Èíslo 213/roèník XVIII.
záøí 2011
Proti dobrovolnému daru
A strhla se bitva na nebi
A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andìlé se utkali s drakem. Drak i jeho andìlé bojovali, ale nezvítìzili, a nebylo již pro nì místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ïábel a satan, který svádìl celý svìt, byl svržen na zem a s ním i jeho andìlé. Zj 12, 7 - 9
2
M O S T 2 1 3 / X V I I I
K d y ž s e n e v ě ří c í z e p t á … Pod tímto titulkem se v Katolickém týdeníku objevuje rubrika odpovìdí na dotazy, které tu a tam mùžeme slyšet. Jestli opravdu vždy nevìøící píší, nebo se tam otázky èasto opakované vkládají, je celkem jedno. Nedávno se tam objevil dotaz následujícího obsahu: Na øadì svìtových univerzit existují teologické fakulty. Teologie se zde pøednáší vysokoškolským zpùsobem, ale vìda pøece Boha nikdy nedokázala…? Tato otázka se objevuje dost èasto a tak se u ní chvilku zastavme. V prvé øadì: co to je vìda? Rozhodnì to není nìjaký balík nìèeho, co nám spadlo odnìkud shora a my jen vybalujeme a konzumujeme a co v tom balíku není, to prostì neexistuje. Vìda je výsledkem urèitého a mnohdy velmi dlouhého bádání, pozorování, pøemýšlení, hledání…- ale pøedevším a hlavnì otevøenosti a pøipravenosti pøijmout to, s èím se setkám. Je a musí zde být i jistá a veliká dávka pokory, protože stanovit si jakýsi limit, že to èi ono vypadá divnì a tak to prostì nepøijmu a budu se chovat, jako by to nebylo,- to prostì nejde. Stejnì tak nejde vytvoøit si sí pøedstav, pøípadnì názorù, která nepropustí nic z toho, co je s nimi v rozporu to taky nejde. Díváme-li se dnes v našich podmínkách na stav vzdìlanosti všeobecnì, moc dùvodù k jásotu není. Už v dobì nástupu komunistického ateizmu jsme mohli být svìdky jednoho docela tragického momentu: Bùh a vše, co s ním souvisí, musí být postaveno úplnì mimo a bìda, kdo se toho bude chtít dotknout. Otcové ateizmu se žádnou vìdní disciplínou nezabývali a postavili silnou hradbu na cestì ke vzdìlání všem, kdo by se snad mohli zajímat o to, o èem oni chtìli pøísnì mlèet. Zapomnìli jsme na kádrování pøed pøijetím na støední a zejména nìkteré typy vysokých škol? Zapomnìli jsme na øady lidí, kteøí právì pro svou víru v Boha museli opustit své zamìstnání, pøípadnì odejít do emigrace? Jakou vìdu to chtìli pìstovat? Dokázali snad tito otcové ateizmu, že Bùh není? A mnoho lidí se v tom do dneška veze. Jak si pøedstavují dnešní lidé dùkaz Boha jako takového? Snad tak, že otevøu nìjakou vìdeckou knihu a vypadne mi z ní Pán Bùh? Nebo zamíøím dalekohled do vesmíru a když mi Pán Bùh hned nesloží poklonu, pak neexistuje? Pøedstavme si nìjakého vynikajícího matematika, kterého zaèalo bolet bøicho a tak jde k lékaøi. Lékaø jej prohlédne a vyšetøením zjistí zánìt slepého støeva, což chce operaèní zákrok. Ale náš matematik se bude bránit: Jaké slepé støevo, moje vzorce a výpoèty nic takového nedokázaly… Tak
proè jste šel k lékaøi? Slepé støevo, stejnì jako celý lidský organismus není vìcí matematických vzorcù a výpoètù, od toho je medicína. Ještì že Bùh èlovìka neobdaøil možností užívat rozum v dobì pøed jeho narozením. Možná že by chtìlo vyvíjející se dítì hledat maminku, pod jejímž srdcem roste, v plodové vodì! Už v Písmu svatém se mùžeme doèíst o tom, že nebesa vypravují o Boží chvále a dílo jeho rukou zvìstuje obloha. Na jiném místì se praví, že od poèátku byli pošetilí všichni, kdo z krásy stvoøení nedokázali poznat Tvùrce. Co tedy vìda zkoumala, když ze svìta nedokázala poznat živé stopy Stvoøitele? Ani èlovìka nelze poznat nìjakým vìdeckým dokazováním, ale setkáním, nasloucháním. A pøedstavte si, že k vám nìkdo pøišel. Místo zdvoøilého zazvonìní a èekání na otevøení dveøí se vám zaène do bytu cpát násilím: zaène bušit na dveøe, køièet, posmívat se, kopat do dveøí… Nezavoláte spíše policii? Jestli jste dveøe neotevøeli, nemusí to ještì zdaleka znamenat, že nejste doma, že neexistujete, ale máte plné právo o takovou návštìvu nestát stejnì jako o návštìvu, která vám po otevøení dveøí vnikne do bytu a bude bìhat po všech pokojích, otevírat všechny skøínì, lednièku, spižírnu, vše kritizovat, všemu se smát, protože ona je to návštìva a má na to právo… Tak chce èlovìk „vìdecky“ poznávat Boha? Bùh je pøece osobnost, ne kus nìjakého kamene, který drtím, øežu, vážím… Obsahem køesanské víry je to, co Bùh zjevil (dal èlovìku poznat, protože èlovìk by na to sám nepøišel) a skrze církev pøedložil lidem, aby nebyl Bohem nepoznaným. A další kámen úrazu: Církev? Já žádnou církev nepotøebuji…já když už, tak jdu k Bohu bezprostøednì a sám. Další hloupost. Tak to Bùh nestanovil. Pøedstavme si èlovìka, který má žízeò. Normálnì si napustím vodu a napiju se. Náš hrdina ale nebude jednat jako ve støedovìku, je jiná doba, on neuznává nádobu, vodovodní trubky, k èemu? A tak se postaví pøed dùm, obrátí oblièej k obloze, otevøe pusu a bude èekat, až mu do ní bezprostøednì naprší… To je ale koumák! Jiný mudrc se zase nebude vázat na nìjaké dráty a elektøinu si odebere bezprostøednì. Tak postaví televizi, nebo praèku na paøez v lese a poèká si na nejbližší bouøku, až mu do ní uhodí blesk. To je pøece taky elektøina a nemusí za ni ani platit… Pousmáli jste se? To je dobøe. Osobu mohu poznat když se s ní setkám, když ji nechám mluvit a nebudu jí vnucovat svoje myšlenky a nápady, jinak spolu mluvit
nebudeme. Tím spíš a více to platí ve vztahu èlovìk-Bùh. Jestliže koupím v obchodì dobré maso, ale nedodržím pøedpis, pak jídlo znièím a vinen není ani øezník, ani obchod. Pøedstavte si, že navštívíte restauraci, objednáte si obìd, ale to, co vám pøinesou na stùl, je hrozné. Na vaši reklamaci bude èíšník a po nìm i vedoucí restaurace reagovat slovy: ale musíte být tolerantní! Nebo naopak: zkuste pøi placení øíci, že nemáte peníze a platit nebudete. Na odpor èíšníka, èi vedoucího restaurace budete reagovat podobnì: Musíte být tolerantní, jinak tady hosty nepøitáhnete… To slyšíme tehdy, když církev pøed nìèím varuje, nebo nazve konkrétní zlo pravým jménem. To jsou všichni na koni. Mají-li ale za èas nést následky svého jednání, pak zase køièí, že kdyby byl Bùh, to èi ono by se nestalo. To je koneckoncù èasto zpívaná píseò! Tak co s tím? Církev nevytváøí teologii, ale pøedkládá Boží pravdy a musí je chránit pøed deformací. Církev není skladištìm názorù, ani diskutérkou na téma názorù, ale z vùle Boží uèitelkou. Pán to dal do vínku apoštolùm, když jim øekl, aby šli a uèili,- tedy ne polemizovali, nebo si hráli s názory. A když je poslal uèit, pak øekl jasnì: do celého svìta a ke všem národùm. Ne tedy jen v Palestinì a jen ty, kteøí s nimi sympatizují, ale všude a všechny. Zaèíná nový školní rok. Žáci a studenti zaèínají zase rozšiøovat obzory svého vìdìní. Je to dobrý èas, abychom se podívali na obzory svého vìdìní o Bohu a jeho hodnotách. Tøeba i proto, že každý z nás je nezanedbatelnou Boží hodnotou, vždy jsme byli stvoøeni k Božímu obrazu. Nic plnìjšího a pravdivìjšího o èlovìku a jeho podstatì nemohl a nemùže nikdo øíci. P. František
Svátost biømování V sobotu 24. záøí 2011 bude v našem farním kostele sloužit v 10.00 hodin pontifikální mši svatou Otec biskup František Václav Lobkowicz, pøi které udìlí svátost biømování našim mladým farníkùm. Provázejme je svou modlitbou i dobrým pøíkladem. Nezapomínejme, že budoucnost farnosti, rodin i spoleènosti je v mladých a jaké si je vychováme, taková budoucnost nás èeká.
M O S T 2 1 3 / X V I I I
3
K letosní pouti I církevní a liturgický kalendáø prochází èasem urèitými zmìnami. Je to dáno tím, že církev není kusem døeva, který se pietnì uchovává, ale tajemným Tìlem Kristovým, které v prostoru a èase prochází svým vývojem. Býváme svìdky slavnostních chvil, kdy Svatý Otec mùže nìkoho prohlásit blahoslaveným a pak svatým. Pøibývání svatých je dobrým znamením, že nikdy nechybìlo lidí, kteøí brali Kristovo evangelium vážnì. Ovšem je tøeba je taky v kalendáøi umístit. Kalendáø se nedá nafouknout, pøidat mu mìsícù, nebo dní. A tak nìkteré dny procházejí zmìnou svého „obsahu“. Objeví se tady nìkdo nový, který si zaslouží pozornost a úctu Církve, jindy se památky svatých posunou, nebo umístí na jiný den. V minulosti jsme v kalendáøi èetli pod datem 8. dubna jméno sv. Alberta Jeruzalémského, hlavního patrona našeho kostela. V tomto roce již pod tímto datem není, ale
Milí farníci a pøátele tøinecké farnosti
objevil se pod datem 14. záøí, tedy v den jeho muèednické smrti. Pro nás to neznamená zmìnu data pouti, ale ponìkud zmìnu v jejím obsahu. Víme, že v Mariánském roce byla ustanovena spolupatronkou kostela a farnosti Panna Maria Bolestná a její pou jsme slavili vždy v nedìli kolem 15. záøí. Na tento den pøipadá její památka. Pou ke cti hlavního patrona pøipadala vìtšinou na dobu postní. Nyní, kdy je dnem památky 14. záøí, je tøeba tedy vìci srovnat. Takže: v nedìli po 14. záøí bude slavena pou ke cti hlavního patrona kostela a farnosti, tedy sv. Alberta a v sobotu pøed touto nedìlí bude malá pou ke cti Panny Marie Bolestné, naší spolupatronky. Vìøím, že to není až tak veliká zmìna, ale vìci se dávají do náležitého poøádku. Nakonec Pannì Marii vìnujeme pozornost i každou sobotu, pokud není jiná památka nebo svátek.
Stejnì jako každý rok chystáme na den 18. záøí 2011, v den poutní slavnosti sv. Alberta, hlavního patrona tøineckého farního kostela, zahradní slavnost. Díky úpravì liturgického kalendáøe (o tom píše na jiném místì O. František) se nám obì slavnosti (sv. Albert i Panna Maria Bolestná) ocitly vedle sebe (14. a 15. záøí), a tak je mùžeme prožít a oslavit v plné jednotì v sobotu a nedìli po tìchto datech. Ke zdárnému prùbìhu již tradièního farního festynu patøí kromì pøíjemného posezení u dobrého jídla (kotlety, jelita, ...) a atrakcí pro dìti rovnìž tombola a dobré zákusky èi koláèe ke kávì. Proto vás prosíme, abyste obojí, a už zákusky anebo dary do tomboly vìnovali a pøinesli pøímo na farní zahradu v den konání akce. Dary do tomboly mùžete také pøinášet prùbìžnì o nedìlích do Domeèku. Za vìnované dary všem dìkujeme a tìšíme se na setkání s vámi na farní zahradì.
P. František
Organizátoøi
4
M O S T 2 1 3 / X V I I I
„MOJE“ BOŽÍ TÌLO
V Tvém objetí a
Chtìla bych se s vámi podìlit o jeden zážitek. Jak už to tak bývá, stal se úplnì neèekanì, ale zasáhl mì hodnì hluboko. Byla sobota po Slavnosti Božího Tìla. Jeli jsme se jako obvykle vyzpovídat do Jablunkova. Spojíme tak vždy pøíjemné s užiteèným – nejenom, že si oèistíme duši, ale navštívíme i mé rodièe. Ti pak stráví pár hodin s vnuèkami, které jsou ještì malé na to, aby vydržely v kostele víc jak jednu hodinu. Svatá zpovìï probìhla v poklidu, mše svatá, na které jsme zùstávali, taky. Po svatém pøijímání zaèal faráø obcházet mladé i starší muže a my s manželem jsme pøemýšleli, co se to dìje. Shodou okolností jedním z onìch oslovených mužù byl i mùj švagr. Ten zpoèátku nevìdìl, která bije. „Pùjdeme v prùvodu s Nejsvìtìjší svátostí. Obejdeme si celý kostel, a pak se vrátíme zpìt do kostela na svátostné požehnání. A ne, abyste utíkali, po pøíchodu zpìt se spoèítáme“, høímal od ambonu knìz sloužící mši svatou. To už jsme se s manželem divili: No v Tøinci se chodí ve ètvrtek, pøímo v onen slavný den, a pokud vím, v Jablunkovì chodili následující nedìli. Byl to vždy slavnostní prùvod, pøi kterém ètyøi dobrovolní hasièi ve slavnostních uniformách nesli baldachýn nad knìzem s Nejsvìtìjší svátostí, a nìkolik dalších lucerny a korouhve (aspoò co si pamatuju). Øekli jsme si, že protože veèerní mše svatá v Jablunkovì má nedìlní platnost, tak to asi chtìl pan faráø tímto pøipomenout a udìlat jakousi okleštìnou verzi nedìlního prùvodu. Až pozdìji nám rodièe vysvìtlili, že nový pan faráø (P. Kiwak) zavedl od ètvrtka Tìla a Krve Pánì až do následujícího ètvrtka týden, ve kterém se pùjde kolem kostela každý den. Takže každý den ètyøi muži brali do rukou baldachýn, kterým chránili Nejsvìtìjší svátost nesenou knìzem v èele prùvodu, a šli. Ten nejvìtší zážitek mìl ale teprve pøijít. Øekla jsem si: „Fajn, kolik takových prùvodù jsme už takto
šli, zase si jeden další odbudu a pùjdeme domù.“ Tento byl pro mì ale hodnì zvláštní. Ptáte se v èem? Kdo zná polohu farního kostela v Jablunkovì, tak si musí uvìdomit, že tento kostel není bokem, tøeba jako v Tøinci (tím neøíkám, že je to špatnì), ale každý èlovìk, který jen projíždí námìstím, si ho musí všimnout, musí upøít zrak k nìmu a k lidem kolem nìj. A tu se to stalo: Když jsem si uvìdomila, že ti lidé, kteøí jsou na námìstí jen tak, nebo zrovna šli nakupovat nebo nìkde cestují a jen pøes nìho projíždìjí, si nás musí zákonitì všimnout. A ještì jich tu je tolik. V tu chvíli mi problesklo hlavou: „No a, a mì vidí, že tu jsem. Jen a mì vidí. Vždy to není hanba, ba právì naopak! Já jsem køesanka a jsem na to hrdá!“ Najednou jsem zvedla hlavu od kancionálu a celá jsem se napøímila. Usmála jsem se na manžela jdoucího vedle mì a mou duši naplnil Božský pokoj. Jako by tam s námi opravdu byl samotný Ježíš, jakoby mi øíkal: „Jsem rád, že jdete se mnou.“ Od toho momentu jsem si ten pocit nesla s sebou. Uvìdomila jsem, že i takhle jednoduše mùžu dokázat, že se za Ježíše nestydím, ba právì naopak, jsem hrdá na to, že jsem køesan. Tak i vám pøeji, abyste stejnì jako já zažili pocit z Boží blízkosti a tøeba se o nìj taky podìlili. A ještì malá poznámka na konec pro zvìdavé: ne, po pøíchodu do kostela nás už nepoèítali. KC
SRDEÈNÌ VÁS ZVEME DO NAŠEHO SPOLEÈENSTVÍ MLÁDEŽE!!! Pokud máte v pátky po mši svaté (cca 18 – 20 h) chu• a èas, nebojte se a pøijïte mezi nás. Jestliže máte obavy, že tam nikoho nebudete znát, tak sebou vezmìte svého kamaráda. Mùžete se tìšit na rozhovory, modlitby, hry a samozøejmì nebude chybìt spoustu smíchu a zábavy. Scházíme se v salce na faøe. Tìší se na vás otec Adrian a animátorka Klárka
Jsem zrníèko slané uprostøed Tvé dlanì, jiskøièka malá, jež hoøet se bála, vloèka ve snìhu, mrknutí v pohledu, kapka pøed vyschnutím, loï pøed vyplutím, ustrašený strach, pøed stvoøením prach. Tys síla v slabosti, nìha v krutosti, víra v beznadìji, vìrnost v nestálém dìji, ticho v øvoucím davu, štìstí vyvoleného stavu, láska, jež srdce mìní, úsmìv k povzbuzení, promìnìný chléb, milostivá krev, Bùh jak se patøí - tak milujme Ho, bratøi! AVE Rudinec Stanislav
Vìnováno dìtem, jež kráèejí dnešním svìtem!
* * *
Rodina Neposkvrnìné Prosím všechny èleny Rodiny Neposkvrnìné o nahlášení obìtovaných dnù za celý rok 2011 do Duchovní kytice pro Svatého Otce. Napište poèet darovaných dnù s vaším jménem, adresou a odevzdat to mùžete do sakristie nebo pøímo mnì do 20. záøí. Moc bych prosila, aby se pøihlásili i ostatní, které dosud v seznamu nemám. Zatím je nahlášeno jen 20 dosavadních èlenù Rodiny Neposkvrnìné a 5 nových. U paní Kröhnové bylo v seznamu pøes 90 èlenù, jak mi v dopise sdìlila paní Vystrèilová z Bánova, která toto spoleèenství vede. Také píše, pokud by mìl nìkdo zájem dìlat „patrona“ jednomu z novoknìží vysvìcených v roce 2012, mùže se pøihlásit. „Patroni“ se pak za svého novoknìze modlí a obìtují celý svùj život. Všem Pán Bùh zapla Anna Šišková
M O S T 2 1 3 / X V I I I
5
Bez Mocy z Wysoka nie bylibyœmy w stanie odkryæ, zapragn¹æ, a tym bardziej dotkn¹æ Bo¿ej Mi³oœci. Przyb¹dŸ, Duchu Œwiêty, Zeœlij z nieba wziêty Œwiat³a Twego strumieñ. PrzyjdŸ, Ojcze ubogich, PrzyjdŸ, Dawco ³ask drogich, PrzyjdŸ, Œwiat³oœci sumieñ. O, najmilszy z Goœci, S³odka serc radoœci, S³odkie orzeŸwienie. W pracy Tyœ och³od¹, W skwarze ¿yw¹ wod¹, W p³aczu utulenie. Œwiat³oœci najœwiêtsza! Serc wierz¹cych wnêtrza Poddaj Twej potêdze. Bez Twojego tchnienia Có¿ jest wœród stworzenia? Jeno cierñ i nêdze. Obmyj, co nieœwiête, Osch³ym wlej zachêtê, Ulecz serca ranê. Nagnij, co jest harde, Rozgrzej serca twarde, ProwadŸ zab³¹kane. Daj Twoim wierz¹cym, Tobie ufaj¹cym, Siedmiorakie dary. Daj zas³ugê mêstwa, Daj wieniec zwyciêstwa, Daj szczêœcie bez miary. Autorstwo Sekwencji do Ducha Œwiêtego przypisuje siê papie¿owi Innocentemu III (ok. 1200 roku). Papie¿ przyzywa Ducha Œwiêtego, by z Nieba zes³a³ strumieñ swego œwiat³a, bo Duch jest tym, który ca³y czas w historii zbawienia objawia œwiatu Ojca i Syna. Jest Ojcem ubogich, czyli sprawia, ¿e Jego dzieæmi staj¹ siê ci, którzy wybieraj¹ oddanie wszystkiego, co posiadaj¹ Bogu, a wtedy Duch Dawca darów mnogich obdarza ich innym bogact-
wem, dziedziców Królestwa Bo¿ego. Duch Œwiêty nazywany jest te¿ Duchem Prawdy i jako Prawda jest Œwiat³em w naszym sumieniu. Pomaga rozpoznaæ, co jest w nas prawd¹, a co fa³szem. Wraz z prawd¹ przynosi tak¿e, ulgê, pocieszenie, radoœæ. Kiedy serce cz³owieka poddane jest potêdze Ducha Œwiêtego, wtedy tchnienie samego Boga odmienia ¿ycie. Z cierni i nêdzy rozpala w sercach ogieñ, obmywa, o¿ywia zachêt¹, leczy… Przemieniaj¹c cz³owieka obdarza go ³atwoœci¹ w spe³nianiu woli Boga, nagina to, co harde, otwiera i roznieca mi³oœæ w sercach zamkniêtych, twardych, jest przewodnikiem dla b³¹dz¹cych. Wiara i zaufanie Duchowi, otwarcie serca przed Nim sprawia, ¿e mo¿e On wlaæ w nie Swoje dary i prowadziæ do zwyciêstwa, do wiecznego szczêœcia bez miary.
Duch jest wiêc przede wszystkim Tym, który przemienia, który uzdalnia do wejœcia w g³êbsz¹ relacjê z Bogiem - do mi³oœci. Romano Guardini, jeden z wybitniejszych teologów XX wieku, pisze o tym, ¿e Aposto³owie w czasie ziemskiego ¿ycia Jezusa widzieli w Nim Mistrza, jednoczeœnie widz¹c siebie w pewnym oddaleniu od Niego. Jezus by³ Kimœ kto jest przed nimi i ponad nimi. Kiedy zst¹pi³ na nich Duch, dokona³a siê w nich przemiana, bêd¹ mówili o Jezusie jako kimœ, kto jest w nich, z Kim s¹ w bliskiej relacji. Dziêki Duchowi ta sama przemiana dokonuje siê nieustannie w Koœciele. Bez Mocy z Wysoka nie bylibyœmy w stanie odkryæ, zapragn¹æ, a tym bardziej dotkn¹æ Bo¿ej Mi³oœci. Duch zrodzony z mi³oœci Ojca i Syna zaprasza nas i uzdalnia do wejœcia w mi³oœæ Trójcy Œwiêtej. www.wiara .pl V sobotu 24.9.2011 sestoupí Moc z Výsosti i na nìkteré z našich sester a bratøí. Kéž Duch Svatý se pro nì, ale i pro nás všechny stane celoživotním Druhem, Pøítelem, s jehož pomocí dokážeme proplout všemi životními peripetiemi.
D Ě T S K Ý B A Z Á R E K
6
M O S T 2 1 3 / X V I I I
Správné chování dìtí v domì Božím Zde je dùm Boží a brána nebes ... Tìmito slovy zaèíná Introit mešních textù k posvìcení chrámu. Mìli bychom je mít na mysli, kdykoliv vstupujeme do chrámu. Pøipomínají nám, kdo v tomto domì pøebývá, a je naším úkolem, abychom do této skuteènosti co nejdøíve zasvìtili i naše dìti. Zvláštní Boží pøítomnost nás zavazuje, abychom je od poèátku uèili, jak se mají v Božím domì chovat. Držení tìla pomáhá duši probouzet úkon klanìní, kterým jsme Bohu povinni. Všimneme si pøedevším tøí bodù, které jsou: ticho, chování a dobrý pøíklad.
Cvièení v zachování ticha Bùh stvoøil naši duši v tichu. Pøi køtu nás znovu vnoøil do tajemného ticha. Pomáhejme i tìm nejmenším zachovávat v kostele ticho. Pokud je dítì potichu, necháme je v klidu. Pøi hlasitém projevu položme mu nìžnì ruku na ústa. Postupnì pochopí a nauèí se, že se zde má chovat tiše. Abychom dosáhli ticha, vyhýbejme se tomu hrát si s ním. Tím bychom jen podpoøili jeho zvyk obracet neklidem na sebe pozornost a tak si ji vynucovat. Pokud se nám nedaøí dítì utišit, musíme s ním na chvíli vyjít z kostela. Vnìjší chování Postupný návyk chovat se tiše pomùže dítìti, aby v kostele zachovalo klid. Dítì má pochopit, že v kostele musí rodièe více pozornosti vìnovat Bohu než jemu a že se s ním nemohou mazlit tak, jak to dìlají doma. Když je dítì již vìtší, uèíme je sedìt v lavici. Kostel ovšem není jediné místo, kde se má dítì uèit ovládat své tìlo. Snažíme se však, aby zaèalo rozlišovat mezi domácím prostøedím a posvátným prostøedím Božího domu. K dùstojnému chování Božího dítìte mùže pøispìt i sváteèní obleèení. Dobrý pøíklad Pøíklad je dùležitým prvkem, který pomáhá dítìti chovat se v kostele správnì. Ze zbožného, dùstojného a usebraného chování rodièù dítì pochopí, že kostel není totéž co domov. Když dítì vidí své rodièe ve zbožné usebranosti, alespoò krátce je bude napodobovat, brzy ovšem asi podleh-
ne svým promìnlivým náladám. Musíme je proto opakovanì usmìrnit. Mìl by staèit jeden vážný pohled a pokyn ruky. Málo k tomu pomùže, když dovolíme dítìti, aby si do kostela bralo své hraèky. Tím jen smazáváme posvátnost prostøedí, potøebu odlišného chování, které by se dítì mìlo nauèit vnímat a rozlišovat. Dávat na dítì pozor Pomùže nám, když dítì již pøedem pøipravujeme na èas, který má s námi strávit v kostele. Již pøed vstupem do kostele je upozorníme, proè bude nutné zachovávat na èas ticho a klid: „Vstupujeme do domu, kde bydlí Pán Ježíš.“ Mùžeme dítìti pošeptat do ucha modlitbu, kterou mùže samo Pána pozdravit. Uèíme je také pokleknout a kleèet. Snažíme se, aby vidìlo na oltáø. Rozdìlíme dìti tak, aby se navzájem nepodnìcovaly k neklidu. Sami pøitom ve své modlitbì svìøíme své dítì Spasiteli a prosíme, aby mu dal zakusit svou pøítomnost, aby mu pomohl prožít dobøe tyto chvíle a aby pomáhal i nám vlastním pøíkladem a chováním vést dítì k Bohu. Je dobré, má-li dítì svou modlitební knížeèku. Už doma je uèíme, jak si mají pøi posvátných obøadech poèínat, a upozoròujeme na krásné stránky, které nabízí liturgie i dìtem. Smyslem naší výchovy není jen usmìrnit vnìjší chování, ale uvádìt je do vztahu k Pánu a do prožívání posvátného dìní. Èím více se prohlubuje duch víry, tím samozøejmìjším se stává vnìjší chování spojené s vnitøním klanìním. Mùže nám v tom pomáhat, když s dítìtem navštívíme kostel i mimo nedìlní bohoslužbu, aby se Ježíši poklonilo a øeklo mu své prosby i podìkování. Všechno závisí od toho, jak se v dítìti probouzí skuteèná láska k Bohu, k Pánu Ježíši a Pannì Marii. Dítì musí prožívat, že do kostela nechodí z pøinucení a povinnosti, ale z lásky. K tomu nám pomáhá, když naše ratolesti seznámíme s pøíklady svatých dìtí, které rády navštìvovaly Ježíše ve svatostánku a rozmlouvaly s ním. Takový vztah dìtské duše k Pánu je velmi dùležitý pro celý její další život. Podle Dienst am Glauber 3/2011 pøevzato z èasopisu Svìtlo
Do nového školního roku s humorem Mùj Pane, myslím, že na mne mùžeš být pyšný. Zatím jsem dnes nezhøešil, nezaklel, neublížil živému tvoru, nemìl nemravnou myšlenku ani touhu. Jsem ti za to velice vdìèný. Ale za pár minut musím vstávat, a pak asi budu opravdu dost potøebovat tvou pomoc! Knìz praví na mši svým vìøícím: „Pøíští nedìli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni pøeèetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia.“ O týden pozdìji se pøed kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno èetl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech pøítomných. Knìz s úsmìvem povídá: „Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teï zaènu kázat o høíchu lži…“ Jeden ateista takhle rybaøil na jednom skotském jezeøe, když najednou jeho èlun napadla lochnesská pøíšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s èlunem vylétl deset metrù do vzduchu. Pøíšera otevøela tlamu, aby ho chytla. On v údìsu zaøval: „Ach, Bože, pomoz mi!“ Vtom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu, a z nebe se ozve hromový hlas: „Myslel jsem, že ve mne nevìøíš!“ „Ale no tak, Bože, nech toho. Pøed dvìma minutami jsem nevìøil ani na lochnesskou pøíšeru!“ Malíø vymaloval kostel a pan faráø se zálibou pozoruje dokonèené dílo. Najednou ustrne: „Vy jste namaloval andìlovi na ruce šest prstù! Už jste nìkdy vidìl andìla se šesti prsty?!“ „A vy jste snad vidìl nìkdy andìla s pìti prsty?“ odseknul malíø. Vìzeòský kaplan promlouvá k recidivistovi, který už potøetí vyloupil pokladnu: „Mùj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat.“ „Moc dìkuji za nabídku, dùstojnosti,“ povídá vìzeò. „Ale na to musí být odborník.“ Øidiè bezvìrec jede kolem øeky, když tu si všimne, že na bøehu chytají ryby katolický knìz a rabín, pøièemž opodál stojí cedule s nápisem „Pozor, blíží se konec vaší cesty!“ Øidiè bezvìrec (takový ten bìžný tolerantní typ) zpomalí, vytoèí okénko a zahuláká: „Starejte se o sebe, pámbíèkáøi mizerní!“ Naèež dupne na plyn a uhání dál. Po chvíli se ozve mohutné žbluòknutí. Rabín se otoèí na knìze a praví: „Já jsem vám øíkal, velebný pane, že tam bude lepší napsat 'most v rekonstrukci'!“
M O S T 2 1 3 / X V I I I
7
Ř á d b r a t ří k a z a t e l ů – D o m i n i k á n i 1. Vznik a rozvoj Dominikánský øád (OP) vznikl na základì života a pùsobení charismatické osobnosti sv. Dominika Guzmana (kolem 1173 – 1221). Španìla z kastilské Caleruegy, který se po studiu a knìžském svìcení stal øeholním kanovníkem a profesorem v Osmì. Obrat v jeho životì zpùsobily dvì cesty do tehdejšího severního Nìmecka, které podnikl v letech 1203 – 1206 jako prùvodce biskupa Diega. Od té doby zaèala jeho mysl naplòovat velká starost: „Pane, co se stane s høíšníky?“ Po setkání se sektou albigenských (katarù) poznal Dominik nutnost prohlubování víry katolíkù a snahy o obrácení albigenských nenásilnou cestou. Po krátkém období samostatného pùsobení došel k pøesvìdèení, že cíle, který sledoval, mùže dosáhnout jedinì nové øeholní spoleèenství. První spoleèenství bratøí vzniklo roku 1215 v Toulouse pod záštitou místního biskupa Fulka. Papež Inocenc III. uvítal a podpoøil Dominikovo úsilí, ale vzhledem k závìrùm IV. lateránského snìmu nemohl Dominikovi vyhovìt v jeho žádosti o založení nového øádu. Doporuèil bratøím vybrat si nìkterou z již existujících øeholí. Bratøi si zvolili øeholi sv. Augustina a doplnili ji vlastními stanovami. 22. prosince 1216 papež Honorius III. potvrzuje komunitu u sv. Romana z Toulouse a dává bratøím jméno Kazatelé. Zanedlouho sv. Dominik rozesílá své bratry do svìta. V roce 1221 mìl øád 25 klášterù v rùzných zemích. Do Èech uvedli dominikány po roce 1225 dva polští kanovníci, bl. Èeslav a sv. Hyacint, které do øádu pøijal v Øímì sám svatý Dominik. Se svolením krále Pøemysla Otakara I. založil bl. Èeslav dominikánský klášter sv. Klimenta Na poøíèí v Praze a z nìho vycházel kázat do celých Èech. Podle tradice pøijal do tøetího øádu paní Zdislavu z Lemberka. Sv. Hyacint založil klášter v Olomouci a zøejmì i ve Znojmì. Èechy a Morava spadaly do polské provincie. Roku 1301 se osamostatnila provincie èeská. Pøi svém vzniku mìla 22 klášterù, také v Plzni, Brnì, Hradci Králové, Kolínì, Turnovì, Nymburku, Klatovech, Chrudimi atd. Øada klášterù byla znièena za husitských válek nebo zrušena císaøem Josefem II. Bìhem 19. století patøily kláštery do øíšské provincie. Roku 1905 byla zásluhou magistra øádu bl. Hyacinta Cormiera obnovena èeská provincie. 2. Organizaèní struktura Dominikánský øád má centrální trojstupòové
øízení s tìmito základními orgány: celý øád – generální kapitula – magistr øádu s generální radou, provincie – provinèní kapitula – provinciál s provinèní radou, konvent – konventní kapitula – pøevor s konventní radou. Od poèátku byl øádu vtisknut demokratický systém øízení. Nejvyšší autoritou je kapitula. Pøedstavený je zásadnì volen a nemá v komunitì postavení otce (opata), ale prvního mezi sobì rovnými. Rada v dominikánské tradici nemá povahu pouze poradního orgánu pøedstaveného, ale je jakousi „minikapitulou“ v dobì, kdy se nekoná øádná kapitula. Øád má vedle provincií také nìkolik menších útvarù (víceprovincie, generální vikariáty, provinèní vikariáty). Sídlo vedení øádu je v Øímì. Sídlem provinciála èeskoslovenské provincie je pražský konvent. Pøipravuje se povýšení dosavadního provinèního vikariátu na Slovensku na samostatnou víceprovincii. 3. Charakteristika Sám sv. Dominik vytyèil øádu tyto hlavní smìrnice: kázání pravd víry poznaných studiem a hlubokou vnitøní modlitbou; vìrohodnost života – život v chudobì podle vzoru apoštolù; spoleèenství v pùsobení a v životì, pøedevším však v modlitbì podle osvìdèených mnišských tradic; misijní zamìøení. Vzhledem ke své kazatelské funkci je øád øádem knìžským, se spoluúèastí bratøí spolupracovníkù (laikù). Hesly øádu jsou „Contemplata aliis tradere – rozjímané pøedávat jiným“ a „Veritas – pravda“. Sv. Dominik vyslal bratry na univerzity, aby tam jako uèitelé i studenti rozšiøovali jak své vlastní vzdìlání, tak byli svìdky víry. Trvalé, celoživotní studium je vlastní formou askeze dominikánù. Dùraz je kladen na slavení liturgie a vnitøní modlitbu. Dominikáni jsou èinní pøedevším v apoštolátì nejrùznìjšího typu, i ve vìdì. V nové dobì k tomu pøistupuje apoštolát prostøednictvím tisku a veøejných sdìlovacích prostøedkù. Od dob osvícenského absolutismu se podílejí v nìkterých zemích také na duchovní správì. Poèet jim svìøených farností nemá být pøíliš velký, aby neztratili vlastní smysl svého poslání. 4. Èinnost po roce 1990 Od roku 1990 obnovili dominikáni své konventy v Praze, v Plzni, ve Znojmì a v Olomouci, kde byl zøízen klerikát. Vedle Ústí nad Labem byly obnoveny øeholní domy také v Jablonném a Uherském Brodì, kde bratøi spravují poutní místa. Bratøi
pùsobí jako uèitelé na plný nebo èásteèný úvazek na fakultách teologických, právnických, filosofických a pedagogických. Nìkolik bratøí vyuèuje náboženství a obèanskou nauku na gymnáziích a jiných støedních školách. Dominikáni organizují èinnost misijního autobusu, nakladatelství Krystal a rozhlasového nahrávacího studia Veritas v Praze. Øídí èasopisy „Salve“, „Amen“ a „Revue církevního práva“, jsou v redakèních radách øady dalších periodik. 5. Øeholní odìv Hábit se skládá z bílé tuniky, která je pøepásána koženým opaskem, na jehož levé stranì je zavìšen patnáctidesátkový rùženec, ze škapulíøe a kapuce. V zimním období do chóru, o slavnostních pøíležitostech a kdykoli venku se nosí èerná kapa s kapucí. 6. Pøijímání nových èlenù a formace Postulanti (kandidáti èlenství v øádu) jsou zváni jednou za mìsíc strávit víkend v klášteøe. Ten, kdo je pøijat, prochází po obláèce dùkladnou formací v noviciátu v Praze, trvající jeden rok. Pak mùže být kapitulou, radou a provinciálem pøipuštìn ke složení jednoduchých slibù na tøíleté období, které lze prodlužovat. Klerici v této dobì studují na teologické fakultì, bratøí spolupracovníci mají vlastní formaci. Plné èlenství v øádu získává bratr složením slavných slibù (profese na celý život). Po slavných slibech mùže být klerikùm dovoleno pøijmout jáhenské a knìžské svìcení. 7. Kontaktní adresa Provincialát Øádu bratøí kazatelù – dominikánù Husova 8, 110 00 Praha 1
Dovolujeme si vás pozvat na pou k Pannì Marii Pomocné u Zlatých Hor Odjezd v sobotu 17. záøí 2011 v 7:00 od Slovanu a v 7:10 z autobusového stanovištì - Gvuzd. Cena zájezdu je 300,- Kè. Zápis od 26. srpna do 11. záøí 2011 v sakristii. Platba v autobuse. Informace na tel. 558 996 282.
8
Nedìlní liturgie v záøí 23. nedìle v mezidobí (4.9.) 1. ètení: Ez 33,7-9; 2. ètení: Øím 13,8-10; Evangelium: Mt 18,15-20 Žalm: odp. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! Ref. S³ysz¹c g³os Pana, serc nie zatwardzajcie. 24. nedìle v mezidobí (11.9.) 1. ètení: Sir 27,33-28,9; 2. ètení: Øím 14,7-9; Evangelium: Mt 18,2135 Žalm: odp. Hospodin je milosrdný a milostivý. Ref. Pan jest ³askawy, pe³en mi³osierdzia. Slavnost Panny Marie Bolestné (17.9.) 1. ètení: Žid 5,7-9; Evangelium: J 19,25-27 nebo Lk 2,33-35 Žalm: odp. Zachraò mì svou slitovností, Hospodine! Ref. Wybaw mnie, Panie, w mi³osierdziu swoim. Slavnost Výroèí posvìcení farního kostela (25.9.) 1. ètení: Iz 56,1,6-7; 2. ètení: Ef 2,19-22; Evangelium: Lk 19,1-10 Žalm: odp. Do domu Hospodinova s radostí pùjdeme. Ref. Jak mi³a, Panie, jest œwi¹tynia Twoja. 27. nedìle v mezidobí (2.10.) 1. ètení: Iz 5,1-7; 2. ètení: Flp 4,6-9; Evangelium: Mt 21,33-43 Žalm: odp. Dùm Izraelùv je vinicí Pánì. Ref. Winnic¹ Pana jest dom Izraela. Pøíští èíslo MOSTu vyjde 2. øíjna 2011. Pøíspìvky mùžete zasílat do 21.9.2011.
most
M O S T 2 1 3 / X V I I I
Poøad bohoslužeb v záøí § Nedìle 4.9.2011 – 23. nedìle v me-
§ Každý pátek vyjma prvního pátku je
zidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky; podìkování za letošní úrodu. § Ètvrtek 8.9.2011 – svátek Narození Panny Marie. § Nedìle 11.9.2011 – 24. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Støeda 14.9.2011 – svátek Povýšení svatého køíže. § Sobota 17.9.2011 – Slavnost Panny Marie Bolestné, spolupatronky tøineckého farního kostela. § Nedìle 18.9.2011 – Slavnost sv. Alberta, hlavního patrona tøineckého farního kostela; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky, poutní slavnost; od 14.00 hodin setkání na farní zahradì. § Støeda 21.9.2011 – svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty. § Sobota 24.9.2011 – v 10.00 mše svatá s udílením svátosti biømování. § Nedìle 25.9.2011 – Slavnost výroèí posvìcení kostela; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Støeda 28.9.2011 – Slavnost sv. Václava, muèedníka, hlavního patrona èeského národa. § Ètvrtek 29.9.2011 – svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandìlù. § Nedìle 2.10.2011 – 27. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Sobota 8.10.2011 – v 10.00 mše svatá s udílením svátosti nemocných. § Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. § Poslední nedìle v mìsíci Mariánské veèeøadlo. § V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu ranní polsky, veèerní èesky. § Každý ètvrtek po veèerní mši svaté je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 19.00 hodin. § Každý první pátek je po ranní mši svaté výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní.
výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. § První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. § Mše svatá v Domovì pro seniory na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší svatou pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývìsku v kostele!
Úmysly Apoštolátu modlitby – záøí 2011 Denní modlitba Apoštolátu: Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové pro tento mìsíc: 1. všeobecný: Za uèitele, aby svým žákùm pøedávali lásku k pravdì a vychovávali je k opravdovým mravním a duchovním hodnotám. 2. misijní: Aby køesanská spoleèenství na asijském kontinentì horlivì hlásala evangelium a vydávala radostné svìdectví o kráse víry. 3. národní: Za to, aby všechna spoleèenství v církvi, zejména ve farnostech a rodinách, poskytovala pomoc a vìnovala pozornost tìm, kdo byli pokøtìni nebo se na køest pøipravují. Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz
