K PRACOVNÍMU ZAČLENĚNÍ MLADÝCH LIDÍ S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM Soňa Voříšková Pracovní skupina vedená ředitelem Jedličkova ústavu a škol (dále JÚŠ) navrhla v r. 1997 projekt výzkumu pod názvem „Profesní příprava a pracovní zařazení mladých lidí s tělesným postižením". Tento projekt byl přijat jako grant agenturou Research Support Scheme (RSS). Výzkum byl ukončen v březnu 1999. Záměrem bylo zjištění stavu, popřípadě změn ve vzdělávání a pozdějším pracovním zařazení středoškoláků a učňů, kteří ukončili studia v JÚŠ, ve školách Ústavu sociální péče Kociánka v Brně, v bratislavském Ústavu sociálnej starostlivosti a v Inštitútu pracovnej rehabilitácii. Skupinu doplňovali absolventi dřívější dvouleté Obchodní školy pro tělesně postižené v Janských Lázních. Považovali jsme za užitečné pokusit se získat přehled o tom, jak se jim podařilo zapojit se do společnosti, mají-li práci a co jejich zapojení nejvíce ovlivňuje. Vyjádřili jsme také očekávání, že připravovaná sonda by mohla přispět i k hodnocení stávajícího vzdělávacího systému pro mládež s tělesným postižením, eventuálně k hledání jeho lepší podoby. Vycházeli jsme ze skutečnosti, že v případě studentů s tělesným postižením jde
o společenskou minoritu, která prožívá začlenění do společnosti jako vícerozměrný problém a s hledáním i zařazením do zaměstnání jsou u ní spojeny dlouhodobé obtíže. Proto jsme přistoupili jednak k analýze vybraných faktorů, jež na začlenění působí, jednak jsme se rozhodli ke zmapování situace ovlivňující pracovní zařazení absolventů prostřednictvím sond do jejich sociálního okolí. Výzkum zahrnoval tři oblasti: 1. informace o situaci 175 absolventů terénní šetření, 2. orientační sonda do sociálního okolí absolventů v ČR i v SR, 3. sonda do vzdělávacích zařízení, která absolventi opustili. ad 1) Pracovní zařazení mladých lidí s tělesným postižením v souvislosti s jejich profesní přípravou a dalšími vybranými faktory (typ vzdělávacího zařízení, místo bydliště, závažnost zdravotního postižení, míra osobní aktivity) se staly předmětem T E R É N N Í H O ŠETŘENÍ, jehož nástrojem byl záznamní arch - dotazník, resp. řízený rozhovor. Na základě seznamů absolventů jednotlivých zařízení z let 1990-1995 jsme
v České a Slovenské republice obeslali celkem 759 respondentů. Tato skupina byla oslovena s prosbou o spolupráci na našem úkolu a všem byl rozeslán vstupní dotazník s otázkami týkajícími se zejména osobních údajů. Respondenti byli písemně instruováni, jak dotazník vyplnit a odeslat do JÚŠ (byla přiložena ofrankovaná obálka). Zároveň se měli vyjádřit k návrhu, kdy a kde realizovat s pracovníkem našeho týmu osobní setkání, jehož cílem bylo provedení řízeného rozhovoru. Ti, kteří odeslali vstupní dotazník, byli pozváni k návštěvě v jimi zvoleném termínu, nebo s nimi byla domluvena návštěva doma. Cestovné bylo respondentům v ČR i v SR propláceno. Ne všichni, kteří účast přislíbili, se skutečně dostavili, proto bylo zapotřebí výzvu opakovat (nejvíce třikrát). Rozhovor se uskutečnil se 175 mladými lidmi. Návratnost 23 % pokládáme za významnou a zároveň symptomatickou. Údaje byly členěny do následujících tematických okruhů: - osobní údaje, studium a zdravotní stav - rodinné zázemí a podpora - společenské začlenění - samostatnost, připravenost pro život - přizpůsobení, tendence ke spokojenosti - postavení v pracovním procesu - volba studia a vyhledání zaměstnání - dosavadní vývoj pracovních aktivit - postoj k doplňování kvalifikace - podmínky a životní styl mladých lidí se zdravotním postižením Data byla statisticky zpracována a jejich vztahy jsou v podobě kontingenčních ta-
bulek k dispozici pro podrobnější studium a interpretace. Z výsledků: Je zřejmé, že v řadě oblastí se v ČR i v SR situace mládeže s postižením zlepšila v souvislosti s celospolečenskými změnami (např. působení neziskových organizací). Opět se samozřejmě potvrzuje, že technický pokrok na jedné straně zlepšuje mobilitu lidí s postižením, zároveň ale ubírá pracovní příležitosti (pomocné kancelářské činnosti, méně náročné rukodělné aktivity). Strukturální nezaměstnanost vede k zamyšlení nad vhodností dosud nabízených oborů, resp. k úvaze o možnosti hledat a konstituovat jiné, perspektivnější. Do změny politického uspořádání v r. 1989 nebylo třeba při volbě povolání brát zřetel na hrozbu nezaměstnanosti v případě nevhodného výběru profesní přípravy, nyní je situace radikálně odlišná. Pro duševní hygienu lidí s handicapem má zásadní význam pracovně sociální rehabilitace - smysluplné začlenění do společnosti. (Legislativní, organizační a finanční zabezpečení této oblasti ovšem čeká na dořešení.) Hodnota sociálního začlenění dotázaných je podle očekávání vysoká, předpoklady pro její realizaci jsou bez dostatečné sebedůvěry a samostatnosti omezené. Očekávání pomoci od pracovníků zařízení při přechodu absolventů ze školy do zaměstnání převažuje nad jejím skutečným poskytováním. U absolventů se projevuje nízká informovanost o možnostech,
nárocích a předpisech v sociální oblasti, což ve svých důsledcích působí omezenou soběstačnost (není patrný výrazný rozdíl mezi učni a studenty). ad 2) K SONDĚ DO SOCIÁLNÍHO O K O L Í absolventů byly připraveny podklady pro rozhovor: a) s pracovníky úřadů práce, b) se zaměstnavateli osob se zdravotním postižením, c) s podpůrnými organizacemi neziskového sektoru. Rozhovory byly vedeny formou, která dovolovala a podporovala i vyjádření subjektivních dojmů a pocitů. Vstup do mnoha typů prostředí přinesl řadu informací, jež umožnily vytvořit si dost obsažný a diferencovaný náhled na tuto oblast. Zjištění (problémy, návrhy směřující k jejich redukci) se rozčlenila do oblastí: • profesní orientace - příprava na volbu povolání a přechod do zaměstnání • podpora pracovního zařazení prostřednictvím organizací neziskového sektoru • úřady práce a další státní instituce • zaměstnavatelé občanů se zdravotním postižením • motivace k aktivnímu životu • ucelená, komplexní rehabilitace • legislativa, její nejživější problémy, naděje na úpravu Při vstupu do sociálního okolí absolventů jsme často naráželi na nedostatečnou informační propojenost organizací a institucí, u nichž lze vzhledem k jejich úkolům kvalitní informační propojení očekávat (úřady práce, neziskové organizace,
zaměstnavatelé, orgány státní správy). Je zřejmé, že tento stav vytváří obzvláště pro lidi s postižením nepříjemnou překážku. Z výsledků N e j z n á m ě j š í nezisková organizace v ČR, Sdružení zdravotně postižených, je zřizovatelem sítě středisek pro poradenství a sociální rehabilitaci. Poskytuje odborné a bezplatné sociálně právní poradenství, avšak pracovní poradenství ani koordinované regionální programy pro zlepšení podmínek zdravotně postižených tato síť nezahrnuje. Některé menší dynamické neziskové organizace zaměřené na podporu pracovního uplatnění lidí se zdravotním postižením zvolily cestu osobního přístupu k uchazečům a spolupráce s úřady práce. Jejich pomoc je významná, početně je jich však nedostatek. Slovenská Asociácia organizácií zdravotne postihnutých občanov SR realizovala široký projekt na podporu činnosti organizací v oblasti integrace občanů se zdravotním postižením do společnosti. Projekt zahrnoval především vzdělávání komunálních politiků a přípravu lidí se zdravotním postižením na spolupráci v oblasti komunální politiky, dále vytvoření databáze občanů se zdravotním postižením v SR. Úřady práce v ČR víceméně otevřeně přiznávají omezenou a někde až minimální možnost individuálního přístupu v poradenství a zajištění zaměstnání u složitějších případů v podmínkách nárůstu nezaměstnanosti. V SR vyplývá ze schématu organizace poradenství úřadů práce zřizování klubů práce. Jejich cílem je zvýšení předpokladů pro návrat nezaměstnaného do
zaměstnáni (nácviky zručnosti, efektivního chování, komunikace). Aktivní politika zaměstnanosti v ČR sice umožňuje finanční podporu chráněných pracovišť, těch je však nedostatek. Nejsou pro ně v dostatečné míře navrhovány podnikatelské záměry - trvá obava z tržního prostředí a neúspěchu podniku, nadto chybí odbytiště. Hlavním nástrojem aktivní politiky v SR je podpora dohodnutých veřejně prospěšných pracovních míst. V ČR není dostatečná nabídka rekvalifikačních kurzů propojených s rehabilitací. Chybí také nabídka zaškolení pouze v dílčích činnostech (dříve nazývaná „zácvik"), vhodná pro uplatnění uchazečů se základním vzděláním či vyučením, jichž je převaha. V době šetření zaměstnavatelé projevovali obavy (vlivem legislativních úprav) z přijetí zaměstnanců se zdravotním postižením. Důsledkem byla např. nemožnost navázat pracovní poměr na dobu určitou či obtíže při ukončení zaměstnání. (Tato situace se v současnosti mění.) Zájemci o místo narážejí i na informační bariéry - buď se ostýchají zeptat, nebo dostatečně nepostřehnou souvislosti, takže dochází k oboustrannému nedorozumění v otázkách podmínek a okolností práce. Názor pracovnice České správy sociálního zabezpečení na proces přezkumu invalidních důchodů: Člověk se stane „zdravým" rozdílem dvou bodů, posudkoví lékaři „nejsou v obraze", nereflektují změny v pracovních příležitostech, neznají či ignorují psychologii člověka. Změna v za-
řazení mezi zdravé často neznamená naději, ale potrestání. Člověk pak přesvědčí své okolí, že je nemocný, upadne do choroby. Platí se dávka nemocenského pojištění, kromě toho rodina odnáší psychickou nepohodu, což má další důsledky. Přetrvává neprovázanost příslušných institucí a úřadů, kdy sami úředníci neznají, kde klient může získat potřebné podklady se všemi náležitostmi. Lidé se zdravotním postižením proto často nevyužívají výhod, na které mají nárok. ad 3) Dalším zdrojem informací byla sonda, resp D O T A Z N Í K O V É ŠETŘENÍ Z A M Ě S T N A N C Ů VE S P E C I Á L NÍCH Z A Ř Í Z E N Í C H . Dotazníky byly distribuovány všem zaměstnancům zařízení, z nichž studenti a učni vyšli. Záměrem bylo zachytit názor profesionálů na některé jevy spojené s životní situací vzdělávání lidí s postižením v průběhu společenských proměn posledních deseti let. Na každou z 33 položek mohl respondent reagovat na pětistupňové škále od výrazu „značné zlepšení" po „značné zhoršení". Výběr škál byl proveden tak, aby čtvrtina z nich postihovala aktivitu, samostatnost, soběstačnost studentů, protože tento faktor jsme sledovali i v dalších souvislostech, ostatní škály jsou cílené na co nejširší oblast péče o studenty a na oblast pracovních podmínek zaměstnanců samých. Odpovědi lze interpretovat ve vztahu k jednotlivým pracovištím i profesním skupinám - vedoucí pracovník, učitel, vychovatel, lékař a zdravotník, provozní pracovník, jiná profese.
Ke zpracování se vrátilo 279 anonymně vyplněných dotazníků, což odpovídá asi 45% návratnosti (účastníky šetření měli být pouze zaměstnanci, kteří v zařízení pracují déle než jeden rok). Z výsledků: Jednoznačné zlepšení vidí dotázaní v možnostech doškolování a odborného růstu. Dále uvádějí, že se výrazně zlepšilo chování nadřízených a vztahy mezi zaměstnanci. Kladný posun uvádějí v oblastech: pozornost k individuálním potřebám žáků a studentů, jejich možnost využití volného času, volnost denního režimu, atmosféra ve škole nebo v ústavu, otevřenost v komunikaci se žáky a studenty, dostupnost a kvalita technických pomůcek. Přibližně stejně jako v minulosti hodnotí dotázaní aktivitu a samostatnost žáků a studentů i zájem pomoci ze strany úřadů. Zhoršení vyjadřují při hodnocení chování žáků a studentů a zájmu či snahy pomoci ze strany politiků. Značné zhoršení, jak se dalo očekávat, pociťují při posuzování mzdových podmínek. Z výsledků lze samozřejmě vysledovat i rozdílnost názorů zaměstnanců jednotlivých zařízení. Na odpovědích se jistě podílí také faktor kritičnosti, resp. loajality zaměstnanců k vedení (tč. je vyšší míra kritičnosti v bratislavském zařízení, což může jistě být využito k potřebným změnám, vztah zaměstnanců brněnského a pražského zařízení sejeví jako loajálnější; to, že případná loajalita v sobě skrývá mnohá jiná nebezpečí, je nasnadě). Výsledky šetření jsou uloženy v databázi Obchodní akademie, Janské Lázně.
Závěrem: Zjištěné skutečnosti nejsou v pravém slova smyslu nové. Šlo spíše o jejich doplnění a utřídění podle stupně důležitosti pro potřebu vlastní práce ve speciálních zařízeních. Vnímáme je kromě jiného jako potvrzení faktu, že se mění požadavky na cíle, obsah a formy vzdělávání - získávání vědomostí a dovedností musí být vyváženo rozvíjením osobnosti mladých lidí, důrazem na jejich zkušenosti a názory. Klíčová je podpora samostatnosti, soběstačnosti a informační gramotnosti - schopnosti orientovat se v informačních zdrojích. Je zřejmé, že současné pojetí výuky a výchovy se neobejde beze změn (jsme si vědomi dluhů, které školy ve speciálních zařízeních mají v přípravě na celoživotní vzdělávání - v případě našich absolventů tak aktuální). Konkrétní doporučení: Je žádoucí, aby speciální vzdělávací zařízení nabízela svým studentům a učňům komplexně pojatý systémový program předprofesní přípravy. Má rozvíjet u žáků zdravou sebedůvěru, podněcovat samostatnost myšlení a vědomí osobní zodpovědnosti i učitjesebepoznání-účelem je jasně vědět, „co chci, co je pro mě příznivé, co mohu a co pro to udělám".
Poznámka: V JUŠ se pokus o doplněný program předprofesní přípravy rozbíhá - snad o něm budeme moci časem referovat.
