Jinošovský zpravodaj. & Svět kolem nás. Červenec

Jinošovský zpravodaj & Svět kolem nás

Červenec

2015

Vodovod - kanalizace – ČOV Je hotovo, prostavěno 95% z celkového objemu prací. Vodovodní řad je dokončen. 15.-16.6 proběhl desinfekční proplach firmou Envirox, následně celková tlaková zkouška potrubního řadu. 8.7 zkouška požárních hydrantů firmou Pyros. V současné době obec zajišťuje postupnou montáž cejchovaných vodoměrů a příslušenství a konečné napojení jednotlivých odběratelů. Pitnou vodu je možné odebírat až po předání díla tj. po 31.7.2015, kdy bude garantována kvalita pitné vody po rozborech! Dodávka kvalitní testované pitné vody je smluvně zajištěna s obcí Jasenice. Připravují se smlouvy s OU Jinošov a odběrateli. 1.1.2015 byl spuštěn zkušební provoz ČOV, k dnešnímu dni je připojeno 95% objektů v obci. V rámci zkušebního provozu se stalo, že byla ČOV v jednom dni přetížena velkým přítokem splaškové vody. Proto žádáme občany, kdo by ještě přečerpával starou splaškovou jímku, aby jednak oznámil tuto skutečnost na OÚ a vypouštěl splašky postupně během několika dnů. Obec zajistí kontrolu správnosti připojení splaškových vod, aby bylo zamezeno pronikání dešťové vody (ze zapomenutých napojení okapů) do kanalizačního řádu. Případné propláchnutí ČOV stojí obec – tím pádem všechny občany nemalé peníze za obnovení bakteriální kultury nutné k vytvoření správné mikroflóry a obnovení řádné funkce ČOV. Každý z občanů se může na vlastní oči přesvědčit o čistotě vypouštěné vody z ČOV zpět do Jinošovského potoka u mostku před vstupem do obory Schönwald. Je to nepochybně velká úleva přímo pro životní prostředí. Z větší části jsou dokončeny asfaltové povrchy. Po 13.7 budou dokončeny zbývající povrchy vozovek. Předání celého díla je plánováno na 31.7.2015 Václav Soukop Kontakt: Starosta: E-mail

Jinošov 24, Náměšť nad Oslavou, 675 71; tel 568646626 Ing. Křeček Pavel, mob. 724 193 931 [email protected]

web

www.jinosov.cz

Evidenční číslo zpravodaje: MK ČR E 21915 Ročník: 2015 Vydání: 2 Červenec

2015

2

Vítáme nově narozené občánky Gratulujeme všem rodinám k narození jejich nových členů a zároveň vítáme nové občánky v Jinošově a přejeme správná rozhodnutí a hlavně zdraví na jejich cestě životem.

Jaroslav Adámek, narozen 27.1.2015 Evě Adámkové (Čapkové) a Jaroslavu Adámkovi.

Jana Svobodová narozena 1.12.2014 Janě Svobodové (Pelcové) a Pavlu Svobodovi

Jolana Húsková narozena 28.5.2015 Pavlíně Húskové (Horníčkové) a Daliboru Húskovi.

Červenec

2015

3

Uskutečněné akce 2015

2.5.2015 se slétli všechny Čarodějky a Čarodějové do bývalé školky a tancovali, hráli a soutěžili, vlastně tak činili i jejich rodočovští čarodějníci. Děkujeme za přípravu hlavně Libě a Evě Chytkové.

17.5.2015 jsme měli možnost zavřít oči a naladit uši, troufnu si říci, na profesionální vystoupení a zpěv Jinošovských slečen při Májovém věnečku pod vedením paní Martiny Vlachvé a paní Evě Chytkové.

Červenec

2015

4

Uskutečněné akce 2015 Jinošovská Pouť 28. - 29.6.2015

hasičská hadice a voda

Pár slov o Jinošovské pouti. Obecní zastupitelstvo si uvědomuje, že Jinošovská pouť probíhá bez atrakcí pro naše nejmenší a skákací hrad není ideální náhradou kolotočů. Kdysi jsem byl velmi kritický, co je na tom tak těžkého někoho přilákat do Jinošova na pouť. Teď mohu říci, že je to neskutečně těžké. Hlavními důvody jsou, že kdysi vznikla mezigenerační mezera a bylo nedostatek dětí (věkové rozmezí 2 - 10 let) a provozovatelé kolotočů se poohlédli, z ekonomických důvodů, jinde. V současnosti máme děti, ale "nalákat" někoho v termínu Sv. Petra a Pavla, což je nejčastější termín poutí po celé ČR a při stále se tenčícím množství provozovatelů atrakcí, je prakticky nemožné. Rádi uvítáme jakékoliv nápady na zpestření tohoto víkendu. Když se poohlédnu za letošní poutí, musím konstatovat, že i přes nepřítomnost kolotočů, vládla celým víkendem uvolněná a příjemná nálada a lidí se sešlo vskutku dost a dosti. O tom svědčí i více než sto prodaných lístků a kladné ohlasy ze strany našich spoluobčanů. Obecní zastupitelstvo chce touto formou poděkovat všem, kteří se větší či menší měrou podíleli na přípravách od zajištění muziky a občerstvení po kácení a přípravu Máje, zdobení, zajištění hradu a stanů, až po stárky a jejich nelehkého úkolu zvaní na nedělní zábavu. Zvláštní poděkování si zaslouží Staňa a Tom Rousovi, kteří mají celou organizaci příprav, ale i uklízení už v "malíčku", nerad bych dále na někoho zapomněl a tak ostatní jmenovat radši nebudu, ten kdo se o to trochu zajímá, určitě ví, že za přípravami stojí vícero lidí. Všem moc děkujeme a v neposlední řadě děkujeme samozřejmě i lidem ať z Jinošova nebo z okolních i dalekých vesnic, či dokonce měst, že se přišli pobavit a pobavit, zatančit a posedět. Červenec

2015

5

Pozvánky – plánované akce Srpen 2015

Vycházka na Křib Farním společenství seniorů zve všechny na setkání na Křibě. Termín bude upřesněn viz. článek

08. - 09. 08. 2015

Výstava mečíků Obdivovat krásu těchto rostlin můžete na 11. Výstavě mečíků.

3. 10. 2015

Folklorní odpoledne 10. Jubilejní folklorní odpoledne s tradiční ochutnávkou vín.

22. 11. 2015

Štrůdlování Upečte, doneste, ochutnejete a vyhrajte na akci tradičního štrůdlování.

Glosa o odpadech Nemyslím si, že by obec Jinošov nepodporovala třídění odpadu. Stejně tak si nemyslím, že by v obci Jinošov bylo málo nádob na tříděný odpad. Nemyslím si ani, že by bylo v obci málo inteligentních lidí. Všichni umíme číst, psát. Stejně tak všichni rozeznáváme barvy. Musí však mezi námi být vyjímky. Pak ovšem tyto „vyjímky„ způsobují obrovské problémy. Protože jinak by se nemohlo stát, že ve žlutém kontejneru na plast najdeme pneumatiky, které se řadí mezi nebezpečný odpad. Je zajímavé, že rozměr těchto pneumatik byl cca. 145/60/15. Z toho vyplývá, že se jedná o pneumatiky na hodně malé auto. Moc takových aut v obci není a hlavně ne v bytovkách, kde se tyto pneu u kontejnerů na tříděný odpad povalovaly. Nevím, proč v kontejneru na sklo najdeme posečenou trávu – že by zelená do zeleného???? Stejně tak nerozumím faktu, že když jsou v obci celkem čtyři kontejnery na plast, proč najdeme pytle s plastovými flaškami v kontejneru u hřbitova??!! Vrcholem snížené inteligence, ne li už počátek demence je pak situace, kdy suť z výkopu je nasypána před kontejner u hřbitova tak, aby se kontejner nedal naložit. Že by schválnosti???? Asi ano. To totiž inteligentní člověk ani při nejlepší vůli prostě udělat nemůže!! Červenec

2015

6

Glosa o odpadech V kontejnerech na bio odpad je běžně i jiný druh materiálu, stejně tak je ve skle plast, sklo v plastu atd., atd. A že je vám to milí spoluobčané jedno???? Výborně. Pak pojďme uplatňovat metodu kolektivní viny. Postup je zcela jednoduchý a naprosto legitimní. Zvedneme poplatky za odvoz odpadu pro všechny. A všichni ať platí za „vyjímky“!!!!! Že se divíte??? Ale proč. Můžeme si za to sami. Dnes platíme 450 Kč za osobu a rok. Můžeme platit 500 Kč, 550 Kč. Není problém. Můžeme však platit i méně. Postup je jednoduchý. Třiďte odpad a dávejte ho striktně do příslušných kontejnerů. V roce 2014 jsme díky systému třídění odpadu s firmou ESKO – T a firmou EKO-KOM, která využití odpadů přísně sleduje, dosáhli úspory emisí CO2 ekv. ve výši 15,050 tun. Třídění odpadu samozřejmě přináší i snížení plateb za odpad, protože vytříděný odpad je odvážen zdarma. Nemluvě o dalším zpracování a využití tříděného odpadu. Nechtěl jsem nikoho napadat. Ale mluvit se o tom musí. V obci jsou lidé, kteří budou dělat problémy a schválnosti, protože je to pro ně koníček. Pro mě osobně koníček přízemní a hloupý, ale každý máme něco. Škoda, že si malé obce nemohou dovolit zaplatit obecního strážníka a že tato funkce dnes již neexistuje. V Jinošově by měl dost práce. Ing. Pavel Křeček, starosta

Červenec

2015

7

Slova pana Pěnčíka Úvodem: V minulém roce 2014 se vzpomínalo sté výročí začátku a vůbec první světové války, v Jinošově dokonce pomníčkem padlých. Letos v květnu 2015 evropská i světová veřejnost si chce připomenout 70. výročí konce druhé světové války. Ojediněle ještě žijí i ti, kteří se zbraní v ruce se války přímo zúčastnili, a mimo ně, kteří konečnou fázi války prožívali už v rozumné mladosti a z pamětí ze svých vzpomínek mohou mladší generaci říci nebo napsat, co a jak prožívali, viděli a čeho byli svědky posledních dnů války už s reálnou nadějí osvobození po šesti letech nacistické okupace. Po celou dobu tzv. protektorátu Böhmen und Mähren, tj. Čech a Moravy, jsem se vyučil řemeslu a pak pracoval jako dělník v městečku Určicích vzdáleném 6 km od Prostějova. Domů do vesnice Uhřic u Morkovic jsem po práci v sobotu odpoledne dojížděl 26 km na kole, v zimě vlakem z Prostějova. V prosinci 1944 mně bylo 19 let a s rodiči jsme žili pod četnickým dohledem. Můj jediný o tři roky starší bratr po Vánocích 1942 se už na nucené práce v německém Hiršperku (u Drážďan) z vánoční dovolené nevrátil. Měl jsem už dost rozumu a pozorně sledoval vývoj válečných událostí a očekával brzkou porážku Německa a naše osvobození. Jisto bylo, že fronta se blížila, ale kde přesně probíhá, jsem nevěděl. V sluneční den 1. května (asi ve středu) jsem už nepracoval, vsedl na kolo, že pojedu domů do Uhřic. Jel jsem přes Výšovice do vzdálených Němčic na Hané a přes Mořice bych dojel domů. V polovině cesty do Němčic na křižovatce silnic u rozcestí stávala osamocená zájezdní hospoda nazývaná Kandia. Dojel jsem k ní a chtěl pokračovat. Kde se vzal, tu se vzal německý voják se zbraní. Stačila mu ke mně dvě německá slova: Halt! Zurück! Rozuměl jsem. Nezbylo nic jiného než se vrátit zpět do Určic. Po jarním slunečním 1. máji nastaly dny jen zamračené, často pršelo, dny bez slunce s myšlenkami na rodiče, bratra a strýce invalidního Mikuláše, jsou-li živi a jak tam je. Den jak den bylo jen slyšet vzdálené hřmění dělových výbuchů, jakoby postup sovětských vojsk se pozastavil a fronta se nepohnula z místa. Čekání trvalo celý týden až do 9. května. Toho dne se na modré obloze objevilo slunce, ale ne to napoleonské u Slavkova 1805, ale kolem 7. hodiny ranní první ruský voják, takový mládeneček na kole (kdepak ho asi vzal?) s kbelíkem rozpuštěného vápna na označení bezpečné cesty blížícího se vojska jdoucího pěšky a také sedících na selských vozech se střelivem. Šli a jeli jakoby bez kázně po celé šířce silnice a souběžně po okrajích polí po obou stranách cesty, kudy také hnali dobytčata, která ušlapovala a spásala, co se dalo. Červenec

2015

8

Slova pana Pěnčíka Viděli jsme na vlastní oči sovětské vojáky zblízka i z dálky, mladé i starší, jdoucí i sedící, unavené, zaprášené, bez úsměvu a neodpovídající na naše přivítací mávání a volání. Byli už asi na konci svých fyzických i duševních sil s myšlenkou už jedinou konečného návratu z války domů kdesi ve veliké dálce. Snad mezi nimi byl i ten s básnickým a milostným věrným srdcem, který na konci každého dopisu ženě či dívce psal „Ždi meňa“ (Čekej mě). Naplnilo se jeho toužení? Stáli jsme v houfu na okraji městečka a v našem mávání a volání byl obsažen dosud nevyslovený dík za to, že přišli jako osvoboditelé nás všech a celého národa za cenu nespočtených obětí. Téměř celé dopoledne trvalo, než vojsko se vším příslušenstvím přešlo a já úmyslně ne na kole, ale pěšky se vydal na cestu domů. Jediná cesta k domovu vedla po silnici. V příkopu silnice jsem viděl plno odhozené munice, které už nebude potřeba. Je po boji, je konec války. I já jsem živ a vracím se domů. Nevím, co mě čeká, jestli také přežili tu strašnou dobu? Došel jsem ke Kandii. Tam už nestál ten, který mně poručil stát a zpět a domů jsem nedojel. Teď jdu pěšky, spěchám, nejsem ani v polovině cesty. Přešel jsem železniční nadjezd nad tratí z Nezamyslic na Hané přes Prostějov do Olomouce. Po levé ruce je nedaleko vesnice Pivín, po pravé straně rozlehlé pole s mělkými okopy pro ležícího střelce. U některých leží mrtví v německých polních uniformách. Není jich mnoho, převážně mladí i starší, svobodní i otcové rodin kdesi v poraženém Německu a zde se potkali se Smrtí. Leží bez bot, které šlapaly cizí země a nedošly k vítězství. A tomu, kdo zvítězil v zápase o Život a Budoucnost se budou hodit. U některého padlého ležely porůznu fotografie asi manželky a dětí. Jim není určeno „Žditě meňa“. O jeho pochování se musí postarat majitel pole a ten ví, kde mu vykopat hrob v moravské zemi. Díváš se na mrtvé, necítíš nenávist k okupantům a je ti jich líto po lidské stránce s prokletím fašismu a nelidské války. K šesté hodině večerní došel jsem na nevysoký kopec nad mým rodištěm s boží mukou. Vidím ho shora a z nevelké dálky: areál zámku s nevelkým parkem a panským dvorem, patrovou školu, nevelký hřbitov, přízemní selská stavení se zahradami a drobnější chalupy a přikrčené chudácké chaloupky a vím už, že některé nepřečkali válku, do jejíhož konce chybělo pět měsíců. Na jejich místech před několika lety byl postaven pomník k uctění památky osmi obětí tragického dne 19. prosince 1944, o kterém psát nemohu, neboť jsem toho nebyl svědkem. Sešel jsem od boží muky s kopce kolem hlubokého kráteru od letecké bomby před samotnou vesnicí. Byl jsem doma a byli jsme všichni: rodiče, bratr a strýc, na kterého vděčně dodnes vzpomínám. Červenec

2015

9

Slova pana Pěnčíka Jen maminka zaslzela se slovy: „Jozífku, Rumuni (osvobozovali vesnici a na našem dvoře měli svou polní kuchyň) ukradli tvoje sváteční oblečení“. Marně jsem ji utěšoval, že život a svoboda jsou víc než sváteční šaty. To nejhorší bylo za námi. Co bude dál? Po 70 letech vím, co jsem prožíval, čemu jsem věřil, kolik mě čekalo zklamání, o čem jsem snil, co jsem miloval s touhou poznání a vědění, aby můj život nabyl svého hlubšího smyslu. Za všechno dobré i zlé Živote díky! Josef Pěnčík

Farní společenství seniorů Vážení spoluobčané, drazí bratři a sestry, milí senioři! Po přečtení prvního vydání Jinošovského čtvrtletníku mě bylo hned jasné, že i já budu chtít přispět, jak se říká kapkou vody do mlýna a napsat pár řádků do našeho zpravodaje. Velice si vážím toho, že i v naši obci, vydávání zpravodaje nachází své uplatnění a místo. A že mezi námi žije člověk, který je ochotný se ujmout zodpovědnosti a všech starostí s jeho tvorbou. S radostí proto také využívám této cesty, abych podala pár informací o Farním společenství seniorů, jehož vedení jsem se ujala v září 2014 po absolvování patřičných základních vzdělávacích kurzů a po dohodě s naším duchovním otcem P. Josefem Požárem. Toto společenství vzniklo, v návaznosti na spolek Spokojený senior – KLAS z.s., který založilo Biskupství Brněnské, Centrum pro rodinu a sociální péči a Pastorační středisko Brněnského biskupství pro pastoraci seniorů. Jak všichni dobře víme nejen děti, ale i senioři v dnešní společnosti tvoří nejohroženější věkovou skupinu vytlačovanou na okraj, proto je důležité věnovat jim patřičný čas, pozornost, lásku, laskavé slovo, ale i pomoc. Je mi velikou ctí, že právě já mohu být těmto lidem na blízku a přispět jim svou modlitbou, přítomností, i jakýmkoli způsobem. Čím je člověk starší, tím více potřebuje dobré přátele! A já pevně věřím, že pokud je někdo z dříve narozených postrádá, právě v našem Farním společenství má možnost a příležitost je nacházet, získávat, ale také vytvářet. V našem společenství jsou dveře dokořán každému, ať je to senior věřící a navštěvující bohoslužby či nikoli. Stačí, když bude mít chuť a odvahu, či touhu se s námi setkávat. Scházíme se přibližně jedenkrát za měsíc na faře, kde si také vždy domluvíme datum dalšího setkání. Červenec

2015

10

Farní společenství seniorů Naše společenství navštěvují senioři nejen z Jinošova, ale také z Krokočína, Pucova a Jasenice. Většinou bývá našich setkání přítomen také pan farář otec Josef. Každé setkání je tematicky zaměřené, dále pak jsou v něm zařazeny prvky psychohygieny, rozcvičky paměti a psychomotoriky, je zde čas i ke sdílení a k seberealizaci. Nepohrdneme ani malým občerstvením v podobě čaje či kávy a drobnými zákusky, které obětavé seniorky s láskou a radostí připraví a přinesou. Naše další setkání se uskuteční (dá-li Pán) některý den v srpnu a bude netradiční, jeho hlavní náplní bude pohybová aktivita v podobě chůze. Chtěli bychom se sejít u fary a následně jít procházkou ke kapličce Panny Marie na Křibě. Po krátké modlitbě se shromáždíme, okolo tamního ohniště, a nad ohněm opečeme špekáčky. Uděláme si krásný podvečer, plný radostných zážitků, na který bychom pak mohli dlouho vzpomínat. Přesné datum setkání bude včas ohlášeno po nedělní mši svaté v kostele a vyvěšeno na kostelní vývěsce. Dohodli jsme se, že si každý přinese svůj špekáček (pro snadnější organizaci). Kdo bude chtít, může sebou vzít i děti, vnoučata či pravnoučata. Je to i skvělá příležitost mezigeneračního setkání. Tato akce je vhodnou příležitostí také pro ty, kteří se rozhodnou přijít do našeho společenství poprvé, nebo pro ty, kteří by do něho rádi jen nahlédli. Podotýkám - přijít mohou i ti, kteří nechodí do kostela! Všechny srdečně zve a na všechny se těší animátor Farního společenství Jana Pelcová

Byl jednou jeden zámek... Byl jednou jeden zámek … A v něm bylo zařízení, poskytující sociální služby pro muže mentálně postižené. Zámeček patří k naší vesnici od nepaměti, a práci v něm našlo mnoho lidí z blízkého okolí. Život tam plynul pomalu, ve stereotypu rok za rokem. Po sametové revoluci, kdy se měnilo vše od základu, se změnilo hodně věcí i v tomto zařízení. Zanikl OÚSS (okresní ústav sociálních služeb) a naším zřizovatel se stal Kraj Vysočina. Změnil se zákon o sociálních službách, začaly platit standardy kvality. To vše byly velké změny a v té době se začalo mluvit o transformaci a o integraci. Nikdo tomu nevěnoval valnou pozornost. No a zlom nastal v únoru 2008, kdy se propadl strop a krov zranil klienta v době, kdy odpočíval. Červenec

2015

11

Byl jednou jeden zámek... Přijelo vedení kraje Vysočina a verdikt byl nekompromisní. Do 24 hodin opustit zámeček. V tom momentě se rozjel pilotní projekt „Transformace ÚSP Jinošov“. Nebudu popisovat, co vše stálo za tímto projektem. Ale vše dopadlo tak jak mělo a v únoru letošního roku se poslední skupina obyvatel nastěhovala do domků v Pucově a Okříškách. A tak se naši pánové, kteří pobývali celá léta za zdmi zámku, začlenili mezi obyvatele měst a vesnic v našem kraji. Potkáte je na nákupech, cestují vlakem i autobusem, pracují. V Náměšti obsluhují v sociálně-terapeutickém zařízení v kavárně Pohodička. Ve Velké Bíteši máme keramickou dílnu. Další domky jsou v Jaroměřicích, Hrotovicích a Okříškách. Při výběru lokality a obsazení domků bylo přihlédnuto k tomu, aby byli pánové co nejblíže rodině a místu odkud pochází. Po práci se všichni vracejí „domů“. Tam vedou docela obyčejný život, jako většina z nás. Za podpory personálu perou, žehlí, vaří, nakupují. Navštěvují kulturní a sportovní akce. Je mnoho těch, kteří stále kritizují, proč to dopadlo právě tak, proč zámek nekoupila obec atd. Na to je jen jedna odpověď. Kraj se rozhodl, nevyhovující objekt prodat a nebylo odvolání. Pro obec by to byla obrovská finanční zátěž. A co se samotného zámečku týká. Pan Konečný – nový majitel ho pomalu vrací do původní krásy, to můžeme vidět, když projíždíme okolo. A co dodat závěrem. Pokud by někdo měl dotazy, nebo chtěl vidět, jak to u nás chodí, navštivte nás. Nejblíže nás najdete v Pucově nebo ve Velké Bíteši v ulici Na Výsluní. Rádi vás uvidíme. Pěkné a slunečné léto Eva Chytková

Jinošovské ženy – Jak to vidím já . . . Jak to vidím já Čas, čas, čas, letí, kvapí, pádí. Už máme skoro polovinu července. Dovolte mi malé květnové ohlédnutí. V květnu se událo mnoho věcí. Hrál se hokej, proběhly „Studánky“, uskutečnilo se vystoupení Jinošovských žen – Májový věneček.

Červenec

2015

12

Jinošovské ženy – Jak to vidím já . . . Vzdát hold jaru, vyjádřit lásku a úctu matkám a v neposlední řadě vše propojit motivem lásky a ochrany Panny Marie je velmi působivé a tradiční propojení. Vždyť jaro i matka jsou symbolem nového života. Letošní vystoupení bylo hlavně pro mě jiné. Cítila jsem, že „moje děvčata“(dovolte mi toto důvěrné oslovení) mají zpívání už pod kůží natolik, že si mohu dovolit zařadit i náročnější písně Bedřicha Smetany. Nebylo to jednoduché. Zkoušky se nesly ve znamení neskutečného drilu a neustálého opakování jednotlivých pasáží písní tak, aby nakonec každá skladba, každá píseň rozkvetla jako nejkrásnější květ. Ano, za každou písní stojí obrovský kus odvedené práce všech – malých i velkých žen. Proto je mi velmi líto, že tuto práci přišlo ocenit tak malé množství diváků. Myslím si, že lidé by se měli více setkávat. Dnešní život je rychlý a každá příležitost zastavit a uvolnit se, je důležitou součástí života. A co nás spojuje všechny? No přece hudba. Povzbuzuje, uklidňuje, motivuje, léčí. Dopřejte si proto v příštím roce léčbu zpěvem našich Jinošovských žen. Účinkuje, věřte mi.

Martina Vlachová

Jinošovské ženy – Čarodějnický rej 2015 Čarodějnický rej 2015 Připravit, nachystat a zorganizovat takovou akci, byť je „jen“ pro děti, není opravdu vůbec snadné. Zaujmout v dnešní době už i malé děti je nelehký úkol a já doufám, že se mi to alespoň trošku podařilo. Možná si řeknete: „Co je na tom!?“ Z vlastní zkušenosti vím, že je toho docela dost. Za 1.: Už jen to, že se vám do toho chce, že máte chuť věnovat se něčemu ve vlastním volnu a nečekat za to žádnou věcnou odměnu – děláte to přece pro děti, protože za 2.: Poprosit a přesvědčit někoho, kdo do toho půjde s vámi je také někdy pěkný oříšek. Přece jen, ve dvou se to lépe táhne! Za 3.: Připravit program, tak aby to dávalo hlavu – patu. Prostě nějaký scénář, kterého se budete držet, aby vše šlo hladce a na nic se nezapomnělo. Za 4.: Vymyslet dětem soutěže, ale takové, aby se děti nezranily, ale i takové aby je bavily. Mám je vždy rozděleny podle obtížnosti a věku dětí. Za 5.: Připravit dětem odměny, které dostanou za splněné úkoly a soutěže. Červenec

2015

13

Jinošovské ženy – Čarodějnický rej 2015 Nechci jim rozdávat jen sladkosti, těch mají, alespoň podle mých dětí, dost a dost. Vždy se snažím je odměnit jinou drobností, byť je to jen „blbůstka“ (balonek, bloček a pastelky, plastelína apod.). Letos děti za jeden z úkolů dostali bublifuk a měl veliký úspěch, hned jsme foukali bubliny a děti při tom dováděli. Za 6.: Děti budou mít hlad! Na čarodějnice je to jasné – špekáček to zachrání! Na dospělé se také snažím myslet a tak si mohou dát alespoň lahvové pivko, víno. Za 7.: Všechny tyto věci se musí objednat, nakoupit, přivést, připravit. Zajistit aby dostali všichni stejně. To jsou přípravy mimo prostory, kde se čarodějnice (karneval) odehrává. Teď přijde na řadu příprava sálu, prostor kde se děti budou pohybovat. Samozřejmě myslím na jejich bezpečnost, i když za ně odpovídají rodiče, ale bylo by nemilé, kdyby se někomu něco stalo. A tak za 8.: Chci děti překvapit, tak si vymýšlím výzdobu sálu. Nepřeháním to, kdo to má zase pak uklízet, že!? Tak alespoň po večerech maluji obrázky, vymýšlím, jak si to vyzdobíme po čarodějnicku, samozřejmě musí být pavouci, netopýři, černá kočka, pavučiny a nesmí chybět strašidelná chalupa a čarodějnice. Na karneval pak máme namalovány šašky, princezny zvířátka a jiné pohádkové bytosti. Za 9.: Nesmíme zapomenout na hudbu, nejlépe taneční, aby se dětičky dostatečně vyřádily a unavily. Za 10.: Po akci zase vše uklidit. Je to kolotoč, ale nestěžuji si, protože vždy se najde pár jedinců, kteří s něčím pomůžou. No a na závěr bych tímto chtěla poděkovat všem, kdo se nějakým způsobem podíleli na přípravách a organizaci letošního reje čarodějnic. Byť v malém počtu, ale užili jsme si to. Možná někoho napadne, proč to dělám, když je okolo tolik práce. A moje odpověď?! Možná proto, že sama mám dvě malé holky, protože mě to baví, možná i proto, že by se jinak nic moc pro děti v obci nedělo. Ale hlavně proto, že jsem to dětem slíbila na loňském karnevale, bohužel karneval nebyl, tak aspoň ty čarodějnice! PS.: Sliby se dodržují! ;-). Libuše Chytková

Červenec

2015

14

Povídky a příběhy... Povídečka o občanovi Jednou žil byl v obci občan. Byl to občan, který se hodil do každé doby a zjevně se každé době přizpůsobil. Hlavně to byl občan, který o všem věděl a o vše se zajímal. Takový občan je pro obec v podstatě nepostradatelný a může být i přínosem. Horší je, když se občan z nějakého důvodu stane nepřínosem. Nepřínos je situace, která si vyžaduje pozornost. Najednou se situace mění a občan začíná řešit problémy, které mu nepřísluší a kterým nerozumí, ale myslí si, že jim rozumí, situace za kterými je buď pouze vlastní prospěch nebo v horším případě cizí neprospěch a v nejhorším případě způsobení komplikace či problém někomu, a to za každou cenu. Občan se mstí. Okolí neví za co, ale občan obtěžuje nejen blízké okolí, ale i okolí vzdálené. Občan se stává přítěží. Jemu to ale nevadí, protože on sám, zahleděný do sebe a zamindrákovaný, dál působí nepříjemnosti širokému okolí. Rodina takového občana podporuje. Což je samozřejmě s podivem. Občan „vzorně“ vychovává svoje děti a vnoučata. Také svérázným způsobem. Děti neumí ani pozdravit. Nebo nesmí????? Takovému občanovi se dějí nepříjemnosti. Provedené nepříjemnosti občan ventiluje zpětně ven a to na místech vyšších instancí, kde se dovolává rádoby svého práva. Všechny vyšší instituce ho vždy rády vidí, naslouchají mu a je zde oblíben. Vždy se snaží vše vyřešit rychle a zodpovědně tak, aby občan byl uspokojen. Občan ale nikdy uspokojen nebude a dál bude působit problémy a komplikace. Přeji občanovi pevné zdraví. Ať se ve své zlosti třeba utrápí.

Ing. Pavel Křeček, starosta

Červenec

2015

15