KAPITOLA 1
Děti začaly křičet a pištět jako mnohohlasý sbor, když drak poklesl a bláznivě se roztočil v prudkém pádu k zemi. „Pozor!“ „Nedělej to, Kathy!“ „Zatáhni!“ „Ne, Kathy, ne!“ Aniž spustila oči ze zmítajícího se draka, skousla Kathleen spodní ret a napjala provázek. Popoběhla o několik kroků zpět s provázkem vysoko nad hlavou a vyhýbala se přitom teniskám tuctu rozjařených dětí. „Trochu povol, maličká.“ Hlas to byl hluboký, mužný a zcela neočekávaný. Kathleen neměla čas si ho plně uvědomit, dokud nenarazila do muže, který se zjevil přímo za ní. Překvapeně spustila ruku a drak se začal řítit střemhlav dolů. Narazil do dubu, napíchl se bezmocně do koruny a ocas se mu zapletl do listí. Děti se prodíraly větvemi stromu, pokřikovaly na sebe nejrůznější rozkazy a nápady, jak draka vyprostit, a střídavě se jim buď smály, nebo je rozhodně odmítaly. Muž se na ně zadíval, pak otočil hlavu a upřel své modré oči na Kathleen. „Omlouvám se,“ řekl pokorně a položil si ruku na hruď. Záblesk v jeho očích vyvolal v Kathleen pochybnosti, zda to muž myslí upřímně. „Myslel jsem si, že pomáhám.“ „Zvládla bych to.“ „Určitě byste to zvládla, ale já jsem vás měl za jedno z těch dětí a připadalo mi, že potřebujete trochu pomoct.“ „Vy jste mě považoval za jedno z dětí?“ Když si uvědomila, že má vlasy spletené do copánků, že na jejím srdcovitém obličeji není ani stopy po make-upu a že má na sobě námořnické kraťasy a bílé tričko se znakem letního tábora, pochopila, že se opravdu mohl zmýlit.
5
Pavucina z hedvabi.indd 5
9.9.2015 14:10:53
„Jsem Kathleen Haleyová, patřím k ředitelům tábora.“ Změřil si ji od hlavy až k patě a jeho pohled říkal, že na to v tomhle oblečení zrovna nevypadá. „Dělám tu ale taky vedoucí,“ dodala a natáhla k němu pravou ruku. Blonďatý obr s hustým knírkem jí podal svou. „Jmenuji se Erik Gudjonsen. Píše se to G-u-d-j-o-n-s-e-n, ale čte Gud-džonson.“ „Má mi snad vaše jméno znít povědomě, pane Gudjonsene?“ „Jsem kameraman a budu natáčet pro UBC ten dokument. Harrisonovi vám neřekli, že přijedu?“ Pokud ano, vypadlo jí to z hlavy. „Neříkali, že to bude dnes.“ Letní tábor pro sirotky v Horské vyhlídce měl být zařazen do vysílání celostátního televizního magazínu Lidé. Ve snaze informovat o táboře veřejnost a tím získat finanční příspěvky se Kathleen se svým nápadem obrátila na producenta jedné televizní společnosti. Po několika dopisech a zdlouhavých telefonátech do New Yorku se jí ho podařilo přesvědčit. Řekli jí, že určí kameramana, který by přijel v průběhu jednoho z letních turnusů a natočil děti na video. Ani ji nenapadlo o kameramanovi přemýšlet, natož si představovat, jak asi bude vypadat. Vždyť všichni kameramani jsou přece krátkozrací, všichni přece nosí plandavé kalhoty a na krku se jim jako poznávací znamení houpá šňůrka s expozimetrem. Její obecnou představu o tomto povolání ale Erik Gudjonsen nepřipomínal ani vzdáleně. Jeho vzhled i jméno byly skandinávské. Zdědil postavu svých dávných divokých předků. V tomto svalnatém těle, jež vyzařovalo sílu a vitalitu, určitě proudila vikinská krev. I když stál v klamně nenuceném klidu, bylo vidět, jak velkou silou je obdařen. Vlasy Erika Gudjonsena zářily ve slunci jako zlatá helma. Byly husté, bohaté, neupraveně splývající podél aristokratické hlavy. Tmavší knírek dodával jeho širokým ústům na smyslnosti. Silné bílé zuby se leskly pod kartáčkem hustého knírku a ostře kontrastovaly s opálenou, větrem ošlehanou tváří. Džíny měl obnošené a těsné. Sjížděly po štíhlých bocích a obepínaly svaly jeho stehen jako rukavička. Batistová košile mu padla jako ulitá. Pod vyhrnutými rukávy se rýsovaly
6
Pavucina z hedvabi.indd 6
9.9.2015 14:10:53
šlachovité paže. Modrá látka se vypínala přes širokou hruď pokrytou světlehnědými chlupy. Jen těžko se dal od trojúhelníku jeho polorozepnuté košile odvrátit pohled. Dlouhé ruce se štíhlými prsty vyzařovaly sílu i citlivost nezbytnou k práci s videokamerou. Z prapodivných důvodů pocítila Kathleen v hrudi zvláštní sevření, když sjížděla očima po provazovém sloupci jeho krku, hrdé a trochu zatvrzelé bradě, smyslných ústech, štíhlém nose a modrých očích. A když se její zelené oči střetly se silou jeho pohledu, pocítila pod pasem slabost, která byla zároveň příjemná i zneklidňující. „Vypadáte spíš na večerní zprávy.“ Lhostejně pokrčil rameny. „Jedu, kam mě pošlou.“ „No doufám, že u nás nehledáte andílky, protože byste byl zklamán. My si tu na nic nehrajeme.“ „Nic takového netvrdím. Ale proč hned ten křížový výslech? Vy novinářům nedůvěřujete?“ Naklonil se a s úsměvem, který mu částečně zakrýval knírek, zašeptal: „Anebo snad mužům jako takovým?“ Její hlas byl stejně chladný jako výraz v její tváři. „Jeďte na kopec a tam zahněte doleva. Pokračujte po cestě až k hlavní bráně. Ta první budova uvnitř napravo je kancelář. Tam najdete Ednu nebo B. J.“ „Děkuji vám.“ Se samolibým úsměvem se vydal směrem ke svému zaparkovanému blazeru. Ačkoli po zbytek odpoledne zvládala Kathleen energické děti s obvyklou sebejistotou, byla podrážděná a nedokázala pro to najít jediný logický důvod. Děti svou Kathy, jak jí říkaly, zbožňovaly ze všech vedoucích snad nejvíc. Náklonnost to ovšem byla vzájemná. Dnes byla ale Kathleen popudlivá od okamžiku, kdy se setkala s Erikem Gudjonsenem, a nemohla se dočkat, až se slunce skloní k obzoru. V pět hodin se pak všichni vydají k chatičkám, aby si před večeří ve velké hlučné hale chvíli odpočinuli. Teď, když děti skotačily v lanem ohrazené části Královské řeky, která si razila cestu Ozarskými horami severozápadního
7
Pavucina z hedvabi.indd 7
9.9.2015 14:10:53
Arkansasu, uvelebila se Kathleen na prosluněném břehu. Své svěřence nikdy nespouštěla z dohledu, ale teď, když se děti bavily veselými kousky v čisté vodě, mohla alespoň na pár minut vychutnávat relativní klid. Hluboce se nadechla a na okamžik zavřela oči před slunečním odrazem na hladině. Měla to tu ráda. Každé léto, kdy tu pomáhala jako táborová vedoucí, bylo svátkem pro ni a pomocí pro její přátele, manžele Harrisonovy. Na dva měsíce přestala Kathleen Haleyová, nákupčí módních oděvů Masonova obchodního domu v Atlantě, existovat. Utíkala z uspěchaného města, kde žila po zbývajících deset měsíců v roce, a nabírala tu nové síly z horského vzduchu, pravidelného jídla, ranního vstávání a vyčerpávající fyzické námahy. I přes přísný režim byla pro její mysl i tělo práce v táboře odpočinkem. Jen málo zaměstnaných dívek by obětovalo cenné volno práci vedoucího na táboře, ale pro Kathleen to byla radost. Zoufalství těchto dětí, které hledají lásku a pozornost, znala z vlastní zkušenosti. I kdyby dokázala vrátit jen setinu náklonnosti, kterou tu před lety našla, nevynakládala svůj čas ani úsilí nadarmo. „Hej, Kathy, Robby jde za lano.“ Otevřela oči a spatřila licoměrného žalobníčka, jak míří obviňujícím ukazováčkem na chlapce porušujícího ono přísné pravidlo. „Robby!“ zavolala Kathleen. Když se hlavička provinilce vynořila z vody, zatvářila se výhružně. To stačilo, aby se ponořil pod lano a vyhrabal na nohy v místě, kde mu hladina sahala po ramena. Aby ukázala, že to myslí vážně, varovala ho: „Ještě jednou půjdeš za lano a máš s plaváním konec. Jasný?“ „Ano, Kathy,“ zamumlal a svěsil hlavu. Pokradmu se usmála, protože věděla, že projev nelibosti byl obvykle dostatečným trestem a udržel i ty nejvzpurnější děti na uzdě. „Co kdybys trénoval tu stojku, o kterou ses tuhle pokoušel? Schválně, jak dlouho vydržíš pod vodou?“ Oči se mu okamžitě rozzářily poznáním, že ho opět vzala na milost. „Dobře. Dívej se!“ „Dívám.“ Zamávala na něho ze břehu a on se nachystal předvádět svůj kousek.
8
Pavucina z hedvabi.indd 8
9.9.2015 14:10:53
„Jaimie, díky, že jsi mě na Robbyho upozornil, ale žalovat není opravdu nic pěkného. To přece víš.“ Hubený chlapec s tmavými vlasy a hnědýma očima vypadal jako hromádka neštěstí, přesto vykouzlil nesmělý úsměv a řekl: „Ano prosím.“ Každé léto se našlo jedno děcko, které si Kathy oblíbila více než ostatní. Letos to byl Jaimie. Byl menší než ostatní, nemotorný, introvertní. Sportování mu nešlo, a když se děti rozdělovaly do družstev, býval mezi posledními, koho si k sobě vybraly. Byl tichý, vážný a plachý. Byl ale nejhorlivějším čtenářem skupiny s největším uměleckým nadáním. Pod uslzeným pohledem jeho hnědých očí roztálo Kathleenino srdce hned první den tábora, a ačkoli se snažila nedávat to najevo, měla pro Jaimieho nepopiratelně slabost. Vstala a vydala se k řece. Posadila se na vlhký písek, zula si tenisky, stáhla ponožky a ponořila chodidla do studeného proudu. Plnými hrstmi si cákala vodu na unavené nohy. Najednou ji přepadla nevítaná myšlenka na Erika Gudjonsena. Ve svých pětadvaceti letech se Kathleen stýkala již s řadou mužů, několik z nich snad i milovala, ale blízký kontakt s mužem bylo to poslední, oč stála. Cožpak neutíkala právě před tím? Pištivý smích ji vrátil do přítomnosti. Rychle se podívala na hodinky. Za deset minut pět! Zahvízdala na stříbrnou píšťalku, která jí visela kolem krku na modré stužce. S odmítavým kňouráním se děti začaly shromažďovat na mělčině a vklouzávat do tenisek. Plavky si nechají na sobě, aby jim na zpáteční cestě k chatičkám uschly na slunci. Každý si vzal své věci a mohlo se vyrazit. Zatímco s reptáním děti plnily její příkazy, Kathleen se obula a začala je řadit k výstupu na kopec. Na strmém kopci spustila písničku s nekonečným počtem slok. A znovu žasla, jak moc tuhle krajinu miluje. Červená štěrková cesta, vedoucí k táboru v Horské vyhlídce, byla rozpálená a prašná, ale tak alespoň žádné dláždění nekazilo její přírodní krásu. Správa tábora se při nezbytných úpravách moudře snažila zachovat původní ráz okolí. Pro děti žijící v domovech pro sirotky znamenalo toto místo jedinou možnost kontaktu
9
Pavucina z hedvabi.indd 9
9.9.2015 14:10:53
s krajinou, která by nebyla přeplněna budovami a zalitá betonem. V Ozarských horách bylo krásně po celý rok, ale protože na jaře hodně pršelo, zelenaly se hory letos v létě mozaikou dubů, platanů, jilmů a borovic. Po kmenech stromů se pnula vinná réva a zem pokrýval koberec bujného podrostu. Proud Královské řeky byl v těchto místech prudký a rychlý. Na mělčinách byla voda tak čistá a průzračná, že se daly počítat oblázky na dně. Kathleen toto všechno milovala. Měla ráda zdejší hory, stromy a lidi, kteří žili svým prostým, poklidným venkovským životem na okolních farmách a rančích. Jejich život se tak lišil od toho jejího v Atlantě, kde znala jen trvalý stres a nepolevující tlak. Jako nákupčí módních oděvů velkého obchodního domu se musela neustále rozhodovat. Nakupovala zboží pro několik oddělení – pro mladé, dámské sportovní oděvy, luxusní zboží, kabáty a odpolední a večerní toalety. Ale i se všemi migrénami, které k tomu patřily, měla svou práci ráda. Proto její přátele a kolegy tak ohromilo, když dala počátkem léta výpověď. „Kathy, ať mi Allison nepodráží nohy. Dělá to naschvál,“ trucovala brýlatá Gracie. Kathleen se s trhnutím vrátila do přítomnosti a automaticky řekla: „Allison, jak by se ti líbilo, kdybych podrazila nohu tobě? Přestaň s tím.“ „Ona si začala,“ nedala se Allison. „Tak proč mi neuděláš radost a neukážeš ostatním, že moudřejší ustoupí?“ „No dobře.“ Slunce se opíralo Kathleen do zad, a když se v dohledu objevila hrubá cedrová brána Horské vyhlídky, otřela si tričkem kapky potu, které jí stékaly po hrudi. Táborníci byli neukáznění a vymezenou chvilku odpoledního klidu nutně potřebovali. Rozdělili se na chlapce a děvčata a lhostejně se plahočili ke svým ubytovnám. „Všichni se před večeří osprchují. Potom se uvidíme. Lesi, hleď si svého a Todda nech na pokoji.“ Kathleen je dovedla k chatičkám a pak se vydala ke skupině budov pro vedoucí. Její
10
Pavucina z hedvabi.indd 10
9.9.2015 14:10:53
místo ve správní radě tábora jí vyneslo samostatnou chatičku. Prošla síťovými dveřmi a zapnula stropní větrák. Vyčerpaně klesla na postel a natáhla se na záda jako hadrová panenka. Přinutila se zhluboka dýchat a brzy cítila, jak z ní horkost a napětí opadávají. Zavřely se jí oči a myšlenky se bezděčně vrátily k uspěchanému odjezdu z Atlanty. Pana Masona její náhlá výpověď zaskočila i znepokojila a chtěl znát důvody. Na jeho otázku mu však nedokázala povědět pravdu. Neřekla mu, že už prostě dál nemůže pracovat s Davidem Rossem. David byl Masonův účetní a měl na starosti účetnictví celého obchodní domu počínaje nákupem žárovek a konče dlouhou výplatní listinou. Na své podřízené měl velké nároky, ale mimo kancelář byl milý a vlídný. Kathleen měla ráda jejich společné přestávky u kávy i těch pár příležitostí, kdy šli ve skupince ostatních vedoucích na oběd. Brzy byly obědy soukromější, „náhodná setkání“ častější a nedbalé doteky naléhavější. Zprvu si Kathleen myslela, že si jeho rostoucí zájem pouze namlouvá, ale zanedlouho bylo jasné, že je to vážné, a už si nemohla splést ten hladový pohled, kterým se na ni díval. Přes noc uklidnila své rozjitřené city a začala odrážet jeho nepřímé útoky. David Ross byl velmi inteligentní, velmi hezký a velmi ženatý. Žil na předměstí Atlanty se svými třemi dětmi, anglickým ovčákem a atraktivní manželkou. Kathleen se překulila na úzké posteli na břicho a při vzpomínce na poslední setkání s Davidem skryla hlavu do polštářů. Bylo to na konci dlouhého, únavného dne a Kathleen byla vyčerpaná. Otevírala krabice se zbožím, které právě přišly, a kontrolovala dodávku podle své objednávky. Obchod zavřel už před hodinou a skoro všichni zaměstnanci dávno odešli domů. David vešel do její kanceláře a zaklapl za sebou dveře. Podmanivě se usmál, došel ke stolu, zeširoka se o něj opřel rukama a sklonil k ní hlavu. „Co bys řekla večeři?“ Hlas měl precizní a dokonalý jako své účetní knihy. Usmála se. „Dnes ne. Byl to hrozný den a jsem unavená. Půjdu domů, vykoupu se a pak hned do postele.“
11
Pavucina z hedvabi.indd 11
9.9.2015 14:10:53
„Něco jíst musíš – někdy,“ zdůvodňoval. „Myslím, že mám v lednici kousek salámu.“ „To nezní zrovna vábně.“ Komicky se ušklíbl. Pobaveně se rozesmála, snad až příliš spontánně. „No tak přesně to budu mít dneska k večeři.“ Ze zásuvky psacího stolu si vzala kabelku, vstala a natáhla se pro kabátek na věšáku u dveří. Než ho stačila sejmout, chytil ji David za ruku. Otočil ji k sobě, kabelku jí vzal z ruky, odhodil na stůl a položil jí ruce na ramena. „To, že jsi unavená, není ten pravý důvod, proč se mnou nechceš jít, že ne?“ Vyrovnaně se mu podívala do očí. „Ne.“ Zhluboka se nadechl. „Myslel jsem si to.“ Jeho prsty ji něžně hladily po tváři, ale ona stála dál s netečným, téměř lhostejným výrazem. „Kathleen, není žádné tajemství, že mě přitahuješ. Víc než přitahuješ. Tak proč se mnou nejdeš aspoň na večeři?“ „Ty víš proč, Davide. To taky není tajemství. Jsi ženatý.“ „Ale nešťastně.“ „To mě mrzí, ale nic s tím nemůžu dělat.“ „Kathleen,“ povzdechl si a přitáhl ji blíž. Snažila se vymanit, ale jeho ruce ji držely pevně. Rozhodl se, že zkusí jinou taktiku a zeptal se: „Kdybych nebyl ženatý, chtěla by ses se mnou vídat?“ „To je čistě teoretická otázka. Ty…“ „Já vím, já vím. Ale kdybych nebyl ženatý, měla bys zájem?“ Jeho oči ji nutily odpovědět a jako vždy byla Kathleen zranitelně upřímná. „Jsi přitažlivý chlap, Davide. Kdybys, kdybys nebyl ženatý, tak ano, chtěla bych se s tebou vídat –“ Než stačila domluvit, přitáhl ji k sobě v zoufalém objetí. Svíral ji jako v kleštích, sklonil hlavu a tvrdě ji políbil na ústa. Líbat uměl. Na kratičký okamžik se Kathleen zachvěla před jeho neskrývanou mužností, jeho žhavými rty, které se dotýkaly jejích a otevíraly je. Nepoddala se vědomě, ale najednou ucítila ve svých ústech jeho nenasytný, neodbytný jazyk. Ruka mu klouzala po její páteři, dotýkala se jejích boků a přitahovala ji blíž. Zoufale ho začala odstrkovat. Několikrát se marně pokusila ho udeřit pěstí do zad. Pak se zapřenými dlaněmi začala vší
12
Pavucina z hedvabi.indd 12
9.9.2015 14:10:53
silou odtahovat a kopala ho do holeně tak dlouho, dokud ji nepustil. Oči měl zdivočelé touhou a ztěžka oddechoval. Udělal krok směrem k ní, ale její nehybná, rozhodná tvář a zelený led jejích jasných očí ho zarazily. Věděl, že zašel příliš daleko „Zůstaň, kde jsi,“ vydechla tlumeně. „Ještě jednou se mě dotkneš a budu si stěžovat, že mě obtěžuješ.“ „Kecy. I kdybys měla tu kuráž a šla s tím tak daleko, kdo by ti věřil? Spousta lidí nás viděla spolu. Ty jsi dala popud. Já se podle něj choval. Jak prosté!“ „To ty jsi prosťáček, když nedokážeš rozlišit přátelství od pozvání do postele!“ řekla vztekle. „Pracujeme spolu. To je všechno.“ „Prozatím.“ „Provždy, pane Rossi.“ Posměšně si odfrkl a začal si rovnat sako. „To se uvidí.“ Odešel, ale Kathleen věděla, že ho zadržela jen na chvíli. Už teď možná promýšlí plán dalšího útoku. Sedla si na stůl a zabořila hlavu do dlaní. Co teď? Ksakru, měl pravdu – nikomu si stěžovat nepůjde. Možná by se jí to i podařilo prosadit, ale nechtěla plýtvat časem a energií, které by ji to stálo. I kdyby vyhrála, zůstala by stejně u Masona a v poslední době měla pocit, že ji tenhle konvenční obchoďák už nijak nemotivuje. Bylo to tady tak usedlé. Chtěla pracovat v prostředí, kde se bude na módu pohlížet moderně a neotřele. David Ross byl jen katalyzátorem, který potřebovala k tomu obtížnému rozhodnutí zříci se bezpečí a jistoty a odejít do neznáma. To si alespoň myslela. Odmítala si ovšem přiznat, že před svými problémy stále jen utíká, namísto aby sebrala odvahu se jim zpříma postavit. Ústup byl její strategií od té doby, co ztratila rodiče. Někdy to bývalo tak zlé, že útěk byl jedinou možností, jak se s tím vypořádat. Najednou se jí pod víčky nevysvětlitelně zjevila tvář Erika Gudjonsena. Jeho sebejistý výraz tolik připomínal Davida Rosse. Co to jenom je u všech alespoň trochu hezkých chlapů? Má jim snad pěkná tvářička zajistit zvláštní privilegia? Myslí si, že jim každá ženská hned skočí do postele? Že se vzdá jejich zkušeným dlaním a rtům? Že…
13
Pavucina z hedvabi.indd 13
9.9.2015 14:10:53
Nebrala na vědomí zrychlující se tep ani chvění v erotogenních místech svého těla. Na prchavý okamžik ji napadlo, jaké to asi je, nechat se políbit od muže s knírkem. K čertu s ním! řekla si Kathleen rozhodně, shodila nohy z postele a zamířila ke koupelně. Osprchovala se vlažnou vodou, osušila se a natřela pleťovým mlékem. Uvolnila si vlasy z gumiček a důkladně je vykartáčovala. Napadlo ji, že by si je mohla nechat rozpuštěné, ale vzápětí to zavrhla. I když se už slunce sneslo za horu, večery byly stále ještě teplé. Svázala si vlasy do ohonu na šíji a ozdobila je námořnicky modrou stuhou. Pramínky lemující její obličej byly ještě vlhké a roztomile se jí kroutily nad svěží pokožkou. Na táboře se skoro nelíčila. Jemné pihy na nose a lícních kostech jen zdůrazňovaly její meruňkově opálenou pleť a odrážely rudé záblesky kaštanových vlasů. Pod lícní kosti si rozetřela trochu růže, vymáčkla kapku broskvové pomády na rty a malíčkem si ji nanesla na ústa. Několikrát přejela řasenkou konečky svých dlouhých černých řas a byla hotová. Kathleen vklouzla do krajkových kalhotek, což byl jediný ženský luxus, který si v létě dopřávala, a uniformních námořnických šortek. Na večeři si většinou brala místo trička blůzku. Co bych dala za večer, kam bych se musela opravdu nastrojit, pomyslela si toužebně, když se soukala do čistých bílých ponožek a obouvala si plátěnky. Právě procházela táborem k jídelně, když zazněl zvon svolávající k večeři. Jídlo bylo to jediné, na co byly děti ochotné stát frontu, a Kathleen se k nim u dveří přidala. „Ahoj, Kathy,“ zavolal na ni jeden z vedoucích. Mike Simpson byl tmavovlasý student tělesné výchovy na univerzitě v Arkansasu. Jeho nemotornou výšku vyrovnávala bezprostřednost a něžná trpělivost s dětmi. Vedl je při tvrdších sportech jako fotbal, softbal či odbíjená. „Ahoj, Miku,“ zakřičela Kathleen přes povyk, který tropily děti stojící v řadě a čekající na okamžik, kdy budou moci vniknout do jídelny. „Harrisonovi chtějí, abys před večeří zašla k nim do kanceláře. Čekají na tebe.“ „Dobře, díky,“ zavolala rychle, když scházela ze schodů.
14
Pavucina z hedvabi.indd 14
9.9.2015 14:10:53
Ještě zaslechla Mika, jak říká: „Ohromná legrace. Kterej chytrák mě to štípnul? Co?“ Odpověděl mu jen pronikavý smích. Usmívala se, ještě když otvírala dveře do klimatizované budovy, kde sídlilo vedení Horské vyhlídky. „Kathleen, jsi to ty?“ zavolala na ni Edna Harrisonová, když za ní bouchly dveře. „Ano,“ odpověděla Kathleen. Prošla přední kanceláří směrem k soukromé části, kde Harrisonovi bydleli. „Pojď dál, drahoušku. Čekáme na tebe.“ To už stála Kathleen ve dveřích a hleděla tváří v tvář Eriku Gudjonsenovi. Vstal ze svého místa na starožitné pohovce. Zády byl otočen k Harrisonovým. „Seznamte se: Kathleen Haleyová. Erik Gudjonsen,“ řekla Edna. „Ten kameraman z UBC. Eriku, Kathleen je členkou našeho představenstva. Bez ní bychom prostě ten tábor nemohli vést.“ „Já už slečnu Haleyovou znám. Narazili jsme na sebe dnes odpoledne.“
15
Pavucina z hedvabi.indd 15
9.9.2015 14:10:53
