy efektivního rodičovství Pozvánka Pokud jste rodiči, určitě si kladete v souvislosti s pojetím vaší výchovy řadu otázek a čelíte mnohým pochybnostem. Jako rodiče si přenášíme modely výchovy z rodiny, kde jsme sami byli vychováváni. Někdy si tyto vlivy neuvědomujeme. Mnohdy si je uvědomujeme a dobře víme, že naše děti budou v dospělosti žít ve světě, který my si představit nedokážeme. Jak je na jejich život připravit? Jak jim pomoci, aby vnímaly okolní svět jako bezpečné místo k životu. Jak je naučíme mít úctu samy k sobě a jak respektovat ostatní? Pokud volíme pouze autoritativní přístup, kdy je rodič nadřazen a vyžaduje především poslušnost, nemusí se naše dítě později umět dobře uplatnit. Anebo se také může stát, že v dospělosti bude slepě následovat silné autority, i když to nebudou právě autority pozitivní. Dobrá, nebudeme tedy autoritativní. Umožníme dětem, aby si samy utvářely svůj názor, prostor i hodnoty. Máme pocit, že toto je ten jediný správný přístup už proto, že jej musíme statečně obhajovat vůči svým vlastním rodičům. Výsledek? Často člověk, který nerespektuje vůbec nic a nikoho. Neví si rady sám se sebou a se svým životem.

Kurzy efektivního rodičovství, známé také pod pojmem „Kooperativní výchova v rodině“ jsou vybudovány na poznatcích moderní psychologie, které jsou ověřeny již mnoha léty praktických zkušeností. Tyto kurzy nabízejí přístup k výchově, který není ani autoritářský a ani benevolentní. Nabízejí přístup postavený na úctě člověka k člověku, na úctě mezi rodiči a dětmi. Ukazuje potřebu stanovení jasných hranic při výchově a nabízí řadu možností, jak tyto hranice důsledně, ale přátelsky vyžadovat. Kurz efektivního rodičovství vedený paní Eliškou Vondráčkovou již jednou v Kuřimi proběhl. Pokud doma ještě najdete první číslo Petrklíče z roku 2009, najdete v něm ohlédnutí za tímto kurzem i rozhovor s Eliškou Vondráčkovou. Tehdy se kurzu zúčastnilo devět manželských párů. Na jaře příštího roku proběhne tentýž kurs v Kuřimi opět. Zváni jsou všichni rodiče malých dětí, zhruba do 12 let věku. Kurs proběhne v devíti večerních setkáních: V březnu 11. a 18. V dubnu 1., 8., 22, a 29. V květnu 13., 20. a 27. Místo konání kursu a další podrobnosti budou včas zveřejněny. Mirek

STRANA 16

Dotazník k mimořádné synodě o rodině Příští rok v říjnu proběhne ve Vatikánu mimořádné shromáždění biskupů, na které poté naváže v roce 2015 řádné shromáždění. Tato shromáždění budou součástí Synodu biskupů, který svolal Svatý otec František proto, aby se zabýval tématem rodiny a evangelizace. Jako přípravu pro tento synod zpracoval Vatikán dotazník, který byl určen jak pro kněze a praktikující laiky, ale také pro všechny ty, kteří nemají ke katolické církvi tak blízko. Otec František osobně telefonoval redaktorce jednoho římského deníku s tím, že by byl rád, kdyby v jejím deníku vyšel článek, v němž bude zdůrazněno, že církev nepřipravila dotazník jen pro své „kostelové“ lidí, ale že je otevřena názorům všech pokřtěných katolíků a že ji zajímá zvláště hlas těch, kteří se církvi vzdálili, protože se jim například zhroutilo manželství. Dotazník obletěl svět, obletěl také Českou republiku a všichni, kdo měli zájem, jej mohli vyplnit na internetu do konce listopadu. Zde se k tomuto dotazníku chceme ještě vrátit proto, že nevnímáme sbírání a vyhodnocování odpovědí jako jediný smysl této vatikánské aktivity. Tím druhým významem je to, abychom se i my sami

v rodinách, ve společenstvích i ve farnostech těmito tématy zabývali. Všichni vnímáme, že rodina jako základní forma vztahů a jako důležitý prvek pro křesťanský život a předávání víry čelí v posledních letech mnohým ohrožením. V úvodu rozesílaného dotazníku se m.j. píše: „Hlásání Evangelia všemu stvoření, svěřeno přímo Bohem jeho učedníkům, prostupuje celou historii církve. Sociální a duchovní krize, tak evidentní v dnešním světě, se stává pastorální výzvou evangelizační misie církve v souvislosti s rodinami, tímto životním stavebním kamenem společnosti a církevního společenství. Nikdy předtím nebylo hlásání Evangelia rodinám v tomto kontextu potřebnější a urgentnější.“ Jsme velmi rádi, že Svatý otec vnímá tuto základní potřebu, evangelizaci rodin, jako natolik významnou, že svolal na toto téma biskupský synod. A navíc, že se zajímá o to, čím žijí ti, které mu Pán svěřil a že nechal připravit dotazník pro všechny. Přinášíme zde dotazník pro všechny ty, kdo se s ním dříve nesetkali. Přinejmenším pro informaci, která témata jsou pro Vatikán důležitá i pro zamyšlení, jak se k těmto tématům stavíme my sami. Mirek

1 – Rozšíření Písma svatého a církevního magisteria o rodině a) Popište, jak dnes lidé rozumí učení katolické církve o hodnotách rodiny, obsaženému v Bibli, Gaudium et spes, Familiaris consortio a dalších dokumentech církevního magisteria po koncilu? Jaká formace je našim lidem pro oblast rodinného života nabízena církevním učením b) V případech, kde je církevní učení známé, je plně přijímáno anebo jsou s uváděním tohoto učení do života potíže? Pokud ano, jaké? c) Jak je církevní učení rozšířeno v pastoračních programech na národní, diecézní úrovni a ve farnostech? Jaká katecheze o rodině se vykonává? d) V jakém rozsahu a které konkrétní aspekty tohoto učení jsou známy, přijímany, odmítány a/nebo kritizovány v oblasti mimo církev? Jaké kulturní faktory brání plnému přijetí církevního učení o rodině?

STRANA 17

2 – Manželství podle přirozeného práva a) Jaké místo zaujímá myšlenka přirozeného práva v kulturním prostředí vaší společnosti, institucích, vzdělávacích a akademických kruzích a mezi lidmi vůbec? Jaké antropologické názory jsou základem pro diskusi o přirozeném základu rodiny? b) Je myšlenka přirozeného práva ve spojení muže a ženy všeobecně přijímána všemi, kdo jsou pokřtěni? c) S čím se teorie a praxe přirozeného práva musí potýkat v souvislosti s utvářením rodiny? Jak je toto přirozené právo vnímáno a rozvíjeno v civilních a církevních institucích? d) Jak je jednáno v případech, kdy nepraktikující katolíci nebo nevěřící žádají uzavření svátostného manželství. 3 – Pastorační péče o rodinu a její evangelizaci. a) Jaké nové podněty se objevily v posledních desetiletích v souvislosti s přípravou na manželství? Jaké úsilí je věnováno podpoře evangelizace páru a rodiny? Jakým způsobem může být podporováno vědomí, že rodina je „domácí církví“? b) Jak se vám daří vytvářet návyk modlitby v rodině, který může odolat dnešnímu komplexnímu životu a současné kultuře? c) Jak jsou křesťanské rodiny schopny v současné generační krizi plnit své povolání k předávání víry? d) Jak jsou místní církve a rodinná duchovní společenství schopna vytvářet způsoby jednání, které mohou být příkladné? e) Jaký konkrétní přínos mohou dnes páry a rodiny nabídnout v šíření věrohodného a uceleného ideálu křesťanského páru a rodiny? f) Jakou pastorální péči nabízí církev pro podporu vznikajících párů a těch párů, které jsou v krizové situaci? 4 – Pastorální péče v určitých těžkých manželských situacích. a) Je předmanželské soužití pastorální realitou ve vaší místní církvi? Můžete odhadnout jeho procentuální podíl? b) Existují volné svazky faktického soužití, které nejsou potvrzeny ani úředně ani církevně? Existují o tom důvěryhodná statistická data? c) Jsou oddělené páry, které byly rozvedeny a jsou znovu sezdány, pastorační realitou ve vaší místní církvi? Můžete odhadnout jejich procentuální podíl? Máte pro tyto situace vhodný pastorační program? d) Jak žijí pokřtění ve výše zmíněných situacích? Jsou si toho vědomi? Jsou k tomu lhostejní? Cítí se odstrčení nebo trpí tím, že nemohou přijímat svátosti? e) Jaké otázky kladou rozvedení a znovu sezdaní lidé církvi ohledně svátostí oltářní a svátosti smíření? Kolik lidí, kteří jsou v této situaci, žádá o svátosti? f) Mohlo by zjednodušení kanonické praxe v rozlišování a vyhlašování neplatnosti manželského svazku být pozitivním přínosem k řešení problémů těchto osob? Pokud ano, jakým způsobem? g) Existují pastorační aktivity, které pečují o tyto případy? Popište tyto aktivity. Existují tyto programy na národní a diecézní úrovni? Jak je hlásáno Boží milosrdenství rozděleným párům a těm znovu sezdaným? Jak je církev podporuje na jejich cestě víry? 5 – Svazky osob stejného pohlaví a) Existuje ve vaší zemi zákon, který uznává svazky lidí stejného pohlaví a uznává je stejně jako manželství?

STRANA 18

b) Jaký je postoj místních církví vůči státu jako podporovateli těchto svazků a k lidem, kterých se tyto svazky týkají? c) Jakou pastorační pozornost je možné věnovat lidem, kteří se rozhodli žít ve svazcích tohoto druhu? d) V případě svazků lidí stejného pohlaví, kteří si adoptovali děti, co může být v pastoraci učiněno ve světle předávání víry? 6 – Výchova dětí v situacích neregulérního manželství a) Jaký je odhadovaný podíl dětí a adolescentů v těchto případech ve vztahu k počtu dětí narozených a vychovávaných v řádně ustanovených rodinách? b) Jak přistupují rodiče v těchto situacích k církvi? Na co se ptají? Požadují pro své děti pouze svátosti nebo chtějí také katechezi a všeobecnou výuku náboženství? c) Jak se místní církve pokoušejí vycházet vstříc potřebám rodičů těchto dětí v nabídce křesťanské výchovy? d) Jak v těchto případech probíhá svátostná praxe: příprava, udílení svátosti, doprovázení? 7 – Otevřenost manželů pro život a) Jakou mají křesťané reálnou znalost nauky Humanae vitae o zodpovědném rodičovství? Jsou si vědomi, jak morálně hodnotit různé metody plánování rodičovství? Jaké porozumění, pochopení, lze v této otázce navrhnout v pastoraci? b) Je tato morální nauka přijímána? Které aspekty brání většině párů přijmout tuto nauku? c) Jaké přirozené metody nabízejí místní církve jako pomoc manželům při uvádění nauky Humanae vitae do praxe? d) Jaká je vaše zkušenost v této oblasti v realizování svátosti pokání a účasti na eucharistii? e) Jaké jsou rozdíly v této oblasti mezi naukou církve a výchovou v občanské sféře? f) Jak může být podporován otevřenější přístup k tomu, aby páry měly děti? Jak napomáhat zvyšování porodnosti? 8 – Vztah mezi rodinou a osobou a) Ježíš Kristus odhaluje tajemství a povolání člověka. Jak se může rodina stát privilegovaným místem k naplnění tohoto povolání? b) Které kritické situace v dnešní rodině mohou být překážkou pro setkání člověka s Kristem? c) Do jaké míry mohou mnohé krize víry, jimiž mohou lidé procházet, ovlivnit rodinný život? 9 – Další problémy a návrhy Které další problémy a návrhy, týkající se témat pojednávaných v tomto dotazníku, považujete za naléhavé a užitečné? Doplňující otázky, které nejsou součástí vatikánského dotazníku. Budeme rádi, pokud uznáte za vhodné a následující otázky nám zodpovíte. Pomůže nám to podrobněji vyhodnotit odpovědi pro potřeby pastorace.

STRANA 19

Kulturně-duchovní dění 16. 12. 2013 v 17:00 hodin. Náboženství a postmoderní myšlení. Přednáška prof. Tomáše Halíka. Moravsko – slezská křesťanská akademie pořádá tuto přednášku v posluchárně P31 na Fakultě sociálních studií MU, Joštova 10 v Brně. Po přednášce následuje v 19:00 hodin mše svatá v kostele Nanebevzetí panny Marie u Jezuitů. 17. 12. 2013 v 19:00 hodin. Jak rozvíjet svou spiritualitu. Přednáška prof. Vladimíra Smékala. Další pokračování cyklu o spiritualitě a navázání na předchozí témata „Poznej styl své spirituality“ a „Jak žít aktivně duchovně v tomto světě“. Salesko, Sportovní sál, Brno – Líšeň, Kotlanova 13. 21. 12. 2013 v 17:00 hodin. Adventní koncert v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Třetí z cyklu adventních benefičních koncertů. Program: J. S. Bach, F. M. Bartholdy, A. Guilmant, M. Reger. Vstupné dobrovolné. 22. 12. 2013 ve 20:00 hodin. Stella Jones & The Christmas Gospel Singers Americká gospelová skupina, oceňovaná po celém světě, sdružuje řadu talentů s jedinečnými hlasovými schopnostmi. Vystoupí v katedrále sv. Petra a Pavla. 25. 12. 2013 v 16:00 hodin. Živý betlém V parku vedle kostela sv. Jana Nepomuckého v Brně – Lískovci. 25. 12. 2013 v 16:30 hodin. Živý betlém V parku na Tuřanském náměstí. 27. 12. 2013, 17:00 – 18:00, Vánoce s Dambořankou Sváteční podvečer se zpěvem lidových koled na v Lomnici na orlovně. 17. 1. 2014, 14:00 – 18:00, registrace od 13:30 Péče o duchovní potřeby nemocných. Konference. Přednášející: MUDr. Marie Svatošová, Mgr. Marek Vácha, Jana Sieberová. Témata jsou určena především pro zdravotní sestry, ale nejen pro ně. Pořádá Cirkevní střední zdravotnická škola, Grohova 14/16, Brno. Více informací a přihlášky na: www.grohova.cz. 5. – 9. 2. 2014 Výstup na horu manželství Exercicie pro manžele s otcem Eliasem Vellou proběhnou ve Vranově u Brna. Více informací a přihlášky na internetu: www.dc-vranov.cz.

STRANA 20

Pořad vánočních bohoslužeb Den

Liturgický kalendář

Neděle 22.12.2013

4. neděle adventní

Přehled bohoslužeb Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30 Dětská mše sv. v Kuřimi v 15:00 hodin, půlnoční mše sv. ve 24:00 hodin za doprovodu farního sboru.

Úterý 24.12.2013

ŠTĚDRÝ DEN

Středa 25.12.2013

SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ

Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30 V kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích v 11:00.

Čtvrtek 26.12.2013

Svátek sv. Štěpána

Mše sv. v Kuřimi v 8:00 V kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích v 9:30.

Neděle 29.12.2013 Úterý 31.12.2013

Svátek Svaté Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30 Rodiny, Ježíše, V kostele sv. Markéty Marie a Josefa v Moravských Knínicích v 11:00. SILVESTR

Mše sv. v Kuřimi v 16:00 na poděkování a za Boží pomoc do nového roku.

Středa 1.1.2014

NOVÝ ROK – Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30 SLAVNOST V kostele sv. Markéty MATKY BOŽÍ v Moravských Knínicích v 11:00. PANNY MARIE

Neděle 5.1.2014

Mše sv. v Kuřimi v 8:00 a v 9:30 SLAVNOST V kostele sv. Markéty ZJEVENÍ PÁNĚ v Moravských Knínicích v 11:00.

Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 23. 3. 2014 Redakční rada: Hana Prokopová, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Radka Sedmíková, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky prosím zasílejte na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele

Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na stránkách: www.farakurim.cz