Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

2009

„ROZVOJ PROFESIONÁLNYCH KOMPETENCIÍ UČITEĽOV TELESNEJ VÝCHOVY NA ZÁKLADNÝCH A STREDNÝCH ŠKOLÁCH Z ÚPOLOVÝCH ŠPORTOV„

Zborník recenzovaných vedeckých a odborných prác z problematiky úpolov, vydaný z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08 Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

1

KTVŠ FHV UMB Banská Bystrica

Četnost pohybů v tréninku aikibudó se specifickou zátěží na pohybový aparát Vít Michal - Šalplachtová Pavla Katedra gymnastiky a úpolů, Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Klíčová slova: úpolové sporty, bojová umění, budó, aikibudó, pohybová zátěž, pády, páky

Úvod Pravidelná sportovní aktivita vede k adaptaci organizmu na zátěž, přičemž různé pohybové aktivity zatěžují organizmus odlišným způsobem. Úpoly patří ke sportům s nejvšestrannějším působením na lidský organismus. Některé úpolové sporty jako sumó nebo zápas rozvíjí především silové schopnosti, jiné jako karate či taekwondo schopnosti rychlostní. V současném světě existuje celá řada úpolových sportů, které jsou různou měrou zapojeny do sportovního hnutí. Každý z nich má zcela specifické účinky na lidský organismus. Pro většinu úpolových sportů je signifikantní rozvoj koordinačních schopností. Jedná se zejména o statickou a dynamickou rovnovážnou schopnost v různých polohách, orientaci v prostoru často v bezoporových fázích, kinesteticko diferenciační schopnost atd. Mezi další schopnosti rozvíjené úpoly patří např. taktilní a proprioceptivní citlivost či specifická

kloubní

pohyblivost (Ďurech, 1993). Rozvíjením kondice žáků mladšího školního věku s využitím úpolových cvičení se zabýval Adamčák (2004). Podle charakteru a objemu tělesné zátěže dosahuje energetická náročnost úpolových disciplín různé úrovně. Při soutěžích v různých úpolových sportech se jedná o acyklické aktivity s převážně anaerobním krytím energetického výdeje. U nesoutěžních komplexně rozvíjejících úpolových systémů předpokládáme převážně aerobní krytí energetického výdaje. Jedním z komplexně rozvíjejících úpolových sportů rozvíjejících koordinační schopnosti a kloubní pohyblivost je aikibudó. Jedná se o nesoutěžní bojové umění pěstované pro osobní rozvoj cvičenců (Reguli, 2005, Vít, 2005).

Problém Úvahy o fyziologických účincích cvičení aikibudó nás vedly k uskutečnění šetření, které mělo za cíl zjistit četnost vybraných pohybů v tréninku aikibudó, u kterých předpokládáme

Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

66


specifické účinky na pohybový aparát člověka. Získaná data se stanou základem pro rozvahu o tréninkových metodách v aikibudó a eventuelní kompenzaci zatížení cvičenců. Uvedené hodnoty získané šetřením v tréninku aikibudó sice vypovídají konkrétně o tomto systému, v obdobné míře jsou však platná i pro jiné úpolové disciplíny, které mají podobný charakter pohybu nebo tréninkových metod. V prvé řadě se to týká aikidó, dále pak některých škol džúdžucu eventuelně jiných systémů vyžívajících zejména technik pák (Šalplachtová, 2006).

Cíl Cílem práce je zjištění četnosti vybraných pohybů v tréninku aikibudó se specifickou zátěží na pohybový aparát.

Metodika Pro splnění cíle práce jsme zvolili následující úkoly. Na základě pilotážního průzkumu několika tréninkových jednotek (TJ) jsme zvolili sledované kategorie jevů, tedy konkrétní pohyby v tréninku aikibudó. Vytvořili jsme výzkumný nástroj – záznamový arch pro záznam zvolených pohybů. Zvolili jsme výzkumný soubor 13 cvičenců aikibudó a jako minimum pro využití dat získaných za jejich osoby, jsme zvolili 10 TJ. V předvýzkumu jsme zaznamenali jednu TJ, analyzovali její záznam a ověřili tak funkčnost záznamového archu. V následujícím období leden až únor 2006 jsme pomocí videokamery Panasonic NV-GS1EG zaznamenali 15 TJ. Postupně jsme převedli všechna získaná data do formátu DVD a metodou nepřímého pozorování jsme analyzovali záznamy TJ a zaznamenali četnost sledovaných pohybů do záznamových archů.

Charakteristika aikibudó z fyziologického hlediska Aikibudó je acyklická pohybová aktivity zahrnující různé druhy přemístění, pádů, pák na segmenty končetin a páteře. Z hlediska funkční a metabolické charakteristiky lze předpokládat, že většina základních technik je prováděna v aerobním a jen výjimečně v krátkodobě anaerobním alaktátovém typu metabolického krytí. Frekvence dýchání se při akcích mění v závislosti na rytmu pohybu. Závěrečná část pohybu je prováděna s výdechem, což je společné pro všechna bojová umění (Heller, 1996). Vytrvalostní anaerobní schopnost uplatňovaná při velmi intenzivní práci na hranici maxima do 3 minut je v aikibudó využívána při cvičení rychlého randori. Aerobní vytrvalostní schopnost je schopnost absolvovat intenzivně celý trénink aikibudó v délce 1,5 – 2 hodiny.


67


Abychom se mohli zabývat úpolovými disciplínami komplexně, v našem případě bojovým uměním aikibudó, je třeba znát i specifika zatížení pohybového aparátu při jejich tréninku. Lze předpokládat, že časté otřesy způsobené pádem těla na tatami způsobují otřesy vnitřních orgánů, aktivního i pasivního pohybové aparátu. Podobně lze usuzovat o účinku pák na kloubní spojení. Je zřejmé, že dochází k natahování šlach a vazů. Tyto pohyby jsou fyziologické pouze tehdy, provádí-li se pouze do krajní polohy pohyblivosti daného segmentu lidského těla.

Sledované pohyby v tréninku aikibudó Hlavními technickými prostředky aikibudó jsou techniky uvolnění z úchopů a objetí, pák, hodů, strhů, znehybnění a škrcení. Významný účinek na pohybový aparát cvičenců mají páky a pády. Páky jsou prováděny v průběhu většiny techniky hodů, při znehybnění jsou páky často cílem techniky. Rozhodli jsme se sledovat četnost pák provedených na tři segmenty horní končetiny (zápěstí, loket, rameno), tři segmenty dolní končetiny (kotník, koleno, kyčel) a jeden segment páteř (cervikální část) v extenzi a rotaci. Častým pohybem v aikibudó jsou pády. Pád následuje vždy po provedení techniky hodu, někdy je součástí techniky znehybnění. Typické je dynamické provádění pádů u specifických cvičení randori, tai sabaki nage a wa no seišin. Pro účely našeho šetření jsme sledovali osm různý pádů používaných v aikibudó: •

pád vpřed s převratem bez zaražení

•

pád vpřed s převratem se zaražením

•

pád vpřed bez převratu bez zaražení

•

pád vzad s převratem bez zaražení

•

pád vzad s převratem se zaražením

•

pád vzad bez převratu se zaražením

•

pád vzad bez převratu bez zaražení

•

pád stranou bez převratu se zaražením

•

pád stranou s převratem bez zaražení.

Mezi časté statické pozice prováděné při tréninku aikibudó patří klek sedmo. Jedná se o pozici těla typickou pro japonskou kulturu, ve které je označována jako seiza. Seiza cvičenci zaujímají např. v některých fázích rozcvičení, především je však typickou polohou, ve které cvičenci poslouchají výklad učitele. Vzhledem k tomu, že při dlouhých výdržích v kleku Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

68


sedmo dochází k odkrvení dolních končetin, úhel bérců a stehen je velmi ostrý a tím dochází k zatížení kolen, rozhodli jsme se sledovat čas cvičenců strávený v seiza během tréninku. Dalším specifickým pohybem pro aikibudó je chůze po kolenou nazývaná šikkó. Jedná se o druh přemístění po kolenou vycházející z pozice seiza, který se používá při provádění technik ve snížené pozici na zemi. I u tohoto pohybu jsme zaznamenávali čistý čas jeho průběhu během tréninku.

Výsledky a diskuse Během sledovaného období jsme naměřili následující hodnoty. Uvádíme zjednodušené tabulky postupně od absolutních hodnot, přes průměrné až po srovnání různých skupin cvičenců.

Celkové hodnoty všech TO Tabulka č. 1. uvádí kromě výkonnostního stupně, věku a pohlaví TO absolutní hodnoty všech 10 TO, které splnili podmínku absolvování min. 10 TJ. Počet pádů a pák je uveden souhrnně bez rozdělení na druhy pádů a páčené segmenty. Tab. č. 1: Celkové hodnoty 10 TO za 10 TJ TO

výk. stupeň

věk

pohlaví

celkový čas TJ

klek sedmo

chůze v kleku

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

1. kjú 1. kjú 5. kjú 4. kjú 4. kjú 2. kjú 5. kjú 1. dan 2. dan 1. dan

23 25 30 29 21 25 24 28 25 27

Ž Ž Ž M M M M Ž M M

19:09 19:24 19:16 19:17 19:29 19:09 19:09 19:12 19:05 19:13

4:10:20 4:17:34 4:29:07 4:05:17 4:07:39 4:09:31 4:06:56 4:00:02 3:44:48 3:02:59

0:03:01 0:03:18 0:00:55 0:03:47 0:03:34 0:02:10 0:03:27 0:03:07

CELKEM CELKEM PÁDŮ PÁK 829 795 756 875 729 1002 856 1007 1100 1050

670 846 612 739 641 764 711 943 810 988

Z tabulky č. 1 je patrné, že nejnižší hodnoty kleku sedmo se vyskytly u osob s vyšší četností pádů a pák. Platí to zejména u technických stupňů dan. Délka kleku sedmo a četnost pádů a pák souvisela s produktivitou TO během tréninku, s jejich výkonností a nasazením s jakým trénink absolvovaly. Pokročilejší TO technického stupně dan se častěji aktivně účastnily Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

69


výkladu učitele předváděním vysvětlovaných technik ostatním TO, z tohoto důvodu byly jejich naměřené hodnoty kleku sedmo nižší. Dalo by se říci, že do určité míry (vzhledem k ostatním TO a to v případě, že by se jednalo o stejné TJ) hodnoty kleku sedmo přímo úměrně mohou odrážet aktivitu TO. Z tabulky č. 1 je zřejmé, kolik námi sledované TO vykonali během 10 TJ celkově pádů a kolik celkem pák bylo provedeno na jejich pohybový aparát. Absolutní hodnoty u všech pádů se pohybují v rozmezí od 729 do 1100, u všech pák se absolutní hodnoty pohybují v rozmezí od 612 do 988. Hodnoty sledované kategorie chůze v kleku svou délkou nepovažujeme za významné a nebudeme se jimi dále zabývat. Svědčí pouze o tom, že se v TJ během sledovaného období nevyskytovaly techniky prováděné v kleku. Sledovaná kategorie byla zaznamenána pouze v 1 TJ.

Průměrné hodnoty všech TO Z tabulky č.2 jsou lépe patrné průměrné hodnoty četnosti jednotlivých sledovaných kategorií u každé TO za jednu průměrnou TJ. Tab. č. 2: Průměrné hodnoty 10 TO za jednu TJ TO

výk. věk stupeň

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

1. kjú 1. kjú 5. kjú 4. kjú 4. kjú 2. kjú 5. kjú 1. dan 2. dan 1. dan

23 25 30 29 21 25 24 28 25 27

pohlaví

celkový čas TJ

klek sedmo

chůze v kleku

CELKEM PÁDŮ

CELKEM PÁK

Ž Ž Ž M M M M Ž M M

1:54 1:56 1:55 1:55 1:56 1:54 1:54 1:55 1:54 1:55

0:25:02 0:25:45 0:26:55 0:24:32 0:24:46 0:24:57 0:24:42 0:24:00 0:22:29 0:18:18

0:00:18 0:00:20 0:00:05 0:00:23 0:00:21 0:00:13 0:00:21 0:00:19

83 80 76 88 73 100 86 101 110 105

67 85 61 74 64 76 71 94 81 99

Délka průměrné TJ v hodinách se u cvičenců pohybovala v intervalu 1:54 až 1:56. Během jedné TJ se sledované TO nacházely 18 až 26 minut v kleku sedmo. Průměrné hodnoty za jednu TJ se pohybují u všech pádů v rozmezí od 73 do 110, u všech pák se průměrné hodnoty pohybují v rozmezí od 61 do 99 pák za 1 TJ. Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

70


Průměrné hodnoty jedné TO za jednu TJ Hlavní výsledek práce reprezentují průměrné hodnoty jedné TO za jednu průměrnou TJ (viz tab. č. 3). Tab. č. 3: Průměrné hodnoty jedné TO za jednu TJ

průměr. TO

průměr. věk

průměr. čas TJ

klek sedmo

chůze v kleku

průměrně PÁDŮ

průměrně PÁK

26

1:55

0:24:09

0:00:14

90

77

Průměrný věk TO byl 26 let. TJ v průměru trvala 1 hodinu a 55 minut. Doba kleku sedmo během TJ dosahovala průměrně 24 minut. U průměrné TO (bez ohledu na pohlaví, výkonnost, věk a náplň TJ) byly zjištěny za jednu průměrnou TJ tyto hodnoty: 90 různých pádů, bylo aplikováno průměrně 77 různých pák na její pohybový aparát. Z hlediska aktivity průměrné TO je zajímavé procentuální rozložení činností během průměrné TJ, které nám vyjadřuje graf č.1. Z celé TJ, která trvala průměrně 1 hodinu a 55 minut připadalo 79% času na aktivní cvičení, které zahrnovalo rozcvičení, průpravná cvičení, nácvik pádů, kopů, úderů, jednotlivých technik atd. Zbývajících 21% připadalo na klek sedmo.

Procentuální rozložení činností během průměrné TJ klek sedmo 0:24:09 21%

chůze v kleku 0:00:14 0% aktivní cvičení 1:31:17 79%

Graf. č. 1: Procentuální rozložení činností během průměrné TJ


71


Následující grafy č. 2 a 3 vyjadřují průměrný počet jednotlivých druhů pádů a pák u průměrné TO za jednu TJ.

Průměrný počet pádů za TJ 40

37

35 30 25

22

22

20 15 10 4

5

2

0

1



0

1

0 pád vzad s pád vpřed s pád vpřed bez pád vzad s pád vpřed s převratem bez převratem se převratu bez převratem bez převratem se zaražením zaražení zaražení zaražením zaražení

pád stranou pád stranou s bez převratu převratem bez zaražení se zaražením

Graf. č. 2: Průměrný počet pádů za TJ

Nejčastějším pádem (viz graf č. 2) byl u průměrné TO pád vpřed s převratem bez zaražení (37), jako druhý nejčastější pád se vyskytoval pád vzad s převratem bez zaražení (22) a pád stranou bez převratu se zaražením (22). Ve všech případech se jednalo o tři základní druhy pádů.

Průměrný počet pák za TJ 25

20

24

18 15

14

15

10 5 5 1

1

0

0 páka na rameno

páka na loket

páka na zápěstí páka na kotník páka na koleno

páka na kyčel

záklon krční páteře

rotace krční páteře

Graf. č. 3: Průměrný počet pák za TJ

Nejčastěji byly páky aplikovány na segmenty horní končetiny, potom na krční páteř a výjimečně se objevily páky na segmenty dolní končetiny (viz graf. č. 3). Na horní končetině Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

72


bylo účinku páky vystaveno nejčastěji zápěstí a to průměrně 24 krát za jednu TJ, druhým nejčastěji zatěžovaným segmentem byl loket (18) a potom rameno (15). Páka ve formě záklonu se vyskytovala průměrně 14 krát za jednu TJ a to téměř třikrát častěji než páka na krční páteř ve formě rotace (5). Na segmenty dolní končetiny připadala v průměru jedna páka na kotník a koleno za jednu TJ. Nízká četnost tohoto druhu pák je dána tím, že se vyskytují až v pokročilých technikách na vyšší výkonnostní úrovni. Srovnání hodnot žen a mužů, kjú a dan Považujeme za zajímavé zmínit se o výsledcích, kterými budeme prezentovat možné shody či rozdíly ve výskytu a četnosti sledovaných kategorií u žen a mužů za průměrnou TJ (viz tab. č. 4). Jako druhé v pořadí budeme stejným způsobem prezentovat výsledky získané u technického stupně kjú a dan (viz tab. č. 5).

Tab. č. 4: Průměrné hodnoty u žen a mužů za průměrnou TJ průměrný věk

průměrný čas TJ

klek sedmo

chůze v kleku

průměrně PÁDŮ

průměrně PÁK

ŽENY

27

1:55

0:25:26

0:00:16

85

77

MUŽI

25

1:55

0:23:17

0:00:13

94

78

Průměrný věk žen byl 27 let, mužů 25 let. Ženy v průměru setrvávaly v kleku sedmo o 2 minuty déle než muži. Průměrný počet všech pádů u žen byl pouze o 9 menší než u mužů. Průměrný počet pák se téměř nelišil.

Průměrný počet pádů za průměrnou TJ ženy

muži

45 39

40 35

34

30 22 23

22 22

25 20 15 10

6 3

5

1

2

0

0

0

0

1

1

1

1

0 pád vpřed s převratem bez zaražení

pád vpřed s převratem se zaražením

pád vpřed bez převratu bez zaražení

pád vzad s převratem bez zaražení

pád vzad s převratem se zaražením



pád stranou se pád stranou bez zaražením zaražení

Graf. č. 4: Průměrný počet pádů u žen a mužů za průměrnou TJ


73


Muži i ženy využívají stejné druhy pádů jako průměrná TO, což je dáno charakterem tréninku a střídáním rolí. Muži vykonávají o 5 pádů vpřed s převratem bez zaražení na TJ více než ženy. Muži vykonávají jednou tolik pádů vpřed s převratem se zaražením než ženy, četnost pádu vzad s převratem bez zaražení je stejný u žen i u mužů, četnost pádu stranou se zaražením je přibližně shodná s četností pádů vzad (viz graf č. 4).

Průměrný počet pák za průměrnou TJ ženy

muži

30 25

25 20

23

19 17

15 15

14 14

15 10

6 5 0

1

0

1

0

5

0

0 páka na rameno

páka na loket

páka na zápěstí

páka na kotník

páka na koleno

páka na kyčel záklon krční páteře


Graf. č. 5: Průměrný počet pák u žen a mužů za průměrnou TJ

Z hlediska typů aplikovaných pák se u žen i mužů, stejně jako u průměrné TO, nejčastěji vyskytují páky na zápěstí, rameno a loket (viz graf č. 5). Z oblasti krční páteře převažuje opět záklon nad rotací. V četnosti se liší pouze páky na zápěstí a rameno. V případě páky na zápěstí byla vyšší četnost ve prospěch žen (25), muži měli na TJ průměrně o 2 páky na zápěstí méně (23). Naopak měli muži průměrně o 2 páky více na rameno.

Tab. č. 5: Průměrné hodnoty kjú a dan za průměrnou TJ průměrný věk

průměrný čas TJ

klek sedmo

chůze v kleku

průměrně PÁDŮ

průměrně PÁK

KJÚ

25

1:55

0:25:14

0:00:14

83

71

DAN

27

1:55

0:21:36

0:00:13

105

91

Průměrný věk TO žákovského stupně kjú byl 25 let, pokročilejšího stupně dan byl 27 let. Kjú v průměru setrvávali v kleku sedmo o 4 – 5 minut déle než dan. Průměrný počet všech pádů a pák v TJ byl u kjú nižší než průměrný počet všech pádů a pák u dan. Průměrný kjú se svou Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

74


četností pádů a pák vyrovná průměrné ženě. Průměrný počet pádů u TO pokročilejšího stupně dan byl 105 a pák 91. Přibližně o 20 pádů a pák na TJ více než v případě kjú. Z hodnot je zřejmé, že dan byli, co se týká četnosti pádů a pák, během tréninku produktivnější než kjú. U kjú i dan se nejčastěji vyskytují pády stejného druhu (viz graf č. 6), podobně jako u žen a mužů, ale liší se opět četností. Nejvíce se liší v četnosti pádu vpřed s převratem bez zaražení, kdy kjú tímto způsobem spadnou v průměru 33 krát za TJ, zatím co dan 45 krát, to znamená přibližně o 6 pádů na TJ více než průměrný muž. Ostatní druhy pádů se v četnosti moc neliší. Opět jsou nejvíce zastoupeny zbývající dva základní typy pádů pád stranou se zaražením a pád vzad s převratem bez zaražení. Průměrný počet pádů za průměrnou TJ kjú 50

dan

45

45 40 33

35 30 25

26

24

22

21

20 15 10 4

5

6 2

2

0

0

0

1

0

2

1

1

0 pád vzad s pád vpřed s pád vpřed bez pád vzad s pád vpřed s převratem bez převratem se převratu bez převratem bez převratem se zaražením zaražení zaražení zaražením zaražení

pád vzad bez pád stranou se pád stranou zaražením bez zaražení převratu se zaražením


Graf. č. 6: Průměrný počet pádů u kjú a dan za průměrnou TJ

Průměrný počet pák za průměrnou TJ kjú

dan

35 29

30 25 20

22 16

15

21 15

17

16 13

10 5

5 0

1

0

1

0

6

0

0 páka na rameno

páka na loket

páka na zápěstí

páka na kotník

páka na koleno

páka na kyčel záklon krční páteře


Graf. č. 7: Průměrný počet pák u kjú a dan za průměrnou TJ


75


Z hlediska typů aplikovaných pák se u kjú i dan nejčastěji vyskytují páky na zápěstí, rameno a loket (viz graf č. 7), podobně jako v případě pádů se liší opět svou četností. Nejvíce se liší v četnosti páky na zápěstí, rameno a záklonu krční páteře. Kjú byly v průměru vystaveny páce na zápěstí 21krát, zatím co dan 29krát, to znamená na TJ o 8 pák na zápěstí více než u průměrného kjú. Páce na rameno byli kjú vystaveny 16krát a dan 22krát za TJ, tzn. na TJ o 6 pák na rameno více než u průměrného kjú. Ostatní typy pák se liší v četnosti o 1 až 4 páky na TJ.

Závěr Zaznamenali jsme nejčastěji vykonávané pohyby v tréninku aikibudó a poukázali jsme na specifičnost jejich účinku na pohybový aparát člověka. Domníváme se, že pro vykonávání pádů je třeba kvalitní průprava cvičenců. Při dodržení metodické zásady postupnosti by pády dále neměly znamenat pro cvičence riziko, naopak by je měli chránit před zraněním. Přesto při častých pádech může docházet k otřesům vnitřních orgánů a zátěži kloubních spojení. Proto i tato problematika by si zasloužila hlubšího zkoumání z pohledu lékařských věd. Také aplikace pák na pohybový aparát cvičenců podle našeho názoru představuje specifickou zátěž, která by měla být kompenzována vhodnými cvičeními. Získaná data bychom rádi využili ke zlepšení tréninkové praxe aikibudó a pro další výzkum v této oblasti. Současně by mohla sloužit jako východisko pro další odborné práce, zjišťující vliv specifických pohybů na stav pohybového aparátu nebo pro vypracování návrhu jejich kompenzace. Na základě výsledů naší práce by mohla být rozpracována tělesná příprava pro cvičence aikibudó, která by jejich pohybový aparát připravila na zátěž specifickou pro toto bojové umění.

Bibliografie ADAMČÁK, Š. Rozvíjanie kondície žiakov 1. stupňa základnej školy s využitím úpolových cvičení. Banská Bystrica: PF UMB, 2004. 92s. ISBN 80-8055-882-5 ĎURECH, M. Úpoly. Bratislava : Univerzita Komenského, 1993. ISBN 80-223-0500-6 HELLER, J. a kol. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Praha: Karolinum, 1996. 222 s. ISBN 80-7184-225-7 REGULI, Z. Úpolové sporty. Brno : FSpS MU, 2005. ISBN 80-210-3700-8 ŠALPLACHTOVÁ, P. Četnost pohybů v tréninku aikibudó se specifickou zátěží na pohybový aparát. Brno : FSpS MU, 2006. bakalářská práce.


76


VÍT, M. Aikibudó: Bojová umění jako sportovní aktivita dětí a mládeže. In Sport a kvalita života. Brno : FSpS MU, 2005. ISBN 80-210-3863-2


77


Frequency of movements in training of the Aikibudó with specific loading on motor system Vít Michal - Šalplachtová Pavla

Key words: combative sports, martial arts, budo, aikibudo, physical load, falls, joint locks

Summary The paper is focused on frequency of movements with specific action of body in training of the aikibudo. The authors used the method of indirect video recordings observation of practice units and they recommended the obtained data used for practical training of aikibudo and for other investigation in this area.


78


Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

Recommend Documents