K 35. výroči Velké říjnové socialistické revoluce. Dr Josef Slajer, Výzkumný ústav pedagogický J . A. Komenského, Praha Vám poděkování a lásku vám, kéž znčly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou n ^ už miliony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, ted poděkování vám aspoň posíláme, Vám, mrtvý Lenine, jenŽ slovo učinil jste tělem a říši člověka tu zahájil. Vám, živý Staline, ienž roztříštil iste čelem vše to, čím včerejšek vám do budovy b il. . .
„Snad všickni sc vám jednou v něčem vyrovnáme, osvobozené miliony,“ zpíval básník S. K. Neumann ve svém „Poděkování Sovětskému svazu“ k 20. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. A letos od 20. srpna, kdy proletěla všemi světadíly zpráva 0 svolání XIX. sjezdu VKS(b), upírají se oči stamilionů pracujících všech zemí k mi lované Moskvě, mozku a srdci světa. Osvobozené stamiliony pracujících Sovětského svazu, ohromné lidové Cíny a lidových demokracií četly s radostným vzrušením směrnice k 5. pětiletce, referáty a usnesení XIX. sjezdu jako hrdinskou epopej vyprá vějící o nesmírné síle první země socialismu, o hrdinství a mohutné tvůrčí energii jejího lidu, který za necelé čtyři roky tuto grandiosní báseň o hospodářské a kulturní výstavbě své vlasti promění v krásnou skutečnost. Zprávy o tom zapalují mysli a srdce 1 těch dosud porobených stamilionů pracujícího lidu všech barev pleti v kapitalistických státech, v závislých a koloniálních zemích. Utlačovaní a vykořisťovaní celého světa letos tak jako každým rokem už po 35 let posílají poděkování a lásku Sovětskému svazu jako svému útočišti, své revoluční škole, své i všeho lidstva šťastnější budoucnosti. 1 všichni ostatní čestní a poctiví pokrokoví lidé naší doby vzhlížejí s důvěrou k Moskvě jako k hlavnímu městu míru, jako k jeho tvrzi a štítu. Tato horoucí láska pracujících celého světa k Sovětskému svazu, radost a nadšení 2 jeho ohromných budovatelských úspěchů, z jeho prvních kroků k šťastné komunistické budoucnosti všeho lidstva názorně ukazuje, jak utiskovaní a vykořisťovaní všech zemí si uvědomují mezinárodní ráz a světový význam Velké říjnové socialistické revoluce, 2 níž se zrodil socialistický svět. Říjnová revoluce r. 1917 je největší událostí lidských dějin, zásadní přelom ve vývoji lidstva. Dělové výstřely z křižníku Aurory zvěstovaly lidstvu, že začíná nový věk, v němž bude odstraněno vykořisťování člověka člověkem a bude vybudována beztřídní společnost. Veliký Říjen zahájil novou epochu, „epochu proletářských revolucí v zemích imperialismu“ . Po prvé v dějinách lidstva vykořisťo vaný lid, vedený proletariátem, nej revolučnější třídou, stal se pánem ve své zemi. Ubránil svou vítěznou revoluci v letech zahraniční intervence a občanské války a začal si vládnout a hospodařit sám, bez buržoasie a proti buržoasii. Přes kapitalistické obklí čení vybudoval na jedné šestině světa socialismus. V zemi sovětů se zrodil nový socia listický člověk. Osvobozenou prací změnil zaostalou agrární zemi v nejmocnější prů myslový stát s nejvyspělejším zemědělstvím a s nejpokrokovější kulturou na světě. So větští lidé, vyzbrojení moderní vědou a technikou, stávají se hrdými pány a přetvořiteli přírody: obracejí toky řek a prorněňují pusté stepi v divukrásné plodonosné kraje. Za druhé světové války zachránili svět před fašismem a náš národ před zničením. Během šesti poválečných let nejen zacelili rány způsobené válkou, ale téměř zdvojná sobili svou průmyslovou výrobu proti stavu z roku 1940. A v ohlášené páté pětiletce dále stupňují tempo výroby, která bude zvýšena o dalších 70%. 395
Stejně nádherné jsou výsledky a perspektivy kulturní výstavby. Před Říjnovou revolucí byly podle Leninova zjištění „ . . . čtyři pětiny mladého pokolení odsouzeny nevolnickým státním zřízením Ruska k negramotnosti“ . V pětatřicátém roce života SSSR vytyčuje strana a vláda Sovětského svazu úkol dát postupně všemu lidu vzdělání desítiletky, školy III. stupně s maturitou! Tyto překrásné skutečnosti ukazují názorně a přesvědčivě naprostou převahu socialismu nad kapitalistickým zřízením. Vítězné ideje marxismu-leninismu jdou světem a burcují revoluční energii porobených a vykořisťovaných mas v kapitalistických a koloniálních zemích. Sovětská skutečnost strhává masku všem lžím a falešným theoriím, odhaluje pod buržoasní rouškou prolhanost různých „věčných pravd“ o posvátnosti a nedotknutelnosti sou kromého vlastnictví výrobních prostředků, o tom, že vykořisťovaní prý nemohou pracovat a hospodařit ani vládnout bez vykořisťovatelů, o tom, že prý lze (podle sociálních demokratů) dojít k socialismu cestou buržoasního parlamentarismu a po litikou koaliční spolupráce s buržoasii. Všem těmto lžím, kterými kapitalisté opřádali pracující lid, zasadila Říjnová revoluce smrtelnou ránu. Říjnovou revolucí bylo protrženo světové panství imperialistického kapitalismu. Svět se rozpoltil hospodářsky i politicky na dvě části: na odumírající kapitalistický svět a rodící se, neustále rostoucí svět socialistický. Vítězství dělnické třídy v Rusku uvedlo do pohybu revoluční síly všech zemí. V Evropě dosáhla revoluční vlna vrcholu v červenci r. 1920 a vedla k revolučním událostem v mnoha zemích, na př. r. 1919 v Maďarsku a na Slovensku, r. 1920 v Itálii a v Československu, r. 1920 a 1923 v Ně mecku, r. 1923 v Bulharsku atd. Revoluční nápor dělnické třídy v prvních pová lečných letech skončil tehdy porážkou. Byla zaviněna především zradou oportunistických vůdců sociální demokracie i nedostatky mladých, teprve se formujících komunistických stran těchto zemí, které si ještě neosvojily revoluční učení marxismuleninismu. Velká říjnová socialistická revoluce podnítila i revoluční národně osvobozenecké hnutí českého a slovenského lidu, které skončilo dobytím národní svobody a státní samostatnosti v říjnu 1918. Lid žádal republiku lidovou a socialistickou, ale reíbrmističtí vůdcové se o převratu r. 1918 podřídili vedení představitelů české buržoasie, která se uchopila moci v obnoveném státě. První poválečná léta 1918—1920 byla vyplněna zápasem proletariátu a Imržoasie o politický charakter republiky. Tento zápas skončil v prosinci 1920 dočasnou porážkou dělnictva, která byla způsobena především zradou sociálně demokratických vůdců. Nejuvědom^lejší část naší dělnické třídy však poznala, že k vítězství nad buržoasii nezbytně potřebuje revoluční dělnické strany leninského typu. Proto se z prosincové porážky našeho dělnictva zrodila v květnu 1921 naše ko munistická strana. Sémě žaseté revolucí přineslo plody po druhé světové válce. Země střední a vý chodní Evropy,' osvobozené Sovětskou armádou, provedly národní a demokratické revoluce. Změnily se v lidově demokratické republiky, v nichž moc přešla do rukou pracujícího lidii měst a venkova, vedeného dělnickou třídou v čele s komunistickou stranou. Tak i naše země si vytvořila předpoklady pro cestu k socialismu, kterou náš lid úspěšně nastoupil. Nikdy v minulosti neměnila se tak revolučně tvářnpst naší země jako dnes. Ze země vyrůstají nové továrny, zapalují se nové vysoké pece, rostou nová socialistická města, na řekách se budují přehrady, objevují se nová nerostná bohatství, drobné proužky polí se postupně slévají v družstevní lány. A to všechno dělá svou prací náš lid, který při tom mění sám sebe. V našich dolech, továrnách, družstvech, na na šich stavbách socialismu se rodí nový socialistický člověk, úderník, zlepšovatel, hrdina práce. To jsou květy a plody, které vydává sémě velkého Října, zaseté i u nás před 35 lety, živené revoluční energií naší dělnické třídy a naší komunistické strany pod vedením neohroženého bojovníka a moudrého hospodáře Klementa Gottwalda. 396
Říjnová revoluce proměnila carské Rusko, žalář národů, v socialistický Sovětský svaz, bratrský svazek dělníků a rolníků mnoha skutečně svobodných a plně rovno právných národů i národností. Sjednotila je v nerozborný celek na základě dobro volnosti a pod praporem proletářského internacionalismu. Umožnila, že osvobozené neevropské národy Sovětského svazu rozvíjejí své hospodářství, a kulturu právě tak jako ostatní národy SSSR a předhánějí národy západní Evropy. Tím zasadil velký Říjen smrtelnou ránu lživým nevědeckým theoriím o t. zv. „nižších“ a „vyšších“ rasách, z nichž prý jedny jsou předurčeny k vládě a druhé k porobě. Sovětská skuteč nost se stala příkladem-*! revoluční výzvou pro živořící lid porobených koloniálních národů. Říjnová revoluce zahájila epochu osvobozeneckých koloniálních revolucí. Za vedení proletariátu povstal především porobený lid ohromné Cíny, který od roku 1926 hrdinsky rozbíjel okovy útisku, do nichž ho po staletí poutali domácí páni i cizí kolonisátoři. Hrdinsky se bil proti domácím vykořisťovatelům i japonským útočníkům a pod vedením Mao | Ce-tunga po druhé světové válce se osvobodil a nastupuje cestu k socialismu. To byl druhý ohromný průlom fronty imperialismu. Povstal i lid Koreje, Vietnamu, Burmy, Filipín. Revoluční hnutí sílí v Indii, v Iránu, v severní Africe. Proletariát kolonií a závislých zemí se probouzí, uvědomuje a staví se do čela lidových povstání, národně osvobozeneckých bojů. Tak se kolonie, které byly dříve zálohou imperialismu, postupně přeměňují v zálohu socialistického světa. Velká říjnová socialistická revoluce otřásla základy kapitalismu, který přestal být po r. 1917 jediným světovým hospodářským a politickým systémem. Zmizela víra ve „věčné trvání“, v neochvějnost buržoasního řádu, jeho „stabilita“, „rovnováha“ se začala podemílat revolučním hnutím proletariátu v mateřských zemích kapitalismu i v jeho koloniích. Začalo období všeobecné krise kapitalismu jako světové hospodářské soustavy, zmítající se v křečích periodických hospodářských krisí i nevyhnutelných válek a ohrožované výbuchy stávek, plameny proletářských a koloniálních revolucí, které tím prudčeji vyšlehovaly na zmenšeném prostoru kapitalistického světa. Za druhé světové války se všeobecná krise světové kapitalistické soustavy prohloubila. Od kapi talistického světa se za zvláštních podmínek, které se vytvořily vítězstvím Sovětské armády v zemích jí osvobozených, odtrhly další země, ohromná lidová Cína a lidové demokracie, které se daly cestou vývoje k socialismu. Svět se rozestoupil na dva po litické tábory, na mírový tábor socialistický a na kapitalistický tábor podněcovatelů nové války. Jednotný světový trh se rozpadl na „dva paralelní světové trhy, rovněž stojící proti sobě“ , jak ukázal J. V. Stalin. Uvnitř kapitalistického tábora se vyjevují a neustále prohlubují rozpory mezi velmocemi, na př. mezi USA a Anglií atd. Sovětský svaz sc stal jako socialistický stát střediskem světového revolučního hnutí proletariátu kapitalistických zemí i porobených koloniálních národů proti impe rialismu. Stal se nadějí a láskou všech utištěných, kteří k němu ze všech zemí vzhlížejí s důvěrou jako k své i všeho lidstva světlé budoucnosti. Revoluční síla odhodlání vykořisťovanýčh celého světa roste a stupňuje se, zásluhou komunistických stran se zdokonalují methody i formy revolučního boje proletariátu a s ním spojených a jím vedených lidových mas. Proti imperialistickým podněcovatelům nové války se obrací i široké demokratické světové hnutí obránců míru, v dějinách lidstva dosud nevídané. Říjnová revoluce má nesmírný význam i pro ideologii dělnické třídy. Po vítězství a upevnění diktatury proletariátu v zemi Sovětů se otevřela hluboká propast mezi sociáldemokratismem a marxismem. Sociální demokracie nevedla boj proti buržoasii ve své zerpi, naopak spolčovala se s ní, pomlouvala Sovětský svaz a stala se ideovou oporou imperialismu, agentem buržoasie v dělnickém hnutí. Proto se už nemohla ohánět praporem marxismu. Říjnová revoluce vedla ostrou dělicí čáru mezi sociální demokracií a marxismem-leninismem, jehož ideje zvítězily v celém světovém dělnickém 397
hnutí nad sociáldemokratismem. Skončilo panství II. internacionály v dělnickém hnutí a nastala v něm epocha III. internacionály, doba vítězství idejí leninismu. Na počátku dvacátých let, kdy se u nás pod vlivem Říjnové revoluce rodila a formo vala revoluční dělnická strana, zazněl u nás v českém překladu „Státu a revoluce“ (1920) po prvé hlas Leninův. Revoluční ideje leninismu ukazovaly našemu děl nictvu jasnou cestu z kapitalistické pouště, z nelidského živoření. I česká kultura počátku dvacátých let prochází převratným procesem. Nejlepší představitelé naší okrokové kultury Zdeněk Nejedlý, básníci S. K. Neumann a Jiří Wolker, spisovatelé van Olbracht, Marie Majerová a j., jdou s revolučním dělnictvem, s naší tehdy se teprve rodící komunistickou stranou. Bojují s ní za uskutečnitelnou šťastnou budouc nost našeho lidu a všeho lidstva. Jejich socialistická tvorba se stává ideovou zbraní, účinným prostředkem revoluční výchovy pracujících mas. Už v této krásné revoluční etapě poválečných let začíná zrod českého socialistického člověka. Mladá komunistická strana vychovává nám i první socialistické učitele. Jejich ideovým mluvčím a milo vaným učitelem se stává zvláště v třicátých letech Zdeněk Nejedlý, který se staví do čela „Učitelských novin“ . Po druhé světové válce, zvláště po únorovém vítězství našeho lidu nad reakcí r. 1948, vytváří naše komunistická strana jako vedoucí síla v naší lidově demokratické vlasti všechny základní podmínky pro to, aby naši učitelé mohli úspěšně budovat novou československou socialistickou školu. Strana á vláda věnuje výchově mládeže ve školách mateřskou péči v pravém slova smyslu. Zdůrazňuje nesmírný význam výchovy pro výstavbu socialismu v naší zemi. A škola je podle slov našeho presidenta Klementa Gottwalda „hlavním činitelem výchovy nových občanů republiky“ . Má podle úvodních vět usnesení předsednictva UV KSČ o učebnicích „svésti zápas o duši nejmladší gene race národů Československa, má tuto generaci vychovávat jako generaci socialistickou, generaci nových společenských vztahů, generaci nové kultury, nové morálky.“ Vychovávat mládež, říkával Maxim Gorkij, znamená revolucionisovat ji, učit ji revolučně myslit a revolučně jednat, měnit neustále k lepšímu svět i samu sebe. President Klement Gottwald vysoko vyzvedl práci a odpovědnost učitele, který je tím rozhodujícím činitelem v zápasu o novou školu, neboť v jeho rukou je duše naší mládeže a její vývoj, K čemu zavazuje nás učitele 35. výročí velikého Října, největšího dějinného ořevratu, který otevřel a dále otvírá nesmírné obzory šťastné budoucnosti lidstva? 'íebýt malými ve velké době uprostřed směny dvou historických epoch. Čestně, pocti vě, otevřeně, celým srdcem se postavit na stranu pracujícího lidu, prací ve škole i mimo školu bojovat za socialismus, za mír, za lidské štěstí. Vyznávat lásky a nenávisti našeho krásného lidu a učit tomu opravdově, z hloubi vlastního přesvědčení naše děti a mládež, tuto naši naději a budoucnost, která donese prapor socialismu v naší zemi až k vítěz nému konci. Horoucně milovat život, člověka, svobodu, tvořivou práci a svůj národ a vášnivě nenávidět všechno staré, co člověka a jeho svobodný život utlačuje, co jeho tvořivou práci vykořisťuje, co na těle našeho národa cizopasí, co mu brzdí cestu vpřed k socialistickým zítřkům. Nešetřit sil, všechny své nejlepší schopnosti dát cele velkému úkolu vychovat dorůstající pokolení tak, aby splnilo historické poslání, které je čeká, až doroste: dobudovat u nás socialismus a vykročit na cestu ke komunismu. Neustále zlepšovat svou výchovnou a vzdělávací práci. Studovat sovětskou pedagogiku a tvořivě uplatňovat nej lepší zkušenosti sovětské školy se zřetelem k našim osobitým podmínkám a konkrétním potřebám. Učit se pedagogickému umění, zvládat učitelské mistrovství, zvyšovat ideovou a odbornou úroveň své práce. Vystříhat se frází, nudné ho poučování, planého moralisování. Být příkladem nekompromisnosti v otázkách vě deckého světového názoru a socialistické mravnosti. Učit žáky životní pravdivosti,
f
398
přetvářet jejich včdomí, formovat jejich socialistické přesvědčení především tím, že z každé naší věty poznají, že pro socialismus sami žijeme a pracujeme, že ho máme v krvi, že za ním jdeme celou svou bytostí. Toje rozhodující předpoklad pro to, abychom ze své školy udělali školu opravdu radostnou, vlasteneckou a bojovnou, školu socialis tickou.
THEORIE A PRAXE SOCIALISTICKÉ VÝCHOVY
K diskusi v časopise „Sovetskaja pedagogika** o výchovč jako společenském jevu. Dr J. POPELOVÁ, rektorka Palackého university v Olomouci.
V časopise „Sovetskaja pedagogika" již běžné definice, že předmětem peda probíhala od 2. čísla ročníku 1951 dis gogiky je výchova dorůstajících poko kuse, jejímž úkolem bylo vyřešit ně lení. Diskutující, pokud se této otázky které stěžejní otázky pedagogické vědy dotýkají, s ním souhlasí, nepochybují ve světle slavných Stalinových statí však zároveň o tom, že předmět vý o jazyce a jazykovědě. Diskuse byla chovy samé je širší než výchova do zahájena článkem F. F. Koroleva „O ně růstajících pokolení, že se týká i lidí kterých specifických vlastnostech vý dospělých, ale pedagogika se týká oné chovy jako společenského jevu", ve části výchovy, jejímž předmětem je vý čtvrtém čísle téhož ročníku byla odpo chova dorůstajících pokolení, kdežto věď na úvodní článek ‘z pera N. F. Po výchovou dospělých se zabývají jiné znaňského, diskuse se pak rozvíjela společenské vědy. Ukázalo s e ' ovšem, v celém ročníku a přešla i do ročníku že i definici samu je ještě třeba doplnit 1952, v němž byla ve čtvrtém čísle definici další, co je to výchova, a tu se ukončena. Jaký byl průběh a jaké jsou diskutující přidržují známé definice Kavýsledky této diskuse? V popředí zájmu lininovy, který říká, že výchova je určité cílevědomé a systematické pů byly především tyto problémy: 1. Přesná definice pedagogiky a vý sobení vychovatele na psychiku cho vance, aby mu byly vštípeny vlastnosti, chovy, jež si vychovatel přeje. 2. Otázka, zda patři pedagogika, po Mnohem prudší diskuse vznikla ko případě pak její předmět, výchova, lem toho, je-li pedagogika a výchova k nadstavbě nebo k jevům, které jako nadstavbou. Ale dříve než přistoupím jazyk nepatří ani k základně, ani k nad k této části diskuse, myslím, že není stavbě. zbytečné zopakovali čtenářům, co no 3. Nelze-li na tuto otázku odpovědět vého přinesly Stalinovy stati o jazyko všeobecně, ktéré součásti pedagogiky, vědě ke zpřesnění marxistického učení Po případě její prvky, mají povahu nad o základně a nadstavbě. Toto učení je stavbovou a které nenadstavbovou. důležitou složkou historického materia 4. Je-li faktem, že nezavrhujeme vše lismu. Již Marx ve známém úvodu ke chno z pedagogického dědictví minu Kritice politické ekonomie ukazuje, že losti, jak si tento fakt vysvětlíme, je-li „bytí lidí není určováno jejich vědo pedagogika nadstavbou, a jak vůbec mím, nýbrž naopak jejich vědomí je '‘ozhodneme, co máme přijímat z peda- určováno jejich společenským bytím". Qogického dědictví? Stalin ve své stati „O dialektickém a První bod byl v diskusi projednán po historickém materialismu" formuluje prvé ve stati Korolevově, který se drží tuto myšlenku takto: „Jaký výrobní 399
