EKONOMICKÁ REVOLUCE. Masarykova univerzita. EkoInkubátor. Ekonomická revoluce WILLEM HOOGENDIJK

Cílem projektu EkoInkubátor je motivovat české studenty k zakládání vlastního environmentálně orientovaného podnikání. Projekt nabízí studentům kurzy, které je připraví pro start soukromého podnikání a současně jim umožní získat znalosti nezbytné pro podnikání s pozitivním environmentálním dopadem. Projekt je rozdělen do tří semestrálních studijních bloků: v první etapě studenti získají základní informace a znalosti užitečné k uskutečnění vlastního environmentálního podnikatelského záměru. V druhé části navštíví české a zahraniční environmentální podnikatele a seznámí se s jejich úspěšnými projekty. V závěrečné třetí části pak v týmech a pod vedením úspěšných odborníků z praxe připraví svůj vlastní „zelený“ podnikatelský záměr.

EKONOMICKÁ REVOLUCE

EkoInkubátor


Ekonomická revoluce

��

WILLEM HOOGENDIJK

WILLEM HOOGENDIJK

V dnešních dnech se silně kritizuje ekonomika. Běžná ekonomická teorie a praxe je vzrůstající měrou prověřována vyhlídkami reality a potřebami budoucích generací. Nepřetržitý růst se zdá být nutný pro zachování našich ekonomik. Zároveň však je to provaz, který nás svírá kolem krku. Existuje mnoho důvodů pro tento růst a mnohé příčiny byly prozkoumány. V této knize se prohlašuje, že neexistuje jen náklonnost k růstu či mánie růstu, ale dokonce nucení k růstu, niterně naprogramované penězi a faktem, že peníze musí růst.

Masarykova univerzita

EKONOMICKÁ REVOLUCE K trvale udržitelné budoucnosti prostřednictvím osvobození ekonomiky od vydělávání peněz

WILLEM HOOGENDIJK

Masarykova univerzita Brno 2012

Tato publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Přeloženo z anglického originálu e Economic Revolution: Towards a Sustainable Future by Freeing the Economy from Money-Making First published in 1991 by Green Print, an imprint of the Merlin Press, 10 Malden Road, Londen NW5 3HR and Uitgeverij Jan van Arkel, A. Numankade 17, 3572 KP Utrecht, the Netherlands All rights reserved.

© 1991, by Willem Hoogendijk Czech Edition © 2012 Masarykova univerzita Translation © 2012 Milan Váňa ISBN 978-80-210-5806-4

„Tak zatímco se zdá, že vždy musí existovat hranice daná formou zdraví, v praxi shledáváme opak: všechno se angažuje v získávání statků, v nárůstu peněz bez hranic.“ A „Veškerá evoluce v myšlení a chování se musí nejprve projevit jako kacířství a nesprávné chování.“ G B S

7

OBSAH

OBSAH

Stručný nástin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Část první: Ekonomie – pokus o herezi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Část druhá: Osvobozující obrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Část třetí: Návrhy kacířského chování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 B B Předmluva: Proč umírá ekonomismus a co přijde po něm? . . . . . . 13 Úvodem: Obr, který ztratil rovnováhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Část první: Ekonomie – pokus o herezi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Proč růst? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontinuální produkce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jak pracují peníze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prostředky moci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obskurní teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Směnná hodnota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Znehodnocování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konkurence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Víc a víc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Entropie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ekonomie přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spirála bídy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Propast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Záchranný korek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hierarchie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19 20 21 25 27 28 29 30 33 34 36 40 41 43 44

8


Emancipace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oběti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pseudořešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Technologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Potřeby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žádosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konečný výsledek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vydělávání peněz. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tvorba peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Demokratizace peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diktátorství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kráska…. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . … a zvíře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zrychlující motor (Protiargumenty I). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Smíšená ekonomika?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mitshulever ltd. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mrak peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Protiargumenty II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Východní Evropa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

45 45 46 48 49 50 51 52 54 55 56 57 59 59 60 61 62 63 64 65 67

Část druhá: Osvobozující obrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Pozitivní vývojové trendy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spirála pokroku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zkrocení peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Některé vzorce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dvoukolejná strategie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Flexibilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

72 73 74 75 76 77 79

OBSAH

Kolik trhu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Totalitářství? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Osvobození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Nakonec více plánování? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Zodpovědné podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Motivace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Produkce od každého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Ekologické zdanění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Méně veřejných příjmů? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Program výzvy k družné činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Nic nového. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Třetí svět. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Znvouzazelenění planety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Lokální úroveň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Nové hospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Mezinárodně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Část třetí: Návrhy pro kacířské chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Jednotlivci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odbory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Firemní elita. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lokální autority . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dělnické komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Centrální vláda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Média . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Organizace obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ekologické organizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

109 113 117 120 122 125 126 129 131 131

9

10


Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Některá fakta a jiné absurdity. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Příloha 1: Od písečné půdy k Sahelu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Příloha 2: Obrysy devadesátých let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Příloha 3: O knize Hanse Binswangera Geld und Natur . . . . . . . . . 163 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

STRUČNÝ NÁSTIN

STRUČNÝ NÁSTIN

Část první: Ekonomie – pokus o herezi Současná produkce je negativní. Záměrné ničení životního prostředí – to je pravá podstata veškeré produkce. Naše auto (svět) závodí v cestě do pekla a může nás zachránit jen obrat o sto osmdesát stupňů. Každé přibrzdění, každé zpomalení a uskrovnění by bylo pozitivní, bylo by … reálným růstem. Ovšem systém „nuceného zvyšování peněz“ diktuje nepřetržitou produkci, nepřetržitý růst (ve starém stylu). Přináší to také nárůst jednostranné, nevyvážené produkce, hlavně zboží, z něhož je rychle zisk. Nadto, negativní dopad této produkce – degradace životního prostředí a podřízení člověka – stále vytváří nové potřeby, což se marně snažíme napravit novou produkcí, tj. technickými prostředky. Výsledkem je, že cesta, kterou sledujeme – i když jen malými kroky – je ve své logice spirálou bídy.

Část druhá: Osvobozující obrat Musí být hledána cesta k osvobození produkce od oběhu peněz a od jejich nucení k vyšší výrobě, čímž se z podnikatelů stanou zodpovědní lidé. Organizace zaměstnání by měla být pružnější, oddělená od obligátní produkce jednoho druhu zboží nebo služeb. To vyvolává dvoukolejnou strategii. Jednak redukci, konverzi nebo zastavení běžného, tradičního způsobu produkce. Na druhé straně konstrukci inteligentnější formy ekonomiky, naladěné více na základní než odvozené potřeby, a realizace mnoha alternativních řešení, už vyzkoušených ve světě. Uskrovněním ekonomiky se můžeme dostat ze spirály bídy do spirály pokroku, reálného, trvalého pokroku.

11

12


Část třetí: Návrhy kacířského chování Tato část obsahuje návrhy, jak se mohou lidé, obchodníci, autority a organizace připravit na velký obrat. Je to to, co se děje, aniž by o tom kdo mluvil, v pozadí recyklačních technologií, jízdy na kole nebo instalování filtrů na tovární komíny. Pomoci dalším lidem rozvinout nový pohled na ekonomiku a společnost je jedním z našich prvořadých úkolů.

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA PROČ UMÍRÁ EKONOMISMUS A CO PŘIJDE PO NĚM?

Platí-li tvrzení Marca Tullia Cicera „Historia magistra vitae“ mohli bychom podmnožinu historie zabývající se dějinami myšlení označit za jakési doktorské studium života. Žádná suma faktografických údajů z let 1890–1931 nám neposkytne lepší pochopení nástupu nacismu než analýza myšlenek vybraných německých autorů či rozbor německých novin té doby. Inscenované soudní procesy a vraždy členů komunistické strany v bolševickém Rusku, jakkoliv sami o sobě hrůzné, nejsou ničím v porovnání s hrůzou mentality obžalovacích i obhajovacích řečí. Z toho co a především jak mysleli stalinističtí komunisté a pronacističtí Němci bylo lze odvodit, jaké hrůzy svět z jejich rukou čekají. Jinými slovy: myšlenky či spíše způsob myšlení předurčuje naše činy více, než naše činy ovlivňují naše myšlení. To je důležité vědět i dnes, v době faktické smrti ekonomistického myšlení v západních společnostech. Mentalita ekonomistických textů totiž ukazovala na jeho konec mnohem dříve, než kapitalistickou nerovnost začala nahrazovat feudálně-mafiánská nesouměřitelnost a také mnohem dříve, než jsme si tento konec začali uvědomovat i my, lidé žijící mimo ekonomismus. Čím tedy z hlediska dějin myšlení byl a proč končí ekonomismus? Stejně jako W. Hoogendijk si myslím, že byl především: 1. Stoprvním pokusem nastolit mechanisticko-atomistické vidění světa ve sféře, která je k této analogii nejméně vhodná. 2. Snahou vrátit se k novopozitivistickému vidění vědy a ignorovat vývoj teorie vědy posledního století. 3. Ideologií vhodnou pro znovunastolení nesouměřitelnosti pod maskou symetrie příležitostí. Podívejme se na jednotlivé body blíže. 1. Již od doby Demokrita vidí někteří myslitelé svět jako veliký mechanismus složený z vnitřně se nevyvíjejících a dále nedělitelných součástek. Takový svět je pro ně v principu předvídatelný a připomíná jim dobře seřízený hodinový stroj, u kterého víme

13

14


přesně, kde se budou jeho ručičky, ale i všechna kolečka v určitém čase nacházet. Hodinová kolečka přitom samozřejmě nemají své autonomní cíle, ale fungují podle předem připraveného schématu několika jednoduchých pravidel. Vše se proto děje nutně a dle předem vypočitatelných zákonů. Jak dle Aristotela řekl sám Demokritos: „Démokritos upustil od toho, aby mluvil o účelu, a převádí na nutnost vše…“1 A jak dodává Eusebios: „Demokritos Abderský … vykládal … že úplně vše, minulé, přítomné i budoucí, je nutně určeno zcela od počátku, od věčnosti …“2 Koncept světa inertních prvků a jednoduchých principů sice dokonale uspokojí lidskou potřebu rozumět světu, na druhou stranu se však jedná o ryze metafyzickou konstrukci, které můžeme uvěřit, ale jejíž platnost nemůžeme prokázat žádným empirickým pokusem ani teoretickou studií. Nejde o nic jiného než velmi zvláštní náboženství nahrazující smysl světa velmi pochmurnou jistotou nezměnitelnosti chodu hodinového stroje. Tento mechanisticko-atomistický pohled na svět samozřejmě neskončil ve starověkém Řecku – představy Hobbesovy, La Mettrieovy či Holbachovy vycházejí ze stejného rámce, mechanicismus hraje podstatnou roli i v morálně-futuristických představách komunistických myslitelů,3 a co jiného než atomistický mechanicismus je současná sociobiologická představa sobeckého genu vysvětlujícího veškeré biologické dění?4 Nu a právě umírající ekonomismus je zrovna takovým atomisticko-mechanicistním zploštěním společenského světa. Člověka chápe jako nahraditelné kolečko mechanicky počítající náklady a výnosy, podřízené čistě racionálnímu kalkulu stejně tak, jako jsou organismy v sociobiologii podřízené sobeckému Viz SVOBODA, KAREL. Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962, s. 129. ISBN neuvedeno. 2 Viz SVOBODA, KAREL. Zlomky starořeckých atomistů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1953, s. 99. ISBN neuvedeno. 3 Skvělou analýzu morálního futurismu marxistické filozofie přináší například K. R. Popper. Viz POPPER, KAREL. R. Otevřená společnost a její nepřátelé II. Praha: OIKOYMENH, 1994. ISBN 80-85241-54-4. 4 K tématu např. následující studie: BINKA, BOHUSLAV. Ciencias sagradas – El redescubrimiento del metaconcepto de la verdad en una ciencia de finales del siglo XX. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5405-9. 1

PŘEDMLUVA

genu a jako jsou Démokritovy atomy podřízené vnější nutnosti. Dvě skutečnosti lze přitom v tomto ohledu považovat za paradoxní – za prvé to, že posledním přístavem naivně deterministického mechanicismu je oblast života, která determinismus popírá nejsilněji (vždyť co je více výrazem svobody biologického světa než člověk), za druhé skutečnost, že ekonomismus svůj bezsmyslný mechanisticko-atomistický svět prosazoval pod vlajkou boje za svobodu člověka. Ať tak či tak, lze ekonomismus považovat za jeden z nejparadoxnějších projevů mechanistického atomismu. 2. Druhou, snad ještě významnější složkou dnes umírajícího ekonomismu je jeho novopozitivistický přístup k pojetí vědy. Ekonomisté jsou přesvědčeni, že právě jejich disciplína tvoří základní jádro společenských věd a tvoří tak i soubor kritérií pravdivosti všech sousedících oborů. Bez ekonomistického přístupu nemá smysluplná analýza společensko-vědních otázek žádné oprávnění. Jak říká V. Klaus „Užitečnost, jak ji cítí různé subjeky, porovnávat nelze a jakékoliv agregace lze dělat jedině prostřednictvím ocenění, které vzniká na zcela neosobním trhu … proto analýza nákladů a výnosů ano, apriorismus (ostatních věd) ne.“5 či jak konstatuje J. Simon (volná citace): k míře vyčerpání jednotlivých zdrojů nám nejvíce řekne ekonomická věda… K vyřešení všech podstatných otázek v oblasti společenských věd stačí uplatnit kritéria, které přinesl ekonomismus či vědy z jeho předpokladů vycházející. Znovu se tak objevuje postoj, který lidé zabývající se dějinami myšlení znají z textů prvních pozitivistů (a novopozitivistů) či v poněkud zvrácené podobě z textů marx-leninských věd. I v nich šlo především o to dostát pravdě „otců zakladatelů“ a teprve potom nějakým způsobem odrážet realitu. Když V. Klaus píše „V každém případě je jasné, že budoucí společnost bude mnohonásobně bohatší než dnes.“6 ocitáme se mentálně ve světě, který K. R. Popper, I. Lakatos či L. Laudan dávno vyvrátili. 5 Viz KLAUS, VÁCLAV. Modrá, nikoliv zelená planeta – Co je ohroženo: klima, nebo svoboda? Praha: Dokořán, 2007, s. 70, 90, 91. 6 Viz KLAUS, VÁCLAV. Modrá, nikoliv zelená planeta – Co je ohroženo: klima, nebo svoboda? Praha: Dokořán, 2007, s. 58.

15

16


3. Jak je však možné, že koncept světa, který je svým charakterem daleko více mytický než kritický a který ignoroval vývoj vědy celého 20. století dokázal přežít až do dnešních dnů? Odhlédneme-li od již uvedené jistoty, kterou svým nositelům přináší, a také od přitažlivosti jednoduchých řešení obecně, vidíme především důvody pragmatické. Ekonomismus po určitou dobu sloužil jako vynikající zbraň proti marx-leninské ideologii, kterou intelektuálně i schopností určitých předpovědí výrazně převyšoval. Navíc dokázal zdatně maskovat skutečnost, že pozdně kapitalistická společnost začíná vykazovat znaky, které jejím ideovým základům příkře kontrastují. Ekonomistické atomy (tzn. jednotliví lidé) jsou si v rámci příležitostí rovni a jakákoliv nesouměřitelnost je tedy pouze důsledkem jejich zásluh (jak správně v jednom ze svých děl W. Hoogendijk poznamenává, je zajímavé, jak inertní atomy podřízené racionálnímu kalkulu, kterým ekonomisté říkají lidé, mohou v jednom případě vlastní zásluhou uspět a v jiném žalostně propadnout). Ekonomismus byl schopen dodat vnitřnímu vývoji západních společností dokonale matoucí kulisy a i to bude jedním z důvodů jeho poněkud pozdního skonu. Na to vše upozornil před více než dvaceti lety i W. Hoogendijk ve své knize Ekonomická revoluce. Srozumitelně, s využitím rozsáhlého empirického materiálu ukázal, jak neudržitelná je nejen „praktická“ ekonomika, ale i ideologie na jejímž základě funguje – ekonomismus. Myslím, že nejlépe na klinickou smrt ekonomismu ukazuje fakt, že v knize W. Hoogendijka není co po takové době měnit. Mrtvá teorie se totiž už dále nevyvíjí. Bohuslav Binka

ÚVODEM: OBR, KTERÝ ZTRATIL ROVNOVÁHU

ÚVODEM: OBR, KTERÝ ZTRATIL ROVNOVÁHU

„Obtíž nespočívá v nových myšlenkách, ale v opuštění jedné staré, rozvětvené, která většinu z nás zasáhla do každého koutku mysli.“ J M K Termín „trvale udržitelný rozvoj“ vešel do obecného povědomí přijetím světově rozšířené zprávy Spojených národů Naše společná budoucnost o životním prostředí a rozvoji, takzvané Brundtlandovy zprávy. Tento pojem je mnohoznačný. Mnoho tradičních politiků a byznysmenů jej přivítalo. Někteří vůdci si jej přeložili jako „trvale udržitelný růst“. Vskutku, Brundtlandova komise sama se přimlouvala za větší ekonomický růst, v zájmu zajištění prostředků k boji s chudobou, hladem a znečištěním – což byla katastrofální chyba, jak se budu snažit ukázat. Pokud jde o bohaté země, bojím se, že trvale udržitelný rozvoj sice pokrátí obvyklý byznys, ale stále to bude více či méně selektivní růst. Opravdovým úkolem v naší nynější nepříjemné situaci je však rozvoj udržitelnosti. Tento úkol nutně zahrnuje opuštění dominantní formy ekonomického růstu v průmyslových zemích, provedení některých řezů v rozsahu dnešní produkce a základní změnu v povaze produkce. V omezeném prostoru (našeho ekosystému Země) nemůže nic neomezeně růst, aniž by to vedlo k sebevraždě. Pro bohaté a nově industrializované země je tu nová volba: uskrovnit se, nebo nebýt. Proti stále rostoucímu rozsahu produkce (užívání energie a materiálů, prostoru a času, produkce zboží a služeb atd.) jsou rozměry selektivního růstu, úspory energie a recyklace nebezpečně nedostatečné a fakticky zavádějící. Protože nemohou překonat odcizení ohledně do nebe volající šílenosti současné „záplavy“ (či vskutku „násilí“) produkce, obecně představují impozantní překážku toho,

17

18


aby si lidé reálně uvědomili nezbytnost velkého obratu, jak to nazval Edward Goldsmith. V našem současném kulturním kontextu je ovšem každý a všechno závislé na růstu. Naše moderní země se podobají obru, který ztratil rovnováhu, nucenému běžet, aby neupadl. A zatímco běží, ničí stromy, zvířata a krajinu. A vodu, vzduch a půdu. A obce, stará městská centra, prověřené sociální struktury, lidi. Jako Alenka běžící do světa za zrcadlem, který ji stále odvádí od jejího cíle.

Moderní hospodářství – obr, který ztratil rovnováhu, nucený běžet, aby nespadl; ničící krajinu, živočichy, rostliny a města…

ČÁST PRVNÍ: EKONOMIE – POKUS O HEREZI

ČÁST PRVNÍ: EKONOMIE  POKUS O HEREZI

Proč růst? Vycházíme-li z historického hlediska, růst výroby a důraz na něj kladený se často táhnou řeckou či židovsko-křesťanskou kulturou, přes Kalvína, renesanci, Francise Bacona či osvícenství až k jejich výhonkům, včetně liberalismu a socialismu. Či k lidské povaze. Nebo k technologii (faustovský stihomam). Přibližme si tento subjekt v triviálnější formě, než cestou kultury. Jestliže chceme zastavit moderní ekonomický růst, protože se jeví být pro planetu osudným, musíme nejprve pochopit, z čeho vychází. Slyšeli jsme různé lokace jeho zdrojů, ale reálný zdroj ještě nebyl objeven nebo si ho zastíráme. Z čeho tento růst vychází? Proč takový růst? „Protože je tolik lidí,“ myslíme si často. Avšak víme, že jeden milion obyvatel Severní Ameriky zkonzumuje asi tolik jako dvacet milionů Číňanů. A že populace v nejbohatších zemích klesá, zatímco jejich hrubý národní produkt stále roste. Je třeba poznamenat, že to není polemika proti kontrole porodnosti, která je nezbytná. Je to správný pohled na populační argument, aplikovaný na rozvojové země, často užívaný k odvrácení pozornosti od role průmyslu a obecně ekonomiky. Vskutku, každá oblast světa by v zásadě neměla vychovávat víc lidí, než může uživit.1 „Naše potřeby jsou neomezené,“ říkají nám často. Ale k čemu všechna reklama, strkání a přemlouvání, abychom si něco koupili? Podnikatelé nám říkají, že konkurence a stálý růst nákladů v zásadě nutí k růstu; kdyby se zastavili, ztratí svou pozici na trhu, což by nakonec vedlo k bankrotu. Města chtějí růst také proto, že rostou náklady, více obyvatel a byznysmenů má víc práce, větší plat a větší státní podporu. A stát také

19

20


Vývoj v Nizozemsku

Energie Produkce

Populace

V industrializovaných a exportérských zemích se relace mezi populací na jedné straně, a výrobou a energií na straně druhé stále více vzdaluje.

potřebuje růst kvůli růstu nákladů, aby mohl platit úroky z půjček, podporovat průmysl a zemědělství a byl schopen dělat více pro populaci, životní prostředí a Třetí svět. Avšak jsou to skutečně odpovědi na otázku: Proč růst?

Kontinuální produkce Pohlédněme na výrobu a její hlavní zdroj: byznys, tj. továrny, společnosti, korporace, farmy, obchody, velké a malé obchody, dílny atd. atd. Položme si naivně vyhlížející, pokud ne bláznivou otázku: Proč je každý podnik v nepřetržitém chodu? (Míním každý pracovní den nebo směnu a pokud možno na plnou kapacitu.) Pro farmy nebo pekárny je kontinuální aktivita či produkce normální: krávy potřebují každý den podojit a my denně potřebujeme čerstvý chléb. Ale obuvnická továrna? Automobilka? Nebylo by normálnější, kdyby jejich produkce pomalu klesala po uspokojení počáteční potřeby bot nebo aut?


„To je kvůli zaměstnanosti,“ možná nám odpoví podnikatel. Ale proč potom permanentní proces automatizace, nahrazování lidí stroji a chemickými procesy? „Protože“ (jiná odpověď) „musím zajistit kontinuitu podniku, platy dělníkům, regionu, státu.“ Je-li to však tak, proč časté zavírání továren a přenos výroby do jiných zemí, zemí s levnější pracovní silou, s menším odborovým hnutím, s nižším ekologickým standardem a podobně? „Protože“ (třetí odpověď) „musím živit své investory – akcionáře, banku. Oni prostě chtějí své peníze.“

Jak pracují peníze Největším argumentem pro nepřetržitou výrobu je tvrzení: protože investovaný kapitál se musí nepřetržitě splácet. Kapitál (tj. finanční kapitál) se akumuluje. Jak? Spojením jedné mince s druhou vzniká třetí, jako v přírodě? Ne. Ne, kapitál roste hlavně díky prodávání ziskového zboží (tj. zboží a služeb). Tak růst kapitálu závisí na nepřetržité produkci zboží. Peníze musí „pracovat“. Investovaný kapitál a mzdy rostou prostřednictvím dividend nebo úroku. Většina z obratu se ihned reinvestuje do výroby, spíše než aby byla užita pro spotřebu. Proč úrok? Peníze, tento směnný prostředek, se stávají druhem zboží se svou cenou. Většina ekonomů dodává: „Na trhu má zboží nějakou cenu. Vzácnější je dražší. Tak je to i s penězi. Jejich cenou je úrok.“ Na tom zjevně není nic abnormálního. Úrok se stává integrovanou součástí našeho finančního života. Přece však různá náboženství úrok zakazují nebo omezují. Proč? Záměrem ospravedlnění úroku je odměnit lidi, kteří spíše šetří své peníze, než by je použili na nákup spotřebního zboží nebo jiným způsobem. Jde tedy o odměnu za vzdání se části likvidity, za možnost jejím disponováním (viz Keynes). Ovšem, bohatí lidé, bohaté společnosti nebo bohaté fondy mají obvykle dost peněz na spotřebu a nejsou v nouzi s placením. Nepotřebují být lákáni ke spořivosti; jsou schopni ušetřit dost peněz

21

22


(a ovšem, všechny úspory se investují). Nebo je jejich opravdovým záměrem i tak šetřit. Lze také poznamenat, že dnešní peníze dělají „nové peníze“ v bankách cestou běžných a úvěrových účtů. Ani zde to není oběť, když se věřitelé vzdají části své spotřeby či likvidity. (Jediné omezení v záměrech nebo garancích určuje centrální či federální banka z důvodu zachování bankovních rezerv, aby mohly půjčovat.) Vskutku, celá „instituce úroku“ se zahušťuje k víceméně automatickému procesu přenosu peněz z nedostatkových míst na místa hojnosti. Výsledkem je akumulace peněz. Penzijní fondy ovšem mají živit své penzionované a banky své vkladatele. To však normálně dělají mimo návrat investovaného kapitálu, přičemž jeho část se bezprostředně připojí k jejich kapitálu (a znovu investuje). Opět: akumulace. Úrok je dobrý nástroj pro udržování věcí v chodu, k pomoci novým nebo „renovovaným“ podnikatelům, k tomu, aby lidé neschovávali peníze v matracích atd.

I. Úrok – vztah zisku Spořitelé vklady

úrok

Banka půjčka

Akcionáři úrok

investice

dividendy

Podnik zisk a rezervy

opětné investice " nová výroba

Z důvodu existence systému nuceného nárůstu peněz jsou podniky nuceny vytvářet přebytečný zisk i přebytečné rezervy, aby byly schopny přežít konkurenční boj, roznícený tímtéž peněžním systémem.


II. Opětné investování Podnik A

stroje Situace 1: produktivita práce 1 a výroba 1 opětné investování

Podnik B (nebo modernizovaný A)

stroje

stroje Situace 2: produktivita práce více než 1, a/nebo výroba 2, konkurující výrobě 1 opětné investování

Podnik C (nebo modernizovaný B či opět modernizovaný A)

stroje

stroje

stroje Situace 3: situace 2 dále intenzifikovaná opětné investování

atakdále Opětné investování peněz nejen z úroku, dividend, zisku nebo podnikových rezerv, ale také z prémií a podobných plateb pro pracovní sílu ve fondech (penzijní připojištění, připojištění nezaměstnanosti, zdravotní péče atd.), z nájemného z domů a půdy a z mnoha dalších zdrojů.

23

24


III. Tentýž proces, ve spirále Podnik A v hospodářství růstu, nucený k expandování a k půjčování od bank a/nebo vydávání akcií;

úrokové platby a/nebo dividendy Banky/akcionáři: kteří dostávají více peněz, jež znovu investují, například do nového podniku B. „Měli byste to dělat lépe než A.“

opětné investování

Podnik B

úrok dividendy Banky/akcionáři

opětné investování například do A, který se musí modernizovat, aby konkuroval B nebo ještě dalšímu podniku C atd.

úrok dividendy atakdále

Systém nuceného nárůstu peněz se stává všezahrnující stimulací hektického dynamismu. Posun konkurence z korektivní k destruktivní. Podniky, jež musejí pracovat s externími penězi, posilují své vlastní protisíly.


Podnikatel nebo spotřebitel jsou si rovni v potřebě peněz a v možnosti půjčit si. Spotřebitelé je však vydělávají tvrdou prací a podnikatel může zvyšovat cenu svých výrobků, které musí spotřebitel zaplatit. Obecně lze říci: úrok dělá bohaté bohatšími a velké většími – na úkor jiných lidí a věcí. A to posiluje výrobu. Dividenda – jistá část čistého ročního zisku společnosti, vyplacená akcionářům – je méně automatickou institucí, neboť je formou odměny za finanční investování, které může dospět ke ztrátě (riskantní kapitál). Podnik, v němž má investor podíl, může mít špatný rok, nebo dokonce zbankrotovat. V praxi je funkce dividend (nebo jiných podílů na zisku) mocným prostředkem akumulace kapitálu. Zavazují podnikatele k dosahování mimořádné produkce a zisku. A konečně: ačkoli někdo může ztratit své peníze, peníze samy nejsou ztraceny, ale rychle přispějí k akumulaci jiného kapitálu a z nové pozice jsou reinvestovány, a tak pokračuje tlak na zvyšování produkce. Obecně by se opět dalo říci: dividenda dělá bohatého bohatším a velkého větším – na úkor jiných lidí a věcí. A to vytváří tlak na výrobu. Ovšem úrok je mechanismus více automatizovaný.2 Tedy důležitým zdrojem akumulace peněz je vytváření zisku – z obchodu, výroby a spekulace. Tyto zisky se zčásti připojují ke kapitálu podniku a zčásti, v případě existence akcionářů, se distribuují ve formě dividend. Tento zdroj by nevyschl i při minimalizaci nebo zrušení úroku.3 Bohaté země jako Německo a Japonsko – a stejně tak bohatí jednotlivci a podniky – tvrdě pracovaly a vydělaly hodně peněz.4 Avšak za jistým bodem se toto bohatství nerozmnožovalo ani tak tvrdou prací a tvořivostí, ale spíše akumulací peněz, která se stala automatickou a exponenciální.5

Prostředky moci Ovšem, peníze mohou být dobrá věc. Je to prostředek směny, obchodu, užitečný „žolík“ v ekonomickém balíčku karet, který nezaniká podobně starým směnným prostředkům, jako bylo obilí nebo

25

26


dobytek. Také slouží jako indikátor a regulátor: kde se tvoří zisk z jejich produktů, tam jde zjevně o důležité potřeby. Člověk, který tvrdě pracuje, je odměňován penězi. Akumulace peněz umožnila zemím nebo skupinám lidí myslet za individuální kapacitu: stavět mosty, zakládat továrny, muzea. Peníze se ovšem také staly prostředkem moci (nadto s vestavěným automatickým mechanismem pro akumulaci, jak jsme viděli), který předčil staré nástroje moci jako otrokářské řetězy, vlastnictví půdy či dobytka, zbraně nebo zásoby obilí. Koneckonců, zaměstnanecká smlouva nebo doručení směnky vypadá mnohem lépe než bič, není-liž pravda? Systém nuceného nárůstu peněz nahradil starý systém třídní nadvlády. Henry Ford prohlásil, že pokud lidé dnes pochopí peněžní systém, bude z toho zítra revoluce.6 Přirozeně, když má více peněz někdo, kdo tvrdě pracuje nebo je šikovnější než jiní, je to normální. Navíc, cožpak stát (kolektiv) nekoriguje situaci daněmi z příjmů, dědickou daní atd.? Tak co je na tom špatného? A cožpak všichni nemáme nějaké peníze v bance, z nichž vyděláváme na takovém úroku? Co je tedy na tom špatného? Ve starých dobách znamenaly moc půda či dobytek. Moc byla limitována přírodními okolnostmi. Se zavedením peněz se ovšem moc stala nedotknutelnou. Kapitál je mobilní síla. S penězi může skončit naše éra. Vydělávání a růst peněz nám ukázaly, že příroda má své meze – naši možnost pádu… Tento proces se vysoce zintenzivnil vynálezem parního stroje, a tedy nárůstem využívání fosilních paliv, což nám umožnilo nebývale intenzivnější produkci než pomocí otroků, dříví, větru či vody. Parní stroj je obecně považován za příčinu exploze růstu v devatenáctém století. Ve skutečnosti byl prvním hybatelem kapitál, který svou exponenciální akumulací změnil dílny na manufaktury a ty na továrny. Vyžadovaly se větší stroje pro spřádání a jiné aktivity… a tyto stroje potřebovaly více síly, než mohli poskytnout koně a voda.


Obskurní teorie Důležité intermezzo se týká ekonomické teorie, neboť naše odcizení realitě se projevovalo i v rozvoji teorie. Merkantilisté (17. století) ještě uznávali silný vliv zlata či peněz, zatímco fyziokraté (18. století) zdůrazňovali, že vše záleží na přírodě. Oba názory zmizely v (neo)klasické teorii (Smith, Ricardo, Walras), kterou přinesla buržoazie 19. století. Ekonomové začali oddělovat finanční doménu od reálné, tj. doménu výroby a spotřeby. Nová teorie uvažovala vlastníka kapitálu hlavně jako spořitele, který investuje svůj přebytek. Peníze se prezentovaly pouze jako něco následného, co se objevilo v reálné doméně. Teorie se snažila držet v pojmech ekonomické rovnováhy, která byla nucena k růstu a stala se silně dynamickou. Příroda se stala částí „výrobních faktorů“. Kooperace mezi člověkem a přírodou byla nahrazena kooperací práce a kapitálu (Binswanger, 1991). V souladu s Adamem Smithem bylo nasnadě, že mikroúroveň (podnik) začala dominovat makroúrovni (společnosti). To pak vedlo k obecnému měření ekonomiky krátkým metrem, náklady se stávaly více a více vnějšími a vnější náklady měly stále méně šancí dostat se do účtu. V naší době volného obchodu, jak se dnes praktikuje, se přemýšlí v souladu se Smithovým a Ricardovým srovnáváním nákladů, zatímco jejich idea obchodu byla postulována na nehybnosti kapitálu – přesně naopak oproti dnešní situaci kapitálu plovoucího celým světem (Daly, 1996: „příliš alogická čtyři slova“). Různé výrobní faktory (peníze, půda, stroje, materiál, lidé) jsou představovány jako rovnocenné. Obskurní je, že peníze jsou dominující a mohou si vyžadovat další faktory. Stroje, cesty atd. byly také nazvány kapitálem a dnes tento vývoj kulminuje v nazvání všech výrobních faktorů triádou kapitálu: finančním, fyzickým a lidským kapitálem. Systém nuceného zvyšování počtu peněz, jehož důsledkem je běžné výrobní šílenství, je klidně ospravedlňován, učitelé cpou do hlav všem studentům, že lidské potřeby jsou neomezené. Společnost producentů je nazvána společností konzumentů, čile je podávána jako založená na požadavcích. Co se stalo u ekonomie charakteristické přijetím a vyděláváním peněz, je reprezentováno a pojednáno jako ekonomie nejnutnějšího živobytí. Oficiální teorie se stala (neo)klasickou, zatímco praxe vyžaduje merkantilismus. Hlavní proud ekonomie překrucuje realitu a peněžní systém byl katapultován z ekonomických diskusí (Binswanger, 1991). Rozhodující ideje jsou obvykle ideje vládců…

27

28


Všechny osoby, třídy a elity, které profitují z peněz jako prostředku moci, mají zájem na živení této ekonomické teorie, rozvinuté vládnoucími třídami posledních století. Věci se však dnes zatemnily. Rozvoj bankovního spoření obrátil mnoho lidí v malé šetřílky. Celý kreditní systém je nepochybně „zmocňující“, dokonce demokratizační funkcí. Byznys začal vyplácet svým zúčastněným podíly. Mnohé z dnešních větších kapitálových akumulací v rozvinutých zemích slouží sociálním účelům: důchodům, zdravotní péči, podpoře v nezaměstnanosti aj., také zde se úrok a dividenda staly, nebo se zdá, že se staly, obecným prospěchem… Všechno to nám však zatemňuje pohled na peněžní systém!

Směnná hodnota Podívejme se zpět na průmyslovou revoluci a uvidíme proces finanční kolonizace už mnohem jasněji. Jak akumulovaný kapitál (obchodní domy, bankéři, bohatí pozemkoví vlastníci) transformoval tradiční, regionálně orientované zemědělství na monokulturní produkci komodit pro národní a mezinárodní trh, které nyní nazýváme tržními plodinami jako vlna, len, chmel atd. Moderní specializace a intenzifikace zemědělství, neustále vyžadující pozemkové reformy a vyhánění farmářů z jejich domovů, má starodávné kořeny!7 Obecně, výroba pro směnu se stala pravidlem, na úkor výroby pro normální potřeby, pro užitek. Směnná hodnota peněz vytlačila jejich hodnotu užitnou. Navíc, nejen výrobky se staly komoditami pro trh, ale i výrobní prostředky, včetně půdy a práce (viz Polanyi, Great Transformation). S rozvojem moderního trhu jde ruku v ruce v mysli lidí to, že jen trh „udílí“ věcem hodnotu, vyjádřenou penězi (zde je důvod vylučování mnoha důležitých hodnot a produktů práce), a že jsou důležití jen lidé, kteří mají dost peněz, aby s nimi mohli disponovat na trhu.


Znehodnocování Dalším historickým faktem je permanentní znehodnocování peněz. V zásadě rozsah peněz v užití nějaké země by měl více či méně vyjadřovat celkovou hodnotu všeho zboží a služeb v této zemi. Množství peněz by tedy mělo být v rovnováze se zbožím. Když množství peněz roste více než objem zboží a služeb, je výsledkem znehodnocování. Proto stálo dědovo pití pět centů a vaše dolar. A drink jeho dědy stál jeden cent. Jelikož existují fyzické limity, rozsah veškeré produkce nemůže držet krok s jakoukoli náhlou expanzí sumy peněz a jistě ne s dnešní expanzí, většinou ve formě úvěru na účtu. Odtud nikdy nekončící znehodnocování peněz (což nemá být zaměňováno s termíny pružné inflace a deflace). To je jeden z důvodů, proč náklady nepřetržitě rostou a proč vlády mají stále co dělat s rozpočtovým deficitem. Znehodnocování peněz

Peníze

Zboží a služby

Peníze

Zboží a služby

Peníze

Zboží a služby

Množství peněz by v zásadě mělo zůstávat v rovnováze s rozsahem zboží a služeb. Když roste množství peněz více než rozsah zboží a služeb, peníze ztrácejí na své hodnotě. Moderní úvěrové peníze zvětšují množství peněz – odtud nepřetržité a rapidní znehodnocování během posledního století. Pokračující znehodnocování je jedním z podnětů pro pokračující růst.

29

30


Vývoj znehodnocování drží potřebu peněz permanentně na „ostří nože“.

Konkurence Reálným problémem je tlak peněz na výrobu – a v důsledku toho na distribuci a spotřebu. Jak? Finanční obrat je reinvestován do nové výroby, tedy do nového nebo existujícího byznysu. Aby byl investor úspěšný na trhu, konkurenceschopný, musí vložit investice do nového produktu nebo jiné verze existujícího produktu, aby byl – lepší, krásnější, levnější nebo nějak jiný: „nový“. To volá po nové či modernizované produkci strojů a procesů, aby byly v předstihu. Konfrontací s touto novou konkurencí na trhu jsou tedy další podnikatelé nuceni urychlovat, modernizovat atd. – a ještě více, aby případně vytlačili jiné z trhu. (Odtud jejich potřeba mimořádných zisků a zakládání vlastních finančních rezerv.) A naopak, tato reakce musí vyvolat novou, konkurenceschopnější produkci atd. Výsledkem tohoto vývoje je zrychlující se a expandující spirála konkurence, která ani tak nemá co činit s potřebami a užitečností, jako s vyhledáváním peněz ve velkém. Podnik se musí zvětšovat pod hrozbou zániku. Na trhu vítězové získávají další vítězství, poražení další porážku. Efekt konkurence se mění z korekce na destrukci. Systém nuceného nárůstu peněz je nakonec ještě tragičtější nebo – jestliže nejste řádný, tvrdě pracující podnikatel – podivný v tom, že pracující s cizím kapitálem (akcionářů nebo bank) mají tvrdě pracovat (vyrábět více, vytvářet více zisku), aby odměnili investory/věřitele. Fakticky tedy pomáhají zvětšovat kapitál, který má být reinvestován ve formách výroby, jež jim brzy budou konkurovat! Konkurence je obvykle také snižování nákladů výroby, tj. cen energie, práce, surovin a jiných přírodních zdrojů. Dělníci a dodavatelé o tom vědí své! Z druhé strany, levnější výroba jako výsledek konkurence je prostředek snižování cen pro spotřebitele. Má tedy konkurence další dobré efekty? Jedním z nejlepších je, že špatní podnikatelé a produkty jsou vytlačeni z trhu, nebo třeba kvalitnější servis pro


zákazníky. Jistý dynamismus je také vítán. Nepřispívá to k lepšímu a levnějšímu zboží, k úžasnému pokroku? Vezměte si starý gramofon, potom elpíčko, pak cédéčko, digitální nahrávky – není to zázračné? A všechna ta auta, silnice, obchodní centra, super náklaďáky, super vepřové, super tomato, letadla, obleky, levné jídlo z celého světa, rekreační letoviska. Nezapomeňte však na všechny rakety, stíhačky a bomby… „Ne,“ říkají někteří, „přeháníme. Jsme vyčerpaní.“ Ti mají asi pravdu a vinen je systém nuceného nárůstu peněz. Na vrcholu toho, akumulace kapitálu a rostoucí „kapitalizace“ výroby (výroba se stává stále kapitálově intenzivnější) vede k oligarchiím a monopolům, proti nimž se stát snaží bojovat antitrustovým Peníze ª výroba Peníze

Výroba Podnik A

P

Čas Podnik B P

P

Podnik A* Podnik C

P

P

P

P

Podnik B* Podnik A** Podnik D

P P

P

P

Podnik C*

Podnik A*** Podnik B**

Podnik E1

P

P

Podnik D* Podnik B†

* = modernizovaný 1 = sloučení A a C † = bankrot

Systém nuceného nárůstu peněz a konkurující kapitál jsou hlavními faktory v pozadí přebujelé konkurence mezi podniky.

31


Spirála peníze ª výroba zboží a služeb výroba peníze

peníze

peníze

stále větší užívání energie a přírodních zdrojů

32

více výroby

více výroby

více výroby

Systém nuceného nárůstu peněz a konkurující kapitál jsou hlavními faktory v pozadí přebujelé konkurence mezi podniky.

zákonodárstvím. Fakt, že ve stínu těchto obrů vidíme malé dílny, butiky atd., nemůže popřít, že hlavní struktury výroby a distribuce byly monopolizovány. Na závěr by se dalo říci, že zásoby kapitálu si konkurují jedna druhé vyhledáváním nejvyšších/nejrychlejších příjmů z výroby (nad všemi možnými akumulačními operacemi je finanční kapitál, svět sám pro sebe), což nutí ke zvyšování výroby – a v důsledku toho distribuce a spotřeby.8 Podnikatelova potřeba peněz je tvořena tím, že peníze potřebují podnikání. Poznámka: Ovšem, výsledkem logické fluktuace v prodejních možnostech a přírodních mezích je, že cesta neustálého růstu trpí nutně dočasnou recesí – zvraty, poruchy a zbídačování pak vyvolají nutnost inteligentní a kontrolované cesty plánovaného totálního smrštění a stabilizace.


Víc a víc V této spirále kapitálového soutěžení obrací zvyšování výroby zdravé konkurenční soutěžení v jeho opak. Výhody konkurence už nepřevažují nad destrukcí kapitálových statků, tj. výroby strojů, které zastarávají stále rychleji a rychleji. Totéž plýtvání dopadá i na mnohé konzumní zboží. A výsledkem všeho plýtvání vycházejícího z paralelního výzkumu a vývoje práce je, že všude existují stejné druhy produktů či modelů nebo procesů.9 Tedy dnešní byznys je primárně závislý na úspěchu v penězích, spíše než na kvalitní produkci či službách nebo nápadu. Snižování prodejních cen, které často vychází z konkurence, nutí výrobce prodávat více, aby dosáhli stejného peněžního obratu – což je další příčina růstu výroby. Nadto, obrat musí obvykle růst každý rok z důvodů konkurence. Je obvyklé, že vlastníci instruují své manažery, aby dosáhli ročního růstu alespoň deset procent. Existuje také konkurence v poměru k úroku; jestliže v bance může někdo získat ze svých peněz deset procent, výroba musí vynést také tolik, aby byla pro investora atraktivní. Konkurence, rozvinutá za kapitalistických okolností, byla jistě velmi účinným systémem na úrovni individuálního podnikání, ale její účinnost rozhodně upadá na makroúrovni a ve vztahu k přírodě, přírodním zdrojům, sociálním strukturám a budoucnosti. Potřeba nepřetržité a stále konkurenceschopnější produkce vedla k procesu charakterizovanému slovem „více“ – více v rychlosti, velikosti, lesku. Kvůli dosažení větší rozmanitosti v mnoha kategoriích spotřebního zboží vedla zároveň všude ke ztrátě diverzity, tj. ke stálenému omezování moha pracovně náročných služeb, zboží a výrobních metod. Přehnané urychlování, „zveličování“ a nepřetržité slučování má stejný výsledek. Tím je rozsáhlý počet nových modelů, tvorba nových „potřeb“ a rapidní změny v podobách obecně. Redukce v kvalitě jde ruku v ruce s filozofií stále rychlejšího odhazování zboží „starého“ a nahrazování novým („vestavěné zastarávání“). Tím také roste potřeba vyhledávání, což nutí k zvyšování výroby v rámci tržní konkurence.

33

34


Naše aktivity by měly zůstat ve striktních ekologických mezích. Je nepochopením, že moderní technologie nám dovolují rozřiřovat je do libovolné míry.

Na druhé straně, tato spirála výroby znamená, že je bezpočet věcí (zboží a služby, kvalita), které už nikdo není schopen produkovat. Dolary utrácené zde, nemohou být ve stejnou dobu použity někde jinde; barel nafty užitý pro toto, nemůže být užit pro ono. Tedy, „nad-rozvoj“ tvořil a stále tvoří „pod-rozvoj“. Všechen pokrok růstu se stává „nadměrným růstem“ – růstem, který vyčerpává přírodně únosnou kapacitu. To je nutně krátkozraký rozvoj. Fyzické příčiny této nerovnováhy leží v limitech přírodně únosných kapacit a v citlivém poměru mezi uspořádáním (životem) a entropií. Nicholas Georgescu-Roegen, jeden z prvních moderních ekonomů, který ve svých analýzách počítal s entropií, to vyjádřil takto: „Každým vyrobeným cadillakem nezvratně ničíme část nízké entropie (lze říci dostupné energie a materiálů; W. H.), která jinak mohla být použita k výrobě pluhu či rýče.“

Entropie Entropie – předmět fyzikálního druhého termodynamického zákona – se obvykle udává ve vztahu s neuspořádáním, růst entropie reprezentuje ztrátu potenciální využitelnosti. Entropie se tvoří při každé přeměně energie, kdy se využitelná energie stává nevyužitelnou, např. ve formě uniklého tepla. Jelikož vše může být považováno za energii (látka je např. uzavřená energie), entropie je produkována


V poušti se téměř všechen sluneční svit odráží, tedy je to bezprostřední ztráta (využitelné) energie.

Prostřednictvím života a kultury se sluneční světlo zachycuje a předává dál, ztráta se zmenšuje. Uspořádání života na Zemi může být definováno jako proces, v němž příroda (a limitovaná lidská kultura) se staví stále více na odpor „degradaci“ energie, je stále úspěšnější v ochraně před degradací energie z užitečné na neužitečnou; nebo z jiného hlediska: dělá stále více se stejným množstvím energie.

konstantně. Železo se obrací v rez, dům v ruiny, uspořádání v neuspořádanost. Opačným pohybem je negentropie, z ekologického hlediska proces uspořádávání na Zemi, který má kořeny v procesu fotosyntézy, poháněné slunečním svitem. Dalo by se říci, že celý „trik“ životní evoluce na Zemi spočívá ve významném snižování entropie. Všechny formy života na Zemi mají za výsledek hubené,

35

36


Celá oblast Středomoří, kde se mnozí těší ze své dovolené, je fakticky příkladem starověké eroze. Všechny ji obklopující regiony a všechny její ostrovy měly obrovské lesy plné zvěře. Příliš často je dědictvím lidské civilizace… písek. Nadějný dodatek: hustá křoviska, která všude nacházíte (cenná průkopnická vegetace) jsou způsobem, jak se příroda pokouší rozložit skály a vytvořit opět půdu!

ale přesto rozhodné ubývání entropie. Prostředky života odporují a oddalují degradaci energie. Relace mezi energií a uspořádáním je delikátní. Vším, co děláme, co vyrábíme, produkujeme entropii, až se staneme neživotným vedlejším produktem. Entropii si s sebou neseme jako svůj stín.10 Jakmile ničíte půdu a rostliny, entropie se opět urychluje. Mnohé pouště nám vyprávějí, kam až došla lidská civilizace. Nadměrné vstupy energie podobně porušují optimum odporu k plýtvání energií, uchovávané miliony let. Taková je podstata moderní ekologické katastrofy v souvislosti s intenzivním využíváním paliv. Podstatou není nedostatek energie, ale její příliš velké množství.

Ekonomie přírody Zde se zdá vhodné umístit pár slov o ekologii a přírodě. Naše ekosféra je vlastně velmi tenká slupka pokrývající povrch Země. Jen v této tenké vrstvě je život možný.11 Je založen na fotosyntéze, zázračném procesu, při němž rostliny přeměňují vodu, vzduch a slunce na základní organický materiál. Tento proces je poháněn slunečním světlem. Není divu, že starověcí myslitelé jmenovali čtyři živly – zemi, vodu, vzduch a oheň – za hnací síly procesu života.


ŽIVOT NEMOŽNÝ

ŽIVOT NEMOŽNÝ

Jen ve velmi tenké slupce pod a nad zemí je možný život. Tato „slupka života“ vypadá nezměrná, ale fakticky je velmi omezená a zranitelná.

Energie slunce je zachycována, skladována a předávána v cyklech s esenciálními substancemi života: voda, uhlík, kyslík, dusík a jiné. Tento velmi komplikovaný hodinový stroj je držen v chodu sluneční energií, šířící se dolů, měnící se z užitečné na neužitečnou, jak prochází systémem. V této extrémně složité síti organického a anorganického materiálu je všechno propojeno. Vykácení rozsáhlého pralesa může mít proto účinek na tisíce mil daleko. Celek je víc než suma částí. To je zázrak života! Evoluce života na Zemi může být charakterizována v termínech tvoření více a více stále rozmanitějším způsobem, se stejným množstvím energie, tj. ze slunce. (My dnes naopak děláme stále méně se stále větší energií…) V průběhu této evoluce prodělala naše biosféra změny při činnosti existujících forem života, což dalo možnost novým formám života. Radioaktivita se snížila, teploty se zmírnily, vlhkost vzrostla. Kovy a jiné materiály byly bezpečně uloženy. Ultrafialové záření bylo filtrováno. Naskládalo se trochu uhlí (mimo „slupky života“, nyní naše fosilní palivo) a výsledkem byl čerstvý kyslík, což bylo pravděpodobně rozhodující pro savce! Stále nové alterace posouvaly život stále dál. Člověk se objevil jako jedna z nejposlednějších forem života, což znamená, že je vysoce závislý na tom, jak byla biosféra konstituována, vysoce závislý na všech kvalitách, které vznikly na dřívějších stupních. Nadto, nesmíme zapomínat, že člověk je část tohoto komplikovaného systému

37

38


a že část nikdy nemůže přehlédnout nebo pochopit celek – to je samozřejmost, která, zdá se, je dnes úplně ignorována. Máme-li toto na mysli, je zřejmé, že mnohé běžné diskuse nemají správné východisko. Otázka „Jak rychle můžeme jet s tou či jinou substancí?“, výzkum „Jaké škody se objeví, když budeme pokračovat ve znečišťování nebo zahřívání?“ nebo odpověď, že „existuje spousta přírodního okyselování mořem a že lidský podíl na tom je malý“ jsou důkazy naší ignorance. Porušujeme jemnou rovnováhu. Úplně převracíme evoluční proces a příroda nám rostoucí měrou ukazuje efekty z toho plynoucí. Když pochopíme abnormálnost tohoto závěru, uvědomíme si, že diskuse o tom, jak nahradit energii, kterou potřebujeme, jen ukazuje, jak odcizení jsme účastníci. Kdokoli s lepším porozuměním ekologii

Náš domov. Zemská kůra je naší podlahou, ozonová a další atmosférické vrstvy vytvářejí naši střechu, ochraňující nás před horkem a zimou, jedovatými látkami a radiací zespoda i zeshora. Život sám má na tom velký podíl, a tedy i na našem vlastním vývoji – zázrak matky Země. Objevil se člověk a příroda mu sloužila ze svých bohatých zásob. Ale člověk nepečuje o tento vzácný – a fakticky svůj jediný skutečný – „kapitál“.


Proces ukládání uhlíku v hloubce, který umožnil uvolnění většího množství kyslíku v naší „slupce života“ – přispívá k vytváření rostlin a umožňuje život. Moderní člověk to však úplně obrátil. Dělá totéž pro uvolňování radiokativity, kadmia, rtuti atd. do této slupky. A ničí ozonovou vrstvu. Naše současná civilizace zamená sebevraždu.

ZTRÁTY

EKOSYSTÉMY V naší biosféře se látky podstatné pro život pohybují v cyklech. Sluneční energie, která pohání tento proces, prochází ekosystémem ze stadia užitečné (právě užívané nebo i zachycované a předávané) k neužitečné. Přeskočíme-li ke společnosti, mnozí lidé přičítají velké naděje rozšíření recyklace materiálů, jako opoziční proti kultu zahazování. Měli bychom ovšem mít na zřeteli, že rychlost cyklů určuje to, zda je třeba energie hodně, nebo málo, a ztrátu energie. Opětné využívání výrobků, včetně obalů, je ve většině případů daleko lepší. Ovšem, nejlepší možností je vyrábět jen tolik produktů, kolik skutečně potřebujeme, a dělat je s dlouhodobou životností.

PRÁCE ENERGIE MATERIÁLY

ODPAD

PŘÍRODA PENĚŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Podobně jako ekosystémy a celá biosféra je peněžní hospodářství obíhajícím systémem. Ale v protikladu k přírodnímu systému, v němž energie (limitované množství ze slunce) dává do oběhu látky, v naší ekonomice jsou to peníze, které uvádějí do oběhu, tj. „vsávají“ a „pronikají“, práci, zdroje a pohonné hmoty, půdu a přírodu. Navíc se to děje stále rychleji a ve stále větším měřítku. Obíhající část systému není pasivní tažený „následník“, ale tahač, první hybatel.

39

40


a entropii ví, že už používáme příliš mnoho energie, a bude se ptát: „Jaké jsou naše reálné potřeby?“ A v blahobytných zemích: „Jak dosáhneme nutné redukce v celém rozsahu výroby? Jak pracovat na velkém omezení, drastické operaci seškrtání?“ Dovodíme-li všechno toto, poznáme, že neexistuje jiná volba než pro „hlubokou ekologii“, jako opozitní „k povrchním řečem o životním prostředí“, pro větší změny a řezy v moderním průmyslu a pro větší zálohy soustředěné na „ekologickou modernizaci“, protože to ospravedlní další (lehce zelený) růst a „byznys jako užitečný“.12 Tak teď víme, jak odpovídat inženýrům, politikům a každému, kdo říká, že nemůžeme otočit hodinovými ručičkami zpátky. To je přesně, co oni (my) už říkali, a celý vtip je nyní v tom, dát hodinám opět vlastní běh – tyto změny jsou jen kvůli jejich ignoranci zpátečnické! Nyní se vrátíme k naší ekonomii a analýze její „spirální“ dynamiky podrobněji.

Spirála bídy Proces peníze " výroba (zboží a služeb) " více peněz " více produkce " atd. ústí do stále rostoucí spirály, znamenající stále vyšší spotřebu energie, přírodních zdrojů, prostoru a času. Počáteční výsledky tohoto procesu byly pozitivní („pokrok“: výroba zůstávala v souladu s kapacitou únosnou pro přírodu). Ale jelikož měl tento proces nepřetržitý charakter, zvrátil se v negativum a stal se nyní dramatickou spirálou bídy. To je běh přírody, která – což je ironií – je opravdovou základnou výroby: slunce, vzduch, voda, živočichové a rostliny jsou ve všech formách nepostradatelnou součástí našeho podpůrného systému života. Jak prohlásil Herman Daly, parafrázující Adama Smithe: „Kardinální ctnosti minulosti se staly kardinálními hříchy dneška.“ Už v roce 1848 nám John Stuart Mill připomněl, že normální tendencí přírodního systému je nejprve vyrůst a pak se stabilizovat, a tendencí společnosti by mělo být to samé. Z téhož důvodu jistě nyní jíte méně, než když vám bylo třináct…


V ekologických termínech by se dalo také říci, že po kvantitativním růstu (průkopnické stadium) přichází kvalitativní růst (stadium přechodu: stabilizace). Poznámka: Slovo „růst“ zde užívám jen se zdráháním, neboť náš současný finančně ekonomický systém je bude brát jako souhlas s pokračováním toho, co dělá…

Propast Bída? Jak to, když náš hrubý národní produkt stále vykazuje růst? Nyní ovšem vešlo v obecnou známost, že náš hrubý národní produkt není kalkulován tím nejinteligentnějším způsobem. Naše měřítka jsou příliš krátkozraká a my je aplikujeme na aktivity, které jsou špičkami ledovce: netržní věci (třeba domácnost) a informační aktivity jsou stranou. Důležité náklady jako na životní prostředí a zdraví, jakož i náklady sociální a na budoucnost jsou zanedbávány. Navíc aktivity, s nimiž se pokoušíme opravovat poškození způsobená výrobou, barvíme příliš optimisticky, což fakticky zkresluje celkový obraz. Hrubý národní produkt měří růst výroby, ale ne ekonomický růst. Ekonomie roste jen tehdy, když jsme úspěšní v uspokojování více potřeb týmiž skromnými prostředky. Hrubý národní produkt tedy může vykazovat růst, zatímco ekonomie pokles. Soudnému analytikovi bude jasné, že výsledek našeho běžného růstu produkce je naprosto negativní. Každý den se příroda pokouší, prostřednictvím hrozeb a kalamit, poslat tuto zprávu dolů k našim silným veslům. Jeden z důvodů redukcionistické metody kalkulace je propast mezi byznysem a společností jako celkem. Tato propast je přímé dědictví posledních století a může být hrozivou překážkou zavedení měřítek nutných k vyčištění životního prostředí, ke zpomalení a konverzi výroby, dokonce veřejné informovanosti o výrobních procesech, výrobních prvcích a jejich účincích. Na straně byznysu umožňuje tato propast volně operovat a vytváří pocit oddělenosti a zproštění odpovědnosti, který si už nemůžeme dopřát – jestliže se seriózně zajímáme o záchranu lidstva

41

42


a globální ekosystém. (Nesmíme zavírat oči před trhlinami soukromého podnikání za kapitalistických podmínek jen proto, že socialistické ekonomiky nebyly efektivní a neměly úspěch v produkování dostatku spotřebního zboží nebo potravin. Špinavá Volha nebo Labe nevyčistí Temži, Rýn nebo Velká jezera v USA! A opačně ani špinavé „kapitalistické“ vody neospravedlňují rigidní byrokratický stát, natož systém jedné strany…)13 Propast byla prohloubena peněžním systémem, který si prorazil cestu do vztahů, jež jsou přímo zřetězeny. Tento proces měl také skrytý efekt, protože měl neutrální vzhled peněz, kontraktů atd. V tentýž čas, ovšem, peněžní systém vytvořil také další a spravedlivější vztah mezi lidmi, nahradil feudální zásady poměry založenými na práci a směně. Propast mezi byznysem a společností je dále i důvodem, že lidská práce se počítá mnohem hůře než palivo a jiné energetické zdroje. Stát musí tuto taxu příjmů zaplatit za sociální blaho, které je stále více podrýváno a stát za ně nese stále větší zodpovědnost. Peněžní systém je také hlavním viníkem v rozevření propasti mezi jednotlivcem nebo rodinou a společností jako celkem, kolektivem. Každý se stává každému konkurentem. Většina lidí jsou „zajatci“ Výsledky dvojité spirály automatizace a intenzifikace (v zemích s dobře rozvinutým sociálnězabezpečovacím systémem)

nezaměstnanost nově vytvořená produkce více vytvořené produkce

rozšiřování a automatizace

potřeba více peněz pro nezaměstnané více automatizace a více propouštění

potřeba nových pracovních příležitostí

ještě více automatizace a propouštění

vyšší sociální výhody: práce dražší

potřeba nových pracovních příležitostí atakdále

práce ještě dražší atakdále


situace, jako podnikatelé nebo osoby výdělečně činné, a jako spotřebitelé, obyvatelé, rodiče. Každá osoba a každý byznys tedy dělají, co je nejlepší pro ně, hledají (často jsou nuceni hledat) největší a(nebo) nejrychlejší výhodu. Ovšem dohromady jsou všechny tyto logické aktivity jednotlivých částí obvykle škodlivé pro celek, nebo jej dokonce ničí: „tragédie pospolitosti“ (viz Garret Hardin), destrukce obecné půdy, světového životního prostředí. „Vítězství“ moderního trhu nejenže přineslo tragédii pospolitosti, ale musí být také bráno jako odpovědné za současnou „přeindividualizaci“, včetně „atomizace“ obyvatel bohatých zemí.

Záchranný korek Jak jsme viděli, základní překážkou stojící v cestě změn je závislost každého a všeho na současném rozsahu produkce a způsobu její organizace (včetně organizace zaměstnanosti a národního důchodu). Je to systém podpůrné báze – zisky z tržní produkce (zboží a služeb) platí veřejné služby a utvářejí záchranný korek, na němž plaveme.

Na začátku sedmdesátých let uhodil nizozemský umělec Willem Holtrop hřebíček na hlavičku obrázkem ukazujícím klamnost myšlenky, že větší ekonomický růst byl třeba k pokrytí nákladů na boj se znečištěním.

43

44


Co dělat teď, když se ukazuje, že základ je shnilý, když výsledky výroby se obracejí v negativum? Zde jsme se dotkli jádra problému pro naše politiky a pro sebe samotné: jak zpomalíme, seškrtáme a konvertujeme naši ekonomiku, aniž bychom oslabili celou společnost, lidstvo? (Oslabení bude neodvratné a dokonce celkové. Míním: bez chaosu.) Je třeba moudře zformulovat a objasnit ideu naší současné krize.

Hierarchie Vrátíme-li se k naší spirále peníze " výroba " více peněz " atd., zpozorujeme určitou hierarchii, která je dosti protikladná tomu, co jsme se učili, a tomu, co se stále říká o tovární výrobě k uspokojení našich potřeb. Kapitál musí růst, a tedy prostřednictvím investic nutit továrny k výrobě. Také továrny musejí růst a prodávat své výrobky. Tedy spotřebitelé jsou prodávajícími obchody nuceni platit: permanentně a – jelikož je hnací silou peněžní mechanismus – v rostoucí míře. A na všech úrovních jsou nám dodávány formou mzdy peníze, aby nám jen tak tak pomohly! Jelikož spotřebitel má omezenou spotřební kapacitu, pak existuje pro permanentní výrobu východisko ve formě kapitálového zboží (výroba strojů, stavba letišť, silnic, laboratoří, budov – celá ekonomická infrastruktura), kterému nestačí jen údržba, ale vyžaduje neustálou modernizaci. Jako by to nestačilo, je tu nevýslovné množství prestižních projektů všech tvarů a velikostí a v neposlední řadě zbrojní průmysl a celý vysoce technologicky náročný výzkum spojený s touto oblastí. To je hierarchie produkce vyžadující peníze, produkce vyžadující prodej, prodej vyžadující placení. Je jasné, že mnoho lidí rádo kupuje hodně věcí, především nových. Přesto se zdá realističtější nazývat naši společnost produkční spíše než konzumní, kterážto visačka jde ruku v ruce s ideologií: „Zákazník má vždycky pravdu“, „Továrny jsou tu jen proto, aby nám sloužily“ a podobně.


Nepochybně je částečně pravda, že co spotřebitel nechce, nebude prodáno, a tedy nakonec dále vyráběno. Ale jen v jistém rozsahu, protože mašinerie přesvědčování (reklama, marketing) a vestavěného zastarávání pracují proti tomu. Navíc, rostoucí měrou se uplatňují infrastrukturální a prestižní zájmy, jak bylo zmíněno, a konečně, naše potřeby jsou stále více a více determinovány strukturálním přetvářením (viz níže v podkapitole „Potřeby“). Spotřebiteleské akce a „zelené konzumentství“ jsou cenné, ale idea, že můžeme nějakým významnějším způsobem ovlivnit produkci prostřednictvím (ne-)žádání je obecným nepochopením.

Emancipace Nyní jsme v pozici, kdy budeme moci více porozumět našim bezprostředním dějinám. Aby prodaly, potřebují továrny (a za nimi investoři) spotřebitele, tj. lidi s penězmi! Kromě opravdové touhy zlepšit podmínky dělnické třídy při pokroku industrializace, rostla strohá ekonomická nutnost postarat se o to, aby měla peníze mnohem větší část populace než jen buržoazie.14 Ačkoli pravděpodobně bez vědomého zformování, může někdo ještě říci, že povýšení naší dělnické třídy, masy naší populace, a rapidní zlepšení její životní úrovně bylo velkou měrou puzeno potřebou více prodávat a pronajímat: domy, kola, rádia, maso, nábytek, šaty – vzhledem k většímu množství komodit v Evropě mezi první a druhou světovou válkou. Navíc, komplikovanější technika vyžadovala lepší vzdělání. A, obecně, zdravější a šťastnější pracovní síla dělá svou práci lépe.

Oběti Růst rozsahu produkce v 19. století měl tři oběti: přírodu, kolonie a dělnickou třídu (často nezaměstnanou!) v našich zemích. V bohatých zemích, kde se životní úroveň mas významně zlepšila, zůstaly

45

46


v současnosti jen dvě oběti: příroda a země Třetího světa, které jsou nyní něco jako finanční kolonie.15 To je důvod, proč se dělnická třída stala pevným spojencem současného ekonomického systému a jeho výrobní záplavy. Její boj proti vlastníkům byl redukován na boj o práci, za lepší mzdy a pracovní podmínky.16 Systém jako takový už není zpochybňován: fundamentální závislost práce na kapitálu, dominance kapitálu je vskutku vyztužena opravdovou prací.17 Dalším stupněm v procesu „pokroku“ na cestě „produktivismu“ je ovšem podobný vzrůst populace Druhého světa (hlavně ve východní Evropě) a Třetího světa, opět hlavně kvůli zboží. Zcela pochopitelně to většina vítala. Příroda, ovšem, je na tom špatně. Bohaté a nově industrializované země se nakonec o přežití tohoto břemena ani nestarají… Může to být tak, že velké společnosti a nadnárodní korporace začnou obhajovat obrat současného proudu zadluženosti z Jihu na Sever. Výroba potřebuje prodej, tedy kupní sílu, jak jsme viděli. Také můžeme brzy očekávat prosby Zelených a zástupců Třetího světa o větší pomoc Jihu ze strany Severu, aby se podpořil byznys! (K poslednímu viz Přílohu 2: Obrysy devadesátých let.) Zpět k historii. Jestliže demokratizace a emancipace vycházely spíše než ze spravedlivějšího rozdělení dostupného koláče ze zvětšování tohoto koláče, pak to je na úkor chudých (chudnoucích) zemí a zdroje všech ekonomických aktivit – přírody. V tomto ohledu nám 20. století nepřineslo moc velký pokrok ve srovnání s předchozím. Představte si, čemu budeme čelit, když už koláč nebude moci růst, či se naopak bude zmenšovat…

Pseudořešení Jedním z výsledků nucení k výrobě zboží, které generují peníze, je rozšířená víra v techniku, technokratická ideologie doprovázející „produktivismus“. V tomto přístupu se problémy rozkouskují na podproblémy podle redukcionistického vzoru myšlení a forem organizace, které


se staly dominantní či „přirozené“. Pro každý z těchto kousků se vyhledá technické řešení, obvykle ve formě větší produkce. Řešení zdravého rozumu, ústící do „méně“, zpomalení, restrikce či zřeknutí se, tvrdě narážejí. To si „produktivismus“ nemůže dovolit! Nicméně, z jednoduchého důvodu, že není snadné utvořit život nebo čas, opustit vysoce komplikovaný ekosystém, jsou technická řešení ze své podstaty neadekvátní a svou spotřebou energie, materiálu, času vědců, lidí, životního prostředí a financí ohrožující. Nadto, legitimizují obvykle ze základu vadné situace, které se snaží napravit. Obvykle vše flikují pseudořešeními, která jsou vhodnější pro nucený nárůst peněz než pro naše životní prostředí či sociální strukturu. Politici jsou navíc svázáni s těmito druhy řešení a také „úzce střižení“

problémy

více problémů

více problémů

více problémů

stále větší užívání energie a přírodních zdrojů

Spirála problémů a pseudořešení

výroba pseudořešení

více pseudořešení

více pseudořešení

Problémy řešíme jejich izolováním z širšího kontextu, v němž lze najít mnoho jejich příčin. Pak je rozdělíme na pod-problémy (redukcionistické a krátkozraké myšlení) a pokoušíme se je vyléčit technickými, obvykle povrchními „řešeními“. Na každé řešení nějaký problém! Nové „potřeby“ nepřetržitě stoupají.

47


zkratovými termíny a zájmy svých voličů a národa. Ve skutečnosti se radikálnější řešení nemohou dotknout jejich obzoru. Tato pseudořešení vytvářejí nové problémy, které jsou opět opatřeny novými pseudořešeními, zvyšujícími spotřebu, vykořisťujícími a vyčerpávajícími ve spirále bídy. Jelikož nemůžeme zvládnout ekonomický růst, rozvíjejí státy a korporace biotechnologie, jadernou sílu a stovky jiných (často riskantních) „záchranných pásů“ zaměřených k tomu, aby nám umožnily udržet růst. Ačkoli mohou být zajímavé, fascinující a objevné, jsou tyto techniky rozvíjeny většinou jen proto, že ekonomický růst se úplně vymkl kontrole. A tento proces ony techniky ještě více rozjitřují.

Technologie Ocenili bychom, kdyby různé okolnosti vytvářely zcela odlišné druhy technologií. Naše technologie jsou založeny na předpokladu hojnosti energie a na předpokládané možnosti ovládnutí přírody. Představte si, co by se mohlo uskutečnit, kdyby „rozvinuté“ lidstvo Takzvaná N-křivka

znečištění

48

čas Boj se znečišťěním technickými prostředky krátkodobě znamená zlepšení. Ale dlouhodobě se přemění na problém a bude spotřebovávat více energie a přírodních zdrojů. Poté se obecná situace zhorší. Výsledek: expandující spirála bídy.


bylo méně fascinováno faustovským inženýrstvím a lépe chápalo komplexnost přírody a druhý termodynamický zákon, entropii?! Buržoazie, která uctívá růst, ovšem zbožštila první termodynamický zákon, že energie se nikdy nemůže ztratit, na úkor druhého zákona o nevyhnutelné ztrátě použitelné energie. To je podobné tomu, jak buržoazie využila myšlenku Adama Smithe o tržním mechanismu založeném na sebezájmu a ignorovala jeho varování, že bez morálních ohledů by mohla tržní ekonomika degenerovat.18 Myslím, že ještě není příliš pozdě pro moudřejší technologie. Naopak, mohly by prožít vzrušující rozvoj – v zájmu toho, abychom se vyhnuli pokroku růstu!

Potřeby Expandující, sebeposilující spirála bídy je hnána nevyváženou výrobou komodit a pseudořešeními, které vytvářejí nové problémy a potřeby. Starořecký filozof Epikúros rozlišuje mezi potřebami (které jsou přirozené a nutné) a žádostmi (které mohou být přirozené, nebo nepřirozené).19 Zaostřeme nejprve na potřeby, rozdělené do čtyř moderních kategorií: a) Základní potřeby („přirozené a nutné“): jídlo, oděv, přístřeší, láska, sex, komunikace, práce. b) Potřeby pro kompenzaci minulých ztrát: například, bazén pro vyučování plavání, protože voda, kterou užívali naši prarodiče k plavání, se stala příliš špinavou, hřiště, protože naší ulicí teď jezdí mnoho aut, atd. c) Potřeby pro nápravu nebo předcházení škodám: čističky, motorové katalyzátory, vápnění kyselých jezer a lesů atd. – říše rozmáhajícího se ekoprůmyslu. d) Potřeby vytvořené minulým vývojem: například potřeba nového zaměstnání pro ty, kdo je ztratili v důsledku automatizace; zrychlená potřeba obnovy strojů v důsledku divoké konkurence; nebo rostoucí potřeba dopravy zaviněná plánováním, založeným na geografické separaci funkcí (bydliště, práce, rekreace).20

49

50


Není třeba říkat, že potřeby v bodech b), c) enormně narůstají. Skutečně, my a naše společnost vykonáváme většinu aktivit kolem těchto potřeb. Formují se kompulzivní aktivity generované naším „zajatectvím“: spirální produkce. Uspokojení či náprava jsou nedostatečné a normálně jsou kořeny příčin našich potřeb nedotčeny, stimulují spirálu tvoření a nepřetržitého proudu nových potřeb. Spirála potřeby " pseudonápravy " nové potřeby " atd., která je opět spirálou bídy (obvykle s visačkou „moderního rozvoje“ nebo „pokroku“), obsahuje mnoho menších, propojených spirál. Všechny tyto malé stupínky logicky staví na předchozích stupních, na předešlém vývoji. Ovšem celkově cesta, jak ji sledujeme, je základně nelogická a vskutku katastrofická. Drama „zajatců“, kteří si všude, vedeni individuálním či kolektivním zdravým rozumem, dláždí cestu k sebedestrukci. Tato analýza potřeb opět ukazuje, že v rozvinutých zemích je dnešní výroba méně vztažena k počtu lidí než k úrovni technologie a bohatství, a nade vše k organizaci společnosti a výroby, distribuce a spotřeby.

Žádosti Jak už bylo naznačeno, kromě oblasti potřeb jsou tu i žádosti – pole ovlivňování lidí reklamou a marketingem. Toto pole obvykle přitahuje větší kritiku ochránců životního prostředí než strukturální tvorba potřeb načrtnutá výše, která je důležitější.21 Sledujeme-li individuální spotřebitele s jejich žádostmi, dychtivé návštěvníky našich moderních obchodních paláců, vidíme, že jsou (jsme) stále ještě zčásti lovci a sběrateli. Ale jistě jsou také účastni ve stíhání kompenzace. Více nás je schopno rozhodovat o svém vlastním životě, ovšem, pod vlivem svého zaměstnání a podobně, méně z nás se bude dožadovat toho, aby byli obklopeni nejposlednějšími vymyšlenostmi, nejmódnějšími šaty atd. (Vyjma, ovšem, nečinně bohatých!) Důležitější je řídit svůj život, než ovládat nablýskané auto… Zde opět třídní a vzdělanostní rozdíly hrají důležitou roli.22


Vzhledem k našim žádostem nejsou ovšem mnozí „tlačeni“ penězi. Na druhé straně, bez peněz zůstane přání jen snem. Jen skrze dosažitelné peníze (úspory, možnost půjček) se sny obracejí v realizovatelné žádosti. I když peníze aktuálně netlačí, svádějí! Podívejte, jak banky nabízejí půjčky!

Konečný výsledek Různé faktory – nucený nárůst peněz, kapitál ovládající práci, propast mezi společností a podnikáním, redukcionistická věda a kalkulace, atomizace společnosti, přeindividualizace protikladná tomu, co Ivan Illich nazývá „společenskostí“ – nám dohromady dávají následné efekty, z nichž už jsme některé zmínili: – Kapitalistická tržní ekonomika zplodila enormní rozsah produkce, která napomohla rozvoji demokracie a růstu životní úrovně. Diskriminace a vykořisťování se snížily nebo se staly méně viditelnými – zakryté peněžním systémem, který má neutrální vzhled a také favorizuje, na pohled správně, silnější a schopnější. – Konkurence se stává stále méně korektní a stále více destruktivní. Stala se kontraproduktivní: její základní přednosti byly anihilovány rychlým ničením produktů a strojů, poznatků a optimálně odstupňovaných sítí, vyloučením mnoha schopných podnikatelů, řemeslníků a dělníků z trhu. – Tvorba nových peněz, obvykle bankovními účty, které tlačí výrobu a spotřebu stále dále, za přirozené limity. – Normální dynamismus se stal hektickou produktivitou. – Dostupnost kapitálu se stala důležitější než schopnost kvalitní produkce. – Nepřetržitý proces růstu, inflace, intenzifikace, akcelerace. – Situační optimum, které bylo dosaženo, je konstantně ničeno hledáním (častěji nutkavostí) maxima. – Soukromé zájmy dominují nebo konstantně překážejí kolektivním zájmům. Existuje kontinuální tendence privatizovat zisky a socializovat náklady. Dočasné zájmy dominují zájmům dlouhodobým.

51

52


– Mnohé náklady jsou co možná dávány stranou a přenechávány novým generacím. – Mikroefektivita na úrovni byznysu je v konfliktu s makroefektivitou (na úrovni společnosti). – Výroba je stále kapitálově intenzivnější (odtud centralizace, slučování atd.; tento proces je prohlubován tím, že práce se oceňuje mnohem hůře než energie). Z byznysu jsou vytlačovány procesy a služby pracovně náročné, jakož i menší (normální velikosti) výrobní jednotky, obchody atd. – Je tu nepřetržitý nad-rozvoj, který někde jinde tvoří pod-rozvoj. – Peníze jsou nepřetržitě akumulovány, což vytváří z jiných lidí, sektorů, regionů, výrobních odvětví atd. chudáky. – Dominantní se stala výroba pro trh, což ztěžuje uspokojování jiných (často základních) potřeb. – Krátkozrakost vládne nad prozíravostí, současnost dominuje nad budoucností. Krátkodobé zájmy brání zájmům dlouhodobým. – Vzdělání, věda a výzkum slouží systému a jeho nepřetržitému, neřízenému růstu. – Vlády a jiné veřejné autority závisejí svými příjmy na ziscích systému. A mimo státní pokladnu se platí mnohé důležité ekonomické, sociální a kulturní služby… – Náš současný ekonomický systém je nejen destruktivní, ale také, vzhledem ke své komplexitě a vzájemné závislosti, vysoce zranitelný. Ve svém stisku drží všechno a každého, není místo ani pro ten nejmenší posun, pod hrozbou vážného rozrušení. – Trpíme těžkým odcizením od opravdových mechanismů, které řídí náš život, práci, naši společnost, naši ekonomii. – Narušujeme Čas, své Bytí. Ničíme svou planetu a vše, co je nám drahé. Krátce, děláme své označení „homo sapiens“ pěkně absurdním…

Vydělávání peněz Nechme promluvit dalšího starořeckého filozofa, Aristotela. Diskutoval s Platónem, který upřednostňoval jakýsi kolektivní stát, řízený


„Velmi neoblíbená je také praxe připisování úroků [tokismos]; a neoblíbenost je plně oprávněná, protože zisk vzniká mimo oběh, ne jako produkt toho, co zajistilo oběh. Oběživo je zaměřeno k tomu, být prostředkem směny, zatímco úrok představuje růst oběživa samotného. Odtud jeho název, podobně potomku každého živočicha [tokos = potomek], tedy úrok je oběživem zrozeným z oběživa. A také ze všech typů podnikání je nejprotikladnější přírodě.“ (ARISTOTELES, Politika)

nejlepším mužem, „aristoi“ (který neměl být na vrcholu peněz nebo statutu, ale opravdu aristoi; to bychom si měli v naší společnosti připomenout…). Aristoteles více favorizoval demokracii. Co se týče ekonomie, Aristoteles jasně předvídal příčinu naší dnešní vážné situace. Rozlišoval mezi ekonomií (oikonomia; výroba pro potřeby a směnu), obchodem a vyděláváním peněz (chrématistiké). Řekl, že obchod kvůli zisku a systém úroků vede k neomezenému vydělávání peněz. Objevil, že vydělávání peněz pro peníze je ze všech způsobů získávání majetku nejprotikladnější přírodě. Jestliže cílem někoho už není „uspokojivý život“, ale „život“, nachází se na nenasytné stezce „stále více“. V tomto případě se podle Aristotelovo hodnocení ekonomických aktivit výroba pro směnu potřeb (výměnným obchodem nebo prostřednictvím peněz)

přirozená

obchod pro získání peněz (pro zisk) [v moderní řeči: výroba pro zisk]

nepřirozený

půjčování peněz za úrok

nejprotikladnější přírodě

53

54


Aristotelova výkladu stává usilování o tento cíl procesem poháněným užíváním peněz. Mohli bychom říci, pokrok pro pokrok; prostředek vládne nad účelem. Vzhledem k jeho kritice obchodu pro zisk můžeme nyní připojit: a výroba pro zisk (tj. vyrábění jen za účelem vytvoření zisku, odlišného od normální odměny podnikatele). Dodejme, že moderní podnikatel(ka) je nucen(a) tvořit podstatný zisk, aby se udržel(a) v růstové spirále, aby zůstal(a) naživu mezi dravci.23 S růstem třídy finančníků a jejich moci – a našeho rostoucího odcizení a často spoluviny – se však stírá zdravá a rozumná distinkce mezi vyděláváním peněz a ekonomií.24

Rozhovor Q: Jak jde hospodářství? A: Dobře, uh… uh… nad severním pólem je nová ozonová díra. Dusičnany zamořují vodu. Genetická eroze. Globální ohrožení zvýšením hladiny oceánů. Prší kyselina. Pouště na postupu. Rostliny a zvířata vymírají… Q: Počkej minutku! Ptal jsem se, jak jde hospodářství? A: Oh! Uh… uh… spousta mladých nezaměstnaných, ženy i muži. Hodně starších lidí příliš brzo odepsaných. Hodně lidí nemá dobré vyhlídky. Ztrácí se naděje – lidé žijí ze dne na den. Úroveň upadá a politici jsou často první na vině. Odcizení od přírody. Bohaté a chudé země se zranitelnými monokulturami – zemědělskými i průmyslovými. Mnoho lidí na hranici chudoby vedle dobře situovaných občanů. Hodně hladu ve světě a masivní dluh v rozvojových zemích. Nové epidemie na postupu. Rozmáhají se drogy – chemické, rekreační, ideolo… Q: Promiň, ale já jsem se tě ptal, jak jde hospodářství? A: Oh! Uh… uh… dobře, naše platební bilance nevypadá špatně. Cena plynu je pevná, jelikož je pevná cena ropy. Trochu se škrtá ve vládních výdajích. Národní banka má rozumné rezervy. Ačkoli jsou některé sektory ekonomiky slabé, jiné vykazují určitý růst se slibným zbožím a službami. Aktuální nezaměstnanost se zdá být menší, než ukazují statistické údaje. Zahraniční investice jsou na vzestupu. Díky tomuto vývozu kapitálu úroková sazba


pomalu stoupá. Investiční ovzduší se zlepšuje. OECD vydalo varování, ale to dělají vždycky. Q: Děkuji! To je to, co jsem chtěl vědět.

Tvorba peněz Monopol na tvorbu peněz má stát. Ale banky, jak jsme už zmínili, mohou tvořit peníze také. Jelikož to není na první pohled pochopitelné, musíme to ještě objasnit. Mnoho lidí v bohatém světě má peníze v bance – na účtu pro denní použití a pravděpodobně také pro spoření. Na bázi těchto peněz může banka půjčovat. To ale není všechno. Část z nich musí držet jako rezervu, zákonem stanovené procento, v závislosti na konkrétní zemi. V Nizozemsku a v České republice je to dvacet procent, jinde dokonce méně. Tak z vašich sto korun může banka půjčit osmdesát, zatímco dvacet si podrží. V praxi může banka půjčit mnohem víc. Při podržení celých vašich sto korun může půjčit pět set. Půjčuje peníze klientům pro generování nové produktivity nebo na spotřebitelská vydání. Cena, kterou mají klienti zaplatit za takovou půjčku, je úrok. Zájem splatit použitou půjčku vyvolává dodatečný tlak na novou produktivitu, tj. vyžaduje mimořádnou produktivitu. Úrok banka na oplátku platí svým vkladatelům, a to v takové míře, aby si mohla vybudovat vlastní fond. (Srovnej příjmy, řekněme čtyři procenta z tvých sta korun, zatímco banka dostává, řekněme osm procent úroku z půjčky pět set!) Půjčka je obvykle poskytována ve formě peněz na účtu, kterým může klient disponovat. Tyto peníze se připojují k existující mase peněz. Jsou to nové peníze. Úvěrováním banka tvoří peníze, mnoho peněz. Jestliže si někdo vypůjčí pět set z banky a utratí jen čtyři sta, může zbylých sto deponovat v bance, která obratem na základě toho může půjčit pět set. Podstatou peněz se za těchto okolností stala zázračná multiplikace. A to je jeden z důvodů, že jsme ztratili dohled nad přirozenými limity (srv. Binswanger, 1991).

55

56


Efekt není (přímo) inflační, protože peníze, v případě půjčky nějakému podnikateli, jsou závazně užity na novou produktivitu. Poznámka: Vyrobené zboží může být prodáno, jelikož peníze, které za ně požadujeme, už byly připojeny k existující mase peněz. Binswanger to nazývá „List der Vernunft“ (lest rozumu) kapitalismu. Peníze předcházejí poptávku. Díky této disponovatelnosti penězi byly velkou měrou rozšířeny limity produktivity. Systém tvorby peněz pomocí úvěrování je tedy vpravdě neekologický. Jestliže chceme podnikat něco nového, nepotřebujeme předem šetřit. Chceme-li začít něco nového, není tu žádné omezení jakékoli běžné aktivity. Stěží se vyžaduje nějaká oběť. To samé platí o spotřebitelském úvěrování. Nepožaduje se předchozí spoření. Snové žádosti jsou přeměněny na přímo uspokojitelné potřeby. Peníze předcházejí přání. To je, jak už bylo řečeno, opravdu velmi proti přírodě, která má jistě tvrdé limity. Také, upřímně řečeno, je to proti opravdové základně každé ekonomiky. Ale vábení bankami, aby si lidé půjčili peníze, stále roste. Dnes se jejich reklama dostala až k telefonním „úvěrovým linkám“. „Zavolejte nás a my vám řekneme, jakou máte cenu.“ A když to uděláme, ocitneme se v kolotoči jejich zájmů. A jak v tom pokračujeme, děláme je stále bohatšími… Vrcholem absurdit je, že část peněz vytvořených bankou se bezpečně investuje ve státním zájmu, což nutí stát – tj. obyvatelstvo jako celek – k tomu, platit úrokem soukromým bankám, zatímco stát by si mohl vytvořit své vlastní peníze, a tak se vyhnout závazku platit úrok.25

Demokratizace peněz Zde musíme dodat něco důležitého. Kapitál je tvořen akumulací, a tedy stažením peněz odjinud, procesem nad-rozvoje a pod-rozvoje. V zásadě, agregát ekonomické aktivity a celkový rozsah peněz by mohly za těchto podmínek zůstávat stabilní. Tvorbou peněz ovšem, dříve přidáváním zlata a stříbra (mimo jiné z Jižní Ameriky!),


později papírových peněz, dochází vedle znehodnocování k nepřetržité expanzi. Dnes tento proces enormně posilnila tvorba peněz bankami. V téže době dochází k vytahování peněz, k pod-rozvoji. Nárůst peněz, jejich snadnější dostupnost, dnes prostřednictvím bankovního úvěrování, má také uschopňující, emancipační stránku. Už nemusíte patřit k bohaté rodině, abyste mohli začít podnikat, a lidé mohou snadněji nakupovat spotřební zboží. Koláč by mohl růst a více jedlíků by se mohlo spojit a napomáhat dalšímu růstu koláče. Je tu ovšem zotročující aspekt (placení úroku), někteří dlužníci si vedou dobře, mnozí taktak a někteří (nebo víc) upadají, tj. musí zastavit své podnikání, bankrotují nebo v případě spotřebitelského úvěru musejí prodat televizi nebo dům. Ovšem, co si z tohoto můžeme pamatovat jako dobré, je to, že peníze, které obíhají demokratickým (neakumulujícím, nikoli nevyváženým) způsobem v nějaké komunitě nebo zemi, příznivě stimulují lidské aktivity a drží je v chodu.

Diktátorství V současnosti uplatňuje systém – vlastnění peněz, abych dostal více peněz – jistý druh skrytého diktátorství, jež jako takové není rozpoznáno: totalitářský virus způsobující produktivistický nádor, ničící naši Zemi.26 Nucení k nepřetržité výrobě

Peníze chtějí růst Lidé chtějí platy Stát chce peníze z daní

Kapitál, práce a stát, všichni chtějí, aby komíny nepřetržitě kouřily!

57

58


optimum

ln iá so c

m no ek o

př

íro da

ik

a

ís tru

kt

ur a

Obecné koncepce „víry v růst“, „nadšení pro růst“ a podobně, zatemňují v hloubi ležící nutkavou příčinu. V zemích, kde vládne kapitalismus, jsou užívány k růstu produktivity další prostředky jako plánované cíle, drancování chudých managerů atd. Tyto země jsou také v zajetí „produktivismu“. Hlavním motorem v pozadí jsou zbraně, boj o moc, prestiž a boj o suroviny, energii, trhy atd. K předběžnému pochopení tématu bych chtěl dodat, že kompulzivní přestimulace pomocí systému nuceného nárůstu peněz se může objevit kdekoli, kde jsou zavedeny peníze, kdykoli není dost společného ducha udržet peníze v jejich užitečné roli – jako prostředek směny a odměny a jako regulátor. Kvůli penězům se dominance kast, tříd nebo kmenů nad jinými obrací v kapitalismus. Obráceně, kapitalismus a asociovaný druh tržního hospodářství může zruinovat komunitu ducha. Kapitalismus může být příčinou mnoha zla, ale není nutně jeho kořenem. Je částí procesu lidského společenství či jednotlivých společností.27 Jelikož státy, vlády a politici jsou subjektem tohoto systému, se stejnou důvěrou podnikům, bankám, odborům atd., jak můžeme zastavit bídu, sebevražedný spěch k propasti? Dříve, než k tomu dojdeme, musím napřed připojit pár dalších pozorování; pardon, řekněme, odstranit napětí…

čas

Lidská aktivita („ekonomika“) je na úkor přírody, a současná ekonomika je na úkor sociálních struktur (komunit, produkce v lidském měřítku, dlouhodobé a optimální sítě pro výrobu energie a trvalých materiálů atd.).


Kráska… Abychom lépe porozuměli naší situaci a důvodům, proč je tak obtížné přijmout odlišný názor, měli bychom si uvědomit, že takový rozsah „špatného“ typu rozvoje přinesl mnohým prospěch, tedy že takový rozsah je poctivý… správný! K takovému rozsahu je úrok užitečný (tj. úrok povzbuzující ke spoření) a také akumulace kapitálových zásob. Takový růst je dobrý. Do rozsahu, kdy tok komodit slouží k naplňování našich základních potřeb. Do rozsahu, kdy je konkurence užitečná pro stimulaci píle, snižování cen a vyřazení špatných podnikatelů a výrobků. Do rozsahu, kdy růst obchodu a rozdělování práce (= rozdělování produkce) je zlepšením. A tak dál.

… a zvíře Hlavním problémem je přemíra všeho. Rozvoj z jedné na dvě a tři by mohl být dobrou věcí; pokračování na čtyři, pět a šest se obrací do negativa. Tehdy je dosažen bod zvratu. (Vzpomeňme si na výrok Dalyho o ctnosti a hříchu a vývoji ekosystému z průkopnického do přechodového stadia.) Heslo „I dobrých věcí můžete mít příliš mnoho“ by mělo viset na každé zdi. Jak říkají Francouzi: „C’est le trop qui nuit.“ Est modus in rebus (Horatius) – jedna ze zásadních „ekologických esencí“, vrátit se k všednímu lidskému bytí. Je opravdu těžké poznat, kde leží bod zvratu, protože jsme zajatci procesu šílenství nad-rozvoje. Tak pokračujeme. A když si ještě připomeneme, že tento motor se vždy užíval k rozvoji a emancipaci skupin a tříd, které k tomu dříve neměly příležitost, snadněji pochopíme, proč se většina lidí pevně drží toho, co je. Smíšení různých funkcí peněz: jako prostředek směny, posilování aktivity a akumulace moci – bylo v dalším vývoji to, co nám zastřelo výhled.

59

60


Zrychlující motor (Protiargumenty I) Představme si naši společnost jako motor auta. Peníze mohou sloužit jako mazací olej, který činí běh motoru hladkým. Jsou také palivem, které drží motor v chodu, přičemž rychlost je regulována plynovým pedálem, akcelerátorem. (Poznámka: Peníze se neužívají jako skutečný benzin, ale proudí zpět do nádrže a udržují oběh.) Prostřednictvím plynového pedálu – naší kolektivní kontrolní mocí a rozhodováním na úrovni země – může jet auto rychle nebo klidně. Jelikož tu však je systém nuceného nárůstu peněz a volný trh, začnou ovládat plynový pedál peníze a stlačují jej dolů. Proto se peníze stávají nebezpečným pohonem či prvním hybatelem a auto nabírá slepý a divoký kurs. Oponenti této analýzy produkce poháněné penězi budou tvrdit, že zájem na půjčování či úsporách je pokryt – a nárokován – budoucí produkcí, která půjčku generuje. Z jejich hlediska jsou peníze poháněny výrobou. Budou také říkat, že hodnota oběživa nějaké země je definována bohatstvím a instalovanou produkční kapacitou této země. Jestliže je země devastovaná, její peníze budou ztrácet hodnotu. Tedy peníze nemají svou vlastní hodnotu. Myslím, že to není v rozporu s mým stanoviskem. Ovšem, jestliže má auto poruchu, nebude mu benzin k ničemu. Ale pokud auto pracuje, je poháněno penězi, a systém nuceného nárůstu peněz může nakonec kontrolovat plynový pedál a urychlovat auto, za zády našich kolektivních příkazů a kontroly. Stát také může zrychlovat auto, tj. monetárními injekcemi. Ovšem, jestliže je málo na prodávání či utrácení – jako v Sovětském svazu – dosažená rychlost opravdu není vysoká. Lidé možná mají peníze, ale neexistuje zboží a služby, za něž by je mohli utratit. Skutečně, v obou ekonomických systémech jsou fyzické limity množství peněz schopných pohánět stroj. Důležitý je stupeň ekonomického rozvoje: pustila se už země na cestu masové spotřeby zboží, nebo se ještě angažuje hlavně ve výrobě kapitálového zboží? Už se pustila na spirálu pseudořešení a nových potřeb, nebo se hospodářství ještě zaměřuje hlavně na normální, základní potřeby? Také moc hraje roli. A specifičtěji, v jakém rozsahu toto hospodářství vykořisťuje Třetí svět a přírodu? Západ se řítí autem Ferrari, Sovětský svaz nejede rychleji než první Volkswagen…


Oběh peněz je dobrý k tomu, aby ekonomické aktivity běžely hladce a překonávala se dočasná stagnace. Příliš mnoho (myšlenka nepřetržité tvorby peněz) a příliš rychlý oběh jsou ovšem příčinami nadbytečných a marnotratných aktivit, nezvratných z ekologického i ekonomického hlediska.

Smíšená ekonomika? Měli bychom brát zřetel také na to, že systém svobodného podnikání, kapitalistického tržního hospodářství je ve skutečnosti moderován širokou paletou sociálních a vyrovnávacích zákonů, pravidel, které chrání slabší (oslabené). (Než někdo zapomene: jsou to zčásti úspěchy socialistických a jiných etických hnutí!) Ovšem mluvit o „smíšené ekonomice“ – tj. směsi kolektivního plánování a svobodného podnikání – je pravděpodobně příliš zjednodušující a nesprávné hodnocení síly peněz a tržních imperativů. Už před zřícením Železné opony a celou operací „perestrojky“ Galbraith tvrdil, že konvergence plánovaného hospodářství a hospodářství volného trhu je nemožné. Takový vývoj by si ovšem předem vyžádal závažnou „perestrojku“ západního systému… Obě státní byrokracie (státní socialismus, státní kapitalismus) a korporativní kapitalismus rozrušily mnoho přímých vztahů mezi lidmi a přinesly další nové odlišnosti podobné třídním – majetné a nemajetné, bílé a modré límečky, zaměstnané a nezaměstnané, členy stran a další. Co se týče plánovaného hospodářství, zdůrazňovalo se, že není nutné vyžadovat systém jedné strany. V pluralitní demokracii je dokonale možné, že kolektiv prostřednictvím voleného parlamentu a vlády klade limity využívání energie, aut atd. a rozhoduje v důležitých oblastech průmyslových investic atd. Tedy soukromé vlastnictví je dokonale kompatibilní s plánovaným hospodářstvím. Dalo by se také moudře připomenout, že mnoho sociálních reforem v 19. století muselo být svěřeno vládnímu (zákonnému) řízení a státním zásahům, korigujícím příliš entuziastický dynamismus „laisser-faire“.28

61

62


Mitshulever ltd. Jelikož je v chodu systém nuceného nárůstu peněz, stále stoupá akumulace kapitálu (viz „antitrustové zákony“). Každý den čteme o sloučení podniků, fúzi a podobně. Každopádně musíme skončit s tím, aby nás „ovládaly“ obrovské transnacionální korporace Espont a Mitshulever. Slovo „supernacionální“ by možná bylo více v souladu s realitou než „transnacionální“ nebo „multinacionální“ – odtud slovo „ovládaly“. Chtěl bych však dodat, že v mé analýze mají i transnacionální společnosti omezeny svobodu operací, tedy finančních operací, protože investice (akcionáři) vyžadují stálé krmení. A systém s naprostou konkurencí vytváří druh zajetí.29 Ovšem multinacionální korporace jakož i banky mají pro akumulaci kapitálu nástroje „par excellence“. Je to vydělávání peněz (chrématistiké), které pohání vývoj zbraní, drog, umělých hnojiv, pesticidů, léků, spotřebu ropy, elektronických zařízení, biotechnologií, automobilových systémů atd. Tento proces akumulace je důvodem mizení mnoha malých obchodů a továren (které se staly malými, protože jiné vyrostly)

Ovšem, obyvatelstvo bohatých zemí (vlevo) je na tom lépe než v jiných zemích (vpravo). Jenže bohatství prvních je chudobou zbytku. Avšak řídící struktura moci (velké peníze a technologie) je stejná pro oba.


a starých, často však efektivních struktur, linek a sítí, reprezentujících rozmanitost, kvalitu a služby. Konstantní tok peněz od malé k velkým akumulacím naplnil svět oslepujícím množstvím komodit a obrovskou škálou struktur, což současně znamená chudnutí (včetně kulturního), které však bohužel vinou oslnění nevidíme. A jak rychle jde tento proces! Co dnes vědí naše děti o světě svých rodičů? Zde opět nacházíme vážnou příčinu všeobecného odcizení. Další spočívá ve skutečnosti, že naše civilizace se stala příliš urbanizovanou, odcizila se půdě (vyjma objektů pro finanční kolonizaci!), zemědělství, bytostným přírodním procesům, živočichům, lidské práci, která se stará o denní chléb, oblečení atd. A zatím se svět stále otáčí a jeho veškerou ekonomiku udržují v chodu jen miliony lidí na celém světě, kteří stále dělají svou každodenní práci – takovou, které se „bílé límečky“ tak odcizili a kterou „umělci“ nazývají „obyčejnou“.

Mrak peněz Těsně předtím, než nastoupil do úřadu, upozornil prezident Mezinárodního měnového fondu Michel Camdessus na propast mezi světem financí a světem výroby, kterou shledal jako nebezpečnou.

Ačkoli v moderní době enormně vzrostla závislost člověka na jiných lidech, lidské vědomí toho se stejným poměrem snížilo. Naše individualizace jde ruku v rucu s naším odcizením.

63

64


Prohlásil: „… enormní váha rozbujelého finančního sektoru zakrývá svým stínem reálnou ekonomiku a hrozí, že ji udusí.“30 Odhaduje se, že suma peněz, obíhající v samotném finančním světě, je třicetkrát větší než suma obíhající v oblasti výroby (reálné ekonomiky, jak řekl Camdessus). Zdá se moudré uvažovat o tom, že tento svět více či méně parazituje na výrobě a společnosti jako celku. Navíc, nad světem visí obrovský mrak volných peněz, jeho pohyb je nepředvídatelný, zasahuje nevypočitatelně: dnes se kupují dolary, zítra jeny či marky. Nebo jiné měny.31 Výhodou prodávání těchto peněz za jiné peníze (a dluhopisy, podíly atd.) je, že tato „finanční masturbace“ poněkud zmírňuje tlak finančního světa na reálnou doménu, tj. produktivitu. Z hlediska vlastníků peněz chrání tato diverze peněz z reálné domény před jejich přílišným zlevněním. Nedostatek kapitálu drží jeho cenu nahoře! O finanční moci a skrytém charakteru systému nuceného nárůstu peněz můžeme zopakovat, že v minulých stoletích byly evropské země (a společnosti v nich sídlící) nejsilnějšími finančními mocnostmi světa (Benátky, Španělsko, později Nizozemsko a Británie). Kolem roku 1900 převzaly vedoucí roli USA. Dnes má zjevně prominentní místo Japonsko. Možná, jako se tito „opravdu odcizení“ Japonci nyní stali jedněmi z hlavních „finančních kolonizátorů“, vedoucí třídy v Evropě a Severní Americe ve své postupné transformaci z vykořisťujících na vykořisťované nakonec objeví, jak peněžní systém skutečně pracuje! (Jedině pokud je jejich pevné vysoké platy a jiné příjmy nezdrží na cestě tohoto odhalení.)

Protiargumenty II Ekonomové říkají, že je to „reálná ekonomika“, ne peníze, co generuje růst. Je poháněn dopravou a obchodem, konkurencí, růstem populace s novými potřebami a žádostmi, vědeckotechnickým rozvojem a kreativitou. Peníze jen následují. Kdyby výroba a spotřeba nepotřebovaly peníze, byly by bez užitku


a nemohly by nikdy účinkovat jako hnací síla a první hybatel. Obstaravatelé peněz nemají větší vliv. K tomu bych chtěl říci, že v naší společnosti je vždy co kupovat, co půjčovat a co investovat, což má své kontinuální důsledky. Navíc, co je mnohem důležitější: jeden efekt se během času rozvine do spolupříčiny a ze spolupříčiny do nějaké hlavní příčiny, nebo dokonce do této hlavní příčiny. Za jakých teoretických podmínek by pak bylo možné, aby se peníze – pouhý nástroj směny – staly hybnou silou? Mohly by být nezničitelným a výlučným nástrojem směny na trhu (viz poznámku 7), kde vládnou (mimo jiné nad půdou a prací). Zde by byly něčím více a něčím méně. Kdyby měly cenu samy, tak by při jejich užívání jejich moc rostla akumulací. Dodatečné peníze by bylo opravdu snadné tvořit, ale jistě ne pro kohokoli. A nakonec, ekonomika – vlastně celá společnost – by se obrátila ve všeobecný systém růstu, nikdy neuspokojeného tvůrce potřeb. Myslím, že v dějinách bohatých zemí tyto podmínky postupně nastaly. Jak? Souhrou faktorů, z nichž se peněžní systém postupně dostal do centra. „Reálná ekonomika“ se rozvinula z hybatele peněz na stroj růstu, který konstantě potřebuje a „zhltává“ enormní množství peněz a který je zčásti nebo hlavně manévrován do této situace samotným systémem nuceného nárůstu peněz. Tak jsem dospěl ke své kacířské hypotéze: byznys potřebující peníze je zapříčiněn penězi potřebujícími byznys. To není jen náklonnost k růstu, ale přímo nutkavost růstu. Výroba tedy musí být osvobozena od „moderního“ peněžního systému, aby se opět stala kontrolovatelnou a prospěšnou. Možná další studie ukážou cenu této hypotézy!

Stát Stát už byl několikrát zmíněn. Zobrazuje se jako druh neutrálního arbitra mezi prací a kapitálem, tradičními antagonismy. Ale stát je fakticky silně závislý na tržním hospodářství, na jeho příjmech, a tedy je více sloužícím silnějšího z dvojice – kapitálu – než práce nebo, řekněme, obyvatelstva obecně a veřejného zájmu. Odtud současné

65

66


Koncentrace kapitálu v zemích

podniky

stát (kolektiv)

I. korporativní kapitalismus či moderní „smíšená“ ekonomika Situace ve většině industrializovaných zemí. Podniky, fondy a banky jsou rostoucí částí nadnárodně organizovaného kapitálu. Tendence k další koncentraci (viz obr. II). Některé korporace disponují větší sumou peněz než středně veliké národy. Co se týče státu, kolektivu: existuje málo „volných“ peněz. Většina výdajů je fixních: veřejné služby jako vzdělání, zdravotní péče, obrana, soudnictví, ekonomická infrastruktura, bydlení a úroky z národního dluhu. Poznámka: Podniky se chovají (nebo k tomu jsou nuceny, aby přežily rozbujelou konkurenci) méně sociálně a ekologicky, což vyžaduje větší regulace státu.

kolektivita výrobní jednotky

veřejné služby

II. státní socialismus či státní kapitalismus Komentáře netřeba…

podniky

stát (kolektiv)

III. Rovnovážnější hospodářství či „svobodná“ ekonomika Mnoho lidí může participovat jako nezávislí producenti nebo rovnoprávní členové výrobních skupin nebo jako dobře vedení a participující zaměstnanci – ovšem za regulace všeobecného ekologického zdanění, antitrustových zákonů atd. Poznámka: Následovníci Silvio Gesella to nazývají „svobodným hospodářstvím“ (Freie Wirtschaft), ale já váhám přijmout tento termín se zřetelem na enormní restrikce, které na sebe musíme vzít, abychom vyrovnali naše aktivity s přírodně únosnou kapacitou.


potíže, například v obraně životního prostředí proti krátkozrakým ekonomickým zájmům a rozvoji. Vzhledem k myšlence, že výroba slouží jako podpůrná báze (korek), národní stát se obvykle uvažuje jako velký mrhač prostředků. Někdo by ho také mohl brát jako producenta, jmenovitě producenta celé ekonomické infrastruktury a vzdělání, veřejné sociální péče, zdravotní péče, bezpečnosti atd. Tyto užitečné věci jistě existují, ačkoli i to je vývoj, který vytvořil svět byznysu, svět soukromé produkce jako volné a nezadržované, jak je to v současnosti. (Mohlo by se také říci: lhostejné, ne však v sociálním smyslu.) Krátkodobým problémem, s nímž se mnohé národy setkávají, je růst jejich břemena dluhu. Nové veřejné půjčky se rostoucí měrou užívají ke splacení úroku z předešlých půjček. Škrtící spirála. Je to předehra k něčemu ještě horšímu? Všechny naše státy běžně trpí nedostatkem peněz. Proč? Jak bylo řečeno, dochází k obecnému znehodnocování peněz a v důsledku toho k růstu nákladů, a byznys se s tím může vypořádat rychleji než vlády. Ale možná existuje víc důvodů. Banky a společnosti vytvářejí obrovské zisky a musí si tak počínat kvůli stále ostřejší konkurenci. Mohlo by to být tak, že požírající konkurence mezi velkými podniky vyžaduje spoustu peněz, a tím způsobuje jejich nesmírné vyčerpání, že státy jsou stále více konfrontovány s finančním nedostatkem, což může eventuálně vést až k bankrotu – a dokonce u států, které jsou nyní bohaté?

Východní Evropa Kritika hospodářství a znečištění v zemích východní Evropy není tak plně oprávněná, jak se zdá. Podívejme se, jaká byla situace, když se v 19. století země severozápadní Evropy přeměňovaly z národů zemědělských na průmyslové. Priorita se dávala výrobě kapitálového zboží: lodí, vlaků, výrobě strojů. Mnoho lidí žilo v nuzných domech. Existovalo velmi málo spotřebního zboží. Znečištění bylo značné a hygiena špatná. Dělnické organizace byly v opozici.

67

68


Východní Evropa zakusila tuto změnu k (další) industrializaci během 20. století a zrychleným krokem, zatímco Rusko vyvíjelo další úsilí k vyzbrojení (druhá světová válka, závody ve zbrojení) a neslo náklady na raketové projekty (pro vojenské a státní účely). Stranou této tragédie byla existence rozvinutého konzumního hospodářství na západě – a to byl magnetismus, s nímž se dělnická třída 19. století nesetkala. Jak by to bylo se situací v zemích východní Evropy po druhé světové válce, kdyby se vyvíjely za stejných podmínek jako Západ? Asi by nebyly moc odlišné od Dánska, Irska nebo Belgie – v závislosti na jejich poměru industrializace. Jako v západní Evropě by bylo znečištění méně viditelné než nyní, víc rozředěné nebo exportované (do chudších zemí…). Využívání energie a surovin by bylo efektivnější, avšak mnohem větší. Byl by větší automobilový provoz (překážející veřejné dopravě a demolující města), mnohem více by se užívala umělá hnojiva, importovaný živočišný materiál a jiné západní „přehmaty“. Mnohem více dovozu a vývozu. Mnoho (příliš mnoho?) spotřebního zboží. Jistě, životní úroveň by byla vyšší, založená na větší exploataci přírody a Třetího světa – jak se to stalo v případě zemí západní Evropy a dalších bohatých severních zemí. Diskriminace by se používala, ale užívala by ji jen elitní část (pravděpodobně tolerantněji) prostřednictvím peněžního systému, akumulací kapitálu. Lidé by byli závislí na kapitálu místo na byrokratickém rozhodování. Tragičtějším scénářem by mohlo být – a pro země východní Evropy je to stále ještě možné! – že by se staly druhem kolonií bohatých zemí nebo opomíjenou oblastí, dobrou jen pro zabezpečování levné pracovní síly, podobně, jak je na tom jižní Itálie ve srovnání se severní. (K polaritě nad-rozvoje a pod-rozvoje viz Přílohu I: Od písečné půdy k Sahelu.) V současnosti, po osvobození od systému jedné strany a ekonomické byrokracie jsou tyto země ve vysokém očekávání systému svobodného trhu. Bojím se, že začnou děláním těch samých chyb, které učinily země volného trhu a které ještě stále zarytě dělají. A bojím se připustit, že se to stane. Jen příroda a Třetí svět budou trpět, nemají hlas, ani sílu…


Západní a japonský kapitál bude nyní dychtivě „civilizovat“ (a exploatovat) východní Evropu – a to se potáhne až do vzdálených partií Třetího světa. Příroda nebude schopna vypořádat se s rostoucím tlakem tohoto rozšiřujícího se „produktivismu“. *

*

*

Ale nyní už k obratu, k řešení. (Ačkoli možná ještě, kde to bude nutné, připojím kousky analýzy. Čtenář snad nezapomene, nakolik nás náš běžný přístup k věcem oslepuje, a odpustí mi…)

69

ČÁST DRUHÁ: OSVOBOZUJÍCÍ OBRAT


„Čas odvrhl minulé vzory. Snaha o zásadní sociální a ekologickou stabilitu prostřednictvím starých náhledů na rozvoj a ochranu životního prostředí dává narůstat nestabilitě. Bezpečnost musí být hledána prostřednictvím změny.“ Zpráva Společnosti národů Naše společná budoucnost

ce ex

tré

m

ria

liz

ac e

an in

du st

ní er

sm rti

ěl ur b

ze m ní er

od m

od m

as m

of

ar

m

ář

ov ár ek

st

ví

a tu ris tik ek

kl

id

ná

ap hr an

ěd

re ac e

y řír od

a živ ot oc

m tré ex

iza

st

ví

&

&

Obraz naší společnosti jsme v prvé části načrtli jako obra, který ztratil rovnováha a běží, aby nespadl.32 Mohli bychom ji také přirovnat k autobusu, v němž všichni sedíme a který uhání do propasti. Řidič a pasažéři vědí, že rychlost a trasa asi nejsou v pořádku, ale oni (my) se přesto baví, čtou a poslouchají hudbu. Společnost (autobus) jede dál. Pracujeme, obchody jdou jako obvykle, zábava pokračuje. Posedáváme v hospůdkách, cvičíme ve fitness centrech a tak dál. Autobus se řítí k propasti. Proto je každé přibrzdění, i to sebemenší, zdravou aktivitou, pozitivní, je to… růst! Naším hlavním

evoluce civilizace Toto měřítko ukazuje postup degradace přírody (tj. základu lidského hospodářství) prostřednictvím lidských aktivit (srv. Pieter Schroevers). Dalo by se říci, že přírodní evoluce postupuje od extrému smrti k extrému života, zatímco lidská civilizace se od nynějška pohybuje v opačném směru. Někteří lidé myslí, že společnost si může vybrat, kam se na tomto měřítku situuje. Tedy buď: nižší úroveň výroby a plodný životní styl s plností přírody, nebo více výroby a bohatství, ale méně přírody. Pro stabilizovanou ekonomiku s vlastní kontrolou by vskutku mělo být možné učinit takovou volbu. Ovšem, ekonomiky nekontrolovaného růstu, který se zdá „pokrokovým“ lidem nevyhnutelný, neúprosně sklouzávají k extrému smrti.

71

72


úkolem teď je zastavit autobus a udělat úplný obrat (viz Edward Goldsmith, Otto Ullrich a mnoho dalších). Velký obrat je absolutně nutný. Není se toho také třeba tolik obávat, protože moderní lidstvo už udělalo velký obrat v evoluci Země, mimo jiné uvolněním uhlíku a jiných substancí, skladovaných po tisíciletí. Obhajovaný obrat je zde skutečně jen korekcí velmi hloupého obratu, který jsme (rozvinuté země) učinili v dřívějších letech. Jak dosáhnout tohoto opravného obratu?

Pozitivní vývojové trendy Některé povzbuzující vývojové trendy: – Mnohé návrhy vypracované ochránci životního prostředí jako ekologické oceňování, tj. zlevnění práce a zdražení energie, materiálů, přírodních zdrojů atd.; levný kapitál pro ekoprojekty; omezení rozsahu produkce; „ohleduplné“ technologie, obnovitelné energie a podobně; diskuse o základní mzdě a podobné formy sociální inovace. – Množství alternativních řešení, která už obvykle vyvinuli řádní, ekologicky a sociálně uvědomělí občané – všude na světě, v mnoha oblastech společnosti. Alternativy jako odpovědi na oficiální řešení, která se neosvědčila, platila jen zčásti nebo byla příliš drahá.33 Prověřené alternativy starých lidí, kteří zakládali malé farmy, nařízení obcí k omezení automobilové dopravy, k zakládání biofarem. Nebo instalace větrných turbin, obyvatelé městských oblastí, kteří začínají rozhodovat o tom, jak se bude jejich oblast rozvíjet, banky pracující s nižším úrokem a komunity, které si zakládají svůj vlastní systém směny.34 Jiné povzbuzující vývojové trendy: – Rostoucí ekologické uvědomění mezi spotřebiteli. – Rostoucí ekologické uvědomění mezi politiky, státními úředníky, podnikateli, odboráři atd. – Lidé jsou obecně lépe informováni díky moderním médiím, ekologické výchově a začínají si pomalu uvědomovat, že svět je jen jeden.


– Rostoucí zájem o lidské vztahy, nemateriální hodnoty, spiritualitu a staré hodnoty náboženství a životní filozofie. – Kupodivu: mnozí nezaměstnaní a propuštění (nebo očekávající propuštění), ženy a řemeslníci, majitelé obchodů, farmáři a (jiní) podnikatelé. Nepochybně většina z nich chce pořádnou práci v současném hospodářství, ale nemohli by se stát živou, protože dostupnou silou nového hospodářství? A co když se podíváme na současnou prázdnotu tak mnoha nevyužitých mladých a starých lidí? – Objevení se feministického světa, více orientovaného na život, spjatého se Zemí a obvykle se zdravějším přístupem k lidem a věcem. – Pokrokové strany Třetího světa (vyjma elit, které si právě přejí vládnout a opájet se bohatstvím). – Slábnoucí důležitost armády, alespoň mezi supervelmocemi, což by mohlo uvolnit peníze, vědu a materiál pro čisté technologie, znovuzazelenění planety atd. Tento seznam také ukazuje, kde se mohou nacházet naši spojenci pro obrat.

Spirála pokroku Dalším důležitým pozitivním prvkem je pravděpodobnost, že když jednou uděláme obrat (Němci říkají „umdenken und umtun“ [v myšlení a konání]) a začne se odvíjet zpět spirála chudoby zvrácením všech běžných trendů, možná shledáme, že výsledky bude akceptovat mnohem více lidí. To je druh pozitivního zrcadlového obrazu výsledků přinášejících stále větší zklamání v době formování spirály, když jsme aplikovali svá neadekvátní technická pseudořešení, která obratem nepřetržitě vyžadovala nové léčebné prostředky. Několik příkladů: vzdálené ubytování, práce a rekreace mají za následek nejen růst naší dopravní potřeby, ale také zmenšují naši vázanost na určitý prostor a krajinu. Práce na zahradě a práce v komunitě je stále více nahrazována sledováním televize. Budou-li lidé jíst

73

74


méně masa a tuků, budou zdravější. Útulnější a čistší města budou vyvolávat menší potřebu a tlak na rekreaci někde jinde. Více společensky orientované vzdělávání bude stimulovat studijní výsledky. Více pracovních příležitostí a práce samé bude snižovat nudu a vandalismus (viz „eko-město“ Davis, pozn. 35). Abych předešel nedorozumění: Mám zde na mysli koexistenci efektů, „rotační oddělení“ pozitivní spirály, která na svém vrcholu ukáže enormní přednosti operace obratu – redukování rozsahu výroby, zkrocení automobilového systému, úspora bílkovin a energie, konverze průmyslu, aplikování ohleduplných a čistých technologií atd. – tedy přednosti v efektech na životní prostředí, zaměstnanost a společenství, na čas a prostor. Šťastným opakem spirály bídy je spirála pokroku!

Zkrocení peněz V dřívějších časech byl hlavní rozpor či konflikt ve společnosti mezi dělnickou třídou (faktor práce) a buržoazií (faktor kapitálu). Dnes se tento rozpor zjevně uhladil, protože kapitalismus napomohl obecnému zvýšení blahobytu a pracovní faktor je nyní v jeho náručí. Anticipuji, že v budoucnosti budeme svědky další transformace tohoto starého antagonismu, kdy naprostá většina obyvatel (včetně manažerů, bankéřů atd. s otevřenou myslí, zbavených posedlosti) začne hodnotit skutečné fungování systému nuceného nárůstu peněz a bude se pokoušet osvobodit se od něj nebo ho zkrotit.36 S liberalismem, který dnes všude triumfuje nad socialismem, budou někteří lidé, jako Francis Fukuyama, mluvit o konci dějin. Ale dějiny tím právě začínají! Lidstvo se ještě musí osvobodit od – metaforicky řečeno – „prehistorických“ rysů a struktur! Liberalismus nyní znamená „liberální kapitalismus“: upravuje cestu pro kapitál a ovšem dává více šancí více lidem. Ale obě tyto výhody jsou vždy na úkor jiných lidí a zemí, budoucích generací a přírody. Tento liberalismus je ideologií kapitalismu zaměřeného na výrobu a akumulaci peněz. Ve skutečnosti by měl svět kapitálu a velkého byznysu raději změnit svůj název. Jeho pretenze jsou skutečně bujaré, jestliže uvážíme:


– v jakém rozsahu stát platí za ekonomickou infrastrukturu, – jaké náklady na zdraví, životní prostředí, sociální potřeby jsou předávány jiným regionům a budoucím generacím, – množství investičních prémií, grantů a daní vybíraných ze společné peněženky, včetně rozvojové pomoci, která se často utratí v dárcovských zemích. (Není třeba zmiňovat všechny další kolektivní náklady, diskutované dříve, na „desocializovanou“ produkci.) Někteří lidé tvrdí, že „selektivní růst“ by mohl znamenat méně uhlí, více síly větru, méně aut, více knih, méně zbraní, více koncertů, méně zahraniční rekreace, více kempování ve vlastní zemi atd. Nemám nic proti takovému rozvoji, ale mělo by se zmínit, že kapitál se může akumulovat a také akumuluje prostřednictvím „zelené“ produkce, kulturního zboží, služeb a podobně – ve skutečnosti ve všech aktivitách, v nichž jsou peníze („síla kapitálu“ je ve velkých penězích). Nelze také zapomenout, že směna nevládne jen u produktů, ale ve všeobecném kontextu, uvážíme-li růst stimulů, kontroly, obecný směr investování, moc v informační oblasti a podobně.

Některé vzorce Předtím, než načrtneme strategii změny, pokusme se převést do vzorců (jen zkusmo!) výsledek Velkého obratu, Velkého seškrtání. Vezměme současný důchod hospodářství takzvané rozvinuté země jako 100. Jak uvidíme, větší část tohoto důchodu se utrácí na opravy škod způsobených generováním důchodu, na kompenzaci minulých ztrát a na financování „systémově generovaných“ potřeb (tj. potřeb b, c, d, zmíněných v Části I). Tyto náklady jsou 60, tedy čistý výsledek 40. Odlišné hospodářství – čistější, vyrovnanější, inteligentnější, tj. s menším množstvím zbytečností, luxusu, cadillaků atd. – by mohlo produkovat jen 40 jako svůj hrubý produkt. Ovšem náklady na „opravy atd.“ by činily jen 10, tedy čistý výsledek by byl 30. Jestliže nyní srovnáme starý výsledek 40 a nový 30, shledáme, že opravdová regrese je jen 10! Výsledek 30 možná koresponduje s naší majetkovou úrovní kolem roku 1960, která není „retrográdní“, ale naopak

75

76


velmi bohatá. Velké seškrtání by nechalo ještě dost velký koláč pro dělení (vyrovnanější). To by bylo dostatečné pole i pro užití vědeckého výzkumu, například. Dnes by se ovšem bralo za absolutní šílenost, kdyby se někdo odvážil obhajovat šedesátiprocentní pokles produkce pro bohaté země! Z mého hlediska je obraz Velkého seškrtání dokonce ve skutečnosti růžovější, neboť současné hospodářství je zcela negativní (autobus řítící se k propasti; proto opravy čítají 150!), takže každé jiné hospodářství, vyrovnanější, znamená zisk.37

Dvoukolejná strategie V „Brundtlandově zprávě“ Spojených národů Naše společná budoucnost – která naneštěstí ponechává tradiční imperativ růstu – čteme, že jediné možné řešení je změna. „Odvážný, imaginativní skok vpřed,“ slovy prince Charlese. Hlavní strategií pro takovou změnu v našich zemích by měla být dvoukolejnost. Na jedné straně by se mělo užít drastického snížení nadměrného, kompulzivního systému produkce se světově rozšířenou „nadměrnou mírou obchodu“. Na druhé straně bychom měli vystavět normální, soběstačnější, „zelené“ hospodářství, pomocí alternativních, již existujích řešení. Tato operace by měla být jednou zdvojenou, jako spojené nádoby – v jedné se obsah snižuje, v druhé zvyšuje. Ekologické limity nám nedovolují jednoduše připojit větrné turbíny a podobně k dosažení běžného rozsahu produkce. Musíme hospodářství seškrtat. Tedy prostor pro nové ohleduplné technologie by měl být připraven nejprve zastavením všech nadbytečných aktivit.38 Část dvoukolejné operace bude ovšem spočívat v udržení nebo konvertování mnoha cenných a vhodných oblastí existujícího industriálního vybavení a technologie. Ovšem jestliže se nedokážeme očistit od minulých trendů, zůstane, opakuji, byznys stejný jako obvykle, přinejlepším jen pomalejší a selektivnější. Autobus bude stále mířit k propasti, i když menší rychlostí. Rozsáhlé poškození vyžaduje radikální léčbu, vozidlo rozjeté špatným směrem potřebuje silné brzdy.


Je tu snad naděje v připomenutí si drastických změn, jako nastaly v Británii, když Hitlerovo Německo vyhlásilo roku 1939 válku a Británie musela téměř přes noc změnit mírové hospodářství na válečné. Obrat nyní nevyžaduje bojovného ducha jen na šest let, ale řekněme na šedesát. Pak lze doufat v záchranu ekosystému Země a lidského společenství. Bude to vyžadovat „odříkání, pot a slzy“ – abychom parafrázovali Winstona Churchilla – a odměnou bude „jen“ více zdraví a chutných ryb a brambor…

Informace Není třeba říkat, že této drastické operaci by měla předcházet a doprovázet široká informační a vzdělávací kampaň (opět v souladu se zprávou OSN Naše společná budoucnost: „Změny v postoji, v sociálních hodnotách a aspiracích, které zpráva vyžaduje, budou závislé na široké vzdělávací kampani, debatě a veřejné účasti.“). Taková kampaň by měla využívat všechna komunikační média, školy a výcvikové programy a měla by být zaměřena na plnou účast občanů. Měly by být zakládány fundace „zelené“ a sociální kultury, produkující na bázi ekologického soužití. Mezi největší překážky této oblasti bude patřit to, že média jsou závislá na velkém prodeji, a tedy mají sklon kupčit s veřejnými zájmy, podporovat zájmy krátkozraké: byznys a odbory, spotřebitelské organizace atd. – netřeba se zmiňovat o komerční reklamě. Reálná demokracie znamená víc než pouhou svobodu projevu: tomuto projevu musí být také umožněno slyšení. To znamená, že moc nad zdroji informací musí být rovnoměrně rozdělena. V současnosti je ovšem taková situace, že šíření informací je ovládáno penězi, takže nejbohatší může nejhlasitěji křičet a mít vliv na většinu občanů. Veřejné vzdělávání by bylo velmi prospěšné, kdyby se média také adaptovala na jiné programy a články. V současnosti se většinou favorizuje zábava a prázdný životní styl. Ačkoli z hlediska této drastické změny potřebné, mnohé aktivity dnešního hnutí ochránců životního prostředí se jeví triviální, a co

77

78


Užívání energie v bohaté zemi

zbraně průmysl/zemědělství

veřejné stavby atd.

doprava

domácnosti

Obvyklý způsob prezentování dat, například spotřeby energie.

neužitečná nebo nadbytečná výroba

nadměrná automatizace pseudořešení

užitečná výroba

Jiná forma prezentace může vnést jasnější světlo na to, co se skutečně děje.

horšího, stávají se překážkami požadovaného růstu uvědomění. Snahy zaměřené k většímu preferování veřejné dopravy, recyklaci, ke snížení množství neekologických obalů, ke zvětšení rozsahu městské zeleně, filtrů v továrnách atd. – samy o sobě cenné – zakrývají nutnost úplného osvobození se od destruktivního „produktivismu“. Z ekologického hlediska samotného, jak už bylo řečeno, už není čas ani prostor pro čistší produkci a recyklaci nepotřebného zboží. Navíc, obecné zaměření ekologických skupin na lidi jako spotřebitele nejen posiluje myšlenku, že výroba sleduje naše potřeby a přání, ale také drží lidi sešněrované v podřízené roli. Jsme nejen konzumenti, ale také bydlící, pracující, manažeři, rodiče, občané. Příliš velký tlak na spotřební vzory může zakrýt nutnost učinit lidi politicky uvědomělými a mobilizovat je, aby se sami stali „producenty“ nové společnosti. Proto je potřeba informování a vzdělání orientována na „tmavě-zelené“ ekologické uvědomění a ke svěžímu myšlení o hospodářství a společnosti. Navíc, informace by se měla snažit o to, aby mohla odpovídat na problémy při dvoukolejné organizaci.39 Závěrem se hodí slova H. G. Wellse: „Lidské dějiny se víc a víc stávají závodem mezi vzděláním a katastrofou.“ (1920!)


Flexibilizace Naše hospodářství musí být stabilizováno a učiněno opět samostatnějším a soběstačnějším.40 Předpokladem dosažení toho je osvobození naší ekonomiky od nucení k růstu, které generuje současný peněžní systém. Co by to znamenalo pro kapitál a práci – během změny a po ní? Vyžadovalo by to odlišnou, flexibilnější cestu odměňujícího kapitálu (za předpokladu, že role, kterou kapitál běžně hraje v naší společnosti a jeho vztah k „práci“ nebudou změněny ještě drastičtější formou). Pokles příjmů podnikání může být normální nebo dočasný (menší poptávka, úbytek surovin apod.) a bude znamenat menší příjmy pro kapitál investovaný v tomto byznysu. To ovšem neznamená automatický ústup investic, v celém podnikání dohromady. (Automaticky ani úroku: jeho výše může být zadržena z jiných důvodů.) Katastrofálnost současného systému může být lépe patrná v jeho účinku na lidi, kteří pracují v těsné souvislosti s přírodními limity. Farmáři a rybáři, kteří jsou nuceni investovat do drahého moderního vybavení, jsou často v pozici, že musejí platit svým bankám fixní sumy za rok, zatímco úroda kolísá v závislosti na slunci a vodě, přičemž dočasný pokles je dokonce nutný a přirozený. Totéž – běh proti přirozeným limitům nebo fluktuaci – stejně dříve či později zadrží další podnikání. Flexibilní odměňování kapitálu by se nemělo aplikovat jen v relaci k přírodním limitům nebo fluktuaci poptávky, ale také v souladu s užitečností typu produkce z ekologického a sociálního hlediska. Například stavba větrných mlýnů nebo jeslí by byla podporována levnými penězi, zatímco pro výrobu luxusnějšího zboží či služeb by byly dosažitelné jen dražší peníze. (Dalo by se mluvit o druhu „ekologicky zdaněného“ úroku.) S ohledem k práci by taková změna rovněž vyžadovala pružnější organizaci zaměstnanosti. Podle mého názoru by už nebyla vázána na výrobu jednoho produktu nebo služby, ani hlavně na výrobu pro trh. Například, jestliže by obuvnická továrna uspokojila normální poptávku ve svém regionu (dobrými, opravitelnými botami), stroje

79

80


by mohly zpomalit k uspokojení jen dodatečné poptávky a množství dělníků by se mohlo přesunout na jinou práci v oblasti. (Práce je dost, jestliže pohlédneme dále než pouze na výrobu zboží.) Činnost továren nepřetržitě a na plnou kapacitu je skutečně primitivní: je to agrární atavismus! Výsledkem by byla rozmanitost v práci, což je přáním mnoha dělníků! Navíc by to dále sloužilo jejich rozvoji. A cožpak intelektuálové pravidelně nekonají nějakou manuální práci a dělníci s manuální rutinou se neangažují ve velmi odlišné práci?41 Obvyklý argument pro nepřetržitou činnost továrny nebo jiného podniku je to, že by bylo plýtváním, kdyby stroje nepracovaly na plnou kapacitu. Ale to je opět hledisko zakořeněné v parciálním zájmu – tj. v rovině podnikání – a ne v širším hledisku: společnosti, životního prostředí, budoucnosti, tedy obecném zájmu. Z tohoto hlediska se konstantní výstup strojů může stát hrozivým. Ať jsme soustředěni na regionální, nebo širší produkci, kritériem by mělo být: Potřebujeme tento výrobek? A: Umožňuje (globální) ekosystém jeho výrobu? A pokud ano, v jakém množství? V jaké kvalitě? Může být opraven? Znovuvyužit? Atd. Co se týče zaměstnanosti, říká se, že jedním důvodem pro udržování jisté nezaměstnanosti je držet cenu práce na rozumné úrovni. Podobně, současný systém potřebuje bohaté lidi, aby se udržela možnost spoření a investic. Je jasné, že obě situace už nejsou nutné v humánnějším a inteligentnějším hospodářství. Konečně, práce by neměla být nepřetržitě zdaňována, jak se to nyní děje v mnoha zemích. V současnosti existují prémie za užití strojů a paliv a daň za užití lidské síly. To musí být nutně obráceně.

Kolik trhu? S ekologickými a sociálními limity (samozřejmě včetně zájmů Třetího světa) by mohla být v souladu jen seberestriktivní tržní hospodářství, vyrovnávající soukromou iniciativu kolektivními potřebami.42 Naše demokratické systémy by měly rozšířit svou oblast tak, aby plně zahrnovaly ekonomické pole, tj. aby občané více mluvili do


výroby zboží a služeb. Větší investice by měly být podřízeny (více) demokratické kontrole. Nejsme kousek od toho? I dnes, pokud si vzpomeneme, podléhají komerční investice často jistým povolením a jiným vázaným podmínkám, například s respektem k situování, nepřípustnému zasahování atd. Navíc v podnicích moderních zemí jsou investice diskutovány na shromáždění pracujících. (Nežádám úplně nové struktury a měřítka, jen pevnější postup ve směru, který už dějiny (my) sledují!) Taková ekonomická demokracie – jako logické rozšíření dnešní politické demokracie – by ovšem měla mít svou základnu v celé společnosti. Všichni občané, svobodní a zodpovědní – to jest s rozvinutým smyslem pro ekologii a světové společenství – by měli transcendovat své parciální zájmy a držet své aktivity v souladu s limity našeho ekosystému Země.43 Striktními vazbami a regulací by mohla být dobře udržována konkurence, asi jako v případě zvířecího stáda: restriktivní a konstruktivní, nikoli destruktivní. Konkurence nevyžaduje růst. Může operovat a být velmi dobře funkční při celkově stabilním systému s „nulovým růstem“. Čím více máme hospodářství „pevného stavu“ (viz Herman Daly), více svobody, než dovoluje trh, tím méně regulací budeme potřebovat! Jak to vyjádřil Daly v roce 1980: „Ve všech případech je vedoucím principem pro sociální instituce zajišťovat nutnou kontrolu s minimálním obětováním osobní svobody, zajišťovat makrostabilitu při umožnění mikrovariability, kombinovat makrostatiku s mikrodynamikou.“

Ekonomická variabilita s globálními (ekologickými) pouty (srv. Herman Daly).

81

82


Navíc, růst se nerovná rozvoji. Opět Daly: „Růst je odchylka, ne norma. Rozvoj může pokračovat bez růstu a je více pravděpodobný v hospodářství pevného stavu než v hospodářství růstu.“ Daly si představuje kombinaci tří institucí: – pro distribuci (s minimálním a maximálním limitem příjmů a maximálním limitem majetku); – pro kontrolu porodnosti (prostřednictvím přenosných porodních povolenek); – pro kontrolu využívání zdrojů (prostřednictvím kvót čerpání).44 Daly pak usmiřuje schopnost výkonu a spravedlnost těmito slovy: „Trh není schopen klást si svá vlastní pouta, ale i s těmito pouty je svobodný. Ukládání omezení je nutné. Nikdo nikdy netvrdil, že tržní rovnováha by automaticky spadala v jedno s ekologickou rovnováhou nebo s rozumným rozdělením majetku a příjmů. Nikdo ani netvrdil, že tržní rovnováha může dospět k demografické rovnováze.“

Totalitářství? Šílená a katastrofická svoboda, které dosáhly velké skupiny privilegovaného světa, netoleruje ani tu nejmenší restrikci, protože společnost je nucena k růstu. Privilegovaná většina (ti s plným ziskem a všichni, kdo jsou jimi dobře placeni a na nich závislí) a jejich média – většina médií – kvapem dávají ekologům a zelenému hnutí visačku „totalitáři“. Přesto se opravdová „nad-svoboda“, která určuje měřítka vyžadovaná pro přežití, jeví jako odporné, totalitní omezení. Tito lidé označují za „totalitářské“ všechno, co jim nějak překáží. Především nechápou, že jejich vlastní pozice a aktivity jsou řízeny totalitním nucením k růstu, katastroficky neúprosnou situací, která urgentně vyžaduje změnu, a za druhé, že jejich svoboda je velmi přikazující a omezující, krátce totalitní, v účincích na druhé. Značnou měrou na naše vnuky… („Laisser faire, laisser détruire.“ [Nechat dělat, nechat ničit.])45


Osvobození

ic dr la až vě tš im ba k ích ob vó in iliz t č ve e ac r p st so ic e á uč ka ní as pi a né tá jis lu tá sm íše na né pr ek os on to om sv ob ik y„ od Se né ve po ru dn “ ik án í

in ve st ák

on tro

la vš ec h ve ře jn

on tro

ák ve ře jn

ko

m pl et

ně

ce nt ra

liz ov an

é

pl á

no vá n

í

Není to jen odcizení dělníků, které by bylo překonáno (už by nebyli odcizení své práci, neboť by ji stále více řídili), ale i odcizení vlastníků. Stěží existuje vlastník či manažer, který se baví tím, že platí tak málo za práci, energii, materiály či přírodní zdroje. Žádnému podnikateli či manažerovi se nelíbí znečišťovat a ničit životní prostředí. Dnes, ovšem, jsou k tomu často nuceni. Nové hospodářství by také a především znamenalo osvobození pro vlastníky podniků či manažery, umožnilo by jim zpomalit, být ohleduplný, měnit, nebo dokonce zastavit (bez bankrotu, bez okamžité ztráty místa na trhu a bez narušení zaměstnanosti či příjmů personálu atd.). To znamená osvobození od současné dominance, ano, tyranie financí. Toto osvobození by také znamenalo, že bude mít více lidí úspěch na trhu. Finanční bariéra, která je v současnosti překážkou pro mnohé začínající podnikatele, by byla snížena. Zkrátka, to, co obhajuji, je osvobození výroby, osvobození podnikání – to ovšem nesmí být zaměňováno s tradičním „svobodným podnikáním“!

Smíšené ekonomiky mají regulace vzhledem k redistribuci příjmů, jakož i k nebezpečným výrobkům, monopolizaci, ukládání odpadu, znečišťování, dovozu/vývozu atd. Všechny systémy, kromě systému zcela svobodného podnikání, mohou mít jistou míru regulačních daní, zákazů, subvencí, odvodů, restrikcí, ekologických daní atd., od těžkých po lehké. Navíc, je možná variace v souladu s geografickou a administrativní úrovní: globální, kontinentální, subkontinentální, mnohonárodní, národní, regionální, lokální. Globální restrikce by mohly být situovány na levé straně měřítka, povolení regionální a lokální svobody více vpravo.

83

84


Nakonec více plánování? Pohlédněme na každodenní dění. Člověk, který chce začít podnikat, jde obvykle do banky pro nutnou finanční podporu (půjčku). Banka s velkou pravděpodobností pomůže jen podnikatelům „s dobrými vyhlídkami“, tj. těm, kteří slibují rychlou, vysokou či jistou návratnost.46 Proč se věci neorganizují tak, že lidé, kteří chtějí začít podnikat nebo inovovat, půjdou, řekněme na hospodářský výbor místního shromáždění (tedy demokraticky konstituovaného), který odpovídá za peníze a je autorizován rozhodovat o jejich užití a má v zorném poli širší zájmy, než by mohla mít nějaká banka?47 Budu sledovat zvláštní přímku myšlenek a troufnu si přesvědčit, že už nelze ponechat jedině byznysu rozhodovat o užití svého kapitálu a zisku. Především nezapomeňme, že všechny peníze, ať už vlastněné bankou, nebo podnikem, pocházejí ze spojeného úsilí národa či regionu. Navíc, jsou drženy v odstupu od jiných lidí či oblastí s nedostatkem (prostřednictvím legálního transferu úroků a dividend, vytvořením zisku na spotřebitelích či příliš malými platy podřízeným atd.) A pravděpodobně ještě byly těžce zaplaceny přírodou. Za druhé a obecně, existují ekologické limity. Jestliže děláme A, neděláme B a snad už nikdy nemůžeme dělat B. Spotřebitelé jsou možná nadšeni svými kompaktními disky, abych užil náš starý příklad, ale asi si jednoduše nemůžeme dovolit vyrábět je všude z hlediska urgentní potřeby zachování fotosyntézy, boje se znečišťováním atd. nebo z hlediska potřeby vyrábět užitečné výrobky či dát do pořádku zanedbané sociální služby. Možná bychom se uspokojili i elpíčky. Pokud to je tak, rozhodnutí, co dělat se ziskem z elpíček a gramofonů, nemůže být ponecháno výrobním společnostem, které by reinvestovaly do rozvoje a marketingu cédéček a CD-přehrávačů – což je logické z jejich hlediska a pravděpodobně žádoucí pro mnohé milovníky hudby. Jaký je přístup k investování, když má větší účast společnost jako celek a životní prostředí: Je totalitní? Nebo inteligentní? Odklonění peněz (a pak příležitosti kupovat práci, vědu, energii, materiály, přírodní zdroje) od dalších záměrů pro vývoj cédéček (a digitálních


nahrávek) je svým způsobem také totalitní. Také je však totalitní nutit lidi zapínat CD-přehrávače, protože elpíčka už nejsou a už se nebude v jejich výrobě pokračovat. Revoluční? Snad jen když někdo plně realizuje imperativní potřebu chránit životní prostředí (připomeňme si: základnu všeho hospodářství, veškeré produkce a všeho života), bude se mu možná jevit přesvědčování pro více plánování a kolektivní hospodářství méně provokativní. Je to, opakuji, A, nebo B. Výroba lepšího chleba, nebo vyrábění dalších druhů přehrávačů. Pěstování stromů, nebo vytváření dalších modelů aut. Zdravější, lépe vychované děti, nebo rychlejší vlaky a letadla. Ještě více ubytovacích zařízení, nebo programy kontroly porodnosti. „Nosorožci, nebo rakety“. Konvenční moudrost říká: Zisk znamená, že produkce, z níž zisk pochází, uspokojuje důležité nebo hodnotné potřeby či touhy a že by tedy taková produkce měla pokračovat. Ovšem někdo by rovněž tak dobře nebo lépe mohl říci, že potřeba nebo žádost, které se vyšlo vstříc (vyjma ovšem zboží a služeb, které potřebujeme nepřetržitě – základní potraviny, elektřina, pitná voda, veřejná doprava atd.), byla uspokojena a že výrobní potenciál užitý pro tento cíl bude odkloněn k něčemu jinému, k něčemu, co je další prioritou na seznamu společnosti.

Zodpovědné podnikání To je něco víc. Osvobození výroby od biče rychlého a vysokého obratu, od finančního světa tvořícího náš obojek – protože je v pozadí všeho – by mohlo ukončit cestu produkce, kde je přitažlivým heslem rychlé zbohatnutí, skončit s ničemnými výrobci a kovbojskými obchodníky a mohlo by dát (opět) více šancí vážným, sociálně myslícím podnikatelům a mnoha schopným řemeslníkům, kteří by rádi podnikali sami nebo ve skupině rovných partnerů, spíše než aby byli nuceni pracovat právě v tomto zaměstnání, jak se to nyní často děje. Sociálně myslící podnikatel přijme toto omezení své svobody. Fakticky to přivítá! Cožpak většina z nás nepřivedla děti do tohoto světa? A nezískají naši podnikatelé a jejich spolupracovníci, když bude práce organizována mnohem rozmanitějším způsobem?

85

86


Možná že změna kontroly nad investováním, zde obhajovaná, by mohla začít ekologickým zdaněním, tj. aby se výroba CD-přehrávačů (řekněme) jednoduše stala příliš drahou a neatraktivní. (K tomu se ještě vrátím dále.) Ovšem, je také podstatné, že se změní postoj podnikatele a jeho vztah ke společnosti jako celku, když se stane částí společenství, opravdu sloužícím veřejnosti (i když i dnes se to tak rádo prezentuje). Jestliže však tento postoj zábran a sociálního uvažování přinese však jen ohled na ekologická a ještě vzdálenější kritéria (třeba Boha), může ve skutečnosti bránit správnější,

N A D N Á R O D N Í NADNÁRODNÍ

země A

země B

Nepřetržité rozšiřování Jeho výsledkem je několik velkých podniků, které kontrolují trh (některé nadnárodní) a množství malých, které jsou odkázány k okrajové činnosti.

NN.

NN.

země A

země B

Decentralizovaná ekonomika Výroba bude roztříštěna do mnoha podniků. Kritériem by měla být optimální efektivnost (zahrnující péči o životní prostředí a péči sociální). Mohou být ještě rozdíly ve velikosti a měřítku, jakož i podniky, které operují v několika zemích. Co se týče konkurence, ve stabilizovaném, nerůstovém hospodářství se může přeměnit z destruktivní na korektivní.


niternější změně v lidstvu – k malému kroku zpět ke kultuře „My“ z kultury „Já“ vede cesta po ostří nože.

Motivace Chápu, že tento argument pro více plánování nebo alespoň více demokratické kontroly nad investicemi má naději i v systému omezené svobody trhu, který, jak doufám, se přesto může udržet. To je přesně druh problému, na jehož řešení je třeba pracovat. Jasně si představíme nebezpečí obou – jednak příliš svobody, jednak příliš byrokracie. Na základě lepší analýzy našeho ekonomického systému, obecné touhy po větší rovnosti mezi lidmi, lepšího ekologického uvědomění a naší celé kultury, která je pravděpodobně zaměřena na podporu družného veselí, můžeme jistě najít stabilnější a inteligentnější systém, který uspokojí většinu lidí. Zde by se mělo zopakovat, že existuje enormní pole, v jehož šíři může být plánováno hospodářství – vzpomeňme na Dalyho myšlenku limitace pouze energie a materiálů – a že plánování by se nemělo spojovat se systémem jedné strany. Stabilizace ekonomiky ani neznamená, že by tu už nebyl prostor pro konkurenci a mikrodynamismus (srovnej zvířecí stádo). Spojí se lidé k této operaci? Jakou motivaci dát lidem, aby pracovali, sloužili, vyráběli (dobře)? V našem současném systému není mnoho dělníků, jejichž prvním motivem by byla radost z jejich práce; pro většinu je to hlavně plat a možnost vydělat si na zboží. Jistě existuje množství podnikatelů, kteří jsou hrdí na to, že vyrábějí dobrý produkt, ale pro většinu dnešních byznysmenů se jeví být hlavním motivem zisk a snad postavení a svoboda. Má být naše nová společnost se svým novým hospodářstvím založena na altruismu a idealismu? Jistě, konkurence a diskriminace jsou přirozené, nebo se takovými staly? Nestal se egoismus „přirozenějším“ než altruismus? Z druhé strany, jsou snad mravenci, kteří vědí, že jejich vlastní zájmy spočívají na kolektivní činnosti, idioti? Nebo Pygmejové, Papuánci nebo amazonští Indiáni? Nebo jsou komunity jako Amish a tisíce obcí a malých městských oblastí

87

88


na celém světě, kde ještě existuje smysl pro komunitu, sine qua non přežití? Kdyby se náš sebezájem mohl rozšířit, měl by zahrnovat děti vnuků a jejich životní prostředí… Nebo i toto úsilí by pro nás bylo příliš nesobecké? Jak jsme už zmínili, postoje se mění v případě hrozby podobné vypuknutí války, povodně či zemětřesení. Náhle se může objevit solidarita (stejně jako nepřátelství). Budoucnost má možná tvorba středně velkých jednotek pro práci, život a volný čas, v nichž se budou jednotlivci cítit doma a budou je chránit a oceňovat – budou někam patřit. Budou mít raději svou rodinu, obec nebo městskou ulici, dílnu nebo starou továrnu. V tomto ohledu má prvořadou důležitost celková kulturní změna zaměřená na snížení dnešní přeindividualizace. Jen při vyšší úrovni kultury se jednotlivec může vyvíjet a transcendovat ze své současné izolace, která je dnes logickou ochranou proti chladné společnosti, zaměřené na výkon a konkurenci. To by byl pro civilizaci krok vpřed. Ovšem možná to vyjádříme lépe tak, že v případech, kde bylo obyvatelstvo pevně přeindividualizováno a atomizováno – to bude především vykročení ze sebezájmu (viz Daly).48 Lidé

Zvířata

Jak přirozená je naše moderní varieta konkurence? Kdyby stádo antilop udělalo z konkurence systém, brzy by se stalo slepým k takovému nebezpečí, jako je ekologická destrukce (lev).


Jedna vážná překážka změny je spíše inherentní našemu demokratickému systému, kde se politici opírají o velké frakce voličů, a tedy spíše podporují jejich krátkodobé zájmy (sebezájmy), než by jim brali odvahu. Další obtíží je relativní dominance větších společností a silnějších byznysmenů nad menšími ve většině profesionálních orgánů a institucí. Například „Pan McDonald“ mluví o podpoře majitelů malých snackbarů, zatímco ve stejnou dobu je jeho „hamburgerové paláce“ vytlačují z trhu. Bohatí farmáři, kteří jsou schopni sledovat mítinky, dominují farmářským asociacím na úkor zájmů většího množství menších farmářů. (Tedy rozdíly mezi velkou a normální společností, mezi společnostmi řízenými ze vzdáleného centra a společnostmi s přímým řízením či samokontrolou by mohly hrát důležitou roli v nastávajícím procesu změny.) Pravděpodobně nejlepší průpravou je průprava ve vyváženosti. Potřebujeme systém, který umožní dvěma stranám být v rovnováze: svobodě a zavázání; práci a volnému času; individuálnosti a kolektivitě; sebezájmu a zájmu veřejnému; osobní aktivitě a aktivitě společenské. Jde přitom o pravou rovnováhu, na individuální úrovni a na úrovni společnosti.

V některých tropických oblastech se opice chytají tak, že se dá do džbánu s úzkým hrdlem ovocná návnada. Opice chytí plod, pak lovec vyjde ze svého úkrytu a chytí ji, protože se nechce vzdát plodu a tedy nemůže vytáhnout pracku ze džbánu. Nakolik jsou moderní lidé odlišní od opic?

89

90


Jak se vyjádřili mnozí lidé, v mnoha zemích, hlavně severní Evropy,49 už kapitalistický systém prodělal podstatnou sociální korekci; jde o to pevně pokračovat v této cestě v zájmu tradiční spravedlnosti a moderní péči o ekologii.50 Rozdíly mezi našimi rolemi by se snižovaly. Více zaměstnanců, aspoň zčásti, by se stalo podnikateli (nebo raději členy skupin, které by prováděly jisté veřejné úkoly a vyráběly podstatnou produkci). Propast mezi kapitálem a prací by se snížila, stejně jako propast mezi výrobou (výrobci) a spotřebou (spotřebiteli) a mezi rekreací a kreací/produkcí. Je naděje, že v nové kultuře se propast mezi individuálním a kolektivním zmenší a že budeme fungovat spíše jako členové velké rodiny nebo kmene. Je to větší skupina (kmen, region, národ), která ve většině případů pomáhá tvořit kulturu, kolektivní normy a svědomí, morální svazky, „vyšší já“. (Jistě, lůza následující špatné vůdce, může jít jinou cestou. V tomto případě musí naopak lidská individualita odporovat masovému trendu.) Abychom to shrnuli, budeme-li citlivější ke společnosti, budeme potřebovat méně vnější kontroly, kontroly z kolektivu a můžeme dosáhnout více individuální svobody a těšit se z ní! Jako v ekonomice, čím více budeme respektovat všeobecné restrikce, tím svobodněji můžeme jednat. Naše větší uvědomění si naší podstaty, fyzikálních souvislostí, a tedy jednoty, bude silnějším základem pro reálnou a světově rozšířenou kooperaci, pro lidskou družnost. Abychom uzavřeli tento oddíl o motivaci, je třeba uvést důležitou korekci: změny nastanou proto, že existuje jejich materiální potřeba, ne proto, že lidé dostanou nové myšlenky. Lidé se stávají vnímavějšími pro změnu, neboť nemohou řídit svou cestu jako dosud. A také že existuje prospekt proveditelné změny. Tedy hlavním zdrojem motivace je ohrožení smogem a znečištění pitné vody, hrozba bankrotu farmářů a podobně! A obráceně, motivace vychází z možnosti čisté a stabilní produkce, chutných výrobků z ekofarem, z milých zkušeností s bicyklem apod. Bezprostřední hrozba ekologické katastrofy nás může vést k rozpoutání další katastrofy (jak bylo zaznamenáno během naftové krize


roku 1972 v USA; také uvažme potenciál pro válku mezi národy či regiony o vodu a zdroje energie…). Alternativně nás to může dát dohromady z hlediska potřeby produkce „negentropie“: předávat energii, dělit se o výrobní nástroje, opravovat zboží a pomáhat jeden druhému, aby jaksepatří rostla třeba mrkev. (Těm v bohatých zemích, kteří s lítostí potřásají hlavou, bych chtěl připomenout, že obraz zde evokovaný není příliš odlišný od sociální a ekonomické situace většiny jiných lidí našeho světa…)

Produkce od každého Nové, stabilní a klidné ekonomice, která musí postupně zaujmout místo staré divoké, nepomohou jen existující alternativní řešení, ale může a měla by být, jak již bylo řečeno, také založena na mnoha lidech, jejichž zručnost a struktury nejsou běžně využívány: nezaměstnaných, řemeslníků a podnikatelů, kteří mají potíže, žen a lidí, kteří se berou za příliš staré nebo příliš mladé, příliš pomalé nebo příliš nezkušené.

„Můj bratr je nezaměstnaný… Tráví svůj čas při akcích se skupinou kamarádů, navštěvuje jazykové kursy pro etnické minority, věnuje se činnosti v klubu, pomoci bližním atd. …“

Il. Arend van Dam

91

92


Podle mne by měl každý produktivně pracovat, tj. vykonávat práci pro společnost, alespoň v části svého času. To znamená, že společnost – tj. my – má vytvořit dostatek pracovních příležitostí. Je toho přece tolik na práci! To je právě záležitost diferencované organizace zaměstnanosti a její přizpůsobení systému sociálního prospěchu. Je to rozvinutí myšlenky, že stát by měl každému platit nějaký zaručený „základní příjem“, bez ohledu, zda má práci, nebo ne. To by mělo jít mnohem snadněji, kdyby se lidé zaměstnali (nebo spíše: umožnit jim jistou participaci). Podle mne by základní příjem měl být spojen s balíkem základních úkolů. Každý by se měl podílet na produktivní práci potřebné v jeho zemi či regionu.51 Jestliže budeme zavírat množství existujících továren a podniků nebo zpomalovat jejich práci, masy lidí se stanou nezaměstnanými. Bude to katastrofa? Dobře, kdybychom uvažovali dvacet hodin týdně pro produktivní práci, proporce zbylých hodin by byla užita pro sociální práci (tj. veřejné úkoly, včetně pomoci při sklizni či recyklování odpadu) a třetí část pro naši vlastní práci, koníčky a volný čas. Navíc, mnoho procesů s velkou spotřebou strojů a chemikálií může být nahrazeno lidskou prací, aby se šetřila energie a životní prostředí. Znovu by se oživily staré síly (staré? Lidstvo by mělo začít právě jimi!), schopným lidem by se vrátil jejich vztah k materiálu, což by se vyjádřilo mnohem kreativnějším způsobem než v dnešní práci u běžícího pásu. (Poznámka: Celá propast mezi moderní prací a volným časem a mezi produktivní a sociální prací je, myslím, částí obecné zkaženosti a odcizení v naší společnosti.) Významná redukce spotřeby energie by nám také umožnila další mechanizaci a automatizaci nebezpečné, těžké nebo špinavé práce, které je stále třeba. Velké pracovní síly bude potřebovat ekologické farmaření, které zůstává základnou všech našich aktivit a umožnilo lidstvu existovat po tisíciletí. Jeho důležitost nyní zakryl průmyslový sektor, výroba chemikálií, aut, elektroniky atd., což je fatální omyl. Zvláště v příměstských oblastech by obyvatelé měst mohli rozvíjet zahradnictví, rybí a kozí farmy (individuálně či kolektivně podle městských čtvrtí). Přitom by mohli užívat organický odpad na stejné půdě, byl by to uzavřený cyklus. Obecně, spojení mezi výrobou


a spotřebou by se zkrátilo a propast mezi výrobci a spotřebiteli by se zmenšila, například vytvořením spotřebitelských sdružení. Rozdělování by fungovalo v pomalejším tempu, ale s větší péčí a účinností (méně prázdných aut na silnicích, více lodní a železniční dopravy atd.). Musel by se tedy rezervovat čas pro dopravu, hlavně prostřednictvím veřejných prostředků a v kombinaci s koly, například. Užívání soukromých aut bude omezeno… Lze si představit užití povolenek v souladu s jistými kritérii, či příděl nafty. Hodně práce bude také třeba na očistu životního prostředí: řek a jezer (a jejich dna), půdy, starých zakázaných skládek. A co s obnovou živých plotů, bublajících potůčků, ovocných sadů? A s bojem proti erozi? Velké pole pracovních příležitostí je také v oblasti oprav a recyklací. Nakonec (nebo opět) budeme schopni věnovat příslušnou péči materiálům a statkům – domům, železu, dřevu, textilu, dopravním prostředkům. Široké pole ohleduplných technologií a recyklovatelné energie budou také vyžadovat množství pracovních sil. Mnoho garáží v motorizovaných zemích by mohlo být přeměněno na zařízení pro instalaci a udržování ohleduplných technologií: výrobu a uchování energie, vody atd. A představte si zazelenění našich měst, to, že města a obce se stanou pohodlnějšími a s lepšími možnostmi, takže lidé budou méně inklinovat k tomu opouštět je nebo někam vyrážet za zábavou. Mnozí lidé budou potřebovat rozšíření informací pro výcvik a studium. Mnoho produktivní práce by mělo být vyhrazeno pro simultánní, kombinované vzdělávání. Budeme schopni věnovat našim mladým lidem (kteří by se měli také účastnit nějaké produktivní, „skutečně dospělé“ práce) pozornost, jakou si zaslouží. Bude nutné, aby jim vyspělé vrstvy vysvětlovali ekologii a ekonomii a učili lidi, jak pracovat, participovat a komunikovat. Není třeba říkat, že by se mělo více pomáhat starým, kteří by ve svém vlastním zájmu měli být také angažováni v práci, jak to jen bude možné – v práci, která bude organizována normálním a nestresovým způsobem. Jedním z důvodů neúčinnosti zákonů a regulací je nedostatek kontroly. Tedy opět příležitost pro zaměstnání mnoha lidí. Ovšem nebylo by žádoucí posilovat tradiční policii, kromě jejího zaměření

93

94


na boj proti kriminalitě (včetně zločinů proti životnímu prostředí). Měli by se preferovat kontroloři především jako vychovatelé a instruktoři, kteří by učili lidi novým technikám, metodám a chování. V delší perpektivě by bylo ideálem, aby se každý občan stal tak trochu jistým druhem kontrolora – myslím zúčastněného, kooperativního člena podporujícího svou společnost.

Ekologické zdanění Kalkulace cen při započítání všech reálných nákladů doposud nezapočítávaných či ignorovaných (tj. internalizace vnějších nákladů) a/nebo ekologické zdanění (což je víceméně totéž, ale první může zahrnovat více sociálních nákladů) by se mělo projevit jako důležitý nástroj změny celkového obrazu ekonomiky. Například cena energie by reflektovala poškození přírody, zaměstnanost atd., všechny ekonomické programy by tedy měly být rekalkulovány a v důsledku pak úplně změněny. Pak už by nebylo výnosné prodávat čerstvé nizozemské květiny v Tokiu nebo v New Yorku, abych uvedl jeden z milionu příkladů. Takové „oceňování všech nákladů“ nebude snadnou operací – aby energie, materiály, služby a zboží dostaly svou pravou ekologickou cenu (viz Roefie Hueting, Ernst von Weizsäcker, Umwelt und Prognose Institut, Heidelberg, a mnohé další). Dejme tomu, že se takové ocenění zavedlo v jedné zemi. Etablovaný byznys si ihned bude stěžovat na nekalou konkurenci a bude hrozit tím, že opustí zemi. Bude to znamenat rozložení výroby a distribuce? Zde je opět odpověď: co se má stát, ať se stane. Kdyby se to kombinovalo s daněním importovaného zboží v souladu s jeho zatížením životního prostředí a zdrojů (tj. kdyby se bralo v úvahu, co vytvořili a jak to vytvořili, užitek tohoto zboží a zda může být opraveno a znovuvyužito), byly by další země pod silným vlivem nuceny následovat tento příklad. A nezapomeňme: ve všech zemích ochránci životního prostředí tlačí na ekologické zdanění a internalizaci nákladů. Ovšem s ekologickým daněním jsou vážné problémy. Ekologické a budoucí náklady je velmi těžké, pokud ne nemožné, ocenit. A jak zabránit byznysu, jeho vědcům, politikům a dalšímu hlavnímu proudu


expertů (velké většině) kalkulovat tak, aby byznys pokračoval jako obvykle, jen s malými, a tedy nedostatečnými změnami? Nebylo by logičtější omezit nebo zakázat auta, vysokou spotřebu energie, masokombináty, chemičky, zbraně, kadmium, zboží na jedno použití atd.? Ekologické zdanění by ovšem mohlo favorizovat bohatší podniky a zrychlit jejich rozšiřování (rozsah podniků, podnikových sdružení atd.), přičemž by ještě rychleji vytlačily ty „chudší“. Přírodu, životní prostředí a jeho zdroje bychom mohli prodávat nejbohatšímu kupci. (Jedním z prvních sloganů nizozemské ekologické skupiny Aktie Strohalm bylo: „Znečišťovatelé by neměli platit, ale zastavit znečišťování.“ 1970.) Jak kalkulujeme nyní… NÁK

LAD Y

ENERGIE

KAPITÁL PRÁCE MATERIÁL

AHOVÁ OS ZISKU

NEZAM

NÍ

D

P

ĚCH ROSP

BUDO

UCÍ N

ĚSTNA

ÁKLA

NOST

ZN DY

EČ

IŠT

ĚN

Í

…a jak bychom měli co nejrychleji začít kalkulovat

AHOVÁ OS ZISKU

NEZAMĚSTNANOST

MATERIÁL

ZNEČIŠTĚNÍ

ENERGIE

KAPITÁL PRÁCE

BUDOUCÍ NÁKLADY

Y NÁKLAD

NÍ

D

PROSPĚCH

Jestliže bude většina nákladů, které se neberou v úvahu, internalizována, bez zatížení krátkodobými zájmy, úplně se změní ekonomická analýza a plánování.

95

96


Je ovšem také pravda, že drahé pohonné hmoty budou posilovat pracovně náročnou výrobu a že ekologické zdanění bude favorizovat podniky, které jsou méně mechanizované a „chemizované“. Cadillaky atd., které se stanou příliš drahými, zmizí. Navíc, vysoké daně a pokuty nepřímo donutí podniky být čistými a bránit znečištění. U některých komodit, dosažitelných pro pár šťastlivců (blýskavá auta, jachty atd.) by nebylo moudré umožnit pokračování ve výrobě, i kdyby byly „ekologicky zdaněné“ a významně zredukované, protože by udržovaly více závisti, než je dobré pro generální změnu k větší družnosti. (Viz Daly a Cobb, kteří navrhují daňovou policii proti velkému soukromému majetku.) Bude třeba, aby většina podpořila adekvátní ekologické zdanění ještě předtím, než bude moci být zavedeno – a to většina v mnoha zemích. To znamená těžké boje v našem parlamentu a v naší společnosti jako celku. Zelené hnutí, možná podporované „uvědomělou“ částí tradičního sociálního hnutí (socialisté, křesťané a humanisté/ liberálové) a snad částí sektoru drobných podnikatelů, má proti sobě „nikoli hloupý“ establishment, který stále kontroluje výrobu, zaměstnanost a spotřebu. (Ale změna se vždy dosahovala bojem.) Konečně, nezapomínejme, že „eko-sociální“ postoj by se nám měl dostat do morku, do srdce a do hlavy. Co se stane, když se to dotkne našich peněženek?

ROPA

ELEKTŘINA POTRAVINY UM. HNOJIVA

PESTICIDY OSIVO

TRH

TOVÁRNA

Zranitelnost moderního podniku, ukázaná na příkladu staré a moderní farmy. Do dodávek a prodeje se nemohou tolerovat žádné zásahy. Odhaduje se, že čistý výsledek industriálního zemědělství by byl negativní, pokud bychom měli inteligenci a odvahu na to, vzít do úvahy nám v současné době známé ekologické náklady. Naši vnuci poznají a zakusí mnohem více!


Dělat podle možností, by někdo mohl říci, obecně by měla být strategie rozmanitá a pluralistická, schopná operovat na různých úrovních a v různých oblastech společnosti a hospodářství. Závěr: je třeba dále studovat, abychom viděli, zda a kde může ekologické zdanění pomoci, nebo naopak blokovat provedení obratu v rozsahu, jaký diktuje naše přežití. Podle mého názoru by se mělo množství různých přístupů spojit k přípravě obratu – včetně přístupu orientovaného na omezení trhu. Ekologické zdanění může být jedním z důležitých nástrojů, když bude začleněno do větší a hlubší změny.

Méně veřejných příjmů? Jistě, méně výroby by znamenalo méně příjmů pro stát, a tedy pro kolektivní potřeby. Pak bude méně peněz pro ekonomickou infrastrukturu, pro zdravotní péči a vzdělání, pro sociální výdaje, rozvojovou pomoc a pro boj proti znečištění. O této situaci už byla naslepo řečena různá stanoviska. Podstatou je: v novém hospodářství budou daleko nižší náklady pro stát. Internalizace nákladů bude znamenat méně nákladů rozložených na peněžní daň

stát

stát

příděly a zisky

rozdělování příjmů/bohatství Potřeba více „státu“ Více internalizovaných nákladů…

rozdělování příjmů/bohatství Potřeba méně „státu“ … vyžaduje se méně odvodů a méně podpor

Totéž platí vzhledem k péči o životní prostředí a k péči sociální. Čím více podniků a občanů se bude dívat za sebe a jeden po druhém, tím méně budeme potřebovat opravné kontrolory.

97

98


národ. Každý bude více či méně produktivní, včetně mladých a starých. Podobnou významnou měrou bude omezeno znečišťování. Výroba a život obecně budou zajištěny více osvojenými procesy, a život tedy bude méně stresový a nezdravý. Lidé si už nebudou brát volno a spěchat k lékaři, jakmile se nebudou cítit dobře. Proud toxického a nadbytečného odpadu bude minimalizován. Třetí svět už nebude potřebovat naši pochybnou charitu. Zbraně budou konečně globálně na ústupu – což je další důležité ekonomické měřítko pro mnoho národů. (Zpráva OSN Naše společná budoucnost praví: „Národy se musí obrátit z destruktivní logiky ,kultury zbraní‘, a místo toho se zaměřit na svou společnou budoucnost.“) Budeme mít mnohem více ne-stresované a stabilizované, tedy odolné ekonomické infrastruktury (silnice, přístavy, vodovody, energetická zařízení), které už nebudou potřebovat konstantní modernizaci, a tedy vysoké veřejné náklady. Konečně, stát bude také osvobozen od nucení k růstu a od škrtící spirály rostoucích půjček.

Program výzvy k družné činnosti Již v roce 1972 byl britskými ochránci životního prostředí (v čele s Edwardem Goldsmithem, který byl svého času popisován jako podomní obchodník se zhoubou a depresí) navržen nadějný Plán pro přežití. Dnes existuje ještě větší potřeba podobného programu dohodnutých akcí. Domnívám se, že změna je možná jen tehdy, když se v ní angažuje naprostá většina našeho obyvatelstva, čas se nyní zdá být vhodnější pro Program družné činnosti: ekologie, u níž jako by lidé považovali za významné vyhnout se balíčku drakonických opatření, náhle spadla lidem na hlavu. (Neobhajuji „eko-fašismus“: zelení plukovníci přebírají a ukládají povinnost zachování životního prostředí pomocí biče. Na druhé straně musíme mít na zřeteli, že zůstal jen velmi malý časový úsek, než definitivně zničíme regenerační schopnost přírody – to jest přírodu, jak ji potřebujeme. Myslím, že nemůžeme čekat, než bude každý ekologicky uvědomělý.)


Tento program akcí by měl mít jasno, co dělat na různých úrovních společnosti a v různých oblastech naší ekonomiky. Měl by definovat, co by měli udělat lidé: jako spotřebitelé, jako občané, jako zaměstnanci či vlastníci/byznysmeni, jako obyvatelé venkova či měst, jako rodiče/živitelé či jako členové nějaké asociace, církve, strany nebo jednoty. Totéž platí pro organizace a instituce, pro veřejné autority, vládu, průmysl, zemědělství a obchod. Důležité je rozfázování akcí v různých oblastech ekonomiky a na různých úrovních společnosti – obecní, provinční, národní, kontinentální, globální. [Čtenáři, sejděte se, dejte hlavy dohromady a udělejte náčrt! Mimo jiné vám bude nápomocna kniha Bohatství budoucnosti od Jamese Robertsona.] Podstatou navrhovaného „Programu“ je přesvědčení, že částečné změny už nejsou dostatečné a budou dříve či později k ničemu. Takové změny by měly být částí okruhu propojených změn, společně formujících velký obrat, sebeposilující spirálu pokroku. Hlavní myšlenka takového programu byl načrtnuta v této knize: operace okleštění, velkého seškrtání (tj. pro bohaté a nově industrializované země) a vystavění nového hospodářství – samostatného, normálních rozměrů, stabilního, zeleného, demokratického, transparentního, družného. Šťastné seškrtání…

Nic nového Ačkoli analýza zde podaná může vrhnout nové světlo na jistý druh rozvoje, změny navrhované v této knize (a jinde v zelené literatuře) nejsou ničím novým. Fakticky je lidstvo rozvíjelo nebo se o ně pokoušelo po tisíciletí, staletí nebo desetiletí: demokracie, limity majetku a moci, korekce svobodného trhu, licence pro investování a produkci, kontrola porodnosti, rovnoprávnější rozdělování, daně ze znečištění, sluneční kolektory, výzvy k družné činnosti. Ekologická krize, která ničí základnu naší ekonomiky a naši řádnou existenci, nás prostě nutí zrychlit tento vývoj.

99

100


Třetí svět V této operaci by měly mít vedení bohaté země (které musí zahrnovat Japonsko!). Nejsme oprávněni diktovat rozvojovým zemím, co by měly dělat; měli bychom jim jen ukázat, že my sami jsme nastoupili kurs změn. Naopak, když dojde k obratu, můžeme se pravděpodobně učit více od takzvaných méně rozvinutých zemí než vice-versa! (Kdy bohaté země poznají, že ony samy byly vysoce nerozvinuté?!) Dobrou myšlenkou by asi bylo pomoci Třetímu světu stejným způsobem, jak se pomáhalo Evropě po druhé světové válce, prostřednictvím Marshallova plánu, jinými slovy dary, ne půjčkami. Z druhé strany, možná by to mělo v zemích Třetího světa za výsledek pokračování v nákupu našich krátkozrakých technologií, a to by mohlo znamenat pokračování v anexi těchto zemí do globálního finančního kruhu a trhu, jemuž vládne Sever.52 Buď jak buď, tyto země, podobně jako země bohaté, také potřebují výbavu pro zachování a ochranu životního prostředí: své půdy, vody atd. Ovšem nejrelevantnější řešení mají často méně co do činění s technickými úpravami než s organizováním ekofarem, pěstováním stromů (správného druhu!) atd. – podobně je tomu ve skutečnosti i v bohatých zemích… Situaci by možná pomohlo, kdyby se věci rozeběhly v mnoha zemích ve stejnou dobu. Snad by bylo možné zformovat svazek zemí či regionů, které by se navzájem mohly podporovat během přechodové fáze (prostřednictvím obchodu, až by postupně dosáhly jisté úrovně soběstačnosti vystavěním podílového, alternativního peněžního systému atd. Viz také poznámku 40.) Zkrocení či korigování multinacionálních korporací by mělo zahrnovat specifickou operaci. Odbory (hledící dopředu), spotřebitelé, akcionáři „bez posedlosti“, vlády a ochránci životního prostředí by se snad v tomto ohledu mohli domluvit na nějaké akci. Pokud jde o finanční svět vedený mocnými bankami, snad ho můžeme liberalizovat lepší regulací finančního obchodu a investování. Nebo zavedením autonomních peněz, kontrolovaných komunitou nebo společností a přímo založených na „reálné ekonomice“. (Jeden z mnoha bodů, který vyžaduje další vypracování.)


Pomoc zemí Severu…

101

102


S ohledem na přelidnění, dnes často dramatické, se boj proti chudobě jeví jednou z hlavních, i když pomalých zbraní. Ovšem ne s televizory poháněnými přehradami hydroelektráren. Ani se Zelenou revolucí ve stylu FAO, která stále ignoruje základní přírodní zákony a rovněž omezuje ekologickou moudrost mnoha kmenů a komunit. To, co potřebují – právě jako „bohaté“ země – je skutečná (tmavě) zelená revoluce.

Znvouzazelenění planety Co se týče našeho hlavního zdroje bohatství – fotosyntézy – může být dobrou myšlenkou využití všech disponovatelných peněz (ne prostřednictvím půjček) pro ohromně důležité a ohromně inspirující podnikání, které by mohlo plodit světovou solidaritu a dát zcela odpuzující operaci seškrtání produkce pozitivní perspektivu: znovuzazelenění naší planety. To by nám umožnilo: – ochránit opuštěnou půdu, – vytvořit novou půdu, – bojovat proti hladu, – rozšiřovat skutečné bohatství, – a, jako vrchol, snižovat přebytky oxidu uhličitého. Obnova fotosyntézy se zdá být jedině oprávněným užitím rozsáhlých příjmů, které již miliony let těžíme z fotosyntézy. Měli bychom zaplatit naše naftové nádrže, petrodolary, uhlomarky a plynoguldeny hlavně obnovou světové zeleně. Měli bychom se držet příkladu Richarda St. Barbe Bakera, jehož „Muži stromů“ vysadili po světě přes 26 bilionů stromů. Jak všichni víme, armáda je největší zátěží světového rozpočtu. Ve stejnou dobu jsou země, jejichž národy se chtějí tak draze bránit (či útočit), znečišťovány, zamořovány jedy a erodovány (zčásti jako výsledek týchž vojenských snah). Kdybychom jen mohli všechnu lidskou sílu, vědu, energii a materiály, které jsou nyní spotřebovávány armádou, vrhnout do boje proti erozi a rozšiřování pouští!53


Lokální úroveň Vzájemně propojené operace na národní, regionální a lokální úrovni by se měly provádět všude, aby se naše ekonomiky přeměnily na opravdu udržitelné (ekofarmy, ohleduplné technologie a dělba výrobních nástrojů, decentralizace, plná zaměstnanost, revitalizace venkova a zútulnění měst atd.). Podle mne bude hlavní nápor na municipální úrovni, prostřednictvím aktivity lokálních komunit. Ty jsou nyní zatíženy „plýtváním“ našich společností a nedostatky centrálních vlád, které byly příliš shovívavé. Vypořádávají se s horou odmítání, příliš velkým množstvím aut atd. a také s nezaměstnaností, nudou, vandalismem a kriminalitou.54 Dodejme si podpory opět ze zprávy OSN Naše společná budoucnost: „Zákon sám nemůže prosadit společný zájem. Je zásadně třeba poznání a podpory komunit, což vyžaduje větší účast veřejnosti na rozhodování týkající se životního prostředí. To je nejlépe zajištěno decentralizací rozhodování o zdrojích, jeho závislostí na lokálních komunitách, které musí dostat účinnou možnost mluvit do užívání těchto zdrojů. Vyžaduje to také občanskou iniciativu, zplnomocněné lidové organizace a rozšíření lokální demokracie.“ Zde by se mělo zdůraznit, že je to vláda a více lokální veřejné autority, které jsou nejvhodnější k finanční podpoře ustavování zařízení a struktur, prostřednictvím nichž mohou lidé začít pracovat v nové rovině a pak rozšiřovat tato zařízení a struktury. Příkladem je kupování půdy od starých farmářů pro pracovně-intenzivní, organické zahradnictví, provoz a výstavba recyklačních center, výchova lidí v systému úspory energií či financování rybích farem atd. (Pamatujte, že v současnosti většina vlád podporuje řádný, „moderní“ průmysl a zemědělství obrovskou sumou peněz – peněz, které by mohly být užity pro mnohem inteligentnější záměry…)

Nové hospodářství Navíc, části existující stínové ekonomiky (naše ekonomika, kterou si děláme doma; nyní okrajové netržní aktivity doma a kolem domu,

103

3. Restrikce jen tehdy, když výrobek může způsobit ekologickou škodu, a v oblasti vojenství. Další restrikce nejsou nutné z důvodu regulace dovozu/čerpání.

2. Omezení a regulace jen v případě země, která s námi není spřízněná. (Aliance je založená na sociálních a ekologických kritériích, tj. zda jsou zboží a služby produkovány nepoškozujícím a nevyčerpávajícím způsobem.)

1. Omezení a alokace podle mezinárodních smluv. To zahrnuje, že země bude využívat vlastní zdroje!

vývoz (3)

dovoz (polo)továrních produktů (2)

o m e z e n í

a

Soukromá sféra

kontrola větších investic

o m e z e n í

trh („svobodné“ podnikání)

r e g u l a c e

dovoz (nebo užití) energie, materiálů a jiných přírodních zdrojů (1)

g i c k á o l o e k

vzdělání, péče o zdraví, soudnictví, fyzické plánování atd. Veřejná sféra

polokomerční služby, doprava, komunikace, odpady, voda, elektřina

veřejná kontrola

104 EKONOMICKÁ REVOLUCE


mezi přáteli a v komunitách) vyjdou z temnoty a ukážou svou hodnotu jako stavební bloky pro novou, soudržnou ekonomiku. Existující alternativy by se také mohly pozvednout a spolupracovat při formování určitého druhu podpůrné sítě, ovšem slabé a nekompletní, připravující v tomto okamžiku to, na čem se bude stavět dále. Jestliže dáme dohromady všechny alternativy, které jsme realizovali v různých sociálních a ekonomických oblastech, měli bychom již kompletní utopii! Nový, ohlašující se sektor udržitelné produkce by se neměl stát okrajovou oblastí nad tradičním sektorem. Ze začátku by se mělo přenést z domova na veřejnost, že nárůst zdravého jídla, například, je daleko důležitější než výroba většiny zboží v nynějších obchodech; že je důležité vědět, kde něco koupit, stejně jako vědět, co dělat s tím, co jsme již jednou využili; že odpadní kolektor je důležitý jako něco, co také něco produkuje; že modré límečky jsou pro přežití možná důležitější než bílé límečky. A tak dále. Takové jsou hlavní rysy tohoto nového hospodářství: málo odpadu energie a materiálu; systém produkce a distribuce normálního rozsahu zaměřený na potřeby; regionálně organizované, transparentní, demokratické struktury; eko-farmářství; co největší soběstačnost (která nevylučuje možnost, že možná za čas bude třeba Evropa potřebovat vodík ze Sahary jako náhradu fosilních paliv, a Sahara na oplátku pomoc v zalesňování). Slavnosti spíše než motokrosy; dobré jídlo a družná komunita spíše, než abychom všichni každý rok jezdili ke Středozemnímu moři; účast na výstavbě naší společnosti spíše než posedlost auty. Zkrátka: kvalitativní, kulturní „růst“, inteligentnější způsob rozvíjení technologií se zřetelem na limity a komplexnost naší biosféry a zákon entropie. Pokud se jedná o obchod, měly by se redukovat přirozené přebytky, tj. mimořádné věci, které může každý region trvale produkovat (v důsledku specifické půdy, zdrojů, klimatu, zručnosti či tradice). Důležité bude dostat se z okovů takových médií, jako jsou televize a luxusní časopisy, které propagují sebevražedný životní styl a udržují veřejnost v posedlosti zbožím, výnosností a postavením (nejen prostřednictvím reklamy, ale také skrytěji a subverzivně v řádných programech a filmech). Investoři a jejich spojenci bezprostředně

105

106


brání své zájmy apelem na svobodu tisku (jejich tisku, jejich rozhovorů!) nebo tvrzením, že divák může vypnout svůj televizor.

Mezinárodně Jestliže mezinárodní kooperativní orgány jako Evropské společenství nevstoupí na tuto cestu, nemůžeme „přeměnit“ EC, GATT, OECD, Světovou banku a FAO a měli bychom se k nim obrátit zády a pokusit se jít svou vlastní cestou. V současnosti znamená „Brusel“ další schválení a ústup imperativu růstu; to znamená pokračovat v dláždění cesty pro expandující kapitál, který naléhá na stále větší intenzifikaci, rozšiřování atd. Otázkou je: Chceme „Evropu multinacionální“, nebo „Evropu regionů“? (Srv. De Rougemont a mnohé další.)

Shrnutí Měli bychom: – Připravit dvoukolejnou strategii, snížit hrozivý rozsah a vystavět výrobu v zeleném normálním měřítku. – Regionalizovat. – Zlevnit práci a zdražit energii. – Učinit odměňování kapitálu a organizaci práce pružnější. – Plně internalizovat vnější náklady a rozvinout efektivní ekologické zdanění. – Rozvinout substituci dovozu. – Osvobodit chudé země z jejich zadluženosti u zemí bohatých. – Zformovat aliance s dalšími zeměmi a regiony provádějícími obrat, pro doplňkový obchod a k rozšíření vlivu na světové scéně. – Informovat a vzdělávat – před obratem, během něj a po něm. Jednou z obtíží je podle mne správná rovnováha mezi individualitou, svobodným podnikáním a kolektivní intervencí a plánováním. Někteří lidé se domnívají, že ekologické zdanění přinese


nutné restrikce a obecné změny. Doufám v to také. Hlavní úkol – zhuštěný v silném boji – bude oslabit či anihilovat moc současné akumulace kapitálu a dostat investice pod větší demokratickou kontrolu (skutečná demokracie je orientována na ekologii a komunitu). Měli bychom se ovšem vyhnout státní kontrole financování a plánování ekonomiky. Měly by být také vypracovány a praktikovány nové formy vlády, kontroly a vlastnictví, jakož i peněžního systému, v němž peníze fungují jako směnný prostředek, regulátor a indikátor, ale v němž už se nebudou moci obracet v prostředek soukromé (individuální či korporativní nebo byrokratické) moci, která může ohrožovat kolektivní zájmy a zájmy budoucnosti. *

*

*

Po této analýze naší ekonomické situace a pokynů pro lepší strategii obsahuje Část třetí návrhy, jak by jednotlivci a skupiny mohli prakticky začít to, co naštěstí už někteří lidé na celém světě s radostí a vytrvalostí dělají.

107

ČÁST TŘETÍ: NÁVRHY PRO KACÍŘSKÉ CHOVÁNÍ


Výraz „kacířské chování“ byl inspirován výrokem G. B. Shawa a může se zdát podivným v očích ekologických aktivistů, kteří blokují buldozery a přelézají ohrady. Ona či on mohou tyto návrhy shledat jako velmi hodňoučké; a příliš zdlouhavé pro záchranu životního prostředí. Možná bude užitečné navrhnout, co by měli jednotlivci či skupiny lidí, instituce nebo podniky v industrializovaných zemích dělat, aby přispěli k nutné změně a přestali být „částí problému“. Poznámka: K nutnému výzkumu a prověřování uskutečnitelnosti studií, prováděnému začátkem devadesátých let viz Future Wealth od Jamese Robertsona. Kniha For the Common Good od Dalyho a Cobba také obsahuje životná doporučení k tomuto tématu.

Jednotlivci Myslím, že „zelené spotřebitelství“ je téměř všude na vzestupu. To je dobré, ale nestačí to. Neměla by se blokovat cesta pro ještě lepší léčebné aktivity, jako je méně konzumu, informování a povzbuzování jiných lidí, pokusy změnit a redukovat výrobu, mobilitu atd. obecně. Potřebujeme nyní spotřebitele, kteří jsou nejen zelení, ale také politicky uvědomělí a aktivní. (Poznámka: „Politická“ potřeba neznamená nutně orientovanost k politické straně.) Měli by být aktivní v nátlakových skupinách ochránců životního prostředí nebo, což je často lepší, v odborech, v podnikatelských asociacích nebo v občanských výborech, v ženských organizacích nebo v nějaké politické straně. Nebo v nějakém sportovním klubu. (Ano, proč ne? Ve své místní hospůdce se profesor německé univerzity začal pokoušet měnit své město. Ochránci životního prostředí by měli častěji opouštět své vlastní kruhy a smíchávat se s jinými lidmi.)

109

110


Pokud se jedná o šíření informací, obtěžuj svého partnera, souseda, kolegu, muže či ženu blízko sebe ve vlaku či na poště. Netřeba říkat, že domácnosti zelených spotřebitelů by si měly zakládat na úspoře energie, vody a materiálů a na menším užívání (nebo žádném) auta, menší spotřebě masa atd. (Metody podpory ekologicky uvědomělých spotřebitelů lze najít v Globálním akčním plánu pro Zemi.)55 V supermarketech apod. lze nejlépe provádět nátlak na skupiny zákazníků, spíše než žádostmi na managera. Kromě toho, že jsme spotřebitelé, také někde žijeme, na což jsme fakticky už narazili. Zde je opět třeba podnikat pár věcí, abychom učinili své město, čtvrť nebo obec zelenější, bezpečnější a zdravější. A aktivnější a družnější. Pokoušet se formovat diverzní skupiny, převážně složené z lidí jako Přátelé Země, z pár progresivních vyznavačů dominantního náboženství, z jednoho či dvou podnikatel(ek)ů zbavených posedlosti a z pár čilých staříků. (A jednoho intelektuála, dogmatického radikála – ne více.) Abychom přiblížili představu, bylo by vhodné začít se dnem vysazování stromků nebo dnem úklidu odpadků. Tato skupina se setká s aplausem a přijetím. (Nebezpečím je jen to, že vaše nově zformovaná skupina bude přitahovat příliš mnoho členů, domnívajících se, že lidé by jen měli změnit své chování, spíše než by chtěli uskutečnit potřebu sociálně ekonomické změny. Pokuste se držet svou skupinu rozmanitou, co se týče názorů. Nejlepší věcí je mít hodnotné spolupracovníky i v okruhu fanoušků skupiny.) Tato veřejná aktivita může být opakována každý rok a může být zakončena určitým druhem slavnosti. (V Normandii ochránci přírody řádně pracují spolu s farmáři a nakonec to oslaví u ryb, vína a tance!) Z tohoto hlediska je lepší začínat snadnějšími věcmi a postupně směřovat k obtížnějším, „strukturálnějším“. Existuje hojnost literatury schopné vám říci, jaké další kroky nebo aktivity se mohou podnikat v souvislosti s odpady, městskou zelení (nezapomínejte na poživatelnou zeleň: ovocné stromy, malinové keře, ořešáky atd.), většími znečišťovateli, výchovou a obchodem. (Můžeme zmínit několik možných aktivit: distribuce v městských centrech a přírodních sídlištích, zdvořilé letáky pro řidiče s otázkou, zda je absolutně nutné,


aby jezdili autem. Nebo pomoc vaší ulici či ulicím, aby se z nich stala rezidenční centra.) Abychom skočili k obtížnějšímu: pokuste se dostat autority na cestu větší soběstačnosti vesnic a okrajových sídlišť. Více zařízení pak pro nás bude dosažitelných – pro práci, péči, rekreaci – a nepotřebujeme se svými dětmi pokukovat někam jinam. (Jedna čtvrť nizozemského města Breda přeměnila smetiště, kde byly plánovány garáže, na společnou zelinářskou zahradu, a ze starých garáží tam udělali opravny a jiné dílny. V mnoha dalších městech světa probíhají podobné aktivity ještě na intenzivnější úrovni, často proto, že to jsou čtvrtě chudých, jako v newyorském Bronxu. Tato potřeba nezáleží jen na veřejném financování. Lidé se také mohou podílet peněžními dary, půjčením kusu půdy, zpřístupněním budov, propůjčením svého času nebo tím, že přimějí lidi, aby se spojili v zájmu užitečného úkolu atd. Středisky pro schůzky a aktivity by mohly být školy, společenské sály, recyklační dílny nebo třeba stodola. A proč ne radnice?56

50% populace vlastní 4%

druhých 50% vlastní 96%

Tento graf, představující rozdělení finančního bohatství v Německu (bývalé západní spolkové republice), ukazuje, proč je v mnoha zemích tak těžké změnit chod věcí. Jestliže polovina obyvatel vlastní většinu bohaství, nebudou zpochybňovat tradiční (ekonomickou) cestu. Navíc, mnoho jiných z méně majetné poloviny nemůže víckrát zvednout hlas. V bohaté polovině většinu majetku vlastní jen malá menšina velmi bohatých lidí, ale většina z majetné poloviny to ještě nepochopila. (Graf od Helmuta Creutze)

111

112


Jako pro voliče je pro vás důležité – pokud nejste nevolící anarchista, který nechává moc v tradičních rukou – podporovat zelené strany, sloužící jako nepostradatelný ukazatel, nebo (tmavě) zelené reprezentanty jiných stran. Užitečnost zelených stran je taková, že nemusíte nutně souhlasit se všemi jejich body, abyste je podporovali. Jako rodiče byste mohli vykonávat tlak, aby školy podporovaly větší pozornost životnímu prostředí a veřejným záležitostem a uváděly do života relevantní aktivity.57 Zelení spotřebitelé, kteří šetří, by mohli dobře podporovat nové fondy zaměřené na životní prostředí. (Dejte si však pozor na příliš chytré fondy, které se nyní rychle objevují v tradičním světě financí!) Některý bude vykazovat menší úrok, ale jeho peníze budou užity lepším způsobem. Někdy se to nazývá etické či sociální bankovnictví či investování. Existují také projekty, kdy lidé dávají část svého měsíčního příjmu na „dobrou věc“: například na podporu míru či projekty pomoci Třetímu světu nebo na ochranu životního prostředí. Na tomto počátečním stupni se zdá moudřejší dávat peníze na projekty na zvýšení uvědomění a informování lidí spíše než na více technické projekty jako recyklační centra, větrné farmy atd. – pokud nejsou primárně zaměřeny k tomu, aby přitáhly a informovaly veřejnost. Až se jednou vzedme zelená vlna, bude hojnost prostředků k výstavbě technické infrastruktury. Nejlepší věcí se zdá pokoušet se investovat nebo půjčovat na projekty ve vašem blízkém okolí (pokud někdo bohatý nepomáhá chudým čtvrtím). Pokud jde o váš úkol informovat a burcovat (jemně, příjemně! Ačkoli někdy je lepší přestat s jemnou prací…), měli byste začít u svých kolegů v úřadě nebo továrně, kde pracujete. Nemusí to být právě o tom, jak třídit užitý papír. (Cenný čas se často ztrácí v nekonečných pokusech zavést recyklační papír a omyvatelné šálky na kávu. Prosím, rozlišujte, co je hlavní výstup a co vedlejší. Dáváte pozor na papír a zatím celá výroba je nerozumná!) Nejde dokonce jenom o výrobu méně znečišťujícím způsobem s menším množstvím odpadu – ačkoli ta je často krátkodobým cílem. Já však také míním informování lidí a zahájení diskuse o obecné nedostatečnosti technických prostředků, nebezpečnosti toho, co se nazývá „pokrok“.


A o krátkozrakých měřítkách, s nimiž kalkulujeme, a o naší krátkozraké ideji zisku a efektivnosti. A o potřebě omezit rozsah produkce a podobně. (Zkrátka, o tom, co je v této a podobných knihách! Viz také poznámku 61.) „Světle zelené“ kroky, omezování znečištění atd. jsou správné, pokud jsou částí širší „tmavě zelené“ strategie a procesu zvyšování uvědomění. Finální poznámka o obecném vztahu k veřejným autoritám. V zemích, kde byl dosti dobře rozvinut sociální blahobyt (buď sociálním nebo humánním kapitalismem či státním socialismem), tendují lidé k silnému spoléhání na stát, což často může bránit tomu, aby začali u sebe. Malý příklad: když najdou ve své ulici příliš mnoho odpadků, zanechaných hlavně obyvateli, volají lidé obvykle úklidovou službu. Měli by ovšem sami zorganizovat úklidový tým, což by snad ovlivnilo jejich spoluobčany, aby se stali pečlivějšími. Mnoho iniciativ také ztroskotá, protože veřejné dotace byly určeny na úklid, zatímco jiné cesty obstarání peněz nebo podpory dobrovolníků nebyly dostatečně využity.

Podniky Poznámka: Mnohé návrhy v této sekci lze také aplikovat na spoustu institucí a úřadů, soukromých či veřejných, jejichž úkolem je podporovat a sloužit různým sektorům ekonomiky a společnosti prostřednictvím výzkumu a plánování. Podstatný přístup už byl načrtnut výše. Podniky nemohou zpomalovat, zavírat nebo se bezprostředně přeměnovat – a některé by to jistě s úspěchem snášely dlouhý čas! (Dokonce se podle všeho zdá, že vyrábění reparovatelných produktů je obvykle v konfliktu s podnikáním, při němž je třeba nepřetržitě prodávat, jak je to jen možné.) Takové kroky stoupají ze světlé do temně zelené: ekologické kursy pro zaměstnance; povzbuzování přespolních, aby využívali veřejnou dopravu nebo se dohodli na společné přepravě mezi sebou; interní programy „péče o životní prostředí“; v oblasti výrobního

113

114


procesu: čistší výroba s užitím méně energie, vody a materiálů; výroba produktů snadněji opravitelných či recyklovatelných; ovlivňování dodavatelů ohledně jejich výrobků (co dělají a jak to dělají); jednoduchý tlak mohou na podniky vykonávat banky při žádostech o půjčky nebo při vyúčtovávání a pojišťování společností; zkoumání možností účasti spotřebitelů; zkoumání možností konverze; happening hluboké ekologie pro akcionáře; zkoumání cest k omezení produkce. Obecně můžeme podpořit úvahy o jiných způsobech organizace zaměstnanosti a kapitálové odměny. Můžeme studovat celkové uzavírání podniků (v případech, kdy je produkt nebezpečný, není nutný nebo by byl při strukturálním obratu ve společnosti nadbytečný) a vytváření jiných pracovních příležitostí v regionu. Existuje frekventovaná diskuse, jak dosáhnout nejlepšího „řešení“: plastové šálky, nebo šálky, které někdo musí umýt; plastové balení, nebo skleněné lahve (na mléko a jiné nápoje); recyklace materiálu na výrobek, nebo znovuužívání produktu; veřejná doprava, nebo soukromá auta atd. Ekologická rovnováha obou takových řešení často není příliš odlišná a ochránci životního prostředí mezi sebou vzájemně bojují se stále novými hlášeními expertů. Reálné řešení, inspirované hlubokou ekologií a vyhovující požadavku reálně

Počet podniků V mnoha odvětvích ekonomiky růstu je situace jako na obrázku. Jelikož podniky (včetně obchodů, farem atd.) jsou neustále tlačeny nepřetržitým rozšiřováním a intenzifikací, bankrotují, nebo se spojují do větších celků. Na vrcholu jsou podniky, které pro tentokrát vydržely – je jich málo, ale dohromady představují velkou proporci produkce. Podniky ve střední části si stále ještě myslí, že se jim povede vystoupat. Ovšem linka označená x – červená čára pro každý obchod – se konstantně posouvá nahoru…


udržitelné budoucnosti, může vyžadovat radikálnější změnu pro kreativnější obrat a nalézá se za limity těchto krátkozrakých úvah. Například diskuse o jedno či víceúčelové lahvi nebo o obalu z plastu či hliníku by měly být ukončeny pochopením absurdnosti balení pár loků nebo toho, že láhev se nejprve rozbije na kousky, aby byla potom restaurována opět na celou. Měli bychom si připomenout zdravé lidi minulých dní, když babička vylila sirup do sklenice, láhev vypláchla vodou a pak šla do obchodu s prázdným džbánem nebo lahví, kde byla naplněna mlékem či vínem nebo octem atd. (jak se to stále ještě děje v některých velmi moderních francouzských supermarketech!) To samé platí o otázce mobility a fyzického plánování nebo o otázce dodávky energií a „poptávky“ po ní. Jak už bylo vysvětleno, už není doba na to dávat peníze nebo zdroje na nákladná pseudo- nebo poloviční řešení. Reálná řešení (tj. často omezení nebo konverze na odlišný produkt, či dokonce celkové zastavení výroby) vyžadují více odvahy a změn, a leží za omezeními, v nichž se obvykle vedou dnešní diskuse. Většina podniků si nemůže pomoci sama; musí být změněn celkový rámec, v němž operují. Tedy i panelové diskuse společností se spotřebiteli a ochránci životního prostředí, aby se probraly otázky životního prostředí a bezpečnosti (experimenty v USA), nejsou s to dostat se dál než k pseudo- či polovičnímu řešení a také obsahují riziko, že tato řešení budou kooptována byznysem. Jako příklad ve světě financí uvažme instituce jako penzijní fondy – které jsou obvykle významnou akumulací kapitálu a tedy důležitým investorem. Chtějí dávat v mezích možností větší či jistější příjmy klientům, kteří pak mají odpovídajícím způsobem menší prémie. Investují tradičním způsobem, a tak se podílejí na prodlužování katastrofických vývojových trendů (například urbanizace; takové fondy zbožňují investování v pozemcích), které činí společnost stále chorobnější a lidi stále rychleji odsouvají do pozadí. Měli by provést lepší analýzu světa, v němž operují, a efektů jejich fungování, a začít uvažovat o tom, zda by neměli volit v zájmu budoucnosti, obecně vedeni dlouhodobými zájmy namísto specifických zájmů krátkodobých. Vzhledem k dominanci systému nuceného nárůstu peněz nad výrobou a obchodem, výměnný systém tu nemůže pomoci. Otázkou

115

116


ovšem je: Jaké aktivity bychom měli, jako společnost, favorizovat a jaké bychom měli omezovat nebo zastavovat? Je jasné, že musí být podporovány užitečné aktivity; farmáři a rybáři, například, by už neměli pracovat pod nezdravým tlakem peněžních věřitelů. Jednou možnou alternativou je ekologicky regulovaný úrok. Tehdy by lidé nastartovali své vlastní prostředky směny či obchodně vázaná schémata. (Na způsob keynesiánského léku, ale v decentralizované – lokálně či regionálně – formě a doufejme „ekologicky řízené“ v mezích možností.) Se zřetelem k peněžnímu systému jsem už zmínil rozdíl mezi bohatým podnikem (malým či velkým) a podnikem, který má co do činění s významným množstvím externího kapitálu (akcie, půjčky) a který pak výrobou rozšiřuje kapitál (a tedy moc) fondů, bank a bohatých jedinců. Tento rozdíl by měl hrát roli v strategii změny, v osvobození výroby a obchodu od vydělávání peněz. (Viz také poznámku 61.) V různých svazcích a asociacích podniků by měli malí vlastníci či podnikatelé (bohatí nebo chudí) mluvit proti dominantním zásadám, které obvykle definují velcí vlastníci a podniky a jež jsou často nevýhodné pro ty menší. Měli by se tedy starat o růst uvědomění vzhledem k systému nuceného nárůstu peněz. Vzhledem ke státní finanční pomoci podnikům (široký okruh schémat!) by se měly menší podniky pokoušet jako o krátkodobý cíl bránit takovým schématům, která pokračují ve favorizaci velkých podniků. Většině zaměstnanců, zvláště méně placeným, je jedno, jakou mají práci a plat. Jdou tam, kde je lepší chleba. Mohou a chtějí pomáhat výrobě s menším znečištěním a s využitím odpadů, ale nejsou moc přístupní zcela novým myšlenkám. Snad se může najít někdo s větší ochotou naslouchat něčemu vyššímu nebo někdo více či méně „hotový“. Takoví vlivní lidé byznysu se skutečně stávají tmavě zelenými a postindustriálními – je to obvyklé dokonce i po jejich odchodu na odpočinek. Mohou být nápomocni v zakládání hlavního myšlenkového proudu jako cesty zahájení strukturálních změn. Mám na mysli lidi, jako jsou britský princ Charles, nizozemská královna Beatrix a její muž princ Claus, kteří veřejně vyslovují své obavy z moderního vývoje.


Je jasné, že podniky jsou obvykle lapeny v síti závazků a konkurence. Nelze od nich očekávat, že se budou zavírat či omezovat. Nezbytný obrat může nastat jen prostřednictvím pohybu společnosti jako celku, který překročí převažující parciální zájmy podniků či institucí. Ze sektorů byznysu a ekonomiky, které jsou nebezpečné nebo nadbytečné a měly by být dříve či později uzavřeny anebo omezeny – části chemického průmyslu, zbrojní průmysl, automobilky, letecká doprava, tovární farmářství, průmyslový rybolov, agro-lesnictví, výrobci serepetiček – by neměl být trpěn ani jeden. Tíži toho bychom měli nést my všichni, společnost jako celek. Nemůžete nikdy pomoci, dokud budete hledat práci v jaderné elektrárně raději než v elektrárně solární, nebo dokud budete mít v oblibě auta a stavět garáže, místo abyste si oblíbil zvířata a stal se veterinářem. Tedy každý jedinec či skupina se mohou rozhodnout, zda se stane částí řešení a zahájí přípravu k obratu, nebo zda zůstane překážkou reálnému pokroku.

Odbory Většina toho, čím by odbory mohly přispět, může být odvozena z toho, co bylo řečeno o podnicích. Je dosti nepochopitelné, že odbory by měly bojovat o moc, a tedy za široké členstvo pracovních sil, tudíž mít ve svém ohnisku přímý zájem na pracovní síle – vyšších mzdách apod. To je však slepá ulička, uzel na naší vlastní oprátce. Výsledek: větší závislost na kapitálu a jeho – stále více automatizované – organizaci výroby. Navíc spotřeba roste. A velký ekologický krach se přibližuje. Mnozí lidé mají velká očekávání od vlastnictví dělníků, tedy od schopnosti dělníků kupovat nebo získávat akcie, čímž by personál společnosti dosáhl její kolektivní kontroly. Ovšem velkým nebezpečím za dnešních okolností je to, že tím se i dělníci účastní od základu špatného systému, který vykořisťuje přírodu a Třetí svět. Je to další krok k totálnímu odcizení. Dobrým aspektem je jen to, že se dělníci učí tomu, co znamená management, investice atd.

117

Situace A: není to špatné, ale skromné

blahobyt

Siatuace B: lepší s nedotčením životního prostředí

blahobyt ještě více energie

Situace C: méně dobré: zhoršování životního prostředí

blahobyt

Poznání a svědomí člověka (dar od Boha?) ho uschopňuje k ničení, ale i k obnově. Lze litovat, že se ještě nedostal na cestu, která by ho konečně rozhodně odlišila od jiných živočichů…

Nepotřebujeme jít zpět k A! Stačí krok zpět (vpřed) k B

více energie

Lidská aktivita je schopna zvyšovat bohatství a blahobyt, může však snadno dosáhnout bodu zvratu, za nímž se čistý výsledek stává negativním a vážně ohrožuje obecný a budoucí blahobyt. Zvrácení tohoto procesu nutně neznamená návrat do temných dob!

energie

bohatství

bohatství

bohatství

118 EKONOMICKÁ REVOLUCE


Zajímavě uspořádané, kdysi zchátralé město Mondragon (v Baskicku), založené na soběstačnosti, samofinancování a dělnické kontrole, má bezpochyby potíže v dosahování skutečně ekologické produkce; a ne v kolapsu pod jhem „moderní“ konkurence a celé spirály růstu.58 Kooperativní sdružení na celém světě byla zakládána malými podnikateli (třeba farmáři) a rozvinuta do řádného byznysu, který jedná se svými (dřívějšími) vlastníky jako s obyčejnými klienty, a možná dokonce investuje do aktivit protikladných k jejich zájmům. Stejně i odbory by mohly být nástrojem přípravy obratu. Stranou od rozvažování hlavního proudu ekonomiky by mohly začít znovu rozmýšlet svou základní strukturu, která v současnosti sleduje tradiční vzory výroby. Dělníci z průmyslu, potravinářství a zemědělství, železničáři, pracovníci automobilového průmyslu – každý z nich má vlastní (sub)unii se svými parciálními zájmy, často brzdícími pokrok. Konfederace unií by měla vypracovat novou strategii pro 21. století. Měl by být učiněn výběr a fixovány priority. Kde by se práce měla omezit? Kde rozvinout? Kde jsme stále částí problému? Není menší krásnější? Měli bychom se bát rozvoje směrem k více malým vlastníkům a podnikům? Mělo by se pokračovat v systému nerevidované placené práce a definicí „práce“ a „zaměstnání“? Neměli bychom omezit rozdělování populace na zaměstnané a nezaměstnané? Neměli by členové, kteří jsou na podpoře (kdo příště?), zůstávat s unií? Co by mohla být „pružná zaměstnanost“ v našich termínech? Máme diskutovat o myšlence základního příjmu? Jak můžeme zlepšit demokratickou kontrolu investic (staré téma světa práce!), aniž bychom posilovali státní mechanismus? Začněte s kursy ekologie a netradiční socio-ekonomie. Distribuujte knihy jako Future Wealth (a snad i tuto) mezi úředníky unií. (Viz také poznámku 61.) V Nizozemsku mají (dvě) odborové konfederace účast v ekologické dělnické straně a pracují prostřednictvím větší ekologické organizace. Ta mimo jiné připravila společnou zprávu o vytváření nových pracovních příležitostí v oblasti úspory energie, prevence znečišťování a veřejné dopravy. S podporou ochránců životního

119

120


prostředí byla služba sběru odpadu, která se pokoušela odporovat privatizaci ve svém sektoru, rozšířena v souladu s programem změny na sofistikované recyklační služby. Existuje množství aktivit, které čeká na využití svazku zaměstnanosti a péče o životní prostředí. Spalovny by se mohly přeměnit na regionální recyklační a znovuužitková centra. Zaměstnanci veřejné dopravy by mohli pomoci zvýšit veřejnou uvědomělost ohledně škod způsobovaných automobily a organizovat veřejné mítinky k diskusi o nových dopravních zásadách. Budoucí konverze automobilových servisů na servisy ekologických technologií už byla zmíněna. Existuje dost předběžných a částečných kroků k tomu, aby se to stalo!

Firemní elita Obávám se, že finančníci, velcí akcionáři, kapitáni průmyslu a zbytek firemní a finanční elity jsou lidmi, které lze velmi těžko přesvědčit o nutnosti a racionálnosti obratu. Ovšem i do těchto kruhů proniká myšlení nového věku, antroposofické ideje a postindustrialismus. A nemají snad někteří „zelené“ děti? Většina lidí stále myslí, že nejlepší je nechat děti napospas cenám a penězům – penězům vytvořeným destrukcí přírody, a proto ničícím opravdovou budoucnost dětí… Měli by pochopit, že jediná cesta z naší krize je prostřednictvím změny. Měli by vítat „zelené“ a „sociální“ do svých klubů, účastnit se jejich mítinků a vzdělávacích kursů a pokoušet se naslouchat s otevřenou myslí jejich zvláštním myšlenkám. Tito lidé byznysu a financí jsou jistě nakloněni eko-industriálním projektům – nový sektor růstu, není-liž pravda? – a dychtivější vybírat peníze od občanů, kteří si přejí zelené investice. Část těchto aktivit bude jistě prospěšná, což pro nás činí stále obtížnějším oddělit správné od špatného. Hlavním bodem je: Když onemocníte po jídle v restauraci, měli byste raději za doktora jejího managera, nebo mnohem nezaujatějšího lékaře? Ideální strategií pro ně by pak bylo pomáhat novým, zeleným organizacím a zařízením v jejich efektivnosti a organizaci, přitom však úplně zapomenout na rychlé


vytváření zisku, upevňování moci atd. A vzdát se svého bohatství a moci a stát se normálním, užitečně angažovaným občanem. I když je to ovšem těžko možné, zdálo by se moudré žádat po bohatých a mocných – a všech jejich služebnících a spojencích na vysokých místech vlád a oficiálních institucí – aby se rychle stáhli do svých nepochybně luxusních obydlí a ponechali společnost a podnikání novému druhu zelených a sociálních lidí.59 Jak jsem řekl, bojím se, že lidé byznysu budou velmi zaujati proti reálné změně. (Světle zelené adaptace jsou v pořádku.) Podporováni konzervativními a populistickými masmédii se budou vysmívat každému alternativnímu pokusu a ničit každou opravdovou aktivitu v zájmu Obratu. Snad ještě těžší, než vypořádat se se starými kapitány průmyslu a financí, to bude s lidmi nižší vrstvy, politicky aktivními a radikálními snaživci, kteří často mají méně bohatství a teď by si je chtěli vydělat… Jak je s tím „usmíříme“? Není dokonce ani snadné poslat je k lékaři na konzultaci!60 Chtěl bych dodat, že naši dnešní političtí a ekonomičtí vůdci, obvykle se nacházející na pravé straně politického spektra, by neměli být „zápornými hrdiny“. (Levice, která má často potíže se strukturálním myšlením, také často a vždy důsledně ohromovala tím, kde nacházela své lidi, kdysi u moci, eventuálně se k ní stejným způsobem po jistém čase dostala.) Většina z nich opravdu věří tradiční koncepci, že pokračování v jejich byznysu je nejlepší věcí pro ekonomiku jako celek, pro národ a pro svět; že ten potřebuje bohaté lidi pro svou záchranu atd. Právě jako ty a já, povznesli se s těmito idejemi, které užívali k dobrému zvuku, ale které už nyní neladí (ctnosti minulosti, které se staly hříchem dneška). Jak už bylo zmíněno výše, hlavní protisíly se mohou objevit z vrstvy malých a středně velkých podnikatelů, kteří si dali pozor, aby nebyli rozsekáni ve víru Velkých peněz.61 Také ženy a děti – hlavně synové – těchto velmi důležitých osob se mohou rostoucí měrou seznamovat s nevítanými ekologickými zprávami a sociálními idejemi. Konečně ovšem můžeme jako organizovaní či individuální spotřebitelé i my tlačit na konvenční strukturu výroby, obchodu a financování.

121

122


Cožpak se někteří velcí byznysmeni čestně nepokoušejí dělat něco na ochranu před zničením Země? Nejsou oni i my děti této planety?

Lokální autority Důležitost lokální úrovně byla už v této knize zdůrazněna. Kroky, kterými může municipalita zahájit dlouhou cestu a kterými už šťastně vykročila, mohou být vyvozeny z předešlých stran. Lokální autority mohou zavádět zařízení pro obnovu a recyklaci „odpadů“. Shromažďování odpadu z domů, obchodů, úřadů a továren je lepší než jeho nošení do kontejnerů, recyklačních center apod. (V Davisu v Kalifornii – viz poznámku 35 – zvládnou platit šest lidí z peněz hrazených z příjmů ze čtyř nebo pěti odpadových frakcí, jejichž část se prodává recyklačnímu průmyslu.) Municipality a jiné lokální autority mohou stimulovat odpadovou prevenci; přestat užívat tvrdé dřevo; stimulovat stavbu domů s úsporou energie; odporovat násilnému peněžnímu trendu stavět nové budovy místo adaptace starých; dát více práce demoličním silám a oddělovat materiály pro další využití. (Všechno toto přešlo do praxe několika nizozemských měst, a stejně dobře, ba i lépe, i někde jinde.) Municipality by se mohly také pokusit redukovat intenzitu komerčních zpráv, které běžně okupují naše ulice, zdi, poštovní úřady a uši. To je další příklad „tragédie pospolitosti“. Municipality musí zkrotit automobilový provoz, než úplně zruinuje města, obce a venkov. Krásná města jako Praha, ještě „nezničená“, by se nyní měla chytit moderního směru a žádat rozšíření možností pro cyklisty! Moudré by bylo postavit se na odpor vysoce rychlostním tratím (jako na jihu Anglie, v Belgii a Provence). Měl by se zastavit nárůst dopravní potřeby – a krátkozraká řešení – a kompletně změnit fyzické plánování. Pokoušet se stavět ubytovny, kde by se mohli smíchat lidé různého věku a být si navzájem užiteční (jak se o to pokusili ve Švédsku a jinde) a kde by byly levné budovy pro zahájení činnosti malých podnikatelů a řemeslníků.


Stimulovat ekologickou výchovu ve školách, v centrech mladých, vzdělávání dospělých atd. (ale ne jako fíkový list pro neadekvátní ochranářské zásady). Pomáhat skupinám občanů rozjíždět malé informační shopy na rušných ulicích (jistě, slova jsou drahá!), kde by se mohly dávat informace (a učit se) spotřebitelům, ženám v domácnosti, obchodujícím farmářům, turistům. (Obvykle můžete najít centra ekologické výchovy zaměřené na přírodu a děti na okrajích města, ale často to bývají jen rozšířená dětská zoo. Ta nejsou k dosažení pro obecnou veřejnost, spíše jsou vhodná pro demonstraci velkých strojů jako větrných turbín a solárních kolektorů. Dosti dlouho jsem prodléval u obsahu ekologické výchovy v této knize (srv. poznámku 39), avšak nevěnoval jsem zde speciální paragraf „učitelům“. Hodně se přebírá z osnov bezodpadových škol v Německu, které obsahují práce zaměřené na znečištění vody a vzduchu (Švédsko, Británie, Nizozemsko). Kromě ekologické výchovy jako takové je důležité, že všechny vzdělávací disciplíny a oblasti vědeckého výzkumu čerstvě přezkušují, co dělají, zda napomáhají trvalé udržitelnosti, nebo (slepému) růstu, tj. zda jsou to řešení reálná, či pseudořešení, a jak se mohou konvertovat, aby se staly částí řešení a nezůstaly částí problému. Municipality zaměřené na lokální soběstačnost a promýšlející, s čím by lidé mohli začít relativně snadněji a ze své vlastní chuti pro dobré a levné jídlo, by mohly stimulovat ekologické zahradnictví, pěstování ryb, kozí farmy a podobně. Atraktivními by se mohly stát také aktivity zahrnující opravy, opětné využití a recyklaci, jakož i alternativní technologie (větší užívání dešťové vody, síly větru pro skupiny domů, kombinované generování tepla a energie, rozšířené kompostování atd.). Je důležité, že takové aktivity se rozvíjejí v součinnosti s místními lidmi nebo že občané sami přicházejí s nápady a rozvíjejí je (spolu se zelenými průvodci!). Někdy by však města neměla váhat převzít inciativu do svých rukou, protože čas běží. Zde je úloha pro vychovatele, stejně jako pro dělnické komunity (viz další oddíl). Městská shromáždění by se měla také pokoušet učinit dosažitelnou nebo pronajmout půdu blízko města, hlavně ve vzdálenosti dosažitelné na kole, kde mohou žít nezaměstnaní a jiní a vyrábět

123

124


užitečné produkty a dělat další prospěšné věci; kde se mohou děti a dospělí učit pečovat o zvířata a rostliny a učit se užitečným dovednostem. Organický odpad z města by mohl být užit na půdě, čímž by se opět uzavřel přírodní cyklus, který dává lidem obdivuhodné zaměstnání už po tisíce let. Lidé by pak byli povzbuzováni udržovat si svůj odpad co možná nejzdravější. To samé by platilo pro stavební odpad, z něhož většina může být opravena, opětně využita nebo recyklována.62 To není především záležitost peněz. Hodně může být dosaženo právě prostřednictvím diferencujícího, kreativního rozhodování v běžném legálním rámci a bouráním přehrad mezi politikou, úřady a institucemi. (Opravdu těžká práce! Ale zvládne se to, i když nechtěné „nomenklatury“ je všude na Západě až dost!) Důležité je, aby rostlo uvědomění místních lidí, jejich volených představitelů a úředníků. Například je velmi stimulující zhlédnutí filmů, třeba o „eko-městech“ nebo o sociálních a zelených alternativách dosažených někde ve světě. Podniky i komunity by se měly osvobodit od nucení k růstu, od prestižních projektů, od tradičních způsobů zainteresovanosti (diktovaných kapitálem) zaměstnanosti a příjmů, z povinnosti stimulovat spotřebu zboží a mobilitu. Něco z toho, co bylo uděláno v New Yorku, jsem načrtl v druhé části této knihy pod titulkem „Produkce od každého“. Je opět jasné, že lokální komunity nemohou být na své cestě změn osamoceny. Mohou – a měly by – jít takovou cestou, ale dříve nebo později budou narážet na bariéry. Odtud důležitost navázání vztahů s jinými úrovněmi veřejnosti (provinciální a národní) v přípravě na všeobecnou změnu. Například se potřebují zbavit praxe stimulace růstu udělením větších subsidií větším municipalitám a větších platů jejich úředníkům. Měli by se také pokusit ovlivnit podnikání – a to v širším smyslu, než jen právě z hlediska čistších výrobních procesů. Municipality by se skutečně měly pevně postavit proti centrální vládě, čas od času, aby zastavili růst výroby věcí, které „dusí“ města, městečka a vesnice stimulováním praxe s množstvím odpadů, nezaměstnanými lidmi, auty, pesticidy, fosfáty atd. Municipality by se mohly rozhodujícím způsobem podílet na formování zdravých, ekologicky přátelských, humánních regionů.


Například ve Francii existuje silné hnutí vesnických starostů za revitalizaci venkova („Pour une France à villages humains“).

Dělnické komunity Už jsme si vyjasnili, že nástup nové, menší, „konzervující a uschopňující“ ekonomiky (jak se vyjádřil Robertson) dává větší roli dělnickým komunitám, jakož i sociálním pracovníkům, učitelům, aktivním členkám ženských organizací a církví atd. (A nezapomínejme na lékařské profese. Lékaři a nemocnice by mohli udělat nesmírně moc v prosazování zdravého jídla a šíření ekologického myšlení a praxe. Lze jen litovat, že ještě nejsou příliš angažováni v preventivní péči a že přenechávají svým kolegům ze sociální medicíny, aby se obtěžovali nad obecnějšími příčinami chorob [plynoucími ze sociálního a životního prostředí]). Školení dělnických komunit ve směru „konzervující a uschopňující“ ekonomiky je tedy naléhavě nutné. K jejich znalostem a zručnosti se musí nyní připojit tmavě zelená ekologie, poznání „alternativ“ na celém světě a entuziasmus pro zahájení změn v jejich oblasti. Přirozeně, apatie většiny lidí, která je činí pasivními, brzdí tento proces, a je tedy důležité, aby vláda a masmédia podporovaly úsilí aktivních lidí. Veřejné autority by měly také pomáhat penězi, schématy a jinými podněty zabezpečit dělnické komunity nutnými prostředky, budovami, pozemky atd. Nějakou novou aktivitu by snad mohli přidat i obyvatelé méně privilegovaných městských čtvrtí v doteku s ekologickými (nebo konvertujícími) farmáři v sousedství, aby vyměnili jídlo za „odpad“. Obyvatelé by mohli za zdravé jídlo platit rozumnou cenu – možná prostřednictvím laciného distributora či obchodníka – přičemž s ní by si farmáři přivezli domů dobré organické hnojivo. Jsem si vědom toho, že takový jednoduchý krátký cyklus výrobců a spotřebitelů by byl konfrontován s přísnou regulací, která má nesporně často dobrý důvod pro svou existenci, ale která je často příliš striktní a restriktivní. Můžeme nalézt ještě mnoho podobných produktivních aktivit.

125

126


Centrální vláda Jako je to v případě nižších úrovní administrace, i národní vláda je rozdělena na sektory: spravedlnosti, výstavby, zdraví, dopravy, ekonomiky, financí atd. Jelikož jsme nyní tváří v tvář ekologické katastrofě, je důležité, aby vláda vytvořila akceschopnou komisi ministrů a státních tajemníků, procházející různými oblastmi. (Totéž by bylo dobré na provinciální a lokální úrovni.) Ponechat životní prostředí jednomu ministrovi je chybou proto, že se může jen pokoušet uklidit nepořádek, který způsobila jiná ministerstva nebo jej umožnila udělat byznysu a lidem, nebo se jen pokoušet zabraňovat nejhorším excesům. Odtud potřeba meziresortní komise. Jestliže ovšem zde opět dominuje hlavní proud finančního a ekonomického myšlení, bylo by lepší dát více moci ministerstvu životního prostředí, zajistit, aby nebylo jen světle zelené. Jak těžké je udělat pár nových kroků vpřed! Další důležitou věcí pro centrální vládu a jiné autority je mít na mysli, že novým myšlenkám by se měla dodávat kuráž, i když jsou tyto ideje v protikladu k současné vládní politice. Společnost, která dusí kriticismus, propadá záhubě: myšlení takové země je řízeno diktaturou nebo vládou jedné strany. Tedy některé veřejné fondy by měly bezpodmínečně přejít k nevládním organizacím pracujícím pro novou budoucnost. Musíme mít také na paměti, že v kapitalistickém systému je rozšiřování informací záležitostí peněz: nejbohatší může křičet nejvíce. To se musí nějak vyrovnat, protože jinak hlavní proud nebo pseudozelené myšlení a ideologie ve prospěch byznysu budou dominovat ve veřejném mínění. Není třeba mluvit o masové tržní zábavě: masové opium pro masy! Ekonomicky je důležité zavedení ekologických daní, spolu s další „internalizací“ nákladů, které byly dosud ponechávány stranou či ignorovány. Celý soubor opatření musí být schopen připravit Obrat a provést první podstatné kroky: ukončení favorizace velkých podniků a permanentního růstu; podřízení investic větší kontrole; stimulace nahrazování dováženého zboží a generální konverze produkce; boj proti oligarchiím a monopolům (kromě některých veřejných služeb); zkrocení nebo přeměnění peněžního systému; decen-


tralizace výroby; znovupostavení zemědělství na první místo a jeho opětné rychlé zekologizování; posun hodnoty z práce na energii; a organizování veřejných debat a širokých kampaní; ve spojení s kreativními, zeleno-sociálními nevládními organizacemi se učit od obecné veřejnosti a zpětně ji „ekologizovat“ a mobilizovat. (V Nizozemsku ministerstvo životního prostředí v první fázi diskutuje své kampaně s nevládními organizacemi.) Vlády by měly diskutovat společné aktivity s národy, které dosáhly téhož náhledu, a přesvědčovat další, aby se nechovaly tak jako dosud. Měly by se také pokusit změnit politiku mezinárodních organizací jako Světové banky, OECD, GATT, EC a FAO. Zkrátka, centrální vlády potřebují jen nahlédnout do programů zelených stran (v učebnicích dějepisu jejich vnuků budou nazývány neocenitelnými průkopníky!), aby uviděly, kde začít: třeba utužením emisních úrovní, omezením automobilové dopravy a rozsahu produkce

Informace a vzdělávání jsou vysoce ovlivňovány a vedeny řídicí mocí.

127

128


(počínaje zranitelnými a ohrožujícími monokulturami), prevencí ničení lesů, omezením letecké dopravy, organizováním návratu užitého zboží do recyklace (z automobilových baterií) atd. atd. Je třeba zákonně zakotvit, že lékaři a ekologové už nemají prověřovat nebezpečnost výrobků či chemických postupů, ale že společnosti samy si mají provádět oponentní řízení, než jdou se zbožím na trh. Univerzity by už neměly být tak závislé na komerčních zakázkách. Tyto a další vysoké školy se svými studenty by měly vynakládat užitečnou práci pro lokální autority a veřejnost. Ještě obecněji, měly by se přeorientovat na výstavbu trvale udržitelné budoucnosti místo starého zaměření na technické prostředky a vědu, sloužící jen k pokračování slepého ekonomického růstu. Ohledně mnoha předběžných studií, které je třeba vypracovat, viz opět Robertsonovu knihu Future Wealth. Neměli bychom však čekat: mnohá opatření by se mohla a měla udělat dnes. Viz také oficiální nizozemskou zprávu Starost o zítřek, která obsahuje počáteční postupy a smělé cíle v oblasti omezování emisí. Naše parlamenty a vlády by měly bojovat proti našemu běžnému sebedestruktivnímu životnímu stylu omezováním reklamy a její přeměnou na objektivní ekologicky zaměřené informace pro spotřebitele. Jsem si jist, že většina veřejnosti to bude podporovat. Vlády by neměly šetřit na kritických studiích současného peněžního systému, který, podle mne, činí špatné proveditelným a dobré příliš drahým. Starořímský státník Cato neustále zakončoval své výroky slovy: „Tak jako tak, můj názor je, že Kartágo musí být zničeno.“ Sním o tom, že moderní politický vůdce nebo mistr pera použije parafrázi tohoto výroku: „Tak jako tak, můj názor je, že růst produkce musí být zastaven.“ Rozhodující je jít příkladem. Ministři, úředníci a poslanci by měli, jak jen to je možné, užívat veřejnou dopravu, chodit pěšky nebo jezdit na kole. (To by jim také zároveň dalo šanci setkat se s obyčejnými lidmi! Nepochybně to však vždycky není rozkoš, zvláště když často potřebujete provést nepopulární opatření.) Ve všech veřejných budovách, poštovních úřadech, nemocnicích, knihovnách a podobně by měly být různé nádoby pro různé druhy odpadků. To


by demonstrovalo veřejnou snahu šetřit energií, materiály a vodou. A lidé by to měli užívat. Měli by se stát normálními.

Média Velmi citlivý subjekt. Jak už bylo řečeno, zde opět krátkozraké finanční úvahy, pokud ne soukromé kapitálové investice, favorizují nebo využívají populistický needukativní obsah. A spotřebitelé tak zpohodlní, že takového obsahu chtějí víc a víc. Opět se jedná o sebeposilující ničivou spirálu. Vlastníci médií a manažeři budou ovšem popírat, že jejich vysílací programy a noviny jsou ovlivňovány nebo ovládány kapitálem a byznysem, a budou bojovat proti každému vměšování vlády na základě svobody projevu a tvrzením, že spotřebitelé si žádají takové programy a články. Nebo že nenutí lidi číst jejich magazíny nebo sledovat televizi. Obyvatelstvo chce zůstat zdravé a je ostražité, aby se nedostalo do spárů tohoto (nevědomého!) „drogového syndikátu“, abych užil další tvrdé slovo. Měli by také odporovat trendu „infantilizace“. Možná nadsazuji, ale přemýšlivý čtenář bude pravděpodobně jen ten, kdo čte jen kvalitní noviny a v televizi sleduje jen zprávy a dokumentární pořady. Existují však šance pro změnu prostřednictvím regulací a výchovy, jimž by měla předcházet veřejná debata. Žurnalisté vytvářejí důležitý most mezi fakty či názory a veřejností. Ačkoli médium – noviny, časopisy, rozhlas, televize – pro které pracují, musí operovat v současném ekonomickém systému, mají přesto novináři (o trochu) více prostoru k manévrování než jiní zaměstnanci, kteří musí pozorně zajišťovat to, aby podnik vytvářel zisk, nebo aby se investice vracely. Každý žurnalista nebo tvůrce televizních programů si může položit starou otázku: jsem částí problému, nebo částí řešení? Nakolik jsem polapen v systému? Nakolik jsem konvenční? Neslouží ve skutečnosti má čestná objektivita starým pořádkům? Mám vysvětlovat svému publiku, jak se věci skutečně mají, nebo to jen hrát a sledovat nakreslenou linii? Mám se

129

130


pokusit rozšířit hranice svého úkolu (pustit se výš nebo do obecného veřejného klimatu)? Věřím, že vážná a dokonce nepříjemná témata mohou být pojednána a prezentována přijatelným, ano inspirujícím a mobilizujícím způsobem. To je záležitost tvůrců programů či žurnalistů, jak znají svou práci a zda vědí, co by měla veřejnost dělat a co je schopna dělat. Například většina ekologických programů končí vágním konstatováním, že člověk ničí Zemi a že by s tím měl přestat. Přinejlepším po nás žádají, abychom přispěli konvenčním organizacím na ochranu přírody. Televize činí zčásti lidi pasivními. Ale je možné to změnit utvářením aktivit a schopností k většímu upevnění dvoukolejnosti. To by mohlo jít mnohem dále než k „interaktivní televizi“, která je stále ještě zprostředkovanou a „dalekou“ vizí. Programy by se například daly konzultovat s místními centry, školami nebo nevládními organizacemi, kde by se zainteresovaní lidé (svolaní k těmto programům) mohli sejít k diskusi o tématu a případně aktivně vystoupit.

Životní styl a nedostatek uvědomění bohatých obyvatel světa jsou skutečnou překážkou přežití.


Organizace obecně Teď chci učinit poznámku o výkonných úřednících, vedoucích představitelích a aktivních členech (ve Francii označovaných „le cadre“) v uniích, organizacích, asociacích a podobně. Kdybychom je mohli dát do služeb myšlenky Obratu, měli bychom bitvu z poloviny vyhranou. Ovšem oni často nejsou moc naladěni pro změnu, jako v mém příkladu farmářských organizací, kde na mítinky mají čas bohatí členové, a tedy dominují. Opět se musíme ptát: Kde začít? Máme se pokusit změnit věci v jejich organizaci, nebo organizovat něco jiného? (Jako některé skupiny kritických nizozemských farmářů, kteří než aby pracovali v různých asociacích, založili separátní platformu, která ostatní asociace nepodpoří, pokud dostatečně nezmění svou politiku). Je také pochopitelné, že v asociacích, uniích, politických stranách atd. tendují vzdělanější a výřečnější k dominanci. Přesto to však nemusejí být vždy ti nejlepší k uskutečňování svěžích názorů, a možná dokonce některé cennější lidi odstavili stranou. Nejlepší se zde opět zdá dvoukolejná strategie: pokusit se dát „kádrům“ myšlení zaměřené na obrat a také se pokoušet o přímý vliv na členy (například rozdáváním letáků na jejich mítincích).

Ekologické organizace Ty by se měly také rostoucí měrou připravovat na Velký obrat a směrovat své pravidelné aktivity na tuto změnu. Ať už je to ochrana ptáků, boj proti znečišťování vod a jaderným zařízením nebo propagace zeleného spotřebitelství – každá akce či kampaň by měla být provázena úsilím zvyšovat uvědomění členů, dárců nebo cílových skupin s ohledem na potřebné radikální ekonomické změny. To může znamenat ztrátu některých členů, ale je to nevyhnutelné a zdravé. (Ačkoli bych měl dodat, že se vyplatí obratně minimalizovat takové ztráty. „C’est le ton qui fait la musique!“ [Je to tón, který chybí hudbě] nebo „Nezáleží na tom, co děláš, ale jak to děláš!“) Lidé, kteří vyrábějí auta, pesticidy atd. a zároveň horlivě podporují

131

132


ochranu nosorožců nebo Greenpeace, musí být konečně konfrontováni s touto dvojznačností a pokrytectvím. Pro ekologické skupiny je nyní důležité stát se uvědomělejšími ve svém postoji ke společnosti, ekonomice a lidem: k jejich postavení, zájmům atd. Mohou mít krásné zelené cíle, ale pokud nemají podporu mnoha lidí, daleko nedojdou. Ochránci životního prostředí by se měli stát politicky a kulturně uvědomělejšími, tj. měli by si uvědomovat některé historické a sociálně ekonomické pozadí; měli by být vnímavější pro zajatecké postavení většiny lidí a pochopit svou „vzdálenost“ od normálního života a práce a své často privilegovanější postavení – vzděláním, menším množstvím přímé odpovědnosti – než řidič autobusu, bankovní manažer, telefonní opravář, ředitel Novachem Ltd., … Ekologické a přírodní organizace v Nizozemsku v poslední době spojily své síly pro dny veřejných akcí. Skupiny vytvářející tuto Koalici národních ekologických akcí publikovali seznam základních požadavků (na odpady, dopravu, energii atd.) a rozdávali je na ulicích, aby informovali veřejnost a vytvořili tlak na veřejné autority všude a na každé úrovni. (Jednou z frustrací v této zemi jsou přísná doporučení v oficiální zprávě Starost o zítřek a následná slabá opatření, nyní vydaná nizozemskou vládou.) *

*

*

Velmi dobře si uvědomuji, že většina mých příkladů je brána z Nizozemska. Jsem si jist, že bezpočet podobných a lepších příkladů a úspěchů existuje v mnoha jiných zemích. Byl bych vděčný za informace o nich (nejen o inciativách na poli ochrany životního prostředí, ale také o sociálních a kulturních experimentech a výsledcích), s výhledem na druhé vydání mé knihy Utopie – katalog alternativ: knihy naděje!

EPILOG

EPILOG

Ani jako podnikatelé nebo odboráři, ani jako řemeslníci nebo vědci nemůžeme překonat náš současný problém, ale jen jako lidské bytosti, jen jako lidé přesahující své parciální zájmy. To se může stát pravděpodobně jen širokým vzedmutím vzájemné podpory, společným hnutím za další lidskou emancipaci a uvědomění. Abychom parafrázovali známý výrok Adama Smithe: „Že se naše děti mohou naobědvat, to už není proto, že řezník, sládek nebo pekař dbají svých vlastních zájmů, nýbrž proto, že mají dobrou vůli k veřejnému zájmu a k budoucnosti.“ Dobrá vůle? Je nutná rostoucí měrou; a lidé jsou k ní nuceni silou stále větší dramatičnosti okolností. Je to jejich lépe pochopený vlastní zájem, abychom se vrátili ke Smithovi! Výrobci, řemeslníci a obchodníci – jakož i vědci, technici a nespočet jiných pracujících – se musí osvobodit od systému nuceného nárůstu peněz a přebujelé konkurence nutící k růstu. Jde o to, aby jednali jako odpovědní podnikatelé a občané. K tomu se připojí mnoho spotřebitelů, nájemných otroků, nezaměstnaných a dalších lidí. To by znamenalo ekonomickou revoluci. Evoluce by byla lepší, ale z hlediska krátkého času, který má příroda před zhroucením na úroveň nepřátelskou lidem, musíme spustit revoluční proces – moudře, klidně, ale s pevným odhodláním. Pravděpodobně to bude trvat staletí spíše než desetiletí. Námaha, pot a slzy. Ale také radost ze spolupráce, improvizace a dosažení plodů vytrvalosti. Jak se zpívá na periferii: „Udělej radost, zazeleň, obnov – omez se, hoď sebou a poděl se!“ Je ještě dlouhá cesta k „mens nova in terra sana“, k novému duchu na zdravé zemi. Dlouhá cesta k novému paradigmatu. Ale je to v podstatě „osvobozování země“, pro které už bylo na světě položeno mnoho kamenných stupňů. Je to také výcvik v inteligenci, v pokusech zavřít Pandořinu skříňku, kterou jsme v mučivé touze příliš doširoka otevřeli. Výcvik v pokusech ovládnout procesy, které se nám vymkly z ruky a vedou nás k propasti.

133

134


Snad je dramatická, možná už nezvratná deteriorace našeho životního prostředí jen hrozbou takového rozsahu, že je schopna zplodit dost sil pro změnu. Výzva k novému utváření lidstva – přechod z ekonomiky růstu k ekonomice stabilního stavu – je jistě větší než ta, která stála před našimi předchůdci v jejich evoluci z lovců a sběračů k farmářům. Homo faber se konečně pokouší stát se homo sapiens. Lidské bytí se stává humanitou… Ještě stále můžeme změnit Zemi na skvělou planetu!

NĚKTERÁ FAKTA A JINÉ ABSURDITY


V Kalifornii se ročně spotřebuje více energie než v celé Brazílii. Globální roční výdaje na vojenské účely předčí celkový dluh Třetího světa. Překyselení v Nizozemsku, způsobené částečně příliš velkým počtem dobytčích farem, už poškozuje zemědělské výnosy, což se dá vyjádřit ztrátou půl miliardy dolarů ročně. Přehradní nádrže hydroelektráren zřejmě zničí více (fotosyntetizovaných) joulů, než jich produkují v elektrické formě. Jisté je, že moderní zemědělství užívá více kalorií (oleje, chemikálie, umělá hnojiva, stroje), než vyrobí. Na naší Zemi, to jest v „živé slupce“, které říkáme biosféra, se běžně užívá asi pět set milionů aut v počtu 1 900 modelů. Nizozemský ředitel firmy Shell prohlásil: „Nemůžeme zakázat Číňanům kupovat si auta.“ (A benzin, musel si myslet.) „A kdoví,“ dodal, Země z toho bude možná o tři stupně teplejší.“ (Mr van Engelshoven, Trouw, 3-3-89) Bílkoviny vyprodukované farmáři a rybáři Třetího světa často neslouží za potravu jim, ale užívají je lidé v Prvním světě ke krmení svých mazlíčků. Pro příklad, denně aspoň milion kilogramů skrmí tři miliony nizozemských koček a psů… Ve většině „bohatých“ zemí se do vody vypouští tolik špíny a výkalů, že se k tomu musel vyvinout celý průmysl, aby se opět vyčistily. Jeden z bezpočtu příkladů krátkozraké inteligence. Mnoho moderního jídla je bez vláken. K doplnění naší diety se tato vláknina stala další komoditou. Dvojitý zisk na úkor spotřebitele.

135

136


Nizozemsko, bohaté na vodu, trpí… dehydratací. Hladina spodní vody se snižuje vinou nasazování stále těžších zemědělských strojů, co nejdříve po zimě. V této vodní zemi vyhynuly před několika lety poslední vydry vinou znečištění a nedostatku prostoru. Nyní se chtějí importovat nové vydry odjinud, jako už se to stalo s polskými bobry, převezenými do delty řeky Biesbosch poblíž Rotterdamu, znečištěné tritiem z řeky Meuse. Nejsou snad elegantnější způsoby vivisekce? V západní Evropě je ve skladech někdy tak velké množství másla a mléka v prášku, že se s ním krmí telata – odloučená od svých matek. Kdyby to jejich matky mohly vidět, zděsily by se – nebo by si snad myslely, že lidská inteligence je vyšší než jejich? Moderní prostředky komunikace a masmédia jsou méně pro mediaci a komunikaci, když jsou produkovány jednou cestou pod rostoucím vlivem kapitálu. Další „tragédie pospolitosti“… Mnoho pesticidů je v průmyslových zemích zakázáno, přesto se však pokračuje v jejich výrobě a vývozu. Vrací se zčásti v zaslané sklizni z Třetího světa. Obrovské množství peněz (a tedy práce, technologie, energie, přírodních zdrojů a invencí) se vydává na zbrojení. I když to, co bychom chtěli tak horlivě bránit, nám hnije pod nohama. Naše moderní společnost je taková, že byste měli být nemocní, aby doktor nebyl bez práce; měli byste kouřit, aby nebyly bez práce tabákové společnosti atd. Slunce, které slouží jako zdroj energie na Zemi po miliardy let, bylo nyní klasifikováno jako „alternativa“. Ivan Illich vypočítal, že auto, brané v ohledu k počtu hodin, které musí jeho vlastník vynaložit navíc, aby byl schopen si je koupit a užívat, není rychlejší než kolo.


Protože nafta je příliš levná, mnohé bohaté země – abych jmenoval jen jeden příklad – zanedbávají své ovocné sady a importují levnější ovoce zdaleka. To „zdaleka“ se pak stává závislým na této situaci, a obratem je příčinou zanedbávání vlastní místní produkce. (To samé je způsobeno masovou turistikou.) Něco ke komercializaci, pardon, privatizaci – velké podniky v Británii nyní vlastní vodu vytékající ze země na soukromé půdě. V Německu si lidé mohou vybrat mezi pěti sty padesáti modely vakuových čističek. Ročně se v této zemi prodá devět milionů takových strojů. (Mimochodem, kolik vyhozených by se mohlo jednoduše opravit?) Farmář A je moderní, farmář B starého střihu (nebo reálně moderní). Farmář A má větší vstupy a větší výstupy. Vyčerpává a otravuje půdu, vydělává víc, možná dostane i větší státní podporu než B, může kupovat více půdy a vytlačuje B z trhu. B, který pracuje, aniž by ruinoval půdu, je dohnán k tomu, aby bral podporu v nezaměstnanosti… Zemědělský export Nizozemska (včetně zahradnictví) předčí jen vývoz USA a Francie. Krmivo a jiné vstupy pro tuto malou zemi s extrémně intenzivním zemědělstvím byly vykalkulovány, v jiných zemích, k použití na plošné výměře třikrát větší než v Nizozemsku. V nizozemské provincii Severní Brabantsko žil muž, který vlastnil les. Rozhodl se jej pokácet a prodat jako stavební dříví. Pak postupně prodal půdu a písek pod ní a souhlasil s naplněním jámy odpadky. Na této operaci také vydělal. Aby se prostor pokryl opět půdou, žádá nyní o veřejnou podporu pro… pěstování stromů. Prosím pokračujte.

137

138


Návrat investic a půjček Pevná organizace zaměstnanosti

Nucení k nepřetržité produkci

životní prostředí veřejný zájem

Učiníme-li odměnu kapitálu a organizaci zaměstnanosti flexibilní, bude podnikatel osvobozen od nucení k nepřetržité produkci a konečně bude schopen pečovat o tyto psy. Poznámka: Nepřetržitá a plná utilizace strojů nebo pracovní síly pro výrobu jednoho (druhu) zboží může být výhodná na mikroúrovni, ale ne na na makroúrovni.

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Část první 1. Skutečně, vyjadřovat spotřebu energie, surovin a podobně na hlavu je nekorektní, když se aplikuje na vysoce industrializované země, kde rozsah výroby už není v přímé relaci k počtu obyvatel. (Totéž platí pro rozvojové země s ohledem k jejich exportovaným zemědělským plodinám.) Měřítko na jednoho obyvatele je správné pro chléb, domy, soukromá auta a podobně, ale ne pro většinu jiného zboží, z nichž mnohé se vyváží. To posiluje ideologii, že „všechno se děje proto, že to potřebuje (domácí) spotřebitel“. Paul a Anna Ehrlichovi jsou, myslím, také extrémní ve svém užití kalkulací na hlavu. „Každé americké dítě bude spotřebovávat… atd.“ (in The Population Explosion). Za předpokladu, že by USA měly jen 50 milionů obyvatel, by mohl každý občan vlastnit tři auta, dva domy, jednu loď, jednu helikoptéru atd. a celkové znečištění by bylo stejné, jako nyní při 230 milionech. 2. Udává se, že například ve Spojených státech se celkové bohatství místních multimilionářů přibližně rovná všem penězům uloženým v komerčních bankách celou populací… „Je to svět bohatých mužů,“ jak zpívala Abba. 3. V (islámských) zemích, kde je úrok zakázán, jak tomu bylo i v raném křesťanství, je věřitel odměňován spíše jako naši akcionáři, tj. podílem na majetku. 4. Mimochodem, přebytek obchodní bilance (tj. přebytek vývozu nad dovozem) nutně znamená, že jiná či jiné země mají negativní obchodní bilanci! (Viz také poznámku 40.) Rovněž přijímání úroku nebo dividendy či zvyšování zisku znamená, že se odjinud bere, že to platí jiní lidé (často tvrdě pracující!). 5. Co se týče exponenciálního (explozivního) růstu – 1, 2, 4, 8 atd. – má být odlišen od klidného, lineárního růstu: 1, 2, 3 atd. Opětovné investování dividend a úroku (jednotlivě a dohromady) plodí exponenciální růst výroby. Abychom ocitovali Kennetha Bouldinga, jehož termín „astronautické hospodářství“, by měl nahradit současný pojem „kovbojské hospodářství“: „Každý, kdo věří, že exponenciální růst může v konečném světě pokračovat navěky, je buď blázen, nebo ekonom.“ 6. Snad není příliš spekulativní podotknout, že v minulých staletích byl umožněn rozvoj demokracie proto, že peněžní systém chránil právně zaručený úrok. (Pokud jde o Fordův výrok, jeho zdroj je pro mne neznámý. Ne tak silnými slovy viz „Motto“ in Ford News, March 1, 1922.) 7. Karl Polanyi – Daly & Cobb (1989) to znovu připomínají – rozlišuje mezi trhem a Trhem: tradičním, regionálně založeným trhem a moderním trhem.

139

140


(Snad bychom mohli podobně rozlišovat peníze od Peněz: peníze pro směnu, pro regulaci a velké či malé podnikání na jedné straně; a Mocný Kapitál – často vnější – na straně druhé.) Polanyi dává důraz na velkou přeměnu přírody na půdu, života na práci a dědičného majetku na kapitál. Pokud jde o průmyslovou revoluci, obvykle se bere jako nebeská mana, jako důležitý krok v produkování bohatství a zaměstnanosti. Ovšem to ignoruje podstatný fakt, že v předešlých staletích pozemkové reformy už vytlačily velkou část populace z její půdy a živobytí. Farmáři oloupení o půdu a pracovní nástroje, o domy a o všechno významné, se přeměnili na městský proletariát. Všechno to se stalo při procesu, kdy kapitál měl v rukou stále větší výrobu a zvyšoval ji, což dalo později vznik průmyslové revoluci. Toto vzedmutí průmyslového rozvoje bylo ve skutečnosti částečně druhem oprav enormních škod, způsobených předtím. 8. Investice do vlastnictví (půdy, staveb) mají tentýž posilující efekt. 9. V případě extrémně drahého podnikání spojují síly země, univerzity či podniky. Příklady: rychlé rozšiřování jaderných reaktorů (Kalkar, Malville), spojení jaderného výzkumu, kosmického výzkumu, letectví, telekomunikací. To činí jen naléhavější a případnější tuto otázku: Kolik si můžeme ještě dovolit promrhat prostřednictvím široké, masivní a intenzivní konkurence? Odtud mé poněkud odlišné pocity ohledně konkurence oproti Dalymu. 10. Někdy uvažuji, zda pojetí Prvního hříchu nemá co do činění s tím, že si naši předci byli vědomi nejen smrti, ale také entropie. Uvědomění si entropie a k ní vztaženým pojmům nad- a pod-rozvoje možná zajišťuje materiální základnu rozvíjení obecného pocitu globální „soudržnosti“ a vzájemné závislosti lidí na Zemi. U autorů, jako jsou Jeremy Rifkin a Georgescu-Roegen, se zdá, že věnují malou pozornost šťastnému jevu snižování entropie – v procesu uspořádávání a evoluce života – a že preferují hlavně proces rozkladu. 11. Kvůli jednoduchosti ignoruji nyní velmi okrajové, ačkoli pravděpodobně starší druhy rudimentárního života (červi apod.), žijící pomocí chemosyntézy na dně oceánu u sirných pramenů. 12. Termíny „povrchní ochranářství“ a „hluboká ekologie“ pocházejí od norského filozofa Arne Naesse. V barevnější představě: světle zelení a tmavě zelení. Část ochranářského hnutí je „povrchní“ ve svém úsilí být realistická, vystupovat jako rozumný partner v diskusích s vládou a průmyslem. Podporuje rychlodráhy, „čistší“ auta a aplikaci eko-technologií, které se nedotýkají rozsahu produkce a drží lidi ve slepotě k základní absurditě dnešního „produktivismu“, mobilitě a jejich bohatství obecně. Wolfgang Sachs, komentuje (starý?) přístup Institutu světového výzkumu: „Ekologická krize by se měla krýt s ,ctností dostatku‘, ne s evangeliem účinného řízení využití zdrojů.“ 13. Myslet je obtížné. Máme tendenci skákat z jednoho extrému do druhého, aniž bychom pochopili, že skutečnost je složitá a že pravda může být chápána bezpočtem různých způsobů, utvářených tisíci názory a zkušenostmi.

POZNÁMKY

Nebo dáváme často přednost jednomu pólu a bráníme jej srovnáváním s jemu odporujícími opozity – a často jsme příliš jednoduše hotovi. Také je pro nás obtížné myslet v pojmech procesů; máme sklon uvažovat realitu v termínech stálých forem, ačkoli tomu sotva tak někdy je. Navíc, naše redukcionistické myšlení operuje širšími („holističtějšími“) přístupy. A spěcháme pryč do idejí, idealismu a psychologie, které snadno zapomínají na substrát – ekonomickou a fyzickou situaci. Nebo máme potíže vidět, že proces původně dobrý se svým pokračováním může obrátit na trpký. Konečně všichni máme své předsudky – fixujeme se na vlastní zkušenosti, které máme sklon generalizovat a je to náš koníček (jako systém nuceného nárůstu peněz!). Mimochodem, často je moudřejší přestat myslet a začít jednat… 14. Myslím, že podle keynesiánského přístupu „avant la lettre“ Marx s něčím nepočítal. Fakticky, lepší mzdy vlastně znamenají „prosté“ rozšíření peněžního oběhu. Rozšíření může být způsobeno nárůstem množství peněz, ale svou roli také hraje rychlost oběhu. (Zde by se mělo poznamenat, že jelikož život má mnoho finančních závazků – jídlo, činže atd. –, větší část průměrné mzdy nemůže být dlouho pod kontrolou osoby, která ji vydělala.) Co se týče zlepšení podmínek dělnické třídy, tuto bitvu vedli nejen socialisté, ale také, zčásti na etickém základě, křesťané a liberálové. Důležitým faktorem byla potřeba vlastníků podniků mít k dispozici lepší a zdravější pracovní síly. Často je obtížné odlišit etické důvody od (skrytě) ekonomických. Etické požadavky rostly, když bylo ekonomicky žádoucí vyjít jim vstříc. (Obávám se, že individuální lidská psyché se nechová příliš odlišně a často podléhá skrytým motivům…) 15. Kvůli zjednodušení zde obcházím Čtvrtý svět: relativně chudí a nezúčastnění lidé v bohatých zemích. Jinak je to spíše falešné, ukazovat na chudobu, řekněme v Nepálu, než na chudobu nezaměstnaných v nějaké bohaté zemi na Severu. Říká se, že je lepší být chudý mezi chudými, než chudý uprostřed mnoha bohatších. 16. Je udivující, jak je pro investory vždy snadné spojit odbory, politiky a veřejné autority pro své projekty lákadlem zaměstnanosti. Vždy zdůrazňují vytváření pracovních příležitostí, ne tvorbu zisku. Avšak nové společnosti automatizují své operace a potřebují méně personálu. Tak, na úkor zklamaných dělníků, se připravují a vítají nové podniky! Opět spirála. Poznámka: Magickým konceptem je „práce či produktivita práce“ (produktivní výstupy pracovníků). Ta, jak se učíme, by měla stále růst. Co to v podstatě znamená v praxi, je nekonečný proces automatizace podnikání – proces hnaný konkurencí a favorizovaný faktem, že (v bohatých, průmyslových zemích) je pracovní síla dražší než většina jiných forem energie. Se zřetelem na to, že mnoho dělníků, kteří ztratili svou práci, zůstává nějaký čas nebo až do důchodu na podpoře, dalo by se říci, že růst produktivity práce znamená: větší spotřebu energie, přírodních zdrojů, strojů a chemikálií, tedy další zhoršování životního prostředí. Mimochodem, boj proti našemu

141

142


odcizení také znamená přezkoumat užívání pojmů a významů, který se jim přikládá. Už jsem zmínil kalkulace „na hlavu“, které mohou vzbuzovat špatnou představu. Tak je to i s „chtěním“ či „žádostí“ energie, dopravy atd., které jsou ve skutečnosti potřebou takových věcí. Mluvíme o „privatizaci“, která je fakticky komercializací (viz Robertson). A tak dále. 17. Tato dominance je také vysoce zodpovědná za fakt, že práce je více daněna ve srovnání s jinými formami energie (nafta, uhlí atd.) To favorizuje automatizaci, jak bylo ukázáno. Dělníkům se musí platit pojištění, zatímco pohonné hmoty jsou levné (příliš levné i z ekologického hlediska), což vede k tomu, že dělníci jsou nahrazováni stroji a chemickými procesy! 18. Herman Daly nám připomíná, že Adam Smith ve své Teorii morálního citu zdůrazňoval, že trh je systém tak nebezpečný, že předpokládá morální sílu komunity, která se podílí na tvorbě cen, jako svůj nezbytný omezující kontext. (Nemůže existovat lepší sumář jeho sentencí než Dalyho a Cobbova kniha For the Common Good!) Ve svých dřívějších spisech (1980) Daly uvedl představu Neviditelné nohy, jako protihráče Smithovy Neviditelné ruky. Tím Daly ukázal na všechny náklady ignorované tržním systémem: na „externí nehospodárnost“. Poznámka: Pro čtenáře neobeznámené se Smithem: věřil, že každý jedinec si „nepřetržitě vede tak, aby co nejvýhodněji použil jakýkoli kapitál, který má“. „Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů.“ Každý výrobce „sleduje jen své vlastní zabezpečení, a tím, že tuto výrobu řídí tak, aby její produkt měl co největší hodnotu, sleduje jen svůj vlastní zisk; jako v mnoha jiných případech, vede ho tu jakási neviditelná ruka, aby napomáhal k dosažení cíle, o který mu vůbec nejde. A to, že jemu o nic takového nejde, nemusí být vždy společnosti nějak na újmu. Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy zájmu společnosti vydatněji, než když mu chce opravdu prospět. Nikdy ještě, pokud vím, neudělali mnoho dobrého lidé, kteří předstírali, že provozují nějakou činnost pro dobro společnosti. U obchodníků není ovšem takovéto předstírání nijak zvlášť běžné a není ani nijak zvlášť třeba jim je rozmlouvat.“ (Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Praha 1958, sv. 1, s. 38, sv. 2, s. 35) To se zdá být hlasitou reakcí na křesťanský paternalismus, v němž by se měl bohatý starat o chudého. Z druhé strany, myslím, že Smith dělá z podnikatelových pohnutek druh animálního či primitivního instinktu spíše, než by mu pomohl rozvinout se, aby se stal členem společnosti s širší zodpovědností. (Poznámka: Na obhajobu – mnoho zvířat a primitivů jedná moudřeji a sociálněji než moderní lidé!) Pokud se jedná o Neviditelnou ruku, mysli se nabízí, že příroda pracuje lépe tím samým způsobem. Rok, kdy je více myší, znamená více potomků u populace sov, ale v dalších letech s menším množstvím myší mohou mít sovy vážné problémy. Je to snad znamení, že my lidé bychom měli vyvinout

POZNÁMKY

evoluční úsilí k využití mozků a vynalézt něco lepšího než spoléhání na „slepou“ sílu trhu? 19. Keynes rozlišuje absolutní potřeby, které nejsou neukojitelné, a jiné, relativní potřeby, které uspokojují touhu po nadřazenosti a které vskutku mohou být nenasytitelné (Economic Possibilities for Our Grandchildren, 1931). Křesťansko-demokratický premiér německé spolkové země Sasko, Kurt Biedenkopf: „Růst produkce už neslouží v prvé řadě uspokojování potřeb, ale růst potřeb slouží udržování růstu průmyslové produkce.“ („Wachstum bis zur Katastrophe?“, Die Zeit, 26-9-91) 20. Tento příklad zároveň ukazuje, že nedostatek nebo poptávka často tendují být něčím víc než reálnou potřebou, nutností. Ten, kdo z důvodu přeplněnosti města najde byt nakonec na okrajovém sídlišti, je nucen více užívat dopravu. Tím, že jezdí výtahem do svého bytu v šestém patře, užívá více energie atd. Přesto mluvíme o „naší poptávce“ po dopravě, energii atd., jako bychom neměli volbu, neměli svobodnou vůli. Ovšem, jestliže zvýšíme teplotu ve svých domech, pak je to naše vlastní věc. Ale mnoho z nárůstu „našeho požadavku na energii“ atd., jak se to nazývá, si jednoduše vynucujeme. (Například stavěním špatně izolovaných domů!) 21. Sledujeme-li tento myšlenkový směr, titíž ochránci životního prostředí také obyčejně zdůrazňují důležitost jiného konzumního chování, v domácnosti atd. Ovšem jakkoli mohou být tyto změny životního stylu cenné, neměly by zastiňovat potřebu strukturálních změn. Ve skutečnosti by osobní podíl každého na ničení životního prostředí měl být méně měřen počtem lahví vyhozených do recyklačního kontejneru nebo užíváním vlaku místo auta, než rozsahem účasti v peněžním systému (majetek, akcie, úspory, hypotéky, úroveň výdajů)! A osobní příspěvek ochraně životního prostředí by měl být měřen méně způsobem, jak udržuje dům, než podílem na strukturálních změnách, veřejném vzdělávání, zvyšování kritického uvědomění atd. 22. Univerzitní učitel, například, může mít méně potíží s jízdou na kole, s užíváním second-handů, s ukládáním svých knih do starých polic atd. než manuální dělník, jehož práce mu přináší méně uspokojení a pro něhož je zboží jen materializací a manifestací jeho či její denní, podřízené rutinní práce. 23. Banky také musí dobře vydělávat. Bojují v konkurenci s dalšími a potřebují peníze, aby byly schopny kupovat jiné banky atd. Vzhledem k investorům, vlastníkům kapitálu obecně, ukazuje Binswanger (1991 & 1994), že v hospodářství růstu také zakoušejí nucení k růstu. Pouhá stabilizace zisku v příjmech vede ke ztrátě stability v majetku, tj. kapitálové hodnoty. Stabilizovaný příjem znamená ztrátu kapitálu. Vlastníci kapitálu tedy závisejí na tvorbě zisku, aby neztráceli kapitál. Nejen pro podnikatele angažované v konkurenčním boji, ale také pro investory existuje pravidlo: růst nebo padnout. (Viz dále Příloha 3 této knihy o knize Hanse Binswangeera Geld und Natur.)

143

144


24. Jednou z Aristotelových zásluh byl poznatek, že je obtížné přesně odlišit, kde se ekonomická aktivita mění z dobré na špatnou a rozlišit mezi užitečnou (přirozenou) a neužitečnou (nepřirozenou) aktivitou. Řecké „chrématistiké“ znamená normální získávání statků, ale může se obrátit v nebezpečné peněžnictví. „Tudíž jeden druh umění získávacího jest přirozeně částí hospodářství, které… jsou k životu bezprostředně nutné a které jsou prospěšné pro pospolitý život v obci a domácnosti… Jest však jiný druh umění získávacího, který především a právem bývá zván peněžnictvím, jež, jak se zdá, zaviňuje, že bohatství a majetek nemá žádných mezí. Mnozí je pro blízkou příbuznost s uměním právě uvedeným pokládají za jedno a totéž; ve skutečnosti totožné s ním není, není však také od něho daleko. Jedno z nich jest přirozené, druhé není přirozené… Jeden obor výdělečnictví zasahuje do druhého tím, že užívá téhož prostředku. Neboť jest to majetek, kterého oba užívají, ale nikoli z téhož hlediska jeden má spíše jiný cíl, kdežto cílem druhého je vzrůst majetku. Proto se některým zdá, že to právě jest úkolem hospodářství, i trvají neústupně na tom, že peněžní zásobu buď musí zachovati, anebo bez mezí rozmnožovati.“ (Aristoteles, Politika, Praha 1939, s. 16, 19) 25. Richard Douthwaite (1996) píše: „Jedním z nejzamotanějších problémů pro budoucí historiky ekonomie bude vysvětlit, proč téměř každá vláda devatenáctého a dvacátého století dovolila soukromým bankám tvořit téměř všechny peníze, které užívají jejich občané – dokonce v rozsahu, který vyžaduje platit státními financemi úrok za půjčku peněz soukromých bank, které byly vytvořeny pouhým vstupem do jejich účetních knih –, když by vlády mohly tvořit ekvivalentní množství oběživa stejným způsobem samy a financovat bez úroků, což by si přály. Je však zavedenou a zaváděnou praxí – masivní podpora bankovního sektoru a nejbohatších skupin ve společnosti.“ 26. „Slova by měla být malou šelmou, aby myšlenky útočily na nemyslící.“ Krásný Keynesův výrok, otvírající knihu Dalyho a Cobba. 27. V souvislosti s jednou definicí kapitalismu by mohl někdo učinit další rozlišení, tj. mezi kapitalismem a vyděláváním peněz. A mezi tvorbou zisku a vyděláváním peněz. A ovšem by se mělo rozlišovat mezi kapitalismem a lichvářstvím. 28. John Griffith, kancléř univerzity v Manchesteru: „Padesát let po roce 1830 vidělo rozmach vládní legislativy reformující občanská práva, městskou správu a zákony, policii a vězení; a regulující zaměstnanost a pracovní dobu, veřejné zdraví, školy, ubytování, mnoho partikulárních obchodů, nemoci dobytka, řízení trhů, železnic a spojování společností, prodej potravin a drog, majitele zastaváren, lékárníky a lékaře. Stovky parlamentních akt tvořilo regulování státu, které profesor A. V. Dicey na počátku tohoto století nazval kolektivismem a které podle něho obsahovalo dva předpoklady: popření, že „laisser faire“ je obecným principem legislativy a víru v prospěch

POZNÁMKY

vládního vedení či intervencí, i když to velkou měrou omezí sféru individuální volby či svobody. (…) Až donedávna,“ pokračuje Griffith, „existoval výchozí bod, zvaný veřejný zájem. Politici o něm mluvili s respektem, i když mu nevěnovali pozornost. A co je ještě důležitější, úředníci a představitelé místní vlády v něj věřili a hodně do něj investovali. Nahlíželi se jako strážci obecného dobra, což jim dávalo cenu a často sílu k odporu proti mocným zájmovým skupinám. (…) Dnes pozbyl kolektivismus a sledování obecného dobra své ceny.“ (The Guardian, 14-6-90) 29. Jak je dobře známo, ačkoli akcionáři mohou být legálně vlastníky společnosti, často mohou málo mluvit do toho, jakým kursem se bude řídit. Ovšem, stále ještě mají moc vzít si zpět své peníze. Naopak, aby se společnosti chránily proti této eventualitě, vytvářejí si z jejich vlastnictví obranné holdingy nebo větší finanční rezervy. V některých letech vydělávají bohaté společnosti více ze svých kapitálových investic než ze své produkce. (Tedy jsou méně zainteresovány na změně peněžního systému než malé společnosti, které závisejí na externím financování. Důležitý bod pro strategii změny.) 30. „… l’énorme surplomb d’un secteur financier proliférant qui recouvre de son ombre l’économie réelle et menace de l’étouffer.“ (Le Monde, 23-12-86, Paul Fabra) 31. Spíše než změnit Parlament na hnojírnu, jak navrhuje Morris v News from Nowhere, bylo by lepší opční obchody a mnoho dalších finančních podniků, jejichž neužitečnost není vždy evidentní, přeměnit, řekněme, na městská recyklační centra, která by dala našim chytrým finančníkůn příležitost konečně dělat užitečnou práci… Daly a Cobb uvádějí takovéto moderní „chrematisty“ (vydělávače peněz): spory vyvolávající právníky, účetní vymýšlející daně, manipulátory fúzí, dealery veteše a neproduktivní pobírače rent všeho druhu. Keynes pronesl o spekulaci: „Spekulanti nemusejí škodit jako bubliny na stálém proudu podnikání. Ale situace je vážná, když se podnik stane bublinou ve víru spekulací.“ (The General Theory) V roce 1994 si začali i obchodníci na peněžních trzích stěžovat na aktivity „uzavřených fondů“, které masivně spekulují na trhu. Pro uzavřené fondy není neobvyklé půjčit si dvanáctinásobek svých aktiv. Jednou z oblíbených her těchto fondů je prodávat velké množství zásob nebo oběživa, kterého se zbavují v naději na podporu jejich dostatečného zlevnění, tak aby si mohly koupit dost k naplnění svých prodejních kontraktů za mnohem menší cenu, než platily, a tím dosáhnout dobrého zisku. Čtyři největší fondy kontrolují přes 25 miliard dolarů a zahrnují Quantum, fond založený Georgem Sorosem, který vyhlásil, že vydělal miliardu liber, když byl šterlink vytlačen z evropského monetárního systému v roce 1992 a pak ztratil 600 milionů dolarů, když spekuloval proti jenu o osmnáct měsíců později. (Douthwaite, 1996)

145

146


Část druhá 32. Abych uvedl ještě jednu představu – vždy užívanou pro výchovné účely: Daly srovnává hospodářství růstu s letadlem, které nemůže zůstat stát ve vzduchu, zatímco helikoptéra (stabilní ekonomika) může, a může dokonce letět pozpátku. 33. Jaderná energie, přehrady pro hydroelektrárny, úzkostlivá zdravotní péče, Concordy, nadměrná dopravní zařízení atd. Mimochodem, okolnost, že obvyklá „řešení“ se stala defektními, znamená, že základna pro změnu dostala materiál: základní okolnost, kdy doba požaduje zahájení předrevoluční fáze. Revoluce? (Nic do činění s gilotinami nebo stalinismem!) Do čeho jiného se tedy zhustí Velký obrat? A myslím v pojmech staletí spíše než desetiletí. Naneštěstí kvůli přírodě – naší skutečné a jediné „záchranné vestě“ – musíme spěchat. Toto je pole napětí, v němž musí pracovat ochránci životního prostředí: na jedné straně trpělivost s lidmi a strukturami, na druhé naléhavost kvůli přírodě… 34. V některých zemích ochránci životního prostředí sepsali zelené alternativy do „nadějných“ katalogů. Širokou rozmanitost zahrnující i zdánlivě vzdálené předměty – avšak nutné pro sdružení – jako výchova, výstavba, péče o zdraví, peníze, kontrola a pracovní komunity – to vše lze najít už v nizozemské knížečce Utopics – een catalogus van alternatieven (1980). 35. V Davisu v Kalifornii (40 000 obyvatel) bylo společně zavedeno do praxe množství alternativ, tedy založena celá „zelená“ kultura. Kola mají přednost před auty. Domy jsou stavěny tak, aby šetřily energii a mají sluneční kolektory. Trávníky byly nahrazeny zeleninovými zahradami (se zákazem pesticidů). Odpadky se shromažďují na čtyři oddělená místa, aby mohly být prodány recyklačním firmám ve prospěch společného účtu. Týdenní trh čerstvých potravin je také něco nového pro zemi, kde se užívají mražené potraviny, jakož i roční trh oděvů ze second-handu. Zavádí se domácí umění. Schůze městské správy jsou otevřené veřejnosti, jejíž komentáře a návrhy jsou neustále zvažovány. Davis vyhlásil meze svého růstu: 50 000 lidí. Je tu nejnižší nezaměstnanost a kriminalita v USA a sledování televize je podprůměrné. Úspora energie dosahuje šedesáti procent. Už se plánuje druhé a třetí město, protože zde chce žít spousta lidí. (Viz Richard St. George, „No Mean City“, in Resurgence No. 134.) 36. Připomeňme si výrok Henryho Forda o peněžním systému, jehož pochopení by mohlo být podnětem k obecnému vyburcování. Existuje také, například, hnutí v Německu a ve Švýcarsku (inspirované „monetárním cirkulistou“ – můj termín, W. H. – Silvio Gesellem, jehož s oblibou cituje Keynes), které obhajuje systém svobodného podnikání, osvobozený nejen od komunismu, ale i od kapitalismu. Zdůrazňuje hlavně špatný vliv úroku a propaguje volné peníze. Aby stimuloval oběh peněz a zároveň ochránil úrok před povzbuzováním nežádoucí akumulace, vynalezl Gesell systém negativního úroku.

POZNÁMKY

Lidé si měli kupovat kolky a ty lepit na bankovky, které dostatečně rychle neutratili. (To bylo úspěšně praktikováno v rakouském městě Wörgl po první světové válce, ale vláda, která měla nad penězi monopol, s tím donutila skoncovat.) Moderní Geselliánci navrhují, aby požadovaná depozita, která jsou dnes hlavní formou peněz, byla zdaněna. Existují také následovníci Henryho George, kteří se soustředí na půdu a chtějí zdanit spíše ji než práci. (Srovnej to s myšlenkou základního zdanění energie, běžně obhajovanou mnoha ochránci životního prostředí.) Komentoval bych to tak, že i bez úroku zajistí systém zisku plné pokračování akumulace kapitálu a tedy nadvládu Velkých peněz a jejich tlak na výrobu. Nevím, zda celá instituce úroku může být užita jako nástroj dosažení dostatečné změny v současné ekonomice. Někteří podporovatelé peněz osvobozených od úroku jsou právě ti podnikatelé, kteří si přejí větší a levnější byznys. To samé platí pro výměnný systém, který je sám o sobě jistě lepší než systém obchodního, akumulujícího, vnějšího „silného kapitálu“. Oponenti levných peněz si myslí, že je to nebezpečné, protože širší a rychlejší oběh peněz rodí více aktivity a více výroby. To bylo žádoucí v dobách deprese (Keynes!), ale nyní se to stalo vysoce nežádoucím, kromě zelené produkce a sociálních služeb. Moderní zelení „cirkulisté“ to chtějí korigovat ekozdaněním. To by mohla být schůdná cesta. (Ovšem v ekonomicky stagnujících lokalitách a regionech může být injekce takových peněz jako olej do strojů užitečná – příklady toho jsou vidět na celém světě.) V každém případě hodnota Geselliánců, Georgiánců a dalších (například antroposofistů) je podnětem k diskusi o úroku, zdanění půdy a způsobech užívání peněz – což je téma, které, jak říká Hans Binswanger (profesor ekonomie na Technické univerzitě v Sankt Gallen), má postrčit naši společnost daleko dopředu. 37. Pokud se soustředíme na energii, je jasné, že ve zdravé ekonomice bude výroba nízká a bude užívána inteligentním „negentropickým“ (bezodpadovým) způsobem. Využívání uhlí, ropy a plynu by mělo být minimalizováno (a vyrovnáváno rozsáhlým zalesňováním). Jadernou energii je třeba úplně opustit. (Někdo by ovšem mohl rozlišovat mezi opatrným výzkumem – tj. výzkumem, který může být v libovolný moment zastaven – a nebezpečnou výrobou, tlačenou kapitálovými investicemi a užívanou pro odpálení exponenciální ekonomiky…) Takzvaní realisté budou říkat, že se nemůžeme obejít bez této energie, jestliže si chceme uchránit svou existenci světlého věku. Výstup obnovitelných zdrojů je malý a nebude nikdy schopný vyjít vstříc potřebám naší společnosti hamburgerů, raket a soukromých aut. Ovšem ve společnosti s významně redukovanou úrovní výroby – troufáme si říci o šedesát procent – bude tento zdroj představovat mnohem větší podíl na nové, zásadně snížené potřebě energie. Navíc, ekologové vědomí si entropie budou tvrdit, že hodnota obnovitelných zdrojů energie je přesně v jejich…

147

148


slabosti! Mimochodem, hlavní světové problémy se nebudou soustředit kolem energie, ale také kolem příliš velkého množství ultrafialového záření a nedostatku pitné vody. 38. Běžné uspokojení nad, řekněme, recyklací a úsporou energie, jichž nyní dosahují městské správy a výrobní procesy, je těžkou překážkou dalšího uvědomování si toho, že je aktuálně nutné masivní okleštění. V evropském hnutí ochránců životního prostředí pokračuje diskuse mezi stoupenci André Gorze a Josepha Hubera na jedné straně, a příznivců Otto Ulricha na straně druhé. Dalo by se říci, že je to diskuse mezi světle a tmavě zelenými ochránci. Je cestou z našich problémů „ekologická modernizace“ současného systému výroby (Gorz, Huber), nebo radikálnější rozchod s tímto systémem prostřednictvím deindustrializace (Ullrich)? Brundtlandova zpráva Naše společná budoucnost je založena na technologickém optimismu – oficiální ideologii velkého byznysu – a v komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj ji pochopitelně podporovaly mnohé země Třetího světa, zajaté v pasti ekonomického statu quo. Od roku 1970, kdy jsme zahájili činnost tiskové skupiny Aktie Strohalm, jsme se mí přátelé a já chopili „hluboké ekologie“ jako opozice k „povrchním ochráncům životního prostředí“. V souvislosti se solidní analýzou finanční a průmyslové moci jsme vždy směřovali k tomu, co bylo nyní nazváno Ullrichovou linií. Například jsme hlásali: „Potřebujeme rozsáhlá omezení a malý rozvoj.“ To znamená omezení toho, co je příliš velké a přecentralizované, a rozvoj toho, co má optimální velikost a je decentralizované (srv. nizozemského eko-filozofa Pietera Schroeverse a dobře známého E. F. Schumachera u zmínky o dvou „průkopnících omezení“). „Ne“ jaderné energii a novým vysoce rychlostním vlakům, k tomu omezení rozsahu produkce a mobility; „ano“ větrným turbínám, kolům, eko-farmářství v normálním měřítku, normální veřejné dopravě atd. 39. Dobrá ekologická výchova by mohla začít od triviálních subjektů a aktivit, ale stupňovitě pokračovat k dalšímu uvědomění, k širší aktivitě, sociální i politické. Ekologická výchova by neměla být soustředěna jen na vyučování dětí o rostlinách a živočiších. V bohatých zemích by se mělo dospělé obyvatelstvo měst učit o autech a entropii, o znečišťování vody a ekologických potravinách; o ekonomice a nad-rozvoji; o tom, jak se podílet na aktivitách a rozhodování. Navíc, ekologická výchova musí anticipovat. Měla by vždy mít na zřeteli dlouhé období, širší perspektivu; a měla by kombinovat konkrétní, krátkodobé kroky s dlouhodobými cíli. Taková anticipační výchova by měla prorazit cestu pro náročnější opatření na ochranu Země, která jistě ještě přijdou. Hlavním zaměřením ekologické výchovy by měl být boj proti obecnému odcizení přírodě a všemu, co je pro nás skutečně dobré. Tato výchova by tedy vždy měla být lehce subverzivní, prospěšně subverzivní. A celkově, měla by činit lidi takovými, aby spoléhali na sebe a věřili si, a vybavit je pro pomoc při přetváření společnosti. K tomu, jak může být organizována

POZNÁMKY

informační a výchovná kampaň, aby to nebyla jen nějaká jednosměrná aktivita, viz „Média“ v Třetí části. 40. Zde je třeba říci něco proti uzavřenosti či ekonomické soběstačnosti zemí. Opakem je vzájemná závislost prostřednictvím dělby práce (tj. výroby) a obchodu i v životně nutných produktech. (Poznámka: To je způsob, jak velké peníze organizují naše hospodářství a celý svět; a také se na něj nahlíží, například v socialistickém myšlení, jako na důležitý krok v rozvoji výrobních sil a tedy humanity obecně…) Tato vzájemná ekonomická závislost umožňuje národům nebo korporacím mít vliv jeden na druhého nebo vyvinout spojený tlak na jednu zemi. Uvažte ekonomické sankce proti zemím, které směřují k praxi tyranie či apartheidu nebo které pokračují v poškozování ozonové vrstvy, stavějí nebezpečné nádrže nebo kácejí lesy – což jsou aktivity, jež poškozují půdu a světové klima. Lidé jako James Robertson se zdají být zaměřeni spíše na sebespoléhání než na soběstačnost. Z hlediska únosné ekologické kapacity, spotřeby energie a zranitelnosti našich ekonomik myslím, že obchod bude muset být všude velmi omezen, a jsem tedy pro co možná největší soběstačnost. To může také omezit riziko války a jiných hrozeb, které nově narůstají kolem zahraničních přírodních zdrojů a trhů, jež se staly životně důležité pro náš současný hospodářský systém. Věc není snadná. V historii se člověk (nebo vedoucí člověk) ukázal být spíše vykořisťující a expandující. Je žádání soběstačnosti nesmyslné, krokem zpět? Použiji srovnání mezi národy (či regiony) a jednotlivci; čím více jsme schopni fungovat u sebe, tím lepší můžeme ustavit vztahy s jinými! Daly a Cobb (1990) si představují „vyrovnaný“ obchod, dosahovaný dovozními kvótami a imobilností kapitálu – toho proto, že kapitál se nyní snadno dostane do zemí s levnou pracovní silou, což ochuzuje pracující populaci opuštěné země, zatímco novou zemi nutí k „hotové produkci“ pro cizí trhy. Připomínají nám Keynesovu myšlenku na toto téma: „Sympatizuji s těmi, kdo by minimalizovali spíše, než s těmi, kdo by maximalizovali hospodářské závazky mezi národy. Myšlenky, poznání, umění, pohostinnost, cestování – to jsou věci, které by svou povahou měly být mezinárodní. Ale nechat si domácí zboží je přesto rozumné a bez obtíží možné; a především, nechat finance být primárně národními.“ Daly a Cobb: „Vyrovnaný obchod a imobilita kapitálu se vzájemně implikují. (…) Důsledkem volných mezinárodních financí (nutný komplement volného obchodu) byl růst nenapravitelných dluhů. Široký nárůst peněžní akumulace vyplývající z obchodní nerovnováhy hledal cesty k exponenciálnímu růstu a k návratu zpět do deficitní země k financování dalšího obchodního deficitu. (…) Jako mezinárodní obchod, mezinárodní zadlužení a půjčky [podle nich velkou měrou sestřižené a užívané jen pro jasně

149

150


prospěšné a produktivní projekty] by měly být mezi národy jako komunitami, ne mezi subnacionálními entitami hledajícími jen své soukromé zájmy.“ A dodávají: „To je oblast pro další reflexi a výzkum.“ (s. 231 a 233) 41. Aniž bychom to přeháněli do nějakého kolektivistického či socialistického experimentu. Zde opět: „Est modus in rebus.“ Ale v centrech pro výchovu dospělých a na školách jsem viděl (míněn jen příklad diferenciace práce) obdivuhodné lekce, které dávali obyčejní dělníci s modrými límečky. Prostřednictvím variace práce bychom mohli také rozdělit svůj čas mezi práci ve velkém a malou, intenzivní produkci. Pracovní pás jistě zůstane nutným, protože je účinný pro mnohé typy výroby. Zamýšlená „flexibilizace“ pracovních sil (podle mne nás všech!) by neměla být zaměňována se způsobem, jak zaměstnavatelé běžně vyhrožují personálu, to jest tím, že ve větší míře dávají jen dočasné smlouvy. 42. V odpověď na současnou touhu v zemích východní Evropy po absolutně volném trhu Galbraith prohlásil, že západní systém už byl významně korigován a je ve skutečnosti spíše regulovaným tržním hospodářstvím. (The Guardian, prosinec 1989.) 43. Daly a Cobb prohlašují, že „osobnost v komunitě“ je značkou odlišnosti od moderní „individuality“. K vyrovnání běžné přeindividualizace a jako ekolog, který věc prosazuje jako první, bych v těchto termínech raději navrhoval jako centrální koncept: „komunita s lidmi“ nebo „komunita lidí“. Ekologicky a ekonomicky jedinec, řečeno „divoce“, není nic; on či ona existují jen ve vztahu a v mnohostranné závislosti na tisících jiných jednotlivců. A na milionech rostlin a živočichů. (Myslím ty, z nichž má potravu a oděv; dům, vodu a energii. Kolik lidí se na tom podílí?) S takovým přeháněním rovnováhy někdy uvažuji, že individualita je klam, rozvinutý ekonomikou a v ekonomice favorizující dezintegraci, a podporovaný zasloužilým liberalismem a náboženstvími, vyrostlými tak „vertikálně“, že katapultovala Boha ze země na nebesa, kde si jej lidé načrtají velmi individuálně a velmi volnými rysy… Ovšem ti, kdo se právě probudili z noční můry diktatury, jak byla běžná ve východní Evropě, budou preferovat „osobnost v komunitě“ nebo se dokonce zachytí západní orientace pouze k „individualitě“. Já však očekávám, že poté, co se utiší emoce a rozvine se vhled, budou i v těchto zemích lidé obecně přijímat alespoň pojetí „osobnost v komunitě“. 44. Herman Daly navrhuje (1980), aby byly na energii a materiály aplikovány roční kvóty čerpání. Divil bych se však, kdyby to za dnešních okolností nefavorizovalo pouze ty, kdo vlastní většinu kapitálu (velké společnosti, fondy), které nemohou nebo nejsou schopny sledovat cestu, jíž bychom se měli držet v zájmu přežití. Neznám Dalyho současné myšlenky na toto téma. Co se týče jeho „minimálního obětování osobní svobody“: Myslím, že ekologická katastrofa bude vyžadovat úděsné oběti, v neposlední řadě na personální úrovni.

POZNÁMKY

Zatímco jsem dokončoval text této knihy, stačil jsem přečíst část z Dalyho nové knihy Pro společné dobro. Nyní mohu dodat, že se připojil k této myšlence. Obávám se, že bohatší korporace budou vykupováním kvót pokračovat v ovlivňování a tvorbě poptávky po svých produktech. Z ekologického hlediska to není příslib, že výroba půjde správným směrem. Z mého pohledu udržování široké konkurence, jakou favorizuje Daly, je také přístup, který může lidi tlačit nebo držet na špatné stezce. Obávám se, že výsledkem dvojí práce bude také příliš mnoho odpadu. Bylo by ekologické danění schopné dostatečně kormidlovat na vysoce konkurenčním trhu? K tématu plánování či svobodného podnikání. Daly prohlašuje, že buď existuje tržní hospodářství a vytváření zisku, nebo státní byrokracie, kdy je každý dělník zaměstnaný. Nemůžete odmítnout i vytváření zisku i centrální plánování. „Má-li někdo odpor k centralizovaně byrokratickému rozhodování, pak musí přijmout trh a motiv zisku, které, pokud nejsou pozitivním dobrem, pak jsou menším ze dvou zel.“ (s. 48–49) Myslím, že záleží, co kdo nazývá centrálním plánováním a vytvářením zisku. Správná podnikatelská odměna je odlišná od zisku a předčí jej v roli stimulu. Navíc, můžeme si představit kontext konkurence, který nutí podniky nepřetržitě vytvářet velký zisk v zájmu svého zachování? Co se týče centrálního plánování, není například ustřižení křídel kapitálu a fixace (ročních) kvót čerpání aktem významného centralizovaného rozhodnutí? Navíc, co je tak nebezpečného na městských shromážděních, disponujících pár miliony a rozhodujících o udělení půjček obchodům se zdravými potravinami, nebo zábavním pasážím (viz poznámku 46)? Cožpak by takové rozhodnutí nemohlo být a) rychlé a b) „veřejné“? A cožpak majitel zeleného obchodu nevstupuje do normální podnikatelské konkurence s jinými obchody zdravých potravin? A mohl by existovat rozdíl v návratnosti, kdyby byla půjčka od městské správy spíše než z banky? (Mimochodem, proč by banky neměly mít zastoupení ve výboru městské správy? Poradní hlas je vždycky užitečný! Mohly by dokonce spravovat fondy.) Abych příliš nerozšiřoval text této už dost dlouhé poznámky, nahlédněme rychle na myšlenky Dalyho a Cobba o daních, i když je to téma, které podle mne nedá moc přemýšlení: „V ideálním schématu by všechny nástroje růstu veřejných fondů také fungovaly jako prostředky dosahování veřejných cílů. Daně z příjmů, darů a dědictví by se měly udržet pro svůj redistribuční efekt. Daně zaměřené k internalizaci nákladů by se měly stát rozsáhlým prvkem v tomto ideálním systému. Tarify by měly pojistit národní kontrolu národního hospodářství. Vydražování práv na doly nebo oddělené taxy k využívání omezených zdrojů by mohlo dát měřítko pro hospodářství jako celek. Spotřební daně a daně z pohonných hmot by měly odradit od užívání nebezpečných substancí nebo učinit omezené zdroje dosažitelné pro primárnější a produktivnější potřeby. Pozemková daň by měla ukončit spekulace s půdou, posílit její sociálně prospěšné užívání a zabraňovat

151

152


bezpracnému zisku komunit. Uživatelské poplatky by kryly náklady na zajištění služeb.“ (s. 330) 45. Odpor podnikatelů k restrikcím je jak pochopitelný, tak převládající. Stavební dodavatelé v kalifornském Davisu, konfrontováni s požadavkem městského shromáždění na šetření energií, byli nejdříve divoce proti, pak se z nich ale stali celostátní obhájci nových typů domů. Mnoho nových náročných technik, které si podnikatelé museli osvojit kvůli zákonům na ochranu životního prostředí, jim později zajistilo výnos prodejného zboží či služeb. Daly nám připomíná omezení sil v 19. století. Vlastníci lodí, kteří si konkurovali, často přetěžovali své lodě, což mělo za následek námořní neštěstí. Anglický poslanec Samuel Plimsoll tedy v roce 1875 navrhl limity nákladu pro každou loď. Majitelé lodí byli zuřivě proti. Přesto jeho zákon prošel a limity byly přijaty, nejdříve u všech britských lodí, potom u mezinárodních. Podobné omezení by mělo být nyní zavedeno pro naši ekonomiku, aby se zamezilo přetěžování našeho ekosystému. (Herman Daly, interview NRC-Handelsblad, 1-6-89). 46. Můj přítel chtěl otevřít obchod se zdravými potravinami, ale banka, kterou žádal o podporu, se ho pokoušela přesvědčit, aby místo toho otevřel ještě jednu zábavní pasáž… Ekologicky vypěstovaná mrkev, nebo jednorucí bandité – co by bylo lepší pro naši mládež? 47. „Liberálnější“ (či privátnější) by bylo to, co zahájila jistá banka v jedné zchátralé čtvrti Chicaga. Investovala své peníze do této lokality, namísto aby bez nebezpečí a s vyšším obratem investovala obvyklým způsobem. Nyní se oblast zjevně dostala na vzestupnou dráhu. (Jonathon Porritt se o tom zmínil ve svém televizním cyklu „Kam jdeme na Zemi?“.) Grameenban v Bangladéši zavádí podobné „sociálně keynesovské“ podnikání a půjčuje své peníze jen velmi chudým, s ohromně pozitivními výsledky, jak se zdá. Ale tyto aktivity prostě závisí na tom, zda individuální bankéři začnou přemýšlet jinak. Nelze od nich očekávat mnoho, když jejich klienti, spořitelé a další ovlivňující činitelé (jako třeba úředníci z hlavní banky), vyžadují nejvyšší a/nebo nejjistější příjem. 48. Francouzský utopista Charles Fourier (počátek 19. století) vycházel z myšlenky, že lidé obvykle nemají rádi práci a že motivace by tedy měla být zakotvena v našich „vášních“. Ve svých družstvech („phalanstères“) navrhoval jako stimulující sílu konkurenci mezi výrobními skupinami s nemateriální odměnou. Marquis Childs (jehož je třeba brát za současného autora) prosazuje úzkou pracovně-řídící spolupráci a širokou redistribuci příjmů spolu s dynamickým svobodným podnikáním. Starý zákon se obrací k myšlence jubilejního roku. Každý padesátý rok by měl kmen rozdělit všechen majetek rovným dílem mezi své členy. Tím by se na půl století odstranily překážky rozvoji, až do příštího sociálního přesunu. Zde máme opět makrorovnováhu kombinovanou s mikrodiverzifikací. Myšlenka jako taková asi nikdy nebyla provedena, ale záměr je jasný.

POZNÁMKY

Pokud se jedná o naši moderní ekologickou krizi, neměli bychom zapomínat, že jedině když na tom budeme materiálně víceméně stejně, budou omezovací operace, přísné škrty a racionalizace přijaty snadněji, než když mezi lidmi zůstanou větší rozdíly, jako v bohatství či moci. Belgický ekonom Ernest Mandel říká, že lidé nejsou tak dobří, jak myslí Jean Jacques Rousseau, ani tak špatní, jak si představují liberálové a konzervativci. Mandel preferuje dát lidi „na neutrál“. Společnost, v níž žijí, je vede k dobrým, nebo špatným věcem. Daly a Cobb komentují sociálnější a bratrské (sesterské) smýšlení o lidstvu: „Vidíme, že analogicky slabým svalům zakrňuje to, co se málo užívá. Jelikož jsou lidé slabí, nebylo by prozíravé, aby příliš lpěli na tom, co dříve. Ale rehabilitace vyžaduje cvičení, ne klidně zůstat v posteli. Když obecně obhajujeme nějaké tržní uspořádání, jistě nevidíme trh jako, slovy T. S. Eliota, „systém tak dokonalý, že nikdo nepotřebuje být dobrý“. 49. Pochodeň pozvedl protestantismus, který zdůrazňoval vlastní individuální odpovědnost. Zdá se, že jevy jako protekce a korupce se snadněji rozvíjely v latinských zemích, spíše než dále na severu. Dalším důvodem je však snad i to, že v latinských zemích se přímé, srdečné lidské vztahy udržely déle než na severu. 50. Hlavní cestou k dosažení změny je cesta ekologické výchovy, kterou by si občané prováděli a předávali sami, spolu s aktivitami v komunitě a informativní prací v podnicích, odborech, církvích a ženských organizacích. Všechno to – a více – by mělo být podporováno „strukturálními“ změnami (např. tím, že městská správa zorganizuje sběr odpadu v různých separátních kategoriích, vytvoří lepší možnosti pro cyklistiku atd.) a médii. V ekologicky vyvinutějších zemích by taková výchova mohla zapadat do celkové vládní kampaně. V některých zemích, jako např. v Nizozemsku, nyní vláda provádí „sociální obnovu“ – hlavně zaměřenou na menšiny, které mají obtíže s integrací do společnosti a nezaměstnaností. Tato operace by mohla být rozšířena na všechny, kteří běžně pracují na okraji společnosti nebo jejichž práce není ceněna tak, jak by měla: ženy v domácnosti, dobrovolníci, sociálně prospěšní pracovníci a pracovníci v komunitách a podobně. „Sociální“ obnova by měla být prohloubena a intenzifikována, aby významnou měrou přispěla k založení nového hospodářství. 51. Podle mne by se některá nutná práce měla zadávat i lidem, kteří jsou v zemi dočasně (kromě turistů, kteří jsou tu jen krátce). Fakticky je velmi odcizující s plnou peněženkou cestovat po cizích zemích a odjet z některé, aniž bych jí oplatil něčím víc než jen trochou peněz. Podobně i političtí a jiní uprchlíci by měly být využiti tvůrčím způsobem. Můj návrh, aby „se každý stal produktivním“, by měl každého učinit účastným a užitečným, a odstranit bariéry a podrážděnost mezi lidmi, zvláště mezi usazenými obyvateli a nově příchozími, jako jsou skupiny přistěhovalců; nebo mezi vesnickou populací a lidmi z města. Heslo „každý produktivním“ by mělo také vytyčit meze přirozeného, „organického“ množství lidí žijících v určité zemi či regionu.

153

154


52. Někteří vedoucí ekologové v rozvojových zemích prohlašují, že odpisování dluhů nebude účinné, jestliže je dotčená vláda korupční, protože takový krok bude bezprostředně následován pokusem dostat novou půjčku, z níž většina opět zmizí. S ohledem k těmto zemím požadují tito ekologové striktní ekologické (a sociální) podmínky pro odpisy dluhů. 53. Abychom navnadili armádu pro rekonverzi a pomoc při globální obnově zeleně, mohli bychom to snad označit jako „Operace pouštní bouře“… 54. Pár slov o kriminalitě. Státní byrokracie jistě plodí korupci a kriminalitu, ale proti kriminalitě rozvinuté v přebujelém a globalizovaném kapitalismu to není nic. Nárůst mobility, příliš volný kapitalismus (peněžnictví) a dezintegrace společností jsou tou pravou směsí pro dnešní kriminalitu. Stala se vážnou hrozbou pro normální fungování našeho hospodářství a demokracie. Co se týče peněz, v kriminálních kruzích jich obíhá nesmírné množství: 200 miliard dolarů v mezinárodním obchodu s drogami (1989). V zemích jako Nizozemsko se odhaduje, že příjmy z kriminální činnosti činí 20 miliard dolarů ročně. To je další „materiální“ důvod pro autority, aby začaly napomáhat Velkému obratu!

Část třetí 55. Požadavek jíst méně masa reaguje na marnotratnou přeměnu rostlinných bílkovin na živočišné prostřednictvím živočišného farmářství v masivním měřítku. Kvůli poptávce po mase se zemědělské země v Jižní Americe a jiné oblasti přeměnily na obrovské ranče s nadměrným množstvím pastvin, které se rychle vyčerpávají a ničí. Co se týče úspory energie v domácnostech, jednoduchý tip se týká užívání varnic (izolovaných senem) nebo spacích pytlů na dovaření: mísa, ráno krátce zahřátá na vařiči se pomalu ale jistě v takové termosce dovaří, takže večer můžete jíst. 56. Pro většinu lidí existuje určité teritorium, k němuž mají pocit vlastnictví a které chtějí přehlížet od svých dveří. Dokonce ulice, celé náměstí, celá země je naše! Tento pocit by měl být posilován, mělo by se zajistit, aby byl provázen smyslem pro péči. Povinnosti jdou ruku v ruce s právy. Doufám, že se bude rozvíjet přirozený smysl zodpovědnosti, který dále rozšíří vstupní bránu a půjde daleko za slova vyvolávající spíše nechuť, jako „práva“ a „povinnosti“. 57. Nemohu si odpustit utopistickou poznámku. V delší perspektivě budeme muset změnit celý školský systém, kombinovat studium s určitou normální, dospělou prací. (Zdá se, že to posiluje studijní výsledky a je to důležitý důvod pro hospodářství v menším rozsahu, s více viditelnými, lidskost posilujícími aktivitami.) Potřebujeme menší třídy a více lidí, kteří by dočasně pomáhali učitelům; tedy více vertikálně strukturovaných věkových skupin, s těmi, kdo se mají učit něco předávat mladším žákům a naučené využívat při praktikování určité zodpovědnosti. Tímto způsobem nebudou celý čas „žáky“. Výchovné experimenty v tomto směru se už zavádějí v několika zemích.

POZNÁMKY

58. Čtenář si může myslet: autor není nikdy spokojen. To je pravda, ale to neznamená, že to, co se zakládá v Mondragonu, není dobré. Naopak, jsou to cenné kroky směrem k jinému hospodářství. Za současných okolností, bez všeobecné změny, bez změny zahrnující celou společnost a světový obchod (odtud mé užití slova „revoluce“) nelze dosáhnout stoprocentní úspěšnosti. Jsou či mohou to však být kroky k budoucnosti. Pro tento účel je třeba držet se cesty otevřené pro další změny. Snad i „Mondragon“ byl „úspěšný“ vzhledem k užití energie, k zátěži lokálního a globálního ekosystému a rovnováze s Třetím světem. Měli bychom se pak ptát: chtějí se tito lidé vrátit k bídě a nezaměstnanosti, kterou zakoušeli před třiceti lety? Ne, jistě ne, ovšem. Velká cena „Mondragonu“ je, že lidé sami, s pomocí pár průkopníků, rozvíjejí své město v opovržení hlavním hospodářským proudem a financemi. Avšak rozvoj opravdové trvalé udržitelnosti je ještě něco jiného… 59. Daly & Cobb myslí neomezenou nerovnost, která popírá pravý význam komunity. V souvislosti s pojmem „konfiskační zdanění“ píší: „Myslíme, že skutečná zdravá komunita rozvine tento pojem tak, aby byl politicky přijatelný.“ (s. 331) 60. Odtud první úkol pro naši společnost: Jak vyneseme „aristoi“ na povrch? Jak přimějeme opravdové, sociálně myslící nesobecké lidi se skutečným zeleným přesvědčením k tomu, aby se stali novým druhem manažerů, výkonných pracovníků a úředníků, novými průkopníky? Nezdá se, že by v tom byly politické strany, ať levicové či pravicové, úspěšné. V jejich druhé či třetí řadě je často více takových lidí, kteří zůstávají ve stínu, či ve tmě. Problém je, že „aristoi“ skutečně nechce nebo nemá rád moc. Odpovědí je opět kompletní změna naší společnosti, obrat k menším, na sebe spoléhajícím a transparentním jednotkám. Také změna z kultury „Já“ na kulturu „My“, nebo alespoň vyrovnanější mezi Já a My. Ať se ze všech stanou „aristoi“! 61. Skupina nizozemských křesťanů publikovala levnou knížečku popularizující myšlenky o odlišné, skromnější ekonomice a kontrolovaném, sociálně odpovědném užívání peněz. Knížečka je užitečná pro „vnímavé“ farmáře, středně veliké podnikatele, odboráře a podobně. 62. Experimentálně se dokonce zavádí i recyklace našich exkrementů – dalších půdních živin, které byly užívány po tisíce let. Nyní je svádíme do řek a jezer a pak se pokoušíme je nákladnými prostředky čistit. Opět naše moderní chytristika!

155

PŘÍLOHY

PŘÍLOHA 1: OD PÍSEČNÉ PŮDY K SAHELU

Příroda zajišťuje všechny lidské požadavky a naopak náš odpad se stává surovinou pro přírodu. V dřívějších dobách nám půda kolem sídlišť zajišťovala potraviny a hnojiva (exkrementy) produkovaná naším hospodářským zvířectvem a námi samými, se vracela do půdy. Odpad jako takový existoval ve skrovném množství. Lidská populace samozřejmě vyvíjela stále větší úsilí ke svému zabezpečení, ale přírodní limity se nepřekročily. Tak to však nebylo stále. Když bylo například vykáceno příliš mnoho lesa, poklesla hladina vody a půda začala vysychat. Meze tedy byly překročeny, když se půda začala využívat příliš intenzivně. POTRAVINY PALIVO

HNŮJ

PRIMITIVNÍ OSADA

V Nizozemsku byl hlavním problémem přebytek pastvin či, přesněji řečeno, nedostatečné zúrodnění. Skot se mohl intenzivně pást daleko od vesnic, takže vegetace byla stěží schopná přežít. Situace se zhoršila zavedením systému „hlubokého hnojení“, při němž se skot na noc zavíral do stájí, hnůj se hromadil v hlubokých vrstvách a následně byl přenášen do půdy v okolí vesnic. NEDOSTATEČNÝ ROZVOJ

ÚHOR PÍSEČNÉ PŘESYPY

PŘEHNANÝ ROZVOJ

HNŮJ

TRADIČNÍ VESNICE

Výsledkem bylo podstatné ochuzení pastvy (travnaté půdy) a odpovídající obohacení půdy kolem vesnic. Tento proces nutričního ochuzení a obohacení probíhá na úkor přírodní rovnováhy a pravděpodobnost, že meze budou překročeny, je vysoká. Například v Nizozemsku se

157

158


začátkem tohoto století písečná půda rozšířila z Groningenu na severu k Limburgu na jihu. Tato písečná půda a písečné nánosy (malé pouště!) byly kdysi bohatými pastvisky. Během celé historie vidíme tento proces nadměrného rozvoje (půdy bohaté na živiny v okolí vesnic) a nedostatečného rozvoje (písečné půdy chudé na živiny) pokračovat ve stále větším měřítku. Jak stoupá náš počet a rozšiřují se naše města, požadujeme stále více půdy k zajištění potravin a krmiva pro domácí zvířata. Postupně se potraviny a krmiva dovážejí ze vzdálenějších oblastí a naše odpadové materiály se stávají problémem. POTRAVINY ENERGIE SUROVINY VENKOV

ODPADOVÉ LÁTKY

MĚSTO

Naše města se „obohatila“, v obou smyslech slova, na úkor vesnických oblastí. Když kupci se svým soukromým kapitálem sami začali vyrábět pro trh, zemědělská praxe byla ve velkém měřítku „upravena“. Variabilní a decentralizovaný systém chovu skotu a kultivace obilnin se začal přeměňovat na systém monokultur jako chov ovcí (pro vlnu), kultivace lnu a dalších tržních produktů jako tulipánů. Mnoho farmářů bylo vyhnáno ze svých domovů, oloupeno o půdu, nástroje a smysluplný způsob života, stalo se novým městským proletariátem. Třídní rozdíly – forma nad- a pod-rozvoje, ale nyní v termínech lidské společnosti – se zvětšovaly. (Bídná situace, které měla „ulehčit“ průmyslová revoluce – mělo by se dodat, že díky přebytku levné pracovní síly – nebyla tedy normálním stavem, ale výsledkem dřívější destrukce rozumné, zdravé, pracovně intenzivní ekonomické infrastruktury prostřednictvím nárůstu nového, obchodně tržního hospodářství.)

PROVINČNÍ PERIFÉRIE

METROPOLE

PŘÍLOHY

V další fázi vidíme nadměrný rozvoj celých oblastí vzhledem k více vzdáleným oblastem, např. nákladná nizozemská souměstí vzhledem ke zbytku země, Paříž a severní Francie vzhledem k Languedoku a Korsice. Dnes se míra tohoto procesu rozšířila na celou zeměkouli a my vidíme bohaté, nadměrně rozvinuté země a dokonce kontinenty v kontrastu se zeměmi a kontinenty zchudlými, nedostatečně vyvinutými. Písečné náspy nizozemských provincií se staly Sahelem a rotterdamský přístav na sklonku dne „hluboce zaneřáděným chlévem“. DO

VO

T Ř E T Í H O S V Ě TA ZZ

SKLÁDKY ODPADKŮ ZNEČIŠTĚNÍ PŘEHNOJENÍ EKOLOGICKÁ DEGRADACE

S E V E R O Z Á PA D N Í E V R O PA

Oba póly jsou výsledkem jednoho a téhož procesu. Opravdu posledním způsobem řešení tohoto problému je pokračovat v nadměrném rozvoji bohatých zemí; ani to není posilování chudých národů světa, aby se připojily k módnímu vlaku „pokroku“, tj. západní konzumní společnosti. Z hlediska spotřeby energie a přírodních zdrojů (přírodně únosné kapacity Země, zatěžování životního prostředí) je taková politika absolutně neúnosná, dokonce sebevražedná. „Sever“ by měl omezit svou vražednou produkci, aby ulehčil tlaku na zbytek světa a na globální ekosystém – a to zajistí základní předběžnou podmínku pro zdravou globální ekonomiku. Výtah z Groen in de buurt, Institut pro ekologickou výchovu v Utrechtu, 1985. Myšlenka Pietera Schroeverse, založená na cyklech ekonoma 19. století von ünena.

159

160


PŘÍLOHA 2: OBRYSY DEVADESÁTÝCH LET

Příspěvek Derka van Cappellena, vedoucího futurologických studií, Novachem Inc., na konferenci NOVIB na téma „Ekologické přežití – konfrontace Jihu a Severu“, Amsterdam, 11. a 12. října 1989.

Děkuji, pane předsedo, že jste mi na pár minut předal mikrofon jako představiteli T-5, tj. Think Tank of Twenty Top Transnationals (Myšlenkové sdružení dvaceti vrcholových nadnárodních společností). Jeho členové, určení našimi řídícími výbory, musí mít IQ nad 150 – mimochodem toto kritérium považujeme my sami spíše za vyšlé z módy. Pan Khor z Malajsie právě zmínil enormní tok peněz z Jihu na Sever jako výsledek dluhů rozvojových zemí a jeho devastační efekt na jejich rozvojový potenciál. Jistě rád uslyší, že i my považujeme tuto politiku za krok zpět a že chceme tento tok obrátit. Chceme Třetímu světu zajistit velké množství kapitálu, abychom mu pomohli, především překonat jeho chudobu a – troufám si říci – civilizovali jej, učinili ho bohatým, jako se to v posledním století podařilo nám vzhledem k dělnické třídě, k masám v našich městech, nyní bohatých zemích. Různí mluvčí přede mnou zmínili, že jen čtvrtina světové populace, usídlená hlavně na Severu, užívá přes 80 % světových zdrojů. Obávám se, že musím toto stanovisko korigovat, protože ho slyším příliš často. Zapomíná se, že Sever vyrábí pro celý svět. Většina moderních produktů a strojů Třetího světa byla vyrobena a vyrábí se na Severu. Jestliže Sever nese břímě produkce světového bohatství, pak tentýž Sever se musí vypořádávat s hromadným znečišťováním a jinými nežádoucími efekty, tentýž Sever musí spotřebovávat významné množství světové energie a komodit. Další pochybná prezentace faktů se soustředí na rozdíl mezi bohatými a chudými zeměmi. Na jedné straně podíl hrubého národního produktu na hlavu v méně rozvinutých zemích ukazuje enormní propast vzhledem k bohatým zemím. Na druhé straně – často na stejné stránce či ve stejné přednášce – se zdůrazňuje, že se nepočítá mnoho ekonomických aktivit v chudých zemích, které zůstávají mimo finančně zaznamenávaného trhu. Můj závěr by byl takový, že v tomto případě je propast zjevně menší, než byla předtím prezentována. Ale tento druh úsudku se ne vždy zdá být přijatelný. Nesnažte se mě mýlit, že propast často zůstává nesnesitelně hluboká, snažím se o korektnější přístup k faktům.

PŘÍLOHY

Někteří lidé neuvažují pozitivně o společnostech našeho druhu. Zapomínají, že tyto systémy jsme museli rozvíjet, abychom vyšli vstříc rostoucím potřebám stále se zvyšujícího počtu lidí, zároveň abychom zajistili pro mnoho lidí práci a státní příjmy, přímo a cestou zdanění našich akcionářů. Jedině taková akumulace kapitálu, vybavení, technologie a organizačního know-how nám umožňuje uspokojit nové potřeby, především bojovat proti hladu, chudobě a znečištění. Z tohoto důvodu musí výroba pokračovat, výrobky se musí prodávat, a to na oplátku vyžaduje kupní sílu, tj. spotřebitele s penězi. Proto naše zaměření k čerpání peněz do Třetího světa. Tato operace se soustřeďuje do prostého rozšíření peněžního oběhu, podobně tomu, jak jsem řekl, co prováděly pokrokové síly kolem roku 1 900 s dělnickou třídou v našich zemích – s cílem obecného uspokojení, jak lze vidět v těchto zemích, kde každý nyní akceptuje kapitalistickou organizaci hospodářství, v neposlední řadě i socialistické strany a dělnická sdružení. A to je příklad, jak dnes čteme v novinách, který nakonec následují i země, které se pokoušely o socialistické deviace. My z T-5 jsme klasifikovali ekologické výdaje jako vrcholně prioritní. Proto budeme pomáhat odstraňovat takové komponenty jako freony z našich sprejů a chladniček. Naše walkmeny budou mít baterie s možností dobíjení, naše cola bude distribuována ve vratných lahvích, naše auta budou vybavena katalyzátory, naše pohonné hmoty a čisticí prostředky budou šetřit životní prostředí. Ovšem stále před námi zůstává několik problémů jako náhrada energií a materiálů a zpracování odpadu, ale my důvěřujeme ve svou technologickou kapacitu, že bude schopna tyto problémy pohodlně vyřešit. Zatím silně snižujeme energetické vstupy, počítáme, že budeme moci vyrábět více za užití menšího množství materiálů a produkování méně odpadu. Budeme pomáhat ve financování ekologické výchovy. Pokud si bude více spotřebitelů přát „zelené“ výrobky, budeme jen šťastní, že je můžeme vyrábět. Svobodný trh nám umožňuje sloužit spotřebiteli rychle a dokonale. Jsme zařízeni tak, abychom mohli vyjít vstříc změnám vzorů a poptávky. Pokud se jedná o ochranu přírody, jsme připraveni pomoci při využití obrovských rezerv v Asii, Africe a Jižní Americe, a to nejen při ochraně pand, nosorožců a jaguárů, ale také v zájmu zachování množství původních kmenů. Nejsou to snad naši druhové, od nichž se můžeme naučit cenné základní ekologické zásady a přístupy, které nyní tak zoufale potřebujeme? Zúrodňování pouští a zalesňování se stanou dvěma našimi hlavními aktivitami, nové stromky jedním ze čtyř našich pilotních produktů.

161

162


Prvořadou důležitost přikládáme i svému sociálnímu poslání. Budeme rozšiřovat blahobyt, a to ve stále rostoucím měřítku, do čehož spadá, jak můžete vidět v bohatých zemích, dobré bydlení, dobrá výchova, dobrá zdravotní péče a kontrola porodnosti, jakož i mobilita, rekreace a kultura. Také považujeme účast na demokracii za nutný doplněk k našemu sociálnímu kapitalismu, jak říkáme. Lidé by měli mít svobodu odmítnout naše výrobky, měli by nás kontrolovat, podle potřeby opravovat, ukládat nám omezení a daně a mít svobodu držet nás mimo svůj domov. (Pokud chcete vidět efekty poslední možnosti, měli byste se zvednout a navštívit Albánii a Kubu, než se také změní…) Jsme poctiví. Neříkáme, že jsme schopni zvýšit životní úroveň celých mas Třetího světa, které často rostou do rozměrů, jež není možné obsloužit. Začneme to dělat pro správnou část populace, která bude schopna přivést zemi definitivně k modernímu kapitalismu a osvobodit se od opozice a revolty, které vrací hodiny pokroku zpět. Jako v bohatých zemích, i tyto země potřebují jisté pracovní rezervy a diference v příjmech, aby se udržely konkurenceschopné, a používat úspory pro nepřetržité investice. Transnacionalismus, kontinuita, trvale udržitelný růst (Zelený růst, jak říkáme my v T-5) a účast občanů – to jsou také klíčové pojmy a akční linie Brundtlandovy zprávy. Lze je provádět jen prostřednictvím mezinárodně strukturovaného „lidového“ kapitalismu, jak je již dlouho zaveden v USA a nově rozvíjen v evropských zemích, nejexplicitněji pak vládou paní Thatcherové, která privatizuje společnosti vlastněné státem. A není to ohromný závěr k myšlence starého Karla Marxe o tom, že se lidé stanou vlastníky výrobních prostředků? Ctihodný host z Malajsie velmi správně řekl, že to není zhoršení životního prostředí, které zavinilo chudobu, ale obráceně. Nechte nás tedy především bojovat proti chudobě a urychlit ekonomický růst, což vytvoří nástroje a struktury nutné pro trvalou ekologickou udržitelnost. Nechte nás vyrábět způsobem šetřícím přírodu a stále rozšiřovat naše bohatství, ať se konečně mohou naši bratři a sestry z Třetího světa těšit z podobného bohatství. Děkuji vám, pane předsedo. T-5 C/O A.A.R.D.E., P.O. Box 533 3500 AM Utrecht, Netherlands

PŘÍLOHY

PŘÍLOHA 3: O KNIZE HANSE BINSWANGERA GELD UND NATUR Kniha švýcarského profesora ekonomie Hanse Binswangera nebyla ještě dosažitelná, když jsem publikoval svou knihu. Některé z jejích závažnějších výroků: – Z merkantilistického hlediska (Locke a další, druhá polovina 17. století) peníze řídily a vykonávaly tlak. Ovšem toto hledisko bylo překonáno klasickým (Hume, Smith) a neoklasickým (Walras), které nahlíží peníze jako věc více sledující to, co se děje v „reálné“ ekonomice (jako protikladné říši financí). – Ovšem zatímco teorie se stala klasickou, praxe zůstala merkantilistickou, viz úvěrový systém prostřednictvím injekcí (papírových) peněz, vytvořený státem a bankami v Paříži a s větším úspěchem Johnem Lawem z Anglické banky. Neoklasická teorie byla „závojem“ nad ekonomickou realitou, činila ji neviditelnou a peněžní systém byl vyvržen z ekonomické diskuse. (Dobře známý ekonom Joseph Schumacher také vysledoval, že neoklasické školské studie kapitalismus zbavily jeho fundamentálních aspektů, W. H.) – S jistou nadsázkou, říká Binswanger, lze podstatu peněz definovat jako sklon k růstu. Moderní úvěrový systém, vytváření peněz z ničeho, realizovalo starý sen alchymistů o výrobě zlata: v moderní ekonomice žije alchymie jinými prostředky. Přebytek výroby se stává nutným komponentem ve službě finančním investorům. Nejen podnikatelé, ale i investoři jsou nuceni k růstu. Dokonce i stabilizace na straně příjmů by vedla ke ztrátě na straně kapitálu. Investoři tedy počítají s tvorbou zisku, aby neztratili peníze. Odtud nucení k růstu. – Mistrovský trik peněžního hospodářství (Binswanger užívá Hegelův termín „List der Vernunft“ [lest rozumu]), je dávat ve společnosti (úvěrových) peněz injekce nejdříve do výroby, aby podnikala s těmito penězi, které už plodí poptávku, jíž jde stále produkované zboží či služby vstříc! – Omezit něco z naší výroby by neodvolatelně vedlo k obecnému omezení ekonomiky. Jestliže dáme přednost měkkému přistání před ztroskotáním, měli bychom snížit úrokovou míru a zavést

163

164


všeobecný systém ekologických daní. Výsledek technologického skoku nás povede ke kvalitativnímu růstu. – Jestliže se to neudělá, nebo ne dost rychle, budeme muset znovu rozvážit celý systém financování s jemu inherentním dynamismem a nucením k růstu. Tato operace je každopádně nutná z hlediska znepokojivé nestability moderního, mezinárodního systému peněz a financování. Taková revize by měla také zahrnout zákony o korporacích, fungování finančních trhů a sféru vlivu peněz. To je krátký výčet z dvou kapitol Binswangerovy důležité průkopnické knihy, jejíž hodnota spočívá v kombinaci historického hlediska s analýzou běžné praxe. Snad otevře oči jeho kolegům!

LITERATURA

LITERATURA

Aristoteles, Politika, Praha 1939. Binswanger, Hans, e. a., Arbeit ohne Umweltzerstörung, Fischer Perspektiven 1988. Brundtland, Gro e. a., Our Common Future, Zpráva OSN, 1987 Brown, Lester e. a., State of the World – 1990, Norton & Co, New York and London. (Kritika z World Watch Institute: Sachs, Wolfgang: „The Virtue of Enoughness“, New Perspectives Quarterly, jaro 1989). Burger, Willem, „Natural resource constraints, unemployment and government incentives for technical innovation“, in: Development and Peace, Vol. 6, No. 2, podzim 1985. Court, Thijs de la, Beyond Brundtland, Zed Books, London 1990. Daly, Herman, e. a., (Hardin, Boulding, Georgescu-Roegen, citace Johna Sturata Milla), Economics, Ecology and Ethics, Freeman & Co, New York 1973 a 1980. Ekins, Paul (editor), The Living Economy – A New Economics in the Making, Routledge & Kegan, Paul, London & New York 1986 (Soubor materiálů ze The Other Economic Summit) Galbraith, John K., „Russia needs more market, the West more state“, in: The Guardian, prosinec 1989. Money – whence it came, where it went. Pelican 1975. A Short History of Financial Euphoria, Whittle Direct Books. George, Susan, A Fate Worse than Debt, Penguin Books 1989. Goldsmith, Edward, Blueprint for Survival, Penguin 1972. The Stable Society, Towards a social cybernetics, Wadebridge Press, U.K. 1978. The Great U-Turn, Green Books, London 1988. Gorz, André, Ecologie et politique (Galiléee Paris 1975) a Ecologie et liberté (id. 1977); anglicky: Ecology and Politics, Pluto Press, London. Harle, Nigel, Notes on Global Urgency, Borderlands, Sittard 1988. Henderson, Hazel, The Politics of the Solar Age: Alternative to Economics, Doubleday, New York, 1980. Creating Alternative Future – The End of Economics, Perigee Books, New York 1980. Hoogendijk, Willem, Utopics – catalogus van alternativen, De Kargadoor, Utrecht, 1980. De grote aandrijver, Aktie Strohalm, Utrecht, 1980. Hoe de zalm terug kwam, Stichting Milieu-Educatie, Utrecht 1988. Hueting, Roefie, New Scarcity and Economic Growth: more welfare through less production? CBS, The Hague, 1980. „Energy, the Enviroment and Employment: a New Scenario“, in: Futures, Vol. 19, No. 3, June 1987. Childs, Marquis, The Middle Way (korigované novou knihou, zdá se). Illich, Ivan, Tools for Conviviality, Harper & Row 1973. Jänicke, Martin, Wie das Industriesystem von seinen Misstanden profitiert, Wiesbaden 1979. Jungk, Robert, 51 Modelle für die Zukunft – Katalogus der Hoffnung, Luchterhand Literaturverlag, Farnkfurt a. M. 1990.

165

166


Kropotkin, Peter, Fields, factories and workshops tomorrow (1898), George Allen & Unwin, London 1974. Maruyama, Makoto, Money and Substantive Economy: a study of Karl Polanyi’s social and economic theory. Paper York University, Toronto and Meiji Gakuin University, Yokohama 1988. Morris, William, News from Nowhere, Penguin. Opschoor, Johannes B., Economic Instruments for Enviromental Protection, OECD, Paris 1989. Economic Instruments for Sustainable Development, Free University Amsterdam 1990. Pearce, David, e. a., Blueprint for a Green Economy, Earthscan Publications, London 1989. Potma, Theo, A Strategy for Change, Centre for Energy-saving, Delft 1990. Porritt, Jonathon, Where on Earth are we going?, BBC 1990. Sachs, Wolfgang: viz Brown, Lester Suhr, Dieter, The Capitalistic Cost-Benefit Structure of Money – An Analysis of Money’s Structural Non-neutrality and its Effects on the Economy, Springer Verlag 1989. Ullrich, Otto, Weltniveau 1979. Vandana, Shiva, „Developément – The New Colonialism“, in: Development, Journal of SID, prosinec 1989 Wachtel, Howard M., The Money Mandarins – The Making of a New Supranational Economic Order, Pantheon Books, New York 1986. Weizsäcker, E. U. von, Erdpolitik – Oekologische Realpolitik an der Scwelle zum Jahrhundert der Umwelt. Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 1989. *

*

*

Concern for Tomorrow – A National Environmental Survey 1985–2010, National Institute of Public Health and Environmental Protection, Bilthoven, Netherlands, 1989. Le projet des Maires rureaux: Pour une France à villages humains, SIDER, 38 avenue Niel, 75017 Paris. The Ecologist (jeden z nejlepších ekologických časopisů na světě, založený na hluboké ekologii a sociální spravedlnosti, W. H.), Worthyvale Manor, Camelford, Cornwall, U.K. *

*

*

Zvláště doporučené: Hans Chr. Binswanger, Geld und Natur – Die Dynamik der Geldwirtschaft, Edition Weitbreicht, Thienemanns Verlag, Stuttgart, publikováno v kursu 1991. James Robertson, Future Wealth – A New Economics for the 21st Century, Cassell, U.K. 1990.

LITERATURA

Herman Daly a John Cobb, Jr., For the Common Good – Redirecting the Economy towards Community, Environment and a Sustainable Future, Beacon Pres, Boston, 1989 a Green Print, London, 1990. Poznámka: Dalyho myšlenky v této knize jsou založeny na jeho knize dřívější (1980). Ovšem v některých poznámkách odkazuji na jeho pozdější knihu, kterou psal spolu s Cobbem a kterou jsem ještě neměl čas celou přečíst. W. H.

167

JMENNÝ REJSTŘÍK

JMENNÝ REJSTŘÍK

A Aristoteles 5, 52, 53, 54, 144 B Bacon, Francis 19 Binswanger, Hans Ch. 27, 55, 56, 143, 147, 163, 164 Boulding, Kenneth 139 C Camdessus, Michael 63, 64 Cappellen, Derk van 160 Cato 128 Claus, princ 116 Cobb, John 96, 109, 139, 142, 144, 145, 149–151, 153, 155 D Daly, Herman 27, 40, 59, 81, 82, 87, 88, 96, 109, 139, 140, 142, 144–146, 149, 150–153, 155 Dicey, A. V. 144 E Ehrlich, Paul a Anna 139 Eliot, T. S. 153 Epikúros 49 F Ford, Henry 26, 139, 146 Fourier, Charles 152 Fukuyama, Francis 74 G Galbraith, John Kenneth 61, 150 George, Henry 147 Georgescu-Roegen, Nicholas 34, 140

Gesell, Silvio 146 Goldsmith, Edward 18, 72, 98 Gorz, André 148 Griffith, John 144, 145 H Hardin, Garrett 43 Hitler, Adolf 77 Horatius 59 Huber, Joseph 148 Hueting, Roefie 94, 173 Ch Charles, princ 76, 116, 152 Childs, Marquis 152 Churchill, Winston 77 I Illich, Ivan 51, 136 K Kalvín, Jan 19 Keynes, John Maynard 17, 21, 143–147, 149 M Mandel, Ernest 153 Marx, Karel 141, 162 Mill, John Stuart 40 Morris, William 145 N Naess, Arne 140 P Platón 52 Plimsoll, Samuel 152

169

170


Polanyi, Karl 28, 139, 140 Porritt, Jonathon 152 R Ricardo, David 27 Riin, Jeremy 140 Robertson, James 99, 109, 125, 128, 142, 149 Rougemont, Denis de 106 Rousseau, Jean Jacques 153 S Sachs, Wolfgang 140 Shaw, George Bernard 5, 109

Schroevers, Pieter 148, 159 Schumacher, E. F. 148, 163 Smith, Adam 27, 40, 49, 133, 142, 163 St. Barbe Baker, Richard 102 T ünen, J. H. von 159 U Ullrich, Otto 72, 148 W Weizsäcker, Ernst von 94 Wells, H. G. 78

O AUTOROVI

O AUTOROVI Po studiu práv (Leiden a Amsterdam), politických věd a dějin umění (Paříž) a také po působení v galerii krásného umění se Willem Hoogendijk stal členem evropského parlamentu ve Štrasburku. Šest let pracoval v komisi pro kulturní spolupráci a specializoval se na výchovné působení v rozhlase a televizi. Po návratu do Nizozemska pracoval krátký čas v jedné továrně („někteří lidé jedou do Peru nebo Nepálu, pro mě byl neznámým územím výrobní pás…“), předtím než se stal zaměstnancem vzdělávacího centra pro mládež a dospělé v Utrechtu (1970–1980). Společně s biology, studenty a učiteli založil v roce 1970 ekologickou tiskovou skupinu Aktie Strohalm. Od počátku tato skupina nahlížela ekologické výdaje jako sociálně ekonomický problém, v rozporu s hlavním myšlenkovým proudem, zastávajícím názor, že hlavní příčinou je stav lidské mysli a chování. Hned od začátku se skupina soustředila na zásadní otázky: ekonomický růst, jaderná energie a energetická zařízení, entropie, nadměrný a nedostatečný rozvoj, zelené spotřebitelství, znečištění vody, alternativy, účast lidí. Mottem bylo: „Politizovat ekologické hnutí, ekologizovat politický svět.“ V roce 1975 spoluzaložil Institut ekologické výchovy, kde po pět let pracoval jako dobrovolník, než se v roce 1980 stal placeným zaměstnancem koordinačního týmu. V současnosti pomáhá Institutu, který má nyní 25 zaměstnanců, jako jeden z jeho stratégů. Svou práci o peněžním systému dělal ve svém skrovném volném čase, protože není přímo vzdělávací a navíc je kontroverzní. Autor je spoluzakladatelem Nizozemské asociace pro integritu a tvořivost a účastníkem Kritické platformy farmářů v Národní ekologické platformě a v Alianci pro trvale udržitelný rozvoj. Je poradcem Národního sdružení pro sběr odpadů (Jednoty civilní služby). Je také členem Ekologické rady v Utrechtu a Řídicího výboru evropské ekologické skupiny ECOROPA. O této knize. „Před nějakým časem jsem četl, že se nizozemský „zelený“ ekonom Roefie Hueting („Mým problémem je, že říkám věci, které jsou pro učené lidi příliš jednoduché“) sešel ve Washingtonu se svým kolegou Hermanem Dalym. „Četl jste něco nového posledních pár let? Já ne,“ řekl Hueting. „Ani já ne,“ odpověděl Daly. Doufám, že tato kniha konečně obsahuje něco nového i pro ně!“

171

EKONOMICKÁ REVOLUCE K trvale udržitelné budoucnosti prostřednictvím osvobození ekonomiky od vydělávání peněz WILLEM HOOGENDIJK Z anglického originálu The Economic Revolution: Towards a Sustainable Future by Freeing the Economy from Money-Making přeložil Milan Váňa Ilustrace Peter van der Vet (není-li uvedeno jinak) Návrh obálky Bohuslav Binka Odpovědný redaktor Bohuslav Binka Typografie a sazba Lenka Váchová V roce 2012 vydala Masarykova univerzita, Brno 1. vydání Tiskárna Didot spol. s r.o., Výstaviště 1, 648 75 Brno ISBN 978-80-210-5806-4

Cílem projektu EkoInkubátor je motivovat české studenty k zakládání vlastního environmentálně orientovaného podnikání. Projekt nabízí studentům kurzy, které je připraví pro start soukromého podnikání a současně jim umožní získat znalosti nezbytné pro podnikání s pozitivním environmentálním dopadem. Projekt je rozdělen do tří semestrálních studijních bloků: v první etapě studenti získají základní informace a znalosti užitečné k uskutečnění vlastního environmentálního podnikatelského záměru. V druhé části navštíví české a zahraniční environmentální podnikatele a seznámí se s jejich úspěšnými projekty. V závěrečné třetí části pak v týmech a pod vedením úspěšných odborníků z praxe připraví svůj vlastní „zelený“ podnikatelský záměr.


EkoInkubátor


Ekonomická revoluce

��

WILLEM HOOGENDIJK

WILLEM HOOGENDIJK

V dnešních dnech se silně kritizuje ekonomika. Běžná ekonomická teorie a praxe je vzrůstající měrou prověřována vyhlídkami reality a potřebami budoucích generací. Nepřetržitý růst se zdá být nutný pro zachování našich ekonomik. Zároveň však je to provaz, který nás svírá kolem krku. Existuje mnoho důvodů pro tento růst a mnohé příčiny byly prozkoumány. V této knize se prohlašuje, že neexistuje jen náklonnost k růstu či mánie růstu, ale dokonce nucení k růstu, niterně naprogramované penězi a faktem, že peníze musí růst.

Masarykova univerzita

EKONOMICKÁ REVOLUCE. Masarykova univerzita. EkoInkubátor. Ekonomická revoluce WILLEM HOOGENDIJK

Recommend Documents