Kamila Svobodová Zemědělství na jižní a jihovýchodní Moravě v polovině 19. století ve světle stabilního katastru

Kamila Svobodová | Zemědělství na jižní a jihovýchodní Moravě v polovině 19. století ve světle stabilního katastru

1

Kamila Svobodová

Zemědělství na jižní a jihovýchodní Moravě v polovině 19. století ve světle stabilního katastru

2

3

Obsah Úvod7 Přírodní a klimatické podmínky

11

Prameny16 Literatura20 Stabilní katastr

24

Obyvatelstvo a rolnické usedlosti

33

Hospodářské zvířectvo

54

Zemědělské kultury a parcely

74

Druhy a rozloha jednotlivých kultur

74

Parcely84 Pěstované plodiny

90

Hospodářské soustavy

130

Zemědělské práce

139

Závěr145 Resumé152 Rejstříky154 Prameny a literatura 4

156 5

Úvod Předkládaná práce si klade za cíl vytvořit plastický obraz moravského zemědělství ve čtyřicátých letech 19. století, v době, kdy doznívalo staletí trvající období těžké úmorné ruční práce na poli, kdy výnos stačil pouze k vlastnímu samozásobení hospodářství. Do osevních postupů se zaváděly nové plodiny (luštěniny, okopaniny a pícniny), pomalu se zlepšovala technika obdělávání půdy, zvyšovaly se stavy hospodářského zvířectva i výnosy polních plodin, nejdříve v úrodných oblastech, později v těch méně úrodných. Připravovaly se tak velké změny, ke kterým došlo ve druhé polovině 19. století v souvislosti s politickými, sociálními a hospodářskými reformami, jdoucími ruku v  ruce s  technickým pokrokem a  industrializací země, kdy začala zemědělská produkce venkova zásobovat potravinami vznikající a rozvíjející se průmyslová centra moderních měst. Zatímco problematika zemědělství v předchozím období 18. století je již do značné míry zpracována v pracích starších badatelů, jako jsou nebo byli Josef Křivka,1 František Lom,2 Vratislav Šmelhaus3 nebo Vlastimil Vondruška,4 obdobím první poloviny 19. století se v minulosti zabývali sice titíž autoři, ale již v omezené míře, kdy sledovali pouze vývoj osevních ploch jednotlivých zemědělských plodin nebo hospodářských soustav na  teritoriálně úzce vymezených územích, v podstatě pouze na dominikálu, případně podali obecný popis zemědělských prací a používaného zemědělského nářadí, a to navíc jen v Čechách, Morava zůstala až na drobné zmínky v jejich pracích zcela opomenuta.5 Lze sice samozřejmě na ni české reálie do značné

6

1

KŘIVKA, Josef: Skladba osevu zemědělských plodin v poddanských hospodářstvích na roudnickém panství v 18. století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 65–84; Zadlužení poddanského zemědělství na roudnickém panství v 18. století. Praha 1986.

2

LOM, František:Vývoj osevních ploch obilnin a sklizní od 16. století v Čechách. Sborník Československé akademie zemědělských věd 2, 1957, s. 161–172; Historický vývoj osevních ploch plodin v Čechách od roku 1756. Sborník Československé akademie zemědělských věd. Historie a muzejnictví 3, 1957, s. 43–48.

3

ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje zemědělství v Českých zemích v období 1750–1850. Vědecké práce Zemědělského muzea 19, 1979, s. 37–62.

4

VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 1781–1848. Hospodářské dějiny 17, 1989, s. 7–69.

5

KŘIVKA, Josef: Průměrná roční produkce obilovin v Čechách v první polovině 19. století. Československý časopis historický 31, 1983, s. 378–391; LOM, František: Vývoj osevních postupů a soustav hospodaření v českých zemích. Metodologická studie. Vědecké práce Zemědělského muzea 13, 1973, 85–140; ŠMELHAUS, Vratislav: Výrobní situace velkostatkového i selského hospodářství v českých zemích ve 30. a 40. letech 19. století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 149–176; VONDRUŠKA, Vlastimil: Problematika homogennosti zemědělských výrobních oblastí v Čechách v 1. polovině 19. st., Hospodářské dějiny 12, 1984, s. 379–401.

7

míry také vztahovat, ale konkrétní údaje chybí. Co se týče druhé poloviny 19. století, která byla dobou obrovského rozvoje nejen průmyslu, ale i zemědělství, je už situace jiná. V Čechách je toto téma poměrně kvalitně zpracováno především Leošem Jelečkem či Jiřím Šoušou,6 Morava má podrobnou práci Eduarda Alberta.7 Poslední větší práce o dějinách zemědělství vyšla v roce 2010 a jejími autory jsou Magdalena Beranová a  Antonín Kubačák.8 Tato kniha navazuje na starší práci Antonína Kubačáka z roku 1994.9 Období let 1620–1848 však tato obsáhlá publikace plná obrázků věnuje pouhých třicet stran, které pochopitelně stačí pouze na nejzákladnější informace. Období první poloviny, přesněji řečeno druhé čtvrtiny, 19. století, doba, kdy se připravovaly významné změny v  tomto nezastupitelném oboru lidské činnosti, byla tedy doposud v  naší historické vědě značně opomíjena a stále ještě chybí jakýkoliv ucelenější popis stavu zemědělství v  té době především na  Moravě, přestože se zachoval vynikající pramen pro jeho poznání, jakým jsou vceňovací operáty stabilního katastru, které více či méně podrobně popisují obraz naší země ve 40. letech 19. století, a to nejen velikost a vzhled obcí a daňové zisky z nich pro stát, ale především stav a fungování zemědělské výroby, jež byla v té době stále ještě hlavním výrobním odvětvím, z nějž plynuly zisky do státní pokladny. Výsledkům prací na přípravě stabilního katastru v našich zemích se doposud systematičtěji věnoval pouze Vladimír Kůš, který však tyto prameny zpracoval pouze s  ohledem na  Čechy a  navíc neúplně, a  to hlavně proto, že ve  svém bádání vycházel pouze ze sumářů (Tabelární přehledy oceňovacího operátu ...), takže jeho práce nepostihuje všechny aspekty zemědělské výroby v operátech zachycené, jako byly např. velikosti rodin a  domácností, velikosti hospodářských usedlostí ne pouze názvy hospodářů či užívané hospodářské soustavy.

Obálka vázaného vceňovacího operátu stabilního katastru. MZA v Brně, fond D 8, obec Mikulov, okres Mikulov, inv. č. 1727, kt. 637.

Smyslem předkládané práce je analýza stavu zemědělství v  polovině, přesněji řečeno ve čtyřicátých letech, 19. století, kdy probíhaly na Moravě vceňovací práce stabilního katastru s následnými reklamacemi a vytvářením sumářů až do roku 1852. Právě výsledky těchto prací, vceňovací operáty, jsou hlavním pramenem této práce, která si klade za cíl zaplnit mezeru v bádání a navázat na práce starších badatelů o tomto tématu. Měla by alespoň částečně doplnit poznání stavu zemědělství na Moravě v krátkém, dosud téměř nezpracovaném, období a  také napomoci objasnit příčiny zásadních změn a vývojových tendencí, k nimž v této době a v době následující docházelo. Proto jsou těžištěm předkládané práce kapitoly, popisující počet obyvatel, domů a rodin, velikosti hospodářství a  četnost jednotlivých jejich druhů, stejně jako dobové názvy

jednotlivých kategorií hospodářů, dále pak stav hospodářského zvířectva a způsoby jeho chovu a výživy. Nedílnou součástí práce je analýza jednotlivých zemědělských kultur a  jejich procentuální zastoupení v produktivní půdě zkoumaného území Moravy, průzkum zastoupení jednotlivých bonitních tříd různých kultur, výpočty velikosti parcel v jednotlivých okresech. Na tuto kapitolu navazuje obsáhlý popis všech hlavních a častěji zastoupených doplňkově pěstovaných plodin, jejich výnosy a teritoriální zastoupení, a také kapitola týkající se hospodářských soustav tehdy užívaných, jejich různých modifikací a variant, doplněná o popis obvyklých způsobů kultivace půdy a používaných nástrojů v daném období. Tato témata (s výjimkou výnosů hlavních druhů obilí a hospodářských soustav) dosud nejsou v naší odborné literatuře zpracována a pokud o nich najdeme více či méně podrobné zmínky, jedná se výhradně o údaje z prostředí Čech. Podrobnější informace z teritoria Moravy nalezneme pouze v pracích o dějinách jednotlivých obcí, komplexnější zpracování většího územního celku zatím chybí. Sledovaným územím je Brněnský kraj v hranicích jeho existence v letech 1850–1854, tedy„staré“ kraje Brněnský, Jihlavský a Znojemský. Na Moravě existovalo již od roku 1637 celkem pět krajů: Brněnský, Olomoucký, Hradišťský, Znojemský a  Jihlavský, největší kraj Olomoucký byl v  roce 1735 rozdělen na dvě části, na kraj Olomoucký a Přerovský. Tento stav pokračoval i po reformě krajské správy, uskutečněné císařským reskriptem z 23. ledna 1751, kdy bylo i nadále zachováno šest krajů. K další reformě pak došlo po roce 1848 a vstoupila v platnost 1. ledna 1850. Morava byla rozdělena na dva kraje Brněnský a Olomoucký, přičemž Brněnský tvořily bývalé kraje Brněnský, Jihlavský a Znojemský, kraj Olomoucký pak bývalé kraje Olomoucký, Přerovský a  Hradišťský. V  roce 1855 byla provedena další reforma (byla uvedena v  platnost 12. května 1855), která opět změnila počet moravských krajů ze dvou na šest.10 Jak je řečeno výše, předkládaná práce se věnuje stavu zemědělství na  území Brněnského kraje, jak existoval v letech 1850–1854, tzn. v hranicích „starých“ krajů Brněnského, Jihlavského a Znojemského. Nižšími, a pro tuto práci základními, jednotkami tu byly berní neboli daňové okresy (Steuerbezirke), které vznikly již v roce 1789 pro potřeby josefínského katastru, kdy byly vytvořeny jako obvody okresních berních výběrčí, kterými byly jednotlivé větší pozemkové vrchnosti, tehdy nově pověřené berní správou. Měly různě velkou rozlohu, od jedné obce až po obrovská dominia. V souvislosti s reformou krajské správy v roce 1850 došlo také k vytvoření nových berních okresů a  již vyměřené katastrální obce do  nich byly přerozděleny, na  zkoumaném území jich tak vzniklo celkem 32 (jejich seznam viz podrobně v příloze č. 1: Prameny). 11 Výjimku tvoří okresy Kyjov, Jevíčko, Moravská Třebová a  Svitavy, které sem v  této době patřily v podstatě pouze přechodně. Před i po letech 1850–1854 totiž spadaly do krajů jiných Hradišťského (Kyjov), resp. Olomouckého. V příslušných krajských sumářích jsou proto uváděny podle doby, ve které daný sumář vznikal. Proto pokud jsou v práci používány sumáře, vzniklé v letech 1850–1854, jsou celkové údaje z nich přepočítány tak, aby byly údaje ze zmiňovaných čtyř okresů vyloučeny. Pokud pomineme správní hledisko, jsou berní okresy velmi vhodné jakožto základní teritoriální jednotky pro účely této práce především pro svou velikost. Tvoří jakési mikroregiony v  rámci jednotlivých krajů a  lze tak s  nimi lépe pracovat. Jednotlivé obce v  rámci nich mají víceméně shodný či téměř shodný charakter, zastoupení jednotlivých druhů dobytka, skladba

6

JELEČEK, Leoš: Zemědělství a půdní fond v Čechách ve 2. polovině 19. století. Praha 1985; ŠOUŠA, Jiří: Ke zpracování zemědělských dějin let 1848–1918. Vědecké práce NZM 30, Praha 1993 (vyšlo 1995), s. 183–196.

7

ALBERT, Albert: Ekonomika moravského zemědělství ve  druhé polovině 19. století I–II. Prameny historie zemědělství a lesnictví 8, Praha 1970.

8

BERANOVÁ, Magdalena; KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010.

10

JANÁK, Jan; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Dějiny správy v Českých zemích do r. 1945, Praha 1996. s. 134, 160 a 273.

9

KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Českých zemích I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994.

11

POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy v Čechách před rokem 1848. Historická geografie 4, 1970, s. 133–134.

8

9

pěstovaných zemědělských plodin či způsobů obhospodařování produktivní půdy je podobná ne-li totožná. Jejich počet (32) je také velmi vhodný pro podrobnější popis teritoria, které čítalo na 750000 obyvatel v cca 1600 obcích, obhospodařujících asi 1000.000 ha produktivní půdy. Teritorium vymezené „velkým“ Brněnským krajem tvoří v podstatě dvě rozdílná území, teplejší a sušší jižní a jihovýchodní část a studenější a vlhčí část severní a severozápadní, jejichž přírodní podmínky a klima odráží mimo jiné i stupeň rozvinutosti zemědělství a skladbu pěstovaných plodin. V úrodnější jižní a jihovýchodní části, jak bude dále ukázáno, byl kladen důraz především na pěstování obilí, kterému byla věnována drtivá většina orné půdy, díky větším výnosům všech plodin tu byly i vyšší stavy dobytka. Co se týče technických inovací a zavádění zlepšených hospodářských soustav však bylo toto území spíše zaostalejší, hospodáři lpěli více na tradicích a vzhledem k úrodnosti své půdy, jejíž plody stačily k jejich „dobrému bydlu“, neměli potřebu sahat po novinkách a zkoušet nové postupy. Naopak méně úrodná a proto i chudší severní a severozápadní část sledovaného teritoria se sice vyznačovala nižšími výnosy zemědělských plodin a nižšími stavy hospodářského zvířectva, zato tu však panovala větší variabilita v pěstovaných plodinách, zaváděly se nové postupy v jejich pěstování a zkoušely se různě vylepšené hospodářské soustavy.

Přírodní a klimatické podmínky Vzhledem k  tomu, že předkládaná práce se zabývá poměrně rozsáhlým územím celé jižní a západní Moravy, které tvoří nesourodý celek s různými přírodními podmínkami, je nezbytné poněkud blíže popsat přírodní ráz a  klima sledovaného teritoria, se  kterými je zemědělství neodmyslitelně spojeno. Sledovaná část Moravy leží na území několika vrchovin, pahorkatin i nížin s různou nadmořskou výškou. Jako vrchoviny označujeme území s  členitějším povrchem, ležícím obvykle do  nadmořské výšky 900 m n. m., ve kterém se relativní výškové rozdíly mezi nejnižšími a nejvyššími body povrchu (např. dny údolí a okolními vrcholy) pohybují od 150 do 300 m, pahorkatiny mají mírně zvlněný povrch, ležící obvykle do nadmořské výšky 600 m n. m., s relativními výškovými rozdíly od 30 do 150 m, a nížiny se rozkládají na území do nadmořské výšky 300 m n. m. s výškovými rozdíly do 30 m. Protože všechny horopisné celky mají určitý rozptyl mezi nejnižšími a nejvyššími body povrchu, udává se u každého pohoří i nížiny tzv. střední (neboli průměrná) nadmořská výška. Celá Morava se nachází na  styku několika velkých horopisných jednotek Evropy, a  to České vysočiny na  severozápadě a  Karpat na  jihovýchodě. Na  jižní Moravu pak zasahuje výběžek Panonské pánve. Česká vysočina je součástí starých pohoří střední Evropy, které vznikly hercynským vrásněním v prvohorách (karbonu), na jižní Moravu zasahuje jihovýchodní okraj České vysočiny – Českomoravská soustava. K ní počítáme západní a část střední Moravy, Českomoravskou vrchovinu a Brněnskou vrchovinu. Českomoravská vrchovina, jak už sám název říká, se rozkládá zčásti v  Čechách a  zčásti na  Moravě. Na  Moravu zasahuje její východní část od  hranice mezi Čechami a  Moravou na západě až po čáru spojující Znojmo – Oslavany – Veverskou Bítýšku a Letovice na východě. Na  základě rysů povrchu se moravská část Českomoravské vrchoviny dělí na  menší horopisné celky. Na  západě při česko-moravské hranici zabíhá do  okolí Pozďátek malý výběžek Křemešnické vrchoviny s členitým povrchem, který má i sousední Javořická vrchovina v okolí Českého Rudolce, Studené a  Mrákotína. Je to nejvyšší část Českomoravské vrchoviny, má střední nadmořskou výšku 603,5 m n. m., její součástí jsou i Jihlavské vrchy s nejvyšším bodem Českomoravské vrchoviny Javořicí (837 m n. m.). Střed moravské části Českomoravské vrchoviny zaujímá rozlehlá Křižanovská vrchovina, která se rozprostírá se od Slavonic při moravsko-rakouské hranici na jihu až po Jihlavu a Žďár nad Sázavou

10

11

na severu a Křižanov a Velkou Bíteš na východě. Má střední výšku 541 m n. m. V jihozápadní části Křižanovské vrchoviny leží Dačická kotlina, protáhlá sníženina na horním toku Moravské Dyje, stále však v dosti velké nadmořské výšce, její dno leží ve střední výšce 527 m n. m. Západní část Křižanovské vrchoviny kolem horního toku řeky Jihlavy tvoří Brtnická vrchovina. Pramení v ní řada řek, zejména Moravská Dyje, Jihlávka, Brtnice, Želetavka, Jeviškovka a  Rokytná, střední výška je 578 m n. m. Východní část Křižanovské vrchoviny pak představuje Bítešská vrchovina o střední výšce 517 m n. m. Jihovýchodní část Českomoravské vrchoviny se nazývá Jevišovická pahorkatina (střední výška 414 m n. m.), na západě pahorkatiny leží mělká Jemnická kotlina (střední výška 486 m n. m.), východně od ní se nachází členitější Bítovská pahorkatina s povrchem v průměrné výšce 445 m n. m. Směrem na sever terén klesá do rozsáhlé Jaroměřické kotliny, jejíž dno leží v průměrné výšce 475 m n. m. Rozlehlá východní část Jevišovické pahorkatiny nese název Znojemská pahorkatina, což je členitá pahorkatina s plochým povrchem prořezaným hlubokými údolími řek Dyje, Jevišovky, Rokytné, Jihlavy a  Oslavy. Její povrch leží v  průměrné výšce 365 m a  m. Severovýchodní část Českomoravské vrchoviny tvoří Hornosvratecká vrchovina, s průměrnou výškou povrchu 580 m. n m. Na území Moravy se z ní nachází převážná část podcelku Žďárské vrchy se střední výškou 658 m n. m a celá Nedvědická vrchovina (střední výška 526 m n. m.). Brněnská vrchovina tvoří jádro Moravy v okolí Brna. Její západní část představuje protáhlá 3–10 km široká sníženina Boskovické brázdy, která probíhá od Moravského Krumlova na jihozápadě až k Moravské Třebové na severovýchodě, její povrch dosahuje střední výšky 354,6 m n. m. Protáhlým hřbetem zvaným Žernovická hrást je rozdělena na Oslavanskou brázdu na jihozápadě a Malou Hanou na severovýchodě. Další část Brněnské vrchoviny, vrchovina Bobravská, se dělí na tři menší celky, a to na Leskounskou vrchovinu na  jihozápadě, Lipovskou vrchovinu ve  středu a  Řečkovicko-kuřimský prolom na severovýchodě. Střední výšku má 316,7 m n. m. Severovýchodní část Brněnské vrchoviny tvoří masivní horopisný celek Drahanské vrchoviny, který na severovýchodě sahá až k příčné sníženině u Konice, střední výšku má 462,8 m n. m. Horopisně se dělí na  tři odlišné části, západní část vrchoviny mezi Boskovicemi, Blanskem a Brnem nazýváme Adamovská vrchovina, střední výška je 400 m n. m., ve středu Drahanské vrchoviny leží Moravský kras se střední výškou je 448 m n. m. a východní část Drahanské vrchoviny tvoří Konická vrchovina (střední výška 485 m n. m.).12 Karpaty jsou součástí mladých pohoří Střední Evropy, náleží k  pásemným pohořím, které se začaly vyvíjet koncem druhohor. Skládají se z  více pásem, z  nichž na  Moravu zasahují ze Slovenska a  Polska Vnější Západní Karpaty, současně před čelem vrásnících se Vnějších Západních Karpat vznikl pás Vněkarpatských sníženin. Vnější Západní Karpaty tvoří na  Moravě pás pahorkatin, vrchovin a  hornatin probíhající od  jihozápadu k  severovýchodu, od  moravsko-rakouské hranice u  Mikulova na  jihovýchodě až po Místek na moravsko-slezské hranici na severovýchodě. Dále je na Moravě dělíme na podsoustavy Jihomoravské Karpaty, Středomoravské Karpaty, Moravsko-slovenské Karpaty, Západobeskydské podhůří a Západní Beskydy, z nichž na námi sledovaném území leží Karpaty Jihomoravské a Středomoravské. Jihomoravské Karpaty představují jihozápadní část Vnějších Západních Karpat na jižní Moravě

12 DEMEK, Jaromír; NOVÁK, Václav a  kol.: Neživá příroda. Vlastivěda moravská, Země a  lid, Nová řada sv. 1, Brno 1992, s. 15–24.

12

v ohbí Dyje u Mikulova (střední výška 263,4 m n. m.), Středomoravské Karpaty jsou rozloženy mezi ohybem Dyje u Zaječí a Napajedelskou průrvou u Napajedel (střední výška 281,6 m n. m.). Tato podsoustava se dělí na čtyři navzájem odlišné celky, a to na dvě vrchoviny (Ždánický les a Chřiby) a na dvě pahorkatiny (Litenčická a Kyjovská pahorkatina). Ždánický les leží v jihozápadní části Středomoravských Karpat, střední nadmořská výška je 270,7 m n. m. Chřiby na něj navazují severovýchodně za údolím řeky Kyjovky (střední výška 342,6 m n. m.). Severně od Chřibů leží Litenčická pahorkatina, která tvoří severní část Středomoravských Karpat. Má ráz členité pahorkatiny o střední nadmořské výšce 293,7 m n. m.13 Vněkarpatské sníženiny tvoří pás, který se táhne od údolí Dyje na moravsko-rakouské hranici směrem k severovýchodu až k Ostravě. Jde o nejúrodnější zemědělskou oblast na Moravě, která se dělí na Západní a Severní (kolem Ostravy). Západní Vněkarpatské sníženiny začínají na jihozápadě u řeky Dyje na moravsko-rakouské hranici Dyjskosvrateckým úvalem, který se rozkládá mezi moravsko-rakouskou hranicí a  Brnem, jeho povrch vykazuje nadmořskou výšku 210 m n. m. Na severovýchodě na něj navazuje úzká a  protáhlá sníženina Vyškovské brány. Leží mezi Drahanskou vrchovinou na  severozápadě a  Litenčickou pahorkatinou na  jihovýchodě a  má střední nadmořskou výšku 226,5 m n. m. Na severovýchodě přechází Vyškovská brána do rozsáhlé sníženiny Hornomoravského úvalu, jenž je protažený od severozápadu k jihovýchodu až k Napajedlům. Její povrch má střední nadmořskou výšku 225,8 m n. m. Panonská pánev zasahuje na Moravu pouze okrajově, a to Dolnomoravským úvalem na hranici mezi Moravou, Slovenskem a Rakouskem. Povrch této sníženiny má střední nadmořskou výšku 183,2 m n. m. Osu sníženiny tvoří široká niva řeky Moravy spolu s nivou Dyje.14 Pro poznání přírodních podmínek daného území je nezbytné znát nejen jeho nadmořskou výšku, ale i  místní klima, tedy průměrnou (ale i  maximální a  minimální) teplotu a  množství srážek. Především teplota vzduchu je nejvýznamnějším klimatotvorným prvkem charakterizujícím prostředí, velikost změn teploty vzduchu určuje ráz života v přírodě. Roční chod teploty vzduchu na  Moravě není rovnoměrný, ale naopak značně proměnlivý. Nejchladnějším měsícem roku je převážně leden, ve  30 % případů však jím může být únor a v 18 % případů pak prosinec. Průměrná teplota v lednu klesá ve vrcholových partiích Žďárských a Jihlavských vrchů pod -5 °C, ostatní výše položené části Českomoravské a Drahanské vrchoviny mají lednové průměry kolem -6 °C. V  pahorkatinných částech Moravy se pohybují lednové průměry kolem -2 až -3 °C, Dyjskosvratecký a Dolnomoravský úval jsou teplejší než -2 °C. Nejteplejším měsícem je nejčastěji červenec, ve 23 % případů srpen a ve 14 % červen. Opět jsou nejstudenější vrcholy Žďárských a Jihlavských vrchů, které mají červencové průměry pod 15 °C, na Českomoravské a Drahanské vrchovině se setkáváme ve vyšších polohách s teplotami pod 16 °C, níže pak pod 17 °C, Znojemská a Litenčická pahorkatina mají průměrné teploty v červenci nad 18 °C a Dyjskosvratecký a Dolnomoravský úval včetně Ždánického lesa nad 19 °C. Nadmořská výška ovlivňuje roční chod teploty vzduchu i  jinak. Na  jaře leží často sněhová pokrývka ve  výše položených místech obvykle i  více zalesněných déle, a  působí tak na  snižování průměrných teplot, zatímco v úvalech jsou průměrné teploty dubna a října bezmála shodné, vyšší polohy Drahanské vrchoviny, Žďárské vrchy a  Jihlavské vrchy mají jaro o  1 °C chladnější. K významné charakteristice území patří i údaje o teplotních extrémech.

13

Tamtéž, s. 29–31.

14

Tamtéž, s. 37 - 38.

13

Rozdílem denní maximální a minimální teploty vzduchu je denní amplituda teploty, která je výrazným odrazem působení reliéfu terénu, slunečního záření i  oblačnosti a  rychlosti větru na rozkyv teploty. Průměrná denní maxima teploty vzduchu se pohybují v  létě ve  vrcholových polohách Žďárských a Jihlavských vrchů kolem 17 °C, s ustupující výškou hodnota průměrného denního maxima rychle roste, takže na  většině území Českomoravské a  Drahanské vrchoviny kolísá mezi 21 a 22 °C a v úvalech překračuje hodnotu 25 °C. Průměrná denní minima jsou zejména v zimních měsících výrazně závislá na typu reliéfu. Ve vrcholových polohách Hrubého Jeseníku a  Moravskoslezských Beskyd klesají na  -10 °C. Od  těchto hodnot se příliš neliší ani hodnoty často zaznamenávané v členitém vrchovinném terénu, v oblasti úvalů se tato hodnota pohybuje kolem -5 °C. V létě jsou minima závislá především na nadmořské výšce a v nejvyšších polohách Moravy se pohybují kolem 7 až 8 °C a v úvalech i nad 13 °C. Mezi důležité charakteristiky území patří také zahájení, ukončení a trvání období s určitou denní teplotou, k výpočtu těchto charakteristik se využívá stoupajících a klesajících částí křivky ročního chodu teploty, přičemž nejčastěji jde o datum nástupu, ukončení a trvání období s průměrnou denní teplotou větší nebo rovnou 0, 5, 10, 15 °C. Průměrná denní teplota vzduchu 0 °C. charakterizuje nástup a konec vlastní zimy. V průměru se trvání zimního období pohybuje v úvalech kolem 55 dnů, začíná koncem druhé prosincové dekády a končí v polovině února, ve vrchovinách se však délka tohoto období prodlužuje až o 20 dnů, začíná koncem prvé dekády prosince a končí posledními únorovými dny. Velké vegetační období, v němž začínají jednoduché projevy života rostlin a jež znamená taky nástup jara a konec podzimu, je charakterizováno průměrnou denní teplotou 5 °C a vyšší. V úvalech jaro začíná v druhé dekádě března, ve vrchovinách koncem března, podzim končí v úvalech v prvé polovině listopadu, ve vrchovinách na jeho počátku. Průměrnou denní teplotou 15 °C a více je určeno letní období. To začíná na jižní Moravě v druhé dekádě května a končí v polovině září (asi 120 dnů), ve vrchovinách ale začíná až v druhé dekádě června a končí již v druhé dekádě srpna, trvá tedy jen kolem 60 dnů. 15 Kromě teploty můžeme za rozhodující ukazatel podnebí považovat srážky, jsou totiž určujícím činitelem při vývoji vegetace, jsou proto významné zvláště z hlediska zemědělského, vodohospodářského a technického. Velká vertikální členitost Moravy i její geografická poloha umožňující různou intenzitu atlantských i  středomořských vlivů způsobuje značné rozdíly v  rozložení srážkových úhrnů. Vliv nadmořské výšky na rozdělení srážek se projevuje jen u vyšších pohoří obklopujících Moravu na severu a východě, na ostatní území mají kromě ní vliv na množství srážek také návětří a závětří horských překážek. Nízké srážky zaznamenáváme v  dešťovém stínu, např. ve  východních částech Českomoravské vrchoviny, v  částech Brněnské vrchoviny, a  především v  Drnholecké pahorkatině, na kterou navazuje prakticky celá jižní Morava až po Brno.

Srovnáme-li srážkové úhrny odvozeně, tedy s vyloučením místních vlivů, se srážkami skutečně naměřenými, obdržíme relativně suché a relativně vlhké oblasti. Asi o 30 % méně srážek, než by skutečně příslušelo podle nadmořské výšky, spadne v jižní části Dyjskosvrateckého úvalu, větší srážkové úhrny (asi o 30 až 60 %) mají naopak některé části Hrubého Jeseníku, a zvláště Moravskoslezské Beskydy, ani jedny však neleží na sledovaném území.16 Z  uvedeného vyplývá, že území „velkého“ Brněnského kraje se skládalo ze dvou odlišných oblastí. Jižní a jihovýchodní část, kterou můžeme vymezit od západu na východ Znojemskou pahorkatinou, Dyjsko-svrateckým úvalem, Vyškovskou bránou, Jihomoravskými Karpaty, Dolnomoravským úvalem a Ždánickým lesem, byla teplejší, měla delší vegetační období (cca 240 dnů), když, jak již bylo řečeno, jaro zde začínalo (a stále začíná) ve druhé dekádě března a podzim končil (a stále končí) v první polovině listopadu, letní období zde trvalo od druhé dekády května až do poloviny září (asi 120 dnů), zatímco chladnější zbytek území, vymezený především Českomoravskou a Brněnskou vrchovinou, měl vegetační období asi o měsíc kratší (cca 210 dnů), jaro začínalo koncem března a podzim končil na počátku listopadu, a léto tu bylo kratší dokonce o polovinu, když začínalo až ve druhé dekádě června a končilo již ve druhé dekádě srpna. Teplejší jižní část zkoumaného území také vykazovala méně srážek, což bylo způsobeno jak nižší nadmořskou výškou, tak také faktem, že její část ležela v tzv. srážkovém stínu, a proto zde spadlo až o 30 % méně srážek, než by skutečně příslušelo podle nadmořské výšky. Chladnější část naopak vykazovala díky své vyšší nadmořské výšce vyšší srážkové úhrny. Závěrem můžeme proto konstatovat, že jižní a  jihovýchodní část se vyznačovala teplejším a sušším klimatem a také vyšší úrodností půdy, což mělo za následek, jak bude dále ukázáno, vyšší výnosy všech plodin, které umožňovaly tamním obyvatelům chovat vyšší počty hospodářského zvířectva. Ve skladbě zemědělských plodin byl kladen důraz především na obiloviny, ostatní plodiny byly pěstovány pouze v menší míře (i přes své vyšší výnosy) či jen doplňkově. Co se týče technických inovací a zavádění zlepšených hospodářských soustav, však bylo toto území méně rozvinuté, hospodáři lpěli více na tradicích a vzhledem k úrodnosti své půdy, jejíž plody jim zajišťovaly poměrně vysokou životní úroveň, neměli potřebu zavádět do  polních prací novinky a zkoušet nové postupy. Severní a severozápadní zbytek území měl chladnější a vlhčí klima a tím pádem také méně úrodnou půdu, což způsobovalo nižší výnosy zemědělských plodin a ve svém důsledku také nižší stavy hospodářského zvířectva. Lze zde však nalézt větší variabilitu v  pěstovaných plodinách a zdejší hospodáři byli také příznivěji nakloněni novým postupům v pěstování plodin a rovněž častěji zaváděli na svých polích různě vylepšené vícehonné hospodářské soustavy.

Pomineme-li tyto vlivy závětří a návětří na srážky, zjišťujeme v horských oblastech poměrně plynulé přibývání srážek s výškou. Na Moravě vzrůstají měsíční úhrny srážek plynule do výšky asi 400 m n. m. v chladné části roku asi o 8 mm na 100 m, v teplé části o 12 až 15 mm na 100 m, od 400 m do 550 m však dochází k poklesu průměrných měsíčních úhrnů, méně v zimě, více v létě. S rostoucí nadmořskou výškou do 750 m n. m. dochází opět k přibývání srážek v zimě asi o 5 až 7 mm na 100 m, v létě kolem 10 až 12 mm na 100 m výšky, poté následuje další pokles úhrnů s výškou zejména v letních měsících od 750 do 900 m n. m.

15

14

Tamtéž s. 131 - 136.

16

Tamtéž, s. 138 - 140.

15

1) Topografie - jsou popsány přírodní podmínky obce, její celková rozloha, v mnoha případech i stručné dějiny. 2) Hranice katastrální obce - s podrobným popisem, kudy procházejí. Jsou zde vyjmenovány také okolní obce s uvedením světových stran, na kterých se vzhledem k popisované obci nacházejí. 3 Obyvatelstvo - počty obyvatel podle pohlaví na základě posledního soupisu, zpravidla z roku 1843 (pokud je uveden počet obyvatel z  roku 1840, je většinou hned vedle příp. na  jiném místě operátu doplněn i počet z roku 1843), dále počet „der Wohnparteien“ neboli domácností, počty hospodářů nebo rodin (je to vždy výslovně uvedeno), kteří se živí zemědělstvím, řemesly spolu se zemědělstvím, řemesly a ničím z uvedeného, průměrný počet a druh čeledi ve větších hospodářstvích a obvyklá i sváteční strava a nápoje obyvatel.

Prameny Základním pramenem této práce jsou vceňovací operáty Stabilního katastru, pro Brněnský a Olomoucký kraj uložené v Moravském zemském archivu v Brně, ve fondu nesoucím značku D 8 a název Stabilní katastr - Vceňovací operáty. Ty jsou přes svou jedinečnou hodnotu dosud stále ještě málo zpracovaným pramenem, který by si pro ohromné množství informací, jež obsahuje, v budoucnu jistě zasloužil edici. Dnes jsou využívány snad pouze badateli, zabývajícími se dějinami jednotlivých obcí, pro které přinášejí nepřeberné množství údajů o vzhledu té které obce v pevně stanovené době, na počátku 40. let 19. století. Lze zde nalézt jak podrobnosti o obyvatelstvu, množství a  způsobu chovu dobytka, nejbližším trhu, tak i  skladbu půdního fondu obce, jednotlivé zemědělské kultury, pěstované plodiny a jejich ceny, způsoby obdělávání půdy a posloupnost polních prací. Jsou zde obsaženy také podrobnosti o lesním fondu a druzích dřevin rostoucích v lesích příslušných k obci či podrobnosti o výnosech z jednotlivých zemědělských kultur. U každé větší obce je také seznam řemeslníků či protoprůmyslových podniků (většinou palírny, mlýny či cihelny), které v obci fungovaly, často spolu se základními údaji o jejich velikosti (např. počet zaměstnanců či množství ročně spotřebovaného obilí). Takto podrobně byly ve své době zpracovány všechny obce téměř celé habsburské monarchie (s výjimkou Uher a Lombardie), je v nich tedy zafixován obraz velkého území tak, jak vypadalo během asi čtyřiceti let, kdy byl stabilní katastr zpracováván. Na základě těchto operátů byly dále zpracovány okresní a krajské sumáře, v nichž jsou kromě informací o lesích, o kterých předkládaná práce nepojednává, také souhrnné přehledy o rozlohách zemědělských kultur i jednotlivých zemědělských plodin včetně výnosů z nich. Kvalitním pramenem jsou také statisticko-topografické sumáře s podrobnostmi o počtu obyvatel a způsobu jejich obživy, dále domů, rodin a dobytka, jež bohužel dnes nelze plně využít, protože se dochovaly pouze neúplně. Z výše uvedeného vyplývá, že vceňovací operáty stabilního katastru jsou výborným pramenem nejen pro dějiny zemědělství, ale i  průmyslu a  hospodářství vůbec, dále také pro dějiny obyvatelstva či dějiny sociální. Jednotlivé obce jsou seřazeny v abecedním pořadí podle svých českých názvů, takže se prolínají obce kraje Brněnského a Olomouckého. Pro bližší rozlišení obcí se stejným jménem je uveden okres, ve kterém ležely v roce 1971, kdy tento fond revidovala, uložila do kartonů a pořídila nový inventář D. Matoušová (poprvé tento fond uspořádal v roce 1951 Z. Láznička). Za operáty jednotlivých obcí následují jednotlivé zemské a krajské sumáře, opět pro oba kraje. Každý vceňovací operát (das Steuerschätzungsoperat nebo také Katastralschätzungselaborat) se skládá ze tří částí. V první části, která má charakter úvodu, je na více stránkách podle následujícího schématu podán detailní popis všeobecného přírodního, hospodářského a sociálního stavu obce k danému roku. Toto schéma obsahuje následujících 14 okruhů otázek: 16

4) Stav dobytka - komisaři byli povinni sami zjišťovat stavy dobytka.17 Jsou zde uvedeny počty kusů jednotlivých druhů domácího zvířectva, rasy a jejich původ, způsob chovu, strava a jejich počet ve větších hospodářstvích. Počet hovězího dobytka je rozdělen podle užitku zvířat (tažní voli, býci na chov, krávy na mléko a mladý dobytek), u ovcí podle plemena (šlechtěné, pološlechtěné a nešlechtěné). 5) Řeky a  potoky - jejich využití, eventuálně zjištění, kde se bere pitná voda pro obyvatelstvo a dobytek. 6) Ulice a cesty - popis jejich stavu a informace, kdo za něj odpovídá. 7) Místa trhu - je uvedeno místo nejbližšího trhu, jeho vzdálenost v čase i mílích, často i způsob prodeje nadbytku obilí (odkud a kdy sem jezdí podomní obchodníci). 8) Kultivovaná, nekultivovaná a  nepoužitelná půda - v  podobě soupisu, příp. tabulky. Poté je uveden poměr těchto druhů půdního fondu (1:1000). 9) „Die Grunderzeugnisse“ - jsou vypočítány jednotlivé druhy kultur a  u  každé je uvedeno, jaké plodiny a v jakém množství jsou tam pěstovány. 10) Půdní kultury - jsou popsány způsoby, jak se jednotlivé kultury obdělávají a kdy, např. termíny stříhání vinic, vinobraní, doby setí a  žní. Často jsou popsány druhy nářadí, používaného při jednotlivých pracích. 11) Kvalita a cena „der Grunderzeugnisse“ - jednotlivé produkty jsou oceněny podle jejich kvality a je také uvedeno, proč mají některé produkty lepší kvalitu a jiné horší. Rovněž se zde zmiňuje, kterých produktů je v obci dost, příp. nadbytek, a které se musí kupovat. 12) Počet hospodářství - uvedeny jsou počet a  velikost všech druhů usedlostí, zahrnuti jsou i bezzemci a hospodáři na dominikálu, ale také další domy v obci, škola, fara, hospoda, obecní dům, vrchnostenské budovy atd. 13) Domy - jejich počet, vzhled a způsob stavby, někdy jsou obsaženy i zmínky, jestli jsou domy pojištěny proti požáru a jejich počet, příp. název pojišťovny. 14) Průmysl - jsou uvedeny počet a druh řemesel, speciální zemědělské činnosti, jako např. chov včel nebo bource morušového. Jsou vyjmenovány protoprůmyslové podniky, často palírna, pivovar, pila nebo mlýn, s podrobnostmi, např. kolik má palírna zaměstnanců a kolik alkoholu ročně vyrobí (nebo kolik spotřebuje obilí či brambor), příp. počet a druh složení mlýna.

17

MORITSCH, Andreas: Der Franziszeische Kataster und die dazugehörigen Steuerschätzungsoperate als wirtschafts- und sozialhistorische Quellen. East European Quaterly 3, 1969, s. 442.

17

Druhá část operátu se věnuje vlastnímu vceňování pozemků. U každé kultury je uveden počet bonitních tříd, u každé třídy osevní postup a výnos jednotlivých plodin na jedno jitro (v měřicích, metrických centech nebo mázech podle druhu plodiny). Vše je podrobně vysvětleno, sled jednotlivých plodin po sobě, způsob úhoření, způsob počítání výnosu. Tato část je ukončena datem sepsání protokolu a podpisem komisařů. Třetí část operátu obsahuje podrobné protokoly o jednotlivých pracích, zejména o  vypočítávání hrubého a  čistého výnosu, o  cenách v roce 1824, který byl hlavním měřítkem při vypočítávání peněžního výnosu jednotlivých produktů, více či méně rozsáhlý protokol lesní, protokoly o existenci či neexistenci robot a konečný protokol čistého výnosu ve formě tabulky. Vceňovací operáty jednotlivých obcí byly v  této práci využity především pro analýzu počtu obyvatel a hospodářských zvířat, velikostí a druhů zemědělských usedlostí a podrobné informace o osevních postupech, způsobu obdělávání půdy a pěstování plodin, zejména vinné révy. Bohužel se však nedochovaly vceňovací operáty všech zkoumaných obcí, u  téměř poloviny okresů nějaká obec chybí. Většinou se ale jedná pouze o jednu až dvě obce, přičemž základní údaje o nich se dají vyhledat v jiných pramenech, případně literatuře. U okresů Moravský Krumlov a Znojmo je mezera větší, u Moravského Krumlova chybí osm obcí z  50, což je 16 %, a  u  okresu Znojmo je podíl chybějících obcí ještě markantnější, je to 14 obcí ze 73, tedy 19 %. Podrobnější informace o  chybějících obcích viz v  kapitole Obyvatelstvo a rolnické usedlosti - tabulka č. 1 nebo v příloze č. 1.

širokou publicistickou činnost. Prameny, uložené v jejím fondu, mají proto spíše charakter vzdělávací, jsou zde uloženy různé návody a rady na zlepšení způsobů obdělávání půdy, zavádění nových plodin, hnojení a vůbec zlepšení výnosů nebo výsledky anket o různých tématech. Fond Místodržitelství obsahuje písemnosti Moravskoslezského zemského gubernia (1786– 1849) a Moravského místodržitelství (1850–1880) a kromě mnohých jiných záležitostí se okrajově týkají i stavu a rozvoje zemědělství v té době. Část z nich jsou písemnosti, týkající se již zmiňované hospodářské společnosti, dále bychom tu našli informace o chovu dobytka či výsledky žní. Celkově se zde nacházejí prameny, týkající se rozvoje zemědělství na  Moravě z  období 60. let 18. století – 80. let 19. století. Informace, které se v nich nalézají, mají spíše roztříštěný charakter, navíc pocházejí z různých dob. Vzhledem k tomu, že předkládaná práce pojednává o stavu moravského zemědělství v úzce vymezeném období (40. léta 19. století), je v podstatě pro jejich útržkovitý a neúplný charakter nelze využít.

Částečně může údaje o  chybějících obcích nahradit statisticko-topografický sumář, uložený v kartonu 1411 (inv. č. 3470), který byl ale zpracován v roce 1846, a proto existuje zvlášť pro kraj Brněnský, Znojemský a  Jihlavský. Dochoval se však pouze sumář brněnský, jihlavský a znojemský chybí. Ani kraj Brněnský však není kompletní, v sumáři chybí údaje pro větší část okresu Ždánice. Navíc vzhledem k  tomu, že se oba nejhůře zachované okresy nacházely v  kraji Znojemském, nelze jej pro doplnění údajů o těchto okresech využít. Úvod vceňovacího operátu. MZA v Brně, fond D 8, obec Mikulov, okres Mikulov, inv. č. 1727, kt. 637.

Pro analýzu celkové rozlohy zemědělských kultur a  jednotlivých druhů plodin, jejich výnosy a ceny pak byly použity sumáře pro Brněnský kraj s rozlohami a výnosy z jednotlivých zemědělských kultur, uložené v kartonech 1414 a 1415 (inv. č. 3472), sumáře s rozlohami a výnosy všech hlavních druhů plodin v kartonech 1412 a 1413 (inv. č. 3471) a sumář s cenami plodin v jednotlivých obcích, uložený v kartonu 1409 (inv. č. 3468). Informace o rozvoji zemědělství v první polovině 19. století podávají také prameny ze dvou fondů Moravského zemského archivu v Brně, z fondu Hospodářské společnosti a Místodržitelství, jak dále zjistíme, jsou však pro tuto práci v podstatě nevyužitelné. Fond Hospodářská společnost obsahuje písemnosti „Moravsko-slezské společnosti pro povznesení orby, přírodo- a zeměvědy“ (tzv. Ackerbaugesellschaft), která vznikla v roce 1811 spojením Moravské a  Slezské hospodářské společnosti (její předobraz, tzv. Agricultur-Societät, vznikla už v roce 1769). Tato společnost měla za úkol podporovat průmysl a zemědělství, šířit vědecké poznatky mezi hospodářskými pracovníky a  starat se o  zlepšení zemědělské a  průmyslové výroby. V roce 1814 vznikla v rámci ní sekce pro chov ovcí a v roce 1816 pomologický spolek. V letech 1816 - 1818 bylo založeno spolkové Františkovo muzeum, společnost zajišťovala také

18

19

Neméně důležitou pro předkládanou práci je také literatura, týkající se chovu hospodářských zvířat ve sledované době. Jsou to zejména práce Eduarda Alberta o ekonomice moravského zemědělství a  vývoji živočišné výroby na  Moravě,22 které sice zpracovávají období až druhé poloviny 19. století, ovšem s jistým přesahem do doby starší. Albert navíc uvádí stará plemena hospodářských zvířat a jejich teritoriální rozšíření, bohužel již zde nenajdeme způsob chovu nebo ustájení. Přínosné jsou také příspěvky dalších autorů o chovu jednotlivých druhů hospodářských zvířat,23 především „Historie chovatelství“ autorů Vladimíry Růžičkové a Miroslava Čeňka, vydaná v roce 2010 Národním zemědělským muzeem v Praze, která je sice spíše souborem historických fotografií z fotoarchivu muzea k danému tématu, obsahuje však v každé kapitole cenný popis vývoje chovu jednotlivých zvířat.24

Literatura Ani tato práce by se samozřejmě neobešla bez stávající odborné literatury, věnující se podrobně jednotlivým tématům, zde obsaženým. Bylo nutno prostudovat nejen literaturu, týkající se dějin zemědělství, hospodářských dějin, vývoje obyvatelstva v našich zemích, ale i literaturu pojednávající o katastrech, vývoji pěstování jednotlivých plodin, chovu hospodářských zvířat, vývoji zemědělských soustav či základní práce o vývoji správy, daňové soustavy nebo o přírodních a klimatických podmínkách Moravy. Podrobněji se teď zmíníme o nejdůležitější literatuře pro tuto práci, seznam veškeré použité literatury je přiložen na jejím konci. Práce o dějinách zemědělství obecně nejsou nijak četné, nejnovější z nich vyšla, jak již bylo zmíněno, v roce 2010, a je pouze přepracovanou starší verzí knihy Antonína Kubačáka „Dějiny zemědělství v českých zemích I.“ z roku 1994. Stále ještě ceněnou prací jsou „Dějiny zemědělského průmyslu“ z pera Václava Vilikovského,18 které vyšly v roce 1936, a na něž částečně navázal až František Lom v  roce 1972.19 Přínosná je také studie Zdeňka Tempíra o  zemědělství ve „Studiích o technice v českých zemích v letech 1800–1900“ z roku 1983.20 Zatím poslední práce o tomto tématu se objevila, jak již bylo řečeno, v roce 1994, vydal ji Antonín Kubačák, který má být rovněž autorem avizované a dosud nevydané syntézy zemědělských dějin.21 Všechny tyto práce mají bohužel jeden společný rys, a to, že se věnují spíše zemědělství českému a nikoli moravskému. Drtivá většina krajových odlišností a podrobností pochází z teritoria Čech, Morava je zmiňována jen výjimečně. Literatura o dějinách hospodářství pojednává o zemědělství bohužel pouze okrajově. Za zmínku stojí snad jen nejnovější práce kolektivu autorů pod vedením Ivana Jakubce a  Zdeňka Jindry o dějinách hospodářství v českých zemích v 19. a na počátku 20. století, do níž napsal kapitolu o zemědělství již zmiňovaný Antonín Kubačák. Bohužel se zde z valné většiny věnuje období druhé poloviny 19. století a  o  období předchozím uvádí na  necelých čtyřech stránkách pouze ty nejzákladnější informace. Z prací, objevivších se v posledních deseti letech, už lze uvést pouze vysokoškolské učebnice obecných hospodářských dějin Františka Stellnera a Jozefa Faltuse, které jsou však jen novějšími přepracovanými a doplněnými verzemi starších prací, a zemědělství věnují také jen minimum prostoru.

18

VILIKOVSKÝ, Václav: Dějiny zemědělského průmyslu v Československu od nejstarších dob až do vypuknutí světové krise hospodářské. Praha 1936.

19

LOM, František: Přehled dějin zemědělské výroby v českých zemích. Praha 1972.

20

TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. In: Jílek F. (ed.), Studie o technice v českých zemích 1800 - 1918 I, Praha 1983, s. 29 - 89.

21

KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Českých zemích I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994.

20

Také kapitola o pěstování zemědělských plodin by byla neúplná bez odborné literatury, vztahující se speciálně k jednotlivým druhům plodin. Zatímco o starých odrůdách obilí toho mnoho napsáno nebylo, neboť články o pěstování hospodářských plodin v první polovině 19. století se téměř výhradně věnují skladbě osevu obilí především na dominikálu, ne však jeho odrůdám,25 v literatuře, věnované luskovinám,26 okopaninám,27 zelenině28 či technickým plodinám,29 najdeme vždy kapitolu, věnovanou původu těchto rostlin, starým odrůdám či ideálním podmínkám pro jejich pěstování. Odborná literatura je také důležitá pro kapitoly o hospodářských soustavách a zemědělských pracích vůbec, a to především práce Františka Loma a Vlastimila Vondrušky, k nimž však musíme samozřejmě přiřadit i články z pera Josefa Křivky a Vratislava Šmelhause. Využití těchto prací však přináší mnohé problémy. František Lom, jehož práce jsou základem pro poznání fungování a  vývoje hospodářských soustav, se zabývá úzce vymezeným teritoriem statků v majetku rodu Schwarzenberků (Třeboň, Krumlov, Lovosice, Březnice a Marklín), případně teritoriální vymezení práce neuvádí vůbec, a také vymezení časové je pouze neurčité,

22 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství ve druhé polovině 19. století I – II. Prameny historie zemědělství a lesnictví 8, Praha 1970; týž, Vývoj živočišné výroby na Moravě v 18. století. Sborník Vysoké školy zemědělské, řada A, Brno 1964, s. 607 - 620. 23

BERAN Zdeněk: Krmivová základna v soustavě českého zemědělství 1750 – 1938. Prameny a studie 11, ČSZM 1978, s. 60; LOUDIL, Lumír: Vývoj plemenářské práce a chovatelských podmínek v živočišné výrobě v Čechách (období 1750 - 1870) I. část. Vědecké práce Zemědělského muzea 12, 1972, s. 123 - 174; ŠAFRÁNEK, Karel: Chov koz. Chrudim 1899.

24 RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství v českých zemích. Z fotoarchivu Národního zemědělského muzea Praha. Praha 2010. 25 KŘIVKA, Josef: Průměrná roční produkce obilovin v Čechách v první polovině 19. Století. Československý časopis historický 31, 1983, s. 378 - 391; týž, Skladba osevu zemědělských plodin v poddanských hospodářstvích na roudnickém panství v 18. Století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 65 – 84; LOM, František: Historický vývoj osevních ploch plodin v Čechách od roku 1756. Sborník Československé akademie zemědělských věd, Historie a muzejnictví 3, 1957, s. 43 - 48. Informace o starých odrůdách obilí najdeme in: KUBAČÁK, Antotnín: Dějiny zemědělství v Českých zemích I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994; MOUDRÝ, Jan; VLASÁK, Jan: Pšenice špalda (Triticum spelda L.) alternativní plodina. Praha 1996. 26 FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování fazolu polního, fazolu zahradního a  čočky jedlé. Praha 1994; HOSNEDL, Václav; HOCHMAN, Miroslav: Základy pěstování hrachu. Praha 1994. 27

BARTOŠ, Václav: Řepa a její zušlechtění. Praha 1904; BENC, Stanislav: Cukrová repa. Bratislava 1960; KLEČKA, Alois; KUNZ, Emil: Krmná řepa. Praha 1948; KODYM, Stanislav: Pěstování cukrové řepy. Praha 1947; KOSAŘ, Jiří: Krmná řepa. Praha 1985; RYBAČÁK, Václav: Cukrovka. Praha 1985; KUTNAR, František: Malé dějiny brambor. Pelhřimov 2005; RYBAČÁK, Václav: Brambory. Praha 1988; ZAVADIL, Slavomír: Z počátků pěstování řepy v českých zemích. Vědecké práce Zemědělského muzea 18, 1979, s. 103 - 142; týž, Nejstarší odrůdy cukrovky a  přehled vývoje ve  šlechtění řepy. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 125 - 148.

28

PETŘÍKOVÁ, Kristína a kol.: Zelenina. Pěstování, ekonomika, prodej. Praha 2006.

29 FÁBRY, A. a  kol.: Olejniny. Praha 1992; BECHYNĚ, Miroslav: Základy pěstování máku. Praha 1993; BECHYNĚ, Miroslav; KADLEC, Timoteus; VAŠÁK, Jan a kol.: Mák. Praha 2001; KUBÁNEK, Vladimír: Olejniny. Praha 1992; BOOTH, Martin: Konopí: dějiny. Praha 2004; MOJŽÍŠ, Bohumír: Len, jeho historie, pěstování, zpracování a užití. Praha 1988; RUMAN, Michal: Konopí: staronový přítel člověka. Chvaleč 2008; ŠTAUD, Jindřich: Základy pěstování přadného a olejného lnu. Praha 1997.

21

neboť pojednává o době druhé poloviny 18. a celého 19. století.30 Výjimečně uvádí jako milník rok 1848 (pro zavádění střídavé hospodářské soustavy na rustikálu). Jeho dílo, stejně jako dílo Vratislava Šmelhause, však musíme z hlediska metodologického považovat pro téma vývoje hospodářských soustav za zásadní. Vlastimil Vondruška naopak ve  svém bádání vychází z  drobných sond a  studiem menších celků se snaží vytvořit síť, pokrývající celé Čechy.31 Sám však uvádí, že pro vypracování obecných závěrů je třeba podrobnějšího studia jednotlivých oblastí Čech. Vratislav Šmelhaus, jehož práce jsou velmi přínosné kromě tématu již zmiňovaných hospodářských soustav také pro výzkum teritoriálního rozšíření jednotlivých plodin a jejich odrůd, je odborníkem zejména na historické postupy zemědělských prací a zvláště na druhy starého zemědělského nářadí.32 Josef Křivka, stejně jako ostatní autoři, vychází především ze situace na  dominikálu, takže význam jeho prací spočívá spíše v možnosti srovnávání údajů.33 Pro všechny autory je pak typické, že se zabývají pouze Čechami a Morava je v jejích pracích opomenuta. Ve  svých pracích, co se týče údajů ze čtyřicátých let 19. století, vycházejí navíc většinou z  dobové Schnabelovy Statistiky,34 výjimečně pak z  Kůšova Stabilního katastru,35 zpracovávajícího pouze teritorium Čech. Pro Moravu jim jsou jediným pramenem Schwoyovy a Wolneho Topografie.36 Také o katastrech existuje několik základních prací, které můžeme rozdělit na několik skupin. Nejstarší práce o stabilním katastru vznikaly jen pár let po ukončení práce na něm a jsou to především články Christiana d’Elverta, který jako první u nás studoval nejen katastry, ale především vývoj daňového systému se zaměřením na Moravu a Slezsko,37 a také práce Josepha Wesseleho, jenž se zabýval monarchií jako celkem.38 Na  ně pak navazují statistické práce

Heinricha Caesara Weebera ze druhé poloviny 19. století39 a práce Aloise Šimka z roku 1918.40 Přímo z pramenů vychází ve své „Nauce o rakouském katastru“ František Novotný,41 velmi kvalitně je také zpracováno heslo „Katastr“ v Ottově slovníku naučném.42 Druhá skupina prací Romana Sandgrubera o našich katastrech pochází ze druhé poloviny 20. století, jsou to však často spíše práce kartografické s „povinným“ historickým úvodem. Spíše než podrobnosti o vceňování pozemků v nich objevíme do nejmenších detailů dovedený popis vyměřování a vytváření katastrálních map.43 Jedinou prací, která se věnuje výlučně stabilnímu katastru, je „Stabilní katastr“ Vladimíra Kůše.44 Tato práce vychází z tzv. Tabelárních přehledů oceňovacího operátu Stabilního kastastru v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, uložených v roce 1983, tj. v době vzniku práce, v Ústředním archivu geodézie a kartografie v Praze, věnuje se však pouze Čechám a obsahuje také jen údaje, které autor excerpoval z příslušných sumářů, ostatní prameny, vztahující se k tomuto katastru zcela pomíjí. Za další skupinu můžeme považovat práce vycházející po roce 1945 v Rakousku, z nichž velmi přínosná je zejména agrární statistika monarchie,45 která však pojednává o  celé habsburské monarchii ze statistického hlediska, takže zatímco se o plochách a výnosech pěstovaných plodin či o počtech chovaného dobytka dovíme podrobnosti pro celé 19. století, další, pro tuto práci neméně důležité skutečnosti, jako způsoby pěstování či chovu, zde bohužel nenalezneme. Tato práce však obsahuje cenné informace o vytváření stabilního katastru v celé monarchii. O využití přímo vceňovacích operátů stabilního katastru pak pojednává článek Andrease Moritsche, který se věnuje jak jejich podrobnému popisu, tak i možnostem využití tohoto pramene pro potřeby hospodářských či sociálních dějin. 46 Za  zmínku stojí také příslušná část monografie o habsburské monarchii v letech 1848 - 1819 z roku 1973 z pera Aloise Brussatiho, věnovaná hospodářskému vývoji soustátí.47 Její využití pro potřeby této práce je však značně omezené, neboť pojednává striktně o období druhé poloviny 19. století a Čechám a Moravě jsou tu navíc věnovány pouhé tři stránky. Také ostatní kapitoly této práce se opírají o starší odbornou literaturu, byť není v tomto úvodu přímo zmiňována, protože není samozřejmě možné věnovat se podrobně všem citovaným publikacím a článkům.

30

LOM, František: Organisace zemědělského podniku před rokem 1848. Zprávy Ústavu zemědělské ekonomiky Vysoké školy zemědělské v Brně 20, Brno 1948; týž, Soukromá ekonomika v době zemědělských krizí 19. století v Čechách. Praha 1930; týž, Vývoj osevních ploch obilnin a sklizní od 16. století v Čechách. Sborník Československé akademie zemědělských věd 2, 1957, s. 161 - 172.; týž, Vývoj osevních postupů a soustav hospodaření v českých zemích. Metodologická studie. Vědecké práce Zemědělského muzea 13, 1973, 85 - 140.

31 VONDRUŠKA, Vlastimil: Problematika homogennosti zemědělských výrobních oblastí v  Čechách v  1. polovině 19. st.. Hospodářské dějiny 12, 1984, s. 379 - 401; týž, Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 1781 – 1848. Hospodářské dějiny 17, 1989, s. 7 - 69; týž, Zemědělská revoluce na rustikálu v 1. polovině 19. století. Sborník historický 31, 1985, s. 83 - 140. 32 ŠMELHAUS Vratislav, Výrobní situace velkostatkového i  selského hospodářství v  českých zemích ve  30. a  40. letech 19. Století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 149 - 176; týž, Základní problémy vývoje zemědělství v Českých zemích v období 1750 – 1850. Vědecké práce Zemědělského muzea 19, 1979, s. 37 - 62. 33 KŘIVKA, Josef: Hospodaření českého sedláka ze středních Čech ve 2. polovině 19. století. Praha 1994; týž, Skladba osevu zemědělských plodin v poddanských hospodářstvích na roudnickém panství v 18. století, Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 65 - 84.

39 WEEBER, Heinrich Caesar: Die Landgütter Mährens und Schlesiens nach ihren resp. Besitzern und Culturspfächen. Brünn 1857; týž, Die Landtäflichen und Lehen-Güter im Markgrafthum Mähren und Herzogthum Schlesien. Brünn 1864; týž, Das Markgrafthum Mähren nach seinen landwirtschaftlichen Verhältnissen im weiteren Sinne, statistisch skiziert. Brünn, 1873; týž, Der Grossgrundbesitz und die Naturalproduction von Mähren und oest. Schlesien. Brünn 1877. 40

ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru země Moravskoslezské. strojopis, Brno 1918.

41

NOVOTNÝ, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových. Praha 1911.

42

Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, čtrnáctý díl. Kartel - Kraj, Praha 1998.

34 SCHNABEL Georg Norbert, Tafeln zur Statistik von Böhmen. Eine Sammlungtabellarischer Übersichten der Areal- und Bevölkerungs-, der Industrie- und Cultruverhältnisse Bohmens, nach ihrem neusten Zustande. Prag 1848.

43 BOGUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. Století. Praha 1961; MAŠEK, František: Pozemkový katastr. Praha 1948; POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy v Čechách před rokem 1848. Historická geografie 4, 1970, s. 131 - 143.

35 KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19.století z pohledu oceňovacího operátu. Praha 1983.

44 KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19. století z pohledu oceňovacího operátu. Praha 1983.

36 SCHWOY, Franz Josef: Topographische Schilderung des Markgraftum Mähren 1 – 3. Prag - Leipzig - Wien 1786–1794; WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert 1 - 6, Brünn 1835 –1842.

45 SANDGRUBER Roman, Österreichische Agrarstatistik 1750–1918. HOFFMANN, Alfred: Matis herbert (ed.), Wirtschaftsund Sozialstatistik Österreich - Ungarns II. Wien 1978.

37 d'ElLVERT, Christian: Zur Oesterreichischen Finanz-Geschichte, mit besonderer Rücksicht auf die böhmischen Länder, Schriften der historisch-statistischen Section der k.k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde 25, Brünn 1881.

46

38

22

WESSELY, Joseph: Österreichs Grundsteuer – Kataster. Wien 1865.

MORITSCH, Andreas: Der franziszeische Kataster und die dazugehörigen Steuerschätzungsoperate als wirtschafts- und sozialhistorische Quellen. East European Quaterly 1969, s. 438 - 448.

47 BRUSATTI, Alois: Die wirtschaftliche Entwicklung, WANDRUSZKA, Adam; URBANITSCH, Peter: Habsburgermonarchie 1848 – 1918. Band 1, Wien 1973.

23

Přípravné práce na novém katastru započaly již v roce 1810, kdy byla nejvyšším kabinetním dopisem ze dne 21. srpna ustavena dvorská komise pro úpravu daně pozemkové v  čele s tajným radou a komořím hrabětem Kristiánem Wurmserem. Práce komise však byla pozdržena následkem válečných událostí a jejím výsledkem bylo vydání císařského patentu ze dne 23. prosince 1817 o zavedení stabilního katastru.52

Patent císaře Františka I. z 23. prosince 1817 o zavedení stabilního katastru. MZA v Brně, fond D 8, kt. 1405.

Stabilní katastr Snaha státu o podrobné popsání pozemkového majetku poddaných a s ní související pokusy o  co nejpřesnější vyměření berních povinností sílily v  našich zemích od  poloviny 17. století stejně jako moc státu tyto dávky vybírat. Po lánových rejstřících a prvních katastrech, tereziánském a josefínském, se v první polovině 19. století začalo v téměř celé monarchii (s výjimkou Uher a Lombardie) pracovat na katastru novém, který měl podle přání tehdy panujícího císaře Františka I. vydržet na „věčné časy“, a proto byl nazván „stabilní“ - trvalý, v rakouských zemích se však dodnes označuje také jménem jeho tvůrce „Franziszeiche Kataster.“ Vzhledem ke své podrobnosti se stal tento katastr velmi důležitým pramenem pro poznání hospodářství a zvláště zemědělství a průmyslu v době svého vzniku. Pro komplexnější poznání významu tohoto pramene je důležité nahlédnout jak do obsahu patentu císaře Františka, kterým byl tento katastr zaveden, tak i do způsobu jeho realizace, především do procesu vytváření vceňovacích operátů jednotlivých obcí. Jen tak poznáme, jak zodpovědná práce na něm byla odvedena, a doceníme konkrétnost a podrobnost údajů v něm obsažených. Předchůdcem stabilního katastru byl, jak již bylo řečeno, katastr josefínský, který však platil pouze velmi krátkou dobu, jeho vytváření ale v mnohém souviselo s pozdějším katastrem stabilním, a proto nelze pominout základní informace o něm. Práce na josefínském katastru probíhaly v letech 1785–1789. Katastr vešel v platnost 1. listopadu 1789, už 1. května 1790 však byla jeho platnost pozastavena a v roce 1792 byl na nátlak šlechty částečně zrušen.48 Problémem bylo především zdanění dominikálu, které se šlechtě nelíbilo, takže pro vrchnostenskou půdu byl opět zaveden systém katastru tereziánského. Takto upravený elaborát byl nazván katastr tereziánsko - josefský. 49 V roce 1819 pak bylo na jeho bázi vytvořeno tzv. provizorium daně pozemkové, které zůstalo v platnosti až do vzniku katastru nového.50 Od roku 1817 se totiž již začal vytvářet nový katastr - stabilní, a protože práce na něm byly zdlouhavé, bylo nutné, než by vešel v platnost, zavést nějaká prozatímní pravidla vybírání pozemkové daně, proto bylo vydáno 1. května 1819 poučení k tomuto patentu, které provizorium zavedlo.51

48

SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik 1750 - 1918. HOFFMANN, Alfred; MATIS, Herbert (ed.): Wirtschaftsund Sozialstatistik Österreich - Ungarns II., Wien 1978, s. 30.

49

MAŠEK, František: Pozemkový katastr. Praha 1948, s. 14.

50

SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik, s. 31.

51

POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy v Čechách před rokem 1848. Historická geografie 4, 1970, s. 133.

24

52

ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru země Moravskoslezské. strojopis, Brno 1918, s. 1.

25

§ 1 Dani pozemkové podléhají užitky z půdy i budov.

§ 14 Ocenění pozemků a budov se vykoná bez ohledu na povinnosti majitele ke třetí osobě, ať jsou tyto povinnosti čistě osobní nebo jsou zajištěny hypotékou (dluhy, peněžní služby, naturální dávky, roboty).

§ 2 Dani pozemkové podléhá veškerá půda plodná v poměru ke zpeněžení sklizně, které bylo možno dosáhnout obyčejnou pílí.

§ 15 Vyměřování, mapování a odhad provádějící úřady a osoby obdrží podrobné návody, jejichž ustanovení, pokud to bude zapotřebí, budou uveřejněna oběžníky.

§ 3 Užitek z budov bude podroben pozemkové dani. Výtěžek se počítá tak, jako by byl pozemek obhospodařován před zastavěním a zvětšuje se o činži, kterou budova poskytuje, nebo poskytnout může.

§ 16 Výsledky měření a odhadu se vyloží, aby mohly zainteresované osoby proti nim podat námitky ještě před rozvržením daně. O námitkách, pokud budou oprávněny, bude definitivně rozhodnuto.

§ 4 Daň pozemková bude vyměřována podle čistého výtěžku.

§ 17 Podle výsledků měření a odhadů opravených po reklamačním řízení bude každoročně podle potřeby státu rozvržena pozemková daň tak, že každá země, kraj, okres, obec a každý držitel pozemku nebo domu zaplatí státu ze sta čistého výtěžku podíl (procento) odpovídající úhrnné daňové sumě.

Zde je jeho stručný obsah:53

§ 5 Za čistý výtěžek se považuje výnos produktivní plochy při obyčejném způsobu hospodaření, docílený v letech obyčejné úrodnosti, zmenšený o výlohy za zpracování, osetí, ošetřování a sklizeň. § 6 Při budovách budou od výtěžku odečteny udržovací výlohy. § 7 Čistý výtěžek pozemků a domů se zjistí po zaměření, zmapování a ocenění. § 8 Měření provedou vědecky vzdělaní a prakticky vycvičení zeměměřiči vojenského i civilního stavu. § 9 Pro každou obec se vyhotoví samostatná mapa, v níž se znázorní obvod a ohraničení obce, uvnitř pak každá plocha odlišná kulturou, držitelem, přirozenou nebo umělou hranicí, topografickou polohou, tvarem, ve stanoveném měřítku. § 10 Odhad vykonají v každém okrese zvláště ustanovení komisaři s hospodářským vzděláním, spravedliví, nestranní, znalí místních poměrů. § 11 Budou postupovat podle § 4, 5 a 6 a vyšetří, kolik bonitních tříd se rozeznává u ploch rolí, luk, pastvin, vinohradů, lesů v přirozeném složení půdy dotyčné obce, kolik celkem průměrně vynáší za rok určitá plošná jednotka té které kultury a její třídy při obyčejném způsobu hospodářství a při obyčejně pěstovaných plodinách, a jakou peněžní částkou lze výtěžek hodnotit. Jak veliké jsou provozovací výlohy, a jak veliký je tedy čistý výtěžek, když se tyto výlohy odečtou. § 12 Podle §11 stanovený tarif pro určitou plošnou jednotku každé kultury a její třídy se upotřebí při zjišťování čistého výtěžku jednotlivých pozemků každého držitele v obci připadajícího na jejich celkovou plochu. § 13 Odhad budov se provede parifikací stavebních částí a zjištěním výnosu činže.

53

26

§ 18 Změny nastalé během času v osobě držitele, velikosti jeho držby budou zjišťovány a vedeny v patrnosti, aby byla pozemková daň vždy vybírána od skutečného držitele reality a podle skutečné její velikosti. § 19 Při živelných pohromách (odplavení, propadnutí, sesutí pozemku, zboření domu) se pozemek navždy zničený vyloučí ze zdanění. § 20 Držiteli pozemku při živelných pohromách dočasně úplně nebo částečně zničeného se povolí dočasně úplná nebo částečná sleva pozemkové daně. § 21 Naproti tomu budou zdaněny nově přibylé objekty (naplaveniny, nové budovy). § 22 Od pozemkové daně se neosvobozují držitelé pozemků a domů. Naproti tomu nepodléhají dani: Plochy, které nelze žádným způsobem vzdělávat (skaliska, veřejné silnice, řeky kanály), hřbitovy, pokud slouží k pohřbívání, státní budovy, kostely, kasárny, nemocnice. § 23 Vzhledem k potřebě a všestranné výhodě tohoto opatření (měření) je žádoucí, aby veškeré práce rychle postupovaly, a aby k nim bylo použito veškerých prostředků v plné míře. § 24 Protože by práce, kdyby se měly provádět zároveň ve všech zemích říše (německých a italských), vyžadovaly mnoho času, nákladů a pomocníků, vykonají se v jednotlivých zemích postupně. § 25 Vyhrazujeme si ustanovení pořadí zemí, v nichž má být upravena pozemková daň a úřadů, jimž bude svěřeno vedení. § 26 Země, ve kterých bude nový berní systém nejprve proveden, budou používat výhod v tomto zákonu uvedených; správná kvóta daně, připadající na zem, však bude určena až po provedení ve všech zemích, kdy bude teprve její vzájemný poměr správně vyšetřen.

Kopie patentu je uložena v Moravském zemském archivu v Brně (dále jen MZA), kt. 1405, inv. č. 3463, při překladu do češtiny je přihlédnuto k překladu Aloise Šimka, Z minulosti pozemkového katastru, s. 2 - 4.

27

Se soupisem pro stabilní katastr se začalo ještě v roce 1817 v Dolních Rakousích přípravnými pracemi. Nejdříve probíhalo vyměřování, jehož výsledkem byla pro každou obec katastrální mapa v měřítku 1:2880 s odpovídajícími parcelními protokoly, po měření následovalo ocenění jednotlivých pozemků.54 Dolní Rakousy se staly první zemí Habsburského soustátí, kde byl celý katastr vyhotoven, podle zkušeností zde získaných se pak postupovalo dále. Dalo by se tedy říci, že byly jakými pokusným králíkem, pozemková daň vyměřená v rámci stabilního katastru zde začala platit už v roce 1835. Předmětem zdanění byl pozemek zde zvaný parcela, pro který byl určen čistý výnos. Zaměření, zobrazení, sepsání a  popsání pozemků mělo být provedeno jednotně v  téměř celé monarchii (kromě Uher a Lombardie), bylo proto postupováno podle předem vyzkoušených zásad. Byla vybudována trigonometrická síť, pro každou katastrální obec byla zeměměřiči zhotovena samostatná katastrální mapa vyhotovená v měřítku 1 : 2880 (1 palec = 40 vídeňských sáhů), v  níž byly znázorněny hranice obce a  veškeré pozemky, lišící se od  sebe různým držitelem, kulturou, užíváním a pod. Zobrazené pozemky byly označeny parcelními čísly, oproti číslům topografickým, užívaným v katastru josefínském. Měřičské práce prováděly osoby vojenské, ale také civilisté, a to zejména v pozdější době, kdy se tyto práce rozrůstaly a vyžadovaly si množství pracovních sil.55 Indikační skica stabilního katastru. MZA v Brně, fond D 9 Stabilní katastr – indikační skici, obec Přibice, okr. Židlochovice, sign. 2077, kt.493.

informacemi Aloise Šimka pro Moravu a Slezsko,57 pro Čechy pak byly údaje převzaty z Ottova slovníku naučného,58 přičemž souhlasí s ostatními našimi pracemi o tomto tématu, v této kapitole zmiňovanými.

země

počátek ukončení mapování mapování

vceňování

daňová platnost

Dolní Rakousy

1817

1835

1835

1835

Korutany

1818

1828

1842

1844

Krajina

1818

1828

1842

1844

Štýrsko

1819

1825

1842

1844

Přímoří

1817

1843

1844

1844

Horní Rakousy

1822

1830

1844

1845

Salzburg

1822

1830

1844

1845

Dalmácie

1823

1848

1852/56

1852

Morava

1824

1836

1852

1852

Slezsko

1824

1836

1852

1852

Čechy

1826

1843

1860

1860

Halič

1844

1854

nedokončeno

nedokončeno

Bukovina

1854

1856

nedokončeno

nedokončeno

Tyroly

1855

1860

nedokončeno

nedokončeno

Základy organizace berní správy vytýčilo poučení k  císařskému patentu o  novém katastru z 1. května 1819 (současně ustanovilo i provizorium pozemkové daně), přičemž byl do značné míry převzat systém vytvořený josefínským katastrem. Ten vytvořil v roce 1789 úřady krajských a  okresních berních výběrčí, přičemž obvody krajských výběrčí byly totožné s  obvody krajů, obvody okresních berních výběrčí byly pro tento účel nově vytvořeny. Pro jednotlivé větší pozemkové vrchnosti, které zde byly pověřeny berní správou, byly vytvořeny různě velké berní okresy.

Celá akce, která započala, jak již bylo řečeno, v roce 1817 v Dolních Rakousích, trvala celých 42 let a skončila v roce 1860 v Tyrolsku. Morava byla mapována v letech 1824–1836, Království české nezávisle na ní v letech 1826–1843. Následující tabulka znázorňuje postup prací v jednotlivých zemích, jak zeměměřičských tak vceňovacích. Za základ jsou brány údaje Romana Sandgrubera,56 které však jsou pro naše země nepřesné a místy zavádějící, proto byly doplněny

Došlo tak k  situaci, že proti zcela malým okresům o  jedné katastrální obci stála obrovská dominia, což se samozřejmě odrazilo i  v  organizaci těchto úřadů, která byla složitější než u úřadů malých. Tyto berní okresy byly stejně jako kraje převzaty pro účely již zmiňovaného berního provizoria i pro budoucí stabilní katastr. Obvody berních okresů zůstávaly stejné, provizorium pozemkové daně se vztahovalo na katastrální obce vytvořené josefínským katastrem, pro katastr stabilní byly katastry obcí nově vyměřovány.59 V roce 1850 pak byly vytvořeny nové berní okresy zcela bez souvislostí s vrchnostenskou správou a již vyměřené katastrální obce byly do nich přerozděleny.60

57

ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru. s. 22.

54

SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik, s. 31.

58 Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. čtrnáctý díl. Kartel - Kraj. Praha 1998, s. 68.

55

MAŠEK, František: Pozemkový katastr. s. 16 - 17.

59

POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy. s. 133 - 134.

56

SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik. s. 132.

60

JANÁK, Jan; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Dějiny správy v Českých zemích do r. 1945. Praha 1996, s. 273.

28

29

Cirkulář „Popsání obecních hranic ku konci pozůstávajícího katastru“ z 11. října 1826. MZA v Brně, fond D 8, kt. 1405.

Mapa Moravy s vyznačením daňových okresů. MZA v Brně, fond D 8, kt. 1405.

I v novém katastru tak zůstávala základní berní jednotkou katastrální obec, za niž se považovalo území, které již bylo berní obcí v josefínském katastru. Kde bylo v hlavní berní obec spojeno více obcí, jednotlivé obce se zaměřily zvlášť. Odchylka od  tohoto ustanovení byla povolena pouze v případě, že berní obec měla méně než 500 jiter, nepravidelný tvar (např. pás táhnoucí se podél druhé obce), byla uzavřena uvnitř druhé obce, nebo když byl pozemek jedné obce obklopen pozemky obce druhé. Při úpravě hranic obcí však nesměly být dotčeny hranice berních okresů, pokud dělila okresní nebo dokonce zemská hranice katastrální území nějaké obce, byla obec připojena k tomu okresu nebo kraji, kam spadala větší část jejího katastru.61 Na  Moravě a  ve  Slezsku bylo změřeno celkem 3724 obcí, které byly zakresleny na  17.181 mapových listech, pro celou monarchii to bylo celkem 164357 mapových listů. Průměrný roční výkon jednoho geometra byl 3625 ha, denní výkon asi 24 ha. Měření včetně triangulace stálo na  Moravě a  ve  Slezsku 1.359.000 zlatých, v  rakouských zemích celkem činily náklady asi 36000000 zlatých. Obce samotné platily materiál a figuranty.62 Po  kartografických pracích následovalo oceňování pozemků neboli parcel, prováděné podle prováděcího nařízení vydaného v  roce 1825 pro Dolní Rakousy, které bylo na  ostatní země převedeno v  téměř nezměněné podobě. Oceňování pozemků prováděli odhadní komisaři pod vedením odhadního inspektora spolu se zástupci obcí a místních úřadů, komisaři měli být poctiví, nezaujatí a přesní a měli dobře rozumět polnímu a  lesnímu hospodářství, jedna odhadní komise byla určena pro obvod asi 12 - 15 čtverečních mil.63 Na pomoc této komisi bylo pro každou berní obec (Steuer-Gemeinde) zřízeno obecní představenstvo v čele s obecním představeným (purkmistrem nebo starostou) a 6 členy výboru (Ausschussmänner). Mělo se tak stát volbou, která by k  těmto funkcím povolala osoby, požívající důvěry sousedů, dobře obeznámené s místními poměry v pozemkové držbě.64 Nad činností odhadních komisařů bděli odhadní inspektoři.65

Převod čtverečních sáhů na metrickou soustavu. MZA v Brně, fond D 8, kt. 1405.

Odhadní komise vycházely z  katastrální mapy, vyhotovené pro tento katastr, na  níž si komisaři zjistili kulturu každého pozemku, na  místě porovnali jakost různých pozemků téže kultury a třídili je podle jakosti.66 Pozemky různých zemědělských kultur nebo části rozdělené potoky, veřejnými cestami, oplocené nebo obehnané zdí, tvořily na mapě samostatné parcely. Zahrady musely mít výměru nejméně 25 čtverečních sáhů, menší zahrady se spojily se stavebními parcelami. Hliniště, pískovny a lomy musely mít více než 50 čtverečních sáhů, aby tvořily samostatné parcely. Sousedící domy téhož držitele tvořily různé parcely, pokud měly různá domovní čísla.67 Komisaři vyšetřovali střední cenu pro parcelu u každé plodiny, zapisovali hrubý výnos sklizně

a převáděli jej na peníze. Zjišťovali provozní náklady a z toho počítali čistý výnos, který určovali pro každou třídu. Při určování hrubého výnosu sklizně se braly v potaz příznivé, nepříznivé a normální okolnosti. Pro určení peněžní hodnoty sklizně se považoval za normální rok 1824, který byl nejlevnějším rokem z  padesátiletí 1774 až 1824.68 Nakonec se zjišťovalo procento, kterým by se měl hrubý výnos redukovat na čistý a ten se zapisoval do výkazu pro katastrální obec a do sumárního výkazu pro odhadní okres. Odhadní komise zjistila druhy kultur v obci, zařadila všechny pozemky do bonitních tříd a vyznačila vzorové pozemky v mapě a klasifikačním protokolu. Po dokončení prací ve svém obvodu předala komise výsledky odhadnímu komisaři, který měl na starosti reklamace. Následující reklamace se dělily na reklamaci všeobecnou a na reklamaci soukromých zájemců. Obsah vyhlášky o ní se měl v dotyčné obci vybubnovat, vyhlásit z kazatelny a vyvěsit. Představený obce (starosta nebo purkmistr) pak měl mít mapy a protokoly vždy pohotově k nahlédnutí. Všeobecnou reklamaci vznášela obec. Starosta a výbor si měli všímat popisu obecních hranic, druhů zemědělských kultur, sazeb, počtu tříd a čistého výnosu. Po sepsání obecních stížností se přistoupilo ke stížnostem individuálním, které zájemci podávali u starosty do protokolu před dvěma členy výboru. Starosta měl pobízet obecní výbory a  držitele pozemků, aby si důkladně prohlédli výsledky měření a vceňování a aby v případě nesrovnalostí podávali reklamace. Ty se vyřídily buď přímo nebo po vyšetření na místě. Rozhodnutí o vyřízení vydal okresní úřad starostovi s opravenými archy držitelů, kteří podali stížnost, s  poučením, že se v  případě nesouhlasu mohou naposledy odvolat k zemskému finančnímu ředitelství.69 V každé zemi obstarávala agendu zemská komise pro pozemkovou daň, které podléhaly krajské komise pro úpravu daně a inspektoráty. Zemská komise měla na Moravě sídlo v Brně v Kounicově paláci (dnes rektorát Masarykovy univerzity) a  v  jejím čele stál zemský president Antonín Bedřich hrabě Mitrovský, jeho zástupcem byl Wolfgang rytíř z Manneru, dvorní rada.70 Krajské komise byly zřízeny v  každém kraji pro vedení katastrálních záležitostí. Předsedal jim krajský hejtman nebo jeho zástupce, pod jehož vedením obstarával záležitosti politické krajský komisař, záležitosti mapovací místoředitel, odhadní práce pak hospodářský inspektor. Technické spisy zasílala zemská komise přímo mapovacímu místořediteli a ten je postupoval inspektorům. Krajské komise měly dozírat na zaměřování a určování hranic obcí a parcel, vyžadovat potřebnou asistenci od představitelů okresů a obcí a oznamovat případy nesprávného postupu. V roce 1827 byla dvorská komise pro úpravu daně pozemkové jako samostatný orgán zrušena a její agendu převzala c.k. spojená dvorská kancelář, zemská i krajské komise na Moravě byly při té příležitosti zrušeny a agendu převzala zemská vláda.71 Na  úschovu operátů katastru pozemkové daně byly 21. prosince 1822 zřízeny dekretem dvorské komise pro úpravu daně pozemkové v jednotlivých zemích archivy map, které zahájily činnost od  1. listopadu 1824. Rozhodnutím ze dne 12. března 1833 pak byl zřízen ústřední archiv, v němž byly uloženy všechny operáty trigonometrické triangulace, litografické otisky

61

ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru. s. 23 - 24.

62

Tamtéž, s. 22.

63

BOGUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. Století. Praha 1961, s. 55.

64

POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy. s. 135.

68

SANDGRUBER Roman, Österreichische Agrarstatistik, s. 31.

65

MAŠEK, František: Pozemkový katastr. s. 17.

69

BOGUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření. s. 55.

66

BOGUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření. s. 55.

70

ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru. s. 9 - 10.

67

ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru. s. 27 - 28.

71

Tamtéž, s. 14 - 15 a s. 19.

30

31

Tabulka s přehledem hrubého a čistého peněžního výnosu v obci. MZA v Brně, fond D 8, obec Hustopeče, okres Hustopeče, inv. č. 2485, kt. 898.

katastrálních map ze všech zemí, opisy elaborátů měřických a vceňovacích, a vzorový dolnorakouský sáh se spisy o definitivním stanovení jeho délky a porovnání s mírou metrickou. Působnost archivů byla stanovena až v roce 1826 dekretem dvorské komise z 18. listopadu, archivní instrukce byla vydána 6. července 1841. Archiváři vyřizovali nejen záležitosti archivu, dohlíželi i  na  práce evidenční a  reklamační, které pod jejich dohledem prováděli geometři v zimních měsících podle směrnic o reklamaci z 28. července 1829.72 Práce na  stabilním katastru, které začaly mapováním Dolních Rakous v roce 1817, postupovaly vpřed jen pomalu. Mapování všech korunních zemí bylo dokončeno až v roce 1860, oceňování výnosů ale ještě stále chybělo v Haliči, Bukovině, Tyrolsku a Vorarlbergu. Určení kultur a poměru výnosů odpovídalo v každé korunní zemi skutečně v té době nalezenému stavu, ale ceny pocházejí z  roku 1824. Právě fakt, že vceňovací práce vycházely částečně z právě platných poměrů a částečně z poměrů několik let až desetiletí starých, činil jednotlivé zemské katastry těžko srovnatelnými. V Haliči a Tyrolích, kde probíhaly měřící práce v letech 1854 až 1860, nebylo ocenění výnosů podle cen v roce 1824 vůbec provedeno. Čím déle se čekalo na dokončení katastru, tím méně uspokojující byly jeho výsledky. Později oceněné země měly na rozdíl od těch oceněných dříve vyšší čisté výnosy a následně také vyšší daňové odhady. Nespokojenost s výsledky katastru a jeho statická povaha vedla už v 60. letech k pokusu aktualizovat údaje nejen o  výnosech, ale i  o  plochách. Diskutovalo se o tom už od roku 1860. Z možností alternativního katastru, revize katastru výnosů a vytvoření nového katastru výnosů byla vybrána poslední možnost a  od  29. května 1869 byl pod názvem „Grundsteuerregulierung“ vytvářen nový soupis výnosů, který byl ukončen v roce 1883. Známe ho pod názvem reambulovaný katastr.73

Návod na provedení individuální reklamace pro katastr z 12. srpna 1847. MZA v Brně, fond D 8, kt. 1405.

Přestože práce na  tomto katastru byly započaty v  roce 1817, současně s  vydáním patentu císaře Františka I. o  zavedení stabilního katastru ze dne 23. prosince 1817, trvaly pro svou teritoriální i  časovou náročnost celých 43 let. Byly ukončeny v roce 1860 v Čechách, přestože v Tyrolsku, Haliči a  Bukovině vůbec nezapočalo vceňování pozemků a  celý katastr tak zde zůstal nedokončen. Na Moravě byly práce na katastru započaty v roce 1826 mapováním (do roku 1836) a následné vceňování pozemků trvalo až do roku 1852, přičemž základní vceňovací operáty pro každou obec byly sepisovány v letech 1842 až 1845, následně pak z nich byly vyhotovovány okresní, krajské a zemské sumáře. Jak „stabilní“ tento katastr byl, ale můžeme soudit podle samotného faktu, že již v roce 1869, tedy pouhých sedmnáct let poté, co se na Moravě začaly podle něj platit daně, došlo k rozhodnutí jej revidovat, výsledkem této revize se pak stal v osmdesátých letech 19. století nový katastr - tzv. reambulovaný.

Obyvatelstvo a rolnické usedlosti Pro poskytnutí komplexního obrazu zemědělství v kterékoli době jsou stejně jako popis zemědělských kultur a pěstovaných plodin důležité i údaje o počtu obyvatel, žijících na popisovaném území, početnosti rodin a průměrných počtech lidí, žijících spolu v jednom domě, jakož i charakteristika hospodářských usedlostí neboli gruntů. Z těchto informací pak následně můžeme zjistit, jak se velikosti rodin či usedlostí měnily v závislosti na poloze okresu v rámci zkoumaného území, jestli např. velikost rodiny, domu nebo gruntu závisela na úrodnosti oblasti, v níž daný okres ležel. Sledované území Moravy vymezují kraje Brněnský, Jihlavský a Znojemský tak, jak existovaly před rokem 1850. Jedná se celkem o  32 okresů s  1609 katastrálními obcemi. Vzhledem k  tomu, že od vytváření vceňovacích operátů jednotlivých obcí uplynulo již více než 170 let, bylo by spíše zázrakem, kdyby se dochovaly všechny bez výjimky. Bohužel se tak nestalo a jak již bylo řečeno, u téměř poloviny zkoumaných okresů některá obec chybí. Většinou se však jedná pouze o jednu až dvě obce, přičemž základní údaje o nich se dají vyhledat v jiných pramenech, případně dopočítat podle statistických údajů. Pouze u okresů Moravský Krumlov a Znojmo je mezera větší. U prvního z nich chybí 8 obcí z 50, což je 16 %, u okresu Znojmo je podíl chybějících obcí ještě markantnější, je to 14 obcí ze 73, tedy 19 %. Nejhodnotnějším pramenem, ze kterého se dají čerpat informace o chybějících obcích, je Statistický sumář, který se však dochoval pouze pro kraj Brněnský, přičemž Jihlavský a Znojemský chybí, navíc ani kraj Brněnský se nedochoval kompletní, v sumáři chybí údaje pro větší část okresu Ždánice. Bohužel vzhledem k tomu, že oba nejhůře zachované okresy se nacházely v kraji Znojemském, nelze tento sumář pro doplnění údajů o těchto okresech využít.74 Pro základní informace o počtu obyvatel chybějících obcí však postačí využít pramenu tištěného. Ve 30. a 40. letech 19. století vycházela v Brně dosud velmi ceněná Moravská topografie benediktinského mnicha Gregora Wolného, která základní data o každé obci obsahuje. Znojemský

72

Tamtéž, s. 30 a 33.

73

SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik. s. 32 - 34.

32

74

Sumář statisticko-topografický, inv. č. 3470, karton 1411.

33

Statistický sumář Brněnského kraje s počty obyvatel. MZA v Brně, fond D 8, kt.1411.

Obyvatelé obce Komárov, dnes část Brna, v dobovém kroji. Ludvíková Miroslava, Moravské a slezské kroje. Kvaše z r.. 1814, Brno, München 2000, s. 135.

Obyvatelé Břeclavi v dobovém kroji. Ludvíková M., Moravské a slezské kroje, s. 163 a 164.

kraj vyšel jako třetí díl v roce 1837 a kraj Jihlavský v roce 1842 jako díl šestý.75 Vzhledem k tomu, že údaje o  počtu obyvatel, domů a  rodin ve  vceňovacích operátech pocházejí z  roku 1843 (v případě, že operát vznikl již na konci roku 1842, pochází údaje o obyvatelstvu z roku 1840 a informace o situaci v roce 1843 jsou doplněny většinou buď hned vedle nebo na jiném místě operátu), vzniká tedy rozdíl jednoho, případně šesti let. V tomto případě je možno si pomoci statistickými metodami. Statistické práce z  druhé poloviny 19. století uvádějí, že počet obyvatel habsburské monarchie rostl každý rok o jedno procento, a tento koeficient také užívají pro výpočet počtu obyvatel daného území pro určitý rok, když vycházejí z posledního sčítání obyvatel.76 Můžeme tedy údaje o chybějících obcích upravit stejným způsobem, když informace z Wolného Topografie navýšíme o jedno, případně šest procent. Tabulka č. 1 zachycuje počty obyvatel ve všech sledovaných okresech a také procentuální podíly obojího pohlaví. Poslední sloupec podává názorný přehled počtu obcí jednotlivých okresů, kdy je celkový počet součtem počtu obcí s dochovanými vceňovacími operáty a bez nich. Tučně jsou vyznačeny okresy, u nichž jsou zachovány vceňovací operáty všech obcí nebo u nichž je možné počty obyvatel, domů, rodin, hospodářů, dobytka i rozlohu produktivní půdy dopočítat podle údajů sumáře uloženého v kartonu 1411 (inv. č. 3470). Tato tabulka je tedy, stejně jako všechny ostatní tabulky v této kapitole vypracována podle vceňovacích operátů jednotlivých obcí zkoumaných okresů, v případě jejich nezachování ze statisticko-topografického sumáře (sign. 3470, karton 1411), nebo z příslušného svazku Wolneho Topografie.77

75

WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert III, Znaimer Kreis. Brünn 1837; týž, Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert VI., Iglauer Kreis und mährische Enklavuren. Brünn 1842.

76 WEEBER, Heinrich Caesar: Die Landgütter Mährens und Schlesiens nach ihren resp. Besitzern und Culturspfächen. Brünn 1857, s. 8; týž, Die Landtäflichen und Lehen-Güter im Markgrafthum Mähren und Herzogthum Schlesien. Brünn 1864, s. 19; týž, Der Grossgrundbesitz und die Naturalproduction von Mähren und oest. Schlesien. Brünn 1877, s. 128. 77

34

WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren...

Celkem žilo v  roce 1843 na  zkoumané části Moravy asi tři čtvrtě miliónu obyvatel, přesně 759.455, v celkem 1.609 obcích. Za samostatné katastrální obce byla považována také předměstí větších měst, pro která byly vypracovány vlastní vceňovací operáty. Například Brno se skládalo celkem z 20 samostatných katastrálních území. Největším okresem co do počtu obyvatel byl okres Brno (59.231 obyvatel), což je vzhledem k jeho funkci moravské metropole pochopitelné, na  druhém místě stála Jihlava (51.741 obyvatel) a  pak Znojmo (42.271 obyvatel), které byly v té době také krajskými městy. Nejméně lidnaté pak byly okresy Klobouky, Ždánice a Vranov nad Dyjí. Zajímavá jsou srovnání okresů co do  počtu obcí a  rozlohy produktivní půdy, která jsou od  předchozího značně odlišná. Nejvíce obcí měly okresy Tišnov, Brno a Velké Meziříčí, z nichž se k nejlidnatějším řadilo pouze Brno, a co do rozlohy byly největší okresy Znojmo, Brno a  Hrotovice. Na  opačném pólu pak stály Ždánice, Klobouky a  Bučovice, nejmenší okresy co do rozlohy, a Břeclav, Klobouky a Hrotovice s nejmenšími počty obcí. Obecně žilo v této části Moravy asi o čtyři procenta více žen než mužů, vzájemný poměr byl 52 % ke 48 %. Největší zastoupení žen měly okresy Nové Město na Moravě a Jaroslavice, v nichž byly rozdíly více než šestiprocentní, a nejmenší rozdíly mezi pohlavími byly v okresech Velké Meziříčí a Jemnice a činily asi jedno procento. Zajímavý je také pohled na průměrné počty obyvatel žijících v jednom domě, případně v jedné rodině (tabulka č. 2). Průměry pro sledované území činily 6,45 obyvatel na dům a 4,45 lidí připadajících na jednu rodinu, což dává někdy ne zcela odpovídající pravdě obrázek spokojené rodiny s jedním až dvěmi dětmi, s níž žili rodiče na výminku a celé hospodářství doplňovala děvečka nebo pacholek (případně oba) na  výpomoc. V  případě chudších hospodářství je nahradil vyšší počet dětí v rodině. Přestože průměrný počet obyvatel v jednom domě v rozmezí 6,0 - 6,75 splňovala téměř polovina zkoumaných okresů (15), najdeme i zde výjimky, a to dost zásadní. Zatímco nejnižší průměr má okres Třebíč - 3,95, tedy o 2,45 osoby méně než je celkový průměr, na opačné straně stojí Jihlava s průměrem 9,52, což je o 3,12 osoby více. Zajímavé je srovnání s průměrnými počty lidí, tvořícími jednu rodinu. Zatímco v okrese Třebíč se počty lidí

35

žijících v jednom domě a v jedné rodině příliš neliší, 3,95 a 3,72, u okresu Jihlava je rozdíl větší - 9,52 obývalo jeden dům zatímco rodinu tvořilo jen 4,38, což zdaleka nedosahuje průměru, natož aby jej případně přesáhlo. Na  opačných stranách tabulky tu stojí okresy Hrotovice s  průměrným počtem členů jedné rodiny 3,53, což znamená jedno až dvě děti, a na druhé straně okres Blansko - 6,18, tj. průměrně čtyři děti na rodinu. Pro zajímavost, okres Blansko nalezneme na druhém místě co do počtu obyvatel jednoho domu, průměr tu činí 9,18. Ideálním obrázkem pro tento okres je tak rodina se čtyřmi dětmi, babičkou a dědečkem na výminku a děvečkou nebo pacholkem na výpomoc.

Výčet obyvatel ve vceňovacím operátu. MZA v Brně, fond D 8, obec Mikulov, okres Mikulov, inv. č. 1727, kt. 637.

Nedá se říci, že by poloha okresu v úrodnější či méně úrodné oblasti měla větší vliv na velikost rodin, tedy že by byly v úrodnějších oblastech rodiny početnější. Spíše se zdá, jakoby úrodnost půdy a  z  ní vyplývající relativní lepší životní úroveň s velikostí rodin hospodářů nesouvisela. Jakási souvislost se dá vystopovat pouze v počtech obyvatel jednoho domu, kdy lze celkově říci, že v méně úrodných oblastech žilo v jednom domě více obyvatel, a častěji zde obývaly jeden dům dvě rodiny.

Selka z Jihlavy a okolí v dobovém kroji. Ludvíková M., Moravské a slezské kroje, s. 70. Sedlák z Jihlavy a okolí v dobovém kroji. Ludvíková M., Moravské a slezské kroje, s. 72.

Již jsme se částečně dotkli velikosti jednotlivých zemědělských usedlostí, hospodářství neboli gruntů. Přestože ve čtyřicátých letech 19. století byla společnost ještě stále agrární, v některých okresech se objevuje nezanedbatelný počet měšťanských domů, průměr na celé zkoumané

Čeští sedláci od Telče, Dačic a Rudolce v Jihlavském kraji v dobovém kroji. Ludvíková M., Moravské a slezské kroje, s. 87.

území sice činí 3,21 %, ovšem nalezneme je pouze v osmi okresech ze zkoumaných 32 (tabulka č. 3). Pokud pomineme Brno, kde nejsou v  katastrálních územích náležejících do  města až na  dvě výjimky žádná hospodářství zmiňovaná, a  proto nejsou v  následující tabulce vůbec brána v potaz, největší podíl měšťanů nenajdeme kupodivu v obou dalších krajských městech Jihlavě a  Znojmě, ale v  okrese Dačice případně Ivančice, kde dosahoval počet měšťanských domů 25,61 a 23,42 %. Ve Znojmě to bylo 13,31 a v Jihlavě, vzhledem k rozlehlosti a lidnatosti okresu pouze nepatrných 0,88 %. Největší podíl hospodářů činí bezzemci, tedy hospodáři, kteří paradoxně nevlastnili žádnou ornou půdu a živili se většinou službou u větších sedláků, ti tvořili téměř polovinu všech hospodářů (46,82 %). Většinou se jim říkalo malí domkáři, ovšem i oni vlastnili v některých obcích menší pozemky. Na druhém místě, ovšem až s velikým odstupem, stáli majitelé 11 až 20 jiter půdy (tedy asi 5 - 10 ha), tvořili 13,79 % z celkového počtu hospodářů. Ostatní kategorie hospodářů nedosahovaly ani 10 % celkového počtu hospodářů, i když majitelé pozemků o velikosti 6 až 10 jiter (3 - 5 ha) se této hranici velmi blížili, jejich počet dosahoval průměru 9,96 %. Obecně by se dalo říci, že větší počet bezzemků žil v okresech v úrodnějších oblastech, kde bylo pro ně samozřejmě lepší živobytí (Jaroslavice 67,14 %, Hodonín 60,10 %, Hustopeče 56,51 %, Klobouky 54,68 %, Břeclav 54,40 %). Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo a  platí to i  v  tomto případě. Mezi okresy, v  nichž bychom mohli napočítat nadpoloviční většinu bezzemků patří i  okres Brno (52,59 %), kde se to dá vysvětlit blízkostí velkého města, ale také Jihlava na  Českomoravské vrchovině (51,01 %). Daleko méně bezzemků žilo v  méně úrodných oblastech ve vyšších polohách, kde pro ně bylo méně příležitostí k obživě (Velké Meziříčí 23,37 %, Jemnice 32,37 %, Slavkov 32,68 %, Dačice 33,12 %, Náměšť 35,38 %). Jak se dále ukáže, byly tu sice větší grunty, ale ne tak početné, aby se na nich uživil kromě rodiny hospodářovy i větší počet rodin bezzemků. Také zde najdeme výjimky, mezi okresy s nejnižšími počty bezzemků patřil již zmiňovaný Slavkov u Brna a také Židlochovice jich měly méně než průměrný počet (38,87 %).

36

37

Malá tabulka č. 4 představuje celkové procentuální podíly jednotlivých kategorií hospodářů, přičemž čísla v levém sloupci označují výměry gruntů v jitrech. Název „dominikalisti“ je označením pro hospodáře, jejichž pozemky leží na dominikálu, a kteří jsou ve vceňovacích operátech nazývání jako Dominicalisten, Familianten nebo Collonisten, kategorie nazvaná jako „další“ obsahuje hospodáře, u kterých vceňovací operáty neudávají velikost jejich usedlosti. Tabulka č. 3 pak znázorňuje podrobně počty jednotlivých druhů hospodářů ve zkoumaných okresech a jejich procentuální podíly na celkovém počtu. A nyní se na jednotlivé kategorie hospodářů podívejme podrobněji. Existovaly značně velké rozdíly mezi velikostmi zemědělských usedlostí v jednotlivých okresech. Největší byly u kategorie bezzemků, kterých byla na celém zkoumaném území téměř polovina (46,82 %). Ovšem pokud se podíváme pozorněji, zjistíme, že zatímco v okrese Jaroslavice čítal jejich podíl celých 66,72 %, v Hrotovicích to bylo pouze 18,55 %, což představuje rozdíl více než 48 %. U  ostatních kategorií byly rozdíly mezi okresy na  obou pólech tabulky asi dvacetiprocentní, jedinou výjimkou z tohoto tvrzení je kategorie hospodářů s usedlostmi o velikosti 6 - 10 jiter, kde činí rozdíl mezi mezními okresy 37 %, to je však také nepoměrně méně než u kategorie bezzemků. Nejmenší rozdíly panovaly v  kategorii hospodářů, hospodařících na  usedlostech patřících k dominikálu, kterých bylo celkem nejméně, 2,72 %. Rozdíl tu činil necelých dvanáct procent. Tabulky č. 5 až 11 ukazují přesněji situaci v jednotlivých kategoriích hospodářů. Z uvedených údajů je jasně patrné, že v okresech ležících na Českomoravské nebo Brněnské vrchovině, které měly drsnější klima a méně úrodnou půdu, jasně převažovaly grunty s větší výměrou orné půdy. Celkově zde byly také, jak dále uvidíme, tyto grunty daleko větší. Naopak v  okresech ležících na  úrodné jihovýchodní Moravě bylo více menších usedlostí s  výměrou do 10 jiter. Tento způsob rozdělování hospodářů, tedy podle velikosti usedlosti, se zdá být daleko vhodnější, než jejich dělení podle dobových názvů, kdy byl hlavním měřítkem lán, jednotka v každé obci jinak velká, přizpůsobená místním poměrům. Lán původně znamenal pozemek, který stačil pro obživu jedné rodiny, což se zdá být značně zavádějící, právě kvůli tomu, že vzhledem ke kvalitě půdy a místnímu klimatu byl nejen v každém okrese, ale často i v sousedních obcích jinak velký. Jak zavádějící je rozdělení hospodářů podle jejich dobových názvů, lze také ukázat na příkladu okresu Boskovice, kde měl celoláník nejvíce 25 jiter, třičtvrtěláník v jiné obci však 100 jiter půdy, půlláník 54 a čtvrtláník 40 jiter. Během staletí také docházelo k  dělení majetku a  vznikaly usedlosti o  velikosti nejrůznějších částí lánu, čímž se značně rozrůstá počet kategorií hospodářů. Nejčastěji se můžeme setkat s půl- a čtvrtláníky, ovšem usedlosti se většinou dělily i na menší části, na osminy, a tak nacházíme grunty o velikosti jedné, tří, pěti, sedmi osmin lánu, dále to jsou usedlosti dělené na šestiny, příp. třetiny, a  v  okrese Dačice se objevují dokonce dvě hospodářství o  velikosti jedné šestnáctiny lánu. Hospodáři s menšími grunty, někdy docela nepatrnými, které zdaleka nestačily k obživě jejich rodiny, a otec rodiny (často i další členové) si musel přivydělávat u větších sedláků, jsou zváni jinými názvy, většinou snad podle velikosti jejich domu či pozemku. Tak můžeme najít chalupníky (Chalupner), domkáře (Häusler) nebo zahradníky (Gärtler) a také hospodáře označované jako „Hüttler“. Objevují se v okresech Hrotovice a Znojmo a jejich název by se vzhledem k názvu i velikosti jejich gruntů dal přeložit jako domkáři nebo chalupníci (tyto kategorie v dotyčných okresech vůbec nenajdeme). Otrocký překlad z němčiny - chataři (Hütte = chata) přijmout nelze, stejně jako označení baráčníci, které se pro tuto kategorii hospodářů

38

používalo v Čechách, zatímco na Moravě je nenalezneme.78 Moravskou specialitou byli podsedci, které nenajdeme naopak v Čechách. Největší skupinou hospodářů, jak již bylo řečeno, byli bezzemci, většinou označovaní jako malí domkáři (Kleinhäusler), i ti však v některých obcích vlastnili maličké pozemky, zcela bez pozemkového majetku byli pouze tzv. kopáči nebo sekáči (Hauer), kteří se objevují ve vinorodých oblastech (okresy Hustopeče, Mikulov, Znojmo a  Židlochovice) a  živili se nájemnou prací ve vinohradech, a také tzv. Käuschler (obyvatelé chatrčí či pastoušek), kteří se ojediněle objevují ve  dvou okresech na  Českomoravské vrchovině, v  Novém Městě na  Moravě a Velkém Meziříčí, v  nichž malí domkáři vlastnili malé pozemky do dvou jiter a právě tito hospodáři zde označovali bezzemky. 79

Výčet hospodářů ve vceňovacím operátu obce Rybné, okres Jihlava. MZA v Brně, fond D 8, obec Rybné, okres Jihlava, inv. č. 2303, kt. 834.

Celkem se na sledované části Moravy objevuje 26 dobových kategorií hospodářů. Tabulky č. 12 a 13 podrobně ukazují počty jednotlivých skupin v každém okrese. Pro lepší přehlednost v nich jsou hospodáři rozděleni na  dvě části, přičemž hlavním kritériem je procentuální zastoupení v celkovém počtu. Rolníci, jejichž kategorie nedosahuje jednoho procenta, jsou v tabulce č. 12 označeni souhrnným názvem „další“ a je jim vyhrazena tabulka č. 13. Na opačné straně majetkového spektra stojí hospodáři, jejichž grunty měly více než jeden lán, jsou však výjimkou a na zkoumaném území jich bylo pouze pět v  celkem čtyřech okresech. V  okrese Dačice nalezneme jednoho dvouláníka (98 jiter),80 v okrese Brno a Jihlava jedenapůlláníky (52 a 180 jiter)81 a  v  okrese Židlochovice se objevuje hospodář s  výměrou gruntu 5/4 lánu (50 jiter).82 Velikostí gruntů se jim blíží celoláníci, kteří se mnohdy více liší názvem než rozsahem majetku. Pro zajímavost si uveďme největší velikosti usedlostí hospodářů, označovaných jako celoláníci, v již zmiňovaných okresech: Dačice - 85 jiter, Brno - 45 jiter, Jihlava - 120 jiter, Židlochovice - 55 jiter. Tam byly některé usedlosti celoláníků dokonce větší než grunt 5/4láníka. Ačkoliv celoláníci nebyli nijak početnou skupinou hospodářů, jejich podíl dosahoval průměrně čtyř procent, přesto je najdeme téměř ve všech zkoumaných okresech, jedinou výjimkou je okres Hrotovice, kde se vůbec neobjevují a nejvyšší kategorií jsou tam třičtvrtěláníci. Již bylo řečeno, že ve vyšších polohách převažovaly usedlosti s výměrou nad 30 jiter, přičemž někdy velmi výrazně tuto hranici přesahovaly. Tabulka č. 14 ukazuje nejvyšší výměry usedlostí celoláníků v  okresech, v  nichž dosahovaly více než 80 jiter (cca 45 ha). Skutečným „rekordmanem“ ve velikosti gruntů byla obec Dolní Heřmanice v okrese Velké Meziříčí,83 v níž vlastnili celoláníci usedlosti o velikosti 200 až 250 jiter, tedy těžko přestavitelných 114 - 142,5 hektarů. Největší rozdíly ve  velikosti gruntů v  jedné kategorii hospodářů v  rámci jedné obce existovaly v obci Vlachovice v okrese Nové Město na Moravě,84 kde celoláníci vlastnili hospodářství o výměře 30 až 200 jiter (17 - 114 ha). Další kategorií po celolánících byli třičtvrtěláníci, kteří se však vyskytují jen ve  24 zkoumaných okresech. Nejčastěji tak po  celolánících následovali

78

KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz zemědělství v Čechách z pohledu písemného oceňovacího operátu. Zdiby 1988, s. 30.

79

Za pomoc při překladu německých označení jednotlivých skupin hospodářů děkuji prof. Jiřímu Malířovi a Doc. PhDr. Bohumíru Smutnému, Dr. a Mgr. Janě Blažkové z Moravského zemského archivu v Brně.

80

MZA, Obec Borek, okres Dačice, sign. 160, kt. 66.

81

MZA, Obec Šlapanice, okres Brno, sign. 2420, kt. 874; obec Rybné, okres Jihlava, sign. 2303, kt. 834.

82

MZA, Obec Nikolčice, okr. Židlochovice, sign. 1726, kt. 636.

83

MZA, Obec Dolní Heřmanice, sign. 463, kt.288.

84

MZA, Obec Vlachovice, sign. 2928, kt. 1070.

39

Výčet hospodářů ve vceňovacím operátu obce Vlachovice, okres Nové Město na Moravě. MZA v Brně, fond D 8, obec Vlachovice, okres Nové Město n. M., inv. č. 2928, kt.1070.

půllánici. Nelze však předpokládat, že grunty ¾ nebo ½ láníků byly přesně o čtvrtinu či polovinu menší než grunty celoláníků, někdy se jim svou velikostí blížily, jindy jí zdaleka nedosahovaly. Např. v obci Olešnice v okrese Kunštát měl celoláník 121 - 141 jiter, zatímco půlláník jen 28 - 49 jiter.85 Zajímavé je také srovnání počtu hospodářů rozdělených podle dobových názvů na zkoumané části Moravy a  v  Čechách. Jedinou kategorií, která je přibližně stejně zastoupená, byli nejchudší malí domkáři (52,4 % na Moravě a 53,54 % v Čechách). Další skupiny hospodářů se pak od sebe více či méně liší. Na Moravě byli druhou nejpočetnější kategorií čtvrtláníci se 17 %, zatímco v Čechách je najdeme až na šestém místě s necelými pěti procenty. V Čechách stáli na druhém místě chalupníci s více než 10 %, na Moravě však jejich podíl čítal jen 0,74 %. A tak bychom mohli pokračovat i  s  ostatními skupinami hospodářů, proto jsou podíly jednotlivých kategorií hospodářů pro přehlednost uvedeny v tabulce č. 15 a zde si uveďme pouze pořadí skupin hospodářů tak, jak šly v obou zemích za sebou podle jejich četnosti:

a živili se službou u větších sedláků, ti tvořili téměř polovinu všech hospodářů (46,82 %). Na druhém místě, ovšem až s velikým odstupem, stáli majitelé 11 až 20 jiter půdy (tedy asi 5 - 10 ha) tedy 13,79 % z celkového počtu hospodářů. Ostatní kategorie nedosahovaly ani 10 % celkového počtu hospodářů, i když majitelé pozemků o velikosti 6 až 10 jiter (3 - 5 ha) se této hranici velmi blížil, jejich počet dosahoval průměru 9,96 %. Grunty s větší výměrou orné půdy jasně převažovaly v okresech ležících ve vyšších polohách, které měly drsnější klima a méně úrodnou půdu a byly také daleko větší (až 140 ha). Naopak v úrodnějších oblastech jihovýchodní Moravy bylo více menších usedlostí s výměrou do 10 jiter.

Morava: malí domkáři, 1/4láníci, 1/2láníci, celoláníci, 1/8láníci, 3/4láníci, podsedci, zahradníci, další kategorie hospodářů. Čechy: malí domkáři, chalupníci, 1/2láníci, celoláníci, zahradníci, 1/4láníci, baráčníci, 3/4láníci, osadníci. Další skupiny hospodářů, které v tomto výčtu nejsou uvedeny, byly v dané zemi natolik nepočetné, že jsou v  tabulce uvedeny jen pro porovnání s druhou zemí. Výčet hospodářů ve vceňovacím operátu obce Olešnice, okres Kunštát. MZA v Brně, fond D 8, obec Olešnice, okres Kunštát, inv. č. 1821, kt. 670.

Zatímco malých domkářů, které při zobecnění můžeme považovat za bezzemky, byla v obou zemích cca polovina, další kategorie se od sebe značně lišily. Jsou to však rozdíly v názvosloví, ze kterých nemůžeme vyvodit diference ve  skutečných velikostech gruntů, a  při chybějící analýze velikostí hospodářských usedlostí v  Čechách bohužel nemůžeme provést smysluplné srovnání velikostí gruntů v obou zemích. Závěrem lze tedy říci, že celkově žilo v roce 1843 na zkoumané části Moravy asi tři čtvrtě miliónu obyvatel, přesně 759.455, obecně tu bylo asi o čtyři procenta více žen než mužů, vzájemný poměr byl 52 % ke 48 %. Zajímavý je pohled na průměrné počty obyvatel žijících v jednom domě, případně v jedné rodině. Průměry pro sledované území činily 6,45 obyvatel na dům a 4,45 lidí připadajících na  jednu rodinu, což dává obrázek spokojené rodiny s  jedním až dvěmi dětmi, s  níž žili rodiče na výminku a celé hospodářství doplňovala děvečka nebo pacholek (případně oba) na výpomoc. V  případě chudších hospodářství je nahradil vyšší počet dětí v  rodině. Místy je však toto tvrzení zavádějící, neboť zvláště v chudších usedlostech a v méně úrodných oblastech žily často v jednom domě dvě rodiny. Nedá se však říci, že by poloha okresu v úrodnější či méně úrodné oblasti měla větší vliv na velikost rodin, tedy že by byly v  úrodnějších oblastech rodiny početnější. Spíše se zdá, jakoby úrodnost půdy a z ní vyplývající relativní lepší životní úroveň s velikostí rodin hospodářů nesouvisela. Jakási souvislost se dá vystopovat pouze v  počtech obyvatel jednoho domu, kdy lze konstatovat, že v méně úrodných oblastech žilo v jednom domě více obyvatel, a častěji zde obývaly, jak již bylo řečeno, jeden dům dvě rodiny. Co se týče velikosti zemědělských usedlostí, největší podíl hospodářů činili bezzemci (označovaní nejčastěji jako Kleinhäusler, ale také Käuschler nebo Hauer), kteří nevlastnili žádnou ornou půdu

85

40

MZA, Obec Olešnice, sign. 1821, kt. 670.

41

TABULKA č. 1 – Počty obyvatel

TABULKA č. 2 – Počty obyvatel v jednom domě, popř. v jedné rodině

okres

celkem

ženy

%

muži

%

obce

celkem

domy

lidi v domě

rodiny

lidi v rodině

Blansko

23333

12003

51,44

11330

48,56

55 + 1

Blansko

23333

2543

9,18

3775

6,18

Boskovice

19032

9910

52,07

9122

47,93

50 + 2

Boskovice

19032

2641

7,21

4279

4,45

Brno

69231

36387

52,56

32844

47,44

98 + 1

Brno

69231

12422

5,44

12114

5,71

Břeclav

17153

8897

51,87

8256

48,13

13

Břeclav

17153

2932

5,68

3931

4,36

Bučovice

16336

8530

52,22

7806

47,78

32

Bučovice

16336

2438

6,7

3727

4,39

Bystřice n. P.

19472

10137

52,06

9335

47,94

74 + 2

Bystřice n. P.

19472

2531

7,69

4291

4,54

Dačice

20943

10837

51,75

10106

48,25

56 + 2

Dačice

20943

3327

6,29

4994

4,19

Hodonín

16422

8468

51,56

7954

48,44

16

Hodonín

16422

3218

4,95

3850

4,27

Hrotovice

15005

7688

51,24

7317

48,76

42 + 1

Hrotovice

15005

2320

6,47

4245

3,53

Hustopeče

19238

9862

51,26

9376

48,74

20 + 1

Hustopeče

19238

3367

5,55

4563

4,22

Ivančice

17031

8688

51,01

8343

48,99

34 + 2

Ivančice

17031

2555

6,67

3716

4,58

Jaroslavice

17480

9288

53,14

8192

46,86

20 + 5

Jaroslavice

17480

2691

6,5

3892

4,49

Jemnice

15516

7884

50,81

7632

49,19

44 + 1

Jemnice

15516

2470

6,04

3755

4,13

Jihlava

51741

27086

52,35

24655

47,65

82 + 1

Jihlava

51741

5437

9,52

11816

4,38

Klobouky

10479

5409

51,62

5070

48,38

13

Klobouky

10479

2098

4,85

2562

4,09

Kunštát

20521

10854

52,89

9667

47,11

70 + 3

Kunštát

20521

3180

6,45

4293

4,78

Mikulov

31563

16570

52,5

14993

47,5

20 + 4

Mikulov

31563

4376

7279

4,34

Mor. Budějovice

23038

11769

51,09

11269

48,91

56 + 1

Mor. Budějovice

23038

3434

6,71

5362

4,3

Mor. Krumlov

24918

12989

52,13

11929

47,87

42 + 8

Mor. Krumlov

24918

4227

5,89

6016

4,14

Náměšť n. O.

15129

7912

52,3

7217

47,7

53

Náměšť n. O.

15129

2131

7,1

3313

4,57

Nové Město n. M.

21837

11621

53,2

10216

46,8

50 + 1

Nové Město n. M.

21837

3234

6,75

4860

4,49

Slavkov

22630

11716

51,77

10914

47,23

38

Slavkov

22630

3509

6,45

6180

3,66

Telč

27033

13961

51,64

13072

48,36

87 + 2

Telč

27033

3889

6,95

6312

4,3

Tišnov

27187

13908

51,16

13279

18,84

100 + 1

Tišnov

27187

3757

7,24

6097

4,46

Třebíč

27871

14338

51,44

13533

48,56

71 + 1

Třebíč

27871

7042

3,96

7494

3,72

Velké Meziříčí

31226

15687

50,24

15539

48,76

95 + 1

Velké Meziříčí

31226

4323

7,22

7066

4,4

Vranov n. D.

11949

6283

52,58

5666

47,42

27 + 1

Vranov n. D.

11949

2108

5,67

2497

4,37

Vyškov

29773

15519

52,12

14254

47,86

42 + 4

Vyškov

29773

4509

6,6

6884

4,32

Znojmo

42271

22283

52,71

19988

47,29

59 + 14

Znojmo

42271

6680

6,33

9963

4,24

Ždánice

11565

5979

51,7

5586

48,3

15

Ždánice

11565

2041

5,67

2728

4,24

Žďár n. s.

13928

7135

51,23

6793

48,77

28

Žďár n. s.

13928

1899

7,33

3356

4,16

Židlochovice

28604

14910

52,13

13694

47,87

47

Židlochovice

28604

4376

6,35

6710

4,26

759455

394508

48,05

1609

759455

117705

6,45

171920

4,42

celkem

42

51,95

364947

celkem

43

TABULKA č. 3 – Velikost hospodářství v jitrech Okres

%

21–30

%

%

6–10

%

do 5

%

b. p.

%

43

1,34

115

3,57

448

13,91

370

11,49

496

15,40

1592

49,44

59

1,83

173

7,25

175

7,33

140

5,87

268

11,23

279

11,68

1180

49,73

26

1,09

Brno

45

0,87

267

5,17

839

16,24

929

17,98

67

1,30

2717

52,59

260

5,03

Břeclav

33

1,21

105

3,85

598

21,92

382

14,00

126

4,62

1484

54,40

2728

Bučovice

34

1,42

52

2,17

426

17,75

495

20,63

262

10,92

1131

47,13

2400

Bystřice n. P.

457

19,61

145

6,22

143

6,13

49

2,10

56

2,40

1141

48,95

35

1,50

Dačice

393

14,54

297

10,99

140

5,18

114

4,22

81

3,00

895

33,12

90

3,33

Hodonín

49

1,57

141

4,53

532

17,07

300

9,63

116

3,72

1870

60,10

108

3,47

Hrotovice

231

11,68

199

10,06

300

15,17

124

6,27

218

11,02

867

43,83

21

1,06

Hustopeče

78

2,52

112

3,62

488

15,78

228

7,37

179

5,79

1748

56,51

41

1,33

119

3,85

Ivančice

59

2,42

88

3,62

430

17,67

273

11,22

88

3,62

884

36,32

42

1,73

570

23,42

Jaroslavice

204

9,60

141

6,64

197

9,27

63

2,97

19

0,89

1426

67,14

Jemnice

392

18,30

290

13,55

131

6,12

65

3,04

228

10,65

693

32,37

173

8,08

169

7,89

2141

Jihlava

694

18,94

162

4,42

206

5,62

110

3,00

441

12,04

1869

51,01

150

4,09

32

0,87

3664

17

0,89

40

2,09

304

15,89

406

21,22

60

3,14

1046

54,68

41

2,14

Kunštát

508

17,46

355

12,20

271

9,32

184

6,33

163

5,60

1428

49,09

Mikulov

129

3,10

4,33

722

17,36

373

8,97

192

4,62

2003

48,16

M. Budějovice

418

14,49

239

8,28

285

9,88

148

5,13

189

6,55

1183

41,01

188

6,52

Mor. Krumlov

88

3,17

451

16,23

577

20,77

210

7,59

25

0,90

1384

49,82

43

1,55

2778

Náměšť n. O.

292

16,17

176

9,73

347

19,21

11

0,61

305

16,89

639

35,38

36

1,99

1806

Nové Město

398

13,39

148

4,98

226

7,60

147

4,95

552

18,57

1396

46,97

105

3,53

2972

31

0,80

109

2,83

851

22,09

555

14,41

270

7,01

1259

32,68

139

3,61

273

7,09

Telč

648

18,32

366

10,35

249

7,04

123

3,48

105

2,97

1521

43,00

26

0,74

499

14,11

Tišnov

198

5,90

388

11,55

679

20,22

285

8,49

164

4,88

1480

44,07

129

3,84

35

1,04

3358

Třebíč

301

10,97

208

7,58

381

13,89

149

5,43

578

21,07

1081

39,40

5

0,18

40

1,46

2743

Velké Meziříčí

728

1,73

314

7,45

Vranov n. D.

123

6,55

235

12,51

157

8,36

59

3,14

38

2,02

986

52,47

225

11,97

Vyškov

86

2,23

253

6,56

574

14,89

679

17,61

110

2,85

2092

54,27

12

0,31

Znojmo

81

1,62

511

10,23

515

10,31

430

8,61

126

2,52

2422

48,48

239

4,78

5

0,27

105

5,57

718

38,07

92

4,88

953

50,53

13

0,69

1886 1880

Blansko Boskovice

Klobouky

Slavkov

nad 30

Ždánice Žďár n. s. Židlochovice celkem

11–20

dom.

%

měšť.

%

další

%

Celkem

69

2,14

28

0,87

3220

145

6,07

1

0,00

2387

42

0,81

5166

305 692

25,61

2331 2702 3116

18

0,91

1978

100

3,23

3093 2434

74

100

3,48

5,23

2124

1913 2909

560

13,46

4159

235

8,15

2885

56

640

297

15,80

86

4,57

139

7,39

175

9,31

109

5,80

997

53,03

42

2,23

84

1,95

166

3,85

853

19,80

626

14,53

308

7,15

1674

38,87

214

4,97

142

7139

7,67

6344

6,82

12623

13,57

9112

9,80

7081

7,61

42844

46,06

2446

2,63

4056

44

13,08

365

9,48

3537

2,98

1879

12,81

3,3 4,36

3852

49

1,27

3855

32

0,64

4996

240

5,57

4307

1447

1,56

93026

45

TABULKA č. 4 

TABULKA č. 5

TABULKA č. 8

TABULKA č. 9 

Procentuální podíly jednotlivých skupin hospodářů (podle jiter)

 rocentuální podíly usedlostí P nad 30 jiter (nejmenší a největší)

Procentuální podíly usedlostí o velikosti 6–10 jiter (nejmenší a největší)

Procentuální podíly usedlostí o velikosti do 5 jiter (nejmenší a největší)

velikost hospodářství

%

usedlosti nad 30 jiter

usedlosti 6–10 jiter

usedlosti do 5 jiter

bezzemci

46,06

okres

%

okres

%

okres

%

11–20

13,57

Klobouky

0,66

Náměšť n. O.

0,65

Krumlov

0,82

6–10

9,80

Brno

0,84

Bystřice n. P.

2,10

Jaroslavice

0,93

nad 30

7,67

Slavkov

0,87

Jihlava

3,04

Brno

1,24

21–30

6,82

Jihlava

19,19

Brno

17,28

Nové Město n. M.

19,13

do 5

7,61

Jemnice

19,58

Bučovice

20,53

Třebíč

21,27

měšťani

4,36

Bystřice n. P.

19,60

Ždánice

38,07

Velké Meziříčí

32,11

dominikalisti

2,63

další

1,56

TABULKA č. 6 

TABULKA č. 7 

TABULKA č. 10

TABULKA č. 11

Procentuální podíly usedlostí o velikosti 21–30 jiter (nejmenší a největší)

Procentuální podíly usedlostí o velikosti 11–20 jiter (nejmenší a největší)

 rocentuální podíly bezzemků (nejmenší P a největší)

 rocentuální podíly usedlostí na P dominikálu (nejmenší a největší)

usedlosti 21–30 jiter

usedlosti 11–20 jiter

bezzemci

okres

%

okres

%

okres

Ždánice

0,27

Dačice

5,18

Klobouky

1,55

Ždánice

Bučovice

2,17

Jihlava

Jemnice

14,49

Krumlov Hrotovice

46

usedlosti na dominikálu %

okres

%

Hrotovice

18,55

Třebíč

0,19

5,57

Velké Meziříčí

22,92

Velké Meziříčí

0,27

5,70

Jemnice

27,67

Vyškov

0,34

Mor. Krumlov

22,21

Hodonín

60,01

Mor. Budějovice

6,66

17,75

Hrotovice

22,36

Klobouky

62,60

Jemnice

8,64

17,83

Slavkov

23,78

Jaroslavice

66,72

Vranov

11,97

47

TABULKA č. 12 – Velká hospodářství podle lánů Okres

více než 1 lán

Blansko

3/4 lánu

28

Boskovice Brno

lán

2

1/2 lánu

1/4 lánu

182

654

1/8 lánu

chalupníci

zahradníci

domkáři

podsedci

malí domkáři

66

189

219

258

1447

216

1187

53

2360

344

1461

27

1160

10

1139

8

40

208

358

4

195

170

96

678

1137

136

162

84

758

Břeclav

32

Bučovice

38

20

528

580

338

134

208

96

3

132

141

431

154

54

1

119

629

177

386

235

68

Hustopeče

3

332

268

38

38

172

Ivančice

7

63

484

273

27

12

30

Jaroslavice

128

93

344

166

19

Jemnice

153

134

470

190

12

220

99

416

308

39

111

Klobouky

12

4

205

436

3

38

Kunštát

50

433

344

270

28

Mikulov

55

487

952

359

Bystřice n. P. Dačice

1

Hodonín Hrotovice

Jihlava

1

49 24

5

50

572

359

52

Mor. Krumlov

63

38

637

496

87

Náměšť n. O.

17

431

312

206

Nové Město

294

4

232

424

2

81

85

880

553

Telč

199

152

634

339

56

Tišnov

176

32

484

682

49

Třebíč

490

8

405

286

31

Velké Meziříčí

129

93

668

76

15

283

135

14

114

188

335

808

14

5

139

661

660

85

3

182

678

8

233

288

Vranov n. D. Vyškov Znojmo Ždánice Žďár n. s.

175

22

60

136

38

375

137

31

64

489

80

276

celkem

5

3525

1676

13480

14814

1968

633

1271

33

1802

1920 3008

1070

3

1939

1592

253

2833

924

2

1822

1298

2

2050 1799

9

3482 1772

103

1579

2909

6

1634

101

3599

1377

43

2462

1384

2835

754

1770

2

3075

1485

10

3012

1480

99

3194

1

1441

32

2698

32

986

57

1598

47

2172

36

3794

2048

487

4085

117

130

49

49

848

1991

1259

121

40

2400

2867

16

149

23

31

51

1

2728

1864

34

67

4864

1046

16

13

3064

28

37

4

28

2112

30

26

Celkem

2216

810

4

13

21

914

30

Židlochovice

48

41

82

M. Budějovice

Slavkov

42

další

892

953

1873

1142

1838

16

1674

138

3711

1752

45770

1507

87393

49

TABULKA č. 13 – Další hospodářství Okres

7/8 lánu

5/8 lánu

5/6 lánu

2/3 lánu

3/8 lánu

Blansko

1/3 lánu

1/6 lánu

1/16 lánu

zahr. n. domkář

malý podsedek

Hüttler

Hauer

Käuschler

21

Celkem 21

Boskovice Brno

28

28

Břeclav Bučovice

23

23

Bystřice n. P. Dačice

1

14

7

4

1

2

4

33

Hodonín Hrotovice

3

Hustopeče

3 253

253

Ivančice

2

2

Jaroslavice

2

2

Jemnice Jihlava

8

1

9

Klobouky Kunštát Mikulov M. Budějovice

3

3

24

58

37

101

19

43

Mor. Krumlov Náměšť n. O. Nové Město

31

Slavkov

2

31 2

Telč

10

Tišnov

24

Třebíč

32

32

57

57

7

36

10 75

99

Velké Meziříčí Vranov n. D. Vyškov

21

8

Znojmo

14

54

419

487

124

138

Ždánice Žďár n. s. Židlochovice celkem

14 46

25

50

7

2

210

37

2

62

23

75

57

833

128

51

1507

TABULKA č. 14 Nejvyšší výměry usedlostí nad 80 jiter

na protější straně: Fotoarchiv NZM, inv. č. 51031-a9064

okres

velikost gruntu

Dačice

85

Jemnice

92

Tišnov

97

Žďár n. s.

100

Jihlava

120

Telč

136

Bystřice n. P.

140

Třebíč

150

Kunštát

151

Nové Město n. M.

200

Velké Meziříčí

250

TABULKA č. 15 Srovnání počtu hospodářů v Čechách a na Moravě hospodáři více než 1 lán

%

Čechy

%

5

0,01

490

0,11

1 lán

3517

4,13

39821

8,86

3/4 lánu

1636

1,92

7080

1,56

1/2 lánu

13272

15,6

41022

9,02

1/4 lánu

14456

16,99

21449

4,72

1/8 lánu

1964

2,31

3834

0,84

chalupníci

633

0,74

48419

10,65

zahradníci

1076

1,26

33622

7,39

podsedci

1536

1,81

0

domkáři

892

1,05

0

baráčníci

57

0,07

9277

2,04

osadníci

0

4461

0,98

243487

53,54

1713

0,38

malí domkáři další Celkem

52

Morava

44583 1507 85077

52,4 1,17

454675

53

vyčleňovat část obytného domu a vcházelo se do něj buď přímo z domu, což je typické pro tzv. chlévní typ zemědělské usedlosti, rozšířený spíše v  neúrodných oblastech s  dlouhými zimami, nebo z krytého zápraží. To platí u tzv. komorového typu venkovského domu, typického pro úrodné oblasti s mírnými zimami.88 Ke splynutí chléva s obytným domem však docházelo teprve od konce 18. století, protože jeho podmínkou musely být kromě domu minimálně s kamennou podezdívkou také vyšší počty hospodářského zvířectva, jak již bylo řečeno, a pro ty zase bylo zapotřebí více krmiva. Takže se zde dostáváme do začarovaného kruhu: více dobytka - více krmiva - zlepšené hospodářské soustavy s pěstováním pícnin, luštěnin a okopanin - více hnojiva - více dobytka. Změny v uspořádání usedlosti si také mohli dovolit spíše větší sedláci, proto k nim docházelo jen pomalu a postupně.89

Hospodářské zvířectvo K  doplnění obrazu o  stavu zemědělství ve  čtyřicátých letech 19. století je nezbytné také přidat informace o  stavu hospodářského zvířectva, vždyť živočišná výroba je druhou částí zemědělské výroby, která je stejně důležitá jako výroba rostlinná. Úroveň produktivity práce v  živočišné výrobě je určována především schopnostmi hospodářských zvířat, rozsahem a kvalitou krmivové základny, nepřímo ji ovlivňují i povětrnostní a půdní podmínky prostřednictvím rostlinné výroby. Její význam spočívá v produkci potravin (mléko, vejce, maso) nebo průmyslových surovin (jatečná zvířata, vlna, peří, vosk), je také nutným doplňkem rostlinné výroby, neboť zužitkovává její neprodejné a jinak nezužitkovatelné vedlejší výrobky. V oblastech, v nichž převažují louky a pastviny, byla živočišná výroba také hlavním způsobem hospodářského využití půdy. Chov zvířat byl rovněž zdrojem tažné síly užívané při práci na poli, takže tažná zvířata byla důležitým činitelem růstu produktivity práce a tím i intenzifikace zemědělské výroby. Také vedlejší produkt živočišné výroby - chlévská mrva - byl základem růstu úrodnosti půdy. Množství a kvalita byla závislá na kvalitě krmivové základny, na počtech chovaného dobytka, na kvalitě a množství steliva.86 Minimálně až do 18. století byl na Moravě chlév nejčastěji samostatnou budovou, která teprve později začala tvořit s domem jeden celek. Důvodem byla ochrana proti hnilobě, protože dokud byly obytný dům i chlév stavěny ze dřeva nedostatečně impregnovaného proti hnilobě, bylo pro hospodáře jednodušší postavit znovu primitivní chlév než celou zadní část domu. Dokud taky bylo na usedlosti jen několik kusů hospodářského zvířectva malého vzrůstu s nízkou spotřebou krmiva, byla jejich obsluha snadná i v zimních měsících, kdy se navíc dobytek často bral do domu a ustájil se v síni. Chlévy byly jednoduché roubené budovy na kamenném základě, aby neuhnívaly, na zimu se kvůli izolaci obsypávaly vrstvou listí. V rohu byl přepážkou oddělený prostor pro prasata. Dobytku se podestýlalo listím nebo větvemi jehličnanů, krmivo dostával za žebřík nebo do koryta někdy dlabaného nebo jen sbitého z prken.87

Z výše zmíněných důvodů je tedy nemožné popsat způsoby ustájení dobytka ve sledovaných čtyřicátých letech 19. století. Vceňovací operáty se o nich vůbec nezmiňují, u každého druhu hospodářského zvířectva je uveden pouze způsob jeho obživy. I v případě hospodářských zvířat platí to, co již bylo řečeno v kapitole o zemědělských kulturách o neúplném zachování pramenů pro výpočet celkových sum. Pro podrobnější informace o stavu zachování vceňovacích operátů obcí v jednotlivých zkoumaných okresech viz tabulku č. 1 v kapitole „Obyvatelstvo a rolnické usedlosti.“ Chybí tedy 60 obcí z celkového počtu 1609, tedy 3,7 %. 22 chybějících obcí však leželo ve dvou nejhůře zachovaných okresech Moravský Krumlov a Znojmo, kde činily 16, resp. 19 %. Po jejich odečtení tak zbývá 38 obcí z celkových 1486, tedy 2,6 %, což je tak malá část, že to pro vynášení celkových soudů, kdy se pracuje především s procentuálními poměry v podstatě nemá význam. Informace okresů Moravský Krumlov a Znojmo je však pro větší počet chybějících obcí nutno brát s rezervou. Stabilní katastr zachycuje stavy několika druhů hospodářského zvířectva. Jako tažná zvířata se chovali koně nebo voli, pro produkci potravin byly důležité krávy a prasata, v menší míře pak kozy a husy, velmi důležitý byl chov ovcí. Na sledovaném území Moravy se ve čtyřicátých letech 19. století chovalo cca 700.000 kusů hospodářského zvířectva. V  obcích, ze kterých máme informace, jich bylo celkem 715.586 kusů (tabulka č. 16).90 Největší podíl, více než polovinu, přitom tvořily ovce (55,78 %), ve většině obcí rozdělované na  šlechtěné a  obecní neboli zemského plemena, za  nimi s  velkým odstupem následoval hovězí dobytek (19,04 %), rozdělovaný v operátech i sumářích na krávy a mladý dobytek a prasata (11,77 %). Pak následovala tažná zvířata, koně (6,55 %) a voli a býci (4,97 %), kteří byli často počítáni spolu, a nejmenší podíl zaujímaly kozy (0,63 %) a husy (1,25 %).

V  době, kdy se zvyšoval počet chovaných kusů hospodářského zvířectva, byl pro hospodáře především v zimním období příhodný krytý vstup do chléva, proto se pro chlév začala 88

Tamtéž, s. 195.

86

ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství ve druhé polovině 19. století I. Prameny historie zemědělství a lesnictví 8, Praha 1970, s. 162 - 163.

89 FROLEC, Václav: Der Grundriss des Bauernhauses in Mähren und Schlesien in europäischen Kontext. Národopisný věstník československý 8 - 9, 1973 - 1974, s. 10.

87

ŠTĚPÁNEK, Ladislav: Ustájení hospodářských zvířat v rolnických usedlostech Čech. Vědecké práce zemědělského muzea 18, 1978, s. 200 - 202.

90 Tato tabulka, stejně jako všechny ostatní tabulky v této kapitole, je vypracována na základě vceňovacích operátů jednotlivých obcí.

54

55

Výčet hospodářských zvířat ve vceňovacím operátu. MZA v Brně, fond D 8, obec Mikulov, okres Mikulov, inv. č. 1727, kt. 637.

Chov koní Člověk choval koně od pradávna, využíval jej především k jízdě, ale i k tahu. Chov koní byl však poměrně nákladný a ekonomicky daleko příhodnější bylo jako tažná zvířata chovat voly, přestože práce koní byla efektivnější. Ačkoliv už od konce 18. století docházelo k nárůstu poptávky po koních jako po tažných zvířatech, nadále zůstávali v tomto ohledu spíše druhořadí. Rozšíření jejich chovu umožňovalo především rozšíření krmivové základny, kdy se postupně zvyšovala sklizeň suché píce a navíc se již začal pěstovat jetel. K jeho rozšíření přispěl pozvolný přechod od trojhonné soustavy (v níž nebyl pro pícniny prostor) k soustavě střídavého hospodářství. Zatímco pro trojhonnou soustavu byl typický nižší stav hospodářského zvířectva, neboť chyběl hnůj, který by zvyšoval výnosy polí, čímž zase chyběl dostatek krmiva pro zvířata, zavádění pěstování jetelovin začalo tuto situaci narušovat a počty hospodářských zvířat se pomalu zvyšovaly.91 Kůň se tak v rolnických hospodářstvích objevoval častěji než dříve, a to především v úrodnějších oblastech, kde byl sice přechod od trojhonného ke střídavému hospodářství pomalejší, ale hospodářství tu byla plodnější a produkce zemědělských plodin mohla koně snadněji uživit. Během první poloviny 19. století se v úrodnějších oblastech moravského venkova také objevila jakási hipomanie, která vedla k přetěžování rolnických hospodářství nadměrnými počty koní, prostě vlastnit koně bylo prestižní záležitostí, i když by pro ekonomickou situaci gruntu bylo vhodnější pořídit místo jednoho koně spíše pár tažných volů. Zvyšování počtu koní bylo zapříčiněno rovněž zvýšenou poptávkou po nájemné potažní práci v okolí větších měst a v podhorských oblastech rostly počty koní se zvětšujícím se objemem lesní těžby.92 Pokud jde o vzhled chovaných zvířat, na Moravě původně převládal kůň lehčího rázu. Podle vceňovacích operátů se na Moravě chovali především koně malého až středního vzrůstu, z domácího plemena, které bylo částečně vylepšováno koupěmi. Krmeni byli ječmenem, v zimě slámou Hřebec. Franz Reichmann (1868 Vídeň - ?) NZM - sbírka obrazů.

a senem, v létě byli vedle pastvy krmeni ještě zeleným krmením. S ohledem na potřeby intenzivního zemědělství a dopravy byli ve druhé polovině 19. století tito koně nahrazování těžšími plemeny.93 Jaká byla tedy situace v chovu koní ve 40. letech 19. století na zkoumané části Moravy? Jak již bylo řečeno, koně zde tvořili 6,55 % z celkového počtu hospodářského zvířectva, průměrně se tu chovalo 38,89 koní na 1000 ha produktivní půdy. Jejich počty byly samozřejmě vyšší v úrodných oblastech a nižší ve vyšších polohách. Tabulky č. 17 a 18 ukazují okresy stojící na obou pólech celkové tabulky. Mezi Dačicemi, kde bylo průměrně jen necelých deset koní na 1000 hektarů produktivní půdy, a Bučovicemi, kde se chovalo na stejně velkém území téměř 111 koní, tak ční rozdíl celé stovky koní. Obě tabulky také potvrzují tezi o vyšším počtu koní v úrodnějších oblastech jižní Moravy a o jejich nižším počtu na Českomoravské a Brněnské vrchovině. Jedinou výjimkou je tu okres Vranov nad Dyjí, který, ač ležící v poměrně úrodné oblasti Znojemska, přesto čítal jen necelých 22 koní na 1000 ha, a okres Brno, kde byl vyšší počet koní způsoben spíše potřebou koňských potahů pro dopravu zboží a osob na menší i větší vzdálenosti než úrodností půdy.

91

LOUDIL, Lumír: Vývoj plemenářské práce a chovatelských podmínek v živočišné výrobě v Čechách (období 1750–1870) I. část. Vědecké práce Zemědělského muzea 12, 1972, s. 125 a 127.

92

ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství. s. 188.

56

93

Tamtéž, s. 190.

57

Středočeské muzeum v Roztokách, inv. č. LB08833 060-01

Chov tažných volů Jak již bylo řečeno, chov tažných volů byl ekonomicky daleko výhodnější než chov koní, přesto koně díky své společenské prestiži převažovali na zemědělských usedlostech v úrodných a tím i  bohatších oblastech. Tažní voli jsou ve  vceňovacích operátech uváděni často spolu s  býky, takže je početně není možno od sebe rozlišit. Opět provedeme srovnání okresů s nejmenšími a  největšími počty volů a  býků na  1000 ha produktivní půdy (tabulky č. 19 a  20). Okresem, v němž najdeme tohoto dobytka nejméně, byl Moravský Krumlov. Vzhledem k tomu, že počet volů a býků tam byl 1,22 kusu na 1000 hektarů, můžeme předpokládat, stejně jako v dalších okresech s nízkými počty volů a býků, že většinu tvořili býci, protože ti byli na rozdíl od volů v zemědělství alespoň v malém počtu nezbytní kvůli své reprodukční funkci, většinou také patřili obci a jejich počet se lišil podle velikosti obce. Býk švýcarského skotu. Litografie, NZM – sbírka obrazů.

Chov ostatního hovězího dobytka

Na druhé straně tabulky pak opět nalezneme okresy ležící ve vyšších polohách, okresem na voly a býky nejbohatším byly Dačice, které jsme již vyhodnotili jako okres s nejnižším počtem koní, měly více než 110 volů a býků na 1000 ha produktivní půdy. Pokud tedy opět porovnáme okresy na voly a býky nejbohatší a nejchudší, dojdeme k podobným závěrům jako u koní. Po určitém zjednodušení tak můžeme tvrdit, že počty tažných zvířat byly ve všech oblastech podobné, samozřejmě v poměru na 1000 ha produktivní půdy, pouze se v závislosti na přírodních podmínkách a úrodnosti půdy lišily druhem chovaných zvířat, ve vyšších polohách s chudší půdou se jako tažná zvířata používali spíše voli, v nižších a bohatších naopak koně. V menší míře jako tažná zvířata sloužily také krávy, vzhledem k tomu však, že ve vceňovacích operátech nejsou rozlišovány krávy používané k tahu od těch, které sloužily pouze jako dojnice, nelze vysledovat jejich podíly na potažních pracích. Jen výjimečně se v  pramenech, týkajících se stabilního katastru, objevují další tažná zvířata, jako byli osli nebo mezci. Najdeme je pouze ve dvou okresech a to jen v nepatrném množství. V okrese Moravské Budějovice se objevuje 7 mezků a v okrese Znojmo 22 oslů. Jakékoliv další zmínky o těchto zvířatech zde bohužel nenajdeme.

Co se týká skotu, byl na Moravě od nepaměti chován tzv. červený středoevropský, jehož početní stavy i kvalita však byly postupně snižovány přírodními pohromami (neúroda, epidemie) a válkami. V  jihozápadní části Moravy se v  menším množství udržel žemlově žlutý skot raabský, nazývaný také lesní či štítarský. Na přelomu 18. a 19. století se začal pro rozšíření a zkvalitnění stád dovážet skot z alpských zemí a částečně i ze západní Evropy, nejprve na velkostatky, během první poloviny 19. století pronikl i do rolnických hospodářství. Následkem toho představoval chov skotu na Moravě koncem první poloviny 19. století pestrou směsici nejrůznějších plemen a jejich kříženců.94 Podle vceňovacích operátů byli moravští tažní voli uherského plemena, krávy pocházely buď z domácího nebo ze švýcarského plemena. Krmeny byly slámou a senem, v létě se vyháněly na pastvu. Průměrný počet krav na  zkoumaném území byl 81,95 kusů na  1000 ha produktivní půdy. Nejméně to bylo 59 v okrese Židlochovice a nejvíce téměř 194 v okrese Boskovice, rozdíl tedy činil 135 kusů (tabulky č. 21 a 22). Při bližším pohledu na tabulky zjistíme, že u krav neplatí to, co u tažného dobytka. Neexistovala zde závislost na úrodnosti půdy, okresy ležící na úrodné části jižní Moravy se nacházely jak mezi okresy s nejnižšími tak i nejvyššími počty krav. Bylo by také

94

58

Středočeské muzeum v Roztokách, inv. č. LB08833 065-01

Tamtéž, s. 163 - 165.

59

možné se domnívat, že mezi oblasti s nejvyššími počty krav se budou nacházet okresy kolem velkých měst. Jihlava a Brno sice měly větší počty krav (129 a 126), stály však až na osmém a devátém místě v pořadí okresů co do nejvyšších počtů krav na 1000 ha produktivní půdy. Okres Znojmo s  nimi bohužel nemůžeme porovnat vzhledem k  tomu, že odtud nemáme konečné počty dobytka.

Chov prasat Chov prasat sloužil v rolnických usedlostech hlavně k samozásobení, méně často pak k prodeji. Obrat nastal až na počátku druhé poloviny 19. století, kdy rostoucí poptávka po mase vyvolala vzestup cen jatečného dobytka, který urychloval rozvoj chovu prasat, takže se v průběhu 50. let se na Moravě počty prasat zdvojnásobily.95 Běžným způsobem chovu prasat byla letní pastva, na  kterou se prasata vyháněla spolu s ostatním dobytkem, na podzim pak následovalo jejich vybíjení a uskladňování masa na zimu. Pouze malá část prasat po letní pastvě přecházela na výkrm, který však v té době nebyl ideální. Prasata byla krmena jednostranně převážně škrobnatými krmivy, takže trpěla nedostatkem bílkovin, minerálních látek a  vitamínů. Dostupná krmiva byla zvířatům předkládána formou polévek, zkrmovaly se zbytky z kuchyně (pomyje), syrovátka, řepa, brambory, luštěninové plevy a otruby. Také ustájení prasat přinášelo problémy. V malých, vlhkých, tmavých a nevětraných stájích či chlívcích, jaké byly převážně v menších rolnických usedlostech, trpěly především prasnice a selata, objevovaly se nemoci a malé váhové přírůstky.96

Středočeské muzeum v Roztokách, inv. č. LB08833 066-01

Většina prasat pocházela z původního domácího plemene, kterým bylo klapouché prase českomoravské, náležející do skupiny původních nezušlechtěných klapouchých domácích prasat evropských. Vyznačovalo se větší tělesnou konstrukcí, dlouhou úzkou klínovitou hlavou, velkýma převislýma ušima, tenkým málo svalnatým krkem, plytkou hrudí, kapřím hřbetem a vysokými a silnými končetinami. Bylo porostlé dlouhými štětinami, vytvářejícími na krku a hřbetě hřivnatý hřeben. Bylo to pozdě dospívající prase s malými přírůstky, ale odolné vůči nemocem a nepřízni vnějších podmínek, prasnice se vyznačovaly dobrou mléčností a plodností. V menší míře se u nás chovalo i prase přímouché, které se lépe vykrmovalo. Bylo nižší, s méně ostrým hřbetem, protáhlejším tělem a lehčí hlavou a vzpřímenýma ušima.97 V menší míře se objevovala také velká prasata německá nebo prasata polská.98 V  první polovině 19. století byly početní stavy prasat nízké a rozdíl v poptávce a nabídce byl nahrazován přiháněním maďarských prasat, hlavně pak běhounů mangalica, zvaných „bagouni“. Tímto způsobem však k nám byly zavlékány i nakažlivé nemoci, proto chovatelé vedli boj za zákaz dovozu cizích prasat.99

Kráva oldenburského plemene. Purgart R., Plemenitba, Praha 1894, s. 27. Uherský býk, vzor dobrého tahouna. Purgart R., Plemenitba, s. 26.

Vceňovací operáty stabilního katastru zcela dávají za  pravdu našemu přednímu odborníkovi na  ekonomiku moravského zemědělství v  19. století Eduardu Albertovi, který tvrdil, že „největší koncentrace prasat byla v  nejúrodnějších oblastech, kde byla také nejvyšší životní úroveň venkovského obyvatelstva“.100 Po sečtení prasat v jednotlivých obcích a převedení jejich

95

Tamtéž, s. 190.

96

RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství v českých zemích. Z fotoarchivu Národního zemědělského muzea Praha. Praha 2010, s. 117.

97

Tamtéž, s. 112.

98

ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství. s. 190.

99

RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 117.

100 ALBERT, Eduard: Chov ovcí na Moravě v osmnáctém a devatenáctém století, Sborník vysoké školy zemědělské v Brně, řada A: spisy fytotechnické, zootechnické a ekonomické, ročník 1960, č. 3-4, s. 448 - 450.

60

61

Chov koz Přestože jsou kozy rozšířené po celém světě a jsou jedním z nejdříve domestikovaných zvířat, nemá u nás jejich chov příliš velkou tradici a nikdy nebyl rozšířen. Nejkvalitnější plemena koz pocházela ze Švýcarska, odkud se také během 19. st. k nám začala dovážet. Kozy chovali většinou drobní zemědělci, vůbec bychom je nenašli na velkostatcích a nechovali je ani větší sedláci, neboť koza byla považována za zvíře chudých. I menší hospodáři, pokud jen trochu mohli, chovali raději ovci nebo prase. Koza tak byla dlouhou dobu zvířetem pro nejchudší společenské vrstvy, chalupníky a  bezzemky, jejichž děti ji pásly na  mezích nebo podél cest, v  zimě byla krmena sušeným dubovým, bukovým, javorovým ajiným listím. Nárůst počtu koz na venkově byl vždy příznakem špatné hospodářské situace země a všeobecné bídy. Přestože z kozy byl několikerý užitek (mléko, maso, kůže, srst), neobvyklá pachuť kozího mléka i masa odrazovala

Prase vestfálského plemene. Steinbrück Karl a kol., Handbuch der gesamten Landwirtschaft, Teil IV. Tierzucht, Hannover 1908. 30. Abteilung, Koch B., Schweinezucht und Schweinehaltung, s. 11.

Prasnice se selátky, Fotoarchiv NZM, inv. č. 30194-a5860

Koza plemene frutižského, původem ze Švýcarska. Suchánek František, Koza a její chov, Praha 1897, s. 25.

počtu do poměru na 1000 ha produktivní půdy totiž zjistíme, že nejvíce prasat bylo chováno na úrodné jižní Moravě, kde dosahovaly počtu přes 100 kusů, zatímco v méně úrodných oblastech bychom našli většinou 30 až 70 prasat na 1000 ha (tabulky č. 23 a 24). Daleko nejvíce prasat se chovalo v okrese Hustopeče, kde napočítáme 267,35 kusů na 1000 ha. Zde již musíme počítat s prodejem přebytků do nedalekého Brna, přičemž zajímavostí je, že samotný okres Brno, ke kterému patřily nejen městské části, ale i zemědělské obce v okolí města, stál co do množství chovaných prasat až na osmém místě, s 126,53 kusy na 1000 ha produktivní půdy. Na opačné straně tabulky se nacházejí tři okresy na Českomoravské vrchovině, v nichž počty prasat nedosáhly čtyřiceti (Nové Město na  Moravě, Žďár nad Sázavou a  Dačice). Okresem s  nejmenšími počty prasat bylo Nové Město na Moravě s 30,48 prasaty, rozdíl mezi ním a Hustopečemi tak činil jen těžko uvěřitelných 230 kusů na 1000 ha produktivní půdy.

od jejich chovu pro potřeby lidské stravy, v selských hospodářstvích, kde byl zaveden intenzivní chov prasat, se však kozy chovaly jako doplňková zvířata pro jejich výkrm, a kozí mléko se používalo k přikrmování selat nebo nahrazovalo mléko kravské v době zaprahnutí krav.101 Proto také najdeme největší počty koz v okresech, kde se chovalo také nejvíce prasat: Hustopeče, Ždánice, Slavkov. V Hustopečích a Ždánicích bychom dokonce našli více než 25 kusů na 1000 ha produktivní půdy, což bylo daleko nejvíce. Naopak v okresech Boskovice a Kunštát nedosahoval průměrný počet koz ani jedné (0,53 a 0,63), v deseti okresech z celkových dvaatřiceti bychom dokonce nenašli kozy vůbec. Tabulka č. 25, která podrobněji ukazuje počty koz v jednotlivých okresech, jen potvrzuje názor, že chov koz byl pouze doplňkový a nebyl plně rozšířen.

101 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství. s. 192; RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 155.

62

63

Chov drůbeže Chov drůbeže se z  ekonomického hlediska jevil jako značně nerentabilní, proto mu byla věnována minimální pozornost a  drůbež byla na  venkovském dvorku víceméně ponechána svému osudu. Jedinou „vymožeností“ pro ni byl přístřešek na dvoře, v zimě se často stěhovala do  chalupy či stáje k  dobytku.102 Malou pozornost, věnovanou tomuto hospodářskému zvířectvu, dokládá také fakt, že z drůbeže jsou ve stabilním katastru zachyceny pouze husy, a to jen v deseti okresech z dvaatřiceti. Slepice ani kachny tam nenajdeme. Česká bílá husa, která se u nás v původním typu chovala až do 70. let 19. století, byla zdomácnělou formou divoké husy šedé. K jejímu křížení bylo přistoupeno až na konci 19. století, ovšem nepřineslo žádné výrazné úspěchy.103 Třebaže bylo na námi sledované části Moravy chováno průměrně 7,4 husy na 1000 ha produktivní půdy, při bližším pohledu na tabulku se stavem husí (tabulka č. 62) v deseti okresech, ve kterých jsou, jak již bylo řečeno, zmiňovány, zjistíme, že průměr zdaleka neodpovídá skutečnému stavu. Zatímco v celém okrese Velké Meziříčí bychom našli pouze 5 husí, v Bučovicích jich bylo 152,27 kusů na 1000 ha. Protože mezi Velkým Meziříčím a Blanskem, které stojí jako druhé v pořadí, je opravdu velký rozdíl (130 kusů) a navíc je zvláštní, že ve dvou třetinách sledovaných okresů nejsou zmiňovány vůbec, i když tyto okresy ležely na nejúrodnější části jižní Moravy, lze se domnívat, že zde odhadní komise stavy husí vůbec nezjišťovaly a i tento druh drůbeže byl pro ně stejně jako slepice a kachny „neviditelný“. Lze rovněž předpokládat, že vzhledem k tomu, že husy byly jakýmisi „sezónními“ zvířaty, která se chovala především jako sváteční pochoutka, mohly být jejich stavy v některých ročních obdobích velmi nízké. A pokud se sepisování podkladů odhadních komisí pro vytváření vceňovacích operátů odehrávalo v  zimě nebo zjara, mohly být skutečně stavy této drůbeže v obcích mizivé.

Husa domácí. Steinbrück K., Handbuch IV., 33. Abteilung Beeck Alfred, Landwirtschaftliche Federviehzucht, s. 31.

Chov ovcí

Středočeské muzeum v Roztokách, inv. č. LB08833 068-01

Chov ovcí se rozmohl od 16. století, kdy značný vzestup počtu obyvatelstva, rozkvět soukenictví a rozvoj zahraničního obchodu se západní Evropou vedly ke zvýšené poptávce po vlně. Byly chovány ovce dvojstřižné, hrubovlné, jež vedle vlny skýtaly značný užitek mléka,104 k dalšímu rozvoji došlo koncem 18. století, kdy se začal domácí chov zušlechťovat merinovými ovcemi ze Španělska nebo Itálie.105 Na  počátku 19. století klesl vlivem válečných událostí a  neúrod v  letech 1804 a  1805 počet ovcí na  40 % předválečného stavu, ovšem následující léta, především dvacátá a  třicátá, byla obdobím kvantitativního, ale především kvalitativního, rozvoje moravského chovu ovcí. Způsobila jej prudká obilnářská odbytová krize, jež v té době zachvátila celý světový trh. Bylo proto výhodnější přeměnit pole v pastviny a chovat na nich ovce.106 Zatímco počet dospělého skotu stoupl na Moravě od roku 1812 do roku 1840 o 10 %, vzrostl počet dospělých ovcí v  téže době o  celých 106 %.107 Pastva na  četných úhorech a  pastvinách byla navíc pro ovce na rozdíl od skotu ideální, obzvlášť vezmeme-li v úvahu malý počet

104 ALBERT, Eduard: Chov ovcí na Moravě v osmnáctém a devatenáctém století. Sborník Vysoké školy zemědělské v Brně, řada A: Spisy fytotechnické, zootechnické a ekonomické, 1960, s. 439 105 RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 145. 102 RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 160.

106 ALBERT, Eduard: Chov ovcí. s. 443 - 4.

103 Tamtéž, s. 169.

107 ALBERT, Eduard: Chov ovcí. s. 448.

64

65

Průměrně připadalo na 1000 ha produktivní půdy 331,26 ovcí (tabulka č. 28), mezi jednotlivými oblastmi však byly obrovské rozdíly. V okresech Klobouky, Hrotovice, Židlochovice, Hustopeče a Bučovice, které všechny ležely na úrodné jižní Moravě, bychom našli více než 800 ovcí, přičemž „rekord“ držel okres Moravské Budějovice, tam připadalo 1204,49 ovcí na 1000 ha produktivní půdy. Tento okres ležel sice bokem dříve zmiňovaných, ale jeho půda byla neméně úrodná. Naopak v  okresech ležících ve  vyšších polohách, jako bylo Nové Město na  Moravě, Kunštát nebo Jihlava, bychom našli naopak méně než 200 ovcí na 1000 ha. Mezi ně patří i okres Brno, který díky své odlišné „velkoměstské“ povaze jistě nebyl příhodnou oblastí pro chov ovcí. Vůbec nejméně však bylo ovcí v okrese Žďár nad Sázavou, pouhých 60,40 kusů na 1000 ha. Otázkou zůstává, proč byly ovce v úrodných oblastech zastoupeny více než v neúrodných, když tradičně bývá jejich pastva chápána jako záležitost podhorská či horská. Dosud nebyl tento problém vyřešen mimo jiné i proto, že většina starších badatelů popisuje ve svých pracích dobu druhé poloviny 19. století, kdy se situace v chovu ovcí obrátila, a zatímco ve výše položených oblastech se intenzita chovu snižovala jen velmi pomalu, na jižní Moravě pastviny pro ně velmi rychle zabírala cukrová řepa.110 Také je třeba se zmínit, že tato práce pojednává, co se týče chovu ovcí, pouze o ovcích, chovaných na rustikálu a nebere v potaz velkostatky, kde může být situace jiná. Určitým vysvětlením může být skutečnost, že počet chovaných ovcí v poddanských usedlostech do značné míry souvisel s rozlohou úhoru v příslušných oblastech, a jak bude ukázáno v kapitole o hospodářských soustavách, v úrodnějších oblastech se déle zachovával tradiční trojhonný systém, do kterého zlepšené modifikace pronikaly jen pomalu.111 Bylo zde proto více úhoru a  tedy i  vhodných pastvin pro větší počet ovcí než v  méně úrodných oblastech, kde do soustav hospodaření pronikaly dříve a ve větší míře další plodiny jako luskoviny a okopaniny a snižovaly tak rozlohu úhoru a tím i možnosti pastvy. Pro úplné vysvětlení této otázky však bude zapotřebí dalšího bádání.

Plemenný beran. Eugen Joseph Verboeckhoven, (1798 –1881) NZM – sbírka obrazů.

pracovních sil, nezbytných k  jejich obsluze. Zatímco jedna děvečka byla schopná obsloužit deset krav, ovčák s jedním pomocníkem obstaral 500 ovcí. Výnosem se rovnalo deset ovcí jedné krávě a nezanedbatelná byla skutečnost, že ovce bylo možné pást o několik měsíců v roce déle a na horších pastvinách než skot. Jejich vlna také přinášela chovatelům značné zisky.108 Chov jemnovlnných ovcí kulminoval na  začátku 40. let 19. století, pak se dostavila stagnace, vzniklá poklesem vývozu textilních výrobků. Další destrukční ránu přinesl ve druhé polovině 19. století chovu ovcí technický pokrok ve vývoji spřádacích a tkalcovských strojů. Dokázaly z méně jemných vln zhotovit značně jemné valchované látky, k jejichž výrobě se dosud hodila pouze velejemná vlna. Zpracovatelé za tímto účelem dováželi levnou česanou vlnu ze zahraničí (Argentina, Nový Zéland a Austrálie), zatímco vlna z domácích jemnovlnných ovcí neměla odbyt.109 Ve čtyřicátých letech 19. století tvořily ovce na naší části Moravy více než polovinu (55 %) z celkového počtu hospodářského zvířectva. Našli bychom jich tu na 400 000 (tabulka č. 27). Ne všechny však byly jemnovlné (merino) nebo, jak jsou v pramenech nazývány, zušlechtěné (veredelte), i když převažovaly. Bylo jich 224.577, takže tvořily 56 % z celkového počtu ovcí. Vedle nich bychom zde našli ještě 93.970 ovcí nešlechtěných, které byly označovány jako obecní nebo častěji zemské (gemeinde- či land-), a  také 2662 ovcí pološlechtěných. Bohužel v  některých obcích odhadní komise nezjišťovala plemeno ovcí a příslušná kolonka v operátu je nadepsána jednoduše ovce (Schaafe), takových ovcí bylo téměř dvacet procent (78.572 kusů).

Závěrem zbývá vyřešit otázku, zda lze rozdíly v počtu chovaných zvířat v úrodných a méně úrodných oblastech zdůvodnit i jinak než jen rozdíly v míře úrodnosti půdy a tedy i lepší či horší možnosti uživit jejími výnosy větší či menší počet hospodářského zvířectva. V případě koní tak kromě „úrodnostního“ faktoru vstupuje do hry i vlastní ješitnost hospodářů. Vyšší počty koní v úrodnějších oblastech jižní Moravy a nižší na Českomoravské a Brněnské vrchovině lze kromě vyšší produktivity hospodářství v  úrodnějších oblastech vysvětlit také jakousi lokální hipomanií, existující zde v  první polovině 19. století, kdy bylo vlastnictví koně pro hospodáře prestižní záležitostí, i kdyby to mělo být na úkor ekonomické situace gruntu. Pokud jde o voly a býky, je situace jiná. U tohoto druhu hospodářských zvířat se bohužel nepodařilo zjistit jiné skutečnosti, které by ovlivňovaly jejich počty v  jednotlivých oblastech, kromě jejich úrodnosti. Počty těchto tažných zvířat byly podobné jako u koní, ale v opačném sledu. Po určitém zjednodušení pak můžeme tvrdit, že počty tažných zvířat byly ve  všech oblastech podobné, samozřejmě v poměru na 1000 ha produktivní půdy, pouze se v závislosti na přírodních podmínkách a úrodnosti půdy lišily druhem chovaných zvířat, ve vyšších polohách s chudší půdou se jako tažná zvířata používali spíše voli, v nižších a bohatších koně.

Naopak u krav zjistíme, že zde neexistovala závislost na úrodnosti půdy, okresy ležící v úrodné části jižní Moravy se nacházely jak mezi okresy s  nejnižšími, tak i  nejvyššími počty. Bylo by možné se domnívat, že mezi oblastmi s nejvyššími počty krav se budou nacházet okresy kolem velkých měst, ovšem není tomu tak. Jihlava a Brno sice měly větší počty krav (129 a 126), stály však až na osmém a devátém místě v pořadí okresů co do nejvyšších počtů krav na 1000 ha

108 RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 138

110 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství I., s. 181.

109 Tamtéž, s. 146

111 Tamtéž.

66

67

produktivní půdy. Okres Znojmo s  nimi bohužel nemůžeme porovnat vzhledem k  tomu, že odtud nemáme konečné počty dobytka. Jednoznačná odpověď je na tuto otázku u chovu prasat. Po sečtení prasat v jednotlivých obcích a převedení jejich počtu do poměru na 1000 ha produktivní půdy zjistíme, že nejvíce prasat bylo chováno na úrodné jižní Moravě, kde dosahovaly počtu přes 100 kusů, zatímco v méně úrodných oblastech bychom našli většinou 30 až 70 prasat na 1000 ha. S chovem prasat úzce souvisel chov koz, vzhledem k tomu, že kozy se chovaly jako doplňková zvířata pro jejich výkrm, a kozí mléko se používalo k přikrmování selat nebo nahrazovalo mléko kravské v době zaprahnutí krav.112 Proto také najdeme největší počty koz v okresech, kde se chovalo také nejvíce prasat. Skutečnost, že v deseti okresech z celkových dvaatřiceti bychom dokonce nenašli kozy vůbec, potvrzuje názor, že chov koz byl pouze doplňkový a nebyl plně rozšířen. Pokud jde o početní stavy drůbeže, vceňovací operáty zachycují pouze počty husí, a to ještě patrně v  omezené míře, neboť se dá očekávat, že byly jakýmsi sezónním artiklem, tzn. že v některých měsících roku byly jejich počty mizivé, což celou analýzu pochopitelně zkresluje. Můžeme se však domnívat, že jejich počty mimo tuto sezónnost závisely především na míře úrodnosti kraje, protože v méně úrodných oblastech, kde stěží hospodáři uživili dobytek, jen těžko vykrmovali husy. Posledním hospodářským zvířetem, jehož stavy stabilní katastr sledoval, byla ovce. Jak již bylo řečeno, otázka, proč byly ovce na rustikálu v úrodných oblastech zastoupeny více než v neúrodných, když tradičně bývá jejich pastva chápána jako záležitost podhorská či horská, zůstává nevyřešená z důvodu nedostatku badatelské pozornosti. Určitým vysvětlením může být skutečnost, že počet chovaných ovcí v poddanských usedlostech do značné míry souvisel s rozlohou úhoru v příslušných oblastech a v úrodnějších oblastech se déle zachovával tradiční trojhonný systém, do kterého zlepšené modifikace pronikaly jen pomalu. Bylo zde proto více úhoru a tedy i vhodných pastvin pro větší počet ovcí než v méně úrodných oblastech, kde rozlohu úhoru snižovaly luskoviny a pícniny. Pro úplné vysvětlení této otázky však bude zapotřebí dalšího bádání.

TABULKA č. 16 Hospodářská zvířata

TABULKA č. 17 Nejnižší počty koní na 1000 ha

hospodářská zvířata celkový počet

%

okres

počet koní

na 1000 ha

koně

46922

6,55

Dačice

312

9,78

voli a býci

35607

4,97

Telč

579

12,60

krávy a mladý dobytek

136438

19,04

Žďár n. s.

389

16,90

ovce

399781

55,78

Jemnice

505

19,18

kozy

4514

0,63

Třebíč

922

21,64

83396

11,77

Vranov n. D.

558

21,81

8928

1,25

Jihlava

1147

23,10

715586

100

Velké Meziříčí

1582

33,73

950

34,89

1108

39,20

prasata husy celkem

Nové Město n. M. Bystřice n. P.

TABULKA č. 18 Nejvyšší počty koní na 1000 ha okres

TABULKA č. 19 Nejnižší počty volů a býků na 1000 ha

počet koní

na 1000 ha

961

66,85

Mor. Krumlov

36

1,22

Slavkov

1833

71,09

Slavkov

51

1,98

Břeclav

1904

71,47

Vyškov

98

2,6

Hodonín

1883

72,42

Bučovice

53

3,67

Ždánice

1112

78,49

Kunštát

153

5,77

Brno

3916

79,17

Boskovice

1136

79,39

Židlochovice

3509

99,01

Hustopeče

1729

104,11

Bučovice

1602

110,93

Klobouky

okres

voli a býci

112 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství. s. 192; RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 155.

68

69

na 1000 ha

TABULKA č. 20

TABULKA č. 21

TABULKA č. 24

TABULKA č. 25

Nejvyšší počty volů a býků na 1000 ha

Nejnižší počty krav na 1000 ha

Nejvyšší počty prasat na 1000 ha

Počty koz na 1000 ha kozy

na 1000 ha

Hustopeče

449

27,04

144,98

Ždánice

392

26,67

2231

157,48

Slavkov

391

15,16

Židlochovice

6047

170,62

Bučovice

193

13,36

Hustopeče

4440

267,35

Klobouky

191

13,28

Vyškov

442

11,72

Ivančice

272

10,55

Hodonín

252

9,69

okresy

krávy

na 1000 ha

okresy

prasata

97,72

Židlochovice

2098

59,20

Bučovice

2083

144,23

1905

98,10

Náměšť n. O.

2013

62,50

Mikulov

4787

Jemnice

2662

101,11

Vranov n. D.

1739

67,27

Ždánice

Telč

4695

102,21

Hrotovice

2027

77,96

Dačice

3523

110,46

Ivančice

2036

78,96

okres

voli a býci

na 1000 ha

Jihlava

4853

Mor. Budějovice

na 1000 ha

okresy

TABULKA č. 22

TABULKA č. 23

TABULKA Č. 26

Mikulov

262

7,94

Nejvyšší počty krav na 1000 ha

Nejnižší počty prasat na 1000 ha

Počty husí na 1000 ha

Třebíč

322

7,56

Velké Meziříčí

249

5,31

Tišnov

210

4,82

okresy

krávy

na 1000 ha

Mikulov

4633

140,32

Mor. Budějovice

2752

Bučovice

prasata

na 1000 ha

Nové Město n. M.

830

30,48

Velké Meziříčí

141,72

Žďár n. s.

831

36,11

2208

152,89

Dačice

1263

Hustopeče

3063

184,44

Vranov n. D.

Boskovice

2921

193,85

Telč

70

okresy

okresy

husy

na 1000 ha

5

0,11

Nové Město n. M.

121

4,44

Blansko

135

4,51

Bystřice n. P.

119

4,21

39,60

Bystřice n. P.

279

9,87

Židlochovice

149

4,2

1039

40,19

Brno

524

10,59

Brno

204

4,12

2049

44,58

Tišnov

540

12,39

Břeclav

99

3,72

Boskovice

209

13,87

Žďár n. s.

51

2,22

Kunštát

405

15,28

Jihlava

81

1,63

Vyškov

2237

59,33

Blansko

40

1,34

Slavkov

2395

92,89

Kunštát

17

0,64

Bučovice

2199

152,27

Boskovice

8

0,53

Náměšť n. O.

0

0

Vranov n. D.

0

0

Hrotovice

0

0

Jemnice

0

0

Znojmo

0

0

Jaroslavice

0

0

Telč

0

0

Dačice

0

0

Mor. Krumlov

0

0

Mor. Budějovice

0

0

71

TABULKA č. 27 – Počty ovcí

TABULKA č. 28 – Počty ovcí na 1000 ha

ovce zemské

ovce šlechtěné

ovce pološl.

ovce bez udání původu

celkem

okresy

ovce

na 1000 ha

počet

93970

224577

2662

78572

399781

Žďár n. S.

1390

60,40

podíl v %

23,51

56,18

0,66

19,65

100

Nové Město n. M.

3638

133,59

Kunštát

3862

145,80

Brno

9161

185,21

Jihlava

9407

189,43

Velké Meziříčí

9922

211,52

10471

227,80

Jaroslavice

6551

238,76

Náměšť n. O.

9449

293,39

Dačice

10643

333,70

Vyškov

13002

344,85

Tišnov

15212

349,04

Bystřice n. P.

10058

355,88

Blansko

10861

362,52

Slavkov

10223

396,49

Vranov n. D.

10488

405,69

Mikulov

14358

434,86

7497

497,54

Břeclav

13347

501,03

Ždánice

7169

506,05

Znojmo

22266

541,76

Ivančice

14841

575,50

Mor. Krumlov

12183

627,40

Třebíč

15575

635,57

Hodonín

17049

655,69

Jemnice

17158

659,88

Hustopeče

12699

764,67

Bučovice

11295

782,11

Židlochovice

28755

811,33

Hrotovice

24123

927,75

Klobouky

13739

955,80

Mor. Budějovice

23389

1204,49

399781

331,23

Telč

Středočeské muzeum v Roztokách, inv. č. LB08833 068-01

Boskovice

celkem

72

73

Přestože názvy kultur jsou jasné a  nezaměnitelné, lze zde nalézt jednu výjimku. Tou je úhor neboli Trieschfeld. Němčina měla v  19. století pro úhor řadu výrazů: das Brachfeld, die Brache, der Driesch, das Dreschfeld, das Trieschfeld. V materiálech stabilního katastru pro sledované území je však pro tuto kulturu používán pouze termín Trieschfeld, příp. Trischfeld. Ve vceňovacích operátech pro Čechy se velmi zřídka objevuje také termín Triechäcker a to ve smyslu „pole střídavě s pastvinami“.114 František Novotný však ve své práci o rakouském katastru, která je sice zaměřena na české království, ale jejíž informace v  tomto ohledu nepochybně platí i  pro Moravu, překládá termín Trischfelder zcela jednoznačně jako úhor.115

Zemědělské kultury a parcely

Druhy a rozloha jednotlivých kultur Základními údaji pro výzkum dějin zemědělství jsou informace o  velikosti půdního fondu a o zastoupení jednotlivých zemědělských kultur v rámci něj. Lze z nich získat poznatky o celkovém charakteru zemědělství na zkoumaném území i o důležitosti jednotlivých jeho složek, a porovnat je s okolními zeměmi, v tomto případě s Čechami. S rozdělením půdního fondu na jednotlivé zemědělské kultury souviselo také hodnocení kvality jednotlivých pozemků, na jehož základě se pak vyměřovala daň, což bylo hlavním smyslem vytváření každého pozemkového katastru. Rozdělení půdního fondu je ve vceňovacích operátech stabilního katastru věnována velká pozornost. Údaje o  zemědělských kulturách a  jejich výnosech se zde vyskytují několikrát z  různých aspektů zkoumání na všech stupních od jednotlivých obcí, přes berní okresy, až po krajské sumáře. Na sledovaném území lze nalézt sedm, resp. osm, hlavních kultur a sedm vedlejších, které zaujímaly méně než jedno procento produktivní půdy. Podle Sumáře s výkazy ploch a naturální produkce se na Moravě vyskytovaly tyto zemědělské kultury:113 Orná půda:

pole (Äcker nebo Ackerland), pole s ovocnými stromy (Äckerm mit Obstbäume) Louky: louky (Wiesen), louky s ovocnými stromy (Wiesen mit Obstbäume), louky s užitkem dřeva (Wisen mit Holznutzen) Zahrady (Gärten) Pastviny: pastviny (Hutweiden), pastviny s ovocnými stromy (Hutweiden mit Obstbäume), pastviny s užitkem dřeva (Hutweiden mit Holznutzen) Vysoký les (Hochwald) Nízký les (Niederwald) Vinice: vinice (Weingärten) a vinice střídavě s poli (Wechselweingärten), v nichž se vinice střídají s ornou půdou Bažiny s rákosím (Sumpf mit Rohrwuchs) Úhor (Trieschfeld) neboli pole střídavě s pastvinami

V každém případě kultura Trischfelder nemohla být úhorem ve smyslu polí ležících v dané době ladem, neboť vykazuje produkci různých druhů zemědělských plodin i sena. Bude tak patrně pravděpodobnější výklad Vladimíra Kůše, podle nějž se jednalo o pozemky, na nichž se střídavě selo obilí a střídavě se užívaly jako pastviny. Zatímco hlavní kultury se vyskytovaly ve  všech okresech, výjimkou jsou vinice, které pochopitelně vyžadovaly mírné teplé klima, kultury vedlejší většinou nalezneme jen v několika berních okresech, pouze pastviny s užitkem dřeva a pole střídané pastvinami (úhor) se objevují častěji.

Pole s ovocnými stromy 11 okresů - Brno, Ivančice, Hrotovice, Jaroslavice, Klobouky, Slavkov, Tišnov, Vyškov, Znojmo, Ždánice, Židlochovice. Louky s ovocnými stromy 5 okresů - Brno, Jaroslavice, Tišnov, Znojmo, Židlochovice. Louky s užitkem dřeva 5 okresů - Brno, Břeclav, Jaroslavice, Znojmo, Židlochovice. Pastviny s ovocnými stromy 10 okresů - Blansko, Brno, Bystřice n. P., Jemnice, Mor. Krumlov, Kunštát, Tišnov, Znojmo, Židlochovice. Pastviny s užitkem dřeva 15 okresů - Blansko, Brno, Bystřice n. P., Ivančice, Hodonín, Hrotovice, Jaroslavice, Kunštát, Mikulov, Mor. Krumlov, Tišnov, Vyškov, Znojmo, Žďár n. S., Židlochovice. Bažiny s rákosím 6 okresů - Břeclav, Hodonín, Hustopeče, Jaroslavice, Mikulov, Židlochovice. Pole střídané pastvinami (úhor) 19 okresů - Blansko, Brno, Bučovice, Bystřice n. P., Ivančice, Hrotovice, Jemnice, Jihlava, Kunštát, Mor. Budějovice, Mor. Krumlov, Náměšť, Tišnov, Třebíč, Velké Meziříčí, Vranov, Znojmo, Židlochovice.

114 KŮŠ,Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19. století z pohledu oceňovacího operátu. Praha 1983, s. 41. 113 MZA, inv. č. 3472, kt. 1414 a 1415.

74

115 NOVOTNÝ František, Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových, Praha 1911, s. 38.

75

Statistický sumář s výměrou jednotlivých kultur. MZA v Brně, fond D 8, kt. 1415.

Jak již bylo řečeno, na  sledovaném teritoriu nalezneme sedm hlavních zemědělských kultur a sedm vedlejších. V posuzování, kde leží hranice mezi nimi, pomůže procentuální zastoupení jednotlivých kultur na produktivní půdě, kdy mezníkem bude jedno procento. Ve vztahu k celkové rozloze produktivní půdy zaujímala největší podíl orná půda - 54,82 %, za ní se s velkým odstupem objevuje vysoký les s podílem 19,03 %. Spolu s nízkým lesem (6,78 %) zde lesy zaujímaly čtvrtinu produktivní půdy - 25,81 %. Dále následují opět s odstupem pastviny - 8,95 % a louky - 6,36 %. Hranici jednoho procenta pak překračují ještě vinice, které zaujímají sice jen 0,08 %, ale spolu s vinicemi, na kterých se střídá vinná réva s ornou půdou (1,86 %), čítají téměř dvě procenta - 1,94 %. Obě tyto kategorie tak vzhledem k jejich objemu a funkci (jejich hlavním důvodem existence bylo pěstování vína) můžeme sloučit v jednu. S jistou dávkou shovívavosti můžeme za hlavní kulturu považovat ještě zahrady, které stojí těsně na hranici jednoho procenta, zaujímají 0,97 % orné půdy. Zbylých sedm kultur, které nedosahují jednoho procenta podílu na  produktivní půdě, lze označit za vedlejší, vzhledem k jejich malé rozloze a k faktu, že se zdaleka nevyskytují ve všech zkoumaných okresech. Tabulka č. 29 ukazuje podrobně podíly jednotlivých zemědělských kultur na celkové rozloze produktivní půdy.116 Zajímavostí je tu kategorie „louky s ovocnými stromy“, která při své celkové rozloze 69,36 hektarů zaujímala podíl téměř nevyčíslitelný - 0,007 %, přesto však je zmiňována v 5 okresech. Ukazuje se tak snaha úředníků zdokumentovat a zdanit každý kousek půdy, který byl nalezen. Při podrobnějším pohledu na tabulku zjistíme, že zatímco sedm hlavních kultur zaujímá téměř 99 % produktivní půdy, druhá polovina kultur, kultury vedlejší, se nachází na pouhém 1,15 %. Zajímavé je také srovnání situace na Moravě se situací v Čechách (tabulka č. 30), přičemž údaje o  nich jsou převzaty z  práce Vladimíra Kůše.117 Je zde však nutno všechny údaje přepočítat, neboť Kůš pracuje s poměry jednotlivých zemědělských kultur z celého půdního fondu země a ne s podíly na produktivní půdě. Proto byly z jeho práce převzaty pouze údaje o rozloze jednotlivých kultur a procentuální podíly byly vypracovány samostatně. Při bližším pohledu na obě tabulky objevíme několik rozdílů v názvech jednotlivých zemědělských kultur a také v jejich počtu. Zatímco na Moravě se objevují dvě kategorie vinic, vinice a  vinice střídavě s  poli, v  Čechách najdeme pouze kategorii jednu - vinice. V  Čechách také najdeme více kategorií produktivní půdy, jsou to především chmelnice, které se na  sledované části Moravy vůbec nevyskytovaly, a také další vedlejší kategorie, jako byly role střídavě s loukami a role střídavě s lesním porostem. Označení orné půdy jako role je jen synonymem vzhledem k  tomu, že sumáře stabilního katastru i  vceňovací operáty jsou psané německy. Jedinou kulturou, která přesáhla jednoprocentní rozdíl, a která se vyskytuje pouze na jednom z porovnávaných území, v Čechách, je kategorie zvaná parifikáty, která označuje pozemky užívané k jiným účelům než zemědělským a lesnickým, které měly být zdaněny podle srovnání se sousedními pozemky, např. lomy, lesní školky apod. Porovnáním obou tabulek zjistíme několik zajímavých skutečností v souvislosti s rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi zemědělské půdy. Je tu především rozdíl v  podílu polí na  celkové výměře produktivní půdy. V Čechách čítala orná půda 48,42 %, zatímco na sledovaném území

na Moravě to bylo 54,82 %, rozdíl tedy činí 6,4 %. Další rozdíly, které stojí za povšimnutí, objevíme u luk a lesů. Rozdíl v obou výměrách je v prvním případě 3,94 % a v případě druhém, pokud sečteme obě kategorie lesů dohromady, 4,01 %. Dohromady je to 7,95 % na rozdíl od polí tentokrát „ve prospěch“ Čech. Celkový podíl produktivní půdy je na obou územích podobný, závěrem lze tedy říci, že ačkoli se celková výměra produktivní půdy v Čechách a na Moravě vzhledem k celkové rozloze těchto území samozřejmě liší, procentuální podíl je velmi podobný. S podrobným rozdělením půdního fondu do jednotlivých kategorií souviselo také zhodnocení kvality všech pozemků, což mělo být podkladem pro vyměření daně. Provádělo se odhadem a u každého pozemku byla určována bonita půdy tak, že byl pozemek zařazen „při střední úrodě podle výnosu při obyčejném a  normálním způsobu hospodaření v  kraji obvyklém do  určité bonitní třídy“.118 V každé katastrální obci se počet bonitních tříd každé kultury lišil podle místních podmínek a  podle rozhodnutí odhadní komise. Sumář s  výkazy ploch a  naturální produkce119 obsahuje výměry jednotlivých zemědělských kultur, zastavěné plochy a  celkové výměry produktivní plochy v  jednotlivých zkoumaných okresech, počty parcel a  také hrubé i  čisté výnosy z  těchto ploch. Podle tohoto sumáře měly nejvíce tříd louky a  vinice střídavě s poli - 5, pole, vinice, pastviny a oboje lesy měly 4 třídy, zahrady a pole s ovocnými stromy 3 třídy, pastviny s ovocnými stromy, pastviny s užitkem dřeva a pole střídavě s pastvinami 2 třídy a louky s ovocnými stromy, louky s užitkem dřeva a bažiny s rákosím třídu jedinou. Neznamená to však, že ve všech obcích byly zastoupeny u tam existujících zemědělských kultur všechny třídy. Naopak nechybí obce, zvláště ty nejmenší, kde se i u orné půdy objevuje jen třída jediná (Einzige). Do sumářů je pak zapisována jako třída první. Tabulka č. 31 uvádí plochy jednotlivých bonitních tříd u polí a současně také pro zajímavost jejich srovnání s tehdejší situací v Čechách.120 Pro tuto zemi však autor uvádí údaje o výměře pouze v hektarech. Porovnáním obou částí tabulky zjistíme, že v Čechách i na Moravě byla situace podobná. Nejvíce plochy zaujímaly pozemky zařazené do druhé bonitní půdy - 43,5 %, resp. 41,5 %, pak následovala třída třetí s podílem 34 příp. 32 % a třída první s cca 20 %. Na posledním místě zůstávaly třídy čtvrtá a pátá, která se na Moravě navíc vůbec nevyskytovala a i třída čtvrtá se zdaleka neobjevovala všude. Zcela chybí v  okresech Břeclav, Nové Město na Moravě, Velké Meziříčí a Ždánice a i v okresech, kde byla zaznamenána, se jedná vždy pouze o několik obcí. U tabulky pro Čechy se objevuje také další problém a ten se týká výměry orné půdy. Při bližším srovnání s tabulkou, týkající se procentuálních podílů jednotlivých kultur, totiž zjistíme, že celková výměra polí v hektarech je rozdílná. V tabulce č. 30 čítají role, jak je orná půda v práci V. Kůše nazývána, 2.434.753 ha, v tabulce č. 31 je to však 2.440.795 ha, takže rozdíl činí 6 042 ha ve prospěch druhé tabulky. Nemůžeme se ani domnívat, že autor použil k výpočtu podílu jednotlivých bonitních tříd celkovou výměru orné půdy spolu s vedlejšími kulturami, jako byly role s ovocnými stromy a další, neboť zde je celková výměra rolí 2.489.364 ha. Je tu tedy opět rozdíl a to dokonce 48.569 ha naopak ve prospěch tabulky první. Vzhledem k tomu, že se zdá, že Kůš použil celkovou výměru rolí spolu se souvisejícími vedlejšími kulturami pouze pro srovnání se stavem v roce 1976, bude vhodnější počítat s první zmiňovanou variantou. V tomto případě je rozdíl 6 042 ha v porovnáním s celkovou výměrou téměř dvou a půl milionu hektarů zanedbatelný a pro účel pouze orientačního porovnání situace na obou územích irelevantní.

118 Tamtéž, s. 45. 116 Tato tabulka je, stejně jako všechny ostatní tabulky v této kapitole, vypracována podle Sumáře s výkazy ploch a naturální produkce, MZA, inv. č. 3472, kt. 1414 a 1415. 117 KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. s. 36 - 37.

76

119 MZA, inv. č. 3472, kt.y 1414 a 1415. 120 Údaje pro Čechy jsou převzaty z již citované práce Vladimíra Kůše, Stabilní katastr, s. 48. Platí to však pouze pro ornou půdu a louky, další kultury bohužel Kůš neuvádí.

77

Na stejný problém však narazíme také v případě procentuálních podílů jednotlivých bonitních tříd u luk (tabulka č. 32). Pokud zde opět srovnáme celkové výměry, nalezneme při srovnání výměr kultury označované v tabulce č. 30 jako louky s údajem v tabulce č. 32 rozdíl 30.345 ha opět ve prospěch tabulky č. 32, a ve druhém případě při srovnání údajů z tabulky č. 32 s celkovou výměrou luk spolu s  dalšími vedlejšími kulturami souvisejícími s  loukami, nalezneme rozdíl 30.391 ha tentokrát však také ve prospěch tabulky č. 32. Rozdíl je tu sice markantnější, ale vzhledem k tomu, že se tu jedná, jak již bylo řečeno, pouze o ilustrativní srovnání, lze snad nad ním přimhouřit oči. Opět i v tomto případě uvádí autor pro Čechy údaje o výměre pouze v hektarech. Pokud jde o srovnání zastoupení luk v produktivní půdě v Čechách a na Moravě, zjistíme, že na  Moravě bylo daleko více luk zařazeno do  první bonitní třídy, celá jedna třetina, na  rozdíl od  jedné pětiny v  Čechách. Největší podíl však zastávala v  obou zkoumaných zemích třída druhá, v obou zemích téměř shodných 42 %. Za těmito třídami následovala třída třetí, která v  Čechách stála na  druhém místě co do  výměry (činila více než 30 %) a  za  ní pak s  velkým odstupem třídy čtvrtá a v podstatě zanedbatelná třída pátá. U dalších dvou kultur, vysokých lesů a pastvin, u nichž bohužel nemáme srovnání s Čechami, je situace trochu jiná (tabulky č. 33 a 34). Nejvyšší procento tu zaujímá třída první - přes 60 %, za ní následuje třída druhá - kolem 30 % a pak s velkým odstupem další dvě třídy. Souvisí to s četností výskytu jednotlivých bonitních tříd ve sledovaných okresech. Zatímco první a druhá třída se v těchto kulturách vyskytuje ve všech nebo téměř ve všech okresech, ve třetí třídě se vysoké lesy vyskytují pouze ve 23 okresech z celkových 32 (je zde však třeba zmínit, že v okrese Jaroslavice se vysoké lesy nevyskytují vůbec), a pastviny dokonce jen ve 12 okresech. Ještě markantnější je situace ve třídě čtvrté, kde se vysoké lesy vyskytují jen ve dvou okresech a pastviny jen v jednom. Podrobně se nyní zastavíme u poměrně specifické kategorie vinic. Ty na sledovaném území zaujímaly téměř dvě procenta (1,86 %), přičemž většina jich náležela ke  kultuře zvané „Wechselweingärten“, která se dá přeložit podle své funkce jako vinice střídavě s  poli. Podle vceňovacích operátů obcí, ve kterých se tyto vinice nacházely, se většinou na dvou třetinách pozemků pěstovala vinná réva a na jedné třetině obilí. Orná půda, která se zde nacházela, patřila ke druhé, příp. třetí, bonitní třídě. Vinná réva se zde totiž sázela asi na dvacet let, poté, když již nedosahovala příslušných výnosů, byly keře vyklučeny, pozemek zorán, a pro obnovu úrodnosti byl následně 8 - 10 let používán jako pole a oset obilím a dalšími plodinami.121 Vinná réva se v Brněnském kraji pěstovala celkem ve 14 okresech v její jižní části, kdy nejseverněji položen byl okres Brno. Tabulka č. 35 ukazuje podíl vinic na orné půdě ve vinorodých okresech, přičemž výměra půdy je pro větší množství údajů uváděna pouze v hektarech.

Vinice v obce Petrovice, okres Moravský Krumlov – jejich výměra a výnos. MZA v Brně, fond D 8, obec Petrovice, okres Moravský Krumlov, inv. č. 1933, kt. 706.

Největší podíl produktivní půdy zaujímaly vinice v okrese Hustopeče, celkem 14,27 %, za nimiž následoval okres Mikulov s  10,3 %. Další dva okresy v  pořadí, Ždánice a  Moravský Krumlov, měly kolem pěti procent vinic, po nich následovaly čtyři okresy se třemi až čtyřmi procenty Hodonín, Klobouky, Jaroslavice a Židlochovice, a na hranici procentuálního podílu, uváděného pro celé zkoumané území se nacházely ještě okresy Břeclav a Brno s necelými dvěma procenty. Poslední čtyři - Znojmo, Ivančice, Slavkov a Bučovice - měly pouze zanedbatelný podíl vinic na orné půdě, nedosahoval ani jednoho procenta. Na  sledovaném teritoriu Brněnského kraje nalezneme celkem čtrnáct druhů zemědělských kultur, sedm hlavních a sedm vedlejších, přičemž hlavním kritériem posuzování je jejich procentuální zastoupení na produktivní půdě, kdy mezníkem je jedno procento. Největší podíl zaujímala orná půda - 54,82 %, za  ní se s  velkým odstupem objevuje vysoký les s podílem 19,03 %. Spolu s nízkým lesem (6,78 %) zde lesy zaujímaly čtvrtinu produktivní půdy - 25,81 %. Dále následují opět s odstupem pastviny - 8,95 % a louky - 6,36 %. Hranici jednoho procenta pak překračují ještě vinice, které zaujímají sice jen 0,08 %, ale spolu s vinicemi, na  kterých se střídá vinná réva s  ornou půdou (1,86 %), čítají téměř dvě procenta - 1,94 %. S jistou dávkou shovívavosti můžeme za hlavní kulturu považovat ještě zahrady, které stojí těsně na hranici jednoho procenta, zaujímají 0,97 % orné půdy. Zbylých sedm kultur, které nedosahují jednoho procenta podílu na produktivní půdě, lze označit za vedlejší, vzhledem k jejich malé rozloze a k faktu, že se zdaleka nevyskytují ve všech zkoumaných okresech.

121 MZA, Obec Velké Němčice, okres Židlochovice, sign. 2848, kt. 1042., Obec Pouzdřany, okres Mikulov, sign. 1909, kt. 699. Obec Petrovice, okres Moravský Krumlov, sign. 1933, kt. 706.

78

Při porovnávání situace v Čechách a na Moravě nalezneme několik podstatných rozdílů, jedním z největších jsou chybějící chmelnice na zkoumané části Moravy. Další pak najdeme v podílech jednotlivých zemědělských kultur na celkové rozloze produktivní půdy. Největší odlišnosti

79

Středočeské muzeum v Roztokách, inv. č. VB4 001

panovaly u orné půdy, zatímco v Čechách čítala 48,42 %, na sledovaném území na Moravě to bylo 54,82 %, rozdíl tedy činí 6,4 %. Další, již menší, rozdíly jsme zaznamenali u luk a lesů, rozdíl v obou zemích je v prvním případě 3,94 % a v případě druhém, pokud sečteme obě kategorie lesů dohromady, 4,01 %. Dohromady je to 7,95 % na rozdíl od polí tentokrát „ve prospěch“ Čech. Celkový podíl produktivní půdy je na  obou územích podobný, lze tedy říci, že ačkoli se její celková výměra v Čechách a na Moravě vzhledem k rozloze těchto území samozřejmě liší, procentuální podíl je velmi podobný. S podrobným rozdělením půdního fondu do jednotlivých kategorií souviselo také zhodnocení kvality všech pozemků, což mělo být podkladem pro vyměření daně. Nejvíce tříd měly v Brněnském kraji louky a vinice střídavě s poli - 5, pole, vinice, pastviny a oboje lesy měly 4 třídy, zahrady a pole s ovocnými stromy 3 třídy, pastviny s ovocnými stromy, pastviny s užitkem dřeva a pole střídavě s pastvinami 2 třídy a louky s ovocnými stromy, louky s užitkem dřeva a bažiny s rákosím třídu jedinou. Neznamená to však, že ve všech obcích byly zastoupeny u tam existujících zemědělských kultur všechny třídy. Naopak nechybí obce, zvláště ty nejmenší, kde se i u orné půdy objevuje jen třída jediná (Einzige). Do sumářů je pak zapisována jako třída první.

TABULKA č. 30 Podíly zemědělských kultur na celkové rozloze produktivní půdy v Čechách druh zemědělské kultury

jitra

ha

%

4230939

2434753

48,42

913867

525897

10,3

83742

48190

0,96

1854

1066

0,02

633071

364309

7,04

2484334

1429644

28,35

127847

73571

1,47

role střídavě s loukami

51804

29811

0,6

role střídavě s pastvinami (úhor)

20509

11802

0,24

595

342

21993

12656

0,25

1481

852

0,02

230

132

0

7535

4336

0,09

12969

7047

0,14

8040

4626

0,92

102849

59185

1,18

8703659

5008249

100

role louky zahrady vinice pastviny vysoký les nízký les

role střídavě s lesním porostem role s ovocnými stromy louky s ovocnými stromy louky s lesními stromy

TABULKA č. 29

chmelnice

Podíly zemědělských kultur na celkové rozloze produktivní půdy zemědělská kultura

pastviny s ovocnými stromy

sáhy

pole

965470

725

550318,48

54,82

louky

112065

399

63877,19

6,36

17131

1555

9765,22

0,97

1480

1123

844,00

0,08

pastviny

157744

1123

89914,48

8,95

vysoký les

335344

421

191146,23

19,03

nízký les

119500

110

68115,04

6,78

32183

948

18703,75

1,86

858

1401

490,83

0,04

pole s ovoc. stromy

5051

871

2879,38

0,29

třídy

louky s ovoc. stromy

122

644

69,77

0,01

I.

185135

pastviny s ovoc. stromy

174

374

99,31

0,01

II.

louky s dřevinami

305

309

173,96

0,02

pastviny s dřevinami

3956

260

2255,01

pole střídavě s dřevinami

9916

1020

1761306

83

zahrady vinice

vinice střídavě s poli bažiny s rákosím

celkem

80

ha

%

pastviny s lesními stromy

jitra

parifikáty celkem

0

TABULKA č. 31 Plochy jednotlivých bonitních tříd polí v Čechách a na Moravě pole – Morava jitra

ha

%

ha

%

99

105526,99

19,18

498180

20,37

421532

1151

240273,65

43,67

1011893

41,46

III.

327158

1467

186480,58

33,87

790599

32,39

0,22

IV.

31643

1208

18036,94

3,28

138311

5,66

5652,47

0,56

V.

2632

0,1

1004305,12

100

celkem

2440795

100

965470

sáhy

pole – Čechy

725

550318,48

100

81

TABULKA č. 32

TABULKA č. 35

Plochy jednotlivých bonitních tříd luk v Čechách a na Moravě

Podíl vinic na produktivní půdě ve vinorodých okresech

louky – Morava třídy

jitra

sáhy

I.

40479

877

II.

47759

III.

okres

louky – Čechy %

ha

%

23073,34

36,12

11332

20,01

1518

27222,63

42,62

234876

42,22

20572

471

11726,21

18,36

178352

32,06

IV.

3229

1017

1840,89

2,88

31623

5,68

V.

23

1316

13,58

0,02

89

0,01

112065

399

63877,19

100

556272

100

celkem

ha

Hustopeče

%

I.

218481

20

124534,18

65,16

II.

102156

1469

58229,44

30,47

III.

14666

264

8359,71

4,37

IV.

40

268

22,9

335344

421

191146,23

100

jitra

sáhy

ha

%

I.

109290

693

62295,55

68,82

II.

47013

327

26797,53

29,34

III.

1247

1247

1544

1,72

IV.

193

456

110,17

0,12

157744

1123

89914,48

100

celkem

3685,43

26013,73

14,17 10,3

27997,18

Ždánice

11,03

794,99

14839,31

5,43

Mor. Krumlov

10,53

1480,38

35826,92

5,0

Hodonín

0

974,52

Klobouky

0

531,14

14515,79

3,66

Jaroslavice

136,48

862,13

28110,03

3,55

0

1156,09

35114,41

3,29

Břeclav

113,46

315,47

23657,23

1,8

Brno

436,16

362,43

49135,44

1,63

31,14

297,5

50322,91

0,65

121,93

25458,64

0,48

Židlochovice

Ivančice

ha

%

2864,89

Plochy jednotlivých bonitních tříd vysokého lesa sáhy

produktivní půda

18,39

Znojmo

jitra

vinice s poli

Mikulov

TABULKA č. 33

vysoký les

vinice

0

25684318

Slavkov

80,29

0

25456,24

0,32

Bučovice

6,04

0

19714,4

0,03

0

TABULKA č. 34 Plochy jednotlivých bonitních tříd pastvin pastviny

celkem

82

3,79

83

nacházejících se v  nižších, a  tak i  úrodnějších, polohách, byly menší než parcely v  okresech např. na Českomoravské vrchovině, ovšem i zde lze nalézt výjimky, a proto toto tvrzení musíme přijímat s určitou rezervou. Zajímavý je také pohled na velikosti parcel v jednotlivých zemědělských kulturách. Tabulka č. 37 uvádí pouze sedm hlavních kultur vzhledem k malým podílům vedlejších kultur na celkové rozloze produktivní půdy. Zatímco průměrná velikost parcely v hlavních kulturách obecně se blíží průměrné parcele u produktivní půdy celkem, u jednotlivých kultur panují obrovské rozdíly. Zatímco např. u zahrad jsou parcely velmi malé, 0,09 hektaru (cca 0,16 jitra), lesy mají parcely obrovské, 2,55, resp. 3,76 hektaru. Můžeme také provést srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u nejdůležitějších zemědělských kultur na sledovaném území Moravy a v Čechách.125 Pro lepší srovnání budeme uvádět i procentuální poměry plochy.

Parcely Stejně důležité jako rozdělení půdního fondu na jednotlivé zemědělské kultury je i rozdělení zemědělských kultur na jednotlivé pozemky - parcely, které byly základním územním článkem celého katastru. Z  velikosti jednotlivých parcel lze zjistit průměrné velikosti pozemků a  scelenost či naopak rozdrobenost půdního fondu v  různých bonitních třídách. Při podrobném výzkumu jednotlivých obcí by případně šlo i provést analýzu velikostí parcel u různých kategorií hospodářů. Při hodnocení kvality půdy odhadní komise postupovala tak, že v každé obci ohodnocovala každý jednotlivý sebemenší pozemek, každou parcelu. Parcely se používaly již v josefínském katastru a František Novotný je ve své práci o rakouském katastru definuje jako „viditelně ohraničenou část půdy, která se liší od sousedních kulturou aneb vlastnictvím“.122 Později, při vytváření reambulovaného katastru, byl dokonce pojem parcely definován v zákoně: „Parcelou nazýváme pozemek, který náleží jednomu majiteli, leží v  trati aneb v  oddělení tratě pozemkové jedné obce a okresu a který vzhledem ku sousedním stejným kulturám ohraničen jest stálou hranicí.“123 Jak již bylo řečeno, byla každá parcela zařazena do určité kultury a bonitní třídy, byl jí také určen hrubý a čistý výnos a také výnos peněžní. Tato základní data se pak sčítala, aby se došlo k celkovým údajům pro každou bonitní třídu, zemědělskou kulturu, obec, okres, kraj, zemi. Jak náročná práce to v době neexistence výpočetní techniky byla, si uvědomíme, pokud uvedeme celkový počet parcel všech zemědělských kultur na námi zkoumané části Moravy, kterých bylo celkem 2.497.932. Při celkové rozloze produktivní půdy 1,004.305,12 hektarů, snadno vypočteme, že rozloha jedné parcely čítala průměrně 0,36 ha, tedy necelé jedno jitro. Půdní fond byl tudíž velmi rozdrobený. Tato rozdrobenost však nebyla ve všech okresech stejná, tabulka č. 36 ukazuje průměrnou velikost parcely v  jednotlivých zkoumaných okresech.124 Největší rozlohu měly parcely v okrese Hrotovice, a to 0,96 hektaru, tedy více než jeden a půl jitra. Dále následoval okres Břeclav s parcelami o průměrné rozloze 0,75 hektaru (asi 1,3 jitra) a okresy Jihlava a Nové Město na Moravě s parcelami 0,68 ha. Na opačném konci tabulky pak najdeme okresy Bučovice, Hustopeče a  Ždánice, jejichž parcely nedosahovaly ani průměru 0,3 ha (0,23. 0,24 a  0,25 ha), tedy ani poloviny jitra. Obecně lze říci, že parcely v  okresech,

Pokud jde o pole (tabulka č. 38), je situace v prvních dvou třídách velmi podobná. Nacházelo se tu téměř 18 resp. 37 % parcel a výměra těchto tříd byla také podobná, cca 20 příp. 42 %. Ovšem u dalších dvou tříd panují podstatné rozdíly. V obou zemích je sice třetí třída větší, co do rozlohy i počtu parcel, ale procentuální podíly se liší. Zatímco v Čechách byl podíl v obou kategoriích, parcel i půdy, podobný (36 a 32 %), na Moravě se lišil o sedm procent (41 a 34 %). Rozdíl se objevil i ve třídě čtvrté, ovšem už ne tak markantní, třídu pátou pak můžeme vzhledem k její mizivé rozloze a  k  tomu, že se vyskytovala pouze v  jedné ze sledovaných zemí, pominout. Jiná byla situace u luk (tabulka č. 39). Podíly plochy i parcel tu byly víceméně podobné, v obou zemích bylo nejvíce obojího ve druhé třídě a situace ve třídách první a třetí byly také obdobné, přestože se lišily pořadím. Zatímco v  Čechách byla na  druhém místě třída třetí, na  Moravě to byla třída první. Třídy čtvrtou a  pátou můžeme vzhledem k jejich malé rozloze opět pominout. Pro ilustraci ještě uveďme podíly parcel i rozlohy půdy v dalších dvou největších zemědělských kulturách, pastvinách a  vysokých lesích (tabulky č. 40 a 41). Bohužel můžeme, stejně jako v předchozí kapitole, uvést pouze situaci na  Moravě. Stejně jako u  procentuálních podílů plochy i u počtu parcel lze konstatovat, že jak u pastvin tak i u lesů se největší procento parcel řadilo do první třídy, za kterou následovala třída druhá a až s velkým odstupem třída třetí. Třída čtvrtá byla tak malá, že parcely v ní vedené nelze procentuálně vyjádřit. Zatímco u lesů je podíl první a druhé třídy téměř vyrovnaný (49 a 43 %), u pastvin je situace zcela jiná. Parcely zařazené do první třídy zaujímaly 70 % všech parcel, ve třídě druhé to bylo jen 29 % parcel a na třídu třetí zbylo jen necelé jedno procento. Půdní fond byl velmi rozdrobený, celkem se na  námi zkoumané části Moravy nacházelo 2.497.932 parcel. Při celkové rozloze produktivní půdy 1,004.305,12 hektarů čítala rozloha jedné parcely průměrně 0,36 ha, tedy necelé jedno jitro. Tato rozdrobenost však nebyla ve všech okresech stejná, obecně lze říci, že parcely v nižších, a tak i úrodnějších, polohách, byly menší než parcely např. na Českomoravské vrchovině, ovšem i zde lze nalézt výjimky, a proto toto tvrzení musíme přijímat s určitou rezervou.

122 NOVOTNÝ, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových. Praha 1911, s. 40. 123 Jedná se o Nařízení o způsobu prováděných prací měřických při upravení daně pozemkové dle zákona z 24. května 1869, § 5. Citováno podle Františka Novotného, Nauka o rakouském katastru, s. 67. 124 Tato tabulka je, stejně jako všechny ostatní tabulky v této kapitole, vypracována podle Sumáře s výkazy ploch a naturální produkce, MZA, inv. č. 3472, kt. 1414 a 1415.

84

125 KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19. století z pohledu oceňovacího operátu. Praha 1983, s. 48.

85

Statistický sumář s výměrou kultur a počtem parcel. MZA v Brně, fond D 8, karton 1414.

Zatímco průměrná velikost parcely v  hlavních kulturách obecně se blížila průměrné parcele u  produktivní půdy celkem, u  jednotlivých kultur panovaly obrovské rozdíly. Zatímco např. u  zahrad byly parcely velmi malé, 0,09 hektaru (cca 0,16 jitra), naopak lesy měly parcely obrovské, 2,55, resp. 3,76 hektaru. Při srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u nejdůležitějších zemědělských kultur na sledovaném území Moravy a v Čechách126 jsme došli k těmto závěrům. Pokud jde o pole, byla situace v prvních dvou třídách velmi podobná. Nacházelo se tu téměř 18 resp. 37 % parcel a výměra těchto tříd byla také podobná, cca 20 příp. 42 %. Ovšem u dalších dvou tříd panovaly podstatné rozdíly. V obou zemích byla sice třetí třída větší, co do rozlohy i počtu parcel, ale procentuální podíly se lišily. Zatímco v Čechách byl podíl v obou kategoriích, parcel i půdy, podobný (36 a 32 %), na Moravě se lišil o sedm procent (41 a 34 %). Rozdíl se objevil i ve třídě čtvrté, ovšem už ne tak markantní, třídu pátou pak můžeme vzhledem k její mizivé rozloze a k tomu, že se vyskytovala pouze v jedné ze sledovaných zemí, pominout. Jiná byla situace u luk. Podíly plochy i parcel tu byly víceméně podobné, v obou zemích bylo nejvíce obojího ve druhé třídě a situace ve třídách první a třetí byly také obdobné, přestože se lišily pořadím. Zatímco v Čechách byla na druhém místě třída třetí, na Moravě to byla třída první. Třídy čtvrtou a pátou můžeme vzhledem k jejich malé rozloze opět pominout.

TABULKA č. 36 Velikosti parcel v jednotlivých okresech okres

parcely

ha

1 parcela

Bučovice

64111

14441,77

0,23

Boskovice

48608

18050,16

0,37

Hustopeče

69451

16607,25

0,24

Ždánice

57254

14166,7

0,25

122227

36154,34

0,3

46730

14374,41

0,31

Brno

154430

49462,85

0,32

Znojmo

156601

50650,9

0,32

Slavkov

75660

25783,65

0,34

Ivančice

76045

25786,05

0,34

101544

35441,82

0,35

78564

28437,72

0,36

117456

42604,81

0,36

Jemnice

76815

28472,73

0,37

Dačice

91132

33762,87

0,37

Mikulov

85614

33017,67

0,39

Vranov

62480

25852,5

0,41

Náměšť n. H.

78691

32206,24

0,41

Tišnov

106197

43582,76

0,41

Telč

111688

45966,17

0,41

V. Meziříčí

110331

48029,49

0,43

Kunštát

55034

26815,89

0,49

Hodonín

51743

26001,59

0,5

Blansko

58177

29959,72

0,51

Vyškov

73763

37703,61

0,51

M. Budějovice

67696

37579,29

0,56

Žďár n. S.

36738

23012,56

0,63

Bystřice n. P.

44282

28261,98

0,64

Nové Město n. M.

41316

28037,18

0,68

Jihlava

91278

28190,31

0,68

Břeclav

35799

26638,98

0,75

Hrotovice

50477

49251,15

0,96

2497932

1004305,12

0,36

M. Krumlov Klobouky

Židlochovice Jaroslavice Třebíč

126 KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19. století z pohledu oceňovacího operátu. Praha 1983, s. 48.

86

Celkem

87

TABULKA č. 37

TABULKA Č. 39

Velikosti parcel v jednotlivých zemědělských kulturách

Srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u luk v Čechách a na Moravě

zemědělská kultura

parcely

ha

pole

1516124

539616,60

0,36

louky

277023

67864,08

0,24

zahrady

103743

9480,80

0,09

21079

19547,75

0,93

391482

89231,95

0,23

vysoký les

71075

181194,51

2,55

nízký les

18105

68069,48

3,76

2398631

975005,17

0,41

oboje vinice pastviny

celkem

1 parcela

louky – Morava třídy

parcely

%

plocha v ha

louky – Čechy %

parcely

%

plocha v ha

I.

93969

33,07

23073,34

36,12

375196

23,49

11332

20,01

II.

136968

48,19

27222,63

42,62

722763

45,27

234876

42,24

III.

50550

17,79

11726,21

18,36

446146

27,93

178352

32,06

IV.

2621

0,92

1840,89

2,88

52399

3,29

31623

5,68

V.

91

0,03

13,58

0,02

329

0,02

89

0,01

284199

100

63877,19

100

1596833

100

556272

celkem

TABULKA Č. 38

TABULKA č. 40

Srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u polí v Čechách a na Moravě

Srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u pastvin

pole – Morava třídy

pastviny

pole – Čechy

parcely

%

plocha v ha

%

parcely

%

plocha v ha

%

I.

273199

17,69

105526,99

19,18

690131

17,92

497180

20,37

II.

576556

37,31

240273,65

43,67

1477126

38,36

1011983

41,48

III.

633754

41,03

186480,58

33,87

1392403

36,18

790599

32,39

IV.

61276

3,97

18036,94

3,28

285721

7,42

138311

5,66

4806

0,12

2632

0,1

3850187

100

2440705

100

V. celkem

1544785

100

550318,16

100

%

100

parcely

%

plocha v ha

%

I.

280610

70,29

62295,55

68,82

II.

115966

29,04

26797,53

29,34

III.

2680

0,67

1544,00

1,72

IV.

20

110,17

0,12

89914,48

100

celkem

399276

0 100

TABULKA č. 41 Srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u vysokého lesa vysoký les

parcely

%

I.

36317

49,24

124534,18

65,16

II.

31468

42,65

58229,44

30,47

III.

5974

8,11

8359,71

4,37

IV.

33

celkem

88

73792

0 100

plocha v ha

22,9 191146,23

89

%

0 100

Pěstované plodiny Důležitou součástí ocenění produktivní půdy a určení čistého výnosu z ní bylo také zjišťování, jaké plodiny se na kterém pozemku v určité třídě pěstovaly, jaké z nich byly výnosy a jaké byly jejich ceny. Celková analýza teritoriálního rozšíření pěstování jednotlivých plodin a jejich výnosů je rozhodující také pro určení úrodnosti zkoumaných oblastí. Pro úrodnější oblasti byly charakteristické jiné plodiny než pro ty méně úrodné. Kde přinášela vysoké výnosy pšenice, snažili se hospodáři osívat jí co největší možné plochy na úkor ostatních plodin, zejména poměrně nově pěstovaných luskovin, okopanin a  pícnin. V  chudších krajích, v  nichž měly obilniny nižší výnosy, se naopak zvětšovaly plochy oseté či osázené hrachem, bramborami nebo pícninami. Hlavním pramenem pro výměry a  výnosy jednotlivých druhů plodin se pro tuto práci staly sumáře s  výkazy ploch a  naturální produkce, uložené v kartonech 1412 a 1413, které obsahují data z jednotlivých obcí a poté jejich součty v okresech. Výnosy jsou uvedeny v měřicích, u jetele a směsky v centech (100 kg). Pro zjištění průměrných výnosů jsou výnosy vypočteny v kilogramech na jeden hektar. Jitra a čtvereční sáhy jsou převedeny na  hektary,127 měřice na  hektolitry a  následně podle váhy zrna na kilogramy.128

Statistický sumář s výměrou kultur, na nichž je vyseta určitá plodina. MZA v Brně, fond D 8, kt. 1412.

V  sumářích je uvedeno celkem 22 hlavních plodin, přičemž další tři zůstávají nevyplněné (pohanka, vodnice a  mák). Obilných druhů tu nalezneme šest: ozimá a jarní pšenice, ozimé a jarní žito, ječmen, oves, kukuřice a proso; dále následuje pět druhů luštěnin: hrách, čočka, vikev a boby a fazole, které mají společnou kolonku, jsou proto počítány jako jeden druh; brambory a  zelenina: řepa, mrkev a  bílé zelí; olejnaté rostliny: len a  konopí, které jsou vždy rozděleny na semena a drhnuté stonky; pícniny: jetel a směska; a nakonec anýz, mák a vinná réva. Co se týče zemědělských kultur, na kterých byly zmíněné plodiny pěstovány, jsou v sumářích zmiňovány nejen pole, ale i pole s ovocnými stromy, pole střídavě s pastvinami (Trieschfeld) a vinice, kde se vinná réva střídá s ornou půdou (Wechselweingärten).

Ne všechny uvedené plodiny se pěstovaly ve všech zkoumaných okresech, méně často se objevovaly pouze jako tzv. vedlejší plodiny (Nebennützen), které byly pěstovány na zahradách nebo na záhumencích vyčleněných ze základní rotace plodin. K těmto plodinám patřily také další druhy zeleniny, jež mezi hlavními plodinami nenajdeme, přesto budou zmíněny v části, věnované zelenině. Údaje o vedlejších plodinách jsou čerpány ze vceňovacích operátů jednotlivých obcí, vzhledem k jejich velkému množství je však není možné přesně citovat, často se jedná o všechny nebo drtivou část obcí, u těch méně častých je zmíněn okres výskytu, v něm se vždy objevují ve více obcích. Plochy a  výnosy jednotlivých plodin jsou doplněny jejich cenami, které jsou opět čerpány ze vceňovacích operátů. Určovaly se zde sice místní ceny, především u  hlavních plodin, ale základem pro určení hrubého a poté i čistého výnosu byly ceny, za které se zemědělské plodiny prodávaly v roce 1824. I tak existoval u každé pěstované plodiny určitý rozptyl cen a to nejen mezi okresy, ale i v rámci nich. V tabulce č. 43 je proto u každé plodiny uvedena její nejvyšší a nejnižší cena, bohužel u konopí není cena uvedena.129

Obilí Nejčastěji pěstovanou obilninou bylo žito, většinou ozimé, jarní bylo spíše výjimečné. Bylo tu pro něj nejvhodnější podnebí a i přesto, že se objevuje na 42 % půdy oseté obilninami (tabulka č. 44), neznáme příliš mnoho jeho starých odrůd, nejznámější a nejvíce pěstované bylo tzv. horské trsnaté žito.130

127 1 jitro = 1600 čtverečních sáhů = 0,5755 ha. HOFFMANN, Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Sušice 1984, s. 61.

129 Ceny jsou uvedeny podle sumáře s cenovými tarify kultur a produktů, MZA, inv. č. 3468, kt. 1409.

128 ČVAČARA, František: Zemědělská výroba v číslech. Praha 1948, tabulka č. 98, s. 92 - 95. Zde je u každé plodiny uvedeno rozmezí váhy jednoho hektolitru zrna v kilogramech, pro výpočet je použit střední údaj. Blíže viz tabulku č. 42.

130 Tato tabulka je, stejně jako všechny následující tabulky v  této kapitole, vypracována podle sumářů s  výkazy ploch a naturální produkce, MZA, inv. č. 3471, kt.1412 a 1413.

90

91

Fotoarchiv NZM, inv. č. 8668-B506

Vedle těchto čtyř obilovin se selo v malém rozsahu i proso, které vyžadovalo teplejší podnebí a bylo jakousi doplňkovou obilninou, sloužilo především pro přípravu velmi oblíbené jahelné kaše. Zaujímalo necelá dvě procenta plochy obilnin a pěstovalo se jako hlavní plodina pouze v okresech Jaroslavice, Klobouky, Mikulov, Tišnov, Vyškov a Židlochovice. Ve  větší míře se v  první polovině 19. století začala pěstovat také kukuřice. Zaujímala necelé jedno procento plochy a  jako hlavní plodinu ji najdeme v  deseti okresech na  jihovýchodní Moravě. Našim předkům byla známa sice již dříve, spíše však jako okrasná rostlina na velkostatcích. Více než jako zdroj lidské stravy sloužila především jako zrnová i zelená píce pro dobytek. Často byla označována jako tzv. turecké obilí neboli turkyň.131 Poslední druh obilí, pohanka, se na sledovaném území objevuje pouze výjimečně jako vedlejší plodina v okrese Kunštát. Při bližším pohledu na tabulku č. 45 s výkazem ploch, na kterých byly obilniny v jednotlivých okresech zasety, zjistíme poměrně velké rozdíly mezi jednotlivými oblastmi. Pšenice, která byla na pěstování nejnáročnější, zabírá, jak již bylo řečeno, průměrně asi 10 % půdy, tento údaj je navíc jakýmsi mezníkem. Okresy, ležící v chudších oblastech sledovaného území, vykazují plochy pšenice nižší než 10 %, okresy, ležící na jižní Moravě, naopak vyšší. Vůbec nejvyšší plochu osetou pšenicí měl okres Moravský Krumlov, 22,56 % půdy oseté obilím. Jedná se přitom v drtivé většině o pšenici ozimou, jarní pšenice se pěstovala jen v pěti okresech na Brněnské vrchovině (Blansko, Boskovice, Bystřice n. P., Kunštát a Tišnov) a její plocha byla v podstatě zanedbatelná. Nejčastěji pěstované žito, jehož průměrná plocha dosahovala na  sledovaném území 42 %, bylo zase naopak rozšířenější v chladnějších oblastech, i když zde najdeme výjimky. Kupodivu okresy na jižní Moravě, v nichž byly plochy oseté žitem větší, než byl průměr, patří k oblastem, kde plocha žita přesahovala 50 % plochy celkově oseté obilninami. Byly to okresy Moravské Budějovice (53,95 %), Břeclav (53,46 %) a Hodonín (53,17 %). Platí to opět především pro ozimé

zleva: Fotoarchiv NZM, inv. č. NS626

Nejváženější z obilovin však byla pšenice, která symbolizovala bohatství nejen jednotlivců, ale i celých krajů. Přestože tato plodina vyžadovala více tepla i péče než žito, snažili se hospodáři rozšířit její pěstování všemi možnými prostředky. Pobízely je k tomu i vyšší poptávka a vyšší ceny než u ostatních obilovin. Také pšenice se pěstovala v drtivé většině jako ozim a jař byla u ní výjimečná. Našli bychom ji na 10 % půdy. Z pšeničných odrůd byla u nás nejrozšířenější pšenice obecná, která se do našich poměrů nejlépe hodila, a pěstovaly se její odrůdy bezosinné a osinaté se zrnem bílým, žlutavým nebo červeným. V polovině 19. století se u nás rozšiřovaly další odrůdy ze Slezska nebo západní Evropy, ty však do rolnických hospodářství pronikaly jen pomalu, protože hospodáři se zpravidla drželi jedné osvědčené odrůdy.

Pšenice obecná. Eckert Adam, Munzar Josef, Obilniny, Praha 1894, s. 11. Ječmen setý. Lösch F., Kräuterbuch, Esslingen u. München, obr. č. 7. Oves smeták. Eckert A., Munzar J., Obilniny, s. 19. Kukuřice setá. Steinbrück Karl a kol., Handbuch der gesamten Landwirtschaft, Teil III. Acker- und Pflanzenbau, Hannover 1908. 16. Abteilung Lilienthal W., Die Futterpflanzen, s. 58.

K pšenici a žitu se řadil ječmen s 8 % půdy. Pěstoval se od nejstarších dob, v některých oblastech však nebyl moc oblíben, poněvadž jeho zrno nebylo příliš vhodné ke skladování. Častěji se vyséval ječmen dvouřadý, méně již čtyřřadý, a to nejen pro dobrou kvalitu zrna, ale i slámy. Jeho užití bylo jak v kuchyni a chlévě, tak i v pivovarech a palírnách, kde jej však postupem času začínaly nahrazovat levnější brambory. Skupinu hlavních obilovin uzavírá oves, který ovšem stál co do  objemu mezi obilninami na druhém místě, pěstoval se na 37 % půdy oseté obilninami. Již od nepaměti sloužil jako důležitá potravina především v chudších oblastech, protože z ovesné mouky se připravoval chléb a ovesná kaše. S příchodem brambor a se zvýšením výnosů zemědělských plodin v souvislosti se změnou hospodářských postupů sice poněkud ztrácel svůj význam, ovšem nabýval na důležitosti jako krmivo pro hospodářská zvířata, především koně. Na některých místech se proto výměry ovsa rozšířily, k čemuž přispěla i jeho odolnost v drsnějších klimatických podmínkách. Co se týče odrůd, byly u nás pěstovány dva druhy ovsa, latnatý a smeták. 92

žito, jarní žito se pěstovalo pouze v šesti okresech (Boskovice, Bystřice n. P., Kunštát, Nové Město n. M., Žďár n. S.) a to stejně jako jarní pšenice v zanedbatelné míře.

131 Informace o jednotlivých odrůdách obilí viz blíže: KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994, s. 122 - 124.

93

Ječmen, který se sice pěstoval na  celém zkoumaném území, ale nebyl příliš oblíben, dosahoval 8 % plochy, byl nejčastější na jihovýchodní Moravě, kde jeho plochy dosahovaly až 20 % (Ždánice 24,01 %, Klobouky 21,05 %, Slavkov 19,19 %).

hmotu, proto mají nejvyšší předplodinovou hodnotu zejména pro obilniny. Také jejich využití je ve srovnání s jinými kulturními rostlinami velmi mnohostranné. Pěstují se jednak na semeno, ke krmným účelům se využívají i na zeleno, seno a siláž. 134

Poslední z hlavních druhů obilnin, oves, jenž stál celkově na druhém místě hned za žitem s 37 %, se pěstoval stejně jako žito více v chladnějších oblastech, v některých okresech se vyséval téměř na polovinu plochy, věnované obilninám, např. v okrese Nové Město na Moravě 56,59 %, Žďár nad Sázavou 48,49 % nebo Bystřice nad Pernštejnem 47,46 %.

Na sledovaném území Moravy se z luskovin pěstoval především hrách setý, čočka jedlá, fazol obecný, bob obecný a vikev setá.

Co se týče průměrných výnosů hlavních druhů obilí (tabulka č. 46), nejvýnosnější byl ječmen (1 422,1 kg na  ha) a  hned po  něm ozimá pšenice (1 399,25 kg na  ha), pak následovalo s odstupem ozimé žito a jarní pšenice (1 064,57 a 1 033,11 kg na ha) a nejméně výnosný byl oves a jarní žito (967,5 a 828,68 kg na ha). Kukuřice a proso nejsou vzhledem malému objemu jejich pěstování s ostatními obilninami srovnávány.

Hrách setý Hrách byl naší nejčastěji pěstovanou luskovinou, jeho značná variabilita totiž umožňovala pěstování k různému využití: suchá semena, zelená semena, zelené lusky, zelená hmota, tzv. hrachovina. Své využití má dodnes jako potravina v přímé výživě lidí i jako krmivo hospodářských zvířat.135 Hrách setý. Pokorny Alois, Naturgeschichte des Pflanzenreiches, Prag 1862, s. 129.

Luskoviny Luskoviny jsou velmi staré kulturní plodiny, avšak mladší než obiloviny. (Většina druhů luskovin pochází ze Středomoří, Předního východu a oblasti dnešního Afgánistánu).132 Hrách se pěstoval v Egyptě již v 5. tisíciletí př.n.l., v Evropě byla semena hrachu a čočky nalezena v neolitických stavbách, bob a vikev pěstovali cílevědomě již staří Římané, fazol zase patří mezi prastaré kulturní plodiny amerických Indiánů.

Fotoarchiv NZM, inv. č. 81500-a18233

Ve srovnání s jinými kulturními rostlinami mají mnoho předností. Především vynikají vysokým obsahem bílkovin v semenech i rostlinách, velmi vysoko jsou hodnoceny také pro příznivý vliv na půdu. Všeobecně je znám fytosanitární účinek luskovin, který spočívá ve snižování černání pat stébel.133 Svým hlubokosahajícím kůlovým kořenem vynášejí a využívají vyplavené živiny ze spodních vrstev ornice, příznivě působí na  strukturu půdy a  obohacují ji o  organickou

Hrách je sice považován za plodinu značně plastickou, avšak nejvhodnější pěstitelské podmínky jsou v mírných polohách se středními, dobře rozdělenými srážkami. Minimální teplota, kterou hrách vyžaduje pro klíčení, je 3°C, vzešlé rostlinky jsou značně odolné vůči jarním mrazíkům, jimiž je poškozován až při poklesu teplot na  -4° až -6°C. Rozhodujícím způsobem ovlivňují výnos teploty na počátku růstu a zejména teploty ve fázi kvetení a tvorby semen. Příliš vysoké teploty v těchto obdobích vegetace (nad 25°C) působí na výnos hrachu negativně. Při suchém počasí v období počátku tvorby poupat a květu ve zvýšené míře opadávají květy a vyvíjí se menší počet semen v luscích, naopak za příliš vlhkých podmínek u hrachu nadměrně rostou vegetativní orgány, což se nepříznivě projeví v  poklesu výnosu a  často ve  zhoršeném zdravotním stavu porostu.136

134 PETR, Jiří a kol.: Hrách a bob. Praha 1973, s. 7. 132 LAHOLA, Josef: Luskoviny. Pěstování a využití. Praha 1990, s. 11.

135 HOSNEDL, Václav; HOCHMAN, Miroslav: Základy pěstování hrachu. Praha 1994, s. 3.

133 Tamtéž, s. 28.

136 Tamtéž, s. 5.

94

95

Z toho je zřejmé, že pro pěstování hrachu jsou nejvhodnější sušší a chladnější oblasti, proto nás nepřekvapí, když při pohledu na tabulky sumářů č. 1412 a 1413 zjistíme, že na teplé jižní Moravě se hrách jako hlavní plodina téměř nepěstoval, objevuje se pouze na  Znojemsku (okresy Znojmo, Moravské Budějovice a Vranov nad Dyjí) a v okresech Slavkov a Židlochovice, kde dosahoval průměrných výnosů, v okrese Moravské Budějovice byl jeho výnos dokonce ze všech okresů nejnižší. Celkově lze říci, že z 32 zkoumaných okresů se hrách jako hlavní plodina pěstoval ve dvou třetinách - ve 21 okresech. Nenajdeme jej, jak již bylo řečeno, na jižní Moravě (okresy Břeclav, Hodonín, Hustopeče, Jaroslavice, Klobouky, Mikulov, Ždánice), ale také v některých okresech na  Českomoravské vrchovině, jako byla Jihlava, Nové Město na  Moravě, Žďár nad Sázavou a Telč. V těchto okresech se pěstoval pouze jako doplňková plodina v zahradách a na záhumencích. Jako hlavní se přitom hrách nevyséval pouze na pole, našli bychom jej také v kategorii pole s ovocnými stromy a oblíben byl i ve vinohradech, kde se vinice střídaly s ornou půdou. Jinak se hrách oséval celkem na ploše 9 658,34 hektarů s průměrným výnosem 1 001,06 kilogramů na hektar (tabulka č.47). Již jsme se zmínili, že nejmenších výnosů dosahoval v okrese Moravské Budějovice, 577,02 kg na ha, největších pak v okrese Tišnov, a to celých 1 562,34 kg na ha, to však byly absolutní výjimky, nejčastější výnos byl opravdu průměrný, kolem jedné tuny na hektar.

Čočka jedlá Čočka byla naší druhou nejoblíbenější luskovinou, její rozšíření však ani zdaleka nemohlo soupeřit s rozšířením hrachu. Souviselo to do jisté míry s tím, že v porovnání s hrachem je náročnější na teplo, hlavně ke konci vegetace. Velmi dobře jí vyhovuje především sušší, teplejší podnebí, nemá velkou spotřebu vody a žádá také lehčí, výhřevné a propustné půdy.137 Čočka jedlá. Steinbrück K., Handbuch III., 15. Abteilung Buhlert H., Hülfenfrüchte, s. 28.

Z toho vyplývá, že čočce by se na sledovaném území nejlépe dařilo na úrodné a teplé jižní Moravě, kde však v popředí zájmu rolníků stály obiloviny a ostatní plodiny se na polích objevovaly jen výjimečně. Přestože čočku najdeme jako vedlejší plodinu ve všech okresech, jako hlavní se objevuje pouze v sedmi z celkových dvaatřiceti. V úrodných oblastech se objevuje jen v okresech Ivančice a Židlochovice, kde ale měla ty nejnižší výnosy, ve vyšších polohách pak v Blansku, Boskovicích, Brně, Kunštátě a Tišnově. Čočka se na sledovaném území pěstovala celkem na 1 061 hektarech s průměrným výnosem 634 kg na jeden hektar (tabulka č. 48). Nejmenší výnosy byly, jak již bylo řečeno, v okresech Židlochovice (489,46 kg na ha) a Ivančice (543,08 kg na ha), nejvyšší výnos pak měla v okrese Kunštát, 862,83 kg na ha. Ostatní čtyři okresy se blížily průměrnému výnosu.

Vikev obecná Vikev setá, přesto že je to luskovina, se dnes pěstuje především jako pícnina. V minulosti se však pěstovala i  pro své plody, neboť se v  operátech objevuje ve  dvou variantách, jako samotná vikev (Wicken) a pak jako vikvové seno (Wickenheu), o jehož rozšíření pojednáme v souvislosti s dalšími pícninami, jetelem (Klee, příp. Kleeheu) a směskou (Mischling, příp. Mischlingheu). Neznamená to ale, že vikev pěstovaná na semeno, tedy boby, se nevyužívala také jako krmivo pro dobytek, ten si pochutnával na  zelených částech rostliny, odpadu po  vylouskání lusků a špatně vyvinutých semenech. Nejvhodnější pro její pěstování jsou sice teplejší a  sušší oblasti, 138 ale ve  čtyřicátých letech 19. století pro ni platilo totéž, co pro další luskoviny. V teplých úrodných oblastech se pěstovaly jako hlavní plodiny především obilniny, luskoviny jen výjimečně, proto i vikev najdeme v této oblasti pouze ve třech okresech, Hodonín, Klobouky a Ždánice. Dalších sedm okresů, ve kterých se vikev pěstovala jako hlavní plodina, se již nacházelo ve vyšších polohách. Ve zbylých 22 okresech byla vikev pouze doplňkovou plodinou (tabulka č. 49). Celkem se vikev osévala na 1 557,4 hektarech v podstatě, kde se dalo, na polích, polích s ovocnými stromy, polích střídajících se s pastvinami i ve vinohradech, kde se réva střídala s ornou půdou. Průměrný výnos čítal 803,80 kg bobů na  jeden hektar, přičemž nejnižší byl v  okrese Dačice, 657,70 kg na ha a nejvyšší v Hodoníně, 1 067,47 kg na ha. V okresech s teplejším a sušším podnebím se projevovala vhodnost vikve nadprůměrnými výnosy - Klobouky 892,83; Ždánice 951,86; Hodonín 1 067,47 kg na ha.

Vikev huňatá. Steinbrück K., Handbuch III., 15. Abteilung Buhlert H., Hülfenfrüchte, s. 32.

Fazol obecný a bob obecný Fazol je sice dodnes světově nejrozšířenější luskovinou, u  nás však v  minulosti nebyl příliš oblíben a v operátech stabilního katastru, především v sumářích, se objevuje spolu s bobem obecným (Fisolen und Boben), snad pro jejich podobnost. Zvláštní přitom je, že pro obě plodiny jsou ideální jiné klimatické podmínky. Fazol žádá teplejší, suší podnebí, nadměrné deště mu škodí, zejména v době tvorby a zrání semen, kdy lusky napadá antraknóza, naopak velmi dobře snáší přechodné sucho.139 Je možno jej úspěšně pěstovat až do nadmořské výšky 300 - 400 m, pěstitelsky nejvhodnější oblast však lze ztotožnit s  oblastí pěstování vinné révy.140

138 LAHOLA, Josef: Luskoviny. s. 96 a 102. 139 FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování. s. 6. 137 FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování fazolu polního, fazolu zahradního a čočky jedlé. Praha 1994, s. 33 a 35.

96

140 Tamtéž, s. 7.

97

nacházely ve  vyšších polohách, můžeme tu proto předpokládat spíše pěstování bobů, dva okresy bychom našli na  jižní Moravě (Mikulov, Znojmo), navíc zde tyto plodiny dosahovaly nadprůměrných výnosů, můžeme zde proto očekávat spíše fazole. Nejmenší výnosy, a to až zarážející, měly fazole a boby v okrese Jihlava, 411,74 kg na ha, nejvyšší pak v okrese Znojmo, 1 324,74 kg na ha. V ostatních okresech se obě plodiny pěstovaly pouze jako doplňkové a to zdaleka ne v takové míře jako ostatní luskoviny.

Fazol obecný. Dumek Josef, Zelinářství, Praha 1891, s. 90.

Fotoarchiv NZM, inv. č. 27061-a3656

Naopak bob obecný má v porovnání s ostatními běžnými luskovinami poněkud menší nároky na teplo. Proto může být jeho pěstování rozšířeno poměrně vysoko na sever, ještě většímu rozšíření ale brání dost dlouhá vegetační doba v rozmezí 120 - 140 dnů.141 Na vláhu má na rozdíl od fazolu obecného vysoké požadavky, je z luskovin nejvhodnější plodinou do oblastí bohatých na srážky, s vysokou vzdušnou vlhkostí. Na nedostatek vláhy reaguje zastavením růstu nebo opadem lusků.142 Fazol se pěstoval pro suchá semena a  také jako zelenina pro nedozrálé lusky. Ke  zkrmování sloužily jen odpady po čištění a třídění fazolů a sláma.143 Bob se v podstatě pěstoval také pro semena, která se však užívala především jako krmivo pro dobytek, zelenou hmota se pak často sušila a dnes se i silážuje. V minulosti a dodnes např. v Holandsku nebo v Anglii se bob obecný konzumoval stejně jako ostatní luskoviny.144 V rolnických hospodářstvích se fazole s boby často vysévaly také jako sdružená plodina do kukuřice, brambor i jiných plodin. Při ruční sklizni obojího bylo celkem snadné obě plodiny odlišit. Fazole a boby se pěstovaly jako hlavní plodiny pouze v šesti okresech z dvaatřiceti zkoumaných. Navíc podle jejich polohy a s ní souvisejícího klimatu lze snadno uhodnout, která z obou luskovin zde převažovala (tabulka č. 50). Celkem se vysévaly na ploše714,05 hektarů s průměrným výnosem 1137,81 kg na  jeden hektar. Čtyři okresy (Blansko, Jihlava, Náměšť n. O., Třebíč) se

141 PETR, Jiří: Hrách a bob. s. 111. 142 LAHOLA, Josef: Luskoviny. s. 78. 143 FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování. s. 3. 144 PETR, Jiří: Hrách a bob. s. 108.

98

99

Olejnaté a přadné rostliny Na sledovaném území se pro výrobu oleje a současně pro výrobu textilního vlákna pěstovaly dvě plodiny - len setý a konopí seté. Přestože se objevovaly na celém teritoriu, jako hlavní plodiny je najdeme pouze ve dvanácti okresech, len v deseti a konopí v dalších dvou. Jako vedlejší plodiny se však pěstovaly velmi často vedle sebe ve stejných obcích.

zleva a shora: Len setý. Lösch F., Kräuterbuch, obr. č. 37. Drhlen na semena lnu. Václavík Antonín, Luhačovské Zálesí, Luhačovice 1930, s. 282.

Len setý Len je velmi starou kulturní plodinou, zdá se, že prehistorický člověk sbíral nejprve len divoký, jehož domovinou byl Přední východ, a teprve později začal pěstovat len jednoletý, který vznikl mutací lnu vytrvalého následkem teplejšího a  suššího klimatu a  intenzívním pěstováním. V Evropě se nejstarší nálezy lnu datují do neolitu.145

Přeslice s podnožkou. Václavík A., Luhačovské Zálesí, s. 286.

Pěstoval se jednak pro vlákno na výrobu textilu a jednak pro semeno, ze kterého se lisoval olej. Jeho pěstování bylo poměrně složité, protože se musel během vegetace několikrát ručně zbavovat plevele. Problémem bylo také to, že len, aby měl co nejlepší vlastnosti, se na vlákno sklízí dříve než na semeno (cca asi o jeden až dva týdny). V době, kdy je ideální sklízet len na vlákno, jsou totiž semena ještě nedozrálá a mají nízkou klíčivost, v okamžiku jejich plné zralosti je zase naopak již vlákno příliš drsné a lámavé. Takže vzhledem k tomu, že se na vlákno i na semeno, jak dále dokážeme, pěstovaly tytéž rostliny, ze kterých se nejspíše nejprve vydrhnuly tobolky se semeny a  pak se stonky zpracovávaly dále, bylo buď získané vlákno nebo semeno horší kvality.146 Len se tedy v rolnických hospodářstvích patrně sklízel v okamžiku, kdy se ještě dalo získat vlákno celkem slušné kvality a semena už dozrála natolik, že byla alespoň část dostatečně dozrálá na  to, aby mohla příští jaro vzklíčit. Ve velkovýrobě na velkostatcích se selo lněné semeno dovážené ve velkém z Pobaltí, takže len se tam sklízel v době nejlepší zralosti pro vlákno a z ještě nezralého semena se lisoval olej. Stejně jako v předchozích staletích bylo i ve století devatenáctém Pobaltí největším producentem lnu na světě, drtivá většina produkce se tam však soustředila na semeno, které se pak vyváželo do  celé střední a  západní Evropy. Hlavními exportními přístavy byly Archangelsk a Riga, hlavně ta byla známa vysokou kvalitou klasifikace a tříděním lněného semene. Např. v roce 1860 exportovalo Rusko přes Rigu 150000 sudů lněného semene pro osev.147 Příprava stonků lnu pro získávání vlákna nebyla jednoduchá. Nejprve se rosily nebo máčely a  tím se uvolňovalo lýko od  dřeviny, rosení trvalo podle tehdejších záznamů šest až sedm týdnů, podle počasí. Máčení se provádělo ve stojaté nebo tekoucí vodě, ponořený stonek se zatěžkával kamením a mokrým dřevem. Celý proces trval nejvýše dva týdny, rosený len však byl kvalitnější než máčený. Dobře vyrosený nebo vymáčený stonek se sušil buď na slunci, nebo na domácích pecích, důkladně usušený len se potom drhnul a česal. Zbytky pazdeří se odstraňovaly pročesáním na vochli s různými hroty a opakovaným vochlováním dobře vyroseného stonku se docilovalo potřebné jemnosti pro předení. Vyčesáním se získalo jednak čisté vlákno a jednak tzv. pačesy (krátká vlákna - koudel) a pazdeří.148

Motovidlo. Václavík A., Luhačovské Zálesí, s. 287. Stolice na lámání lnu. Steinbrück K., Handbuch III. 18. Abteilung Linckh G., Der Anbau der Handelsgewächse, s. 35.

Ve vceňovacích operátech i sumářích stabilního katastru se len objevuje jako lněné semeno (Leinsaamen) nebo drhnutý len (gebrechelte Flachs). Jako hlavní plodina se len pěstoval v deseti okresech ležících ve vyšších polohách (tabulky č. 51 a 52), na jižní Moravě jej najdeme pouze jako vedlejší plodinu. Vyséval se na plochu 1 888,58 hektarů a právě skutečnost, že v sumáři mají plochy, z nichž se sklízela lněná semena i drhnutý len stejnou velikost, jak již bylo řečeno, vede k názoru, že z rostlin se zužitkovaly všechny části, takže neexistovaly pozemky, z nichž se sklízel len na semeno a jiné pro len na vlákno. Je to také logické, pro tehdejšího hospodáře by bylo plýtváním orné půdy, času i práce pěstovat dvojí len. Len se tedy pěstoval v  deseti okresech z  dvaatřiceti, přičemž průměrný výnos byl 309,61 kg na jeden hektar. Nejnižší a nejvyšší průměrné výnosy v jednotlivých okresech se přitom od sebe nelišily tolik, jak tomu bylo běžné u jiných plodin. Nejnižší výnos byl v Boskovicích, 256,44 kg na ha a nejvyšší v Telči 364,14 kg na ha. U drhnutého lnu však byla situace jiná, zatímco průměrný výnos činil 6,71 měřic na hektar (stejně jako u dále popisovaného drhnutého konopí neexistují tabulky pro převod měřic vláken na kilogramy), nejnižší výnosy najdeme opět v Boskovicích, 4,22 měřic na hektar a nejvyšší ve Velkém Meziříčí, 8,27 měřic na hektar. Rozdíl mezi nimi činí v podstatě dvojnásobek.

Konopí seté 145 MOJŽÍŠ, Bohumír: Len, jeho historie, pěstování, zpracování a užití. Praha 1988, s. 23. 146 Tamtéž, s. 96. 147 Tamtéž, s. 42. 148 Tamtéž, s. 52.

100

Konopí se na sledované části Moravy pěstovalo v daleko menší míře než len, pouze ve dvou okresech, jeho využití však bylo podobné - semena na olej a vlákna na látky a provazy. K tomu je ještě nutno počítat s využitím semen jako součásti lidské stravy.

101

Konopí je tradiční kulturní olejná a přadná jednoletá bylina, původem z podhůří Himaláje, která se díky své vysoké přizpůsobivosti rozšířila takřka po celé zeměkouli.149 V Evropě se nejstarší doklady využívání konopí objevují v  neolitu, ovšem nepodařilo se zjistit, jakým způsobem tehdejší člověk tuto rostlinu využíval, jeho pěstování se stalo běžným až ve starověkém Římě, odkud se zachovaly nejstarší fragmenty konopných lan. 150 V 15. století se po pádu arabského panství na Pyrenejském poloostrově rozšířila do zbytku Evropy výroba papíru a konopí spolu se lnem získalo v Evropě další význam, stalo se surovinou pro výrobu papíru.151 Vrcholem konopářství se stalo období zámořských objevů a poté první polovina 19. století.152

Konopí seté – samčí a samičí rostlina. Steinbrück K., Handbuch III. 18. Abteilung Linckh G., Der Anbau der Handelsgewächse, s. 38. Posunovací přeslice. Václavík A., Luhačovské Zálesí, s. 286. Počítací motovidlo. Václavík A., Luhačovské Zálesí, s. 287.

Konopí se během staletí stalo pro člověka nezbytnou rostlinou, konopná koudel, lana, rybářské a  ptačí sítě, domácí textilie i  oděvy patřily k  základnímu vybavení domácností stejně jako barvy, laky či mýdla vyráběná z  konopného oleje. Olej se používal rovněž na  svícení, dřevnaté pazdeří se zužitkovalo jako podestýlka ve  stájích, při stavbě obydlí i na topení. Kaše vařená z konopných semen byla zvláště na venkově běžným pokrmem.153 Z hlediska botaniky rozlišujeme tři druhy konopí: seté, indické a rumištní, z nichž druhé dva slouží vzhledem k vysokému obsahu psychoaktivních látek delta-9-THC pro výrobu drog. K hospodářským účelům se vždy pěstovalo a dodnes pěstuje takřka výhradně konopí seté, které má velmi nízký obsah těchto látek.154 Konopí se selo od  konce dubna do  první poloviny června a  sklízelo se v  srpnu nebo v  září. Po  vydrhnutí nebo vyčesání semene se stonky vázaly do  snopů a  stavěné do  panáků se

149 RUMAN, Michal: Konopí – staronový přítel člověka. Chvaleč 2008. s. 3. 150 BOOTH, Martin: Konopí. Dějiny. Praha 2004, s. 39.

Lámání konopí. Václavík A., Luhačovské Zálesí, obr. 263.

nechávaly na polích vyschnout. Poté se odvezly na močidla (rybníky či nádrže), kde se nechávaly 10 – 14 dní. Po vysušení se ručně nebo mechanicky lámaly, třely a vyčesávaly. Tak vznikalo dlouhé a  jemné vlákno na  spřádání a  tkaní, kratší vlákno nižší kvality, koudel, pro technické použití a dřevnaté pazdeří, které se dodnes používá jako stelivo pro dobytek. 155 Konopí se pěstovalo společně s  dalšími vedlejšími plodinami na  zahradách a  záhumencích. Jako hlavní plodina se na objevuje pouze v okresech Boskovice a Vyškov, a to pouze na polích (tabulky č.53 a  54). Ani zde však není rozšíření této plodiny nijak velké, v  okrese Boskovice zaujímá plocha osetá konopím cca 20 hektarů, ve Vyškově pouhých osm. Výnos byl v obou okresech podobný, kolem 500 kg konopného semene a 10 měřic drhnutého konopí na jeden hektar. Stejná rozloha orné půdy, z níž se sklízelo konopné semeno i drhnuté konopí, stejně jako u lnu znamená, že se nerozlišovalo konopí pěstované na semeno a na vlákno, stejná rostlina se využívala pro obé.

151 Tamtéž, s. 40. 152 RUMAN, Michal: Konopí.. s. 7. 153 Tamtéž, s. 6. 154 Tamtéž, s. 10.

102

155 Tamtéž, s. 12 a 14.

103

Přestože nejstarší zmínka o bramborách v českých zemích pochází z roku 1623, pěstovat ve velkém se u  nás začaly až v  70. letech 18. století, kdy české země zasáhla katastrofální neúroda obilí s následným hladomorem.156 Už v osmdesátých letech 18. století se však objevila první choroba brambor, způsobená patrně degenerací rostliny, jež se rozmnožovala pouze nepohlavním, vegetativním způsobem. I přes tyto potíže se plochy, osazované touto novou plodinou, dále zvětšovaly a napomáhaly tomu také další neúrody obilí na počátku století následujícího, které vyvrcholily za napoleonských válek v letech 1804 a 1805. Ve třicátých letech 19. století pak již brambory u nás zdomácněly úplně a staly se nezastupitelnou složkou lidové stavy.157 K rozšíření brambor také významnou měrou napomohlo jejich brzké pěstování jako vydatného krmiva pro hospodářské zvířectvo, používaly se především k výkrmu prasat. K tomuto účelu sloužily hlavně větší a méně chutné brambory červené a také tzv. brambory harvardské, dovezené z Anglie asi v 80. letech 18. století.158

Fotoarchiv NZM, inv. č. 30700-a6333

Brambory Lilek brambor, také brambor obecný či brambor hlíznatý, je jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin, větší význam pro lidskou výživu mají již jen pšenice, rýže a kukuřice. Za svou oblibu vděčí především nenáročnosti na přírodní podmínky a také své nutriční hodnotě. Jejich široká adaptace v evropském zemědělství ochránila počátkem 19. století Evropu od cyklických hladomorů, postihujících ji vždy v neúrodných letech.

Lilek brambor. Burian H. V., Brambory (Zemáky), Praha 1891, s. 22.

Fakt, že se brambory rozšířily velmi rychle, dokládá i to, že již ve 40. letech 19. století byly vytvořeny oblasti s  intenzivnějším pěstováním brambor. Pokud se zaměříme na  celkové výnosy brambor, zjistíme, že tato plodina se sice vysazovala všude, ovšem ne stejně intenzivně (tabulka č. 55). Na úrodné jižní Moravě se zdaleka nevypěstovalo tolik brambor jako na Českomoravské nebo Brněnské vrchovině. Zatímco v Hustopečích se ročně sklidilo pouze necelých deset tun, v okrese Jihlava to bylo téměř pět set tun. Toto srovnání může být sice zavádějící vzhledem k  celkové ploše produktivní půdy v  jednotlivých okresech, základní pohled na důležitost brambor v zemědělství jednotlivých oblastí však poskytne, stejně jako následující srovnání okresů podle celkové plochy, na které byly brambory osázeny (tabulka č. 56). Nejmenší část produktivní půdy zaujímaly brambory v okrese Hustopeče, což je podle nejnižšího výnosu logické, pouze 54,43 hektarů, zatímco ve druhém zmiňovaném okrese, v Jihlavě, to bylo 2 873,89 ha. Také všech patnáct okresů, ležících na jižní Moravě, se nachází v první části tabulky, a až za nimi následují s  většími plochami Českomoravská a  Brněnská vrchovina. Brambory se také pěstovaly nejen na polích, našli bychom je i na polích s ovocnými stromy a polích střídaných pastvinami. Na jižní Moravě se také ne ve všech obcích pěstovaly brambory jako hlavní plodina, např. v okrese Břeclav se vysazovaly jen doplňkově v 10 obcích z 13 nebo v Mikulově v 16 ze 20 obcí (u čtyř obcí se nezachovaly vceňovací operáty).159 Kromě polí se tu brambory sázely také do vinic, které se střídaly s ornou půdou. Nejzajímavější je však porovnání okresů, co se týče pěstování brambor, podle průměrných výnosů na  jeden hektar (tabulka č. 57). Nejnižší výnosy sice byly v úrodných okresech Vranov nad Dyjí a Mikulov, ale za nimi již následují okresy ležící v bramborářské oblasti Českomoravské vrchoviny, a zbytek okresů jižní Moravy najdeme na opačném konci tabulky s nejvyššími průměrnými výnosy. Výjimkou je pouze okres Hodonín, který nedosahuje průměrného výnosu pro celé sledované území, jenž činil 7456,7 kg na ha. Absolutně nejvyšší výnosy brambor pak byly v okrese Židlochovice, činily průměrně devět tun na hektar.

156 KUTNAR, František: Malé dějiny brambor. Pelhřimov 2005, s. 44 – 45. 157 Tamtéž, s. 45. 158 Tamtéž, s. 57. 159 SVOBODOVÁ, Kamila: Pěstování brambor na jižní Moravě v polovině 19. Století. Jižní Morava 45, sv. 48, 2009, s. 221 - 228.

104

105

Vyorávač brambor. Bergern J. Ch., Anleitung zur Viehzucht, Berlin 1810, obr. 1.

Zelenina

Řepa a zelí Řepa a zelí byly odjakživa pevnou součástí lidské stravy, např. kysání zelí znali již staří Slované, stejně důležitá byla řepa především jako krmivo pro hospodářská zvířata. Řepou se u nás od nejstarších dob rozuměl masitý, kulatý nebo kulovitý kořen některých rostlin a tímto názvem se pak označovaly četné rostliny, které se pro zdužnatělý kořen pěstovaly. Šlo především o rostliny brukvovité a  mrkvovité, někdy byl název řepa používán i  pro kedluben (řípa hlávková nebo zelní). Dlouho byl název řepa obecný pro kořenové a bulvové rostliny, podobně jako zelí pro četné zeleniny listové.160

Kedluben bílý. Dumek J., Zelinářství, s. 51. Vodnice. Dumek J., Zelinářství, s. 55. Tuřín. Dumek J., Zelinářství, s. 56. Mrkev obecná. Dumek J., Zelinářství, s. 56.

Stejná situace jako v češtině byla i v němčině, kde se pod pojmem Rübe také rozuměly různé plodiny. Řepou byla zvána i mrkev (Möhrrübe) nebo zelí (Krautrübe), proto je velmi obtížné rozlišit jednotlivé druhy zeleniny. Ve druhé polovině 18. století se k nám navíc začaly šířit ze západní Evropy nové druhy řepy pod názvy Runkelrübe nebo Burgunderrübe, v češtině se pro ně používal název řepa burgundská nebo lidově buryna, burák.161 Na počátku 19. století přibyla k pěstovaným „řepám“ ještě řepa cukrová (Zuckerrübe), která však do počátku 40. let nenabyla na rustikálu výrazného rozšíření a ve vceňovacích operátech se objevuje jen jako doplňková plodina. Ve  vceňovacích operátech najdeme pod pojmem řepa (Rübe) patrně několik plodin, jednak samotnou řepu, ať již červenou nebo bílou a  její různé tehdejší odrůdy (Runkelrübe, Burgunderrübe), dále také tuřín (weis Rübe), vodnici, které se tehdy říkalo vodní nebo také strnisková řepa (Wasserrübe, Stoppelrübe), a někde dokonce i mrkev, jejíž staré evropské odrůdy měly kořeny žluté barvy, odtud asi starý název žlutá řepa, (gelbe Rübe). Oranžová barva kořenů se objevuje až v 17. století v Nizozemí.162 Zelí je také označováno několika názvy: Kraut, Krautrübe, Kopfkraut, Häuptelkraut. Rozdíl je také v jednotkách, v jakých jsou uváděny výnosy těchto plodin, zatímco řepa je uváděna v měřicích, zelí se počítá v kopách po šedesáti kusech.

společnou s mrkví, takže bohužel nepoznáme, která z uvedené zeleniny se v daném okrese pěstovala. Většinou však můžeme počítat s řepou a tuřínem, které se pro svůj téměř totožný vzhled v podstatě nerozlišovaly, protože mrkev se ve vceňovacích operátech výslovně objevuje jen ve dvou okresech, v Brně a Jihlavě. Zelenina se však zdaleka nevysazovala jako hlavní plodina ve  všech sledovaných okresech, právě naopak. Bílé zelí najdeme jen v pěti z dvaatřiceti okresů (tabulka č. 58), v nichž se pěstovalo na celkové ploše 281,42 hektarů s průměrným výnosem 100,35 kop na hektar. Nejnižší výnosy měl okres Blansko, 86,2 kop na ha, a nejvyšší okres Vyškov, 116,34 kop na ha. Co se týče plochy, na které bylo zelí vysázeno, je v okresech Blansko a Židlochovice téměř nepatrná, 3 - 4 hektary, na rozdíl od Brna a Vyškova, kde dosahuje 163 příp. 97 hektarů. Lze se domnívat, že to má souvislost se zásobováním města Brna.

Kapusta hlávková. Dumek J., Zelinářství, s. 56. Zelí hlávkové. Dumek J., Zelinářství, s. 56.

V sumářích stabilního katastru (karton 1412 a 1413) má jako hlavní plodina svůj oddíl bílé zelí (Weiskraut) a vodnice (Stoppelrübe), ta však není vyplněna. Ostatní druhy „řepy“ mají kolonku

160 ZAVADIL, Slavomír: Z počátků pěstování řepy v českých zemích. Vědecké práce Zemědělského muzea 18, 1978, s. 103. 161 Tamtéž, s. 104. 162 PETŘÍKOVÁ, Kristína: Zelenina. Pěstování - ekonomika – prodej. Praha 2006, s. 45.

106

Fotoarchiv NZM, inv. č. 25876-a3279

107

Petržel obecná. Lösch F., Kräuterbuch, obr. 47. Cibule kuchyňská. Steinbrück K., Handbuch III. 22. Abteilung Walther F., Der Feldgemüsebau, s. 61.

Bedrník anýz. Lösch F., Kräuterbuch, obr. 49. Mák setý. Lösch F., Kräuterbuch, obr. 24. Makovice. Pokorny A., Naturgeschichte, s. 114. Hmoždíř na mák. Václavík A., Luhačovské Zálesí, s. 113.

Stejnou skutečnost objevíme také u údajů, týkajících se „řepné“ zeleniny (tabulka č. 59). Jak již bylo řečeno, různé druhy řepy, tuřín a mrkev měly v sumářích společný oddíl, který je však vyplněn pouze u šesti okresů, které ležely severním směrem od Brna. Je to samotný okres Brno a dále pak Blansko, Boskovice, Bystřice nad Pernštejnem, Kunštát a Tišnov. Zatímco v okrese Brno byla plocha, na níž se řepa pěstovala, zanedbatelná, pouhých šest hektarů, další okresy již těmto zeleninám věnovaly plochu větší, až do 125 hektarů v okrese Tišnov. Průměrný výnos činil 12,78 tun na hektar (zde bylo kvůli výnosům desetitisíců kilogramů nutno použít vyšší početní jednotku), přičemž nejnižší měl okres Bystřice nad Pernštejnem, 10,32 t na ha, a nejvyšší Brno, 16,13 t na ha. Další druhy zeleniny se v sumářích ani v samotných vceňovacích operátech neobjevují. Ne snad že by se vůbec nepěstovaly, ale jejich objem byl velmi malý a sloužily pouze k samozásobení. Jedinou výjimkou je okres Znojmo, kde můžeme v několika obcích najít doklady většího pěstování vodnice, petržele, cibule, hořčice nebo okurek, které již tehdy pomalu získávaly na Znojemsku své jméno. Celkový dojem z pěstování těchto zelenin zde si však nemůžeme vytvořit, protože, jak již bylo několikrát zmíněno, vceňovací operáty obcí znojemského okresu se dochovaly pouze neúplně, devatenáct procent jich chybí.

Anýz a mák

Fotoarchiv NZM, inv. č. 25992-a3390

Další dvě rostliny se sice u  nás nepěstovaly nijak zvlášť hojně, ale již jejich samotný výskyt, natolik velký, že se objevují i v pramenech stabilního katastru, je zajímavostí. Bedrník anýz, jehož sušené plody a listy se používají jako koření do koláčů, dortů, chleba a pokrmů ze sladkého ovoce, je příbuzný s kmínem, koprem a fenyklem a dodnes se pěstuje v celé Evropě a Asii.163 Na  našem teritoriu se objevuje v  okresech Bučovice, Slavkov a  Vyškov jako hlavní plodina, v okresech Jihlava, Moravský Krumlov a Znojmo jako plodina vedlejší (tabulka č. 60). Celková plocha, na které se anýz pěstoval, činila 251,7 hektarů, s průměrným výnosem 21,79 hektolitrů na hektar, od nějž se ani jeden ze tří zmiňovaných okresů příliš neodchyloval. Druhou podobnou plodinou je mák setý. Používal se a dodnes je oblíben jako nádivka do koláčů a jiného sladkého pečiva a jako surovina pro výrobu oleje. V minulosti byl vývar z makovic také poměrně oblíben jako uklidňující prostředek pro malé děti. Na naše území se mák dostal při stěhování národů, přinesli jej Slované spolu s chmelem. Je zajímavé, že značná obliba máku je typická pro všechny slovanské národy a od nich jej převzali do kuchyně i jejich sousedé, Maďaři, Rakušané a  Němci. Dnes zaujímá Česká republika ve  světě první místo v  rozsahu legálního

163 NORMAN, Jill: Bylinky a koření v kuchyni. Praha 2008, s. 186.

108

109

pěstování máku, přičemž nemusíme mít obavy z  jeho zneužití, protože v  Evropě se pěstuje odrůda Papaver somniferum, která má jen slabě vyvinuté mléčnice, a tak produkuje jen velmi málo opiového latexu.164 Největší plochy osázené mákem u nás byly ve středních Čechách okolo Prahy, v okolí Tábora a Čáslavi, na Moravě se však mák objevuje pouze jako plodina doplňková, což ukazuje spíše na jeho užití v kuchyni než lisování oleje. Najdeme jej se v okresech Blansko, Brno, Bystřice n. P., Hrotovice, Kunštát, Náměšť n. Osl., Třebíč a Vyškov s výnosem 20 - 60 centů na jeden hektar.

Zatímco plocha, na níž se pěstovala, byla téměř stejná jako u jetele, 1 265,49 hektarů, výnosy měla směska daleko nižší, průměr činil 44,91 centů na jeden hektar (tabulka č. 62). Nebyly tu také takové rozdíly mezi nejnižšími (27,72 centů) a nejvyššími (59,35 centů) výnosy na hektar. Zajímavostí je, že zatímco v okrese Kunštát dosahoval jetel zdaleka nejvyšších výnosů (162,02 centů), směska tu měla výnosy nejnižší (pouhých 27,72 centů na hektar).

Pícniny Jetel V první polovině 19. století se stále více v osevní skladbě začaly objevovat pícniny, tedy plodiny pěstované jako píce pro dobytek. Byl to především jetel (Klee) a  směska (Mischling). Plně se však pícniny prosadily až ve druhé polovině 19. století, kdy byly osévány ve větším rozsahu a byla jim věnována větší péče. Jetel byl u  nás sice znám už od  14. století, ale byl to některý z  druhů jetele divokého. Šlechtěné druhy začaly do  střední Evropy pronikat po  třicetileté válce z  Anglie a  Nizozemí. U  nás se ujímal nejprve jetel brabantský, který se sil nejdříve do ječmene nebo ovsa, až později samostatně. Z odrůd červeného jetele byl u nás nejoblíbenější jetel štýrský.165 Ve vceňovacích operátech se zmiňuje jetel bez přívlastku nebo výjimečně burgundský, štýrský či lucernský, v  sumářích, týkajících se výnosů jednotlivých plodin, je jetel zmiňován jako jetelové seno (Kleeheu). Také se zdaleka nepěstoval všude jako hlavní plodina. Ze sledovaných dvaatřiceti okresů jej najdeme pouze ve třinácti (tabulka č. 61). Byl častější spíše ve vyšších polohách, ovšem pěstoval se např. i  v  okresech Mikulov, Bučovice nebo Moravské Budějovice. Celková plocha, na  níž byl jetel oset, činila 1  232,08 hektarů a  průměrný výnos 78,32 centů, tedy 7,8 tuny. Stejně jako u mnoha jiných plodin i u jetele panovaly obrovské rozdíly mezi nejnižšími a nejvyššími výnosy v jednotlivých okresech. Nejnižší výnos byl v okrese Brno, 55,94 centů, a nejvyšší v Kunštátě, 162,02 centů. Rozdíl tak čítal více než deset tun. Jetel červený. Steinbrück K., Handbuch III. 16. Abteilung Lilienthal W., Die Futterpflanzen, s. 4.

Vinná réva. Lösch F., Kräuterbuch, obr. 41.

Vinná réva Poslední zemědělskou plodinou, zmiňovanou ve stabilním katastru, byly vinné hrozny, respektive z nich vyrobené víno, ze kterého se teprve platily daně. Jednotkou, ve které se zpravidla ve  stabilním katastru uvádělo víno, byly mázy (1,41 litru),167 v  sumářích, týkajících se zemědělských plodin a jejich výnosů (kartony 1412 a 1413), se však i víno uvádí v měřicích. Celková plocha vinic činila 13 260,54 hektarů a průměrný výnos byl 13,33 hektolitrů na hektar, přičemž Kládový lis na lisování šťávy z hroznů. NZM – sbírka vinařství.

Směska

Vřetenový lis na lisování šťávy z hroznů. NZM – sbírka vinařství.

Druhou pícninou, uvedenou v  pramenech stabilního katastru, byla tzv. směska (Mischling). Zpravidla se skládala z vikve, jarního žita nebo ovsa, v sumářích ji máme výslovně pojmenovanou jako vikvová směska (Wicken - Mischlingheu). 166 Zatímco jako vedlejší plodinu ji najdeme téměř všude, často společně s jetelem, jako hlavní plodina se objevuje v jedenácti okresech, a to především na jižní Moravě. Najdeme ji zde v okresech Bučovice, Ivančice, Slavkov, Vyškov, Ždánice a Židlochovice.

164 KUBÁNEK, Vladimír: Konopí a mák (pěstování, výrobky, legislativa). Brno 2008, s. 101. 165 KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství. s. 85 a 124. 166 Tamtéž, s. 92.

110

167 HOFFMANN, Gustav: Metrologická příručka. s. 75.

111

nejvyšší výnosy byly na Znojemsku (Moravský Krumlov 17,47 hl, Jaroslavice 18,17 hl a Znojmo 19,41 hl na hektar) a nejnižší v okrese Bučovice, pouhých 8,63 hl na hektar (tabulka č. 63). Vceňovací operáty bohužel neuvádějí, jaké odrůdy vinné révy se v dané době na Moravě pěstovaly. Tak se můžeme jen domnívat, že byly stejné jako ty o 20 až 30 let později, které uvádí Arthur von Hohenbruck ve svém pojednání o pěstování vinné révy v habsburské monarchii v  60. a  70. letech 19. století. Byly to: muškát, ryzlink, zierfandler, vavřinec, čáslavské, tramín, modrý portugal a kolem Ždánic krajová odrůda archlebské.168

Na sledovaném území Brněnského kraje se pěstovalo celkem 22 hlavních plodin, z nichž bylo šest druhů obilí (ozimá a jarní pšenice, ozimé a jarní žito, ječmen, oves, kukuřice a proso), pět druhů luštěnin (hrách, čočka, vikev, boby a fazole), dále brambory a zelenina (řepa, mrkev a bílé zelí), olejnaté rostliny (len a konopí), pícniny (jetel a směska) a nakonec anýz, mák a vinná réva. Co se týče zemědělských kultur, na kterých byly zmíněné plodiny pěstovány, jsou zmiňovány nejen pole, ale i pole s ovocnými stromy, pole střídavě s pastvinami (Trieschfeld) a vinice, kde se vinná réva střídá s ornou půdou (Wechselweingärten). Ne všechny uvedené plodiny se pěstovaly ve všech zkoumaných okresech, méně často se objevovaly pouze jako tzv. vedlejší plodiny (Nebennützen), které byly pěstovány na zahradách nebo na záhumencích vyčleněných ze základní rotace plodin, k těmto plodinám patřily také další druhy zeleniny, jako cibule, okurky nebo petržel.

Z luskovin se na sledovaném území Moravy pěstoval především hrách setý, čočka jedlá, fazol obecný, bob obecný a vikev setá. Nejčastější luštěninou byl hrách, pro jehož pěstování jsou nejvhodnější sušší a chladnější oblasti, proto se na teplé jižní Moravě jako hlavní plodina téměř nevyskytoval, objevuje se pouze na Znojemsku, Slavkovsku a Židlochovicku. Celkově lze říci, že z 32 zkoumaných okresů se hrách jako hlavní plodina pěstoval ve dvou třetinách - ve 21 okresech. Až s velkým odstupem za hrachem stála čočka jedlá. Ideální pro její pěstování by byly teplé sušší oblasti, tedy jižní Morava, kde však v popředí zájmu rolníků stály obiloviny a ostatní plodiny se na polích objevovaly jen výjimečně. Přestože čočku najdeme jako vedlejší plodinu ve všech okresech, jako hlavní se objevuje pouze v sedmi z celkových dvaatřiceti. Ostatní luskoviny již nebyly tak oblíbené jako hrách a čočka a pěstovaly se v menším množství v deseti (vikev obecná), příp. v šesti okresech (fazol a bob obecný). Další skupinou pěstovaných plodin byly rostliny olejnaté a přadné, z nichž se u nás pěstoval len setý a konopí seté. Přestože se tyto plodiny objevovaly na celém zkoumaném teritoriu, jako hlavní plodiny je najdeme pouze ve dvanácti okresech, len v deseti a konopí v dalších dvou. Jako vedlejší plodiny se však pěstovaly velmi často vedle sebe ve stejných obcích. Len i konopí se objevují ve dvou podobách, jako semeno či drhnuté stonky. Obě varianty však zaujímaly vždy stejnou plochu, z čehož můžeme celkem logicky předpokládat, že se ze stejných rostlin zužitkovala jak semena tak i  stonky, takže neexistovaly pozemky, z  nichž se sklízel len nebo konopí na semeno a jiné pro tyto plodiny na vlákno.

Nejčastěji pěstovanou obilninou bylo žito, většinou ozimé, jarní bylo spíše výjimečné (stejně jako jarní pšenice). Bylo tu pro něj nejvhodnější podnebí, objevuje se na 42 % půdy oseté obilninami. Nejváženější z obilovin však byla pšenice, která symbolizovala bohatství nejen jednotlivců, ale i celých krajů. Našli bychom ji na 10 % půdy. K pšenici a žitu se řadil ječmen s 8 % půdy. Pěstoval se od nejstarších dob, v některých oblastech však nebyl moc oblíben, poněvadž jeho zrno nebylo příliš vhodné ke skladování. Skupinu hlavních obilovin uzavírá oves, který ovšem stál co do  objemu mezi obilninami na  druhém místě, pěstoval se na  37 % půdy oseté obilninami. Již od nepaměti sloužil jako důležitá potravina především v chudších oblastech, protože z ovesné mouky se připravoval chléb a ovesná kaše. S příchodem brambor a se zvýšením výnosů zemědělských plodin v souvislosti se změnou hospodářských postupů sice poněkud ztrácel svůj význam, ovšem nabýval na důležitosti jako krmivo pro hospodářská zvířata, především koně. Vedle těchto čtyř obilovin se selo v malém rozsahu i proso, které vyžadovalo teplejší podnebí a bylo jakousi doplňkovou obilninou, sloužilo především pro přípravu velmi oblíbené jahelné kaše. Ve větší míře se v první polovině 19. století začala pěstovat také kukuřice, jako hlavní plodinu ji najdeme v deseti okresech na jihovýchodní Moravě. Více než jako zdroj lidské stravy sloužila především jako zrnová i zelená píce pro dobytek. Co se týče teritoriálního rozšíření jednotlivých druhů obilovin, pšenice se pěstovala častěji na úrodné jižní Moravě, její plochy tam čítaly až 10 % půdy připadající na obiloviny, žito bylo naopak rozšířenější v  chladnějších oblastech, i  když zde najdeme výjimky. Kupodivu okresy na jižní Moravě, v nichž byly plochy oseté žitem větší, než byl průměr, patří k oblastem, kde plocha žita přesahovala 50 % plochy celkově oseté obilninami. Ječmen, který se sice pěstoval na celém zkoumaném území, ale nebyl příliš oblíben, byl nejčastější na jihovýchodní Moravě, kde jeho plochy dosahovaly až 20 %, oves se pěstoval stejně jako žito více v chladnějších oblastech, v některých oblastech se vyséval téměř na polovinu plochy, věnované obilninám.

168 von HHOHENBRUCK, Arthur: Die Weinproduction in Oesterreich. Nach den neuesten statistischen Erhebungen. Wien 1873, s. 171.

112

113

Fotoarchiv NZM, inv. č. 25974-a3372

Jako hlavní plodina se len pěstoval v  deseti okresech ležících ve  vyšších polohách, na  jižní Moravě jej najdeme pouze jako vedlejší plodinu. Konopí se jako hlavní plodina objevuje pouze v  okresech  Boskovice a  Vyškov, jinde se pěstovalo společně s  dalšími vedlejšími plodinami na zahradách a záhumencích. Ve sledované době byly již ve výživě lidí i hospodářského zvířectva nezastupitelnou plodinou brambory. Za uplynulých padesát let se velmi rychle rozšířily, což dokládá i fakt, že ve 40. letech 19. století již byly vytvořeny oblasti s  intenzivnějším pěstováním brambor. Na  úrodné jižní Moravě se zdaleka nevypěstovalo tolik brambor jako ve vyšších polohách na Českomoravské nebo Brněnské vrchovině. Na  jižní Moravě se také ne ve  všech obcích pěstovaly brambory jako hlavní plodina, např. v okrese Břeclav se vysazovaly jen doplňkově v 10 obcích z 13 nebo v Mikulově v 16 ze 20 obcí. Kromě polí se tu brambory sázely také do vinic, které se střídaly s ornou půdou. Velmi důležitou složkou stravy byla také zelenina, ve sledované době především řepa. Ve vceňovacích operátech najdeme pod pojmem řepa (Rübe) patrně několik plodin, jednak samotnou řepu, ať již červenou nebo bílou a její různé tehdejší odrůdy (Runkelrübe, Burgunderrübe), dále také tuřín (weis Rübe), vodnici, které se tehdy říkalo vodní nebo také strnisková řepa (Wasserrübe, Stoppelrübe), a někde dokonce i mrkev, jejíž staré evropské odrůdy měly kořeny žluté barvy, odtud asi starý název žlutá řepa (gelbe Rübe). Jako hlavní plodina se v sumářích stabilního katastru objevuje bílé zelí (Weiskraut) a vodnice (Stoppelrübe), ta však není vyplněna. Ostatní druhy „řepy“ mají kolonku společnou s mrkví, takže bohužel nepoznáme, která z  uvedené zeleniny se v  daném okrese pěstovala. Většinou však můžeme počítat s řepou a tuřínem, které se pro svůj téměř totožný vzhled v podstatě nerozlišovaly, protože mrkev se ve vceňovacích operátech výslovně objevuje jen ve dvou okresech, v Brně a Jihlavě. Zelenina se však zdaleka nevysazovala jako hlavní plodina ve všech sledovaných okresech, právě naopak. Bílé zelí najdeme jen v pěti z dvaatřiceti okresů, řepu jen v šesti. Další druhy zeleniny se v sumářích ani v samotných vceňovacích operátech neobjevují. Ne snad že by se vůbec nepěstovaly, ale jejich objem byl velmi malý a sloužily pouze k samozásobení. Jedinou výjimkou je okres Znojmo, kde můžeme v několika obcích najít doklady většího pěstování vodnice, petržele, cibule, hořčice nebo okurek. Další dvě rostliny se sice u nás nepěstovaly nijak zvlášť hojně, ale již jejich samotný výskyt, natolik velký, že se objevují i v pramenech stabilního katastru, je zajímavostí. Bedrník anýz se na našem teritoriu objevuje ve třech okresech jako hlavní plodina, v dalších třech pak jako plodina vedlejší. Druhou podobnou plodinou je mák setý, jež je dodnes u nás oblíbenou nádivkou do sladkého pečiva. Největší plochy osázené mákem u nás byly ve středních Čechách, v Brněnském kraji se však objevuje pouze jako plodina doplňková, a to v osmi okresech. Stále větší zastoupení mezi pěstovanými plodinami získávaly ve sledované době pícniny, tedy jetel a směska. Jetel je zmiňován jako jetelové seno (Kleeheu), směska (Mischling) se skládala z vikve, jarního žita nebo ovsa, v sumářích ji máme výslovně pojmenovanou jako vikvová směska (Wicken - Mischlingheu). Jetel najdeme pouze ve třinácti ze sledovaných dvaatřiceti okresů. Byl častější spíše ve vyšších polohách, ovšem pěstoval se např. i v okresech Mikulov, Bučovice nebo Moravské Budějovice. Směska se jako hlavní plodina objevuje v jedenácti okresech, a to především na jižní Moravě, jako vedlejší plodinu ji najdeme téměř všude, často společně s jetelem. Poslední zemědělskou plodinou, zmiňovanou ve stabilním katastru, byly vinné hrozny, respektive z nich vyrobené víno, ze kterého se teprve platily daně. Vinná réva se v Brněnském kraji pěstovala celkem ve 14 okresech v její jižní části, kdy nejseverněji položen byl okres Brno, na celkové ploše 13.260,54 hektarů.

TABULKA č. 42

TABULKA č. 43

Váha 1 hektolitru semene v kilogramech

Ceny jednotlivých zemědělských plodin

váha 1 hl semena

střední údaj

pšenice ozimá

72–85

78,5

pšenice jarní

72–80

76

ječmen

65–73

69

žito ozimé

70–75

72,5

žito jarní

64–70

67

oves

45–55

50

kukuřice

70–80

75

proso

65–75

70

hrách

75–85

80

čočka

75–85

80

bob

75–85

80

fazol

79–83

81

vikev

75–85

80

brambory

70–80

75

řepa krmná

96

96

mrkev

91

91

plodina

len

65–68

66,5

konopí

44–50

47

mák

55–62

58,5

anýz

33–40

36,5

plodina

nejnižší

nejvyšší

pšenice zimní

1,40

2,04

pšenice letní

0,54

1,48

žito zimní

1,00

1,10

žito jarní

1,00

-

ječmen

0,40

0,55

oves

0,27

0,33

proso

1,08

-

kukuřice

1,00

-

hrách

1,05

1,15

čočka

1,15

1,30

fazole a boby

0,09

-

vikev

0,55

1,05

brambory

0,10

0,16

lněná semena

1,30

3,00

len drhnutý

6,00

12,00

konopí

cena nenalezena

jetel

0,30

0,33

směska

0,23

0,30

TABULKA č. 44 Výměra půdy oseté jednotlivými obilninami a její procentuální podíl druh obilí

ha

%

37579,71

10,41

151523,88

41,99

ječmen

29368,63

8,14

oves

133303,1

36,94

proso

6518,66

1,81

kukuřice

2539,84

0,71

360833,82

100

pšenice žito

celkem

114

cena za měřici nebo cent ve zlatých a krejcarech

115

TABULKA č. 45 – Plochy obilnin v jednotlivých okresech

okresy

ozimá pšenice

jarní pšenice

ha

ha

%

%

ozimé žito ha

%

jarní žito ha

ječmen %

ha

oves %

ha

kukuřice

proso

%

ha

%

ha

celkem %

ha

Hustopeče

1578,67

17,68

2963,86

33,20

1268,86

14,21

2792,55

31,28

323,62

3,62

8927,56

Slavkov

1892,66

18,05

3328,27

31,74

2012,36

19,19

3147,06

30,01

104,99

1,00

10485,34

Blansko

496,4

6,51

24,41

0,32

2912,51

38,19

1292,2

16,94

2900,94

38,04

7626,46

Boskovice

714,23

9,31

46,93

0,61

3055,80

39,85

1103,61

14,39

2569,34

33,51

7668,15

Brno

3350,76

20,56

5631,99

34,55

1869,48

11,47

5101,52

31,30

Mor. Budějovice

1297,71

11,08

6317,54

53,95

601,46

5,14

3493,22

29,83

11709,93

Bučovice

1437,84

16,84

2862,05

33,52

1375,69

16,11

2863,47

33,53

8539,05

11,39

0,11

4746,38

46,54

495,54

4,86

4840,14

47,46

10197,57

Bystřice n. P.

91,87

0,9

178,24

12,25

2,32

1,20

344,89

2,11

16298,64

Dačice

295,4

2,61

5544,79

49,03

763,97

6,76

4704,23

41,60

11308,39

Ivančice

843,52

12,37

2960,58

43,41

316,27

4,64

2698,92

39,58

6819,29

Vranov n. D.

715,19

8,74

3958,27

48,36

63,81

7,80

3447,06

42,12

8184,33

Hodonín

600,38

7,77

4110,40

53,17

659,82

8,53

2222,08

28,74

Hrotovice

918,32

8,49

4903,12

45,33

130,11

1,20

4865,59

44,98

10817,14

8240,24

50,90

1271,36

7,85

6676,14

41,24

16187,74 10924,90

Jihlava

138,65

1,79

7731,33

Jemnice

1126,92

10,32

4819,32

44,11

340,63

3,12

4638,03

42,45

Jaroslavice

2672,98

18,22

5421,59

36,95

455,64

3,11

3883,88

26,47

28,91

0,20

2208,74

15,05

14671,74

Klobouk

1124,21

15,32

1931,27

26,32

1544,35

21,05

1562,79

21,30

229,56

3,13

946,11

12,89

7338,29

Mor. Krumlov

3430,3

22,56

4962,05

32,63

264,15

1,74

6548,98

43,07

15205,48

3685,19

46,84

869,9

11,08

2762,45

35,19

7850,33

Kunštát

234,35

2,99

Břeclav

697,75

8,37

4456,19

53,46

644,45

7,73

1786,03

21,43

Velké Meziříčí

31,27

0,17

9337,22

51,33

1104,24

6,07

7717,16

42,43

18189,89

Náměšť n. O.

512,96

4,85

4926,98

46,61

269,11

2,55

4862,25

45,99

10571,30

3165,12

37,19

280,59

3,29

4815,95

56,59

8510,27

5214,42

40,31

623,42

4,82

3812,58

29,48

2532,56

46,79

230,68

4,26

2623,98

48,49

224,55

2,89

Nové Město n. M. Mikulov

1936,98

14,97

Žďár n. S. Židlochovice

73,89

248,61

25,47

0,94

2,91

0,47

750,36

123,52

19,34

5076,82

30,58

2541,6

15,31

4725,95

28,67

270,67

958,85

18,14

1570,92

29,73

1268,86

24,01

1261,19

23,87

224,67

59,48

0,41

7419,40

50,88

981,01

6,73

6123,40

41,99

Tišnov

719,34

5,73

5536,33

44,10

1184,24

9,43

4916,17

39,16

Třebíč

204,42

1,28

7938,27

49,72

860,87

5,39

6961,76

43,61

Vyškov

1986,87

14,54

4240,20

31,04

2285,59

16,73

3819,76

27,96

Znojmo

3991,02

20,22

7193,97

36,45

394,76

2,00

8158,53

41,33

celkem

37051,48

10,27

0,14 150963,62

41,83

29368,63

8,14

133303,10

36,94

Telč

116

140,47

528,23

1,12

21,8

560,26

0,17

0,15

0,95

8334,78

1223,69

9,46

12934,61 5412,69

3211,31

Ždánice

9,00

4,66 4,25

16600,56 5284,49 14583,29

36,67

0,29

12555,02 15965,32

1329,24

9,73

13661,66 19738,28

2539,84

0,71

6518,66

117

1,81

360833,82

TABULKA č. 46 – Výnosy obilnin v jednotlivých okresech v kg na hektar ozimá pšenice

jarní pšenice

ozimé žito

jarní žito

ječmen

oves

kukuřice

proso

okresy

kg na ha

kg na ha

kg na ha

kg na ha

kg na ha

kg na ha

kg na ha

kg na ha

Blansko

1290,25

1038,86

968,28

1285,47

959,27

Boskovice

1348,65

1016,8

1004,84

1273,05

898,57

Brno

1211,09

1339,64

1657,38

1155,24

2136,34

Břeclav

1484,77

1270,09

1445,55

1192,09

1287,17

Bučovice

1349,14

1117,63

1404,15

1057,18

Bystřice n. P.

1167,16

1820,61

814,87

Dačice

1191,3

956,25

1181,28

803,62

Hodonín

1568,76

1184,94

1286,16

1126,27

Hrotovice

1413,34

953,13

1282,02

758,88

Hustopeče

1501,67

1309,77

1412,43

1069,37

Ivančice

1505,53

1114,51

1472,46

915,08

Jaroslavice

1693,78

1219,27

1558,02

985,09

Jemnice

1417,2

989,24

1187,49

775,03

964,72

1887,84

807,94

1248,25

1370,34

992,8

1161,96

1245,63

984,18

Jihlava

874,66

642,53

503,17

Klobouky

1338,52

Kunštát

1282,52

Mikulov

1440,37

1382,43

1569,75

1283,51

Mor. Budějovice

1379,55

973,63

1234,41

1422,14

Mor. Krumlov

1585,18

1173,35

1526,97

996,65

Náměšť n. Osl.

1436,5

848,36

1026,03

694,59

1821,6

784,01

1022,55

Nové Město n. M.

887,15

904,53

796,63

765,14

1256,46

1343,42

2022,45

1244,57

1403,97

1325,59

1526,41

1343,37

Slavkov

1428,3

1250,03

2432,94

1084,37

Telč

1150,75

958,03

1101,93

798,36

Tišnov

1440,85

1293,75

851,28

Třebíč

1119,37

877,34

1097,1

718,77

Velké Meziříčí

1270,46

834,99

949,44

733,96

Vranov n. D.

1390,17

945,99

1277,88

750,74

Vyškov

1629,58

1401,60

1804,35

1208,64

Znojmo

1638,27

1163,10

1502,13

972,08

Ždánice

1280,11

1250,48

1379,31

1023,36

1109,52

807,38

1693,95

1273,25

1518,45

1286,76

1422,1

967,5

1547,45

1266,62

1081,07

Žďár n. S.

965,16

929,94

Židlochovice

1625,24

celkem

1399,25

118

1508,17

756,43

1438,16 1033,11

1064,57

828,68

1461,51

1073,38

1326,05

1518,32

119

TABULKA č. 47

TABULKA č. 48

Rozloha a výnosy hrachu

Rozloha a výnosy čočky rozloha

Hrách

ha

výnos

Čočka

rozloha

měřice

kg na ha

683,29

8012,71

577,02

Židlochovice

44,59

726,17

801,34

Ivančice

281,39

3107,56

543,08

Blansko

350,78

5926,07

831,34

Brno

311,48

3689,74

582,92

Třebíč

101,5

1713,15

860,36

Tišnov

219,68

2798,81

626,71

6,49

113,59

860,86

Boskovice

38,02

506,98

655,73

Kunštát

221,66

3943,10

875,13

Blansko

111,28

1546,92

683,77

Boskovice

316,8

6099,31

946,95

Kunštát

9,09

159,44

862,83

13,15

253,86

949,41

celkem

12705,23

634,93

Náměšť n. O.

303,71

5942,22

962,69

Brno

750,42

15728,29

1031,06

Vranov n. D.

172,36

3632,14

1036,48

Bučovice

667,63

14095,90

1038,44

Jemnice

422,64

9135,10

1063,04

TABULKA č. 49

Slavkov

135,94

2946,22

1065,60

Rozloha a výnosy vikve

Ivančice

427,15

9296,57

1070,42

Hrotovice

585,56

12751,29

1071,40

Znojmo

388,6

8511,18

1077,30

Vyškov

1572,72

34982,37

1094,03

Židlochovice

154,79

3513,36

Mor. Krumlov

440,16

Tišnov celkem

Mor. Budějovice Bystřice n. P.

Velké Meziříčí

Dačice

Vikev

90,06

1061

měřice

kg na ha

89578

rozloha

489,46

výnos

ha

měřice

kg na ha

Dačice

263,2

3519,89

657,70

1116,66

Nové Město n. M.

192,42

2698,67

689,67

10516,05

1175,20

Bystřice n. P.

160,72

2286,45

700,00

338,79

10758,63

1562,34

Hrotovice

158,78

2580,94

799,37

9658,34

196550,00

1001,06

Blansko

231,57

3795,29

806,26

Boskovice

138,1

2483,78

884,96

Klobouky

153,13

2779,74

892,83

83,57

1604,03

943,99

2176,52

951,86

797,72

1067,47

Třebíč Ždánice Hodonín celkem

120

ha

výnos

112,5 36,76 1557,44

25407

803,80

121

TABULKA č. 50

TABULKA č. 52

Rozloha a výnosy fazolí a bobů

Rozloha a výnosy drhnutého lnu rozloha

Fazole a boby

ha

výnos měřice

kg na ha

14,59

122,26

411,74

Náměšť n. O.

313,41

6916,66

1085,67

Třebíč

251,37

5993,1

1172,74

Mikulov

86,43

2187,53

1245,05

Blansko

36,76

983,54

1316,38

Znojmo

11,49

309,42

1324,74

celkem

714,05

16513,51

1137,81

Jihlava

Drhnutý len

4,22

Dačice

87,95

496,44

5,92

Telč

728,37

1322,31

6,31

Kunštát

311,53

522,54

6,41

Jihlava

260,71

242,56

6,69

Bystřice n. P.

81,44

2096,63

6,73

Nové Město n. M.

83,81

5229,23

7,18

Žďár n. S.

36,24

1960,74

7,52

Tišnov

67,86

529,31

7,8

209,41

727,75

8,27

celkem

měřice

kg na ha

133,33

256,44

Velké Meziříčí

87,95

587,03

272,93

Nové Město n. M.

728,37

4986,33

279,93

Bystřice n. P.

311,53

2160,48

283,58

Žďár n. S.

260,71

1864,83

292,49

Boskovice

Kunštát

81,44

648,1

325,41

Dačice

83,81

673,8

328,75

Jihlava

36,24

305,63

344,85

Tišnov

67,86

576,78

347,55

209,41

1864,83

364,14

1888,58

13801,14

309,61

6,71

Rozloha a výnosy konopného semene Konopné semeno

rozloha

výnos

ha

měřice

kg na ha

19,75

333,31

487,73

Vyškov

7,82

137,15

506,9

celkem

27,57

470,76

497,32

TABULKA č. 54 Rozloha a výnosy drhnutého konopí Drhnuté konopí

rozloha

výnos

ha

měřice

měřice na ha

19,75

199,99

10,13

Vyškov

7,82

82,3

10,52

celkem

27,57

282,29

10,33

Boskovice

122

13217,2

TABULKA č. 53

21,26

celkem

1888,58

výnos

Boskovice

Telč

měřice na ha

89,64

Rozloha a výnosy lněného semene

ha

měřice

21,26

Velké Meziříčí

rozloha

ha

výnos

Boskovice

TABULKA č. 51

Lněné semeno

rozloha

123

TABULKA č. 55 – Brambory podle celkového výnosu v měřicích rozloha

Brambory

TABULKA č. 56 – Brambory podle rozlohy výnos

ha

kg na ha

54,43

8267,9

9758,16

Mor. Krumlov

235,23

6530,49

Klobouky

185,68

Mikulov

rozloha

výnos

ha

kg na ha

Hustopeče

54,43

8267,90

9758,16

33309,85

Klobouky

185,68

8456,14

34046,41

8456,14

34046,41

Mor. Krumlov

235,23

6530,49

33309,85

276,78

6467,81

38817,35

Mikulov

276,78

6467,81

38817,35

Vranov n. D.

420,72

6301,68

57488,90

Ždánice

332,03

8252,55

59415,48

Ždánice

332,03

8252,55

59415,48

Bučovice

412,20

8852,11

79120,51

Hodonín

451,4

6925,67

67788,74

Vranov n. D.

420,72

6301,68

57488,90

Bučovice

412,2

8852,11

79120,51

Břeclav

440,58

8538,57

81572,59

Břeclav

440,58

8538,57

81572,59

Hodonín

451,40

6925,67

67788,74

Ivančice

659,97

7382,73

105651,38

Židlochovice

626,03

9076,66

123212,63

Hrotovice

753,52

6795,37

111030,48

Ivančice

659,97

7382,73

105651,38

Jaroslavice

693,68

7790,79

117185,85

Slavkov

688,42

8218,91

122688,02

Slavkov

688,42

8218,91

122688,02

Jaroslavice

693,68

7790,79

117185,85

Židlochovice

626,03

9076,66

123212,63

Hrotovice

753,52

6795,37

111030,48

Vyškov

823,63

8295,41

148150,91

Vyškov

823,63

8295,41

148150,91

Žďár n. S.

1159,26

6740,18

169428,44

Kunštát

1092,28

7571,22

179322,15

Kunštát

1092,28

7571,22

179322,15

Znojmo

1111,40

7962,94

191901,49

Nové Město n. M.

1301,14

6503,05

183474,43

Žďár n. S.

1159,26

6740,18

169428,44

Bystřice n. P.

1292,63

6639,1

186087,62

Brno

1243,77

8866,94

239137,65

Jemnice

1288,16

6842,54

191126,85

Jemnice

1288,16

6842,54

191126,85

Znojmo

1111,4

7962,94

191901,49

Bystřice n. P.

1292,63

6639,10

186087,62

Tišnov

1419,18

7169,25

220620,22

Nové Město n. M.

1301,14

6503,05

183474,43

Náměšť n. O.

1576,69

6652,44

227437,28

Tišnov

1419,18

7169,25

220620,22

Brno

1243,77

8866,94

239137,65

Boskovice

1433,84

8283,27

257535,39

Boskovice

1433,84

8283,27

257535,39

Náměšť n. O.

1576,69

6652,44

227437,28

Blansko

1706,2

6985,36

258435,89

Blansko

1706,20

6985,36

258435,89

Mor. Budějovice

1718,15

7266,36

270714,97

Mor. Budějovice

1718,15

7266,36

270714,97

Třebíč

2301,21

6793,57

338991,39

Třebíč

2301,21

6793,57

338991,39

Dačice

2316,97

7011,08

352240,71

Dačice

2316,97

7011,08

352240,71

Velké Meziříčí

2430,68

6890,55

363175,16

Velké Meziříčí

2430,68

6890,55

363175,16

Telč

2862,4

7105,06

440993,33

Telč

2862,40

7105,06

440993,33

Jihlava

2873,89

7178,75

447356,00

Jihlava

2873,89

7178,75

447356,00

Celkem

36182,15

7456,7

Celkem

36182,15

7456,70

5707216,23

Hustopeče

124

měřice

Brambory

5707216,23

měřice

125

TABULKA č. 58

TABULKA č. 57 – Brambory podle průměrného výnosu na jeden hektar

Rozloha a výnosy bílého zelí rozloha

Brambory

výnos Bílé zelí

ha

kg na ha

měřice

Vranov n. D.

420,72

6301,68

57488,90

Mikulov

276,78

6467,81

38817,35

1301,14

6503,05

183474,43

Mor. Krumlov

235,23

6530,49

33309,85

Bystřice n. P.

1292,63

6639,10

186087,62

Náměšť n. O.

1576,69

6652,44

227437,28

Žďár n. S.

1159,26

6740,18

169428,44

Třebíč

2301,21

6793,57

338991,39

Hrotovice

753,52

6795,37

111030,48

Jemnice

1288,16

6842,54

191126,85

TABULKA č. 59

Velké Meziříčí

2430,68

6890,55

363175,16

Rozloha a výnosy řepy a mrkve

Hodonín

451,40

6925,67

67788,74

Blansko

1706,20

6985,36

258435,89

Dačice

2316,97

7011,08

352240,71

Telč

2862,40

7105,06

440993,33

Tišnov

1419,18

7169,25

220620,22

Jihlava

2873,89

7178,75

447356,00

Mor. Budějovice

1718,15

7266,36

270714,97

Ivančice

659,97

7382,73

105651,38

Kunštát

1092,28

7571,22

179322,15

693,68

7790,79

117185,85

Znojmo

1111,40

7962,94

191901,49

Slavkov

688,42

8218,91

122688,02

Ždánice

332,03

8252,55

59415,48

Hustopeče

54,43

8267,90

9758,16

Boskovice

1433,84

8283,27

257535,39

Vyškov

823,63

8295,41

148150,91

Klobouky

185,68

8456,14

34046,41

Břeclav

440,58

8538,57

81572,59

Bučovice

412,20

8852,11

79120,51

Vyškov

1243,77

8866,94

239137,65

Slavkov

626,03

9076,66

123212,63

Bučovice

36182,15

7456,70

5707216,23

Nové Město n. M.

Jaroslavice

Brno Židlochovice celkem

126

rozloha

výnos

ha

kopy

kop na ha

Blansko

3,82

535,52

86,2

Bučovice

14,81

2272,46

94,35

162,82

26146,16

98,74

3,12

538,00

106,13

Vyškov

96,85

18324,00

116,34

celkem

281,42

Brno Židlochovice

Řepa a mrkev

100,35

rozloha

výnos

ha

měřice

t na ha

37,04

6648,36

10,32

Blansko

117,31

25401,47

10,58

Kunštát

73,59

14196,33

11,09

Tišnov

124,96

28160,62

12,96

87,69

23825,26

15,62

6,17

1731,36

16,13

Bystřice n. P.

Boskovice Brno celkem

446,76

12,78

TABULKA č. 60 Rozloha a výnosy anýzu Anýz

celkem

rozloha

výnos

ha

měřice

hl na ha

42,27

864,11

20,44

4067,45

20,37

238, 90

24,55

199,7 9,73 251,7

21,79

127

TABULKA č. 61

TABULKA č. 63

Rozloha a výnosy jetelového semene

Rozloha a výnosy vína

rozloha

Jetelové seno

výnos

Víno

rozloha

ha

centy

centy na ha

47,58

2661,59

55,94

Bučovice

6,04

84,72

8,63

Blansko

403,73

24425,37

60,50

Klobouky

368,55

6405,77

10,69

Mikulov

37,78

2369,56

62,72

Ždánice

516,00

9281,54

11,06

254,95

16879,99

66,21

Brno

656,97

12150,40

11,37

Vyškov

25,98

1791,59

68,96

Židlochovice

743,41

14451,46

11,95

Dačice

12,54

917,76

73,19

Slavkov

80,29

1604,21

12,29

Jemnice

14,05

1029,51

73,27

Ivančice

79,98

1965,08

12,33

Tišnov

110,07

8295,52

75,37

Hustopeče

2807,25

56927,87

12,47

Jihlava

136,31

10392,87

76,24

Hodonín

757,13

16432,67

13,34

Bučovice

19,10

1475,01

77,23

Mikulov

2681,34

58490,75

13,41

Mor. Budějovice

45,19

3560,89

78,80

Břeclav

342,57

7513,85

13,48

Telč

24,92

2186,00

87,72

Mor. Krumlov

1128,95

32071,31

17,47

Kunštát

99,88

16182,66

162,02

717,21

21192,32

18,17

celkem

1232,08

Znojmo

2374,85

74969,10

19,41

celkem

13260,54

Brno

Boskovice

78,32

Jaroslavice

ha

výnos měřice

hl na ha

13,33

TABULKA č. 62 Rozloha a výnosy směsky rozloha

Směska

výnos

ha

centy

centy na ha

Kunštát

21,81

604,62

27,72

Ždánice

28,55

1001,64

35,08

Blansko

13,73

511,11

37,23

Boskovice

71,18

2678,59

37,63

Bučovice

155,06

6036,4

38,93

Slavkov

65,77

3027,14

46,03

Tišnov

136,57

6315,18

46,24

Vyškov

632,8

33132,63

52,36

Brno

67,74

3715,47

54,85

Ivančice

38,13

2228,65

58,56

Židlochovice

34,15

2026,81

59,35

Celkem

1265,49

128

44,91

129

Trojstranný úhorový osevní systém s pořadím stran ozim - jař - úhor se začal měnit již v průběhu druhé poloviny 18. století, kdy začaly mezi základní obiloviny pronikat luštěniny a brambory. S čistou trojstrannou soustavou, ve které se celá strana úhoru nechávala ležet ladem, bychom se na venkově setkali ve čtyřicátých letech 19. století jen zřídka, obvykle pouze na nejhorších půdách. Naprostou většinu osevních postupů tvořily v té době různé varianty vylepšených trojstranných úhorových soustav, kdy se do části úhoru přisévaly různé plodiny, nejčastěji luštěniny - hrách, čočka a vikev nebo brambory, objevovaly se už i pícniny - jetel a směska. Osévání úhoru různými vedlejšími plodinami představovalo na konci 18. a v 1. polovině 19. století základní cestu zlepšování osevních systémů na venkově. Celý systém vypadal tak, že jako ozim se většinou sela pšenice nebo žito, jako jař ječmen či oves, v malé míře pak proso. Po zimní pšenici se sel obvykle ječmen, po zimním žitu oves. Po ječmenu se na dobrých půdách pěstovaly luštěniny a brambory, po ovsu se nechávala půda ležet ladem.170

Hospodářské soustavy Pro komplexní popis zemědělství v určitém časovém úseku je velmi důležitá také analýza v té době používaných hospodářských soustav. Celé 19. století bylo obdobím obrovského nejprve pomalého, ve druhé polovině století stále rychlejšího, rozvoje jak průmyslu, tak i zemědělství. Vyvíjely se a měnily také používané hospodářské soustavy, což úzce souviselo se zaváděním nových plodin do osevních postupů, především luskovin, okopanin a pícnin. Hospodáři byli nuceni měnit staletími prověřenou trojhonnou soustavu ozim - jař - úhor, založenou v podstatě pouze na obilninách, a zavádět do ní různé obměny a modifikace. Trojhonná soustava, založená na tříleté rotaci základních zemědělských plodin, byla základem zemědělství již od středověku. Orná půda obce byla rozdělena na tři části, na nichž se pravidelně střídaly plodiny podle schématu ozim, jař a úhor, kde ležela třetí rok půda ladem. Části orné půdy jsou často zvány hony, proto také trojhonná soustava. V některých odborných textech se však setkáváme také s názvem „strany“, odtud pak trojstranná soustava, vzhledem k tomu, že v první polovině 19. století se na Moravě jednalo většinou o tzv. zlepšenou trojhonnou či trojstrannou soustavu, v níž byly původní tři hony či strany orné půdy rozděleny na menší části, pro které používá odborná literatura bez výjimky označení hony, bude lépe zavést pro tuto kapitolu následující terminologii: Části tzv. trojhonné či trojstranné soustavy se systémem ozim - jař - úhor budou zvány stranami, tato hospodářská soustava bude tedy dále označována„trojstranná“, části jednotlivých stran pak budou označovány jako hony. Proto nebude možné zaměnit např. šestistrannou soustavu s šestihonnou, která může být, jak ukážeme dále, nikoli samostatnou soustavou, ale pouze zlepšenou variantou trojstranné soustavy. Trojstranná soustava však nebyla pouze formou zemědělství. Byla spjata jak s poměrem právního postavení vrchnosti k sedlákům, tak i poddaných spolu navzájem, takže byla také formou sociálního života. V hospodářství poddaných panovala tzv. obůrová vázanost, kdy byla, jak již bylo řečeno, celá plužina obce rozdělena na tři části - strany, ve kterých měli hospodáři povinnost sít podle jednotného plánu stejné plodiny. S hospodářstvím vrchnosti bylo hospodaření poddaných spojeno společnou pastvou. Vrchnost měla právo pást svůj dobytek na pozemcích poddaných a také nechat si vyživovat dobytek přes zimu poddanými v jejich stáji. Tato soustava byla tradiční, měla své staletími vyježděné koleje, jejichž znalost přecházela z pokolení na pokolení. Vyskytovaly-li se v ní rozdíly, byly podmíněny výlučně jen přírodními podmínkami nebo pečlivostí prací. Např. v krajinách s bohatou úrodnou půdou se mohlo trojstranné hospodářství vyvinout ve čtyř- nebo pětistranné, kde úhor přicházel jen jednou za čtyři nebo pět let, ale v podstatě to byl stále tentýž systém.169

Z agrotechnického i provozního hlediska vytvořilo teprve začlenění okopanin a pícnin do osevního systému objektivní možnost přechodu od trojstranné ke střídavé soustavě, což ve svých důsledcích znamenalo pro strukturu zemědělské výroby řadu dalších změn. Vzhledem k poměrně výraznému charakteru této proměny je důležité především z teritoriálního hlediska sledovat právě tento proces.171 Střídavá soustava, v níž byl zcela likvidován úhor, se sice objevuje již v první polovině 19. století, nejstarší zprávou o skutečném zavedení střídavého systému do praxe je údaj z roku 1808, kdy ji máme zachycenu v Čechách na panství Libochovice a na Moravě na vrchnostenském dvoře Mělčany u Dolních Kounic na Moravě.172 Jednalo se zde však o vrchnostenskou půdu, dominikál, na rustikálu, teď již bývalém, se ve větší míře začalo střídavé hospodářství zavádět až ve druhé polovině 19. století. Jeho základem byl tzv. norfolský osevní postup, který se sice objevil už v 17. století v Nizozemí, ale k nám se prostřednictvím německých zemí rozšířil z Anglie, jenž byl čtyř- až osmihonný a fungoval na principu: pícniny - ozim - okopaniny - jař. V našich zemích byl pro nesnášenlivost jetele rozšířen na šesti až osmihonný střídavý postup, např. jetel - ozim okopaniny - jař - luskoviny - ozim - okopaniny - jař. Žádná plodina v  něm nepřicházela dvakrát po  sobě, jednotlivé plodiny následovaly po  nejvhodnějších předplodinách, čímž vznikaly podpůrné vztahy plodin, vytvářející novou výrobní sílu. Zcela zde chyběl úhor.173 Střídavé osevní postupy existovaly jak ryzí, tak i modifikované. Ryzí odpovídaly již popsanému norfolskému osevnímu postupu, modifikované sice v podstatě také zachovávaly norfolské střídání pícniny - obilniny - okopaniny - obilniny, ale v souladu s místními podmínkami zařaďovaly plodinu téže kategorie i dvakrát po sobě, začleňovaly do svých sledů další plodiny jako řepku, mák, len, zeleninu atd., zkracovaly anebo protahovaly časový sled norfolské rotace a jejich složek. Někdy se nevyhnuly ani začlenění čistého úhoru.174 Právě úhor představoval jeden ze základních kamenů, na nichž byl vybudován systém tehdejší rostlinné výroby. Se snižováním plochy úhoru a  s  jeho postupným rušením souvisela ztráta přirozené pastvy pro dobytek, muselo se proto věnovat více pozornosti loukám a  začalo se s pěstováním pícnin v relativně větším rozsahu než dosud. Pěstování pícnin a snižování plochy vhodné pro pastvu ovlivňovalo přechod ke stájovému chovu dobytka. Začlenění pícnin

170 VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 178 –1848. Hospodářské dějiny 17, 1989, s. 17 - 18 171 Týž, Zemědělská revoluce na rustikálu v 1. polovině 19. Století. Sborník historický 31, 1985, s. 101. 172 Týž, Základní rysy. s. 19. 173 LOM, František: Vývoj osevních postupů a soustav hospodaření v Českých zemích - Metodologická studie. Vědecké práce Zemědělského muzea 13, 1973, s. 246 a 258.

169 LOM, František: Organisace zemědělského podniku před rokem 1848. Zprávy Ústavu zemědělské ekonomiky Vysoké školy zemědělské v Brně 20, Brno 1948, s. 76.

130

174 ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje zemědělství v Českých zemích v období 1750–1850. Vědecké práce Zemědělského muzea 19, 1979, s. 52.

131

Nejjednodušší variantou zlepšené trojstranné soustavy byl systém: ozim - jař - úhorové plodiny nebo úhor, ve kterém se počet honů zvyšoval ze tří na šest podle schématu: ozim - jař - okopaniny (brambory, řepa) nebo luskoviny (hrách, čočka) - ozim - jař - úhor, což činilo celkem šest honů. Ve své podstatě se však stále ještě jednalo o trojstrannou hospodářskou soustavu, zde vylepšenou o okopaniny a luštěniny. Tento systém se ve čtyřicátých letech 19. století uplatňoval především na úrodné jižní Moravě, v okresech Břeclav, Hodonín, Hustopeče, Ivančice, Jaroslavice, Klobouky, Mikulov, Moravský Krumlov, Slavkov, Vranov nad Dyjí, Vyškov, Znojmo, Ždánice a Židlochovice, zde bychom jinou než trojstrannou soustavu nenašli. Do úhoru tu byly sázeny brambory, sety luštěniny (hrách, čočka, fazole), anýz a spíše výjimečně pícniny (jetel nebo směska) či kukuřice používaná spíše jako krmivo pro dobytek. Tyto plodiny pak byly přidávány i do jaře (hrách, čočka, brambory). Popsaný systém fungoval většinou v první, případně druhé bonitní třídě, třetí třída zůstávala beze změn stále jako tříletá rotace ozim - jař - úhor. V ostatních okresech, které ležely na zbytku sledovaného území, jež se vyznačovalo drsnějším klimatem, se tento systém uplatňoval v největší míře ve třetí bonitní třídě, jako úhorové plodiny zde převládaly brambory, hrách, zelí a len, častěji se tu objevuje jetel a směska. V sedmi zkoumaných okresech existovala v této době trojstranná hospodářská soustava bez úhoru, nejčastěji jako systém ozim - jař - úhorové plodiny, případně jař - ozim - úhorové plodiny (okresy Slavkov, Tišnov, Blansko, Vyškov a Bystřice nad Pernštejnem), přičemž jako úhorové se pěstovaly brambory, hrách, řepa, zelí, anýz (Slavkov) nebo směska. V Židlochovicích se objevuje systém ozim - úhorové plodiny (kukuřice a brambory) - směska, v Brně pak také unikátní rotace ozim - kukuřice - kukuřice. V první a druhé třídě převažovaly ve vyšších polohách námi zkoumaného území vícestranné, nejčastěji čtyř až šestistranné soustavy, protože však byly jednotlivé strany rozděleny na několik částí mezi různé plodiny, vznikaly až dvanáctihonné rotace. Fotoarchiv NZM, inv. č. 19361-a2155

a dalších nových plodin (brambor, později řepy) vytvářelo vhodné agrotechnické podmínky pro střídání plodin, aniž by bylo třeba regenerovat půdu úhořením, nové plodiny vyžadovaly ovšem některé nové pracovní postupy, hlavně hlubší orbu, bylo proto třeba kvalitních orebných nářadí a silnějšího potahu. Potřeba kvalitní práce ukazovala také na nevýhodnost roboty, při intenzifikaci rostlinné výroby přecházely proto vrchnostenské statky stále častěji k reluici robotní práce (tj. převedení robotních povinností na peněžní dávky). Snižování plochy úhoru a intenzivnější využívání orné půdy vyžadovalo i zlepšení hnojení - to umožňoval jednak přechod ke stájovému chovu dobytka (více chlévské mrvy), jednak k umělým hnojivům (v prvé fázi se užíval vápenec, popel aj.). Celkovým výsledkem bylo zvýšení objemu produkce (vždy za cenu vyšších nákladů na výrobu a většího vynaložení práce), což zvyšovalo rozsah tržní produkce a umožňovalo zvětšování zisků těm usedlostem a statkům, které měly možnost se na tržní produkci orientovat, v chudších oblastech to pak přinášelo lepší životní podmínky obyvatelstva. V průběhu první poloviny 19. století byla také postupně likvidována obůrová vázanost. Byly tak zrušeny jednotlivé strany a jejich půda rozdělena na několik honů, na nichž se sely různé plodiny. Nejprve zanikala tam, kde byla plocha jednotlivých pozemků izolována tak, že v podstatě nebylo možno vytvořit jednotnou plužinu, zde mohli sedláci záhy přecházet k libovolnému využívání svých polí, včetně úhoru.175

175 VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy. s. 16 - 17.

132

Čtyřstranná a současně čtyřhonná rotace se vyskytuje pouze v okrese Tišnov a Žďár nad Sázavou, a to ve formě jař - ozim - jař - úhor, případně s vyloučením úhoru jako jař - ozim - jař - úhorové plodiny, přičemž čtvrtý rok se pěstovaly nejčastěji brambory, řepa nebo len. Pětistranná a současně i pětihonná rotace se objevuje v pěti okresech v osmi variantách, přičemž v rozlehlém okrese Kunštát bychom nalezli dvě formy této rotace, v okrese Tišnov dokonce tři. Pro lepší orientaci jsou jednotlivé formy tohoto systému umístěny do tabulky (tabulka č. 64). Vůbec nejčastějším a současně také nejvariabilnějším systémem byla šestihonná rotace, kterou nalezneme v jedenácti okresech v celkem dvaceti třech formách, přičemž patnáct z nich vycházelo z třístranné soustavy a pouze osm ze soustavy šestistranné. Často se nacházelo několik různých forem této rotace v jednom okrese, např. v okrese Brno lze nalézt pět variant této soustavy, v Kunštátě, Tišnově nebo Blansku tři. Pro lepší přehled jsou jednotlivé typy této rotace opět umístěny do tabulky (tabulka č. 65). Další druhy vícehonných rotací již nebyly tak časté a využívaly se pouze v několika okresech. Osmihonnou rotaci bychom nalezli pouze ve dvou, v Kunštátě a Novém Městě na Moravě, obě varianty se však od sebe lišily. V Kunštátě vycházela tato rotace z osmistranné soustavy a používala se ve formě: okopaniny - jař - jetel - ozim - jař - úhorové plodiny - ozim - jař případně len. V Novém Městě na Moravě vycházela tato varianta ze soustavy čtyřstranné a našli bychom ji ve formě: ozim - jař - jař - úhorové plodiny - jař - úhorové plodiny nebo jetel - jař - úhor. Devítihonná a současně i devítistranná soustava se vyskytuje pouze výjimečně v okrese Kunštát ve formě: brambory - jař - jetel - ozim - jař - úhor - ozim - přílohy - jař. Desetihonnou rotaci, 133

která ve všech případech vycházela z pětistranné soustavy lze nalézt v okresech Brno a Kunštát ve formách: Brno: ozim - jař - úhorové pl. - ozim - jař - ozim - úhorové pl. - úhor - ozim - úhorové pl. okopaniny - jař - jetel - ozim - hrách - jař - hrách - jař - ozim - jař Kunštát: brambory - jař - jetel - ozim - jař - brambory - jař - jetel - len - ozim. Poslední soustavou, která však byla častější než předešlé, byla dvanáctihonná rotace, vycházející z šestistranné soustavy, v níž se jednotlivé strany dělily na více honů. Nalezli bychom ji sice jen ve třech okresech (Blansko, Boskovice a Kunštát), měla v nich však většinou více variant - v Boskovicích dvě a v Kunštátě dokonce čtyři. Pro úplnost uvádíme jejich přehled: Blansko: úhorové pl. příp. jetel - ozim - jař - úhor - ozim - jař - úhorové pl. příp. jetel - jař - ozim hrách - ozim - jař Boskovice: 1) okopaniny - jař - úhorové pl. - ozim - ozim - jař - okopaniny - jař - jař - úhor - ozim - jař 2) úhorové pl. - ozim - ozim - úhorové pl. - ozim - jař - jetel - jař - ozim - úhrové pl. - ozim - ozim Kunštát : 1) okopaniny - jař - přílohy - ozim - přílohy - jař - okopaniny - jař - ozim - jetel - ozim - len 2) úhorové pl. - ozim - jař - úhorové pl. - ozim - jař - úhorové pl. - jař - ozim - úhor - ozim - jař 3) úhorové pl. - ozim - jař - úhor - ozim - jař - úhorové pl. - jař - jař - úhor - ozim - jař 4) úhorové pl. - jař - jetel - ozim - úhorové pl. - ozim - jař - úhorové pl. - jař - jetel - ozim - úhor František Lom, který se po  druhé světové válce podrobně zabýval vývojem hospodářských soustav u nás, došel k názoru, že k rozšíření zlepšených trojstranných soustav, případně jejich čtyř-, pěti- a na Moravě i šestistranných modifikací, došlo především v souvislosti s postupným šířením pěstování okopanin, luštěnin a pícnin, především jetele, jako významných plodin nejen pro výživu obyvatel ale i krmných plodin pro dobytek. Vzhledem k tomu, že jetel musel pro svou nesnášenlivost následovat po sobě nejdříve za šest let, musely se zavádět osevní postupy o nejméně šesti honech, protože jinak se jetel nedařil.176 Na „naší“ části Moravy napočítáme celkem 35 různých rotací, z nichž pouze v 19 je zařazen jetel. V ostatních jsou místo něj tzv. úhorové plodiny - okopaniny, luštěniny a len. Z tohoto faktu lze vyvodit závěr, že tyto plodiny byly pro vývoj trojstranné soustavy stejně důležité jako zavádění pícnin, jejichž vliv na vývoj zemědělských soustav se plně projevil až při zavádění soustavy střídavé. Všeobecně se předpokládá, že tato soustava byla na tehdy již bývalém rustikálu zaváděna až ve druhé polovině 19. století. Je však třeba si uvědomit, že střídavé postupy vznikaly s největší pravděpodobností právě ze zlepšeného trojstranného osevního postupu, takže je jen přirozené, že v praxi se namnoze mezi střídavými osevními postupy a úhorovými postupy zlepšenými až k vyloučení čistého úhoru jen stěží mohl dělat rozdíl. V dobových výkazech, zejména krajských a celozemských, se tak k soustavě střídavého zemědělství mohly hlásit i krajně zlepšené formy úhorové.177 Je proto velmi nesnadné v  některých případech rozhodnout, zda byl používaný osevní postup ještě zlepšenou trojstrannou rotací nebo již patřil do skupiny střídavých osevních postupů. To se však týká jen nejúrodnější půdy, na půdách druhé a třetí (příp. čtvrté) bonitní třídy se bez výjimky používala trojstranná hospodářská soustava.

176 LOM, František: Vývoj osevních postupů. s. 234 a 235. 177 ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje. s. 51.

134

Závěrem lze říci, že čtyřicátá léta 19. století byla obdobím, kdy v  zemědělství převažovaly tří- a vícestranné hospodářské soustavy stále ještě v drtivé většině s podílem úhoru. S čistou trojstrannou soustavou, ve které se celá strana úhoru nechávala ležet ladem, bychom se již na venkově setkali jen zřídka, obvykle pouze na nejhorších půdách. Naprostou většinu osevních postupů tvořily v té době různé varianty vylepšených trojstranných úhorových soustav, kdy se do části úhoru přisévaly různé plodiny, nejčastěji luštěniny - hrách, čočka a vikev nebo brambory, objevovaly se už i pícniny - jetel a směska. Z agrotechnického i provozního hlediska vytvořilo teprve začlenění okopanin a pícnin do osevního systému objektivní možnost přechodu od trojstranné ke střídavé soustavě, což ve svých důsledcích znamenalo pro strukturu zemědělské výroby řadu dalších změn. V průběhu první poloviny 19. století byla také postupně likvidována obůrová vázanost. Byly tak zrušeny jednotlivé strany a jejich půda rozdělena na několik honů, na nichž se sely různé plodiny. Nejprve zanikala tam, kde byla plocha jednotlivých pozemků izolována tak, že v podstatě nebylo možno vytvořit jednotnou plužinu, zde mohli sedláci záhy přecházet k libovolnému využívání svých polí, včetně úhoru. Nejjednodušší variantou zlepšené trojstranné soustavy byl systém: ozim - jař - úhorové plodiny nebo úhor, ve kterém se počet honů zvyšoval ze tří na šest podle schématu: ozim - jař - okopaniny (brambory, řepa) nebo luskoviny (hrách, čočka) - ozim - jař - úhor, což činilo celkem šest honů. Ve své podstatě se však stále ještě jednalo o trojstrannou hospodářskou soustavu, zde vylepšenou o okopaniny a luštěniny. Tento systém se ve čtyřicátých letech 19. století uplatňoval především ve 14 okresech na úrodné jižní Moravě, zde bychom jinou než trojstrannou soustavu nenašli. V ostatních okresech, které ležely na zbytku sledovaného území, jež se vyznačovalo drsnějším klimatem, se tento systém uplatňoval v největší míře ve třetí bonitní třídě, v první a druhé třídě převažovaly ve vyšších polohách námi zkoumaného území vícestranné, nejčastěji čtyř až šestistranné soustavy, protože však byly jednotlivé strany rozděleny na několik částí mezi různé plodiny, vznikaly až dvanáctihonné rotace. Čtyřstranná a současně čtyřhonná rotace se vyskytuje pouze v okrese Tišnov a Žďár nad Sázavou, pětistranná a současně i pětihonná rotace se objevuje v pěti okresech v osmi variantách, přičemž v  rozlehlém okrese Kunštát bychom nalezli dvě formy této rotace, v  okrese Tišnov dokonce tři. Vůbec nejčastějším a  současně také nejvariabilnějším systémem byla šestihonná rotace, kterou nalezneme v jedenácti okresech v celkem dvaceti třech formách, přičemž patnáct z nich vychází z třístranné soustavy a pouze osm ze soustavy šestistranné. Další druhy vícehonných rotací již nebyly tak časté a využívaly se pouze v několika okresech. Osmihonnou rotaci bychom nalezli pouze ve dvou, v Kunštátě a Novém Městě na Moravě, devítihonná a současně i devítistranná soustava se vyskytuje pouze výjimečně v okrese Kunštát, desetihonnou rotaci, která vycházela z pětistranné soustavy lze nalézt v okresech Brno a Kunštát Poslední soustavou, která však byla častější než předešlé, byla dvanáctihonná rotace vycházející z šestistranné soustavy, v níž se jednotlivé strany dělily na více honů. Nalezli bychom ji sice jen ve třech okresech (Blansko, Boskovice a Kunštát), měla v nich však většinou více variant - v Boskovicích dvě a v Kunštátě dokonce čtyři. V Brněnském kraji můžeme napočítat celkem 35 různých rotací, z nichž pouze v 19 je zařazen jetel. V ostatních jsou místo něj tzv. úhorové plodiny - okopaniny, luštěniny a len. Z tohoto faktu lze vyvodit závěr, že tyto plodiny byly pro vývoj trojstranné soustavy stejně důležité jako zavádění pícnin, jejichž vliv na vývoj zemědělských soustav se plně projevil až při zavádění

135

soustavy střídavé. Všeobecně se předpokládá, že tato soustava byla na  tehdy již bývalém rustikálu zaváděna až ve  druhé polovině 19. století, je však třeba si uvědomit, že střídavé postupy vznikaly s největší pravděpodobností právě ze zlepšeného trojstranného osevního postupu.

TABULKA č. 65 Šestihonná rotace okres

1. rok

2. rok

3. rok

4. rok

5. rok

6. rok

Náměšť n. O.

ozim

jař

okopaniny

jař n. hrách

jař

úhor

V. Meziříčí

ozim

jař

okopaniny

jař

len n. hrách

úhor

Jemnice

ozim

jař

úhorové pl.

jař

úhorové pl.

úhor

Brno

ozim

jař

úhorové pl. n. jetel

jař

úhorové pl.

úhor

Bystřice n. P.

ozim

jař

úhorové pl.

jař

len

okopaniny

Blansko

ozim

jař

úhorové pl.

jař n. okopaniny

jetel n. vikev

úhor

Kunštát

ozim

jař

úhorové pl.

jař

len

úhor

Kunštát

ozim

jař

okopaniny n. jetel

jař

ozim

úhor

Tišnov

ozim

jař

pícniny

jař

ozim

úhorové pl.

Tišnov

jař

ozim

úhorové pl.

jař

hrách

úhorové pl.

Brno

jař

ozim

úhorové pl.

úhorové pl.

jař

úhorové pl.

TABULKA č. 64

Blansko

ozim

jař

úhorové pl.

jař

jetel

úhorové pl.

Pětihonná rotace

Blansko

ozim

jetel

okopaniny

jař

směska

okopaniny

Brno

okopaniny

jař

jetel

ozim

jař

hrách

Tišnov

úhorové pl.

jař

ozim

hrách

ozim

jař

Třebíč

úhorové pl.

jař

ozim

úhor

ozim

len n. jař

Brno

ozim

jař

ozim

okopaniny

jař

úhor

Brno

ozim

jař

úhorové pl.

ozim

jař

úhor

Brno

ozim

okopaniny

úhorové pl.

jetel

jař

úhor

okres

1. rok

2. rok

3. rok

4. rok

5. rok

Boskovice

ozim

jař

okopaniny

jař

jetel n. úhor

Brno

ozim

jař

úhorové pl.

jař

jař n. ozim

Jemnice

ozim

jetel n. hrách

jař

jař

úhor

Kunštát

okopaniny

jař

jetel

len

ozim

Kunštát

ozim

jař

jetel

jař

ozim

Tišnov

jař

jař

jetel

ozim

úhorové pl.

Bystřice n. P.

úhorové pl.

jař

ozim n. okopaniny

úhor

ozim

len n. jař

Tišnov

jař

jetel

ozim

jař

úhorové pl.

Kunštát

úhorové pl.

ozim

jař

úhorové pl.

jař

ozim

Tišnov

jař

jetel n. úhor

ozim

ozim

úhorové pl.

Boskovice

okopaniny

jař

ozim

úhorové pl.

ozim

jař

136

137

na protější straně: Fotoarchiv NZM, inv. č. 12603-a101

Zemědělské práce Každá práce o dějinách zemědělství by nebyla úplná bez popisu postupů zpracování zemědělské půdy, informací o tom, kdy, kolikrát a čím se oralo, kdy a jak se selo obilí, jak se sázely a sklízely brambory, či kdy probíhaly žně. Stejně jako se vyvíjely způsoby chovu dobytka nebo užívané hospodářské soustavy, měnily se i  způsoby provádění různých zemědělských prací, i  když velmi pozvolna, neboť hospodáři, závislí na  každé úrodě, přijímali všechny novinky s  nedůvěrou a  radši se drželi generacemi prověřené praxe. Pomalé pronikání technických novinek a inovací na venkov tak často zpomalovala nákladnost nových zemědělských nářadí a později i strojů, které si mohli dovolit jen movitější hospodáři, takže mezi širší venkovské vrstvy pronikaly tyto novinky jen velmi pomalu. Postup zpracování půdy býval v našich zemích po celá staletí přibližně stejný. Z  jara, jakmile půda jen trochu oschla, rozorávala se pole. Ještě do  poloviny 19. století se převážně užívalo k orbě dřevěného záhonového pluhu, tento pluh s  asymetrickou radlicí, krojidlem a  dlouhou dřevěnou odhrnovačkou (místy i s tzv. levou deskou, která bránila nahrnutí ornice před kleče, a tím snižovala odpor), byl relativně, zejména v  středně těžkých půdách, velmi výkonný při nepřílišném nároku na tažnou sílu a snadno ovladatelný. Zaplevelený drn a hnůj však zaklápěl jen částečně a zejména těžší půdy málo kypřil a drobil. Záhonové pluhy doplňovala odedávna na Českomoravské vrchovině a na jihozápadní Moravě plazová rádla čtyřúhelníkové konstrukce. Poměrně dobře se ovládala, dobře kypřila půdu a  výborně ji čistila od  plevelů zejména kořenových, ale obracení ornice bylo nemožné, i když nakloněním oradla ji šlo k té či oné straně přihánět. Od konce 18. století se s rozmachem pěstování úhorových plodin začala plazová rádla uplatňovat čím dál tím více jako kultivační nářadí k okopaninám vůbec a k bramborám zejména; k tomuto účelu bývala opatřena plužňaty (kolečky) uzpůsobenými šířce řádků nebo kolečkovým chodákem.178 Od třicátých let se na polích začala pomalu objevovat novinka, ruchadlo, vynalezené bratranci Veverkovými, Františkem, rolníkem v Rybitví u Pardubic, a Václavem, kovářem tamtéž, v roce 1827. Vzniklo z  původního záhonového pluhu jeho „zkřížením“ s  bezplazovým rádlem, oblíbeným v zejména v Podkrkonoší. Mělo zesílenou slupici, mírně upravený nos plazu a namísto

178 ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje zemědělství v českých zemích v období 1750 –1850. Vědecké práce Zemědělského muzea 19, 1979, s. 55.

138

139

Zahradnické náčiní. Der vermehrte und viel verbesserte sorgfältige Haushalter, Osnabrück 1677, s. 43.

tradiční radlice s  krojidlem a  dřevěnou odhrnovačkou železnou obdélníkovou desku v  dolní části mírně válcovitě vydutou a s vertikální rovinou svírající úhel větší než 45 °, se dnem brázdy pak 60-70 °. Tato vícefunkční ruchadlová radlice uplatňující se výborně zejména v  lehčích a středně těžkých půdách a nepříliš náročná na tažnou sílu zdvihala půdu, drobila ji a mísila na své válcové ploše a odhazovala i do strany a vpřed, takže půda z hlubších vrstev přikrývala povrchovou. Jako každá novinka se však nové ruchadlo i přes své nesporné kvality objevovalo na venkově jen pozvolna, nejprve vyráběné venkovskými kováři a koláři, až později továrně.179 Když se vyoraly brázdy - oralo se většinou do  úzkých vyklenutých záhonů asi o  čtyřech až osmi brázdách - a když potom půda oschla, začalo se se setím. Selo se ještě převážně ručně do hrubé brázdy nebo do hrubě připravené půdy, secí stroje se ekonomicky neuplatnily ani na  velkostatcích. Sel většinou hospodář nebo nejstarší čeledín, protože bylo nutno setbu rovnoměrně rozhodit, k čemuž bylo zapotřebí zkušenosti a praxe. Luskoviny se někde též mělce zaoraly. Zaseté obilí se zavláčilo, zpravidla do mokré a nevyschlé půdy, aby lépe klíčilo.180

Wunderlichův řádkový secí stroj. NZM – sbírka Rostlinná výroba 2.

buď sazenice nebo přímo semena.181 Koncem dubna či počátkem května se oral úhor, ještě jednou pak do poloviny června, nejpozději však do žní. První orba byla velmi mělká podmítka (podorávka), druhá byla o něco hlubší, protože měla za úkol smísit spodní vrstvu půdy s již naoranou.182

Dřevěný pluh. NZM – sbírka Zelinářství.

V polovině července, ve vyšších polohách na jeho konci, zpravidla začínaly žně. Při sklizni obilí se používaly jak srpy tak už i obilní kosy, srp byl sice již na ústupu, stále se však uplatňoval zejména při sklizni ozimů, které měly větši tendenci se vydrolovat, a proto se tradiční srp doporučoval jako hospodárnější, nebo pro přezrálé či polehlé obilí. Ozimy (pšenice a žito) se tedy srpem přisekávaly na hrstě a vázaly, jař se kosila na řady - pokosy. Pak se obilí vázalo do snopů, dlouhé žito do vlastních stébel, ostatní obilí do povřísel, zhotovených v zimě. Svázané chlebové obilí se kladlo do mandelů, skládaných do křížů na polích, aby dobře vyschlo, jař se ponechávala vyschnout na poli. Hospodáři při žních dbali na to, aby bylo strniště krátké, protože sláma se používala jako krmivo pro hospodářské zvířectvo.183

Ruchadlo bratranců Veverkových. NZM – sbírka Rostlinná výroba 2.

Po žních se potřetí oral úhor a to koncem srpna, popřípadě začátkem září. Kolem poloviny září se přistoupilo k setí ozimu, dbalo při tom na to, aby se pole dobře uvláčelo a zrno se zapravilo do půdy. V říjnu se sklízely brambory a řepa. Ke sklizni brambor se používala běžná potažní rádla, v malých hospodářstvích motyky. Ke sklizni řepy se po celou první polovinu 19. století používalo především ruční nářadí, vyrývala se úzkým rýčem s  nášlapkou nebo dvojzubými vidličkami rovněž s nášlapkou.184 Kultivace mladého obilí nebyla téměř žádná mimo ruční pletí, které bývalo důležitou prací, neboť půdy bývaly při orbě pluhy či rádly velmi zaplevelené. Po zasetí obilí se sázely brambory, řepa, tuřín, sely se luštěniny, len, konopí, proso a pícniny. K sázení brambor se v první polovině 19. století používalo především ruční nářadí, brambory se sázely buď jen motykou nebo ručně do  brázd vyoraných pluhem nebo hákem. Podobným způsobem se vysazovala i  řepa a  to

Nakonec se přikročilo k podzimní orbě neboli, jak se tehdy říkalo, k dělání „ostředků“. Pozemky, které měly být příští rok úhorem, zůstaly přes zimu a jaro ležet ladem a pásl se na nich dobytek.

181 TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. JÍLEK, František (ed.): Studie o technice v českých zemích 1800 - 1918 I. Praha 1983, s. 54. 182 ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy, s. 55. 179 Tamtéž, s. 56.

183 KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství. s. 93; ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy, s. 55; TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. s. 58.

180 KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v českých zemích I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994, s. 93.

184 Tamtéž, s. 61; KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství. s. 93.

140

141

19. století používalo především ruční nářadí. Vyrývala se úzkým rýčem s  nášlapkou nebo dvojzubými vidličkami rovněž s nášlapkou. Jinak hospodáři vykonávali v pravidelných ročních cyklech stále stejné práce stejným nářadím v tomtéž pořadí. Z jara se, jakmile půda jen trochu oschla, rozorávala pole a začínalo se se setím. Zaseté obilí se zavláčilo, zpravidla do mokré a nevyschlé půdy. Po zasetí obilí se sázely brambory, řepa, tuřín, sely se luštěniny, len, konopí, proso a pícniny, koncem dubna či počátkem května se oral úhor, ještě jednou pak do poloviny června, nejpozději do žní. V polovině července, ve vyšších polohách na jeho konci, zpravidla začínaly žně. Po žních se potřetí zoral úhor a to koncem srpna, popř. začátkem září. Kolem poloviny září se přistoupilo k setí ozimu, v říjnu se sklízely brambory a řepa. Nakonec se přikročilo k podzimní orbě neboli, jak se tehdy říkalo, k dělání „ostředků“. Pozemky, které měly být příští rok úhorem, zůstaly přes zimu a jaro ležet ladem a pásl se na nich dobytek. Po celou zimu se pak ve stodolách mlátilo cepy obilí, vymlácené obilí se čistilo přeséváním pomocí různých sít (ouhrabečnic, podsívek nebo žuber) nebo vátím v mírném průvanu na mlatě.

Srp. NZM – sbírka Zelinářství. Kosa hrabice s plachetkou. NZM – sbírka Zelinářství. Cep. NZM – sbírka Zelinářství.

Po celou zimu se ve stodolách mlátilo cepy obilí. Ruční mlácení bylo časově velmi náročné, vyžadovalo mnoho pracovníků a často se mlátilo i dlouho do jara. Mlácením cepy se sice šetřila sláma (na došky apod.), ale poměrně značné množství zrna (přes 5 %) zůstávalo nevymláceno. Mlatci byli tradičně placeni podíly z vymláceného obilí, během 19. století se ale větší hospodáři snažili přejít k  peněžní mzdě. Vymlácené obilí se čistilo přeséváním pomocí různých sít (ouhrabečnic, podsívek nebo žuber) nebo vátím, kdy se v  mírném průvanu nebo větru přehazovalo dřevěnou lopatou (vějačkou) na mlatě, a zbavovalo se tak lehkých plev a prachu.185

Pluh s šípovými radličkami – vhodný do vinohradu. Bergen J. Ch., Anleitung zur Viehzucht, obr. 2. Mechanické cepy. NZM – sbírka Rostlinná výroba 2.

Celkově lze říci, že postup zpracování půdy býval v našich zemích po celá staletí přibližně stejný a ani během první poloviny 19. století se na něm mnoho neměnilo. Zemědělské nářadí sice ve  zkoumané době doznalo určitých inovací, na  venkov pronikaly však jen pomalu a  zprvu pouze na větší usedlosti. Rozšiřovalo se používání plazových rádel opatřených nově plužňaty (kolečky) jako kultivačního nářadí k  okopaninám, zejména k  bramborám, od  třicátých let se na polích začalo pomalu objevovat ruchadlo bratranců Veverkových. Selo se nadále ručně, nové secí stroje se ekonomicky neuplatnily ani na velkostatcích, při sklizni obilí se používaly jak srpy tak už i obilní kosy. Srp byl sice již na ústupu, stále se však uplatňoval zejména při sklizni ozimů, které měly větší tendenci se vydrolovat, a  proto se tradiční srp doporučoval jako hospodárnější nebo pro přezrálé či polehlé obilí. Jako jedna z posledních podzimních prací se v říjnu sklízely brambory a řepa. K jejich sklizni ještě v  námi popisované době neexistovalo speciální nářadí, brambory se vyrývaly běžnými potažními rádly, v malých hospodářstvích motykami, ke sklizni řepy se po celou první polovinu

185 TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. s. 62 a 65; ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy. s. 55.

142

143

na protější straně: Fotoarchiv NZM, inv. č. 33230-a8219

Závěr Předkládaná práce měla za cíl popsat stav zemědělství ve čtyřicátých letech 19. století na území Brněnského kraje v  hranicích z  let 1850 - 1854, tzn. na  teritoriu malých krajů Brněnského, Jihlavského a Znojemského, a to na základě vceňovacích operátů stabilního katastru a krajských sumářů, vytvářených k  témuž katastru. Záměrem práce bylo vytvořit plastický obraz moravského zemědělství v dané době, na prahu velkých změn, ke kterým došlo ve druhé polovině 19. století v souvislosti s politickými, sociálními a hospodářskými reformami jdoucími ruku v ruce s technickým pokrokem a industrializací země. Práce v mnohém doplňuje poznatky starších badatelů, týkající se vývoje zemědělství na daném teritoriu, střípkovitě zmiňované v jejich studiích, a navazuje na ně. Kapitola o stabilním katastru slučuje údaje o vytváření katastru roztříštěné v různých pracích dřívějších badatelů, část věnovaná hospodářskému zvířectvu navazuje na práce Eduarda Alberta o vývoji živočišné výroby na Moravě. Oddíl „Druhy a rozloha jednotlivých kultur“ popisuje strukturu pozemkového fondu na sledovaném území v dané době a srovnává jej se stavem v Čechách. Pokud jde o pěstované plodiny, dává práce do souvislostí poznatky zemědělských historiků a odborných zemědělců a část práce, věnovaná zemědělským soustavám, užívaným v dané době, doplňuje údaje starších badatelů týkající se Čech. U všech těchto témat pak práce předkládá konkrétní údaje ze sledovaného teritoria. Na jejich stránkách je podrobně popsán stav obyvatelstva, domů a rodin, velikosti hospodářství a  četnost jednotlivých jejich druhů, stejně jako dobové názvy jednotlivých kategorií hospodářů, dále pak stav hospodářského zvířectva a způsoby jeho chovu a výživy, velká pozornost je věnována rovněž zemědělským kulturám, tvořícím produktivní půdu sledovaného území, a pěstovaným plodinám. Nedílnou součástí předkládané práce je i analýza stavu používaných zemědělských soustav. Sledované území Brněnského kraje tvoří v  podstatě dvě rozdílná teritoria, teplejší, sušší a  tím pádem úrodnější jižní a  jihovýchodní část, kterou můžeme vymezit od  západu na  východ Znojemskou pahorkatinou, Dyjskosvrateckým úvalem, Vyškovskou bránou, Jihomoravskými Karpaty, Dolnomoravským úvalem a Ždánickým lesem a zbytek území, jenž byl spíše chladnější a vlhčí tím více, čím více stoupala nadmořská výška a množství srážek. S klimatickými podmínkami obou oblastí situace v zemědělství velmi úzce souvisela, např. chov hospodářských zvířat, nejčastější rozloha hospodářských usedlostí, druhy a výnosy pěstovaných plodin nebo osevní postupy. Základní jednotky tvořily v práci berní neboli daňové okresy (Steuerbezirke) v podobě, ve které byly vytvořeny v souvislosti se správní reformou v roce 1850 přerozdělením obcí ze „starých“

144

145

berních okresů vzniklých v  roce 1789 pro potřeby katastru josefínského. Důvodem tohoto výběru byla značná nerovnováha rozlohy dřívějších okresů, kdy měly některé na svém území pouze jednu obec, jiné tvořila velká dominia. Jedná se celkem o  32 okresů s  1609 katastrálními obcemi. Bohužel se nedochovaly vceňovací operáty všech obcí, u téměř poloviny zkoumaných okresů některá obec chybí. Většinou se však jedná pouze o jednu až dvě obce, přičemž základní údaje o nich se dají vyhledat v jiných pramenech, případně dopočítat podle statistických údajů. Pouze okresy Moravský Krumlov a Znojmo jsou postiženy více, u prvního z nich chybí 8 obcí z 50, u okresu Znojmo je podíl chybějících obcí ještě markantnější, a to 14 obcí ze 73. Celkem chybí 60 obcí z celkového počtu 1609, což představuje 3,7 %, přičemž 22 chybějících obcí leželo v okresech Moravský Krumlov a Znojmo, po jejich odečtení tak zbývá 38 obcí z celkových 1486, tedy 2,6 %, což je tak malá část, že to pro vynášení celkových soudů, kdy se pracuje především s procentuálními poměry, v podstatě nemá význam. Celkem žilo v  roce 1843 na  zkoumané části Moravy asi tři čtvrtě miliónu obyvatel, přesně 759.455, obecně tu bylo asi o  čtyři procenta více žen než mužů, vzájemný poměr byl 52 % ke  48 %. Zajímavý je také pohled na  průměrné počty obyvatel žijících v  jednom domě, případně v jedné rodině. Průměry pro sledované území činily 6,45 obyvatel na dům a 4,45 lidí připadajících na jednu rodinu, což dává obrázek spokojené rodiny s jedním až dvěma dětmi, s níž žili rodiče na výminku a celé hospodářství doplňovala děvečka nebo pacholek (případně oba) na výpomoc. V případě chudších hospodářství je nahradil vyšší počet dětí v rodině. Největší podíl hospodářů činili bezzemci (označovaní nejčastěji jako Kleinhäusler, ale také Käuschler nebo Hauer), kteří nevlastnili žádnou ornou půdu a živili se službou u větších sedláků, ti tvořili téměř polovinu všech hospodářů (46,82 %). Většinou se jim říkalo malí domkáři, ovšem i oni vlastnili v některých obcích menší pozemky. Na druhém místě, ovšem až s velikým odstupem, stáli majitelé 11 až 20 jiter půdy (tedy asi 5 - 10 ha), tvořili 13,79 % z celkového počtu hospodářů. Ostatní kategorie nedosahují ani 10 % celkového počtu hospodářů, i když majitelé pozemků o velikosti 6 až 10 jiter (3 - 5 ha) se této hranici velmi blíží, jejich počet dosahuje průměru 9,96 %. Během staletí docházelo k dělení majetku a vznikaly usedlosti o velikosti nejrůznějších částí lánu, čímž se značně rozrůstá počet kategorií hospodářů. Nejčastěji se můžeme setkat s půla čtvrtláníky, ovšem usedlosti se dělily i na menší části, např. na osminy, a tak nacházíme grunty o velikosti jedné, tří, pěti, sedmi osmin lánu, dále to jsou usedlosti dělené na šestiny, příp. třetiny, nebo šestnáctiny lánu. Hospodáři s menšími grunty, někdy docela nepatrnými, které zdaleka nestačily k obživě jejich rodiny, jsou většinou zváni jinými názvy, snad podle velikosti jejich domu či pozemku. Tak zde vystupují chalupníci (Chalupner), domkáři (Häusler) nebo zahradníci (Gärtler) a také hospodáři označovaní jako „Hüttler“, což se dá přeložit jako domkáři nebo chalupníci. Moravskou specialitou byli podsedci, které bychom v Čechách nenašli. Na opačné straně majetkového spektra stáli hospodáři, jejichž grunty měly více než jeden lán, byli však výjimkou. Celkem se na sledované části Moravy objevuje 26 dobových kategorií hospodářů. Nedílnou součástí rolnických hospodářství bylo hospodářské zvířectvo. Stabilní katastr zachycuje stavy několika druhů hospodářského zvířectva, jako tažná zvířata se chovali koně nebo voli, pro produkci potravin byly důležité krávy a prasata, v menší míře pak kozy a husy, velmi důležitý byl chov ovcí. V Brněnském kraji se ve čtyřicátých letech 19. století chovalo cca 700.000 kusů hospodářského zvířectva. V obcích, ze kterých máme informace, jich bylo celkem 715.586 kusů. Největší podíl, více než polovinu, přitom tvořily ovce (55,78 %), za nimi s velkým odstupem následoval hovězí dobytek (19,04 %), rozdělovaný v  operátech i  sumářích na  krávy a  mladý dobytek a prasata (11,77 %). Pak následovala tažná zvířata, koně (6,55 %) a voli a býci (4,97 %), kteří byli často počítáni spolu, a nejmenší podíl zaujímaly kozy (0,63 %) a husy (1,25 %).

146

Nejcennějším zvířetem byl na venkově kůň. Vzhledem k jeho nákladnosti se objevují vyšší počty koní v úrodnějších oblastech jižní Moravy, méně jich pak bylo na Českomoravské a Brněnské vrchovině. Výjimkou je tu okres Brno, kde byl vyšší počet koní způsoben spíše potřebou koňských potahů pro dopravu zboží a osob na menší i větší vzdálenosti než úrodností půdy. Jako tažná zvířata se kromě koní užívali také voli a po určitém zjednodušení můžeme tvrdit, že počty tažných zvířat byly ve všech oblastech podobné, samozřejmě v poměru na 1000 ha produktivní půdy, pouze se v závislosti na přírodních podmínkách a úrodnosti půdy lišily druhem chovaných zvířat, ve vyšších polohách s chudší půdou se jako tažná zvířata používali spíše voli, v nižších a bohatších naopak koně. V menší míře se jako tažná zvířata používaly také krávy, vzhledem k tomu však, že ve vceňovacích operátech nejsou rozlišovány krávy používané k tahu od těch, které sloužily pouze jako dojnice, nelze vysledovat jejich podíly na potažních pracích. U  krav také neplatí to, co u  tažného dobytka. Neexistovala zde závislost na  úrodnosti půdy, okresy ležící na úrodné části jižní Moravy se nacházely jak mezi okresy s nejnižšími tak i nejvyššími počty krav. Bylo by také možné se domnívat, že mezi oblasti s nejvyššími počty krav se budou nacházet okresy kolem velkých měst. Jihlava a Brno sice měly větší počty krav (129 a 126), stály však až na osmém a devátém místě v pořadí okresů co do nejvyšších počtů krav na 1000 ha produktivní půdy. Okres Znojmo s nimi bohužel nemůžeme porovnat vzhledem k tomu, že odtud nemáme konečné počty dobytka. Naopak u prasat se jednoznačně projevuje závislost jejich počtů na úrodnosti půdy, protože po  sečtení prasat v  jednotlivých obcích a  převedení jejich počtu do  poměru na  1000 ha

147

Středočeské muzeum v Roztokách, inv. č. LB08833 061-01

aspektů zkoumání na  všech stupních od  jednotlivých obcí, přes berní okresy, až po  krajské sumáře. Na námi zkoumaném území lze nalézt sedm, resp. osm, hlavních kultur (pole, louky, zahrady, pastviny, vysoký les, nízký les, vinice, resp. vinice střídavě s poli) a sedm vedlejších, které zaujímaly méně než 1% produktivní půdy (pole s ovocnými stromy, louky s ovocnými stromy, louky s užitkem dřeva, pastviny s ovocnými stromy, pastviny s užitkem dřeva, bažiny s rákosím, pole střídané pastvinami (úhor). V posuzování, kde je hranice mezi hlavní a vedlejší kulturou, nám pomůže procentuální zastoupení jednotlivých kultur na  produktivní půdě, kdy je zvoleným mezníkem jedno procento. Ve vztahu k celkové rozloze produktivní půdy zaujímala největší podíl orná půda - 54,82 %, za ní se s velkým odstupem objevuje vysoký les s podílem 19,03 %. Spolu s nízkým lesem (6,78 %) zde lesy zaujímaly čtvrtinu produktivní půdy - 25,81 %. Dále následují opět s odstupem pastviny - 8,95 % a louky - 6,36 %. Hranici jednoho procenta pak překračují ještě vinice, které zaujímají sice jen 0,08 %, ale spolu s vinicemi, na kterých se střídá vinná réva s ornou půdou (1,86%), čítají téměř dvě procenta - 1,94 %. Obě tyto kategorie tak vzhledem k jejich objemu a funkci (jejich hlavním důvodem existence bylo pěstování vína) můžeme sloučit v  jednu. S  jistou dávkou shovívavosti můžeme za hlavní kulturu považovat i zahrady, které stojí těsně na hranici jednoho procenta, zaujímají 0,96 % orné půdy. Zbylých sedm kultur, které nedosahují jednoho procenta podílu na produktivní půdě, můžeme označit za vedlejší, vzhledem k jejich malé rozloze a k faktu, že se zdaleka nevyskytují ve všech zkoumaných okresech. Středočeské muzeum v Roztokách, inv. č. LB08833 068-01

produktivní půdy zjistíme, že nejvíce jich bylo chováno na úrodné jižní Moravě, kde dosahovaly počtu přes 100 kusů, zatímco ve vyšších polohách bychom našli většinou 30 až 70 prasat na 1000 ha. Se stavem prasat souvisely také počty chovaných koz. Přestože z kozy byl několikerý užitek (mléko, maso, kůže, srst), neobvyklá pachuť kozího mléka i masa odrazovala od jejich chovu pro potřeby lidské stravy, ale v selských hospodářstvích, kde byl zaveden intenzivní chov prasat, se kozy chovaly jako doplňková zvířata pro jejich výkrm, a kozí mléko se používalo k přikrmování selat nebo nahrazovalo mléko kravské v době zaprahnutí krav.186 Více než polovinu (55 %) z celkového počtu hospodářského zvířectva tvořily na naší části Moravy ovce. Našli bychom jich tu na 400.000. Ne všechny však byly jemnovlné (merino) nebo jak jsou v pramenech nazývány - zušlechtěné (veredelte), i když převažovaly. Bylo jich 224.577, takže tvořily 56 % z celkového počtu ovcí. Vedle nich bychom zde našli ještě 93.970 ovcí nešlechtěných, které byly označovány jako obecní nebo častěji zemské (gemeinde- či land-), a také 2.662 ovcí pološlechtěných. Bohužel v některých obcích odhadní komise nezjišťovala plemeno ovcí a příslušná kolonka v operátu je nadepsána jednoduše ovce (Schaafe), takových ovcí bylo téměř dvacet procent (78.572 kusů). Průměrně připadalo na 1000 ha produktivní půdy na sledované části Moravy 331,26 ovcí. Mezi jednotlivými oblastmi však byly obrovské rozdíly. Zatímco v úrodných oblastech se chovalo i více než 800 kusů na 1000 ha produktivní půdy, v oblastech méně úrodných to bylo i méně než 200. Vůbec nejméně bylo ovcí v okrese Žďár nad Sázavou, pouhých 60,40 kusů. Na  posledním místě mezi hospodářskými zvířaty stála drůbež. Její chov se z  ekonomického hlediska jevil jako značně nerentabilní, proto mu byla věnována minimální pozornost a drůbež byla na venkovském dvorku víceméně ponechána svému osudu. Velká pozornost je ve vceňovacích operátech stabilního katastru věnována rozdělení půdního fondu. Údaje o zemědělských kulturách a jejich výnosech se zde vyskytují několikrát z různých

186 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství ve druhé polovině 19. století I – II. Prameny historie zemědělství a lesnictví 8, Praha 1970, s. 192; RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství v českých zemích. Z fotoarchivu Národního zemědělského muzea Praha. Praha 2010, s. 155.

148

Základní jednotkou každé zemědělské kultury byla parcela, která je definována jako „viditelně ohraničená část půdy, která se liší od sousedních kulturou aneb vlastnictvím“.187 Každá vyměřená parcela byla zařazena do určité kultury a bonitní třídy, byl jí také určen hrubý a čistý výnos a  rovněž výnos peněžní. Tato základní data se pak sčítala, aby se došlo k  celkovým údajům pro každou bonitní třídu, zemědělskou kulturu, obec, okres, kraj, zemi. Celkový počet parcel všech zemědělských kultur na námi zkoumané části Moravy byl 2.497.932. Při celkové rozloze produktivní půdy 1.004.305,12 hektarů tak rozloha jedné parcely čítala průměrně 0,36 ha, tedy necelé jedno jitro. Důležitou součástí ocenění produktivní půdy a určení čistého výnosu z ní bylo také zjišťování, jaké plodiny se na kterém pozemku v určité třídě pěstovaly, jaké z nich byly výnosy a jaké byly jejich ceny. V sumářích je uvedeno celkem 22 hlavních plodin, přičemž tři z nich zůstávají nevyplněné (pohanka, vodnice a mák). Obilných druhů tu nalezneme šest: ozimá a jarní pšenice, ozimé a jarní žito, ječmen, oves, kukuřice a proso; dále následuje pět druhů luštěnin: hrách, čočka, vikev a boby a fazole, které mají společnou kolonku, jsou proto počítány jako jeden druh; brambory a  zelenina: vodnice, řepa a  mrkev a  bílé zelí; olejnaté rostliny: len a  konopí, které jsou vždy rozděleny na semena a drhnuté stonky; pícniny: jetel a směska; a nakonec anýz, mák a víno, jehož plocha a výnosy jsou pro jeho specifičnost popsány v kapitole o zemědělských kulturách. Co se týče zemědělských kultur, na kterých byly zmíněné plodiny pěstovány, jsou v  sumářích zmiňovány nejen pole, ale i  pole s  ovocnými stromy, pole střídavě s  pastvinami (Trischfeld) a vinice, kde se vinná réva střídá s ornou půdou (Wechselweingärten). Ne všechny uvedené plodiny se pěstovaly ve  všech zkoumaných okresech, méně časté se objevovaly pouze jako tzv. vedlejší plodiny (Nebennützen), které byly pěstovány na zahradách nebo na záhumencích vyčleněných ze základní rotace plodin. K těmto plodinám patřily další, zejména zelenina, pěstovaná na zahradách pro vlastní spotřebu obyvatel usedlosti. Její objem byl často tak malý, že se ani v  pramenech neobjevuje. Jedinou výjimkou je okres Znojmo, kde můžeme v několika obcích najít doklady většího pěstování vodnice, petržele, cibule, hořčice nebo okurek, které již tehdy pomalu získávaly na Znojemsku své jméno. Celkový dojem

187 NOVOTNÝ, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových. Praha 1911, s. 40

149

z pěstování těchto zelenin zde si však nemůžeme vytvořit, protože, jak již bylo několikrát zmíněno, vceňovací operáty obcí znojemského okresu se dochovaly pouze neúplně. Plochy a výnosy jednotlivých plodin jsou doplněny jejich cenami, které jsou opět čerpány ze vceňovacích operátů a z krajských sumářů. Určovaly se zde sice místní ceny, především u hlavních plodin, ale základem pro určení hrubého a poté i čistého výnosu byly ceny, za které se zemědělské plodiny prodávaly v  roce 1824. I  tak existoval u  každé pěstované plodiny určitý rozptyl cen a to nejen mezi okresy, ale i v rámci nich. Základem zemědělství byla již od středověku tzv. trojhonná neboli trojstranná soustava, založená na  tříleté rotaci základních zemědělských plodin. Trojstranný úhorový osevní systém s pořadím stran ozim - jař - úhor se začal měnit již v průběhu druhé poloviny 18. století, kdy začaly mezi základní obiloviny pronikat luštěniny a brambory. S čistou trojstrannou soustavou, ve které se celá strana úhoru nechávala ležet ladem, bychom se na venkově setkali ve čtyřicátých letech 19. století jen zřídka, obvykle pouze na nejhorších půdách. Naprostou většinu osevních postupů tvořily v té době různé varianty vylepšených trojhonných úhorových soustav, kdy se do části úhoru přisévaly různé plodiny, nejčastěji luštěniny - hrách, čočka a vikev nebo brambory, objevovaly se už i pícniny - jetel a směska. Celý systém vypadal tak, že jako ozim se většinou sela pšenice nebo žito, jako jař ječmen či oves, v malé míře pak proso. Po zimní pšenici se sel obvykle ječmen, po zimním žitu oves. Po ječmenu se na dobrých půdách pěstovaly luštěniny a brambory, po ovsu se nechávala půda ležet ladem.188 Z agrotechnického i provozního hlediska vytvořilo teprve začlenění okopanin a pícnin do osevního systému objektivní možnost přechodu od trojstranné ke střídavé soustavě, který fungoval na  principu: pícniny - ozim - okopaniny - jař. V  našich zemích byl pro nesnášenlivost jetele rozšířen na šesti až osmihonný střídavý postup, např. jetel - ozim - okopaniny - jař - luskoviny ozim - okopaniny - jař. Tato soustava se však u nás na rustikálu objevuje až ve druhé polovině 19. století, ve sledované době se používaly ještě různé modifikace soustavy trojstranné. V  Brněnském kraji bychom mohli napočítat celkem 35 různých rotací této soustavy, z  nichž pouze v 19 nalezneme zařazený jetel. V ostatních bychom místo něj našli tzv. úhorové plodiny - okopaniny, luštěniny a len. Z tohoto faktu lze vyvodit závěr, že tyto plodiny byly pro vývoj trojstranné soustavy stejně důležité jako zavádění pícnin, jejichž vliv na vývoj zemědělských soustav se plně projevil až při zavádění soustavy střídavé. Vceňovací operáty stabilního katastru jsou, zdá se, velmi vhodným pramenem nejen pro dějiny jednotlivých obcí, ale také pro komplexní poznání venkova v  době vytváření katastru, tedy ve čtyřicátých letech 19. století. Lze z nich zkoumat nejen počty obyvatel a stavy hospodářského zvířectva, ale poskytují podrobné informace i o zemědělství v tak zajímavé době, jakou byl konec první poloviny 19. století. Doba vytváření stabilního katastru byla dobou, kdy doznívalo staletí trvající období těžké úmorné ruční práce na poli, kdy výnos stačil pouze k vlastnímu samozásobení hospodářství. Do osevních postupů se zaváděly nové plodiny (luštěniny, okopaniny a pícniny), pomalu se zlepšovala technika obdělávání půdy, zvyšovaly se stavy hospodářského zvířectva i výnosy polních plodin, nejdříve v úrodných oblastech, později v těch méně úrodných. Pomalu se tak připravovala doba, kdy začala zemědělská produkce venkova zásobovat potravinami vznikající a rozvíjející se průmyslová centra moderních měst.

188 VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 1781–1848. Hospodářské dějiny 17, 1989, s. 17 - 18.

150

151

Resumé

The book describes the condition of agriculture in the 1840s, as it was in the Brno region and in the borderline regions from 1850 – 1854, i.e. on the territory of small regions of Brno, Jihlava and Znojmo. It is based on cadastral records of the Land register and regional documents, which were created for each relevant cadastre. The aim of this work is to create a distinct image of Moravian agriculture in the given period on the threshold of great changes, which took place in the second half of the 19th century in connection with political, social and economical reforms, together with the technical development and industrialization of the country. The work describes in detail the situation of population, houses and families, the sizes of estates and the number of individual farming varieties, as well as the names of individual groups of farmers from that period, and farm animals with various ways of breeding and nutrition. Great attention is given to the agricultural cultures creating the productive land of the monitored area and the farming products grown here. The analysis of used agricultural systems is also an integral part of this work. Basic units in this work create revenue or tax offices (Steuerbezirke), shown in the shape as they were formed in connection with the 1850 administrative reform by redistributing villages from the “old” revenue office regions from 1789 used for the Joseph’s land register office needs. This choice was made due to some discrepancies in the surface area of former regions, where some of them had only one municipality on their land, and others were created by big dominions. It concerns the total number of 32 regions with 1,609 cadastral municipalities. Unfortunately, the cadastral records were not preserved for all municipalities, and almost half of the surveyed municipalities have some municipality missing. It mostly concerns only one or two municipalities, where the basic information can be found in other sources, or it can be calculated from the statistical data. Only Moravský Krumlov and Znojmo regions are the most affected; the first of them has 8 municipalities missing out of 50, the Znojmo region has a higher proportion of missing municipalities, which is 14 out of 73. The total number of 60 municipalities is missing, out of the complete number of 1,609, which is 3.7 %; 22 missing municipalities were located in the Moravský Krumlov and Znojmo regions. When these 22 municipalities are subtracted, 38 municipalities remain from the total number of 1,486, which is 2.6 %. This a very small proportion for making any final conclusions based mostly on the percentage ratios, which makes it essentially irrelevant. Cadastral records of the Land register seem to be a suitable source not only for the history of individual municipalities, but also for a more complex knowledge of the countryside in the time of establishing the cadastral documents in the 1840s. The time of creating the stable cadastral records was a time when the century-long period of hard tedious manual labour in the fields was dying out, when the yield was only enough for farmers’ own self-sufficiency. The sowing plans gradually introduced new crops (legume, root crops and fodder plants), the technology of tillage was gradually improving, and the number of livestock and field crop yield was growing, first in fertile areas, later in the less fertile ones. It slowly brought on the period when the agricultural production in rural areas started supplying the emerging and evolving industrial centres of modern cities by food.

na protější straně: Fotoarchiv Národního zemědělského muzea Praha, inv. č. 28762-a4642

152

153

Rejstříky Rejstřík jmenný Albert Eduard 8, 21, 61, 145 Beranová Magdalena 8 Brussati Alois 23 Čeněk Miroslav 21 d’ Elvert Christian 22 Faltus Jozef 20 František I. císař 24,32 Hohenbruck von, Arthur 112 Jakubec Ivan 20 Jeleček Leoš 8 Jindra Zdeněk 20 Křivka Josef 7,21,22 Kubačák Antonín 8,20 Kůš Vladimír 8,23,75,76,77 Lom František 7,20,21 Manner von, Wolfgang, dvorní rada 31 Mitrovský, Antonín Bedřich, moravský místodržící 31 Moritsch Andreas 23 Novotný František 23, 75, 84 Růžičková vladimíra 21 Sandgruber Roman 23 Stellner František 20 Šimek Alois 23,29 Šmelhaus Vratislav 7,21,22 Šouša Jiří 8 Tempír Zdeněk 20 Vilikovský Václav 20 Vondruška Vlastimil 20,21 Weeber Heinrich Caesar 23 Wessely Joseph 22 Wolny Gregor 33

Rejstřík místní Archangelsk 100 Blansko město 12 Blansko okres 36, 64, 75, 93, 99, 107, 108, 110, 133, 134 Boskovice město 12 Boskovice okres 59, 63, 93, 101, 103, 108, 114, 134 Brněnská vrchovina 12, 38, 57, 67, 93, 105, 114, 147 Brněnský kraj 9, 10, 16, 18, 33, 133, 145, 150 Brno město 12, 37, 107, 108 Brno okres 35, 37, 39, 57, 60, 62, 67, 68, 75, 79, 107, 108, 110, 114, 134, 147 Břeclav okres 35, 37, 75,77, 79, 84, 93, 96, 105, 133 Bučovice okres 35, 57, 64, 67, 79, 84, 109, 110, 112, 114 Bystřice nad Pernštejnem okres 75, 93, 94, 108, 110, 133 Čechy 7, 8, 9, 32, 39, 40, 53, 74-83, 84-88 Českomoravská vrchovina 11-12, 38, 57, 62, 67, 85, 96, 105, 114, 147 Dačice okres 37, 39, 57, 58, 62 Dolní Heřmanice, okres Velké Meziříčí 39 Dolní Rakousy 3, 28 Hodonín okres 37, 75, 79,93, 96, 97, 133 Hradišťský kraj 9 Hrotovice okres 35, 36, 38, 67, 75, 84, 110 Hustopeče okres 37, 39, 62, 63, 67, 79, 84, 96, 105, 133 Ivančice okres 37, 75, 79, 97, 110, 133 Jaroslavice okres 35, 37, 38, 75, 78, 79, 93, 96, 112, 133 Jemnice okres 37, 75 Jevíčko okres 9 Jihlava město 11, 37 Jihlava okres 35, 36, 37, 39, 60, 67, 84, 96, 99, 105, 107, 109, 114, 147 Jihlavský kraj 9, 18, 33, 34, 145 Klobouky okres 35, 37, 67, 75, 79, 93, 96, 97, 133 Křižanov 12 Kunštát okres 63 ,67, 75, 93, 97, 108, 110, 111, 133, 134, 135 Kyjov 9 Libochovice 131 Mělčany u Dolních Kounic 131 Mikulov město 13 Mikulov okres 75, 79, 93, 96, 99, 105, 110, 114, 133 Moravská Třebová okres 9 Moravské Budějovice okres 58, 67, 93, 96, 110, 114 Moravský Krumlov okres 18, 32, 55, 75, 79, 93, 109, 112, 133, 146 Náměšť nad Oslavou okres 37, 75, 98 Nové Město na Moravě okres 35, 62, 67, 77, 84, 93, 94, 96, 133, 135 Olešnice, okres Kunštát 40 Olomoucký kraj 9, 16 Panonská pánev 13 Pobaltí 100

154

155

Přerovský kraj 9

Rejstřík věcný

Riga 100 Slavkov u Brna okres 37, 63, 75, 79, 96, 109, 110, 133 Slezsko 30 Svitavy okres 9 Telč okres 96, 101 Tišnov okres 35, 75, 93, 96, 108, 133, 135 Třebíč okres 35, 99, 110 Velká Bíteš 12 Velké Meziříčí okres 35, 37, 64, 75, 77, 101 Vlachovice, okres Nové Město n. M. 39 Vnější západní Karpaty 12 Vněkarpatské sníženiny 13 Vranov nad Dyjí okres 35, 57, 75, 96, 105, 133 Vyškov okres 75, 93, 103, 107, 109, 110, 114, 133 Znojemský kraj 9, 18, 33, 145 Znojmo město 37 Znojmo okres 18, 33, 35, 38, 39, 55, 58, 60, 68, 75, 79, 96, 99, 108, 109, 112, 114, 133, 146, 147, 149 Ždánice okres 35, 63, 75, 77, 79, 84, 96, 97, 110, 112, 133 Žďár nad Sázavou město 11 Žďár nad Sázavou okres 62, 75, 93, 96, 133, 135, 148 Židlochovice okres 37, 39, 59, 67, 75, 79, 93, 96, 97, 105, 107, 110, 133

anýz (bedrník anýz) 90, 109-110, 112, 114, 127, 133, 149 archiv ústřední 31 bažiny s rákosím 74, 75, 77, 80, 149 bezzemek 37-40, 46, 47, 63, 146 boby, 90, 94, 95, 97-99, 112, 113, 122, 149 brambory 61, 90, 92, 98, 104-105, 112, 114, 124-126, 130-135, 139, 140, 142, 143, 149, 150 býci 55, 58, 67, 69-70 celoláník 38-40, 48, 53 cep 142, 143 cibule 108, 112, 114, 149 čočka 90, 94-97, 112, 113, 121, 131, 133, 149, 150 čtvrtláník 38, 40, 48, 53, 146 děvečka 35, 36, 66, 146 dobytek viz zvířectvo (hospodářské) dominikalista (familiant, kolonista) 38, 47 domkář 37, 38, 40, 49, 53, 146 drůbež 64, 68, 148 dům 8, 17, 35, 38, 40, 43, 55, 146 dvouláník 39, 48 familiant viz dominikalista fazole 90, 94, 95, 97-99, 112, 113, 122, 149 fenykl 109 grunt viz hospodářství hořčice 108, 114, 149 hospodář (sedlák) 37-41, 46, 53-55,63, 84, 130, 140, 142, 143, 146 hospodářství (grunt, usedlost) 8, 17, 33-51, 55, 56, 67, 145, 146 hospodářství střídavé viz soustava (rotace) střídavá hrách 90, 94-96, 112, 113, 120, 131, 133, 149, 150 husa česká bílá 64 husy 55, 64, 68, 71, 146 chalupník 38, 40, 49, 53, 63, 146 chmelnice 76, 81 jař 130-135, 150 ječmen 90, 92, 94, 112, 131, 149, 150 jedenapůlláník 39, 48 jetel 56, 90, 97, 110, 112, 114, 128, 131, 133, 135, 149, 150 jetel brabantský 110 jetel lucernský 110 jetel štýrský 110 kachny 64 katastr josefínský 9, 24, 84, 146 katastr reambulovaný 32, 84 katastr stabilní 8, 16, 24-32, 55, 58, 61, 74, 110, 111, 114, 145, 146 Käuschler 39, 51 kedluben 106

156

157

kmín 109 kolonista viz dominikalista komise krajská 31 komise odhadní 30, 64, 67, 77 komise zemská pro úpravu daně pozemkové 31 koně 55-58, 67, 69, 146, 147 konopí 90, 101, 112, 113, 114, 140, 143, 149 konopí drhnuté 123 konopí indické 102 konopí rumištní 102 konopí seté 102 kopáč (sekáč) 39, 51 kopr 109 kosa 141 koudel konopná 102 kozy 55, 58, 63, 68, 71, 146, 148 kozy švýcarské 63 krávy 55, 58-61, 66-68, 70, 146, 147 krize obilnářská odbytová 90, 93, 94, 98, 104, 112, 133, 149 kultura zemědělská 9, 17, 18, 31, 55, 74-83, 84-88, 145 lán 38, 48-49 len 90, 100-101, 112, 113, 133, 140, 143, 149, 150 len drhnutý 101, 113, 123 les nízký 74, 76, 79, 81, 149 les vysoký 74, 76, 78, 79, 81, 82, 85, 89, 149 lesy 76, 77, 80, 85, 86 louky 74, 76-82, 85, 86, 89, 131, 149 louky s ovocnými stromy 74-77, 80, 81, 149 louky s užitkem dřeva 74, 75, 77, 80, 81, 149 luskoviny (luštěniny) 7, 89, 94-99, 112, 113, 130-135, 140, 143, 149, 150 mák 90, 109-110, 114, 149 malý domkář 39, 40, 49, 53 mezci 58 mrkev 90, 106-108, 112, 114, 127, 149 obilniny 10, 78, 90-94, 103, 112, 115-119, 130, 131, 140-142, 149, 150 oceňování pozemků 31 okopaniny 7, 69, 130-135, 142 okurky 108, 112, 114, 149 olej konopný 102 operát vceňovací 8, 16, 38, 55, 56, 58, 61, 64, 74-76, 78, 79, 97, 106, 108, 114, 145, 150 orba 132, 139, 140, 141, 143 osli 58 ovce 18, 55, 65-68, 72-73, 146, 148 ovce dvojstřižné viz ovce zemské ovce jemnovlné merino 65, 66, 148 ovce pološlechtěné 66, 148 ovce šlechtěné 55 ovce zemské (dvojstřižné) 65, 66, 148 oves 90, 92, 94, 110, 112, 149, 150 oves latnatý 92 oves smeták 92

158

ozim 130-135, 142, 143, 150 pacholek 35, 36, 146 parcela (pozemek) 9, 30, 38-41, 74, 84-88, 130, 132, 143, 149 parifikáty 76, 81 pastva 56, 60, 63, 67, 68 pastviny 65, 67, 68, 74-82, 85, 89, 149 pastviny s ovocnými stromy 74, 75, 77, 80, 81, 149 pastviny s užitkem dřeva 74, 75, 77, 80, 81, 149 petržel 108, 112, 114, 149 pícniny 7, 89, 110-112, 130, 131, 133-136, 143, 149, 150 pluh záhonový 139, 140 podsedek 40, 49, 53 pohanka 90, 93, 112, 149 pole viz půda orná pole s ovocnými stromy 74, 75, 77, 80, 81, 90, 97, 112, 149 pole střídané pastvinami 75, 80, 81, 90, 97, 112, 149 pozemek viz parcela prasata 54, 55, 61-62, 68, 70-71, 103, 146-148 prasata německá 61 prasata polská 61 prasata uherská (běhouni mangalica) 61 prase klapouché českomoravské 61 prase přímouché 61 proso 90, 93, 94, 112, 131, 140, 143, 149, 150 pšenice 90, 92-94, 104, 112, 131, 141, 149, 150 půda orná (pole) 65, 74-81, 85, 86, 88, 90, 97, 112, 130, 132, 149 půda produktivní 9, 10, 35, 56, 61, 74-83, 84-89, 149 půlláník 38, 40, 48, 53, 146 rádlo plazové 139, 142 reklamace 31 rodina 35, 36, 43, 146 rostliny olejné a přadné 100-110, 112, 113 ruchadlo bratranců Veverkových 139, 142 rýč 139, 142 řepa 61, 67, 90, 106-108, 112, 114, 127, 132, 133, 140, 142, 143, 149 řepa burgundská (buryna, burák) 106 řepa cukrová 106 řepa červená 106, 114 řepa strnisková viz vodnice sedlák viz hospodář sekáč viz kopáč semeno konopné 123 semeno lněné 100-101, 113, 122 semeno vikvové 97 síto 142, 143 skot červený středoevropský 59 skot raabský (lesní, štítarský) 59 skot švýcarský 59 skot uherský 59 slepice 64

159

směska 90, 97, 110-112, 114, 128, 131, 133, 149, 150 soustava (rotace) čtyřhonná 131, 133, 135 soustava (rotace) čtyřstranná 133, 134, 135 soustava (rotace) devítihonná 134, 135 soustava (rotace) devítistranná 134, 135 soustava (rotace) dvanáctihonná 133, 135 soustava (rotace) hospodářská 9, 10, 15, 67, 130-137, 139, 145 soustava (rotace) osmihonná 131, 133, 135 soustava (rotace) osmistranná 133, 135 soustava (rotace) pětihonná 133, 135, 136 soustava (rotace) pětistranná 133, 134, 135 soustava (rotace) střídavá 56, 130-137, 150 soustava (rotace) šestihonná 131, 133, 135, 137 soustava (rotace) trojhonná 56, 68, 130, 133, 135, 150 soustava (rotace) trojstranná 130, 131, 134, 135, 150 srp 141 stroj secí 140 sumář 9, 33, 34, 68, 74, 76, 89, 97, 106, 108, 111, 145, 149, 150 třičtvrtěláník 38, 48, 53 třída bonitní 9, 31, 81, 77-83, 84-88, 133, 135, 149 tuřín 106-108, 114, 140, 143 úhor 65, 67, 74, 75, 81, 130-137, 141, 143, 150 usedlost viz hospodářství vázanost obůrová 130, 132, 135 vikev 90, 94, 95, 97, 112, 113, 121, 131, 149, 150 vinice 74, 76-81, 83, 90, 112, 149 vinice střídavě s poli 74, 76-80, 90, 97, 112, 114, 149 vinná réva 78-90, 97, 111-112 víno 111, 114, 129, 149 vlna 65, 66 vodnice (strnisková řepa) 90, 106, 108, 112, 114, 149 voli, 55, 56, 58, 67, 69-70, 146 výměnek 35, 36, 146 výnos 9, 10, 17, 31, 56, 65, 74, 77, 78, 84, 90, 108, 110-111, 149, 150 zahradník 38, 40, 49, 53, 146 zahrady 74, 76, 77, 79-81, 85, 86, 149 zelenina 91, 107-108, 112, 114, 149, 150 zelí bílé 90, 106-108, 112, 114, 127, 133, 149 zvířectvo hospodářské (dobytek) 9, 10, 54-73, 95, 97, 103, 106, 112, 114, 130, 132, 133, 139, 141, 143, 145, 146, 148 žito 90, 92-94, 112, 131, 141, 149, 150 žito horské trstnaté 51

160

161

Prameny a literatura Prameny Moravský zemský archiv v Brně, fond D8 Stabilní katastr - Vceňovací operáty Název obce česky

Název obce německy

Okres

Býkovice Blansko Brťov u Černé Hory Černá Hora Dlouhá Lhota Dolní Lhota Doubravice Hluboké Dvory Holešín Holštejn Hořice Horní Lhota Housko Jedovnice

Begkowitz Blansko Brtiow Czerna Hora Lhotta Lang Lhotta Unter Doubrawitz Hluboky Holeschin Hollstein Horschitz Lhotta Ober Hausko Jedownitz

Jeneč Jestřebí Karolín Klemov Klepačov Kotvrdovice Kulířov Kuničky Lažánky Lažany Lipovec Lubě Malá Lhota Milonice Molenburk Němčice Olešná Olomučany Ostrov u Macochy Petrovice Rájec Jestřebí Ráječko Rudice Šebrov Senetářov Sloup Šošůvka Spešov Suchdol Sv. Kateřina Těchov Ujčov Újezd Vavřinec Veselice

162

inv. č.

karton

Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko

58 103 234 308 417 453 486 681 709 713 721 740 789 893

23 41 94 124 165 179 191 267 278 280 282 289 305 345

Jentsch Gestržeby Karolin Klemow Klepaczow Kordowitz

Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko

898 909 966 1001 1004 1084

346 349 370 382 383 411

Kulirschow Kunitschek Laschanek Lažan Lippowetz Lubie Lhotta Klein Millonitz Mollenburg Niemtschitz Oleschna Ollomutschan Ostrow Petrowitz Raitz Rajeczko Ruditz Schebrow Senetarsch Slaup Scheschuwka Sbeschau Sugdol Katrein Techow Uitzow Augezd Wawrschinetz Wesselitz

Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko

1176 1183 1228 1230 1315 1361 1419 1535 1567 1651 1819 1828 1869 1930 2178 2181 2286 2363 2380 2442 2466 2473 2600 2623 2650 2754 2755 2809 2883

445 447 464 465 490 508 529 566 579 611 669 672 686 705 788 789 828 857 862 883 891 893 939 948 958 1004 1004 1023 1056

Vilémovice Závist Žďár Žernovník Krasová Babolky Bačov Bahna Benešov Boskovice Žid. město Buková Chlum Chrudichromy Boskovice Dolní př. Dolní Smržov Drvalovice Boskovice Horní př. Hrádkov Jabloňany Knínice u Boskovic Kochov Kořenec Kladoruby Krhov Letovice Lipová Ludikov Míchov Mladkov Novičí Obora Okrouhlá Pamětice Podolí Protivanov Lhota Rapotina Repechy Šebetov Skalice Skrchov Slatinka Třebětín Suchý Sudice Svitávka Trávník Újezd Valchov Vanovice Vážany Velenov Vísky Vratíkov Zboněk Žďárná Boskovice Seč

Villimowitz Zawiest Zdiar Žernownik Rogendorf Babolek Batschow Bahna Beneschau B. Judenstadt Bukowa Chlum Chrudichrom B. Untervorstadt Smržow Drbalowitz B. Obervorstadt Hradkow Jablonian Knihnitz (Markt) Kochow Korženetz Kvadrob Krchow Lettowitz Lippowa Ludikow Michow Mladkow Nowitschy Obora Okrauhla Pamietitz Podoly Protiwanow Lhotta Rapotina Repperch Schebetau Skalitz Skrchow Slatinka Stržebetin Suchy Suditz Switawka Trawnik Augezd Walchow Wannowitz Wazan Wellenow Wissek Wratikow Zbonek Zdiarna Boskowitz Stadt Setsch

Blansko Blansko Blansko Blansko Blansko Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice Boskovice

2912 3077 3090 3115   38 41 43 66 175 259 328 351 461 467 499 754 807 852 1023 1032 1061 1107 1142 1261 1313 1367 1517 1556 1762 1794 1815 1894 1984 2111 2195 2221 2361 2399 2414 2424 2562 2604 2605 2635 2685 2756 2800 2805 2810 2821 2919 2971 3083 3092    

1065 1123 1128 1137   16 17 17 26 73 105 132 139 182 183 197 294 312 330 390 393 403 419 431 476 490 510 560 574 651 661 668 694 722 767 795 806 856 868 873 876 928 941 941 952 975 1005 1021 1022 1023 1027 1066 1087 1125 1128    

163

Adamov Staré Město Babice Bedřichovice Bílovice n. Svit. Bohunice Bosonohy Březina Bystrc Chrlice Černovice Trnitá Ivanovice u Brna Pekařská Velká Nová ul. Habrůvka Hajany Holásky Horákov Husovice Jehnice Jiříkovice Josefov Jundrov Kanice Malá Nová ul. Kobylnice Kohoutovice Komín Královo pole Křížová Křenová Křtiny Komárov Jircháře Kožená Lelekovice Lískovec Líšeň Bukovinka Kníničky Maloměřice Ořechovičky Maxov Medlánky Modřice Mokrá Moravany Mlýnská, Náhon Nebovidy Brněnské Ivanovice Nové Sady Honí Heršpice Horní a Dolní Cejl Obřany Zábrdovice Ochoz u Brna

164

Adamstahl Altbrünn Babitz Bellowitz Billowitz Bohonitz Parfus Brzezina Bisterz Chirlitz Czernowitz Dornröhsel Ewanowitz Bäckengasse Neubaugasse Grosse Habruwka Hayan Hollasek Horakow Hussowitz Iehnitz Irzikowitz Josephstadt Jundorf Kanitz Neubaugasse Kleine Kobelnitz Kohautowitz Komein Königsfeld Kreuzgasse Kröna Kiritein Kumrowitz Lakerwiese Ledergasse Lellekowitz Leskau Lösch Bukowina Klein Kinitz Klein Mallomierschitz Urhein klein Maxmiliandorf - Dvorska Medlanko Mödritz Mokrau Morbes Mühlgraben Nebowid Nennowitz Neustift Gerspitz Ober Zeil Ober. Unter. Obrzan Obrowitz Ochos

Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno

1 8 31 56 87 133 177 211 269 344 381 485 541 595 594 624 627 708 719 833 894 929 937 941 955 989 1024 1035 1052 1113 1139 1157 1166 1177 1212 1240 1246 1321 1320 1416 1433 1445 1452 1482 1484 1561 1568 1585 1603 1535 1670 1702 1780 1790 1796 1797 1800

1 3 13 23 35 55 73 85 108 137 150 190 214 235 235 248 249 278 282 324 346 356 359 362 367 376 391 394 399 421 430 436 441 445 459 467 471 493 493 529 533 536 538 548 548 576 578 586 592 606 619 628 657 660 662 662 663

Ořešín Útěchov Podolí Popůvky Přízřenice Proseč Prštice Ponětovice Radostice Řečkovice Řícmanice Rozdrojovice území sv. Anny Želešice Švábka Šlapanice Slatina Soběšice Sokolnice Špilberk Brno město Silniční ul. Střelice Brno Příkop Telnice Tikovice Troubsko Tuřany Tvarožná Obce Dolní Heršpice Velatice Bukovina Ořechov Ostopovice Vranov Žabovřesky Žebětín Židenice Nová Ves Velé Bílovice Lednice Hrušky Kostice Ladná Lanžhot Břeclav Nejdek Moravská Nová Ves Podivín Tvrdonice Týnec Moravský Žižkov Bohdalice Brankovice Bučovice Černčín

Oržeschin Autiechau Kritschen Poppuwek Prisenitz Prosetsch Pürschitz Puntowitz Radostitz Ržezkowitz Rzitzmanitz Rozdrojowitz V. st. Anna Schöllschütz Schwabengasse Schlapanitz Latein Sobieschitz Sokolnitz Spielberg Brünn Stadt Strahsengasse Strželitz Teichdam und Grabengahse Tellnitz Tikowitz Strutz Turas Bosenitz Ubetz Gerspitz Unter Wellatitz Bukowina Gross Urhau Grohs Wostopowitz Wranau Sebrowitz Schebetein Schimitz Neudorf Billowitz Grohs Eisgrub Birnbaum Kostitz Rampersdorf Landshut Lundenburg Neudek Neudorf Kostl Stadt Turnitz Teinitz Ziskau Bochdalitz Brankowitz Butschowitz Tschertschein

Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Břeclav Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice

1853 1884 1985 2034 2082 2102 2115 2135 2173 2212 2230 2274 2323 2347 2358 2420 2421 2454 2463 2476 2487 2555 2563 2645 2655 2670 2709 2728 2730 2740 2775 2818 2828 2861 2959 2965 3042 3098 3125   533 825 1080 1220 1221 1383 1680 1747 1981 2734 2738 3127 44 131 188 248 305

680 692 722 741 759 764 768 774 786 802 808 824 841 852 855 874 875 887 890 895 899 924 928 959 961 966 987 994 995 998 1011 1026 1031 1048 1082 1084 1111 1131 1140   35 211 319 410 461 462 515 622 646 721 996 998 1141 54 77 100 123

165

Chvalkovice Dobročkovice Dražovice Kloboučky Kojátky Kozlany Kožušice Kučerov Letonice Letošov Lysovice Malínky Marefy Milonice Mouchnice Bohaté Málkovice Nemochovice Nemotice Nesovice Nevojice Nové Hvězdlice Pavlovice Podbřežice Šardičky Snovídky Staré Hvězdlice Uhřice Vícemilice Albrechtice Blažejovice Blažkov Bohuňov Borovec Branišov Bratrušín Bukov Býšovec Bystřice Chudobín Dalešín Divišov Dolní Libochová Dolní Rozsíčka Dolní Rožínka Dvořiště Habří Hluboké Horní Rozsíčka Horní Rožínka Hrdá Ves Jabloňov Jemnice Josefov Karasín Kobylnice Koroužné Kovářová

166

Chwalkowitz Dobroczkowitz Dražowitz Klobautschek Kojatek Kozlan Kožuschitz Kutscherau Lettonitz Lettoschau Lihsowetz Mallinek Marhöf Millonitz Mauchnitz Malkowitz Deutsch Nemochowitz Nemotitz Nehsowitz Newojitz Hwiesdlitz Neu Pawlowitz Podbržežitz Schardiczek Snowidek Hwiesdlitz Alt Uhržitz Witziomielitz Albrechtitz Blažeowitz Blaschkow Bohuniow Borowetz Branschow Bratruschin Bukow Bischowitz Bystritz Chudobin Daleschin Diwischow Libochau Unter Rosiczka Unter Rozinka Dworžischt Habry Hluboky Rosiczka Ober Rozinka Ober Hrdawes Jablunow Jemnitz Josephsdorf Karasein Kobilnitz Korocžina Kowaržow

Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bučovice Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P.

356 428 497 1007 1038 1095 1105 1197 1259 1260 1325 1444 1462 1536 1595 1660 1665 1667 1675 1711 1757 1915 1976 2327 2451 2512 2746 2903 3 111 113 135 137 192 196 258 268 271 353 383 413 455 464 465 524 622 678 758 759 810 853 896 935 958 1029 1065 1090

141 168 196 384 394 415 418 454 475 475 495 536 541 566 590 615 617 618 621 631 649 701 720 842 886 908 1001 1062 1 43 44 55 70 78 79 105 107 109 140 152 163 179 182 183 207 248 266 295 295 313 331 346 358 368 393 404 414

Kozlov Janovičky Kundratice Lesoňovice Lhota Lísek Lískovec Domanínek Ubušínek Meziboří Milasín Mitrov Moravec Moravecké Janovice Moravecké Pavlovice Nejvězíčko Olešínky Olešnička Pikarec Písečné Pivonice Radkov Rodkov Rovné Rožná Rozsochy Štěpánov Strachujov Strážek Střítež Švařec Unčín Věchnow Velké Janovice Domanín Ubušín Veselí Věžná Vitochov Vojetín Vojtěchov Vrtěříž Ždánice Zlatkov Zvolenovice Zvole Ujčov Bílkovice Český Rudolec Borek Dobrohošť Brandlín Budč Budíškovice Červený hrádek Chlumec Chotěbudice

Kozlow Janowitz Kundratitz Lehsenowitz Lhotta Lisek Liskowitz Domanin Klein Ubuschin Klein Mesiborž Milasein Mittrow Morawetz Janowitz Pawlowitz Mährisch Nedwieziczka Olleschinek Olleschnitzka Pikaretz Pisetschny Piwonitz Radkow Rotkow Rowny Roschna Rohsoch Stiepanau Strachojow Straschkau Stržiterž Swaretz Unschin Wiechnow Janowitz Grohs Domanin Grohs Ubuschin Gross Vessely Wieczna Wittochow Wojetin Wojtechow Wrteržiž Zdanitz Zladkov Swolla Swola Uitschow Bilkau Rudoletz Böhmisch Borken Dobrohost Brandlein Butč Budischkowitz Rothenburg Chlunz Codiabuditz

Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Bystřice n. P. Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice

1097 871 1179 1250 1265 1319 1322 1500 1454 1511 1524 1549 1571 1572 1573 1645 1818 1823 1945 1953 1961 2160 2264 2272 2278 2280 2531 2548 2556 2574 2620 2769 2815 2841 2859 2866 2880 2897 2921 2948 2949 2980 3088 3131 3146     85 128 160 169 186 249 253 318 332 339

416 438 446 472 477 492 494 538 539 558 562 572 580 580 581 609 669 671 710 713 716 782 820 823 825 826 915 921 924 932 947 1009 1025 1037 1047 1051 1055 1060 1067 1077 1077 1090 1126 1143 1150     33 52 66 169 76 100 102 128 133 136

167

Dačice Dolní němčice Heřmaneč Holešice Horní Radíkov Horní Slatina Hostkovice Hradišťko Hříšice Jersice Kadolec Kostelní Vydří Knínice Vlastkovec Léštice Lidéřovice Maříž Malý Jeníkov Malý Pěšín Manešovice Markvarec Maršov Matějovec Mutná Mutišov Olšany Peč Prostřední Vydří Radkovice u Budče Radlice Řečice Šach Cizkrajov Stálky Stojičín Toužín Dolní Radíkov Urbaneč Valtínov Velká Lhota Velký Jeníkov Vělký Pěšín Vesce Volfířov Bolíkov u Slavonic Slavonice Lipnice Lipolec Čejč Čejkovice Dolní Bojanovice Dubňany Hodonín Hovorany Josefov Lužice Mikulčice

168

Datschitz Stadt Niemtschitz Unter Hermantsch Holleschitz Radisch Ober Latein Ober Hostes Pastreich Reispitz Jersitz Kadolz Kirch Wiedern Künitz Laskes Lexnitz Lidhersch Mayres Jenikau Klein Pantschen Klein Maneschowitz Marquaretz Marschow Modes Mutten Mutischen Wolschan Petschen Widern Mitter Radkowitz Radlitz Roetschitz Schach Sitzgrahs Stallek Stoiken Thusing Radisch Unter Urbantsch Walterschlag Lhotta Grohs Jenikau Grohs Pantschen Gross Wesze Wolfirz Woelking Zlabings Stadt Lipnitz Lipoltz Czeitsch Czeikowitz Bojanowitz Unter Dubnian Göding Howoran Josefov Luschitz Mikultschitz

Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Dačice Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín

382 458 659 712 757 761 780 805 812 901 944 1079 1207 1222 1263 1297 1412 1451 1453 1457 1467 1471 1558 1609 1610 1830 1941 2109 2162 2165 2210 2314 2397 2499 2544 2680 2778 2783 2803 2833 2860 2864 2874 2953 3028 3128     295 296 443 519 583 791 936 1393 1520

151 180 260 279 295 295 301 311 313 347 363 409 457 462 476 485 527 538 539 540 543 544 575 595 595 672 709 766 783 784 801 837 868 902 921 972 1012 1013 1021 1033 1048 1049 1054 1078 1106 1141     118 119 175 205 231 307 359 518 561

Mutěnice Nový Poddvorov Prušánky Ratíškovice Starý Poddvorov Terezín Těšice Bačice Běhařovice Biskupice Čermákovice Chroustov Dalešice Dobronie Dukovany Heřmanice Horní Dubňany Horní Kounice Ostašov Hrotovice Klučov Kordula Křepice Krhov Lipňany Litovany Myslibořice Plešice Přeskače Přešovice Pulkov Račice Radkovice u Hrotovic Ratíšovice Řešice Rouchovany Šemíkovice Skryje Slatina Slavětice Třebenice Stropešín Stupešice Tavíkovice Tulešice Újezd Valeč Odunec Zárubice Lipník Bořetice Starovice Kurdějov Horní Bojanovice Kobylí Němčičky H. Nová a Kovářská

Mutienitz Potworow Neu Pruschanek Ratischkowitz Potworow Alt Theresiendorf Těšice Batschitz Biharzowitz Biskupitz Czermakowitz Chraustow Dalleschitz Dobronitz Dukowan Heržmanitz Dubnian Ober Kaunitz Ober Neudorf Hrottowitz Klutschau Kordula Krzepitz Kürhau Lippian Littowan Mysliboržitz Pleschitz Pržeskatsch Pržeschowitz Pulkau Ratschitz Ratkowitz Ratischowitz Röschitz Rochowan Schamikowitz Skrey Latein Slawietitz Stržebenitz Stropeschin Stuppeschitz Taikowitz Tulleschitz Augezd Waltsch Wodenetz Zarubitz Lipnik Boržetitz Steurowitz Gross Gurdau Bojanowitz Ober Kobili Niemtschitz Klein A. - Neu und

Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hodonín Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hrotovice Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče

1608 1768 2116 2203 2521 2657 2661 39 81 96 306 349 384 431 523 660 733 737 774 817 1015 1060 1136 1143 1306 1330 1614 1967 2073 2074 2132 2147 2163 2204 2224 2266 2320 2416 2426 2426 2560 2581 2596 2648 2724 2759 2798 2944 3069   162 602 617 727 1028 1655 1689

594 654 769 798 913 961 963 16 32 39 123 139 152 169 207 260 287 289 299 315 387 403 430 431 487 491 596 717 756 756 774 778 783 798 612 821 840 873 875 876 927 934 938 957 993 1006 1020 1076 1121   66 238 246 285 392 613 625

169

Nové Mlýny Popice Přítluky H. Příční a Dlouhý Cejl Rakvice Zaječí Šakvice Hustopeče Starovičky Strachotín Uherčice Pawlowitz Vrbice H. - Česká Alexovice Babice Domašov Hlína Lesní Hluboké Javůrek Kounické předm. Kratochvilka Letkovice Litostrov Lukovany Ivančice město Moravské Bránice Němčice Veverské Knínice Neslovice Nová Ves Oslavany Ostrovačice Padochov Pendrov Vysoké Popovice Příbram Řeznovice Říčany Rosice Rudka Silůvky Stanoviště Tetčice Omice Zakřany Zálesná Zhoř Zbýšov Zbraslav Újezd Hrádek Břežany Hnanice České Křídlovice Dyjákovice Hrušovany n. J. Hevlín

170

Neumühl Poppitz Prittlach A. - Zeil Rakwitz Saitz Schakwitz Auspitz Steurowitz Klein Tracht Auerschitz Velké Pavlovice Wrbitz A. - Böhmendorf Alexowitz Babitz Domaschow Hlina Hluboky Jawurek Kanitz Vorst. Kurzweil Lettkowitz Littostrow Lukowan ? Eibenschitz Stadt Branitz Böhmisch Niemtschitz Kinitz Deutsch Nehslowittz Neudorf Ohslawan Schwarzkirchen Padochau Penndorf Poppowitz Pržibram Ržeznowitz Ritschan Rohsitz Rudkau Siluwka Stanowist Tetschitz Womitz Zakrzan Zhorž Zbeischau Zbraslau Augezd Erdberg Frischau Gnaster Ordnung Grillowitz Böhmisch Tajar Gross Grussbach Höflein

Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Hustopeče Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Ivančice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice

1695 2030 2031 2143 2190 2315 2316 2485 2518 2683 2743 2850 2976   5 32 479 673 683 889 1085 1122 1241 1329 1378 1502 1577 1652 1659 1674 1744 1860 1871 1888 1920 2024 2079 2227 2229 2257 2290 2393 2503 2651 2954 3059 3061 3081 3086   538 559 580 596 604 610 701

627 740 740 777 793 837,838 838 898 911 974 999 1044 1089   2 13 188 264 267 344 412 424 468 496 514 554 582 612 615 620 645 683 687 693 703 737 758 809 808 817 830 866 904 958 1079 1117 1117 1124 1126   213 222 230 235 239, 240 243 276

Jaroslavice Křidlůvky Oleksovičky Křížovice Litobratřice Micmanice Mackovice Mackovice pusté Němčice pusté Božice Valtrovice Slup Hrabětice Petrovice pusté Pravice Rochovice Šanov Staré Hobzí Bačkovice Báňovice Budkov Dančovice Dešná Vratěnín Panenská Jiratice Jemnice Kdousov Kostníky Lhota u Jemnice Lomy Lovčice Louka Marketa Menhartice Modletice Mešovice Nové Hobzí Nové Sady Nové Dvory Oponešice Ostojkovice Pálovice Písečná Plačovice Podolí Police Chvalkovice Rácovice Radotice Rancířov Slavíkovice Slavětín Hluboká Třebelovice Třebětice Uherčice

Joslowitz Grillowtiz Klein Olkowitz Klein Kržižowitz Leipertitz Mitzmanns Moskowitz Moskowitz Oedung Neimtschitz Oedung Prossitz Waltrowitz Zulb Grafendorf Petrowitz Oedung Probitz Rochowitz Schönau Althart Baczkowitz Baniowitz Budkau Dantschowitz Döschen Fratting Frauendorf Irratitz Jamnitz Gdossau Gösling Elhotitz Lomm Lospitz Lauka Margareten Menhartitz Mudlau Nespitz Neuhart Neustift Neuhof Oponeschitz Wostegkowitz Palowitz Piesling Plospitz Podolly Pullitz Qualitzen Ratzowitz Radotitz Ranzern Laukowitz Slawathau Tiefenbach Třžebellowitz Třžebetitz Ungarschitz

Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice

939 990 994 1153 1242 1552 1591 1592 1722 2042 3011 3145           12 40 46 255 388 436 550 551 846 897 974 1081 1279 1340 1343 1354 1461 1491 1601 1676 1691 1704 1756 1846 1866 1892 1944 1969 1986 2010 2142 2153 2175 2193 2433 2438 2669 2689 2690 2771

360,361 377 379 435 469 574 588 589 635 744 1101 1150           4 16 18 103 154 171 218 218 328 346 372 410 480 500 501 505 541 551 592 621 626 629 648 678 685 694 710 717 723 733 776 780 787 794 879 881 965 977 977 1010

171

Vnorovice Václavov Bělčovice Županovice Ladonowitz Arnolec Batelov Hruškové Dvory Bradlo Brodce Brtnice Buková Čenkov Dolní Bítovčice Dolní Smrčné Suchá Sokolíčko J. - př. Matky Boží Rantířov Kosov Handlovy Dvory Henčov Vysoká Hodice Dřevěné Mlýny Bítovčice Hosov Hrutov Jihlava Jamné Jeclov Jestřebí Jezdovice Kamenice Kamenička Studénky Kněžice Komárovice Kozlov Luka n. Jihlavou Loučky Meziříčko Měřín Prostředkovice Nadějov Cerekvička Nová Ves Horní Kosov Otín Panská Lhota Petrovice Jihlava - Brtnické př. Pístov Popice Beranovec Předboř Přímělkov

172

Urwitz Wenzelsdorf Wispitz Zappanz Ladoňovice Arnoletz Battelau Birnbaumhof Bradlenz Brodze Pirnitz Markt Bukau Czenkau Bittowschitz Unter Smrtschny Unter Dürre Falkenau Iglau - Frauen Vorstadt Fussdorf Gossau Handelsdorf Heinzendorf Hochdorf Höditz Holzmühl Bottowschitz Ober Hossau Hrottowitz Iglau Stadt Jamny Jetzlau Hasslitz Jesowitz Kamenitz Kameniczka Studnitz Klein Knieschitz Komarowitz Kozlau Wiese Lutschen Meseritschko Misching Mitteldorf Nadiow Neustift Klein Neudorf Obergohs Otten Lhotta Mally Petrowitz Iglau - Pirnitzer Vorst. Pistau Poppitz Porenz Pržedworž Pržimilkau

Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jemnice Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava

2787 3019 3026 3140   25 49 92 185 228 231 105 303 445 466 522 542 552 566 586 636 650 691 694 716 729 771 816 845 862 890 911 918 952 953 997 389 1049 1099 1373 1391 1514 1542 1550 1620 1706 1751 1781 1881 1898 1932 1951 1956 2031 2036 2070 2090

1015 1103 1106 1148   11 20 37 76 91 93 105 122 176 183 207 215 219 225 232 253 257 271 273 281 286 298 314 328 334 345 350 352 366 367 380 389 398 416 512 518 559 568 572 598 630 647 658 691 695 706 712 714 740 741 753 761

Příseka Puklice Rácov Rančířov Řehořov Rosice Rybné Rychlov Rytířsko Sasov Salavice Spělov J. Špitálské předm. Stáj Stonařov Střížov Švábov Svatoslav Tříšť Uhřinovice Velký Beranov Věžnice Víska Otín Vysoké Studnice Pančava k.ú. Helenín Vílanec Kostelec Čížov Zhoř Vřanov Bohumilice Borkovany Bošovice Brumovice Diváky Kašnice Klobouky Krumvíř Morkůvky Boleradice Šitbořice Těšany Velké Hostěrádky Bedřichovice Bohuňov Bolešín Bradlné Zbraslavec Vřesice Brťoví Černovice Chlumec Crhov Čtyři Dvory Dolní Poříčí Drnovice

Prisnek Puklitz Ratzau Ranzern Regens Roschitz Ribny Richlau Rittiržko Sachsenthal Sollowitz Spielau Iglau - Spital Vorstadt Stay Stannern Stržischau Schwabau Swatoslau Triesch Ruprenz Beranau Grohs Wiesnitz Wiska Wottin Studnitz Hoch Waldhausen Willenz Wolframs Zeissau Zhorz Wržanow Bohumielitz Borkowan Boschowitz Brumowitz Diwak Kaschnitz Klobauk Grumwierž Morkuwek Polleraditz Schüttborschitz Tieschan Gross Hostieradek Bedržichau Bogenau Boleschin Bradleny Braslawetz Brzezitz Brtiowy Czernowitz Chlum Czerhof Vierhöfen Poržischt Unter Drnowitz

Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Jihlava Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Klobouky Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát

2093 2129 2152 2192 2213 2253 2303 2308 2312 2313 2465 2471 2478 2497 2502 2578 2618 2625 2696 2753 2857 2898 2918 2961 3001 3007 3023 3033 3101 3123   133 164 178 241 412 969 1008 1170 1589 2008 2396 2659 2840 56 136 153 184 193 199 236 312 329 375 377 460 505

762 773 780 794 802 816 834 835 836 837 891 893 895 901 904 933 946 948 981 1004 1046 1060 1066 1082 1098 1100 1105 1108 1132 1140   55 67 74 97 163 370 385 442 588 731 867 962 1037 23 56 63 76 78 80 94 126 132 148 149 181 199

173

Hluboké u Kunštátu Hodonín Horní Poříčí Jasinov Křtěnov Klevetov Kněževes Kněževísko Korouhvice Křetín Kunčina Ves Kunice Kunštát Lačnov Lazinov Lhota u Letovic Lhota u Lysic Lhota u Olešnice Louka Lysice Makov Malé Tresné Věstínek Meziříčko Nýrov Nyklovice Olešnice Ořechov Petrov Polom Prosetín Prostřední Poříčí Vír Rozseč u Kunštátu Rozsíčka Rovečné Rozhraní Rudka Štěchov Sebranice Sychotín Skřib Sulíkov Sulkovec Tasovice Touboř Stvolová Újezd Ústup Velké Tresné Věstín Veselka Vlkov Voděrady Vranová Zábludov Žerůtky

174

Hluboky Hodonin Poržitz Ober Jassinow Krzenow Klewetow Kniezowes Kniesowisko Korowitz Kržetin Kuncženow Kunitz Kunstadt Lacznow Lasinow Lhottka bei Lettowitz Lhottka bei Lissitz Lhotta Lauka Lissitz Makow Trehsny Klein Wiestin Klein Meseritschko Negrow Niclowitz Oels Markt Woržechow Petrow Polom Prosetin Poržischt Mittel Wühr Rossetsch Rossiczka Rowetschin Ros(h)srein Rutka Szechow Sebranitz Sichotin Skržip Sulikow Sulkowetz Tassowitz Tauborž Stwollow Augezd Austup Trehsny Grohs Wiestin Gross Wessela Wlkow Wodierad Wranowa Zabludow Žerutek

Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát Kunštát

679 697 753 883 973 1006 1019 1021 1064 1138 1178 1182 1187 1213 1235 1275 1276 1277 1355 1397 1415 1442 1456 1515 1647 1772 1821 1850 1928 2018 2103 2108 2197 2255 2258 2270 2276 2291 2334 2362 2389 2418 2609 2610 2645 2679 2697 2760 2792 2856 2870 2877 2940 2943 2966 3040 3119

266 274 293 342 372 384 389 389 404 430 445 447 449 459 466 479 479 479 505 520 528 535 439 559 610 655 670 679 705 735 765 766 1066 817 818 823 824 830 844 856 865 874 943 943 955 972 939 1006 1017 1046 1052 1054 1075 1076 1085 1111 1138

Sasina Študlov Vilémov Perná Březí Drnholec Jevišovka Brod nad Dyjí Dobré Pole Klentnice Nová Ves u Pohořelic Milovice Mušov Novosedly Mikulov Horní Věstonice Bavory Pouzdřany Troskotovice Dolní Věstonice Sedlec Pasohlávky Vlasatice Pavlov Nový Přerov Bulhary Dolní Dunajovice Babice Blanne Blatnice Bohušice Boňov Boskovštejn Bolíkovice Častohostice Cidlina Ctidružice Dědice Dolní Lažany Domamil Grešlové Mýto Horky Hornice Horní Lažany Horní Újezd Hostim Jakubov u M. B. Jackov Jaroměřice Jiřice Kojetice Komárovice Krnčice Láz Lažínky Lesonice Lesůňka

Sasina Studlau Wilemau Bergen Bratelsbrunn Dürnholz Fröllersdorf Guldenfurth Guttenfeld Klentnitz Mariahilf Millowitz Muschau Neusiedl Nicolsburg Wisternitz Ober Pardof Pausram Treskowitz Wisternitz Unter Voitelsbrunn Weisstetten Wostitz Polau Prerau Neu Pulgram Tannowitz Unter Babitz Blann Blatnitz Bauschitz Bonian Boskowstein Bullikowitz Cžastohostitz Czedlin Schidrowitz Dieditz Lažan Unter Domamühl Gröschelmanth Horka Hornitz Lažan Ober Augezd Ober Hösting Jakobau Jatzkau Jarmeritz Iržitz Kojatitz Komarowitz Krntschitz Laas Laschinka Lehsonitz Lesunka

Kunštát Kunštát Kunštát Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice

      70 194 521 560 614 620 1003 1463 1533 1606 1700 1727 1792 1900 1909 2694 2781 2947 3015 3035         33 104 107 138 156 174 265 283 363 364 392 452 475 591 723 730 739 766 786 858 857 876 928 1036 1050 1156 1227 1234 1255 1258

      28 79 206 223 244 247 383 542 565 593 628 637 661 695 699 980 1013 1077 1102 1109         13 41 42 56 64 72 107 115 144 145 156 178 187 234 283 286 289 297 304 332 332 340 356 394 399 436 464 466 473 474

175

Litohoř Lukov Martínkov Blížkovice Meziříčko Milatice Mor. Budějovice Nimpšov Nové Syrovice Ohrazenice Příložany Příštpo Prokopov Ratibořice Rozkoš Šebkovice Štěpánovice Štěpkov Vacenovice Velký Újezd Ves Blížkovice Vesce Vícenice Vranín Výčapy Zvěrkovice Popovice Našiměřice Babice Džbánice Biskoupky Pemdorf Bohudice Chlupice Čučice Damnice Dobelice Dobřínsko Dolní Dubňany Trnové Pole Branišovice Kubšice Hrubšice Jamolice Jezeřany Želovice Trstěnice Lesonice Lidměřice Loděnice Maršovice Modlice Miroslav Morašice Míšovice Petrovice Polánka

176

Littahorn Lukau Martinkau Lispitz Markt Meseritschko Neu Millatitz Budwitz Stadt Nimptschdorf Neu Serowitz Wohrazenitz Pržiložan Pržispach Prokopsdorf Ratiboržitz Roskosch Schöpkowitz Stiepanowitz Stiephau Watzanowitz Augezd Grohs Lispitz Dorf Wesze Witzenitz Frannning Ober et Unter Wittschapp Žerkowitz Popowitz Aschmeritz Babitz Zbanitz Biskopka Böhmendorf Bochtitz Chlupitz Cžucžitz Damitz Dobelitz Dobržinsko Dubnian Unter Dorfeld Frainspitz Gubschitz Hrubschitz Jamolitz Jeseran Seelowitz Klein Stiegnitz Lissnitz Liedmeritz Lodenitz Marschowitz Medlitz Mihsling Moratitz Nispitz Petrowitz Polanka

Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Budějovice Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov

1328 1377 1478 1509 1516 1525 1579 1729 1760 1809 2087 2095 2100 2202 2277 2386 2534 2536 2794 2868 2873 2875 2899 2964 2988 3114   27 36 55 93 125 146 378 386 421 425 447 484 545 613 822 864 914 995 1165 1253 1298 1336 1474 1485 1544 1569 1731 1933 2006 2189

496 513 546 558 560 562 583 638 650 666 760 763 764 797 825 864 918 918 1018 1051 1053 1054 1060 1084 1093 1137   11 15 1124 37 50 60 134 149 154 166 167 176 190 216 244 317 335 351 379 440 474 485 499 545 548 569 579 639 706 730

Rakšice Rokytná Rybníky Skalice Suchohrdly u Miroslavi Dolenice Vedrovice Višňové Vémyslice Václavov Olbramovice Zábrdovice Budkovice Hostěradice Jiřice Kadov Kašenec Knínice Mor. Krumlov Šumice Březské Březka Březník Častotice Bezděkov Hartvíkovice Hluboké Lesní Jakubov Jasenice Jedov Jestřabí Jindřichov Jinošov Ketkovice Kladeruby n. Osl. Kojatín Konešín Kuroslepy Košíkov Kozlany Kralice n. Osl. Kramolín Krokočín Křoví Velká Bíteš - Lánice Lhánice Horní Lhotice Ludvíkov Velká Bíteš Mohelno Naloučany Náměšť Nové Sady Níhov Ocmanice Otradice Popůvky

Rakschitz Rottigel Ribnik Skalitz Socherl Tullnitz Wedrowitz Wischenau Weimihslitz Wenzeldorf Wolframitz Zabrdowitz Butkowitz Hostieraditz Iržitz Kadau Kaschenitz Knihnitz Kromau Schumitz Bržesiska Bržeska Bržesnik Czastotitz Egenfurth Hartikowitz Hluboky Jakubau Jessenitz Jedow Gestržaby Heinrichsdorf Jeneschau Ketkowitz Kraderup Kojatin Koneschin Koroslep Koschkow Koslau Kralitz Kramolin Krokocžin Křowy Lanitz Vorstadt Lhanitz Lhotitz Ludwigsdorf Bitesch Grohs Mohelno Nalauczan Namiest Nebstich Niehof Otzmanitz Otratitz Popuwka

Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Mor. Krumlov Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl.

2251 2305 2403 2460 2724 2817 2920 2990 3017 3032 3043 3079                 200 214 216 284 536 536 680 859 859 892 904 924 927 978 983 1037 1055 1063 1069 1096 1111 1114 1161 1164 1219 1264 1280 1370 1506 1563 1624 1626 1636 1723 1802 1879 2033

792 816 834 870 889 993 1026 1067 1094 1103 1108 1112                 81 86 87 115 212 254 266 333 341 345 348 354 355 373 375 394 400 404 406 416 420 422 437 440 461 477 480 510 556 577 600 600 606 636 664 690 741

177

Pozďatín Přibyslavice Pucov Rapotice V. Bíteš - Růžová ul. Sedlec Senorody Studenec Sudice Třesov Vaneč Vícenice Okarec Zahrádka Zňátky Bobrůvka Bohdalec Borovnice Daňkovice Dlouhé Dolní Bobrová Fryšava Herálec Horní Bobrová Javorek Jimramov Jimr. Pavlovice Jiříkovice Kadov Koníkov Krásné Krátká Křídla Kuklík Líšná Maršovice Míchov Moravská Cikánka Moravská Svratka Moravské Křižánky Mirošov Sněžné Nová Ves u N. M. Nové Město n. M. Blatiny Nový Jimramov Odranec Olešná Petrovice Podolí Pohledec Račice Radešín Radešínská Svratka Radňovice Řečice Rokytno

178

Pozdiatin Pržibislawitz Putzow Rapotitz Rosengahse Sedletz Senohrad Studenetz Suditz Tržesow Wancz Witzenitz Wokaretz Zahradka Zniatka Bobruwka Bohdaletz Bobrownik Dainkowitz Dlauhy Bobrau Unter Frischau Heraletz Bobrau Ober Jaworek Ingrowitz Markt Pawlowitz Girzikowitz Kadau Konikau Krasna Kratka Krzidla Kuklik Lischna Marschowitz Michow Cykanka Swratka Kržižanky Miroschau Němetzky Neudorf Neustadt Neustift Ingrowitz Neu Odranetz Olleschna Petrowitz Podolly Pohledetz Ratschitz Radeschin Swratka Radniowitz Ržetschitz Rokitna

Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Náměšť n. Osl. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M.

2048 2080 2126 2194 2301 2366 2384 2585 2606 2695 2804 2900 2951 3056 3136 121 130 169 387 418 442 563 655 726 886 922 923 930 946 1057 1117 1121 1145 1175 1324 1475 1518 1575 1577 1580 1584 1656 1749 1759 1764 1767 1804 1820 1934 1988 1995 2148 2156 2157 2168 2211 2252

746 758 772 794 833 857 863 935 942 980 1022 1061 1078 1116 1146 48 53 70 154 165 174 224 259 285 343 354 354 356 363 402 422 424 432 445 494 545 560 581 582 584 586 614 646 650 652 654 664 670 706 724 726 778 781 781 785 801 816

Roženecké Paseky Samotín Spělkov Studnice Tři Studně Věcov Vlachovice Zubří Vříšť Blažovice Habrovany Heršpice Hodějice Holubice Hostěrádky Hostěrádky - Rešov Hostěnice Hrušky Jezera Kobeřice Kovalovice Křenovice Křižanovice Kroužek Královopolské Vážany Linhartské Vážany Lovčičky Milešovice Němčany Nížkovice Rousínovec Olšany Otnice Pozořice Prace Rašovice Šaratice Sivice Slavkov Slavíkovice Slavkov - Špitálka Rousínovec Viničné Šumice Čechyně Velešovice Vítovice Zbýšov Býkovec Bezděkov Bohuslavice Bolíkov u Telče Borovná Bítovánky Částkovice Černíč Česká Olešná Dlouhá Brtnice

Pahsek Samotin Spielkau Studnitz Dreybrunn Wietzau Wlachowitz Zubrzy Wrziest Blasiowitz Habrowan Herspitz Hodiegitz Holubitz Hostieradek Klein Reschow Hostienitz Birnbaum Jesera Kobercžitz Kovalowitz Krženowitz Kržižanowitz Krauschek Wažan bei Königsfeld Wažan Gut Lowtschitz Klein Milleschowitz Niemtschan Nischkowitz Rausnitz Neu Ollschan Ottnitz Posoržitz Pratze Raschowitz Scharatschitz Siwitz Austerlitz Slawikowitz Austerlitz - Spitalgahse Rausnitz Alt Schumitz Tschechen Welspitz Wittowitz Sbeischow Begkowitz Stienkeller Bohuslawitz Bollikau Borowna Bittowanky Čzaskowetz Czernitz Wolleschna Böhmisch Pirnitz Lang

Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Nové Město n. M. Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Slavkov u Brna Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč

2275 2321 2470 2592 2701 2816 2928 3142   115 625 668 693 714 776 776 778 824 913 1026 1087 1132 1150 1163 1202 1396 1435 1529 1650 1734 1769 1829 1878 2052 2058 2198 2325 2398 2434 2438 2477 2522 2611 2714 2822 2925 3080 57 78 143 154 168 276 280 309 319 416

824 840 893 937 983 1025 1070 1149   45 248 263 272 280 300 300 301 318 351 391 413 428 434 440 455 520 533 564 611 641 654 672 689 747 749 796 841 868 879 878 895 913 943 989 1028 1068 1124 23 31 58 63 70 111 113 124 129 164

179

Dolní Dvorce Dolní Vilímeč Domašín Doupě Hladov Horní Dubenky Horní Dvorce Horní Meziříčko Horní Myslová Horní Němčice Horní Olešná Horní Pole Horní Vilímeč Hostětice Jilem Jihlávka Jindřichovice Kaliště Klatovec Kostelní Myslová Krahulčí Krasonice Lovětín Dyjička Lhotka Vanůvek Mrátkotín Mysletice Mysliboř Myslůvka Nepomuky Nevcehle Nová Říše Olšany Ořechov Palupín Panenská Rozsíčka Panské Dubenky Pavlov Popelín Praskolesy Prostý Radkov Řásná Řídelov Rozseč nad Kunšt. Rozseč Rozsíčka Růžená Šašovice Sedlatice Sedlejov Skrýchov Slaviboř Stará Říše Teschen Strachoňovice

180

Dworže Unter Willimetch Unter Domaschin Daupie Hungerleiden Dubensky Ober Dworže Meseritschko Ober Mislau Ober Niemtschitz Ober Wolleschna Ober Oberfeld Willimetsch Ober Hostietitz Gelmo Iglawka Indržichowitz Kallischt Klatowetz Mislau Kirch Krahultschy Krassonitz Lowietin Deitz Klein Lhotta Klein Wannau Klein Mrakotin Mysletitz Mysliborž Mislau Klein Nepomuk Newzehle Reisch Neu Wollschan Orzechau Palupin Rosicžka Jungfer Dubenky Herrn Pailenz Popellin Praskoles Prosty Ratkau Ržasna Rzidelau Rossetsch Rosetsch Rosicžky Ružena Schaschowitz Sedlatitz Sedlejow Skreichau Slejborz Reisch Alt Stajiště Strachonowitz

Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč

448 471 478 489 672 732 735 745 747 749 750 752 768 781 895 920 926 948 987 1078 1108 1120 1360 1418 1423 1455 1598 1612 1613 1619 1672 1710 1743 1833 1851 1893 1896 1899 1914 2022 2056 2110 2161 2196 2231 2255 2256 2259 2299 2330 2365 2367 2415 2439 2505 2529 2549

176 185 188 192 264 287 288 291 291 292 292 293 297 302 346 353 355 364 376 409 419 423 507 529 530 439 591 596 596 598 620 631 644 674 679 694 694 695 701 737 748 767 783 795 808 817 817 818 832 843 857 858 873 882 905 914 922

Stranná Studená Studnice Sumrakov Světlá Svojkovice Telč Třeštice Urbanov Vápovice Dyjice Vanov Vesce Volevčice Vystrčenovice Zadní Vydří Žatec Zdeňkov Želetava Zvolenovice Markvartice Olší Běleč Blahoňov Bor Borač Braníškov Březina Brumov Brusná Bukovice Čebín Černvír Chlévské Chudčice Deblín Dolní Čepí Dolní Loučky Doubravník Drahonín Drásov Hájek Heroltice Holasice Horní Čepí Horní Loučky Hradčany Unín Husle Hvozdec Jinačovice Jamné Kuřimské Jestřebí Per. Jestřabí Jilmoví Kaly Katov

Strana Studein Markt Studnitz Sumrakau Swietla Swoykowitz Teltsch Stadt Tržeschtitz Urbanau Wappowitz Deitz Grohs Wanau Grohs Wesze Wolewtschitz Wistrcženowitz Widern Hinter Saatz Zdenkau Schelletau Zwollenowitz Markwartitz Wolschy Bieltsch Blahoniow Boor Boratsch Branschkow Bržezina Brumow Brusny Bukowitz Tschebin Cžernwir Chlíwsky Chutschitz Deblin Cžepy Unter Laucžka Unter Daubrawnik Drahonin Drasow Hajek Herotitz Hollasitz Cžepy Ober Laucžka Ober Hradschan Hunin Husle Hosdetz Inatschowitz Jamny Gestržaby Jestržaby Ilmowy Kally Kattow

Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Telč Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov

2554 2584 2593 2613 2631 2638 2654 2697 2782 2803 2831 2869 2876 2952 3003 3047 3074 3094 3106 3149     61 102 157 158 190 211 239 243 263 285 304 327 352 391 446 456 488 494 496 628 666 707 731 744 801 829 832 839 843 863 906 907 921 951 972

924 935 937 944 950 953 960 981 1013 1022 1033 1051 1054 1078 1098 1113 1123 1129 1134 1152     24 41 64 65 78 85 95 97 106 115 122 132 139 155 176 180 191 193 195 249 262 278 287 290 310 323 324 326 327 335 348 349 353 365 371

181

Klokočí Kozárov Křeptov Křižínkov Křížovice Kuřim Lažánky Lipůvka Litava Lomnice Lomnička Lubné Malhostovice Maňová Maršov Moravské Knínice Nedvědice Nelepeč Nuzířov Kuřimská Nová Ves Tišnovská Nová Ves Olší Osiky Úsuší Pánov Pejškov Pernštejn Podolí Předklášteří Prosatín Radoškov Rakové Rašov Řepka Říkonín Rohozec Rohy Rojetín Sejřek Sentice Šerkovice Synalov Skalička Skorotice Skryje Smrček Štěpánovice Střemchoví Strhaře Svatoslav Svinošice Tišnov Újezd u Tišnova Veselí Veverská Bitýška Víckov Ochoz u Brna

182

Klokoczy Kozarow Kržeptow Kržižinkau Kržižowitz Gurein Lažanko Lipuwka Littowa Lomnitz Lomnicžka Lubny Malastowitz Maniowa Marschow Kinitz mährisch Nedwieditz Nelepetsch Noržizow Neudorf (Gurein) Neudorf (Tischnowitz) Ollschy Ossik Ausoschy Pannow Peischkow Pernstein Podolly Vorkloster Prosatin Radoschow Rakowy Raschau Rzepka Ržikonin Rohozdez Rohy Rojetein Seyerczek Sentitz Scherkowitz Sinalow Skalicžka Skorotitz Skrey Smrczek Stiepanowitz Stržemchowy Strharž Swatoslau Swinoschitz Tischnowitz Augezd Wesselly Eichhorn Bitischka Witzkow Wochos

Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov

1011 1092 1137 1152 1153 1193 1229 1318 1326 1338 1339 1364 1447 1459 1472 1581 1644 1648 1735 1753 1754 1836 1875 1883 1897 1918 1922 1990 2065 2101 2171 2188 2198 2222 2233 2244 2245 2246 2375 2385 2387 2394 2402 2411 2417 2447 2535 2567 2570 2626 2632 2672 2763 2882 2894 2902 2942

386 414 430 434 435 452 465 492 495 500 500 509 537 540 544 584 609 610 641 648 648 674 688 691 695 702 703 724 751 764 785 791 795 806 809 813 813 813 860 864 864 866 869 872 874 884 918 930 931 949 951 967 1007 1056 1059 1061 1075

Vohančice Vratislávka Všechovice Zahrada Žďárec Železné Žernůvka Zhoř Čížky Benetice Bochovice Bransouze Brtnička Brtnický Číchov Budíkovice Budišov Čáslavice Čechočovice Čechtín Červená Lhota Chlístov Chlum Číhalín Číměř Dolní Vilémovice Kojetice Heraltice Horní Smrčné Hostákov Horní Vilémovice Hvězdoňovice Kamenná Kožichovice Kouty Krahulov Kracovice Loukovice Markvartice Mastník Mikulovice Nárameč Nová Brtnice Nová Ves Okrašovice Okřešice Okříšky Opatov Petrovice Petrůvky Pocoucov Podklášteří Pokojovice Pozďátky Předín Přibyslavice Ptáčov Račerovice

Wohantschitz Wratislawka Wschechowitz Zahrada Zdiarec Zelesny Žernuwka Zhorz Cžižek Benetitz Bochowitz Branzauz Pirnitz Klein Cžichau Budikowitz Budischau Cžaslawitz Cžechocžowitz Cžechtin Lhotta Roth Chlistau Chlum Cžihalin Cžimerž Willimowitz Unter Kojetitz Heraltitz Smrcžny Ober Hostakow Willimowitz Ober Hwezdonowitz Kamena Koschichowitz Kauty Kralohof Kratzowitz Laukowitz Marqualitz Mastnik Nikollowitz Narametsch Pirnitz Neu Neudorf Okraschowitz Okrzeschitz Okržischko Oppatau Petrowitz Petruwek Pozauzow Unterkloster Pokojowitz Posdiatka Proeding Pržibislawitz Ptatschow Raczarowitz

Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Tišnov Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč

2946 2972 2983 3054 3091 3108 3116 3124   67 123 191 232 233 252 254 281 116 290 316 326 330 365 368 472 820 656 762 772 768 837 954 1048 1086 1109 1106 1358 1469 1479 1521 1628 1739 1750 1812 1813 1814 1841 1935 1939 1975 1982 2005 2049 2064 2081 2124 2146

1077 1087 1091 1115 1128 1135 1137 1140   27 49 78 93 94 101 102 114 116 117 127 132 133 145 146 185 248 259 296 298 298 325 367 398 413 419 419 507 544 547 561 604 643 647 667 667 668 676 707 707 719 721 730 746 751 758 771 778

183

Radonín Radošov Římov Řípov Rokytnice n. Rokytnou Slavice Slavičky Smrk Sokolí Stařeč Štěměchy Střítěž Střížov Svatoslav Třebíč město Třebíč - židovské m. Třebíčský Číchov Trnava Valdíkov Lesná Věstoňovice Vladislav Zašovice Týn Baliny Batouchovice Blížkov Bojanov Borovník Březejc Březí Černá Chlumek Čikov Dědkov Dobrá Voda Dolní Bory Dolní Heřmanice Dolní Radslavice Frankův Zhořec Heřmanov Hodov Holubí Zhoř Horní Bory Horní Heřmanice Horní Libochová Horní Radslavice Hrbov Hroznatín Jabloňov Jeřín Jívoví Kadolec Kněževes Kochanov Kozlov Krásněves

184

Radonin Radeschow Ržimau Ržipow Roketnitz Slawitz Slawicka Smrk Sokolly Startsch Stiemiech Strziterz Strzischau Swatoslau Trebitsch Stadt Neuhöfen - Trebitschvor. Cžichow Trnawa Waldikau Walldorf Wiestonowitz Wladislau Zaschowitz Thein Ballin Battauchowitz Bliskau Bojanow Borownik Bržezeytz Bržezy Tscherna Chlumek Cžikow Dietkau Gutwasser Bory Unter Heržmanitz Unter Radslawitz Unter Zhoretz Franko Herrmanschlag Hodau Zhorz Holuby Bory Ober Heržmanitz Ober Libochau Ober Radslawitz Ober Hrbau Hrozniatin Jablonau Jersein Iwowy Kadoletz Kniesowes Kochanau Kozlau Krasnowes

Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Třebíč Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí

2170 2172 2236 2237 2249 2429 2431 2448 2462 2509 2530 2575 2579 2627 2691 2691 2692 2702 2801 2802 2890 2930 3072   44 50 117 148 170 206 207 307 331 367 394 423 444 463 450 549 662 699 715 728 736 742 756 809 818 854 899 931 944 1020 1031 1098 1119

785 786 810 810 815 877 878 884 889 907 915 932 934 949 978 978 979 984 1021 1021 1057 1071 1122   18 20 46 61 71 84 84 123 133 146 157 167 175 177 182 217 261 274 280 286 288 290 294 313 315 331 347 357 363 389 393 416 423

Skřinářov Křižanov Kundratice Kúsky Kyjov Lavičky Lhotka Lhotky Oslavička Martinice Měřín Na pouštích Milešín Milíkov Mostiště Netín Nová Ves Nová Zhoř Nový Telečkov Ondrušky Ořechov Oslava Osová Osová Bitýška Osové Pavlínov Pavlov Petráveč Pohořílky Přeckov Pustina Radenice Radňoves Radostín n. Osl. Rohy Rozseč Rousměrov Ruda Rudíkov Šeborov Sklené n. Osl. Starý Telečkov Stránecká Zhoř Studnice Svařenov Sviny Tahsau Uhřínov Oslavice Velké Meziříčí město Vídeň Vidonín Vlčatín Vlkov Otín Záblatí Zadní Zhořec

Krzenarzow Kržižanau Kundratitz Kusky Kiow Lawitschek Lhotka Lhotky Wohslawitz Klein Martinitz Wollein Wollein - Ried Pauschte Milleschin Milikau Moschtischt Nettin Neudorf Zhorž Neu Telleczkau Neu Ondruschka Orzechau Oslau Ohsowa Bittischka (Ohsowa) Wohsowa Pawlinau Pawlow Petrowitz Pohoržilek Pržetzkau Pustina Radenitz Radnowes Radostin Rohy Rosetsch Rausmirau Eisenberg Rudikau Schiborau Skleny Tellecžkau Alt Zhorz Stranetzka Studnitz Swarzanau Swyny Tasov Uhržinow Wohslawitz Grohs Grohs Meseritsch Wien Widonin Wlaczatin Wlkau Wottin Zablaty Zhoretz Hinter

Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziiříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí

1131 1149 1180 1196 1206 1226 1281 1287 1425 1476 1493 1494 1528 1530 1593 1678 1745 1755 1770 1840 1849 1859 1862 1863 1864 1911 1912 1931 1998 2062 2138 2155 2167 2174 2245 2254 2268 2283 2288 2388 2408 2523 2551 2591 2619 2633 2643 2751 2836 2847 2907 2908 2931 2939 2960 3039 3048

428 433 446 453 457 464 480 482 530 546 552 552 563 564 589 622 645 648 655 675 679 682 684 684 684 700 700 706 727 750 775 781 784 786 813 816 822 827 829 864 871 913 923 937 947 951 954 1003 1034 1041 1063 1063 1071 1075 1082 1111 1113

185

Zahradiště Záseka Závist Znětínek Olší Starý Petřín Chvalatice Vracovice Vranov Vranovská Ves Podhradí nad Dyjí Lubnice Jazovice Korolupy Lančov Lesná Lukov Malý Dešov Milíčovice Nový Petřín Horní Břečkov Oslnovice Šafov Štínary Stálky Velký Dešov Bítov Vysočany Onšov Čížov Zblovice Podmyče Šreflová Boškůvky Brňany Dědice Drnovice Drysice Komořany Heroltice Hlubočany Hoštice Ivanovice na Hané Ježkovice Krásenko Křečkovice Křižanovice Lhota Luleč Medlovice Mor. Málkovice Moravské Prusy Pustiměřské Prusy Nemojany Nosálovice Nové Sady Opatovice

186

Zahradischt Zaseka Zawist Znetinek Wolschy Petrein Alt Chwalatitz Edelthuren Frain Frainersdorf Freystein Hafnerluden Jasowitz Kurlup Landschau Liliendorf Luggau Deschau Klein Milleschowitz Petrein Neu Fröhshau Ober Höslowitz Schaffa Schiltern Stallek Deschau Grohs Vöttau Wihsokein Windschau Zaisa Zblowitz Pomitsch Schröffelsdorf Boskuwek Bründlitz Dieditz Drnowitz Drissitz Gundrum Herotitz Hobitschau Hoschtitz Eywanowitz Jeschkowitz Krasenko Kržeczkowitz Kržižanowitz Lhotta Lultsch D? Medlowitz Malkowitz Pruhs mähr. Pruhs Deutsch Nemojan Nosalowitz Nebstich Oppatowitz

Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Velké Meziříčí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vranov nad Dyjí Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov

3055 3070 3078 3137   15 360 529 543 544 553 626 884 1194 1216 1301 1371 1449 1532 1694 1778 1861 2335 2338 2498 2858 2945 2995 3024 3057 3082     176 223 393 507 513 616 667 690 784 851 916 1115 1126 1151 1269 1382 1488 1583 1584 1661 1666 1736 1765 1844

1116 1121 1124 1147   6 143 210 215 215 219 249 342 453 460 486 511 538 565 627 657 683 845 848 902 1047 1076 1096 1105 1116 1125     73 90 156 200 202 245 262 271 303 330 352 422 426 434 478 515 549 585 586 616 617 641 652 677

Orlovice Pístovice Podivice Podomí Pustiměř Račice Rostěnice Ruprechtov Rybníček Rychtářov Vyškov město Studnice Švábenice Topolany Tučapy Vážany Radslavice Vyškov - předm. Chvalkovice na Hané Ondratice Zvonovice Želeč Šaldorf Podmolí Bojanovice Bohunice Borotice Černín Citonice Konice u Znojma Derflice Domčice Sedlešovice Nesachleby Kyjovice Ječmeniště Hnanice Krhovice Heřmanov Hluboké Mašůvky Hodonice Horní Dunajovice Znojmo město Jevišovice Havraníky Chvalovice Dyjákovičky Kravsko Kuchařovice Lechovice Němčičky Mikulovice Mramotice Nové Sady Znojmo Horní předm. Olbramkostel Pavlice

Orlowitz Pistowitz Podiwitz Poidom Pustomierz Ratschitz Rosternitz Ruprecht Riebniczek Richtarczow Wischau Stadt Studnitz Schwabenitz Toppolan Tuczap Wažan Ratzlawitz Gross Wischau Vorstadt Chwalkowitz Ondratitz Zwonowitz Zeltsch Schaltersdorf Baumöhl Bojanowitz Bonitz Borotitz Czernin Edmitz Konitz Deutsch Dörflitz Domschitz Edelspitz Esseklee Gaywitz Gerstenfeld Dnadtersdorf Gurwitz Hermannsdorf Maispitz Tief Hödnitz Dannowitz Ober Znaim St. Jaispitz Kaidling Kallendorf Tajax Klein Krawska Kukrowitz Leihwitz Niemtschitz Klein Niklowitz Mramotitz Neustift Znaim Obere Vorst. Wolframitzkirchen Paulitz

Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Vyškov Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo

1854 1957 1980 2003 2137 2149 2261 2297 2304 2310 2496 2594 2617 2677 2721 2813 2853 2958         16 51 150 155 166 310 371 404 435 481 528 539 568 573 580 619 661 682 700 734 844 912 947 949 998 1124 1172 1239 1436 1522 1599 1705 1775 1817 1910

680 714 721 729 775 778 819 831 834 836 901 938 946 971 992 1024 1045 1081         7 21 61 54 69 125 147 161 171 189 209 214 226 228 230 247 260 267 275 288 328 350 364 365 381 425 443 467 534 561 591 629 656 669 699

187

Plaveč Plenkovice Přímětice Strachotice Rudlice Čejkovice Šatov Šumice Želetice Střelice Tasovice Dyje Těšetice Tvořihráz Únanov Znaim Dolní předm. Mašovice Bezkov Vevčice Výrovice Vítonice Žerotice Žerůtky Suchohrdly u Zn. Mansberk Milfron Načeratice Oblekovice Oleksovice Bantice Hradiště sv. Hipolyta Popice Práče Prosiměřice Bohumilice Dobšice Stošíkovice na Louce Vrbovec Archlebov Dambořice Dražůvky Karlín Mouřínov Násedlovice Nechvalín Nenkovice Ostrovánky Uhřice Lovčice Věteřov Žarošice Ždánice Želetice Bohdalov Březí Budeč Chroustov

188

Platsch Plenkowitz Brenditz Rausenbruck Rudlitz Schakwitz Schattau Schömitz Šeletitz Strželitz Tahswitz Tajadorf Töhstitz Durchlall Winau Znaim Untere Vorst. Maispitz Gross Weskau Wewtschitz Weirowitz Wainitz Žerotitz Žerutek Zuckerhandel Mannsberg Mühlfraun Naschetitz Oblass Olkowitz Panditz Pöltenberg Popitz Pratsch Prossmeritz Pumlitz Tesswitz Tesswitz an der Wiese Urbau Archlebau Damborzitz Dražuwek Charlottenfeld Morein Nadsedlowitz Nechwalin Nenkowitz Ostrowanek Uhržitz Lowtschitz Grohs Wieterczau Ziaroschitz Steinitz Schelletitz Bohdalau Bržezy Butsch Chraustow

Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Znojmo Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Ždánice Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S.

1965 1966 2091 2206 2292 2336 2337 2348 2377 2565 2646 2667 2675 2732 2768 2772 2846 2888 2893 2991 3006 3117 3120 3144                             24 385 498 960 1596 1630 1637 1669 1872 2748 2845 2891 3067 3089 3107 132 208 245 350

717 717 761 799 830 845 847 853 861 929 956 965 970 996 1009 1010 1040 1057 1058 1095 1100 1138 1139 1149                             10 153 196 368 590 604 606 619 687 1002 1040 1058 1120 1127 1135 54 84 98 139

Cikháj Dolní Hamry Hlinné Hodíškov Jámy Kocanda Kotlasy Lhotka Matějov Žďár nad Sázavou Rudolec Najdek Nové Veselí Obyčtov Ostrov n. Osl. Počítky Pokojov Sazomín Sklenné Slavkovice Újezd Vatín Vysoké Zámek Žďár Blučina Bratčice Dolní Kounice Židlochovice Holasice Hrušovany u Brna Unkovice Iváň Němčičky Křepice Kupařovice Ledce Loučka Malešovice Mělčany Měnín Medlov Smolín Moutnice Nové Bránice Nesvačilka Nikolčice Nosislav Odrovice Opatovice Otmarov Pohořelice Popovice Pravlov Přibice Přísnotice Rajhrad Rajhradice

Cikai Frendl Hlinny Hosdischkau Jamny Gottseida Kotlass Lhotka Matejau Saar Stadt Rudoletz deutsch Neudek Wehselly Neu Obicztau Ostrau Potschitek Pokojau Sasomin Sklenny Slawkowitz Augezd Wattin Wisoky Saar Schloss Lautschitz Bratschitz Kanitz Seelowitz Grohs Hollasitz Rohrbach Hunkowitz Eibis Niemtschitz Klein Krepitz Kuprowitz Laatz Lauczka Mahlspitz Mieltschan Mönitz Mödlau Mohleis Mautnitz Branitz Deutsch Neswaczil Nicolschitz Nuslau Odrowitz Oppatowitz Otmarau Pohrlitz Poppowitz Prahlitz Priebitz Priesnotiz Raigern Grohs Raigern Klein

Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Žďár n. S. Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice

366 449 674 695 865 1030 1082 1284 1480 1508 1662 1681 1761 1799 1870 1974 2004 2332 2406 2437 2762 2808 2999 3063 119 183 451 601 706 826 830 849 993 1135 1192 1210 1347 1448 1490 1492 1559 1564 1597 1657 1677 1726 1737 1805 1842 1877 2002 2025 2053 2077 2094 2182 2183

146 177 265 273 336 393 411 481 547 557 616 622 651 663 687 719 730 844 871 881 1006 1023 1097 1118 47 75 178 237 270 319 323 329 378 429 451 458 503 537 550 551 575 578 590 614 621 636 642 665 676 689 728,729 738 747 757 762 789 790

189

Rebešovice Rozářín Rychmanov Sobotovice Syrovice Trboušany Třebomyslice Újezd u Brna Cvrčovice Velké Němčice Vranovice Vojkovice Žabčice Žatčany

Rebeschowitz Rosalienfeld Reichmannsdorf Sobotowitz Serowitz Pausche Trzebomislitz Augezd Urspitz Niemtchitz Grohs Branowitz Woikowitz Schabschitz Satschan

Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice Židlochovice

2209 2273 2309 2458 2641 2687 2693 2758 2786 2848 2969 3031 3037 3045

800 824 835 888 954 976 979 1005 1015 1042 1086 1107 1110 1112

Moravský zemský archiv v Brně, fond D8 Stabilní katastr - Vceňovací operáty sumáře. inv. č.

karton název sumáře

rok vytvoření

3463

1405

patenty, cirkuláře, normy a vyhlášky o katastrech

1765–1885

3468

1409

cenové tarify kultur a produktů

1851–1853

3470

1411

statisticko-topografické výkazy popisů jednotlivých distriktů (okresů) kraje

1846

3471

1412

výkazy ploch a naturální produkce I.

1846

 

1413

výkazy ploch a naturální produkce II.

1846

3472

1414

výkazy konečných výsledků katastrálních odhadů I.

1852

 

1415

výkazy konečných výsledků katastrálních odhadů II.

1852

Moravský zemský archiv v Brně, fond B 14, Moravské místodržitelství - všeobecné oddělení 1786–1918 Moravský zemský archiv v Brně, fond G 82, Hospodářská společnost 1769–1945

190

191

Literatura

FÁBRY, Andrej a kol.: Olejniny. Praha 1992. FALTUS, Jozef: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. Praha 2003.

ALBERT, Eduard: Vývoj živočišné výroby na Moravě v 18. století. Sborník Vysoké školy zemědělské, řada A, Brno 1964, s. 607 - 620. BARTOŠ, Václav: Řepa a její zušlechtění. Praha 1904. BECHANĚ, Miroslav: Základy pěstování máku. Praha 1993. BECHANĚ, Miroslav; KADLEC, Timoteus; VAŠÁK, Jan a kol.: Mák. Praha 2001. BĚLINA, Pavel: K vývoji národohospodářského myšlení v českých zemích od poloviny 17. do konce 18. Století. Folia historica bohemica 10, 1986, s. 467 - 497. BENC, Stanislav: Cukrová repa. Bratislava 1960. BERAN, Zdeněk: Krmivová základna v soustavě českého zemědělství 1750 – 1938. Prameny a studie 11, ČSZM 1978, s. 60. BERANOVÁ, Magdalena; KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010. BERGEN, Johann Christian: Anleitung zur Viehzucht, oder vielmehr zum Futtergewächsbaue und zur Stallfütterung des Rindviehes. Berlin 1810. Blätter für Landwirtschaft und Industrie, 2. Heft, Klagenfurt 1833. BOHUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha 1961. BOOTH, Martin: Konopí: dějiny. Praha 2004. BRUSATTI, Alois: Die wirtschaftliche Entwicklung. WANDRUSZKA, Adam; URBANITSCH, Peter: Habsburgermonarchie 1848 – 1918. Band 1, Wien 1973. BURIAN, H., V.: Brambory (Zemáky). Nauka o rationellém pěstování a vhodném výběru odrůd bramborových k účelům krmným a průmyslovým. Praha 1891. CARAS, Roger A.: Zvířata, která změnila člověka. Praha 1999. ČERNÝ, Václav: Hospodářské instrukce - Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního velkostatku XV. - XIX. století. Praha 1930. ČVANČARA, František: Zemědělská výroba v číslech. Praha 1948. d‘ELVERT, Christian: Zur Oesterreichisten Finanz-Geschichte, mit besonderer Rücksicht auf die böhmischen Länder, Schriften der historisch-statistischen Section der k.k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde 25. Brünn 1881.

FROLEC, Václav: Der Grundriss des Bauernhauses in Mähren und Schlesien in europäischen Kontext. Národopisný věstník československý 8 - 9, 1373 - 1974, s. 2 - 28. FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování fazolu polního, fazolu zahradního a čočky jedlé. Praha 1994. GERŠTOVÁ, Jana: Hospodářská minulost českých zemí I. Období od poloviny 19. století do druhé světové války. Ostrava 1997. HAUBELT, Josef: Zrušení nevolnictví. Významná událost v dějinách našeho lidu. Praha 1981. HOFFMANN, František: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Sušice 1984. HOSNEDL, Václav; HOCHMAN, Miroslav: Základy pěstování hrachu. Praha 1994. von HOHENBRUCK, Arthur: Die Weinproduction in Oesterreich, nach den neuesten statistischen Erhebungen. Wien 1873. JANÁK, Jan: Hospodářský rozmach Moravy 1740 - 1918. Dějiny Moravy 3/1, Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 7, Brno 1999. JANÁK, Jan; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Dějiny správy v Českých zemích do r. 1945. Praha 1996. JANČÁŘ, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Brno 2000. JIRÁSEK, Jiří: Český velkostatek v době evropské „zemědělské revoluce.“ Časopis Matice moravské 86, 1967, s. 80 ad. JUN, Jaromír; NOVÁK, František: Sto let organizovaného českého bramborářství 1908 – 2008. Havlíčkův Brod 2008. KARAS, Jaroslav: Mlynářství I. Obilí, jeho nemoci, plevele, škůdci a zpradování. Praha 1965. KÁRNÍKOVÁ, Ludmila: Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754 – 1914. Praha 1965. KLEČKA, Alois; KUNZ, Emil: Krmná řepa. Praha 1948. KLUN, V. F.: Statistik von Oesterreich – Ungarn. Wien 1876. KNOB, Stanislav: Nástin dějin výroby od pravěku po současnost I. Energetika, zemědělství a průmysl. Ostrava 2009. KODYM, Stanislav: Pěstování cukrové řepy. Praha 1947. KOSAŘ, Jiří: Krmná řepa. Praha 1985.

DEMEK, Jaromír: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČSR. Praha 1987.

KROFTA, Kamil: Dějiny selského stavu. Praha 1949.

DEMEK, Jaromír; NOVÁK, Václav a kol.: Neživá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid. Nová řada sv. 1, Brno 1992.

KŘIVKA, Josef: Hospodaření českého sedláka ze středních Čech ve 2. polovině 19. Století. Praha 1994.

DOKOUPIL, Antonín: Len a jeho význam pro říši Rakouskou a Království české. Chrudim 1887.

KŘIVKA, Josef: Průměrná roční produkce obilovin v Čechách v první polovině 19. Století. Československý časopis historický 31, 1983, s. 378 - 391.

DUMEK, Josef: Zelinářství. Praktická kniha pro každého, návod k zařizování a zdokonalení domácích a zelinářských zahrad a pěstování veškerých druhů zelenin i drobného ovoce, koření a žampionů. Praha 1891.

KŘIVKA, Josef: Skladba osevu zemědělských plodin v poddanských hospodářstvích na roudnickém panství v 18. století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 65 - 84.

ECKERT, Adam; MUNZAR, Josef: Obilniny. Rostliny stébelnaté, moučnaté. Praha 1894.

192

KŘIVKA, Josef: Zadlužení poddanského zemědělství na roudnickém panství v 18. století. Praha 1986.

193

KŘÍŽEK, Václav: Statistika císařství rakouského čili říše Rakousko – uherské. Praha 1872. KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Českých zemích I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994. KUBÁNEK, Vladimír: Konopí a mák (pěstování, výrobky, legislativa). Brno 2008. KUBEC, František: Úvod do zemědělské statistiky. Praha 1917. KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19.století z pohledu oceňovacího operátu. Praha 1983.

MOHL, Antonín: Příspěvky k dějinám cen hospodářských výrobků. České listy hospodářské 1897, s. 60 - 63, 99 - 101, 264 - 266, 326 - 328. MOJŽÍŠ, Bohumír: Len, jeho historie, pěstování, zpracování a užití. Praha 1988. MOUDRÝ, Jan; VLASÁK, Jan: Pšenice špalda (Triticum spelda L.) alternativní plodina. Praha 1996. NORMAN, Jill: Bylinky a koření v kuchyni. Praha 2008. NOVÁK, Daniel: Základy pěstování kukuřice a jednoletých pícnin. Praha 1995.

KUTNAR, František: K otázce názoru na robotu a na selské vlastnictví v době pojosefské. Český časopis historický 38, 1932, s. 561 - 564.

NOVOTNÝ, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových. Praha 1911.

KUTNAR, František: Malé dějiny brambor. Pelhřimov 2005.

OREL, Vítězslav; VERBÍK, Antonín: Program rozvoje vědy na Moravě na počátku 19. Století. Dějiny věd a techniky 18, 1985, s. 149 - 158.

KUTTELVAŠER, Zdeněk; TREJBAL, Jiří; MAŇAS, Jiří: Vývoj zpracování zemědělských produktů I. Prameny a studie Zemědělského muzea 30, 1989. LAHOLA, Josef: Luskoviny. Pěstování a využití. Praha 1990. LOM, František: Historický vývoj osevních ploch plodin v Čechách od roku 1756. Sborník Československé akademie zemědělských věd, Historie a muzejnictví 3, 1957, s. 43 - 48.

PEŠÍK, František: O volském potahu. Agrární kultura: o tradičních formách zemědělského hospodaření a života na vesnice. edd. VÁLKA, Miroslav, Brno 2007, s. 143 - 148. PETR, Jiří a kol.: Hrách a bob. Praha 1973. PETŘÍKOVÁ, Kristína a kol.: Zelenina. Pěstování, ekonomika, prodej. Praha 2006.

LOM, František: Organisace zemědělského podniku před rokem 1848. Zprávy Ústavu zemědělské ekonomiky Vysoké školy zemědělské v Brně, č. 20, Brno 1948.

PITTEROVÁ, Anna: Vývoj základních půdorysných typů tradičního domu na území ČSSR ve světle archeologických pramenů. Český lid 52, 1965, s. 275 - 295.

LOM, František: Přehled dějin zemědělské výroby v českých zemích. Praha 1972.

POKORNÝ, Alois: Naturgeschichte des Pflanzenreiches. Prag 1862.

LOM, František: Soukromá ekonomika v době zemědělských krizí 19. století v Čechách. Praha 1930.

POKORNÝ, Ota: Poznámky k právnímu členění našich zemí zejména v 18. a 19. století, Historická geografie 6, 1971, s. 195 - 204.

LOM, František: Vývoj osevních ploch obilnin a sklizní od 16. století v Čechách. Sborník Československé akademie zemědělských věd 2, 1957, s. 161 - 172.

POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy v Čechách před rokem 1848. Historická geografie 4, 1970, s. 161 - 143.

LOM, František: Vývoj osevních postupů a soustav hospodaření v českých zemích. Metodologická studie. Vědecké práce Zemědělského muzea 13, 1973, 85 - 140.

PRASCH, Vinzenz: Handbuch der Statistik des österreichischen Kaiserstaates. Brünn 1852.

Lom František: Zemědělská krize let 1820tých v Čechách. Praha 1929. LÖSCH, Friedrich: Kräuterbuch. Unsere Heilpflanzen in Wort und Bild. Esslingen u. München, 2. vydání, nedatováno. LOUDIL, Lumír: Vývoj plemenářské práce a chovatelských podmínek v živočišné výrobě v Čechách (období 1750 - 1870) I. část. Vědecké práce Zemědělského muzea 12, 1972, s. 123 - 174.

PRAŽÁK, Vilém: K problematice základních půdorysných typů lidových staveb v Československu. Československá etnografie 6, 1958, s. 331 - 356. PURGART, Richard: Plemenitba, odchov a ošetřování zvířat hospodářských. Praha 1894. RADIMSKÝ, Jiří: Vývoj obyvatelstva na Moravě do r. 1857. Vlastivědný věstník moravský 1, 1946, s. 72 - 110. RADIMSKÝ, Jiří: Vývoj pozemkové držby na Moravě v 17 . 19. století. Slezský sborník 55, 1957, s. 481 - 496.

LUDVÍKOVÁ, Miroslava: Moravské a slezské kroje. Kvaše z roku 1814. Brno, München 2000.

RADIMSKÝ, Jiří: Zemědělská krize před sto lety. Časopis Matice moravské 67, 1948, s. 335- 345.

MACŮREK, Josef: K otázce přechodu od feudalismu ke kapitalismu v zemědělství ve střední Evropě. SPFFBU 1960, řada C 7, s. 307 ad.

RADIMSKÝ, Jiří: Zemědělská statistika Moravy z roku 1797. Vlastivědný věstník moravský 13, 1958, s. 22 - 26.

MAŠEK, František: Pozemkový katastr. Praha 1948.

RODAN, Kamil: Dějiny zemědělství v Rakouském Slezsku v letech 1848 – 1914

MATOUŠEK, Václav: Čechy krásné, Čechy mé. Proměny krajiny Čech v době industriální. Praha 2010.

ROJČÍKOVÁ, Kamila: Obraz zemědělství na jihovýchodní Moravě v první polovině 19. století ve světle Stabilního katastru. Pocta prof. Janu Janákovi k 70. narozeninám, edd: CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří, Brno 2002, s. 218 - 228.

MAUR, Eduard: K demografickým aspektům tzv. druhého nevolnictví. Historická demografie 8, 1983, s. 7 - 43. MAUR, Eduard: Vývojové etapy českého velkostatku v období přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Historická demografie 8, 1983, s. 7 - 43. MAUR, Eduard; HORSKÁ, Pavla: Zemědělské obyvatelstvo v českých zemích v 17. - 19. Století. Historická demografie 10, 1986, s. 177 - 190.

194

ROJČÍKOVÁ – SVOBODOVÁ, Kamila: Obraz zemědělství na Slavkovsku, Ždánicku a Bučovicku ve světle stabilního katastru. Vyškovský sborník 2002, s. 100 - 109. RUMAN, Michal: Konopí: staronový přítel člověka. Chvaleč 2008. RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství v českých zemích. Z fotoarchívu Národního zemědělského muzea Praha. Praha 2010.

195

RYBÁČEK, Václav: Brambory. Praha 1988.

SUCHÁNEK, František: Koza a její chov. Praha 1897.

RYBÁČEK, Václav: Cukrovka. Praha 1985.

TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. JÍLEK, František (ed.), Studie o technice v českých zemích 1800 1918 I. Praha 1983, s. 29 - 89.

ŘÍHA, Oldřich: Hospodářský a sociálně politický vývoj Československa 1790 – 1945. Praha 1946. SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik 1750 - 1918. Hoffmann, Alfred; MATIS, Herbert (ed.), Wirtschafts- und Sozialstatistik Österreich - Ungarns II. Wien 1978. SEDLÁČEK, August: O starém rozdělení Moravy na kraje. Časopis Matice moravské 15, 1891, s. 18 nn., 196 nn., 298 nn. SEMOTÁNOVÁ, Eva: Historická geografie českých zemí. Praha 1998. SCHNABEL, Georg Norbert: Tafeln zur Statistik von Böhmen. Eine Sammlungtabellarischer Übersichten der Areal- und Bevölkerungs-, der Industrie- und Cultruverhältnisse Bohmens, nach ihrem neusten Zustande. Prag 1848. SCHWOY, Franz Joseph: Topographische Schilderung des Markgraftum Mähren 1 – 3. Prag Leipzig - Wien 1786 - 1794. SRB, Vladimír: Dvě stě let statistiky přirozené měny obyvatelstva v českých zemích (1785 - 1985). Historická demografie 9, 1985, s. 9 - 88. STELLNER, František: Hospodářské dějiny (16. - 20. století). Praha 2006. SVOBODOVÁ, Kamila: Pěstování brambor na jižní Moravě v polovině 19. století. Jižní Morava 45, sv. 48, 2009, s. 221 - 228. SVOBODOVÁ, Kamila: Vinice na jihovýchodní Moravě v 17. - 19. století. Vlastivědný věstník moravský 32, 2010, s. 60 - 65. SVOBODOVÁ, Kamila: Vinice na jihovýchodní Moravě v polovině 19. Století. Jižní Morava 44, sv. 47, 2008. s. 222 - 225. ŠAFRÁNEK, Karel: Chov koz. Chrudim 1899.

TEPLÝ, František: Příspěvky k dějinám českého zemědělství. Praha 1926. VÁCLAVÍK, Alois: Luhačovské Zálesí. Příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Luhačovice 1930. Der vermehrte und viel verbesserte sorgfältige Haushalter oder grundliche Anleitung zum Garten- Bau, Osnabrück 1677. VILIKOVSKÝ, Václav: Dějiny zemědělského průmyslu v Československu od nejstarších dob až do vypuknutí světové krise hospodářské. Praha 1936. VONDRUŠKA, Vlastimil: Problematika homogennosti zemědělských výrobních oblastí v Čechách v 1. polovině 19. st. Hospodářské dějiny 12, 1984, s. 379 - 401. VONDRUŠKA, Vlastimil: Vliv přírodních podmínek na základní orientaci rustikálního zemědělství v Čechách v 1. polovině 19. století. Československý časopis historický 32, 1984, s. 78 - 103. VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 1781 - 1848. Hospodářské dějiny 17, 1989, s. 7 - 69. VONDRUŠKA, Vlastimil: Zemědělská revoluce na rustikálu v 1. polovině 19. století, Sborník historický 31, 1985, s. 83 - 140. WEEBER, Heinrich Caesar: Das Markgrafthum Mähren nach seinen landwirtschaftlichen Verhältnissen im weiteren Sinne. statistisch skiziert, Brünn, 1873. WEEBER, Heinrich Caesar: Der Grossgrundbesitz und die Naturalproduction von Mähren und oest. Schlesien. Brünn 1877.

ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru země Moravskoslezské. strojopis, Brno 1918.

WEEBER, Heinrich Caesar: Die Landgütter Mährens und Schlesiens nach ihren resp. Besitzern und Culturspfächen, Brünn 1857.

ŠMELHAUS, Vratislav: Výrobní situace velkostatkového i selského hospodářství v českých zemích ve 30. a 40. letech 19. století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 149 - 176.

WEEBER, Heinrich Caesar: Die Landtäflichen und Lehen-Güter im Markgrafthum Mähren und Herzogthum Schlesien. Brünn 1864.

ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje zemědělství v Českých zemích v období 1750 – 1850. Vědecké práce Zemědělského muzea 19, 1979, s. 37 - 62.

WESSELY, Joseph: Österreichs Grundsteuer – Kataster. Wien 1865.

ŠOUŠA, Jiří: Ke zpracování zemědělských dějin let 1848 – 1918. Vědecké práce NZM 30, Praha 1993 (vyšlo 1995), s. 183 - 196. ŠŤÁHEL, Pavel: Jak se žilo a hospodařilo na Horňácku. O zemědělství neboli sedlačině, zejména v Javorníku a v Nové Lhotě. Agrární kultura: o tradičních formách zemědělského hospodaření a života na vesnice, edd. VÁLKA, Miroslav, Brno 2007, s. 149 - 216. ŠTAUD, Jindřich: Základy pěstování přadného a olejného lnu. Praha 1997. STEINBRÜCK, Karl a kol.: Handbuch der gesamten Landwirtschaft. Teil III. Acker- und Pflanzenbau. Hannover 1908. STEINBRÜCK, Karl a kol.: Handbuch der gesamten Landwirtschaft. Teil IV. Tierzucht. Hannover 1908.

WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert IIl, Znaimer Kreis, Brünn 1837. WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert Vl, Iglauer Kreis und mährische Enklavuren. Brünn 1842. ZAVADIL, Slavomír: Nejstarší odrůdy cukrovky a přehled vývoje ve šlechtění řepy. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 125 - 148. ZAVADIL, Slavomír: Z počátků pěstování řepy v českých zemích. Vědecké práce Zemědělského muzea 18, 1979, s. 103 - 142. Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, Čtrnáctý díl. Kartel Kraj, Praha 1998.

ŠTĚPÁN, Luděk: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách (historie a technika vodních a větrných mlýnů, hamrů, pil, valch, olejen, stoup) I. Praha 2000; II, Praha 2008. ŠTĚPÁNEK, Ladislav: Ustájení hospodářských zvířat v rolnických usedlostech Čech, Vědecké práce zemědělského muzea 18, 1978, s. 195 - 215.

196

197

Zemědělství na jižní a jihovýchodní Moravě v polovině 19. století ve světle stabilního katastru Autor: Mgr. Kamila Svobodová, Ph.D. Odborná oponentura: Doc. PhDr. Bohumír Smutný, Dr. Jazyková korektura: Bc. Eva Halanová Grafická úprava: Petr Liška

Tisk Národní zemědělské muzeum Praha, 2014 ISBN 978-80-86874-48-7 198

199

200