K zápisu s mluvícím kocourkem Mikešem Kocour Mikeš zavolá, utíkejte honem k nám, do pohádkové školičky, zapsat všechny dětičky, naučit se číst a psát, malovat a počítat. Ve středu 7. února vítal kocourek Mikeš a jeho kamarádi první předškoláky ve škole. Tento den probíhal zápis dětí do prvních ročníků Základní školy ve Velkých Opatovicích. K zápisu přišlo 49 prvňáčků. Kocourek Mikeš a jeho kamarádi Pašík, kozel Bobeš a spousta dalších zvířecích kamarádů zvali děti do cirkusu. Z kouzelného klobouku děti vytahovaly obrázky zvířátek a vyprávěly o nich, kouzlily s dominovými kartami, hrály si s barvičkami, poznávaly stejné tvary písmenek a zkoušely přečíst obrázkovou pohádku. Zazpívaly si s cirkusovou kapelou a hrály na hudební nástroje. Nakonec si pořádně zacvičily na gymnastických míčích, zahrály si pohybovou hru a trefovaly se míčkem. Za správné splnění úkolů dostávaly obrázky zvířátek. Za své snažení byly děti odměněni balíčkem s kocourkem Mikešem, obrázkovou abecedou, zápisníčkem od Mikeše. V zápisníčku na ně čekaly zábavné úlohy a pro rodiče všechny důležité informace. Na památku dostaly pamětní list a papírový dáreček. Rodiče vyplnili zápisní lístky. Na informační tabuli se dozvěděli důležité informace o provozu školy, školních pomůckách, školní jídelně, družině. Prohlédli si výstavu učebnic pro 1. ročník. Svůj názor a připomínky k zápisu mohli vyjádřit v anketě. Kladné ohlasy byly pro nás tou nejlepší odměnou. Jak ze samotného názvu vyplývá, jde o jinou formu zápisu. Motivováni pohádkou pohádkovým prostředím, procházejí děti školou a plní různé úkoly. Jejich plněním získávají učitelé důležité informace o způsobilosti dětí. Cílem této netradiční formy je, aby se v co nejvyšší možné míře omezil pocit strachu a nejistoty z nového prostředí, aby se dítě do školy těšilo a neprožívalo zbytečně stresové situace. Mgr. Jarmila Havlíčková
Stezka Hanýsek uprostřed zimy Podle příslibu z minulého Zpravodaje se vydáváme po trase naučné stezky Hanýsek za dalšími zastaveními, tedy k panelům č. 3 a 4 přímo do oblasti našeho známého opatovického Hradiska. K této cestě jsem si docela náhodně vybral předposlední lednový víkend, těsně po řádění silných vichřic a naopak pár dní před náhlým sněhovým přívalem, který by putování mezi panely jistě dost znesnadňoval. Že je letošní zima nezvykle mírná a vrtkavá, se potvrdilo v době vzniku tohoto článku v prvních dnech února, kdy sníh zase téměř úplně zmizel a příroda se opět vrátila k počasí, normální zimu vůbec nepřipomínajícímu. Po větrných a deštivých dnech zbylo dost bláta a vlhkosti, lesní cesty byly plné kaluží, ale jinak se po trase stezky docela pohybovat dalo. Panel č. 3 – Opatovické Hradisko Cesta od panelu č. 2 vede po červené turist. značce místy i dost příkrým lesním výstupem, poslední úsek i dost hustým porostem přímo ke známému skalnímu městečku na Hradisku. Proslulé reliéfy sochaře K. Otáhala jsou stále na svém místě, jak reliéf básníka P. Bezruče (na podzim letošního roku připadne 140. výročí jeho narození) včetně symbolického ještěra, tak i protější reliéf skladatele J. B. Foerstra. Za zmínku stojí ještě nové tabulkové turist. značení z r. 2006, jen spadané a natahané větve kolem ohniště by mohly zřejmě zmizet. Výstup od reliéfů kolem strašidelných kořenů v protější stráni je dost krkolomný, chtělo by to možná i nějaké zábradlí, při zhoršeném počasí je nutno si počínat dost opatrně. Na další cestě k panelu č. 3 ležela přímo přes cestu borovice zlomená ve výši asi 3 m a opodál ještě vyvrácený větší smrk jako pozůstatky předchozích vichřic, které ale jinak větší škody naštěstí u nás nenadělaly. Vlastní panel č. 3 stojí uprostřed Hradiska (513 m), kdysi opevněného sídliště lidu tzv. věteřovské kultury (Věteřov je obec na Hodonínsku), poté se zřejmě v naší oblasti vyskytovali i Keltové. Zbytky valů připomínají dnes skoro kráter nějaké menší sopky, turistické značení je na stojící části dříve zlomeného smrku, což by chtělo též nějakou trvalejší úpravu. Na panelu jsou kromě historických údajů uvedeny informace o poloze a rozloze Velkoopatovicka, doplněné mapkou geomorfologické charakteristiky širokého okolí. Tuto mapku jistě poznají bývalí žáci velkoopatovické školy, kteří si v 8. třídě zakreslovali a někdy i dost složitě poznávali názvy geomorf. provincií, subprovincií, celků atd. Další údaje na panelu jsou věnovány dvěma legendám z Opatovicka, které poutavě zachytila borotínská učitelka paní Soňa Paroulková. Nejvíc z těchto textů upoutá asi slogan „Babisko zradilo Hradisko“ – opět o neblahé úloze záhadné starší ženy, která prý prozradila při obléhání Hradiska zdroje pitné vody obránců, což vedlo až k celkovému dobytí a pádu celé pevnosti.
Pro zajímavost, stejnou průpovídku jsem slyšel mnohokrát v souvislosti s bývalým velkým keltským sídlištěm u obce Malé Hradisko nedaleko Protivanova a tam byla popisovaná pověst také zcela obdobná. Co se týká samotného Hradiska, je z něho dobrý výhled zejména na severní část Malé Hané i na Podhoří, čemuž ale dost brání řídké porosty vysokých stromů na nejbližších svazích. Další trasa stezky vede kolem skalek na jihozápadní straně vcelku pohodlnou cestou, která byla nyní místy vysypána stavebním odpadem (včetně rozbitých i celých obkládaček) asi kvůli lepší sjízdnosti. U známého rozcestí před vodojemem byly cesty hodně rozblácené a rozježděné těžkou lesní mechanizací, neboť přímo u vodojemu leželo několik menších skládek právě vytěženého a dosud neodvezeného dřeva. Po krátkém výstupu po cestě lemované pískovcovými propadlinami přicházíme konečně k panelu č. 4 uprostřed nižšího borovicového porostu. Panel č. 4 – Rýbrcoulovo srdce U tohoto známého, stále poněkud skrytého zvláštního skalního útvaru z tvrdého ohlazeného pískovce jsem byl mnohokrát, nyní je ale cesta k němu dobře upravená a vyznačená. Poněkud zvláštní název tohoto přírodního útvaru, připomínající Rýbrcoula z Krkonoš, je vysvětlen dvěma pověstmi opět od paní Paroulkové a pana Továrka. Vystupují v nich Krakonoš, čert, zlý mocipán a opět nějaká vychytralá bába, po níž zbyl obelstěný pekelník a poněkud upravené úsloví – „Kam čert nemůže, nastrčí bábu!“ Na panelu je opět mapka, tentokrát věnovaná geologickému vývoji okolí v minulých dobách – také o tom se v opatovické škole dost podrobně učilo. Kromě úkolu pro děti je zde (podrobně jako na panelu č. 3) další část promluvy indiánského náčelníka Seattla, varující před ústupem od přírodních tradic při neustálých soubojích s protivníky, ale také před lidskou proradností a úplatností, s nimiž se již tehdy ve své americké vlasti mnohokrát setkávali. Po prostudování textů tohoto panelu jsem si vzpomněl, že krátkým článkem o Rýbrcoulově srdci (prosincový Zpravodaj 1992, tedy běží již 15 let) jsem začal všechna ta zeměpisná, přírodní i částečně historická vyprávění o našem Velkoopatovicku. Časem se z toho stala pojednání někdy i příliš rozsáhlá, snad to ale případné zájemce (po připomínkách z minulého Zpravodaje) při jejich čtení až tolik neunaví. Další cesta stezkou povede příští měsíc (stále lze doufat v mírnou zimu) vcelku méně známými lesními cestami a pěšinami do Velké Roudky, kde jsou umístěny na trase stezky panely č. 5 a 6 a i tam to bude jistě též poučné a zajímavé. Dr. Alois Bartošek
Fotbaloví dorostenci úspěšní V. Na úvod tohoto pokračování můžeme hned prozradit, že půjde o dosud nejzdařilejší herní sezónu našeho fotbalového dorostu, který je dlouhodobě nejúspěšnější věkovou kategorií velkoopatovického fotbalu. Jaká tedy byla dnes ještě dost v minulosti vzdálená sezóna 1995/96? Vezmeme to tedy po pořádku a bude čtení zřejmě velice zajímavé, a to nejen pro tehdejší pamětníky. Podzim 1995 Naši dorostenci v B skupině krajské soutěže JmFŽ zahájili dobře. Na úvod vyhráli s B družstvem Brna Bystrce 4:1, pak překvapivě v Čebíně 4:3 a ještě doma se Startem Brno 1:0. První body ztratili naši remizou 1:1 v Rájci a poté přivítali v 5. kole 10. 9. 1995 doma okresní rivaly z Letovic. Za krásného pozdně letního počasí a pod taktovkou okresní celebrity F. Zouhara z Ostrova se bylo na co dívat. Naši borci hráli v sestavě: Hirt (ze Šebetova)-L. Kobelka, P.Kouřil, P. Pospíšil, M. Kobelka, Tománek (K), Beránek (z Brna), P. Tesař, T. Parolek. L. Müller, P. Švéda, k náhradě J. Nečas, P. Blaha, J. Dokoupil a J. Navrátil, rovněž v sestavě Letovic byla řada nadějných fotbalistů. První dvacetiminutovka byla ve znamení převahy našich, kterou vyjádřili pěknými góly. První dal hlavou po hezkém závěsu do vzduchu kapitán Tománek, poté po akci Parolka a střele Pospíšila dorážel na 2:0 mladíček Müller a po zahrání rukou ve vápně hostí dovršil Tesař z penalty na 3:0. Ovšem pak se přece jen začali osmělovat hosté a po nedorozumění v obraně snížil Drobníček na 3:1. To ale nebylo v první půli ještě všechno, v závěru zvýšil střelou z otočky Tománek na 4:1. To však neunesl do té doby nejlepší hráč hostí Drobníček a po druhé žluté kartě musel dokonce pod sprchy předčasně! Po změně stran naši proti deseti zvolnili, hra se vyrovnala, ale přesto se ještě prosadil Pavel Švéda, pohotově si zpracoval míč ve vápně a neomylně vsítil – 5:1. Hosté se ani za tohoto stavu úplně nevzdali, po úniku upravil aspoň kosmeticky Heller na 5:2 a tímto skórem pohodový zápas skončil. Pro zajímavost je dobré připomenout, že tehdy v hlavním zápase stejných soupeřů (Zpravodaj o tom také psal) dosáhli naši muži na výhru 5:0, což bylo téměř nejlepším výsledkem za obě tříletá působení mužů v I. B třídě. Naši dorostenečtí borci potom dosáhli ještě dvou pěkných výher – nad Radeš. Svratkou 5:1 a v Řečkovicích dokonce 5:0, něco však také zremizovali (např. 1:1 s Boskovicemi) a prohráli, ale po podzimu byli na 3. místě s 24 body a skórem 34:20, což bylo velice nadějné do jarních zápasových odvet a mnohem lepší než v předchozích sezónách. Jaro 1996 Jarní start byl poněkud rozvleklý a první dvě kola se odkládala pro nepřízeň počasí. Na Startu Brno se hrálo 1:1 a odveta výsledkem 2:1
v Letovicích se částečně zdařila domácím. Zato však další zápas doma přinesl nejlepší výkon jara a nejlepší výsledek celé sezóny. Hrálo se na opatovickou pouť 28. 4. 1996 a soupeřem našich byli dorostenci z Rozsoch. Zápas řídil rozhodčí JUDr. Pindeš z Bučovic a v sestavě našich došlo k několika změnám. Chytal L. Müller, v základu nastoupili Michal Zbořil a Martin Spáčil, na lavici usedli ještě J. Benda, P. Krejčíř a L. Kozelek a jinak hráli skoro všichni borci z podzimního složení. Ze začátku se hrálo vlažně, ale v půlce prvního dějství to přišlo. Skóre zahájil křížnou střelou k opačné tyči Tesař – 1:0, pak po akci téhož hráče a břevnu Švédy dorážel hlavou Tománek na 2:0, poté se ještě prosadil úplně osamocení Švéda, který se marně rozhlížel po spoluhráčích i soupeřích a nezbylo mu než dát gól – 3:0. Tentokrát si naši gólový příděl rozdělili přesně, ani po změně stran nepolevili v tempu a skóre narůstalo. Svými druhými úspěšnými trefami se prosadili Tománek přízemní střelou a halfvolejem Švéda, bylo to hned hezkých 5:0. Hosté se sice snažili, aby si neodvezli ještě větší příděl, ale před koncem jejich zmatený kapitán Bureš sice sebral míč dotírajícímu Švédovi a zakončil neomylně k tyči, jenže do vlastní branky a koncový výsledek 6:0 pro nás byl velmi lichotivý! Naši se však vezli skoro po celé jaro na vítězné vlně, vyhrávali doma i venku a postupně si upevňovali druhé pořadí v tabulce. Někdy si i trochu zalažírovali, doma nechali body za remízy 1:1 a 3:3 i posledním Řečkovicím a předposlední Nové Vsi, zato však vyhráli na půdě suverénně vedoucích Boskovic 1:0 gólem Petra Krejčíře. Poté teprve podruhé na jaře prohráli 1:2 s Metrou Blansko, ale závěrečná výhra stejným poměrem nad Čebínem potvrdila jejich druhé místo v tabulce, celkově s 51 body s skórem 63:35. Boskovice sice měly na 1. místě dost velký náskok, ale druhé pořadí bylo pro náš dorost nesporným (a zatím až dodnes úplně nezopakovaným) úspěchem! Nejlepšími střelci byli Švéda a Tesař se 14 góly, Müller dal 11, Tománek 9 a další přispěli menším počtem gólů. Do sestavy se kromě již jmenovaných se zapojovali postupně i další – Fr. Kopecký, Jakub Hrbata, Petr Pospíšil, Zbyněk Zřídkaveselý a i někteří z řad žáků, osvědčená dvojice koučů L. Pospíšil a J. Procházka vykonala spolu s dorostenci kus cílevědomé a záslužné práce s dobrými výsledky. Další družstva z okresu skončila za námi, Metra Blansko na 3. místě a Letovice s Rájcem až na 10. a 11. pořadí. Poněvadž se v této sezóně (zatím) zachránili v I. B třídě i muži, měl náš dorost taktéž dobrou perspektivu i pro další sezónu 1996/97. A jak to s dorosteneckým působením dopadlo, bude uvedeno v dalším, již březnovém Zpravodaji. Začátek letošního roku 2007 zaznamenal dvě dost nečekané ztráty v okresním fotbalovém dění. Hned počátkem ledna ve věku pouhých 57 let zemřel známý rozhodčí Josef Rybár z Brťova u Černé Hory, který ještě začátkem října 2006 navštívil naše hřiště jako vedoucí družstva dorostu z Lysic. A po několika dnech přišla ještě zpráva, že ve věku 61 let zemřel Emil Skoupý
z Ostrova, dlouholetý rozhodčí vyšších soutěží a stále ještě aktivní v okrese, navíc známý svým poněkud svérázným přístupem k dění na hřištích – oba budou ve svých rodinách i mezi fotbalisty skutečně chybět. Další pokračování dorosteneckých fotbalových anabází budou čtenáři Zpravodaje sledovat již v době, kdy se budou (po letošní netypicky mírné zimě) pomalu rozbíhat jarní odvetné zápasy současné fotbalové sezóny 2006/07. Z fotbalových záznamů vybral a upravil dr. Alois Bartošek
Vánoční turnaj ve florbalu V sobotu, 16.prosince 2006 pořádal Florbalový oddíl TJ SOKOL Velké Opatovice v tělocvičně místní Základní školy a ve sportovní hale v Jaroměřicích už šestý ročník oblíbeného předvánočního florbalového open turnaje. Turnaje se zúčastnilo deset mužstev, které byly rozděleny do dvou skupin. Skupina A (tělocvična ZŠ) Z V R P Skore Body 1. VTS TJ SOKOL V.Opatovice 4 3 1 0 23: 7 7 2. KÖSSO Moravská Třebová „B“ 4 3 1 0 17: 7 7 3. TORNADO STARS Letovice 4 2 0 2 13:12 4 4. FBC OREL Boskovice „A“ 4 1 0 3 7:14 2 5. VIDLA BOYS V.Opatovice 4 0 0 4 7:27 0 Skupina B (sportovní hala Jaroměřice) 1. KÖSSO Moravská Třebová „A“ 4 3 1 0 11: 4 7 2. FC PNEU MACÍK Boskovice 4 1 2 1 9: 9 4 3. ASPV Moravská Třebová 4 2 0 2 9: 9 4 4. FB OREL Velké Opatovice 4 1 1 2 8:11 3 5. ALIGATORS Sudice 4 1 0 3 8:14 2 První čtyři týmy z každé skupiny postoupily do Play-off. Všechny zápasy Play-off se odehrály v tělocvičně ZŠ Velké Opatovice. Páté, nepostupové místo zbylo na Vidla Boys Velké Opatovice a Aligators Sudice. ČTVRTFINÁLE : KÖSSO MORAVSKÁ TŘEBOVÁ „B“ : ASPV M.TŘEBOVÁ 1:2 (0:1) Krbúšik – Rašner, Mareček TORNADO STARS LETOVICE : FC PNEU MACÍK BOSKOVICE 2:2 (0:2), po nájezdech 3:2 Kšica, L.Pavelec, nájezd Němec – Peš 2 VTS TJ SOKOL VELKÉ OPATOVICE : FB OREL V.OPATOVICE 4:2 (1:1) Ženožička 2, Sedláček, Dvořák – Jež 2
KÖSSO M.TŘEBOVÁ „A“ : FBC OREL BOSKOVICE „A“ 4:2 (2:1) J.Křeček 2, Komoň, Mrva – Krenar 2 SEMIFINÁLE : VTS TJ SOKOL VELKÉ OPATOVICE : TORNADO STARS LETOVICE 4:2 (3:1) Ženožička, Dvořák, Kučera, Sedláček – Kšica, L.Pavelec KÖSSO MORAVSKÁ TŘEBOVÁ : ASPV MORAVSKÁ TŘEBOVÁ 3:2 (1:1) Mrva 2, Komoň – Mareček, Rašner O 3.MÍSTO ASPV M.TŘEBOVÁ : TORNADO STARS LETOVICE 6:2 (2:1) Mareček 3, Matuška2, Stejskal – Žilka, Hejl FINÁLE: VTS TJ SOKOL VELKÉ OPATOVICE : KÖSSO MORAVSKÁ TŘEBOVÁ 3:4 (0:2) Šponer, Ženožička, Niessner - J.Křeček 2, Podhorný, Komoň Nejlepší opatovický celek, omlazený VTS TJ SOKOL, hrál v sestavě: Miloš Richter – Ladislav Kobelka, Michal Kučera, Roman Krejčíř, Michal Šponer, Petr Smékal - Petr Ženožička, Marek Niessner, Ondřej Sedláček a Jan Dvořák Konečné pořadí Vánočního turnaje 2006: 1. KÖSSO Moravská Třebová „A“ 2. VTS TJ SOKOL Velké Opatovice 3. ASPV Moravská Třebová 4. TORNADO STARS Letovice 5. KÖSSO Moravská Třebová „B“ 6. FC PNEU MACÍK Boskovice 7. FB OREL Velké Opatovice 8. FBC OREL Boskovice „A“ 9. ALIGATORS Sudice 10. VIDLA BOYS Velké Opatovice Nejlepší střelec – Petr ŽENOŽIČKA (VTS VO) a Tomáš MAREČEK (ASPV MT) – 9 branek Nejlepší brankář – Jiří JINDŘÍŠEK (ASPV MT) Dosavadní vítězové turnaje: 1.ročník, 2001 : SOU Boskovice 2.ročník, 2002 : SOU Boskovice 3.ročník, 2003 : Junior Team TJ Sokol Velké Opatovice 4.ročník, 2004 : Kösso Moravská Třebová 5.ročník, 2005 : Kösso Moravská Třebová 5.ročník, 2006 : Kösso Moravská Třebová Za Florbalový oddíl TJ Sokol Velké Opatovice Libor Bartošek a Stanislav Šich
Florbal Cup 2006-07 Od listopadu 2006 do konce ledna 2007 se odehrával 7.ročník florbalového turnaje žáků základní školy. Hracím dnem byla vždy sobota dopoledne, tunaje se mohli zúčastnit žáci od třetí do deváté třídy. Letos se přihlásilo 18 družstev (z toho tři dívčí) a 120 žáků. Družstva byla rozdělena do čtyř skupin. V kategorii mladších hrálo ve skupinách A a B osm družstev, v kategorii starších hrálo ve skupinách C a D deset družstev. Rozhodčími turnaje byli Jiří Kopecký, Libor Bartošek, Martin Korbel a Pavel Kuda, s organizací pomáhala Jana Zemánková. Nejlepší dvě družstva z každé skupiny postoupila do semifinále, které se hrálo v sobotu 27.ledna vyřazovacím způsobem. Dopoledne bylo zpestřeno dvěma vystoupeními tanečního kroužku školní družiny před zápasy o třetí místo a před finálovými zápasy. Ozvučení semifinále a finále zajistil pan Jiří Pospíšil. Slavnostního vyhlášení výsledků se zúčastnila také ředitelka školy PhDr.Jarmila Smetanová a starosta města Mgr.Jiří Bělehrádek. Za množství krásných cen děkují pořadatelé sponzorům turnaje, kterými letos byli Městský úřad Velké Opatovice, SRPDŠ při základní škole, firmy Simonet, Molat, Inkova, Monarc, papírnictví Přikryl a cukrárna Pospíšil. Na úplný závěr Florbal Cupu byl odehrán exhibiční zápas FC Junioři (výběr žáků devátého ročníku) a FC Senioři (rozhodčí a sponzoři). Během celého turnaje hráli všichni hráči velmi korektně, takže nebyla udělena žádná žlutá ani červená karta.Turnaj měl kladný ohlas mezi žáky, kteří se těší na příští již 8.ročník. Konečné výsledky Florbal Cupu Mladší : 1. Zlaté Ovečky, 2. FC Punčošky, 3. Popeláři. Starší : 1. Elita, 2. Vozembouch, 3. Černý křoví. Nejlepší brankáři : Jakub Seidl (Zlaté ovečky), Radim Kapoun (Vozembouch). Nejlepší hráči : Lukáš Stárek (Zlaté ovečky), Šimon Kopecký (Elita). Nejlepší hráčky : Nikola Kubešová (Rozvázané tkaničky), Veronika Kouřilová (Kopyta). Nejlepší střelci : Jiří Zemánek (Zlaté ovečky), Jonáš Vala (Černý křoví). Objev roku : Michal Sedlář (FC Punčošky). Počet odehraných zápasů : 40 + 1 Počet vstřelených branek : 287 Mgr. Pavel Kuda
Opatovské hospody Když by se řeklo, že v Opatovicích vyrostlo po roce 1990 hospod, „jako hub po dešti“, bylo by to možná přirovnání pravdivé. Ale hospody byly u nás vždycky, a i když peněž nebylo nazbyt, kdo chtěl, cestu do nich si vždy našel. - Pod kostelem byl původně „Obecní hostinec“, hospodským byl Pavel Dračka, otec pana učitele Pavla Dračky, kronikář. Hospodu od obce koupil Jan Pospíšil a po mnoho let se chodilo „K Jankovi“. Nyní restaurace Borszem, čp. 110. - 22. 11. 1994 na čp. 153 v domě Kopeckých byla otevřena prodejna potravin a v poschodí kavárna „U Slavíčků“. - Otevřena „Strážnická hospoda“. - V roce 1991 zámecká vinárna, čp. 14 - V zámeckém sále provozovány restaurační služby, jednu dobu každou neděli ráno, jinak při různých příležitostech. - Letní hospoda „Bolero“ na Šraňkách. - Na bývalé drogerii čp. 94, vedle Borszemu, dvě hospůdky. - Hospoda „U Jelínka“ – bývalí majitelé Šustrovi, čp. 92. Byla tu trafika. Do ní jsem od útlého mládí chodila kupovat tatínkovi cigarety. Zaklepala jsem na okénko, většinou otevřela Cilenka (pí. Šustrová) a s úsměvem mě obsloužila. - Kavárna na čp. 261, majitelé Veselí, byla už před II. světovou Válkou a byla opravdovou kavárnou. V přízemí byla cukrárna. Pro nás děti to byla vždy slavnost, když jsme mohly do krásné cukrárny jít na zmrzlinu. V roce 1970 byla kavárna znovu otevřena, dole prodejna potravin Pramen. - Naproti vlakovému nádraží byla kantýna, čp. 215 (po zrušení v šedesátých letech komunál – stolařství apod., pozn.). Hospodským byl p. Rudolf Mazal, po jeho smrti jeho žena Marie. Kantýna byla využívána hlavně zaměstnanci šamotky, pracovníky na nádraží a ostatními. V šamotce začali vyvařovat obědy a otevřeli bufet, proto kantýna zrušena. - Na fotbalovém hřišti hospoda TJ Sokol, v pronájmu. - 15. 12. 1967 otevřena restaurace Malá Haná, nyní Dingo. - V objektu bývalé mlékárny, čp 239 otevřena minulý rok „Hospoda ho Jakobu“, majitelé Pospíšilovi. Protože v Opatovicích bylo Pospíšilů hodně, říkalo se jim Jakobovi. Rod pochází ze Zádvoří. - Ještě jsem se nezmínila o dvou hospodách, které zanikly. A byly to slavné hospody. V kronice města je zápis pana učitele Dračku o těchto hospodách a jejich historii. „Kocourek“ (ul. Nádražní, čp. 66, nyní majitelé Petrželkovi, pozn.) Tento starý hostinec byl zrušen v roce 1967, otevřením restaurace Malá Haná. Poněvadž na Kocourku se odehrával od r. 1909 skoro veškerý kulturní
život, bude dobré, když se s jeho historií seznámíte. Do konce 18. století byl nazýván Dolní hostinec Státní archiv v Brně GRUNTOVNÍ KNIHA DĚDINY OPATOVICE, z let 1771 , 1820. Objekt: DOLNÍ HOSTINEC, od r. 1771 domovní číslo 66, prodává vrchnost dne 23. prosince 1776 Jiřímu Zalíbilovi, poddanému města Jevíčka za 200 zlatých rýnských. Od Zalíbila kupuje Dolní hostinec dle kupní smlouvy sepsané na zámku v Opatovicích dne 10. října 1777 a ratifikované hrabětem Karlem Vincencem ze Salmu-Neuburku v Brně dne 10. 11. 1777 Zikmund Maršálek, borotínského panství poddaný za 200 zlatých rýnských, které ihned platí. V této hospodě projednávali naši otcové a dědové důležité pokrokové události. Tak před 105 lety (psáno v roce 1967, pozn.), pokládali tu místní řemeslníci s vrchnostenským správcem Dobešem základy k zřízení místní záložny, která byla zřízena 1. ledna 1864 jako jedna z prvních na Moravě. (Záložna = spořitelna, pozn.). V devadesátých letech min. stol. zde místní zemědělci při džbánku piva, ještě z místního pivovaru, sváděli těžké boje a spory při projednávání scelování pozemků. Scelování uskutečněno v r. 1895 zase jako jedno první na Moravě. V r. 1907 zde schůzovalo dělnictvo místní šamotky při stávkovém boji. Na těchto schůzích hovořil poslanec Karel Vaněk z Brna a redaktor Chytil z Olomouce. V létech 1908 až 1909 byl tehdejším majitelem Janem Šeránkem postaven sál. A již v r. 1910 se tam hrálo Sokolem první div. představení „Naši furianti“. Tuto hru nacvičil se zdejšími ochotníky vanovický rodák, spisovatl Otýn Břeněk. Jeviště provedl Svoboda z Černé Hory na účet Národní jednoty a Sokola. Tu bylo též ve třicátých letech rozhodnuto o stavbě sokolovny. Sokol měl od r. 1910 svoje středisko na Kocourku. Tam se cvičilo, hrálo divadlo, pořádaly akademie, tam bylo i první sokolské kino. I divadelní představení jiných organizací se tam konaly, až do postavení nové sokolovny 1932. Švábova hospoda (čp. 11, nyní papírnictví a textil, vedoucí p. Petr Nárožný) Tento hostinec byl zrušen 1. 11. 1955 a zřízena tam prodejna obuvi. Zmíním se zároveň i o historii tohoto hostince, jehož prosperita spočívala na dovozu šamotové hlíny z Březin a Janůvek. Hlínu dováželi až do rozmachu automobilové dopravy „hliňáci“, rolníci z okolních obcí, hlavně Němci ze Slatin, Březin, Šnekova, Křenova a Janůvek. Zemský archiv v Brně, kniha GRUND-BUCH DES DORFES OPATOWITZ, číslo 11, PANSTVÍ HORNÍ HOSTINEC, prodává vrchnost Jakubu Juříčkovi dne 28. 10. 1776 za 300 zlatých rýnských, pozůstávající ze 4. světnic, kůlny, stájů a dvora obklopeného dobrým zdivem; celá budova jest dobrého stavu, stejně jako k ní příslušející inventář, kromě toho 11 ½ měřice
výsevu polí staré moravské míry a sice: Na Mučírně 8 měřic, Na Havránce 3 ½ měřic. Též povoluje šenkýřovi zaříditi si výsek masa od 1. 1. 1777 a obchod solí. Postoupeno synu Janu Juřičkovi, dne 30. 1. 1790 za 300 zlatých rýnských, Janu Juříčkovi odhadnuto dne 22. 8. 1801 za 1500 zl. rýnských. Podepsáni: Jakub Vašků, pudmistr; Wenzl Rejda, rychtář; Franz Dokoupil, mladší. Jan Chornitzer, kupuje 9. 12. 10801 za 3000 zl. rýnských. Jiří Kafka, měšťan z Jevíčka, kupuje 8. 5. 1805 za 4900 zl. rýnských. Josef Hess z Jaroměřic, kupuje 29. 8. 1805 za 4900 zl. rýnských. Dalších záznamů č. 11 v této knize není. Opsala v Brně a přeložila z němčiny 30. 7. 1948 Ela Maršálková Dle výpisu zemř. ofic. Šmérala: ALTES GRUNDBUCH Od Josefa Hesse kupuje Tomáš Vondál dne 25. 11. 1809 za 3600 zl. František Vondál, syn Tomáše, majitelem od 6. 11. 1837 za 1600 korun měny. František Vondál, syn Františka Vondála, majitel 29. 12. 1845 za 2400 korun měny. Anna Vondálová, dcera Františka Vondála, majitelkou 17. 10. 1865 za 2000 rakouské měny. Karel Scwab, její manžel, spolumajitel od 20. 3. 1878. Tolik o opatovických hospodách, hostincích, restauracích a kavárnách. Marie Pospíšilová
Číslování domů ve V. Opatovicích Ela Maršálková
Sousední pololán číslo 79 byl roku 1843 rozdělen na dva čtvrtlány, číslo 79/a a 79/b, na základě kupní smlouvy ze dne 25. srpna 1835. Na čísle 79/a byl roku 1771 rod Koukalů, po nich Vokounů, pak Janků, nakonec Řehořů. Nyní je usedlost rozdělena na tři majitele, Fuxovu, Šicha a Řehoře. A již zabočujeme do ulice, která má až do své poloviny obytná stavení jen po jedné straně ulice, kdežto druhou stranu tvoři zahrady horenských gruntů. Připomeňme si opět, že jsme v roku 1771. Krajní domek je vrchnostenský činžovní domek se společným vchodem pro dva nájemníky a dostává číslo 80. Další činžovní domek má dva vchody a čtyři nájemníky, bydlí tam povětšině krejčí a obuvníci, domek dostává číslo 81. Tak jako k domků na Trůně a v Opatovičkách, vrátím se ještě i k těmto domků v Dlouhé ulici. Přicházíme k podsedku, kde stejně jako roku 1771 tak i dnes žije na čísle 82 rodina Šunkova. Sousední podsedek Janíčků dostává číslo 83, rod vymírá po meči, dědičkou se stává Františka provdaná za Goše z Vrážného roku 1877, dnešním hospodářem na č. 83 je její vnuk. Další soused je Václav Rejda, jeho stavení se přiděluje číslo 84, podsedek získává smlouvou
z listopadu1859 Josef Červinka a Červinkové jsou dodnes majitelé této usedlosti. Další usedlost patří r. 1771 Jiřímu Špačkovi mladšímu a dostává číslo 85, pozdější majitel Vašíček, nyní Hájek. Protější domek byl obecní činžovní domek, dostal číslo 86, pozdější majitel Jan Fikr, pak Šimon Fikr, konečně Kouřil.Bývala zde kolářská, pak sedlářská a nakonec opět kolářská dílna. Také domek č. 87 býval obecní, bydlíval tam pastýř, teprve r. 1849 se uvádějí co majitelé manželé Kouřilovi. Obecní domek byl též na Hrázi, dostal číslo 88, od roku 1792 vlastník Šunka Jan, jenž zemřel bez mužských potomků, k dceři dědičce se přiženil roku 1802 Tomáš Lacina a od té doby je domek v držení rodiny Lacinovy. Domek číslo 89 obýval r. 1771 František Dospiva, opatovský hrnčíř, nyní je tam zámečník Konstantin Kozelek. Číslo 90 dostal další obecní nájemní domek v Dlouhé ulici, později vlastnictví Nedomů, Blažků, Válků a Šunků, r. 1910 Fremlů. Na čísle 91 byl Bartoň Štětka, později Okounovi, pak Nárožnovi nyní Bubeníkovi, - čímž končíme procházku Dlouhou ulicí, poněvadž tam roku 1771 více domů není. Jdeme až k palírni, která dostává číslo 92. Je tam dle mého úsudku jen střední domek, později Veselý-Machová, oba krajní domy, nyní Vyjidáček a Vavřinová jsou nepochybně pozdější přístavby, vedené ovšem až do odprodeje poslední majitelkou Gottliebovou pod jednotným číslem 92. A opět se blížíme k panskému činžovnímu domku, který je tentokrát situován ve středu dědiny, ve tvaru trojúhelníku pod kostelem. V jižním cípu je panská kovárna, nájemce Josef Jurů, v rohu pod kostelem je umístěna opatovská jednotřídní škola, a ku straně východní je nájemce Martin Anderle, jenž má společný vchod se svým sousedem, nelze bohužel přesně stanoviti, zda s kovářem Jurů nebo s učitelem Bičovským. Celá tato skupina domků dostala r. 1771 číslo 93. Lze se domnívat, že na místě dnešního Pospíšilova hostince byl roku 1771 trávník, neboť nová opatovská škola, postavená v oněch místech roku 1787, dostala té doby číslo 110. V příštím čísle Zpravodaje vyjde poslední část „Číslování domů ve V. Opatovicích“ od Ely Maršálkové.
Ke Dni učitelů Využívám vybídnutí redakce a přidávám se k těm, kteří obohacují stránky Zpravodaje organizačními zprávami, historií, výsledky akcí ve městě a poděkováním. I já budu jen málo vzpomínat, ale hlavně všem, které jsem na své počáteční životní cestě potkala – děkovat. Krásnými a moudrými slovy některých spisovatelů či básníků, abych Vám pomohla unést tu současnou životní tíhu, která mnohým přináší málo slz radostí, ale více bolestí.
Děkuji p. uč. M. Richterjörkové, která vedla první kroky mé uč. dráhy, jejímu manželovi, kde se kantorčina spojila s myslivostí, nesmlouvavému p. uč. F. Topinkovi s manželkou, p. uč. E. Kožouškové, která se svými čtyřmi dětmi měla již malou školu doma, p. uč. M. Toulové, p. uč. F. Kovářovi, cestovatelskému páru učitelů Švédových, ubrblanému, ale laskavému elementaristovi (1. třída) p. uč. P. Dračkovi, H. Špeldové, L. Královi a to vše pod „houslovým“ vedením p. řed. J. Ešnera s paní a jeho zástupcem, p. úč. J. Řehákem s manželkou, která spojila školu s divadlem. Ti už naše cesty pozorují z nebeské výše a myslím si, že mluvím i za mnoho spoluobčanů, kteří je znali: „Děkujeme“. A ještě chci dodat: Dobří rodiče dávají svým dětem kořeny a křídla. Kořeny proto, aby věděly, kde jsou doma a křídla proto, aby mohly odletět a vyzkoušet si to, co se naučily. Neuvádím už další kolegy a školní události, dětí přibývalo, Velké Opatovice se rozrůstaly, měnila se budova, vyučovací systémy, ale jedno slovo stále zůstalo. Je to Láska, ať už k dětem, rodičům, přátelům, partnerům či vzájemná .... Ať toto slovo vyjadřuje cokoli posvátného nebo vzácného, všechno se časem opotřebí. I toto výsostné slovo. Těžko ho však šetřit, protože ho nikdy není dost. Nedokážeme si ani vypočítat, co všechno skrývá. Někomu připomene krásný večer, jinému rodinu, svého koníčka, dalšímu oči věrného psíčka, někomu vyvolá představu Matky Terezy. Kolik lidí – tolik pojetí. Většina z nás se ale shodne na tom, že láska je zázrak: přináší život. Je stejně potřebná jako vzduch k dýchání. Bez ní chodí člověk jako přidušený. Z láskyplného člověka a z úsměvu svého srdce mají prospěch všichni lidé. Proto Vám, za všechny učitele, které potkáváte, moc přeji, aby jste dokázali dýchat z plných plic a měli tak dostatek sil konat jen dobro. M. Kozelková
