Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

2009

„ROZVOJ PROFESIONÁLNYCH KOMPETENCIÍ UČITEĽOV TELESNEJ VÝCHOVY NA ZÁKLADNÝCH A STREDNÝCH ŠKOLÁCH Z ÚPOLOVÝCH ŠPORTOV„

Zborník recenzovaných vedeckých a odborných prác z problematiky úpolov, vydaný z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08 Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

1

KTVŠ FHV UMB Banská Bystrica

Predikce úrazových mechanismů při chybném provedení pádové techniky vpřed s převratem se zaražením Mlejnková Lucie Katedra gymnastiky a úpolů, Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Česká republika

Klíčová slova: úpolové sporty, bojová umění, pády

Úvod Pád je nedílnou součástí lidského života. Při pádu vzniká široká škála úrazů, jak je dobře popsáno v lékařské literatuře (Pokorný, 2002, Višňa et al., 2004). Některé nechtěné pády končí zcela bez zranění, některé způsobí lehké odřeniny až vážná polytraumata při vysokých rychlostech a velkých silách, které na organismus působí. Pády jsou častým mechanizmem i u pohybových aktivit, jak dokumentují Reguli a Vít (2007) a Vít et al. (2007). Pádové techniky propracované zejména v úpolech (Reguli, 2007, 2003) jsou jednou z protiúrazových zábran (Roubíček, 1970). Jejich správné provedení může do značné míry zamezit, či zmírnit následky úrazů. Při chybném provedení se však sama pádová technika může stát příčinnou vzniku úrazových mechanismů a z nich plynoucích úrazů. V práci se zabýváme nejen konkretizací nejčastějších chyb v provedení pádové techniky vpřed s převratem se zaražením, ale i možným výskytem úrazových mechanismů při daných chybách. Pádové techniky jsou součástí jak většiny bojových umění, tak průpravných úpolů, které jsou zařazeny do látky tělesné výchovy na základních a středních školách (Reguli et al., 2007, Bartík et al., 2007, Reguli, 2005, 2004, Ďurech et al., 2000). Proto považujeme za velmi důležité, aby nejen trenéři a cvičitelé, ale zejména i učitelé v tělesné výchově byli seznámeni s typickými chybami a jejich možnými následky.

Cíl Cílem výzkumu bylo zjistit charakteristické chyby v provedení pádu vpřed s převratem se zaražením a možný vznik úrazových mechanismů a z nich plynoucích úrazů.

Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

22


Metodika Pro hodnocení chyb v pádových technikách je nutná znalost jejich správného provedení. Pro modelový popis pádové techniky jsme vybrali provedení na pravou ruku podle kinematické analýzy modelu této pádové techniky (Reguli, 2007). Predikci úrazových mechanizmů jsme provedli komparací videozáznamů pádových technik s tímto modelem. Základní metodou tedy bylo nepřímé pozorování. Natočené videozáznamy byly podrobeny analýze a následné syntéze a komparaci. Analýza a syntéza patří mezi základní výzkumné metody. Výsledky předchozích metod byly expertní metodou konzultovány s odborníkem z oblasti úrazové chirurgie.

Výsledky a diskuse Pracovali jsme s výběrovým souborem podle Reguliho et al. (2008), kteří vypracovali a ověřili specifickou hodnotící škálu pro pád vpřed s převratem se zaražením. Pro hodnocení chyb ve vybraných pádových technikách a možných zraněních z nich vyplývajících bylo natočeno celkem 116 záznamů pádových technik. Náhodným výběrem pak bylo vybráno dvacet záznamů pádu vpřed s převratem se zaražením. Tyto záznamy byly hodnoceny 5 experty a 51 studenty z toho 35 muži a 16 ženami. U pádu vpřed s převratem se zaražením bylo hodnoceno10 základních charakteristik Při podrobné analýze videozáznamů pádových technik jsme nalezli několik typických chyb. Tyto se liší svou závažností a možností vzniku úrazových mechanismů. Pro přehlednější uspořádání zde ponecháme dělení dle kritérií ve specifické hodnotící škále. Tato kritéria však zařadíme do jednotlivých fází pádu podle jejich biomechanické struktury (Reguli, 2008), aby bylo zřejmé, ve které fázi pádu jsou charakteristické možností vzniku úrazu a ve kterých naopak vznik úrazu nehrozí.

Analýza chyb u pádu vpřed s převratem a zaražením Fáze iniciace: V této fázi bylo nalezeno šest chybně provedených pádových technik. Jedna z chyb se týkala provedení pádu z jiného, než výkročného postoje, ostatních pět chyb bylo nelezeno v nedostatečném natočení ramene přední (dopadové) paže do směru pádu, nebo úplné absenci tohoto pohybu. Ačkoliv všechny chyby zde uvedené řetězením vedli k dalším chybám v provedení pádové techniky, nevedly samy o sobě k vzniku úrazového mechanismu a z něj plynoucího úrazu. Chyby ve fázi iniciace tedy můžeme rozdělit do dvou základních skupin a to: 1) Chyby výchozího postoje Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

23


2) Chyby práce trupu

Fáze padání: Fáze padání může a nemusí obsahovat letovou fázi. Ta je charakteristická obvyklou absencí kontaktu kterékoliv části těla s podložkou. V námi sledovaném modelu pádové techniky k letové fázi vůbec nedochází. I tak můžeme říci, že pokud v letové fázi padání nedochází ke kontaktu těla s podložkou, není možný vznik úrazových mechanismů a tedy ani úrazu. Fáze dopadu: Tato fáze je charakteristická velkým množstvím kritérií a tudíž i největším množstvím chyb v provedení vybraných pádových technik. Fáze dopadu je zahájena prvním kontaktem kterékoliv části těla (znovuobnovení plochy opory jinou než části těla, než chodidly (Reguli, 2000)) a končí ukončením pohybu v podopadové poloze v leže, nebo znovuobnovením postoje. V sledovaném modelu pádové techniky dochází v této fázi k převratu těla podle jeho horizontální osy, přičemž tělo je v trupu výrazně flektováno. Podle částí těla můžeme rozdělit chyby na základní skupiny: 1) Chyby dopadové paže 2) Chyby kontaktu hlavy 3) Chyby pohybu zarážející paže 4) Chyby dopadu trupu

Mezi nejčastější chyby patří zejména špatná poloha dopadové paže. Ta nenásleduje směr pádu, ale je k němu položena příčně. Tím dochází k porušení několika biomechanických principů pádových technik (Reguli, 2000). Zde jsou to zejména princip plynulého odvalení těla po podložce a využití osvalených částí těla k tlumení pádu. Porušení těchto principů má za následek nárazový charakter následných kontaktů těla s podložkou a přímý kontakt kostí nechráněných svaly. Většinou se jednalo o kombinaci loketního a ramenního kloubu za současné hyperflexe či hyperextenze zápěstí. Dalším následkem této chyby je pokračování v nedostatečném vytočení trupu ramenem dopadové paže do směru pádu. S tímto souvisí i vznik chyby kontaktu hlavy s podložkou. Kontakt hlavy s podložkou je často se vyskytující chybou ve fázi dopadu. Kontaktu hlavy s podložkou u sledovaných videozáznamů často předcházelo nedostatečné natočení trupu stranou dopadové paže do směru pádu ve fázi iniciace a příčnému položení dopadové paže v první části fáze odpadové. Kontakt se zemí měl ve všech předvedených pádových technikách charakter nárazu. Vždy se jednalo o kontakt temene a týlu v různých poměrech a časových intervalech. Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

24


Pohyb zarážející paže také činil v několika pádových technikách problémy. Ačkoliv z didaktického hlediska se jedná o jednoduchý pohyb natažené paže z připažení do zapažení až po kontakt s podložkou, udržet ve skutečnosti paži během celého pádu napnutou ve všech kloubech není jednoduché. Proto by se tomuto pohybu mělo při nácviku pádových technik věnovat dostatek pozornosti. Podle kloubu, který je při zaražení pokrčen a zmenšení či zvětšení úhlu mezi tělem a paží oproti ideálu dochází k nárazu různých kloubů na podložku a také různou intenzitou. Všechny výše uvedené chyby korelují s chybou špatného dopadu trupu na podložku. Trup by měl na podložku dopadnout postupným odvalením a to směrem od ramene dopadové paže po opačnou stranu hýždí. Konečný kontakt trupu s podložkou je na boku zarážející paže s částečným kontaktem ventrální strany zad. Při chybném provedení dochází ke kontaktu celé plochy zad v jednom momentu. Kontakt má charakter silného nárazu, který je v případě reálných podmínek velmi bolestivý. Fáze podopadové polohy: Podopadová poloha je charakteristická zejména ukončením pohybu těla ať již ve znovu zaujaté poloze či ve specifické poloze v lehu. I v této části bylo nalezeno několik charakteristických chyb. Základním principem dobré podopadové polohy je rozložení dopadové energie v čase o prostoru. Chyby v této fázi pádové techniky můžeme rozdělit na tři základní skupiny. Jsou to: 1) Neudržení podopadové polohy v leže 2) Chybná práce zarážející paže 3) Chybná poloha nohou

Neudržení podopadové polohy v leže bylo ve všech případech způsobeno samovolným přechodem do sedu. Tento pohyb byl nekontrolovaný a velmi prudký. Jestliže pojímáme pádovou techniku jako protiúrazovou zábranu při neplánovaném pádu v přirozeném prostředí člověka, může prudký a nekontrolovaný pohyb do sedu znamenat náraz trupu nebo hlavy do překážky. Zarážející paže by měla v ideálním případě v prvním kontaktu podložkou setrvat až do úplného ukončení pádové techniky – zastavení pohybu. Kontakt by měla získat po celé své ploše najednou a žádná její část by neměla kontakt s položkou ztratit a opětovně nabýt. Poloha obou dolních končetin je charakteristická vyloučením vzájemného kontaktu nohou mezi sebou i s jinými částmi těla. Spodní noha dopadá na zem celou svou vnější stranou (kosti jsou chráněny svaly). Horní noha přichází do kontaktu s podložkou ploskou chodidla, přičemž skrčené kolenou směřuje vzhůru. V několika případech došlo k neudržení kolene horní nohy Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

25


směrem vzhůru a tím ke kontaktu končetin. V jednom případě dopadly obě dolní končetiny na podložku patní kostí. Další chybou byl opakovaný dopad spodní nohy na podložku. Souhrn analýzy chyb Fáze iniciace nebývá u pádových technik koordinačně náročná. Jejímu nácviku je však potřeba věnovat stejnou pozornost jako nácviku ostatních fází pádové techniky, neboť její chyby jsou predikcí pro vznik chyb v následujících fázích pádové techniky. Fáze padání není sama o sobě nebezpečná, její správné provedení však vytváří podmínky pro správné provedení dalších fází. Nejčastější a nejzávažnější chyby se vyskytují ve fázi dopadu a udržení podopadové polohy. Mezi velmi časté a u nechtěných pádů velmi nebezpečné chyby patří zejména kontakt hlavy s podložkou a dopadání na nechráněné části ramenního a loketního kloubu s relativně velkou dopadovou energií. Nalezení a popis nejčastěji se vyskytujících chyb v pádové technice se může stát návodem jak pro učitele tělesné výchovy, tak pro samotné praktikanty různých úpolových sportů na jaké části a pohyby v pádové technice je vhodné se zaměřit při jejich nácviku. V další diskuzi se pokusíme zodpovědět na to, jaké úrazy mohou vzniknout při konkrétních chybách v provedení vybrané pádové techniky. Budeme vycházet z údajů analýzy chyb u pádu vpřed s převratem a zaražením. Vzhledem k faktu, že při provádění pádových technik probandy nedošlo k jedinému zranění, je zřejmé, že k úrazu přispívá více faktorů, nejen chybné provedení pádové techniky. Pravděpodobnost vzniku úrazu je ovlivněna také rychlostí pádu a velikostí dopadové energie (s významným faktorem hmotnosti padajícího), kondicí padajícího (osvalení a obézní lidé mají kosti i kloubu lépe chráněné při kontaktu s podložkou). Velký vliv na charakter a vážnost úrazu má také podložka-její tvrdost, celistvost, případně přítomnost nebezpečných předmětů (kameny, větve atd.).

Predikce úrazů u pádu vpřed s převratem a zaražením Fáze iniciace: Ačkoliv v této fázi dochází ke dvěma charakteristickým chybám, je zde absence jakýkoliv úrazových mechanismů a z nich plynoucích úrazů. Fáze padání: v námi vybrané pádové technice ve fázi padání dochází ke kontaktu dopadové paže s podložkou. Tento pohyb navazuje na další pohyby ve fázi dopadu. Fáze dopadu: V této fázi byl stanoven nejvyšší počet kritérií a s tím souvisejících velký počet chybně provedených pádových technik. V první části diskuze jsme chyby rozdělili do skupin podle částí těla, které provedly chybný pohyb, anebo ho vůbec neprovedly. Z tohoto rozdělení budeme vycházet i nyní, přičemž bereme v úvahu možné úrazy způsobené při chybném provedení v reálných podmínkách. Základní dělení je na chyby: Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

26


1) Práce dopadové paže 2) Kontaktu hlavou 3) Pohybu zarážející paže 4) Dopadu trupu

Při chybách dopadové paže bývají zraněním ohroženy především klouby. V největší míře ramenní a loketní kloub. Zápěstí je ohroženo dvěma extrémními polohami-hyperflexí a hyperextentzí. Zranění je specifické podle směru nárazu kloubu na podložku. Nejčastějším směrem nárazu na ramenní kloub byl dorzální, ventrální a superiorní strany kloubu. Při nárazu na dorzální stranu dochází k přední luxaci, fraktuře krčku lopatky a odlomení velkého hrbolu humeru. Náraz na ventrální stranu kloubu způsobí zadní luxaci ramenního kloubu, zlomeninu klíčku, fakturu nadpažní kosti a pohmoždění, zvrtnutí až luxaci AC skloubení. Při prudkém kontaktu ramene s podložkou na superior stranu dochází k zadní dolní luxaci kloubu. Loketní kloub nejčastěji dopadá na podložku flektovaný. Při jeho nárazu na podložku hrozí fraktura olekranonu, přední luxace lokte, zlomenina kondylů distálního humeru, fraktura diafýzy humeru. Obě dvě extrémní polohy zápěstí jsou nebezpečné vznikem možnosti jeho luxací, natažením až natržením jeho vazů. Při nárazu na zápěstí v těchto polohách může dojít k Collesově nebo Smithově fraktuře. Kontakt hlavy s podložkou má charakter nárazu. Podle intenzity nárazu a konkrétního místa na hlavě dochází k různým zraněním. Uvedeme je zde podle závažnosti od méně k velmi vážným. Náraz hlavy na podložku může být příčinnou pohmoždění mozkových plen, komoce až kontuze mozku s možností intrakraniálního nebo subdurálního krvácení. Další z možných zranění jsou zlomenina báze lební a zlomeni kalvy. S poraněním hlavy často souvisí poranění krční páteře. Krční páteř je při nesprávných pohybech vedena do extrémních poloh. Ty způsobují natažení vzpřimovačů a možné poranění C obratlů. Síla nárazu na hlavu se může přenést na krční páteř a tím způsobit její poranění. Při nárazu týlu na podložku dochází k přenosu sil na C1 a C2 nebo až na C7 až Th1 – u nich dochází k poranění plotýnek nebo ke zlomenině dens axis C2 obratle – takzvaná katova zlomenina. Při chybách v pohybu zarážející paže dochází opět k nárazům ramene, lokte a uvedení zápěstí do hyperextenze. Zranění jsou stejná jako u paže dopadové.


27


Dopad ramene na podložku se uskutečňuje zcela výhradně stranou dorzální. Hrozí tedy přední luxace, fraktura krčku lopatky a odlomení velkého hrbolu humeru. Mezi zranění lokte je možné zahrnout frakturu olekranonu, přední luxaci lokte, zlomeninu kondilů distálního humeru, frakturu diafýzy humeru. Přímý dopad trupu na podložku v reálných podmínkách může mít za následek zhmoždění hrudníku, možnost fraktury žeber a poranění vnitřních orgánů a to zejména sleziny a ledvin. Fáze podopadové polohy: Fáze podopadové polohy je při pádu vpřed s převratem se zaražením velmi důležitá. Pakliže je tato provedena chybně, potírá téměř veškeré pozitivní účinky předcházejících částí a dochází k sekundárnímu poranění (Straus, 2004). Chyby opět dělíme podle částí těla na: 1) Neudržení podopadové polohy v leže 2) Chybná práce zarážející paže 3) Chybná poloha nohou

Při první velmi časté chybě dochází k nekoordinovanému rychlému pohybu trupu do flexe. Tento pohyb sám o sobě není příliš nebezpečný. Může však dojít k přenosu energie na krční páteř a jejím flektováním dochází k extrémnímu ohybu (whiplash), při kterém může dojít k poranění krční páteře. V reálných podmínkách však hrozí zejména náraz rychle se zvedajícího trupu do překážky. U zarážející paže je důležitá zejména vzdálenost paže od těla a snaha o neustálý kontakt paže s podložkou. Pokud je zarážející paže položena velmi blízko těla, je možné přilehnutí paže hýžděmi a za současného zvednutí trupu hrozí dolní-zadní luxace ramenního kloubu, natažení až přetržení vazů extendovaného zápěstí. Při zaražení paží ve velké vzdálenosti od trupu dochází k nárazu dorzální strany ramenního kloubu a s tím související nebezpečí vzniku přední luxace. Při nedostatečném nebo chybějícím zaražení také dochází k nárazu trupu na podložku. Následek může být zhmoždění hrudníku, možnosti fraktury žeber a poranění vnitřních orgánů a to zejména sleziny a ledvin. Nejvíce chyb bylo nalezeno v práci nohou. Chyby byly velmi rozdílné a tedy i hrozící úrazy jsou rozmanité. Spodní noha by měla navázat kontakt s podložkou plynule po celé své vnější straně. Nejčastěji byla nalezena chyba nárazu horní nohy na podložku. Pokud noha na podložku dopadne nárazem nebo dokonce opakovaně hrozí úraz kyčle, kolene i kotníku. Hrozí: a) u kyčle odlomení velkého hrbolu femuru Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

28


b) u kolene odlomení hlavičky fibuly s možnou parézou nervus fibularis c) u kotníku fraktura jeho vnější části

V několika případech došlo k pádu horní nohy na nohu spodní. Při dostatečné rychlosti a síle dopadu může u horní nohy dojít ke zranění kolene: přetržení zevních kolaterálních vazů, ruptuře zevního zkříženého vazu a lézi vnitřního menisku. Další chybou vyskytující se v této fázi pádové techniky byl dopad obou končetin patou na podložku. Pomineme-li, že tato chyba byla vždy spojena s přechodem přes celou plochu zad a kontaktem hlavy s podložkou, může v reálném prostředí hrozit poraněním paty a to komoce, prasknutí až fraktura patní kosti

Závěr Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ve fázi iniciace a fázi padání dochází k jejich chybnému provedení, avšak samy o sobě tyto chyby nemohou zapříčinit vznik úrazových mechanismů a dále pak úrazu jako takového. Jsou však predikcí pro vznik chyb v dalších fázích pádové techniky proto je nemůžeme při nácviku pádových technik opomíjet. Oproti tomu fáze dopadová a fáze podopadové polohy mohou být při chybném provedení příčinnou vzniku úrazových mechanismů a z nich plynoucích úrazů. Nejčastější úrazy jsou úrazy horní končetiny s poraněním ramene, lokte, zápěstí, nebo jejich kombinace. Úrazy nohou hrozí až ve fázi dopadové polohy. Vzhledem k síle kostí a osvalení dolních končetin by u zdravého jedince musela být rychlost pádu značná, aby došlo ke zranění. Nejvážnější úrazy hrozí při kontaktu hlavy se zemí.

Literatura BARTÍK, Pavol - SLIŽIK, Miroslav - REGULI, Zdenko. Teória a didaktika úpolov a bojových umení. Banská Bystrica : Univerzita Mateja Bela, 2007. 247 s. Pedagogická fakulta. ISBN 978-80-8083-477-7. ĎURECH, Miroslav et al. Úpoly. Bratislava : Univerzita Komenského 2000, 62 s. POKORNÝ, V. et al. Traumatologie. Praha : Triton 2002, 1 vydání, ISBN 80-7254-277-X REGULI, Zdenko. Aikidó-průvodce pro žáky i učitele. Bratislava : CAD Press 2003, 221 s. REGULI, Zdenko. Biomechanická struktura pádových technik. (Full text on CD-ROM eclosed). In Sport a kvalita života 2008. Brno : Masarykova Univerzita, 2008. od s. 130-130, 183 s. ISBN 978-80-210-4716-7


29


REGULI, Zdenko. Biomechanické princípy pádových techník v aikidó. Magazin aikido, 2, 4, od s. 8-10, 3 s. 2001. REGULI, Zdenko - ĎURECH, Miroslav - VÍT, Michal. Teorie a didaktika úpolů ve školní tělesné výchově. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 88 s. Fakulta sportovních studií. ISBN 978-80-210-4318-3. REGULI, Zdenko - VÍT, Michal. Skúsenosti študentov FSpS MU v Brne s pádmi a pádovou technikou. In Kinantropologické aspekty v psychologii a sportu. Brno : FSpS MU, 2007. s. 89-95. REGULI, Zdenko - ZVONAŘ, Martin - SEBERA, Martin - VÍT, Michal. Specific rating scale for evaluating forward breakfall. In World Congress of Performance Analysis of Sport VIII. BOOK OF PROCEEDINGS. Magdeburg : Otto-von-Guericke-Universität, 2008. ISBN 1-901280-01-2, s. 375-380. REGULI, Zdenko. Inovovaná systematika úpolov. Telesná výchova a šport. ISSN 1335-2245, 2005, vol. 15, no. 1, s. 45-47. REGULI, Zdenko. Kinematická analýza pádu vpřed s převratem a zaražením. (Full text on CD ROM enclosed). In Sport a kvalita života 2007. Brno : Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4435-7, s. 119-119. REGULI, Zdenko. Pádová technika v soutěžních úpolových sportech. (Full text on CD ROM enclosed). In Sport a kvalita života 2007. Brno : Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80210-4435-7, s. 119-119. REGULI, Zdenko. Taxonomie úpolů z pohledu školní tělesné výchovy. In Sport a kvalita života. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3541-2, s. 72-72. REGULI, Zdenko. Teoretické východiská pádových techník. In Využitie pohybových štruktúr úpolov v iných pohybových aktivitách. Bratislava : FTVŠ UK, 2000. ISBN 80-223-1551-6, s. 51-56. 2000, Bratislava. ROUBÍČEK, Vladimír. Technika pádů jako prostředek úrazové prevence. Praha : Universita Karlova 1970, 93 s. STRAUS, Jiří et al. Biomechanika pádu z výšky. Vydavatelství PA, Praha : 2004. 88 s. ISBN 80-7251-149-1 VIŠŇA, P. et al. Traumatologie dospělých – Příprava ke zkouškám z chirurgických oborů. Maxdorf: Praha 2004. 157 s. ISBN 80- 7345- 034- 8 VÍT, Michal - REGULI, Zdenko - ZÁLEŠÁK, Michal. Četnost úrazů u studentů Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně v letech 2002-2006 (Full text on CD ROM


30


enclosed). In Sport a kvalita života 2007. Brno : Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80210-4435-7, s. 149-149.


31


Prediction of injury mechanism in wrong falling techniques Lucie Mlejnková

Key words: combatives, Martial arts, falling techniques

Summary Article analyse possibility of injury with mistakes in falling techniques. The aim of work is to explore and describe mistakes in falling techniques and to describe possible injuries caused by these mistakes. Research group was recorded during two years at Faculty of Sport Studies, Masaryk University in Brno. Evaluation of mistakes was done by five experts. This evaluation was analysed as the next step. The main part of research was done with using of qualitative methods. Frequency of mistakes in single criterion was done, then injury mechanism and possible injuries in real condition. Possible injuries were consulted with medical expert. In the conclusion possibilities of injuries caused by single mistakes in falling techniques are analysed.


32


Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

Recommend Documents