Každý žid je sionista a každý sionista je špion! 1

studie a články

Každý žid je sionista a každý sionista je špion!

1

Příběh distribuce sociálních podpor M A RT IN ŠM O K

Pod perzekucí židů2 komunistickým režimem si dnes pravděpodobně vybavíme pouze proces s takzvaným protistátním spikleneckým centrem a návazné protižidovské třeštění, které na konci roku 1952 zasáhlo Komunistickou stranu Československa a většinu občanstva. Záměrem tohoto textu je zachytit osudy lidí, kteří se, na rozdíl od generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, za židy sami považovali, židovské komunitě se opravdu snažili pomáhat a za tuto činnost byli státními orgány postiženi. Situace židů v poválečném Československu nebyla lehká. Kromě těch, kteří se konce války dožili v Terezíně, se domů postupně vraceli přeživší z koncentračních táborů a pochodů smrti, ale také vojáci zahraničních armád, partyzáni, uprchlíci a ti, kdo přestáli válku v úkrytech či pod falešnými jmény. Všichni hledali příbuzné. Trauma z nenávistné druhé republiky, následná genocida většiny ž idovské popu lace a z k ušenost s úslužnými kolaboranty a udavači nemohla nezanechat stopy. Mnozí

1

2 3

4

odjížděli začít nový život jinam. Po únoru 1948, kdy komunisté ovládli také veškeré židovské organizace,3 přišla masivní vystěhovalecká vlna. Vystěhovalci mířili kamkoliv, kam bylo možno získat vízum. Poslední šancí na legální vystěhování byly organizované transporty do Izraele. Po defi nitivním uzavření hranic zůstali v zemi převážně nenábožné osoby považující se za Čechoslováky, osamělí starší lidé, o jejichž imigraci žádná země nestála, věřící komunisté a stalinisté a ti, kterým se nepo-

dařilo včas vycestovat.4 Mnohé rodiny tak zůstaly rozděleny. Vystěhovalci původně počítali s tím, že až se v nové domovině usadí, pošlou pro své rodiče a další členy rodiny. Tito často vzdálení příbuzní, kterým se podařilo přežít válečnou genocidu, ve staré vlasti mnohdy živořili z minimálních důchodů, někteří dokonce neměli kvůli nevyjasněnému občanstv í v ůbec žádné příjmy. Péči o židovské potřebné se od konce druhé světové války věnovalo sociální oddělení Rady židov-

Výrok sovětského poradce Vladimíra A. Bojarského na školení příslušníků Ministerstva vnitra, zachycený operativcem Šimonem Čermákem v jeho nepublikovných písemných i fi lmových vzpomínkách, které má autor k dispozici. Jak ukazují pozdější výpovědi aktérů, roztroušené v Národním archivu (dále jen NA), fond (dále jen f.) Archiv ÚV KSČ, Politické procesy, Komise pro prošetření politických procesů I. – III., ve stalinském pojetí byl sionistou každý, kdo měl jakékoliv židovské předky, či se s židy stýkal. Snad není nutno vysvětlovat, že sionismus je ve skutečnosti židovskou národoveckou ideologií volající po vytvoření židovského národního státu a požadující přesídlení židů z celého světa do takové národní domoviny. Zde je na místě vysvětlit, proč v textu používám slovo žid s malým písmenem. Neoznačuji jím totiž pouze ty, kdo se považovali za příslušníky židovského národa, ale stejně jako komunistický režim každého, kdo měl nějaké židovské předky. Stejně jako ve všech ostatních organizacích vznikly i v židovských strukturách po 25. únoru 1948 komunistickou stranou řízené Akční výbory, které po „vyakčnění“ nepohodlných osob přebraly veškerou moc. Nejdramatičtější průběh mělo převzetí moci v Praze, kde Akční výbor pod vedením soudružky Laury Šimkové, vyslané přímo z ÚV KSČ, rozpoutal hysterický hon na „nepřátele pokroku“ a „americké špiony“. Funkcionáři židovských organizací angažující se v restitučních kauzách či blokující komunisty prosazované zestátnění židovských majetků museli během několika dní uprchnout ze země, stejně tak jako místní vedoucí zahraničních humanitárních organizací. Ti, kdo zůstali, byli postupně pozatýkáni a uvězněni. Zvláštní skupinou byli lidé s nejasným státním občanstvím a tzv. optanti z někdejší Podkarpatské Rusi.

paměť a dějiny 2011/04

Smok_sionisti.indd 29

29

12/12/11 9:30:51 AM

studie a články

Někdejší budova izraelské ambasády ve Voršilské ulici v Praze a dokument o zahájení vyšetřování pokračující distribuce sociálních podpor Zdroj: ABS

ských náboženských obcí (RŽNO), které distribuovalo humanitární pomoc, poskytovalo peněžité podpory a provozovalo vlastní starobince, sirotčince a nemocnici. Většina těchto aktivit byla financována americkou humanitární organizací Joint Distribution Committee (JDC 5). Utlumení

spolupráce s tímto výborem bylo po únoru 1948 jedním z hlavních cílů komunisty dosazených představitelů RŽNO 6 a ukončení činnosti se očekávalo každým dnem7. Defi nitivně byla jeho činnost na území Československa zakázána k 31. led nu 1950,8 a na sociální práci s často vel-

mi nemocnými přeživšími tak nebyly peníze. Zhruba čtyřicet milionů korun vyplacených jako kompenzace za zabavený majetek bylo blokováno na vázaných účtech RŽNO 9 a tzv. terezínská podstata 10 byla rozpuštěna ve státním rozpočtu. Není divu, že soukromé osoby i humanitární

5

American Jewish Joint Distribution Committee, jehož název je do češtiny občas překládán jako Židovský pomocný výbor, poskytuje humanitární pomoc židům v nouzi již od dob první světové války. Je fi nancován z příspěvků vybraných židovskými obcemi po celých Spojených státech. 6 Soudružka Laura Šimková, hlavní osobnost pražského Akčního výboru, považovala Joint od samého počátku za špionážní organizaci amerických imperialistů a požadovala jeho zákaz navzdory významným fi nančním příspěvkům nejen sociálnímu oddělení RŽNO, ale také státnímu rozpočtu. Viz NA, f. Archiv ÚV KSČ, Komise pro prošetření politických procesů I., svazek (dále jen sv.) 7, archivní jednotka (dále jen a. j.) 113, s. 202 7 Organizace podporované JDC budou nyní mít pouze minimální příjmy z vlastních zdrojů, a bude velmi těžké udržet je v chodu – pokud nebudou všechny znárodněny tak, jako již byla znárodněna židovská sanatoria a nemocnice, referovala 25. 3. 1948 ředitelka emigračního oddělení JDC v Praze Helen Kohnová svému přímému nadřízenému v Paříži, tehdy řediteli emigračního oddělení evropské pobočky JDC Charlesi Jordanovi. Kopie záznamu v archivu autora. 8 Materiály zabavené v kancelářích JDC dnes tvoří hlavní část fondu Židovské organizace 1945–1953 (425) v Archivu bezpečnostních složek (dále jen ABS). Kromě korespondence a účetnictví zahrnují také kartotéku osob žádajících o pomoc při vystěhování. 9 Tyto vázané účty byly defi nitivně zlikvidovány za měnové reformy v roce 1953. 10 V podstatě esence majetku celého terezínského ghetta. O restituci financí z terezínské podstaty se RŽNO marně pokoušela od roku 1945.

30

2011/04 paměť a dějiny


12/12/11 9:30:52 AM


organizace ve svobodném světě hledaly cesty, jak potřebným v Československu navzdory změněné politické situaci i nadále pomáhat. Před odchodem z Prahy deponoval poslední ředitel Jointu v Československu Henry Levy blíže neurčenou sumu na izraelském velvyslanectví. Z této sumy byly vypláceny tajné podpory všem potřebným, o kterých se vyslanectví dozvědělo, zejména rodinám zatčených. Později byl fond doplňován penězi zasílanými z Izraele.11 Protože podobná situace panovala ve všech sovětských satelitech, došlo v Izraeli k postupnému zformování centrální organizace pro pomoc potřebným za železnou oponou a byl zřízen neustále doplňovaný centrální registr a adresář.12 Kromě sociální, lékařské a náboženské pomoci měla tato organizace za úkol i pomoc při útěcích do zahraničí. Dnes je známa pod jménem Nativ.13 Její existence, a především fakt, že je financována Jointem, měly zůstat utajeny – hlavně proto, že ve vlně stalinistické protižidovské propagandy Joint figuroval jako hlavní nástroj celosvětového sionistického spiknutí.14

O raných letech Nativu z pochopitelných důvodů existuje minimum dostupných archivních materiálů. Naštěstí si jedna z klíčových osob uvědomovala význam historické dokumentace a do svého soukromého archivu si zakládala záznamy označené jako „přísně tajné“: Když byl v důsledku spuštění železné opony Joint donucen ukončit svou práci ve východní Evropě, problémy nemajetných a hladovějících židovských komunit v těchto zemích nadále zůstávaly pro Joint velkým problémem. […] Shledali jsme nutným vytvoření nezávislé krycí organizace, která by se o tyto lidi postarala. A protože si od konce války, a zejména po vzniku Izraele většina židů ve východní Evropě nepřála setrvat na místě, a byly to pouze vlády jejich zemí, které jim bránily v odjezdu […] je více než logické, že jsme naši akci nazvali Relief in Transit15 , pomoc na cestě.16 I když ve skutečnosti nikdo nikam necestoval, existoval argument, že vzhledem k zákazu v ystěhování v rámci tohoto programu pracujeme s lidmi, kteří jsou de facto zavlečenými osobami a uprchlíky v jejich zemích

pobytu.17 Pod označením Relief in Transit figurovala tato tajná humanitární pomoc židům za železnou oponou od roku 1954 v rozpočtech Claims Conference18. Naše programy zasahují do Maďarska, Rumunska, Československa, Polska, Bulharska – a ano, dokonce i Ruska – a můžeme říci, že poskytujeme humanitární pomoc 25 až 35 tisícům lidí. […] Šaulova organizace19 zaměstnává tři osoby v Maďarsku a v Rumunsku, dva spolupracovníky v Československu a dva v Polsku, kteří se starají hlavně o distribuci pomoci, praví další interní záznam z 2. června 1954.20 Navzdory romantickým představám o nepolapitelných agentech izraelské tajné služby byli agenti Nativu v Praze stejně mladí a nezkušení jako stát Izrael sám. V červnu 1954, kdy vznikl citovaný záznam, již pracovali zcela pod kontrolou Státní bezpečnosti. Struktura Nativu sice přežila otřesy spojené s „odhalením bandy Slánského“21 a vypovězením velvyslance Arje Leona Kubového, nově vyslaní izraelští operativci ale do Prahy přinesli podceňování protivníka spojené s ne-

11

Podle svědectví pamětníků šlo většinou o peníze soukromých dárců, posílajících pomoc příbuzným, s malým příspěvkem od JDC pro naléhavé případy. 12 Adresář byl využíván zejména při zasílání potravinových balíčků a léků. Stejně jako za války, kdy Joint platil zasílání potravinových balíčků do ghett a koncentračních táborů, byly i v době poválečné balíčky odesílány z neutrálních zemí: Švýcarska a Švédska. 13 Podle ústního svědectví několika pamětníků stáli u zrodu této organizace tři muži: Šaul Avigur (Saul Meyeroff, 1899–1978), někdejší šéf Alija Bet a zakladatel izraelské tajné služby, Šajke Dan (Yašajahu Trachtenberg, 1909–1994), expert na ilegální emigraci z východní Evropy, a Charles Jordan (1908–1967), od roku 1951 pomocný generální ředitel pro aktivity JDC v Evropě. Pro zatím nejobsáhlejší informace o činnosti Nativu viz studie BEIZER, Michael: I don’t know whom to thank. The American Jewish Joint Distribution Committee’s Secret Aid to Soviet Jewry. In: Jewish Social Studies, Winter 2009. 14 Naprostého vrcholu tato obvinění dosáhla v takzvaném případu lékařů, kdy byl Joint, sionistická špionážní organizace buržoazních nacionalistů, tající svou odpornou tvář pod maskou soucitu, nařčen z organizace spiknutí usilujícího o život samotnému Stalinovi. Nejdetailnějším rozborem je pravděpodobně kniha NAUMOV, Vladimir – BRENT, Jonathan: Stalin’s Last Crime. The Plot Against the Jewish Doctors 1948–1953. HarperCollins, New York 2003. 15 Tento název je vypůjčen od programu pomoci židovským legálním i ilegálním uprchlíkům z Polska, Maďarska, Rumunska a SSSR, ukončeného v polovině roku 1950. I v tomto programu hrálo Československo zásadní roli, která by si zasloužila vlastní studii. 16 Historický záznam Charlese Jordana pro jeho soukromý archiv, datovaný „únor 1963“, kopie v archivu autora. 17 Tamtéž. 18 The Conference on Jewish Material Claims Against Germany, založená roku 1951, zastupuje židovské oběti při vyjednáváních o restitucích a reparacích s vládou SRN. Od samého počátku se snažila získané peníze využívat zejména k sociální práci. I když zasílání německých prostředků za železnou oponu nebylo zcela legální, bylo tolerováno. Rozsáhlou práci na toto téma připravuje americký historik Zachary Levine. 19 Organizace Šaula Avigura, tedy Nativ. 20 Několikastránkový záznam si pod titulkem Naše práce za železnou oponou pro svůj soukromý archiv sepsal Charles Jordan. Kopie v archivu autora. 21 Dochovaly se zprávy tehdejších agentů v objektu vyslanectví: Jak Argof uváděl, dívá se na aféru Slánského ze tří hledisek. Za prvé z jeho osobního hlediska je mu ho líto co žida. Za druhé všeobecně je to prý dobré, že byl sesazen, neboť nebude moci dále škodit židovstvu, a nebude



31

12/12/11 9:30:52 AM

studie a články

pochopením situace. Izraelci tak ohrozili desítky místních lidí zapojených do programů sociální pomoci a způsobili mnohé osobní tragédie. Ukázkovým příkladem může být Jakub Gazit. Státní bezpečnost jej sledovala od samého příjezdu do Prahy: Dne 3. 11. 1952 přijel do Prahy Jakub Gazit, ve funkci sekretáře-archiváře izraelského vyslanectví […] přijel z Vídně, vlastním autem, s manželkou a dvěma dětmi. Krátce po příjezdu navazoval styky s čs. občany žid. původu, a měl zájem o život v ČSR. Většina těchto styků byla již před jeho příjezdem zájmem Stb. Jelikož bylo podezření, že bude provádět špionážní činnost, bylo započato ihned po jeho příjezdu s rozpracováváním.22 Bezpečnost záhy zjistila, že Gazit má rád ženy. A tak jej začala zásobovat krásnými mladými dívkami zavázanými ke spolupráci. Gazit začal tyto milenky používat jako vlastní agentky a zcela otevřeně s nimi probíral plány akcí – od sociální pomoci přes organizaci útěků ze země až po špionáž na egyptské ambasádě. Po příchodu do bytu […] se hned ptal, zda-li IO má rádio, toto hned pustil na stanici Norimberk. Při hraní taneční hudby vyzval IO k tanci, při čemž jí líbal a prohlašoval, že na ni moc myslel, a že ji miluje. Snažil se získat milostný styk, ale v tom mu IO zabránila. […] Žádal IO o pomoc, že musí hledat nové cesty za hranice. […] Že již pomohl 120 lidem a z toho jich 5 chytili. Teď v půl roce že převede dalších 45 osob. Stěžoval si, že je to těžká a namáhavá práce.23 Jiná agentka hlásila: Dále hovořil o spoustě jejich příslušníků, kteří jsou zavřeni. Balíčky pro tyto lidi je stojí 2000 dolarů měsíčně. Hodně jich pracuje v Jáchymově. Řekla jsem mu, že to tam není tak špatné, jak vyprávěl můj známý,

Sederová večeře na svátek Pesach v židovském starobinci Krym v Mariánských Lázních. Do čela slavnostního stolu usedlo jeho vedení, 50. léta. Foto: archiv autora

se moci poukazovati na to, že židé sedí na čelných místech ve vládě. Za třetí z hlediska komunistů je to prý moc smutná záležitost, neboť strana musela zúčtovat s tak blízkým spolupracovníkem. Zpráva agentky s krycím jménem „Rosa“ o rozhovoru s úředníkem izraelského vyslanectví, předána 20. 12. 1951, písemný záznam z 21. 12. 1951. ABS, f. Svazky kontrarozvědného rozpracování – Centrála (dále jen MV-KR), osobní svazek archivní číslo (dále jen a. č.) 15657, list (dále jen l.) 73. Je nepříjemné na té celé spiklenecké aféře, že jsou v ní zastoupeni židé a tato okolnost bude mít jistě za následek antisemitismus v kruzích komunistických. Dále přivedl otázku, jak budou na to reagovat reakcionáři, kteří by měli vlastně židům blahořečit. Zpráva agentky s krycím jménem „Rosa“ o rozhovoru se zaměstnancem izraelské ambasády Friedem, předána 28. 11. 1951, písemný záznam z 30. 11. 1951. ABS, f. Historický fond MV (dále jen MV-H), a. č. H-314, l. 12. 22 ABS, f. MV-KR, vyhodnocení archivovaného osobního svazku Jakuba Gazita, a. č. 15597 MV, l. 90. 23 Tamtéž, zpráva agentky s krycím jménem „Dana“ z 8. 9. 1953, písemný záznam z 11. 9. 1953, l. 164–165.

32



12/12/11 9:30:52 AM


Návrh plánu agenturně-operativního rozpracování akce „Dana“

Zdroj: ABS

který se odtamtud navrátil před 2 měsíci. Žádal mne, abych od něho zjistila jména zavřených židů, kde byli souzeni a na jak dlouho.24 Ani když se Gazitovi začala hroutit jedna akce za druhou, nepochopil, že v tom mohou hrát roli právě jeho slečny. Dokonce jedné z nich v posteli vyprávěl, jak hloupá je ta československá policie: Rádi fotografují různé diplomaty, když se chtějí vyspat s nějakou dívkou, aby jim pak s fotografií vyhrožovali, a přinutili je opustit ČSR. Agentka tuto informaci ihned zařadila do své obšírné zprávy.25 Sociální podpory Jakub Gazit rozděloval nejen politickým vězňům a jejich rodinám, ale i stovkám starších lidí, kterým koncentrační tábory vzaly zdraví a připravily je o jejich blízké. Aby získal co nejlepší směnný kurz, financoval celý program ze zisků obchodů na černém trhu.26 Jak celý systém fungoval, je jasné: místo hotových peněz do země proudilo zboží zakoupené v zahraničí. Jeho prodejem na černém trhu se vzhledem k investici dosahovalo směnného kurzu ještě vyššího než při podloudném prodeji valut. Protože Izraelci využívali celé sítě profesionálních distributorů, v padesátých letech skutečného kriminálního podsvětí, je dnes velmi těžké odlišit tajné financování sociální péče a čistě soukromé obchody zúčastněných osob. Nevíme, kdo z distributorů byl hrdina, kdo to dělal pro peníze a kdo na celé akci parazitoval. Většina zatčených navíc ze zřejmých důvodů dávala přednost obvinění ze šmeliny před obviněním ze špionáže. Díky dochovaným fragmentům písemného materiálu si však lze udělat představu o rozsahu a postupném větvení odhalených případů. S každou vlnou zatčených se objevuje nová výpomoc jejich rodinám a nové

24 Tamtéž, zpráva agentky s krycím jménem „Marie“ z 5. 12. 1953, písemný záznam z 8. 12. 1953, l. 136–137. 25 Tamtéž, zpráva agentky s krycím jménem „Dana“ z 29. 10. 1953, písemný záznam z 2. 11. 1953, l. 168–169. 26 Stejným způsobem zřejmě fi nancoval program sociálních podpor již jeho předchůdce, kdysi čelný představitel hnutí Bricha, Yehoshua Argof. Do ČSR přivážel různé zboží, které prostřednictvím druhých osob prodával na černém trhu. Při vyšetřování zatčených sionistů Dickera, Ornsteina, Reicha a dalších byly zjištěny konkrétní poznatky o nepřátelské činnosti Argofa, ale ten zatčen nebyl a začátkem r. 1952 odjel z ČSR. ABS, f. MV-KR, odůvodnění rozhodnutí o trvalé archivaci osobního svazku a. č. 15657 MV, l. 96. Na černém trhu se očividně přiživovala většina zaměstnanců západních vyslanectví v Praze. Několik italských, argentinských, íránských a minimálně jeden britský diplomat byli pro pašování nedostatkového zboží diplomatickou poštou a jeho prodej na černém trhu odvoláni ze země.



33

12/12/11 9:30:53 AM

studie a články

pokusy o útěk – ale také noví informátoři tajné policie. Státní bezpečnost těmto případům dávala různá kódová označení: akce „Zlatá Husa“, „Podpory“, „Dana“, „Orient“, „Cizina“, „Jadran“, „Holomek“, „Lípa“ a další. V akci „Zlatá Husa“ bylo zatčeno přes čtyřicet lidí, i když hlavní skupinu tvořilo pouze 17 osob.27 Důsledkem jejich procesu byla likvidace poslední pražské košer jídelny v Nekázance, vedené Šalamounem Velkesem. 28 Svazek byl založen na osoby židovského původu, které byly vesměs členy sionistické organizace Joint a zabývaly se pašováním hodinek a zlatých předmětů, podporovaly rodiny zatčených členů sionistické organizace Joint a prováděly rozsáhlé šmeliny se shora uvedenými pašovanými věcmi, nylonkami a pod. Jednalo se o rozsáhlou činnost v rámci celé republiky. V průběhu rozpracování bylo zjištěno, že řada těchto osob má spojení na Izraelské vyslanectví a že organizují ilegální odchody do zahraničí. V důsledku toho došlo k postupnému zatýkání v Bratislavě […] Prešově a nakonec v Praze, praví se v pozdějším shrnutí jejich obvinění.29 Pod rouškou rituelního stravování se scházely sionistické a jiné nepřátelské živly z celé československé republiky. Tato jídelna se stala zásluhou Velkese střediskem profesionálních šmelinářů z celé republiky, a za tímto účelem sem docházeli téměř všichni obvinění včetně úředníka izraelského vyslanectví Jakuba Gazita, o němž a ostatních obviněných Velkes věděl, že organizují ilegální útěky a podpůrné akce rodin zajištěných nebo odsouzených protistátních zločinců, konstatovala nakonec obžaloba.30 Informaci o rozdělování sociálních podpor občas do policejních úřadoven

Jedno z udání na tehdejší košer jídelnu

donesli sami podporovaní: Marta Bártová, manželka zajištěného Bárty […] sdělila, že chtěla prodat svůj kožich, aby měla peníze na nákup potravin, a při této příležitosti se k ní dostavila neznámá žena, která jí měla říci, že zná jednoho bohatého pána, bývalého továrníka žida, který podporuje rodiny zajištěných osob částkami ve výši 5000 kčs. Jelikož takováto činnost je trestná, Bártová se dotazovala, co má v tomto případě dělat. Řekl jsem jí, aby projevila zájem sejít se s tímto mužem, nás ale by musela včas informovat, abychom mohli učinit příslušná opatření.31 Orgány Ministerstva vnitra identifikovaly „bývalého továrníka žida“ rozdělujícího podpory jako Bernarda Manna a zahájily sledování jeho korespon-

Zdroj: ABS

dence, telefonu, pohybu a styků. „Vytěžováním agentů“ a výslechy zatčených členů galerky zjistily, že jde o téměř bájnou bytost, považovanou za krále podloudnického podsvětí. Za druhé světové války byl Mann zapojen do divokých záchranných operací a spolupracoval s židovským podzemím. Svým okolím byl považován za milionáře, který už žádné další peníze nepotřebuje, a proto si může dovolit organizovat pomoc druhým. Pro konstrukci případu proti němu se soudruzi rozhodli využít osvědčené stalinské teorie tvrdící, že každý žid, kterému se podařilo přežít válku, musel být německým agentem. V době okupace Mann pracoval se svými dvěma syny pro SS gestapo, z nichž jeden byl

27 Byli to Šalamoun Velkes, Samuel Veselý a jeho žena Jolana, Jakub Grün a jeho žena Růžena, Julian Šorban a jeho žena Lydie, Mořic Herzog, Adolf Herzog, Lazar Beck, Ferdinand Kalina a jeho žena Livie, Abraham Polák, Ludvík Štark, Moris Fiala, Šalamoun Weisz a Mór Jakubovič. Fragmenty dokumentace akce „Zlatá Husa“ se nacházejí v ABS, f. MV-KR, skupinový svazek a. č. 8424 MV. 28 Také Jakub Gazit byl z Československa odvolán, a to po zahájení procesu, kde byl soustavně zmiňován plným jménem. Po čase se Státní bezpečnost holedbala, že Jakub Gazit, který v průběhu realizace akce Zlatá Husa v roce 1954 odjel z ČSR, byl za neúspěšnou činnost v ČSR po návratu do Izraele uvězněn. Autor článku se s Jakubem Gazitem několikrát osobně setkal a byl zaskočen jeho stále trvajícím nepochopením československé reality padesátých let a tvrzením, že z Prahy odjel již na konci roku 1952. 29 ABS, f. MV-KR, skupinový svazek a. č. 8424 MV. Citováno z odůvodnění rozhodnutí o archivaci svazku. 30 Tamtéž, žaloba adresovaná Nejvyššímu soudu v Praze, l. 86. 31 Tamtéž, záznam ppor. Františka Vrátného z 8. 1. 1953, l. 2. Jde o fragment dvou samostatně číslovaných listů ponechaných ze staršího, zrušeného svazku.

34



12/12/11 9:30:53 AM


zabitý v roce 1945 při příchodu Rudé Armády […] spoluprací se jim podařilo se zachránit před rasovou perzekucí, uváděl záhy jeden z vyslýchaných a dodával, že existují Mannovy fotografie v uniformě SS.32 Další požadavky vyšetřovatelů asi nebyly dosti konkrétní, a vyslýchaný si proto nebyl jist, co přesně má vypovídat: Vím o něm, že je ve spojení s agenty CIC, kteří mu jednak přivážejí hodinky, lístky, dolary, a Mann oproti tomu předává špionážní zprávy. […] Při návštěvě synagogy jsem před 2 měsíci viděl Manna při důvěrném jednání s osobou, kterou poznávám na předložené fotografii. […] Z vlastního

Jakub a Růžena Grünovi se synem Robertem, 1949. V březnu 1954 byli oba rodiče zatčeni v rámci akce „Zlatá Husa“, syn byl umístěn do dětského domova. Paní Grünová se z vězení vrátila s podlomeným zdravím po více než třech letech a záhy zemřela. Pan Grün byl propuštěn na amnestii v květnu 1960. Foto: archiv Roberta Grüna

rozhovoru s Mannem a Grünem vím, že jsou pověřeni izraelským vyslanectvím – americkým – ze zahraničí pověřeni, aby podporovali sociálně slabé osoby židovského původu.33 Bernard Mann se však navzdory soustavnému sledování až do své smrti nedopustil jediné chyby. Státní bezpečnost nikdy nezjistila, jak vlastně peníze distribuuje. V druhé polovině roku 1954 […] jsem byla přítomna pohřbu Bernarda Manna […] když jsem vycházela ze hřbitova, Šmulevič mne sám zastavil, pozdravil, ptal se mne jak se mně vede, a při podávání ruky mně vtiskl do dlaně složené peníze. Na toto jsem mu odpověděla, proč a za co mi tyto peníze dává. Odpověděl, jen si je Reinigerová vemte,34 označila jedna z podporovaných vdov po svém zatčení nového distributora pomoci. Obchodníci černého trhu se ale při vyšetřování chovali jinak než zoufalé staré dámy. Na počátku roku 1953 jsem se seznámil s Mannem, který docházel do rituelní kuchyně, kde jsem byl zaměstnán, a mimo toho do kavárny Zlatá Husa a Družba, kde jsem se s ním stýkal,35 to bylo nadlouho maximum, co byl Herman Šmulevič ochoten doznat. Jeho družka Kitty Schärfová sice doznala společenské styky s Izraelci, ale ostatní členové skupiny pouze přeochotně přiznávali šmelinu. Když Šmulevič po nějaké době věznění začal namísto o šmelině vypovídat o rozdělování podpor, ostatní vše popřeli a označili jej za lháře a zloděje. Nasazením akcí „Dural“36, „Ocel“37 a mnohých informátorů Státní bezpečnost zjistila, že minimálně část zboží prodávaného Šmulevičem a jeho prostředníky na černém trhu byla ve skutečnosti pečlivě a centrálně evidována a existova-

Šalamoun Velkes, vedoucí košer jídelny v Nekázance, zlikvidované v rámci akce „Zlatá Husa“ Foto: archiv Yorama Keinana

lo k ní i vyúčtování.38 Oba hlavní zajištěné se vyšetřovatelům podařilo zlomit: Schärfová se přiznala, že je prozrazena její hlavní činnost, a sice to, že byla ve spojení s israelským vyslanectvím. […] Šmulevič totiž řídil po zemřelém Mannovi podpůrný fond, který šel přes vyslanectví. Zpráva pak dodává, že Schärfová fond nazývá Joint.39 V reakci na masové zatýkání hledalo vedení Joint Distribution Committee jiné formy financování sociální výpomoci, nenapojené na izraelské diplomaty a černý trh. Pomocí švýcarské krycí organizace Societé d’Secours et d’Entraide (SSE) byla zahájena oficiální jednání s několika východoevropskými vládami o legalizaci přímých finančních podpor opuštěným senio-

32 Tamtéž, výpověď Zalmana Fixlera z 5. 12. 1953, l. 46–48. 33 Tamtéž. 34 ABS, f. Vyšetřovací spisy – Centrála (dále jen MV-V), vyšetřovací spis a. č. V-1583 MV, protokol o výpovědi obviněné Malvíny Reinigerové, 30. 4. 1955, l. 76. 35 Tamtéž, protokol o výpovědi obviněného Hermana Šmuleviče, 8. 4. 1955, l. 57. 36 Dlouhodobý odposlech. 37 Telefonní odposlech a kontrola dálnopisného spojení. 38 Například Marek Herškovič 26. 4. 1955 vypovídal o tom, jak se někteří ze zúčastněných snažili zabránit StB v prohlídce úkrytů v Jubilejní synagoze. V pokladničce, která byla přinesena ze sklepa synagogy Braunsteinem a mým bratrem Vojtěchem byl nějaký lístek, kde […] bylo nějaké vyúčtování hodinek a dolarů Šmuloviče. Bližší okolnosti o tom nevím. ABS, f. MV-V, vyšetřovací spis a. č. V-1583 MV, l. 30. 39 Tamtéž, l. 20. „Zpráva č. 3, týká se Kateřiny Scharfové č. 775“, 18. 4. 1955, l. 20.



35

12/12/11 9:30:54 AM

studie a články

rům. Československé orgány návrhy odmítly z důvodu nepřijatelnosti požadovaného směnného kurzu dolaru na koruny.40 Dokonce i o této snaze, která měla zůstat přísně důvěrnou, se po Praze otevřeně mluvilo: Jistý profesor Haimann41 ze Švýcarska navštívil vrchního rabína Dr. Gustava Zichra 42 a žádal na něm, aby mu umožnil styk s předsedou Státního úřadu pro věci církevní. Profesor Haimann chtěl souhlas k provádění na území ČSR podpůrné akce mezi osobami židovského náboženského vyznání. Dr. Zichr uváděl, že sám s SUC43 jednal, a že mu bylo telefonicky sděleno, že návrh profesora Haimanna se zamítá a provádění akce se nepovoluje.44 V rámci celostátní akce „Dana“ Státní bezpečnost v letech 1954–1957 sestavovala nové seznamy židů, aktivně ovlivňovala činnost židovských obcí a hlavně nadále sledovala distribuční kanály sociální pomoci. Sledováni a odposloucháváni byli diplomaté z izraelské ambasády, všichni představitelé židovských obcí, ale také rabíni Farkaš, Sicher a Davidovič. S rozšiřováním agenturní sítě přibývalo i incidentů, kdy nový agent po podepsání závazku spolupráce spáchal sebevraždu 45. Agentky „Stela“ a „Sylva“ hbitě udaly několik jedinců, kteří se pokoušeli naoko spolupracovat se Státní bezpečností, ale ve skutečnosti pokračovali v tajné distribuci podpor. Jeden z nich, Emil Neumann, ředitel židovského starobince v Poděbradech a funkcionář RŽNO, si dovolil věc vskutku nevídanou – z peněz od Jointu distribuovaných přes izraelskou ambasádu prý podporoval Zdenu Mašínovou, sestru slavných uprchlých bratrů.46

Oblastní rabín Bernard Farkaš s vrchním rabínem Gustavem Sicherem v Praze, 50. léta Dole: Rabín Bernard Farkaš po zatčení Foto: archiv Harryho Farkaše, ABS

Židovské starobince ležely Státní bezpečnosti v žaludku již od roku 1952, kdy došlo k zabavení budovy pražského starobince a k vystěhování jeho osazenstva do Mariánských Lázní. K ráznému úderu se ale odhodlala až v březnu 1957, při konečné

realizaci akce „Dana“. Do spisového materiálu proniklo nemálo frází příznačných pro počátek padesátých let: V čele vedení starobince v Mar. lázních je sionistka Rychnovská, která až do odhalení Slánského spolupracovala se špionážní organizací Joint, měla aktivní

40 41 42 43 44 45

Záznamy ze soukromého deníku Ervína Haymanna v archivu autora. Ervín Haymann, ředitel SSE. Jde o vrchního rabína Dr. Gustava Sichera. Státní úřad pro věci církevní. ABS, f. MV-V, vyšetřovací spis a. č. V-989 MV, záznam z výslechu rabína B. Farkaše, 3. 4. 1957, l. 41. Pravděpodobně prvním případem takové sebevraždy byla manželka Štěpána Szobela, zaměstnance izraelské ambasády, kterou StB zaverbovala krátce po zatčení jejího manžela. Posledním případem, který se autorovi podařilo dohledat, byla sociální referentka ŽNO Brno Kateřina Ehrenreichová. 46 Vězeňské agentky „Šťastná“ a „Olga“ sice zaznamenaly tvrzení Zdeny Mašínové (1907–1956), vězněné matky bratří Mašínů, že Emil Neumann pouze rozprodává majetek, který si u něho ukryla, a že jde o muže, který se jí již dlouhá léta dvoří, StB ale i tak trvala na tom, že Neumann byl do případu Mašínové a spol. zasvěcen a opatřoval různé potřeby teroristické skupině bratří Mašínů. ABS, f. MV-KR, osobní svazek a. č. 37822 MV a skupinový operativní svazek uložený ve f. MV-H pod a. č. H-419, l. 140–141.

36



12/12/11 9:30:54 AM


účast na machinacích býv. taj. Palestinského úřadu Friedla později vystupujícícho pod jménem Benšalom […] prováděla všechny sionistické machinace jako Bricha47, Hagana48, Machbit49 . […] Rychnovská je velice pevná ve svém sionistickém přesvědčení, z kteréhož důvodu neodešla za svoji dcerou v r. 1950 do Izraele.50 Zatýkání na jaře 1957 probíhalo po celé republice a vyústilo do mnoha menších procesů organizovaných podle regionů. Průměrný věk zatčených byl šedesát let, jeden ze zadržených ve vězení zemřel. Je vcelku všeobecně známo, že v našem státě požívají všichni naši občané, tedy i občané židovského náboženství, stejných výhod, že o všechny naše občany je natolik postaráno, aby si mohli opatřit alespoň nejzákladnější životní prostředky, že je jim poskytována všestranná zdravotní péče, a že všichni mají možnost podle svých schopností pracovat. Právě v té skutečnosti, že všichni naši občané mají stejné možnosti a požívají stejných výhod je záruka morálně-politické jednoty našeho lidu, a právě v této morálně politické jednotě je také hlavní předpoklad pevnosti našeho lidově demokratického zřízení. Proto veškeré jednání, které zjednává neoprávněné výhody skupině obyvatel, jako v tomto případě proto, že jsou židovského nábo-

Kateřina Rychnovská po zatčení

Foto: ABS

Plán výslechu Kateřiny Rychnovské

Zdroj: ABS

47 Bricha: tajné pašování imigrantů z Evropy do Palestiny před vznikem státu Izrael, které zahrnovalo přechod převážně polských repatriantů přes československé území do západních okupačních zón Německa. 48 Tímto termínem se v Československu označovala vojenská pomoc novému státu Izrael, placená v dolarech – od dodávek zbraní přes výcvik vojáků až po formování vlastní brigády dobrovolníků. Hagana byla vojenskou organizací židů v Palestině, ze které vznikla izraelská armáda. 49 Správně Magbit Jehudit Meuchedet – peněžní sbírka na podporu státu Izrael. 50 ABS, f. MV-V, vyšetřovací spis a. č. V-1101 MV, fragmenty výpovědí zajištěného „sionisty Guttmanna“, vypsané z objektového svazku „Krym“ pro vyhodnocení vyšetřovacího svazku dne 5. 4. 1957, l. 38 v operativním podsvazku Rychnovská.



37

12/12/11 9:30:54 AM

studie a články

ženství, přičemž tyto výhody jsou poskytované státem, jehož společenské zřízení jest zcela odchylné od společenského zřízení našeho státu, a jehož politika se neskrývá se svým nepřátelským poměrem k naší lidově demokratické republice, tuto morálně politickou jednotu narušuje, a tím lidově demokratické zřízení oslabuje, začínal text obžaloby.51 Hlavním trestným činem všech souzených tak bylo podle obžaloby kromě různých devizových přestupků podvracení republiky.52 Naštěstí bylo upuštěno od původních obvinění ze špionáže a navázání styku s cizí mocí za účelem spolčení k vyzvědačství proti ČSR.53 Prakticky současně s vynesením posledních rozsudků povolilo Československo organizaci SSE zasílání sociální pomoci of iciální cestou, s tím, že větší část této fi nanční pomoci bude převáděna na kor uny podle běžného směnného kurzu a menší část přepočítávána podnikem Tuzex na tuzexové bony.54 Zda předchozí rozsáhlé zatýkání sehrálo ve vyjednáváních o směnném kurzu nějakou roli, není z autorovi dostupných materiálů zcela jasné. Průkazné ale je odstavení izraelské ambasády od distribuce podpor a veřejná diskreditace jejích diplomatů.55 Jak podporované osoby stárly, státní orgány přestávaly považovat sociální výpomoc ze zahraničí za ohrožení bezpečnosti země. Povoleny byly dokonce i individuální podpory bývalým vězňům koncentračních táborů poskytované Claims Conference. Hlavní „sionistické nebezpečí“ zača-

Zpráva agenta z roku 1954

Zdroj: ABS

51 Rozsáhlý spisový materiál k akci „Dana“ je možno dohledat ve vyšetřovacích svazcích a. č. V-989 MV, V-1101 MV, V-2772 MV, V-673 MV, V-1583 MV, V-1323 MV a dalších. 52 Kateřina Rychnovská a Růžena Hoffeová byly odsouzeny ke dvěma a půl letům odnětí svobody, stejný trest dostal i Villiam Friedmann. Isidor Braverman a Max Goldberger byli odsouzeni na jeden a půl roku, rabín Bernard Farkaš na dva roky, z nichž si odseděl 14 měsíců, Pavel Porges dostal měsíců patnáct, ale ve vězení záhy zemřel, Vojtěch Lustig dostal rok, Alexandr Fried osm měsíců. Zikmund Semmel si odseděl pouhé tři měsíce, zato Marek Spiegel dostal pět a půl roku. Na Slovensku byli zatčeni Jan Berenfeld v Bratislavě, František Gescheid v Banské Bystrici a Pavel Sendrey s Arminem Straussem v Žilině. Pozatýkány byly i jejich ženy za neoznámení trestných činů manželů. 53 Svou roli v mírnějším rozsudku pravděpodobně sehrály zabavené záznamy, vedené Pavlem Porgesem k jednotlivým podporovaným osobám. Některým nebyl jako „bývalým lidem“ přiznán žádný důchod, jiní pobírali důchody od 108 do 130 korun měsíčně. I soudruzi vyšetřovatelé uznali, že se z takové sumy nedá žít. 54 Záznamy ze soukromého deníku Ervína Haymanna v archivu autora. 55 V těchto dnech odhalily orgány československé kriminální služby větší počet osob, které se kromě jiných protizákonných machinací zabývaly dodáváním špionážních informací zástupci cizího státu. […] bylo prokázáno a dokumentárním materiálem dokázáno, že pan Moshe Shatz se

38



12/12/11 9:30:55 AM


lo být spatřováno ve snahách o vzdělávání židovské mládeže a zapojování nové generace do života židovských obcí. Tímto směrem se také do budoucna zaměřila pozornost Státní bezpečnosti. Hospodářská situace židovské náboženské společnosti je stále obtížnější. Po vyčerpání tzv. terezínské podstaty a po zániku fondu vytvořeného restitucí židovského majetku příp. Jointu dotovaného ze zahraničí jsou ŽNO stále více závislé na státním příspěvku. […] Židé se vyznačují přílišnou citlivostí k omezení náboženského života (nebo židovské pospolitosti), v němž spatřují rasovou diskriminaci, a mají snahu získat větší posici než za dnešního stavu odpovídá jejich společenskému významu. V tomto směru se snaží udržet co největší počet židovských obcí, usilují o zřízení školy pro výchovu nových duchovních, přeceňují význam židovských památných objektů (na příklad židovských hřbitovů) a dožadují se jejich údržby, konstatuje Zpráva o činnosti židů v ČSR z 22. 7. 1958 a pokračuje návrhem postupu: Našim úkolem bude nadále usměrňovat činnost židovské náboženské společnosti tak, aby nevybočovala z mezí únosnosti, orientovat jejich činnost na řádné plnění občanských úkolů a potlačovat jakékoliv sionistické tendence. Omezovat zahraniční styky našich židů na akce, které prospívají celé naší společnosti, slouží upevňování mírové spolupráce mezi národy. Na úseku hospodářském budeme omezovat státní příspěvek na nezbytnou míru tak, aby postupně došlo ke snižování počtu židovských obcí a synagogálních sborů.56 Plán státních orgánů byl koncem padesátých let jasný. Tlakem na asimilaci a zákazem vzdělávání mládeže mělo dojít k likvidaci jakýchkoliv projevů „sionismu“, tedy vědomí židovské identity. Židé zbývající v Československu měli v klidu dožít, lépe řečeno vymřít.

Důchodce Pavel Porges byl v dubnu 1957 zatčen v přítomnosti izraelského diplomata, který mu předával peníze a léky určené k distribuci potřebným. Jedenasedmdesátiletý Porges krátce po zatčení zemřel ve vězení. Dole: Fotografie z vyšetřovacího spisu „nebezpečného sionistického agenta“: peníze pro osoby živořící z minimálního důchodu, seznamy pro jejich distribuci, potvrzení o příjmu těchto sociálních podpor a nezbytná nastrčená pistole Foto: ABS

Tento článek je založen na materiálech z připravované knihy Tajemná smrt v Praze: Případ Charlese Jordana.

již delší dobu s uvedenými osobami stýkal a předával jim větší peněžní částky, za něž dostával informace špionážního charakteru. Uvedený Moshe Shatz byl z republiky vypovězen, druhý diplomat účastnící se distribuce podpor raději odjel sám. Viz článek Pracovník diplomatického úřadu ve spojení se špiony. Rudé právo, 31. 3. 1957. 56 NA, f. Ministerstvo školství a kultury, církevní odbor, karton 56.



39

12/12/11 9:30:56 AM

Každý žid je sionista a každý sionista je špion! 1

Recommend Documents