Kateřina Boušová O začarovaném lese
Osoby
Chmaták Kradlák
loupežníci
Berous Princezna Violína Madla, její komorná Ferda, lokaj Princ Bolestín Čarodějnice Vranimůra Maliník Ostružiník Konvalinka Kapradníček
lesní bytosti
1
.Obraz
1
V doupěti loupežníků Strašlivý nepořádek, všude se válí hadry, různé věci, nádobí apod.Na zemi pod jednou peřinou spí tři loupežníci. Strašlivě chrápou, kradou si peřinu, vykřikují ze spaní, zjevně mají hrozné sny. Chmaták
(se prudce posadí, strhne z obou peřinu, zařve.) Ruce vzhůru, bídný červe nebo jsi synem smrti.
Kradlák
(se posadí, vyděšeně zírá, ruce má nad hlavou.) Co…co…co se to děje?! Pomoc, přepadli nás loupežníci!!!
Berous
(vyletí,tasí bambitky.) Kde jsou? Já je rozčtvrtím,rozkrájím,rozstřílím. A to hned.
Chmaták
(otevře oči, kouká na oba poskakující druhy.) Co tady blbnete? V tom kraválu se nedá spát.
Kradlák
(pořád ječí.) Nečum tak, jsme přepadený. Někdo mi ukrad peřinu.
Berous
(běhá zuřivě s bambitkami) Mně taky. Někdo tady musí bejt .Ale až ho najdu…
Chmaták
(se toho chytí, vymotá z peřiny strašnou kudlu.) Na ně!!! (Vypukne hrozný zmatek, loupežníci honí jeden druhého, nakonec unaveně spadnou na zem. Rozhlížejí se opatrně kolem sebe.)
Berous
(otráveně.) Nikdo tady není.(Ozve se hrozný,vrzavý zvuk, Berous vyletí.) Co to bylo?
Kradlák
Co by bylo…kručí mi v břiše.Kluci já mám hlad.
Chmaták
Já mám taky hlad. Bodejť ne, už jsem dva dny nejed.
Berous
(štířivě.) A já snad jo?! (Stydí se, že naletěl.) A kručím?! Nekručím. Ať toho Kradlák nechá.
Kradlák
(se na něj utrhne.) To mi teda poraď, jak to mám udělat.(Znovu stejný zvuk.)
Berous
Povídám ti, nech toho nebo…
Chmaták
Nechte toho, kluci. Radši pudem sehnat něco k snědku…(Zasní se.) Třeba zajíčka nebo koroptvičku…
Berous
(Kradlákovi.) Chudák, už mu z toho hladu přeskočilo.(Chmatákovi.(Vzpamatuj se… Kdy jsi naposled jedl koroptvičku…Jak bys ji chtěl chytat?! A vůbec, jednou jsme loupežníci, tak musíme loupit.
Chmaták
To vím taky, ty chytrej. A koho bys tak chtěl oloupit, když tímhle lesem nikdo nechodí…Každej se sem bojí, když jsou tady ty bytosti.
Kradlák
Počkejte…Mám nápad. Na zámku za lesem přece bydlí princezna,tak…
Berous
Hele, to nezní špatně, mohli bysme tam něco šlohnout.
2
Chmaták
No jo, kde je princezna, tam jsou taky šperky, né?! A zlato a brilijanty.(Vyskočí.)Dem na to.
Kradlák
A co kdybysme ukradli rovnou tu princeznu?
Chmaták
To zrovna, budem se vláčet se ženskou. Tak do toho já nejdu. (Zase si sedne.)
Berous
Počkej, nech Kradláka, ať nám řekne, co zamejšlí. Náhodou, mně se to docela zamlouvá.
Chmaták
A mně ne, abys věděl. Já chci brilijanty.
Kradlák
Všechno bude,zlato, šperky, i ty tvý brilijanty budou. Když ovšem uneseme princeznu.(Chmatákovi.)Copak víme, kde to všechno schovávaj?! (Triumfálně.) Takhle nám to daj sami. Jako výkupný.
Berous
(obdivně.) Ty jsi chytrej, Kradláku.Že mě to nenapadlo už dávno.
Chmaták
(trucuje.) A já vám povídám, že se s žádnou ženskou vláčet nebudu!
Kradlák . Berous
Tak si jdi chytat koroptvičky. (Berousovi.) A my jdeme na zámek
Chmaták
Jdeme (Chmatákovi.) Ale potom nebreč, až ti z výkupnýho nedáme ani ten nejmenší brilijantíček. (neochotně.) Já teda pudu s váma, ale tu princeznu si odnesete sami. TMA
Obraz 2 Na zámku v komnatě princezny Princezna Violína se nakrucuje před zrcadlem, Madla jí podává různé věci, princezna není s ničím spokojená, vše vztekle zahazuje. Princezna
. Madla
(vztekle.)Ne, ne a ne. To se mi nelíbí…. Tohle nechci…Copak neumíš najít něco pořádného….Dneska přijede princ Bolestín a já musím být nejkrásnější. Chci si prince vzít. Má překrásný zámek a je úžasně bohatý. Pozítří bude svatba. Vlastně dvě svatby. Já si vezmu prince a ty si vezmeš lokaje Ferdu Nevezmu. Proč bych si měla brát lokaje. To zrovna. Chci lepšího ženicha.
Princezna
A nechtěla bys snad rovnou prince?! Buď ráda, že jsem ti vybrala Ferdu, pro takovou služku je lokaj dobrý až dost. Já ti povídám, že si ho vezmeš a dost řečí. Nebo tě vyženu ze zámku.
Madla
Tak mě třeba vyžeňte, ale Ferdu si nevezmu. Nikdy, nikdy a nikdy.
3
Ferda
(vstoupí.) Milostivá princezno, na náš zámek právě dorazil princ Bolestín.
Princezna
Jaký náš zámek?! Tenhle zámek je můj, jenom můj.(Madle.)Koukej to tady všechno uklidit. Já jdu přivítat svého ženicha.(Odejde.)
Ferda
(jde k Madle, která zlostně sbírá rozházené věci.) Tak co Madlo, kdy budem mít svatbu? Už se nemůžu dočkat.
Madla
Až naprší a uschne. S tebou bych to chytla.
Ferda
Jen se moc neofrňuj. Však ti princezna poví a půjdeš k oltáři jako ovečka.
Madla
Na porážku… A vůbec, dej mi pokoj, nevidíš, že mám práci. Jdi si za princeznou, beztak tě už bude shánět.
Ferda
(na odchodu, pro sebe.) Počkej po svatbě, to budeš jinak zpívat. (Odejde.)
Madla
(vztekle poklízí.) Z téhle svatby nebude nic a z té princezniny teprve ne. O to se už postarám já. TMA
Obraz 3 Na zámku v síni Princezna
Vítám vás princi Bolestíne. Jakou jste měl cestu?
Princ
(utrápeně.) Ani se neptejte, milostivá princezno. Byla to učiněná hrůza. Ještě teď mě tuhle píchá, támhle bolí. Budu si muset přiložit obkládek, nohy vůbec necítím.
Princezna
Chudáčku, nožičky vás bolí. (Jedovatě.) To asi z těch polštářů, co máte v kočáře.(Sladce.) To nic, pěkně vám naše Madla ustele, odpočinete si a večer budete jako rybička. Zatancujeme si…
Princ
(vzdychá.) Tancovat?! To přece nemůžu, jsem tak slabý. Ještě bych při tom mohl chytit průvan.(Vyčítavě.) A to by byl můj konec.
Princezna
(vzdychne.) Tak se tedy tancovat nebude. Jenom tak posedíme, popovídáme….O tom vašem království… Kolik máte pokojů, sloužících a……
Princ
Posedíme?! Večer? To by už také mohlo být chladno. Třeba bych mohl nastydnout.
Princezna
Kdepak nastydnout. V našich komnatách je pěkně teploučko. Však my se postaráme.(Vstává.) Pojďte, princi, čeká nás bohatá hostina.
Princ
A jéje! Hostina, to není nic pro mě. Mám tak slabý žaludek, že snesu jen trochu kaše. A stejně je mi potom těžko. A co teprve žlučník. Já bych vám mohl vyprávět.
o vás
4
Princezna
(mrzutě, přemáhá vztek.) Jste asi po cestě příliš unavený. Madla vám přinese kašičku, natřepe vám polštáře, pěkně vás uloží, vyspíte se a ráno půjdeme na procházku. Na sluníčku bude teploučko, uvidíte, že se vám to bude líbit.
Prince
(vyděšeně.) Na procházku?! Ven?! A ještě k tomu na sluníčko. Vždyť bych se mohl spálit. Nebo by mě mohlo něco štípnout.Ne,ne,ne!!! Takové nebezpečí nemohu podstoupit.
Princezna
už toho má dost.) Madlo!!!
Madla
(vejde.) Volala jste mě, paní?!
Princezna
Náš vzácný host si potřebuje odpočinout. Ukaž princi jeho pokoj a dej mu připravit k večeři kaši. Ferdo!!!
Ferda
(stojí celou dobu za princeznou, vykročí.) Ano, paní.
Princezna
Budu večeřet sama, pojď, budeš mi nalévat to nejlepší víno z našich sklepů.(Odchází.) Dobrou noc, princi Bolestíne a krásné sny. (Odchází, ale schová se a poslouchá, co bude dál.
Ferda
Víno?! A nejlepší. Kde by se u nás vzalo víno. (Odejde.)
Princ
Víno! Tady se pije víno, takový jed! Bolestíne,kam jsi to přijel?! Tady sis chtěl hledat nevěstu?!!
Madla
Máte pravdu, princi. Tady se dějou hrozné věci. Ale to nejhorší na vás ještě teprve čeká…
Princ
(vyvaleně.) Co? Copak může být ještě něco horšího?
Madla
Já bych vám to řekla, ale… Ne, to já nemůžu. Princezna vám to jistě řekne sama.
Princ
Prosím tě, řekni mi všechno co víš… Já už hrůzou ani dýchat nemůžu… Jistě rána nedožiju….
Madla
Ale slibte mi, že mě vezmete k sobě na zámek, když vám všechno řeknu.
Princ
Všechno ti slíbím, ale teď honem povídej…
Madla
Princeznu stihla strašlivá kletba. Sudička jí předpověděla, že ten kdo se s ní ožení… Já nevím, jestli vám to můžu říct?!
Princ
Tak mi to přece řekni…Jsem strachy bez sebe
Madla
Říká se, že kdo se s princeznou ožení, do rána zemře. Teď to víte…a nezapomeňte, co jste mi slíbil.
Princ
Já musím pryč, hned teď…(Bezradně.) Co mám dělat, potmě přece nikam nemůžu. Proč jsem vůbec někam jezdil?! Všude číhá samé nebezpečí.
Madla
Nenaříkejte, princi, vždyť jsem vám řekla, že umřete až po svatbě. Zatím můžete klidně spát. Budu nad vámi bdít až do rána. Pěkně se vyspinkáte a brzy ráno spolu odjedeme.
5
Princ
Ty jsi tak hodná, Madlenko, co bych si bez tebe počal. Když tedy myslíš, přece jen se na tu cestu raději vyspím. Vždyť bych z toho mohl mít smrt.
Madla
Váš pokoj je hned tady vedle, jděte klidně, ani se odtud nehnu a nikdo se k vám nedostane. A hned vám nechám připravit kašičku.
Princ
Raději ne, nemohl bych z té hrůzy spolknout ani jediné sousto. Dobrou noc.(Odejde.)
Madla
Dobrou noc, princi Bolestíne.(Radostí si mne ruce.) To se mi to povedlo. Princezně jsem pěkně vypálila rybník, a s tím ufňukaným chudáčkem si poradím lehce. Ani si toho nevšimne, až si vedle něho sednu na trůn.
Princezna
(vejde s hranou vlídností.) Copak tu ještě děláš, Madlenko?
Madla
(se lekne, s hranou lehkostí.) Čekám, jestli náš vzácný host nebude ještě něco potřebovat. Je tak hrozně slaboučký, aby se mu snad něco nepřihodilo.
Princezna
Ale to nemusíš, Madlenko. Svému ženichovi přece posloužím sama. (Vesele.) Mám roztomilý nápad, vyměníme si pro dnešek pokoje. Já budu spát ve tvé posteli, abych byla princi nablízku a ty si lehni do mé. To bude legrace. Tak běž, Madlenko, a hezky se vyspi.
Madla
(se vymlouvá.) To přece nejde, princezno, nemůžu spát ve vaší vzácné postýlce, nikdy bych se neodvážila…
Princezna
(velitelsky.) Už jsem řekla!!! Je to moje přání A teď běž nebo se budu zlobit. Ráno se přesvědčím, jak jsi mě poslechla. (Madla nerada odchází.) Taková falešná kočka, prince se jí zachtělo. Ale já jí to spočítám. Dobře jsem to vymyslela, teď je pěkně schovaná a ráno ji vyženu ze zámku. S princem se už neuvidí, o to se postarám. (Mrzutě.) Tuhle svatbu mi překazila a to jí nedaruju.(Odejde.) TMA
Obraz 4 Před zámkem Loupežníci Kradlák a Berous vlečou Madlu, kterou ukradli místo princezny. Chmaták jim do toho kecá Chmaták
(jedovatě.) Sem vám to říkal. Vláčet se s ženskou. A že se pronese, co?!
Kradlák
Buď zticha, Chmatáku, nebo….!!!
Chmaták
Viděli jste, co tam bylo bohatství. Mohli jsme v klidu něco šlohnout a…
Berous
Přemejšlej…co bysme s tím dělali?! My potřebujem peníze. A ty dostanem za princeznu.
Kradlák
Nebav se s ním. Nepomáhá, tak nic nedostane…(Chmatákovi.) Tak proč sis něco nešlohnul.
Chmaták
(potměšile.) Proč bych to dělal, dostaneme přece výkupný.
Kradlák
Dostaneme?! Chtěl jsi snad říct, dostanete, protože ty nedostaneš nic.
6
Berous
(se přidá.) Tuhle Kradlák ti to snad řek jasně, ne? Nepomáháš, tak nedostaneš nic. Viď, Kradláku?!
Chmaták
(smířlivě.) Kluci, sme přece kamarádi! Já to tak nemyslel. Já jsem vás jen zkoušel.
Kradlák
Jo?! Tak jsi teď na řadě ty. My jsme už svoje udělali.(Hodí svou stranu břemene na zem, Berous stále drží.)
Chmaták
Tak jo! Když to musí bejt.
Kradlák
(Berousovi.) Pusť to! Ne řadě je Chmaták.(Berous ochotně pouští svou část.)
Chmaták
To mám všechno táhnout sám? Tak to ne, vy jste to taky nesli dva.
Berous
(přátelsky.) Já mu pomůžu.
Kradlák
Žádný takový, teď to ponese Chmaták, je na řadě, střídat jsme se mohli od začátku.
Chmaták
(se snaží břemeno zvednout, nejde mu to.) No tak, kluci, já to sám ani nezvednu. Víte, že sem po nemoci. Tak mi přece pomozte.
Kradlák
Tak jo, ale musíš nás pěkně poprosit.
Chmaták
(vzpurně.) Tak teda prosím. Spokojenej?
Kradlák
Řekl jsem pěkně poprosit.
Chmaták
(pokorně.) Pěkně prosím.
Kradlák
(Berousovi.) Vidíš, jak leze ke křížku. Můžeš mu pomoct!
Berous
Tak pojď, Chmatáku, ať se odsud pohnem.(Zvednou břemeno a odcházejí, Kradlák je velitelsky popohání.)
Tma
Obraz 5 Na lesní mýtině, před chalupou Vranimůry Všude panuje skvělá pohoda. Maliník a Ostružiník si spokojeně povídají s Paní Vranimůrou, Kapradníček dovádí s Konvalinkou. Maliník
To máme dnes krásný den, paní Vranimůro.
Ostružiník
(galantně). Jako byste ho vyčarovala vy osobně.
Vranimůra
Vy jste ale lichotník, Ostružiníku. Od rána jsem se své čarodějné knihy ani nedotkla.
7
Maliník
Letos se nám maliny moc pěkně vyvedou. Doufám, že mi je pomůžete sklidit. Vaše malinová marmeláda je prostě kouzelná. Jako vy, madam.
Vranimůra
Vy lichotníku! Už se nemůžu dočkat. Však se také o své maliny výtečně staráte.
Ostružiník
Však já se svými ostružinami také nezůstanu pozadu. Doufám, že opět vyčarujete svou kouzelnou ostružinovou šťávu.
Vranimůra
Z vašich krásných ostružin bude kouzelná šťáva i bez mých kouzel. (Dál spolu spokojeně konverzují.)
(Kapradníček si hází s Konvalinkou velikou bobulí, oba za ní běží, až se srazí, Konvalinka upadne na zem, drží si hlavu a bolestně naříká.) Kapradníček
(ji něžně zvedá.) Neublížila sis moc, Konvalinko?
Konvalinka
(naoko naříká) Au, au, au, au….(Kapradníček ji hladí, Konvalinka se rozesměje, vyskočí a běží za míčem.)
Kapradníček
(ji chytí) Ty tak pěkně voníš, Konvalinko.
Konvalinka
(láskyplně). A ty máš zase tak měkoučké ruce, Kapradníčku.Když mě pohladíš, každá bolest je hned pryč.
Kapradníček
Já tě mám moc rád, Konvalinko.
Konvalinka
Já mám tebe taky moc ráda, Kapradníčku.
Kapradníček
(ji bere za ruce). Chceš si mě vzít, Konvalinko?
Konvalinka
Až jestli strýčkové dovolí…A teta Vranimůra. (Vezmou se za ruce a jdou k ostatním.) Strýčku Maliníku, strýčku Ostružiníku, této Vranimůro, tady Kapradníček vám chce něco důležitého povědět.
Maliník
Copak se stalo? Dali se snad červíci do malin?
Ostružiník
Nebo snad ptáci otrhali všechny ostružiny?
Vranimůra
Kdepak. Já myslím, že jde o něco jiného.(Ňuchá.) Cítím ve vzduchu lásku, Je to tak, Konvalinko?
Konvalinka
Jak ty jsi chytrá, této Vranimůro. Tobě nic neujde.(Strčí do Kapradníčka). Tak přece mluv.
Kapradníček
Strýčkové, tetičko…My se máme rádi.
Konvalinka
Ty chytrej, to přece musíš říct jinak.
Kapradníček
No, prostě…Já nevím, jak to říct. My se máme rádi.
Maliník
To my přece víme.
8
Ostružiník
My se tady přece všichni máme rádi.
Vranimůra
No, všichni se tady zas tak moc rádi nemají. Vzpomeňte si, pánové, na ty loupežníky, co tady s námi bydlí. Ti se zas tak rádi nemají.
Maliník
Co do toho pletete loupežníky, paní Vranimůro.
Ostružiník
Jo, ty si žijou sami pro sebe. Tak je radši necháme bejt.
Vranimůra
(zamyšleně). Jenže vy jim kazíte živnost.Do tohohle začarovaného lesa nevejde živá bytost. Tak co je to za loupežníky….
Maliník
(uštěpačně). Že zrovna vy se jich tak zastáváte, paní Vranimůro!?
Ostružiník
(se přidá). Snad byste nechtěla, aby tu teď byli s námi.
Vranimůra
A kdyby. Možná by nám tu bylo veseleji.Hlavně, že se máme tak rádi.Však je tenhle les taky jejich.A vůbec nejsou zlí, třeba by….
Maliník
(to zamlouvá). Necháme loupežníky loupežníkama. Tuhle Kapradníček nám chtěl něco říct.
Ostružiník
Důležitého!!! Tak povídej, Kapradníčku.
Vranimůra
Já přece vím, co nám chce Kapradníček povědět. Přece jsem čarodějnice, ne?
Maliník
Tak nás už nenapínejte.
Ostružiník
Pěkně to vyklop a je to….
Kapradníček
Já jsem…my jsme… My se máme rádi.
Vranimůra
Tak se neboj. Ty nám chceš říct, jestli si můžeš vzít Konvalinku za ženu, viď?!
Kapradníček
(vydechne). Ano!
Konvalinka
(obdivně). Ty jsi hrdina, Kapradníčku.
Maliník
Tak pročs to neřekl hned.
Ostružiník
A já myslel, že se něco děje.
Vranimůra
Tak jim to přece řekněte!
Maliník
(nechápavě). A co jako?
Ostružiník
No co?
Vranimůra
Přece, že budou mít svatbu!
Maliník
Proč? To přece vědí.Nebo ne?!
Ostružiník
Přece nám to řekli, nebo ne?!
9
Vranimůra
Ale to přece musíte Kapradníčkovi říct vy, že si smí vzít Konvalinku. Vy jste její strýčkové, tak je to na vás. A basta.
Kapradníček
(se vzchopí). Strýčkové, dovolíte abych si vzal Konvalinku za ženu?
Maliník
Proč by sis ji nevzal?!
Ostružiník
No jo, proč by si ji nevzal!?
Vranimůra
(Kapradníčkovi). To víš, že si můžeš Konvalinku vzít. Budete mít moc hezkou svatbu.Pozveme hosty…
Maliník
Jaké hosty?! Kromě nás už v lese nikdo nebydlí.
Ostružiník
No jo, jaké hosty?
Vranimůra
Přece ty naše loupežníky.
Maliník
Tak to teda ne!
Ostružiník
My tu žádné loupežníky nechceme.Nemají se rádi.
Vranimůra
Alespoň by s nimi byla legrace.
(Kapradníček objímá Konvalinku, Strýčkové se tváří mrzutě, Vranimůra odchází.)
TMA
Obraz 6 Je ráno, všichni spí. probouzí se Madla, vymotává se z provazů, kterými ji loupežníci svázali. Madla
Kde to jsem? (Posadí se, rozhlíží se.) Kde to jenom můžu být. Tady je nepořádek, jako u loupežníků. Snad se mi to jenom zdá.(Štípe se.)Nezdá. Jak jsem se sem dostala? Už vím, tak proto mě princezna poslala spát do své postele. Něco mi dala na spaní a v noci mě nechala odvézt do téhle díry.(Vstává.) Ale to se přepočítala. Hned se vrátím na zámek a…(Rázně vykročí a zakopne o hromadu hadrů, upadne přímo na Chmatáka.)
Chmaták
(vyletí). Pomóc, jsem přepadenej. Někdo na mně leží.
Kradlák
(vyskočí). Co se děje? Kde je naše kořist!? Někdo nám chce ukrást princeznu.
Berous
(si pomalu sedá, rozespale). Jakou princeznu?!
Chmaták
Sundejte to za mě. (Shodí Madlu, ta se posadí.)
10
Berous
(čučí na Madlu). Kdo to je?
Kradlák
Nekoukejte tak a pomozte přece princezně. Prosím, omluvte je, jsou hrozně nevychovaný. (Chmaták a Berous se snaží zavděčit Kradlákovi a pokouší se Madlu postavit.)
Madla
(je vztekle odstrčí) Jak jsem se sem dostala? A kdo vůbec jste?
Kradlák
Neračte se polekat, vzácná princezno, my jsme totiž loupežníci.
Berous
(snaživě). Loupežníci. My jsme ty slavný strašlivý loupežníci ze zdejšího lesa.
Chmaták
Co s ní děláte takový ciráty. Dyť je to naše rukojmí.
Madla
Jaký rukojmí?! Co to meleš? Proč bych já byla rukojmí?
Kradlák
Už je to tak, jasná princezno, my jsme vás totiž unesli. Tak je jasný, že jste rukojmí a my teď za vás dostaneme výkupný.
Madla
(nechápavě). Za mě?! Výkupný? Kdo by za mě platil výkupný? A proč mi říkáte princezno?
Berous
To je jasný, né? Výkupný zaplatí váš tatínek, pan král. A princezna jste proto, že jsme vás ukradli rovnou z vaší postele.
Kradlák
A nemyslete si, že nám namluvíte, že nejste princezna. My nejsme hloupí.
Madla
(dojde jí to, směje se). Tak princezna v tom nemá prsty. No to se povedlo….(Strašně se rozchechtá.)
Chmaták
(podezíravě). Mně tady něco nehraje. Já jsem vám to říkal….
Kradlák
(štířivě, začíná tušit, že něco není v pořádku). Ty pořád něco říkáš. Vzali jsme ji z postele princezny nebo ne?! Tak to musí bejt princezna.
Berous
(se přidá). To by tak hrálo, aby to nebyla princezna. Jasně, že to je princezna, když to tuhle Kradlák povídá.Ten ví vždycky všechno nejlíp.
Madla
(se směje). Já…princezna…já snad puknu smíchy…To se vám teda povedlo.
Kradlák
Tak kdo teda seš?
Madla
Madla.
Kradlák
Jaká Madla?!
Madla
Přece komorná princezny…
Chmaták
Vidite, tady to máte. Já sem vám to řikal….Vláčet se se ženskou.
Kradlák
(na něj vyjede). Mlč hlupáku. Jenom to na nás hraje. Copak by komorná spala v princeznině posteli.
Berous
Jo,jo, Kradlák má pravdu…
11
Madla
(se směje). Vy jste tomu dali. Zrovna dneska mě princezna poslala spát do své postele.
Kradlák
(nevěřícně, ale už začíná tušit). A pročpak by to princezna asi dělala?!
Madla
(je na koni). Protože jsem jí chtěla ukrást ženicha.
Chmaták
(s uspokojením.) Já sem vám to řikal…
Berous
Nech si to pořád, však on na to Kradlák přijde, jak to je. Že jo, Kradláku?!
Kradlák
(sebevědomě). To se ví, že jo! (Madle.) Tak my si tě tu necháme, dokud nepřijdem na to, která z vás je princezna.(Ukazuje loupežníkům, jak jí to natře.) Zatím nám tu můžeš třeba uklízet…
Madla
To zrovna. Já budu uklízet loupežníkům…Ale klidně tady zatím zůstanu, na zámek se stejně vrátit nemůžu…Alespoň si v klidu rozmyslím, co budu dělat.(Vstane a s klidem si jde zase lehnout, hned usne.)
Kradlák
(Chmatákovi a Berousovi). Já pudu na zámek a vy ji budete zatím hlídat.Však já na to přijdu a potom se budou dít věci. Mě, strašlivého loupežníka Kradláka, žádná ženská za nos vodit nebude.(Odejde.)
Chmaták
(Berousovi. Ten přejde k němu. Zatímco se spolu baví, Madla se v pozadí odplíží pryč.) Ty, Berousi, mně se to nechce nějak líbit.
Berous
Co zase máš? Když Kradlák řekl, že na to přijde, tak na to přijde.Na to můžeš vzít jed.
Chmaták
A ty zase můžeš vzít jed na to, že bude Kradlák zuřit, až se vrátí.(Ukazuje dozadu.) Protože…já myslim, Berousi…že tohle žádná princezna nejni a že to Kradlák pěkně zvoral.
Berous
(ustrašeně).Chmatáku, co tě to napadá, takový věci říkat nahlas….Co kdyby tě slyšel….
Chmaták
Tak by to slyšel…..Však já mu to taky povím…A vůbec, hlídej si sám, když tě to baví,já si pudu radši taky schrupnout.(Jde na opačnou stranu, než byla Madla , zahrabe se a usíná.)
Berous
Však on ti to Kradlák spočítá, až se vrátí. A mě pochvala určitě nemine.Kradlák povídal hlídat, tak hlídám.(Hrdě pochoduje před místem, kde byla Madla.) TMA
Obraz 7 Na zámku Princ
(hlas) Madlo, Madlenko, jsi tady?! Už je čas. (Vejde.)
Princezna
(stranou.) Já ti dám Madlu. (Sladce.) Ano, ano, už je nejvyšší čas.
12
Princ
(celý tumpachový.) K čemu? (Vzpamatuje se.) Už vím, je čas se rozloučit. Odjíždím.
Princezna
Ale kampak byste jezdil, můj nejdražší, všechno už je přichystané k naší svatbě.
Princ
( vyděšeně.) K čemu? (Plačtivě.) Ale já žádnou svatbu nechci. Já chci domů.
Princezna
Teď už budete pořád doma tady. Včera jsme si přece dali slovo, že se dneska vezmeme.
Princ
(vyděšeně.) Na nic takového si nevzpomínám. Jenom,že jsem šel brzy spát. Ba ne, nic takového jsem neslíbil
Princezna
Slíbil, a jako šlechtic musíte své slovo dodržet.(Hrozí mu.) Nebo vás budu muset potrestat .(Zle.) A já umím trestat.
Princ
Trestat?! Mě? Proč? Ach, Bolestíne, Bolestíne, kam ses to dostal? Neslíbil, nic jsem neslíbil. Já chci domů!!!
Princezna
(se zjevně dobře baví.)Jenom se převléknu, drahý, a za chvíli budeme už navždy svoji.(Volá.) Ferdo, Ferdo!
Ferda
(vejde.) Co si přejete, princezno?
Princezna
Jdu se připravit na svatbu, budeš zatím dělat společnost mému ženichovi.(Stranou.) A na abys ho nechal zmizet, hlupáku.(Odejde.)
Bolestín
Prosím, pomoz mi. Tvá paní mě odsud nechce pustit…Dokonce chce, abych se s ní oženil.(Naříká.) A já chci domů!!!
Ferda
To máte marný, když si naše princezna něco vezme do hlavy…(Konejšivě.) No tak, vzmužte se, vždyť nebude tak zle. Naše princezna je krásná a bohatá. Uvidíte, že se vám tu bude líbit.
Princ
Ale já si ji nemůžu vzít. Prosím, pusť mě domů.
Ferda
(vylekaně.) To já nemůžu udělat. Princezna by mě nechala zavřít do hladomorny.
Princ
No vidíš, a mě klidně necháš umřít.
Ferda
Proč byste měl umřít, vždyť se máte jenom oženit…
Princ
No právě…Madla povídala….
Ferda
(se zájmem.) Madla?! Copak vám napovídala?
Princ
Netvař se, že o tom nevíš…
Ferda
Co bych měl vědět?! Princezna se chce vdávat, co je na tom divnýho. Leda to, že si vybrala zrovna vás.(Znechuceně.) Pořad jen naříkáte.
Princ
Kdo by si také chtěl vzít vaši princeznu, když ženich musí druhý den umřít.
Ferda
(se směje.) Tak tohle vám Madla nakukala. A vy tomu věříte?
13
Princ
Náhodou mi chtěla pomoct. A už jsme mohli být pryč, kdyby nepřišla princezna
Ferda
(nebezpečně.)Madla?! Pěkně si to vymyslela. Ale s tím je konec, však já si to už s ní vyřídím.(Zamyslí se.) Ale kde vlastně ta holka je? Od včerejška jsem ji neviděl. No počkej, však já si tě najdu. A máš se na co těšit…(Vyběhne.)
Princ
Je pryč. A Madla mi už taky nepomůže. Bolestíne, přišla tvá velká chvíle. Pomůžeš si sám. Teď nebo nikdy.(Nezvykle svižně vyběhne.)
Ferda
(proběhne prázdnou místností, nevšimne si, že je Bolestín pryč.) Kde jenom ta holka může bejt. U sebe není, u princezny taky ne,podívám se ještě do kuchyně. (Vyběhne zase ven.)
Princezna
(Vchází a vrká.) Princi Bolestíne, už jsem připravená, drahý, můžeme jít.(Rozhlíží se.) Kampak jste se mi schoval?! (Začíná zuřit.)Je pryč! A Ferda tu taky není. No počkejte, až vás chytím. Tohle vám nedaruju. (Vyběhne.)
Ferda
(se vrací.) Kde jen ta Madla může bejt? Všechno jsem prohledal a nikde není? S princem neutekla…Tak tady přece někde musí bejt, do země se přece nepropadla…Ale mně neuteče…však já si ji najdu…a potom…
Princezna
(se vrací.) Á, tady jsi, mizero. Jaks to hlídal?! Kde máš prince, lumpe?!
Ferda
(se připitoměle rozhlíží.) Není tady? Tak to asi utek.
Princezna
(zuří.) A ty za to můžeš…Ale já s tebou zatočím…Okamžitě ho půjdeš hledat! A přivedeš ho zpátky, však neutekl daleko. A bez prince se na zámek nevracej nebo půjdeš rovnou do hladomorny.
Ferda
(vyděšeně koktá.) Ale Madla se taky ztratila…Nikde na zámku jsem ji nenašel….Kdybyste věděla, co provedla….řekla princi….
Princezna
Tak ji půjdeš hledat taky…a nestůj tady…však ona mi to řekne sama.(Zadupe.) Už ať tě tu nevidím nebo…
Ferda
Vždyť já už jdu! (Odejde.)
Princezna
Mám já to povedené služebnictvo, určitě se na mě domluvili. Radši si je ohlídám. Půjdu za nimi a to by v tom byl čert, aby se jim podařilo mě oklamat a zmizet i s princem bůhví kam.(Odejde.) Tma
Obraz 8 V chalupě paní Vranimůry Vranimůra vaří lektvary, čte si přitom v čarodějné knize, je v dobré náladě, nahlas komentuje svou práci. Vranimůra
Jasmín bílý zavoní pro nevěstu v závoji
14
ženicha až spatří hned rozkvete, jak z růže květ. Rozmarýna pro mládence připomene Konvalince, že už její slavný den začal, hned jak vstoupí sem Bílé lístky lilie, ženich když se napije, nevěstu svou políbí společně se zaslíbí… To mám z té svatby radost. Napeču koláče, že se budou všichni ještě týden olizovat.(Zamyslí se.) Jak já to jen provedu s těmi loupežníky. Strýčkové je nemůžou vystát, ale na druhou stranu... je s nimi legrace. Jsou sice trošku praštění, ale zlí to tedy nejsou. No co, prostě je pozvu a …. (Ozve se klepání na dveře.) Jen dále, je otevřeno… Madla
(vrazí do dveří.rozhlíží se kolem.) Teta, já jsem utekla loupežníkům.
Vranimůra
(klidně.) Dobrý den, děvče. No tak se posaď a odpočiň si.
Madla
(mrzutě.) .Povídám, že jsem utekla loupežníkům.
Vranimůra
Já tě slyším, děvče. Jen si klidně sedni, tady ti nikdo neublíží.
Madla
Já se nikoho nebojím, já jsem Madla ze zámku a hned tak se někoho neleknu.
Vranimůra
(stále klidně.) Ze zámku možná jsi, ale způsobů jsi tam moc nepobrala. Neumíš pozdravit?
Madla
A proč bych měla ….já jsem ze zámku. A ty my teď ukážeš cestu z lesa ven, abych se tam mohla vrátit.
Vranimůra
Proč bych ti měla ukazovat cestu, ani jsi mě o to nepoprosila.
Madla
Já jsem se taky neprosila, aby mě loupežníci odnesli sem do toho lesa. Ukradli mě rovnou z postele naší princezny. Určitě máš s nima něco společnýho. Tak mi musíš pomoct.
Vranimůra
Možná mám, možná nemám. Ale pomáhat ti nebudu, budeš si muset pomoct sama.
Madla
Jen počkej, až se z tohohle lesa dostanu. Naše princezna sem rovnou pošle vojáky a všechno to tady srovnaj se zemí. Les, loupežníky i tu tvoji starou barabiznu.
Vranimůra
A tak to né, děvče, s čarodějnicí Vranimůrou nikdo takhle mluvit nebude. Asi tě budu muset naučit slušnému chování
Madla
Až naprší a uschne….Zrovna od tebe si dám poroučet….Však já už si cestu na zámek najdu i bez tebe…(Jde ke dveřím.)
Vranimůra
(už rozzlobeně.) Já myslím, že mě budeš muset poslouchat. Z téhle chalupy se nehneš ani na krok, dokud mě o pomoc nepožádáš, jak se sluší a patří.(Čaruje, Madla nemůže
15
vyjít ven, tajemná síla ji vrací stále zpátky.) Dneska na tebe nemám čas, mám jiné starosti, ale zítra, až bude po svatbě…Teď půjdu do lesa a ty tady zatím uklidíš…. Madla
(vzpurně.)To zrovna, já budu uklízet…
Vranimůra
Ale budeš.(Hodí Madle koště, ta se ho nemůže zbavit.) Za chvíli jsem zpátky, koukej se tu otáčet nebo nedostaneš najíst. (Vezme košík, odejde.)
Madla
(zametá vztekle, protože ji koště k tomu nutí, stále zrychluje, nakonec unaveně dopadne na židli, unaveně oddychuje.) Ta mi dala, baba jedna. (Hodí koště vztekle na zem.) Bodejť, budu zametat. Musím se odtud nějak dostat….nakonec, loupežníkům jsem taky utekla…(Směje se.) Možná o tom ještě ani neví…No jo, ale tady to nepůjde tak lehce…Ta stará čarodějnice není hloupá …(Slídí po místnosti, hledá, prohlíží si lektvary.) Taky mi pořád vrtá v hlavě, jakto, že mě princezna poslala spát do svý postele, zrovna tu noc, co přišli loupežníci?! Že ona o tom věděla… A podstrčila jim mě…No počkej, ale já to tak nenechám… Dobře, že jsem se dostala zrovna sem, kde je čarodějnice, tam bude i čarodějná kniha. Však já ji najdu, a potom se pomstím všem princezně, loupežníkům i tý starý čarodějnici. Kde jenom ta kniha může bejt. (Hledá všude, ani neslyší, že se otevřely dveře a dovnitř vešli oba strýčkové.)
Maliník
Paní Vranimůro, to jsme my, Přišli jsme vás navštívit.
Ostružiník
Jo, jo, navštívit.
Madla
(se otočí) Fuj, to jsem se lekla. Co tady chcete?
Maliník
Co tady děláš a kde je paní Vranimůra?!
Ostružiník
My jsme ji totiž přišli navštívit.
Madla
(velmi líbezně.) Ach tak, teta Vranimůra šla jen pro něco do lesa a já (Zvedá s úsměvem koště.) jsem Madlenka. Přijela jsem k tetičce na návštěvu, tedy přiletěla.
Maliník
Tak ty jsi taky čarodějnice.?!
Ostružiník
Bodejť by nebyla, když je paní Vranimůra její tetička.
Madla
To víte, že jsem, moje maminka taky čarodějnice a teta Vranimůra je její …(Hledá co by řekla.) ….sestra.
Maliník
Jenom jestli mluvíš pravdu, paní Vranimůra s námi o tobě nikdy nemluvila.
Ostružiník
A to jsme její nejlepší přátelé. A nám přece poví všechno, to dá rozum.
Madla
(zamlouvá nepříjemnou situaci.) Maminka se s tetou nějak nepohodla, proto jsem tu nikdy nebyla. Ale posaďte se přece…hned vám přinesu něco na zub.(Nese ji bohaté občerstvení, které našla.) Jen si dejte, tetička tu bude hned…
Maliník
Jsi moc hodné děvče, Madlenko, tetička má z tebe jistě radost.
Ostružiník
(se cpe.) To víš, že z ní má radost, proč by neměla mít.
Madla
(jakoby mezi řečí.) Jenže já teď budu muset tetičku zklamat. Měla jsem uvařit takový důležitý lektvar, než se tetička vrátí. Že prý najdu recept v čarodějné knize. A já hloupá zapomněla, kde ta kniha je… (Vzdychá.) Tetička bude asi moc smutná…
16
Maliník
Že tak myslíš na tetičku, tak my ti pomůžeme.
Ostružiník
No jo, to my ti rádi pomůžeme, kniha je přece támhle na polici.
Madla
(velmi dojemně.) To jste moc hodní, směla bych vám říkat strýčkové?
Maliník
To víš, že můžeš.
Ostružiník
Uděláš nám tím radost, Madlenko. Ty jsi přece tak hodná…
Madla
(zatím našla knihu.) Teď teprve uvidíte, co dokážu….Vranimůra bude koukat…Moc vám děkuju, strýčkové…(Čaruje.) Tak se tu mějte hezky, popadne knihu, rychle nalistuje a zruší kouzlo Vranimůry, uteče s knihou pryč. Strýčkové sedí strnule u stolu jako sochy.)
Vranimůra
(se vrací.) Tak a jsem zpátky, hned se podívám, jak ses snažila…(Uvidí začarované strýčky, mávnutím ruky zruší kouzlo.) Ale, ale, ale, copak se to tu dělo?!
Maliník
Vy máte ale povedenou neteř, paní Vranimůro!
Ostružiník
Tohle nám vyvedla vaše Madlenka. Taková hloupá legrace.
Vranimůra
Pěkně jste jí sedli na lep. Že vy jste jí dali dokonce i čarodějnou knihu.
Maliník
(sklesle.) Když ona byla taková hodná.
Ostružiník
A chtěla vám udělat radost. Náhodou…
Vranimůra
Musíme rychle za ní. Nebo se stane strašné neštěstí. Ta zlá holka chce zničit náš les. A když si nepospíšíme, tak se jí to určitě povede. (Všichni tři se snaží vyběhnout z chalupy, takže vznikne u dveří mela, chvíli to trvá, než se jim podaří dostat se ven.)
Obraz 9 V chalupě Vranimůry Madla
(opatrně otvírá dveře, rozhlíží se.) Jsou pryč. Tady mě hledat nebudou. Co bych jim tak provedla. Už vím….(Listuje v knize.) To bude legrace…Všichni jsou tady na sebe takový hodný.Tak teď uvidíte, co Madla dovede…Tady to je… (čaruje.) Zloba, hněv a kruté sváry, do srdcí vám vpraví čáry druh ať druha nenávidí jeden druhého ať šidí kouzelný les pozná hned co dokáže v srdci led. A je to... To bysme měli ... Tady už to maj spočítaný...Půjdu se podívat, jak to moje kouzlo funguje. A pak se můžu vrátit na zámek. Však jim to tam taky spočítám. Princezně, Ferdovi i tomu hloupému princi.(Hihňá se.) Teda, jestli se mu mezitím nepodařilo princezně upláchnout. To by byla legrace, kdyby se objevil tady v lese...
17
Obraz 10 V lese Vranimůra
(vchází.) Pojďte rychle, někde tady přece musí být.
Maliník
(velmi galantně.) Opatrně, paní Vranimůro, ať neklopýtnete o kořen.
Ostružiník
Mohu vás přidržet.(Opatrně ji podpírá.)
Vranimůra
(laskavě.) Ovšem, děkuji, jste tak pozorní...Je to od vás...(Najednou se obrátí, vyškubne se vztekle Ostružiníkovi.) Co za mnou furt lezete?! Kdo se vás o to prosil?!
Maliník
(do ní hrubě strčí.) Klidně se přeraz, babo.
Ostružiník
(se chechtá.) To je legrace...
Vranimůra
(zvedá hůl.) Že vás přetáhnu?! Kliďte se odsud nebo....
Maliník
(se proti ní výhružně postaví.) Co nebo....zkus mě přetáhnout a....
Ostružiník
(zezadu skočí na Maliníka a shodí ho na zem, směje se.) He,he,he, to je legrace...
Vranimůra
( se velmi baví.) To teda je...jen mu dej pořádně...(Strká do ležícího Maliníka holí.)
Ostružiník
(strká do Vranimůry.) Co se směješ, babo. Tady není nic k smíchu. Koukej mazat...Ať už tě tu nevidím....
(Maliník se zvedá a za neustálého strkání, s nadávkami opouštějí scénu.)
Obraz 11 V chalupě loupežníků (Všichni tři loupežníci leží na jedné hromadě a perou se o nějaký bezcenný kus hadru.) Chmaták
Dej to sem, všiváku, já to viděl první...
Kradlák
Co si to dovoluješ, v téhle chalupě jsem pánem já a proto...
Berous
Povídali, že mu hráli...Ty by sis chtěl hrát na ňákýho pána... To si teda nech zajít...
18
Chmaták
(Berousovi.) Snad bys to nechtěl bejt ty... Tady šéfuju náhodou já a nikdo mi do toho nebude mluvit...
Kradlák
Nenech se vysmát, hlupáku. A koukej to navalit....Tady je všechno moje...( Hadr se roztrhne a loupežníci zuřivě drží každý svůj díl.)
Berous
Tys mi to zkazil...To byl můj hadr...jenom můj... ale já ti ukážu....(Zvedá se výhružně ke Kradlákovi.)
Chmaták
(se raduje.) Jen mu to natři... Nedej se...(Směje se.)
Berous
(nečekaně skočí po Chmatákovi.) Tobě to natřu....Dej to sem....(Vyškubne mu hadr.)
Kradlák
(se může potrhat smíchy, dokud mu Berous nevyškubne taky jeho kus, zařve.) Já tě roztrhnu, rozkrájím a rozčtvrtím, jestli mi to okamžitě nevrátíš.
(Stupňuje se zmatek, loupežníci se rvou, nadávají.) TMA
Obraz 12 V lese Princezna
(se vpotácí na scénu.) Princi Bolestíne, haló, jste tu někde? Ferdo, kde jsi? Já se tu sama bojím...
(Na scénu vběhne Kapradníček, zezadu přiletí bobule-míč, trefí Kapradníčka.) Kaprad.
(upadne, křičí.) Počkej, až tě chytím....Utrhnu ti hlavu....
Konvalinka
(vběhne za ním.) To bys mě musel nejdřív chytit, ty kluku hloupá.
Kaprad.
(chytí Konvalinku za nohu a stáhne ji k sobě.) A mám tě... ty protivná holko, vytrhám ti všechny vlasy...
Konvalinka
(se snaží vytrhnout Kapradníčkovi, uvidí Princeznu.) Hele, támhle je nějaká ženská. Pojď, budeme ji honit. To bude legrace....
Kaprad.
No jasně, tady nemá co dělat. A víš co s ní provedem, až ji chytíme?! Strčíme ji těm...(Šeptá Konvalince, oba se rozchechtají velmi zle, otočí se a běží k princezně.)
Princezna
(utíká, ječí.) Pomóc, princi Bolestíne, pomóc Ferdo!!! (Kapradníček s Konvalinkou si ji nadeženou a všichni tři zmizí za scénou.)
19
Obraz 13 V chalupě loupežníků (Zničení porvaní loupežníci sedí na zemi a vzpamatovávají se z bitky o hadr, dveře se otevírají, do chalupy strčí hlavu Ferda, loupežníci se hbitě ukrývají.) Ferda
(se rozhlíží.) Tady taky není. Přece nemohl zmizet daleko. Bez prince se na zámek vrátit nemůžu. Ta naše princezna, to je teda dračice a ta její Madla není o nic lepší. Kdepak, to pudu radši do světa, než zpátky k nim. Však se pro mě někde najde teplé místečko, zatím si tady odpočinu. (Sedá si, loupežníci se začínají zvedat, že Ferdu přepadnou, když se otevřou dveře .)
Princezna
(vletí do chalupy, rozhlíží se kam by se schovala.) To byla hrůza, kdybych jim neutekla, tak by mě snad roztrhali na cucky.(Vidí Ferdu, dopadne vedle něho.) Ferdo, tak jsem tě přece našla....
Kradlák
(vyskočí první, dá povel k útoku.) Na ně, obklíčit, držet a nepustit. (Chmaták a Berous uposlechnou a všichni tři drží Princeznu a Ferdu mezi sebou, Kradlák se nemotorně ukloní princezně, snaží se hovořit vznešeně.) Vaše jasnost je teď jako tady můj zajatec a já vás pustim, až mi pošlou výkupný, teda jako peníze. Tuhle váš slouha pude do zámku a poví, že mi musejí poslat aspoň pět pytlů zlaťáků, jinak....(Naznačí, co s ní provede.)
Chmaták
(ho odstrčí.) Nesmysl. Jste můj zajatec. A tenhle do toho nemá co mluvit.To výkupný je moje....
Berous
(vytáhne bambitku.) Koukejte oba zmizet. Princezna je moje a to výkupný taky....
Kradlák
(po něm skočí.) Co si to dovoluješ, nech moji kořist na pokoji....
Chmaták
((vytáhne kudlu.) Tak to nééé, tohle je moje... Jenom moje....(Všichni tři se navzájem strkají, vznikne mela.)
Ferda
(chytne princeznu za ruku a společně vyběhnou z chalupy.)
Chmaták
Chtěj mi zdrhnout. Rychle za nima.
Kradlák
(ho chytne.) Tak to nééé, nikam nepudeš, svoji kořist si chytnu sám.(Chce ven.)
Berous
(mu zastoupí cestu.) Nikam . Oba zustanete tady.Ani hnout nebo...
(Všichni se strkají, jeden druhého nechce pustit ven, nadávají si.)
TMA
Obraz 14 V lese
20
Princ
(sedí a naříká.) Ach moje ubohé nohy, kam jsem se to jenom zase dostal. Z tohohle se živý nedostanu. Dostanu jistě horečku a zimnici a taky úpal a možná i souchotě. Že já jsem si radši nevzal tu princeznu. Všechno by bylo lepší než tenhle hrozný les. Bolestíne, Bolestíne, proč jsi utíkal, mohl jsi umřít v klidu a pokoji.
Vranimůra
(vejde, za ní Maliník a Ostružiník.) Už jsem vám řekla nejmíň stokrát, že mě máte nechat na pokoji. Zalezte si někam do toho vašeho křoví a nechte mě bejt.
Maliník
(se směje.) A zrovna ne, nás to baví.
Ostružiník
No jo, baví.
Vranimůra
Tak a teď uvidíte, co vám provedu. Pudu domů , vezmu si svoji čarodějnou knihu a nadělám z vás marmeládu.
Maliník
( se dobře baví.) Než se tam, babo, dobelháš, tak z tebe udělám starou sůvu.
Ostružiník
(mu přitakává.) To bude legrace. Nebo radši žížalu...Uděláme z ní žížalu...
Maliník
(se na něj hrubě utrhne.) Co se do toho pleteš. Z tebe udělám myš a z baby sůvu. Ať tě třeba sežere....
Ostružiník
(uvidí Prince, který se snaží schovat.) Hele támhle někdo je. (Princi.) Vylez dobrovolně nebo tě vytáhnu za uši.
Bolestín
(s hrůzou.) Prosím vás, nechte mě být, já se hrozně bojím....
Vranimůra
Prej se bojí, já snad prasknu smíchy.... Ten se ale třese...
Maliník
A tak to já z něj taky něco udělám.(Bolestínovi.) Jak by se ti líbilo bejt houba...To je dobrý....Houba....To se mně líbí.....
Bolestín
Já chci domů....(Naříká.) A teď zase tohle...Já nechci být houba...
Vranimůra
(rozjařeně.) A tak já nadělám houby z vás všech, aspoň budu mít prima večeři.
Bolestín
(v hrůze vyskočí a couvá před nimi, pak se neobyčejně hbitě otočí a prchá pryč, všechny lesní bytosti ho honí, zmizí za scénou.)
TMA
Obraz 15 V lese Princezna
(vejde s Ferdou, je velmi unavená, sedá si) Už nemůžu. Kdybys věděl, Ferdo, co se mi tady v tom divném lese stalo. Honily mě takové obrovské kytky a chtěly mě chytit.To ti byla hrůza Nikdy v životě jsem se tolik nebála.
21
Ferda
(už má taky dost, mrzutě.) Dobře vám tak.A co teprve, kdyby vás chytili...
Princezna
Ale nechytili,protože jsem jim utekla...(Sklesle.) Jenže rovnou k loupežníkům... Ještě, že jsem tě tam našla. Samo nebe mi tě přivedlo do cesty Kdybys mi nepomohl, nikdy bych se od nich nedostala....
Ferda
To máte z toho...Proč jste sem chodila?! Kdybyste zůstala na zámku, tak se vám to nestalo...(Rozkuráží se.) Ale dobře vám tak, pořád někoho proháníte, nic vám není dost dobrý.Myslíte si, že vás musí každý poslouchat... A taky...když vás ten princ nechtěl...proč jste ho nutila?! Bodejť by vám neutekl....A dobře udělal
Princezna
(přemýšlí.) Však tě Madla taky nechtěla ...A stejně by sis ji vzal....
Ferda
Protože jsem se vás bál...Tak je to....
Princezna
A už se mě nebojíš?
Ferda
Nebojím. Já už se na zámek nevrátím....
Princezna
A kam chceš jít?
Ferda
Nevím, však se někde pro mě služba najde. Všude bude líp než u vás...(Zvedá se.) Hledejte si toho svýho prince sama, mě už to nebaví....
Princezna
Počkej, Ferdo, nechoď pryč. Já se bojím....Pojď se mnou zpátky na zámek a já slibuju, že....
Ferda
Kdepak...teď se bojíte, tak naslibujete hory, doly.....a až se vrátíte na zámek tak na tohle zapomenete a zase bude všechno jako dřív. Sbohem, princezno....(Odejde.)
Princezna
(smutně.) Kdepak, na tu hrůzu, co jsem prožila tady v tom začarovaném lese se nedá zapomenout. Dobře mi to Ferda pověděl. Zlá jsem byla a panovačná, vždycky muselo být jen po mé vůli, trestala jsem a teď jsem já sama potrestaná. (Volá.) Ferdo, vrať se, prosím, pomoz mi.(Rozpláče se.)
Princ
(vejde jako nový člověk, je unesen sám sebou, po hypochondrii není ani stopy, spíš trpí přehnaným sebevědomím, pochvaluje si.)Jsi hrdina, Bolestíne. Však jsem těm potvorám vytřel zrak , ani jsem nevěděl, že dovedu tak skvěle utíkat....(Udeří se v hrudní koš.) Bolestíne, jsi doopravdy hrdina!!!!!
Princezna
(která slyšela jeho úchvatný proslov na něj zírá, promluví k němu.) To jsem ráda, princi Bolestíne, že jsem vás našla....
Princ
(který ji neviděl, se hrozně lekne a zaječí.) Pomóóc, už je to tady zase. (Uvidí princeznu, lekne se ještě víc, chce utíkat, ale nemůže se hnout z místa.) Princezna....Bolestíne, vezmi nohy na ramena a....
Princezna
(k němu vlídně promlouvá.) Nebojte se, princi Bolestíne, já vám přece nic zlého neudělám. (Jde k Princovi blíž, ten před ní couvá.)
Princ
(se najednou vzchopí, hrdě.) Já se vás nebojím.(Lekne se své odvahy, ale zkouší to dál.)Ale nechte mě odejít.
Princezna
(nechápe nic.) Já vás tady přece nedržím...Klidně se můžete vrátit domů....
22
Princ
(zklamaně a šťastně zároveň.) Vy už si mě nechcete vzít?!
Princezna
Nechci. (Laskavě s nadhledem.) Ale co kdyby jste chtěl třeba vy.
Princ
(strachy koktá, snaží se být statečný.) To....to...to...raději ne. Musím se vrátit do svého království, jistě si tam beze mě nevědí rady.Sbohem, princezno.(Vyklidí pole.)
Princezna
To jsem ráda, že jsem se ho zbavila a teď musím rychle najít Ferdu. Třeba se mi ho ještě podaří přemluvit. Co bych si bez něj počala? Ale kde vlastně vězí Madla?!
Obraz 16 V lese Vranimůra
(vejde.)Konečně jsem se jich zbavila. Jen počkejte, až se dostanu ke své čarodějné knize, co z vás nadělám.(Vběhne Konvalinka, Vranimůra se na ni utrhne.) Co tady chceš , ty bledule?
Konvalinka
( vztekle.) Co je ti do toho, ty stará rachejtle?!
Vranimůra
Rozmysli si, co říkáš, já jsem čarodějnice a....
Konvalinka
(se směje.) Ty jo, to zrovna....Leda tak nějaká obyčejná babka, co krade v lese dříví....
Vranimůra
Já, že kradu dříví?! Jen počkej co s tebe udělám. Teď pudu domů, vezmu si svoji čarodějnou knihu a za chvíli z tebe bude.....třeba...
Kaprad.
Myš....To by byla legrace, kdyby z týhle bílý protivný holky byla bílá myš....
Vranimůra
Tys tady akorát chyběl...Nejdřív srovnám tady tu bleduli a pak se taky dočkáš....Udělám z tebe ....
Konvalinka
(se směje.) Něco strašně šerednýho, třeba pavouka, aby ho někdo zašlápnul.Konečně by byl od něho pokoj.( Kapradníček do ní strčí, až upadne.) Co si to dovoluješ?!(Zvedá se, žene ho před sebou pryč, Kapradníček se jí posmívá, oba zmizí za scénou.)
Vranimůra
Takový divný bytosti, určitě jsem je už někdy viděla. Ale hlavu si s tím lámat nebudu,teď potřebuju hlavně svoji čarodějnou knihu, a pak se ukáže, kdo je tady v lese pánem. (Odejde.)
Kradlák
(vletí na scénu, nad hlavou mává kusem hadru, ječí.) Je můj, můj...
Chmaták
(za ním.) Dej to sem, lumpe, to je moje....(Sápe se na něj.)
Kradlák
Nedám.(Zamyslí se.) Co jsem to jenom chtěl.(Drbe se na hlavě, usilovně přemýšlí.) Už to mám...princezna....(Jak chce zmizet, srazí se s Maliníkem, který v hádce vchází s Ostružiníkem.) Stát, ani hnout....(Tasí pomyslné pistole.) Neviděli jste Berouse?
Chmaták
(který mu mezitím vytáhl hadr se s ním snaží odplížit pryč.) Je to moje a teď mu ještě vyfouknu princeznu.(Stranou sleduje rozhovor.)
Maliník
(Kradlákovi.) Neotravuj. žádnýho Berouse neznám.
23
Kradlák
(podezíravě.) Jste s ním spolčený. Ale já si ho najdu. (Zařve.) Kam jste schovali princeznu?!
Ostružiník
(potměšile Maliníkovi.) Tak to vyklop. To víte, že se s tím, co jste říkal, spolčil.(Šeptá Kradlákovi do ucha.)
Kradlák
(Maliníkovi.) Tak u baby se schovali? Mluv nebo tě...(Výmluvně naznačí, co s ním provede.)
Maliník
(zírá.) U jaký baby?! Kdo že se tam schoval?
Ostružiník
(popichuje.) No řekni mu to...
Maliník
Co?
Ostružiník
(se dobře baví.) Že jsi schoval princeznu u starý Vranimůry....
Kradlák
A pudem...
Maliník
Kam?
Kradlák
K tý babě, co tenhle (Ukazuje na Ostružiníka.) povídal.(Ostružiníkovi.) A ty pudeš taky. (Žene je před sebou pryč.)
Chmaták
(vyleze, povídá si nahlas pro sebe, netuší, že se za ním objevil Berous.) Pěkně se mi to daří. Počkám si, až Kradlák najde princeznu a pak mi ji musí dát nebo ho namouduši propíchnu..(Otočí se a uvidí Berouse.) Ha, chceš mi vyfouknout princeznu, ale to se pleteš, klidně tě propíchnu taky.
Berous
To bys mě musel nejdřív chytit, ty chytrej.Všechno jsem slyšel....U Vranimůry budu první já a princezna bude jenom moje.Nikdo mě nezastaví a zkuste se mi postavit do cesty....Uvidíte, jak s vámi zatočím.. (Uteče, Chmaták ho honí, oba zmizí za scénou.)
Obraz 17 V chalupě Vranimůry Madla
(se dívá do kouzelného kotlíku, kde vidí výsledek svého čarování, je nadšená.) Výborně! Takhle jsem si to představovala. Takoví slušňáci....pche....pro kus hadru by si podřízli krky a jak si pěkně nadávají...a lžou....já vám dám lásku....Navěky věků vás tu takhle nechám..... dokud vaše nenávist nezničí celej ten váš hloupej les.(Jde si sednout ke stolu, listuje v knize.) A teď je na řadě princezna, Ferda i ten hloupej princ. Všem se vám pomstím.....co já bych jim jen provedla.(Listuje v knize, s ničím není spokojená) Tohle ne, tohle taky není ono...to musí bejt něco pořádnýho, aby si pamatovali jednou provždy, kdo je to Madla...Mohla bych je třeba v něco proměnit....co kdybych udělala z princezny husu....(Směje se.) Třeba by to nikdo nepoznal.....(Nevšimne si, že se otvírají dveře.)
24
Vranimůra
(vejde, skočí po knize.) Áááá, moje kniha, moje čarodějná kniha, moje drahocenná čarodějná kniha. Okamžitě mi ji vrátíš nebo...
Madla
A zrovna ne.... Proč bych to dělala?! Tady jsem teď paní já....
Vranimůra
(jí rve knihu z ruky) Já ti dám, paní, já ti ukážu....
Madla
(se s ní přetahuje) Nešahej na ni...teď je ta kniha moje...
Vranimůra
(se na Madlu sápe.) Okamžitě mi dej tu knihu nebo...
Madla
(se směje.) Co nebo? To bys mě, babo, musela nejdřív chytit. (Vyběhne ven z chalupy.)
Vranimůra
(vyběhne za Madlou.) Však já tě dostanu. A potom...(zmizí.)
Obraz 18 V lese
Kradlák
(vběhne s knihou.) Mě nedostanou. Každej je na mě krátkej, když mám tohle.(Chce listovat v knize.) Nadělám z nich třeba hady. Nebo radši kamení...A pak si mě zkuste honit.... (se vynoří, strká před sebou Maliníka a Ostružiníka.) Tak hybaj k Vranimůře. A hněte sebou kůže líný. Tu princeznu musím dostat.(Uvidí Madlu.) Ha, Madla. (Blíží se k ní.) Tak kdepak je tvoje paní. (Madla si ho nevšímá a zuřivě listuje v knize.) A copak to máš?
Maliník
(Ukazuje na Madlu.) To je přece kouzelná kniha starý Vranimůry. (Madle.) Hned mi ji dej.
Ostružiník
(Odstrkuje Maliníka.) Nic mu nedávej, Já ji chci....
Kradlák
(Je odstrkuje oba.) Ta kniha musí bejt moje. A potom bude moje všechno, princezna, zámek, celý království, celej svět bude jenom můj...Dej mi ji nebo jsi dcerou smrti.
Madla
(před nimi v hrůze ustupuje, ale knihu drží pevně.) Nedám, nic vám nedám. Ta kniha je moje, abyste věděli, nedám ji nikomu na světě.(Otočí se a prchá pryč.)
Všichni
(křičí jeden přes druhého, strkají se, zmizí za Madlou.)
Madla
Obraz 19
25
Zpátky v lese Madla
(celá udýchaná, už nemůže, má velký strach, sedá si, snaží se listovat v knize, ale nemůže jak se jí třesou ruce.) Musím to kouzlo najít nebo to bude snad můj konec. Všechno se proti mě spiklo....
Chmaták
( vyleze.) To by tak hrálo, abych nebyl u princezny první. Někam mi ten mizera zmizel, ale však já ho dostanu. Každýho, kdo se přiblíží k princezně rozsekám na hadry.
Berous
(vyjde z druhé strany.) Tady jsi ty bídný červe. Chtěl jsi mě předběhnout, ale to se ti nepovede. Mně princeznu nevyfoukneš, mně teda né. Však já už si tě ohlídám. (Uvidí Madlu.) Ale kdopak je to tady? (Jedovatě.) Daleko jsi nám neutekla, koukám...
Chmaták
Co s ní, když to není princezna. Klidně si ji můžeš nechat...
Berous
(Vidí, že Madla schovává knihu za zády.) Copak to tam schováváš? No jen mi to pěkně ukaž.
Madla
( se třese strachy, ale snaží se .) Co bych měla, nic...Pro vás by to stejně nemělo žádnou cenu.
Chmaták
Před náma nic stejně neschováš. My ti klidně ukradnem i nos mezi očima. Protože jsme hrozný loupežníci...
Berous
(Chmatákovi.) Neplácej...(Madle.) Ukaž ruce!
Madla
(Vystrčí jednu ruku.)
Chmaták
A schválně...teď ukaž druhou!
Madla
(vystrčí druhou ruku.)
Berous
(silně podezíravě.) A teď obě. Nehraj si tu s náma. Dej nám to, co máš a my tě třeba pustíme...
Madla
(vystrčí obě ruce.) Nedám, sami vidíte, že nic nemám.
Kaprad.
(se objeví za Madlou, snaží se k ní nepozorovaně připlížit, aby jí mohl sebrat knihu.)
Konvalinka
(se objeví za ním a hrubě ho odstrčí.) Nepřibližuj se k ní. Ta kniha bude moje.(Strkají se.)
Madla
(sedí schoulená, drží pevně knihu, s hrůzou pozoruje, co se kolem ní děje.)
Chmaták
(podezíravě.) Jakou knihu? To musí bejt ale moc zajímavá kniha, když se ty dva spolu perou.
Berous
(pochopí.) Čarodějná kniha baby Vranimůry. (Madle.) Dáš ji mně! A to hned.
Chmaták
(ho chce zadržet.) Proč tobě? Mně ji dá. Na co ty potřebuješ knihu. Stejně neumíš číst.
Berous
A ty snad umíš číst? A vůbec, nestarej se, já si poradím. Mně stačí, když tu knihu budu mít já. Klidně si můžeš jít za princeznou. Já ji už nepotřebuju, poradím si s tou knihou docela dobře sám.
26
Chmaták
Ani krok povídám. Nebo tě budu muset praštit.
Všichni
(se nebezpečně přibližují k Madle, překřikují se, komu bude kniha patřit.)
Madla
(začne ječet.) Nechte mě. Nechoďte ke mně. Já se vás bojím. Pomóc, kde jste kdo, pomozte mi. Já už nechci čarovat. Jenom mě jich někdo zbavte....
Ferda
(se objeví, skočí k Madle, chytne knihu, zvedne ji nad hlavu.) Nechte ji. Vidíte....tu knihu mám já.(Madle.) Utíkej. Já už si s nimi poradím.
Madla
(zmizí.)
Všichni
(se sápou po Ferdovi, po krátké honičce Ferda prokličkuje mezi nimi a zmizí, všichni se ženou za ním.)
TMA
Obraz 20 V chalupě Vranimůry Ferda
(vejde.) Rychle, než se sem dostanou. Povídej, co jsi provedla. Všichni se tady v tom lese chovají tak divně. Každý ví, že nikdy nikomu neublížili, tak proč se teď pořád perou? A pravdu nebo tě tu s nimi nechám samotnou.
Madla
(odevzdaně.) Já ti to tedy povím, Ferdo. Nejdřív mě unesli loupežníci, a když jsem jim utekla, tak mě zas prohnala ta stará čarodějnice. (Ukazuje na knihu.) Půjčila jsem si tuhle knihu a .... chtěla jsem.... Prostě jsem trochu čarovala. (Smířlivě.) Byla to jen taková legrace.
Ferda
Pěkná legrace. Málem se mezi sebou pobili. Zasloužila bys, abych tě tu s nimi nechal.
Madla
(naříká.) Prosím tě, Ferdo, pomoz mi. Já dám všechno do pořádku, všechno bude jako dřív. A polepším se. Slibuju, že už nikdy nebudu čarovat.
Ferda
To tedy budeš. Protože je nejdřív odčaruješ, než vrátíš čarodějnou knihu paní Vranimůře. A pěkně se jí omluvíš, za to co jsi provedla. Všem se omluvíš.
Madla
Omluvím, udělám všechno, co budeš chtít, jenom mě dostaň tady z toho lesa. Dej mi tu knihu, Ferdo, já se hrozně bojím, že nás tady najdou.
Ferda
(jí podává knihu.) Tady ji máš a nepokoušej se mě oklamat....
Madla
(bere knihu, hledá kouzlo.) Tady je to....(Čaruje.) Klid a mír ať v lese vládne, sváry ať tu nejsou žádné, kouzlo mé ať zruší zlobu štěstí je zde zase znovu
27
kouzelný les pozná zas co dokáže lásky čas. (smutně.) Tady budou zase všichni šťastný. Ale co bude se mnou? Kam mám jít? Na zámek se vrátit nemůžu...Princezna by mě stejně vyhnala. Kdybys věděl, co jsem jí provedla. Ferda
Já to přece vím. A doufám, že toho pořádně lituješ. Nejdřív se omluvíš všem, kterým jsi ublížila tady, a pak se můžeš vrátit se mnou na zámek. Musíš se přece omluvit také princezně. Myslím, že tě nechá u sebe ve službě. To budeš koukat, jaká je teď milá a laskavá. Vlastně na tom tvém kouzlu bylo i něco dobrého.
Madla
Ty jsi tak hodný, Ferdo, já bych si tě teď vzala ráda. Přece jsi mě chtěl za ženu....
Ferda
To se teprve uvidí. Až se přesvědčím, že jsi se úplně změnila. Tak pojď, půjdeme do lesa, podívat se, jestli se to tvoje čarování povedlo. A pak se spolu vrátíme na zámek. (Odcházejí.) TMA
Obraz 21 V lese Vranimůra, Maliník, Ostružiník spolu sedí jako v obraze 5, povídají si a pozorují Konvalinku a Kapradníčka, kteří spolu opodál cukrují. Vranimůra
Máme dnes krásný den. Doufám, že se nám ta svatba vydaří.
Maliník
(dvorně.) Copak se vám už někdy něco nevydařilo, paní Vranimůro.
Ostružiník
Tak, tak, vám pod rukama všechno přímo kvete.
Vranimůra
A že to těm mladým sluší. To holt dělá ta láska.
Maliník
Už se těším na svatební koláčky. Vaše koláčky jsou prostě kouzelné.
Vranimůra
Vy lichotníku, to říkáte vždycky.
Ostružiník
Vy jste přece celá kouzelná, drahá Vranimůro.
Vranimůra
(vstává.) To je dobře, že tenhle les nikdy nepoznal zlobu a nenávist. Půjdeme, u mě v chalupě je už všechno připravené. Svatební den může začít. (Volá.) Konvalinko, Kapradníčku, pojďte. Tenhle den bude patřit už jenom vám. (Všichni odcházejí.)
28
Obraz 22 V chalupě loupežníků Loupežníci spokojeně chrápou až se hory zelenají, zahrabaní v hadrech. Chmaták
(se posadí, protáhne se, budí své druhy.) Klucíí, vstávejte, mně se vám zdál takovej krásnej sem. Do naší chalupy přišla princezna....
Berous
No jo, tak spi dál...a nás nech na pokoji.
Kradlák
(zamyšleně.) Hele, kucíí, já bych měl takovej prima nápad. Na tom hradě za lesem bydlí princezna. Co kdybysme ji unesli...
Chmaták
Tak to ti teda povidám rovnou, to je pěkně hloupej nápad. Vláčet se se ženskou po lese.
Berous
Dej nám pokoj s princeznou. Mně se chce spát...
Kradlák
No né, pánové to je náhodou moc dobrej nápad. Mohli bysme za ni dostat výkupný.
Berous
(se podívá na Chmatáka.) Tak on s tím nedá pokoj. Na něj!!! (Oba se vrhnou na Kradláka, začne veselá mela.) TMA
KONEC
