K DATOVÁN! A PŮVODU NĚKTERÝCH BRONZOVÝCH PŘEDMĚTŮ ZE ŠTRAMBERSKÉHO KOTOUČE

SUOHNIK PRACÍ FILOSOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERSITY

CBOPIIIIK U A y 4 H L » I X T P y j l O U CPUJIOCOOCKOrO (DAKVJTbTETA yH11BKPCHTRTA U T BPHO

FF VLADIMÍR

PODBORSKY

K DATOVÁN! A PŮVODU NĚKTERÝCH BRONZOVÝCH PŘEDMĚTŮ Z E ŠTRAMBERSKÉHO KOTOUČE

I V podhůří Moravské brány, jižně městečka Štramberka (okr. Nový Jičín), se nalézá — dobře strategicky exponováno — hradisko lidu lužické kultury, po­ věstný Kotouč u Štramberka. Právem bychom mohli srovnávat toto hradisko s polským Biskupinem či Hradiskem v Brně-Obřanech, kdyby bývalo mělo příznivější archeologický osud; bohužel ani z hlediska ochranářského, ani vý­ zkumného nebylo této památce dáno to, co by jí po právu mělo náležeti. Kotouč je vápencový útvar, položený v nadmořské výšce 539 m, s relativní výškou 210 m . O d 80. let minulého století je tu lámán kámen, takže do dneš­ ního dne je část hradiska zničena. N a lokalitě nebyl proveden včas systema­ tický výzkum, který by osvětlil skutečný význam hradiska. Postupem času však odtud bylo získáno množství archeologických památek, především z mladší a pozdní doby bronzové. Svým významem stojí na prvém místě řada bronzových depotů mladšího období popelnicových polí a četné další náhodné bronzové nálezy. Hradisko Kotouč u Štramberka uvedl do české odborné literatury V . Brandl, který je spojoval s vpádem Tatarů na Moravu. Z archeologů mu věnoval pozornost zejména K . J . Maška, který zde, hlavně v jeskyních Šipce a Čer­ tově díře, od roku 1878 prováděl výzkumy v paleolitických vrstvách, avšak záhy tu zjistil i památky mladší, jež srovnával s nálezy známými tehdy z vě­ hlasné Býčí skály u Adamova. V jeskyni Šipce vykopal K . J . Maška roku 1878—1879 nádobu s bronzovou sekerkou s tulejí a ouškem, závěsným ko­ lečkem a pěti bronzovými kruhy v sestupném průměru; tím b y l na Kotouči objeven prvý bronzový depot (č. 1). V Čertově díře pak Maška nalezl ještě 4 trojhranné šipky z bronzu, 2—3 jehlice s mnoharůžicovými hlavicemi a další bronzy, které dodnes tvoří unikátní vklad do fondů moravského halštatu. Nálezů z Kotouče postupně přibývalo. Vedle pleistocénních památek se objevil řídce i mladší neolit, latén a časný středověk. Daleko nejvíce nálezů však pocházelo z mladší a pozdní doby bronzové, příp. halštatské. Tehdy také hradisko Kotouč mělo zřejmě největší význam v celé své historii. Nálezy za­ chraňovali a nalézali na přelomu 19. a 20. století četní místní občané, z jejichž sbírek se předměty teprve postupně dostávaly do muzeí. Roku 1927 nalezl v trati „na Brdách" občan E d . Rýdl sklad osmi bronzových šálků s puklicovou výzdobou, uložený v hliněné nádobě (depot č. 2); snad k němu patřily i další bronzové předměty z kulturní vrstvy ,.na Brdách" (viz dále). Tyto předměty 1

2

3

4

5

6

7

8

VLADIMÍR

PODBORSKY

8

vesměs již mohl zahrnout do své monografie o Kotouči J . Knies, který kon­ cem dvacátých let našeho století popsal a vyobrazil většinu důležitých před­ mětů, roztroušených po četných muzeích. i soukromých sbírkách. Později vě­ noval nálezům ze Stramberka pozornost i J . S k u l i l . Asi roku 1942 nalezl občan B . Marek v trati „na Brdách" několik bronzů, pravděpodobně zbytek většího nálezu (depot č. 3), který b y l roku 1945 získán šlramberským muzeem. Roku 1950 provedlo na Kotouči záchranný výzkum Slezské muzeum v Opavě ve spolupráci s Archeologickým ústavem ČSAV v Brně (vedoucí výzkumu L . J i s l ) . L . Jisl především popsal a zdokumentoval současné zbytky hradiska. Vlastní výzkum sestával z položení dvanácti sond na různých místech lokality. Zjistil tu osídlení eneolitické, mladobronzové až halštatské, pozdnělaténské až starší římské a středověké (14. stol.). Kulturu lužickou zde zastihl v obou slezských stupních podle dělení J . Filipa a pravdě­ podobně též i ve fázi mladolužické. Roku 1956 pak b y l na Kotouči zachráněn dosud nejvýznamnější depot bronzových předmětů (č. 4), nalezený náhodně buldozeristy a předaný roku 1962 do péče štramberského muzea. Posléze teprve roku 1966 b y l ze soukro­ mého držení získán depot náramků a dýky s křížovým jilcem (č. 5), nalezený údajně již roku 1944. Cílem této stati není podrobná publikace a soupis památek ze štramberského Kotouče, ani hodnocení významu tohoto hradiska v pravěku. Chci se zde zabý­ vat podrobněji pouze třemi druhy bronzových výrobků, pocházejících většinou z depotů, a to: 1. bronzovými tepanými nádobkami, 2. štítovými sponami a 3. dýkou s křížovým jilcem. Protože mnohé nálezy byly dosud publikovány nedostatečně a většina jich nebyla publikována vůbec, podávám v kresbě i nálezové profily všech pěti depotů. To arci nemůže nahradit detailní publikaci všech památek z naleziště, bude tím však alespoň zčásti zaplněna mezera v naší odborné literatuře a zve­ řejněn alespoň díl štramberských památek, z nichž mnohé mají dosah středo­ evropského, ba evropského významu. Podnětem k této práci mi byla konzervace štramberských bronzů, kterou pro­ váděla v letech 1964—1966 chemická laboratoř Prehistorického ústavu filosofické fakulty University J . E . Purkyně v Brně. Je m i milou povinností poděkoval řediteli Prehistorického ústavu prof. dr. Františku Kalouskovi za laskavou ochotu a pochopení, s nímž zařadil do plánu ústavu náročné konzervační a re­ staurační práce těchto bronzů. Dále děkuji lechniku-asistentovi Zdeňku Souškovi a PhC Pavlu Mišustovovi za mnohé podněty technického rázu, které mi poskytli v četných diskusích nad šlramberskými bronzy. V neposlední řadě patří můj dík správci štramberského muzea Cyrilu Hykelovi a jeho bratru Vladimíru Hykelovi za důvěru, s níž m i při práci se štramberským materiálem vycházeli vstříc, dále pracovnici přerovského muzea prom. hist. Marii Jaškové za pomoc při shromažďování bronzů a posléze prom. hist. Emanuelu Greplovi z muzea v Novém Jičíně za četné informace o štramberském materiálu » o situaci na Kotouči. 9

10

11

12

K

DATOVANÍ A PtJVODU

BRONZOVÝCH

9

PREDMETO

II V následujícím oddíle podám orientační charakteristiku pěti štramberských depotů a nejdůležitějších bronzů z náhodných a ojedinělých nálezů a pak popis materiálu, s nímž budu dálo pracovat. Depot č. 1 Prvý (votivní) depot nalezl K . J . Maška v jeskyni Šipce r. 1878—1879. Maška uvádí, že v baňaté nádobě, která byla rozbila, našel pěl kruhů, kolečko s příčkami a jeden „celt", který nebyl nikdy upotřeben; druhý celt spolu se zbraní z jeleního parohu b y l p T ý uložen samostatně ve skalní dutině. Je však možné, že všechny uvedené bronzové předměty (obr. 1) tvoří vlaslně celek. Nádoba se do dnešní doby nedochovala. 13

Obr.

I. Slramberk-Kotouíl, depot č.

I. (Kresba: Poilhorsky

— Ševčík.)

I'loženo: Moravské muzeum Brno, i . č. 6 0 8 ť í — 6 0 8 2 1 . Publikováno: K . J . Maška. Pravěké nálezy ve Štramberku, C Y M S O L, 1884. 1 5 - 2 2 , 6 4 - 6 9 , obr. na str. 68; ibidem 3, 1886, obr. na str. 61, 63, 64; .1. Knics, Pravěké nálezy ve Štramberku, Štramberk 1929, 28 ad. Depot ě. 2 Depot íí. 2 b y l nalezen v trati ..na Brdách" E d . Rydlem. Šálky z bronzového plechu hyly údajně uloženy ve velkém hliněném hrnci, který se do dnešní doby nedochoval. J . Rnies hovoří o osmi šálcích, v muzejních fondech však lze dnes shledat pouze 6 celkem úplných nádobek a další fragmenty (i. č. 336— 354, 670—671); k depotu náleželo dále: 16 brýlovitých ozdob, 2 velké puklice s tepanou výzdobou, tordovaný nákrčník a snad i další ucho bronzového šálku. Další bronzy z vrstev v poloze „na Brdách", které uvádí J . K n i e s , tj. ná­ ramky, nákrčníky, jehlice, břitva, srpy, sekery s tulejí a úškem, kopí atd., jsou zcela jistě ojedinělými nálezy. (Obr. 2) Uloženo: Muzeum Štramberk, i . č. 317—354, 670—671. Publikováno: J . Knies, Pravěké nálezy ve Štramberku, 16—17. 14

15

10

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

Depot c. 3 Depot č. 3 (asi jen část většího depotu) b y l nalezen roku 1942 B . Markem v poloze „na Brdách" a obsahoval 1 úplný spirálový nárameník s očky v kon­ cích, 2 deformované části dalšího obdobného nárameníku a velkou štítovou sponu s růžicemi; podle sdělení C. Hykela náleží k tomuto depotu ještě ma­ sivní tordovaná hřivna a část dalšího hladkého kruhu, kteréžto předměty byly pro štramberské muzeum získánv dodatečně (r. 1945) ze sbírky Berzovy. (Obr. 3) Uloženo: Muzeum Štramberk, i . c. 150—154. Publikováno: L . Jisl, rukopis zprávy v archivu Archeologického ústavu ČSAV v Brně ze 24. 7. 1950, čj. 304; osobní informace C. Hykela a záznam v inven­ táři štramberského muzea. Depot č. 4 Ncjvětší štramberský depol byl nalezen ve valu v trati ..na Panském zátiší'" buldozeristy Boháčem a Kahánkem dne 20. 12. 1956. Přesné nálezové okol­ nosti tohoto depotu nejsou známy. Podle sdělení C. Hykela a záznamů štram­ berského muzejního inventáře obsahoval nález nejméně 73 předmětů: soubor celkem šesti plechových nádobek (obr. 4: 1—6) jednak typu Jcnišovicc-Kirkendrup, jednak dosud blíže ncklasifikovaného typu, dále 2 spony se štítkem a růžicemi, diadém s puklicovou výzdobou, 2 spirálové nárameníky, sekerku s tulejí a úškem, menší podobnou sckerku-kladívko, 7 srpů, 8 lordovanýcli nákrčníků s očky na zachycení v koncích, 1 páskový náramek s rytou výzdo­ bou, 15 úplných a 9 zlomků masivních litých kruhů s nepravým tordováním, 2 podobné hladké kruhy, 14 jehlic různých typů, 2 jehlice bez hlavice a bron­ zový slitek. (Obr. 4, 5) Uloženo: Muzeum Štramberk a Nový Jičín, i . č. 678—732 (dále dosud neinvenlováno, pomocná čísla 1/56—75/56). Publikováno: E . Grepl, Novojicko 8, 1966, 4 (zmínka); informace C. Hykela a K . Grcpla, záznam v inventáři štramberského muzea. Depot o. 5 Depot č. 5 b y l údajně nalezen již roku 1944 A . Kolářem asi 30 m východně od bývalého spodního kostela na Kotouči. Obsahoval 6 drobných bronzových náramečků (na některých ulpěly stopy železné rzi) a bronzovou rukojeť dýky s křížovým jilcem se zbytkem železné čepele. (Obr. 6) Uloženo: Muzeum Štramberk (dosud neinventováno). Publikováno: E . Grepl, Novojicko 8, 1966, 5; osobní sdělení C. Hykela. Náhodné nalezené bronzy Z velkého počtu bronzových předmětů, pocházejících z náhodných nálezů na Kotouči, snad ze sídlištních objektů či vrstev, snad též ze zničených či roz­ chvácených depotů, uvádím níže hlavní typy. (Za zvláštní zmínku stojí stříbrná faléra ( 0 21,2 cm) se 2 dvojicemi otvorů při okraji a třemi velkými vypnulinami): Břitva s 'kroužkovou rukojetí (neinv.), část břitvy lunuly (i. č. 233), nůž s jazykovitou rukojetí se 2 nýty (i. č. 238), 4 nože s prostou plnou rukojetí (i. č. 306, 307, 667, neinv.), 3 obloukové srpy s knoflíkem (i. č. 234, 235, ne­ inv.), 2 srpy s plochou rukojetí se žebry (i. č. 236, 668), 3 hroty kopí (i. č. 308, 1(i

17

Obr. 3. Stramberk-Kotouč, depot i . 3. (Kresba: S.

Ševčík.)

K

DATOVANÍ A PtTVODU BRONZOVÝCH

PREDMĚTC

Obr. 4. Stramberk-Kotouč, nálezový profil depotu č. 4. (Kresba: S. Ševčík.)

13

Obr. 5. Stramberk-Kotouč, nálezový profil depotu č. 4. (Kresba: S. Ševčík.)

K

DATOVANÍ A P O V O D U

BRONZOVÝCH

15

PREDMÉTO

309, neinv.), G seker s tulejí a úškem (i. č. 227—229, 669, neinv.), velká brýlovitá ozdoba (neinv.), závěsek s prohnutými stěnami (i. č. 210), páskové náramky a jejich zlomky (i. č. 157, neinv.), 2 háčky k udicím (neinv.), přes 20 kusů jehlic různých typů (i. č. 1 7 0 - 1 7 8 . 168, 187, 303, 305, 691. 185, 165, neinv.). (Tab. XVIII) 16

Obr. 6. Strambcrk-Kotouč, depot í. 5. (Kresba: S. Ševčík.)

III (K významu bronzových tepaných nádobek z Kotouče u Stramberka) Moravské území obohatilo nálezový fond tepaných bronzových nádobek především o sérii bodově-lištovito-puklicového stylu (depot č. 4 z Kotouče, obr. 4: 1—4), nemluvě již o značném počtu šálků typu Jenišovice. Plechové nádobky z Kotouče však lze náležitě zhodnotit pouze v souvislosli s ostatními moravskými nálezy a s přihlédnutím k ostatním evropským analogiím. Proto nejprve shrnu problematiku tepaných bronzových nádob mladší doby bron­ zové poněkud obecněji. Ncjslarší bronzové tepané nádobky byly po práci E . Sprockhoffa již ně­ kolikrát, zejména ve středoevropském prostředí, zevrubně zpracovány. Dálo se tak z pohnutek jak čistě teoretických, tak zejména při příležitostech objevů nových souborů nádob (Dresden-Dobritz. Braunsbedra, Středokluky, Očkov, Záluží, Kužnica Skakawska atd.). Historie vývoje názorů na celý problém je v citovaných pracích vždy uváděna, v české literatuře plyne nejlépe z po­ drobného zpracování O. Kytlicové. Aktuálností problému však došlo i k v y ­ slovení řady názorů, které původně celkem jednoznačnou situaci Sprockhoffovy typologie poněkud zkomplikovaly. Z jeho tří základních typů bronzových tepaných šálků, myšlených jako výsledek výroby tří samostatně pracujících (časově i místně odlišitelných) okruhů, vzniklo dnes nejméně 5 morfologicky odlišitelných skupin, které se mnohdy časově, ani geograficky nevylučují. Zá­ kladní Sprockhoffova dělící kritéria — profilace a výzdoba, resp. i připojení ucha k nádobce — zůstávají však podnes v platnosti. Záhy se sice začalo pochybovati o kritériu výzdoby, neboť v některých nálezových celcích, hlavně v depotech se společně objevovaly zdobené i nezdobené šálky (označované 18

1<J

20

21

22

16

VLADIMÍR

PODBORSKY

23

paušálně jako typ Kirkendrup a Fuchstadt). Došlo se až k odmítnuli Sprockhoffových typů, které byly nahrazeny postavením umělé lypologické řady šálků podle předpokládaného vývoje profilu, bez ohledu na výzdobu. Podle mého názoru ani toto není správný postup, neboť mezi pojednávanými bronzo­ vými nádobkami nepochybně existují vyhraněné typy (např. Friedrichsruhe a Jenišovice), již vzhledem k jejich územnímu rozšíření, konstantní formě i jed­ notě výzdoby, ba i k formě výskytu (např. převážně depoty, nebo převážně pouze v hrobech);' jednotlivé typy nelze považovat za náhodný projev ná­ hodných dílen. Domnívám se, že je třeba zachovat dělení šálků do základních typů, i když tyto chápeme jako zatímní pomocné označení a s vědomím, že některé z nich budou časově shodné a geograficky se prolínajíci. V základním rozptylu hlavních typů šálků vidím právě působnost jednotlivých dílenských oblastí (resp. přímo dílen); dosah některých těchto dílen se arci může stýkat a prolínat, resp. jejich výrobky se mohou i ovlivňovat (Čechy). Při začleňo­ vání jednotlivých exemplářů bronzových tepaných nádobek k určitému typu je ovšem vždy nutno přihlédnout k celému komplexu znaků, jak upozorňuje M . Novotná. V řadě případů půjde snad o typy přesně nezařaditclné, či lypologicky smíšené (výrobní deriváty), které M . Novotná vykládá jako projev individuality výrobce. Na druhé straně určité typy šálků mají vždy radu shodných znaků, které umožňují např. i odlišení nezdobeného šálku typu Jeni­ šovice od čistého (vždy nezdobeného) typu Fuchstadt. Za složitější otázku považuji určení místa hlavních dílen, tedy konstatování původu hlavních typů, otázku importaco nádob a jejich místního napodobování v periferijní oblasti. Prosté zmapování nálezů — nehledě na potíže vznikající přitom z neznalosti materiálu z autopsic — asi k vyřešení otázky původu nepostačí, neboť nále­ zový katastr může být podstatně zkreslen současným stavem nálezů a zejména vlivem pravěké distribuce, dosahující ke konci doby bronzové neomezených evropských vzdáleností. Problém bude nutno řešit zejména pomocí delai lnici i technických rozborů a spektrálních analýz kovu, avšak v celoevropském měřítku. 2,4

5

26

27

28

Dnes se rozlišují lyto hlavní středoevropské typy bronzových šálků mladé doby bronzové: Typ Friedrichsruhe nazval E . Sprockhoff podle, lokality z Meklcnburská: charakterizoval jej oblým, stlačeným spodkem bez podstavy, pouze s obyčej­ ným důlkem na dně, dále ostře nasazeným, nízkým válcovitým hrdlem s vy­ chýleným okrajem a páskovým uchem, nanýtovaným z vnějška 2 — — | 2 (ale i 1 - j - 1) nýty s málo roztepanými hlavicemi. Radil sem kusy nezdobené i některé zdobené tepanými čočkovitými vypnulinami („Gleich-Buckcl-System" G. v. Merharta ), které dnes většinou z typu Friedrichsruhe vylučujeme. Takto vymezený, poměrně starobylý t y p je možno považovati za celkem uzavřenou skupinu jejíž rozšíření ukazuje zejména na západní a severní Německo a Dánsko. Sporná může býti jedině otázka priority tohoto typu mezi ostat­ ními tepanými šálky v Evropě. E . Sprockhoff považoval za samozřejmý jejich severský původ; shledával pro to doklady nejen kartografické, ale i důvod, že v severské oblasti se šálky typu Friedrichsruhe vyskytují vždy v souvislosti s čistě místními tvary. G . v . Merhart pak hledal původ nejstarších středo­ evropských tepaných šálků, které ještě nedělil ve smyslu pozdějšího pojetí W . v. Brunnova, obecně někde v hornouherském a slovenském prostoru. Typ Satteldorf vytvořil v. Brunn z ojedinělých nálezů v oblasti uhersko29

30

3 1

32

33

34

35

K

DATOVÁNI A PŮVODU BRONZOVÝCH

17

PŘEDMĚTU

30

slovenské a slezské. Jde o jednoduché, široké až baňaté, rozměry dosti velké šálky (mísovité šálky) s nízkým válcovitým hrdlem a oblým spodkem, čímž se typologicky blíží typu Friedrichsruhe. Dno je tvořeno prostým důlkem, nádoba z Handlové na Slovensku má však při dně již i horizontální obvodové lišty, jaké přicházejí zejména u typu Jcnišovice. Lícho bývá páskové, je nanýtováno různým způsobem, jako příznačný zjev se. však objevuje příčně nasazené držadlo; běžná pak je jednodušší puklicová výzdoba, seřazená do obvodových linií, které ještě nejsou střídány liniemi obvodových bodových perliček, ja'ko je tomu u typu Jenišovice. Je velmi pravděpodobné, že k tomuto typu náleží řada zlomků nádobek, dosud málo povšimnutých, ba že s typem Satteldorf souvisí i jeden z nejdokonalejších současných výrobků — šálek z očkovské m o h y l y , na kterém se již uplatnil lištovito^puklicový styl (Merhartův „Leislen-Buckel-System"). Očkovský šálek je přitom z dobře datova­ ného prostředí počátku popelnicových polí ( B D / H A i ) , je tedy zaručeno jeho časově primární postavení, nejméně stejné jako u klasického typu Satteldorf. V oblasti rozšíření typu Satteldorf (uhersko-slovcnská oblast) musíme hledat velmi staré cenlrum kovotepecké výroby, ba přímo i tepaných nádob; G . v. Mcrhart a souhlasně s ním i H . Můller-Karpe soudí, že toto přirozené centrum je závislé na mykénském kulturním okruhu, v němž je doložena ne­ jen velmi starobylá tradice (zlaté) toreuliky, ale přímo i časově starší analogie příčných držadel kovových nádob; středodunajská oblast naproti tomu nemá výhradně domácích předpokladů pro vznik tohoto náročného řemesla. Tato otázka jc ovšem z našeho hlediska podružná, neboť fakt častého výskytu tepa­ ných bronzových nádob s puklicovou, resp. již i s lištovito-puklicovou vý­ zdobou v uhcrskoslovenské oblasti dává oprávnění hledat právě zde původ později nejrozšířenějšího středoevropského typu šálků Jenišovice. 37

38

39

40

41

42

T y p Osternicnburg-Dresden má podle W . A . v. B r u n n a nižší oblý až mírně kónický spodek (často i s obvodovým prstencem při dně, ba i s obvodovými lištami nad tímto prstencem), hrdlo povětšině nálevkovité, měkčeji profilo­ vané a páskové ucho nanýtované již i zevnitř, přes okraj; hlavním znakem je pak výzdoba, spočívající v 1—3 obvodových řadách čočkovitých puklic, příp. ve vytepané hvězdicovité výzdobě při dně (šálky z obou eponyinických lokalit). Tento typ, ač poněkud tvarově variabilní a s delším časovým roz­ ptylem/''' lze skutečně považovat za produkt místního středoněmeckého výrob­ ního centra, jehož existenci považuje také O. Kytlicová na základě v. Brunnových údajů za přesvědčivou. S ohledem na otázku vzniku lepaných bronzo­ vých šálků je nutno míli na mysli, že tu jde o časově poněkud mladší výrobky, vzniknuvší již na bázi starších tradicí. V tomto ohledu je důležitý výskyt zlomků pravděpodobně tohoto typu šálků v očkovské mohyle na Slovensku (viz dále), který by geograficky ukazoval na spojení s karpatským typem Satteldorf. Jsou-li dnes šálky typu Oslcrnicnburg-Drcsden klasifikovány jako přechodný typ k šálkům jenišovickým, má lato skutečnost svůj význam při studiu kontinuity nádobek počínaje typem Satteldorf, přes OsternienburgDresden k typu Jenišovice, a to v jihovýchodní části střední Evropy samotné; existence typu Osternienburg-Dresdcn na Slovensku by tedy sice narušila v. Brunnovy představy o jeho slředoněmecké lokalizaci, usnadnila by však snahu prokázal vývoj jenišovických šálků z prastarých základů ve středním 1'ochinají. 43

1

45

T y p Jenišovice-Kirkendrup. označený původně l i . Sprockhoffem pouze d n i -

18

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

46

hým názvem podle depotu z rašeliniště Ogemoor ve Funěn, nazval výstižněji G. V . Childe typem Jenišovice-Kirkendrup podle známého, dosud největšího depotu svého druhu z Jenišovic v Cechách pro zjednodušení jmenuji šálky tohoto typu pouze jako jenišovické, či jako typ Jenišovice. — Ze všech lypů bronzových tepaných nádobek je tento nejvyhraněnější. Jenišovické šálky ne­ nesou obyčejně stopy míšení s jinými typy, spíše jiné samy ovlivňují (srov. např. koflík z hrobu č. 63 z Klentnice, nebo známý nález z českých Chrášť a n ) . Je pro ně příznačný zejména ostře členěný profil, lom v horní části výdutě a vyšší, kóničtější stavba spodku. Dno je pravidelně lemováno zesíleným prstencem a dosti pravidelně mívá ještě nad tímto prstencem 4—5 obvodových lišt. Typickou výzdobou jsou vytepávané čočkovité puklice, obíhající v horizon­ tálních řadách na hrdle (1 řada) a na výduti (2—4 řady), příp. jen na výduti 48

49

Obr. 7. Hlavní typy tepaných šálků mladší doby bronzové. 1 — Vclalice (Morava). 2 Handlová (Slovensko), podle G. V. Childa. 3 — Zatec (Cechy), podle O. Kytlicové. 4 — Braunsbedra (siř. Německo), podle K . II. Otty. 5 — Kónigswarlha (siř. Německo), pudle W . Cohlcnze. C — Dresden-Dobrilz (stř. Německo), podle W. Coblenzo. 7 — Očkov (Sloven­ sko), podle J . Paulíka. 8 — Wilten (již. Německo), podle H . Miiller-Karpn. (Kresba: S. Ševčík.)

a střídané řadami drobných bodových perliček („Punkt-Buckel-System" G . v. Merharta). Páskové ucho bývá nanýtováno 4 nýty s ploše roztepanými hlavi­ cemi v místech, kde tepaná výzdoba na nádobce je obyčejně přerušena. Ucho nasedá, jako u většiny mladších bronzových šálků, zevnitř na okraj a vně pod hrdlem na výduti. Jsou známy i reparace- šálků typu Jenišovice (Křcnůvky. ťab. III), provedené přinýtováním. Jenišovické šálky jsou výrazným typem východní části střední Evropy, kde byly nepochybně na základě starších tradic vyráběny a kde se nalézají ve velkých depotech, k nimž patří i depot č. 2 z Kotouče u Strambcrka. Jsou typem uzavřeným; poněkud zvláštní jsou 3 italské tvary z Costa del Marano, které se profilem jenišoviekým velmi podobají, mají i typickou, ač poněkud svérázně rozmístěnou puklicovou výzdobu, liší se však profilem i napojením ucha. Přesto bývají k našemu typu připojovány a bylo-li v minulosti dokonce poukazováno na italské předlohy středoevropských šálků typu Jenišovice, vy50

51

52

5

1

K

DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH

19

PŘEDMĚTU

cházelo se především z těchto nálezů. G . v. Merhart však poukázal na mylnost představ o „italské fascinaci" tepaných nádob doby popelnicových polí; ná­ dobky s puklicovou výzdobou se podle jeho důkazů dostaly do Itálie z Podunají a Itálii je tudíž v této době nutno považovat za odnož středoevropské výroby tepaných nádob. V případě uvedených nádobek z Costa del Marano je podle Mcrharta arci možné, že jde již o místní italské výrobky, avšak každo­ pádně o výrobky podunajského typu. I jinak je mezi středoevropskými šálky typu Jenišovicc řada variant, pokud jde o profilaci, napojení ucha, i výzdobu; přitom některé nádobky z okrajových středoevropských oblastí jsou klasic­ kému jenišovickému typu již dosti vzdáleny a do pojednávaného typu je možno je zařadit pouze s ohledem na předpokládanou periferizaci těchto území. V rámci variant klasického typu Jenišovice, jak je uvádí např. M . Novotná, však asi nejde o chronologicky definovatelný vývoj, nýbrž spíše o individualitu kovotepců a jejich výrobní postupy. Přirozená tendence považovat nižší oblejší šálky za starší proti vyšším, kóničtějším (těchto je ostatně většina), není opřena o kontrolu nálezových celků; v depotu č. 4 z Kotouče u Stramberka se např. obě varianty (obr. 4: 5, 6) spolu stýkají v jednom uzavřeném celku. 54

55

56

Jcnišovické šálky našly ve své době velké rozšíření a oblibu, takže nepře­ kvapí, jestliže jejich reminiscence přežívají ještě delší dobu po hlavním období rozšíření. Výzdobné reminiscence šálků typu Jenišovice můžeme sledovat např. ještě na naběračce z pozdní doby bronzové ze Steinkirchen, misce z Jiiterbog, šálku z hrobu č. 299 z Hallstatt, příp. i na některých zlatých nádobkách z Balkánu, které sice nejsou přesně datovány, budou však asi mladší než jenišovické šálky. Datování šálků typu Jenišovice na přelom H a a H B , resp. do počátku H B ( = hlavní doba rozšíření) podle středoevropské chronologie, odůvodnila u nás posledně zevrubně O. Kytlicová; H . Muller-Karpe je považuje za vedoucí typ svého stupně H B i . Typ Fuchstadt pojmenoval E . Sprockhoff podle nálezu z mohyly u Fuchstadtu nad Mohanem, datovaného průvodním materiálem do H A j . Jde o prostší nízké široké šálky jednoduššího, měkčího členění těla s prstencovitou podstavou u dna, uchem roztepaným na obou koncích (jako u předešlého typu) a nanýtovaným 2—4 nýty s kónickými hlavicemi na stěnu, nahoře opět zevnitř přes okraj. ' Na českém území je na profilu těchto nezdobených šálků znát ovlivnění strohou profilací typu Jenišovice (Chrášťany, Klentnice, Středokluky ), čímž dochází k vytvoření někdy i zvláštních forem. N a Moravě se dosud čistý typ Fuchstadt neobjevil a podobně je tomu na Slovensku. N a rozdíl od přede­ šlého typu šálků se fuchstadlské vyskytují zejména v hrobech jihoněmeckých popelnicových polí, pravidelně po jednom exempláři, výjimečně v depotu vc více kusech (Burgisdorf, Staaken ), nebo spolu s typem Jenišovice. Jejich domovem je spíše západní půle střední Evropy, ač známy jsou i z Polska (Poznaň, Rohow), z Cech (Záluží) a z Maďarska (Csik-Szent-Király); sporná je jejich příslušnost v depotu ze Spišskej B ě l e j , v depotu z M o i g r a d a v Pavlovce v Bessarabii. — Proti typům Friedrichsruhe, OsternienburgDresden a Satteldorf, které tvoří obecně starší horizont bronzových tepaných šálků, jsou fuchstadtské spolu s jenišovickými představiteli obecně mladšího časového horizontu, tj. fakticky přechodu mladší k pozdní době bronzové. T y p Fuchstadt je přitom svým vznikem poněkud starší; objevuje se již v hrobových celcích H A a např. v depotu z Dresden-Dobritz a z Braunsbedra se stýká 57

58

59

60

61

6 2

6 3

6 1

65

66

67

68

69

70

72

7 3

71

20

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

74

jesle s typem Osternienburg-Dresden. Naopak typ Jenišovice se s typem Osternienburg-Dresden časově vylučuje, jak poukázala O. Kytlicová. Vlastní dobou oběhu se však šálky typu Fuchstadt i Jenišovice do značné míry kryjí. Posléze tu jen stručně zmíním šálky pozdní doby bronzové typu HostomiceStillfried, které již s danou problematikou bezprostředně nesouvisí. Zevrubně 0 nich pojednal G. v. Merhart a nověji shrnula českou problematiku O. K y t ­ licová. Tento typ se na Moravě dosud neobjevil, ač b y l někde v blízkosti vyráběn. Kromě uvedených hlavních typů bronzových šálků jsou ještě některé typy zvláštní, jejichž rozbor není v naší souvislosti potřebný. Pomíjím tu také záměrně ostatní typy tepaných bronzových nádob mladší a pozdní doby bron­ zové, které sice se šálky nejsou bez souvislostí, na Moravě však dosud téměř chybějí. Celkové rozšíření uvedených hlavních typů ilustrují obě mapky (č. 1, 2). Kromě jiného z nich plyne fakt, že puklicový výzdobný styl plechových ná­ dobek má staré středodunajské tradice ve výzdobě typu Satteldorf a na něj navazujícího typu Osternienburg-Dresden. Tento starobylý horizont šálků lze dnes rozšířit ještě o další, méně zmiňované, většinou ovšem dosti zlomkovilé kusy: Jde zejména o nádobky z knížecí mohyly z Očková na Slovensku; úplný miskovitý šálek zevrubně zhodnotil J . Paulík, srovnav jej s typem Osternien­ burg-Dresden, zdůrazňuje však zároveň jeho tvarové zvláštnosti a považuje jej za přechodný tvar mezi tímto typem a zlatými šálky typu Eberswalde. Ná­ dobka zejména profilací hrdla odpovídá typu Satteldorf, má však daleko hlubší polokulovitou výduť, která spolu s použitím již lištovito-puklicového výzdobného slohu svědčí pro jiný, typologicky odlišný směr vývoje; tento vývoj však neznamená chronologicky mladší postavení očkovské nádobky; J . Paulík j i klade ještě do starší fáze stupně H A . Také další dva očkovské šálky s puklicovou výzdobou, dochované jen ve zlomcích, řadí J . Paulík k typu Osternien­ burg-Dresden. Dále je nutno zmínit zlomek bronzové tepané nádoby s válco­ vitým hrdlem a dvěma řadami puklic na oblé výduti z Crmožiše ze Slovinska, z depotu horizontu B D / H A , podobně jako zlomek z moravského mladobronzového depotu z Přestavlk, na nějž v souvislosti s typem Kirkendrup upozor­ nil již N . Áberg; souvislost tohoto fragmentu s typem Jenišovice však není jislá, neboř stejně i některé šálky typu Satteldorf i Osternienburg-Dresden měly při dně plastické obvodové lišty (viz výše), jaké se dochovaly na zmíně­ ném zlomku z Přestavlk. Sporná je posléze otázka šálku z Vácszentlászló z M a ­ ďarska, '' který má na výduti jen jednu řadu puklic, tvarem a připojením ucha však bývá řazen k fuchstadtským, od nichž se současně i liší řadou detailů. Podobně je tomu s mísovitou nádobkou z polských Jezierzan, která se pro­ filem i výzdobou (dvě řady čočkovitých puklic na výduti) jenišovickým šálkům došli blíží a kterou K . Zurowski považuje za trácký výrobek IV. periody. ' Navíc ovšem lze hledat řadu příkladu puklicové výzdoby na jiných bronzových předmětech mladší doby bronzové ve středodunajské oblasti (např. puklice z citovaného již depotu z Přestavlk, plechy z téhož depotu, nebo např. z po­ někud staršího depotu z Drslavic I I či posléze zlomky plechů s drobnými pukličkami z hrobu č. 96 z Domamyslic ), které časově typ Jenišovice a někdy 75

76

77

78

79

H0

8 1

82

8 3

84

8r>

8

87

88

81

90

91

1 typ Satteldorf předcházejí. Nicméně však zatím není přímého přechodného tvaru mezi šálky typu Sattel­ dorf a Jenišovice. Tento přechod je možno vidět pouze v klasickém typu

K

DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH

21

PŘEDMĚTU

Osternienburg-Dresden, příp. v některých nižších šálcích jenišovických (druhá varianta M . Novotné ), např. z Érsegvadkertu, Szentes-Nagyhegy, Kotouče u Stramberka, depot č. 4 (obr. 4: 5); lze mít zato, že v mezích vlastního typu Jenišovice existuje teoretický vývoj, jak jsem již výše poukázal. Podstatně nový profil (ostré členění) šálků, typu Jenišovice je asi přímo závislý na stylislických normách počátku pozdní doby bronzové, souvisí i s profilací kera­ miky té doby, zejména však závisí na technologii výroby, resp. zdokonalování pracovních prostředků a pomocných výrobních zařízení. Otázka vztahu bronzových a keramických nádob v pravěku není zcela jasná. Je přirozené, že kovové nádoby, jakožto prvek svým vznikem mladší, musí být ve svých tvarech závislé na soudobé keramice (např. italské bronzové amfory jsou kopiemi vilanovských uren, vědra typu K u r d napodobují květi­ náče střední a mladší doby bronzové atd.). Technické možnosti však vtiskly kovovým nádobám specifické rysy, které pak zpětně ovlivňovaly keramiku. E . Sprockhoff považoval nejstarší bronzové tepané nádoby severské oblasti (Ostermarie) za napodobeniny místních dřevěných šálků II. periody, které jsou známy z nordických „baumsargů" j E . Neústupný vidí ve vývoji českých bronzových šálků odraz vývoje k e r a m i k y ; jiní badatelé zase soudí spíše na napodobování bronzových nádob (i pokud jde o výzdobu) v hlíně. Sám bych dnes hledal progresivní typologický vývoj spíše na bronzových nádobách sa­ mých. Tento vývoj se řídil hledáním nových pracovních metod ve výrobnách, v oblastech místně omezených. Obchodní distribucí do vzdálených oblastí pak kovové nádoby působily v širokých geografických dimenzích na místní kera­ mickou výrobu. Tím také lze vysvětlit i výskyt některých výzdobných prvků, objevujících se ve zdánlivě náhodném časovém i geografickém rozložení; např. tepaná hvězdicová výzdoba na dnech šálků z Osternienburgu, či DresdenDobritz, známá také z výzdoby přileb v karpatské oblasti, i např. z kusu plechu z přestavlckého depotu na Moravě, mající však nepochybně svůj původ v ryté výzdobě na bronzech střední doby bronzové v karpatské oblasti, byla napodobována posléze i v keramice, přesněji na vnitřních plochách stěn šálků slezské kultury na Moravě. Časová následnost slezské keramiky za kovovými šálky je v tomto případě prokazatelná. 92

93

94

95

9 6

97

98

99

100

101

102

103

Velký význam z hlediska vývoje kovových nádob je nutno připsati zdoko­ nalování technologie výroby. Výrobní proces tepaných šálků b y l asi obdobný, jako při výrobě zlatých tepaných nádob, kterou popisuje C. Schuchhardt; nej­ prve b y l vytepán plech do patřičně jemné síly; plech b y l pak vystřižen do kulatá a „natažen" na pravděpodobně dřevěnou formu (masku), která takto vtiskla základní tvar budoucí nádobce. Dodatečně byla pak vytepávána vý­ zdoba. H . Wiklak soudí, že puklicová výzdoba byla vytepávána v předem předznačených liniích, a to až po nanýtování ucha k nádobce. Dřevěná maska musila být po v y tepání plechu do podoby nádobky zničena (spálena), jinak by j i nebylo možno z nové nádobky odstranit. Tím se stala každá nová nádoba vlastně unikátem, což se na archeologickém materiálu opravdu po­ tvrzuje. Masky starších nádob b y l y poměrně jednoduché, masky nádob typu Jenišovice musily být již daleko dokonaleji vysoustruhovány, neboť jejich ostře členitá profilace předpokládá využití již jednoduššího otáčivého zařízení (soustruhu). Ve výrobě těchto dřevěných masek tedy musíme hledat kořeny vývoje vlastních tepaných šálků. Z toho důvodu není nutné hledat přechodný článek, resp. celý typologický vývoj mezi nejstaršími nádobami s puklicovou 104

105

22

Obr.

VLADIMÍR

S. Křeuňvky

(o.

PODBOHSKV

Proslčjov), bronzový dcpol (výbř-r mimo šUlových spon;. (Kresba: S. Sevřík.)

K

DATOVANÍ A P O V O D U

BRONZOVÝCH PŘEDMĚTU

23

výzdobou a lypem Jenišovicc. Ideový původ šálků lypu Jenišovice je nutno blcdat v oblasti lypu Satteldorf, jejich vlastní výroba se však lokalizovala nepochybně v řadě středoevropských dílen, zejména v severním Naddunají a snad i na evropském severu. Pokud bychom vycházeli z kvantitativně 'karto­ grafické situace (mapka č. 2) b y l by nasnadě závěr, že výroba se musila kon­ centrovat zejména v českých zemích, v oblasti moravské větve lužické kultury (Štramberk), v knovízské středočeské kultuře (Jenišovice), dále pak též někde v horním Poliši (Somotor). Jak poukázala (.). Kytlicová, jeví se na některých hradištích nebo velkých sídlištích mladší doby bronzové (Plešivec v jižních Cechách) aglomerace depotů, které lze chápat buď jako doklad dlouholeté tradice místní bronzové výroby, nebo jako periodické stationy kočovných kovolitcii. Takovým místem bylo nepochybně i hradisko Kolouč u Slramberka, jak svědčí pět dosud zde nalezených bronzových depotů a řada dalších bron­ zových předmětů, pocházejících snad ze zničených depotů; podobně tomu mohlo být i na mnohých jiných hradiscích, klerá dosud nejsou zkoumána. Nyní zaměříme pozornost na moravské nálezy šálků typu Jenišovice; v y skvl.lv se zatím nejméně v 15 exemplářích: I X ^ - 1) hrobě v Milovicích (okr.*Břeclav) « * 4 X (<'• 2 - 5 ) v depotu z Křeiiůvek (okr. Prostějov),"" 8 X (č. 6—13) v depotu č. 2 z Kotouče u Stramberka a 2 X (č- 14—15) v depotu v. 4 z téhož naleziště. Pomíjíme přitom nález samostatného ucha s výzdobou půlobloučku z Kotouče (obr. 2: 8), lypologicky smíšený, neúplný šálek z hrobu 63 v K l e n t n i c i , jakož i zmíněný již fragment z depotu v Přestavlkách. Pro lepší poznání těchto moravských šálků podám nyní jejich popis s nále­ žitými daty: 10fi

107

v

110

111

1. 6 větších a řada drobných čáslí nádobky; zachycen je okraj, čásli výdutě a ucho, dno chybí. Nádobka byla vytepána z bronzového plechu o síle t m m ; do země byla vlo­ žena již ve zlomcích, je však rekonslruovalclná (srov. W P Z 30, 1943, 152 n., obr. 2: 4). Má oslic koncipovaný profil, páskové ucho (š 2,1 cm), zdobené 2 dvojicemi souběžných rýh při okraji je nanýtováno 2 nýty z vnitřní strany na hrdle nádobky a 2 n ý t y z vnější strany těsně pod hrdleni. Výzdobu Ivoří 1 obvodová linie puklic (0 6 mm) na hrdle a 2 linie zcela obdobných puklic, lemované 3 řadami bodovvch perliček, na výduti. (Obr. 9: 3a, b) S okr 12,5 cm; v 5,3 cm; S dna cca 3,5 cm; (Muzeum Mikulov, i. č. IV-492). 2. Bronzový tepaný šálek vyrobený z plechu o síle 1 mm. Nádobka m á typickou ostrou profilaci a vyšší stavbu těla s dovnitř vklopeným dnem. Široké masivní páskové ucho (š 3,3 cín) jc nanýlováno běžným způsobem 2 + 2 nýty s rozlcpanými hlavicemi. Výzdobu tvoří 2 obvodové linie větších puklic (0 6 mm), lemované třemi řadami bodových perliček, na výduli. (Obr. 8: 4; tab. I) S okr 14,0 cm; v 6,6 cm; š dna 4,4 cm; (Muzeum Prostějov, i. í. L158/1-1). 3. Šálek vytepaný z bronzového plechu o síle 0,9 mm, ostře profilovaného okraje, avšak měkčeji koncipovaného spodku s dovnitř ploše vklenutým dnem. Nezdobené páskové ucho (š 1,9 cm), klenoucí se mírně nad okraj, je nanýtováno 2 + 2 n ý t y běžným způ­ sobem. Výzdobu tvoří celkem 4 obvodové linie čočkovilých vypnulin (0 3,5 mm), roz­ ložené po celé ploše výdutě ve 3 intervalech a lemované celkem 7 řadami bodových per­ liček; při dně je prstenec 4 plastických obvodových lišt. (Obr. 8: 3; tab. II) S okr. 15,4 cm; v 5,7—6 cm; š dna 3,7 cm; (Muzeum Prostějov, i. č. L 198/1-2). 4. Šálek vytepaný z bronzového plechu o síle 0,8 mm, ostře profilovaného okraje, avšak měkčeji koncipovaného spodku s dovnitř ploše vklenutým dnem. Nezdobené páskové ucho (š 1,7 cm) jc nanýtováno 2 + 2 nýly běžným způsobem; na horní části výdutě je pro­ vedena reparace nádobky, spočívající z obdélného kusu plechu, přinýtovaného 3 nýly s plochými hlavicemi z vnější strany. Výzdobu nádoby tvoři 3 obvodové linie čočkovitých puklic (0 3 mm), lemované 3 řadami bodovvch perliček; p i i dně jc prstenec 4 plastických obvodových liší. (Obr. 8: 2; tab. III) S okr 14,8 cm; v 6,1 cm; š dna 3,4 cm; (Muzeum Prostějov, i. c. 1,198/1-3).

VLADIMÍR

Obr.

PODBORSKÝ

9. Milovice (o. Břeclav), nálezy ze žárových

hrobů.

(Kresba: Podhorský

--

Ševčík.

K

DATOVANÍ A P O V O D U

BRONZOVÝCH PŘEDMĚTU

25

5. Menší masivní šálek vytepaný z bronzového plechu o síle 1,1 mm, ostře koncipovaného profilu, s dovnitř vklcnutým dnem. Široké páskové ucho (š 2,5 cm) je zdobeno 2 dvojicemi souběžných linií při okrajích a je nanýtováno běžným způsobem 2 + 2 nýly. Výzdobu povrchu tvoří 2 obvodové linie velkých čočkovitých puklic (0 6 mm), lemované 3 řadami bodových perliček. (Obr. 8: 1; tah. IV) S okr 11,9 cm; v 5,0 cm; š dna 3,8 cm; (Muzeum Prostějov, i. č. L 158/1-4). 6. Šálek vytepaný z bronzového plechu o síle 0,9 mm, typické ostré profilace slěny. s dovnitř vklopeným dnem. Páskové ucho (š 2,2 cm), zdobené 2 trojicemi paralelních linií při okraji, je nanýtováno 2 n ý t y z vnitřní strany na hrdlo a 2 n ý l y z vnější strany na stěně pod hrdlem. Výzdobu tvoří střídavě 2 horizontální linie čočkovitých puklic o průměru 4 mm a 3 horizontální linie bodových perliček na stěně nádoby; při dně je obvodový prslenec tří plastických lišt. Nádobka je téměř úplně zachována, pouze menší část slěny vpravo ucha (při pohledu shora) je doplněna. (Obr. 2: 1; tab. V) 5 okr 17,2 cm; v 7,2—7,8 cm; š dna 3,6 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 336/27). 7. Šálek vytepaný z bronzového plechu o síle 0,8 mm, měkčí proKlace stěny, s dovnitř zalomeně vklcnutým dnem. Páskové ucho (š 2,4 cm), zdobené 2 trojicemi paralelních r y t ý c h linií při okrajích, jc nanýtováno běžným způsobem 2 + 2 n ý l y ; výzdobu tvoří 1 horizon­ tální linie čočkovitých puklic (0 5 mm) na hrdle nádobky a 3 linie shodných puklic, střídané 3 řadami bodových perliček, na stěně šálku; nádobka byla nalezena značně poško­ zená, chybí asi '/í stěny vlevo ucha (při pohledu shora). (Obr. 2: 2; tab. VI) S okr 15,8 cm; v 7,1—7,4 cm; š dna 4,8 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 337/27). 8. Šálek vytepaný z bronzového plechu o sílo 0,8 mm, ostré profilace stěny, s dovnitř ploše vklenutým dnem. Páskové ucho (nalezeno odnýtované od stěny), zdobené 2 dvojicemi paralelních r y t ý c h linií při okrajích (š ucha 2,6 cm), bylo původně nanýtováno 2 + 2 nýty běžným způsobem. Výzdobu stěn tvoří 3 horizontální linie čočkovitých puklic (0 4,5 mm), střídané 3 řadami bodových perliček. Nádobka byla nalezena poškozená, chyběla část hrdla vpravo ucha a menší část stěny vlevo ucha (při pohledu shora). (Obr. 2: 3; tab. VII) S okr 15,0 cm; v 6,0—6,8 cm; š dna 4,4 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 338/27). 9. Větší část šálku vytepaného z bronzového plechu o síle 0,8 mm, typické ostré profilace hrdla, avšak měkčí profilace spodku, bez dochovaného dna. Páskové ucho (š 2,7 cm), zdo­ bené 2 trojicemi souběžných rytých linií při okrajích, jc nanýtováno běžným způsobeni 2 + 2 nýly. Výzdobu povrchu nádobky tvoří 2 obvodové linie čočkovitých puklic (0 4 mm), střídané 3 řadami bodových perliček; nad prstencoví tým ovalením nade dnem je stěna šálku profilována člyřmi plastickými obvodovými lištami. Na originálu nádobky je doplněna asi Vj stěny vpravo ucha (při pohledu shora) a dno. (Obr. 2: 4; tab. I X : 1) S okr 16,3 cm; v 6,7 cm; š dna cca 4,8 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 339/27). 10. Ze tří větších čáslí rekonstruovaný šálek, vytepaný z bronzového plechu o síle 0,75 mm, lypické stavby těla, bez dochovalého dna. Páskové ucho (š 2,4 cm), zdobené 2 trojicemi souběžných rytých linií při okrajích, je nanýtováno na stěnu nádobky běžným způsobem 2 + 2 nýty. Výzdobu tvoří 2 horizontální obvodové linie čočkovitých puklic (0 5 mm)-, střídané 3 řadami bodových perliček, na horní části stěny; nad prstencovitým ovalením nade dnem jé stěna nádobky profilována 4 plastickými obvodovými lištami. Ná­ dobka je sestavena zc 3 částí, jc téměř úplná, chybí pouze dno. (Obr. 2: 5; tab. IX: 2) S okr 15,6 cm; v 8,2 cm; š dua cca 3,4 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 340+343b+352/27). 11. Celkem 19 zlomků šálku vytepaného z bronzového plechu o síle 0,7 mm, lypické profilace; ze zlomků je možno sestavit profil nádobky včetně dovnitř klenutého dna, ucho však chybí. Výzdobu šálku na stěně pod hrdlem tvoří 3 horizontální linie čočkovitých puklic (0 5 mm), střídané 4 řadami bodových perliček. Nad prstencovitým ovalením nade dnem je stěna nádobky profilována 3 plastickými obvodovými lištami (srov. kresebnou rekonstrukci na obr. 2: 6). S okr cca 15—16 cm; v cca 7,7 cm; š dna 4,2 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 341—2+344+ 354+671/27). 12. Drobný šálek vytepaný z bronzového plochu o síle 0,8 mm, typické ostré profilace stěny, s dovnitř ploše vklcnutým dnem. Páskové ucho (š 1,9 cm), zdobené 2 trojicemi sou běžných rytých linií při okrajích, jc nanýtováno 2 + 2 nýty běžným způsobem. Výzdobu šálku tvoří 1 horizontální linie čočkovitých puklic (0 4,5 mm) na hrdle a 3 obdobné linie, střídané 4 řadami bodových perliček, na stěně pod hrdlem. (Obr. 2: 7; tab. VIII) S okr 11,0—11,3 cm; v 5,4 cm; š dna 4,2 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 670/27). 13. Z dochovaného materiálu z depotu č. 2 z Kotouče u Slramberka není možno sestavil další (osmý) šálek, o němž jc řeč v původní nálezové zprávě; je možné, že tomuto šálku patří některé zlomky, uložené ve štramberském muzeu.

26

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

14. Asi polovina šálku vylcpaného z bronzového plechu o síle 0,9 mm, bez dochovalého dua a ucha. Profil nádoby, umožňující kresebnou rekonstrukci, ukazuje na nízkou, oblou formu: ostřeji formované hrdlo přechází měkce v nízkou baňatou výduř se zbytkem 2 jem­ ných obvodových plastických lišt při dně. Ucho, po kterém zůstaly na stěně švy a nýty, resp. otvory po nýtech, bylo normálního typu. Výzdobu tvoří obvodová linie čočko vitých puklic (0 6 mm) na hrdle šálku a 2 obvodové linie shodných puklic (0 5—5,5 mm), stří­ dané 3 řadami bodových perliček na stěně pod hrdlem. (Obr. 4: 5) S okr cca 15,2 cm; v cca 5,4 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 45/56). 15. Bronzový šálek, vytepaný z velmi jemného plechu o síle 0,7 mm, klasické profilace stěny, s ploše dovnitř vklenutým dnem. Páskové ucho (š 1,9 cm), dochované ze %> je zdo­ beno 2 dvojicemi souběžných rytých linií při okrajích a nanýtováno běžným způsobem 2 + 2 nýty. Výzdobu stěny šálku pod hrdlem tvoří 2 obvodové linie čočkovitých puklic (0 5 mm), lemované 3 řadami bodových perliček; řady perliček jsou po obou stranách ucha uzavřeny svislou linií. Při dně je obvodový prstenec šesti jemných plastických lišt. šálek byl nalezen neúplný; asi Ví okraje vpravo ucha při pohledu shora a úzký klín od okraji* až k prstenci u dna na protější straně jsou rekonstruovány. (Obr. 4: 6) Š okr cca 10,6 cín; v 6,6 cm; š dna 4,6 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 67/56; t. ě. depono­ váno v Muzeu Nový Jičín).

Obr. 10. Varianty šálků typu Jenišovice. 1 — Kužnica Skakawska (Polsko), podle laka. 2 — Basedow (sev. Německo), podle H . J . Hundla. 3 — Jezicrzany (vých. podle K . Zurowského. 4 — Niedzieliska (vých. Polsko), podle K . Zurowského. 5 narice (Polsko), podle A. H . Koszaúské. 6 — Kotouč u Stramberka, depot č. 4 S. Ševčík.)

H . WikPolsko), — Bier(Kresba:

Všechny popsané šálky jsou výraznými typy Jenišovice, pouze zlomkovitý exemplář č. 14 (obr. 4: 5) by mohl být považován za starší variantu uvede­ ného typu. Oba větší šálky z depotu v Křenůvkách (obr. 8: 2, 3) mají nižší stavbu těla, avšak příznačný kóničtější profil. V sepsaném moravském mate­ riálu se objevily šálky s různými variantami puklicové výzdoby (2—4 řady čočkovitých puklic), s kombinací lištovité výzdoby při dně i bez ní, s uchy zdobenými i nezdobenými, vždy však přinýtovanými 2 + 2 nýty s plochými hlavicemi, s výzdobou pod uchem vesměs přerušenou. Nádobka z depotu č. 4 ze štramberského Kotouče (obr. 4: 6) má linie perličkové výzdoby v místě ucha přerušené a z obou stran uzavřené svislou linií. Objevil se i případ reparace nádobky (tab. I I I ) . Rozměrově se většina šálků nevymyká průměru, objevily se však i tvary poměrně malé (Křenůvky, Štramberk). Typická profi­ lace většiny šálků neznamená však ani jediný případ totožnosti dvou exemplářů. 112

K

DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH

27

PŘEDMĚTU

Pokud jde o nálezové prostředí, nepřineslo žádné doklady, které by mohly jakkoli pozměnit dosavadní datování typu Jenišovice (viz výše). Nápadná je skutečnost, že naprostá většina moravských šálků pochází z oblasti lužické kultury, z depotů starší fáze slezské kultury; jediná výjimka — hrobový nález z Milovic — je z pohřebiště starší podolské k u l t u r y . Podolská jihomoravská zóna je na nálezy bronzových nádob zatím velmi chudá, což souhlasí s poměry v Dolním Rakousku. Může to být pouze náhodný zjev, nápadné však je, že ani poměrně značně prokopaná naleziště (Brno-Obřany, Podolí, Klcntnice, Plavec) bronzové šálky neměla. S ohledem na výrobu šálků je to upozornění na střední a severní část Moravy; forma depotů ovšem nemusí zde být dokladem výroby. Názory o možné výrobě šálků přímo na Kotouči nebo v blízkém okolí zůstanou hypotetické do té doby, dokud nálezy samými nebude zde výroba dokumentována, nebo dokud alespoň spektrální analýzy materiálu, které jsou teprve v počátcích, neprokáží místní původ suroviny. Spektrální analýzy bronzových tepaných nádob zatím nebyly ve větším měřítku prováděny. Podávám zde výsledky analýz šálků ze štramberského Kotouče, provedené P. Mišustovcm, zatím bez jakýchkoli nároků na širší v y ­ užití; teprve srovnáním s ostatními evropskými nálezy tohoto typu by bylo možno dospět k určitým závěrům, zejména pokud jde o provenienci. Dílčím způsobem budou předvedené spektrální analýzy využity ještě v dalším textu. Stramberský depot č. 4 přinesl kromě popsaných již dvou kusů typu Jeni­ šovice celkem 4 nádobky (obr. 4: 1—4), ve střední Evropě dosud zcela unikátní jak svým tvarem, tak i aplikací bodově-lišlovito-puklicového stylu ve výzdobě. Pro velký význam těchto předmětů podám nejprve jejich popis s příslušnými údaji: 113

114

115

110

1. Hluboká bezuchá miska vytepaná z tenkého bronzového plechu o síle 0,8 mm, s do­ vnitř vktenutým dnem. Hrdlo nádobky je ostře profilováno do 4 plastických lišt, z nichž 3 spodní jsou zdobeny bodovými perličkami; okraj nádobky je ven rozevřen. Pod hrdlem misky je výzdoba dvou obvodových linií čočkovitých puklic (0 6 mm), střídaných 2 liniemi bodových perliček. Těsně nade dnem je slěna misky profilována 5 jemnými plastickými obvodovými lišlaini. Nádobka byla nalezena neporušená. (Obr. 4: 4; tab. XII) S okT 10—10,6 cm; v 4,6 cm; š dna 3,3 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 40/56). 2. Z původně tří samostatných, mírně poškozených částí bylo při konzervaci možno se­ stavit unikátní etážovitou nádobku. Spodní dvojkonická část jc složena ze dvou, profilaci okrajů do sebe zapadajících částí; spodek tvoří miska s menším, mírně dovnitř prohnutým dnem a silně profilovaným okrajem, zatímco pod hrdlem je 1 obvodová linie čočkovitých puklic (0 5 mm), lemovaná 2 liniemi bodových perliček; horní kónus nádobky tvoří plošší kuželovilý plášť s úzkým, nízkým hrdlem (š hrdla 2,4 cm) a silně profilovaným spodním okrajem stěny, který zapadá do vnitřního rozevření spodního kónusu. Stěna mezi hrdlem a spodní profilací je zdobena 2 obvodovými liniemi čočkovitých puklic (0 5 mm) a 3 řa­ dami bodových perliček. Bodové perličky jsou i na vrcholech plastických lišt na spodní části stěny. — Do hrdla takto uzavřené nádobky pak zapadá drobná miska s typickou ostrou profilací stěny (příznačné pro typ Jenišovice), která však místo dna m á vyšší dutou nožku, zapadající přesně do hrdla spodní části nádobky, kde je okraj této nožky rozehnutím zajištěn; horní část nádobky je zdobena pod hrdlem obvodovou linií čočkovitých puklic a ji lemujícími obvodovými liniemi bodových perliček. (Obr. 4: 1; tab. XT1I, X I V : 1) S okr 7,1 cm; v 10,1 cm; š hrdla 2,4 cm; š max. výdutě 10,2 cm; š dna 3,3 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 41/56 + 43/56). 3. Střední část podobné etážovité nádobky se silně profilovaným, ploše kuželovilým pláštěm a dovnitř ohnutým hrdlem (š hrdla 2,3 cm), v němž dosud tkví část duté nožky z horní nádobky. Výzdoba zlomku nádoby je stejná jako u předešlého exempláře. (Obr. 4: 3) S 9,9 cm; dochov, v 2,5 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 42/56). 4. Drobná bezuchá miska vytepaná z bronzového plechu o síle 0,9 mm, bez dochovaného dna. Ostře nasazený okraj a nálevkpvité hrdlo nádobky přecházejí ve stěnu, profilovanou

Pfehl edné tabulka spektrálních analýz bronzů z Kotouče u Štramberka Zn

++ + + + +

Z

sl

+++ + + —

sl

++

sl

++ +

Z

sl

+++ + + —

šálek, i.č. 338/27

— — + — ++

sl

++ +

z

šálek, i.č. 339/27

— — + — ++ + + + +

z

sl

šálek, i.č. 340+343b+ 352/27

— — +

st

z

šálek, i.č. 670/27

— — +

st

miska, i.č. 40/56

— — +

st

lampa, i.č. 41+43/56

— — +

lampa, i.č. 42/56

— —

miska, i.č. 44/56

Ti

V

šálek, i.č. 336/27

— — +

sl

šálek, i.č. 337/27

— —

sl

Mg

Bi

+ + ++

sl

+

sl

sl

+ + +

sl

+

sl

+ +++ + + —

sl

+ + ++

st

+++ + + —

sl

+ + +

st

+

sl

sl

sl

+ +

sl

sl

+ + ++ + ++

sl

z

+ +++ + + — st + + + st + —

++ +

z

+ +++

+ — +

+ ++

st

+

sl

st

++ + + + +

z

sl

+++ + + — + + + ++

sl

+

sl

st

++

++ +

z

+ +++ + + — + +

++

st

st

sl

— — +

st

++ + + + +

z

+ +++ + + — + + + ++

sl

+

sl

šálek, i.č. 45/56

— —

— ++

++ +

z

+ +++ + + —

sl

st

st

st

sl

rukojeť dýky, neinv.

sl

z

sl

+++ + ++ —

sl

sl

sl

1

sl

sl

— + —

++ + + + + + st + + + +

?

st

st

st

— +

+ = do0,l% ++=dol,0%

?

st

Pb

Cd

Ca

sl

AI

Sb

As

Si

Ni

Sn

Au

st stopy sl = do 0,05 %

Cr

Mn

Fe

Cu

Co

předmět

sl

Ag

+

++ + +

+ + +=nadl,0% — = není přítomen ? = nebyl zjišťován

sl

sl

K

DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH

PŘEDMĚTU

29

4 v ý r a z n ý m i obvodovými lištami, z nichž spodní 3 jsou zdobeny bodovými perličkami. Nade dnem je obvodová linie čočkovitých puklic (0 4 mm), lemovaná 2 řadami bodovýcli perliček. Nádobka byla nalezena ve dvou deformovaných půlkách. (Obr. 4: 2; tab. X V ) 5 okr 8,0 cm; v 2,6 cm; š dna cca 2,5 cm; (Muzeum Štramberk, i. ř. 44/56).

0

6cm

Obr. 11. Srovnáni plechové „lampy" z Kotouče n Šlramberka, deuot ě. 4 (1) n keramické plážové nádobky z Horky n. M . Cl). (Kresba: S. Ševčík.)

Z těchto nádobek je nejpozoruhodnější elúžovitá nádobka, vedená v inventáři šlramberského muzea jako 2 samostatné exempláře: miska a pohár. Zevrub­ nější prohlídkou však v y p l y n e , že jde o nádobku jedinou, která teprve kom­ binací obou částí (uzavřením) dostává účel. Za praktickou nádobu j i považoval nelze (viz dále), a proto j i dále nazývám „lampou". Připíšeme-li jí tento účel, je j i možno funkčně srovnávat s keramickými „lahvovitými" lampami — rhytony, objevujícími se v kulturách evropských popelnicových polí již od po­ čátku H A . Zpělné působení na keramiku vidím pak ve výskytu elážovitých osudí slezské kultury (obr. II.), které jsou stejně vzácné, jako jejich kovové předlohy. Je důležité, že šlramberská lampa byla v depotu asi dublována jiným podobným, jen v technických detailech poněkud odlišným exemplářem (srov. též část podobné nádobky z depotu z Malhostovic. tab. X I V : 2); vzhledem k tomu, že menší miska z uvedeného souboru (obr. 4: 1) nemá dna, b y l by nasnadě závěr, že tvořila původně součást (horní etáž) této druhé lampy; po­ važuji však tento závěr za málo pravděpodobný, a misku (obr. 4: 2) za samo­ statnou nádobku. Větší miska (obr. 4: 4) naproti tomu je exemplářem zcela jistě samostatným; podobně jako na ostatních nádobkách této série se tu uplat­ ňuje puklicová i perličková výzdoba, kombinovaná s plastickými lištami, což je v tomto jediném případě navíc doplněno ještě 4 obvodovými plastickými lištami nade dnem; tím je zároveň dána souvislost s typem Jenišovice. 117

118

119

Tvarově se celý pojednávaný soubor tepaným nádobkám běžných typů mladší doby bronzové vymyká. Jedinou výjimku tvoří horní část lampy (obr. 4: 1), jejíž ostře koncipovaný profil i výzdoba plně odpovídají typu Jenišovice. Celý soubor je nutno považovat za příbuzný a jistě léž současný se šálky jenišovickými; miskovité profily však se tomuto typu příčí a ne­ mají obdob ani ve starších typech nádobek.

30

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

Obracíme-li se po vzdálenějších tvarových analogiích miskám bodově-lištovilo-puklicového stylu, nemůžeme pominout okruh zlatých severských nádob, příp. též zlatých nádob uherských. G . Kossinna a C. Schuchhardt sebrali při příležitosti publikace slavného zlatého pokladu z Messingwerku u Eberswalde řadu příbuzných zlatých nádob, k nimž do dnešní doby prakticky ničeho no­ vého nepřibylo. Okruh severských zlatých nádob se stal pro G . v. Merharta výchozím bodem při řešení otázky vzniku lištovito-puklicového stylu. Vycházeje ze zjištění, že lištovito-puklicový styl nenašel uplatnění na tepaných nádobách česko-uherského centra mladší doby bronzové, a že časově spadá povětšině až do V . periody s přežíváním do vlastního halšlalu, hledal Merhart vhodné vysvětlení vzniku tohoto nového stylu. Odmítnuv vysvětlení přirozeným po­ chodem (nálada řemeslníka, který přeměnil husté linie bodových perliček v sou120

121

Obr. 12. Analogie k šlramberskýin nádobkám bodově-lišiovilo-puklicového stylu. 1 — Giinnebeck (Slesvicko-Holštýnsko), podle G. Kossinny. 2 — Krnitorf (siř. Německo), podle C. Schuchhardta. 3 — Maďarsko (přesné unlczisiě neznámé), podle .1. Hainpcla. \ — Uiernacice (Polsko), podle A. H . Koszanské. 5 — Langendorf (Meklenbursko), podle C. Schuchhardla. 6 — Gólcnkampí (scv. Německo), podle C. Schurhliardla. (Kresba: S. Ševčík.)

122

vision lištu), obrátil pozornost k severským zlatým nádobám, odkud měl zejména po odumření ěesko-uherského centra puklicového stylu přicházet inten­ zivnější vliv, projevivší se aplikací nového lištovito-puklicového stylu zejména na amforách, dvojkónických kotlících a miskách typu Třtěno a Riesa-Groba. Souvislost lišlovito-vypnulinového stylu pozdní doby bronzové s náběhy tohoto stylu staršího období popelnicových polí (plechové okutí dřevěných nádob;, které znal z Karpatské kotliny, neshledával, a také na šálcích z Kónigswartha a z Dresden-Dobritz považoval aplikaci tohoto stylu za severské ovlivněni. Misky z Biernacic a Wolfshagenu měl pak rovněž za mladší zlatých misek typu Góunebeck. O. Kytlicová prvně — pokud vím — poukázala na konti­ nuitu Jišlovilo-puklicové výzdoby ve střední Evropě od mladší doby bronzové do počátku halštaťu, vycházejíc z analýzy žatecké cisty a dokládajíc svou tezi lištovitými prstenci při dnech šálků typu Jenišovice; v jejím pojetí je třeba hovořil spíše o „nové oblibě a oživení" tohoto výzdobného prvku v pozdní době bronzové, zvláště když nový lištovito-puklicový styl nemůže být příliš 123

12,i

125

126

127

128

K

DATOVANÍ A PtJVODU BRONZOVÝCH

129

PREDMET0

31

vzdálen typu Jenišovice. Její předpoklad potvrzuje i výskyt obvodových lišt na poměrně starých typech bronzových tepaných šálků (typu Osternienburg-Dresden) z Konigswartha a Dresden-Dobritz, nově i soubor z depotu ě. 4 z Kotouče u Štramberka. Okruhu zlatých severských nádob s výzdobou plas­ tických lišt se dotkl při zevrubném rozboru očkovského šálku též J . Paulík; nádobka z Očková má v léto souvislosti mimořádný význam, neboť podobně jako na zmíněné již misce z Bicraacic je tu aplikován uvolněný „Stiibchenornament" zlatých misek typu Gonnebeck. J . Paulík vzhledem k časnému datování očkovského šálku uvažuje o vztahu zlatých severských a bronzových středoevropských nádob lištovito-puklicového stylu v opačném smyslu než G. v. M e r h a r l , ij. dává za pravdu O. Kytlicové v tom, že lištovito-puklicový styl pramení ve stejném východostředoevropském prostředí jako puklicový sloh jenišovických šálků; sám pak ovlivňuje okruh zlatých severských nádob. Definitivní platnost těchto úvah musí ovšem být podepřena bezpečnou chro­ nologií; chronologické postavení zlatých severských nádob je také prvořadou otázkou při hodnocení štramberského souboru. Je proto třeba obrátit nyní pozornost k vlastním zlatým severským nádobám. C. Schuchhardt a G . Kossinna při rozboru eberswaldského pokladu shromáž­ dili množství analogií, mezi nimiž C. Schuchhardt rozlišil starší skupinu ná­ dobek, z nichž mnohé menší miskovité typy (obr. 12) jsou přímou morfologickou analogií štrambcrským miskám bodově-lištovito-puklicového slohu, zejména větší misce (obr. 4: 4). Jde o nádobku z Gónnebecku u Bornhóvedu ze Slesvik-Holštýnska, pocházející z mohylového hrobu III. periody (š okr l.'l,5 cm; v 7,0 cm), dále o dvě podobné hlubší misky z Langendorfu u Stralsundu v západních Pomořanech (š okr 16,3 a 12,8 cm; v 10,5 a 8,0 cm) a o vysokou pohárkovitou misku z Gólenkampfu v Hannoversku (š okr 14,0 c m : v 11.5 cm). Mezi mladší, již halštatské, počítá C. Schuchhardt další vzdáleně analogickou misku z Krottorfu ze Saska. N a radě uvedených nádobek je jako výzdobného prvku užito lištovitého či lištovito-puklicového stylu; roz­ ložení puklicové výzdoby do horizontálních pásů, střídaných plastickými liš­ tami, nacházíme zejména na pohárové misce z Gólenkampfu, nejvíce však stavbou těla i asociací výzdoby (byť je užito i jiných ornamentačních prvků) štramberské misce odpovídají prvé tři uvedené exempláře (obr. 12: 1, 5). Bylo by možno soudit, že výrobce štramberské misky b y l s výrobcem severských nádob v jistém ideovém spojení, resp. že navzájem znali své výrobky. Jsou to však detailní prvky ve výzdobě, které jejich výrobky odlišují: severský „Slabchenornament", vyplňující svislými příčkami mezipole mezi horizontál­ ními lištami, je proveden (stejně jako horizontální lišty samotné) rádélkem, navíc je tu často aplikován i motiv severských puklic v sevření soustředných kroužků; čistý puklicový ornament je pouze na misce z Krottorfu a na pohárku /. Gólenkampfu. Slramberský soubor však naproti tomu zachovává stylové rozložení dekoru typu Jenišovice, navíc ovšem přistupuje plastická lišta zdo­ bená ve vrcholu bodovými perličkami (i to je prvek přímo závislý na výzdobě šálků typu Jenišovice); dva výzdobné motivy, aplikované na jenišovických šál­ cích obyčejně samostatně, se tu spojily v motiv jediný, který označuji jako bodově-lištovitý (bodově-lištovito-vypnulmový) sloh. Z cizích nálezů je m i aplikace tohoto stylu známa pouze na často uváděné misce z Biernacic a pak na zla­ tých miskách z maďarského komitátu B i h a r , které však jsou zřejmě již halštatské. Dosti příbuzně působí vnějším vzhledem rádélkované lišty na sever130

131

132

133

134

32

VLADIMÍR

PODBORSKV

ských zlatých nádobách, včetně misek z Eberswalde. Ztotožňoval oba tyto výzdobné prvky však nelze. Určit přesný vzájemný časový vztah štramberského souboru s bodově-lištovilo-puklicovou výzdobou a zlatých misek typu Gonnebcck je velmi nesnadné. Datováni zlatých nádob je vesměs jen přibližné. Podle Schuchhardlova rozli­ šení je mladší skupina severských zlatých nádob (Eberswalde aj.) současná s obdobím výskytu věder typu Hajdu-Boszormény a s italským horizontem Bennacci II; C. Schuchhardt sám tento horizont datoval do 8.—7. slol., ' což však jsou čísla podle dnešních hledisek příliš nízká - ' a také jinak ne­ pravděpodobná. G . Kossinna ve své ostře laděné polemice posouvá Schuchhardtovo datování nejméně o 400 let nazpět, nedochází však k jemnějšímu datování než je rámec IV.—V. periody. N a tomto datování nelze patrně ani dnes ničeho zpřesnit. Je-li správné Schuchhardtovo odlišení slarší skupiny zlatých nádob, pak misky typu Gonnebeck musí být starší IV. a V . periody; patří patrně již do III. periody, jak by také přímo ukazoval jediný datovalclný exemplář z Giinnebecku, z mohyly s průkazným inventářem. III. Monteliova perioda se k r y j e zhruba s počátkem středoevropských popelnicových polí, i j . s Reineckovým stupněm B D — H A j . Zdá se tím tedy být prokázána předčasnost severských misek před štramberským souborem, který nelze da­ tovat níže než do H A — H B . Pak by tedy náš středoevropský soubor stál v jisté závislosti na zlatých severských předlohách, l o m u by nasvědčoval i sou­ bor z — bohužel neúplného — depotu IV. periody z Biernacic, který je se štramberským depotem č. 4 současný a kde závislost uvažované misky na severských předlohách je potvrzena i aplikací uvolněného „Stabchenornanientu", jak již bylo výše zdůrazněno. J . Kostrzewski také v tomto smyslu na severské analogie poukazuje. ' l3;

1

31

137

138

139

140

2

t

141

14 2

Jestliže ovšem připouštíme tvarové ovlivnění misky ze Stramberka sever­ skými předlohami, nelze totéž říci o ostatních nádobkách z depotu č. 4 a ze­ jména ne o bodově-lištovilo-puklicovém slohu samém. Jak bylo již poukázáno v souvislosti s očkovským nálezem, lze tento motiv výzdoby považoval za středoevropský. Soubor lepaných nádobek ze štramberského dcpolu č. 4 mám ledy za vý­ robek téhož dílenského středoevropského okruhu, který produkoval i šálky typu Jenišovicc. Svědčí pro to i spektrální analýzy (viz přehlednou tabulku na str. 28), kde je prokázáno naprosto stejné zastoupení jednotlivých prvků v použitém surovinném materiálu i u šálků typu Jenišovicc, i u nádobek bodově-lištovjto-puklicového stylu; snad jen relativně větší množství zlata ve slitině některých kusů bodově lišlovitého souboru ukazuje na snahu napodobil i leskem severské zlaté originály. Všechny tyto drobné nádobky, na rozdíl od jenišovickýeh šálků na Kotouči (zejména z depotu č. 2), byly také nalezeny v dobře dochovalém stavu (pokud nebyly při buldozcrování mechanicky po­ škozeny), s povrchem celkem málo zasaženým zelenou patinou. Lze soudit, že směs kovu byla pro výrobu plechu na tyto nádobky záměrně připravena s předem určeným cílem: dosáhnout dokonalého efektu a vyrovnat se vnějším vzhledem křehkým zlatým nádobám. Technolofjrická úroveň výrobních sil počátku pozdní doby bronzové jistě umožnila přípravu chtěného materiálu regulovat podle potřeby. Považovali-li jsme výše za možné, že šálky typu Jenišovice se vyráběly přímo v oblasti severní Moravy, resp. na Kotouči, nebo v jeho blízkém okolí. 143

K

DATOVÁNI A PŮVODU BRONZOVÝCH

PŘEDMĚTU

33

je stejně pravděpodobné, že v téže dílně byly vytepány i unikátní nádobky bodově-lištovito-vypnulinového slohu. Jejich tvarovou koncepci ovlivnily jednak šálky typu Jenišovice, jednak vzory severské. Vznik lampy jest ovšem připsali představivosti místního výrobce, který b y l snad inspirován i někte­ rými keramickými nádobami severomoravského lužického lidu (lahvovité lampy-rhytony), alespoň pokud jde o funkci nádoby. Jeho výrobek pak zpětně ovlivňoval keramickou výrobu samotnou. Ocel tepaných bronzových nádob je snadno určití: šálky sloužily nepo­ chybně praktickému účelu, nejpravděpodobněji při pití. Soubor nádobek bodově-lištovito-vypnulinového slohu by ovšem svými malými rozměry, i dosti bizarními tvary praktického účelu sotva mohl mít. C. Schuchhardt považoval kdysi eberswaldský soubor zlatých misek za picí soupravu pro knížecí (hrad­ skou) vrstvu, vycházeje ze srovnání s poměry v současném starověkém světě. G . Kossinna tento výklad příkře odmítl poukázav na to, že eberswaldské nádobky nemají ucha a že jejich stěny jsou vytepány z lak jemného zlatého plechu, že nejsou k praktickému užívání způsobilé; připsal j i m proto účel ryze kultovní, obřadní („— GoldgefaBe nur der Gottesverehrung gedicnt haben — " ) . M 6 Za posvátný považoval eberswaldský depot také H . J . H u n d t . Zdá se, že z výše uvedených důvodů nutno připsat podobný účel i souboru štramberskému. 144

145

147

IV (K provenienci štítových spon typu Křenůvky-Domaniža) Ze šlramberských depotů č. 3 a 4 pochází celkem 2 úplné a 1 fragmentární spona (obr. 3: 1, 4: 8, 9), náležející do lokální slezsko-moravsko-slovenské skupiny mladších dvojdílných štítových spon (spindlersfeldského typu), na které upozornil prvně již E . Sprockhoff ; za pravděpodobnou kolébku těchto spon považoval české země, i když mohl v roce 1938 z území CSSR vyobrazit pouze 2 jejich exempláře: z moravských Křenůvek a slovenské Domaniže. Podle těchto dvou nalezišť označuji pomocně zmíněné spony jako typ Kře­ nůvky-Domaniža. Do dnešního dne lze na Moravě identifikovat nejméně 5 kusů štítových spon, které by bylo možno do typu Křenůvky-Domaniža přímo zařadit [2 kusy z depotu z Křniiůvek (1, 2) a 3 kusy z depotů č. 3 a 4 z Kotouče u Stramberka (3—5), které jsme výše již zmínili]; dále je třeba konstatovat nejméně 4 další kusy, které vznik typu Křenůvky-Domaniža bezprostředně předcházejí [Přestavlky, depot (6), Slatěnice, depot (7), Vlčnov, depot (8) a Sazov i c e , depot (9)]. Nejprve opět podám popisy těchto spon. 1 4 8

149

150

151

152

153

154

1. Velká dvojdílná štítová spona se znační rozšířeným a silně zaobleným štítkem (9,6X1^ cm) a se dvěma koncovými růžicemi o nestejném průměru ( 0 7,3 a 6,6 cm). Vý­ zdoba štítku je provedena v běžné sestavě rytými liniemi, vbíjenými body a tepanými puklicemi; drát růžic je kosočtverečného průřezu (š 4 mm) a je zdobený v nepravidelných intervalech jemnými zářezy na vnější hraně. (Obr. 13: 1) D 31,0 cm; (Muzeum Prostějov, i. 6. L158/1V-20). 2. Podobná dvojdílná štítová spona s poněkud méně oble oválným šlilkem (8,2X12 cm) s koncovými růžicemi o průměru 7,8 a 6,2 cm. Výzdoba štítku provedena obdobně jako AI předešlého exempláře; drát růžic je na vnějším kole kruhového průřezu, potom přechází

34

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

4 Obr. 13. Moravské šíitové spony typu Křeniivky-Doinaniža. i-2 — Kreuůvky (o. Prostějovj. depot, .'i — Píeslavlky (o. Olomouc): depot. \ — Slalinice (o. Olomouc), depot. 5 — Vlčnov (o. Uherské Hradišti*), depot. (> — Sa/nviee (o. Gottwaldov), depot. (Kresba: S. Ševčík.)

K

DATOVANÍ

A PŮVODU

35

BRONZOVÝCH PŘEDMĚTU

v průřez kosočlverečný (š 3,5 mm) a je zdobený skupinami zářezů na vnější slraně. (Obr. 13: 2) D 31,1 cm; (Muzeum Prostějov, i. č. L158/IV-21). 3. Velká dvojdílná štítová spona s téměř kruhovým štítkem (10,3X11,6 cm) a se dvěma koncovými růžicemi o nestejném průměru (0 7,5 a 5,8 cm). Klasický motiv výzdoby štítku je proveden rytými liniemi, vbíjenými body a tepanými puklicemi; drát růžic je kosočtverečného průřezu (š 4 mm) a je zdoben skupinami zářezů na vnější hraně. (Obr. 3: 1; tab. X V I : 1) D 30,3 cm; (Muzeum Štramberk, i. ě. 152). 4. Velká dvojdílná štítová spona s rozšířeným, silně zaobleným štítkem (8,5X12,5 cm) a se dvěma koncovými růžicemi o nestejném průměru (0.8,3 a 6,4 cm). Klasický motiv výzdoby štítku je proveden r y t ý m i liniemi a vbíjenými body, svislé linie vytepávaných puklic na štítku chybí, ač místo je pro ně vymezeno; drát růžic je kosočtverečného průřezu (š 3—4 mm) a na větší růžici je zdobený nepravidelnými skupinami zářezů na vnější hraně. (Obr. 4: 9; tah. X V I : 3) D 33,7 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 723 [37/56]). 5. Neúplná větší dvojdílná štítová spona s menším širokým, silně zaobleným štítkem (8,5X6,3 cm) a s jednou dochovanou koncovou růžicí (0 8,3 cm); druhá růžice je docho­ vána jen ve zlomku, jehla chybí. Klasický motiv výzdoby štítku je proveden r y t ý m i liniemi, vbíjenými body a dvěma vytepanými puklicemi. Drát růžice je kosočtverečného průřezu a je zdoben nepravidelnými skupinami zářezů na vnější hraně. (Obr. 4: 8; tab. X V I : 2) Dochov, d 25,3 cm; (Muzeum Štramberk, i. č. 46/56; deponováno v Muzeu Nový Jičín). 6. Polovina štítku spony (11X5 cm), který je zdoben rytými liniemi a vbíjenými body. Výzdoba štítku se blíží ještě výzdobě starších spindlcrsfeldských spon. (Obr. 13: 3) Dochov, d 8,6 cm; (Moravské muzeum Brno, i. č. 57052). 7. Větší dvojdílná štítová spona s rozšířeným, mírně zaobleným štítkem a dvěma konco­ vými růžicemi, s veslovitou hlavicí jehly. Výzdoba štítku je provedena r y t ý m i liniemi. Spona je velmi často uváděna v literatuře, viz pozn. č. 152. (Obr. 13: 4) 8. Slílck větší dvojdílné spony; štítek je mírně zvětšený (7X13 cm), rozšířený a poněkud zaoblený, jeho výzdoba je provedena r y t ý m i liniemi, vbíjenými body, iiechybí ani dvě svislé linie vylepovaných puklic, příznačné pro spony typu Křenůvky-Domaniža. (Obr. 13: 5) Dochov, d 17 cm; (Muzeum Uherský ISrod, i. ě. 386). 9. Dva zlomky zvětšeného a rozšířeného štítku spony s výzdobou provedenou rytými liniemi a vbíjenými body (střed štítku nedochován). (Obr. 13: 6) Dochov, d 1.5,5 cm: (Moravské muzeum v Brně, i. ě. 58085, 58072).

Mluvním znakem spon lypu Křenůvky-Domaniža je jejieh tvar, velký roz­ měr a výzdoba štítku i růžic. Tvar štítku je většinou silně oble oválný, značné široký, s tendencí k úplnému zaokrouhlení, příp. k mírně kosočtvercovému provedení (Domaniža). *' Postranní růžice jsou pravidelně mírně nestejného průměru, což E . Sprockhoff připsal vlivu z U h e r , podobně jako nadměrné protažení zachycovače jehly. Jehla má ve většině případů veslovitou hlavici, což je zejména na našem území znakem mladších spindlcrsfeldských s p o n . Velký rozměr spon (délka kolem 30 cm), který z tohoto původně účelového spinadla učinil spíše honosnou sváteční ozdobu, je dokladem vrcholného stadia výroby štítových spon v době bronzové; původní štítkové spony jsou rozměrů daleko menších (délka kolem 15 cm), a také pozdní štítové spony typu GamówPráčov se poněkud zmenšují. Výzdoba štítku je provedena kombinací rytí, tečkování a puklicového tepání, při čemž zejména nástup tepání je nutno považovat za charakteristický; na obou sponách ze štramberského depotu č. 4 se toto lepání neobjevilo (zdobení štítku nebylo dokončeno?). Systém výzdoby je poměrně konstantní, takový, jak jej popsal již E . Sprockhoff; středový terč (spirála) štítku je pevné charakteristikům, stejně jako záseky na hranách drátu postranních růžic. Ncjstarší spindlcrsfeldské spony jsou známy poměrně hojně i na Moravě, zejména z depotů a hrobů lužické kultury III. periody BD—HAi), nápř. 1

156

157

158

1 5 9

36

VLADIMÍR

160

llil

PODBORSKV

162

163

64

z Bzence, Určic-Hájových, Bohdalic, Drslavíc, Ořechoviček* aj. Mají špičatě oválný štítek s příznačnou výzdobou motivu přesýpacích hodin, jak j i popsali E . Sprockhoff, J . F i l i p , O. Kleemann a J . Ríhovský. Tepání na štítku a středová spirála se na nich dosud neobjevily. N a popsaných sponách z Přestavlk, Slatěnic, Vlčnova a snad i Sazovic se však již počínají objevovat prvé znaky typu Rřenůvky-Domaniža: je to jak rozšiřování štítku a jeho zvětšování, tak nástup centrálního terče (spirály) na štítku (Přestavlky, Slatěnice), či svislých linii tepaných pukliček (Vlčnov). Tyto spony lze tedy považovat za přechodné tvary mezi staršími spindlersfeldskými a poněkud mladší variantou Křenůvky165

Obr. 14. Gamúw, pow. Racibórz (Polsko), obsah depotu podle H . Muller-Karpa. (Kresba: S. Sevíík.)

K

DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH

37

PŘEDMĚTU

Domaniža. Zdá se, že i chronologické postavení těchto přechodných spon od­ povídá jejich typologickému významu; přestavlcký a slatěnický depot je v prů­ měru mladší než depoty I a II z Drslavic a než starolužické hroby z Určic Májových (hrob 9) a z Bohdalic. Jestliže starší spindlersfeldské spony se v y ­ skytují na Moravě ještě v prostředí starší lužické kultury, uvedené přechodné typy by bylo možno položit vcelku do mladolužické fáze se žlábkovanou kera­ mikou; chronologické postavení spon typu Křenůvky-Domaniža je pak zcela shodné jako postavení jcnišovických šálků ( H A 2 — H B i ) . Vyskytují se právě v depotech typu Křenůvky, kde tvoří spolu se zmíněnými šálky, tordovanými nákrčníky, velkými puklicemi s tepanou výzdobou a spirálovitými nárameníky vedoucí t y p y ; jejich hlavní dobu oběhu je možno položit do starší fáze slezské kultury, na rozdíl od pozdních spon typu Gamów-Práčov, které patří do zá­ věru slezské kultury, resp. do konce V . periody (tj. stupně H B 3 ) . Rozšíření spon typu Křenůvky-Domaniža se kryje vcelku s moravskou, slo­ venskou a slezsko-západopolskou oblastí lužické kultury. Překvapuje pouze maďarský nález, který je v Uhrách cizí; je však možné, že tu jde o sponu pocházející ze Slovenska, která se dostala náhodně do maďarských sbírek. 1 6 6

167

Mapka č. 3. Rozšířeni štítových spon typu Křenůvky-Domaniža. Srov. seznam nalezišf D. (Kresba: Podhorský — Ševčík.)

38

VLADIMÍR

PODBORSKY

Všechny známé spony tohoto typu pocházejí opět z depotů, což může být považováno za doklad jejich značné ceny, i za doklad místní provenience všude tam, kde se v depotech spolu s místními výrobky vyskytují. Také pře­ chodné formy typu Slatěnice mohou být dokladem místního vývoje. Posléze za závažný považuji fakt, že na mnohých exemplářích se objevují krajové zvláštnosti: tak např. na slovenských a domněle maďarském exempláři je výrazný rozdíl ve velikosti růžic (na moravských sponách tento rozdíl není tak markantní), na slezské sponě ze Svídnice je to velká křížová hlavice jehly a kuželovitě vytažené spirály růžic atd.; i to jistě svědčí pro místní výrobu uvedených spon. Moravské spony typu Křenůvky-Domaniža — a tudíž i 3 exempláre štramberské — byly tedy asi vyrobeny v místních dílnách, nej­ pravděpodobněji tam, kde se vyráběly i šálky typu Jenišovice. 168

V (Nález dýky s křížovým jilcem na Kotouči a jeho význam) Nález dýky s křížovým jilcem na Kotouči souvisí s nemnohými příbuznými předměty tzv. tráko-kimmerijského horizontu pozdní doby bronzové ve vý­ chodní části střední E v r o p y ; jde o první nález tohoto předmětu na Moravě, který navíc rozšiřuje dosud nevelký počet analogických dýk v Evropě pod­ statnou měrou. Bronzová rukojeť sestává z rámu dříku, mírně k hlavici se rozšiřujícímu, s vnitřní prolamovanou výzdobou pěti kruhů; hlavice rukojeti je kloboučkovitá, plochá, z profilu trojúhelníkovitě zaoblená. Záštita rukojeti jc prostá, vodo­ rovná, má menší kruhový otvor v jednom křídle. Zbytky železné čepele sahají vnitřkem záštity až do spodní části dříku rukojeti (srov. rentgenový snímek předmětu, lab. X V I I : 1). Rozměry: d 13.0 cm; š záštity 7,3 cm; š hlavice 3,8 cm. Zhodnocení štramberské dýky s křížovým jilcem je možné toliko v nejširší souvislosti s ostatním materiálem tráko-kimmerijského horizontu; jde zejména o pozdní horizont bronzových depotů, který poutal značnou pozornost badatelů zejména ve 30. létech našeho století. Protože s tím souvisí také otázka prvého výskytu železa ve střední Evropě a problém východních vlivů na přelomu doby bronzové v železnou, naznačím nejprve stav výzkumu problému v po­ někud širším měřítku. Hada nálezů tráko-kimmerijského horizontu byla učiněna v jihovýchodní části střední E v r o p y již v minulém století (Kiskoszeg, Stillfried, Adaševci, Sarengrad, Michalków aj.) a některé byly také velmi záhy publikovány. Slo větši­ nou o depoty bronzových či zlatých předmětů, které záhy — ač nepřesně datovány — byly spojovány s otázkou pronikání historického etnika nadčernomořských Kimmerijců k západu do E v r o p y . Oživení problému přinesla ze­ jména Willvonsederova publikace známého depotu ze Stillfried v Dolních R a kousíeh, která měla značný literární ohlas. V té době se předpokládalo, že rozkvetlá kultura doby bronzové byla zejména ve východních částech E v ­ ropy, resp. též v Karpatské kotlině kolem roku 800 př. n. I. přerušena vpádem Kimmerijců, čímž měla začínat tráko-kimmerijská perioda, zakončená teprve nástupem Skýtů v této části E v r o p y . V l i v tohoto dění měl zasáhnout přímo 1159

170

171

172

173

174

175

K

DATOVANÍ A PtTVODU BRONZOVÝCH

PŘEDMĚTU

39 176

až do nitra Evropy, zejména území Moravy b y l připisován značný význam. Shrnutí materiálového fondu k celému problému přinesla záhy monografie maďarských badatelů. S. Galluse a T. Horvátha, snažící se podrobněji osvětlit vztahy daného materiálu k východu (severní Kavkaz, Irán, vých. Asie). Zobec­ nění tráko-kimmerijského horizontu pro širší oblast střední Evropy, zejména pro celé Podunají, přinesla pak práce Holstova, která neváže již nástup bronzů tohoto typu v Evropě bezvýhradně na rozšíření Kimmerijců; F . Holste považoval kimmerijskou expanzi pouze za pracovní hypotézu, využil však historicky doloženého pohybu tohoto lidu (8. stol.) k datování a konstatoval, že s uvedenými nálezy začíná v Evropě již vlastní halšlat. Otázka trákokimmerijského horizontu se stala současně problémem vztahů jihovýchodní Evropy k Přičernomoří až severnímu Podkavkazí; tyto oblasti totiž poskyto­ valy odedávna analogie materiálu středoevropskému. Nepopiratelný vztah obou oblastí b y l řešen různě; vedle badatelů počítajících s jednostrannými nájezdy jízdních nomádů do Evropy počínaje již 12. stol. př. n. I . (tento názor po­ držel dodnes zčásti St. F o l t i n i ) , ujaly se i názory o tzv. východním halštatu, které formuloval F . Hančar; celá problematika má dnes 2 stěžejní body: 177

178

179

180

181

182

1. kdo byli Kimmeriové a do jaké míry jsou reálné jejich pohyby směrem na západ; 2. existují skutečně vztahy mezi jižní Rusí a střední Evropou?; jestliže ano, o jaké vztahy konkrétně jde?! Současně vládne názorová jednota, že název Kimmeriové je obecné ozna­ čení předskýlského obyvatelstva rozsáhlých prostor jihoruských stepí, počínaje Povolžím a konče severozápadním Přičernomořím. Je nasnadě, že tu nemohlo jít o etnicky jednotný k o m p l e x . Jádro tohoto nomádského lidu hledá Gy. Gazdapusztai v přikubáňské kotlině, v oblasti místního centra bronzové metalurgie, které do literatury uvedl A . A . Jessen; toto území má všechny předpoklady jak pro pastevectví, tak pro východiště obchodu i nájezdů směrem k jihu do Asie, jak je to historicky doloženo o Kimmerijcích u Herodota a v jiných starověkých pramenech. G y . Gazdapusztai též předpokládá, že zejména v době jižní expanze, kdy jsou Kimmeriové zaznamenáváni v asyrských, urartských, perských, řeckých a židovských pramenech, strhli s sebou i řadu pří­ buzných skupin, mezi nimi i tvůrce známé severokavkazské kobánské kultury, z jejíhož obsahu lze shledat řadu analogií středoevropským bronzům trákokinimerijského horizontu. Pod pojmem Kimmeriové se tedy skrývá „prvé velké sjednocení stepních kmenů", podobně jako tomu bylo později v době skýlské. Jestliže jsou ovšem jižní nájezdy Kimmeriů doloženy historicky, je­ jich vpády na západ do střední Evropy se v minulosti pouze předpokládaly. Zejména je dnes odmítána přímá souvislost kobánské kultury s Karpatskou kotlinou. Nájezdy východních nomádů do Karpatské kotliny již od konce 2. tisíciletí př. n. 1. jsou vyloučeny; otázka přímých analogií zejména koň­ ských udidel a postranic byla silně přeceněna. Intenzivnější styky Karpatské kotliny s oblastí jihoruskou jsou postižitelné teprve ku konci předskýtské periody. Přitom je nutno mít na mysli zejména stepní část jižní Rusi, ne vlastní kubánskou kulturu severního Podkavkazí, jak se v minulosti často soudilo; právě tato slepni část jižního Ruska působila oběma směry (do oblasti kobánské kultury a do dolního Podunají) a obstarávala spojení obou oblastí. 183

184

180

186

187

188

189

Lze tedy uzavřití, že přímé styky mezi dolním a středním Podunajím a jižní Rusí na konci doby bronzové skutečně existovaly. Na základě hrobového ná-

40

VLADIMÍR

PODBORSKÝ 1 9 0

lezu dýky s křížovou rukojetí v Pécs-Jakabhťgy v Maďarsku (obr. 15: 3 ) a dalších předmětů hmotné kultury v jihovýchodní části střední Evropy je možno je považovat za prokázané; lze dokonce připouštět i přímý zásah z vý­ chodu do Karpatské oblasti. Nelze však asi nadále počítat s dalekosáhlými masovými nájezdy Kimmerijců ve smyslu pojetí St. Foltiniho; mnohé je nutno vyložit spíše mezikmenovými, ekonomickými styky obou oblastí, i možným vlivem do obou center z Přední A s i e . Stejně tomu bylo se vztahy východních oblastí lužické kultury k východu, tj. k ukrajinské lcsostepní i stepní oblasti. Původní teorie o východní expanzi lužické kultury, zasáhnuvší údajně až k Dněpru, ba až do Cernomoří a na Kavkaz, jsou dnes redukovány na zásah pouze do oblastí vysocké kultury severně L v o v a a stejně jako Hančarův „východní halštat" je odmítán i po­ jem „ukrajinský halštat". Naopak se nyní spíše poukazuje na vliv kultur středního Podněpří do střední Evropy a tomulo vlivu na lužickou kulturu je připisován značný historický význam. Zůstává tedy dnes především úkol konkretizovat vztahy dotčených evrop­ ských oblastí k Ukrajině a zejména jižní Rusi; pokusím se dále přispět k ře­ šení tohoto úkolu zhodnocením evropských nálezů dýk s křížovým jilcem. Mezi obdobnými dýkami (případně i meči) rozlišuji tvary s prolamovaným dříkem rukojeti a poněkud jednodušší tvary s prostým plným dříkem rukojeti; prvou variantu nazývám pomocně Gainów (podle nejvýznamnějšího nálezu z pol­ ského Slezska, druhou — variantou Golovjatino podle často uváděného nálezu z Čerkaské oblasti U S S R ) . Vcelku však jde o stejný typ zbraně východního původu, který ve střední Evropě působí cizím dojmem. V pravděpodobné oblasti svého vzniku v severním Podkavkazí (viz dále) je tento typ dýky ozna­ čován jako „kabardino-pjatigorský" t y p . Společným znakem obou variant dýk s křížovým jilcem je kombinace dvou kovů — bronzu a železa, příznačná pro přechod pozdní doby bronzové v že­ leznou, a to jak ve východní, tak i v halšlatské Evropě. Železná čepel bývá zalitím upevněna do bronzové rukojeti, odlévané zejména u varianty Gamów na ztracenou formu; tím je možno si vysvětlit originalitu každého z téměř II> známých kusů dýk této varianty. Na štramberském exempláři je patrné, že železná čepel vybíhala v týle v zužující se osten (tab. X V I I : 1), který probíhá záštitou až do dříku rukojeti a vyplňuje ještě nejspodnější kruh v prolamování rukojeti. Podobný způsob nasazení čepele na rukojeť je patrný z vyobrazení dýky z berezovského pohřebiště (obr. 15: l l ) ; zde sahá osten čepele až do 2/3 výšky rámové rukojeti, v níž chybí původní (organická?) výplň. N a exempláři z nikolajevského pohřebiště pak týlový osten železné čepele prochází celou rukojetí a jeho vyústění na vrcholu hlavice je roztepáno. Z vyobrazení ostatních dýk nelze tento konstrukční prvek sledovat. 191

192

193

1 9 4

195

196

197

198

199

200

2 0 1

Obr. 15. Evropské dýky s křížovým jilcem varianty Gamów. 1 — Gamów (Slezsko). 2 — Štramberk (Morava). 3 — Pécs-Jakabhegy (Maďarsko), podle G . Tóroka. 4 — Kolca Gora (sev. Kavkaz), podle J . I. Krupnova. 5 — Anaiijino (1'řikamí, SSSR), podle A. M . Tallgrena. 6 — Maďarsko (přesné naleziště neznámo), podle Galluse-Horvállia. 7 — Ugra (Maďarsko), podle GaUuse-Horvátha. 8, 11 — Berezovka (sev. Kavkaz), podle J . I. Krup­ nova. 9 — Kamennomostskoje (sev. Kavkaz), podle A. A. Jcssena. 10 — Pohoří Málra (Maďarsko), podle GaUuse-Horvátha. 12 — Kislovodsk (sev. Kavkaz), podle J . I. Krupnova. (Kresba: S. Ševčík.)

43

K DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH PŘEDMĚTU

Rukojeť dýk s křížovým jilcem má jinak principiálně stejnou konstrukci: prostá plochá vodorovná (či mírně prohnutá) záštita s jedním či dvěma otvory, ale někdy i bez otvorů, je překřížena s přiměřeně dlouhou rukojetí se sploštělou či polokulovitou hlavicí. Jsou ovšem četné drobné odlišnosti; tak již sama záštita je u některých tvarů kratší, má dolů spuštěné, zobákovité konce, zatímco u jiných tvarů je úzká dlouhá a rovná. Tento posledně jmenovaný případ je typický pro prostší variantu Golovjatino. Charakter dříku rukojeti jsem zvolil jako hlavní rozlišovací znak obou variant popisovaných dýk; pro variantu Gamów je příznačné kruhové prolamování rámu dříku rukojeti. Exem­ pláře z Gamówa, Stramberka a Kolca Gory pod K i s l o v o d s k c m jsou si natolik podobné, že připouštějí' myšlenku společného výrobního centra. Analogické prolamování se objevuje také na pochvách dýk z Uher (z depotu z Ugra, obr. 15: 7 ; z neznámého naleziště, obr. 15: 6 a z depotu z Komlód tento poslední exemplář však prolamovanou výzdobu nemá, ač svým tvarem sem náleží), které s variantou dýk typu Gamów nepochybně souvisejí. Dříky rukojetí maďarských dýk (obr. 15: 3, 10) jsou zdobeny velmi podobným způsobem, u nálezu z Pécs je jednoduchý masivní motiv kruhů dále zjemněn a rozveden. Exempláře ruské (obr. 15: 5, 8, 9) mají tento motiv již velmi zdrobnělý. Hlavice rukojetí je navenek stejná u obou variant, rozdíly budou asi jen technického rázu (odlití vcelku — odlití samostatně a načepování na dřík). Některé jihoruské dýky mají polokulovitou hlavici hřibovitou, tj. zevnitř dutou (obr. 16:4), podobně jako dýky altajské (viz dále). Výjimečně je hlavice dýk plochá (obr. 15: 3, 5, 9, 10), což je jev přicházející pouze u varianty Gamów. Protože skýtské železné akinaky, které typologicky na dýky kabardino-pjatigorského typu navazují, mají počínaje koncem 7. stol. vždy již jen ploché hlavice rukojetí, bylo by možno variantu Gamów našich dýk pova­ žovat analogicky za relativně mladší než variantu Golovjatino; v nálezových celcích však dosud není pro tuto dedukci podkladů.

202

203

2(M

2 0 3

206

207

208

Dýky s křížovou rukojetí jsou asi výrobky různých výrobců (dílen?), pra­ cujících podle jednotného principu. Ve střední Evropě jsou cizím artiklem a jednoznačně jsou také spojovány s východními v l i v y . Z mapky rozšíření obou variant dýk (č. 4) je patrna koncentrace nálezů jednak v severozápadním Podkavkazí, jednak jejich rozptyl ve východní části střední Evropy. Poměrně hustá koncenlrace dýk v Podkavkazí odůvodňuje předpoklad vzniíu této zbraně právě zde, v kabardino-pjatigorské oblasti. Dále k severozápadu se vyskytují řídce v Podněpří, odkud měly podle mínění A . I. Tčrenožkina zasáhnout do oblasti středoevropské lužické k u l t u r y . Jejich cesta do Karpatské kotliny byla asi totožná s pronikáním jiných prvků tráko-kimmerijského horizontu, tj. vedla ze severního Přičernomoří přes Kubánskou pánev do Podunají a dále do nitra Karpatské oblasti, kde zasáhly až na Slovensko a dále pak až do 209

210

Obr. 16. Evropsko dýky a meče s křížovým jilcem varianty Golovjatino. 1 — Leibnilz (Štýrsko), podle S. Folliniho. 2 — Neudorf (Lužice), podle Z. Podkowiňské. 3 — Pánad (Sedmihradsko), podle M . Rosky. 4 — Jih Kyjevské oblasti SSSR, podle A. I. Tčrenožkina. 5 — Golovjatino (Cerkasská oblast SSSR), podle A. I. Tčrenožkina. 6 — Dfmkino (dolní Povolží, SSSR), podle J . K. Maksimova. 7 — Komárno (Slovensko), podle J . ITainpela. 8 — Keskem (scv. Kavkaz), podle J . I. Krupnova. 9 — Kamcnnomoslskojc (sev. Kavkaz), podlé A. A. Jessena. (Kresba: S. Ševčík.)

44

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

Štýrska (Leibnitz); ze středního Podunají mohly se dostat Moravou do Slez­ ska. Polští badatelé však spojují výskyt dýk s křížovým jilcem spíše s pří­ mým vlivem z U k r a j i n y , čemuž ovšem nesvědčí jejich poměrně řídký roz­ ptyl na Ukrajině samé. V zásadě nelze pozorovat vazbu jedné či druhé varianty na určité území; naopak — oba druhy dýk se na celém území výskytu prolínají. Skutečností ovšem zůstává, že jednodušší varianta Golovjatino pronikla na západ nejdále a že je také výhradně zastoupena na Ukrajině, v lesostepním Podněpří, v oblasti místní černoleské kultury. 211

212

.\/fi/>/,-ii č. 4. Rozšířeni
V předpokládaném území vzniku, v severním Podkavkazí, jsou dýky s kří­ žovým jilcem zahrnovány do rámce kobánské kultury, resp. do její západní (kabaidino-pjatigorské) větve z počátku železného věku. * Kobánská kultura je známa v literatuře již od poslední čtvrtiny minulého století a vedle ruských badatelů sc jí zabývala i řada prehistoriků středoevropských. Moderní zpra­ cování Krupnovovo vymezilo její geografický rozsah, stanovilo souvislosti se současnými sousedními kavkazskými kulturami, poukázalo na vztahy k sever­ ním stepním oblastem a provedlo i její vnitřní periodizaci. Periodizace kobánské kultury a zejména přesné datování dýk s křížovým jilcem mohou mít kontrolní význam i pro středoevropskou chronologii. Stepní nadčernomořská oblast je v době bronzu a počátku železa známa po­ měrně málo. V přikubáňské oblasti se vytvořilo zmiňované již centrum bron­ zové metalurgie, nehovoří se tu však zatím o zvláštní kultuře, na druhé straně právě sem řada badatelů klade ústředí Kimmerijců. Předskýtská doba pravobřežního lesostepního pásma (středního Podněpří) má 2,/

215

216

217

218

219

K

DATOVÁNÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH

45

PŘEDMĚTU

dnes rozlišena dvě časově následná období: bělogrudovské (11.—9. slol.) a čcrnoleské (8.—1. pol. 7. stol.). Jde tu opět o domácí kulturu zemědělských kmenů s místními středisky bronzové výroby. Zejména v černolesském období konstatují sovětští badatelé rozvoj ekonomiky místních lesostcpních kmenů; vznikají tu některé specifické typy bronzových výrobků, mezi jinými tu má být vyráběna i varianta Golovjatino dýk s křížovým j i l c e m . Koncem černolcského období zesilují vztahy středního Podněpří ke Kavkazu. Rada bronzo­ vých předmětů kobánské kultury je tu nyní napodobována s místní specifikou (postranice u d i d e l ) ; je možné, že místní výroba dýk je také odrazem zcela podobného procesu. O vlastním původu dýk s křížovým jilcem není v sovětské literatuře jednoty. Je. I. Krupnov soudí na jejich uzavřenost v oblasti centrálního Podkavkazí, podobně i A . A . Jessen hledá jejich původ na severozápadním Kavkaze. ' A . I. Těrenožkin myslí na jejich výrobu ve středním Podněpří, zdůrazňuje však široké kulturní styky tehdejších kmenů jihu S S S R , i přímé proniknutí ně­ kterých kavkazských elementů do ukrajinské stepi a lesostepi. Jsou tu ovšem i četné typologické shody dýk kabardino-pjatigorského typu s dýkami jihokavkazskými, jejich rozptyl k východu až do Přikamí (Ananjino) a zejména též existence podobných dýk maiemirského období ( 7 . - 5 . slol. př. n. 1.) v A l l a j i — tedy vesměs signály ukazující k jihu či jihovýchodu evropských oblastí SSSR. To vše by svědčilo nejspíše pro severokavkazskou kolébku dýk s křížo­ vým jilcem. K bližšímu osvětlení otázky výroby dýk pojednávaného typu by mohly velmi dobře posloužit chemické analýzy dýk, které jsou schopny určit původ suroviny. Analýzy jednotlivých exemplářů dosud prováděny nejsou; spektrální rozbor štramberské dýky (srov. tab. na str. 28) může být využit jen pro tento konkrétní případ, a to ještě s rezervou. Materiál štramberského exempláře se jen málo odlišuje od suroviny dalších bronzů z Kotouče a kromě toho vykazuje detailní shody s materiálem předmětů současného depotu z Černotína. Podle závěrů P. Mišustova by b y l v případě dýky z Kotouče možný sedmihradský původ mědi, pravděpodobné však je odlití rukojeti přímo na severní Moravě (analýza železné čepele dýky totiž ukázala složení, příbuzné železné rudě v oblasti Jeseníku na severní Moravě). Tím by b y l dán apriorní předpoklad místní výroby dýk s křížovým jilcem ve více oblastech, zejména pak v Karpat­ ské kotlině, příp. i na Moravě. Tento předpoklad ovšem nikterak nevylučuje existenci skutečných kavkazských importů (příp. přítomnost tamější produkce znalých mistrů) ve střední Evropě. Soudím totiž, že ideový původ dýk s křížo­ vou rukojetí nutno hledat pouze v Podkavkazí, neboť je málo pravděpodobné, že by stejné typy těchto zbraní vznikly nezávisle na sobě na více — od sebe vzdálených — místech. Ncjreálnější se m i zdá uvažovat o kavkazských impor­ tech do nitra Evropy ve smyslu obchodním; to by potvrzovala i skutečnost, že naše dýky ve střední Evropě pocházejí většinou z depotů, zatímco ve vý­ robním centru na Kavkaze se vyskytují pravidelně v hrobech. Hrobový nález z Pécs-Jakabhegy by připouštěl snad i přímý fyzický zásah z východu do Uher. Karpatská sféra by se mohla jevit jako druhotné ústředí dýk s prolamovanou rukojetí, zvláště bereme-li v úvahu též pochvy, odjinud neznámé. 220

221

222

223

22

1

225

226

227

228

229

Slezsko-moravské nálezy dýk s křížovým jilcem je nejspíše nutno chápat jako obchodní importy (příp. místní napodobeniny těchto importů). Pokud chceme určit jejich cestu na severní Moravu a do Slezska, na základě karto-

46

VLADIMÍR

PODBORSKV

grafické situace a dalších uvedených okolností sc zdá být pravděpodobnější cesta přes Karpatskou kotlinu, Podunají a Moravskou bránu než cesta přes Ukrajinu. Datování dýk s křížovou rukojetí není složité. Je. I. Krupnov je na základě hrobových nálezů z okolí Kislovodska (berezovské pohřebiště) a z Kamennomostského datuje v Podkavkazí do období před vznik vlastních železných akinaků, tj. do 8 . - 7 . s t o l . ; počítá ovšem s jejich přežíváním až do 6. s t o l . Samo berezovské pohřebiště považuje Krupnov za typický doklad přechodného období k železné době. V hrobových celcích se tu také železné předměty již běžně vyskytují. Na Ukrajině je spodní hranice čemolesského období kladena do poloviny 7. stol.; následná žabolinská fáze, kdy na černoleských základech narůstají již prvky skýtské kultury, je datována do 2. poloviny 7. a do počátku 6. s t o l . Dýky s křížovým jilcem tu každopádně žabotinskou fázi předcházejí a bývají většinou datovány do 8 . - 7 . stol. Protože zatím není vypracována typologie dýk, nelze na základě dosavadního datování činit jakékoli závěry o prioritě dýk v té či oné oblasti. Setrváme-li na představě o východním původu dýk s křížovým jilcem ve střední Evropě, musíme středoevropské exempláře považovat za relativně mladší; začíná-li se jejich výskyt v severním Podkavkazí počátkem 8. stol., ve střední Evropě by se měly objevit snad v polovině 8. stol., což však je zároveň nejzašší možná hranice. Kolem roku 750 př. n. 1. bývá dnes kladeno rozhraní mezi slupni H B a H C , resp. tedy hranice mezi dobou 'bronzovou a železnou. Podle stávajících nálezových celků s dýkami s křížovou rukojetí ve střední Evropě (Gamów, Štramberk, Pécs-Jakabhegy, Ugra) nelze shledat podstatnější opoždění výskytu této zbraně oproti východu. Nálezy z Karpatské oblasti se plně shodují celým nálezovým profilem s východem (Pécs); depot z Gamówa byl uložen nepochybně těsně před počátkem vlastního H C a také štramberský depot č. 5 patří s nejvčtší pravděpodobností ještě do rámce slezské kultury. Dýky z Neudorfu datovala svého času Z . Podkowiňska rámcově do 8. stol. . Je možné, že některé exempláře přežívaly ve střední Evropě až do vlastní doby železné; nálezy z datovatclných celků však vesměs ukazují souvislost s H . Můller-Karpovým stupněm H B 3 . Hrobový celek z PécsJakabhegy je podle středoevropských měřítek těžko klasifikovatelný; obsahuje sice již četné železné předměty, avšak tyčinkové postranicc udidla i celková povaha pohřbu (umový pohřeb pod mohylou) připouštějí spojitost ještě s do­ znívajícím obdobím popelnicových polí. Původní dalování Tórokovo do 7.—5. stol. bude asi nutno přehodnotit. Depot z U g r a je typickým celkem konce doby bronzové v Karpatské kotlině; vedle běžných bronzových předmětů (sekery s tulejí a ouškem, tyčinkové postranice udidcl) středoevropského typu sc v něm objevily i exempláře východního původu (udidla kobánského typu, faléry, puklice s prolamovaným povrchem se stylizací zvěrných motivů atd.). Pro datování je nejdůležřtější depot z Gamówa, který obsahoval vedle dýky výrazné typy konce doby bronzové, resp. přímo stupně H B (morigenský meč, nůž s esovilě prohnutou čepelí a kroužkovou rukojetí, sponu typu GamówPráčov; obr. 14); depot zhodnotili před krátkou dobou 11. Můller-Karpe a M . G e d l , datování spony uvedeného typu jsem se dotkl již výše. Strambersfeý depot č. 5 je datován především dýkou samotnou, drobné proužkové náramečky z tohoto celku náležejí konci doby bronzové; tento depot se však spolu s depotem č. 1 výrazně odlišuje od ostatních štramberských depotů hoři230

231

232

233

234

235

236

237

238

239

3

240

K

DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH

47

PŘEDMĚTU

zontu plechových šálků typu Jcnišovice a spon typu Křenůvky-Domaniža (HBj) a tvoří jejich protějšek na samém konci stupně IIB. Je naškodu, že mnohé nálezy dýk s křížovou rukojetí jsou osamocené (Matra, Komárno, Lcibnilz) a tudíž pro chronologii málo platné.

VI Závěrem chci shrnout přínos tohoto článku a dotknouti se stručně obecných vztahů šlramberských depotů k ostatním památkám mladší a pozdní doby bronzové na Moravě a v přilehlých oblastech. Bronzové nálezy ze štramberského Kotouče jsou dokladem místního význam­ ného produkčního centra mladé bronzové doby. Předpokládám dílny někde v oblasti Moravské brány, resp. přímo na Kotouči samém. B y l y tu vytepávány jak šálky jenišovického typu, tak asi i svérázné nádobky bodově-Hstovito-puklicového výzdobného stylu, které zatím nemají přímých obdob a které by bylo vhodné označovat nadále jako tepané nádobky typu Štramberk. V téže době vykovávali zdejší mistři i honosné štítové spony, řídíce se obecným vkusem doby, avšak též místními požadavky. N a tradicích mladší doby bronzové ' vznikaly tu dále spirálovité nárameníky, tordované nákrčníky, velké štítové puklice, masivní lité kruhy, řada jehlic a jiných ozdob (brýlovité ozdoby), jakož i četné druhy nástrojů; také unikátní diadém s tepanou puklicovou výzdobou (obr. 4: 7) b y l zřejmě zde v y tepán, jakožto prostší obdoba severských analogií. V době, kdy začalo pracovat štramberské centrum bronzové výroby, tj. někdy během mladší doby bronzové (HA), dosahuje lužické lidstvo střední a severní Moravy hospodářské a politické stabilizace v zemi; o něco později, kdy původní žlábkovaný výzdobný styl keramiky přechází ve styl slezský (počátek H B ) . nastává maximální rozvoj lužického lidu moravské větve, který je v úzkém spojení s příbuznými větvemi lužického okruhu zejména ve Slezsku a jižním Polsku, avšak také se svým jižním sousedem — lidem podolské k u l t u r y . Do této doby spadají depoty č. 2, 3 a 4 ze štramberského Kotouče; mají na Moravě obsahově i kulturně řadu analogií, např. v citovaných již Křenúvkách (obr. 8), Dubanech, Krumsíně, Zastávce u B r n a Malhostovicích atd. Všechny tyto depoty lze spojit se starší slezskou kulturou; i oba posledně jmenované depoty, pocházející z jižní hranice slezské kultury a spojované někdy s podolskou kulturou, inklinují spíše k severomoravské zóně. Tylo sklady tvoří jeden chronologický horizont s českými depoty typu Jenišovicc a Záluží, '' polskými depoty typu Biernacice a Biskupicc, slovenskými typu Somotor a Domaniža, německým horizontem depotů typu Simonshagcn a posléze dolnorakouským nálezem ze Sommereinu a maďarskými depoty typu Szentes-Nagyhegyi a Hajdu-Bószermeny. Náplní depotů tohoto horizontu vrcholné doby bronzové jsou vždy předměty téhož druhu, zřejmě majetek určitých bohatších společenských vrstev, pouze v menšině snad majetek pří­ mého výrobce či obchodníka. Unifikace některých předmětů z těchto skladů (např. jenišovické šálky) svědčí pro pevnější řemeslné spojení jednotlivých oblastí, lokální zvláštnosti jiných předmětů (spony, nákrčníky, spirálovité ná­ rameníky) jsou naopak dokladem přímé místní výroby, vázané vcelku na místní podmínky (surovinová základna, schopnost obyvatel k odběru výrobků); tím 24

242

243

244

245

246

2 4 7

248

;

2

9

250

251

20

253

254

18

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

si lze vysvětlit množství depotů a jejich bohatství v určitých oblastech (napr. střední a severní Morava, střední Cechy) a naopak jejich nedostatek, resp. chudost v současných sousedních kulturách (např. jižní Morava a Dolní R a ­ kousko, jižní Cechy), kde asi příznivých podmínek pro výrobu bronzů této úrovně nebylo. Charakterizovaný středoevropský horizont depotů z počátku pozdní doby bronzové lze na Moravě odlišit na jedné straně od velkých zlomkových depotů typu Drslavice ( B D / H A ) a j i m příbuzných, poněkud mladších depotů typu Slatěnice, Sazovice, Železné a na druhé straně od pozdních depotů typu Cernotín, Kopřivnice. Boskovice, které lze charakterizovat označením H B 2 v Cechách patří tomuto období depoty ze Lžovic, Práčova, Rataji nad S á z a v o u aj., v Polsku Gamów, K a r m i n , v Maďarsku Celldomolk atd. N a Moravě je v tomto závěru bronzové doby postižitelný citelný vliv z východu, spojovaný s tráko-kimmerijským horizontem. Tento vliv zasáhl ostatně až do Slezska a Lužice, do Cech jen zcela výjimečně. N a Moravě lze sledovat tráko-kimmerijské prvky zejména v černotínském depotu a v depotu č. 5 z Kotouče u Stramberka; identifikovat cestu těchto prků na Moravu je nesnadné, pokusil jsem se však poukázat na pravděpodobnost cesty z Karpatské kotliny přes Moravskou bránu k severu. Pozoruhodný je dosavadní malý počet dokladů tohoto v l i v u na Slovensku (Senica nad Myjavou, Očkov, Posádka), zatímco ve středním Podunají v širším slova smyslu jsou tímto vlivem postiženy známé depoty, jako Stillfried, Kiskoszeg a řada maďarských depotů typu Ugra (srov. výše); dále k jihu pak depoty typu Adaševci v S y r m i i . Balkánské soubory trákokimmerijského horizontu nejsou posud náležitě zhodnoceny, bývají však po­ važovány za relativně mladší podunajských. 2 5 5

t

256

257

258

259

2593

260

261

2613

262

263

264

265

K horizontu depotů stupně H B 2 . 3 na Moravě patří také štraroberské depoty č. 1 a 5. Sledujme jejich náplň s ohledem na možnost vydělení samostatných stupňů H B a HB3: z depotu č. 5 je výrazným chronologickým kritériem především sama dýka s křížovou rukojetí, která náleží stupni HB3 a datuje celý depot. Depot č. 1 takového výrazného datovacího kritéria postrádá; přede­ vším není zaručena uzavřenost vyobrazeného celku (obr. 1) a pak náplň skladu není příliš výrazná. Obě sekerky patří podle běžných měřítek k mladším ty­ pům, jsou však datovatelné pouze rámcově do H B . Série pěti kruhů sestup­ ného průměru nemá příliš mnoho obdob; z moravských depotů jsou sestavy kruhů známy z pozdních HB-celků z Polkovic, Rájce-Jestřcbí a Víceměřic. V . Šaldova obdobné sestavy kruhů ze Zinková a Tetína v Cechách datuje s od­ voláním též na štramberský nález do 2. pol. H B , spíše do H B 3 . ' Série tří kruhů sestupného průměru se však nalézá také v depotu z M a n k o v i c , dato­ vaném do drslavického horizontu depotů staršího období popelnicových polí a tudíž časový výskyt těchto kruhů nemusí být bezpečným datovacím krité­ riem. „Sluneční" kolečko pak jemnějšího datování není schopno, depotů staršího období popelnicových polí a tudíž časový výskyt těchto kruhů nemusí být bezpečným datovacím kritériem. „Sluneční" kolečko pak jem­ nějšího datování není schopno. 2

2 6 6

26

268

269

269

V moravsko-slezském prostředí není dosud bezpečných hledisek k oddělení stupně H B 2 od IIB3, ač některé jednotlivosti by podle výsledků práce H . Můllcr-Karpa mohly být takto přesně zařazeny. Soudím však, že vydělení samo­ statného stupně H B je možné především na velkých pohřebištích, kde lze využít horizontální stratigrafie a kombinační statistiky. V depotovém pramen3

K DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH PŘEDMĚTU

49

ném materiálu se zatím ostře rýsují pouze dva horizonty stupně H B : křenůvecký a ěernotínský; štrambcrské nálezy toto rozdělení pozdní doby bronzové potvrdily. POZNÁMKY 1

L. Jisl, rkp zprávy v archívu A U ČSAV, pob. v Brně, čj. 1260/51; srov. též K. J. Maška, CVMSO 1, 1884, 15 n., a J. Knies, Pravěké nálezy ve Štramberku, Štramberk 1929. Podrobný plán hradiska na Kotouči je uložen v archívu muzea v Novém Jičíně; děkuji Ií. Greplovi za laskavé informace o původní situaci na Kotouči. — Jednoduché plánky lokality otiskují též J. Knies, 1. c, obr. 4 a A. Satánek, Kravařsko III, č. 1, 1933, 7 n., obr. na str. 9. V . Brandl, Kniha pro každého Moravana, Brno 1863, 327. Podrobnou bibliografii k problému a veškeré práce K . J . Maškovy uvádí v citované práci J. Knies (str. 92 n.). K. J . Maška, CVMSO 1, 1884, 68; CVMSO 3, 1886, 57 n., 123 n. Týž, CVMSO 1, 1884, 68; CVMSO 3, 1886, obr. na str. 61, 63 a 64; J . Knies, 1. c., 28-30. K. J. Maška, CVMSO 1, 1884, 58, 60, obr. 45. J . Knies, 1. c. Předměty z nálezů K . J . Mašky jsou dnes uloženy v Moravském muzeu v Brně (i. č. 60269—60821), podstatná část nálezů, zejména všechny velké bronzové depoty, jsou soustře­ děny dnes péčí správce štramberského muzea C. Hykcla v muzeu ve Stramberce, menší část je deponována v muzeu v Novém Jičíně a některé jednotlivosti též v muzeích v Opavě a Valašském Meziříčí. Kravařsko II, č. 8, 1933, 121 n. a ibidem IV, č. 9-10, 1935, 151 n. Nálezová zpráva L. Jisla v archívu A O ČSAV Brno, č j . 1260/51. Zejména jde o bronzové tepané šálky, které jmenovaná zpracovala též v diplomní Jiráci (r. 1966) a z nichž části některých se nalézaly původně v různých muzejních sbírkách. K. .1. Maška. CVMSO 1, 1884, 68. - Na obou sekerách (obr. 1: 3, 4) však není možno rozlišit, která byla použita a která no a ludíž nelze určit, která se nacházela v nádobě a která mimo ni. .7. Knies, 1. o.., 16. Týž, 1. c, 17-18, obr. 13-15, 17, 18, 21, 22, 23. Předmět pochází ze sbírky Kytlirovy a je dnes uložen ve šlramberském muzeu (neinv.). J. Knies, 1. c. Zuř Uandelsgeschichlc der germanischen Bronzezeil, Berlin .1930; — pro xizemi CSSH. nelze pominout starší práci M . Grbiče v PA X X X V , 1926—1927, 370 n., kde je podán též zevrubný historický přehled o výzkumu v oblasti bronzových nádob doby bronzové až laténské v Evropě. Srov. Nestor, PZ 26, 1935, 43 n.; B. G. Lindgren, Aberg-Feslschrift 1938, 61 n.; G. V. Childe, Procecdings, NS 14, 1.948, 185 n.; týž, AAKab. 20, 1949, 257 n.; G. v. Merhart, 30. Bcricht der R G Komm., 1941, 4 n.; týž, Congrěs internát, ďes Sciences préhist. et protohist., Ziirich 1950, 212 n.; týž, Studien uber einige Gattungcn von BronzcgefaBen (dále jen Gattungen), Festschrift des R G Zentralmuseums in Mainz II, 1952, 1 n.; R. Pittioni, Jahrbuch f. Landeskunde von Niederosterrcich und Wicn, N F 29, 1944—1946, 22 n.; W. Coblenz, Arbeits- und Forschungsberichte zuř sachs. Bodendenkmalpflege 2, 1952 (1. 3. 1950—30. 4. 1951), 135 n.; W. A. v. Brunn, Germania 32, 1954, 284 n.; K. H. Ono. J f M V 39, 1955, 163 ii.; II. A. Zqbkiewicz-Koszanska, PArch 12, 1959, 27 n.; O. Kytlicová. PA L - l , 1959, 120 n.; J . Paulík, SlArch X - l , 1962, 58 n.; M . Novotná, Musaica *4, 1964. 19 n.: E. Neustupný, PA LVI-1, 1965, 97 n.; H. XViklak, W A 31-1. 1965, 13 n. O. Kytlicová, P A L - l , 1959, 137 n. /. Nestor, PZ 26, 1935, 53. Např. Moigrad, Jenišovice, Basedow, Klewe, Záluží (viz seznam šálků na konci této stali"). Srov. pojetí J . Ríhovského; PA XLVII-2, 1956, 280, J. Bouzka. A R 14, 1962, 209, nebo nově E. Neústupného, P A LVI-1, 1965, 108 n. E. Neústupný, 1. c, 105 n., obr. 11. K lomu viz pojednání v. Brunna, Germania 32, 1954, 287; též H. Miiller-Karpc. Bei2

3 4

5 6

7

8

9

1 0

1 1

1 2

1 3

1 4

1 3 , B

17

1 8

1 8

2 0

2 1 2 2

2 3

2 4

2 3

50

VLADIMÍR

PODBOHSKÝ

trape zuř Chronologie der Urnenfelderzeit nórdlich und siidlich der Alpcn (dále jen Beitráge), Berlin 1959, I, 157 n. M. Novotná, Musaica 4, 1964, 30. Ibidem, 35-36. Ibidem, 32—34; klasický příklad možnosti odlišení nezdobeného šálku typu Jenišovice od tvpu Fuchstadt lze nalézt v novém depotu z polské Kužnicy Skakawskiej (YVA 31-1. 1965, 14, obr. 2-5). E. Sprockhoff, Handelsgeschichte, 54. G. v. Merhart, Gattungen, 40. Všeobecně je datován již do BD, srov. zevrubně u H. Miiller-Karpa, Beitráge I, 157 n.; pokud jde o jeho přežívání, počítá se s životnosti maximálně do H A (M. Novotná, M u ­ saica 4, 1964, 34). W. A. v. Brunn, 1. c, 289; O. Kytlicová, 1. c., 141. • Srov. mapky Sprockhoífa, Childa a v. Brunna v litovaných dílech a též mapku č. 1 v této práci. E. Sprockhoff, Handelsgeschichte, 55. G. v. Merhart, Gattungen, 58. VV. A. v. Brunn, Germania 32, 1954, 289, pozn. č. 24; srov. však tvarově analogickou nádobku s horizontálním uchem, ale bez výzdoby ze Simons Mose z Jiittlandu (G. V . Childe, AAKob. 20, 1949, 257, obr. 1), která se našla spolu s typem Frícdrichsruhe, čímž je dokladem souběžnosti obou typů a zároveň příkladem jižního importu (?) na sever. H . Thranc (AAKab 33, 1962, 145) zmíněný typ označuje termínem Blatnica a řadí k němu ještě některé další nálezy (Schwichtenberg, Nioara de Sus, GroB Schenk-Cincu). — K názvu typ Satteldorí je třeba podotknout, že jeho polské znění Siodíary (pow. Grodków) dnes asi nenahradí již vžitý termín německý, stejně jako H . Thranův termín Blatnica. G. V . Childe, 1. c, 260, obr. 4. 38 J. Paulík, SlArch X - l , 1962, obr. 24 na sir. 36; viz též A R 14, 1962, 337, 339, obr. 112. G. V . Childe, 1. c, 264; G. v. Merhart, Gattungen, 38, 58; J. Paulík, SlArch X - l , 1962, 61. Srov. M . Grbič, PA X X X V , 1926-27, 375 n.; zde i další literatura k toreuticc. G. v. Merhart, Gattungen, 38—39; H. Můller-Karpe, Beitráge I, 159. W. A. v. Brunn, Germania 32, 1954, 289; srov. též O. Kytlicová, 1. c., 139. W . Coblenz, 1. c, obr. 4, 9, 11. B ý v á datován často až do H A (K. II. Otto, 1. c, 170 n.; H . Múller-Karpe, Beitráge I, 159), zejména na základě společného výskytu s typem Fuchstadt, avšak odvozován je z nejstarších šálků stupně BD a také některé jeho exempláře bývají již do BD podle nálezových celků (Milavče, J. Smolík, PA XII, 1882-84, 385, tab.'27; J. L. Píč, Starožit­ nosti II-2, 1900, 144-5, tab. 27; O. Kytlicová, 1. c, 134-5; J. Bouzek, A R 14, 1962, 209) datovány. — Na tvarovou variabilitu typu Osternienburg-Dresdcn bylo již několikrát poukázáno, srov. posledně M. Novotná, 1. i \ , 29. O. Kytlicová, 1. c, 140. l i . Sprockhoff, Handelsgeschichte, 57 n. Původní publikace jenišovického depotu je u J . L. Píce, PA XVII, 1896/97, 693 n.. tab. 82 (též A. Stocký, Cechy v době bronzové, Praha 1928, tab. 48), doplněno O. Kytlicovou (1- c., 133, 146, obr. 12: 1-2, 13, 14: 2). ./. Ríhovský, PA LXV1I-2, 1956, 280; O. Kytlicová, 1. c, 134. O. Kytlicová, 1. c., 145, obr. 10. Technické zdůvodnění tohoto způsobu připevnění ucha srov. u / / . Miiller-Karpa, Beitráge I, 157-8. * Reparace bronzových předmětů jsou běžné (srov. A. Karpiňska, PAxch 2, 1924, 25 n.; L. J. Luka, PArch 9, 1950, 69 — zde i další literatura); v moravském materiálu se vyskytla reparace ještě na tepaných nádobkách z depotu z Nákla (V. Podhorský, S P F F B U E 5, 1960, lab. IX) a též na halštatské míse z horákovské mohyly v Horákově (MM Brno, i. č. 64704). E. Sprockhoff (Handelsgeschichte, 66) uvažoval o severském původu typu Kirkcndrup; ze severu se podle jeho názoru šířil k jihovýchodu, uvažoval však i o možností středoevropské výroby. Před ním však již O. Montelius (PZ 2, 1910, 249 n.) dokládal jižní původ tepaných nádob v severní Evropě (srov. M . Grbié, 1. c, 377 a G. v. Merhart, I. c, 58). O. Montelius, Civil, primit. Ital., lab. 119: 8, 12; N. Aberg, Chronologie I, obr. 62-63; V, 53; J í . Múller-Karpe, Beitráge I, 246. II, tab. 46: H , I, K . G. v. Merhart, 1. c, 40. 46, 57. 2 6

2 7

2 8

2 9

3 0

3 1

2

3 2

a

3 4

3 5

3 6

3 7

3 9

4 0 4 1

4 2 4 3 4 4

2

4 5

4 6

4 7

4 8

5 0

5

5 2

5 3

5 4

K

5 5

DATOVANÍ

A PŮVODU

BRONZOVÝCH PŘEDMĚTU

51

Např. některé východopolské nádobky (srov. obr. 10: 3, 4) i některé tvary balkánské. Aí. Novotná, Musaica 4, 1964, 32. H. Neubauer, Bayerische Vorgeschichtsblatter 15, 1938, 92 n.; F. Hohte, W P Z 27, 1940, 12 n. W. A. v. Brunn, Germania 32, 1954, 284-5, tab. 38. K. Krommer, Das Graberfeld von Hallstatt II, Firenze 1960, tab. 49: 14. H. Kiihn, I P E K 13-14, 1939-40, 213, tab. 81 (spec. vlevo dole); J. Hampel, Bronzkor III, tab. 246. O. Kytlicová, 1. c, passim, obr. 22; srov. též V. Podhorský, S P F F B U E 5, 1960, 48-49; E . Neústupný, PA LVI-1, 1965, 104. H. Muller-Karpe, Beitrage I, 159. E. Sprockhoff, Handelsgeschichte, 67. Srov. popis tohoto typu v P A L - l , 1959, 144, obr. 15, a u H. Můller-Karpa, Beitrage I, 158, II, tab. 207. PA L - l , 1959, 144-5, obr. 5, 10; PA XLVII-2, 1956, 280, obr. 5. - Prolínání typů Kirkendrup a Fuchsladt ve stř. Německu a v Cechách konstatoval již E . Sprockhoff, Handels­ geschichte, 76. V úvahu však je nutno vzít 2 šálky z halštatského depotu z Nákla u Olomouce (J. Wankel, CVMSO 6, 1889, 49 n.; V. Podhorský, S P F F B U E 5 , 1960, 49, tab. I X : 3, 5), které velmi připomínají fuchstadtské, jak upozornila již O. Kytlicová (1. c, 134, pozn. č. 43). Aí. Novotná uvádí fragmenty 2 snad fuchstadtských šálků ze Spišské Belé (o. Poprad) a některé zvláštní nezdobené šálky (Plešivec), které se ovšem typu Fuchstadt vymykají (Musaica 4, 1964, 20, 28 n.). W . A. v. Brunn, Germania 32, 1954, 287, pozn. č. 18. Viz pozn. č. 22; je však sporné, zda v některých depotech (Moigrad, Jenišovice) jde skutečně o fuchstadtský typ. Aí. Novotná, 1. c, 28 n. I. Nestor, PZ 26, 1935, 26 n. A. Aí. Tallgren, E S A 2, 1926, 156, obr. 91: 1. H. Miiller-Karpe, Beitrage I, 158 n. W . Coblenz, 1. c., passim; řv. H. Otto. 1. c. 169, passim; O. Kytlicová, 1. c, 144. L. c, 144. Galtungen, 19 n., mapka č. 3; zde i další literatura. L . c, 147 n. G. v. Merhart, 1. c, 59; O. Kytlicová, 1. c., 152. Srov. např. nádobky uváděné Aí. Novotnou, 1. c., 28 n.; též, G. v. Merhart, 1. c, obr. 4. J. Paulík, SlArch X - l , 1962, 58, obr. 23, 24. Ibidem, 59, passim; též Aí. Novotná, 1. c, 35. J. Paulík, 1. c, 59, obr. 22: 1, 2. H. Muller-Karpe, Beitrage I, 279; II, tab. 132: A : 1. A. Telička, CVMSO 17, 1900, 67 n.; A. Rzehak, Z D V G M S 3, 1900, 306 n.; týž, JfA i, 1907, 96-110. N. Aberg, Chronologie V, 52. S. Gallus—T. Horváth, Un peuple cavalier préscythique en Hongrie (dále jen Unpeuple), Dissert. Pannon., Ser. II, 9, Budapest 1939, tab. XLIII: 4. W. A. v. Brunn, 1. c., 292, pozn. č. 35; J. Paulík, SlArch X - l , 1962, 59, připomíná tento šálek v souvislosti se starobylým způsobem výzdoby. K. Zurowski, PArch 8, 1949, tab. X X X I : 3. L . c, 197. Muzeum Uherský Brod, i. č. 12040. A. Gottwald, Ročenka Prostějov 6, 1929, 16, lab. I X : 7. Aí. Novotná, 1. c, 32. O. Montelius, Kulturperioden I, 1903, 71; M. Grbič, PA X X X V , 1926-27, 378. G. v. Merhart, Gattungen, 29 n.; Jí. Pittioni. (Jrgeschichte des osterreichischen Raumes, Wien 1954, 498 n. Srov. k tomu Aí. Grbič, 1. c., 371, 385. E . Sprockhoff, Handelsgeschichte, 50. E . Neústupný, P A LVI-1, 1965, 105 n. J . Filip, Popelnicová pole, 52, 78; A. ZqbUicwicz-Koszaňska, PArch 12, 1959, 3 0 - 3 1 ; V. Podhorský, S P F F B U E 5 , 1960, 42. E. Sprockhoff, Handelsgeschichte, tab. 12: f. 5 6

5 7

6 8 5 9

0 0

0 1

6 2

6 3 6 4

6 5

6 6

6 7

6 8

6 9

7 0

7 1

7 2

7 3 7 4

7 3

7 6

7 7

7 8

7 0

8 0

8 1

8 2

8 3

8 4

8 5

8 8

8 7

8 8

8 9

9 0 9 1

9 2

9 3 9 4

9 5 0 6

9 7 9 8

0 0

52

VLADIMÍR

1 0 0

PODHORSKÝ

W. Coblenz, ]. c, obr. 4 - 9 . J. Hampel, Bronzkor I, tab. 66: 5a, b; VV. Coblenz, 1. c, 159. A R z e W i , JfA i , 1907, tab. III: 21. Srtov. S P F F B U E 5 , 1960, 35, obr. 7: 5, při čemž časová následnosl keramiky je v tomto případě prokazatelná: slezské šálky s hvězdicovou výzdobou lze datovat nejdříve do HB(, zatímco souprava z Dresden-Dobritz je datovatelná nejméně již do středního H A . ' C. Srhuchhardt, Der Goldfund vom Messingwerk bei Ebcrswalde, Berlin 19H (dále jen Goldfund), 13. H. Wiklak, W A 31, 1965, 15. G. v. Meriiart. Gattungcn, 40, 46; O. Kytlicová, 1. c, 147, O. Kytlicová, 1. c, 152. C/i. Pescheck, W P Z 30, 1943, 152 n., obr. 2; J. Ríhovský, P A X L V I I , 1956, 280, pozn. 163; H. Můller-Karpe, Beitriigc I, 205, obr. 40: 1. A. Gottwald, Ročenka Prostějov 3, 1926, 6 n., obr. 1-8. J. Ríhovský, P A XLV1I-2, 1956, 280, obr. 5; týž, Popelnicové pohřebiště v Klen lnici, FAPrag 8, 1965, 17, tab. X V I I : 63: bh. Viz pozn. Ě. 84. Viz léž pozn. í. 51.. Nálezové okolnosti milovického šálku nejsou zcela přesné; zřejmě však jde o hrobový nález, jak by svědčil i způsob dochování nádobky, která byla do hrobu uložena již zne­ hodnocená. — Hrobový celek milovického šálku nelze sestavit. Srov. k tomu S P F F B U E 5, 1960, 26 n. V práci jsem použil spektrálních analýz, které pro moje polřchy provedl 1'hC Pavel Mišustov; děkuji tímto jmenovanému co nejsrdečněji za spolupráci. Analýzy byly provedeny za následujících podmínek: použilo mřížkového spcklrografu PGS-2 Zeiss, generátoru ABR-3 Zeiss, dvojprojekloru Oplica Milan o; budicí pod­ mínky: oblouk střídavý, primární napětí 220 V slabil., 9 Amp.; — folomaleriál: O U W O WU-3, vyvoláno v rodinalu 1 :15. Při konzervaci zjistil Zd. Soušek, žc obě ěásli dolní půle nádobky do sebe přesně zapadají. J. Filip, P A VI-V1I, 1936-37, 17, obr. 3; K. Schirmeisen. ZDVGMS 40. 15)38, 65. obr. 4; J. Kvíčala, CVMSO 59, 1950, 10; / . Peškař, P V M 2, 1961, .'10 n.: ./. Ríhovský, PA LII-1, 1961, 231, obr. 2: 8, 9; - k interpretaci srov. též A. Gottwald, CVMSO 22. 1905. 112; J. Neústupný, Náboženství pravěkého lidstva, Praha 1940, 5)4; J. Urátová, Filipův sborník, A U C , Praha 1960, 149 n. "» A. Rzehak, JfA 4, 1910, 29, obr. 71; V. Podhorský, S P F F B U lí 5, 1960, tab. IV: 2 ; jestliže uvedené ctážovité osudí z Horky n. M . nese všechny znaky II. stupně slezské kul­ tury, štramberský kovový exemplář je datován nejméně již do H B i , čímž je dána jeho předčasnost. G. Kossinna, Der Goldfund vom Messingwerk bei Uberswalde und die goldenen KultgefaSe der Germanen, Mannus-Bibl. 12, 1913, obr. i. tab. X I V : 1, 2, XII — vpravo; C. Schuchhardt, Goldfund, obr. 9-11, 19. G. v. Merhart, Gatlungen, 42; mapka č. 8 ukazuje rozšíření lišlovilo-puklicového slohu v Polabí až dolním Povislí, tedy mimo uvedené centrum bodově-lišlovilo-vypnulinového stylu. Týž, 1. c, 43. L . c., 44 („Wir sehen also an den im Lcislen-Buckcl-Syslcm verzierlen BronzcgcfnBen die Einwirkung der Goldtreibekunst. . ."). L. c., obr. 4: 4. L . c, 44; W. Coblenz, 1. c, obr. 11, 19. G. v. Merhart, 1. c, obr. 4: 1, 2. Týž, I. c, 42, 44. O. Kytlicová, 1. c, 150. Táž, 1. c.. 151. Viz pozn. ě. 38. J. Paulík, SlAit-h X - l , 1962, 00. C. Schuchhardt, Goldíund, 16 n. Ibidem, obr. 19. J . Hampel, Bronzkor III, lab. 246: 1, 2, 3; G. Kossinna. Goldfund, 52. obr. 22. tab. X V I . C. Schuchhardt, Goldfund, 27-28. 1 0 1

1 0 2 i

m

)(|/

u

a

m

1 0 7

1 0 8

1 0 9 1 1 0

1 1 1 í l 2

1 1 3

i l i

1 1 3

1 1 0

1 1 7

m

1 2 0

1 2 1

m

1 2 3

m

1 2 5

1 2 6 1 2 7

1 2 8 1 2 9

1 3 0

1 3 1

1 3 2

1 3 3

1 3 4

1 3 5

K

1 3 6

DATOVANÍ

A POVODU BRONZOVÝCH PREDMÉTO

53

Srov. datování st. Bcnucci II podle systému 77. Miiller-Karpa, Beitragc I, 8'2 n.. do 8. stol. G. Kossinna, Goldfund, 10. 77. Schubart, A u F 3, 1958, 221. C. Schuchhardt, Coldlund, 16. K synchronizaci Monteliova a Reineckova systému používám závěrů Sprockhoffových (Chronologischc Skizze, Reinecke Festschrift, Mainz 1950, 133 n.), príp. Ev. Baudoua (Die regionale und rhronologische Eintcilung der jiingeren Bronzezeit im Nordischcn Kreis. Stockholm—Goteborg—Uppsala 1960, passim, spec. 133 n.), které také byly přijaty našimi autory. " A. 77. Kos za úsko. PArrh 7, 1946, 106 n., obr. 4; G. v. Mcrhart, Galtungen, obr. 4: 1; .7. Kostrzewski, PAvch 15, 1962, 26, luh. II: 4. 1 « .7. Kostrzewski, PArch 15, 1962, 17. V lomto nelze souhlasit s E. Neústupným (PA LVI-1, 1965, 110), který možnost kontrolovatelné přípravy kovové směsi pro tuto dobu odmítá. Srov. 77. .7. Hundt, .IdRGZM 2, 1955. 105. C. Schuchhardt, Goldfund, 28, 31. G. Kossinna, Goldfund, 10. 77. .7. Hundt, JcIRGZM 2, 1955, 105, 107. Die Spindlersfelder Fibel, Marburger Studien 1938, 213. L . c, lab. 90: 2, 4. A. Gottwald, Ročenka Prostějov 3, 1926, 16 n., obr. 8 (zde autor shledal svého času téměř všechny známé analogie křenůveckým sponám a celkem přesně je zařadil). A. Rzefiak. JfA 1, 1907, 95 n., tab. IV: 5. '"'2 F. Pospíšil, CVMSO 32, 1920, 14; též V . Havelková, CVMSO 8, 1891, 89 n., obr. na sir. 89; J. Filip, Popelnicová pole, 119, obr. 69: 2; týž, Pravěké Československo, tab. 20: 8; týž, Enzyklopádisches Handbuch 1, Praha 1966, 357, obr. 3. f. L. Červinka, rkp soupisu kultury popel, polí na Moravě, Brno, arcfiiv AÚ ČSAV. obr.; V . Hrubý, rkp zpráva v tomtéž archivu, č j . 1915. « f 7. L. Červinka, CVMSO 15, 1898, 42 n., tab. III: 15, 18. Kosočtverný tvar štítku je běžný spíše západně, zejména v oblasti knovízské a milavečské kultury, např. Vrcovice, Jenišovice aj. (A. Stocký, Cechy v době bronzové, Praha 1928, tab. 49: 4, 50: I, 2; E . Sprockhoff, Marburger Sludien 1938, tab. 91). E. Si>rockho1f, 1. c, 212; J. Filip, Popelnicová pole, 119 n. J. Filip. I. c., 122; .1. Hrála, PA L I M , 1961, 214. '•^ K jejich charakteristice srov. E. Sprocklwjf, 1. c, 216 n.; .7. Filip, 1. c, 122—123: k pojmu srov. 77. MiUler-Karpe, Beitrage I, 216; týž, Vollgriffsehwerter, 70. " Podle Sprockhoffa (1. c, 205 n.) náležejí ncjslarší vyvinuté spindlersfcldskó spony do rozkvětu III. per. (srov. též O. Kleemann, PZ 32—33, 1941—42, 127 n.); to odpovídá vcelku i moravským poměrům, kde vystupují prvně již ve starolužickém horizontu (viz dáleV 7. L. Červinka, rkp soupisu popel, polí, 99, s obr. A. Gottwald, CVMSO 44, 1931, 6, obr. 3 (jde o hrob č. 9 se starší lužickou kerami­ kou); srov. též J . Filip, Popel, pole, 119, obr. 69: 1. J. Ríhovský, A R 9, 1957, 58, obr. 34. 163 v obou drslavických depotech (I a II) jsou hojně zasloupenv: v depotu I jde o i: č. K M U B 2279-82, 2284-89 (J. Kucern, Pravěk 1904, tab. V : 10, 14; I X : 11, 12); v de­ potu II o i. ř. 11991-92 (J. Pavelčík, P V A D ČSAV 1963, 28, tab. 12: 1, 2). M M Brno, i. č. 57733. E. Sprockholf. Marburger Studien 1938, 205 n.; J . Filip, Popelnicová pole, 122: A\ Abcrg, Clnonolopic V , 60; O. Kleeiiui/iit. PZ 32-33, 1941-42, 127 n.; .7. Ríhovský, A R 9. 1957. 58. m Dv(. j.- . p ]V. per. naznačil v citované práci již E . Sprockhoff (215); — datování pozdních štítových spon (typu Gamów-Práčov) do V. per. je evidentní jak podle závěrů Sprockhoffových, lak Filipových, nověji viz H. Muller-Karpc (pozn. č. 158 této práce), či V. Vokolek, A R 14, 1962, 267. J . Hampel, Bronzkor I, lab. 39: 2; St. Poltiny, Zur Chronologie der Bronzezeit des Karpatcnbeckens, Bonn 1955, tab. 22: 1. N. Aberg, Chronologie V, 63, obr. 113; J . Filip, Popelnicová pole, obr. 68: 2. 7-\ Reinecke, ZfE 31, 1889, 510 n.; týž, Mainzer Zeitschrift 2, 1907, 40 n.; .7. Brunšmid, Vjcsuik hrvntskoga aihool. društva N F 4, 1899-1900, 60 n.; 7f. Hadaczek, Zloté skarby Michalkowskie, Kraków 1904. 1 3 7

1 3 8

1 3 3

1 4 0

M1

1 4 3

1 4 4

1 4 5 1 4 6

1 4 7

1 4 8 1 4 9 1 5 0

1 5 1

1 5 3

1 5 5

15(i

J

>n

1 0 0

1 6 1

1 6 2

1 6 4

1 6 5

17

1(i7

m

1 6 9

c

S

0 n

54

VLADIMÍR

1 7 0

PODBORSKÝ

Některé nálezy považované za depoty mohou být vlastně nálezy hrobovými, zvláště v Karpatské kotlině, jak nově upozornil St, Foltiny, J d R G Z M 8, 1961, 175 n. K historii problému viz J . Harmatta, A E 3, sor. 7—9, 1946—1948, 79 n.; stručně též G. Gazdapusztai, Beziehungen zwischen den priiskythischen Kulturcn des Karpatenbeckens und des Nordkaukasus (Beitrage zum sogenannlcn Kimmericrproblem) — dále jen Beziehungen —, Acta Universilutis de Attila József nominatae V, Szegcd 1963, 5 n. řv. Willvonseder, W P Z 19, 1932, 25-38: též G. Kossack, J d R G Z M 1, 1954, 135, 178. obr. 11, 29: 4. L. Franz, W P Z 20, 1933, 132 n.; /. Nestor, W P Z 21, 1934, 108 n.; J . Filip, Popelni­ cová pole, 128. /. Nestor, PZ 26, 1935, 56. Týž, 1. c, 57; k datování tráko-kimmerijské periody viz též T. Sulimirski, W P Z 25, 1938, 145. J. Filip, Keltové ve střední Evropě, Praha 1956, 250. S. Gallus—T. Horváth, Un peuplc . . ., Budapest 1939. F. Holste, W P Z 27, 1940, 7-32. Týž, 1. c., 30. S. Gallus, A E 73, 1944—45, 52 n. (srov. kritiku jeho pojetí u G. Gazdapusztaie. IJeziehungen, 14); J . Harmatta, A E 7-9, 1946—48, 100 n.; A. Milčev, Sbornik Gavrilu K a carovovi II, Sofia 1955, 359 n. St. Foltiny, J d R G Z M 8, 1961, 179; týž, M A G W 92, 1962, 112 n.; týž, M A G W 93-94, 1964, 103. — Srov. též Dějiny světa (čes. překlad Vscmirnoj istorii) 1, Praha 1962, 661. — St. Foltiny předpokládá na základě rozptylu bronzů tráko-kimmerijského typu, že „předskýtští jízdní nomádi" pronikali ve 2. pol. 8. stol. přes Karpatskou kotlinu Srbskem až do Makedonie a přes západní Maďarsko a východoalpské země až do severní Itálie; soudí i na možnost zprostředkování řeckých výrobků k severu těmito pohyblivými nomády v 7. stol. př. n. 1. F . Hančar, Hallstatt und der Ostraum, Sbornik Gavrilu Kacarovovi I, Sofia 1950, 265 n.; názory o masové migraci podunajských metalurgů bronzu na Kavkaz jsou již staršího data (srov. k tomu kritiku J . I. Krupnova, Drevňaju istorija severnogo Kavkaza (dále jen Istorija), Moskva 1960, 87). V. N. Danilenko, Archeologija 5, Kijev 1951, 225; A. A. Jessen, SA 18, 1953, 109 n.; J. I. Krupnov, Istorija 111 n.; týž, MIA 68, 1958, 177. A. A. Jessen, M I A 23, 1951. G. Gazdapusztai. Beziehungen, 33, 37 n. Týž, 1. c, 38. Srov. výše pozn. č. 181. Tradice uzdění koně v Podunají sahají nejméně do raného bronzu, srov. Z. Jelínková, Filipův sborník, Praha 1959, 183 n.; O. Kytlicová, PA X L V I , 1955, 64, 66 (zde i další lite­ ratura); G. Bándi, Acta Univ. Attila József VIII, Szeged 1965, 87 n.; G. Gazdapusztai. I. c, 36. G. Gazdapusztai, I. c., 30, 39. G. Tbrók, A E 77, 1950, 4 n., lab. I I I - I V ; G. Kossack, J d R G Z M 1, 1954, 137, obr. 14: 1. Srov. kritiku Hančarova pojetí „východního halštatu" sovětskými autory (B. J. Naděl, VDI 1958, č. 2, 194; J . I. Krupnov, Istorija 111). G . Gazdapusztai, Beziehungen, 26, 30. T. Sulimirski, W A 14, 1936, 49; týž, W P Z 25, 1938, 131. A. I. Těrenožkin, KS IIMK 67, 1957, 4, 12. Trácká etnicita jakož i vb/v ze Sedmihrad však jsou i nadále uznávány (G. Gazda­ pusztai, Beziehungen, 34; A. I. Těrenožkin, 1. c., 7). A. I. Těrenožkin, SA 1957, č. 2, 63. G. Raschke, NfDV 17, 1941, 21 n.; G. Kossack, J d R G Z M 1, 1954, 137, obr. 14; H. Miiller-Karpe, Vollgriffschwerter, Miinchen 1961, 70, passim, tab. 61; M. Gcdl, Kultura lužycka na Górnym Slasku, Wroclaw—Warszawa—Kraków 1962, 338, 65, obr. 19. A. I. Těrenožkin, Voprosy skifo-sarmatskoj archeologii po matěrialam konfercncii IIMK A N SSSR z r. 1952 (dále jen Voprosy), 104. obr. 11: 2; týž, K S IIMK 67, 1957, 6. obr. 2: 1; týž, SA 1957, č. 2, 55, obr. 4: 1. J. I. Krupnov, Istorija, 203. Týž, Istorija, 201, 203; týž, Voprosv, 105: týž, SA 1957, ř. 2, 52-57; .). Uralu, PA 1 7 1

1 7 2

1 7 3

1 7 4

1 7 5

1 7 6 1 7 7

1 7 8 1 7 9

1 8 0

1 8 1

1 8 2

1 8 3

1 8 4

1 8 5 1 8 8

1 8 7

1 8 8

1 8 9

1 9 0

1 9 1

1 9 2

1 9 3

1 9 4

1 9 5

1 9 8

1 9 7

1 9 8

m

2 0 0

K

DATOVÁNÍ

A

POVODU BRONZOVÝCH PŘEDMĚTU

55

XLIX-2, 1958, 418, 420; - ří. Múller-Karpe, Vollgriffschwerler, 83 n., datuje většinu takto kombinovaných předmětů do H B 3 (též, Beitrage I, 128 n.K J . / . Krupnov, Drevňaja isluriju i kultura Kabardy, Moskva 1957, 114, obr. 28: 3; týž, Istorija, 190 n., lab. 12: 1. Tento jev je zřejmě východním znakem; lze jej pozorovali zejména na kavkazských exemplářích a pak na příbuzných dýkách v oblasti Altaje v období maiemirské etapy místní kultury kočovnických kmenů (srov. P. M. Grjaznov, KS IIMK 18, 1947, 9 n.). Dosud neuváděný exemplář z Kolca-Gory je publikován J. I. Krupnovem, Istorija, tab. 35: 5. S. Gallus-T. Horváth, Un peuple, tab. X I V : 1. Ibidem, tab. X L V : 1. Ibidem, tab. X X I : 4, 5. Uvedené tři pochvy jsou na naší mapce č. 4 zaneseny pod čísly 41, 42, 43. A. I. Těrenožkin, Voprosy, 103, obr. 11: 5; P. D. Liberov, ibidem, .154; J . /. Krupnov. Istorija, 279 n., obr. 46:7, 47 aj. G. Kossack, J d R G Z M 1, 1954, 137, obr. 14, 147; H. Muller-Karpe, Vollgriffschwerler, 70; JVf. Gedl, Kultura lužycka na Górnym Slasku, 65; A. A. Jessen, SA 18, 1953, 75. — Je sice pravda, že některé příbuzné detaily (ploše polokulovitá hlavice rukojeti, prvky kruhového prolamování dříku) se objeví již na mečích v H A v Karpatské oblasti (F. Blahuta, Studijné zvěsti A D SAV Nitra 6, 1961, 234 n., obr. 2: 2, 3: 2 aj.), jde však zřejmě o nahodilé a vzdálené analogie. A. I. Těrenožkin, KS IIMK 67, 1957, 14; týž názor přejímá M . Gedl, 1. c, 65. J . Filip, Keltové ve střední Evropě, 250. Z. Podkowiňska, Swiatowit 15, 1932-33, 121; M. Gedl, 1. c. A. A. Jessen, SA 18, 1953, 75; J. I. Krupnov, Istorija, 203. J. J. Krupnov, Drevňaja istorija i kultura Kabardy, 114 n.; týž, Istorija, 203. G. D. Filimonov, Doistoriěeskaja kultura Osetii, Moskva 1878; R. Virchow, Das Graberfeld von Koban im Lande Osseten, Berlin 1883; dějiny výzkumů této kultury shrnu) J. /. Krupnov, Istorija, 28 n., 77. Nejnověji G. Gazdapusztai, Beziehungen, 6 n. (zde i stručné dějiny problému). Kobánská kultura je Krupnovem dělena na předskýtskou a skýtskou periodu, v cel­ kovém rozsahu trvání od 11. do 4. stol., při čemž předskýtská etapa je kladena do 11. až 8. stol. (srov. Istorija Kabardy, 93 n., obr. 21, a Istorija, přehledná tabulka za str. 136). A. A. Jessen MIA 23 1951. Týž,'l. c, 120-124; 'poněkud siřeji J . I. Krupnov, MIA 68, 1958, 176; G. Gazda­ pusztai, Beziehungen, 34 n., 37. A. 1. Těrenožkin, SA 1957, č. 2, 47; týž, KS IIMK 67, 1957, 7. Týž, Voprosy, 104, týž, K S IIMK 67. 1957, 8. Týž, SA 1957, č. 2, 59. J. I. Krupnov, Istorija, 203. A. A. Jessen, SA 18, 1953, 75. A. I. Těrenožkin, Voprosy, 104; týž, SA 1957, č. 2, 62. Z. Podkowiňska, Swiatowit 15, 1932-33, 131 n., obr. 11, 16; F. Hančar, ESA 9, 1934, 67, obr. 19. P. M. Grjaznov, KS IIMK 18, 1947, 9 n., obr. 5: 1, 5, 6; 6: 9. J. Skutil, Záhorská kronika 15, 1932, 108 n.; V. Podhorský, rkp diplomní práce, Brno 1956, I, obr. 10; II, 64. Viz pozn. č. 116; A R 19, 1967, 221. J. I. Krupnov, Dřev. istorija Kabardy, 113; týž, Istorija, 203. L. c.; též A. A. Jessen, M I A 3, 1941, 22. Srov. J. I. Krupnov, Istorija, tab. 12; M I A 3, 1941, 21, obr. 4. A. I. Těrenožkin, Voprosy, 106; týž, KS IIMK 67, 1957, 9. Týž, SA 1957, č. 2, 61; J . K. Maksimov. SA 1962, č. 3, 288. Swiatowit 15, 1932-33, 164. Bývaly také běžně zahrnovány do inventáře skýtské kultury a časově posouvány až k přelomu letopočtu (srov. P. Reinecke, ZfE 28, 1896, 11, 17; B. Ginters, Das Schwert der Skythen und Sarmatcn in SudruBland, Berlin 1928. 32; St. Folliny, ArchA 33, 1963,27). Beitrage I, 216 n. G. Torofe, A E 77, 1950, 8. S. Gallus-T. Horváth, Un pouple, 90 n., tab. X I I - X I X . 2 0 1

2 0 2

2 0 3

2 0 4

2 0 5 2 0 0

2 0 7

2 0 8

2 0 9

2 1 0

2 1 1

2 1 2

2 1 3 2 1 4

2 1 5

2 1 6

2 1 7

2 1 8 m

2 2 0

2 2 1

2 2 2

2 2 3 2 2 4

2 2 5

2 2 6

2 2 7

2 2 8

2 2 5 2 3 0

2 3 1

2 3 2

2 3 3

2 3 4

2 3 5

2 3 6

2 3 7

2 3 8

2 3 9

56

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

H. Múller-Karpr, Vollgrifísclnvcrlor, 70 n.; M. Gedl, Kultura lužycka na (ióruyiii Stasku, 65. Z náhodných nálezů na Kotouči (srov. lab. XVIII) je patrné, že založení hradiska a počátky místní výroby jsou poněkud starší, než by sc dalo soudit podle depotů samotných. Jsou známy sice předlohy páskových diadémů již ze středoevropské únětické kultury (srov. L. Hájek, PA X L V , 1954, 165, 170, obr. 24: 6, 33), později však - zdá sc- - pře­ vládly ve střední Evropě jakož i v Karpatské oblasti drátovité typy (srov. typický nález z moravských Slatěnio, V. Havelková, CVMSO 8, 1891, obr. 4 na sir. 91), konstrukčně shodné s karpatskými „Posammenteriefibel". Vlastní analogie šlraniberskéimi exempláři však jsou v severním sousedství lužické kultury (Poznaň—Staroleka, W. Szajraňski, PArch !), 1950, 42, 48, obr. 16—17; týž, Skarby brazowe . . ., Warszawa—Wroclaw 1955, 75, obr. 201) a v okruhu severském (např. Roga, Blankonburg, Arby, 77. Schiibart, A u F .'5, 1958, 221. obr. 39; G. Kossinna, Mannus 8, 1917, 105, obr. 58: a, b'; 106, obr. 60). Důkazem všeobecného rozvoje může být jak celková úroveň hmotné kultury, tak sílicí populace (hřbitovy čítají sta hrobů; sídliště koncentrovaná v úrodných oblastech téměř ve větším počtu než v současné době) i vznik a budování hradisek a posléze i tlak slezské kultury do podunajské sféry. Na symbiózu slezské a podolské kultury na Moravě bylo poukazována již od dob výzkumů na hradisku v Brně-Obřancch a na popelnicovém poli v Podolí. A. Gottwald, Ročenka Prostějov 4. 1926, 19 n.. obr. 9, 10; týž. Můj archeologický vvzkuin (dále jen M A V ) , Prostějov 1931, 84, tab. 24. A. Gottwald, M A V , 85; E . Sprockhorf, PZ 34-35, 1949-50, 98, obr. 28. ří. Schirmeisen. Sudela 1, 1925, 138 n., obr. 2 - 5 . /. L. Červinka, E R L 10, 1927/28, 176; .7. Skulil. Pravěk Tišnovska, Vlastivěda Tišuovska. 1933, 70, 84-85; V. Podhorský, S P F F B U E 5, 1960, tab. VIII. Srov. pozn. č. 47 a PA LVI-1, 1965, 98 n. A. JI. Koszaňska, PArch 7, 1946, 106 n., obr. 2—4; Z. Durczewski. Grupa górnošlasko-malopolska kultury lužyckiej w Polsce II, Kraków 1939-46. 13-14. lab. 104, 107; J. Koslrzewski. PArch 15, 1962, 26, 27, tab. II, III. K. Anděl, A R 7, 1955, 445 n., obr. 211; M. Novotná, Musaica 4, 1964, 27; V. BudinskýKrička a kol., Pravěk východného Slovenska, Košice 1966, 134, obr. 50: .7. Hampel, A.E 22, 1902, 422 n.; N. Aberg, Chronologie V, 106, obr. 186. E. Sprockhofl, Chronologische Skizze, 136 n., tab. 24: 4—11. F. Holste, W P Z 27, 1940, 14; Cli. Pescheck, W P Z 30, 1943, obr. 4; ří. Pittioni. (cgesehichte, obr. 354: I. G. Csallány, FA I—II, 1939, 58 n., tab. J - I V ; J. Uampel, Hronzkor I, tab. 23, 24. 30, 33, 65; V. Áberg, Chronologie V , 87, obr. 162; týž. Vorg. Kiillurkrcisc in F.nropa, Kopenhagen 1936. lab. X V I : 1. E. SprockhoH, Chronologische Ski/.zo. 142 n.; V. Podhorský. S P F F B U E 5, 1960, 48. Týž, 1. c. " Viz pozn. č. 228. J. Král, CSM 5, 1956, 26 J I . ; J . Mec/miu, PV A U ČSAV J960, 67, lab. 26. F. Lipka, Pravěk 4, 1908, 167 n., obr. 1-5. J. Filip, Popelnicová pole, 120, obr. 70; V. Diviš. PA X X V I , 1914, 8 i.., lab. I; A . Áberg, Chronologie V, 150, obr. 244; M . Solle, PA XLITI, 1947-48. 102 n. Viz pozn. č. 197; dále N. Áberg, Chronologie V , 150, obr. 245; týž, Vorg. Kullurkreise. tab. X V I I : 12. A. Mozsolics, F A I—II, 1939, 36 n. a V . lUulinský-Kríčka, Slovenské dějiny I, .1.947, tab. X X I X ; 3; .7. Eisncr. Slovensko v pravěku, 149, tab. X L : 3, 5; M. Dušek, Studijné zvěsti A U S A V Nitra 6, 1961, 66, obr. 4: 12. 13. Viz pozn. č. 172. M. Hoemes. W P Z 4, 1917, 40n., ol>r. 8 - 9 ; St. Foltiny. J d R G Z M 8, 1961, 175..., lab. 66 n.; G. Kossack, J d R G Z M 1, 1954, 135 n., obr. 11. Z. Vinski, Rad vojvod. rauz. 4, 1955, 27 n. Týž, 1. c, 42. ™ J. Filip, Popelnicová pole, 73-74; .7. Kostrzesvski, PArch 15, 1962, 14. V. Šaldova, PA LVI-1, 1965, 64, 67. Muzeum Opava. i. č. P 3171-73. 2 4 0

2 4 1

2 4 2

2 4 3

2/14

2 4 5

24fi 2 4 7

2 4 8

2 4 9 23(1

2 5 1

2 5 2 2 3 3

2 3 4

2 5 5

2 5 6

2

2 5 8

2 5 9

7

2 8 0

2(51

M |

2 6 2

2 0 3

26,1

2615

2 6 7

2 6 8

K

DATOVANÍ

A

PtTVODU BRONZOVÝCH PŘEDMĚTU

01

,J,i!>

V případu inankovického nálezu mohou byl pochybnosti o skutečné příslušnosti uvedenveh kruhů k depotu, neboť K. .7. Maška v původní zprávo o depotu (CVMSO 9, 1892, 117 n.) se o těchto kruzích nezmiňuje; uvádí je až F. Pospíšil (CVMSO 32, 1920, I4\

SEZNAMY L O K A L I T K MAPKÁM ('. 1 - 4 (čísla lokalit v těchto seznamech odpovídají číslům na příslušné mapce)

A (mapka í . 1) Seznam nalezišť bronzových tepaných šálků typu Friedriohsrulie a typu Oslcmicnburg-Drcsden (III). 7. Typ 1. 2. 3. 4. 5. (i. 7.

Aszód Vclalice Gusen Siodlary Heidach Ruchow WeilgendoiT

8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Weissig Langenslein Mainz-Kastel ("oswig Slockheini Gundclslieim Pfarfenhofeii

1. 2. 3. 4.

Velká Dobrá Milavče Zatec Slředokluky

1.5. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

Durup Sogn Fricdriťhsnihe Giauzin Aicd Nonhreslsrhonen Simonsmosc Wester Borsling

Salleldorl

4. Zaškov 5. Sattcldorf (Siodlary) 6. Simonsmosc 777. Typ

(II)

Friedrichsruhe

77. Typ 1. ÍJj-Szony 2. Sebcslavce (Hlalniea) 3. Handlová

(I), typu Sattcldorf

Í 7 . - 9 . Očkoví (10. Crmožiše) (11. Přestavlky)

Osternienburg—Dresden

5.-6. Ostcrnienburg 7.—14. Drcsdon-Dobritz 15. Kónigswarlha 16. —17. Hraunsbedra

18. noilzsch 19. Harl a. d. Alz 20. F.rgolding

A (mapka 8. 2) Seznam nalezišť bronzových tepaných šálků typu .Jenišoviee (I) a typu Fuchsladl 7. Typ Zagon-Cscrcmiis Felsikijvár Ardeal Moigrad Bodrogkereszlúr (i. llajdu-Bozsormén y 7. Toléllcn 8. Velem St. Vid 9. Kis-Apáli 10. Hajdu-Sainson 11. Ersogvadkcrt 12. — 14. Egyek-Kendertajr 15. Szen tťS-Nagvhegy Ifi. Madačka 17. Sitno 18. Okolí Liplova 19. —22. Somotor 23. Dubnica nad Váliom •24. —25. Březno nad Ilroiioni

(III.

Jenišoviee

2(>. Sommerem 27.-29. Seifenau 30.—33. Kužnica Skakawska 34.-35. Bicraacice 36.-37. Biskupice (Rzesusina) 38. Podgórnik 39. .lezierzany 40. iNicdzicliska 41. —44. Křenňvky 45.-52. Štramberk (dep. 2) 53.-54. Štramberk (dep. 4) 55. Milovice 56. K a m ý k 57. Libkovice 58. /.áluží 59. - 7 1 . Jenišoviee 72.-73. Klcwc (Thale) 74. Riesa-Gríiba

75. Brandeobiii'^ 76. Krielow 77. Lehof 78. Wilten 79. Ríischwoog 80. Altensittenbaeh 81. Onnens 82. Hauterive 83., Zurich 84.. Cortaillod 85. Corcelettes 86 .—88. Costc del Marano 89. —93. Bascdow 94. Dahmen 95. —97. Klein-Luckow 98. —100. Logtved Moor 101. —106. Lunden 107. — l i l . Kirkendrup

58

VLADIMÍR

II. Typ 1. Moigrad 2. Csik-Szcn t-Király 3. Vácszenllászló 4. Pavlovka 5.-6. Spišská Bplá 7. Rohow 8. Poznaň-Staroleka 9. Záluží 10. Jenišovice 11. Třtěno u Loun 12. Chrášfany 13.-17. Braunsbedra 18.-22. Dresden-Dobrilz 23. Mansfeld u Solnwy

PODBORSKÝ

Fuchmadl

24.-—25. Esclibnrii 26. Nierstein 27. Dexheim 28. Wollmesheim 29. Fuchs tadt 30. Gundelsheim 31. Abstatt 32. Burlandingen 33. Mdhringcn 34. líhingen 35. Sehussenried 36. Griinwald 37. Langcngoisliii^ 38. Wollmesheim

39. Geru lin do n 40.-—44. Burgisdrn-r 45. Morigen 46. Vols 47. Worschacli 48. Klen lnice 49. Klewe (Thale) 50. Hitzacker 51.-—52. Dotzingen 53. Preten 54.-—56. Slaaken 57. Bnsedow 58. A ml Aalborg

B (mapka č. 3) Seznam nalezišť spon typu Křenňvk\-Domaniža. 1. Domaniža 2. Maďarsko (?) — na mapce nezaneseno 3. - 4 . Křenůvkv

5.-7. Štramberk 8.-9. Svídnice 10. Scilcnau 11. Motkoivice

12.—13. Goíuchow 14. Obra 15.—16. Simonshagen 17. Prešov—okolí

C (mapka 6. 4) Seznam nalezišť dýk typu Gamów (I), dýk typu Golovjatino (II) a pochev typuUgra (III). /. Typ 1. 2. 3. 4.

Gamów Štramberk Pécs-Jakabhegy Pohoří Málra

5. Kolca-Gora 6. - 7 . Berezovka 8. Kislovodsk 9. Kamennomostskoje

11. Typ 21. 22. 23. 24.

Leibnilz Neudorf Brigetio—Komárno Panád

Gamów 10. 11. 12. 13. 14.

Změjskoje Ananjino Blagodarnoje Abadzechskaja Kubanskoje

Golovjatino

25. Golovjatino 26. jih Kyjevské oblasti 27. Děmkino 28. - 2 9 . Chabaz

III. Typ Ugra 41. Ugra 42. Komlod 43. neznámé naleziště v Maďarsku

30. Keskem 31. —32. Kamennomostskoje 33. Nikolajevskoje

K

DATOVANÍ A PŮVODU BRONZOVÝCH

59

PŘEDMĚTU

ZUŘ DATIERUNG UND H E R K U N F T EINIGER BRONZEGEGENSTÁNDE AUS DEM BURGWALL„KOTOUČ" BEI ŠTRAMBERK I—II Auf dem Burgwall der Lausitzer Kultur „Kotouč" Lei Štramberk, Kreis Nový Jičín. Nordmahren, wurden seit dem Jahre 1878 5 Bronzedepotfunde (Nr. .1—5; Abb. 1—6) und eine Reihe einzclner Bronzegcgenslande gefunden. Die meisten Bronzen befinden sich im Museum Štramberk, einige auch im Máhrischen Museum Brno und im Kreismuseum Nový Jičín; die Funde sind aber bis heule unpubliziert geblicben. Der Autor bildet in dicser Arbeit eine Auswald der Haupttypen aus den Stramberker Depotfunden ab und schátzt diese kurz ein. Die, Depotfunde Nr. 2—4 sind an den Anfang der Spatbronzezeit (HA2—HBj) zu datieren, die Depots Nr. 1 und 5 dagegcn jungercn Datums (HlÍ2-:i)In den nachsten Teilen des Aufsalzes befaBt sich der Autor ausfulirlicli mil drei Typcn von Bronzcerzeugnissen: 1. mit getriebenen BlechgefáBen, 2. mit zweiteiligen Blattbiigelfibeln vom Typ KiVnůvky-Domaiiiža, 3. mit dem Dolcli mit kreuzformigem Griff. III ('Aur Bcdeutung der getriebenen Bronzegefájie

nnit Kotouč

bet

Štramberk)

Dus máhrische Gebiet hat den Fundbestand an getriebcn BronzcgcfáBen vor allem um 15 Tassen vom Typ Jenišovice-Kirkendrup sowie um eine Série von GefáBen im PunktLeisten-Buckel-Stil (Abb. 4: 1—4) aus dem Depot Nr. 4 von Kotouč bereichert. Diese Funde kann man nur im Zusammcnhang mit weiteren europaischen Bron/.egefaBformen richtig auswerlen. Der Autor bemiiht sich zucrst um eine Begriindung fúr die Vcrteilung der Bronzetasscn (nach E . Sprockhoff und W . A. v. Brunn — ) nach den Haupttypen (Fricdrichsruhe, Satteldorf, Osternienburg-Dresden, Jenišovice-Kirkendrup, Fuchstadt und Hoslomice-Stillfricd). In der Streuung dieser Typen sieht er die Wirkung einzelner Werkslattkreise (bzw. WerkstattenV In Betracht zu ziehen sind dabei auch typologische Mischformen (Erzeugungsderivalc, Auflerungen der Individualitat des Erzeugers ). Die Lokalisiemng der Hauptwerkstatlen hált der Verfasser vorlaufig fiir ein unlosbares Problein. Die karlographisclic Methodc (Karten Nr. 1 und 2) ist aUein zur Klarung dicser Frage nicht hinreichcnd, denn das Fundbild wurde wahrscheinlich durch den heutigon Stand der Funde und besonders durch den EinfluB der vorgeschichtlichen Distribution stark verzerrt. Das Problém ist wahr­ scheinlich mittels technischer Zcrlegungen und speklralanalytischer Untersucbungen — freilich nur in ganzcuropáischen MaBstábcn — zu losen. In der Fragc der formalen Bc/.iehung zwischen Bronze- und TongefáBen ist Verfasser der Mcinung, daB nach den leclinischen Moglichkeiten die BronzegefaBe in der progressiven typologischen Entwicklung beslimmend waren. Kurz werden dann die Fragen der Erzeugungstechnologie der Blcchtasscn beriihrt. Weiter legt der Verfasser ein Verzeichnis, die Beschreibung imd Charakteristik der mindestens .15 máhrischen Tassen vom Typus Jenišovice-Kirkendrup vor; eine Tasse (Nr. 1 des Verzeichnisses) aus dem Grab von Milovice, Kreis Břeclav, vier Tassen (Nr. 2—5) aus dem Dcpotfund von Křcnůvky, Kreis Prostějov, acht Tassen (Nr. 6—13) aus dem Depolfund Nr. 2 von Kotouč bei Štramberk und zwei Tassen (Nr. 14—15) aus dem Depot Nr. 4 von derselben I.okalitat. Das durch N . Aberg erwalinte Fragment aus dem Depot von Přeslavlky ÍTaf. X I : 1, 2) muB nicht unbedingt zum Typ Jenišovice-Kirkendrup gehňren; es ist ctwas alter (Typ Satleldorf ?). Die Mehrzahl der máhrischen Tassen vom Typus Jenišovice-Kir­ kendrup stammt aus dein Verbreitungsgebiet der Lausitzer Kultur (Miltel- und Nordmahren), und zwar aus Depotfunden (Křenůvky, Štramberk) der alteren schlcsischen Stufe. Die einzigc Ausnahrne — der Grabfund von Milovice — stammt aus einem Graberfeld der Podoler Kultur. Auf Grund der Spcklralanalysen der Stramberker BronzegefaBe sowie der kartograpliischcn Silualion (Kartě Nr. 2) gelangt der Autor dann zum Resultat, daB sich die Ilerslellung der Jenišoviccr Tassen besonders auch in den bohmischen und slowakischen L á n d c m — im Kreise der mittelbdhmischen Knovízer Kultur (Jenišovice), im Gebiet des máhrischen Zweiges der Lausitzer Kultur (Štramberk) und weiter im oberen TheiBgcbiot (Somotor) — konzentriert haben muB. Wie bereits 0. Kytlicová feststellte, kam es auf einigen Burgwallon oder groBen Siedlungen der jiingeren Bronzezeit zu einer Agglomeralionen von Depots. Diese kanu man entweder als cinen Belcg fiir langfrislige Tradilionen 18

19

27

85

107

60

VLADIMÍR

PODBORSKÝ

in der Srlliclicu Bronzrcrzcuííun}; oder als pi-riotlische Slaliuncu waiideriHler MelallgiolW anschen. Fiir eine dcrarligc Slcllc kann man wahrschcinlicli auch Koloně hci Slramberk halten, wie dic 5 Bronzedepols und eine Rcihc von weitercn Bronzcgegcnstandcn aus scinem Arcal beweisen. Aus dem Burgwall Kotouč slammt neben don Tnssen des Typus .Tenišovice-Kirkendriip noeh einc Garnitur von BlechgcfáQen, die durch den Punkl-Leistcn-Buekel-Slil verziert sind (Abb. 4: 1—4). Dicse GefSBe stcllen bisher ein europaischcs Unikal dar. Stilistisch zeigen sie den Ubcrgang vom einfachen Punkt-Buckel-Slil zum Leislen-Buckel-System. I)ns wichtigste Sliick ist eine „Blcchlampe" (Abb. 4: 1, Taf. X I V : 1), die aus 3 fcilon besteht. Sic wurdc ursprunglich als 2 selbstiindige GefaBe (einen Berber und einc Schnle) angesehen. Es handelt sich aber um ein einziges kleinos GcfaU, welches ersl durch cinc Kombinatinn der Teile (SchlieBung) seinen Zweck erfullt. Der Autor inlerpreliert es als Ritualllampe. ganz Shnlich wie keramische Lampen — Rhylono" — der curopaischen Urnenfclderkullurcn. Dieso Lampě hat im Slramberker Depotfund Nr. 4 einc Enlsprcchimg (Abb. 4: 3) und ein Teil wahrscheinlich derselben Form slammt aus dem gleichzeiligcn Depot von Malhoslovičc. Kreis Brno (Taf. X I V : 2). Die iibrigen Stucke mit Punkt-Lcislen-Buckel-Stil aus dem Depol Nr. 4 von Kotouč — Schalen mit profilierlcn Wiinden — Iragen eine typische Verzicruiig (Taf. XII, X V ) , die heimischer Herkunít ist und geradc mit der Vcrzierung der .Tenišovirer Tassen im Zusammenhang steht. Die formenkundlichen Analogien fiir diese Schalen kann man nur in den nordischen GoldgefáBcn (Abb. 12) der III.—IV. Periodě der Bronzezeit (Gonnebeck, Golenkampf, Krottorf) suchen; gegenseitige Beziehungen sind jedorh schwer zu bestimmen. Die iille.slen nordischen Goldschalen erscheinen uns alter als der Slramberker Komplex (III. Per. = BD/HA[); so wird eine Becinflussung der mahrischcn Funde aus •lom Norden nicht ausgeschlossen. Was die Provenienz anbelangt, handelt es sich zweifellos um mittelcuropaische Erzengnisse, welche mit der gróBten Wahrscbeinlichkeit in denscllíen Werkslatten wie auch dic Tassen vom Typ Jcnišovice-Kirkendrup, geradc etwa im Gebiet des Burgwalles Kotouč, enlstanden sind. Auch die Spektralanalysen (vgl. Tjbersichtstabelle S. 28), die ganz iihnliche Wcrte wie bei den Tassen vom T y p Jenišovice-Kirkendrup und bei den Gefaflen im Punkt-Lcisten-Buckcl-Slil ersaben, sprechen dafiir. Rine relativ griiBere Menge an Gold in der Legierung einiger Stucke dieses Stils weist vielleicht auf das Beslreben hin, durch den Glanz GoldgefaBe nachzuahmen. Der ganzen Garnitur kann man allem Anschein nach rein kullische Zwecke zuschreiben j '' —l'' zur praktischen Verwcndung sind solehc kleine und feinc GefSBchen keincsfalls zu gebrauchrn. 8

1

5

7

IV ("Zur Pro%'cnienz der Blatlbiigvlfibehi vom Typ

Křentivliy-Domaniža)

148

E . Sprockhoff machle seiner Zeit auf eine slowakisch-miihrische Gruppe der Blallbugelfibel vom Spindlersfeldcr Typ der TV. Periodě aufmerksam; diese Gruppe charakterisierle er durch die Funde aus Křenůvky (Abb. 13: 1, 2) und Domaniža. Die Stramberker Depots Nr. 2 und 4 bringen zu dieser Gruppe (siehe Kartě Nr. 3) weitere 3 Exempláre (Abb. 13: 1; 4: 8, 9). AuBerdem zeichnet sich in Mahren eine zcillich vorhergehcnde Gruppe von Fibeln ab (Slatinicc, Vlčnov, Přestavlky; Abb. 13: 4, 5, 3), die einen Ubergang zwischen den alten Spindlersfeldcr Fibeln der III. Periodě und der Gruppe Křenůvky-Domaniža bilden, und zwar sowohl nach Form, GroBe und Verzierung als auch narh dem Fundmilieu (Chrono­ logie). Eben diese FJbergangsformen der Blattbiigelfibcln weisen dic Ortliche Provenienz des Typus Křenůvky-Domaniža nach. V (Der Bejund cines Dolches mit kreuzjórmigcm

Grijf und seine Bedeiitung)

Aus dem Depot Nr. 5 von Kotouč bei Štramberk stammt ein Bronzcgriff mit dem Rest einer eisernen Dolchklinge (Taf. X I X ) , der zu den Dolclien mit kreuzformigem Griff des sog. thrako-kimmerischen Horizonts am Ende der Bronzezcit in Mittcleuropa gehorl. Der Verfasser unterscheidet 2 Varianten dieser Dolche: Variante „Gamów" — mit durchbrocliener Verzierung des Griffrahmcs (Abb. 15) — und Variante „Golovjalino" — mit einfachem Vollgriff (Abb. 16); beide Varianten gehoren aber dem selben Waffentyp an, der in seinem vermullichen Entstehungsort — im nordwesllichen Subkaukasus-Gebiet — als Dolch vom „Kabardino-Pjatigorskischen" Tyj) genannt wird. Die Verbreilungskarte (Karle Nr. 4) beider Varianten der Dolche mit kreuzformigem Griff (sowie der Dolchscheidcn) zeigt einerseils eine Konzentration der Funde im Subkaukasus-Gebiet, andererseils ihre Strcuung im ostlichen Teil Mitteleuropas und teilweise auch im Dněprstromgcbiet. Das bestaligt die bisherigen Vorstellungen einer Reihe von Forschern uber die ostliche ITerkunft der crwahnten Dolche,

K

DATOVÁNI A PŮVODU BRONZOVÝCH

61

PŘEDMĚTU

dít- vielleichl — mil don iibrigen Bronzen des ihrako-kimmerischen Horizonls zusammen — aus dem Oslen in das Karpalenbecken und weiter duřeli das Máhrische Tor nach Schlesicn draiigen. Im vermulliclien Eiitslehuiigsorle der Dolche mil kreuzformigem Griff, im nordwestlichcn Subkaukasus-Gcbiet, stehen dicse Waffen mit der bekannlen Kobankullur im Ziisammenhnng; diese wurde neuerdings durch J . I. Krupnov aufgearbeitet. Auf die Bezichungcn des Subkaukasus-Gebiels mit dem Donauraum verwies man schon seil dem Anfang des 20. Jahrhunderts. Im Zusammenhang der Bronzefunde des thrakokimmerischen Ilorizonls dachte man an Einbriiche von „vorskythischen Reitcrnomaden" in das Karpalenbecken und durch das Becken noch weiter nach Siiden und Westen. — Das direkte Vordringcn der Kimmerier nach Mittelcuropa isl aber unwahrscheinlich; im l''alle misercr Bronzefunde handcll es sich eher um Handclsimporte. Die Dolche mit kreuzfiirmigem Griff erschcinen in Milleleuropa fast nusschlieBlich in Depots; im SubkaukasusGebict dagegen wurden diesc Dolche regclináBig in Grábcrn gefunden. Urspriinglich imporlicrie Bronzegegenslándc konnten freilich in Mitleleuropa auch nachgeahmt werden. Das Malerial des Šlrambcrker Rxcmplars unterschcidet sich nur wenig vom Rohstoff weiterer Bronzefunde aus Kotouč (sichc Ubersichtstabelk S. 28) und zeigt vor allcm Detailůbcrcinslimmungen mit dem Rohmaterial aus dem kontemporarem Depotfund aus Cernotin, Kreis Přerov. Nach dem Ergcbnis vou PhC P. Mišuslov wurde der Griff des Stramberker Dolrhes in Nordmáliren gegossen, wcil die Spektralanalyse des eisernen Klingenrestes eine /.usamincnsctzung zeigte, die dem Eisenerz aus Jeseník in Nordmáhren sehr nahc steht. Kino Dalicrung der Dolche mil krcuzfórinigem Griff stoBt im Ganzcn auf keinc Schwierigkeiten. J . I. Krupnov datiert sie auf Grund der Grabkomplcxe aus der Umgcbung von Kislovodsk in die Zeil vor dem Aufkoninien der eisernen „Akinake", d. h. in das 8.-7. Jhdt., rechnet aber mit ihrem Wcilerlebcn bis in das 6. Jhdt. Auch in der Ukraine wurden die Dolche zur Jungphase der Cernolcskischcn Kultur gczáhlt und meistens in das 8.-7. Jhdt. dalierl. Die miltclouropáischei) Exempláre kann man fůr fast gleichzcitig, bzw. fiir nur wenig jiinger liallen. Wenn das Vorkommen der Dolche mit kreuzformigem Griff im SubkaukasusGcbiet ani Anfang des 8. Jhdt. beginnt, so erscheinen sie in Mitleleuropa etwa in der Mitte des 8. Jhdl., was zuglcich aber der spatesle Zeitpunkt isl. Die datierbaren mitteleuropaischen gesrlilosspiieii Fluide mit Dolchcn von der Variante Gamów (Pécs-.Iakabhegy, Ugra, Gamów, Štramberk) lassen nahmlich keinesfalls eine Verschicbung ihres Vorkommens hinter das Ende der Slufc IIB3, d. h. hinlcr das Jahr 750 v. u. Z., zu. Die Dolche mit kreuzformigem Griff gclioieii samllich noch der Spiilbionzezeil an, in Máhren sind sie noch in den Rahmen der schlcsischen Slufc der I.ausitzer Umenfelderkullur einzurcihen. Fiir die Dalierung dieser Dolche in Milleleuropa isl der Depotfund im schlesischen Gamów am wichtigslen, der aufier dem Dolch sehr ausgepragle HB3-Typen (Morigen-Schwert, Knaufdornscbwcrt, Blatlbijgclfibcl voin T y p Gamów-Práčov, Messcr mit der S-gebogcnen Klinge und Ringgriffende) enlhielt. Auch auf Kotouč bei Štramberk unterscheidet sich Depot Nr. 5 (sowie auch Nr. 1) cluonologisch dcullich von den iibrigen Depotfunden (Nr. 2—4) aus dem Beginn der Spiitbronzezcit (HB|). 217

180

182

228

VI Zum Abschlutl falil der Autor die Ergebnisse scines Aufsalzes zusamincn und beriihrt lx!sondcrs die gemeinsamen Beziehungen der Stramberker Dcpolfunde zu den iibrigen der Spalbronzczcil Miihrcns und Mitleleuropas. Die Bronzefunde voin Kotouč bei Štramberk sind Belege fůr ein ortlichcs bedeulmigsvolles Er/.eugungszentrum. Die WerkslSlten kann man irgcndwo im Gebiet. des Máhrischen Tores bzw. gerade auf dem Kotouč suchen. Ilier wurden Ťassen vom Typ Jcnišovice-Kirkenilrup und Gefalichen im Punkt-Leislen-Buckel-Slil gelrieben. Letzgenannle GefaBchen haben hisher keine gule Analogien und es ware gccignet, sie weilevhin als gelriebene BronzegefaBe vom T y p Štramberk bc/.eichnen. In der gleichen Zeit (am Anfang der Spatbronzezeil) erzeuglcn die ortlichen Handwerkcr auch groBe Blallbugelfibeln vom Typ Křenůvky-Domaniža, die nach dem allgeineinen Zeitgcschniack, aber auch nach den ortlichen Forderungen konzipiert wurden. In den Traditionen der jungeren Bronzezcit enlslanden hier weiter Armspiralen, lordierte Halsringe, groBe Schildbuckel, inassive gegossenc Uinge, eine Rcihe von Nadělo und andere Schmucksachen sowic zahlreichc Typcn von Werkzeugen. Auch das Diadcin mil getriebener Perlverzierung (Abb. 4: 7) wurde offenbar hier in einfacherer Analogie zu den nordeuropáischen Exemplarcn '' crzeugt. Die áltercn Stramberker Depolfunde (Nr. 2—4), die der Zeit der maximalen Entfallung der Lausitzer Kultur in Máhren (Beginn der sog. schlesischen Stufe = Beginn der HB-Stufe) 2

2

62

VLADIMÍR

PODBORSKY

angehbren, haben im niáhrischen Milieu viele Analogien, z. B. in den Depotfunden aus Křenůvky, Dubany, Zastávka bei Brno, Malhostovice und anderen. Diese Funde bilden einen chronologischen Horizont mit den bohmisehen Depotfunden vom T y p Jenišovice und Záluží, mit den polnischen Depotfunden vom Typ Biernacice und Biskupice, mit den slowakischen Depotfunden vom T y p Somotor und D o m a n i ž a , mit dem mitteldeutscben Depothorizont vom Typ Simonshagen und endlich mit dem niederosterreichischen Fund aus Sommerein und mit den ungarischen Depotfunden vom Typ Szentes-Nagyhegyi und Hajdu-Boszermeny. Einc Unifikation von vielen Gegenstanden aus den Depots des gcnannten Horizontes (z. B. die Tassen vom Typ Jenišovice-Kirkendrup) zeugt fiir eine feste Vereinigung der Handwerker der einzelnen Gebicte. Besonderheiten der anderen Gcgenstande (Fibeln, Halsringe, Spiralarmringe) sind dagcgen Belege fiir die Erzeugung nach drtlichen Erfordernissen und lokálem Gescbmack. Der charakterisierte mitteleuropaische Depotfundhorizont aus dem Beginn der HB-Stufe kann man in máhrischcn Milieu abtrennen auf der einen Seite von den groBen Horten vom Typ Drslavice ( B D / H A j ) und von ein wenig jiingeren Horten wie z. B. Slatěnice, Sazovice, Železné, auf anderer Seite von spátbronzezeitlichen Depotfunden wie z. B. Cernotín, Kop­ řivnice und B o s k o v i c e . Der Horizont der lelzgenannlen Hořte ist nach H B 2 - 3 zu datieren. In Bohmen gehoren dieser Zeit die Depotfunde aus Lžovice, Práčov, Rataje n. S . , in Polen Gamów, Karmine, und in Ungarn Celldomolk usw. an. In Mahren wird am Ende der Bronzezeit eine Beeinflussung aus dem Osten erkennbar, die mit einem Eingriff der thrako-kimmerischen Elemente verbunden ist. Diese Beeinflussung griff ťibrigens bis nach Schlesicn und der Lausitz, ganz ausnahmsweise auch nach Bohmen iiber. In den ínahrischen Funden kann man die thrako-kimmerischen Elemente vor allem im Horl von Cernotín und im Depot Nr. 5 vom Kotouč bei Štramberk verfolgen. Den Weg dieser Ele­ mente nach Mahren zu identifizieren, ist aber nicht leicht. Der Autor machte den Versuch. ihren Weg durch das Karpatenbecken nach Mahren und durch das Máhrische Tor weiter nach Schlesien nachzuweisen. Auffállig ist die bisher nur kleine Zábl von Belegen dicses Einflusses in der Slowakei, ' wiihrend im Mitteldonauraum bekannte Hořte wie Stillfried, Kiskdszeg, Ugra u s w . stark davon betroffen sind. Zum Horizont der Depots der Stufe H B 2 - 3 in Mahren gehoren also auch die Slramberker Hořte Nr. 1 und 5. Ihr Inhalt ermoglichte aber bisher keinesfalls die Trennung der Stufcn H B j und H B . Im máhrisch-schlesischen Milieu ist bisher eine exakte Trennung der H B Stufe von der HB -Stufe ganz unmdglich, obwohl einige Einzelheiten unter Beríicksichtigung der Ergebnisse von H . Miiller-Karpe dazu behilflich sein konnten. Der Verfasser ist der Uberzeugung, dafl eine selbstandige HBs-Stufe vor allem auf den groBen Graberfeldern unter Nutzung einer Horizontalstratigraphie und einer Kombinationsstatistik abtrennbar ist. Im Depotquellenmaterial zeichnen sich in Mahren inzwischen nur 2 Horizonte der HB-Slufc ab: der Stramberker Horizont (HBj) und der Cernotíner Horizont ( H B - ) . 249

250

251

252

253

254

255

256

257-259

259a

260

28

261

9

2 6 2 - 2 6 4

3

2

3

2

3