Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

2009

„ROZVOJ PROFESIONÁLNYCH KOMPETENCIÍ UČITEĽOV TELESNEJ VÝCHOVY NA ZÁKLADNÝCH A STREDNÝCH ŠKOLÁCH Z ÚPOLOVÝCH ŠPORTOV„

Zborník recenzovaných vedeckých a odborných prác z problematiky úpolov, vydaný z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08 Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

1

KTVŠ FHV UMB Banská Bystrica

Výuka aikibudó na středních školách Vít Michal Katedra gymnastiky a úpolů, Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Klíčová slova: edukace, střední škola, tělesná výchova, úpoly, bojová umění, budó, aikibudó

Úvod Úpoly mají v současné tělesné výchově vedle sportovních her, plavání, atletiky či gymnastiky své nezastupitelné místo a to nejen proto, že se jedná o fyzicky náročná a rozvíjející cvičení. Hlavním důvodem je fakt, že prostřednictvím úpolů rozvíjíme zcela specifické dovednosti, přičemž tohoto cíle nemůžeme dosáhnout pomocí jiných tělovýchovných prostředků (Bartík, 1999). Především se jedná o nácvik technických prostředků jednotlivých úpolových sportů a jejich transfer do sebeobrany. Dále je to také schopnost anticipace jednání soupeře v přímém kontaktu s ním, taktilní komunikace a v neposlední řadě pádová připravenost, která je důležitá pro každodenní život i ostatní sportovní aktivity. Tyto skutečnosti nás vedou k poznání, že absence výuky úpolů v procesu vzdělávání mládeže základních a středních škol je vážným nedostatkem. Děti jsou v takovém případě ochuzeny o možnost získání důležitých dovedností, jako je pádová technika nebo základní sebeobranné činnosti. Z hlediska psychického vývoje žáků je také významný silný emocionální prožitek spojený se snahou o překonání spolucvičence v přímém fyzickém kontaktu.

Problém V současné době jsme svědky intenzivního rozvoje a vzrůstající popularity úpolových sportů. Tento trend má celosvětový charakter. Kromě disciplín vyvinutých na našem kontinentu (box, savate, šerm, zápas aj.) se v průběhu 20. století vytvořila v Evropě také silná tradice mnoha asijských bojových umění. Tyto systémy jsou v současnosti praktikovány širokou veřejností pro sportovní účely nebo jako součást celoživotní cesty. Některé z nich byly vedle evropského šermu, zápasu a boxu zařazeny i do programu olympijských her (džúdó, taekwondó). V České a Slovenské republice je rozvoj nových úpolových systémů o to intenzivnější, o kolik byl do počátku devadesátých let 20. st. zbrzděn nepříznivou společensko-politickou situací.

Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

145


Jedním z asijských úpolových sportů pěstovaných pro všestranný celoživotní rozvoj cvičenců je aikibudó. Jedná se o bojové umění, které vzniklo z japonských systémů vedení boje. Z pohledu současné kinantropologie je aikibudó bojovým uměním a také komplexně rozvíjejícím úpolovým sportem. Aikibudó klasifikujeme podle systematiky úpolů jako komplexně rozvíjející, nesoutěžní úpolový sport používající zejména kontakt částmi těla. V aikibudó je využívána také celá řada technických prostředků se zbraněmi (např. boken, tanto, tambo, tonfa aj.), v tréninkovém procesu jsou však tyto prostředky procentuelně v nižším zastoupení oproti technikám holýma rukama (Vít, 2005a). Přestože systém aikibudó založil Francouzský učitel Alain Floquet, technické prostředky, strategie a filozofie aikibudó jsou nositely japonské vojenské a kulturní tradice. Z tohoto hlediska je aikibudó japonským bojovým uměním v plném významu (Vít, 2005b). Jakožto ucelený systém technických, strategických a metodických prostředků je aikibudó plnohodnotným úpolovým sportem nesoutěžního charakteru. Řada technických prostředků aikibudó je využívána pro účely osobní i profesní sebeobrany. Z tělovýchovného hlediska je aikibudó hodnotným cvičením přispívajícím zejména k rozvoji koordinačních schopností. Pro svůj komplexní účinek na cvičence je vhodnou pohybovou a výchovnou aktivitou pro děti a mládež. Díky nácviku pádových a sebeobranných technik přispívá k tělesnému i psychickému rozvoji cvičenců mimo jiné ke zvýšení sebedůvěry a pocitu bezpečí. Stejně jako ostatní disciplíny náležících do soustavy budó, nabízí aikibudó řadu kulturních a výchovných kvalit, které považujeme za přínosné pro obecnou výchovu mládeže (Vít, 2005a).

Aikibudó ve školní tělesné výchově Z výchovného hlediska považujeme za výhodu především fakt, že aikibudó je filosoficky i technicky koncipováno výhradně defenzivně. Při nácviku technik je kladen důraz na kontrolu partnera a neutralizaci jeho útoku. Výcvik aikibudó je ve školní tělesné výchově koncipován tak, aby sebeobranné situace byly řešeny podle následného vzorce: obránce uhýbá útoku a současně se přemisťuje do pozice, ve které je útočníkovi znemožněn další ofenzivní pohyb. Obránce se tak nachází na bezpečném místě a v bezpečné vzdálenosti, což mu umožňuje kontrolu útočníka a následný ústup. Tuto skutečnost považujeme za velmi výhodnou pro výchovný proces. Často se totiž vede oprávněná diskuse o riziku zneužití úpolových dovedností, namísto jejich využití pouze k nutné obraně. Uvedená metoda výuky v systému aikibudó je jedním z možných způsobů, jak vést žáky k vybudování pohybových Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

146


i myšlenkových sebeobranných stereotypů a přímo tak předcházet negativnímu jednání a zneužití úpolových dovedností. Princip anticipace a využití síly protivníka k jeho vlastní porážce navíc nabízí mládeži intelektuální způsob řešení konfliktních situací. Bojové umění aikibudó využívá velmi bohatou škálu technických prostředků beze zbraní i s nimi. Z pochopitelných důvodů do učiva úpolů na středních školách nezařazujeme techniky se zbraněmi a proto se v dalším výkladu omezíme pouze na technické prostředky aikibudó prováděné kontaktem částmi těla. Mezi technické prostředky aikibudó patří pády, přemísťování, bloky, úchopy, útok objetím, údery, kopy, páčení, škrcení, znehybnění, hody a strhy. Technický repertoár aikibudó je velmi pestrý a jeho nácvik umožňuje osvojení velmi komplexních úpolových dovedností. S ohledem na bezpečnost nácviku však nejsou všechny technické prostředky vhodné pro účely středoškolské tělesné výchovy. Mezi nacvičované techniky jsme z uvedených důvodů zařadili pouze prvky defenzivního charakteru. Vyloučili jsme údery a kopy, s ohledem na bezpečnost také techniky škrcení. Vzhledem k nízké časové dotaci tělesné výchovy a nedostatečné pádové připravenosti žáků bylo také třeba zvolit odpovídající pořadí jednotlivých souborů cvičení. Doporučené učivo aikibudó je rozděleno do dvou částí. Blok I. je určeno pro 1. – 2. ročník, Blok II. pro 3. – 4. ročník středních škol.

Blok 1. (1 - 2 ročník SŠ)

A. Pádová technika – ukemi waza Nezbytným předpokladem nácviků technik úpolových sportů je alespoň základní úroveň pádové techniky. Aikibudó nabízí celou řadu velmi propracovaných technik pádů pro různé situace. Jejich kvalitní nácvik umožňuje provádět i pokročilá cvičení s minimalizovaným rizikem zranění.

Cvičení: a) pád vzad s převratem bez zaražení – uširo ukemi b) pád vpřed s převratem bez zaražení – mae ukemi c) pád stranou se zaražením – joko ukemi


147


Tyto tři pády představují základní pádovou techniku, proto jsou standardem pro Blok 1. V případě zvládnutí těchto cvičení na dostatečné úrovni, je možné přikročit k nácviku dalších pádů popsaných v Bloku 2. Pro nácvik je nezbytné využití žíněnek pro úpolové sporty tatami, gymnastických žíněnek nebo plstěných pásů.

B. Postoj, držení těla – kamae, šisei Pro další vykonávání úpolových činností je také vhodné vyučovat základním principům držení těla a postoje. V aikibudó se za správné držení těla považuje taková pozice, kdy cvičenec stojí vzpřímeně, jeho páteř směřuje kolmo k zemi (tedy bez předklonu či záklonu), pohled směřuje přímo vpřed k soupeři, ramena jsou uvolněná a mírně svěšena dolů. Jedná se o fyziologickou polohu, která koresponduje s obecnými zásadami správného držení těla. Japonsky se nazývá šisei. Současně je důležité naučit studenty zaujetí výhodného postavení vzhledem k pozici soupeře. V aikibudó je to taková pozice, kdy za podmínky zachování šisei stojíme ve výpadu pravou (levou) vpřed, chodidla na jedné ose, čelem k soupeři, mírně však pootočeni bokem tak, abychom zmenšili možnou plochu zásahu našeho těla. Boky a ramena jsou proto otočena přibližně v úhlu 45 stupňů od naší předozadní osy. Stojíme-li ve stoji mírně rozkročném (asi na šíři pánve), ruce jsou volně svěšeny dole, nazývá se postoj šizen tai (přirozený postoj). V případě, že stojíme ve výpadu, ruce jsou zvednuty do pozice dolního, středního nebo horního pásma, mluvíme o střehu neboli kamae.

Cvičení: a) nacvičujeme nejdříve samostatně zaujetí správného postoje šizen tai a držení těla šisei b) postupně přidáme pozici rukou ve středním pásmu - kamae c) po zvládnutí držení těla šisei a střehu kamae, pokračujeme v nácviku zaujetí střehu kamae ve dvojicích proti sobě, rozlišujeme souhlasný a nesouhlasný střeh

C. Průpravná cvičení - hódžó undó Jako příprava na specifickou zátěž a současně průpravné cvičení se v aikibudó využívá souboru cvičení pod názvem hódžó undó. Jejich cílem je fyzická příprava pro následující úpolová cvičení - zahřátí kloubů, protažení šlach a vazů. Současně se při hódžó undó fixují správné pohybové stereotypy jako je zachování střehu kamae, držení těla šisei nebo Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

148


pozorování soupeře - mecke. Hódžó undó je tréninková metoda, která cvičence učí správnému držení těla v různých situacích a udržení soupeře ve svém zorném úhlu. Současně jsou procvičovány pohyby, které budou studenti následně využívat v technikách úniku z úchopů, hodů nebo znehybnění.

Cvičení: a) nigiri kaeši (výměna úchopů za zápěstí) b) nedži kaeši (výměna páky na loket) c) oši kaeši (výměna tlačení) d) šinogi (odvedení úderu na horní pásmo) e) cupari (vstup do útoku a odtlačení přicházejícího partnera)

D. Únik z úchopů – tehodoki Soubor cvičení tehodoki představuje hlavní náplň výuky aikibudó v Bloku 1. a současně jej uzavírá. Jedná se o sérii cvičení učících různé způsoby úniku z úchopů nebo obětí soupeřem zepředu či zezadu. Tehodoki vede k osvojení si základních technických a strategických principů důležitých pro sebeobranu. Návyky vypracované cvičením tehodoki navíc později využijeme při nácviku technik hodů a znehybnění, jelikož principy přemístění těla jsou totožné. Jedná se vlastně o řešení sebeobranných mikrosituací, ve kterých je útok představován úchopem nebo držením. Vzhledem k tomu, že útok úchopem je pro začínající cvičence dostatečně srozumitelný, nevyžaduje rychlejší reakce jako při útoku úderem. Cvičení se provádí ve stoji, proto není třeba ovládat pádovou techniku. Jedná se o ideální soubor cvičení pro začínající cvičence v úpolech. Cvičení:

Proti útoku zepředu – mae tehodoki a) úchop souhlasnou rukou za zápěstí – dosokute dori b) úchop nesouhlasnou rukou za zápěstí čelem – džunte dori c) úchop nesouhlasnou rukou za zápěstí bokem – gjakute dori d) úchop oběma rukama za obě zápěstí – rjóte dori e) úchop oběma rukama za jedno zápěstí – rjóte ippo dori f) úchop jednou rukou za oděv na hrudníku – muna dori g) úchop jednou rukou za rukáv – sode dori Zborník z grantovej úlohy KEGA 3/6017/08

149


Proti útoku zezadu – uširo tehodoki a) úchop jednou rukou za límec – uširo eri dori b) úchop za zápěstí se škrcením druhou rukou za límec – uširo katate dori eri šime c) úchop oběma rukama za obě zápěstí – uširo rjóte dori d) úchop oběma rukama za oba rukávy – uširo rjó sode dori e) objetí těla přes ruce – uširo uwate f) objetí těla pod rukama – uširo šitate

Během cvičení jsou přesně stanovené role obou partnerů. Jeden plní roli útočníka, druhý roli obránce. Pohybový úkol útočníka je přistoupit k obránci na krátkou vzdálenost a uchopit ho jedním z předepsaných způsobů za ruce, tělo, nebo oděv. Při obranné akci klade útočník pouze pasivní odpor, přičemž se snaží o zaujetí takové pozice, která ho nevystavuje zbytečnému nebezpečí. Jestliže jeho úkolem bylo např. uchopit obráncovo zápěstí, nenaznačuje ani neprovádí jakoukoliv další akci kromě tohoto úchopu (např. úder, kop atd). Jeho úkolem je pouze zachování úchopu, přičemž se snaží zaujmout postoj bokem k soupeři tak, aby znemožňoval možný protiúder do vlastních zad. Cílem nácviku tehodoki je pochopení a zvnitřnění struktury obranné akce. Pro sebeobranu je nezbytné, aby akce obránce sestávala ze třech kroků: a) přemístění obránce z osy útoku tak, aby nebyl ohrožen dalším útokem b) uvolnění držené části těla či oděvu z úchopu c) zaujetí bezpečné pozice a vzdálenosti zpravidla pod úhlem 45 stupňů k ose původního útoku tak, aby útočníkovi zamezil v dalším ofenzivním pohybu; z této pozice je možné zahájit bezpečný ústup nebo v případě potřeby protiútok Základní pádovou připravenost, principy správného držení těla a postoje společně s řešením základních sebeobranných situací považujeme za základ výuky úpolů, na který se dá později navázat náročnějšími cvičeními. Obsah Bloku 1. by si studenti středních škol měli osvojit během prvních dvou ročníků, což považujeme za reálný cíl.

Blok 2. (3 – 4 ročník)

Ve třetím až čtvrtém ročníku střední školy můžeme navázat na znalosti a dovednosti z Bloku 1. a pokračovat náročnějšími cvičeními.


150


A: Pádová technika – ukemi waza Pádovou techniku je třeba nacvičovat průběžně, opakovat předchozí techniky pádů a postupně přidávat do nácviku další. Za standard výuky na úrovni střední školy považujeme po absolvování obou bloků následujících šest pádů podle obecných principů pádové techniky (Reguli, 2000):

Cvičení: a) pád vzad s převratem bez zaražení – uširo ukemi b) pád vpřed s převratem bez zaražení – mae ukemi c) pád stranou se zaražením – joko ukemi d) pád vzad bez převratu se zaražením – uširo ukemi e) pád vpřed bez převratu bez zaražení – zenpó ukemi f) pád vpřed s převratem se zaražením – mae ukemi

B. Techniky znehybnění – osae waza Výuka v Bloku 2. pokračuje v řešení sebeobranných mikrosituací, čímž navazuje na dovednosti z předchozí výuky. Namísto úniku z úchopů však volíme koordinačně náročnější cvičení – techniky znehybnění. Ty nacvičujeme již známou metodou smluvených rolí obránce a útočníka. Obránce však tentokrát nejen uniká z úchopu do bezpečné vzdálenosti, ale současně získává kontrolu nad útočníkem pomocí páčení některého ze segmentů horní končetiny. Obraná akce končí v situaci, kdy útočník leží na břiše na zemi a je mu znemožněn jakýkoliv další pohyb. Po čtyřech opakováních si cvičenci vymění role. Pro nácvik je vhodně využití žíněnek. Není však zcela nezbytné, neboť při pomalém nacvičování nedochází k dynamickým pádům. Cvičení: a) páka na loket vzad dolů - uširo hidži kudaki b) páka na loket vpřed dolů - robusé c) páka na zápěstí dolů - kote kudaki d) páka na zápětí výkrutem - juki či gae e) páka na paži - šiho nage f) povalení na zem záklonem - mukae daoši


151


C. Technika hodů – nage waza Jako poslední v metodické řadě výuky aikibudó stojí soubor technik hodů – nage waza. Tato cvičení kladou na studenty nejnáročnější požadavky ze všech uvedených cvičení. V prvé řadě vyžadují kvalitní pádovou připravenost. Bez zvládnutí předchozích pádových technik není možné pokračovat v technikách hodů. Pro zachování dynamiky pohybu je také nutná vyšší úroveň koordinačních schopností. V neposlední řadě je třeba vzájemné ohleduplnosti cvičenců, která se u nich měla vypěstovat již při předcházejících cvičeních. Pro bezpečnost nácviku technik hodů je nezbytné použít tatami, gymnastické žíněnky nebo plstěné koberce.

Cvičení: a) povalení na zem záklonem - mukae daoši b) hod pomocí páky na paži - šiho nage c) hod pomocí páky na zápětí výkrutem - juki či gae d) hod pomocí výkrutu zápěstí dolů - nedži kote gaeši e) hod pomocí páky na ramenní kloub - tenbin nage f) hod pomocí otočení ramen - hači mawaši g) hod přes boky - koši nage

Závěr Výuka aikibudó na středních školách je koncipována tak, aby splňovala obecné požadavky výuky úpolů a současně nabídla širší možnosti využití bojového umění aikibudó. Učivo je rozděleno do dvou bloků, které určují rámcové standardy, kterých je třeba dosáhnout během stanoveného období. Blok 1. je určen pro studenty 1. – 2. ročníku střední školy a obsahuje především část průpravnou. Patří sem pádová technika, střeh a držení těla, ale také průpravná cvičení specifická pro aikibudó. Učivo prvního dvouletého bloku uzavírají techniky úniku z úchopů a obětí soupeřem, tedy řešení základních sebeobranných mikrosituací. Pro 3. – 4. ročník střední školy je určen navazující Blok 2. do něhož jsou pro řešení sebeobranných situací zařazeny již koordinačně náročnější cvičení. Jsou zde nacvičovány techniky znehybnění partnera na zemi a techniky hodů. Celým výukovým procesem se prolíná nácvik pádové techniky. Po ukončení výuky obou bloků je za standard považováno zvládnutí šesti různých pádových technik pro různé druhy situací.


152


Bibliografie ADAMČÁK, Štefan. (2003). Úrazovosť na hodinách telesnej výchovy s využitím úpolových cvičení. In Význam úpolových aktivít v pohybovej činnosti človeka. Bratislava : FTVŠ UK 2003. s. 5 – 9. ISBN 80-88901-80-4 BARTÍK, Pavol. (1996). Prípravné úpoly a ich využitie v telesnej výchove detí mladšieho školského veku. In Úpoly v školskej telesnej výchove a športovej príprave mládeže. Bratislava : FTVŠ UK 1996. s. 14 – 20. ISBN 80-223-1033-6 BARTÍK, Pavol. (1999). Úpolové cvičenia a hry na 1. stupni základnej školy. Banská Bystrica : Univerzita Mateja Bela 1999. 1. vydanie 88 s. ISBN 80-8055-285-1 BARTÍK, Pavol. (2000). Vplyv úpolových cvičení na telesnú zdatnosť detí mladšieho školského veku. In Využitie pohybových štruktúr úpolov v iných pohybových aktivitách. Bratislava : FTVŠ UK 2000. s. 31 - 44. ISBN 80-223-1551-6 ĎURECH, Miroslav. (1996). Charakteristika a význam úpolov. In Úpoly v školskej telesnej výchove a športovej príprave mládeže. Bratislava : FTVŠ UK 1996. s. 5 – 13. ISBN 80-2231033-6 ĎURECH, Miroslav - PLAŠTIAK, Ivan - REGULI, Zdenko et al. Úpoly. Bratislava : Univerzita Komenského, 2000. 62 s. ISBN 80-223-1381-5 REGULI, Zdenko. Úpoly ako súčasť celoživotnej cesty. In Sportovně pohybové aktivity ve vztahu ke zdraví a kvalitě života. Brno : Masarykova univerzita, 2003. od s. 59-59, 1 s. ISBN 80-210-3261-8 REGULI, Z. Úpolové sporty. Brno : FSpS MU, 2005. ISBN 80-210-3700-8 REGULI, Zdenko. Inovovaná systematika úpolov. Telesná výchova a šport, 15, 1, od s. 45-47, 3 s. ISSN 1335-2245. 2005 REGULI, Zdenko. Teoretické východiská pádových techník. In Využitie pohybových štruktúr úpolov v iných pohybových aktivitách. Bratislava : FTVŠ UK, 2000. od s. 51-56, 6 s. ISBN 80-223-1551-6 VÍT, M. Aikibudó: Bojová umění jako sportovní aktivita dětí a mládeže. In Sport a kvalita života. Brno : FSpS MU, 2005. ISBN 80-210-3863-2 VÍT, M. Podstata, vývoj a současný stav aikibudó. Diplomová práce. Brno : FSpS MU, 2005. ZBIŇOVSKÝ, Peter. Pohybová výkonnosť v karate ako určujúci faktor výberu talentov. In Identifikace pohybových talentů. Univerzita Karlova: Praha 2004. s. 69 - 75. ISBN 80-8631730-7


153


The education of Aikibidó in high schools

Vít Michal

Key words: education, secondary school, physical education, combatives, martial arts, budo, aikibudo

Summary The article is aimed to introduce into teaching of aikibudo in secondary schools and its influence to special combative skills development for selfdefence. Curriculum is divided to two parts. Part I. is focuced on preparatory combatives, basic selfdefence techniques and falling techniques. Part II. is focused on advanced exercises and throwing techniques as well.


154


Katedra telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici

Recommend Documents