Říšské desky zemské Zákoník platící pro Východní provincie, Západní teriroria a Gelenské země coby správní oblasti Říše a také platící na území protektorátních ostrovních celků patřících Asturskému království.
1
Říšské desky zemské jsou výsostným zákoníkem platícím na území Východních provincií, Západních teritorií, Gelenských zemí a protektorátních ostrovních celcích spadajících pod správu Nejvyššího zemského úřadu a jemu podřízených královských vykonavatelů. Vydavatelem zákoníku je královský Kancléř a Královská říšská kancelář. Zákoník byl vyhlášen za platný Místokrálem a Vysokou radou pod majestátní záštitou Jeho královské Milosti Arnulfa I., vládce Asturské říše. Tento zákoník jsou nuceni respektovat všichni obyvatelé ţijící na jmenovaných územních celcích Asturské říše. Dle tohoto zákoníku se musí řídit všichni šlechtici, královští úředníci a správci, včetně církevních představitelů. Na dodrţování zákoníku a jím ustanovených zákonů dohlíţí síť soudů a Nejvyšší zemský úřad spravující výše uvedené územní celky Říše prostřednictvím správních úředníků a Místokrále, který v rámci pravomocí, jemu darovaných rukou královskou, jmenovaný úřad zastupuje.
2
Ustanovení prvé o základních právech a povinnostech Kaţdý je způsobilý mít práva. Základní práva jsou tímto výsostným zákoníkem zaručena všem obyvatelům daných územních celků království, bez rozdílu původu, společenského postavení, pohlaví a náboţenského vyznání v rámci povolených náboţenství vykonávaných na území Říše. Kaţdý má právo na ţivot. Nikdo nesmí být zbaven ţivota nezákonně. Kaţdý má právo vlastnit majetek a dědit jej. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnictví je moţné ve veřejném zájmu a to na základě neodvolatelného rozhodnutí královských vyšších soudů, Nejvyššího zemského úřadu nebo Místokrále. Kaţdý je povinen platit poplatky soudní či úřednické, daně a berně, a to dle svého postavení ve společnosti a majetku. Kaţdý má právo vlastnit a nosit zbraň. Osobní svoboda je zaručena. Nikdo nesmí být zadrţen nelegálně. Otroctví se zakazuje. Kaţdý má právo na spravedlivý soudní proces. Nikdo nesmí být odsouzen a potrestán jinak, neţ na základě zákona a jinak neţ příslušným soudním orgánem, či pověřenou osobou zastupující soud, případně státní úřad. Krevní msta je zakázána. Svoboda myšlení, svědomí a náboţenského vyznání v rámci povolených náboţenství a uměleckého projevu je zaručena. Nikdo nesmí způsobit výkonem svých základních práv a povinností ujmu jinému. V případě sporu rozhodují nestranné soudy a jejich soudci. Kaţdý je povinen poslušnosti Říši, královskému Majestátu a správním úřadům, včetně jejich úředních vykonavatelů. Ustanovení druhé o právech a povinnostech občanských, měšťanských a šlechtických Občan Občanem se rozumí kaţdý ţijící obyvatel na územních celcích Říše, které spadají pod právní svrchovanost výsostného zákoníku a to bez rozdílu původu, společenského postavení, pohlaví a náboţenského vyznání v rámci povolených náboţenství vykonávaných na území Asturského království. Kaţdý občan si můţe zakoupit měšťanská práva u osoby k tomu pověřené. Pověřenou osobou se maje na mysli tři nejvyšše postavení úředníci městské správy královského města Cronberg. Jedná se o královského Místodrţícího, místního Fojta a protektorátního zástupce města jmenovaného Místodrţitelem. Občan smí vlastnit dům v chudinské čtvrti. Občan je povinnen platit poplatky, daně a berně, jenţ jsou vhodně nastavené k jeho společenskému postavení. Práva občanská při přechodu na vyšší společenskou úroveň nepozbývají platnosti.
3
Měšťan Kaţdý, kdoţ si zakoupí práva měšťanská má právo se nazývati měšťanem daného města. Měšťan má právo audience, které lze uplatnit u správních úřadů města Cronberg a jeho vládců. Měšťan má právo vstupu do knihovny. Měšťan můţe podnikat v rámci řemesel, kterým rozumí či můţe podnikat v podobě bankovních investic do královského majetku a výdělečných obchodních záleţitostí. Měšťan má právo na úrokové bankovní půjčky a právo vyuţívat sluţeb banky. Měšťan má právo uţívat veřejných sluţeb, které poskytují městské úřady a jiné státní či nestátní orgány. Měšťan smí vlastnit dům v měšťanské čtvrti. Měšťan má právo poţádat vládce města potaţmo jeho vládnoucího správce o udělení šlechtického titulu, včetně výsad se šlechtickým titulem spojenými. Měšťan má povinnost vstoupit do domobrany, která brání město v případě jeho napadení. Měšťan má povinnost platit poplatky, daně a berně, jenţ jsou vhodně nastavené k jeho společenskému postavení. Práva a povinnosti měšťana při přechodu na vyšší společenskou úroveň nepozbývají platnosti. Šlechtic Šlechtic je nejváţenějším obyvatelem na území města Cronberg a na území spadající pod svrchovanost výsostného zákoníku, a proto je nutné takto k šlechticům přistupovat. Šlechtické postavení je děleno na vysokou a nízkou šlechtu, včetně jednotlivých šlechtických titulů. Na území královského města Cronberg však nesmí být šlechticů s vysokým šlechtickým titulem více neţ sedum, aby nedošlo ke zneuváţení šlechtických titulů vysoké šlechty. Na území města, taktéţ nesmí být více neţ patnáct drţitelů nízkého šlechtického titulu, aby právě i zde nedošlo k zneváţení šlechtického postavení ve společnosti. Šlechtic se smí ucházet o správní úřady. Šlechtic smí poţádat správce státní pokladny o půjčku bez úroků se splatností závislou na dohodě. Pří této půjče se však šlechtic zavazuje svým majetkem, případně svým šlechtickým titulem, ţe částku dle dohody včas splatí. Šlechtic smí při mimořádné zadluţenosti poţádat o odklad daňových a berních plateb na příští období. Při jakémkoliv důleţitém hlasování v mimořádných politických situací má hlas vysoce postaveného šlechtice váhu dvou hlasů na konšelské radě svolané Místodrţitelem královského města, včetně těch, kteří nevykonávají ţádnou správní a úřední funkci.
4
Šlechtic má povinnost dbát o blaho lidu a města. Vysoce postavený šlechtic nesmí být podroben právu útrpnému, nebyl-li zbaven svého šlechtického titulu Vysokou radou na základě říšského zákonu. Šlechtic s nízkým šlechtickým titulem taktéţ nemůţe být podroben právu útrpnému, nebyl-li zbaven svého titulu Říšským soudem. Šlechtic je povinen platit poplatky, daně a berně, jenţ jsou vhodně nastavené k jeho společenskému postavení. Šlechtic smí vlastnit nemovitost v šlechtické čtvrti města. Šlechtic je povinen vojensky podpořit královskou moc Jeho samotné Královské Milosti, případně královskou moc, kterou zastupují královské úřady a královští úředníci na daném území spadající pod správu a pravomoce dotyčných úřadů. Nemá-li šlechtic k dispozici vojáky či ozbrojenou druţinu je povinen královské zájmy podpořit sám osobně vlastním mečem. Ustanovení třetí o vládnoucí byrokratické správě královského města Cronberg Moc správní Královský místodržící Je skrze Místokrále jmenovaným vládcem města a podřízeným Nejvyššímu zemskému úřadu. Jedná se o nejvyšší městský správní post, který můţe zastupovat pouze osoba jmenovaná Králem a Místokrálem. Zpravidla tento post zastupuje vysoce postavený šlechtic. Post místodrţícího v rámci kolonizované provincie není dědičný, ale doţivotní. Místodrţící na základě svého úřadu, moci a vůle jmenuje do úřadů niţší správní úředníky spravující město v rámci městského správního aparátu. Ale jak je do daných úřadů jmenuje, tak je můţe i stejně odvolat, ovšem za souhlasu královského inspektora, který jako jediný můţe zasáhnout do vládní a správní moci místodrţícího. Místodrţící tituluje šlechtice a případně je jmenuje do správních úřadů. Místodrţící je soudcem královského soudu, který soudí pouze šlechtice, úředníky a osoby osobně svobodné. Místodrţící je chráněn diplomatickou imunitou a privilegiem Říšského zákona, neboť zastupuje coby diplomat královské zájmy Koruny a Říše. Jediný soud, před kterým místodrţící můţe být souzen je pouze říšský soud, kde soudní tribunál je sloţen z krále, místokrále a královského kancléře. Místodrţící má nárok na ochranu městské gardy, případně na pořízení vlastní tělesné stráţe, ovšem tu je povinen platit ze svých zdrojů, nikoliv z finančních zdrojů státu nebo města. Můţe vyhlásit stanné právo. Post místodrţícího je vykonáván s nárokem na odměnu. Daná osoba vykonávající tento úřad je osvobozena od placení městských daní a berní, krom berní státních. Nemá brannou povinnost. Je jedním z výběrčích daní. Královský místodrţící má plné právo jmenovat vlastního zástupce, který místodrţícího zastupuje po tu dobu, co místodrţící není přítomen ve městě. Jedná se o pomocný úřední post, jenţ je vykonáván Protektorátním zástupcem města. Tento místodrţícím jmenovaný zmocněnec přebírá veškeré pravomoce a povinnosti královského místodrţícího po dobu jeho nepřítomnosti ve městě. S příchodem místodrţícího do města tento úřední post zaniká na základě vyšší úřední moci svěřené do rukou místodrţícího.
5
Konšelská rada Je správní rada města. V radě jsou tři konšelé, ale jejich řady se mohou rozšířit na základě doporučení místodrţícího a získání minimálně šlechtického titulu na úrovni svobodného pána. Konšelská rada navrhuje zákony, vyhlášky, výši daní, berní, pokut a poplatků, ovšem návrh rady lze povaţovat za platný, teprve tehdy, je-li schválen místodrţícím. Konšelé zastupují zájmy města a jeho obyvatel. Rada konšelů je usnášení schopná v navrhování a hlasování pouze v plném počtu. Konšelé jsou však odvolatelní ze svého úřadu a lze je nahradit. Místodrţící jmenuje nové konšele na základního vlastního rozhodnutí nebo doporučení královského inspektora. Konšelé mají brannou povinnost a také mají nárok na odměnu v rámci vykonávání úřadu. V radě je městský fojt, který zastupuje město a jeho obyvatele, které můţe soudit v rámci městského soudu. Současně fojt je kontrolorem městských institucí, podnikatelských objektů a cechů. Ne však těch, které vlastní stát. Ty jsou pod kontrolou úřadu správce pokladny. Fojt jako kontrolor má právo v rámci své činnosti nahlíţet do písemností kontrolovaných institucí a cechů. Má nárok na ochranu městské gardy. Vybírá daně. Dále v konšelské radě je biskup místní církve a mág magické univerzity, kteří v rámci městské správy zastupují své frakce a takto se podílejí na správě města. Biskup a mág coby nejvyšší představitelé svých frakcí mají nárok na místo v konšelské radě. Správce pokladny Stará se o veškeré finanční záleţitosti města. Taktéţ vybírá daně, berně, správní poplatky a pokuty. Je pod ochranou královského inspektora. Správce pokladny je post, který je často spojován s úřadem místodrţícího. Správce podává hlášení královským úřadům o hospodaření města. Přes tento post se město můţe zadluţit. Správce pokladny je také správním úředníkem hospodářské politiky města, správcem státního majetku a státních institucí. Vyplácí platy úředníkům a ţold vojákům. Moc vojenská Vrchní velitel městské posádky Je nejvyšším městským velitelem městské stráţe a domobrany chránící královskou kolonizovanou provincii. Řídí odvody, v případě vyhlášení stanného práva nebo válečného stavu pověřuje osoby jeho výkonem. Má moc propůjčenou královským místodrţícím vykonávat soudní řízení v rámci vojenského soudu a vybírat daně ve prospěch města. Je-li vyhlášeno stanné právo, tak vojenský soud přebírá s okamţitou platností veškerá práva a povinnosti ostatních soudů, neboť činnost nevojenských soudů je pozastavena. Včetně všech ostatních nevojenských institucí nestátního charakteru. V průběhu vyhlášeného stanného práva je také pozastavena činnost správního aparátu, neboť veškeré závazky přebírá moc vojenská. V průběhu stanného práva státní a správní moc na území regionálního významu zastupují pouze místodrţící, královský inspektor a správce pokladny. Vrchní velitel se přímo zodpovídá místodrţícímu a inspektorovi. Vrchní velitel je ze svého postu kdykoliv odvolatelný, ovšem odvolání platí, jen tehdy, jsou-li zajedno oba nejvýše postavení úředníci. Tedy místodrţící a královský inspektor.
6
Zvláštní úřední statut Královský inspektor Je státním zmocněncem královského Majestátu jmenovaným úřadem Královského prokurátora a také je čestným představitelem města. Má právo, stejně jako královský místodrţící, jednat jménem města v rámci diplomacie. Má právo se zúčastnit zasedání konšelské rady a být přítomen u jednotlivých soudů jako státní kontrolní orgán. Má právo veta proti návrhům zákonů ze strany konšelů města. Nevyuţije-li tohoto práva, má se za to, ţe rozhodnutí konšelů schvaluje a navrhovaný zákon můţe být připuštěn ke schválení, které provádí místodrţící. Královský inspektor je jmenován do své funkce po dobu určitou a to samotným králem prostřednictvím úřadu Královského prokurátora. Ve své funkci setrvává do splnění státních zájmů královské Koruny, nebo do odvolání panovníkem, královským prokurátorem, případně jiným královským úřadem maje ve svých pravomocí královský výnos o odvolávání královských inspektorů. Současně tento úřední statut s plnou právní mocí zaniká smrtí inspektora, případně jeho vlastním dobrovolným odstoupením z funkce. Město a jeho správní moc má finanční závazky vůči královskému inspektorovi, které musí plnit. Ustanovení čtvrté o moci soudní a soudech Moc soudní je vykonávána soudci, jenţ zastupují dané úřední funkce, které soudcům umoţňují moc soudní uplatnit. Soudy jsou ze zákona určeného výsostným zákoníkem kontrolovány královským inspektorem, který má zajistit nezávislost moci soudní a tak dohlédnout na to, ţe daná soudní řízení nebyla zmanipulována nebo ovlivněna jiným mimosoudním vlivem. Jmenujme například zastrašování soudců nebo snahu je zkorumpovat. V rámci zákona je ustanoveno, ţe inspektor zasahuje do soudního řízení jen tehdy, má-li váţná podezření o moţném ovlivňování daného soudního řízení. Soudy je také moţné kontrolovat prostřednictvím královských úředníků, kteří jsou titulování jako zmocněnci říše. Na území Asturského království, včetně území spadající pod svrchovanost tohoto zákoníku, jsou uplatňovány tyto soudní úřady soudící jednotlivé skupiny obyvatel Říše. Jedná se o tyto soudy: Říšský soud Je to soud s nejvyššími pravomocemi, kde nejvyšším soudcem je panovník Asturského království. Dalšími soudci jsou místokrál a královský kancléř, jenţ spolu s králem tvoří soudní tribunál tohoto soudu. Říšský soud je schopen vykonávat svou moc soudní na celém území Asturského království a to prostřednictvím vlastních soudních úředníků, kteří plní vůli soudního tribunálu. Říšský soud je nejvyšší soudní instancí na území Říše ovšem platící jen pro vyšší společenské vrsty obyvatelstva ţíjícího na území království. Říšský soud je určen pro královské úředníky, šlechtu, královský majetek v podobě královských měst a různých společností v majetku státu, včetně i těch obchodních společností, které mají velký vliv na ekonomický potenciál Asturské říše a nejsou v majetku krále a státu. Tento soud odebírá nízské šlechtické tituly. Vysoké šlechtické tituly má pracomoc odebírat Vysoká rada na základě Říšského zákona, jehoţ tvůrcem je soudní tribunál Říšského soudu. Rozhodnutí tohoto soudu je nezvratné s okamţitou právní a výkonnou pravomocí. 7
Soud královský Tento typ soudu zastupuje moc královskou. Pobočky královského soudu se objevují ve všech významných městech království, nebo tam, kde je zapotřebí upevnit moc krále Asturské říše. Soudcem těchto poboček královského soudu zpravidla bývá v rámci svého úřadu místodrţící daného města, případně dané lokality. Tento soud je určen pro vysoko postavené královské úředníky, úředníky města a šlechtu. Tento soud vydává zatykače na společensky výše postavené osoby. Královský soud řeší šlechtické spory ohledně majetku. Tento soud velmi úzce spolupracuje s Říšským soudem. Soud městský Zastupuje moc soudní pro jednotlivá města v království. Soudcem tohoto soudu je jen a pouze fojt daného města, nebo rychtář, jehoţ úřad se objevuje ve městech v majetku krále, královské Komory, případně ve městech mající zvláštní status. Tento soud vydává zatykače na společensky níţe postavené osoby. U tohoto druhu soudu se nelze odvolat, protoţe neexistuje vyšší soudní odvolávací instance. Menší města a vesnice, které tento druh soudního orgánu na svém území nemají, tak spadají pod jednotlivé soudní obvody městských soudů nacházejících se ve větších městech. Soudní obvody byly ustanoveny Nejvyšším zemským úřadem. Církevní soudy Církevní soudnictví je tvořeno ze sítí církevních soudců, dle pravomocí církevních představitelů, kteří na základě církevní hierarchie vlastní v rámci svých církevních úřadů i pravomoce soudního charakteru. Nejvyšším soudcem církevního soudu je Hlava církve, neboli nejvyšší představitel církevní instituce působící na území Asturské říše. Tím je arcibiskup. Dalšími soudci jsou jednotliví biskupové zastupující Hlavu církve na území Říše v rámci větších správní územních celků. Soudy tohoto druhu se vztahují v rámci svých soudních pravomocí pouze na církevní představitele a členy církevních řádů. Do záleţitostí těchto soudů moc světská nemá právo zasahovat, tak jako moc církevní nemůţe zasahovat do záleţitostí soudů světských. Je však moţné uplatnit soudní spolupráci, na základě společného jednání o moţném vydání ţádaných osob, o které mají zájmy soudy světské, nebo soudy církevní a jsou dotyčné osoby pod ochranou daných orgánů úřední povahy v rámci moci církevní, případně moci světské. Sídlem církevních soudů jsou sídla církevních představitelů s pravomocemi soudního charakteru. Především se jedná o významná města na území říše, s tím ţe se nerozlišuje, je-li město v majetku představitelů moci světské nebo moci církevní. U soudů církevních se můţe daný církevní představitel odvolat k vyšší soudní instanci. Tou nejvyšší odvolávací soudní instancí je nejvyšší soudní církevní představitel, tedy Hlava církve sídlící v Thermonu.
8
Vojenský soud (válečný soud) Soudcem vojenského soudu je vţdy nejvyšší vojenský představitel na území, kde se nachází větší vojenský útvar nebo vojenský objekt. Spolusoudcem zpravidla bývá druhý nejvýše postavený vojenský činitel. Soud je prováděn jen tehdy, není-li vykonán rozkaz, který byl vydán vyšším vojenským představitelem nebo královskými úřady, které tlumočí rozkazy vysoce postavených královských úředníků zastupujících krále a jeho vůli, případně nejvyšších vojenských představitelů v Říši. U soudu tohoto druhu se mohou nacházet i spolusoudci, kteří jen podávají návrhy soudci vojenského soudu. Soud však lze uplatnit i bez spolusoudců, kteří netvoří soudní tribunál, takţe jejich účast u soudu není podmínkou pro řízení soudního líčení vojenského soudu. Při vyhlášení stanného práva je městská správní a soudní moc pozastavena, protoţe soud vojenský a jeho činitelé přebírají veškeré závazky, práva a povinnosti ostatních nevojenských soudů, včetně všech nevojenských úřadů a institucí nestátního charakteru. Krom Asturské královské a zemské obchodní společnosti, která je státním majetkem ve správě pánů z Rottalu. V průběhu stanného práva je také pozastavena veškerá činnost městského správního aparátu, s tím ţe moc správní ve městě zastupují pouze místodrţící, královský inspektor a správce pokladny. Konšelská rada je v rámci stanného práva rozpuštěna. Vojenský soud je orgán, který uplatňuje právo vojenské a moc vojenskou. Soudce Soudce je osoba pověřena k tomu, aby způsobem zákona stanoveným poskytovala ochranu právům. Soudce daného soudu můţe za řádného stavu rozhodnout o vině a trestu, který je navrhován soudním tribunálem nebo spolusoudcem. Soudcem bývá ta osoba, která zastupuje daný úřad, jehoţ pravomoce jsou rozšířené o pravomoce soudní. Soudce je při svém rozhodování vázán pouze zákonem. Soudce je jmenován v rámci daného úřadu s rozšířenými soudními pravomocemi. Z úřadu můţe být odvolán na základě navrhu Místodrţitele nebo vyšších královských úřadů a následovném hlasování konšelské rady.
9
Ustanovení páté o právu procesním Právo městské stráže Úkolem městské stráţe je dbát o veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek. Městská stráţ má právo a povinnost podezřelé osoby zadrţet na dobu nezbytně nutnou, případně prohledat a odzbrojit. Pokud je zdrţen měšťan, musí mu být sděleno obvinění, případné podezření představitelem městského soudu. Zadrţet šlechtice nebo královské úředníky je moţné pouze na základě vydaného a podepsaného zatykače představitelem říšského nebo královského soudu. Městská stráţ má právo a povinnost zabavit věci nepovolené, podezřelé věci nebo předměty doličné. Na základě vydání příkazu světských soudů má městská stráţ povinnost provést konfiskaci majetku. Trestní proces Trestní řízení je zahájeno dotyčnými soudy po podání trestního oznámení. Kdokoliv má podezření na spáchání trestného činu, musí to oznámit městské stráţe a příslušným soudcům daných soudů. Pokud se stane zločin, městská stráţ má povinnost ho prošetřit. Výsledek šetření potom musí stráţ oznámit dotyčnému soudu. Pokud je znám údajný pachatel, soud s ním zahájí proces a vznese obţalobu. V rámci procesu má městská stráţ povinnost údajného pachatele zadrţet a vyslechnout. K výslechu lze uplatnit práva útrpného, ale za dozoru a účasti soudce daného soudu, který trestní proces vede. Po nashromáţdění důkazů a usnesení nezávislých soudců daného soudu, v rámci procesu soudci vynesou rozsudek. Proti rozsudku se však lze odvolat pouze u soudů s odvolávací vyšší soudní instancí. Jinak se odvolat nelze. Po následovném vynesení právoplatného rozsudku o trestu provede městská stráţ nebo kat exekuci. Kaţdý měšťan a šlechtic má právo se obhájit. Právo útrpné je dovoleno pouţívat v společensky rozumné míře dle závaţnosti trestného činu. Šlechtic mu nemůţe být vystaven. Kaţdý, kdoţ je předvolán k soudu, má povinnost se dostavit k soudu jako svědek. Svědek má povinnost mluvit pravdu a nic nezatajovat, v opačném případě se jedná o trestný čin křivé výpovědi. Pokud je soudce ve věci osobně zainteresovaný a hrozí moţnost ohroţení nestrannosti, tak ze zákona je nutné soudní líčení zastavit soudní kontrolou. Poté je k danému soudnímu řízení povolán nový soudce daného soudu, který soudní proces vede. Náklady řízení a poplatky vybírají úředníci, jenţ disponují výběrčími pravomocemi. Přestupky Přestupky vyšetřuje městská stráţ, která zahajuje přestupkové řízení, vznáší obvinění a uděluje pokuty a sankce, případně jiné opatření. Nelze se odvolat. Pokuty a sankce se platí úředníkům s výběrčími pravomocemi. Pokud dotyčná osoba nemá na zaplacení, tak rozhoduje Fojt o moţném odčinění. Tím tedy můţe být konfiskace majetku dotyčné osoby ve prospěch města, nucené práce v dolech a jiné moţnosti odčinění. Odvody daní a berní Výšku daní a berní a termíny splatnosti vyhlašuje Místodrţící města, nebo jím pověřený městský úřední činitel. Daně a berně se platí neprodleně bez zbytečného odkladu úředníkům, jenţ disponují výběrčími pravomocemi.
10
Civilní proces Pokud obyvatelé mají mezi sebou spory soukromého charakteru, mají se snaţit vyřešit věci smírem, tedy mimosoudní cestou. Jestliţe není takovéto řešení moţné, tak je moţné se obrátit v rámci svého společenského postavení k dotyčným soudům. Pro civilní procesy má však nejblíţe soud městský. Soud, ze zákona, je povinován vyslechnout obě se soudící strany a nezávisle rozhodnout. Pro vyšetření sporu můţe soud vydat příkaz pro zajištění důkazů, nebo vyslechnout svědky navrhované soudícími se stranami. Pokud se soudu zdá věc málo jasná, vyzve strany k doplnění daných informací. V rámci civilních procesů se nelze odvolat proti soudnímu rozhodnutí, s tím ţe se strany zavazují soudnímu rozhodnutí plně podřídit. Obě soudící se strany musí před zahájením řízení zaplatit soudní poplatky, z kterých jde polovina dotyčnému soudci a polovina druhá do státní pokladny. Výši poplatku rozhoduje soudce dle povahy sporu. Strana, která spor vyhrála, má právo poţadovat po druhé straně, jenţ se sporu účastnila, zaplacení všech nákladů soudního řízení. Ustanovení šesté o vztazích moci duchovní v zastoupení církve a moci světské v zastoupení královské a městské správy v rámci zákoníku Na základě ustavení Zákoníku vydaného pro Východní provincie, Západní teriroria, Gelenské země a protektorátní územní celky získává Církev a její náboţenství jistá postavení a privilegia, díky svému vlivu a moci v Říši, neboť toto náboţenství patří mezi nejrozšířenější. V rámci vymezení moci propůjčené Církví tímto zákoníkem, má Církev a její představitelé právo vyuţívat tato privilegia a plnit své závazky vůči Králi a jeho představitelům zastupujícím královskou moc. Zákoník je zprostředkovatelem mezi mocí světskou a církevní, který moc církevní začleňuje do moci světské v rámci vzájemné podpory a zájmů správy nad území, která spadají pod svrchovanost tohoto zákoníku vydaného nejvyššími královskými úředníky a potvrzeného panovníkem Asturské říše i arcibiskukem církevní instituce. Privilegium odpustků Toto privilegium mohou pouţívat vysoce postavení církevní představitelé, ale pod kontrolou královské moci, která prostřednictvím svých úřadů dané privilegium na svých území toleruje. Veškeré obyvatelstvo si můţe odpustky koupit a tak se vykoupit ze hříchu po stránce duchovní. Po stránce světské lze zakoupením odpustků od sebe odvrátit ty nejpřísnější tresty světských soudů. Kaţdý totiţ, kdoţ zakoupí si odpustky, dává najevo, ţe lituje svých hříchů a zločinů. Soudy tuhle záleţitost berou v potaz. Privilegium desátků Toto privilegium v Říši mohou uplatnit arcibiskup a jemu podřízení církevní předstvitelé. Výběr desátků bývá uskutečňován pod kontrolou královských činitelů a jejich úřadů prostřednictvím královských výběrčích daní, kteří zároveň vybírají desátky od obyvatelstva a institucí mimo státní vliv pro Církev. Privilegium desátků nelze uplatnit vůči královskému Majestátu a jeho majetku. Z desátků, které Církev získá je povinna odevzdat jednu desetinu královským úřadům. Privilegium obřadů Církví a jejím představitelům v církevní hierarchii je povoleno provádět veškeré obřady v cirkevních svatostáncích na výsostném území, které spadá od kontrolu královské moci. Danými obřady se má na mysli – bohosluţby, svěcení, křtění, poţehnání, svatby, pohřby a církevně-královské obřady.
11
Privilegium královské podpory Církevní majetek je pod ochranou královského Majestátu a královských úřadů, včetně jejich nejvyšších královských činitelů, kteří jsou povinni brát v potaz tohle královské privilegium. Církev od Říše a královské moci měsíčně dostává tzv. „Přídělné“ v určité hodnotě grošové měny ve zlatě. Privilegium vlastních vojenských sil Tím to privilegiem se potvrzuje, ţe Církev můţe mít k dispozici vlastní vojenské zázemí, které si však bude financovat sama. Dané vojenské církevní síly však nesmí na výsostném území, které je pod královským patronátem, kontrolou královských úřadů a říšského zákoníku, překročit stavy světských ozbrojených sil patřících Králi a úřadům, šlechticům či Asturské královské a zemské obchodní společnosti. Církev má povinnost při kritických situacích, při ohroţení říšských zájmů a při vyhlášení stanného práva své ozbrojené vojenské a řádové síly poskytnout královským úřadům jako vojenskou podporu v zájmu míru na daném území. Privilegium správy městské knihovny Na základě tohoto privilegia mají církevní kruhy na území města Cronberg právo a povinnost spravovat městskou knihovnu. Nadále jim je povoleno se zdrţovati v knihovně, jak dlouho budou chtít, aniţ by musely platit knihovní poplatky. Toto privilegium se však nevztahuje na státní neveřejnou část knihovny, kam církevní představitelé smí jen na poţádání pověřených úředníků na základě propustky. Privilegium nezávislosti moci soudní církevního soudu na moci Světské Na základě tohoto královského privilegia můţe Církev mít k dispozici svůj nezávislý soud stojící mimo soudy světské. Církevní soud můţe uplatňovat svou moc pouze na území města Cronberg s tím, ţe jeho rozsudky a rozhodnutí nabývají okamţitou pravomoc. Církevní soud můţe soudit jako jediný všechny církevní představitele. Pokud církevní představitel spáchal těţký zločin a církevní soud daného představitele zbaví církevního úřadu a hodnosti či definitivně vyloučí z Církve, tak je Církevní soud povinen za těchto podmínek vydat bývalého představitele Církve soudům světským. Církevnímu soudu se zodpovídají nejen zmiňovaní církevní představitelé, ale také vojáci ve sluţbách církevní instituce. Ostatní vojáci, kteří byli Církví najímáni a provedli či spáchali zločin se zodpovídají místnímu vojenskému soudu. Církevní soud můţe zrušit excomunicaci, kladbu i interdikt. Je-li však vyhlášeno stanné právo, tak veškerá činnost tohoto soudu musí být pozastavena bez rozdílu, ţe tento soud je nezávislý a nespadající pod moc světskou. Církevní soud uţívá královského privilegia odpustků a městského práva konfiskace majetku odsouzeného představitele církve či vojáka ve sluţbách církevní instituce. Konfiskace je prováděna ve prospěch Církve a městských úřadů města Cronberg za souhlasu Místodrţitele města. Církevní privilegium Sankcí udělené Arcibiskupem a potvrzené říšským zákoníkem Toto papeţské privilegium udělené Arcibiskupem a potvrzené zákoníkem v podobě královské moci platí na výsostném území, jenţ je pod kontrolou královských úřadů. Tohle dané privilegium Sankcí však mohou jen pouţít a uvalit vysocí církevní představitelé, coţ jest jsou Arcibiskup a jemu podřízení vyšší církevní představitelé. Dané privilegium je pouţitelné za vyjímečných okolností v rámci ustanovených Sankcí. Neplatí však na osoby chráněné říšským zákonem. Patří jsem Excomunicace Kladba Interdikt
12
Excomunicace Můţe býti uvalena na jednu osobu. Je-li dotyčný postiţen touto sankcí, tak se nemůţe nazývat měšťanem města a nemůţe uţívat veškerá práva, která město poskytuje a církevní moc nabízí, neb jím není, neboť je pravomocně vyhnán z města aţ do odvolání. Objevi-lí se tato osoba sankcí postiţená ve městě, okamţitě je opětovně z města vyhnána či dokonce zajata městskou stráţí a soudem církevním souzená, ale pouze za účasti minimálně jednoho soudce z městského soudu. Sankce Excomunicace je časem Církví nebo jejími představiteli zrušena. V rámci této sankce je dotyčná osoba nucena zaplatit 50 grošů Církvi. Kladba Můţe býti uvalena na jednu osobu. Je-li dotyčný postiţen touto sankcí, tak sice můţe ve městě zůstat, ale je postaven mimo lidskou společnost, Církev a dokonce mimo veškeré světské zákony zaručující práva a povinnosti jednotlivce v lidské společnosti. Daný jedinec nemůţe vyuţívat městských výhod a práv. Bude-li tento jedinec okraden či zabit, tak se to nebude vyšetřovat, neb daný jedinec sankcí postiţený je postaven mimo společnost a její zákony. Tohle platí aţ do odvolání Církví či jejími představiteli. V rámci této sankce je dotyčná osoba nucena zaplatit 100 grošů Církvi. Interdikt Je sankce většího rozsahu. Tato sankce můţe být uvalena na celé regiony, města či dané objekty. V lokalitách, kde byl uvalen interdikt platí to, ţe nebudou prováděny církevní obřady a ţe v dané lokalitě v rámci moci světské a církevní bude vyhlášeno stanné právo, které hlavně platí pro město nebo území kontrolované královskými úřady. V dané sankcí postiţené lokaci nesmí být prováděn obchod či činnost všech úřadů niţší královské moci a správy. Ten, kdoţ bude obchodovat s místem postiţeným interdiktem nebo bude tuto sankci jakýmkoliv způsobem porušovati, bere na sebe plnou trestnou zodpovědnost a bude souzen jako těţký zločinec světskými soudy. Nemluvě o tom, ţe na sebe bere hrozbu Excomunicace. Sankce interdiktu je časem odvolatelná, ale pouze Církevním soudem či arcibiskupem. Interdikt je moţné pouţít za souhlasu samotného krále. Nad územím chráněným říšským zákonem nemůţe být vyhlášen interdikt. Dodatek o církevní podřízenosti ve prospěch světské moci Církevní instituce, včetně svých představitelelů a vlastních ozbrojených sil je nucena na základě královského Výnosu o vztazích mezi mocí světskou a církevní, písemných dodatcích podepsaných v Thermonu samotným arcibiskupem a konečně tohoto zákona se plně podřídit zájmům Říše, Koruny a světské moci reprezentované vladařem Asturského království. V rámci podřízenosti Církve ku prospěchu státu a její kontroly byl vytvořen a zcela podřízen místokráli Říšský úřad královského protektora, který vede církevní agendu a její správu. Tomuto úřadu je podřízen arcibiskup sídlící v Thermonu. Výše zmíněný úřad zasahuje do církevních záleţitostí a kontroluje její činnost. Církev jako taková je tedy státem zcela podřízená instituce, ale na základě tohoto dodatku má pravomoc se navenek reprezentovat jako instituce samostatná. Mimo jiné je Církevní instituce povinnována platit světským královským úřadům poplatky za státní dohled a státní péči. Výše těchto poplatků je ustanovena v královském výnosu.
13
Ustanovení sedmé o uctívání božstev s dodatkem k božstvu zakázanému Na základě Tolerančního patentu o náboţenství, vydaného za vlády krále Arnulfa I., je tímto výsostným zákoníkem uzákoněno toto ustanovení pojednávající o uctívání různých boţstev, která se nacházejí na území, jenţ spadá pod zákonné pravomoce zákoníku. Na území Východních provincií, Západních terirorií, Gelenských zemí a na území protektorátních celcích jsou tolerována tato boţstva: Disirus, bůh peněz a vzácných kovů Kaladon, bůh vody, úrody a života Frey, severská obdoba Stříbrného draka Stříbrný drak, státem uznávaná církev na území Říše Jiná přírodní božstva prospěšného významu Toto ustanovení sice potvrzuje platnost Tolerančního patentu, ale v rámci zákoníku má uzákoněné širší pravomoce s dodatkem o zákazu uctívat temná boţstva. Tento dodatek umoţňuje úřadům plně zakročit proti těm, jenţ budou uctívat zakázaná boţstva. Dodatek zaručuje rovnocennou spolupráci mezi mocí světskou a církevní v rámci zásahů proti temným kultům, řádům a společenstvím, jenţ by uctívaly temná zakázaná boţstva a to s oprávněným pouţitím útrpného práva. Dodatek umoţňuje kaţdého uctívače temného a tudíţ zakázaného boţstva bez milosti a soudu potrestat hrdelním trestem v rámci pravomocí Říšského soudu za spolupráce církevních představitelů. Dodatek o zakázaném boţstvu mohou úřady kdykoliv aktualizovat. V rámci zákoného dodatku a netolerance zakázaných boţstev postavených mimo Toleranční patent se jedná o tato boţstva: Božstvo Zlatého hada, temné božstvo Starého řádu, moci, smrti a temnoty V rámci uctívání jakéhokoliv boţstva je zakázáno, pod trestem smrti, obětovat bohům lidské oběti. Na toto zákonné ustanovení je vázán dodatkový zákon o boţstev a uctívání. Taktéţ i zde je uplatňován tzv. Říšský zákon se všemi pravomocemi.
14
Ustanovení osmé o právu vojenském s dodatkem o vojenské moci Stanné právo Stanné právo můţe vyhlásit pouze Místodrţítel města v období ohroţení a to na dobu nezbytně nutnou. Jde o mimořádný stav. Stanné právo se týká všech obyvatel a cizinců. V době stanného práva se ruší působnost všech soudů, krom soudu vojenského a dovoluje se vynést rozsudek osobou pověřenou přímo na místě a taktéţ jej vykonat. Stanné právo zachovává platnost dosavadních zákonů, s tím ţe jsou vyhlašovány zákony a rozhodnutí nové bez souhlasu konšelské rady. Místodrţitelem je také vyhlašována branná povinnost. Při vyhlášení stanného práva je městská správní a soudní moc pozastavena, protoţe soud vojenský a jeho činitelé přebírají veškeré závazky, práva a povinnosti ostatních nevojenských soudů, včetně všech nevojenských úřadů, institucí nestátního charakteru. Krom Asturské královské a zemské obchodní společnosti, která je státním majetkem ve správě pánů z Rottalu. V průběhu stanného práva je také pozastavena veškerá činnost městského správního aparátu, s tím ţe moc správní ve městě zastupují pouze místodrţící, královský inspektor a správce pokladny za spolupráce s vojenskou mocí. Konšelská rada je Rada rozpuštěna. Místodrţitel při vyhlášení stanného práva má plné právo pouţít Říšský zákon. V průběhu stanného práva je ze své funkce neodvolatelný ze strany vyšších královských úřadů. Branná povinnost Kaţdý obyvatel je povinen se dostavit k odvodu při vyhlášení branné povinnosti. Kaţdý je povinen bránit město. Z branné povinnosti jsou vyjmuty pouze osoby těhotné, boje neschopné tj. těţce zraněné a zejména osoby této povinnosti zbavené. Moc vojenská Je zastupována nejvyššími vojenskými představiteli. Tedy generály nebo jinými vysoce postavenými vojenskými činiteli. Na území spadající pod pravomoce tohoto zákoníku jsou tolerovány čtyři základní druhy vojenské moci. Královská armáda, pevnostní a obranné vojenské síly Jedná se o armádu, která chrání zájmy královského Majestátu, královských úřadů a zájmy moci světské. Pod tuto vojenskou moc spadají všechny vojenské jednotky bránící pevnosti, města nebo jiná strategická místa. Patří sem i domobrana tvořená z obyvatel, kteří mají brannou povinnost. Všechny ozbrojené síly této vojenské moci jsou povinovány poslechnout nejvyššího představitele armády, tedy maršála nebo generála. Armáda Asturské královské a zemské obchodní společnosti I tato ozbrojená moc má svého generála, ale generála, který spadá pod obchodní společnost. Jedná se o armádu, jenţ hájí zájmy společnosti a jenţ chrání její majetek, včetně obchodních center, cest a přístavů. Tato ozbrojená moc je světskými úřady často pouţívána jako pořádkové vojsko. Tuto armádu platí obchodní společnost a světské úřady zastupující královskou moc.
15
Církevní ozbrojené síly Jedná se o ozbrojenou moc v podobě vojáků ve sluţbách církevní instituce, které hájí zájmy církevní instituce. Tyto ozbrojené sloţky jsou mocí světskou na výsostném území tolerovány a zároveň brány jako síly podpůrného charakteru, které moc světská skrze církevní instituci vyuţívá při kritických situacích, při ohroţení říšských zájmů a při vyhlášení stanného práva. Církev a její představitelé jsou povinováni vůči moci světské, ozbrojené vojenské a řádové síly poskytnout jako vojenskou podporu v zájmu míru na daném území. Ţoldnéřské vojsko Je to vojenský útvar nacházející se na území ve správě pánů z Rottalu, kteří na severu království, tedy na území Gelenských zemí vlastní nevelký kus půdy. Toto vojsko je financováno Místokrálem Velení vojska spadá pod pravomoce pánů z Rottalu. Duleţité vojenské posty Maršál Jedná se o čestný titul. Neboť tento vojenský titul má Místodrţitel v rámci politické moci. Jde o politickou prestiţ. Můţe rozkazovat vlastním ozbrojeným silám. Má vojensko-politicky vliv nad vojsky tábořících na území Birkenfeldské marky a na území Gelenských zemí. Z moci Královského zemského úřadu je jedním z velitelů při vyhlášení stanného práva. Maršál má privilegium vojenského spolusoudce. Generál Velí všem ozbrojeným poloţkám, které spadají pod svrchovanou moc státu na území dané správní oblasti. Kapitán Je nejvýšše postaveným vojenským činitelem na půdě královských měst. Doslova je hlavou moci vojenské v rámci svých pravomocí omezených územních rozsahem v podobě městského obvodu a nejbliţšího území v okolí města. Velí členům městské stráţe. Je tedy velitelem městské stráţe. Je podřízeným generála. Při napadení města dohlíţí na obranu města a verbovaní obyvatel města do domobrany. Při vyhlášení stanného práva jeho vojenská funkce nepozbývá platnosti. Kapitán je povinován některé stráţe města poskytnout výběrčímu daní během výběru, ale také místodrţiteli , případně fojtovi při jejich kontrolní činnosti mimo město. Místodržitelská stráž Tato jednotka spadá pod velení místodrţitele města, který pochází z rodu Rottalu. Jsou to vojáci naprosto věrní a místodrţiteli. Tato stráţ je souzena pouze královským soudem. Městská stráž Jsou to vojáci bránící město. Spadají pod Kapitána. Mohou být souzeni vojenským soudem. Pořádkové vojsko Je vojsko, které povolává městský správní aparát do svých sluţeb při vyhlášení stanného práva či při jiných situací, které mohou ohrozit zájmy města a zájmy jeho vládců. Pořádkové vojsko je vojsko ţoldnéřské, které najímá Obchodní společnost. Tomuto vojsku velí Generál věrný společnosti a věrný guvernérovi mající většinu ve společnosti. Kaţdý zátah tohoto vojska je placen. Žoldnéři Vojáci najímáni městem a jeho vládci. Plat je vţdy dohodnut předem skrze městského diplomata. 16
Ustanovení deváté o právu trestném Trestné činy – obecná část Trestní čin je čin nebezpečný pro společnost, jehoţ znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. Pachatelem trestného činu je ten, kdo trestný čin sám spáchal. Kdo pouţije druhého tvora, či jakkoli ovlivní jeho mysl, buď uţ magií nebo násilím, ke spáchání trestného činu, bude na něj nahlíţeno, jakoby trestný čin spáchal sám. Kdo zorganizuje trestný čin, navede jiného k trestnému činu nebo trestný čin neohlásí, bude na něj nahlíţeno jako na spolupachatele. Kdo se pokusí o trestný čin, nebo bude trestný čin připravovati, bude se na něj hledět, jako by trestný čin spáchal. Kdo jedná v rozkazu, v ohroţení nebo odvrací krajní nouzi, nespáchá svým jednáním trestný čin. Pokud někdo spáchal čin v době, kdy byl nedovoleně ovlivněn jinou osobou, bude k tomu u soudu přihlíţeno. Trestné činy proti životu a majetku Vražda Kdo úmyslně jiného usmrtí, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Krádež Kdo zcizí jinému věc v hodnotě větší neţ 3 groše, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Loupež Kdo zcizí jinému věc za pouţití násilí, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Vloupání Kdo nedovoleně vnikne do obydlí jiného, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Znásilnění Kdo přinutí jiného nedobrovolně k souloţi nebo poskytnutí sexuálních sluţeb, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Nedovolené ovlivnění mysli Kdo nedovoleně ovlivní mysl jiné osoby či osob, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Napadení Kdo jiného napadne, fyzicky nebo magicky, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Ublížení na zdraví Kdo jinému způsobí újmu na zdraví byť i z nedbalosti, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Podvod Kdo oklame jiného s úmyslem se majetkově obohatit, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. 17
Pytláctví Kdo bude lovit královskou lovnou zvěř v královských lesích bez úředního povolení daných úřadů, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Trestné činy proti zájmům státu Korupce Kdo zneuţije svého postavení ke zvýhodnění jiného za úplatu či jinou sluţbu, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Krácení daní a berní Kdo nezaplatí řádně a včas daně a berně příslušné k jeho společenskému postavení bez toho, aniţ by dotyčnému nebyla povolena výjimka, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Zpronevěra Kdo zcizí nebo pouţije věc, která mu byla státem svěřena, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Šíření poplašné zprávy Kdo úmyslně rozšíří nepravdivou poplašnou zprávu, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Křivé obvinění a křivá výpověď Kdo křivě obviní jiného s úmyslem ho poškodit nebo vydá před soudem nebo státním orgánem křivé svědectví, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Maření výkonu úředního rozhodnutí Kdo se nepodrobí úřednímu rozhodnutí nebo se mu bude úmyslně vyhýbat a znevaţovat autority státních orgánů a úřadů, bude potrestán dle rozhodnutí soudu. Falšování peněz a úředních listin Kdo bude tvořit falzifikáty bankovek královské měny uţívané na území Asturské říše a takto poškozovat bankovní systém, a kdo bude tvořit falzifikáty úředních listin s úmyslem se obohatit nebo tímto způsobem mařit výkon úřední, bude potrestán hrdelním trestem dle rozhodnutí soudu. Šíření falzifikátů bankovek Kdo bude šířit falzifikáty královské měny na území Říše a takto poškozovat finančnictví Asturského království, bude potrestán hrdelním trestem dle rozhodnutí soudu. Nelegální přístup do knihovny a jednotlivých sekcí Kdo nelegálně vstoupí do knihovny, případně do jednotlivých sekcí knihovny s omezeným přístupem, je ze zákona brán jako nepřítel státu a královské moci. A jako s takovým se bude podle toho jednat, na základě rozhodnutí královského soudce a rozhodnutí nejvyšších královských úřadů odvolávajících se na pravomoce Říšského zákona.
18
Trestné činy válečné Tyto trestné činy se vztahují i na vojska obchodní společnosti a ţoldnéřská vojska ve sluţbách královských úřadů a pánů z Rottalu Šíření defétismu Kdo bude ve svých řadách šířit defétismus a poraţenecké nálady, bude potrestán utětím levé ruky a pohlavního údu a zařazen do sebevraţedných jednotek trestné armády. Podrývání morálky Kdo bude se vých řadách podrývat morálku, porušovat subordinaci, schweikovat, bude jednat zbaběle, líně a bez řádného nadšení, bude potrestán uřezáním uší a nosu a zařazen do sebevraţedných jednotek trestné armády. Snižování bojeschopnosti Kdo sníţí bojeschopnost armády tím, ţe se opije, bude přenášet pohlavně nakaţlivé choroby či bude hlásat lásku a pacifimus, bude potrestán vymlácením zubů a sešitím těla, která se na sniţování bojeschopnosti nejvíce podílela a zařazen do sebevraţedných jednotek trestné armády. Dezerce Kdo zběhne z jednotky, bude potrestán lámáním v kole, trháním nehtů a utopením. Nebude-li dostatek volných kol, provede se trest stětím. Nedovolené drancování Kdo bude nepovoleně drancovat nebo šířit marodérismus v řadách vlastních, bude potrestán utětím všech pěti prstů na levé ruce a zařazen do sebevraţedných jednotek trestné armády. Nepovolené znásilnění Kdo bude nepovoleně znásilňovat bude potrestán utětím údu, vyříznutím jazyka a zařazen do sebevraţedných jednotek trestné armády. Nedostavení se k odvodu Povaţuje se za podrývání morálky, sniţování bojeschopnosti, šíření defétismu a dezerci dohromady a bude trestáno za kaţdý tento čin zvlášť. Neuposlechnutí rozkazu Kdo neuposlechne rozkaz nadřízeného vojenského činitele, bude potrestán dle rozhodnutí vojenského soudu. Přestupky Přestupek je čin nebezpečný pro společnost, jeho nebezpečnost není tak vysoká jako u trestných činů. Tento čin je za přestupek označen takto: Kdo přestupek neohlásí, jiného navede k přestupku, nebo přestupek zorganizuje, bude se na něj hledět jakoby přestupek spáchal. Rvačka Kdo se zaplete na veřejnosti do rvačky a ohrozí tím ostatní, nebo způsobí škodu, bude potrestán zaplacením pokuty dle rozhodnutí městských úřadů.
19
Lichva Kdo zneuţije tísně jiného a za své sluţby bude poţadovat plnění, jehoţ hodnota je hrubě nadsazená, bude potrestán zaplacení pokuty dle rozhodnutí městských úřadů. Opilství Kdo se na veřejnosti opije způsobem, ţe nebude moci chodit nebo bude znečišťovat veřejné prostranství nebo jakkoliv svým chováním pobuřovat veřejnost, bude potrestán zaplacení pokuty dle rozhodnutí městských úřadů. Zcizení věci Kdo druhému zcizí věc hodnoty 2 grošů, bude potrestán zaplacením pokuty dle rozhodnutí městských úřadů. Opakované zcizení bude povaţováno za krádeţ a tedy trestný čin proti majetku. Poškození věci Kdo druhému úmyslně poškodí věc, bude potrestán zaplacení pokuty dle rozhodnutí městských úřadů. Hodnotu věci musí dotyčná osoba uhradit nebo odčinit. Nezaplacení pohledávky Nemoţnost proplacení pohledávky se trestá propadnutím majetku, nucenými pracemi (k zaplacení pohledávky) nebo aţ ţalářem. Nepovolená stavba Pokud si občan postaví chatrč tam, kde na to dle svého postavení nemá nárok, bude chatrč strţena na jeho náklady a bude potrestán zaplacení pokuty dle rozhodnutí městských úřadů. Na území mimo město v rámci stavební činnosti na dominikální půdě, bez stavební licence bude nepovolená stavba srovnána se zemí a daná farma vlastnící nepovolenou stavbu, bude povinnována zaplatit pokutu ve výši 150 grošů. V tomto případě se jedná o stavební licence vztahující se na hospodářské budovy. Pokud farma nebude mít na zaplacení výše zmiňované pokuty, bude farma se vším všudy zkonfiskována ve prospěch města.
20
Ustanovení desáté o právu soukromém Práva věcná Kaţdý je neomezen ve svém vlastnictví nabyl-li ho poctivě a po právu. Vlastník je oprávněn předmět svého vlastnictví drţet, uţívat, poţívat uţitky z něj a libovolně s ním nakládat, není-li to v rozporu se zákonem vydaným světskými úřady v rámci pravomocí, kterými disponují. Vlastnictví se nabývá koupí, darováním nebo jinou smlouvou, dědictvím, nalezením, vytvořením věci nebo rozhodnutím světských úřadů. Vlastnit lze věc movitou nebo nemovitou. Zvíře je povaţováno za ţivou věc movitou. Osobu nelze vlastnit. Věcné břemeno je omezení vlastníka nemovité věci. Můţe vzniknout smluvně mezi stranami, nebo rozhodnutím světských úřadů ve veřejném zájmu. Věcné břemeno je například: právo cesty, právo hnát dobytek, právo studny atd. Právo smluvní Smlouvy jsou dvoustranné ujednání obsahující práva a povinnosti mezi osobami, které mají co do činění s danou smluvní dohodou. Obsah smlouvy je věcí účastníků. Platí smluvní svoboda. Obsah nesmí být proti zákonu nebo jej obcházet. Smlouvy mohou být písemné nebo ústní. Písemné smlouvy se dokazují listinou s podpisem obou stran, ústní shodným prohlášením stran nebo svědectvím nezávislé osoby stavu měšťanského nebo šlechtického. Smlouvy týkající se nemovitostí musí mít písemnou formu. Kdo poruší povinnost ze smlouvy a způsobí tím straně druhé škody, je povinen je nahradit. Právo dědické Dědictvím se rozumí veškerý majetek a pohledávky, které vlastnila zesnulá osoba, nebo-li zůstavitel. Dědictví se nabývá smrti zůstavitele. Dědí se ze závěti, nebo ze zákona, případně z obou těchto důvodů. Ze zákona dědí manţel a přímí potomci zůstavitele, není-li jich, potom rodiče zůstavitele. Pokud není ani těchto, dědictví připadá ostatním příbuzným. Jestliţe zůstavitel nemá ani další příbuzné, tak majetek připadá vládci města na základě královského privilegia odúmrti. Ze závěti můţe dědit kdokoli, kdo je v závěti uveden. Závěť musí zůstavitel pořídit vlastnoručně a musí obsahovat jeho podpis a být napsána v přítomnosti dvou svědků, kteří musí uvést své dosvědčující podpisy na konci závěti pod podpis zůstavitele. Právo manželské Manţelstvím se rozumí trvalý svazek dvou osob opačného pohlaví zaloţený stanoveným způsobem. Manţelství se uzavírá společným prohlášením těchto osob o tom, ţe spolu manţelství uzavírají. Toto prohlášení je moţno učinit před osobou k tomu pověřenou, tedy před církevním hodnostářem. Majetek manţelů je společný. Oba mají právo s tímto majetkem nakládat. Také mají právo druhého ve věcech běţných zastupovat. Tyto vztahy se mohou dále smluvně upravit.
21
Ustanovení jedenácté o pracovním právu Kaţdý má právo vydělávat si svou prací na ţivobytí, je-li to v souladu se zákony. Kaţdý má právo na přiměřenou finanční odměnu za svou vykonanou práci. Kaţdý má právo vykonávat svobodně své povolání. Svobodným povoláním se rozumí kaţdé, které není ve státních sluţbách královských úřadů Asturské říše, ve sluţbách ostatních světských a církevních úřadů a ve sluţbách vojenských sil. Ustanovení dvanácté o hornickém zákoně Tímto zákonem se stvrzuje, ţe všechny doly, včetně dolů nově objevených, na území Gelenských zemí panství jsou brány jako majetek Nejvyššího zemského úřadu zastupující moc královskou, pánů z Rottalu a měst Neuburg a Cronberg. A to na základě toho, ţe všechna kolonizovaná půda na území Gelenských zemí je brána jako půda patřící moci královské a patřící výše zmíněným vykonavatelům moci královské v rámci správních úřadů. Pronajímatelé půdy a plátci daní spojených s hornickým zákonem mají plné právo těţit suroviny na daném území. Ovšem jsou povinnováni vytěţené suroviny odevzdat státu skrze obchodní společnost, která coby státní monopol, dané suroviny proplatí. Na základě dohody s představiteli státní a městské moci si nálezci vytěţených surovin mohou ponechat jistý díl pro vlastní potřeby. Ustanovení třinácté o finanční politice Grošová měna královská měna, která je zaváděna do měnového oběhu králem, královskou bankou a královskými úřady. Měna platí na celém území Říše. Měna je ze zákona chráněna královským plánem Zlatého standartu, který je posílněn rezerním aktivem, devizovou zálohou a záloţním ekonomickým plánem připravovaným královskou bankou. Měna je krytá ryzím zlatem a stříbrem. Je sloţena jak z kovových mincí, tak z bankovek. Hlavní nominál této měny je jeden groš, jenţ je z ryzího zlata. Vedlejším nominálem této královské měny jsou drobné mince zvané parvy. Ty jsou z ryzího stříbra. Pět parvů tvoří jeden groš. Bankovky se nacházejí v hodnotách 5, 10 a 20 grošů. Jako dalšími platidly uplatňovanými na území Říše jsou cenné suroviny, s kterými se běţně obchoduje a jsou vyuţívatelné jako náhradní platidlo, které lze směnit ve směnárně. Asturská královská a zemská obchodní společnost je uznává a obchodníci mají o tyto suroviny velký zájem. Zlato Jeden zlatý nuget se pohybuje v hodnotě 2 zlatých grošů. Stříbro Stříbrné nugety jsou rovny hodnotě 5 parvům.
22
Drahokamy a diamanty Drahokamy a diamanty jsou ceněny pro svou vzácnost a velkou cenu. Hodnota těchto cenných surovin je zejména ovlivňována momentálním kurzem měn, také ekonomickou situací Říše a obchodní politikou Asturské královské a zemské obchodní společnosti. Nejčastěji se jedná o tyto druhy polodrahokamů: safír smaragd rubín Diamant je buď opracovaný nebo přírodní. Diamant, který je opracovaný dosahuje větší hodnoty, neţ diamant přírodní, tedy neopracovaný. Cenné papíry peněžního trhu Na území Athoru jsou také uplatňovány Cenné papíry, které chrání banka, směnárna a královská finanční politika. Cenné papíry jsou kryté diamanty a zlatem. Jedná se o směnky, které jsou v majetku obchodní společnosti a bankovního domu. Prostřednictvím cenných papírů, lze zajistit cenné bankovní jistiny, které mají chránit dané důvěřitele, před nesplácením dluţných částek dluţitelem. Směnky Ze zákona je vydává místodrţitel města a správce státní pokladny, bankovní činitel nebo zástupci obchodní společnosti. Tihle všichni finanční úředníci cenné papíry v podobě směnek dávají do oběhu, ale také stahují. Nejvíce směnek vlastní stát a banka. Směnka je cenný papír, jenţ potvrzuje určitý dluh. Se směnkami se volně ve finančním koloběhu obchoduje. Směnky jsou kryté ekonomickým systémem hospodářské politiky Říše a Zlatým standartem. Vyplněná a proplacená směnka je okamţitě znehodnocována bankovními úředníky. Směnky jsou chráněny speciálními znaky proti falšování. Nejvyšší částku, kterou ze zákona lze vypsat na směnku, je částka v hodnotě 300 grošů. Toto omezení je nastaveno kvůli penězům a surovinám, jejíchţ zásoby na svrchovaném území jsou, ze zákona, limitovány.
23
Ustanovení čtrnácté se všeobecnými dodatky Těmito dodatky se doplňuje zákoník Všeobecné dodatky Výroba jedů a výbušnin je dovolena pouze pod kontrolou městských úřadů a Asturské královské a zemské obchodní společnosti, která najímá vzláštní výrobce těchto nebezpečných prostředků. Jakékoliv pouţití jedů a výbušnin je ve městě zakázáno, vyjímku tvoří pouze vyjímečný stav vyhlášený místodrţitelem města. Pouţití nebezpečných, invazivních a poškozujících kouzel je ve městě zakázáno. Vyjímku tvoří pouze vyjímečný stav vyhlášený místodrţitelm města. Právo útrpné je moţné pouţít vyjímečně pouze při schválení místodrţitelem města. Těţba dřeva a lov v lesích je zakázán bez povolení konšelské rady. Za závaţných okolností má městská stráţ právo zadrţet Šlechtice i bez povolení konšelské rady a místodrţitele města. Tahle záleţitost však musí být radě a vládci města oznámena neprodleně a bez zbytečných odkladů. Dodatek o knihovně V rámci tohoto dodatku a pravomocného rozhodnutí místodrţitele města bylo ustanoveno, ţe nejchudší obyvatelstvo, občané a cizinci nemají privilegium vstupu do knihovny. Leč mohou o toto privilegium ţádat městské úřady, které ţadatelům poskytnou vyjímečnou propustku, nebo nikoliv. Měšťané a významné osoby města středně společensky nízkého postavení mohou zajít kdykoliv do veřejné sekce knihovny, s tím ţe mohou vyuţít sluţby knihovníků a úředních šimlů pracujících pro knihovnu. Vysoce postavená šlechta, královští úředníci a vysoce postavení církevní představitelé mohou poţádat o vstup do neveřejné sekce knihovny. Avšak musí podat ţádost u Správce knihovny, který ţadatelům podepíše propustku a odkáţe ţadatele k místodrţiteli, který ţádost taktéţ musí podepsat, aby propustka byla platná. Bez podpisu místodrţitele došlo k zamítnutí vstupu do neveřejné sekce knihovny. Nadále po vyřízení těchto formalit, je ţadatel povinen zaplatit úřední poplatek ve výši 200 grošů a to Správci pokladny. Bez zaplacení nelze do neveřejné sekce knihovny se dostat. Místodrţitel a osoby jím pověřené mají přístup do Královské sekce, která nepodlehá správě Správci knihovny, ale podléhá správě místodrţitele města. Nepovolené osoby se do této sekce mohou dostat přes schválený přístup místodrţitele města na základě vzláštní propustky, jejíchţ cena je 1000 grošů. Nelegální přístup do jakékoliv části knihovny se trestá trestem smrti. Dodatek o zakázaném uctívání a umění Na území, jenţ spadají pod pravomoce tohoto zákoníku a pravomoce Nejvyššího zemského úřadu, je ze zákona zakázáno konat jakoukoliv černou magii, jakékoliv zakázané umění zaměřené na temné praktiky a to pod trestem smrti. Tento dodatek se také týká uctívání různých temných sil v podobě nemrtvých, démonů a jiných stvoření temné povahy. I v těchto případech platí nejvyšší hrdelní trest. V rámco tohoto dodatku platí rovnocenná spolupráce mezi královskými, jinými světskými a církevními činiteli.
24
Dodatek o soudním privilegiu a soudní moci konané nad ostatními povolenými kulty a řády církevní povahy Tento dodatek se týká především, těch náboţenských uskupení, které uctívají povolená boţstva na svrchovaném území a nedisponují vlastními soudy povolenými v rámci královského privilegia soudní pravomoce. Tyto náboţenské uskupení můţe soudit jen Říšský soud v rámci moci světské bez jakýchkoliv zásahů Církve. Tento dodatek rozšiřuje pravomoce Říšského soudu, aby mohl soudit jednotlivce daných náboţenských uskupení, ale za předpokladu, ţe spolusoudcem bude nejvyšší představitel daného povoleného náboţenského uskupení. Padne-li jakékoliv rozhodnutí soudu, tak je neodvolatelné a nezvrátitelné. Dodatek o diplomacii Tento dodatek zaručuje všem diplomatům, kteří se zdrţují na svrchovaném území a mají právně platné dokumenty, jimiţ se mohou identifikovat, vyuţít královského privilegia imunity. S tím, ţe musí si jej vyzvednout u úřadů, které disponují pravomocemi, jenţ jsou potřebné k vydání listiny potvrzující dané privilegium. Osoby, které budou zadrţeny na svrchovaném území a jsou to osoby s diplomatickými pravomocemi a dokáţí to královským úřadům spravujíc daná území, se mohou následovně odvolat na úřad s rozšířujícími pravomocemi a takto dostat dané privilegium imunity. V rámci právní moci tohoto dodatku je ustanoveno, ţe jakmile osoba s diplomatickými pravomocemi překročí hranice svrchovaného území a tudíţ se dostane na území jiných správních celků a jiné autorativní moci, tak platí to, ţe listina zaručující královské privilegium imunity v tomto momentě pozbývá veškerou právní moc. Pokud diplomat zneuţije důvěru světské úřední moci, je povinován zaplatit sankci jejíţ výši určí nejvyšší správní úředník daného území. Poté je diplomat nucen okamţitě opustit svrchovaná území. Dodatek o privilegiu imunity Dané privilegium můţe vydat jen ten úřad, nebo úředník, jenţ má k tomu potřebné pravomoce. Na svrchovaném území, dokument zaručující danému drţiteli politickou a právní ochranu, můţe vydat nejvyšší úředník Nejvyššího zemského úřadu, tedy místokrál. Privilegium imunity zaručuje právní i politickou ochranu před úřady, soudy, mocí církevní, vojenskými sloţkami. Drţitel tohoto listu je chráněná osoba, na základě plného vědomí a úřední vůle vydavatele privilegia. Platnost privilegia je neomezená, jen na svrchovaném území, jenţ spadá pod patronátní a správní moc světských úřadů a zákona daného tímto zákoníkem. Platnost privilegia však můţe kdykoliv zrušit vydavatel. Dodatek o tomto privilegiu má odvolávací právo na Říšský zákon. Dodatek o atentátech Kdokoliv bude usilovat o ţivot jakéhokoliv úředníka ve sluţbách moci světské a moci církevní na svrchovaném území, případně atentát úspěšně či neúspěšně spáchal, bude trestán právem útrpným a nejvyšším trestem. Tedy trestem hrdelním, na základě pravomocí a rozhodnutí královských úřadů.
25
Právní dodatek k soudnictví Na základě tohoto dodatku bylo uzákoněno, ţe do soudního řízení nemůţe zasahovat ţádná nepovolaná osoba, vzlášť kdyţ se jedná o osobu neúřední povahy. Tento dodatek se vztahuje na všechny typy a druhy soudů a jejich pravomocí. Dodatek se nevztahuje jen na nejvyšší královské úředníky, kteří z mocí Říšského zákona mohou zasáhnout do soudního líčení při mimořádné záleţitosti, případně mohou zasáhnout, je-li nestrannost soudu ohroţena. Pokud nepovolaná osoba zasáhne do soudního řízení, má soudce plnou pravomoc danou osobu nechat vyvést ze soudní síně. Bude-li tato osoba zasahovat vícekrát a opakovaně a nemá-li úřední pověření nebo úřední funkci, případně nemá-li pravomoc Říšského soudu, má soudce daného soudu plnou pravomoc s mocí úřední pod právní záštitou moci královské a církevní, dle druhu soudu, plně zasáhnout proti rušiteli. A to tak, ţe daná rušící osoba bude potrestána finanční pokutou, vyrváním jazyka z úst a vyhnáním z města. V tomhle případě vlastní-li osoba měšťanský či šlechtický statut, tak o něj, na základě moci soudní s plnou okamţitou platností přichází. První dodatek k vojenství Tento právní odstavec doplňuje právo vojenské Povinnosti vojáků Voják poslouchá jakýkoliv rozkaz Maršála, Generála, Kapitána, potaţmo vzláštního úředníka s rozšířujícími pravomocemi ve sluţbách místokrálovského úřadu. Voják neútočí na nepřítele bez souhlasu a rozkazu svých nadřízených. Voják chrání Maršála, Generála, Kapitána a jiné úředníky místokrálovského úřadu nebo úředníky městského zřízení. Voják poskytuje pomoc nebo ochranu svým nadřízeným a spolubojovníkům. Bez Maršála nebo Generála jsou vojáci povinni poslouchat niţší vojenskou šarţi. Není povolena ţádná předčasná rezignace a ţádný útěk z bitvy, stojí-li na bitevním poli vojáci v barvách města Cronberg či vojáci v barvách královské armády a jiných spojenců. Voják, který chce odejít z vojska, musí ţádat o písemný souhlas potvrzující povolený odchod z armády od svých nadřízených. Práva vojáků Získání od města základního vojenského vybavení. Moţnost vyuţít na náklady města opravení výzbroje a výstroje. Projít výcvikem. Město vojákovi poskytne jídlo a zdravotní péči U vojenského soudu bude brán zřetel na výkon sluţby a případné hrdinské skutky.
26
Dodatek k mágům platící na výsostném území v rámci zákoníku Magická univerzita, arcimág a jemu podřízení mágové se plně zodpovídají královským úřadům a jsou zcela podrobeni stejně jako církevní instituce královskému úřadu, jehoţ nejvyšší představitel je Místokrál. Jedná se o Říšský úřad královského protektora. Tento zmíněný úřad je nadřazen Dvorské radě mágů, která se zabývá záleţitostmi arcimágů a jednotlivých magických univerzit. Dále v rámci tohoto dodadku platí, ţe všichni mágové coby členové magických univerzit na území královských měst mají nárok na měšťanský status a právo vyuţívat všech výhod vyplývajících z tohoto společenského postavení. Představený magické univerzity, tedy arcimág má právo být členem konšelské rady v rámci královských měst za předpokladu, ţe daná univerzita se nachází na půdě královského města. V tomto případě není podmínkou šlechtický titul pro výkon městské správy v rámci konšelské rady. Magická univerzita a její členové na území královského města mají povinnost bránit město a to v rámci domobrany v případě stanného práva a v případě jiných váţných situací, při kterých je město ohroţováno. S tím, ţe mají vlastní velení v podobě představeného univerzity, který musí spolupracovat s vojenským velením a nouzovou správou města. Na představitele magické univerzity se v případě vojenských operací vztahují právní dodatky o vojenství, včetně vojenského zákonu. Pod záštitou Nejvyššího zemského úřadu byl v rámci Královského soudu zřízen zvláštní soudní tribunál sloţen z místodrţícího města, arcimága univerzity a královského inspetora, za předpokladu, ţe královský inspektor je taktéţ arcimágem nebo mágem v královských sluţbách. Tento soudní tribunál soudí jednotlivé mágy, kteří porušili zákony dané královským zákoníkem. Současně zákoník potvrzuje řád magické univerzity, jehoţ body nejsou v rozporu s královskými zákony. Řád magické univerzity Je přísně zakázáno praktikovat temnou magii na pozemcích akademie. Bude-li kdokoliv z akademie přistiţen, ţe pouţil černou magii, bude zajišten a přepraven k arcimágovi, který rozhodne co bude dále. Je zakázáno zaútočit na některého člena magické akademie. Útočník bude zadrţen a předveden před Arcimága. Jákákoliv studie neznámich artefaktu a textu musí byt pod dohledem někoho z mágů, pobočníků arcimága nebo pod dozorem samotného Arcimága. Neuposlechnití arcimága muţe být osoba potřestána. Vypomáhat lidem v nouzi a chránit univerzitu. Arcimág má právo měnit řád akademie dle potřebi, ovšem po zajištění svolení královského nadřazeného úřadu. Akademie je podřízena Říšskému úřadu královského protektora, Dvorské radě mágů a královskému inspektorovi za předpokladu, ţe se jedná o arcimága nebo mága vykonávajícího daný úřední post. 27
Vzláštní ustanovení o zákonech s rozšířenými pravomocemi Říšský zákon Je to zákon s rozšířenými pravomocemi, které ho staví nad zákony ostatní. Říšský zákon je zákon, který byl vydán Vysokou radou na podmět Nejvyššího zemského úřadu, soudního tribunálu soudců Říšského soudu, úřadu Královského kancléře a královských úředníků Říšské královské kanceláře, následovně byl schválen nevlivnějším světským zákonodárným orgánem v Říši, tedy Říšským sněmem. Zákon nakonec byl potvrzen podpisem královského Majestátu, tedy podpisem krále Arnulfa I. a také potvrzen podpisem místokrále. Tento zákon má nejvyšší zákonné pravomoce darované světskými úředními orgány, které lze zrušit nebo odvolat zpětným procesem schvalovacího řízení. Tedy s rušením daných pravomocí musí souhlasit všechny světské orgány úřední povahy, jenţ s vydáním tohoto zákona souhlasily a všechny osoby, které tento mocenský akt potvrzovaly. Privilegium říšské imunity Na základě říšského zákona a souhlasu všech zákonodárných orgánů v rámci říšského zákona je povoleno, aby pověřené osoby, zastupující královský Majestát ve funkci nejvyšších královských úřadů, měly nárok na uplatnění Privilegia říšské imunity a to po celou dobu, co budou zastávat dané úřední funkce, z nichţ je můţe odvolat jen královský Majestát Říše za souhlasu a podpory i ostatních zákonodárných světských orgánů výše zmiňovaných. Těmito osobami se má na mysli: panovník Asturského království místokrál královský kancléř členové Vysoké rady – vysoká šlechta Osoby uţívajíc toto privilegium jsou chráněné před jakýmkoliv úřadem, soudem a církevní institucí, včetně jejich pravomocí na území království. Tyto osoby také mají privilegium udělovat právo imunity v psané podobě a to na dobu neurčitou, jenţ můţe být uděleno osobám ve sluţbách světské moci, na základě uzákoněného dodatku, který má pravomoce se odvolat na Říšský zákon.
28
Privilegium říšského patronátu majetku, půdy královské i nekrálovské povahy a vysoce postavených úředních funkcích a šlechtických titulů Tímto privilegiem je chráněn veškerý majetek, půda, tituly a úřední funkce patřící královskému Majestátu Asturské říše, Místokráli a vysoce postavené šlechtě. Tímto privilegiem chráněný majetek, půda, tituly a úřední funkce, nelze dát do zástavy, nelze zkonfiskovat a ani zrušit. Privilegium je dědičné a po smrti uţivatele privilegia dědičné přechází na dědice uvedeného v notářsky ověřených testamentech psaných dřívějším drţitelem a uţivatelem tohoto privilegia. Dané privilegium lze pravoplátně zrušit jen tehdy, rozhodne-li se jej panovník království odebrat danému drţiteli a bude mít plnou podporu všech zákonodárných světských orgánů výše zmíněných v rámci Říšského zákona. Privilegium ztrácí vlastní právní moc jen tehdy, je-li odebráno a nebo není-li muţský potomek daného rodu, který úţívá toto privilegium uzákoněné Říšským zákonem. Takţe platí to, ţe není-li tedy vhodný dědic a muţský potomek v jedné osobě v daném rodě, tak privilegium a sním všechen majetek, půda, tituly a úřední funkce přechází na ostatní vedlejší příbuzné šlechtické rody. A pokud nejsou ani ty, tak privilegium a vše s ním spojené přechází na vladaře Říše v rámci královského Privilegia odúmrti. Královské privilegium odúmrti V rámci Říšského zákona toto privilegium za daných okolností můţe uplatnit panovník na šlechtu a to vysoce i nízce postavenou. Šlechta privilegium můţe uplatnit na veškeré poddané na svých panstvích. Toto privilegium mohou také uplatnit královská, markraběcí a statutární města na území království vůči svým obyvatelům ţijících na území daných měst a přilehlém území spadající pod správu daných měst v rozsahu 11 mil od města samotného. Privilegium lze uplatnit pouze při moci světské. Církevní moc toto privilegium nemá a také nemůţe být toto privilegium uplatněno ze strany představitelů moci světské na představitele moci církevní. Zákonný dodatek s právním rozhodnutím o Inkvizici V rámci moci královské a místokrálovské za podpory všech světských úřadů a souhlasu Arcibiskupa bylo vydáno toto rozhodnutí v rámci práv jim daných zákoníkem: Jakákoliv činnost Inkvizice je na svrchovaném území pod správou Nejvyššího zemského úřadu a mocí zákonodárnou tohoto zákoníku postavena mimo zákon, jakoţto organizace potlačující základní práva a svobody. Členství v inkvizici, stejně jako napomáhání jí, nebo konspirace v zájmu inkvizice je povaţována za velezradu vůči královské moci a státní moci královských úřadů. Velezrada se povaţuje za trestný čin proti zájmům státu a bude trestána smrtí. Vůči členům Inkvizice můţe zakročit městská stráţ, jiné ozbrojené jednotky moci vojenské spadající pod moc světskou, nebo osoby pověřené královskou mocí a mocí konšelské rady. Kaţdý obyvatel Východních provincií, Západních terirorií a Gelenských zemí a protektorátních ostrovních celků je povinen nahlásit podezření ze spolupráce s inkvizicí, a to městské stráţi nebo soudcům světských soudů. V rámci tohoto rozhodnutí pravomoce církevních soudů se nevztahují na členy inkvizice a proto budou souzeni jen světskými soudy. Za informace vedoucí k dopadení členů Inkvizice se vyhlašuje odměna ve výši minimálně 50 grošů, dle relevance. Tato odměna je splatná u konšelské rady královských měst. Tento dodatek je uzákoněn v rámci Říšského zákona a nabývá okamţité platnosti.
29
Vzláštní zákon o odvolávání šlechticů z úředních funkcí královských a městských úřadů nacházejících se na svrchovaném území Tento zákon navazuje na Privilegium říšského patronátu majetku, půdy královské i nekrálovské povahy a vysoce postavených úředních funkcích a šlechtických titulů v rámci návaznosti na odvolatelnost, těchto chráněných osob šlechtického původu, z daných úřadů. Tento zákon se vztahuje také na niţší úřady správní povahy, které zastupují osoby šlechtického původu. Zákon o odvolatelnosti se však netýká jen chráněných osob, ale právě se týká i nízské šlechty, která zastupuje většinou úřady správní povahy nebo městské úřady. Tento zákon zároveň potvrzuje královské ustanovení vydané za vlády Arnulfa I., ţe úřady městské, úřady správní, vojenské a úřady královské musí zastupovat jen osoba urozeného původu. Zákon nemůţe být uplatněn na vladaře Asturského království, neboť toho nelze odvolat ţádným světským úřadem nebo vyšší úřední instancí, neboť na území Říše taková instance neexistuje. Titul krále je doţivotní a dědičný. U nejvyšších královských úřadů lze osoby a vysokou šlechtu chráněnou Říšským zákonem pouze odvolat na základě tohoto zákonu za podmínky, ţe král bude mít váţný důvod chráněné osoby z vysokých královských úřadů odvolat a také, ţe bude mít potřebnou podporu královských orgánů světské povahy, jenţ mají na území Říše velký vliv a rozhodující pravomoce udělené Říšským zákonem. Těmito chráněnými osobami se má na mysli: Místokrál královský kancléř členové Vysoké rady – vysoká šlechta Orgány, které mají odvolávací pravomoce dané Říšským zákonem jsou: Královský majestát soudní tribunál soudců Říšského soudu úřad Královského kancléře Říšská královská kancelář Říšský sněm písemné rozhodnutí podepsané místokrálem a stvrzené pečetí jeho úřadu Chráněné osoby a vysoká šlechta je právně odvolána ze svých, úřadů jen tehdy, je-li král podpořen všemi ostatními orgány. Pokud jen jeden orgán nepodpoří králův návrh danou osobu šlechtického postavení odvolat, tak je návrh neplatný a daná osoba nadále zastupuje svůj úřad a je nadále chráněna Říšským zákonem, který chrání i veškerý majetek, včetně půdy dané osoby. V případě neúspěšného odvolání dané osoby, můţe král podat nový návrh ještě jednou a pokud ani tentokrát neuspěje, má nárok uţít odvolávací návrh na danou osobu aţ zase za rok. Pokud je úspěšně daná osoba či vysoce postavený šlechtic takto odvolán, tak s okamţitou platností, ztrácí svůj úřad, privilegium říšské imunity nad svou osobou a majetkem ve svém vlastnictví a je následovně souzena Královským říšským soudem, v případě, ţe osoba provedla něco nezákonného proti společnosti nebo proti samotnému státu a králi.
30
Odvolávací pravomoc u nízkých úřadů, úředníků a nízké šlechty platí na podobném principu. S tím, ţe zde nezasahují královské úřady a orgány moci světské na pokyn krále. Ale zde zasahuje Nejvyšší zemský úřad. Zde, aby úředník nebo představitel nízské šlechty zastupující daný úřad správní, městské nebo nekrálovské povahy, byl odvolán, se musí svolat Rada Nejvyššího zemského úřadu, kde všichni její členové musí souhlasit s odvláním dané osoby, na základě podaného odvolávacího návrhu Místokrále, tedy nejvyššího úředníka Rady. Pokud odvolatelná osoba z daného úřadu se bude chtít odvolat, tak můţe se odvolat na nejvyšší soudní instanci, tedy na Říšský soud. Ten v tomto řízení má poslední rozhodující pravomoc a tedy můţe rozhodnout o potvrzení odvolávacího aktu, nebo odvolanou osobu, případně nízce postaveného šlechtice opětovně dosadit do úřadu. Rada má následovně další pokus, aby daného jednotlivce odvolala, s tím ţe panovník musí s opakujícím se odvoláním souhlasit. V případě jmenování nového úředníka na post vyššího královského nebo niţšího správního úřadu musí být pouţit opačný úřední proces, který zahájí jmenovatel, tedy král u vysokých královských úřadů nebo místokrál u správních nebo jiných úřadů s omezenými pravomocemi.
31
Privilegium královského Regálu a místokrálovského Regálu Toto privilegium dává králi a místokráli na určitých území právo vlastnit vše. Regál je základním zdrojem příjmů královské a místokrálovské moci v Říši. Mezi tyto příjmy, tedy Regály bylo uzákoněno, ţe jsem patří: Zemědělský regál – veškerá půda patří královské a místokrálovské moci Lesní regál – veškeré lesy patří královské moci Vodní regál – veškeré vodstvo patří místokrálovské moci Horní regál – veškeré vytěţené suroviny patří královské moci a místokrálovské moci Trţní regál - veškeré trhy konané ve městěch na základě privilegia trhu patří Asturské královské a zemské obchodní společnosti, která je majetkem krále a pánů z Rottalu. Privilegia udělená královským městům mocí královskou a místokrálovskou Všechna privilegia jsou vydaná králem a místokrálem Asturského království. Kaţdá listina potvrzující darované privilegium je uloţena v Královké kanceláři a její kopie je přiloţena k Říšskému zákonu, které chrání privilegia královských měst. Královská města mají právo vyuţívat k vlastnímu prospěchu tato privilegia: Privilegium hradební Privilegium konšelské Privilegium mílové Privilegium městského regálu Privilegium trţní Privilegium královského města Privilegium soudní Privilegium hrdelní Privilegium odúmrti Privilegium povinného skladu Náboženství Říšským zákonem povolená Říšský zákon povoluje uznávat zakázaná boţstva běţným zákonem. Je povoleno uznávat: Božstvo Zlatého hada, temné božstvo Starého řádu, moci, smrti a temnoty Boţstvo Zlatého hada je povoleno uctívat jen na specifickém území, jenţ je vymezeno smluvním paktem, který je řazen mezi státní tajemství. Toto náboţenství je sice Říšským zákonem za určitých podmínek povoleno, ale je kontrolováno Místokrálovským úřadem.
32
Státní tajemství a jeho zákonná a právní ochrana Říšským zákonem jsou chráněna veškerá státní tajemství, která byla vydána královskou mocí, místokrálovskou mocí, případně vyjednána v rámci sloţitých politických jednání skrze královskou diplomacií. Originály dokumentů týkajících se daných tajných ujednání jsou uchovány na třech místech. Dokumenty vydané králem a Královskou říšskou kanceláři jsou uloţeny v sídle královské Asturské banky ve městě Arad. Dokumenty vydané místokrálem jsou uloţeny v Leuchtenberku v pokladnici pánů z Rottalu. Dokumenty vydané Nejvyšším zemským úřadem jsou uloţeny ve městě Isny v královské sekci v městské knihovně. Ze zákona je povinováno uplatnit právní kopie, týkajících se dokumentů vydaných na svrchovaném území, které jsou chráněny Nejvyšším zemským úřadem a uloţeny k Říšskému zákonu. Ze zákona je dáno, ţe přístup k těmto dokumentům má jen král, místokrál a kancléř. Kaţdý nepovolaný, kdoţ se dostane k těmto zákonům, musí být s okamţitou právní a zákonnou platností Říšského zákona odsouzen Říšským soudem k nejvyššímu hrdelnímu trestu, neboť na dotyčnou osobu bude nahlíţeno, jako na nepřítele státu, královského Majestátu a místokrálovké moci. Budou-li ohroţeny zájmy státu a prozrazena státní tajemství, je povoleno ze zákona dané dokumenty zničit.
33
