Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Kabinet informačních studií a knihovnictví
Magisterská diplomová práce
2010
Iva Raclavská 1
Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Kabinet informačních studií a knihovnictví Informační studia a knihovnictví
Iva Raclavská
Mentální reprezentace knihovnického povolání u budoucích knihovníků, knihovníků a neknihovníků Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Helena Klimusová, Ph. D.
2010
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………….. Podpis autora práce
Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Heleně Klimusové za přívětivé vedení mé diplomové práce a cenné rady ohledně statistického zpracování dat. Dále děkuji Mgr. Renatě Gajdošové, Mgr. Monice Hanáčkové, studentům SOŠ knihovnické, studentům Klasického a španělského gymnázia a v neposlední řadě knihovníkům, kteří mi vyšli vstříc a umoţnili realizaci výzkumné části této práce.
Bibliografický záznam RACLAVSKÁ, Iva. Mentální reprezentace knihovnického povolání u budoucích knihovníků, knihovníků a neknihovníků. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2010. 71 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Helena Klimusová, PhD.
Anotace Magisterská diplomová práce Mentální reprezentace knihovnického povolání u budoucích knihovníků, knihovníků a neknihovníků se zabývá zmapováním subjektivního odrazu knihovnického povolání v mysli tří zmíněných populací (a to pomocí slovních asociací, doplňování nedokončených vět a sémantického diferenciálu) a rovněţ jejich vzájemným porovnáním.
Annotation The thesis „Mental representation of the librarian profession in librarians-to-be, librarians and nonlibrarians“ deals with reflect of librarian profesion in mind of this three populations (by verbal associations, incomplete sentences and semantic differential). It also deals with mutual comparison of this three mental representations.
Klíčová slova Knihovníci, knihovnictví, knihovnické povolání, mentální reprezentace
Keywords Librarians, librarianship, librarian profession, mental representation
Obsah
1 2
Úvod ................................................................................................................................................................ 7 Teoretická část ................................................................................................................................................ 9 2.1 Mentální reprezentace a její vlivy ......................................................................................................... 9 2.1.1 Mentální reprezentace........................................................................................................................ 9 2.1.2 Pracovní zátěţ .................................................................................................................................. 10 2.1.3 Pracovní spokojenost ....................................................................................................................... 14 2.1.4 Identifikace s profesí ....................................................................................................................... 21 2.1.5 Společenská prospěšnost ................................................................................................................. 25 2.1.6 Prestiţ povolání ............................................................................................................................... 27 2.1.7 Předsudky a stereotypy .................................................................................................................... 29 2.1.8 Mediální obraz ................................................................................................................................. 31 2.2 Objektivní pohled na knihovnické povolání........................................................................................ 34 2.3 Moţnosti výzkumu povolání a jeho subjektivních i objektivních charakteristik ................................ 35 2.3.1 Analýza práce, profesiografie.............................................................................................................. 35 2.3.2 Pohled na povolání – metodologie a provedené výzkumy .................................................................. 36 3 Výzkumná část .............................................................................................................................................. 38 3.1 Cíle ...................................................................................................................................................... 38 3.2 Výzkumné otázky a hypotézy ............................................................................................................. 38 3.3 Výzkumný design a metody ................................................................................................................ 38 3.3.1 Volné asociace ................................................................................................................................. 38 3.3.2 Nedokončené věty ........................................................................................................................... 39 3.3.3 Sémantický diferenciál .................................................................................................................... 39 3.4 Zkoumaný vzorek................................................................................................................................ 40 3.4.1 Vzorek 1 – budoucí knihovníci........................................................................................................ 40 3.4.2 Vzorek 2 – neknihovníci.................................................................................................................. 41 3.4.3 Vzorek 3 – knihovníci ..................................................................................................................... 41 3.5 Zpracování dat..................................................................................................................................... 42 3.6 Výsledky výzkumu a jejich interpretace ............................................................................................. 43 3.6.1 Volné asociace ................................................................................................................................. 43 3.6.2 Nedokončené věty ........................................................................................................................... 45 3.6.3 Výsledky sémantického diferenciálu u budoucích knihovníků ....................................................... 48 3.6.4 Výsledky sémantického diferenciálu u knihovníků ......................................................................... 49 3.6.5 Výsledky sémantického diferenciálu u neknihovníků ..................................................................... 50 3.6.6 Porovnání budoucích knihovníků a knihovníků na úrovni poloţek................................................. 51 3.6.7 Porovnání budoucích knihovníků a neknihovníků na úrovni poloţek ............................................. 53 3.6.8 Porovnání budoucích knihovníků navzájem .................................................................................... 56 3.6.9 Faktorová analýza ............................................................................................................................ 56 3 Diskuze ..................................................................................................... Chyba! Záložka není definována. 5 Závěr ............................................................................................................................................................. 64 6 Bibliografie ................................................................................................................................................... 65 Přílohy ..................................................................................................................................................................... 1
1
Úvod
Jako výzkumný problém magisterské diplomové práce jsme si vytyčili mentální reprezentaci knihovnického povolání1, tedy jeho subjektivní odraz v mysli budoucích knihovníků, knihovníků a neknihovníků. V mentálních reprezentacích těchto tří populací předpokládáme rozdíly, neboť jej sytí rozdílné vlivy. Široká veřejnost, která nemá s knihovnickým povoláním vlastní přímé zkušenosti, vedle zkušeností „z druhé strany pultu“, tedy pohledu čtenáře na knihovníka, a případných zprostředkovaných (má-li dotyčný knihovníka v okruhu rodiny či známých), je náchylnější ke zkreslenému vnímání profese danému tím, ţe se utváří na základě nepřímých a zprostředkovaných zkušeností. Mentální reprezentaci neknihovnické populace formuje zobrazení povolání v médiích a umění, a je tedy nejzatíţenější předsudky a stereotypy, které se o daném povolání tradují či jsou myšlenkovým procesem indukce odvozeny např. z jediného případu, který je dotyčnému znám. Budoucím knihovníkům pak nejvýznamněji zprostředkovává povědomí o povolání škola a odborná literatura, která však mnohdy akcentuje spíše ideály a hodnoty, které by měl knihovník ctít a naplňovat, na úkor „tvrdé reality“. V rámci školní praxe potom začínají získávat počáteční přímé zkušenosti, které mohou zanechat významnou stopu „prvního dojmu“. Mentální obraz povolání u knihovníků je následně korigován, rozšiřován a diferencován realitou, tedy čím dál bohatšími zkušenostmi z praxe, má na něj dopad adaptace na práci, profesní identifikace jednotlivce, pracovní uspokojení, spokojenost s povoláním, organizací i konkrétní pracovní pozicí, můţe se objevit rovněţ vliv zklamání vzniklého z nenaplnění původních představ, které se např. ukázaly být příliš idealistickými, a – zejména u knihovníků pracujících „ve sluţbách“ – i vliv syndromu vyhoření. Mentální reprezentace zahrnuje nejrůznější dimenze, například prestiţ povolání úzce související s poţadavky (vzdělání, kompetence, fyzická a duševní náročnost profese daná náplní práce, její nebezpečnost, hmotná a personální zodpovědnost pojící se s jejím vykonáváním) i ohodnocením, přičemţ
rozdíl
mezi
poţadavky
a ohodnocením
implikuje
kategorii
podhodnocenosti
či
nadhodnocenosti, zajímavost vs. nudnost, tedy kategorii, která odráţí náplň práce jakoţto objektivní sloţku, ale daleko více subjektivní názor daný charakteristikami konkrétního jedince (zejména jeho endoceptem2, ale roli zde můţe hrát např. i věk), zdánlivá fyzická a duševní náročnost vs. nenáročnost, hektičnost vs. poklid, subjektivně hodnocená nezbytnost odborné kvalifikace, všeobecného přehledu či
1 2
Pojmy povolání a profese pouţíváme jako synonyma. osobnostní fond jedince 7
komunikačních dovedností, smysluplnost, společenská potřebnost a prospěšnost povolání, podobnost s ideálem vlastní profesní dráhy hodnotícího jedince a další faktory. Teoretická část práce se zabývá jednotlivými činiteli, které mohou mít formativní vliv při utváření mentální reprezentace knihovnického povolání u kaţdé ze tří zkoumaných populací, a jejich souvislostmi, dále popisem objektivních charakteristik knihovnického povolání a výzkumných moţností i proběhlých výzkumů v oblasti objektivních charakteristik jednotlivých profesí či subjektivního pohledu na povolání. Praktická část přináší výsledky výzkumu, tedy kvalitativní vyhodnocení slovních asociací a doplňování nedokončených vět, a kvantitativní vyhodnocení sémantického diferenciálu, dále porovnání výsledků vzorku budoucích knihovníků s knihovníky a budoucích knihovníků s neknihovníky.
8
2
Teoretická část
2.1
Mentální reprezentace a její vlivy
Pojem mentální reprezentace; jednotlivé činitele potenciálně ovlivňující mentální reprezentaci knihovnického povolání u některé ze tří zkoumaných populací
2.1.1 Mentální reprezentace „Reprezentací míníme jakýkoliv záznam, znak nebo mnoţinu symbolů, které nám zpětně zpřítomňují (tj. ‚re-prezentují‘) nějakou věc, i kdyţ ta samotná nemusí být aktuálně po ruce. Pojem mentální reprezentace se tedy týká všeho, co je v mysli jakýmkoliv způsobem odpovědné za reprezentování.“ [Eysenck, M. W., Keane M. T., 2008, s. 297] „…vnitřní reprezentace vnějších podnětů…“ [Sternberg, R., 2002, s. 472] „…kognitivisty chápána i jako přímý podnět, zpracování tohoto podnětu ve vědomí, jeho kódování, jeho obraz, představa, abstraktní idea, příp. zpřítomnění minulých proţitků…“ [Hartl, P., Hartlová, H., 2003, s. 506] Mentální reprezentace představuje subjektivní odraz objektivní reality v mysli jedince. Můţe zahrnovat znalosti o dotyčném objektu získané přímou zkušeností i zprostředkovaně, stejně jako jejich emocionální doprovod, postoje, předsudky a stereotypy. Můţeme rozlišit aktuální mentální reprezentaci, která je přítomná v mysli v daném okamţiku, a dispoziční mentální reprezentaci, která v podstatě odpovídá paměti. [Sedláková, M., 1992] Předpokládáme, ţe mentální reprezentaci knihovnického povolání u zkoumaných populací ovlivňují následující kategorie:
9
2.1.2 Pracovní zátěž Profesionální náročnost, pracovní zátěž, percepce pracovní zátěže, syndrom vyhoření
Profesionální náročnost, resp. její přímé či zprostředkované subjektivní vnímání, je důleţitým prvkem formujícím mentální reprezentaci povolání u všech tří zkoumaných populací. Profesionální náročností se rozumí nároky, které klade profese na svého vykonavatele. Patří sem odborné znalosti, dovednosti, pracovní zátěţ, pracovní prostředí… Jednotná klasifikace zaměstnání (KZAM) rozlišuje zejména podle dvou dimenzí (úroveň (stupeň) vzdělání jakoţto funkce rozsahu a sloţitosti zahrnutých úkonů a specializace vzdělání odráţející druh znalosti, pouţívané nástroje, zařízení, materiál a charakter zboţí či sluţeb) deset hlavních tříd zaměstnání: 1
Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci
2
Vědečtí a odborní duševní pracovníci
3
Techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci a pracovníci v příbuzných oborech
4
Niţší administrativní pracovníci (úředníci)
5
Provozní pracovníci ve sluţbách a obchodě
6
Kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví a v příbuzných oborech (kromě obsluhy strojů a zařízení)
7
Řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři (kromě obsluhy strojů a zařízení)
8
Obsluha strojů a zařízení
9
Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci
0
Příslušníci armády
Knihovnické povolání je v této klasifikaci řazeno do tříd 1 (12397 vedoucí knihovny velké organizace), 2 (skupina 243 označuje odborné archiváře, knihovníky a pracovníky v příbuzných oborech:
24314
odborný
archivář,
knihovník,
24321
vědecký
pracovník
v oboru
knihovnictví/výzkumný a vývojový pracovník v oboru knihovnictví, 24322 knihovník specialista na audiovizuální materiály, 24323 knihovník specialista na katalogizaci, 24325 knihovník, bibliograf, 24328 odborný knihovník/odborný pracovník knihoven) a 4 (v popisu třídy 4 je přímo zmíněno „plní úřednické povinnosti v knihovnách“; 41411 knihovník, 41419 úředník v knihovně, v archivu (pomocný)/kancelářský pracovník archivář, knihovník). [Klasifikace zaměstnání, 2007]
10
Ač se kategorie pracovní zátěž zdá být zcela objektivní a vztaţená výhradně k profesi jako takové, ve skutečnosti je zátěţ interakcí mezi poţadavky, které na pracovníka klade pracovní prostředí a situace, a mírou jeho vybavenosti se s nimi vypořádat, zvládnout je. Určitá zátěţ (přiměřené poţadavky odpovídající schopnostem člověka) je do jisté míry nutná a prospěšná (pozitivní stres, eustres), její nedostatek můţe být škodlivý podobně jako zátěţ nadměrná (stres, distres). Pracovní zátěţ – stejně jako zátěţ obecně – lze rozdělit podle charakteru působících podnětů a reakcí na biologickou (způsobenou činiteli fyzikální, chemické či biologické povahy), fyzickou (v popředí je svalová činnost) a psychickou, která zahrnuje zátěţ senzorickou (smyslové orgány a jim odpovídající struktury CNS), mentální (zpracování informací, pozornost, paměť, představivost, myšlení, rozhodování) a emoční zátěţ (situace a poţadavky vyvolávající emocionální odezvu). Psychická zátěţ s akcentem na sociální okolí dotyčného bývá rovněţ nazývána psychosociálním stresem, určitý protipól k ní tvoří technostres – zátěţ zapříčiněná technickými prostředky. [Hladký, A., Ţídková, Z., 1999]. Jiné třídění činitelů přinášejících pracovní zátěţ je dělí na proces práce jako takový, tedy pracovní úkoly a jejich provádění (mnoţství, čas a charakteristiky práce), podmínky fyzikálního a biologického charakteru (např. hluk, nedostatečné osvětlení, vlhkost, chemické látky ztěţující pracovní výkon nebo ohroţující zdraví) a sociálně psychologické podmínky (sociální izolace tedy nedostatek sociální interakce nebo naopak stálý styk s lidmi narušující pracovní rytmus – např. vyrušování telefonem atp.). Různí autoři uvádějí odlišné modely stresu. Známý Holmesův a Raheův model, který vznikl rámci teorie ţivotních událostí (LCU – Life Change Unit), obsahuje ţebříček přizpůsobení vyţadujících a zátěţ způsobujících situací, s kterými se člověk během ţivota setkává (např. úmrtí manţela, rozvod, nemoc, změna ţivotních podmínek, Vánoce), některé z nich se přímo týkají zaměstnání (výpověď z práce, odchod do důchodu, nesnáze s vedoucím). Podobným způsobem lze vytipovat stresogenní události v pracovním prostředí (např. nedobrovolná změna pracoviště, nový nadřízený, zrušení projektu apod.). Podle modelu shody člověk – prostředí (J. R. P. French) nejsou události univerzálními stresory (na rozdíl od výše popsané LCU), ale míra jejich stresogennosti je dána percepcí jednotlivce, která zahrnuje odhady jak poţadavků prostředí, tak i vlastních schopností (kognitivní hledisko stresu). Stres je tedy „vnímaná podstatná nerovnováha mezi poţadavky a odpověďovými kapacitami v podmínkách, kdy selhání vůči kladeným poţadavkům má výrazně vnímané následky“ [Štikar, J., 1996, s. 71]. M. Friedman a H. Rosenman vytvořili rovněţ model stresové zranitelnosti ve spojitosti individuálními charakteristikami, vztahuje se k typu chování A (pro tento typ je charakteristická netrpělivost, věčný pocit časového presu, akcentovaná soutěţivost, agresivita a hostilita; přináší vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění) nebo B (trpělivost, nedostatek soutěţivosti a agresivního úsilí). Pracovník pak můţe naplňovat charakteristiky osobnosti typu A, osobnosti typu B anebo být přechodným typem X. 11
Model stresu vycházejícího z teorií kontroly jednání, jehoţ autorem je Karasek, vychází z poznatku, ţe moţnost kontroly nad situací sniţuje míru stresu. Nejvíce stresující je pak povolání s vysokými pracovními poţadavky a současně s malou volností v rozhodování. [Štikar, J., 1996] Vysoká pracovní zátěţ je typická pro rizikové profese, mnoho povolání je ovšem po této stránce zcela neprozkoumáno. Ještě blíţe subjektivnímu pólu je posunutý psychologický pojem percepce pracovní zátěže, tedy subjektivní odezva lidí na pracovní podmínky, v které se odráţejí jak vnější skutečnosti, tak subjektivní potřeby lidí s jejich uspokojením a frustracemi, zájmy, postoje apod. Meisnerova metoda hodnocení pracovní zátěţe z následujících kategorií: časová tíseň, malé uspokojení, vysoká odpovědnost, otupující práce, problémy a konflikty, monotonie, nervozita, přesycení, únava a dlouhodobá únosnost, faktorovou analýzou získává tři faktory: přetíţení, monotonie a nespecifický faktor. [Hladký, A., Ţídková, Z., 1999] Monotonie můţe vést k pocitům nudy, námahy a ke ztrátě zájmu o práci, ve vnímavosti k monotonii však existují interindividuální rozdíly: některým pracovníkům neměnná práce evokuje stálost a jistotu, jiným je velmi nepříjemná, coţ se negativně projeví na pracovním výkonu. [Štikar, J., 1996] Percepce pracovní zátěţe knihovnického povolání ovlivní jeho mentální reprezentaci u všech tří skupin, přičemţ neknihovníci ji budou vnímat pouze zprostředkovaně, a tedy dost moţná rovněţ zkresleně. Pracovní zátěţ vede k únavě, tedy poklesu výkonnosti odstranitelnému odpočinkem. Různé teorie přinášejí různé pohledy na příčiny únavy. Lze je rozdělit na jednofaktorová, vícefaktorová (několikafaktorová) a nediferencovaná (celková) pojetí. Nejstarší – a dnes jiţ částečně překonaná – metabolická teorie únavy R.S. Wodwortha, H. Schlosberga, P. Chaunarda a dalších za příčinu únavy povaţovala nahromadění škodlivých látek, jeţ organismus nestačí odplavovat z pracujícího orgánu, v krvi. Lemoinova psychofyziologická teorie únavy připodobňuje k jevům jako je hlad nebo spánek, povaţuje ji za důsledek částečného vyčerpání základních látek bohatých na energii, které má organismus k dispozici. Podle Schiffovy a Verwornovy teorie energetických ztrát organismu během únavy pracovní činnost organismu nebo orgánu téměř zcela ustává, únava určuje hranice fyzické i psychické výkonnosti. Kritika této teorie upozorňuje na to, ţe energeticky náročnější (dynamické) činnosti mohou být méně namáhavé a únavné neţ činnosti statické či duševní. Sečenovova reflexní teorie situuje únavu do CNS jakoţto reflexní proces upozorňující na hrozící nebezpečí vyčerpání buněk neokortexu. Podle Lindhardovy místní teorie únavy je únava vyvolána stlačením cév při statickém napětí svalů, které vede k hromadění kyseliny mléčné a nedostatku kyslíku. Po statické práci pak dochází k Lindhartovu fenoménu – maximálnímu zvětšení krevního oběhu, dýchání a látkové výměny. Verzárova humorální teorie únavy vyzdvihuje poruchy činnosti endokrinních ţláz (kůry
12
nadledvinek), kterým připisuje nejvýznamnější úlohu při vzniku únavy. Christensenova hypertermická teorie únavy za hlavní příčinu únavy povaţuje hypertermii pracujících orgánů, která vyvolává celkové zvýšení teploty organismu. Ďuričova teorie obnovování únavu popisuje jako psychofyziologický stav organismu způsobený úsilím obnovit jeho psychosomatický funkční potenciál sníţený dlouhotrvající činností. Jedná se o jednofaktorové pojetí pracovní únavy. Vereščaginova teorie tří komponent – vyčerpání, únava, útlum – vyšly z výsledků výzkumu, který ukázal, ţe jakmile se mezi indiferentním podnětem a určitou komponentou únavy vytvoří dočasný spoj, ovlivňuje izolované působení tohoto podnětu nástup dané komponenty. Sedlákova dezintegrační teorie pracovní únavy definuje pracovní únavu jako funkční proces dezintegrace vztahů mezi fyziologickými a vyššími psychickými funkcemi promítající se do činnosti všech orgánů a funkčních systémů zatíţených předchozí prací. Podle místa vzniku či povahy činnosti rozlišujeme únavu tělesnou (fyzickou) a duševní (psychickou, smyslovou, emoční nebo centrálně nervovou); podle závaţnosti malátnost (pocit normální únavy), přepětí (pocit silné únavy) a vyčerpání; podle trvání v čase únavu akutní (krátkodobou) a chronickou (dlouhodobou, vleklou); podle nutnosti rozlišujeme únavu nezbytnou (jakoţto nutný následek práce) a zbytečnou (vzniklou z ergonomicky nevhodných pracovních podmínek, ze špatné organizace práce); podle následků pro organismus dělíme únavu na přirozenou (běţnou) a škodlivou (ta se latentně hromadí a účinky se obvykle projeví naráz, kdyţ „přeteče pohár“); podle míry účasti organismu na činnosti na celkovou a částečnou; podle povahy činnosti na dynamickou a statickou; podle míry zapracovanosti na prvotní a druhotnou; podle vnitřních a vnějších činitelů na objektivní a subjektivní [Dlouhá, D., 2008]. V rámci únavy můţeme odlišit jednotlivé sloţky: únavu CNS, úbytek motivace a somatické příznaky únavy; podle formy pak dva únavové syndromy: iritace (napjatost, podráţděnost) a útlum (ospalost, unavenost) [Hladký, A., Ţídková, Z., 1999]. Únava se projevuje poklesem činnosti analyzátorů (např. sníţení zrakové ostrosti), zhoršením v motorické oblasti (menší svalová síla, horší pohybová koordinace a rovnováha těla, pomalejší a méně přesné pohyby) i emocionálními změnami (nárůst napětí, afekty jako např. rozčilení či zlost, neurotické projevy), jejím důsledkem je nárůst chyb. Je nutno mít na paměti, ţe zatímco ne kaţdá fyzická práce unavuje i psychicky, kaţdá psychická práce unavuje i fyzicky, neboť psychická zátěţ vyčerpává organismus jako celek. Závaţnějším důsledkem specifických druhů pracovní zátěţe je syndrom vyhoření (burn-out syndrome) – ztráta profesionálního zájmu, nadšení, osobního zaujetí pro práci a pocitu její smysluplnosti, citové a mentální vyčerpání. Typické jsou pocity zklamání, hořkosti, pochybností o smysluplnosti práce, dlouhodobé únavy, stereotypu a rutiny, neochota k sebevzdělávání a dalšímu růstu,
můţe se objevit nesoustředěnost, popudlivost,
úzkost, tenze, neschopnost se uvolnit,
nespokojenost, deprese, apatie, pocit bezmocnosti, sníţená sebedůvěra, přetrvávající negativní ladění, emoční oploštělost, staţení se do sebe, snadná unavitelnost, zapomínání, poruchy spánku, sklíčenost,
13
cynismus, konflikty, neurotické symptomy simulující somatické potíţe, výrazné omezení spontánnosti, tvořivosti a iniciativy, sklon k naduţívání alkoholu, návykovému chování a závislostem na psychoaktivních látkách. Jedná se o postupný a dlouhodobý proces, ve kterém můţeme rozlišit tři fáze. V první fázi má pocit neustálého nedostatku času, nestíhání, ztrácí systém, ve druhé fázi toho „musí“ spoustu udělat, přičemţ výsledkem je chaotické jednání, často se objevuje úzkost nebo jiné neurotické symptomy, ve třetí fázi pocit, ţe něco musí být uděláno, mizí, je nahrazen opačným pocitem, ţe se nemusí nic, přidruţuje se pokles výkonnosti, ztráta elánu a zájmu o práci, permanentní podráţděnost, zklamání, vyčerpání a únava [Hartl, P., Hartlová, H., 2000; Peterková, M., 2008 – 2009]. Syndromem vyhoření přímo u referenčních knihovníků se zabývá např. Kateřina Byloková ve své bakalářské práci3. Jsou jím ohroţeni zejména lidé pracující v pomáhajících profesích a pracovníci v přímém kontaktu s lidmi – včetně knihovníků „ve sluţbách“ – můţe tedy ovlivnit mentální reprezentaci vlastního povolání u knihovníků, a to směrem ke zdůrazňování jeho negativních aspektů.
2.1.3 Pracovní spokojenost Uspokojení z práce, pracovní spokojenost, spokojenost se zaměstnáním a vlivy očekávání, potřeb, motivace, osobnostních předpokladů pro profesi
„…sami pracovníci si často dobře neuvědomují, co jim opravdu přináší satisfakci…“ [Matejko, A., 1967, s. 151] „…hodnotou můţe být i práce sama, je-li zajímavá, umoţňuje-li seberealizaci…“ [Nakonečný, M., 1992, s. 73] Uspokojení z práce, pracovní spokojenost4 (spokojenost s prací) i spokojenost s povoláním5 představuje subjektivní kategorie, které se mohou výrazně promítnout do vnímání vlastního povolání u knihovníků.
3
BYLOKOVÁ, Kateřina. Syndrom vyhoření knihovníků se zaměřením na práci v referenčních sluţbách. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2008. 71 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz. 4 T. Kollárik ještě navíc rozlišuje spokojenost v práci (širší pojem zahrnující jak osobnost pracovníka, tak bezprostřední i obecnější podmínky práce) a spokojenost s prací (uţší pojem, výkon konkrétní činnosti a její nároky, ohodnocení apod.). [Rymeš, M., 1996] 5 Jedná se o příbuzné, leč odlišné kategorie, pracovní spokojenost není totoţná se spokojeností s povoláním, jedinec například můţe být přesvědčen o správné volbě povolání, přestoţe momentálně pracuje na pracovní pozici, která mu nevyhovuje. 14
Uspokojení z práce je podmíněno různými činiteli. Výzkumy této oblasti jsou spjaty zejména s hnutím human relations, například z výzkumu provedeného na 11 000 amerických pracovnících vyplynula následující kategorizace (jednotlivé činitele jsou seřazeny podle subjektivní důleţitosti): jistota zaměstnání, zajímavý charakter práce, perspektivy pracovního postupu, uznání ze strany nadřízených, prestiţ závodu a jeho ředitelství, řada příjemných vlastností dané práce, mzda, poměr přímých nadřízených, atmosféra souţití v práci, pracovní podmínky, komunikace mezi pracovníky různých kategorií a sluţebních stupňů, pracovní doba, snadnost práce, dostatečné příjmy ze strany závodu. [Herzberg, F., Maixner, B. Peterson, R. O., Campbell, D. E. Job Attitudes. Review of Research and Opinion, Psychological Services of Pittsburgh, 1957. S. 44. Podle: Matejko, A., 1967, s. 152]. Humanistickou psychologií ovlivněná dvoufaktorová teorie pracovní spokojenosti F. Herzberga identifikuje dva druhy nezávislých faktorů: faktory determinující pracovní spokojenost (motivátory) a odlišné faktory determinující pracovní nespokojenost (hygienické faktory neboli frustrátory). Mezi motivátory s pozitivním účinkem (vedoucí ke spokojenosti) patří úspěšný výkon, sdělené uznání, zajímavá práce, odpovědnost, moţnost vzestupu a seberealizace, mezi frustrátory s pozitivním účinkem (vedoucí k absenci nespokojenosti) pak dobrý plat, jistota pracovního místa, dobré pracovní podmínky, vysoký status, dobrá podniková a personální politika. „Pracovní spokojenost není zajišťována vnějšími pracovními podmínkami, nýbrţ obsahem práce samé…“ [Nakonečný, M., 1992] Mnozí autoři pracovní spokojenost chápou jako velmi blízkou nebo identickou s pracovním postojem. Luthans uvádí tři dimenze projevů pracovní spokojenosti: emocionální reakce na pracovní situaci, odpověď na (ne)splněné očekávání a jako vyjádření postojů. Kollárik podle rozlišuje různé kategorie a charakteristiky pracovní spokojenosti: celková a dílčí pracovní spokojenost, její stálost a intenzita, pracovní spokojenost jako psychologický obsah a jako sociální jev, pracovní spokojenost jako aktuální stav či proces, pracovní spokojenost jako situační reakce na pracovní podmínky a jako osobnostní dispozice. [Rymeš, M., 1996]. Tématem pracovní spokojenosti se dále zabýval např. A. Jurovský, podle jehoţ výzkumů spokojenost převládá nad nespokojeností, je úzce spjatá s osobností a koreluje zejména s proměnnými: celkové skóre adjustovanosti6 na práci, vyuţití schopností a vědomostí v práci, vyváţenost práce a aktivit ve volném čase, souhlas s plány do budoucna, přiměřenost výdělku, pozice u vedoucích. [Nakonečný, M., 1992, s. 87]
6
Adjustace – „proces vpravování se do nových ţivot. situací jako specifický případ adaptace, např. přizpůsobení se novým soc. podmínkám při vstupu do práce, učení aj.; rozhoduje aktivita jedince, kt. vynaloţí, aby překonal předchozí formy chování“ [Hartl, P., Hartlová, H., 2004, s. 17] 15
L. von Rosenstiel poukazuje na multidimenziálnost pracovní spokojenosti, na níţ se podílí generální faktor, obsah práce, kolegové, management, plat, sociální výhody, pracovní podmínky, úspěch, odpovědnost a další proměnné. G. Wiswede pracovní spokojenost definuje jako uspokojení očekávání, motivace nebo potřeb v oblasti práce. Katz a Kahn spojují vnitřní uspokojení z práce zejména s vyšším odborným statusem, který – kromě šanci na zajímavou a odpovědnou práci, při které dotyčný můţe uplatňovat své schopnosti
–
zapříčiňuje zpravidla i vyšší plat, větší prestiţ a lepší pracovní podmínky [Nakonečný, M., 1992]. Pracovní nespokojenost vede k vysoké fluktuaci7 a vysokému absentérství. [Rymeš, M., 1996] Činitelé ovlivňující uspokojení z práce se mohou lišit obor od oboru, výraznější rozdílnost se pak můţe projevit mezi soukromou a veřejnou sférou, resp. mezi ziskovou sférou a neziskovými organizacemi, které zpravidla nenabízejí finanční ohodnocení srovnatelné s komerčními firmami, ale o to více akcentují morální hodnoty: povolání jako poslání s vysokou smysluplností a společenskou prospěšností (tento postoj je typický pro zdravotnictví, sociální sluţby, veřejné školství i knihovnictví, do jisté míry se týká i uměleckých profesí, kde je však ve stínu silného prvku seberealizace, tvůrčího sebevyjádření, kreativity, uskutečňování talentu, sdělování poselství a svobody). Kromě toho zde hraje roli interindividuální variabilita v závislosti na potřebách, které jsou aktuálně u jedince nenaplněny či frustrovány, k jejichţ naplnění práce slouţí nebo by slouţit měla, a které ho k ní tedy motivují (typologie potřeb a teorie motivace – viz níţe) a celkové orientaci osobnosti (propojení osobnostních charakteristik vhodných pro určitý typ profese se věnuje např. Hollandova typologie – viz níţe) . Asi nejznámější teorií potřeb je pyramida Abrahama Maslowa. Ten předpokládal hierarchii potřeb stoupající od základních biologických potřeb ke sloţitějším motivům, které se stávají důleţitějšími aţ v okamţiku, kdyţ jsou ty základní alespoň částečně uspokojeny. Na základně pomyslné pyramidy se nacházejí vývojově nejniţší fyziologické potřeby (hlad, ţízeň, spánek…), nad nimi potřeba bezpečí a jistoty (ochrana, péče), dále sociální potřeby sounáleţitosti a lásky (někam patřit, být přijímán ostatními), potřeby uznání (dosáhnout úspěchu, kompetence, souhlasu, úcty, prestiţe), kognitivní potřeby (vědět, rozumět, zkoumat), estetické potřeby (krása, řád, symetrie) a na samotném vrcholku pyramidy potřeby seberealizace (sebenaplnění, sebeaktualizace, realizace vlastního potenciálu) [Atkinson, R. L., 2003]. Důleţité je rozlišení deficitních motivů (fyziologické potřeby, potřeba bezpečí, sounáleţitosti a uznání) a motivů růstu (seberealizace), jejichţ naplňování je odlišné, zatímco deficitní motivy vyjadřují nedostatek uspokojitelný dosaţením podnětů, motivy růstu jsou v podstatě neuspokojitelné – trvalé [Nakonečný, M., 1992]. 7
časté změny zaměstnání 16
Aplikace Maslowovy pyramidy potřeb na pracovní oblast, resp. potřeby zaměstnanců ve vztahu k moţnostem organizace uspokojovat je, můţe vypadat následujícím způsobem: základní fyziologické potřeby (plat8, pracovní doba poskytující dostatečné přestávky na spánek a jídlo), potřeba bezpečí a jistoty (sociální jistoty: jistota stálé práce, nemocenské pojištění, sociální a důchodové zabezpečení, bezpečnost a ochrana zdraví při práci), společenské potřeby (podniková kultura, týmová práce, dobrá organizace, kvalitní informační a komunikační toky), potřeba uznání (systém hodnocení pracovníků, peněţní i nepeněţní odměny včetně pochval), potřeba seberealizace (program vzdělávání, řízení kariéry, spoluúčast na rozhodování, tvůrčí práce). [Franková, E., 1996] C. Alderfer rozlišuje rovněţ několik úrovní potřeb: potřeby existence (fyziologické potřeby a potřeba bezpečí, jsou uspokojitelné platem a pracovními a sociálními jistotami), potřeby vztahů (mezilidské interakce, respekt, úcta) a potřeby růstu (osobní růst a rozvoj uspokojitelné plným vyuţitím schopností), přičemţ jednotlivé úrovně nejsou přísně hierarchické a člověk můţe být v jeden okamţik ovlivňován i více potřebami rozdílné úrovně. [Rymeš, M., 1996] Z. Borkowska s prací spojuje tři kategorie hodnot: ekonomické (materiální zisky z práce), afiliativní (dobré mezilidské vztahy, přijetí skupinou…) a seberealizace (odborný rozvoj, zvyšování a vyuţití kvalifikace, samostatnost, tvořivost, spolurozhodování), která není orientována jen na individuální rozvoj, ale souvisí i se sociálními vlivy, ukotvením ve společnosti, které práci dodává pocit správnosti (společenský význam práce) a pocit působení (vlivu na jiné lidi a na prostředí). Autotelická hodnota práce9 je klíčová zejména pro vysoce kvalifikované osoby, zatímco pro nízce kvalifikované pracovníky má rozhodující význam mzda a pro ţeny, starší osoby a lidi v obtíţných ţivotních situacích je výrazně významná afiliace, stabilita a dobré pracovní podmínky. [Nakonečný, M. , 1992] S potřebami úzce souvisí motivace, neboť neuspokojené potřeby se stávají významnými vnitřními motivy, a předměty jejich uspokojení významnými incentivami10. V teorii pracovní motivace V. H. Vrooma hrají klíčovou roli pojmy očekávání a valence. Síla tendence k určité činnosti závisí na síle očekávání, ţe její výsledkem bude získání určité hodnoty, přičemţ jde spíše o hodnotu očekávanou neţ skutečně získanou. Čím je cíl cennější, tím je motivace silnější a jedinec k jeho dosaţení vyloţí intenzivnější činnost. 8
Plat, resp. mzda, finanční odměna za práci, se nedá specificky přiřadit k jednotlivé úrovni potřeb, neboť peníze samy o sobě určitou potřebu neuspokojují, ale představují zástupnou hodnotu směnitelnou za různé zboţí či sluţby, které mohou uspokojovat různé potřeby různých úrovní hierarchie. Např. člověk na úrovni neuspokojených základních fyziologických potřeb si za peníze můţe koupit jídlo, na úrovni potřeby jistoty a bezpečí je investovat do penzijního spoření či ţivotního pojištění, na úrovni sociálních potřeb si zaplatit členství v klubu, kde si najde přátele, nebo kredit do mobilního telefonu, který mu zprostředkuje moţnost komunikace atd. 9 Hodnota, kterou má práce sama o sobě. 10 Vnější podnět, pobídka vyvolávající nebo zesilující motivaci, např. potrava (pozitivní incentiva) nebo bolest (negativní incentiva). [Hartl, P., Hartlová, H., 2004] 17
Teorie očekávání L. W. Portera a E. E. Lawrera zavádí nový faktor výkonu, a sice percepci profesionální role, dále na rozdíl od Vroomovy teorie za cíl povaţují „výsledky druhého stupně“ (např. plat), nikoli dosaţení určitého stupně výkonu (výsledek prvního stupně), který je pouze cestou k získání kýţeného cíle (instrumentálnost úrovně výkonu). Vynaloţené úsilí je funkcí hodnoty očekávané odměny a subjektivním odhadem pravděpodobnosti. Subjektivní pravděpodobnost dosaţení cíle pak záleţí na specifických informacích o úkolu, minulých zkušenostech s odpovídajícími úkoly a sebejistotě jakoţto trvalém osobnostním rysu. Úsilí spolu se schopnostmi a vnímáním role jedince určuje výkon. Podle obou teorií očekávání (Vroomovy i Porterovy a Lawrerovy) motivaci k výkonu tedy zvyšuje hodnota odměny plus naděje (míra subjektivní pravděpodobnosti), ţe jí skutečně bude dosaţeno Dále se tradičně mezi teorie motivace řadí výše popsaná Herzbergova dvoufaktorová teorie pracovní spokojenosti, která je ovšem jakoţto teorie pracovní motivace kritizována pro ne zcela jednoznačný vztah mezi spokojeností a výkonem. Klíčovým aspektem teorie spravedlnosti (teorie rovnováhy vydání a zisku) S. Adamse je fenomén sociálního srovnávání a tendence k rovnováze, je výrazně ovlivněna Festingerovou teorií kognitivní disonance11. Jedinec porovnává své pracovní investice – input (schopnosti, úsilí, zkušenosti, čas…) a pracovní zisky – output (plat, benefity, uznání…). Pokud v tomto srovnání nalezne nerovnost (subjektivní podhodnocenost či nadhodnocenost), snaţí se ji odstranit. Získá-li dotyčný zaměstnanec dojem, ţe dostává méně neţ ostatní zaměstnanci anebo méně, neţ by mu vhledem k jeho investicím mělo náleţet, vznikne pocit nespravedlnosti a tendence přizpůsobit svůj výkon danému zisku (jako obranný mechanismus proti disonanci). McGregorova teorie X a Y rozeznává dvě kategorie pracovníků: lidé kategorie X pracují neradi, snaţí se práci vyhnout, musí k ní být nuceni pod hrozbou trestu, jasně instruováni, kontrolováni a za výkon odměňováni, být vedeni autoritativně, lidé kategorie Y pracují přirozeně, nemají k práci odpor, naopak ji mohou brát jako zdroj uspokojení, mají vlastní sebedisciplínu a sebekontrolu, jsou schopni přejímat odpovědnost, nepostrádají vlastní představivost a vynalézavost, postoj k práci si vytvářejí během zkušeností, je-li negativní, není to dáno vrozeným odporem k práci, ale vnějšími podmínkami nebo nesouladem zájmů jednotlivce a podniku. Teorie cukru a biče (hole a mrkve) je aplikací behavioristického učení, představuje mechanické vyuţívání pozitivních (odměn) a negativních (trestů) zpevnění. Tento koncept s motivací vůbec
11
Rozpor (konflikt) mezi vnějším chováním a vnitřním postojem, mezi jednáním a motivem nebo dvěma různými kognitivními obsahy je jedincem proţíván jako nepříjemný, proto se jej snaţí nějakým způsobem odstranit – např. změnou disonantních názorů tak, aby dále nebyly v nesouladu. [Hartl, P., Hartlová, H., 2004] 18
nepracuje, vztah člověka k práci se podle něj utváří na základě operantního (instrumentálního) podmiňování, lidské chování je naučené, situačně podmíněné. Ač je motivace intrapsychickým fenoménem, je určována interakcí vnitřních a vnějších motivů. Rozlišení extrinstické motivace (dosahování cílů mimo oblast práce samé, např. mzda) a intrinsické motivace (motivů uspokojovaných prací samotnou, např. radost z pracovní činnosti, pracovní úspěchy, seberealizace, sociální kontakt se zákazníky) zdůrazňuje zejména Herzbergova teorie. Na základě tohoto rozdělení pak lze jednotlivé pracovníky rozdělit na „motivation seekers“ motivované primárně pracovními úkoly a „maintenance seekers“, kteří k práci jako takové mají spíše negativní postoj, motivují je vlastnosti pracovního prostředí (jistota pracovního místa, plat, pracovní podmínky…). Pracovní motivy jsou interindividuálně odlišné i částečně genderově specifické, například C. E. Jurgenson, který v USA zkoumal pracovní motivy u více neţ čtyřiceti tisíc jedinců a sestavil jeden z prvních indexů motivů, zjistil u muţů následující ţebříček: na prvním místě je bezpečnost ve smyslu stálé a jisté práce, na druhém místě postup, na třetím druh práce, na čtvrtém podnik, na pátém plat, na šestém spolupracovníci, na sedmém pracovníci dozoru, na osmém zisky jako je dovolená, zabezpečení, nemocenská, na devátém čas práce (počet hodin, přijatelná pracovní doba, práce v noci), na desátém pracovní podmínky, zatímco u ţen je uţ na prvním místě druh práce: zajímavá práce, kterou má člověk rád, na druhém bezpečnost, na třetím podnik (těţkosti jím kladené, hrdost na něj), na čtvrtém postup, na pátém spolupracovníci (zda jsou milí, dobře pracující), na šestém pracovníci dozoru (resp. jejich vztah k podřízeným), na sedmém plat a na osmém pracovní podmínky (pohodlí, hluk, čistota…), na devátém zisk a na desátém čas práce [Nakonečný, M., 1992]. Dlouhodobá motivační preference, kterou si jednotlivec vytváří během ţivota, se projevuje v jeho celkovém zaměření a relativně trvalé struktuře motivů. Do motivačního profilu člověka se promítají jeho temperamentové charakteristiky, integruje minulou zkušenost s aktuální situací a anticipací budoucnosti, vyjadřuje sebepojetí a sebehodnocení jedince, jeho potřebu sociálního kontaktu, sebeprosazení i bezpečí [Franková, E., 1996]. „…profese knihovníka je posláním, v němţ hlavním motivátorem není plat, ale radost z práce. Řada knihovníků pracuje v knihovně, protoţe je práce s lidmi těší, mají rádi kulturní a estetické prostředí knihovny, práce s informacemi je naplňuje a obohacuje jejich ţivot. Plat je aţ na druhém místě. Knihovníci jsou sečtělí, kreativní, zvídaví, inteligentní lidé, kteří mají své nezaměnitelné charisma. Dalo by se říci, ţe unikají před dnešní realitou. V knihovně se setkávají s lepší částí společnosti. Knihovníci, kteří necítí hrdost na svou knihovnickou profesi, většinou nevydrţí a odcházejí pracovat jinam.“ [Foberová, L., 2008]
19
Motivovatelnost člověka jakoţto pracovníka neoddělitelně souvisí s jeho osobnostním nastavením. Vtahem osobnostních vlastností, schopností a zájmů s profesní orientací se zabývá např. Hollandova typologie osobnosti Rozlišuje šest osobnostních typů vhodných pro určité skupiny povolání: R (Realistic) – realistický typ nepostrádá technické myšlení, praktičnost, manuální zručnost ani tělesnou zdatnost, nečiní mu potíţe pracovat s nástroji, obsluhovat přístroje, věnovat se výrobě a opravám, pracovat s různými materiály podle přesného návodu anebo pracovat se zvířaty, z hodnot upřednostňuje peníze, moc a postavení, jsou pro něj vhodné obory technické, zpracovatelské, strojní, důlní, stavebnictví, řemesla a práce venku, můţe být automechanikem, operátorem montáţní linky, řemeslníkem či farmářem. I (Investigative) – u intelektuálního (výzkumného) typu dominují vědecké, intelektuální a jazykové schopnosti, tvůrčí a analytické myšlení, je zvídavý a nezávislý, rád systematicky studuje, zkoumá různé fyzikální, biologické a kulturní jevy, důleţitými hodnotami jsou pro něj vědecké a duchovní úspěchy, vhodným zaměstnáním jsou vědecké obory či veřejné sluţby, můţe se uplatnit například jako biolog, matematik, experimentální psycholog, programátor nebo reportér. A (Artistic) – umělecký typ má umělecké schopnosti, fantazii, tvořivé myšlení, výtvarný, hudební či literární talent, cit pro pohyb, hudbu, tvar a barvy, rád se věnuje tvorbě uměleckých předmětů a práce s materiálem podle vlastních představ, akcentuje estetické hodnoty a úspěchy, vhodné jsou pro něj umělecké a polygrafické obory a řemesla, povolání malíře, hudebníka, spisovatele či dekoratéra. S (Social) – sociální typ má schopnost pracovat s lidmi, nechybí mu sociální cítění, porozumění, pomáhá ostatním, má
schopnost organizovat práci dětí i dospělých, je přátelský
a spolupracující, můţe vychovávat, vzdělávat, pečovat, pomáhat, informovat a radit druhým, jsou pro něj důleţité sociální a etické hodnoty, pracovně se uplatní ve veřejných sluţbách, v povolání sociálního pracovníka, klinického či poradenského psychologa, učitele a podobně. E (Enterprising) – podnikavý (podnikatelský) typ umí vést, organizovat a řídit ostatní, je podnikavý, přesvědčivý, můţe řídit práci jiných lidí, soustředit se na dosahování ekonomického zisku, snaţí se o obchodní a politické úspěchy a materiální hodnoty, vyhovuje mu motivační pracovní prostředí, můţe se uplatnit např. jako právník, realitní agent, obchodní zástupce, manaţer nebo podnikatel. C (Conventional) – konvenční typ má početní a jazykové schopnosti, umí pracovat s čísly, daty, obsluhovat kancelářskou techniku, můţe psát, upravovat a archivovat informace, věnovat se organizačním činnostem a obsluze techniky, je zaměřen na ekonomické a obchodní úspěchy a materiální hodnoty, uplatnění najde ve veřejných sluţbách, obchodě a administrativě, jako účetní, bankovní úředník, revizor či archivář. [Rymeš, M., 1996; Gottfredson, G., Holland, J., 2010] U jedince mohou převaţovat vlastnosti jednoho typu anebo v sobě můţe směšovat charakteristiky několika typů. Co se týče volby povolání, můţe pro něj být uţitečné znát nejen „svůj typ“, ale i to, schopnosti kterého typu nemá rozvinuty vůbec anebo jen v minimální míře. Co se týče knihovnického povolání, dá se říci, ţe v sobě směšuje převáţně poţadavky na charakteristiky typů S a C. Nevhodná
20
volba povolání bezesporu můţe ovlivnit jeho mentální reprezentaci u knihovníků, případně i u budoucích knihovníků, a sice posunout ji směrem k akcentování negativních aspektů povolání.
2.1.4 Identifikace s profesí Profesní identita, identifikace s profesí, identifikace s organizací
Profesní identifikace je proces utváření pracovní identity, ta se začíná vytvářet ještě před samotným nástupem do zaměstnání (spolu s pracovní adaptací) v průběhu přípravy na povolání (studia). Z hlediska sociologického, resp. sociálně psychologického se jedná o začlenění do profesní kategorie12. S profesní identitou úzce s ní souvisí profesní hrdost – hrdost na příslušnost k profesi, na pracovní výsledky. Pracovní adaptace, přijetí práce, vyrovnání se s ní a vpravení se do jejích podmínek, je důleţitou součástí lidského ţivota. Úroveň pracovní adaptovanosti ovlivňuje sebehodnocení člověka, jeho sociální vztahy i ţivotní spokojenost. Zahrnuje adaptabilitu jedince (jeho předpoklady zvládnout nároky pracovní činnosti), adaptování (proces zvládání) a adaptovanost (tedy výsledný stav). Adaptace na práci je aktuální především při nástupu nových pracovníků do organizace (obzvlášť do prvního zaměstnání), vertikální či horizontální změně jejich zařazení, při návratu po dlouhodobé nepřítomnosti (např. po rodičovské dovolené) anebo při inovativních změnách (rekvalifikace…), za adaptační období bývá zpravidla povaţováno šest měsíců. Objektivními faktory ovlivňujícími adaptaci na práci jsou obsah a charakter práce, vnější pracovní podmínky, způsob vedení, pracovní skupina, hodnocení a odměňování pracovníků, pracovní reţim, organizace práce, sociální vybavení pracoviště; subjektivní faktory pak tvoří odborná připravenost, výkonová dispozice, osobní vyhraněnost, hodnotová orientace, postojové zaměření, motivační vyladění a zvládnutí pracovní role. Identifikace s prací – psychický vztah pracovníka k vykonávané činnosti, její „přijetí za svou“. Lze ji pojmout jako postoj, vnitřní záţitkové zaujetí prací či hodnotu zařazenou do hodnotového ţebříčku jedince. Posiluje ji pracovní spokojenost, rozmanitá, stimulující a autonomní práce, se zpětnou vazbou a moţností spolurozhodování; z osobnostních faktorů věk, silná potřeba osobního rozvoje a práce na významném místě v osobním hodnotovém ţebříčku; ze sociálních faktorů skupinová práce, identifikace 12
Kategorie představuje soubor osob, u nichţ přítomnost společného znaku neovlivňuje jednání jeho nositelů vůči sobě navzájem. Profesní kategorie zahrnuje jedince vykonávající tentýţ druh práce, přičemţ tito lidé nemusí být v kontaktu, nemusí ani navzájem vědět o své existenci. Profesní skupina vzniká prostřednictvím vzájemných vztahů na základě profese. Můţe vzniknout jak při práci (pak je zároveň pracovní skupinou), tak i mimo ni. Profesní asociace je formální organizace sdruţující příslušníky určité profese, jejím hlavním cílem bývá hájení zájmů té které profese. [Keller, J., 1986] 21
s organizací, pracovní úspěch a pozitivně hodnocená pozice ve skupině. Dle A. Jurovského identifikaci s prací pozitivně ovlivňuje vyuţívání schopností v práci, vyváţenost osobních a pracovních zájmů, realistické profesní plány do budoucna, postavení u spolupracovníků a nadřízených a moţnosti postupu. Identifikaci s prací můţe usnadnit a nebo naopak ztíţit spokojenost s konkrétní pracovní pozicí a identifikace s organizací. Identifikace s organizací, zaměstnanecká loajalita – postoj představující zájem zaměstnanců podílet se na cílech organizace a jejich dosahování, soulad vize organizace s osobním světovým názorem. Obsahuje komponenty: akceptace hodnot a cílů organizace, ochota vynakládat úsilí v její prospěch a přání být členem organizace. Podle vztahu loajality a výkonnosti lze rozlišit afektivní nebo postojovou loajalitu (identifikace s organizací, internalizace jejích hodnot a cílů, přizpůsobení se poţadavkům), která pozitivně působí na výkonnost zaměstnanců, a behaviorální nebo kontinuální loajalitu (pracovník je s organizací svázán periferními faktory jako jsou např. sociální poţitky), která není spojena s výkonností. Podle formy a míry identifikace s organizací lze rozlišit přirozenou (individuální a organizační cíle, hodnoty a normy plně korespondují), selektivní (akceptace cílů, hodnot
a norem
v nestejné
míře),
usměrňovanou
(cíleně
ovlivňovanou
managementem)
a vykalkulovanou (účelově předstíranou) identifikaci. Je ovlivňována přibliţně stejnými osobnostními a sociálními faktory jako identifikace s prací. Méně loajální bývají pracovníci s vyšším vzděláním (více se identifikují se svou profesí), pracovníci nejméně pět let setrvávající na „stropě“ svého pracovního postupu a čerství vysokoškolští absolventi. [Rymeš, M., 1996]. „Kultura můţe vést k tomu, ţe jedna skupina lidí se chová, myslí, a dokonce vypadá jinak neţ druhá.“ [Brooks, I., 2003, s. 217] Identifikaci s organizací pak můţe jednotlivci usnadňovat či naopak komplikovat podniková kultura, tedy ve firmě všeobecně sdílené hodnoty, představy a přesvědčení, vzorce myšlení a chování, celková vnitřní atmosféra organizace, zkrátka „jak to v podniku chodí“. Nováčci ji – pokud moţno – mají zvládnout, přijmout a podle ní jednat. Geneze podnikové kultury se odvíjí od toho, jak lidé o svém podniku, postavení a činnosti v něm smýšlejí, probíhá v průběhu získávání zkušeností a ve vzájemné interakci jednotlivých lidí a skupin. Na vytvořených charakteristických přístupech lidí k tomu, co se v podniku děje nebo má dít, se pak budují normy chování a konkrétní návyky. Proces tvorby podnikové kultury lze cíleně ovlivňovat a usměrňovat (např. pomocí diagnostiky a změny manaţerského stylu), je však třeba mít na paměti, budování podnikové kultury je dlouhodobé a má značnou setrvačnost. Podniková kultura úzce souvisí s podnikovou identitou a etikou. [Franková, E., 1996] Pro zpřehlednění a utřídění sloţité sociální reality vědci konstruují různé typologie podnikové kultury, jejichţ význam je jak teoretický (vědecké poznání), tak praktický (aplikace do manaţerské praxe).
22
Jednotlivé typologie přinášejí různé pohledy, vztahují se buď k organizační struktuře, vlivu prostředí na organizaci anebo k tendencím v chování organizace [Lukášová, R., Nový, I., 2004, s. 76]. Roger Harrison a Charles Handy rozlišuje čtyři typy organizační kultury. Kulturu moci s organizační strukturou v podobě pavučiny, moc i odpovědnost je soustředěna v centru u klíčových osob, typické je malé mnoţství pravidel a pruţnost; kulturu úkolů (výkonu) orientovanou na projekty, které mají být realizovány, na výsledek, pravomoc je spojená spíš s odborností neţ s pozicí, management se soustředí na úkoly, ke kterým přiděluje vhodné lidi, týmy a zdroje; kulturu rolí zaloţenou na logických a racionálních povidlech, normách a plánech, a kulturu osob (podpory), v níţ je centrem dění jednotlivec, členové jsou samostatní, vztahy partnerské, nikdo nedominuje. F. Trompenaars rozlišuje dvě dimenze: orientace na úkoly vs. na vztahy a hierarchie vs. rovnost. Rodina je kultura s blízkými vztahy a hierarchií, je orientovaná na moc. Kultura Eiffelovky věţe spojuje hierarchii s orientací na úkoly, zaměřuje se na role a jejich naplňování. Kultura řízené střely je orientovaná na úkoly jakoţto projekty, cíle, je rovnostářská a neosobní. Kultura inkubátoru spojující vztahy a rovnost akcentuje seberealizaci pracovníků, inovace a tvůrčí činnost. Typologie T.E. Deala a A. A. Kennedyho je ovlivněná sociálním prostředím firmy, dle dvou aspektů, kterými jsou rychlost zpětné vazby a míra rizika, rozlišuje čtyři typy kultury. Pro kulturu tvrdé práce / přátelských experimentů (nízké riziko a rychlá zpětná vazba) je typická je aktivita, iniciativa, týmová práce. Kultura drsných hochů / frajerů (vysoké riziko, rychlá zpětná vazba) představuje rychlost, riziko a individualismus. Procesní kultura / kultura mašliček (nízké riziko, malá aţ ţádná zpětná vazba) je typická pro státní správu, pracovníci se soustředí spíše na cestu neţ na cíl, chybí jasně definovaný úspěch, formální struktura je jasně viditelná. Kultura sázky na budoucnost / jízdy na jistotu (vysoké riziko, pomalá zpětná vazba) má atmosféru uváţlivosti, neboť informace o případné chybě přichází aţ po dlouhé době, centralizované rozhodování a pomalý kariérní postup. Ansoffova typologie rozlišuje pět typů organizační kultury podle reakcí na poţadavky okolí: stabilní představuje introverní organizaci s orientací do minulosti a averzi k risku, reaktivní rovněţ introvertní organizaci, ale orientaci na současnost s minimem rizika, anticipující orientaci na současnost se schopností dílčích změn, prozkoumávající extravertní organizaci orientovanou na současnost i budoucnost a akceptující změny, tvořivá pak velmi extravertovanou organizaci orientovanou na budoucnost a akceptující riziko. Typologie R. E. Milese a C. C. Snowa vychází ze způsobu adaptace organizace na prostředí. Průzkumník neustále vyhledává trţní příleţitosti a usiluje o expanzi, obránce se snaţí získat stabilní skupinu zákazníků úzké oblasti trhu, analyzátor představuje kompromis.
23
R.E. Quinn na základě teorie soupeřících hodnot ve dvou dimenzích flexibilita vs. kontrola a interní vs. externí zaměření vymezuje 4 typy kultury. Klanovou kulturu charakterizuje přátelské prostředí, sdílení hodnot, loajalita, tradice, týmová práce a konsensus. Adhockratickou kulturu má dynamické podnikatelské a tvůrčí prostředí s inovativními přístupy, ochotou riskovat a pruţnými změnami. Hierarchická kultura přináší strukturované a formalizované prostředí s řadou předpisů a pravidel, cílem je stabilita, jistota, spolehlivost a efektivnost. Trţní kultura představuje tvrdou soutěţivost, soupeření, konkurenci a přísnost, orientaci na úspěch a měřitelné cíle. Kompasový model W. Hall přestavuje charakteristické vzorce chování jak v rámci národních kultur, tak v podnikových kulturách. V dimenzích asertivity (prosazování, direktivita, rozhodnost, rychlost, síla vs. pomalost a stálost) a citlivosti (zaměřenost na vztahy, přátelskost, uvolněnost, spontánnost, otevřenost, většinou vyšší oblíbenost vs. rezervovanost, uzavřenost, rigidita, většinou vyšší respektovanost) rozlišuje severní kulturní styl (málo asertivní, málo citlivý, charakteristický konzistentností, spolehlivostí, obezřetností, zaměření na detail, pomalý, leč stabilní úspěch, vyhýbání se rizikům), jiţní styl (hodně asertivní, hodně citlivý, charakteristický dynamičností, nekonzistentní, nepředvídatelností, spontánností, nezávislostí a kreativitou, orientuje se na vize a čelí výzvám), západní styl (velmi asertivní, málo citlivý, představuje nezávislost, orientaci na úkoly a výsledky, profesionalitu, přímost a snahu mít věci pod kontrolou) a východní styl (málo asertivní, velmi citlivý, akcentuje budování týmu a vztahů, loajalitu, orientaci na lidi, prestiţ a respekt, emocionální závazky, vyhýbání se riziku). Typologie organizačního W. Bridgese vychází, stejně jako osobnostní dotazník MBTI, ze čtyř jungiánských dimenzí: extraverze vs. introverze, smyslovost vs. intuice, myšlení vs. cítění, usuzování vs. vnímání, a rozlišuje 16 typů organizačního charakteru analogických 16 osobnostním typům z MBTI. Teorie krychle 2S R. Goffeeho a G. Jonese kulturu z hlediska vztahů v ní, jejich charakteru a vlivu na efektivitu organizace. Hlavními dvěma dimenzemi jsou sociabilita (přátelství) a solidarita (soudrţnost), třetí dimenzí je pozitivní či negativní forma kaţdé z kultur. Typy kultury jsou následující: síťovitá (vysoká sociabilita, nízká solidarita) je zaloţená na vzájemném přátelství a vstřícnosti, námezdní (vysoká solidarita, nízká sociabilita) znamená prostředí intenzivní práce a snahy zaměřené na úkoly, fragmentární (nízká solidarita, nízká sociabilita) je kultura individualistů budujících svou pověst a kariéru, pospolitá (vysoká solidarita, vysoká sociabilita) přináší efektivitu organizace a sebenaplnění pracovníků. Podle ţivotní fáze organizace lze rozlišit kulturu průkopnickou zaměřenou na prosazení se na trhu, kulturu ustálení akcentující pořádek a jistotu, a kulturu vzájemnosti hledající rovnováhu mezi vlastním rozvojem a okolím. [Lukášová, R., Nový, I., 2004; Pfeifer, L., Umlaufová, M., 1993].
24
Kromě popsaných typologií existuje i řada dalších. Málokterá organizace je však čistým typem, většinou vykazuje znaky více kultur. Kultura organizace a její soulad či konflikt s aktuálními potřebami a celkovým osobnostním nastavením jednotlivce ovlivní identifikaci pracovníka s organizací, potaţmo identifikaci s profesí. Co se týče knihoven, ač existují různé typy, u kterých se sice situace můţe do jisté míry odlišovat, řadu znaků mají společných. Knihovna jakoţto nekomerční subjekt financovaný z veřejných zdrojů kaţdopádně není typickou firmou. Zpravidla se jedná o instituci s jasnou a pevnou organizační strukturou, stabilním – nikoli konkurenčním, ale spolupracujícím – prostředím bez převratných změn a rizik, se značnou stabilitou zaměstnanců. Je jí blízká procesní kultura (kultura mašliček) typická pro státní správu. Knihovna je, jakoţto paměťová instituce, často vnímána jako konzervativní nositel tradičních hodnot, do kterého se novinky dostávají pomalu a spíše okrajově, ovšem na rozdíl od ostatních paměťových institucí (např. od archívu) je výrazně orientovaná na uţivatele. Mentální reprezentaci knihovnického povolání u knihovníků a u budoucích knihovníků zajisté ovlivní míra vlastní identifikace s profesí, u neknihovníků to můţe být vlastní profesní příslušnost či představa o její ideální kariérní cestě a její podobnost či odlišnost od knihovnického povoláním.
2.1.5 Společenská prospěšnost Užitečnost, společenská potřebnost, aktuální potřebnost, smysluplnost povolání
„V konečných důsledcích je smyslem práce rozvoj společnosti, její reprodukce na vyšší úrovni… Toto tvrzení říká vlastně jen málo o tom, jak se mohou hodnotit jednotlivé práce, vyjadřuje však skutečnost, ţe hodnocení musí vyjadřovat vztah výsledků jednotlivých prací ke konečnému cíli společenské reprodukce.“ [Gregor, M., 1988, s. 87] „Práce, jejíţ výsledek má pozitivní hodnotu pro společnost, je uţitečná. Práce, jejíţ efekty mají větší hodnotu neţ spotřebované vklady, je účelná neboli efektivní. Uţitečnost a účelnost jsou základní poţadavky na práci.“ [Gregor, M., 1988, s. 88] Ač je smysluplnost povolání kategorií do značné míry subjektivní kategorií, úzce souvisí s jeho společenskou potřebností, která je bezesporu historicky proměnlivá. Řada povolání postupem času vzhledem k měnícím se společenským a dalším podmínkám zaniká, protoţe prostě přestanou být
25
potřeba, stejně tak se neustále objevují nová, profesionalizují13 se nové činnosti, případně se posouvá jejich náplň. V rámci oboru knihovnických a informačních sluţeb se hovoří o nových informačních povoláních jako je např. informační manaţer, informační specialista či informační inţenýr. „Většina lidí si je vědoma toho, ţe knihovna je institucí, jejímţ posláním je shromaţďovat zaznamenané poznání, uchovávat je pro potencionální zájemce a další generace a zprostředkovávat je současníkům. Ovšem uţ málokdo si je vědom toho, ţe tuto práci po staletí nevykonává nikdo jiný neţ člověk – knihovník.“ [Katulka, 2008] „Společnost není připravena vzdát se knihoven a snad nikdy nebude. … Dnes víc neţ kdy jindy jsou knihovníci důleţití pro ochranu a zpřístupňování našeho kulturního dědictví.“ [Sherman, W., 2008, s. 403] V případě knihovnického povolání je diskuze o jeho zastaralosti, přeţitosti a vyhlídkám do budoucna, aktuálně ţivá. Zatímco mnozí prorokují jeho brzké vyhynutí spolu s tištěnou knihou, která má být jiţ co nevidět převálcována e-booky, jiní věří v jeho zachování stejně jako v přetrvání knihy v její tradiční podobě, anebo apelují na nutnost transformace [Uhlíř, Z., 2001] povolání, aby nezaniklo. A to směrem buď k jeho těsnější spjatosti s moderními technologiemi anebo k jeho intelektuálnější podobě a rozvinutějším sluţbám (např. i v podobě informační výchovy a vzdělávání) přinášející uţivatelům knihoven výraznou nadstavbu nad pouhé podání knihy. V kaţdém případě se mnohé knihovny ze své tradiční podoby čím dál více mění spíše do „kříţence“ kombinovaného s informačním centrem, internetovou studovnou, učebnou informačního vzdělávání nebo komunitním centrem (coţ je velká příleţitost zejména pro malé obecní knihovny, které jsou nezřídka jediným kulturním a vzdělávacím zařízením v obci, a mohou suplováním kulturního domu, přednáškového sálu, diskusního klubu, dětského divadla či poskytnutím prostoru k promítání filmů nebo různým zájmovým činnostem tvořit vítanou alternativu k trávení večeru o samotě doma či v hospodě). Vnímání povolání jako potřebného, uţitečného a smysluplného jistě ovlivní jeho hodnocení směrem k pozitivnímu pólu. Knihovníky a budoucí knihovníky mohl tento pohled motivovat k volbě vlastního povolání, u neknihovnické veřejnosti můţe hrát roli vlastní míra vyuţívání knihovnických sluţeb (tedy uţitečnost knihovny pro konkrétního jedince) a konkrétní zkušenosti s nimi.
13
Profesionalizace – vznik profesních skupin – je důsledkem dělby práce. Hlavními znaky profesí jsou: Existence systematické teorie, o kterou se opírá praktické vykonávání profese; vysoký stupeň profesní autority zaloţené na ovládání dovedností, jimiţ běţně laik nedisponuje; profesní asociace; profesní etika – částečně formální, částečně neformální povahy, normuje vztahy odborníka ke klientům a vzájemné vztahy mezi kolegy [Keller, J., 1986]. 26
2.1.6 Prestiž povolání „V histórii práce odohrávala sa permanentná rotácia hodnôt – zanikanie starých a vznik a pôsobenie nových hodnôt. “ [Pichňa, J., 1978, s. 69] „Zájem o výši cizích příjmů a jejich neustálé porovnávání s vlastními vyjadřují péči o vlastní místo v hierarchii společensko-profesionální prestiţe. Jde tu o proporce odměňování odpovídající proporcím kvalifikace, délky zaměstnání, odborné zkušenosti, moci atd. Jsou-li tyto proporce otřeseny, pak snadno vzniká nespokojenost, jejíţ zdroj není ani tak ve výdělcích jako takových, ale v porušení ustálených společenských odstupů, které dělí lidi na jednotlivých stupních sluţební a společenskoprofesionální hierarchie.“ [Matejko, A., 1967, s. 154] Prestiţ je, co se týče provedených výzkumů v oblasti vnímání jednotlivých profesí, velice vděčným tématem [např. Obrdlík, J., 1937; Červenka. J.]. V ţebříčcích porovnávajících povolání (získávaných např. prostým seřazením jednotlivých profesí anebo pomocí přidělování bodů povoláním zahrnutým do seznamu) se ovšem knihovnická profese jako taková vyskytuje zřídka, ač by se někdy dala vtěsnat nebo rozdělit do některých obecnějších kategorií. Prestiţ povolání, která je tradičním tématem učitelů, jakoţto profese cítící se nedoceněnou14, se u knihovníků řeší o poznání méně, (ale přece, zabýval se jí např. Jiří Cejpek [Cejpek, J., 2004] nebo Libuše Foberová [Foberová, L., 2008]), ač se jedná o problematiku aktuální a úzce související s módní tematikou kompetenčních modelů a profesních standardů. „Nedostatek vzdělaných knihovníků způsobuje, ţe jsou do knihoven přijímáni lidé jiné (podobné) nebo nízké kvalifikace. Chybí jim vzdělání a vidí věci zjednodušeně. Většinou se jedná o vysokoškoláky s pedagogickým vzděláním, kteří se domnívají, ţe pro potřeby knihovny jsou dostatečně vzdělaní. Mají ambice stát se manaţery. Manaţeři knihoven mnohdy nemají jinou moţnost, ale měli by u těchto pracovníků trvat na doplnění knihovnického vzdělání. Jinak vznikne dojem, ţe v knihovně můţe dnes pracovat ‚kaţdý‘, coţ škodí prestiţi knihovnické profese.“ [Foberová, L., 2008] „Knihovnické povolání zprostředkovávající minulé vědění i dosaţený stav poznání (byť se všemi omyly, dezinformacemi apod.) má svůj étos, je společensky pozitivní. Jeho prestiţ je však u nás zatíţena minulostí a nedostatkem ochranné značky kvality v přítomnosti. Zvýšení této prestiţe a s ní souvisejícího platového ohodnocení je především závislé na schopnosti knihovníků, zejména na vedoucích a ředitelských místech. Bude nezbytné plně pochopit současný pohyb tohoto povolání,
14
Pozoruhodná je zde diskrepance mezi stíţnostmi na nízkou prestiţ u samotných učitelů (mentální reprezentace učitelského povolání u učitelů) a pravidelným vysokým umísťováním této profese v průzkumech – VŠ učitel do třetího, ZŠ učitel do desátého místa (mentální reprezentace učitelského povolání u široké veřejnosti). [Červenka, J.; Švaříček, R.] 27
zbavit se některých zátěţí minulosti a ochránit je ochrannou známkou vysoké kvality činnosti knihoven.“ [Cejpek, J. , s. 384] Srovnání knihovnické profese s učitelským povoláním není náhodné. Jedním z důvodů je uţ to, ţe je vůbec moţné: ve výzkumech, v článcích v oborových časopisech či ve veřejné diskuzi se asi zřídka setkáme s otázkou, jak lidé vnímají profesi zámečníka, jakou prestiţ má kuchař, nebo zda lékař k vykonávání své profese potřebuje nějakou odbornou kvalifikaci, nebo „to můţe dělat kaţdý“. Zatímco u knihovníků i učitelů jsou podobné otázky na denním pořádku. Na jedné straně tlak na čím dál vyšší vzdělání, jazykovou vybavenost, klíčové kompetence, ustavení a naplnění profesních standardů a etických kodexů, na druhou stranu řada neaprobovaných učitelů, diskuze, zda nenechat učit i bakaláře15, případně odborníky bez jakéhokoli pedagogického vzdělání, anebo nikoli vzácný nelíčený údiv veřejnosti, ţe v oboru „strkání kníţek do regálů“ lze získat jiný „papír“ neţ výuční list. Obě profese mají navíc řadu dalších styčných bodů v podobě masivní feminizace (75 % učitelů [Švaříček, R.] a 91 % personálu knihoven [Jílek, J., Richter, V., Hloušková, Z., 2000] tvoří ţeny), nevalné úcty za minulého reţimu, postavení státních zaměstnanců, resp. zaměstnanců veřejných institucí u většiny lidí profesi vykonávajících, značného odlivu odborníků do jiných profesí (30 % absolventů pedagogických fakult odchází mimo školství [Švaříček, R.]) anebo lektorské činnosti knihovníků v oblasti informačního vzdělávání a informační výchovy. Prestiţ povolání úzce souvisí s poţadavky (vzdělání, kompetence, fyzická a duševní náročnost profese daná náplní práce, její nebezpečnost, hmotná a personální zodpovědnost pojící se s jejím vykonáváním) i finančním ohodnocením, přičemţ rozdíl mezi poţadavky a ohodnocením implikuje kategorii podhodnocenosti či nadhodnocenosti. Avšak volněji můţe souviset i s vnímáním povolání jakoţto hodnotného (smysluplného či společensky prospěšného), přičemţ nejednotnost a proměnlivost hodnotového ţebříčku společnosti napříč časem, místem i kulturami této kategorii nutně vtiskuje kulturní a historickou relativitu. „Knihovna bez odborníků je jen místem, kde jsou uloţeny kilometry knih. Její přidanou hodnotou je kompetentní a vzdělaná obsluha. V knihovnách převaţují odborníci, to je nutnost.“ [Foberová, L., 2008] Společenským postavením a image16 knihovnicko-informačního pracovníka – jakoţto prestiţí povolání, jeho prezentací, profesní hrdostí a sebevědomím, vnímáním profese veřejností – se zabývá Štefánie Petercová, která pro jejich zlepšování navrhuje dodrţování určitých zásad či doporučení 15
Čemuţ se učitelé samotní vesměs brání, viz např. anketa: Opět se rozbíhá hra o bakaláře. Učitelské noviny. Roč. 111, č. 44 (2008). S. 14. 16 „obraz, podoba, idea, dojem… obraz reality přepracovaný do formy dojmu… souhrn dynamických postojů, představ, očekávání, záměrných dojmů a mínění o urč. osobě, předmětu, zboţí, značce… v sociolog. představa hodnoty, kt. jedinec přisuzuje sobě či druhým…“ [Hartl, P., Hartlová, H., 2004 s. 224] 28
týkající se managementu knihovny (estetické vybavení knihoven, odstraňování bariér a byrokracie, prezentace práce na veřejnosti, dostatečná motivace zaměstnanců) i samotného knihovníka (např. dobrý vztah k práci, formulace a dodrţování hodnot, ochota ke změnám, sebedůvěra, vstřícnost vůči kaţdému uţivateli, zdvořilost, aktivita, inovace, analýza stíţností, osobní angaţovanost, úsměv…). [Meleková, M., 2006] Prestiţ knihovnického povolání můţe ovlivňovat jeho mentální reprezentaci u všech tří zkoumaných populací.
2.1.7 Předsudky a stereotypy spojované s povoláním „Stereotypy čili schémata tříd lidí jsou vlastně miniteoriemi kovariance17… teoriemi toho, které jednotlivé rysy či chování se vyskytují spolu s jinými určitými rysy či chováním.“ [Atkinson, R. L., 2003, s. 608] „Stereotyp sociální (social stereotype) souhrn úsudků o osobnostních rysech n. tělesných charakteristikách celé skupiny lidí; např. stereotyp typického Švéda či Angličana; pouţívání stereotypů umoţňuje rychlé zpracování a uloţení informací, i kdyţ za cenu jejich zkreslení“ [Hartl, P., Hartlová, H., 2004, s. 564] Předsudky jsou specifickým druhem postojů, jedná se o předčasné úsudky, které neplynou z vlastní zkušenosti jedince, ale jsou ještě před ní převzaty, často iracionálně a nekriticky. Pejorativní význam tohoto pojmu pramení ze skutečnosti, ţe je často spojováno s negativními a neopodstatněnými postoji (např. xenofobií a rasistickými předsudky vůči etnickým a národnostním menšinám). Stereotyp rovněţ není produktem vlastních zkušeností jedince, ale je to jiţ hotový komplexní obraz přisuzovaný čistě na základě příslušnosti k určité skupině (kategorii), popřípadě mají kořen v jednotlivé zkušenosti generalizované na celou skupinu (kategorii), v tomto případě kategorii knihovníků. Někteří autoři pojmy předsudek a stereotyp nerozlišují, pouţívají je jako synonyma. Předsudky a stereotypy nemusí být explicitně uvědomované a prezentované, ale mohou mít podobu skrytých (implicitních) postojů, převáţná většina stereotypů je chápána jako samozřejmost. Ovšem i v tomto případě mimovolně ovlivňují chování jejich nositelů vůči jejich objektům. Lze rozlišit autostereotyp – tedy stereotyp týkající se vlastní skupiny nebo sebe samého – a heterostereotyp, který se vztahuje k cizí skupině, tedy skupině, jejíţ příslušníkem nositel stereotypu není [Nakonečný, M., 2009; Geist, B., 2000].
17
míra vzájemného vztahu mezi dvěma (náhodnými) veličinami 29
Vzhledem k tomu, ţe v odborné literatuře ucelenou typologii stereotypů knihovníka nenajdeme, čerpáme z ţivotních zkušeností jak vlastních, tak sdílených s kolegy. Stereotypy, se kterými se lze běţně setkat v rámci pohledu veřejnosti na knihovnické povolání: o
Knihovník jako knihomol a bibliofil – tento pohled na jednu stranu vychází z nesprávného směšování knihovnictví s literaturou, na druhou stranu pravdivě reflektuje fakt, ţe mnozí lidé volí knihovnické povolání právě z důvodu vlastního zájmu o literaturu a dobrého vztahu ke knihám.
o
Knihovník jako technofobní staromilec – tento pohled souvisí z nedostatečným či zastaralým technickým vybavením podfinancovaných knihoven (coţ je problém obzvlášť veřejných knihoven v menších městech či vesnicích) a vyššího věkového průměru tamtéţ působících zaměstnanců, kteří mohou v schopnosti obsluhy moderních technologií zaostávat za mladší generací; ovšem nereflektuje současnou podobu knihovnictví vyuţívající automatizaci a moderní informační a komunikační technologie v téměř kaţdé knihovní činnosti od katalogizace přes půjčování aţ po trendy Library 2.0 v komunikaci se čtenáři.
o
Knihovník jako nekvalifikovaný podavač knih – k tomuto pohledu přispívá často tristní nedostatek vzdělaných odborných knihovníků pro práci zejména v menších veřejných knihovnách, stejně jako přetrvávající tradice ze socialismu, kdy byla knihovnická profese nezřídka takovýmto redukujícím způsobem pojímána. Dále se na něm podílí sklon přeceňovat náročnost vlastního zaměstnání a podceňování zaměstnání ostatních18, která „by mohl dělat kaţdý“. Ovšem podceňuje odborné poţadavky některých knihovnických činností a opomíjí existenci odborného knihovnického vzdělání.
o
Knihovník jako vševědoucí polyhistor – pohled vycházející z představy, ţe knihovník – jakoţto zprostředkovatel informací – je má všechny v hlavě. Tento omyl se ovšem můţe velmi snadno zvrhnout v opačně extrémní pohled, neumí-li dotyčný knihovník briskně odpovídat na všetečné otázky z nejrůznějších oborů kladené zvídavým uţivatelem či není-li schopen identifikovat konkrétní publikaci podle nedostatečného, nesprávného či vágního popisu podaného čtenářem.
o
Knihovník jako neplacený obětavý idealista – pohled opomíjející existenci profesionálního knihovnictví a odmítající si připustit, ţe knihovník existuje, i kdyţ právě není v knihovně, a ţe vede osobní a rodinný ţivot stejně jako kaţdý jiný člověk.
o
Knihovník jako cenzor a dozorce – pohled přehnaně zdůrazňující funkci knihovny ochraňovat knihovní jednotky ve svém fondu, případně udrţovat studovnu jako místo vhodné ke studiu – co se týče hladiny hluku, pořádku apod.
18
Zrcadlový efekt mezi autostereotypy a heterostereotypy: autostereotyp o pozitivních vlastnostech se vyskytuje častěji neţ heterostereotyp o pozitivních vlastnostech, zatímco u negativních vlastností je tomu naopak [Geist, B., 2001]. 30
o
Knihovna jako odkladiště jedinců, kteří vystudovali nějaký nepraktický obor bez moţnosti uplatnění v něm, popř. zkrachovalých existencí, které se z nejrůznějších důvodů nejsou schopny uţivit prací jinde – pohled ignorující existenci odborného vzdělání profesionálních knihovníků.
o
Knihovnictví jako prototyp nudného zaměstnání – pohled zdůrazňující rutinní a stereotypní činnosti a relativně poklidné pracovní prostředí, můţe odráţet subjektivní hodnocení povolání dané individuálními charakteristikami jedince, který je vybaven vyšší mírou potřeby vzrušení, změny, vyhledávání nového apod., neţ by tímto povoláním mohla být uspokojena, anebo zkreslený pohled „zvenčí“ nereflektující vnitřní členitost a různorodost knihovnického povolání.
Předsudky a stereotypy ovlivňují mentální reprezentaci knihovnického povolání zejména u neknihovnické populace bez přímých zkušeností s knihovnickou profesí, autostereotyp pak i u knihovníků a budoucích knihovníků.
2.1.8 Mediální obraz Mediální obraz povolání, zobrazení v umění, slavné a veřejně známé osobnosti
„…a je to váţně velký šok / řadit furt stejný katalog / vědět, ţe za pět deset let / dostanu třídu T9 / a vůbec nic se nezmění / ani ty kníţky k půjčení…“ [Nohavica, J., 1981] „Včera dávali v televizi Snídani u Tiffanyho. Paul vezme Holly do knihovny, protoţe v ní ještě nikdy nebyla, ona tam mluví nahlas, jak je zvyklá, upjatá knihovnice ji šeptem okřikuje a Holly nakonec řekne: Tady to není přátelský, pojďme jinam. – Film je z roku 1961, ale i docela nedávno jsem si tu v diskusi přečetla, ţe venkovské knihovnice jsou ošklivé, tlusté, na blond obarvené, neschopné, líné a čtou pouze červenou knihovnu.“ [Černá, O., 2010] Zobrazení v různých uměleckých (zejména literárních) ţánrech zpravidla podporuje stereotypy s povoláním se pojící (např. Coelhův román Veronika se rozhodla zemřít 19 a práce v knihovně jakoţto prototyp stabilního, leč nudného zaměstnání; v amerických20 filmech s kriminální zápletkou je knihovna často zobrazována jako místo vhodné k pátrání po informacích, ty však nezřídka střeţí
19
COELHO, Paulo. Veronika se rozhodla zemřít. 1. vyd. Praha : Argo, 2000. 159 s. ISBN 8072032704. Nutno podotknout, ţe v americkém prostředí je celková situace v knihovnictví značně odlišná od té naší, a není předmětem této práce. Nicméně i zahraniční filmy uváděné u nás přispívají k mediálnímu obrazu a veřejnému povědomí o povolání. 20
31
nepříjemný, chladný a upjatý knihovník21, který shlíţí z piedestalu anebo se krčí za zaprášeným pultem apod.), jejich prvky nacházíme dokonce i v pojetích aţ absurdně odlišných od reality (například knihovník, ač – silou fantazie Pratchettovy hravé fantazie – proměněný v orangutana, zůstává „nadšencem do kníţek“22, filmová postava Flynn Carsen23 má sice spíše podobu akčního hrdiny dobrodruţných filmů, nepostrádá však ani roli „vševědoucího vzdělance“, neboť jako „pravý knihovník“ musí prokázat znalost opravdu kdečeho…). Aţ kuriózní se zdá být přítomnost postav knihovníků (resp. knihovnic) v pornografických filmech, kterou mapuje databáze „The Image of Librarians in Pornography“24, i kdyţ lze jen těţko předpokládat, ţe by právě ona výraznějším způsobem ovlivňovala veřejné mínění o knihovnickém povolání. Dalšími databázemi zabývajícími se zobrazením knihovníků v různých uměleckých ţánrech jsou Raishova anotovaná filmografie „Librarian in the movies“ (knihovníci ve filmech) 25, anotovaná bibliografie „Library Cartoons“ (knihovny a knihovníci v komiksových příbězích)26 a databáze „Library – Songs“ (knihovny a knihovníci v písňových textech)27. Všechny uvedené databáze se týkají vesměs děl z anglofonních oblastí. Zobrazení profese v masových médiích je pak formou jak přímé, tak i nepřímé komunikace knihoven a knihovníků směrem k veřejnosti, a – vzhledem k díky internetu vzrůstající interaktivnosti zpravodajství – i opačným směrem. Občasné záměrné či nezáměrné rozčeření hladiny a připoutání pozornosti k nějaké aktuální události, „knihovnické kauze“ mnohdy obnaţuje palčivá témata a rozviřuje debatu široké veřejnosti. Poměrně dlouhou dobu např. plnila stránky novin debata o nové budově Národní knihovny ČR, o tom, zda je vůbec potřeba, jak by měla vypadat, a kdo by měl mít právo do toho mluvit: architekt, politici, veřejnost nebo snad knihovníci? Do odpovědí na tyto otázky se zjevně promítají postoje ke knihovnám jako takovým, i k hodnotám, které představují, názory na jejich potřebnost či zbytečnost apod. Kauza „Blob“ byla reflektována a karikována dokonce 21
Touto tematikou se zabývají následující články:
Ikaros, redakce. Vrahem je knihovník. Ikaros [on-line]. 2003, roč. 7, č. 13 [cit. 2010-03-14]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1546. URN-NBN:cz-ik1546. ISSN 1212-5075. JEDLIČKOVÁ, Petra. Detektivové v knihovně. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 4 [cit. 2010-03-14]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1594. URN-NBN:cz-ik1594. ISSN 1212-5075. 22 PRATCHETT, Terry. Úţasná Zeměplocha [série]. Praha : Talpress, 1993 – 23 Hlavní hrdina série filmů „Flynn Carsen: Honba za kopím osudu“, „Flynn Carsen: Návrat do dolů krále Šalamouna“ a „Flynn Carsen: Kletba Jidášova kalichu“. 24 The Image the Librarians in Pornography [on-line]. [Cit. 2010-02-08]. Dostupné z: http://www.riverofdata.com/librariana/porn/index.htm. 25 RAISH, Martin. Librarians in the movies : An annotated filmography [on-line]. [Cit. 2010-02-08]. Dostupné z: http://www.byui.edu/Ricks/employee/raishm/films/introduction.html. 26 Library Cartoons : An annotated bibliography [on-line]. [Cit. 2010-02-08] Dostupné z: http://pw1.netcom.com/~dplourde/cartoons/index.html. 27 Library – Songs [on-line]. [Cit. 2010-02-08]. Dostupné z: http://www.blisspix.net/library/songs.html. 32
i kreslenými vtipy28. Získat pozornost médií a veřejnosti se pokoušejí i projekty cíleně se snaţící více či méně zdárnými a více či méně vhodnými či kontroverzními způsoby zviditelňovat knihovny, upozorňovat na související problémy a narušovat zaţité neţádoucí stereotypy. Přičemţ následná veřejná výměna názorů na diskusních fórech pod novinovými články v elektronické formě můţe nabývat podoby vášnivé diskuze (např. médii zaznamenaným počinem a poměrně úspěšným spouštěčem flamewarů se stal kalendář „Knihovna je sexy“29, jeden z projektů skupiny Guerilla Readers30, která je sloţená ze studentů Informačních studií a knihovnictví na FF MU). Veřejné mínění o knihovnících bezesporu ovlivňují knihovníci sami. Slavné či známé bývají osobnosti z řad knihovníků zpravidla svou literární činností (u nás např. básník a překladatel František Hrubín, dramatik Jiří Mahen, jehoţ jméno nese brněnská městská knihovna31, symbolistický básník a prozaik Antonín Sova, beatnický básník Václav Hrabě, prozaik a dramatik Alois Mrštík, básník a překladatel Vilém Závada, básník a historik Pavel Josef Šafařík, básník Jaromír Borecký, obrozenecký spisovatel a jazykovědec Václav Hanka, spisovatel a literární teoretik Josef Strnadel, básník a překladatel Petr Skarlant, autorka dívčích románů Lenka Lanczová, básnířka Svatava Antošová, nebo italský spisovatel Giacomo Casanova, který působil jako knihovník zámecké knihovny v Duchcově), ale i uměleckou tvorbou jiného druhu (asi nejznámějším bývalým knihovníkem u nás je písničkář Jaromír Nohavica). Čas od času se objeví knihovník i v roli veřejně známé osobnosti odlišného postavení, jako např. manţelka premiéra Viktorie Špidlová32. Kromě prostého ztělesňování určitého „příkladu“, který pro lidi bez vlastních zkušeností s knihovníky známá osobnost vytváří, ohledně svého povolání můţe záměrně vytvářet osvětu, zmiňovat se o něm v rozhovorech apod. 28
KEMEL, Jan. Středa, 23. dubna 2008. Idnes [on-line]. 2008-04-23 [cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kemel.asp?f=ZRA229565_kemel.htm KEMEL, Jan. [cit. 2010-05-06]. Úterý, 8. května 2008. Idnes [on-line]. 2008-05-08. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kemel.asp?f=DP22deb6_Capture_1.htm 29
KRUPKA, Jaroslav. Jsme sexy lákají knihovnice a knihovníci v novém komentáři. Lidové noviny [on-line]. 26. 11. 2009 [Cit. 2010-02-08]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/jsme-sexy-lakaji-knihovnice-a-knihovnici-vnovem-kalendari-pac-/ln-media.asp?c=A091125_164603_ln-media_jar. Můţe být knihovna sexy? : Ano, ukazuje kalendář. Idnes [on-line], 31. 12. 2009 [cit. 2010-03-14]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/brno-zpravy.asp?c=A091229_1310425_brno_krc. Nuné a upjaté knihovnice? Ty v Brně jsou sexy!. Blesk [on-line], 5. 12. 2009 [cit. 2010-03-14]. Dostupné z: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-zajimavosti/128040/nudne-a-upjate-knihovnice-ty-v-brne-jsou-sexy.html. HLOUŠEK, Jiří. Jsme mladí a sexy : Knihovníci propagují kalendářem s akty svou práci i práci knihovny. Sedmička [on-line], 12. 12. 2009 [cit. 2010-03-14]. Dostupné z: http://www.sedmicka.cz/brnovyskov/clanek?id=91841. 30
Guerilla readers [on-line]. [Cit. 2010-02-08]. Dostupné z: http://www.greaders.cz/. Knihovna Jiřího Mahena v Brně [on-line]. Brno : Knihovna Jiřího Mahena, 2004 [cit. 2010-02-11]. Dostupné z: http://www.kjm.cz/. 32 Knihovnická veřejnost si Viktorie Špidlové rovněţ zjevně povšimla, jak je patrno např. z silvestrovského článku v časopise Ikaros: Ikaros, redakce. Viktorie Špidlová stíhá manţela po vile kvůli platům knihovníků. Ikaros [on-line]. 2002, roč. 6, č. 13. [cit. 2002-12-16]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1251. URNNBN:cz-ik1251. ISSN 1212-5075. 31
33
Mediální
obraz
knihovnického
povolání
ovlivňuje
jeho
mentální
reprezentaci
zejména
u neknihovnické veřejnosti.
2.2 Objektivní pohled na knihovnické povolání „Charakterizovat knihovnické povolání je velice nesnadné. Najdou zde uplatnění lidé otevření, plní pohybu a kontaktů se zájmem o nové technické vymoţenosti, stejně tak jako i lidé, kteří jsou spíše uzavření, se sklonem k vědecké činnosti.“ [Blaţková, B., 2003] Specifikám a předpokladům knihovnického povolání se blíţe věnujeme v bakalářské práci33. Rozsáhlý průzkum věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách České republiky proběhl v září aţ listopadu 1999, aby přinesl odpověď na otázku, kdo jsou lidé, kteří v knihovnách pracují, jaké je jejich – coby zkoumaného souboru – rozloţení v popisných statistikách podle pohlaví, věku, vzdělání a platu, ale zjišťována byla i jejich stabilita (resp. pracovní fluktuace) a vybavenost kompetencemi. Primárně se průzkum zaměřil na veřejné knihovny v obcích a městech (800, návratnost 60 %), dále byly osloveny specializované knihovny (ústřední odborné, vysokoškolské, lékařské, knihovny Akademie věd a další – 300, návratnost 30 %). Věk: Dominantní věkovou skupiny tvoří pracovníci ve věku 30 – 50 let (55,9 %), dále nad 50 let (28,5 %), nejméně je zastoupená skupina 18 – 30 (15,6 %). [Houšková, Z. [1], 2000]. Pohlaví: Muţi tvoří 1 – 3 % personálů ve veřejných, 9,4 % ve Státních vědeckých knihovnách. Vzdělání: Ve veřejných, resp. specializovaných knihovnách má 46,5 %, resp. 32,8 % personálu středoškolské knihovnické, 30,6 %, resp. 26,4 % středoškolské neknihovnické, 12,5 %, resp. 16 % vysokoškolské knihovnické, 5,9 %, resp. 21,4 % vysokoškolské neknihovnické (vyšší procento neknihovnického vysokoškolského vzdělání u specializovaných knihoven jistě vyplývá především z nároků na oborovou erudici) a 4,5 % základní vzdělání. Stabilita: Délka praxe negativně koreluje s velikostí knihovny, v SVK a velkých městských knihovnách je 43 – 45 % pracovníků stabilizovaných (tj. zaměstnaných tamtéţ přes deset let), u místních knihoven a knihoven v malých městech jejich podíl činí 80 – 100 %. [Houšková, Z. [2], 2000] Platové podmínky: ve veřejných knihovnách spadá 65 % pracovníků do platových tříd 6, 7 a 8, 11,7 % do deváté, 9,8 % do desáté aţ dvanácté a 14 % do první aţ páté, ve specializovaných knihovnách spadá 77,2 % pracovníků do platových tříd 6, 7 a 8. [Houšková, Z., [4] 2000] V knihovnách (resp. ve veřejných knihovnách) tedy pracují především středoškolsky vzdělané ţeny středního a staršího věku. [Houšková, Z. [5], 2000]
33
RACLAVSKÁ, Iva. Diskrepance anticipovaných a reálných osobnostních předpokladů pro knihovnické povolání u budoucích knihovníků. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet knihovnictví, 2008. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zuzana Slováčková, PhD. S. 13 – 23. Dostupné i z: https://is.muni.cz/th/145002/ff_b/bc.pdf. 34
2.3
Možnosti výzkumu povolání a jeho subjektivních i objektivních
charakteristik „…kladla jsem účastníkům s oblibou následující otázku: Co se ti vybaví, kdyţ slyšíš slovo knihovna? A k mému překvapení nemluvila většina zpovídaných o knihovně jako instituci ani o kníţkách či o informacích zde získaných, ale spíše o osobních setkáváních s jednotlivými knihovnicemi. Vzpomínky na knihovnu se téměř vţdy rovnaly tomu, zda paní knihovnice pomohla, či nepomohla, zda byla vlídná a vstřícná, či naopak.“ [Blaţková, B., 2003]
2.3.1 Analýza práce, profesiografie „Analýza práce popisuje důleţité aspekty určité práce, které ji pomáhají odlišit od prací jiných.“ [Štikar, J., 2006, s. 52] Analýza práce zahrnuje vývoj popisu práce, klasifikaci pracovních činností, jejich hodnocení, uspořádání a reorganizace, poţadavky na pracovníky a jejich charakteristiky, hodnocení výkonu, výcvik pracovníků, jejich mobilitu v průběhu kariéry, úspěšnost, bezpečnost, plánování pracovních sil a právní poţadavky. K analýze práce lze pouţít následující metody: rozhovory s pracovníky, vizuální zdroje informací o práci, pozorování, vlastní pracovní zkušenost, expertní posouzení, dotazníky. K dílčím činnostem analýzy pracovní činnosti rozčlenění analyzované činnosti na funkční jednotky: úkoly, podúkoly, operace (jejím vykonáním je splněn určitý cíl), úkony (nejmenší samostatně uskutečnitelný úsek činnosti) a elementy (nejmenší funkční sloţka, lze jej rozloţit na psychologické a fyziologické komponenty). [Štikar, J. 2006] Analýza pracovního místa – „Proces získávání, uchovávání a rozbor všech informací o podnikových pracovních místech, vč. informací o jejich vzájemné vazbě a poţadavků na jejich obsazení.“ [Palán, Z., 2004] Jedná se tedy o analýzu práce vztaţenou ke konkrétní pracovní pozici. Zahrnuje popis pracovního místa: náročnost, povinnosti, odpovědnost, čas a místo výkonu práce, stroje a zařízení, návaznosti na okolí, normu výkonu, fyzikální, sociální a platové podmínky, moţnost zaučení apod. a popis poţadavků: fyzické a somatické předpoklady (zdravotní stav, síla, zručnost…), psychické poţadavky (znalosti, schopnosti…), sociální dovednosti (komunikativnost, vedení, empatie, řešení konfliktů…), osobnostní charakteristiky (postoje, temperament), kvalifikace (výše a druh vzdělání, řidičský průkaz…), zkušenosti (praxe). [Palán, Z., 2004; Koubek, J., 2002] Profesiografie – získávání poznatků o určité profesi (popř. i pracovní činnosti), jejím výsledkem je profesiogram. Ten můţe být určený pouze pro profesionální informaci, pro poradenství
35
a rozmísťování pracovníků anebo pro změny uvnitř profese (úprava pracovního prostředí, výběru či výcviku zaměstnanců…). [Štikar, J., 2006] Růţička, Matoušek a Hladký uvádějí přehled metod hodnocení profesionální náročnosti: Systém pracovního hodnocení podle pořadí spočívá v tom, ţe je profese hodnocena jako celek a srovnávána s jinou profesí. Posuzovatel musí znát všechny posuzované činnosti, jejich obsah a s nimi spojené povinnosti. Při srovnávání hodnocení jedné činnosti více hodnotiteli můţe dojít k rozdílnému zařazení. Výhodou je jednoduchost, nevýhodou nemoţnost přesně stanovit stupeň rozdílu mezi jednotlivými profesemi. Klasifikační systémy pracovního hodnocení vycházejí z určení počtu stupňů pracovní činnosti (nebo mzdových skupin), stanovení finanční hodnoty pro kaţdou skupinu, popisu specifických znaků kaţdé skupin a roztřídění činností do nejvhodnější skupiny. Tyto techniky jsou sice jednodušší neţ bodovací nebo faktorové, ovšem přinášejí obtíţe při vytváření adekvátních tříd i nepřesnosti při zařazování. Bodovací (analytické) systémy pracují s bodovým ohodnocením jednotlivých profesí podle určitých kritérií, poté jsou porovnány bodové hodnoty. Systémy hodnocení pomocí srovnávání faktorů přesně definuje základní elementy činnosti, stanoví jejich váhu a celkovou skladbu. Vychází z pěti faktorů: mentální úsilí, dovednosti, fyzická zdatnost, odpovědnost a pracovní podmínky. Nevýhodou je značná sloţitost. Basic Abilities System – zdůrazňuje význam znalostí a schopností. Job Psychograf –
soubor 47 kritérií redukovaných na 2 faktory: odpovědnost, výcvik
a zkušenosti. Systém párového srovnávání a další. [Růţička, J., Matoušek, O., Hladký, A., 1972]
2.3.2 Pohled na povolání – metodologie a provedené výzkumy „…na druhou stranu by nás nemělo nechat při zkoumání problémů např. trhu práce lhostejnými ani stále trvající přeceňování některých tradičních manuálních profesí (horník,..) a přehnané podceňování některých profesí nemanuálních (knihovník, sekretářka..)“ [Tuček, M., Machonin, P., 1993, s. 380] V roce 1967 v ČSSR proběhl výzkum prestiţe povolání. Její hodnocení se provádělo pomocí pětibodové škály, ta byla převáţena na výsledný skór v rozmezí 20 aţ 100 bodů. Knihovník veřejné knihovny se zde s 63 body nachází
na jedenačtyřicátém místě v těsném sousedství ošetřovatele
a asfaltéra. Tato prestiţní škála odráţí stav stratifikace tehdejší společnosti, poměrně vysoce
36
hodnoceny jsou ideologií preferované dělnické profese (21. horník rubač, 26. kombajnér mechanizátor), podceňovány ty „ideologicky nevhodné“ (35. kněz) a ideologií (a dá se říci tradičně) nedoceněné (41. knihovník, 28. učitel 1. stupně). [Machonin, P., 1967] V ţebříčku prestiţe povolání, který proběhl v letech 1990 a 1992, respondent přiděloval kaţdé z 50, resp. 70 profesí 1 – 99 bodů. Výsledný ţebříček 39 však knihovnické povolání bohuţel neobsahuje [Tuček, M., Machonin, P., 1993, s. 372]. „…básnické povolání má největší prestiţ v očích samotných básníků tak jako knihovnické povolání v očích knihovníků“ [Broţek, A., 2006] Výzkum prestiţe knihovnického povolání pozoruhodný z hlediska zvolené metody i zkoumané populace provedl Aleš Broţek. Zkoumal totiţ četnost výskytu jednak názvů různých povolání, jednak slov ke knihovnickému povolání se vztahujících, v básnických sbírkách 19. a počátku 20. století shromáţděných v databázi Česká elektronická knihovna34. Ač je výstupem z tohoto výzkumu lehkým perem psaný silvestrovský článek, přece jen o něčem vypovídá. Moţná se však, spíš neţ o prestiţ jako takovou, jedná o míru inspirativnosti jednotlivých povolání pro poezii.
34
Česká elektronická knihovna : Plnotextová databáze české poezie 19. a počátku 20. století [on-line]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2005 [cit. 2010-02-08]. Dostupné z: www.ceska-poezie.cz. 37
3
Výzkumná část
3.1
Cíle
Cílem výzkumu je zmapovat mentální reprezentaci knihovnického povolání u tří populací: budoucích knihovníků, knihovníků a neknihovníků, a srovnat její podobu u budoucích knihovníků jak s kontrolní skupinou neknihovníků, tak se skupinou knihovníků (vývojové hledisko).
3.2
Výzkumné otázky a hypotézy
Pomocí slovních asociací a nedokončených vět chceme zjistit, jaké významové okruhy mají budoucí knihovníci, knihovníci a neknihovníci s knihovnickým povoláním asociačně spojené, jaký by podle nich knihovník měl být, co by měl a neměl umět či dělat, co povaţují za jeho hlavní smysl a jakým způsobem předpokládají jeho vývoj v budoucnosti. Předpokládáme, ţe neknihovníci budou více neţ ostatní skupiny v souladu se zaţitými stereotypy knihovnické povolání vidět jako píše jednotvárné, pasivní, nudné, nenáročné, poklidné, statické, manuální, méně potřebné, ţenské, s nízkou prestiţí, podhodnocované, uniformní a upjaté, staromilské a technofobní, kdeţto knihovníci a zejména budoucí knihovníci jej budou vnímat spíše jako rozmanité, zajímavé, uvolněné, odborné, intelektuální a podporující nové technologie. Dále předpokládáme, ţe jej všechny tři skupiny vidět jako spíše ţenské a podhodnocované.
3.3
Výzkumný design a metody
Jedná se o kvantitativní výzkum s kvalitativními prvky. Pouţitými metodami jsou volné asociace, nedokončené věty a sémantický diferenciál.
3.3.1 Volné asociace Metodu volných asociací pro terapeutické účely pouţíval jiţ Sigmund Freud. Carl Gustav Jung ji rozpracoval do podoby slovního asociačního experimentu, který pouţíval pro vybavení obsahu nevědomí při zkoumání komplexů. Při verbálním asociačním experimentu jsou zkoumané osobě předkládány slovní podněty, na které odpovídá asociacemi, které se jí vybaví. Hodnotí se reakční čas, počet asociací i jejich obsah. Volné asociace jsou pouţívány jak v klinické praxi, tak pro výzkumné účely. Výzkumem asociací jako takových se hojně zabývala asocianistická psychologie jiţ v poslední čtvrtině 19. století (W. Wundt a další). [Novák, Z., 1988]
38
Volnost vyjadřování je u této metody na jedné straně výhodou, neboť přináší výpověď, která není sugestivně „napovězená“ ani omezená anebo překroucená nutností vejít se do předem připravených kolonek či dostát formálním poţadavkům. Na druhou stranu však nestandardizovanost a nízká kvantifikovatelnost můţe přinášet obtíţe s vyhodnocováním výsledků. Je to rovněţ metoda vyţadující jistou míru kreativity, kterou řada respondentů nemusí být ochotna pouţít.
3.3.2 Nedokončené věty Doplňování nedokončených vět je metoda, kterou vyuţívají jednak testy inteligence jakoţto zkoušku verbálních schopností (zde se jedná o věty s vynechanými slovy, která má respondent doplnit tak, aby věta dávala smysl a byla gramaticky správná, po Ebbinghausovi a Tendlerovi je pouţívali např. J. Doleţal, J. Stavěl, J. Váňa, M. Milan nebo B. Miglierini), jednak jako verbální projektivní technika. V tomto případě začátky vět tvoří podnětový materiál zacílený na určitou oblast, o jejímţ vnímání respondentem, jeho postoji k ní či asociacích s ní spojených, se chceme dozvědět něco bliţšího (např. Rotter Incomplete Sentence Blank, Curtis Completion Form nebo J. M. Sacksův a S. Levyův Sentence Completion Test obsahující nedokončené věty jako např. „Kdybych byl ještě jednou mladý…“ či „Mám rád svou matku, ale…“). [Svoboda, M., 2005; Svoboda, M., 2009] Pět začátků vět pouţitých v našem dotazníku (viz příloha) se snaţí vymezit mentální reprezentaci knihovnického povolání prostřednictvím získání jejího obsahu a hranic (co do ní patří, co rozhodně ne, co je jejím těţištěm, jaká je předpokládaná vývojová tendence). Zatímco první věta je zaměřená spíše na vlastnosti, druhá spíše na schopnosti, dovednosti či chování, kterými by knihovník měl oplývat. Respondent ji ovšem můţe doplnit slovesem „být“ a adjektivem, potom se podnětově víceméně shoduje s první větou. Třetí věta je formulovaná poněkud kategoricky, pokouší se vyprovokovat odpovědi s etickým rozměrem, popřípadě můţe přinášet odpovědi opozitní k těm z prvních dvou vět. Čtvrtá věta můţe odhalit náhled na smysluplnost povolání či obraz konkrétní činnosti povaţované za převaţující či klíčovou. Pátá věta se zaměřuje na výhled do budoucna, můţe zrcadlit názor na společenskou potřebnost povolání, ovšem její dokončení můţe být ovlivněno mírou optimismu či pesimismu respondenta, a to jak ve smyslu trvalého rysu osobnosti, tak i momentálního naladění.
3.3.3 Sémantický diferenciál Sémantický diferenciál je speciální posuzovací technika, jejímţ autorem je americký psycholog Charles E. Osgood. Skládá se z určitého počtu bipolárních sedmibodových škál vytvářejících sémantický prostor, přičemţ na pólech kaţdé škály se nachází dvojice adjektiv opozitního významu (např. dobrý – špatný, veselý – smutný, aktivní – pasivní, tvrdý – měkký, silný – slabý…), která se vztahují k zkoumanému objektu (předmětu, osobě, sociální skupině, profesi, abstraktnímu pojmu, uměleckému dílu…), označují jeho vlastnosti. Pouţívá se k zjišťování významu pojmů (resp. jejich
39
konotací35) a postojů k nim. Volbou různých dvojic adjektiv lze konstruovat diferenciály vhodné k různým účelům. Posouzením objektu z různých hledisek získáme poměrně komplexní profil, porovnáním profilů různých objektů můţeme zjistit jeho podobnost či protikladnost s jinými pojmy, porovnáním profilů jednoho objektu u různých hodnotitelů pak zjistíme podobnost či odlišnost jejich postojů. Sémantický diferenciál lze vyhodnocovat jednak na úrovni poloţek, jednak na úrovni faktorů získaných seskupením na základě vzájemné korelace jednotlivých poloţek pomocí faktorové analýzy. Pouţívá se zejména v psychologii (hlavně pro potřeby výzkumu v sociální psychologii, ale i. v aplikaci např. do klinické psychologie), dále v sociologii a lingvistice (psycholingvistika). [Svoboda, M., 2005; Hartl, J. 2004; Zich, F., 1968; Břicháček, V., 1978] Námi sestrojený diferenciál (viz příloha) z větší míry naplňuje charakteristiky sémantického diferenciálu, zčásti se však od něj odlišuje. Například nejsou pouţita pouze adjektiva, ale i substantiva (škála poslání – zaměstnání). Ne všechny jednotlivé škály jsou vymezeny navzájem se vylučujícími antonymy, coţ vyţaduje jistou opatrnost při interpretaci, je třeba mít na paměti, ţe v těchto případech respondent volí střední hodnotu jak v případě, ţe má na mysli „obojí velmi“, tak v případě „ani jedno“ (to se týká poloţek: vyţadující odborné znalosti – vyţadující „soft skills“ a umění jednat s lidmi a vyţadující oborové znalosti – vyţadující všeobecný přehled). Dotazníky byly u budoucích knihovníků a neknihovníků distribuovány v tištěné podobě v rámci vyučovacích hodin, coţ zajistilo vysokou návratnost. U knihovníků byly dotazníky distribuovány z větší části v tištěné podobě při osobním kontaktu, z menší části v elektronické podobě e-mailem. Před samotným výzkumem proběhl předvýzkum, na základě zkušeností z jeho průběhu byly mírně upraveny některé poloţky v sémantickém diferenciálu.
3.4
Zkoumaný vzorek
3.4.1 Vzorek 1 – budoucí knihovníci Populaci budoucích knihovníků reprezentuje vzorek 104 studentů 1. aţ 4. ročníku oboru Knihovnictví a informační sluţby na Střední odborné škole knihovnické36 v Brně.
35
Přesný význam, „slovníková definice“ slova se označuje jako denotace, konotace pak znamená jeho emoční přesahy a implicitní významy, které mohou vytvářet individuální rozdíly v chápání slova [Sternberg, R., 2002] 36 Obchodní akademie, Střední odborná škola knihovnická a Vyšší odborná škola knihovnických, informačních a sociálních sluţeb Brno, web: http://www.vosis.cz/ nebo http://www.oakobrno.cz/. 40
Četnost Ţeny 88 Muţi 16 Celkem 104 Tabulka č. 1 – budoucí knihovníci podle pohlaví minimum maximum Věk 15 20 Tabulka č. 2 – budoucí knihovníci podle věku
Relativní četnost (procenta) 84,61 % 15,38 % 100 %
průměr 17,62
směrodatná odchylka 1,11
3.4.2 Vzorek 2 – neknihovníci Srovnávací skupinou neknihovníků je 97 studentů kvinty aţ oktávy osmiletého gymnázia37, která má podobné rozloţení z hlediska věku a pohlaví.
Ţeny Muţi Celkem Tabulka č. 3 – neknihovníci podle pohlaví minimum Věk 15 Tabulka č.4 – neknihovníci podle věku
Četnost 69 28 97
maximum 20
Relativní četnost (procenta) 71,13 % 28,87 % 100 %
průměr 17,45
směrodatná odchylka 1,24
3.4.3 Vzorek 3 – knihovníci Vzorek knihovníků představuje 71 knihovníků různého věku (22 aţ 64 let), kteří pracují na různých knihovnických pozicích38 v různých typech knihoven (jak v městských a obecních, tak ve specializovaných knihovnách různých institucí)39. S budoucími knihovníky je přirozeně vyrovnán z hlediska pohlaví, věkový posun představuje vývojovou tendenci. Vzorek byl získán pomocí snowball technique v kombinaci s cíleným e-mailovým oslovením vybraných knihoven k doplnění 37
Klasické a španělské gymnázium Brno-Bystrc, web: http://gyby.netbox.cz/. Zastoupeni jsou jak knihovníci specializovaní na referenční sluţby, výpůjční protokol, akvizici, katalogizaci, práci ve skladu a další činnosti, tak i knihovníci menších knihoven, kteří se zabývají většinou těchto činností, dále systémoví knihovníci a vedoucí knihoven. 39 Knihovna Jiřího Mahena v Brně – ústřední a pobočky (Líšeň, Bohunice, Černá pole – Nám. SNP, Maloměřice, Jundrov), Obecní knihovna Moravské Knínice, Městská knihovna a infocentrum Smrţovka, Městská knihovna Litvínov, fakultní knihovny Masarykovy univerzity (FF, FSS, PdF, LF, PřF), Univerzitní knihovna Veterinární a farmaceutické univerzity, Ústřední knihovna Mendelovy univerzity v Brně, knihovna Etnologického ústavu Akademie věd ČR v Brně, Zámecká knihovna Arcibiskupského zámku v Kroměříţi, knihovna Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, knihovna Nesehnutí, Studijní a informační centrum SOŠ knihovnické a VOŠ knihovnických, informačních a sociálních sluţeb 38
41
chybějících typů knihoven do vzorku a k úpravě jeho rozloţení směrem k vyššímu věku a niţšímu vzdělání. To se ovšem povedlo jen v omezené míře, neboť tento způsob distribuce dotazníků je spojen s nízkou (cca desetiprocentní) návratností. Četnost 61 10 71
Ţeny Muţi Celkem Tabulka č. 5 – knihovníci podle pohlaví
minimum Věk 22 Tabulka č. 6 – knihovníci podle věku
maximum 64
VŠ Nedokončená VŠ SŠ VOŠ SOU Celkem Tabulka č. 7 – knihovníci podle výše vzdělání
Knihovnické vzdělání Neknihovnické vzdělání Nezjištěno Celkem Tabulka č. 8 – knihovníci podle druhu vzdělání
3.5
Relativní četnost (procenta) 85,91 % 14,08 % 100 %
průměr 35,08
směrodatná odchylka 11,22
Četnost 35 10 20 5 1 71
Relativní četnost 49,29 % 14,08 % 28,17 % 7,07 % 1,41 % 100 %
Četnost 59 10 2 71
Relativní četnost 83,10 % 14,08 % 2,82 % 100 %
Zpracování dat
Volné asociace a nedokončené věty byly vyhodnoceny kvalitativně, k porovnání jednotlivých poloţek sémantického diferenciálu byl pouţit Mann Whitney U test, k získání faktorů faktorová analýza s rotací Varimax.
42
3.6
Výsledky výzkumu a jejich interpretace
3.6.1 Volné asociace Vzhledem k tomu, ţe respondenti nebyli nijak omezování formálními poţadavky, sešlo se slovních asociací velké mnoţství, kaţdý z respondentů uvedl dvě aţ dvacet slov různých slovních druhů (substantiva, adjektiva, verba) či sousloví. Přestoţe jsme si vědomi toho, ţe mnohá slova mohou být chápána v odlišném významu či kontextu (např. čtenář jako osoba, která čte, nebo čtenář jako uţivatel knihovny) a mnohá by se dala zařadit do různých kategorií, pokusili jsme se je rozdělit do deseti následujících okruhů (pro přehlednost jsme se snaţili dílčí kategorie sloučit do vyšších celků): 1
Knihovna a její nejbliţší souvislosti: prvoplánové asociace – nejčastěji se vyskytující slova u všech tří skupin (kniha, knihy, kníţky, knihovna, knihovník, knihovnice), dále zařízení knihovny, běţné předměty se v ní vyskytující (regál, regály, police, schůdky, vozíček, šatna, sklad, studovna, brána, igelitové obaly, průkaz, kartička do knihovny, pokuta, penále, poplatky, pípání, fronta, spousty knih, hromada knih), slova označující odborné termíny z knihovnictví, osobnosti z jeho historie, oddělení knihovny, činnosti v ní probíhající, druhy dokumentů apod. (akvizice, katalogizace, výpůjční sluţby, revize, MVS, prolongace, dokument, publikace, časopisy, periodika, seriály, sborníky, audiovizuální média, odborná literatura, staré tisky, MDT, předmětová hesla, systematický selekční jazyk, dvojtečkové třídění, tezaurus, přírůstkový seznam, katalog, kartotéka, bibliografický záznam, katalogizační záznam, záhlaví, bibliografie, Clavius, Aleph, Lanius, MARK AACR2, rešerše, signatura, sigla, ISBN, Dewey, Ranganathan, Ladislav Jan Ţivný) a konkrétní knihovny (MZK, KJM, NKP). Častější a pestřejší výskyt odborných termínů se vyskytoval pochopitelně u knihovníků a budoucích knihovníků. Výrazy spojené s výdaji za poplatky, penalizací za pozdě vrácené knihy či jiných čtenářských „mrzutostí“ se vyskytují výhradně u neknihovníků (celkem 11× výskyt slov pokuta, pokuty, penále, poplatky, knihovnický poplatek, pozdě vrácené kníţky, fronta).
2
Vlastnosti a činnosti okruhů: komunikace s lidmi a práce se čtenáři (ochota, vstřícnost, zdvořilost, upřímnost, pomoc, nápomocnost, komunikace, komunikační dovednosti, iniciativa kontakt s lidmi, přátelství se čtenářem, práce s lidmi, jednání s lidmi, spousta lidí, setkávání lidí, lidé, děti, uţivatelé, čtenáři, práce se čtenářem, práce s veřejností, rada, ochotní zaměstnanci, milá paní knihovnice, navigátor) a inteligence, vzdělání, sečtělost, rozhled, odbornost, spjatost s věděním a vzdělaností (inteligence, intelekt, všeobecný přehled, rozhled, umět číst, odborná pomoc, sečtělost, sečtělá osoba, orientace v literatuře, vzdělavatelnost,„chtění vědět víc“, poznání,
43
vědomosti, schopnosti, moudrost) – významově překrývají s prvními dvěma okruhy vyšlými z prvních tří nedokončených vět (viz níţe). 3
Slova vystihující atmosféru, často smyslové vjemy spjaté s knihovnickým povoláním a prostředím knihovny, ať uţ v negativním (nuda, prach, osamělost, nudná práce, monotónnost, zatuchlost, ztuchlost, zápach, strach, hlasy ze záhrobí, bolavá záda, únava, chaos, zmatek, trest, upjatost, rozpadající se knihy, spousta knih s komunistickými názory), pozitivním či neutrálním významu (ticho, klid, klidná atmosféra, šero, samota, šustění stránek, vůně, vůně knih, vůně nových knih, vůně prachu, pocit dotyku listu na mém prstu, útulné prostředí, pohodlné knihovny, specifická atmosféra, nereálný svět, čas na myšlenky, mít čas číst, klidně spát, zábava, pohoda, čistota, fantazie, úsměv, kafe, rozmanitost, různorodost, nesvazující, seberealizace, uspořádanost, vzácnost, tajemství, krásné, super). U všech tří skupin se vyskytují kladně i záporně hodnotící pojmy, u knihovníků jsou ty však negativní vzácné. Např. nuda či nudná práce je poměrně častou asociací budoucích knihovníků (13 ×), zatímco u knihovníků se nevyskytuje vůbec a u neknihovníků, ač dle výsledků sémantického diferenciálu vnímají knihovnické povolání jako spíše nudné, pouze 6×.
4
Pojmy vyplývající z osobního vztahu k povolání, u budoucích knihovníků je to okruh škola (škola, střední škola, super škola, naše pošahaná třída, školní práce, učení, povinná četba, profesor, svačina, jména vyučujících Mgr. Lidmila, Bilíková (profesorka) a zkratky předmětů ISS, INS), u neknihovníků vyskytuje se v odlišné podobě z pohledu čtenáře vyuţívajícího knihovnu ke studiu (povinná četba, čtenářský deník, referáty, ročníkovka, maturita, učení), u knihovníků a v menší míře i u budoucích knihovníků práce (práce, praxe v knihovně, kolegové, práce v knihovně, práce ve školní knihovně, mzda).
5
Literatura a kniha z obsahové i formální stránky (literatura, čtení, četba, knihtisk, Gutenberg, tiskařská čerň, papír, stránky, vazba, spisovatelé, spisovatelství, písmena, abeceda, slova, věty, příběh, postava, spisy, texty, ţánry, druhy, romány, komix, detektivky, encyklopedie, naučná literatura, beletrie, krásná literatura, dětská literatura, Medvídek Pů, Babička, Poslední Mohykán, Obchodník se smrtí, Sbohem, armádo!, Čapek, Johan Wolfgang von Goethe, čeština, český jazyk, spisovný jazyk, slovní zásoba), dále spjatost s kulturou, historickou tradicí a uchováváním (historie, tradice, hodnoty, Alexandrie, kultura, kultura (obraz společnosti), kulturní dědictví, dědictví, památka, klášter, iluminace, pergamen, umění, hudba, lidstvo, společnost, vývoj, vývoj civilizace (záznamy myšlení a chování našich předků), svět, globalizace, archiv, archivace, antikvariát).
6
Vykreslení stereotypu knihovníka, resp. knihovnice, v jeho fyzické podobě (brýle, silné brýle, brýlatý člověk, brýlatá paní s drdolem, stará paní knihovnice, knihovnice v plášti, šedá myš, vesta, film Vrchní prchni (Douchová), ţeny), pojmy popisující nízkou oceňovanost povolání (nízký plat, málo peněz, málo placená práce, podhodnocenost, neváţené, neperspektivní, bez budoucnosti, přesvědčení ostatních, ţe nic nedělá, neefektivita, vyjeté koleje, nedynamické,
44
manuální práce s knihami, lehká práce, prestiţ povolání je jen v očích knihovníků, stereotypy ve vnímání). Slova spojená s fyzickou podobou stereotypu knihovníka (nejčastěji brýle) se vyskytovala u všech tří skupin, i kdyţ u knihovníků méně. Co se týče pojmů spojených s nízkou oceňovaností povolání, rovněţ se vyskytovaly u všech tří skupin, u knihovníků se pak objevila i přímá reflexe podceňování od okolí (přesvědčení ostatních, ţe nic nedělá; můţe ho dělat kdokoli (mínění veřejnosti); dalo by se sem zařadit i stereotypy ve vnímání). 7
Informace (informace, poskytování informací okolí, zpracování informací, přístup k informacím, tok informací, informační zdroje, informační sluţby, informační vzdělávání, informační věda)
8
Počítače (výpočetní technika, počítač, internet, volný internet, vyhledávání na netu, databáze, digitální knihovna, informační systém, automatizace, PC gramotnost).
9
Etika, poslání, vztah (poslání, poslání spjaté se zaměstnáním, nadšení, zájem, zájem o knihy, obliba knih, láska ke knihám, milovníci knih, knihomol, sekta , zodpovědnost, morálnost, Etický kodex knihovníků, informační etika, právo na informace, autorské právo), pečlivost a systematičnost (pořádek-řád, systematická práce, přesné, pečlivé, konzervativní).
10 Odkazy na zobrazení knihovnického umění v různých uměleckých ţánrech: u budoucích knihovníků třikrát zmíněn J. Nohavica (Jarek Nohavica, uţ jsem si zvyk – jsem knihovník – Nohavica), u neknihovníků Ook (viz Pratchett), tzn. zvuk, který v Pratchettových knihách vydává knihovník proměněný v orangutana, a filmový knihovník Flynn Carsen.
3.6.2 Nedokončené věty 3.6.2.1 Věty 1 – 3 (Knihovník by měl být…, Knihovník musí…, Knihovník v ţádném případě nesmí…) Dokončení prvních tří nedokončených vět zaměřených na to, jaký by knihovník měl – či naopak neměl – být, případně co by měl či neměl dělat a umět, se dají rozdělit do následujících pěti okruhů (nejpočetnější jsou první dva): 1
Poţadavky na inteligenci, vzdělání, sečtělost, všeobecný přehled, odborné znalosti a dovednosti (knihovník by měl být inteligentní, chytrý, vzdělaný, sečtělý, světaznalý, schopný poradit, detektiv, mít široký přehled, mít přehled v oboru, dobře ovládat svoji práci, být profesionál, vědět, kde co najde, orientovat se ve fondu knihovny, znát literaturu, umět hledat, ovládat řadu dovedností, vědět, co dělá, mít inf. vyzdrojované, znát základy katalogizace, MDT apod., ovládat výpočetní techniku, umět cizí jazyk, nesmí být analfabet, být blbý, být technofóbní).
2
Poţadavky na komunikační schopnosti, dovednosti a vlastnosti vztahující se k jednání s lidmi (knihovník by měl být zejména příjemný, milý, přívětivý, vstřícný, ochotný, komunikativní, ale také
45
zdvořilý, přátelský, asertivní, empatický, sympatický, korektní, nápomocný, usměvavý, alespoň zkusit vyhovět, chtít pracovat s lidmi, umět jednat s lidmi, mít rád lidi, mít rád své uţivatele ve smyslu – není vhodné, aby např. v dětském oddělení pracoval člověk, kterému děti lezou na nervy, nesmí být drzý na čtenáře, sprostý, vulgární, impertinentní, protivný, zlý, otrávený, arogantní, agresivní, nevychovaný, hrubý, nevrlý, nezdvořilý k uţivatelům, být cholerik, nadávat, řvát, urazit, vzbuzovat pocit nepřístupnosti; odrazovat uţivatele nepříjemným vystupováním, neochotou pomoci; lidi odbývat; podceňovat čtenáře; povaţovat uţivatele za méně schopného, informovaného a dávat mu najevo nadřazenost a diskriminovat čtenáře podle svých předsudků) 3
Vztah k oboru, nadšení, láska ke knihám (knihovník by měl milovat svou práci, brát svou práci jako poslání, mít rád knihy, být nadšený, odhodlaný, uvědomělý a aspoň trochu obětavý, nesmí přestat věřit, dělat svou práci s odporem, pohrdat svou prací, nebrat své povolání váţně, mít záporný vztah ke knihám a nenávidět vzdělávání).
4
Trpělivost, pečlivost, spolehlivost, svědomitost, tichost a pořádnost (knihovník musí být zejména pečlivý a trpělivý, ale také zodpovědný, spolehlivý, poctivý, pracovitý, precizní, klidný, systematik a mít ve všem pořádek, nesmí být nepořádný, lenošný, dělat zbytečný hluk, hulákat na celou knihovnu, být zmatkař a podporovat chaos).
5
Odolnost (knihovník by měl být odolný, psychicky odolný, mít nervy z oceli a leccos překonat). Přičemţ knihovnické povolání jakoţto náročné na odolnost vidí výhradně budoucí knihovníci a knihovníci.
Třetí věta kromě výše zmíněných pěti okruhů přinesla šestý, který by mohl být povaţován za určitý etický kodex či pravidla chování v knihovně (knihovník nesmí ničit knihy, kouřit v prostorách knihovny, dezinformovat, lhát, nectít knihovnický kodex, zneuţívat data, která čtenář uvede o sobě či zasahovat do soukromí uţivatelů, krást knihy, porušovat knihovní řád, kazit dobrou knihovnickou pověst, špatně řadit knihy, poškozovat fond, podpálit knihovnu, pomíchat lístkový katalog, porušovat autorský zákon, zatajovat informace, hodnotit, diskriminovat, odsuzovat čtenáře za volbu knihy, někoho od čtení odrazovat, být opilý, smrdět, spát v práci, obohacovat se na sluţbách či brát úplatky). 3.6.2.2 Čtvrtá věta (Hlavní poslání knihovnického povolání spočívá v …) Čtvrtá nedokončená věta zacílená na zjištění názorů, v čem spočívá hlavní posláním knihovnického povolání, přinesla šest okruhů dokončení (početně výrazně převaţovaly první tři): 1
Práce s informacemi, jejich zprostředkování uţivatelům (Hlavní poslání knihovnického povolání spočívá v informování, informační činnosti, zprostředkování informací, poskytování relevantních informací, zpřístupňování informací, schopnosti zpřístupnit informace, zpracování dat a podávání informací, zveřejňování dok./inf. zdarma a kvalitně nebo získávání, třídění informací, jejich předávání uţivatelům) – tento okruh byl převaţující odpovědí u knihovníků a často se vyskytoval
46
i u budoucích knihovníků, coţ by mohlo odráţet to, ţe vidí povolání v širším kontextu neţ pouze v úzkém sepjetí s tradiční knihovnou a tištěnou knihou, stejně jako znalost definic, které knihovnictví neoddělitelně spojují s informačními činnostmi. U neknihovníků se vyskytuje spíše dokončení jako půjčování knih, půjčování kníţek, půjčování zábavy nebo vědomostí lidem, které by se dalo přiřadit do tohoto okruhu, volněji pak souvisí s dvěma následujícími. 2
Sluţba, práce se čtenáři (poskytování knihovnických sluţeb, sluţbě veřejnosti, pomoci čtenáři, radění lidem; pomáhání lidem, aby nalezli, co potřebují a odešli z knihovny s dobrým pocitem; komunikaci s lidmi). Tento okruh zohledňuje především činnost knihovníků ve sluţbách a souvisí s druhým okruhem odpovědí na první tři věty, který vyslovuje poţadavky na komunikační schopnosti, tedy předpoklady ke kvalitnímu vykonávání práce se čtenářem.
3
Práce s knihami, péče o knihy, popř. o knihovnu (starání se o knihy, péči o knihovnu (knihy samotné), katalogizaci knih, systematickém zařazování knih, třídění knih), u neknihovníků se vyskytly i odpovědi vyjadřující přímo vztah ke knihám (lásce ke knihám, zapálení do knih).
4
Uchování knih a informací do budoucna (uchování informací a fakt pro další generace, uchování kníţek, konzervace knih, archivování). Tyto odpovědi nejsou příliš frekventované, zdůrazňují funkci knihovny (a zejména národní knihovny budující na základě povinného výtisku konzervační fond) jako paměťové instituce. Souvisí s asociacemi jako např. historie, archiv, dědictví.
5
Výchova, vzdělávání, osvěta (propagace knihoven, udrţení čtenářů, šíření četby, zábavné rozvíjení ducha, podílení se na vzdělávání čtenářů, výchově nového čtenáře, potřebě vzdělávat se a vzdělávat, učení, jak se zdroji pracovat, péči o vzdělanost, přibliţování děl lidem, popularizaci čtení, propagaci knih (donutit děti číst), povzbuzování a nadchávání lidí ke čtení, osvětě mládeţe) ukazuje spjatost knihovnictví se vzděláváním v širším slova smyslu.
6
Dokončení věty vyplývající z negativního pohledu na knihovnické povolání, který je patrný nejen z významu věty, ale někdy i z volby výrazových prostředků (nudění se v knihovně a odpovídání na debilní dotazy, otravě a samotě, nudě) či označení triviální činnosti (razítkování a kontrole průkazek, řazení kníţek do regálů) za hlavní smysl povolání. Tento přístup se vzácněji objevil i u jiných vět (Knihovník musí být vzhůru, i kdyţ je jeho práce nuda. Knihovník musí pit alkohol, aby to tam vydrţel. Knihovník nesmí nadávat čtenáři, protoţe to stejně nemá cenu. Knihovnické povolání v budoucnu přeberou opice.). Vyskytuje se téměř výhradně u budoucích knihovníků, vůbec se nevyskytuje u knihovníků. S největší pravděpodobností je to dáno odlišným způsobem získávání respondentů u těchto dvou skupin, který je popsán v kapitole diskuze.
3.6.2.3 Pátá věta (Knihovnické povolání v budoucnu…) Pátá věta podněcující pohled do budoucna přinesla u všech skupin dva typy odpovědí: 1
Pesimistická předpověď: knihovnické povolání zanikne nebo bude upadat, přestane být potřeba, bude nahrazeno technikou (zanikne, vymře, bude pomalu upadat, je ohroţeno, vypadá nejistě, 47
nemá velkou budoucnost, nebude potřeba, ztratí svou váhu, půjde do kytek, se vytratí v důsledku online knih, nahradí roboti, chcípne nebo se změní celé lidstvo). 2
Optimistická předpověď: knihovnické povolání bude existovat i v budoucnu, bude se rozvíjet, bude lépe ceněno, případně se transformuje do jiné podoby, někdy je sdělení v tomto smyslu doplněno vyjádřením přání „snad“ nezanikne, nebo podmínkou „nezanikne, pokud…“ (nezanikne, přeţije, bude, zůstane, bude pořád uţitečné, bude i nadále potřebné a ţádané, se velice změní, se bude transformovat, bude stále trvat, byť bude měněno společenskými okolnostmi a vývojem technologií, zaznamená technický rozvoj, bude zaměřeno na elektronické informační zdroje, bude vzkvétat a rozvíjet se, bude váţenější, získá na prestiţi, bude lépe ohodnoceno; má perspektivu, pokud budeme drţet krok s dobou; nevymizí, doufám, ţe se lidé nespokojí s nuzným čtením knih na internetu; snad nezanikne).
Výrazně nejoptimističtější pohled na budoucnost knihovnického povolání mají knihovníci. Pozoruhodný je fakt, ţe zatímco mnozí respondenti povaţují internet, elektronické zdroje a moderní technologie za hrozbu, která knihovnictví vymýtí, protoţe je učiní nepotřebným, jiní je naopak mají spíše za prostředek rozvoje, příleţitost, která usnadní práci, či hlavní směr, kterým se bude knihovnictví v budoucnu ubírat. Specificky u budoucích knihovníků je navíc přítomen ještě třetí typ, tvoří jej odpovědi vztaţené nikoli ke knihovnickému povolání jako takovému, ale k vlastní profesní budoucnosti, a to buď ve smyslu, ţe se respondent knihovnickému povolání nehodlá věnovat (nebudu dělat, rozhodně nechci dělat, nehodlám vykonávat, nemám v plánu dělat; budu dělat jen za předpokladu, ţe neseţenu jiné zaměstnání) – celkem 13 případů – anebo ţe jej vykonávat chce či pravděpodobně bude (2 případy).
3.6.3 Výsledky sémantického diferenciálu u budoucích knihovníků Jak je patrno z níţe uvedené tabulky, na osách většiny dimenzí (jednotvárné – rozmanité, pasivní – aktivní, zajímavé – nudné, náročné – nenáročné, statické – dynamické, s vysokou prestiţí – s nízkou prestiţí, uniformní/upjaté – uvolněné, vyţadující odborné znalosti – vyţadující umění jednat s lidmi, vyţadující oborové znalosti – vyţadující všeobecný přehled, maximálně ochraňující knihy – maximálně poskytující a zveřejňující informace, maximálně chránící autorská práva – maximálně naplňující právo na informace) vidí budoucí knihovníci knihovnické povolání přibliţně uprostřed (medián = 4). Dále je povaţují za spíše ţenské, poklidné, potřebné a prospěšné, podhodnocované, spíše zaměstnání neţ poslání, odborné, podporující pokrok a nové technologie, intelektuální a aktivně vychovávající čtenáře.
48
medián Jednotvárné – rozmanité 4 Pasivní – aktivní 4 Muţné – ţenské 6 Zajímavé – nudné 4 Náročné – nenáročné 4 Hektické – poklidné 5 Statické – dynamické 4 Potřebné/prospěšné – zbytečné/přeţité 2 S vysokou – nízkou prestiţí 4 Nad – podhodnocované 6 Upjaté – uvolněné 4 Poslání – zaměstnání 5 Odborné – jednoduché 2 Staromilské/technofobní – podporující 5 pokrok a nové technologie Odborné znalosti – soft skills 4 Oborové znalosti – všerob. přehled 4 Intelektuální – manuální 3 Ochrana knih – zveřejňování informací 4 Ochrana aut. práv – poskytování 4 informací Vychovávající – nedirektivní 3 Tabulka 9 – výsledky u budoucích knihovníků
průměr
minimum
maximum
3,81 3,88 5,44 4,00 3,79 5,16 3,38 2,39 4,11 5,37 4,45 4,62 2,53 4,45
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
7 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7 7
směrodatná odchylka 1,61 1,53 1,19 1,73 1,54 1,28 1,30 1,37 1,66 1,22 1,64 1,69 1,79 1,63
3,78 4,07 3,06 4,61 4,58
1 1 1 1 1
7 7 7 7 7
1,53 1,67 1,37 1,40 1,38
3,22
1
7
1,44
3.6.4 Výsledky sémantického diferenciálu u knihovníků Knihovníci povaţují své povolání za spíše rozmanité, aktivní, ţenské, zajímavé, s nízkou prestiţí, podhodnocované, uvolněné, podporující nové technologie, intelektuální, spíše zveřejňující informace neţ ochraňující knihy a velmi prospěšné. Menší rozpětí a niţší hodnoty směrodatné odchylky u jednotlivých poloţek ukazují, ţe se jedná o skupinu s homogennějšími názory či postoji ke knihovnickému povolání.
Jednotvárné – rozmanité Pasivní – aktivní Muţné – ţenské Zajímavé – nudné Náročné – nenáročné Hektické – poklidné Statické – dynamické
medián
průměr
minimum
maximum
5 5 5 3 4 4 4
5,03 5,25 5,23 2,86 3,70 4,17 4,52
2 3 4 1 2 1 2
7 7 7 7 7 7 7
49
směrodatná odchylka 1,40 1,24 0,97 1,43 1,25 1,35 1,25
Potřebné/prospěšné – zbytečné/přeţité S vysokou – nízkou prestiţí Nad – podhodnocované Upjaté – uvolněné Poslání – zaměstnání Odborné – jednoduché Staromilské/technofobní – podporující pokrok a nové technologie Odborné znalosti – soft skills Oborové znalosti – všerob. přehled Intelektuální – manuální Ochrana knih – zveřejňování informací Ochrana aut. práv – poskytování informací Vychovávající – nedirektivní Tabulka 10 – výsledky u knihovníků
1 5 6 5 3 2 6
1,86 4,71 5,78 4,68 3,18 2,36 5,68
1 1 4 2 1 1 2
6 7 7 7 7 6 7
1,22 1,39 1,04 1,23 1,64 1,07 1,04
4 4 3 5 4
4,06 4,06 2,95 4,86 4,78
1 1 1 2 1
7 7 7 7 7
1,24 1,46 1,23 1,10 1,25
4
3,95
1
7
1,47
3.6.5 Výsledky sémantického diferenciálu u neknihovníků Neknihovníci vnímají knihovnické povolání jako spíše jednotvárné, pasivní, ţenské, nudné, nenáročné, poklidné, potřebné a prospěšné, s nízkou prestiţí, podhodnocované, odborné, mírně staromilské a technofobní, vyţadující spíše všeobecný přehled neţ oborové znalosti, intelektuální a zaměřené více na poskytování informací neţ na ochranu autorských práv. Střední hodnotu volili u škál upjaté – uvolněné, poslání – zaměstnání, vyţadující odborné znalosti – soft skills a ochrana knih – zveřejňování informací.
Jednotvárné – rozmanité Pasivní – aktivní Muţné – ţenské Zajímavé – nudné Náročné – nenáročné Hektické – poklidné Statické – dynamické Potřebné/prospěšné – zbytečné/přeţité S vysokou – nízkou prestiţí Nad – podhodnocované Upjaté – uvolněné Poslání – zaměstnání Odborné – jednoduché Staromilské/technofobní – podporující pokrok a nové technologie Odborné znalosti – soft skills Oborové znalosti – všerob. přehled
medián
průměr
minimum
maximum
3 3 5 4,5 5 6 3 3 5 5 4 4 3 3,5
3,24 3,25 5,90 4,49 4,80 5,75 2,67 2,77 5,14 5,06 4,07 4,42 3,19 3,49
1 1 1 1 1 2 1 1 2 1 1 1 1 1
7 7 7 7 7 7 6 6 7 7 7 7 7 6
směrodatná odchylka 1,54 1,44 1,14 1,53 1,33 1,06 1,16 1,20 1,37 1,11 1,59 1,79 1,61 1,45
4 5
3,81 4,60
1 1
6 7
1,45 1,52
50
Intelektuální – manuální Ochrana knih – zveřejňování informací Ochrana aut. práv – poskytování informací Vychovávající – nedirektivní
3 4 5
3,01 4,31 5,00
1 1 1
6 7 7
1,30 1,44 1,19
4
3,88
1
7
1,57
Tabulka 11 – výsledky u neknihovníků
jednotvárné pasivní muţné zajímavé náročné hektické statické potřebné, prospěšné s vysokou prestiţí nadhodnocované uniformní, upjaté poslání odborné (nutnost vzdělání) staromilské, technofobní vyţadující odborné znalosti vyţadující oborové znalosti intelektuální maximálně ochraňující knihy maximálně chránící autorská práva aktivně usměrňující, vychovávající
rozmanité aktivní ţenské nudné nenáročné poklidné dynamické zbytečné, přeţité s nízkou prestiţí podhodnocované uvolněné zaměstnání jednod. („můţe to dělat kaţdý“) podpor. pokrok a nové technol. „soft skills“, umění jednat s lidmi vyţadující všeobecný přehled manuální maxim. poskyt. a zveř. inf. maxim. naplňující právo na inf. nevměšující se, nedirektivní 1
2
3
4
5
6
7
budoucí knihovníci knihovníci neknihovníci
Graf 1 – porovnání průměrů jednotlivých poloţek u všech tří skupin
3.6.6 Porovnání budoucích knihovníků a knihovníků na úrovni položek
Jednotvárné – rozmanité: knihovníci vnímají knihovnické povolání jako rozmanitější neţ budoucí knihovníci. Rozdíl je statisticky významný na jednopromilové hladině významnosti, jak je patrné z tabulky č. 12 (viz níţe), statisticky významné hodnoty jsou označeny hvězdičkou. Pasivní – aktivní: Knihovníci vidí knihovnické povolání jako aktivnější neţ budoucí knihovníci. Rozdíl je statisticky významný na jednopromilové hladině významnosti Muţné – ţenské: Jak knihovníci, tak budoucí knihovníci vnímají knihovnické povolání jako spíše ţenské.
51
Zajímavé – nudné: Knihovníci vnímají své povoláni jako zajímavější neţ budoucí knihovníci, rozdíl je statisticky významný na jednopromilové hladině významnosti Náročné – nenáročné: Knihovníci i budoucí knihovníci vidí knihovnictví jako středně náročné. Hektické – poklidné: Budoucí knihovníci mají knihovnické povolání za poklidnější neţ knihovníci, rozdíl je platný na jednopromilové hladině významnosti. Statické – dynamické: Knihovníci vidí knihovnické povolání jako dynamičtější neţ budoucí knihovníci. Rozdíl je platný na jednopromilové hladině významnosti. Potřebné, prospěšné – zbytečné, přeţité: Knihovníci vnímají knihovnické povolání za potřebnější a prospěšnější neţ budoucí knihovníci. Rozdíl je významný na jednopromilové hladině významnosti S vysokou prestiţí – s nízkou prestiţí: Budoucí knihovníci povaţují knihovnické povolání za prestiţnější neţ knihovníci. Rozdíl je významný na jednoprocentní hladině významnosti. Nadhodnocované
–
podhodnocované:
Knihovníci
povaţují
knihovnické
povolání
za
podhodnocovanější neţ budoucí knihovníci. Rozdíl je statisticky významný na pětiprocentní hladině významnosti. Uniformní, upjaté – uvolněné: Knihovníci vnímají knihovnické povolání jako uvolněnější neţ budoucí knihovníci, rozdíl však není statisticky významný. Poslání – zaměstnání: Knihovníci vidí knihovnické povolání bliţší poslání neţ budoucí knihovníci, rozdíl je významný na jednopromilové hladině významnosti. Odborné (nutnost vzdělání) – jednoduché („můţe to dělat kaţdý“): Knihovníci i budoucí knihovníci povaţují knihovnické povolání spíše za odborné. Staromilské, techonofobní – podporující pokrok a nové technologie: Knihovníci vidí knihovnické povolání jako více podporující pokrok neţ budoucí knihovníci. Rozdíl je významný na jednopromilové hladině významnosti. Vyţadující odborné znalosti – vyţadující „soft skills“, umění jednat s lidmi: Knihovníci i budoucí knihovníci přikládají stejnou důleţitost odborným znalostem i umění jednat s lidmi. Vyţadující oborové znalosti – vyţadující všeobecný přehled: Jak podle knihovníků, tak podle budoucích knihovníků, charakterizují oborové znalosti i všeobecný přehled knihovnické povolání v přibliţně stejné míře. Intelektuální – manuální: Knihovníci i budoucí knihovníci povaţují knihovnické povolání spíše za intelektuální. Maximálně ochraňující knihy – maximálně poskytující a zveřejňující informace: Knihovníci i budoucí knihovníci povaţují knihovnické povolání za do stejné míry ochraňující knihy i poskytující informace.
52
Maximálně chránící autorská práva – maximálně naplňující právo na informace: Jak knihovníci, tak budoucí knihovníci si myslí, ţe knihovnické povolání stejným dílem chrání autorská práva i naplňuje právo na informace. Aktivně usměrňující, vychovávající čtenáře – nevměšující se, nedirektivní: Zatímco budoucí knihovníci povaţují knihovnické povolání spíše za aktivně usměrňující čtenáře, knihovníci na této škále uvádějí spíše středovou hodnotu. Výsledek je významný na jednoprocentní hladině významnosti. sčít. poř. 1
sčít. poř. 2
U
Z
7552,50 7847,50 2092,50 -4,86041* jedn./rozm. 7300,00 8100,00 1840,00 -5,62768* pas./akt. 9488,00 5912,00 3356,00 1,02100 m./ţ. 10594,50 4805,50 2249,50 4,38333* zajím./nud. 9264,00 6136,00 3580,00 0,34033 nár./nenár. 4698,00 2213,00 4,37955* hekt./poklid. 10527,00 7468,00 7932,00 2008,00 -5,11718* stat./dyn. 10109,00 5116,00 2631,00 3,09669* potř./zast. 8332,00 7068,00 2872,00 -2,49174* prestiţ 8433,50 6966,50 2973,50 -2,18331* nadh./podh. 8818,50 6406,50 3358,50 -0,86394 unif./uvol. 10743,5 4656,50 2100,50 4,83610* posl./zam. 8968,00 6432,00 3508,00 -0,55912 odb./jedn. 7594,00 2346,00 -4,09010* star./pokrok 7806,00 8937,50 6462,50 3477,50 -0,65180 odb./soft 9281,00 6119,00 3563,00 0,39199 odb./všeob. 9342,00 5883,00 3398,00 0,74271 intel./man. 8788,50 6611,50 3328,50 -1,10457 ochr./inf. 9017,50 6382,50 3557,50 -0,40871 aut./inf. 7197,50 2742,50 -2,88525* vych./nedir. 8202,50 Tabulka č. 12 – porovnání budoucích knihovníků a knihovníků
p40
upr. Z
upr. p
0,000001* 0,000000* 0,307253 0,000012* 0,733605 0,000012* 0,000000* 0,001957* 0,012712* 0,029014* 0,387621 0,000001* 0,576079 0,000043* 0,514529 0,695064 0,457656 0,269347 0,682756 0,003911*
-4,93959* -5,72290* 1,05907 4,44863* 0,34921 4,48198* -5,27620* 3,25264* -2,53505* -2,26440* -0,88194 4,90151* -0,57913 -4,21904 -0,69333 0,40412 0,76721 -1,16083 -0,42597 -2,95523*
0,000001* 0,000000* 0,289571 0,000009* 0,726930 0,000007* 0,000000* 0,001144* 0,011244* 0,023550* 0,377810 0,000001* 0,562505 0,000025* 0,488101 0,686126 0,442957 0,245711 0,670129 0,003125*
3.6.7 Porovnání budoucích knihovníků a neknihovníků na úrovni položek Jednotvárné – rozmanité: Zatímco neknihovníci povaţují knihovnické povolání spíše za jednotvárné, budoucí knihovníci volí středovou hodnotu. Rozdíl je statisticky významný na pětiprocentní hladině významnosti, jak je patrné z tabulky č. 13 (viz níţe). Pasivní – aktivní: Neknihovníci povaţují knihovnické povolání za spíše pasivní, zatímco budoucí knihovníci se blíţí středové hodnotě. Rozdíl je platný na pětiprocentní hladině významnosti Muţné – ţenské: Budoucí knihovníci i neknihovníci povaţují knihovnické povolání za ţenské. Zajímavé – nudné: Neknihovníci vidí knihovnické povolání jako mírně nudné, budoucí knihovníci jsou na této škále přesně uprostřed. Rozdíl však není statisticky významný.
40
hladina významnosti 53
Náročné – nenáročné: Zatímco neknihovníci povaţují knihovnické povolání za nenáročné, názor budoucích knihovníků se blíţí středové hodnotě. Rozdíl je významný na jednopromilové hladině významnosti. Hektické – poklidné: Neknihovníci vnímají knihovnické povolání jako výrazněji klidnější neţ budoucí knihovníci. Rozdíl je statisticky významný na pětiprocentní hladině významnosti Statické – dynamické: Neknihovníci vidí knihovnické povolání jako statičtější neţ neknihovníci. Rozdíl je významný na jednopromilové hladině významnosti. Potřebné, prospěšné – zbytečné, přeţité: Budoucí knihovníci vnímají knihovnické povolání za potřebnější a prospěšnější neţ neknihovníci. Rozdíl je statisticky významný na jednoprocentní hladině významnosti. S vysokou prestiţí – s nízkou prestiţí: Neknihovníci připisují knihovnickému povolání niţší prestiţ neţ budoucí knihovníci. Rozdíl je statisticky významný na jednopromilové hladině významnosti. Nadhodnocované
–
podhodnocované:
Obě
skupiny
povaţují
knihovnické
povolání
za
podhodnocované. Uniformní, upjaté – uvolněné: Budoucí knihovníci povaţují knihovnické povolání spíše za uvolněné, knihovníci se blíţí středové hodnotě. Rozdíl však nemá statistickou významnost. Poslání – zaměstnání: Výsledky obou skupin se přibliţují střední hodnotě, i kdyţ nepatrně bliţší jsou pólu zaměstnání. Odborné (nutnost vzdělání) – jednoduché („můţe to dělat kaţdý“): Obě skupiny vnímají knihovnické povolání jako spíše odborné, budoucí knihovníci více. Rozdíl je platný na jednoprocentní hladině významnosti. Staromilské, technofobní – podporující pokrok a nové technologie: Zatímco neknihovníci vidí knihovnické povolání jako staromilské a technofobní, podle budoucích knihovníků podporuje pokrok a nové technologie. Rozdíl je významný na jednopromilové hladině významnosti. Vyţadující odborné znalosti – vyţadující „soft skills“, umění jednat s lidmi: Obě skupiny vidí knihovnické povolání jako vyváţeně náročné na odborné znalosti i umění jednat s lidmi. Vyţadující oborové znalosti – vyţadující všeobecný přehled: Neknihovníci vnímají jako nutnost pro knihovnické povolání spíše všeobecný přehled neţ odborné znalosti, budoucí knihovníci přikládají obojímu stejnou váhu. Rozdíl je významný na jednoprocentní hladině významnosti. Intelektuální – manuální: Obě skupiny povaţují knihovnické povolání za spíše intelektuální. Maximálně ochraňující knihy – maximálně poskytující a zveřejňující informace: Budoucí knihovníci i neknihovníci se velmi mírně přiklání k převaze zveřejňování informací nad ochranou knih.
54
Maximálně chránící autorská práva – maximálně naplňující právo na informace: Zatímco neknihovníci mají za to, ţe se knihovnické povolání přiklání k maximálnímu naplňování práva na informace, budoucí knihovníci jej vidí vyrovnaně s autorskými právy. Rozdíl je významný na pětiprocentní hladině významnosti. Aktivně usměrňující, vychovávající čtenáře – nevměšující se, nedirektivní: Budoucí knihovníci vidí knihovnické povolání spíš usměrňující a vychovávající, na rozdíl od neknihovníků, kteří se přiklánějí ke středu. Rozdíl je statisticky významný na pětiprocentní hladině významnosti.
jedn./rozm. pas./akt. m./ţ. zajím./nud. nár./nenár. hekt./poklid. stat./dyn. potř./zast. prestiţ nadh./podh. unif./uvol. posl./zam. odb./jedn. star./pokrok odb./soft odb./všeob. intel./man. ochr./inf. aut./inf. vych./nedir. Tabulka č. 13
sčí. poř. 1
sčít. poř. 2
9799,00 9899,00 9768,50 8696,50 7826,50 8329,00 10260,0 8275,00 7843,00 9582,50 9379,00 9560,00 8250,50 10448,0 8985,50 8210,00 8803,00 9446,00 8225,00 8252,00
5601,00 5501,00 5631,50 6703,50 7573,50 7071,00 5140,00 7125,00 7557,00 5817,50 6021,00 5840,00 7149,50 4952,00 6414,50 7190,00 6422,00 5779,00 7000,00 7148,00
U
Z
p
upr. Z
upr. p
3045,00 2945,00 3075,50 3236,50 2366,50 2869,00 2584,00 2815,00 2383,00 3261,50 3465,00 3284,00 2790,50 2396,00 3525,50 2750,00 3343,00 3294,00 2765,00 2792,00
1,96604* 2,26991* 1,87336 -1,38413 -4,02780* -2,50085* 3,36688* -2,66494* -3,97766* 1,30816 0,68979 1,23979 -2,73939* 3,93816* -0,50594 -2,86246* -0,91151 1,06190 -2,68543* -2,73483*
0,049295* 0,023214* 0,061019 0,166320 0,000056* 0,012390* 0,000760* 0,007701* 0,000070* 0,190819 0,490329 0,215053 0,006156* 0,000082* 0,612896 0,004204* 0,362026 0,288284 0,007244* 0,006242*
2,00115* 2,31386* 1,94800 -1,40869 -4,11265* -2,58320* 3,46836* -2,74584* -4,04889* 1,35669 0,70146 1,25773 -2,80874* 4,00514* -0,52345 -2,92364* -0,93657 1,10502 -2,77163* -2,79383*
0,045377* 0,020676* 0,051416 0,158928 0,000039 0,009789 0,000524 0,006036 0,000051 0,174882 0,483016 0,208489 0,004974* 0,000062* 0,600665 0,003460* 0,348979 0,269152 0,005578* 0,005209*
– porovnání budoucích knihovníků a knihovníků
Potvrdila se tedy hypotéza, ţe neknihovníci vnímají knihovnické povolání jako více jednotvárné, pasivní, nenáročné, poklidné, statické, manuální, s nízkou prestiţí, uniformní, staromilské a technofobií a méně potřebné neţ budoucí knihovníci. Stejně tak se potvrdil předpoklad, ţe všechny tři skupiny vidí knihovnictví jako spíše ţenské a podhodnocované. Hypotéza, ţe budoucí knihovníci budou knihovnictví vnímat jako rozmanitější, aktivnější, zajímavější, méně poklidné, dynamičtější, potřebnější, více jako poslání a více podporující pokrok a nové technologie se nepotvrdila, výsledky jsou přesně opačné. Obě skupiny pak vnímají povolání jako spíše intelektuální a odborné (nutnost vzdělání). Předpokládáme, ţe je to dáno rozdílem ve způsobu výběru vzorku knihovníků a vzorku budoucích knihovníků (viz kapitola diskuze).
55
3.6.8 Porovnání studentů knihovnictví, kteří se v budoucnu knihovnickému povolání nehodlají věnovat s ostatními budoucími knihovníky Při porovnání skupiny 13 studentů knihovnictví, kteří v páté nedokončené větě uvedli, ţe se knihovnickému povolání nechtějí věnovat, vyšel statisticky významný rozdíl pouze v případě jediné škály (zajímavé – nudné), a to na pětiprocentní hladině významnosti. Studenti knihovnictví, kteří se nechtějí stát knihovníky měli na této škále medián 5, zbytek vzorku budoucích knihovníků medián 4. Je nutné mít na paměti, ţe se jedná o malý vzorek, a navíc srovnávací skupina můţe obsahovat další studenty knihovnictví, kteří rovněţ tuto profesi nehodlají vykonávat, ovšem neuvedli to do dotazníku. Korelace zajímavosti povolání s přáním jej vykonávat se jeví logicky, předpokládáme, ţe při větším vzorku nebo přesnějším rozdělení by se mohly ukázat rozdíly i u některých z dalších škál.
sčít. poř. 1 sčít. poř. 2 U Z 4542,5 917,5 356,5* -2,30978* zajím./nud. Tabulka č. 14 – Porovnání dvou skupin budoucích knihovníků
p
upr. Z
upr. p
0,020901*
0,018984*
0,019659*
3.6.9 Faktorová analýza Faktorovou analýzou výsledků všech tří skupin jsme získali následující čtyři faktory: První faktor jsme nazvali jako smysluplná aktivita, neboť zahrnuje poloţky vyjadřující spojené s poţadavky na aktivitu a výkon (aktivní, hektické, dynamické, náročné) a vnitřní různorodost (rozmanité, zajímavé), ale i s přínosností (potřebné, poslání, podporující pokrok). Dala by se sem zařadit i poloţka odborné (nutnost vzdělání) jakoţto poţadavek pro podání výkonu, která ovšem více koreluje z poloţkami z druhého faktoru; a také poloţka s vysokou prestiţí, coţ vyjadřuje závislost prestiţe povolání na jeho náročnosti a potřebnosti, která ovšem jak faktorovou zátěţí, tak logickou spojitostí lépe zapadá do 3. faktoru. Druhý faktor, odbornost, zahrnuje poloţky vyjadřující odbornou náročnost povolání z oborového hlediska: odborné (nutnost vzdělání), vyţadující odborné znalosti, vyţadující oborové znalosti, intelektuální a aktivně usměrňující, vychovávající čtenáře. Třetí faktor, hodnocení, ukazuje korelaci vnímání povolání jako ţenského s jeho nízkou prestiţí a podhodnoceností. (Feminizace povolání obecně bývá dílem zapříčiněna, dílem doprovázena, jeho nízkým hodnocením.) Čtvrtý faktor, orientace na uţivatele, vyjadřuje maximální zveřejňování a zpřístupňování informací oproti ochraně knihy i autorských práv. Vysoká korelace těchto dvou poloţek není nijak překvapivá, neboť jeden z jejich pólů (maximálně zveřejňující a zpřístupňující informace a maximálně naplňující právo na informace) je vlastně totoţný, a druhý v sobě nese prvek ochrany, a tedy i určitých potenciálních omezení pro čtenáře. 56
jedn./rozm. pas./akt. m./ţ. zajím./nud. nár./nenár. hekt./poklid. stat./dyn. potř./zast. prestiţ nadh./podh. unif./uvol. posl./zam. odb./jedn. star./pokrok odb./soft obor./všeob. intel./man. ochr./inf. aut./inf. vych./nedir. výklad rozptylu výklad rozptylu %
Faktor 1 (smysluplná aktivita) -0,808935* -0,817035* 0,212454 0,785595* 0,557292* 0,583641* -0,761866* 0,554012* 0,400595* -0,168470 -0,362182 0,418730* 0,411215* -0,662903* -0,228837 -0,050225 0,048455 0,014145 0,061685 0,192037 4,724828 24,50 %
Faktor 2 (odbornost) -0,041569 0,041649 0,033668 0,161337 0,145687 0,046999 0,006056 0,341932 0,326151 -0,021168 0,214516 0,029245 0,630375* -0,014797 0,599617* 0,354401* 0,550598* -0,138999 0,097088 0,468622* 1,758951 8,69 %
Faktor 3 (hodnocení) 0,089245 -0,038282 -0,539645* 0,001881 0,384723 0,343701 0,008655 -0,170318 -0,420123* -0,657048* 0,201680 0,051625 0,073821 0,047877 0,049172 0,357042 -0,127290 -0,106321 -0,061588 -0,027924 1,417150 7,05 %
Faktor 4 (orient. na uživ.) 0,051986 -0,050527 0,031357 -0,014820 0,153158 0,148687 -0,157843 -0,253583 0,001838 0,263249 0,128006 -0,083334 -0,077921 0,243778 0,247597 0,337905 -0,124737 0,635276* 0,783342* 0,105731 1,518798 6,85 %
Tabulka č. 15 – faktorová analýza (faktorové zátěţe vyšší neţ 0,4 jsou označeny hvězdičkou, přiřazení poloţek k faktorům je označeno šedým pozadím) Faktorovou analýzou výsledků vzorku budoucích knihovníků jsme získali odlišné čtyři faktory: První faktor je do značné míry podobný faktoru smysluplné aktivity z faktorové analýzy výsledků všech skupin, s poloţkami rozmanité, aktivní, zajímavé, dynamické, potřebné, poslání, podporující pokrok a nové technologie, navíc spojuje vyšší prestiţ a muţnost (resp. menší míru ţenskosti). Druhý faktor spojuje odbornost (vyţadující odborné znalosti, vyţadující oborové znalosti) s maximální ochranou knih a autorských práv, a tedy na druhé straně umění jednat s lidmi s maximálním poskytováním informací. Tyto dva póly by mohly odráţet vnitřní diferenciaci mentální reprezentace na dílčí „odbornější“ (resp. vyţadující spíše oborové znalosti, neţ měkké dovednosti a všeobecný přehled), knihovnické profese pracujícími „více s knihami“ (akvizice, katalogizace…) na jedné straně a knihovnickými sluţbami, které pracují „více s lidmi“, (výpůjční, referenční sluţby…) na straně druhé. Zároveň sem spadá kategorie nadhodnocenost – podhodnocenost, přičemţ budoucí knihovníci povaţují – podle této interpretace – za podhodnocovanější právě knihovníky pracující ve sluţbách. Třetí faktor spojuje intelektuální, odborné, vychovávající s uniformitou, coţ by mohlo být ztotoţňováním uvolněnosti s vykonáváním intelektuálně nenáročné jednoduché manuální práce. Škála uniformita – uvolněnost by v tom případě v chápání budoucích knihovníků měla jiné konotace neţ u celé populace, kde uniformita sice nepříliš silně, ale přece jen nejvíc přísluší k prvnímu faktoru. Čtvrtý faktor vyjadřuje korelaci nadhodnocovanosti s náročným a hektickým povoláním. 57
jedn./rozm. pas./akt. m./ţ. zajím./nud. nár./nenár. hekt./poklid. stat./dyn. potř./zast. prestiţ nadh./podh. unif./uvol. posl./zam. odb./jedn. star./pokrok odb./soft obor./všeob. intel./man. ochr./inf. aut./inf. vych./nedir. Výklad rozptylu
Faktor 1
Faktor 2
Faktor 3
Faktor 4
-0,767813* -0,748403* 0,426620* 0,790155* 0,278795 0,296322 -0,649378* 0,677441* 0,655187* 0,073476 -0,379098 0,359286 0,338816 -0,575051* -0,132534 -0,215165 0,295597 0,090122 0,043780 0,286308 4,398344
0,039379 0,042792 -0,078354 0,071753 -0,006139 0,072789 -0,094345 -0,202699 0,118428 0,405160* -0,054075 0,143525 0,010059 0,354849 0,611466* 0,548025* 0,057362 0,589212* 0,809668* 0,088918 2,085869
0,071544 0,049931 -0,175184 0,065339 -0,001940 0,302144 -0,055633 0,347259 0,263078 -0,112401 0,599131* -0,316054 0,683476* -0,148425 0,349106 -0,059891 0,382468 -0,031980 -0,038989 0,551060* 1,865363
0,189501 0,246869 0,317000 -0,251613 -0,765463* -0,413478* -0,051804 0,109192 0,187937 0,531362* 0,178194 -0,103316 -0,121762 -0,143004 0,003147 -0,400455* 0,046523 0,124003 0,055921 -0,317291 1,709243
Tabulka č. 16 – faktorová analýza (budoucí knihovníci) Faktorovou analýzou výsledků vzorku knihovníků jsme získali následující čtyři faktory: První faktor je spojuje dynamičnost ‚rozmanité, aktivní, zajímavé, dynamické) se smysluplností (potřebné, podporující pokrok) Druhý faktor sytí korelace nízké prestiţe, podhodnocovanosti s ochraňováním knih a autorských práv, coţ by bylo moţné vysvětlit spojením oceňovanosti s orientací na uţivatele (a tedy maximálním naplňováním práva na informace, coţ je opační pól ochrany knih a autorských práv) Třetí faktor poklid a nenáročnost spojuje s uvolněností, coţ má blízko k interpretaci uvolněnosti z třetího faktoru u předchozí skupiny. Knihovníci tedy nejspíš vidí uniformitu vs. uvolněnost podobně jako budoucí knihovníci. Čtvrtý faktor spojující ţenské se spíše zaměstnáním neţ posláním, jednoduchým, manuálním, soft skills a všeobecným přehledem (tedy opačným pólem odborného oborového). Sami knihovníci tedy spojují ţenskost profese s intelektuálně a odborně nenáročnou prací.
jedn./rozm. pas./akt. m./ţ. zajím./nud. nár./nenár. hekt./poklid.
Faktor 1
Faktor 2
Faktor 3
Faktor 4
-0,752611* -0,814885 0,260651 0,768051* 0,357235 0,184260
0,050379 0,123809 -0,139125 0,178511 0,050469 -0,238331
-0,118870 -0,215246 0,078023 0,105390 0,748988* 0,715732*
-0,142331 -0,091404 0,487565* -0,075701 0,098542 0,114325
58
stat./dyn. potř./zast. prestiţ nadh./podh. unif./uvol. posl./zam. odb./jedn. star./pokrok odb./soft odb./všeob. intel./man. ochr./inf. aut./inf. vych./nedir. Výklad rozptylu
-0,606827* 0,628358* 0,140734 0,370710 -0,441111* 0,240160 0,248261 -0,509724* -0,238625 -0,215011 0,101662 0,189405 0,006210 0,212361 3,738401
-0,026472 0,076967 -0,632266* -0,532769* 0,124932 -0,016793 0,121084 -0,003802 -0,011920 0,227428 -0,111594 0,761003* 0,724330* 0,303743 2,109590
-0,373112 -0,249952 0,243217 0,029799 0,605269* 0,033368 0,327200 0,292223 0,173251 0,199010 0,011490 0,015535 0,049352 0,178387 2,076813
-0,145329 0,185517 -0,122143 -0,042334 -0,085672 0,698740* 0,478792* -0,360238 0,454755* 0,473223* 0,688697* -0,009272 -0,161592 0,103042 2,163545
Tabulka č. 17 – faktorová analýza (knihovníci) Faktorovou analýzou výsledků vzorku neknihovníků První faktor zahrnující poloţky potřebné, odborné (nutnost vzdělání), vyţadující odborné znalosti, vyţadující oborové znalosti ukazuje, ţe neknihovníci spojují potřebnost zaměstnání s jeho odbornou náročností. Druhý faktor spojuje pestrost a aktivnost povolání (rozmanité, aktivní, zajímavé, náročné, hektické, dynamické, podporující pokrok) s vysokou prestiţí. Třetí faktor spojuje ţenské, manuální, maximálně zveřejňující informace, maximálně naplňující právo na informace, coţ by mohlo být dáno přisouzení odborné práce spíše muţům, zatímco intelektuálně nenáročných činností práce s lidmi spíše ţenám. Čtvrtý faktor je sycen nadhodnoceností, posláním a uniformitou. Neknihovníci nejspíš výše hodnotí povolání, která jsou posláním, je moţné, ţe uniformitu chápou v pozitivním smyslu jako řád.
jedn./rozm. pas./akt. m./ţ. zajím./nud. nár./nenár. hekt./poklid. stat./dyn. potř./zast. prestiţ nadh./podh. unif./uvol. posl./zam. odb./jedn. star./pokrok
Faktor 1
Faktor 2
Faktor 3
Faktor 4
-0,156651 -0,015123 0,048991* 0,432509* 0,213264 0,117647 0,109656 0,601521* 0,198208 -0,298260 0,107408 0,141106 0,687012* -0,025143
-0,557064* -0,661472* 0,294355 0,521753* 0,676496* 0,650051* -0,717928* 0,225862 0,416876* -0,007861 -0,022594 0,039209 0,284556 -0,534342*
-0,286340 -0,017910 0,495351* 0,059416 0,023666 -0,198344 -0,220744 -0,086446 0,298754 0,285624 0,050283 0,089541 0,236253 0,232311
0,469623* 0,114746 0,193059 -0,419472* 0,097664 0,233710 0,120096 -0,154593 -0,197271 0,423726* 0,670611* -0,655118* -0,177302 0,248571
59
odb./soft odb./všeob. intel./man. ochr./inf. aut./inf. vych./nedir. Výklad rozptylu
0,555942* 0,439344* 0,353087 -0,287270 -0,137496 0,076816 2,013812
-0,201922 -0,211256 -0,413175* 0,307864 0,169304 -0,030845 3,476284
Tabulka č. 18 – faktorová analýza (neknihovníci)
60
-0,160936 -0,015068 0,466349* -0,016100 0,590491* 0,711407* 1,817127
0,357577 0,264164 0,067225 -0,001296 0,246875 -0,296706 2,091150
3
Shrnutí výsledků a diskuze
Slovní asociace lze rozdělit na následujících deset okruhů: knihovna a její nejbliţší souvislosti; vlastnosti a činnosti knihovníka (okruhy komunikace s lidmi; inteligence a vzdělání); atmosféra; knihovnictví jako škola a práce; literatura, kultura a tradice; stereotyp knihovníka a podceňování profese; informace; počítače; poslání; odkazy na zobrazení profese v umění. První tři nedokončené věty zaměřené na to, jaký by knihovník měl či neměl být, se týkaly následujících šesti okruhů: poţadavky na inteligenci, vzdělání a dovednosti; poţadavky na komunikační schopnosti; vztah k oboru; trpělivost a svědomitost; odolnost; etický kodex, pravidla chování v knihovně. Čtvrtá věta zjišťující hlavní poslání knihovnického povolání přinesla šest způsobů ukončení: práce s informacemi; sluţba čtenářům; péče o knihy a knihovnu; uchování informací do budoucna; výchova, vzdělávání a osvěta; dokončení věty prozrazující negativní pohled na knihovnické povolání jako takové. Pátá věta, která obsahovala předpověď do budoucna, přinesla jednak skupinu pesimistických odpovědí předpovídajících zánik a úpadek povolání, jednak optimistické odpovědi předpokládající jeho zachování a rozvoj. Podle výsledků sémantického diferenciálu budoucí knihovníci knihovnické povolání vidí jako spíše ţenské, poklidné, potřebné a prospěšné, podhodnocované, spíše jako zaměstnání neţ jako poslání, odborné (s nutností vzdělání), podporující pokrok a nové technologie, intelektuální a aktivně vychovávající čtenáře. Knihovníci knihovnické povolání vnímají jako spíše rozmanité, aktivní, ţenské, zajímavé, s nízkou prestiţí, podhodnocované, uvolněné, podporující pokrok a nové technologie, intelektuální, spíše poskytující a zveřejňující informace neţ ochraňující knihy a velmi prospěšné. Z pohledu neknihovníků je pak knihovnická profese spíše jednotvárná, pasivní, ţenská, nudná, nenáročná, poklidná, potřebná a prospěšná, mající nízkou prestiţ, podhodnocovaná, odborná (vyţaduje vzdělání), mírně staromilská a technofobní, vyţadující spíše všeobecný přehled neţ oborové znalosti, intelektuální a zaměřená více na poskytování informací neţ na ochranu autorských práv. Knihovníci ve srovnání s budoucími knihovníky vnímají knihovnické povolání jako rozmanitější, aktivnější, zajímavější, méně poklidné, dynamičtější, potřebnější a prospěšnější, prestiţnější, podhodnocovanější, uvolněnější, spíše jako poslání, více podporující pokrok a nové technologie a méně usměrňující čtenáře.
61
Neknihovníci ve srovnání s budoucími knihovníky vidí knihovnické povolání jednotvárnější, pasivnější, nudnější, méně náročné, výrazně poklidnější, statičtější, méně potřebné, s niţší prestiţí, uniformnější, jednodušší, direktivnější, staromilské a technofobní, vyţadující spíše všeobecný přehled neţ oborové znalosti a spíše zveřejňující informace neţ ochraňující knihy a autorská práva. Porovnání studentů knihovnictví, kteří se tomuto povolání v budoucnu nehodlají věnovat, se zbytkem vzorku budoucích knihovníků přinesl nejvýznamnější rozdíl na škále zajímavost – nudnost, a to v tom smyslu, ţe studenti, kteří se chtějí knihovnictví vyhnout, jej za nudnější. Faktorová analýza výsledků všech tří zkoumaných skupin přinesla následující čtyři faktory: smysluplná aktivita, odbornost, hodnocení a orientace na uţivatele. V literatuře se nám nepodařilo najít výzkum natolik podobný tomu našemu, abychom mohli navzájem srovnávat jejich výsledky. Vzhledem k tomu, ţe se náš výzkum týkal tří různých populací, řešili jsme otázku, jakým způsobem získat jejich vzorky. Jako vzorek budoucích knihovníků jsme zvolili studenty oboru Knihovnictví a informační sluţby na Střední odborné škole knihovnické, neboť přestoţe někteří z nich jej nakonec vykonávat nebudou (coţ je patrné i z odpovědí na pátou nedokončenou větu), na toto povolání se připravují. Při získávání vzorku knihovníků jsme kladli důraz na zastoupení různých typů knihoven a různých dílčích knihovnických podprofesí, coţ je částečně důvodem, proč se rozloţením věku a vzdělání odlišuje od vzorku ze zmiňovaného výzkumu Zlaty Houškové [Houšková, Z., 2000], která se zaměřila na veřejné knihovny. Druhým důvodem je to, ţe obecně jsou ochotnějšími respondenty dotazníkových průzkumů mladší lidé s vyšším vzděláním, popř. dosud studující, kteří mají vyšší míru solidarity se studenty. Mnohem významnější zkreslení výsledků je však způsobeno neochotou účastnit se výzkumu právě u knihovníků špatně naladěných z důvodu negativních postojů k povolání, které vykonávají, či se syndromem vyhoření, neboť u budoucích knihovníků nejsou respondenti se špatným vztahem k povolání ze vzorku vyjmuti (distribuce dotazníků u nich probíhala v rámci školních hodin vţdy u všech studentů jedné třídy zároveň, návratnost byla téměř stoprocentní). Tento rozdíl ve způsobu získávání vzorku zapříčinil, ţe skupinou s hodnotami nejbliţšími středu nejsou knihovníci, ale budoucí knihovníci. Co se týče neknihovnické veřejnosti, mohli jsme volit vzorek vybraný náhodným výběrem a zjistit jeho mentální reprezentaci knihovnického povolání, ovšem v tom případě bychom museli rezignovat na porovnání jednotlivých skupin, neboť by nebyl vyrovnán se vzorkem budoucích knihovníků ani knihovníků, a do výsledků by tedy kromě nezávislé proměnné – míry zkušeností s knihovnickým
62
povoláním – vstupovaly intervenující proměnné jako pohlaví nebo věk. Rozhodli jsme se proto zvolit studenty gymnázia jakoţto vzorek přirozeně vyrovnaný se studenty knihovnictví z hlediska věku, který navíc na rozdíl od středních odborných škol není homogenní z hlediska příslušnosti k (budoucí) profesi, a na rozdíl od učebních oborů lze předpokládat, ţe jeho příslušníci nebudou mít problémy s vyplňováním sémantického diferenciálu, který vyţaduje značnou míru abstrakce. Vzorky budoucích knihovníků a neknihovníků mohou být do určité míry zaměněny, neboť nelze vyloučit nejen to, ţe část studentů knihovnictví nakonec nastoupí do jiného zaměstnání, ale ani to, ţe někteří studenti gymnázia v budoucnu budou pracovat v knihovně. Tyto případy by bylo moţné odhalit, pokud bychom prováděli longitudinální výzkum. Co se týče dalších výzkumných moţností, kromě zmiňované longitudinální metodologie by bylo zajímavé získat větší vzorek a navzájem porovnat například výsledky knihovníků pracujících na různých pozicích, v různých typech knihoven, případně vzorky podle věku, pohlaví a vzdělání. Dále by bylo moţné pouţít jako vzorek budoucích knihovníků studenty vyšší odborné školy nebo studenty informačních studií a knihovnictví na vysokých školách; případně doplnit další populaci bývalých knihovníků, která by zahrnovala jednak knihovníky v důchodu, jednak ty, kteří od práce v knihovně odešli do jiných zaměstnání. Kvalitativní data získaná pomocí volných asociací a nedokončených vět by dále mohla být vyhodnocena kvantitativně (relativní četnosti výskytu jednotlivých slov a jejich vzájemné korelace). Z dalších potenciálně pouţitelných výzkumných metod bylo by moţné zvolit, co se týče kvalitativní metodologie, např. rozhovor, písemné vyjádření v podobě volného slohového útvaru apod., v případě kvantitativního přístupu pak například porovnávání s jinými povoláními na základě různých hledisek, a to seřazením podle pořadí, přidělováním bodů anebo párovým srovnáváním.
63
5
Závěr
V diplomové práci Mentální reprezentace knihovnického povolání u budoucích knihovníků, knihovníků a neknihovníků jsme se zabývali obrazem knihovnictví v mysli těchto tří skupin a jeho vzájemným porovnáním. V teoretické části jsme definovali mentální reprezentaci, popsali jednotlivé činitele, které se na jejím formování mohou podílet, i objektivní podobu knihovnického povolání, dále jsme podali přehled výzkumných moţností a provedených výzkumů týkajících se objektivních či subjektivních charakteristik profesí. Ve výzkumné části uvádíme popis, výsledky a interpretace vlastního výzkumu: kvalitativní vyhodnocení slovních asociací (popis deseti tematických okruhů slovních asociací ke knihovnickému povolání) a doplnění nedokončených vět, a kvantitativní vyhodnocení sémantického diferenciálu na úrovni poloţek a faktorů. Zjistili jsme, ţe budoucí knihovníci knihovnické povolání vnímají jako spíše ţenské, poklidné, potřebné a prospěšné, podhodnocované, spíše zaměstnání neţ poslání, odborné, podporující pokrok a nové technologie, intelektuální a aktivně vychovávající čtenáře; knihovníci jej vidí jako spíše rozmanité, aktivní, ţenské, zajímavé, s nízkou prestiţí, podhodnocované, uvolněné, podporující nové technologie, intelektuální, spíše zveřejňující informace neţ ochraňující knihy a velmi prospěšné; podle názoru neknihovníků je pak spíše jednotvárné, pasivní, ţenské, nudné, nenáročné, poklidné, potřebné a prospěšné, s nízkou prestiţí, podhodnocované, odborné (vyţadující vzdělání), mírně staromilské a technofobní, vyţadující spíše všeobecný přehled neţ oborové znalosti, intelektuální a zaměřené více na poskytování informací neţ na ochranu autorských práv. Knihovníci oproti budoucím knihovníkům vnímají knihovnické povolání jako rozmanitější, aktivnější, zajímavější, méně poklidné, dynamičtější, potřebnější a prospěšnější, prestiţnější, podhodnocovanější, uvolněnější, více jako poslání , více podporující pokrok a nové technologie a méně direktivní. Neknihovníci oproti budoucím knihovníkům vidí knihovnické povolání jednotvárnější, pasivnější, nudnější, méně náročné, výrazně poklidnější, statičtější, méně potřebné, s niţší prestiţí, méně uniformnější, jednodušší, direktivnější, staromilské a technofobní, vyţadující spíše všeobecný přehled neţ oborové znalosti a spíše naplňující právo na informace neţ ochraňující knihy a autorská práva. Faktorová analýza přinesla následující čtyři faktory: smysluplná aktivita, odbornost, hodnocení a orientace na uţivatele.
64
6
Bibliografie
1
ATKINSON, Rita L. Psychologie. 2. vyd. Praha : Portál, 2003. 751 s. ISBN 8071786403.
2
BLAŢKOVÁ, Boţena. Knihovnictví – práce, povolání, poslání. Knihovnicko-informační zpravodaj U nás [on-line]. Č. 4, roč. 13 (2003) [cit. 2010-05-07]. Dostupné z: http://unas.svkhk.cz/archiv/cislo.asp?cislo_id=9.
3
BROŢEK, Aleš. Knihovnické povolání má u českých básníků malou prestiţ, upozorňuje odborník. Ikaros [on-line]. Roč. 10, č. 13 (2006) [cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/3754. ISSN 12125075.
4
CEJPEK, Jiří. Prestiţ knihovnického povolání. Čtenář. Roč. 59, č. 12 (2004). S. 382 – 384. ISSN 00112321.
5
ČERVENKA, Jan. Prestiţ povolání z hlediska veřejného mínění [on-line]. [Cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100026s_Cervenka-prestiz.pdf
6
ČERNÁ, Olga. Úvahy venkovské knihovnice [on-line]. 2010 [cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://cerna.blog.respekt.cz/c/113254/Uvahy-venkovske-knihovnice.html.
7
DAVIDOVÁ, Marie. Otázky prestiţe knihovnického povolání. Ikaros [on-line]. Č. 8, roč. 9, (2005) [cit. 2010-05-01]. Dostupný z: http://www.ikaros.cz/nove/1995. ISSN 1212-5075.
8
DLOUHÁ, Drahomíra. Psychologie práce. 3. vyd. Brno : MZLU, 2008. 60 s. ISBN 978-80-7375-191-3.
9
EYSENCK, Michael W., Keane, Mark T. Kognitivní psychologie. 1. vyd. Praha : Academia, 2008. 748 s. ISBN 9788020015594.
10 FOBEROVÁ, Libuše. Specifika managementu knihoven. Knihovnický zpravodaj Vysočina [on-line]. Č. 3, roč. 8 (2008). [cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://kzv.kkvysociny.cz/archiv.aspx?id=1089&idr=8&idci=22. 11 FRANKOVÁ, Emílie. Manaţerská psychologie. 1. vyd. Brno : PC-DIR, 1996. ISBN 80-214-0752-2. 12 GEIST, Bohumil. Psychologický slovník. 2. vyd. Praha : Vodnář, 2000. ISBN 8086226077. 425 s. 13 GREGOR, Miroslav. Sociologie práce. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 115 s. 14 GOTTFREDSON, Gary D., HOLLAND, J. A Brief Description of the Holland Personality Typology [online]. 2010 [2010-05-06]. Dostupné z: http://www.roguecc.edu/Counseling/HollandCodes/personality.asp. 15 HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 774 s. ISBN 807178-303-X. 16 HAVLOVÁ, Jitka. Profesní dráha ve 20. století : Úvod do sociologie povolání. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 148 s. ISBN 80-7184-220-60. 17 HLADKÝ, Aleš, ŢIDKOVÁ, Zdeňka. Metody hodnocení psychosociální pracovní zátěţe : Metodická příručka. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 78 s. ISBN 80-7184-890-5. 18 HOUŠKOVÁ, Zlata. Průzkum věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách České republiky : 1. část. Čtenář. Č. 5, roč. 52 (2000) [cit. 2010-05-07]. S. 128 – 130. ISSN 0011-2321. [1] 19 HOUŠKOVÁ, Zlata. Průzkum věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách České republiky : 2. část. Čtenář. Č. 6, roč. 52 (2000) [cit. 2010-05-07]. S. 160 – 164. ISSN 0011-2321. [2]
65
20 HOUŠKOVÁ, Zlata. . Průzkum věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách České republiky : 3. část. Čtenář. Č. 9, roč. 52 (2000) [cit. 2010-05-07]. S. 192 – 197. ISSN 0011-2321. [3] 21 HOUŠKOVÁ, Zlata. . Průzkum věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách České republiky : 4. část. Čtenář. Č. 10, roč. 52 (2000) [cit. 2010-05-07]. S. 240 – 242. ISSN 0011-2321. [4] 22 HOUŠKOVÁ, Zlata. . Průzkum věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách České republiky : 5. část. Čtenář. Č. 7 – 8, roč. 52 (2000) [cit. 2010-05-07]. S. 272 – 276. ISSN 0011-2321. [5] 23 HOUŠKOVÁ, Zlata. Výsledky analýzy mzdové, věkové a vzdělanostní struktury pracovníků knihoven v ČR 2003 – 2004 [on-line]. Pardubice, listopad 2005. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/docs/Pardubice/HouskovaVzdelav.ppt. 24 JÍLEK, Jan, RICHTER, Vít, HLOUŠKOVÁ, Zlata. Analýza věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven v ČR. Knihovny současnosti 2000. Brno : Sdruţení knihoven, 2000. ISBN 80-8624909-3. S. 225 – 327. 25 Katulka. Budoucí role knihovníka. Inflow [on-line]. 2008-05-20 [cit. 2010-05-06] Dostupné z: http://www.inflow.cz/budouci-role-knihovnika. 26 KELLER, Jan. Systém vybraných odvětvových sociologií. 1. vyd. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1986. 110 s. 27 Klasifikace zaměstnání [on-line]. Český statistický úřad, 2007-11-15 [Cit. 2010-04-28]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/klasifikace_zamestnani_(kzam_r). 28 KOUBEK, Josef. Řízení lidských zdrojů : Základy moderní personalistiky. 3. vyd. Praha : Management Press, 2002. 367 s. ISBN 80-7261-033-3. 29 LUKÁŠOVÁ, Růţena, NOVÝ, Ivan. Organizační kultura : Od sdílených hodnot a cílů k vyšší výkonnosti podniku. 1. vyd. Praha : Grada, 2004. 174 s. ISBN 80-247-0648-2. 30 MACHONIN, Pavel. Československá společnost : Sociologická analýza sociální stratifikace. 1. vyd. Bratislava : Epocha, 1969. 619 s. 31 MATEJKO, Aleksander. Nástin sociologie práce. 1. vyd. Praha : Práce, 1967. 213 s. 32 MATOUŠEK, Oldřich, RŮŢIČKA, Jiří. Profesiografická schémata. Praha : Institut pro výchovu vedoucích pracovníků chemického průmyslu, 1967. 96 s. 33 MATOUŠEK, Oldřich, RŮŢIČKA, Jiří, HLADKÝ, Aleš. Člověk a práce : Psychologické aspekty pracovní činnosti. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1972. 298 s. 34 MELEKOVÁ, Mária. Osobnosť kniţnično-informačného pracovníka v znalostnej spoločnosti. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 5 [cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/3343. ISSN 1212-5075 35 NAKONEČNÝ, Milan. Motivace pracovního jednání : A její řízení. 1. vyd. Praha : Management Press, 1992. 258 s. ISBN 80-85603-01-02. 36 NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. 2. vyd. Praha : Academia, 2009. 498 s. ISBN 9788020016799. 37 NOHAVICA, Jaromír. Knihovník [text písně]. 1981. Dostupné i z: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/knihovnik/knihovnik.htm. 38 NOVÁK, Zdeněk. Volné slovní párové asociace v češtině. 1. vyd. Praha : Academia, 1988. 175 s. 39 OBRDLÍK, Antonín. Povolání a veřejné blaho : Prestiţ povolání a veřejné blaho ve světle sociálních postojů. 1. vyd. Praha : Orbis, 1937. 262 s.
66
40 PALÁN, Zdeněk. Analýza pracovních míst [on-line]. Topregion, 2004 [cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://topregion.cz/index.jsp?articleId=1884. 41 PETERKOVÁ, Michaela. Syndrom vyhoření [on-line]. 2008-2009 [cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/. 42 PFEIFER, Luděk, UMLAUFOVÁ, Miroslava. Firemní kultura : Síla sdílených cílů, hodnot a priorit. 1. vyd. Praha : Grada, 1993. 130 s. ISBN 80-7169-018-X. 43 PICHŇA, Ján A. Sociologické problémy povolania. 1. vyd. Bratislava : Práca, 1980. 137 s. 44 RYMEŠ, Milan. Osobnost a práce. Základy psychologie práce a organizace. Praha : Karolinum, 1996. S. 82 – 122. 45 SEDLÁKOVÁ, Miluše. Příspěvek k pojmu mentální reprezentace v soudobé psychologické teorii. Československá psychologie. Roč. 36 (1992), č. 4, s. 289-308. 46 SHERMAN, William. Je profese knihovníka úplně zastaralá? : 11. Čtenář. Č. 12, Roč. 60 (2008) [Cit. 201005-07]. S. 403. ISSN 0011-2321 47 Slovník české literatury po r. 1945 [on-line]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006 – 2010 [Cit. 201005-06]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/. 48 Slovník českých knihovníků [on-line]. Sdruk [Cit. 2010-05-06]. Dostupné z: http://sck.sdruk.cz/. 49 STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 636 s. ISBN 80-7178-376-5. 50 SVOBODA, Mojmír. Psychologická diagnostika dospělých. 3. vyd. Praha : Portál, 2005. 342 s. ISBN 807367-050-X. 51 SVOBODA, Mojmír. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. 2. vyd. Praha : Portál, 2009. 791 s. ISBN 97880-7367-566-0. 52 ŠTIKAR, Jiří. Práce a její podmínky. Základy psychologie práce a organizace. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. S. 44 – 81. 53 ŠVAŘÍČEK, Roman. Učitel : Profese, vědomosti, dovednosti a přesvědčení učitele [on-line]. [Cit. 2010-0506]. Dostupné z: http://elf.phil.muni.cz/elf/mod/resource/view.php?id=121308. 54 TUČEK, Milan, MACHONIN, Pavel. Prestiţ povolání v České republice v roce 1992. Sociologický časopis. Č. 3, roč. 29 (1993) [2010-05-07]. S. 367 – 382. ISSN 0038-0288. 55 UHLÍŘ Zdeněk. Zdroje a prameny : Historické knihovnictví v informačním věku. Ikaros [on-line]. Č. 1, roč. 5 (2001) [cit. 2010-05-01]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1049. ISSN 1212-5075.
67
Přílohy 1
Dotazník
Pohlaví ………………….. Věk ……………………….. Třída ……………………..
1) Volné asociace Napište pojmy (slova nebo sousloví), která se vám vybaví ve spojitosti s pojmem knihovnictví (knihovnické povolání) ………………………………………………… ………………………………………………… ………………………………………………… ………………………………………………… ………………………………………………… ………………………………………………… ………………………………………………… ………………………………………………… ………………………………………………… …………………………………………………
2) Nedokončené věty Doplňte nedokončené věty (jedním nebo více slovy) tak, jak si myslíte, že by mohly pokračovat Knihovník by měl být …………………………………….. Knihovník musí…………………………………………… Knihovník v žádném případě nesmí…………………….. Hlavní poslání knihovnického povolání spočívá v ……………………………………….. Knihovnické povolání v budoucnu…………………………………………………………
Obraťte, prosím.
3) Sémantický diferenciál Na škále 1 – 7 křížkem označte, ke kterému pólu má – podle vašeho názoru – knihovnické povolání blíž:
Odborné (nutnost vzdělání)
Staromilské, technofobní
Vyžadující odborné znalosti
Jednotvárné Pasivní Mužné Zajímavé Náročné Hektické Statické Potřebné, prospěšné S vysokou prestiží Nadhodnocované Uniformní, upjaté Poslání
Vyžadující oborové znalosti Intelektuální Maximálně ochraňující knihy Maximálně chránící autorská práva Aktivně usměrňující, vychovávající čtenáře
Rozmanité Aktivní Ženské Nudné Nenáročné Poklidné Dynamické Zbytečné, přežité S nízkou prestiží Podhodnocované Uvolněné Zaměstnání Jednoduché („může to dělat každý“) Podporující pokrok a nové technologie „Soft skills“, umění jednat s lidmi Vyžadující všeobecný přehled Manuální Maximálně poskytující a zveřejňující informace Maximálně naplňující právo na informace Nevměšující se, nedirektivní
