MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně
________________________________________________________________________________
Oceňování lesa
KATASTR NEMOVITOSTÍ I
Doc. Ing. František Doušek, CSc. _______________________________________________________________________________ Brno 2012
Katastr nemovitostí Přednášky pro Kurz oceňování lesa - rozsah přednášek 8 vyučovacích hodin.
1
Úvod
1.1
Obecně závazné právní předpisy: - Zákon číslo 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální, zákon), - Zákon číslo 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, - Ústavní zákon číslo 100/1990 Sb., předmětem právní úpravy byly otázky restituce vlastnictví, - vyhláška číslo 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR – katastrální zákon, -
1.2
další zákony spojené s řešením problematiky katastru nemovitostí.
Základní pojmy katastru nemovitostí Katastr - latinského názvu „ capitum registrum“ tj. soupis hlav (úplný úřední soupis), nemovitost - pozemek nebo budova spojená pevným základem se zemí, katastrální území - souvislé území s uzavřeným obvodem, souhlasné s danou obcí nebo její částí, parcela - pozemek nebo stavba evidovaná k katastru nemovitostí v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací, má svoje parcelní číslo a výměru , parcela pozemková - označení pro pozemek stejného druhu užívání, parcela stavební – označení pro budovu, které se přiděluje popisné nebo evidenční číslo a tato s příslušenstvím budovy a přilehlým nádvořím téhož vlastníka tvoří s budovou jeden celek, parcelní číslo – číslo, kterým je označena parcela shodně ve všech částech katastrálního operátu. Čísla parcel jsou v rámci jednoho katastrálního území vedena v jedné nebo ve dvou číselných řadách, popisné číslo - číslo, kterým je v obci označena každá samostatná budova trvalého charakteru, 1
evidenční číslo – kterým se označují budovy nebo objekty, které slouží pouze k dočasnému bydlení (chaty) a nejsou označeny číslem popisným (garáže), druh pozemku - pozemky se člení podle druhu užívání na půdu ornou, chmelnice, vinice, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy, bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ) - v rámci komplexního průzkumu zemědělských pozemků, který probíhal v letech 1961 -1972 byly přiřazeny zemědělským pozemkům se stejnými vlastnostmi pětimístné kódy: první číslice kódu znamená příslušnost ke klimatickému regionu, druhá a třetí číslice určuje tzv. hlavní půdní jednotku, čtvrtá číslice vyjadřuje sklonitost a expozici pozemku vůči světovým stranám, pátá číslice vyjadřuje hloubku a skeletovitost půdy, hranice – je čára oddělující pozemky různých správních celků, vlastníků, jednotlivých parcel, apod. Na analogové mapě se zobrazuje jako přímá spojnice lomových bodů. Oblouk v pravém slova smyslu mapa nezná a zobrazuje se množinou lomových bodů, věcné břemeno – omezuje vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného tak, že musí něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Nevztahuje se na vlastníka, ale na nemovitost, geometrické určení nemovitosti (parcely) je určení tvaru a rozměrů nemovitosti vymezené jejich hranicemi v zobrazovací rovině, polohové určení nemovitosti (parcely) je určení její polohy ve vztahu k ostatním nemovitostem, výměra parcely – je vyjádření plošného obsahu průmětu pozemku do zobrazovací roviny v plošných (metrických) jednotkách. Velikost výměry je dána geometrickým určením pozemku nebo budovy a zaokrouhluje se na celé čtvereční metry, mapa - je zmenšený kartografický obraz průmětu části povrchu zemského na referenční plochu, doplněný smluvenými značkami a slovním popisem, mapa základní – mapa se základním, všeobecně využitelným obsahem, stanoveným příslušným legislativním předpisem, katastrální mapa analogová – grafická mapa vytištěná na papíře, popřípadě na jiném nesrážlivém podkladě, katastrální mapa digitalizovaná (KM-D) vzniká přepracováním tj. digitalizací katastrálních map grafických, vyhotovených na plastových fóliích (mapy evidence nemovitostí),
2
Digitální katastrální mapa (DKM) je souborem dat, obsahující alfanumerické vyjádření obsahu katastrální mapy a informace umožňující její zobrazení a pomocí různých grafických programů formátu DKM.
1.3
1.3.1
Přehled vývoje pozemkové evidence v našich zemích
Pozemková evidence do roku 1817 První pokusy o evidenci nemovitostí, (jednalo se ale vždy o soupisy půdy), byly na jednotlivých panstvích od 13. století a nazývaly se „urbáře“. V té době se půda dělila na půdu „dominikální“, (svobodnou –panskou) a půdu „rustikální“ (poddanskou – selskou) a toto platilo prakticky celý středověk. V 17. století vznikají v našich zemích první rustikální katastry, které sloužily panovníkovi k vybírání daní. Dominikální půda až do panování MarieTerezie zdaňována nebyla. Ve snaze zdanit i dominikální půdu odňala panovnice vybírání daní zemským stavům a vrchnosti a zřídila zvláštní úřady, které nahradily zemská místodržitelství. Evidence půdy byla prováděna velmi jednoduchým způsobem, který byl zdokonalován až za panování jejího nástupce Josefa II. V této době se také začalo s novým zakládáním pozemkových knih.
3.1.2
Pozemková evidence od roku 1817
3.1.2.1 Stabilní katastr 1817 - 1927 Plošné výměry pozemků zapsané v Josefínském katastru přestaly, vzhledem k intenzivnějšímu obdělávání půdy a vyššímu výnosu, svou přesností vyhovovat a proto císař František II. nařídil císařským patentem v roce 1817 vybudovat nový katastr, který pro svou přesnost a předpokládanou trvalost nazval „katastrem stabilním“. Při jeho zpracování byly zaměřeny všechny pozemky bez ohledu zda se jednalo o půdu plodnou, či neplodnou. Za nejmenší evidenční jednotku byly zvoleny katastrální obce, jejichž hranice měly zůstat totožné s hranicemi určenými v Josefínském katastru. Před podrobným měřením byly katastrální hranice omezníkovány a byl vyhotoven jejich podrobný popis. Mapování katastrální hranice i jednotlivých parcel bylo provedeno v sáhové soustavě v měřítku 1 : 2 880, ve městech 1: 1 440 a oblastech s převahou lesů 1 : 5 760. Mapy byly vyhotoveny pro každé katastrální území samostatně. Po skončeném měření prošel zeměměřič se starostou obce, obecním výborem a majiteli jednotlivých pozemků celé katastrální území a porovnával zda souhlasí tvar parcely, kultura (druh užívání) a jméno vlastníka se skutečností. Souhlas byl parafován podpisy zúčastněných na tzv. „indikační skice“, což byla kolorovaná kopie katastrální mapy.
3
Byly rozlišovány parcely stavební a parcely pozemkové. Parcely pozemkové byly rozděleny podle jednotlivých druhů pozemků. Vedením stabilního katastru byl pověřen berní úřad a ten také stanovil čistý výnos z pozemků s ohledem na druh pozemku, bonitu a výměru. Protože operátu stabilního katastru nebylo v dostatečné míře pamatováno na nutné změny ve vlastnictví jednotlivých parcel a také na změny ve tvaru parcel, začal se v četných případech rozcházet ze skutečností. Tyto nedostatky měl vyřešit v roce 1869 tzv. reambulační zákon, který stanovil jednorázové doplnění změn provedených od původního měření a další registrace změn v pravidelných intervalech. Reambulovaný stabilní katastr sloužil také jako podklad pro založení nových pozemkových knih.
3.1.2.2 Pozemkový katastr 1927 - 1950 Po vzniku Československé republiky v roce 1918 došlo k vážným nedostatkům v problematice evidence vlastnických vztahů. Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi a částečně i Slezska nebyl dosud vybudován stabilní katastr, byly zahájeny práce na I. pozemkové reformě a tím vznikly problémy se sjednocením pozemkové evidence v Československé republice. Z těchto důvodů byly nejdříve zahájeny práce na sjednocení katastru ČSR a teprve následně prováděny geodetické práce na nově budovaném katastru. Podkladem pro nová měření se měla stát nově budovaná „jednotná trigonometrická síť katastrální“ (JTSK). V roce 1927 došlo k vydání katastrálního zákona číslo 177/1927 Sb., který navazoval na stabilní katastr a převzal po úpravě všechny jeho součásti. Správa katastrálního operátu přešla z berních úřadů na nově vytvořené katastrální úřady. Vlastníci pozemků měli povinnost hlásit každý rok veškeré změny na tzv. „ohlašovacích listech“. Neohlášené změny se zjišťovaly každé tři roky přehlídkou v celém katastrálním území Katastrální operát se dělil na: - měřický operát …katastrální mapy v měřítku 1:2 880, 1: 2 000 a 1: 1 000 - písemný operát …parcelní protokol (obsahoval všechny parcely kat. území pozemnostní archy ( obsahovaly parcely jednoho majitele daného kat. území) - sbírku listin ...vkladová řízení, kupní smlouvy a pod. - úhrnné výkazy …prováděny každoročně pro druhy užívání pozemků.
3.1.2.3 Jednotná evidence půdy 1950 - 1964 Po druhé světové válce došlo k velkým změnám v majetkoprávních vztazích k nemovitostem. Byly prováděny příděly konfiskované půdy, pokračovala I. pozemková reforma, začala II. pozemková reforma, vznikala „jednotná zemědě lská družstva“ (JZD), začaly práce na hospodářsko-technických úpravách půdy (HTÚP) a nově definované právní vztahy způsobily takové změny, že
4
stávající katastrální úřady nestačily vést evidenci v souladu se skutečností. Nový občanský zákoník č. 141/1947 Sb., způsobil nesoulad mezi katastrálním operátem a pozemkovými knihami a vytvořil prostor pro nové užívací vztahy k půdě. Problémy měla vyřešit tzv. štítková akce , zavedená v roce 1952 pod vedením okresních národní výborů. Vlastnictví k půdě bylo považováno v té době za překonané a rozhodujícími byly uživatelské vztahy a jejich evidencí se měly zabývat Národní výbory. Teprve v roce 1954 byl vnesen do evidence určitý řád. V tomto roce byly zrušeny katastrální úřady a vznikla „okresní měřická střediska“ (OMS), která byla v roce 1960 přejmenována na „střediska geodézie“ (SG). Jednotný systém v evidenci měla přinést tzv, „Jednotná evidence půdy“ (JEP) Poslání JEP bylo vysloveně hospodářského rázu a mělo zajistit podchycení technických údajů o nemovitostech.
3.1.2.4 Evidence nemovitostí 1964 -1992 Poněvadž JEP se téměř nezabývala vlastnickými vztahy k nemovitostem, praxe ukázala, že i v socialistickém hospodářství je potřebná ochrana vlastnictví a tak byla zákonem číslo 22/ 1964 Sb., o evidenci nemovitostí stanovena 31.1.1964 nová právní úprava - „evidence nemovitostí“ EN. Tato obsahovala dosavadní údaje JEP a doplňovala je údaji o vlastnících tak, aby jak bylo řečeno v důvodové správě, nesměřovala k upevnění soukromovlastnických tendencí. Například hranice soukromého vlastnictví pozemku v honu, který užívalo JZD, nebyla v mapách vyznačena a pokud byly hraniční kameny zničeny, nedošlo již k jejich obnově. Písemný operát s informacemi o výměře, druhu pozemku a uživateli se rozšířil o informace o vlastníku. Bylo rozhodnuto o zkvalitnění map a dosavadní otisky katastrálních map měla postupně nahradit „základní mapa velkého měřítka“ – ZMVM. EN se vedla pro každou obec podle katastrálních území, přičemž větší obce mohly mít i několik katastrálních území. Operát evidence nemovitostí obsahoval obdobně jako pozemkový katastr: - měřický operát - písemný operát - sbírku listin - sumarizační výkazy.
3.1.2.5 Katastr nemovitostí 1.1.1993 – platí dosud Zákon České národní rady číslo 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) nabyl účinnosti 1.1.1993. Katastr nemovitostí (KN) je soubor údajů o nemovitostech České republiky, zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Součástí katastru nemovitostí je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a dalších práv k nemovitostem podle tohoto zákona.
5
Je to ucelený a průběžně aktualizovaný informační systém o pozemcích a vybraných stavbách. Od roku 2001 začal být katastr nemovitostí veden jako „informační systém katastru nemovitostí“ (ISKN). V katastru se evidují: - katastrální území, - právní vztahy k nemovitostem, - pozemky v podobě parcel, - budovy, kterým je přiděleno číslo popisné nebo číslo evidenční, - byty a nebytové prostory, vymezené jako samostatné jednotky v budovách, - rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, která budou po dokončení podléhat evidenci pokud o to požádá vlastník nebo jiný oprávněný. V katastru se neevidují drobné stavby (do 16 m2), které definuje stavební zákon („stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní“). Katastr obsahuje: - geometrické a polohové určení nemovitosti, - parcelní čísla ( jsou uváděna v jedné nebo ve dvou číselných řadách), - druhy a výměry pozemků, - údaje o právních vztazích k nemovitostem, - údaje o podrobných polohových bodových poplích, - místní a pomístní názvosloví. Katastrální operát tvoří: - soubor geodetických informací, - soubor popisných informací, - souhrnné údaje o půdním fondu, - dokumentace výsledků měření a šetření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací, - sbírka listin.
4
Mapová díla a jejich využitelnost při znalecké praxi Mapa je zmenšený rovinný kartografický obraz průmětu zemského povrchu na vhodnou referenční plochu. Mapy dělíme podle několika kritérií: - podle vzniku – původní a odvozené - podle účelu - základní, tematické a účelové - podle měřítka - mapy velkých měřítek (stav. výkresy, katastr 1:50 až 1: 5 000 středních měřítek – (topografické) 1: 10 000 – 1: 200 000 malých měřítek – ( přehledové)1 : 200 000 a více - podle zpracování – mapy analogové(grafické), mapy digitalizované a digitální. Z kartografických vlastností je nejdůležitější způsob kartografického zobrazení (zkreslení úhlů, délek, ploch). Jedná se buď o zobrazení konformní (rovnoúhlé) nebo zobrazení ekvivalentní (rovnoploché).
6
Obsahem map je polohopis a popis a u většiny map také výškopis. 4.1
Geodetické základy – souřadnicové systémy Každé geodetické měření musí navazovat na předem vybudovanou a stabilizovanou síť bodů, určených v souřadnicích v dané souřadnicové soustavě. V geodézii , kartografii a dalších vědních oborech se používá pro určení polohy bodů na povrchu Země souřadnic zeměpisných, pravoúhlých a polárních. Pravoúhlý souřadnicový systém je určen počátkem 0 a osami X a Y. Osu X tvoří svislá přímka procházející počátkem souřadnicové soustavy, osu Y tvoří přímka vodorovná, kolmá k ose X , kterou v počátku 0 souřadnicové soustavy protíná. Pokud kladná větev osy X směřuje k jihu (kladná větev osy Y k západu) jedná se o souřadnicový systém jižníkový a pokud kladná větev osy X směřuje k severu, souřadnicový systém severníkový.
4.1.1
Souřadnicové systémy stabilního katastru Při katastrálním mapování stabilního katastru (1817 – 1861) bylo území bývalého Rakousko- Uherska rozděleno ve směru poledníků na několik částí. Pro každou část byla zvolena samostatná souřadnicová soustava. Souřadnicové systémy používané na našem území: Počátek souřadnicové soustavy pro Čechy …. trigonom. bod Gusterberg Počátek souřadnicové soustavy pro Moravu … věž kostela Sv. Štěpána ve Vídni, dosud částečně používaný pro KN
4.1.2
Souřadnicový systém pozemkového katastru platný i v současné době Jedná se o souřadnicový systém „jednotná trigonometrická síť katastrální“ JTSK, který byl určen katastrálním zákonem č. 177/1927 Sb. Pro převod pevných bodů bodových polí do roviny bylo zvoleno obecné kuželové, konformní (stejnoúhlé) zobrazení, nazývané podle autora „Křovákovo“. Počátek souřadnicové soustavy JTSK byl zvolen mimo území naší republiky na poledníku 42 30 východně od Ferra. Obraz tohoto poledníku tvoří osu X s kladnou větví směrem k jihu a kladnou větví osy Y směrem na západ (jižníková soustava). Pravoúhlé souřadnice všech bodů jsou kladné, protože celé území republiky leží v I. kvadrantu. Celá zobrazovací soustava je rozdělena rovnoběžkami se souřadnicovými osami na sloupce a vrstvy, které tvoří „základní triangulační listy“ o rozměrech 50 x 50 km. Každý z těchto listů je dále dělen na 5 sloupců a 5 vrstev na 25 triangulačních listů o rozměrech 10 x 10 km. Triangulační listy jsou rozděleny osmi sloupci a deseti vrstvami na 80 mapových listů o rozměrech 1250 metrů x 1000 metrů.
7
Mapové listy se zobrazují v základním měřítku 1 : 2 000 a mají rozměry 62,5 cm x 50 cm. Roh každého triangulačního listu i mapového listu má vyznačeny souřadnice. Jediný severníkový souřadnicový systém na našem území S 42 se používá na neveřejných mapách a slouží vojenským účelům. 4.2
Topografické mapy Jedná se o mapy středních měřítek 1 :200 000, 1: 100 000, 1:50 000, 1:25 000, a 1: 10 000. Mapy vydává Český úřad geodetický a kartografický. V mapách jsou vynechána data sloužící vojenským účelům a v tom je také podstatný rozdíl oproti topografickým mapám vojenským (S 42) . Mapy nejsou vyhotoveny přímým měřením, ale odvozením z grafických podkladů vojenských topografických map 1 : 10 000. Jsou vyhotoveny v souřadnicovém systému S-JTSK a výškovém systému Balt po vyrovnání (b.p.v.). Klad mapových listů je proveden v zeměpisné souřadnicové síti. Základní list těchto map vychází z listu základní mapy v měřítku 1 : 200 000 , a je označen dvoumístným číslem, (např. pro okolí Brna je to 24). Postupným dělením tohoto mapového listu na čtyři části s označením 1, 2, 3, 4, dostáváme mapové listy měřítek 1 :100 000, 1 : 50 000, 1 : 25 000. Tyto mapové listy jsou označeny podle zásady, že k označení mapy menšího měřítka se přidá vlastní označení mapy většího měřítka, kterým jsou čísla 1, 2, 3, 4. Tak např. pro mapy 1 : 100 000 24-4, pro mapy 1 : 50 000 24-43 , pro mapy 1 : 25 000 24- 432. Mapové listy 1 : 10 000 vzniknou rozdělením mapového listu 1 : 50 000 na 5 sloupců a 5 vrstev čímž dostaneme 25 mapových listů mapy 1 : 10 000. Označení těchto listů je provedeno tak, že každý list je označen číslem listu mapy 1 : 50 000 a svým vlastním číslem, které je určeno po vrstvách od 01 až 25 např. 24- 43 13.
4.3
Topografické mapy v Gaussově zobrazení (S 42) V letech 1954 až 1957 vznikly vojenským mapováním úplně nové topografické mapy s bohatou náplní polohopisu i výškopisu. K vyhotovení bylo použito severníkového souřadnicového systému S 42 – Gaussovo příčné válcové zobrazení, při kterém byl povrch Krasovského elipsoidu rozdělen poledníky na šestistupňové pásy a rovnoběžkami na čtyřstupňové vrstvy. Výškový systém těchto map je Balt po vyrovnání (b.p.v.). Klad listů těchto map vychází z tzv. „Mezinárodní mapy světa v měřítku 1 : 1 000 000. Rozměry této mapy vznikly rozdělením zemského povrchu na 60 sloupců (pásů po 6 stupních) zeměpisné délky počínaje 180 stupněm východně od Greenwiche od západu k východu a na 22 vrstev po 4 stupních zeměpisné šířky od rovníku k pólu. Pásy jsou označeny arabskými číslicemi od 1 do 60
8
(Green wichským poledníkem prochází pás 31) a vrstvy velkými písmeny od A do Z (počínaje rovníkem). Území ČR je zobrazeno na čtyřech listech této mapy: M – 33, M – 34, L – 33 a L – 34, přičemž osové poledníky 33 a 34 pásu mají hodnoty 15 stupňů a 21 stupňů východní délky. Dělením Mezinárodní mapy světa 1 : 1 000 000 na 12 sloupců a 12 vrstev Dostaneme 144 sekčních listů mapy 1 : 100 000, které nesou jednak označení příslušného listu Mezinárodní mapy světa a pak své vlastní ( např. M – 33 – 143 ). Mapa 1 : 100 000 se dále dělí na čtyři části označené velkými písmeny abecedy, a to zleva doprava a ve vrstvách nad sebou. Dostáváme tak listy mapy 1 : 50 000, které nesou označení příslušného listu Mezinárodní mapy světa, dále listu mapy 1 : 100 000 a své vlastní (např. M – 33 – 143 –B. List mapy 1 : 50 000 se dělí na čtyři mapy 1 : 25 000 jejichž označení má 5 znaků: první čtyři vyjadřují příslušný list mapy 1 : 50 000 a pátý je písmenem pro měřítko 1 : 25 000 ( např. M – 33 – 143 – B - b ). Označení mapy 1: 10 000 získáme rozdělením mapy 1 : 25 000 na čtyři části a označíme je arabskými číslicemi ( např. M – 33 – 143 – B – b – 4 ).
4.4
Lesnické mapy První doklady o mapování lesů na našem území jsou zapsány v Rožmitálském „urbáři“, kde jsou uvedena i jména měřičů , kteří v letech 1369 až 1373 rozměřovali a taxovali statky pánů z Rožmberka. V 16. století vznikají první lesnické hospodářské mapy na panství Rožmitálském a Mirošovském. V roce 1587 vyhotovil lesnickou mapu na panství Hluboká Jan Dětřich z Jáchymova. Lesnické mapy jako součást lesních hospodářských plánů byly u větších lesních celků pravidelně vyhotovovány od druhé poloviny 18. století (např. u lesů města Brna pro polesí Vohančice, Deblín a Lažánky v roce 1736). Velký zlom v mapování lesů nastal po 2. světové válce, kdy v rámci „Inventarizace lesů“ byly vyhotovena „Základní lesnická mapa 1 : 5 000„. Garantem Inventarizace byl Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem a odpovědný pracovník Dr. Ing. Karel Matějů. Bylo tak vyhotoveno celostátní mapové dílo zobrazující veškeré lesy naší republiky v jednotném měřítku s jednotnou obsahovou náplní. Základní lesnická mapa byla podkladem pro mapu hospodářskou a další lesnické mapy. Obsahovala úplný katastrální a trvalý lesnický polohopis, doplňovaný průběžně při obnovách lesních hospodářských plánů. Mapa byla vyhotovena v souřadnicovém systému S – JTSK. Mapa hospodářská je jednobarevná a zobrazuje stav všech lesů lesního hospodářského celku k datu platnosti LHP. Měřítko mapy je 1 : 5 000. Mapa obrysová vzniká zmenšením mapy hospodářské do měřítka 1: 10 000, Je trojbarevná. Má černý polohopis , modrý vodopis a hnědý výškopis. Vyhotovuje se pro jednotlivá polesí a je povinnou součástí LHP i LHO. Mapa porostní je další povinnou součástí LHP i LHO. Vzniká zmenšením
9
mapy hospodářské do měřítka 1: 10 000. Je vícebarevná a barvy vyjadřují jednotlivé věkové třídy – od první do sedmé, barvami žlutá, červená, zelená, modrá, hnědá tmavošedá a fialovošedá. Zakmenění a etáže jsou vyznačeny šrafami různé hustoty a délky. Další důležité lesnické mapy jsou mapa těžební, typologická, organizační, dopravní apod. Na základě práce s lesnickými mapami lze se domnívat, že jejich přesnost v mnoha případech nesplňuje legislativní požadavky tj. pro mapu měřítka 1 : 5 000 ± 2 metry. Přesnost těchto map je ovlivněna jednak nedostatečnou přesností mapových podkladů (převážně při stycích hranic sousedních katastrálních území) z nepřesnosti rámu mapového listu a při měření fotogrammetrickými metodami překrytím hranice korunami stromů. Měrné jednotky využívané při zaměřování Míry délkové a plošné: Až do budování pozemkového katastru (1927) byl základní délkovou a plošnou jednotkou „vídeňský sáh“. 1 sáh = 1,896 metru = 6 stop 1 stopa = 0,316 metru = 12 palců 1 palec = 0,026 metru = 12 čárek 1 čtverečný sáh = 3,597 metrů čtverečných 1 jitro = 1 600 čtverečných sáhů = 2 korce = 3 měřice = 5 755 m2 = 0,5755 ha 1 korec = 800 čtverečných sáhů = 1/2 jitra = 2 877 m2 = 0, 2877 ha 1 měřice = 533,3 čtverečných sáhů = 1/3 jitra = 1 918 m2 = 0,1918 ha Od roku 1927 je základní délkovou jednotkou 1 metr a obdobně i plošnou 1 m2. Míry úhlové: Velikost úhlu vyjadřujeme v míře stupňové nebo obloukové. Pro vyjádření velikosti používáme soustavu šedesátinnou (stupňovou) nebo soustavu setinnou (grádovou). V šedesátinné soustavě má plný úhel hodnotu 360 stupňů. 1 stupeň = 60 minut a jedna minuta 60 vteřin. V setinné soustavě má plný úhel hodnotu 400 grádů. 1 grád = 100 grádových minut a jedna grádová minuta 100 grádových vteřin. Velikost úhlu lze také vyjádřit „Mírou obloukovou“ nazývanou mírou absolutní. Plnému úhlu (360 stupňů nebo 400 grádů) odpovídá obvod jednotkové kružnice 2π , přímému úhlu π, a pravému úhlu π/2.
10
5 5.1
Vklad a vkladové řízení Federální shromáždění České a Slovenské republiky vydalo zákon číslo 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem a tímto zákonem se řídí vklad do katastru i vkladové řízení . K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a právo předkupní. Zápisem se rozumí vklad, záznam a poznámka nebo jejich výmaz. Vklad Práva zapisovaná do katastru nemovitostí vznikají nebo zanikají dnem vkladu do katastru. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni doručení „návrhu na vklad“ katastrálnímu úřadu. Na řízení o povolení vkladu se vztahuje zákon o správním řízení. Řízení o povolení vkladu je zahájeno dnem doručení písemného návrhu účastníků řízení nebo některého z nich katastrálnímu úřadu. Návrh musí obsahovat: - označení katastrálního úřadu, kterému je návrh určen, - jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt fyzických osob nebo název, sídlo a identifikační číslo právnických osob, které jsou účastníky řízení, - označení práv, která mají být zapsána do katastru. Přílohou musí být: - listina na základě které má být zapsáno právo do katastru nebo její úředně ověřený opis. Počet těchto listin musí být o dva větší než je počet účastníků řízení, pokud se jedná o směnu nemovitostí evidovaných ve více katastrálních území v počtu ještě o dva větším pro každý další katastrální úřad. - plná moc, jeli účastník řízení zastupován zmocněncem, - výpis z obchodního rejstříku, pokud je účastník řízení právnická osoba, jejíž vznik je podmíněn zápisem do takového rejstříku, nebo úředně ověřený opis takového rejstříku, - listina prokazující oprávněnost vlastníka nebo jiné osoby nakládat s předmětem právního úkonu, jehož právní účinky nastaly před 1.1.1993, nebo úředně ověřený opis, - úředně ověřený překlad listiny, na základě které má být zapsáno právo do katastru, pokud je tato psána v cizím jazyce. Pokud katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zjistí, že jsou podmínky pro provedení vkladu splněny, rozhodne, že se vklad povoluje, v opačném případě návrh zamítne. Rozhodnutí, kterým se vklad povoluje se provede zápisem ve spisu. Proti Rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Rozhodnutí o zamítnutí vkladu se doručuje všem účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustný opravný prostředek. Pokud příslušný orgán opravnému prostředku nevyhoví v plném rozsahu, rozhoduje o podaném opravném prostředku soud.
11
Pokud návrh na zahájení řízení o povolení vkladu nemá předepsané náležitosti, katastrální úřad vyzve navrhovatele , aby do určité doby nedostatky odstranil a pokud tak neučiní, katastrální úřad řízení zastaví. Den povolení vkladu vyznačí katastrální úřad zápisem ve spisu a na přezkoumávané listině (např. kupní smlouvě) dobu podání návrhu a skutečnost, že ke vkladu (výmazu) došlo. 5.2
Záznam Je úkon katastrálního úřadu, který nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti. Záznamem se zapisují práva k nemovitostem, která vznikala se nebo zanikala: - ze zákona, - rozhodnutím státního orgánu (soudu, stavebního úřadu apod.), - příklepem licitátora ve veřejné dražbě, - na základě právní skutečnosti (např. vydržení, odstoupení od smlouvy, zánik právnické osoby apod.), - vlastnické právo k nemovitosti získané z privatizovaného majetku. Záznam provede katastrální úřad do 30 dnů po doručení státního orgánu nebo jiné listiny , tvořící podklad pro záznam.
5.3
Poznámka Je úkon katastrálního úřadu, který také nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti. Má pouze signalizační (informační) charakter, jehož smyslem je upozornit toho, kdo chce získat věcné právo k nemovitosti na možné právní vady nemovitosti. Zápis poznámkou u nemovitosti ještě neznamená omezující možnost nakládat s předmětem smlouvy Vyznačení plomby a přezkoumání náležitostí listin se při vkladu,záznamu i poznámce provede stejným způsobem.
V Brně 11. 11. 2012
12
