Každý antisemita prý v humánnosti klesl, ale Žid, spasitel světa, k nebi až se vznesl. Proto jen Žid mohl snésti ráj v Rusku až na zem

Každý antisemita prý v humánnosti klesl, ale Žid, „spasitel světa“, k nebi až se vznesl. Proto jen Žid mohl snésti ráj v Rusku až na zem. Kdo nevěří, ať tam běží, ne-li - pak je blázen.

Knihovna zlatého pera rediguje J. S. Schořík Svazek 9.

Karel Rélink

Spása světa Ubozí, pronásledovaní Židé

Všechna rozmnožovací práva pro veškeré státy vyhrazena

Tiskem Studentské knihtiskárny v Praze III., Pod Letnou č. 4 (bývalá Strakova akademie)

Karel Rélink

Spása světa Ubozí, pronásledovaní Židé Úvahy z deníku pravého humanisty S 20-ti celostrannými kresbami

Sken, OCR, jazyková úprava textu, edice a paginace dle originálu Custos (2006)

V Praze 1926 Vydalo Nakladatelství J. S. Schořík, Praha V., Maiselova ul. č. 9.

O autoru této knihy je asi dostatečně známo, že křivda někomu učiněná, citelně se jej dotkne. Tím spíše vzchopil se k obraně Židů, když mu byl honorář za tuto knihu předem vyplacen. Také objednavatel, velkoobchodník p. Camra, rovněž je velký přítel všeho utiskovaného tvorstva. Svěřil se mi, že např. v létě syrečky s červy vůbec nejí jedině z obavy, aby některého, třebas nerad, nepřekousl. Tím dokázal dostatečně, že patří do řad předních „humanistů realistů“. Proto doufám, že tato kniha vyplní své poslání u těch, kteří dodnes neví, co je „pravý humanismus“. Na různá a prázdná hesla jako např. „vlast“ přitom není třeba se ohlížet. V tom není žádný pokrok. Zrovna tak fráze: „Být varován je takřka jako být ozbrojen.“ je zbytečná v našich poměrech úplně, což mi dosvědčilo mnoho Židů a to skutečnému, pravému humanistovi naprosto stačí. Židé nebyli ani za války ozbrojeni a přece vyhráli. Nebýt nerozumné agitace protižidovské, byli by u nás plným právem šťastni. Vždyť už v tom má Žid před jinými přednost, že vidí dál než křesťan - i když se dívá jen na špičku svého nosu. V této knize otištěný protest p. Camry, až na některé malé poznámky, uveřejněn je doslova. Rovněž ony „básničky“, které p. Camra sebral a do svého protestu vložil. Bude-li se zdát čtenáři v obsahu něco přehnaného, čili jak obecně se říká, nabubřelého nebo snad „nafouknutého“, ať laskavě uváží, že to psal prostý obchodník cibulí. Otisknuté „básně“ nejlépe dokumentují závist proti nenáročným Židům, vždy věrným heslu: „Ni zisk - ni slávu“. Dobře však, že všichni ti, proti Židům zaujatí lidé, sami přispěli ke své porážce tvrzením, že „i semita je – antisemita“. Karel Rélink.

Ignác Narcis Camra, Čís. tel.: vedle synagogy.

velkoobchod v cibuli, česneku a spisovatel. Hlavní sklad v Hampejzu č. 7

Nedejme se! S tímhle Riegrovým heslem v čele doufám, že národ jako jeden muž povstane a s praporem „pravé humanity“ vysoko pozdviženým vykročí konečně proti odvěkým nepřátelům skutečných hlasatelů lásky k bližnímu - a těmi jsou Židi. Již dnes vidíme docela jasně, kde je nenávist. Jenom křesťan pronásleduje Žida! Slyšel někdo, aby Žid vyháněl křesťana do Palestiny? Anebo aby Žid nadával křesťanovi: „Ty smrade nosatej?“ U Žida je to přednost, že má svoje náboženství vidět na nose. Jak Židé smrdí, nejlépe je vidět, když si paní Židovka otevře krám např. „Cosmetique de Paris“ - smrdí ten krám? Křesťanky se můžou utlouct, jak se tam ženou. To přeci nekupují proto, aby to mazali na Žida? To je vidět, že smrdí křesťanka a nikoliv Židovka a dokonce asi ne Žid. Nejvýš bych tak připustil cibuli, ale to by potom musel smrdět buřt s cibulí taky. To jsem, myslím, pádně vysvětlil otázku těch smradů. Dále je u křesťanů užívána s oblibou kritika Židů jako: „handrdle“ nebo „ucouraná Židovka“. Jen se podívej, kdo jsi spravedlivý, na hlavní třídy - kdo tam má nejkrásnější krámy a zboží? Zase jen Žid. Žid má nejlepší vkus, protože si ho může dnes zaplatit a za peníze mu udělá každej křesťan kastli, že mají ženské před ní oči na šťopkách, jako by tam měl zavřenýho tenoristu. Poctivý křesťanský peníze patří zase do poctivých rukou - k Židovi. Žid ty peníze nesní, jak se mnozí domnívají, on je dá zase vydělat - a to hlavně chudým křesťanům. Z dobrého srdce nedávno jeden Žid zadával lehkou práci křesťanským dívkám, trpícím tuberkulosou, aby si vydělaly na lázně do Švýcarska. Nabízel spravovat pytle od uhlí. A za to mu ještě přišly mámy vynadat. To je to, že ty lidi neumějí počítat. Když spraví 500 pytlů denně à 5 hal. - no to jsou hezké peníze. Za deset roků můžou jet do Davosu. Hlavně se podívejte o šábesu, když jdou Židi ze synagogy, jak jejich dámy mají krásně od křesťanek na sobě ušité šaty a nic necourají, nehledě ani k tomu, že se teď nosí sukně jenom nad kolena. Závist mluví z křesťana, když nemůže už nic vidět. Nikdo ať netvrdí, že Žid někoho okradl a když to řekne, tak je antisemita! A vůbec, jaké je to pohostinství od křesťanů, pustit Židy mezi sebe, hostit je, a pak jim vynadat. Host do domu - Bůh do domu a proto když vstoupí Žid v podobě agenta do našeho domu, tak má být uvítán s úsměvem a ne snad s holí, anebo dokonce vyhozen oknem - on vešel dveřmi, tak tamtudy má mu býti odchod také umožněn. Ten čas si se Židem má už každý vzít. Jak musí být takový ubohý Žid rozlítostněn, když po nekonečném čekání u dveří křesťanského šéfa dostane se konečně, jako pětatřicátý k němu, půl hodiny ukazuje nejnovější vzorky jarních preservativů a náhodou pozná, že šéfa, než si ještě mohl vybrat, ranila mrtvice… Kdo mu ten čas nahradí?

-6-

Nedávno pan Aron X., poslanec, takový pilný a nadaný člověk a potkalo ho veliké neštěstí. On, vzdor tomu, že byl koncesovaný politik, tj. vůdce lidu - - ještě k tomu v civilu prodával jabka a syrečky v láhvích - a teď takový malér. Je v kriminále. Naštěstí, jako politický vězeň, nemusí ani tam pracovat. To zastanou ti druzí zloději. Ale představte si, on poslanec, který vodil lid - a teď ho vodí „bachař“ přes chodbu na záchod a bez pěticípé hvězdy! Sláva pryč, kšefty pryč… To si takový poctivý Žid nezaslouží - a to je potom republika!!! Zde podávám ukázku, jak se baví venkovský lid. Tohle jsem slyšel na venkově od jednoho „vtipkáře“ v hospodě: „Dvacet liber tvarohu, dali Židu na nohu, aby mu šla špička nosu nahoru.“ To byl asi ňákej sejrář, co to skládal. Takovýhle voloviny já udělám taky - a vůbec, jak k tomu člověk přijde poslouchat to, když jí zrovna syrečky. Že se Židé množí, je pro ně potěšitelné, protože dodnes je jich mezi křesťany jen hrstka a nemohou tudíž všechna vlivná místa, při nejlepší vůli, obsadit. Zatím se musí nechat zastupovat humanisty, což je zdánlivě totéž, ale není to totéž, protože se nedali mnozí z nich, až dodnes, lékařsky vyšetřit od košeráků. Dále není pravda, že pařeniště bolševiků je v „Židech“ - to je zatím v Rusku. Zato v Palestině, od té chvíle co ji Židi od Angličanů poctivě koupili, není po něm ani čuch. V Rusku ještě nějaký čas musí zůstat, protože je tam Židů u vlády jen 85 % - ostatní prý jsou jen izraeliti, ale až to bude celé v jejich rukou, tak se bolševismus přestěhuje v zaplombovaných vagonech zase jinam mezi křesťany. To je vidět, že kdyby nebylo křesťanů, tak by nebyl bolševismus možný a ať se už v tomhle směru nenadává na Židy. To by potom moh spíš nadávat Žid, když si ho křesťani zvolí za poslance a myslí, že to bude dělat zadarmo. To po válce a ještě dnes všelijaké štváčské plátky (velké listy, chvála bohu, co tam píšou Židi, to nedělají) napadají Židy s tím Ruskem. Copak za to Židi můžou, že jim to dá takovou práci? Tolik křesťanů je tam. Když tam vypuknul mor, tak ani ten s tou velkou říší nehnul, natož těch pár Židů to má ovládnout. Vždyť je to pro ně, za tu krátkou dobu, fyzicky nemožný. Jen je nechme a buďme trpěliví - zatím ukázali dost. (Zpívá se jako: „Hrály dudy u Pobudy“) Už jsou Židi pány v Rusku, synagoga plesala. Nemohou si vynachválit Braunsteina a Lassala.

„Nic nedat, je chytřejší,“ křičí nejnosatější „Nejvýš kubistický obraz ňáký nejmodernější.“

Vyskakuje jeden Žid, „ať žije náš bolševik, já mu koupím velkou svíčku,

Nakonec se shodli Židi nedarovat ani fík. „Dyk sme přeci taky lidi,

-7-

vysokou jak monolit“.

dost má prachů bolševik.“

Druhý Žid se zase mračí: „To je drahá legrace. Menší svíčka taky stačí, co by zbylo na Marxe?“

„Počkáme až přijdou sem v naši ,humanitní zem‘, zatím modleme se talmud, že je Žid už vladařem.“

Takovouhle věc až někde zase u nás v novinách najdu, tak vystoupím z církve. A tohle papež nečte? To je pěknej pořádek. Nejlepší je číst „Volnou myšlenku“ nebo „Tribunu“. Ta je na všelijaký ty hlupáky už dávno zařízená a výborně vedená. Tuhle jeden člověk spolknul falešný zuby, to bylo večer, a jen mu ve špitále vypláchli střeva, už to bylo v „Tribuně“.

*

*

*

Židé se uživí vždycky, ale ne mezi sebou, protože je jich málo a mají se moc rádi, tak bydlí mezi křesťany, aby se nemuseli za nimi honit až někam do Palestiny. Představte si, kdyby se tam přes noc odstěhovali všichni Židi, co mají kořalny, tak ráno celá republika bude na suchu. Já vím, že takovouhle bezohlednost Žid neudělá, on je příliš státotvorný, než aby přestal nalejvat pracující třídě. Jak Židi dovedou jeden druhého podepřít a zastat se nevinného, nejlépe je vidět u pana barona Rothschilda. Když byli obviněni dva Židi z Kyjeva, Mendel Bejlis a Fajvel Schneerson z vraždy (což je nesmysl, Žid nikoho nezabil ani ve válce), tak pan baron si to nechal stát tolik peněz, že museli být osvobozeni. Jak říkám, něco to stálo - ale spravedlnost zvítězila. O panu baronovi se vůbec málo píše. Kdyby nedal o sobě psát sám, tak by křesťani ani pomalu nevěděli, že je na světě. Tak tiše dovede pracovat. Nedávno pan baron vydal knihu: Hrdinství Židů za světové války Je to kniha tlustá, má přes 5 000 stran a váží akorát 9 kilo. Můj syn, profesor, vypůjčil si ji z knihovny a povídal, že z toho něco nesmrtelného musí napsat pro divadlo, například jako: Schillerovi „Loupežníci“ - ale abych příliš neutek od Židů a zůstal při věci. Tak tu krásnou, drahou knihu nechal pan baron rozdávat docela zadarmo chudým válečným invalidům bez rozdílu vyznání. V té knize o „hrdinství Židů za světové války“ je podrobně vypsáno, jaký to byl zoufalý, hrdinský zápas za frontou pro Židy, když nebylo s čím obchodovat. Až na ňákou tu forotu nití a mejdla, co měli naspořeno, nebylo co schovat a kde co vzít. Mejdla měli Židi přeci trochu víc ve forotě, protože se uměli s ním uskrovnit, podle té knihy, až do nemožnosti. K tomu je potřebí železná vůle, no a je známo, že u Židů je. Anebo o paní baronce jsem čet, že vybrala na „čaji“ v nové pařížské toaletě na tři tucty kávových lžiček s jejím monogramem. Rozdala je mezi poválečné hladovící dívky křesťanské a ze svého každé přidala ještě brejle. Jak tato tichá dobročinnost na člověka působí mile vedle nějakého prof. Havelky. On o sobě napíše celou knihu, co zkusil s jinými takovými „ulejváky“, když byl za války čtyři roky internován (ať je rád, že nemusel do fronty) a na konec si napíše, že ho jako podezřelého udal Žid. - Škandál, a to se trpí! Čet někdo v našich oficielních listech něco nepříznivého o Židech? -8-

Nebo že je Žid špicl? Já od té doby, co obchoduji se Židy, jsem nic takového neslyšel. To když takovému člověku žádné noviny to u nás nevezmou, tak si o tom napíše knihu sám. To je štvaní. To je antisemitismus. Je zvláštní, že ten udanej je vždycky křesťan a nikdy Žid. To přeci trkne každého.

*

*

*

Zrovna tak je od křesťanů provokace házet na schůzích a v hospodě frází „vlast“, když tam přijde Žid. Co je to za blbost, ta „vlast“? My bolševici se Židy nemáme vlast a jsme přeci všude doma. Kdo s námi cítí, tak to před námi neříká, a zaplať pánbůh, že aspoň z oficielních míst to slyšet není. To je jen pro takové mozky, placaté jako ševcovský kámen. Nedávno nějaký šťoura dal do antisemitského plátku, že se Arabové v Palestině bouří proti Židům, že prý, ač semiti, nemohou Žida ani cítit, že Žid kam přijde, všude vykořisťuje a namáhá se ze všech sil aby, ač v menšině, zmocnil se vlády nad domorodým, usedlým obyvatelstvem a jiné nesmysly. Jdu rád věci na kořen a protože u mně v kšeftě je denně Židů dost, tak jsem se na to jednoho pokrokového Žida, který spotřebuje ode mne nejvíc cibule, zeptal a on mi řekl: „Ten, kdo vám to říkal, tak je blbec a já vám to taky dokážu. My jsme národ nejschopnější a taky nejhodnější. O poctivosti ani se nezmíním. My jsme ale taky národ nejvěrnější, protože kde v zemi se usadíme, tak se odtamtud nehneme. Naše státotvorná schopnost je, myslím, dostatečně dokázána Palestinou. Tu jsme i s obyvatelstvem dost draho koupili a hotově zaplatili. Ale hlavně jsme to dokázali v Rusku. Kdo přišel na to a ukázal to jiným státům, jak se dělají vázané kandidátní listiny? Žid, náš Kerenský! A při těch se to, panečku, ňák vládne. Kdo prodal křesťanům konzervy, když v celém světě museli sbírat na svoje hladové souvěrce v Rusku? Zase my, Židi. Kdyby jsme si nebyli honem napřed udělali plný magacíny jídla, tak by byli křesťani hotovi. A proto, kdo s námi nesouhlasí, tak je antisemita, třebas by byl semita a dost!“ Když ten pán nabral dlouze nosem dech, tak pokračoval: „Kdo dále vynašel po Spartakovi socialismus? - zase Žid, pan Marx, a ten nejlíp věděl, když byl přítel p. barona Rothschilda a viděl často jeho kasu, co schází křesťanům. My, když máme 90 % veškerého průmyslu a všechny doly v rukách, tak nejlíp musíme vědět, jaký je třídní rozdíl. Tak vidíte, podle toho, že nemůžeme nechat vynalézt socialismus a bolševictví od křesťanů. - Jistě chápete, že my, Židi jsme opravdu nejschopnější národ. Naše továrny dodají všechno nejpotřebnější, aby křesťani neumřeli hlady - od irigátorů až k fánglím na „prvního máje“. Byl jsem celej pohnutej, když jsem to vyslechl a utřev si slzy v magacínu, hned jsem telefonoval synovi do školy, že bych ho měl rád dnes k obědu. Já vím, že moje péro je dost slabé na Židy, ale když mám jednou syna profesora, tak si s ním vypomůžu. Von si zas může tím pomoct třeba k „Nobelově ceně“ na dělání míru. Taky hned při obědě, mezi hovězím a vepřovou, syn udělal státotvornou báseň, která až vyjde, dá flek tomu druhému prasectvu. Tady ji přikládám.

-9-

Humanista na tribuně I. Lidé dobří, každý Žid nemůže být bolševik. To si vymyslili na ně ti, co nechtí platit daně a ti křičí nejvíce. Ach jo, - to jsou štěnice!

II. Však ona jim zajde chuť plivat na Židovskou hruď. Žid, chudák, je beze zbraně, přitom aby platil za ně. Pan Taussig je vůdce náš! Amen - toť náš otčenáš. Napsal: Markus Aurelius Kladivoun, profesor atd.

Tahle báseň bude zařazena do souboru synovy poesie pod titulem: „Cítím vůni Jericha“, a všechny budou věnovány ve prospěch humanity např.: „nevyléčitelně blbým“ nebo „kubistům“.

*

*

*

Židé o sobě plným právem tvrdí, že jsou národ pronásledovaný, proto mají světový tisk v rukou, aby si to mohl každý kdykoli přečíst. Novinám musí křesťan věřit, protože tam píší ještě taky křesťani, zrovna tak jako musí věřit Žid svému talmudu, protože ho napsali taky Židi.

Zázrak židovské kabbaly Děvčátka tři, ruku v ruce, kráčí spolu svorně, „mikády“ natřásají nad čelem téměř vzdorně. * Škodolibě, potajmu si jedna druhé hledí, kolik vrásek, pih a uhrů na tvářích jim sedí. * V tom, tu kolem nich se žene dívek a žen mraky, ženská zvědavost se ozve - běží s nimi taky. * Oči z důlků vylézají, vše již je uhnáno, nejede to „Ital sladký“ Umberto Urbano? * Muži hledí udiveně na ten bouřný příval, porazily drožku s koněm, který právě dřímal. * V davu to jen víří, výská, pláče a se směje, učiněná revoluce - co se to jen děje? * Co však nečekal by nikdo, to se stalo rázem, ženy zarazily v běhu, div nepadly na zem. * - 10 -

Dav „jak zařezaný“ slyší, zvuk nebeských kůrů; shora troubí „amplion“ a ženy zase vzhůru. * Ouška svá víc natáhnout, toť námaha je marná. „Amplion“ troubí: „Mé dámy, já poradím Vám zdarma.“ * „Přijďte ke mně do ,kšeftu‘, ať hrbatá či rovná, pihovatá neb s uhrama - to hodí se mi zrovna.“ * „Každou z Vás něčím pomažu - ať propadnu se v místě, že každé o ,něco‘ ulehčím, to poznáte pak jistě.“ * „Jen vstupte ke mně s důvěrou, jsem radou ku pomoci, kupte si pudry i krémy - mažte se ve dne, v noci!“ * Navádět ženy na „krémy“, je věru zbytečností. „Cosmetiky“ i cukrárny je beztak denně hostí. * Pilně mažou „Pepizna krém“ po nose i tváři, spíš přilepí se na muže - a hajdy ku oltáři! * „Krášlící“ krémy židovské, toť všech křesťanek touhy, třebas jim po něm na nose, do rána vzrostly houby.

Kam by křesťanský národ přišel bez víry v Žida? Kam by přišla například křesťanka, kdyby neměla víru v noviny a mazala si bez víry na obličej židovský krém „Pepizna“ - když nějaký štváčský plátek oznámí, že ze zdravotních důvodů byl tento „krém“ jako škodlivý ministerstvem zdravotnictví zakázán? Komu byl škodlivý? Té paní Židovce? A tohle není ministerské zdravotní znásilňování ubohé Židovky? Nevídáno, když po takovém krému vyrostou křesťance houby na nose - může si s nimi ráno sednout na trh. Houby mají také cenu. Obchodní zdatnost Hoď Žida do hnoje - a vyleze z něho s plnýma rukama „krášlících“ krémů.

Tajemství kosmetiky V hrnci nový „krášlící krém“ Židovka už vaří, „fusekle“ si nad hrncem zas „thateleben“ paří.

No, já už jsem svůj úsudek o takových věcech řekl. V první zlosti jsem to chtěl hodit do záchodu, ale pak jsem to dal do notesu, tam je to taky dobře schováno a s tímhle zatím končím o nebezpečí antisemitismu. Je toho ještě mnoho, ale tu velkou stranu si nechám až v neděli po obědě.

- 11 -

Další odhalování v republice Při odevzdání Palestiny do rukou Židů četl jsem v novinách vyloženě antisemitských zprávu, že anglický guvernér Palestiny (který se stal, prosím, ze Žida lordem), měl svoji triumfální cestu Palestinou změnit a že od oficielní cesty upustil. Semitští Arabové ve svém nadšení nad novými pány a souvěrci sváželi prý narychlo do vesnic, kudy měl lord a druzí Židi projet, kamení a smradlavá vejce. Je vidět, že v různých zemích jsou různé zvyky. To asi chtěli Arabové postavit z těch vajec a kamení přes noc Židům pyramidu, když nemaj chudáci na monolit.

*

*

*

Vytrhl jsem si v kavárně z jednoho časopisu list, kde byly citovány nějaké staré historické knihy, které prý tvrdí, že Turci, Arabové a ostatní semité nemohou Žida ani cítit a sám Mohamed prý byl se Židy taky dávno na štíru. To dá rozum, že je to canc. Ptal jsem se jednoho Žida, jestli jsou Turci semiti - prý jsou, ale úplně fušersky obřezáni, tak jsou antisemiti. Tím je dokázáno, že celá historie je docela nesprávně znásilněna od křesťanů. Opak této radostné zprávy, jak jsou Židi všude, kam přijdou, nadšeně vítáni (vyjímaje už jen některé křesťanské státy), je zlomyslný klep, jakoby byli Židi provozovatelé obchodu s křesťanskými děvčaty. Není to pravda. Zjistil jsem často na místě, že některé z těchto dívek vystoupily z církve a jsou bez vyznání. Smuteční pochod Na známý Chopinův smuteční marš (Nad vůdci bolševiků: Braunstein, Sobelsohn et Comp.) I. Až nás ke hřbitovu povezou, všecky vši z nás cestou vylezou. Ty neznaly naší moci, kousaly nás ve dne v noci vůči nim jsme byli bez pomoci.

II. K hrobu dejte kámen veliký, napište, že jsme bolševiky. I zde v hrobě agitujme, hady, červy popichujme, jen nosy z hrobu nevystrkujme.

III. Osvětu jsme lidu hlásali, všichni Židi při tom plesali! Z výše své jsme klesli dolů, křesťani však rvou se spolu, jdou za námi jako stádo volů. Tak vida, tohle se napíše o ideálním jednání Židů. Já bych rád viděl toho člověka, co to - 12 -

psal, jestli se nedali červi do něj už zaživa, jako do syrečku. Beztoho to bude asi ňákej nádeník z Volšan, anebo funebrák bez místa. Ale přejděme přes to prasectvo k jinýmu, věcnějšímu. S názorem některých křesťanů (je až k pláči, jak pravý humanismus pomalu se vžívá) „že Žid je mu milejší než křesťan“ úplně souhlasím. Podle nich je vidět, že „talmud“ si přeci už konečně razí cestu mezi křesťany. V něm stojí psáno: „Kdyby nebylo Židů, nebylo by ráje na zemi!“ - no a protože každý křesťan chce do ráje, tak se pranic nedivím, že se pohodlně spolehne na Žida, aby jej tam uvedl. Žid to musí s jeho talmudem vědět nejlíp, jak se dělá ráj už na zemi, a proto ho zařídil zatím v Rusku, protože je tam pro ně víc stavebního místa na fabriky. Škoda, že ještě nemají koncesi, aby udělali podobný ráj u nás, ale musíme pro ně pracovat ze všech sil, aby to už měli v rukou. Nejlíp na tom budou oni výše uvedení křesťané. To je správné chytráctví, dělat si protekci už napřed. Žid je, jak všichni víme, vděčný. Za války přeci udali (jak dnes se teprve jasně ukázalo) tolik křesťanů jenom proto, aby jich bylo dosti „ulito“ a po válce obchod s nimi neváznul. Oni se z fronty také „ulili“. Až bude ten bolševický ráj u nás, tak ti protežovaní křesťané mají slíbena od Židů „nejvyšší místa“, zatím se ale musí učit šplhat - provaz jim dodají pak Židi už sami - žádná práce, jenom rajské houpání. Tohle štěstí nemůže však potkat všechny, protože jsou vůči Židům fanaticky zaujatí a nedůvěřiví, jak vidět, bohužel, na statisíci Rusech uprchlých do ciziny. Chodí zamračení jako pytel a nadávají na Židy. Jejich nepokrokový, středověký fanatismus jde tak daleko, jak vidět z novinářských zpráv, že se raději mnozí oběsí, nežli by šli domů - do ráje. Takové projevy antisemitské se musí soudně trestat, aby to snad nakonec nevrhlo černý stín na Žida, on se potmě bojí jako každý obchodník o kasu.

Talmudská I. Kšefty - kšefty, toť náš živel! V tom my plavem vesele. Bolševictví jako „příděl“ snesli „pro nás“ andělé.

II. Křesťanům to nutno podat v upravených pilulkách. Není nad to, servírovat ty pilulky v škatulkách. III. Pěticípou hvězdu naši nutno na vrch vlepiti. Spolkněte to, vy křesťani, až budete dáviti.

No bodejť by nedávili, když tohle přečtou, jen aby se jim nestalo nic horšího. Ty, cos to psal, ty mamlase, tebe tak někde potkat, já bych ti dal posmívat se takovým vznešeným věcem -

- 13 -

já zas na pilulky nedám dopustit. Kdybych je jeden den vynechal, tak s hemeroidama nevydržím. Křesťani ku své vlastní škodě zrušili inkvizici. Dnes by byla dobrá proti nepokrokovým antisemitům, ale naštěstí zase jsou to Židi, kteří vynašli „črezvyčajku“. Bylo by snad dobře, kdyby se zavedly filiálky za podpory humánních vlád. Ani by nemusel p. Apfelbaum1 z Ruska s tím zařízením až sem jezdit, my tady máme na to Židů dost. Tím by se to značně zlevnilo a udělat to třebas pod titulem „Červený talmud“, organizovaná detektivní síť na pátrání po bláznech protižidovských. Každého dopadeného odvézt na státní útraty do ruského ráje, aby na své vlastní oči naposled viděl, jak jsou Židi snášenliví a humánní. Z ráje se nevrací nikdo - každý tam už zůstane Kdo se vzpírá jít do ráje, tak je blázen a proto se zavře. Proto každý je blázen, kdo nechválí Žida. Často slyšet mezi nedůvěřivými křesťany, když si přečtou článek, třebas křesťanským jménem podepsaného Žida: „Židů se bojím, jsou příliš silní, mají moc v rukou“ atd. Že jsou silní? To není pravda. Žid za to nemůže, že je od nátury slabý. Dejte Židovi těžkou práci do ruky a uvidíte, jak ji slabostí hned upustí. Křesťan, podle svého náboženství, je povinen udělat to za slabého Žida sám, protože má na to tělo. Příroda je spravedlivá - co jednomu ubrala, to křesťanovi přidala. Žid právě že ví o sobě, jak je slabý, tak jde na burzu zesilovat ceny, aby to ňák vyrovnal, a tam dělá co může, nebo dělá vůdce lidu jako p. Taussig, tj. politiku, protože je zrozen pro obchod a nemůže za to, že není pro nějaké dolování uhlí nebo zedničinu. Jo, takhle „svobodné zednářství“, to ano. Tam nepadají cihly a nemusí se lézt až do oblak. Žid má od přírody závrať, buď když vidí moc peněz, anebo když kouká nahoru, zato nejraději kouká dolů a to jde ve „svobodném zednářství“, protože tam stojí na tribuně a vůbec se tam těší svobodě. Chudák, aspoň tam je pánem a nikdo to nemusí vědět, protože je to tajné sdružení pravých humanistů, pro co je Žid jako stvořen. V Rusku jsou sice Židi taky pány, ale právě že se nenaparují v jejich novinách, tak o tom moc lidí ani neví. Dále, že mají moc? Já jsem se na to už moc Židů ptal, jestli mají už dost, a ještě se mi vysmáli. To si může na ně vymyslet jenom křesťan ze závisti. Žid je určen jeho „talmudem“, aby vládnul, čili měl moc - tj. moc peněz a křesťan má podle své víry s každým se rozdělit. To je pravý humanismus! - tak ať už to Židům podle své víry dají a oni si to zase podle „talmudu“ mezi sebou spravedlivě rozdělí. Když to dobrovolně nedají, tak se musí s nimi obchodovat a je vidět, že nejsou ještě dost pokrokoví, zkrátka nejsou humánní a tolerantní. Já znám Židy, kteří moc v rukou nemají; kromě „talmudu“ nanejvýš „Tagblatt“. Do rukou se toho tolik nevejde.

1

Apfelbaum – Zinověv.

- 14 -

K obnově ruské říše (Opravená píseň: „Tluče bubeníček“) I. Už běží Židáček, běží z Ruska ven. Volá k synagoze „my to projedem!“ „Hráli jsme si na vojáky, lupiče a košeráky. Baron Rothschild náš, byl náš mecenáš.“

II. „My se neztratíme,“ volá starý Žid. „Od čeho je jinde též křesťanský lid.“ „K humanitě budem volat, ta nám musí ruku podat, ,Thateleben‘ náš ty nás nenecháš.“

Píseň ruského běžence (Až umře Braunstein-Trockij) (Na nápěv: „Už ho vezou ke koňské bráně“) I. Už ho vezou k hranici Ruska, napřed antoušek - vzadu Žid prská. II. Filozofové hned píší listy, věčná škoda, prý - izraelisty. III. Lži-humanismus, však zazlíváme. Vždyť nejlépe my Židáky známe. IV. My nesem‘ srdce vstříc dobrým lidem, nesnesem se však se všivým Židem. V. Na vše křesťanské Žid jenom plije, on loupí, vraždí a smrdí - bestie. VI. Už ho vezou na ruské hranice, cestou jim praskl - jako jitrnice.

- 15 -

*

*

*

Tohle psal taky ňákej inteligent. Můj syn povídal, že kdyby mu to napsal ňákej kluk ve škole, tak že se bude muset vzdát profesury a nechá se obřezat. Mně se zdá, že ten chudák, co to psal, měl v sobě ňákou chcíplou tasemnici a nemohla z něj dobře ven. No, ale já půjdu dál k věci. Ona si příroda už s takovými lidmi pomůže sama, ale lepší by bylo poslat na něj rasa s pytlem beztoho asi neplatí daně. Tahle netolerantnost je u křesťanů obzvlášť zakořeněna. Tuhle chytli na nádraží jednoho pána z Haliče, když sahal pro svoji tobolku jednej paní do kabelky. Vzdor tomu, že ten druhý pán, také z Haliče, upozorňoval, že je to Žid, tudíž člověk úplně nevinný, nepokrokový dav nafackoval oběma, nechal je sebrat a někdo dokonce vykřikl: „Vy smradi židovský!“ Ještě ti hrubci ani nevěděli, kolik ti páni u soudu dostanou, a už je uráželi! To opravdu přestává všecko. Na to se má moderní, pokrokový člověk dívat? Co si cizinec o našem státě pomyslí? Dělají ostudu i nám, humanistům. Když je cizí člověk svědkem takového výjevu, ještě o nás rozhlásí, že jsme antisemiti - a jsme před cizinou hotovi! To zase Žid má docela jiný cit a je snášenlivější ke křesťanovi, protože je pravý humanista. Nedávno pan Buxbaum, velkostatkář, přejel náhodou dítě svý dělnice, tudíž křesťanky. Po návratu od soudu, kde byl osvobozen, že nemusí nic platit té lehkomyslné matce, byl nucen ji propustit, protože se nemohl na ni dívat - jinak by mu to bylo lítostí srdce utrhlo. V nejistotě Dle své víry, my křesťani, také Žida zařazujem k lidem; nemáme však ani zdání, chce-li být papoušek Židem. Podívejme se na něj - on je v nejistotě a stará se o papoušky. Koukej, aby se k tobě vůbec ňáký tvorové hlásili. To jsem jistej, že neuživíš ani veš. Já vím, že má ten chlap z hladu svrab a otírá se o Žida - to ale nemusí Židy mrzet, ty už jsou na to zvyklí. Mezinárodní obchod vrozený v Židech Kdyby nebylo humanity, tak by se musel každý Žida bát, protože je obchodník. V tom mu křesťan nejde ani pod nos, neřku-li jinam. Nejlépe to naznačuje, nedávno založená křesťanská „továrna na falešné pejzy bez vší“. Předně není žádnou humanitou a volnomyšlenkářstvím předhazovat někomu, že dobrovolně někoho přiživuje, a ještě potajmu, svým vlastním tělem. I když bude Žid živit svoje vši křesťanským tělem, je to ještě známka dobrého srdce k těm nejmenším z malých - a to je podklad bolševismu - útrpnost s pronásledovanými. Proto jsou Židi od mládí hlasatelé a nosiči této ideje v celém světě. Ono se sice tvrdí, že po „mikádu“ se budou nosit u nás židovské „pejzy“, ale to tu ještě není a rovněž není známo, jak budou dlouhé. Podle mého rozumu, když je už dělají do foroty, tak - 16 -

hned na metry - každý ať si ustřihne podle gusta. Čím bude kdo pokrokovější, tím delší. To zase Žid, jak jsem na cestách poznal, jde do obchodu docela jinak - a sice s tužkou a „talmudem“ v ruce. On sedne a počítá 1 x 1 = 2, a když mu to správně vyjde, tak už napřed dá svojí paní na šaty. Koupí lojovou svíčku za 50 hal., udělá z ní dva stejné díly, zabalí každý do papíru s kabbalistickými značkami, označí kus cenou: 5 Kč a umístí ve výkladu s nápisem: Tato původní persko-egyptská zdravotní svíčka má tu vlastnost, že koho v noci v posteli koušou štěnice, ať vstane, rozsvítí tuto svíčku a chodí s ní po bytě. Vyplatím 1.000 Kč odměny každému koho při tomto vykuřování, štěnice v posteli ještě kousne!!! (spojte příjemné s užitečným). Upozornění: Kdo je obzvláště štěnicemi dědičně zatížen, doporučuje se do každé ruky aspoň jedna svíčka. Ochranná známka: tucet svíček, s heslem: „Proletáři všech zemí, spojte se!!!“ Tak vypadá u mně „být schopnější“ a přitom křesťani uživí snadno Židovi jeho 25 dětí vedle dvou služek. Ani to neucítí a jsou zároveň pokrokoví. V poctivém obchodě je hlavní věc reklama, dostat kupce do krámu a aby měl v kapse aspoň těch 5 korun. Lepší jsou v oleji šprotky, než nemít ani na spodky. Nejlepší ale je býti v Rusku Židem, tam má právo vzít i spodky lidem.

*

*

*

Řeč nehumánní je u tlučhuby, že prý visí Židovi nos do huby. Nejlépe je nevšímat si toho více, i když čouhá z toho nosu svíce.

*

*

*

No, to se zase někdo uvtip. Člověk se musí u nás už obrnit svatou trpělivostí; když ministerstvo zahraničí tohle nestíhá. Já kdybych byl stát, tak dám papír pod přísný dohled např. ,,Spolku pro ochranu zvířat“ a radši bych přidal ňáký vagon víc na klosetpapír nebo „Tagblatt“. To má aspoň svůj oučel. Tenhle dolejší výstřižek o panu baronovi jsem neměl původně ani chuť vystřihnout, ale ať

- 17 -

naše veřejnost posoudí sama, že je nejvyšší čas, aby byl pan baron už někde aspoň prezidentem. Pak může celý svět tvrdit, že je zloděj, ale důkaz pravdy se nepřipouští. Baron Rothschild vyjíždí už ve vší slávě z paláce. V biografech promítnou to - je to přece senzace! Pěticípá hvězda svítí z démantů mu na čele… Nejlépe však, kdyby už jel konečně do…Gödöle.2 Na tomhle je nejpádněji vidět, kam se lidstvo řítí, když se neostýchá posílat takového pána do řiti. A ještě k tomu tak zámožného. Já tohle říct za mejch mladejch let třebas jen našemu domovníku, tak se za mnou hnal až na „židovský pece“. Kouska úcty k vrchnosti to nemá dneska po válce. Pfujtajksl! To je ale následek přílišné dobroty pana barona a jeho skromnosti, až to vypadá, jako by už měl dost. Takový velký pán, kdyby aspoň trochu honil reklamu nebo Davida, tak by ho musel předstihnout, protože je bohatší nežli král biblický. Ten až bude vládnout nad celým světem, pak bude teprve po pronásledování Židů a zůstane jim na starosti jenom ňákých pár nežidů - no a ty už oni vymáčknou ze svého středu. Já sám přestoupím, jako volnomyšlenkář, i se svou hospodyní, na jejich víru, jen co dojdou ty vagony cibule, co si u mně objednali, a na Řím nakašlu. Ten žádnou cibuli ani česnek dodnes ode mě nekoupil. Sám pánbůh ví, s čím ty lidi v Římě jedí buřty. Vůbec je to ňáká víra, která nejí cibuli? Už to votírání židovských nosů od křesťanů mně jde na nervy. Co je na tom k smíchu, když má Žid trochu větší nos? Jen když ho unese - a vůbec to nejde, posmívat se lidskému přirození v republice, příroda ví dobře, co dělá a já už ani nepozoruju, že je mají větší. Tak jsem si už na ně u nás po válce zvyknul. Tuhle jsem počítal s tužkou v ruce, že kdyby každý Žid si ode mne odnesl denně z magacínu v každé dírce u nosu aspoň jednu cibuli, tak zaplať pánbůh, to by bylo do měsíce vagonů. Ofertu už mám napsanou v kapse, kde by se obal v tomhle případě už nepočítal. Rozmach aviatiky Vyletěl aeroplán, vyletěl vysoko, polskému Židovi káplo „cos“ na oko. Žid z toho leknutím, postižen záchvatem, nemaje „šnuptychl“, utřel to „Tagblatem“. Tohle jsem si opsal se zdi na záchodě „U Fleků“. Takhle, prosím, se napadají ze záchodu Židi v republice a ostouzejí se i se šnuptychlem. Na takové místo může přijít cizinec, na to má u nás právo, a nevím, jak odtamtud potom na nás kouká. Může to být anglický žurnalista a náhodou Žid, který to tam čte a pak se nedivte, že mu zajde chuť něco dál u nás ještě dělat. Z toho může povstat diplomatické napětí. Já bych nechtěl být v takovém Židovi v té chvíli ani za nic, a kdo ví, co mohl takový člověk u nás ještě všechno nechat. 2

Kdysi letní sídlo císaře Karla I., blízko Budapešti.

- 18 -

Teď už věřím, že je spravedlnost úplně slepá a vidí jenom co chce. Když se Žid na každém veřejným místě bere za své, tak se mu to má umožnit. To je pravý humanismus. Žid jako podporovatel humánního tj. pokrokového čili nejmodernějšího umění Mám syna profesora, jak jsem už podotknul, který je taky moc k Židům nakloněný, taky jsem už proto dost od něho pochytil. Hlavně jsme se oba naučili dívat se správně na křesťany, když ho vyhodili z „akademie umění“ - že prý nic neumí! A to mu udělal profesor - křesťan! Jak takovou lež může tvrdit, když můj syn už v 1. ročníku v „přípravce“ dělal návrhy dekorací do „Národního divadla“. To má přeci každý právo nadávat. Když se ale stal potom zneuznání od toho profesora syn sám profesorem za zásluhy a za svoje práce pro slepce (má železnou pětikorunu 1. třídy s meči), pomohli mu ještě Židi jako „pokrokovci“ do redakce a tam je ve svém živlu. Je kritik, tak může nadávat jak chce a ještě má za to honorář. Tohle je u mně talent! Ať teď někdo proti Židům něco namaluje, tak mu to syn náležitě „vykreslí“ - protože teď učí na střední škole kreslit sám a ještě k tomu píše pro lid. Nedávno vydal svoji knihu s cizími ilustracemi a textem s titulem: „Odhalení devíti prostitutek“ čili „Pásli ovce Valaši“. Sám se divím, kde se to v tom klukovi vzalo. Já jsem v životě devět odhalených prostitutek najednou neviděl a jsem otec. Kniha byla sice nějakým omylem z počátku zakázána, prý z ohledu na mravopočestnost, ale zase povolena, když synovi žáci z reálky šli hromadně proti tomu demonstrovat k Rusovu pomníku. Napřed nesli nejmladší z 1. roč. standardy s nápisem: „Neberte nám duševní chleba“, anebo „Propusťte všech devět prostitutek“, atd. Syn taky nelenil. Jako kritik si napsal o své knize dlouhé články (pod titulem: „Mnoho povyku pro nic“), jaký kulturní zločin byl spáchán znásilněním „devíti prostitutek“ atd. No a to pomohlo! Dnes už knihu nikdo nedá z ruky, i kdyby za ni dostal místo „lidového komisaře“ v Rusku bez obřezání. V tomhle případě syn dobře věděl, kdo podporuje pravé umění a krásné písemnictví. Židi se ukázali jako praví mecenáši a znalci vzdělávací literatury. Jednomu Židovi tuhle v tramvaji při čtení „devíti prostitutek“ tak tekly pohnutím sliny, že se mu až zastavily ve vestě hodinky a zapomněl si koupit lístek. Nedávno jsem viděl u jednoho Žida, tudíž člověka zámožného, kubistický obraz s nápisem: „Pohled na Bohnice“. „To je něco, viďte?“ povídá mi ten pan majitel, „za ten obraz jsem dal 10.000 Kč.“ „A nebojíte se,“ povídám, „že vám je tam někdo ukradne?“ Na to mně pyšně odpověděl: „Za takový obraz dám každý obnos - protože se k němu nikdo na tři kroky neodváží, tak ho zarazí pohled na ty Bohnice. My, Židi, víme, jak bezpečně uložíme peníze, když je mezi námi v celým světě tolik zlodějů - i wertheimka je na to slabá.“ To je všecko hezké, myslím si, s tím moderním uměním, ale kniha je přeci levnější a víc toho napovídá, pak může být také s obrázkama jako synova. S kubistickou obálkou je úplně bezpečná před zloději. Svojí knihou má syn slávu nesmrtelnou před celou reálkou, a tím u všech „realistů“, vzdor

- 19 -

tomu, že ji vydal ze skromnosti pod pseudonymem. Ale co se dnes lidi všechno nedozví! Jeho spisovatelské jméno „Markus Aurelius Kladivoun“ je napsáno ve školách už dnes i v těch nejmenších místnostech zlatým písmem. Jak potom budou lidi dělat, až umře... Škoda, že jako malíř sám ještě k tomu nemaluje, ale on tvrdí, že mu stačí, když se podívá do zrcadla - tam vidí také svůj obraz, ale nedívá se na něj jako kritik, nýbrž jako milovník umění. Že dělá Židům do ruky, to se mu už často vyplatilo. Tuhle mu řekl jeho šéf v redakci, p. Münzeles: „Jen dělaj tak dál jako dosud, v redakci s papírem u nás šetřit nemusej, ten je na to, a až bude p. Braunstein-Trocký u nás šéfem, tak dostanou extra místnost. Tam budou jako doma a myslím, že se tam pak budou líp cítit a budou úplně spokojenej. Vono to žinýruje, když jeden druhýmu do toho kouká.“ No, z kluka mám radost a kluci zase z něj. Teď chystá vědecké dílo o nejmodernějším malířství. Schválně jsem si opsal titul z obálky, kterou si tentokráte syn sám nakreslil. Pod židovskou hvězdou stojí psáno: O šábesové vitalitě kabbalisticko-kubisticky-bolševického, co umění výtvarného, z nejvyššího kuželovitě-hranolového, pěticípého podkladu židovsko-egyptsko-národního.

Napsal Markus Aurelius Kladivoun, profesor pohlavní anatomie a kreslení, současně kritik z povolání na střední škole. Vlastním nákladem za financování státu. „Ať dlouho ještě svítí pěticípá hvězda v našem žití!“ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __ __

Modleme se vroucně, všichni křesťané, ať se k nám ten bolševismus dostane. Česnek i cibuli v zásobě už máme Braunsteina se Sobelsohnem3 ale postrádáme! Jejich „talmud“ provázej je v žití, pěticípá hvězda ať jim svítí.

*

*

*

Z hrobu až jim budou čouhat nosy, usednou si na ně zpěvní kosi… Ruskou řečí smutně budou pěti: „Škoda, že jste vlezli do podsvětí.“ Doufejme, že zbyly po nich děti! 3

Braunstein-Trocký, Sobelsohn-Radek, vůdcové bolševiků v Rusku.

- 20 -

- 21 -

- 22 -

- 23 -

- 24 -

- 25 -

- 26 -

- 27 -

- 28 -

- 29 -

- 30 -

- 31 -

- 32 -

- 33 -

- 34 -

- 35 -

- 36 -

- 37 -

- 38 -

- 39 -

- 40 -

Řeč poslance Arnošta Schneidera o židovské otázce Z těsnopisného protokolu říšské rady ve Vídni přeložil Jaroslav Hušek. Vydáno jako brožura ve více vydáních. (Otisk z „Českých zájmů“) Pan Arnošt Schneider, mechanik, tudíž dělník, poslanec na říšské radě ve Vídni, promluvil tuto řeč po známých bouřích protižidovských v Holešově na Moravě. Poslanec Schneider: Řečník mluvivší přede mnou pravil, že bouře, o něž se jedná, připraveny byly již od delší doby. Neřekl sice, že by znal jich původce, nýbrž pravil pouze, že byli zde nejspíše osnovatelé, kteří celou záležitost již dlouho připravovali. Já s ním souhlasím. Zrovna tak jako každá vypuknuvší revoluce nebyla výsledkem jediného dne nebo náhody, tak je tomu i s bouřemi na Moravě. Zrovna tak jako je u revoluce třeba určitého podnětu, aby vzplanula hořlavá látka nahromaděná od delší doby, tak je tomu i zde. Zdá se mně však, že nikdo celé záležitosti nechce přijít na kloub, nechce totiž z jistých ohledů vyslovit vlastní příčinu všech těchto událostí. Poněvadž já však žiji v dobrém poměru se všemi národnostmi - vyjímaje se Židy (veselost) - tož jsem se všemi národnostmi i více nebo méně spřátelen a mám mezi příslušníky všech národů přátele i osobnosti, jež jsou ochotni mně podat zprávy a říci, co si vlastně myslí o některé události. Mohu vám tedy říci, ctění pánové, na základě četných dopisů, jež jsem obdržel, i na základě ústních sdělení, že tyto bouře byly protižidovského rázu. (Výborně) Užívám slova „protižidovského“ proto, poněvadž je vlastně nesprávné mluvit o antisemitismu, kde se jedná skutečně pouze o Židy, neboť i národové semitští vystupují proti Židům, jak tomu učí historie staletí. Čtěte jen pánové např. dějiny hnutí mohamedánského a seznáte, že Mohamed, který věru ničeho nevěděl o nějaké úřední řeči na Moravě (veselost), také byl nucen se Židy - jak se říká - tančit na ledě. Je velice trapné, že právě my Němci máme být vždycky při rozličných národnostních rvačkách v národnostně smíšeném území beránky, na jejichž kůži se sveze to, co jiní zasloužili. Je faktem, že Židé u vědomí okolnosti, že jejich bezohledné vykořisťování křesťanského národa přirozeně musí vzbudit zášť křesťanů, vynasnažují se spolehnout na někoho, který by jim snad pomáhal v případě nebezpečí. Hrají si na Němce, vydávají se za německé mučedníky, aby mohli říci, kdyby se něco stalo: „Němci, pospěšte sem, pomozte nám, my Němci jsme v nebezpečí, že budeme Slovany pobiti!“ Avšak přihlédneme-li lépe, tu shledáme, že tito Němci jsou vlastně Židé. Nato promluvil řečník o antisemitismu v Čechách: Když před dvěma nebo třemi lety byly v Praze bouře, tu mně řekl jeden z mých přátel ve sněmovně: „Ale pane kolego, proč jste tak zaražen?“ Na to jsem odpověděl: „Milý příteli, zajisté přisvědčíte, že jakožto Němec nemohu se radovat, když v Praze tak se zachází s mými krajany.“ Na to mně řekl: „Upokojte se, vždyť se jedná pouze o Židy.“ (Veselost) Na to jsem odpověděl: „Dobře, milý příteli, chci tomu věřit; avšak proč nemají Čechové

- 41 -

tolik odvahy, aby řekli, že se jedná o Židy?“ Proč my Vídeňané měli jsme tolik odvahy a řekli jsme, že se jedná o Židy! My to doznali, a od té doby, kdy jsme tak zřejmě vystoupili, mohli jsme se zorganizovat a docílili jsme politických i hospodářských výsledků. (Souhlas) A hleďte, pánové z Českého království - naději se, že mně neodepřete vysvědčení, že mluvím velice věcně - kdybyste se dnes odvážili a veřejně vystoupili, kdybyste setřásli ze sebe židovské jho a židovské přátele, kteří se chytají vašich šosů a řekli „Nechceme Židy“ (tato slova pronesl řečník česky; veliká veselost ve sněmovně), tu by záležitost dopadla docela jinak. Promluvím nyní o jiném odstavci. Kdo jsou vlastně ti, kteří řídí četnictvo a kteří vlastně za takovéto události musí být zodpovědní? Slyšel jsem zde, když p. kolega dr. Žáček pronášel svoje důvody, výkřik, který zněl: „Jenom proti Slovanům se tak jedná!“ Hleďte, pane kolego, před několika týdny byl v Celovci při univerzitní slavnosti lůzou ztýrán německý duchovní jménem Schmidt tak velice, že byl několik neděl nemocen; nikdo tomuto muži nepřispěl ku pomoci. (Poslanec Lemisch: To není pravda!) Ano, je to Němec, pane kolego Lemischi. Ostatně budete hnedle spokojen s mými vývody, jež k tomu připojím. Chci říci následující: Když se jednalo o duchovního, o Němce, tu nikdo mu nepřispěl k ochraně. Vždyť to byl pouze křesťan a lůza mohla ubožáka týrat nejhanebnějším způsobem. Nijakého četnictva nebylo zde k jeho ochraně. Když však například na Moravě nebo v Haliči vezmou několik láhví kořalky, tu hned je do zástupu stříleno a bodáno. Ano, když se jedná o lidi, o Němce, tu se slavný úřad o to nestará: jedná-li se však o Židy, tu přijde státní zástupce s celou svou mocí a silou a praví: „My chráníme rakouské občany a běda vám, jestli se jich dotknete!“ (Souhlas) Nechci mluvit nijakou paličskou řeč, pánové, a vynasnažím se, abych dnes mluvil co možná tak klidně a věcně, jak to jen vůbec je možno. (Veselost) Dovolím si přednést vám okolnosti, o nichž - jak se domnívám - není vám anebo aspoň většině z vás ničeho známo. Pan ministr vnitra sám se vyjádřil, že se mu zdá, že při těchto demonstracích nejednalo se pouze o pohnutky politické, nýbrž i o jiné. Má úplně pravdu, avšak pan ministr vnitra měl mít přece také i odvahu a říci: „Pánové, zdá se mi, že za tím vězí Židé.“ (Veselost) Ovšem je třeba být loajální a kdo je znalcem rakouských poměrů, ten nezazlívá ministrovi jeho jednání, nýbrž shledá to pochopitelným, že rakouský ministr nikdy se nesmí odvážit k takovému výroku, poněvadž je určitě známo, že za den po okamžiku, kdy by se odvážil rakouský ministr takový výrok pronést, nebyl by již ministrem. (Hlasy: Tak jest!) Připomínám pouze osud ministra Dunajevského, který ze stanoviska fiskálního věru nebyl nijakým špatným ministrem, neboť neutěšené rakouské finance uvedl do pořádku. Tu zásluhu nemůže mu upřít nikdo. Jistého dne dovolil si c. k. ministr Dunajevský říci: „Ovšem, my jsme jen křesťané!“ A hle, zanedlouho na to nebyl Dunajevský již ministrem! (Hlasy: Slyšte, slyšte!) Táži se pana ministra vnitra, zdali si někdy dal na tom záležet a analyzoval rozdíl mezi světovými názory árijsko-křesťanskými a židovským monismem. Kdyby to byl jednou učinil, tu by byl přišel k poznání, že obě plemena, totiž árijsko-křesťanské na jedné a židovské na druhé straně, nikdy a nikdy snášet se nemohou! Židé jsou vychováni v názorech, že jsou „vyvoleným národem božím“. Jedině oni se považují za lidi, kdežto všecky ostatní národy považují za zvířata. Mohu se ctěnými pány sdělit… (Řečník ukazuje velikou starou knihu: „Odhalené Židovstvo“ [Das entdeckte Judenthum] od Eisenmengera).

- 42 -

Odhalené Židovstvo. Ctění pánové! V této knize najdete veliký počet míst, z nichž vysvítá, že Židé nás nepovažují za lidi, nýbrž jen za zvířata. V traktátu Megilla stojí například: „Všichni národové, kteří nejsou Židé, jsou psi, oslové a prasata.“ (Četné výkřiky a trvalý nepokoj. Částečně i veselost) Na jiném místě stojí: „Manželství nežidů není manželstvím, nýbrž pouze tolik, jako spolužití u koní!“ (Opětné přerušování a výkřiky) Prosím, pánové, tyto věty jsou soudně zjištěny v Münsteru při jistém procesu a jejich pravost nedá se vůbec nikterak popírat. (Židovští poslanci vyrušují řečníka. Nepokoj. Místopředseda Lupul zvoní) Pánové, zde mám: „Židovské zrcadlo ve světle pravdy“, vědecké vyšetření od dra. Jakuba Eckera, soukromého docenta pro semitskou filologii na královské akademii v Münsteru. Na straně 111 stojí například zákon 88 - nota bene a kladu na to důraz ještě jednou - je to soudně zjištěno: „Manželský sňatek křesťana se Židem nemá nijaké závaznosti, totiž jejich spolužití rovná se spolužití u koní.“ (Žid Straucher: To není pravda!) Zde to stojí a je to soudně zjištěno! (Žid Straucher: To je od falšovatele, který byl zdejším soudem odsouzen pro podvod.) Poslanec Schneider: Na tento výkřik ihned odpovím. Existoval jistý Brimanus, který pod jménem Justus vydal tuto brožuru. (Ukazuje brožuru. Žid Straucher: To je Brimanus, ten podvodník.) Poslanec Schneider: Tiše, Žide! (Žid Straucher: Vy mlčte, křesťane, vy jste také novožid. Nepokoj.) Poslanec Schneider: Tato brožura byla otištěna v Německu v jistém časopise. Jistá židovská společnost žalovala dotyčného vydavatele časopisu - myslím, že to byl vydavatel „Švábského Merkura“, avšak abych se nemýlil, hned to vyhledám - ano, je to tak, jak pravím. Došlo k přelíčení a při tomto přelíčení byl vyslechnut dr. Jakub Ecker a, nemýlím-li se, i jiní znalci. Výsledek byl následující: Dr. Jakub Ecker tyto věty potvrdil. (Žid Straucher: Křivou přísahu složil.) Co vy budete mluvit o křivé přísaze; co zde stojí, je zjištěno před německými soudy a vy nebudete moci popírat pravost 100 vět, jež Ecker zjistil, zrovna tak, jako nemůže popírat ani nikdo jiný. Co však se týče zejména Eisenmengera, tož vysvětlím ještě následující (ukazuje na knihu). To je originál z r. 1700. Když vyšlo prvé vydání, tu obětovali Židé veliké peníze, aby docílili zapovězení této knihy i aby se domohli práva konfiskovat tuto knihu také v domech soukromých, kde by ji našli. (Slyšte!) Zaplatili za to 12 000 dukátů. Židé dovedli co nejvíce využitkovat takto zakoupeného práva a Eisenmenger pozbyl svého jmění. Ve své úzkosti obrátil se k pruskému králi Bedřichovi a ten nařídil přísné vyšetřování. Byli vyslechnuti Židé berlínští i znalci. „Je pravda, co stojí v knize,“ tázal se král, „ano nebo ne?“ (Židovským přízvukem pokračuje:) „My tomu sice nevěříme…“ (Veliká veselost. Obyčejnou řečí pokračuje:) „Na tom mně nezáleží, nýbrž tážu se vás, Židi: Je to pravda, co zde stojí, nebo ne?“ Konečně museli Židé doznat, že všechno od slova k slovu, od písmene k písmenu je pravdou. Následkem toho odsoudil král Bedřich Židy v Berlíně, aby vydali svým nákladem druhé vydání knihy stejně znějící s vydáním prvým, tak, aby ani písmena nescházela, a tak vyšlo roku 1711 druhé vydání. (Slyšte!) Mohl bych vám je také ukázat, jenže by mně to činilo trochu obtíží vzít s sebou i druhý výtisk. (Vese-

- 43 -

lost) O lichvářství: Pánové! Je nutné, abych přešel k některým poznámkám poslance dra Žáčka. Poslanec dr. Žáček popírá jsoucnost antisemitského hnutí na Moravě. Kdo však vyslechl poněkud pozorněji jeho vývody, musí doznat, že právě řeč pana kolegy Žáčka podala nejpádnější důkaz, že toto hnutí má eminentně protižidovský ráz, poněvadž stále a všemi možnými vývody se ohrazoval proti antisemitismu. Tvrzení rozličných pánů z českého klubu, která znějí: „Nestává nijakých Němců, kteří by tam byli, jsou to jen Židi“ jsou rovněž důkazem toho, že se skutečně jedná jen o Židy a ne o Němce. Tážeme-li se však, odkud přichází celé to hnutí, tož přijdeme k poznání, že to je židovská lichva, lichva židovských kořalkářů, kteráž rolníka zničuje, že Žid sedláka olichvařuje, že olichvařuje i dělníka, že ničí živnostníka svým konfekčním zbožím, trestnickou prací, již mu skýtají trestanci ve vězeních, a mnohým jiným tak, že tisíce a tisíce rodin přivádí do záhuby. O tom se však nemluví, mluví se stále jen o Němci a o německé úřední řeči. Vizte, pánové! Když jsem roku 1885 poprvé kandidoval ve skupině venkovské v Mistelbachu, tu jsem jednou uspořádal schůzi v Gänserndorfu. Když jsem vkročil do místnosti určené ke schůzi, tu jsem spatřil na úřadní tabuli šest vyhlášek, týkajících se exekučního prodeje selských usedlostí: věnoval jsem té věci pozornost a zvěděl jsem, že právě toho dne, kdy jsem tam byl přítomen, stihl šest rolníků smutný osud, že vlastními zraky museli vidět, kterak přechází jejich celý majetek, dědictví po jejich otcích, do rukou židovského lichváře. Bylo tudíž pochopitelné, že, poněvadž se jednalo o staré, dávno zde usedlé sedláky, obyvatelstvo tohoto dne smýšlelo antisemitsky, a já následkem toho ve svém shromáždění mohl jsem pozdravit velice četné obecenstvo. (Veselost) Avšak vizte, pánové, co se stalo? Přihodilo se následující: Uprostřed mojí řeči přišel onen židovský lichvář do sálu a pravil, přerušuje mne: „A co má našinec dělat? Kupcem nemá být, úředníkem nemá být, nemá být lékařem ani advokátem a nemá mít pozemky; co mám tedy dělat?“ Nyní jsem řekl: „Tento výkřik je mně právě vhod a tážu se: Slyšel někdy někdo z přítomných pánů, že by se byl tento vyrušovatel mojí řeči o to staral, co budou dělat sedláci a jejich ubohé dítky, ti nevinní tvorové, jež tento Žid vyhnal z domů a dvorů zděděných po svých otcích?“ Není-li pravda, pánové, o tom neslyšeli jste od Žida ještě ani slova? O sebe stará se Žid ihned. Tato slova měla takový účinek, že Žid dlouho ve shromáždění nepobyl. Pravda o událostech v Holešově: Pokročím dále. Vývody pana kolegy dra. Žáčka byly neobyčejně zajímavé. Z nich vysvítalo, že při tom, co se stalo v Holešově, byli Židé ti, kteří začali. Byl to židovský představený Zwilling společně se svými lidmi, který těžce poranil křesťanského knihtiskaře Klabusaje. Stalo se takto: Knihtiskař Klabusaj vyložil ve svém výkladě brožurku, týkající se vraždy v Polné. To vzbudilo vztek pánů Židů a hle - usnesli se, že se ubohému Klabusajovi pomstí. Bylo na něho číháno a když náhodou šel židovským městem - neboť on byl nucen jít touto částí města - tu byl klackem hrozně potlučen, jak zde vidíte. (Ukazuje fotografii) Vidíte, pánové, on sotva že vyvázl životem. Tážu se: Slyšeli jste, že tento Zwillinger, tento židovský představený, byl již zatčen? Nikoliv! Ale křesťané, ti byli zastřeleni! Slyšeli jste, pánové, že židovský policejní velitel Ehrlich,

- 44 -

který střílel na lid, byl zatčen? Nikoliv, byl puštěn za kauci 10.000 zl. na svobodu. Slyšeli jste, že Žid Frankl, z jehož oken bylo stříleno, byl zatčen? Nikoliv, ale křesťané byli zastřeleni a pobodáni. Tak je to. Pánové, ohlédněte se jednou po stavu jiných zemí! Stává nějaké vnitřní úřední řeči ve Francii, je nějaká v Alžíru, v Maroku nebo Transválu? Když nyní došlo k nepokojům v Transválu, byly tam také pleněny krámy Židů; a byl tam snad také mechanik Schneider, který lid na Židy poštval? (Velká veselost) A když došlo k velkým protižidovským bouřím v Alžíru, byl tam snad mechanik Schneider, nebo dr. Lueger, který lid poštval? Nikoliv, my oba ty země neznáme a přece tam šel lid na Židy. A když došlo k velkým protižidovským bouřím v Rostově na Donu v Rusku, byli tam snad také vídeňští antisemité? Naopak, já mohu jen tolik říci, že tam, kde jsou antisemité, panuje více pořádku a pokoje nežli tam, kde nemá lid příležitost, aby dal najevo svoje nejvnitřnější přesvědčení. (Souhlas) O vraždě v Polné: Jistý výkřik, pronesený za řeči pana poslance Žáčka, byl velice významný. Jistý pán totiž řekl: „Ano, to se děje vždy v těch kořalnách!“ Já však se tážu: Kdo má ty kořalny? Židé! Ano, jedině Žid obdrží koncesi na kořalnu. Okresní hejtmanství dávají je pouze Židům. A tu se tážu: Kdo má nejsměrodatnější vliv u okresních hejtmanství? Židé praví i nepraví! A kdo má vliv u místodržitelství? Židé praví i nepraví! A kdo má vliv tam u pánů ministrů? Židé praví i nepraví.4 Případ v Polné, kterýmž je lid tak rozčilen, je velice významným pro rakouské soudnictví! Před několika lety byla v Praze zavražděna Židovka Gollerstepperová a tu ihned bylo zatčeno 200 osob i zavedeno nejpřísnější vyšetřování, aby pomstěno bylo bezpráví spáchané na Židovce. Avšak jak je tomu v Polné? Zde ví o tom celý svět, že Hilsner je spoluviníkem při vraždě, rada Reichenbach nechá ho však běhat na svobodě a teprve četník je nucen na svou zodpovědnost Hilsnera zatknout, a kdyby pan ministr spravedlnosti sebe více při tom kroutil hlavou, je tomu přece tak, jak pravím. (Různé výkřiky) Tážu se: Kterak může být Reichenbach i nadále ponechán jako vyšetřující soudce v této tak závažné záležitosti? Předešlého roku již zmizela dívka jménem Marie Klímová, načež byla nalezena její kostra, což - jak pochopitelno - lid rozčílilo. Různé vraždy: Roku 1894 zmizela v domě Žida Brettra v Kolíně křesťanská služka. Jeden z mých kolegů z mladočeského klubu mně o tom vypravoval a rozumí se samo sebou, že jsem tam hned jel. Pátral jsem horlivě po této záležitosti a byl jsem tam několik dní, nemohl jsem však bohužel vypátrat ničeho usvědčujícího. Najednou obdržel jsem zprávu z Kolína, že Hlavinová byla nalezena na pravém břehu Labe; nebyla nabubřelá, ačkoliv dle domnění čtyři týdny měla být ve vodě; nikoli, její tělo bylo bílé a sinavé; to bylo příznakem, že z ní byla vycezena krev dříve, než byla do vody hozena. Když pak po bouřích opět jednou přišel jsem do Kolína, slyšel jsem na vlastní uši, že jistý Žid přijda do hostince, řekl: „Dejte mně sklenici piva a skleničku křesťanské krve k tomu.“ Tak bylo křesťanské obyvatelstvo drážděno. Pakli pozorujeme všecky tyto události, tož se tážeme: kdo je tedy původcem? Páni ministři! Tážu se vás: Jsou to křesťané, kteří si takové hrozné bezpráví nedají líbit 4

Doslovně řekl pan poslanec Schneider: Židé direktní a indirektní. Poněvadž tento tvar není v češtině obvyklým, nahradili jsme jej slovy, která mají úplně tentýž smysl.

- 45 -

a kteří je nesmí trpět, nebo jsou to ti, kteří křesťanské dítky zabíjejí, nebo jsou to samotni ministři, kteří podporují takové děsnosti svou tolerancí k Židům? (Souhlas) V Ústí nad Orlicí rovněž zmizela před několika měsíci dívka. Tatáž ležela prý čtyři neděle ve vodě. Nemám o tom ještě zevrubnou zprávu, avšak lékaři mně řekli, že by bylo nemožno po čtyřnedělním pobytu ve vodě zkoumat mozek děvčete, jak se to stalo, kdyby dříve z ní krev nebyla bývala vycezena. A nyní vám připomenu, pánové, nejnovější událost v Turčanském Svatém Martině v Uhrách. Co se tam událo? Dále vám připomenu případ Mojžíše a Gitely Ritterových v Krakově. Tam stalo se následující: Jistý Žid přivedl křesťanskou služku do těhotenství. Jakožto ortodoxní Žid nesmí však trpět, aby svatý zárodek Žida vyvinoval se v nehodném těle křesťanské dívky, a proto si umínil, že křesťanskou dívku zavraždí a vykuchá, aby židovský zárodek mohl pohřbít na židovském hřbitově. Na základě výpovědi jednoho svědka byla tato událost prozrazena, došlo k vyšetřování a Žid i se svojí Židovkou byli jednohlasně odsouzeni,5 avšak kasační dvůr rozsudek ten zrušil (Hlučné volání: Slyšte, slyšte!) a nařídil druhé přelíčení před jiným soudem a na jiném místě. Na základě nezvratných svědectví, na základě vlastních přiznání, na základě výpovědí hlavního svědka Michaleva - tak se jmenoval, nemýlím-li se - následovalo druhé jednohlasné odsouzení, leč kasační dvůr znovu zrušil rozsudek a nařídil třetí přelíčení. Židé však byli potřetí jednohlasně k smrti odsouzeni! Co však se stalo nyní? Přišla do Vídně židovská deputace a pan ministr celou tu hroznou záležitost odstranil z denního pořádku. (Slyšte! Slyšte!) Michalev zůstal však ve vyšetřovacím vězení krakovském. Brzo nato bylo stravovatelství věznice najmuto jedním Židem a za několik neděl na to korunní svědek Michalev divným způsobem zemřel. (Slyšte! Slyšte!) Ritterovi žijí podnes. (Poslanec Stojalovský: Byli propuštěni na svobodu!) Byli propuštěni na svobodu. (Žid Straucher k poslanci Stojalovskému: Vy jste také obdržel milost, pane Stojalovský!) Pánové! Slyšeli jste to na vlastní uši. Pan kolega Stojalovský nezabil nijakého Žida, přesto však je židovským poslancem staven do jedné řady s Mojžíšem a Gitelou Ritterovými. (Slyšte! Slyšte!) Posuďte to sami! Myslím, že se nyní stane antisemitou i ten, který jím posud nebyl. Zavraždění pátera Tomáše: Pánové! Nechci se vracet k událostem předešlého století, avšak dovolte mi, bych se přece zmínilo některých faktech. Tak máme například případ z Damašku. Mám zde knihu „Les affaires en Syrie“; v ní uvedeny jsou všecky protokoly, vztahující se k tomuto děsnému faktu. Tuto knihu lze jen velice těžko obdržet a soudím, že snad dnes by vůbec kniha ta k dostání nebyla. Já však se vynasnažím, aby byla přeložena, znova vydána a rozšiřována. Musím přece pánům Židům také nějakou radost udělat. Případ je následující: Páter Tomáš, který byl kapucínem, přišel do židovského města ke kupci Hararimu, bohatému to Židu, a byl od něho zavražděn. Krev byla z něho zachycena. Leč vražda vyšla najevo. Při trestním vyšetřování konečně se i Židé přiznali, že k nim přišel jistý rabín a řekl jim, že k velikonocům musejí mít křesťanskou krev. (Hlučné volání: Slyšte! Slyšte!) Když bylo všecko zjištěno, byl učiněn pokus velikými peněžitými částkami podplatit úřady. Avšak slyšte, pane ministře spravedlnosti, turecké úřady (povzneseným hlasem), turecké úřady byly počestné a nedaly se podplatit! (Hlasy: Slyšte! Slyšte!) Teprve pak, pánové, když Crémieux z rozkazu ,,L‘Alliance israélite universelle“ s velkými sumami a podporován známým obržidem 5

Viz o tom v „Českých Zájmech“ v ročníku 1885 pod označením: „Potřetí porotou jednohlasně k smrti odsouzen.“

- 46 -

Montefiorim přišel do Cařihradu, byl vydán ferman, v němž stálo asi toto: „Poněvadž by nebylo záhodno nevyhovět přání tak velikého národa a tak četného obyvatelstva, tož propouštíme viníky.“ (Slyšte! Slyšte!) Nebylo řečeno, že by snad Židé byli nevinni. Nikoliv, varovali se proces opět obnovit a byli spokojeni, že vůbec byli propuštěni, zrovna tak, jako tomu nyní bylo s Dreyfussem. (Výborně a veselost) Tisza Eszlar: Nyní přicházím k případu, který se přihodil v Tisza Eszlaru. Víte, pánové, že tento proces udál se takto? (Poslanec Titinger, Žid: Autenticky?) Ano, autenticky! Je dokázáno, že to byla rituální vražda a stalo se při tom následující: U Žida Guttmanna, předsedy židovské „Alliance“ ve Vídni, bylo kvůli tomu zvláštní telegrafické spojení zařízeno. Bylo učiněno, co snad ještě nikdy se nestalo, totiž že mezi Nyregyhazou v Uhrách a Židem ve Vídni zřízeno bylo zvláštní telegrafické spojení, aby páni Židé dostali přímé zprávy o každém slově, jež bylo promluveno, aniž by o tom něco se mohl dovědět ostatní svět, ba ani úřady aby se ničeho nedověděly. Aby to tak vyžadoval křesťan! Tážu se, páni ministři, zda-li byste mu to dovolili! Soudím, že ne. Nuže, rituální vražda byla v Tisza Eszlaru dokázána soudně. Přesto však byli viníci prohlášeni nevinnými. Dnes, kdy je mrtev muž, jehož se to týká, mohu vám podat vysvětlení té neviny. Hrabě Andrássy byl tázán: „Soudíte, že je to rituální vražda?“ – „Samo sebou se to rozumí, je to dokázáno a nedá se to vůbec nikterak popřít.“ – „Nuže, proč jste je tedy neodsoudil?“ – „Pak by byl národ druhého dne snad asi 20 000 Židů pobil, a odkud bychom pak vzali peníze, kdybychom Židy neměli?“ odpověděl Andrássy. (Slyšte! Slyšte! a veselost ve sněmovně) Není takováto odpověď významnou pro uherského ministra? To je vysvětlením pro osvobození viníka z Tisza Eszlaru. (Židovský poslanec Titinger: Citujte raději živé ministry a ne mrtvé ministry. Jiné hlasy: Komu to řekl? Na ta zvolání vstává poslanec kníže Lichtenstein a povzneseným hlasem volá: Mně to řekl! Veliké vzrušení ve sněmovně. Hlučný souhlas a potlesk. Volání: Sláva Lichtensteinovi! Poslanec Schneider pokračuje:) Pánové! Pohleďte, zde mám rukopis jistého vynikajícího měšťana z Korfu, v němž mně popisuje pravý průběh tamější vraždy, která spáchána byla 8. dubna 1891 na Marii Desillové6 a opisuje dotyčné soudní spisy. Také ubohá Desillová byla nalezena s úplně proříznutým krkem a úplně bez krve. Kam přišla krev Desillové? Kam přišla krev ubohé Anežky Hrůzové? A nyní má jistý zástupce soudu v Rakousku neuvěřitelnou ideu, pokládat za možné, že by matka zavraždila svoje vlastní dítě, že by mu krk veskrz prořízla a krev z něho zachytila. (Hlučné volání: Slyšte! Slyšte!) To může učinit jen podplacený rakouský soudce! Pánové! Nenalézám proto pravého slova aneb spíše nechci je použít. (Různé výkřiky) A poněvadž jistí pánové vždycky popírají, že opravdu je zde rituální vražda, tož připomínám na přelíčení, projednané ve Vratislavi,7 kde jistý kandidát rabínství veřejně doznal, že jistému chlapci ubíral krev, aby tím činil pokání. (Slyšte! Slyšte!) Pánové, tažme se však dále, kterak je to všecko možné? Židovské nauky náboženské: Tu se vrátím ku svým dřívějším poznámkám, znějícím ve smyslu, že každý Žid je vychován v názorech, že Židé jsou vyvoleným národem Božím. Oni v takovýchto myšlenkách žijí a dovedou to tak zařídit, že všecko ostatní obyvatelstvo také se 6 7

Viz o tomtéž zprávu svého času v „Českých Zájmech“ v ročníku 1891. Bylo to též svého času uveřejněno v „Českých Zájmech“. Celý ročník za 3 zl. posud k dostání.

- 47 -

o nich totéž domnívá. Židé mohou dělat co chtějí, nejsou za to trestáni. Tážu se vás, páni právníci, kteří jste zde, můžete si vzpomenout, že by byl býval oběšen v posledních 20 nebo 30 letech v Rakousku jen jediný židovský zločinec, který se vraždy dopustil? (Volání: Ne!) Ovšem že ne, neboť Židé hýbají v takovém případě nebem i peklem, aby židovský zločinec byl opět svoboden a nebyl pověšen. Já však ani nevím, který z pánů na ministerské lavici je ministrem vyučování, tak málo jsem se až posud staral o sestavení ministerstva. (Veliká veselost) Zde mám stručnou nauku náboženskou a mravní pro izraelitskou mládež (ukazuje knihu), zpracovanou od dr. G. Wolfa, osmé zlepšené vydání, vyšlé ve Vídni 1892 u Alfreda Holdera, c. a k. dvorní knihtiskárna. Zde stojí v § 6. na stránce 15. - když již před tím bylo o různých předpisech jednáno - následující lapidární věta - prosím, pánové, dejte pozor - (čte): „Mimo přikázání a zákonů, jež obsahuje svaté písmo, předpisuje nám svaté náboženství ještě přikázání, která se ústním podáním z pokolení na pokolení dědila.“ (Hlučné volání: Slyšte! Slyšte!) Na straně 83. izraelitské věrouky a nauky o povinnostech, rukověti to při vyučování náboženství izraelitské mládeže od Leopolda Brauera, páté vydání 1896 u Viléma Braunmüllera nota bene tyto obě školní knihy jsou úřadně schváleny - stojí v § 4. (čte): „Židovstvo tedy vedle psaných zákonů uvedených ve thoře uznává ještě ústní podání neboli tradic pocházejících od Mojžíše, kteréž tradice doplňují psané zákony a uvádějí bližší ustanovení o jich provádění.“ (Slyšte! Slyšte!) A na straně 84. najdete, kterak od druhého století dle „obvyklého letopočtu“ ovšem v takové knize nesmí být slovo „křesťanského“, kdežto my lidé říkáme „po narození Krista“ - následující výklad je učiněn. Přečtu to s dovolením pana předsedy. (Předseda zvoní) Je to jen několik řádků. Předseda: Ale to přece nepatří k věci. Poslanec Schneider: Pane předsedo, buďte ke mně shovívavým, jako jste byl k ostatním pánům, vždyť jsem také jenom křesťan. (Velká veselost. Poslanec Schneider pokračuje:) Šulchan aruch: Veškerá od soferimu a sanhedrinu vydaná zákonitá ustanovení a nařízení byla udržována až do konce druhého století dle obvyklého letopočtu vypravováním a ústním podáním ve školách a přecházela z pokolení na pokolení. Napsání těchže bylo zapovězeno jakožto protizákonné. (Volání: Aha!) Když však tou dobou hojně látky se nahromadilo - bylo totiž veliké množství Židů, kteří všichni vypravovali, mně svěřil otec to a ono tajemství, kteréž se dozvěděl od svého děda, praděda atd. až k předkům, jimž konečně svěřil tajemství sám Mojžíš na hoře Sinaj (veselost), tu uznali za dobré veliký počet těchto předpisů a ustanovení sebrat a zachovat je písemně. Sbírku ústních zákonů zvou Mišna – „Učení“. Mišna byla během následujících staletí rozšířena a doplněna a tu nashromáždila se v ní dosti veliká strakatina. Konečně ve Španělsku a Polsku sešlo se několik rabínů, kteří celou věc uvedli poněkud do pořádku a utvořili šulchan aruch, což je „pokrytá tabule“. Z tohoto Šulchan aruchu byly později učiněny výtahy. Roku 1892, nemýlím-li se, konalo se v Budapešti shromáždění asi 370 rabínů z celého světa - viz Eckerovo „Zrcadlo Židovstva“ z r. 1884 - kteří prohlásili, že nyní jsou jen Šulchan aruchoví Židé a jiných Židů že již není. Dnešní Židé skutečně již nespočívají na mosaických zákonech; mosaický zákon je jim jen dekorací, ve skutečnosti je však jejich věroukou talmud, tak, jak je mu učeno v Šulchan aruchu. Tak je to. Aby však ctění pánové měli aspoň nějaký pojem o tom, k čemu je upotřebena krev křesťanská, tož dovolím si z této knihy citovat následující (čte): 

Přesnější – a běžně užívaný – překlad zní „prostřený stůl“; pozn. korektora.

- 48 -

Kniha se jmenuje: „Il sangue cristiano nei riti ebraici dena moderna sinagoga Rivela zioni di neofito ex Rabino. Prato 1883.“ (Křesťanská krev při židovských obřadech v moderní synagoze.) Zde stojí na str. 89 sledující o důvodech, na jejichž základě potřebují Židé krev křesťanskou přeložím to hned do němčiny. Důvody ty jsou: Předně zášť proti křesťanům, v níž vychovávají svoje děti od okamžiku, kdy přijdou na svět. Jsou pevně přesvědčeni, že je od Boha přikázáno křesťany nenávidět a usmrcovat. (Slyšte! Slyšte!) Pak je ještě druhý důvod, to je pověra, a třetí důvod, který je velice interesantní a tudíž musím jej z příčiny té poněkud podrobněji vylíčit, poněvadž včera pan kolega Türk mínil, že záležitost o rituální vraždě nezdá se mu být pravou, poněvadž mosaické náboženství je starší nežli naše. Tu je následující vysvětlení pro kolegu Türka, je-li zde, a snad ho bude věc ta zajímat. Důvod je tedy ten, že kakamové neboli rabíni jsou v pochybnosti o tom, není-li přece snad možno, že Ježíš Nazaretský, syn Marie z Nazaretu, je očekávaným mesiášem. A proto se domnívají, je-li mesiášem opravdu, že mohou se aspoň krví křesťanskou chránit před eterna damnazione, to je před věčným zatracením. Tento důvod byl udán Moldavem pro upotřebení krve křesťanské. Ostatně také u Židů již v době předkřesťanské bylo zvykem obětovat lidi. Vzpomeňme si jen na událost Abrahama, který chtěl usmrtit Izáka. Když již o té věci mluvím, jsem nucen zmínit se o „Neue freie Presse“. (Veselost) Citoval jsem v této sněmovně již roku 1895 několik míst z této knihy od rabína Moldava. A tu Hirsch Hildesheimer, vydavatel „Jüdische Presse“ v Berlíně, veliký rabín před Hospodinem, vypustil proti mně v „Neue freie Presse“ veliký článek, skoro 2 a půlsloupcový, i citoval jednotlivé papeže i polské krále, kteří prý se všichni vyslovili proti rituální vraždě atd. Pánové, já vám mohu uvést zase celou řadu papežů, kteří potvrzují opak; neboť si můžete představit, že ti nesčetní svatí, kteří dle katolické hagiografie za svaté proto byli vyhlášeni, že svoji krev vycedili pod ranami a bodnutími Židů, nemohli být prohlášeni za svaté bez vědomí papežů, kteří dobře věděli o těchto okolnostech, když je za svaté prohlašovali. Myslíte opravdu, že to všecko by spočívalo na falšování? Zde v této knize od Eisenmengra jsou uvedeny nesčetné případy. Ostatně můžeme nahlédnout jen do Bollandistů a nalezneme tam dost usvědčených rituálních vražd. Hildesheimer označil Moldava jakožto opilce. Pánové, kdyby to i pravda byla, že to byl opilý Žid, tož co je tím dokázáno. Skutečné údaje, jež napsal, nejsou tím přece vyvráceny, když se řekne, že byl pijákem. Psal a psát mohl zajisté jen tehdy, když byl střízlivý. Ostatně je jisto, že v podnapilosti velmi často řekne se pravda. V naší radnici ve sklepě je napsáno staré německé pořekadlo: „Stoupne-li víno do hlavy, nezůstane nic zamlčeno, a řekne chudý i bohatý svoje chyby a obvyklosti.“ Možná, že Moldavo byl skutečně někdy podnapilý, avšak právě tehdy vyšla pravda z jeho úst. Táži se však: Je-li tomu skutečně tak, jak uvedla „Neue freie Presse“, tož jak to přijde, že Moldavo tak pádnými slovy cituje celou přísahu, kterou byl nucen přísahat svému otci, když ho (otec) zasvětil do krevního tajemství? Já vám tu přísahu přečtu. Je velice zajímavá. On pravil: „Milý synu!“ - a když ho pak políbil, řekl dále: „Činím tě tímto svým nejintimnějším důvěrníkem, svým druhým ,já‘ (svým alter ego).“ A když mu nyní takzvanou korunu posadil na hlavu, pravil dále: „Milý synu! Zapřísahám tě u všech živlů nebeských i zemských, bys tajemství to uzavřel ve svém srdci a neřekl je nikomu, ani svým bratrům, ani sestrám, ani matce, ba ani svojí manželce, nijakému živoucímu tvoru, zejména však nijaké ženě. A kdyby se stalo a ty měl někdy jedenáct synů, tož sdělíš toto tajem-

- 49 -

ství jenom jedinému, a to tomu, jehož uznáš za nejmoudřejšího, za nejvážnějšího a za nejschopnějšího k zachování tajemství, jež ti nyní povím. Musíš také pozorovat, zdali ten syn je věrným a horlivým ve víře našich otců. Opakuji ti to: Varuj se říci to tajemství ženám; ani svým dcerám ani své matce, aniž svojí ženě; jenom tomu synu, jehož uznáš za nejvážnějšího. Synu můj! Země neposkytniž ti hrob, jestli někdy, ať je to kdykoliv a za jakýchkoli hrozných okolností, prozradíš toto krevní tajemství mimo svému synu, jehož uznáš za nejvážnějšího. Chraň se zradit otce svého tím, že bys prozradil toto božské tajemství, které přichází od Boha. Moje kletba padniž v tom okamžiku na hlavu tvou, kdybys to učinil a pronásleduj tě až k hodině smrti a na věčné časy.“ Taková přísaha přece učiní dojem! Nuže, pánové, je množství Židů, kteří tvrdí, že v talmudu není ani jediného napsaného místa o upotřebení krve křesťanské. Opravený talmud: Pánové, zde mám fotografii, kterou jsem sám zhotovil. Dostalo se mně totiž dvoje vydání talmudu do rukou, babylonský talmud z roku 1527 tištěný v Benátkách a amsterodamský babylonský talmud z roku 1645. Fotografoval jsem oba tyto listy z traktátu kethuboth, list 102 strana 2, a porovnal jsem s použitím drobnohledu, zdali by aspoň jedna písmenka byla jiná. Hleďte, pánové, zde začíná místo a to místo znamená v řeči hebrejské dle sdělení spolehlivých orientalistů a mužů, jejichž udání nemohou být popírána, jak vám později dalšími knihami dokážu; místo to zní v řeči hebrejské (čte): „Mi schemet veheniah ben katan leimmo, jorsche haab omrin: jehe gadol eclenu veimmo omereth: jehe beni gadol ecli; menichin otho ecel immo, velo menichin otho ecel ranje lejorschoo.“ A nyní, pánové, přijde nejzajímavější část: „Maaseh haj a veschachatuhu ereb happesach.“ To celé znamená v překladu: „Když někdo zemře a zůstaví matce nezletilého syna, dědicové otce řeknou, ať vyroste u nás a jeho matka řekne, ať vyroste můj syn u mne, tož budiž ponechán u svojí matky a ne u těch, kteří jsou ustanoveni (totiž, kteří dle zákona mohou) po něm dědit. Jisto je, že by ho zakošerovali v předvečer velikonočních svátků.“ (Volání: Slyšte! Souhlas a potlesk) Pánové! O této zde citované publikaci tohoto místa vznikla veliká a značná polemika. Bloch, který zde byl jednou jakožto poslanec, a Stark tvrdili, že slova: „Ereb happesah“ tj. v „předvečer velkonoci“ nemají nijakého významu. Toť podivuhodno! Naproti tomu mám zde však brožuru, kterou rovněž velice nesnadno lze obdržet (veselost) - vydanou jistým exrabínem aby pánové znali také název knihy, tož jej přečtu. Zní „Talmud a Šulchan aruch vydaný dr. Bernardem Fischerem v Lipsku nákladem vlastním v Auenstrasse 43.“ Na straně 109 praví Žid, když dříve doznal, že místo to je správně přeloženo (čte): „Rohling, Ecker a všichni ti antisemitští znalci talmudu ať již se jakkoliv jmenují, nenajdou zde zajisté nijaké příčiny.“ (Zde to Žid totiž opět překrucuje.) A nyní přijde nejzajímavější místo (čte): „Nám, židovským talmudistům, však je, když při čtení přijdeme na toto místo Borajta, jako bychom při jídle náhle písek kousali.“ Hleďte, pánové, i samotného tohoto Žida místo to zahanbovalo, kdežto ti ostatní chtějí jeho význam jednoduše popřít. Zde však se nedá nic popřít. Poněvadž však rabína Fischera místo to zahanbovalo, začal je emendovat (opravovat). Začal korrigovat celou záležitost, a aby viděli páni, jež to zajímá, oč vlastně se jedná, dal jsem si zde vykreslit, která písmena chtěl z nepříjem-

- 50 -

ného textu vypraktikovat a vyemendovat. (Ukazuje list papíru) Tato modrá písmena chtěl vypraktikovat a ze slov „veschachatuhu ereb happesah“ chtěl vydestilovat slova „schechato hazaph“. Ze smyslu „zakošerují ho v předvečer velkonoci“ chtěl zfabrikovat smysl „táhne ho tam“, totiž že chlapce tam táhne touha po matce. V jednom nejnovějším varšavském vydání je obsah právě tak uveden jako v amsterodamském a benátském. Záhadná zásilka voňavky: Nedá se tudíž nic zfalšovat v tomto místě traktátu kethuboth. Ostatně Žid Hilsner se přiznal, že se vraždy zúčastnil. Dere se tudíž do popředí otázka: Kam přišla krev? (Souhlas) A nyní vznikla další otázka: Našla se zásilka košerákova odeslaná rabínovi. Až podnes není znám výsledek analýzy. Kdyby, pánové, ona zásilka nebyla krví, tu již dávno byl by znám výsledek analýzy (souhlas); až do nejmenších podrobností bylo by oznámeno, z čeho zásilka sestávala. Dnes již nikdo více nevěří, co praví úřady. Kdyby to nebyla krev lidská, tu již by dávno všecky atomy a molekuly byly rozloženy. Avšak zde se mlčí a pan ministr spravedlnosti nevidí se nucen a nařídit, aby výsledek byl veřejně oznámen. Pánové, dovolte, abych pokračoval. Nechme pro okamžik otázku o krevním rituálu stranou a uvažujme o dříve již citovaných 100 větách, jež dr. Ecker v „Zrcadle Židovstva“ soudně zjistil. Nepostačovaly by již ty, aby uvažováno bylo o otázce: Můžeme mezi sebou trpět takové lidi jakožto s námi rovnoprávné, můžeme trpět je mezi sebou vůbec? Ukážu vám, pánové, jistou modlitební knihu, která rovněž je velice zajímavá, a to knihu úplně novou, tištěnou ve Vídni, nákladem Schlesingra a pořádanou M. J. Landauem. Měl jsem v rukou již více takových „machsorů“, kteréž jsou stejného obsahu s touto. Najdeme tam na straně 25 modlitbu zvanou kol-nidre. Tuto modlitbu kol-nidre modlí se Židé o Jom Kipuru, to jest na dlouhý den, a jejím účelem je všecky Židy zprostit závazku přísahy. (Slyšte! Slyšte!) Pakli například byl sedlák Židovi něco dlužen a svůj dluh mu už zaplatil, což zejména děje se v Haliči (Velmi dobře!), pak odpřísahá Žid, že sedlák mu ještě nic neplatil a že mu je ještě dlužen. To může učinit Žid s lehkým svědomím, neboť o Jom Kipuru jde a modlí se za zvuku šalmaje následující motlitbu (čte): „Veškerých slibů, odřeknutí se, přísah, zakletí, kleteb“ - a podobného smyslu výrazy – „kteréž my“ - a tu je nyní něco k tomu přifalšováno a to „bez rozmyslu“, to však není obsaženo v textu hebrejském – „slibujeme, přísaháme a sobě ukládáme, od tohoto dne smíření až k budoucímu dni smíření, který přijdiž k našemu zdaru, litujeme (v rozumné náladě) všichni.“ Zde je opět něco přifalšováno, neboť v hebrejském původním obsahu nestojí ani slova o „rozumné náladě“. „Buďmež jich zproštěni, buďtež nám odpuštěny, buďtež zničeny a zavrženy, bez jsoucnosti a závazku. Takové přísahy nejsou nijakými přísahami, taková zařeknutí nejsou závazná a takové přísahy nejsou přísahami.“ Mohl bych to také přečíst hebrejsky, avšak nechci vás unavovat. Ještě jedno chci připomenout. Židé se snaží vylíčit modlitbu kol-nidre jakožto bezvýznamnou a vztahující se pouze k nepatrným přísahám. To však je falšování a rabín RitterDrach výslovně vysvětluje ve svém díle „Letre seconde d‘ un Rabbin converti aux Israelites“ v Paříži 1827, strana 83 a 304, že modlitba kol-nidre se vztahuje na všecky závazky. Tato píseň smíření byla docela jistým Maxem Bruchem, správně Mojžíšem Baruchem, zpracována hudebně, a když skladba ta je hrána, tu Židé jsou téměř u vytržení. Když však křesťané se tomu diví, proč Židé tak velice nad touto skladbou se radují, tu ani netuší, že Židé se jim tím vysmívají, neboť nevědí co vlastně je zde v hudbu uvedeno. Zde mám ještě jednu velice zajímavou knihu. Předseda (přerušuje řečníka): Prosím, to nepatří k Holešovu (veselost), jsem věru co nej-

- 51 -

shovívavější, ale to jde příliš daleko. Poslanec Schneider: Pane předsedo! Prosím, abyste měl pro mne tytéž ohledy, jako jste je měl pro pana poslance Bernera (předseda: Zajisté!), který mluvil o všem možném, jenom ne o Holešovu. Mluvil tři hodiny, já jsem se nad tím takměř srdečně radoval, že Žid také vystoupil proti Rothschildovi. Předseda: Já však vás nemohu nechat číst celou židovskou literaturu. (Veselost) Poslanec Schneider: To já neučiním tak jako tak; cituji pouze jednotlivá místa; ostatně chci učinit panu předsedovi po vůli. Uvidíte, že jsem povolnější poslanec, nežli jsou jiní poslanci. Vracím se tedy opět k Holešovu. Když poslanec Žáček mluvil o tom, že Žid Frank z okna střílel na lidi, tu bylo použito slova „židovský Němec“. Ve jménu svojí strany a jménem všech svých voličů vídeňských, všech Rakušanů a Němců ohrazuji se rozhodně proti tomu, že jsme my Němci zaměňováni se Židy, aneb že Židé vůbec za Němce jsou považováni. Je nutno, aby to bylo jasně řečeno, aby zavládnout mohl kýžený smír a dorozumění mezi národnostmi. (Souhlas) Neboť tak dlouho, pokud nebude činěn tento rozdíl mezi námi a Židy, bude Židům vždy možno národy štvát proti sobě navzájem. Pan kolega Žáček mluvil také o novinářském zpravodajství. Vzhledem k tomu, co řekl, dávám mu úplně za pravdu. Je správné, že židovské noviny jsou to, které všecko falšují, a které právě způsobem svého zpravodajství vzbuzují hrozné rozhořčení mezi lidem. Ale proč pan kolega Žáček to neřekl, že takové noviny jsou v rukou židovských? Proč nepoukázal na to, a proč na to nepoukázali jiní jeho soudruzi, proč neřekl, že u „Národních listů“ jsou židovští redaktoři, že Žid Penížek je hlavním činitelem při „Národních listech“, že to jsou židovské inzeráty, pod jejichž vlivem jsou tyto časopisy? Hleďte, pánové, to je ta vaše bledá bázeň před Židy. Vy všichni, vy i vláda jste židovskou bázní hypnotizováni a je třeba, aby konečně někdo přišel a odstranil takový hypnotismus. Pan kolega Žáček mluvil o tom, že „Fremdenblatt“ uveřejnil takovou zprávu, která vzbudila velké pohoršení. Proč ale pan dr. Žáček neřekl, že „Fremdenblatt“ je vydáván Židy? Proč neřekl, že u „Fremdenblattu“ nejsměrodatnější osobností je Žid Doczi? Zde ve sněmovně slyšíme neustálé štvanice proti Stančíkům, proti Polákům, proti Němcům, proti Čechům, avšak nikdy neslyšíme, kdo je ten, kdo ty štvanice stále rozdmychuje. Hraběte Goluchovského činí zodpovědným za všechno, co se děje. Nikoliv, pánové, Žid Doczi je to, jenž dělá rakouskou politiku, Žid Doczi je to, ten infamní (hanebný) Žid, který štve v Rakousku jednu národnost proti druhé, Žid Doczi je to, který štve Rakousko proti Uhrům a naopak, on je to, který Rakousko v cizozemsku zlehčuje; a pokud tento bídný Žid bude mít vliv, jejž má nyní, potud nezavládnou v Rakousku a v Uhrách uspořádané, pokojné poměry. (Souhlas) Připomeňte si, pánové, jak to bylo s Badenim. Badeni přišel z Haliče a zdejších poměrů byl úplně neznalý; vzal si ihned domácího Žida (totiž Žida za důvěrníka; pozn. red. „Českých zájmů“), měl Blumenstocka, a pak měl v ministerstvu Wienera a Freiberga. To byli ti, kteří přiváděli Badeniho od jedné nešikovnosti k druhé. Je nutno mít dost odvahy a říci to, pak věci docela jinak dopadnou. Mějte tedy také odvahu, pánové z českých lavic a z liberálních lavic, a zprosťte se Židů, načež zavládne v této sněmovně mír. Pan dr. Žáček řekl dále, koketuje se Židy, že se mají stát českými a že mají volit česky. Poukázal na to, že například ve Vyškově Židé jsou zvoleni i do městské rady. Vidím, že pan dr. Žáček oproti židovství nemá ani nejmenší potuchy. Sedí-li Žid v městské radě, pak ovšem nedělá

- 52 -

nijakou opozici, nýbrž vládne sám. Či myslíte, že Žid by dělal opozici, kdyby seděl na ministerské lavici? On pak by byl spokojen a nevydával by se za Němce, pak by vládl jako Žid a věděl by velmi dobře, kterak použít prostředků a pramenů státních ve prospěch Židů. Nynější předseda ministerstva má opět u sebe jednoho hezky šťavnatého Žida. Kdo je to ten Karminski? Je to syn jistého Nuchem Karmelina, který se pro podvody při vojenských dodávkách zastřelil. Tento Karminski je tentýž, který má vliv na ministra, když učiněna je jedna nešikovnost po druhé. Ovšem, když Češi napadnou Němce a Němci zase Čechy, pak stávají se slova talmudu pravdou: Když vlci se perou, může se beránek - totiž Žid - spokojeně pást. (Veselost) Myslím, pánové, že mohu nyní svoji řeč ukončit. Měl jsem dnes konečně příležitost poprvé po devíti letech oznámit veřejnosti aspoň částečně to, co jsem nashromáždil za celých dvacet let! Děkuji za to šťastné náhodě a mému kolegovi dru. Weisskirchnerovi, který byl tak laskav a řečnické místo se mnou si vyměnil. Kdybych byl přišel na řadu jakožto pátý řečník, tu by byl jistě odhlasován konec debaty a Schneider by byl opět přišel o slovo. Děkuji ještě jednou mojí straně, že mně k tomu dopomohla, bych mohl tímto způsobem otevřít křesťanstvu oči aneb aspoň k tomu přispět, by se křesťanům oči otevřely.

*

*

*

Max B. Stýblo: úryvek básně „Hoří!“ Plameny praskají...Ah - zvedni ruce! To není komuna ni revoluce, dělníku - dělníku! Vidíš tu záři? Utíkej před hvězdou, proletáři! Pět cípů hvězda má - rudý má svit Utíkej gojime!8 Honí tě Žid!

8

Gojim - každý, kdo není obřezán.

- 53 -

- 54 -