JIŘÍ KLOBOUK
JAZZ II: RODIČE
JAZZ II: RODIČE
Praha 2010
JIŘÍ KLOBOUK JAZZ II: RODIČE
JAZZ II: RODIČE Copyright © Jiří Klobouk, 1979, 2010 Czech edition @ dybbuk, 2010 ISBN 978-80-7438-012-9
Stanislavu Bencovi
S V Í T Á N Í & země nám budiž lehká Všichni se spojí za ruce. Později taky Liz: vytvoří velkou společnou elipsu podobnou velikonočnímu vejci. Klavír skryt modrým závěsem odhaluje z úhlu pokleku spoustu doteků jemných bříšek dětských prstů. Trhací kalendář na zdi školníkova bytu plný červených poznámek ukazuje letní neděli dvacátého pátého června tohoto roku. Za okny tělocvičny se šeří tiše padá večer & Potlesk rodičů na balkoně neslábne naopak nabývá na síle. A ve chvíli kdy jedno z dětí neočekávaně zanotuje píseň Prší prší: vzrušení vrcholí odpolední program závěrečné školní Slavnosti končí. Píseň střídá píseň. Elipsa se proměňuje v kolo zase v elipsu přetáčením vpravo vlevo. Některá. Bosá. Chodila. Při nadzvednutí odhalují špínu. Cvičky té části dětí
9
leží pohozeny kolem dokola špičkami k sobě patami k sobě v různých polohách koutech málokdy rovnoběžně. Kdo by mohl očekávat dokonalý pořádek tady v prostoru tělocvičny půdorysem připomínajícím velké T Skanula po tváři slza dojetí. Ty bláznivoučké děti! Hříčka přírody! Ano ano. Pecka vyloupnutá z lůna dělohy. Člověk nemůže uvěřit svým očím. Jak ten čas letí. Jazz jazzz jazzzz. Císařský řezzzz. Muži nemají žádnou představu a jenom se poťouchle usmívají když spatří těhotnou ženu ale já co já: placenta plodová voda tzn. koláč plný krve a už to jde už to bude mezi námi Aaách světe plácnutí přes zadeček od doktora první vysvobozující vydechnutí prosím jenom se podívejte dolů jak to běžká už to běžká ano je to slečna. Už slečna. Cecilie D. a Cecilie B. obě svobodné matky vpravo nahoře při obrubě balkonu jako vystřižené z románu paní Hanky Myrilinmeserschmidttenorové souhlasně přikyvují sedí na dvou židlích s kruhovým opěradlem a pohlíží dolů na neúnavný rej mladičkých těl obestřených zvířeným prachem v propastném šerosvitu. Uši vztyčená tykadla hlav zbožně naslouchají. To Liz chvílemi cvičí v hejnu ostatních dětí chvílemi doprovází houslistu na piano zn. Rösler zatímco Otec a Matka přítomni na balkoně si navzájem stiskají ruce orosené potem nezpozorovatelné lásky. Nemůžeš nás obelhat Liz! Teď ještě spíš! Tvoje velké šedomodré oči uzamčené v důlcích lapají po dechu. Jsi jako náhle rozesetý déšť na drsné tváři stromu. Visací zámek. Příval vod neustává. Tanec zániku získává nazpět svoje ztracená území. Rozbouřené vlny divoce bijí pod víčky. Smečka vlků se navzájem trhá na krvavé kusy.
10
Plácejte dlaněmi dokud neztratíte půdu pod nohama. Až nakonec ten všudypřítomný kůň vzepne křídla: jsme zachráněni! Jednoho nepříliš minulého dne Liz vyběhla o přestávce ze školy. Rozhlíží se vpravo zleva přijíždí dodávkový vůz městského květinářství a zahradnictví pana I. Z. Kokenbalistenhamrshmiddoudena ohrádka na plechové střeše plná pohřebních věnců. Včera umřel v půl desáté večer poslední pamětník minulé války zatímco Liz už poskakuje tmavou chodbou ke dveřím dvorku přes vydlážděný dvorek k neomítnuté kůlně: Mistr František Badenbadenhanapel stvořitel rámů v pootevřených dveřích oddechuje Otec sehnutý nad podlouhlým stolem kladívkem buší do dláta odpadávají bělavé třísky – Tatínku kdo zlořečí otci svému a matce své toho svíce zhasne uprostřed temnosti – Oko které se posmívá otci a matce ať vyklinou krkavci potoční a snědí je orlové proč se ptáš – Ať vám oči vyklinou krkavci potoční a snědí je orlové proč mě tolik týráte (máš přece v úmyslu zabít maminku nůžkami) – Co ty všechno o nás nevíš – (Ona má přece v úmyslu tě zastřelit pistolí 9 mm) Velký vyschlý Otec sáhne do kapsy manšestrových kalhot pro křivák ve tvaru stříbrné rybky žádné odpovědi se nedočká právě když cigaretový kouř zavoní vůní lipového květu ořezává fialovou tužku a vydechne na ponk. K zemi se snáší pilinová drť. Kolem dokola visí nezarámované obrazy. Dva vysekané žlábky ve zdi připravené pro položení elektroinstalace se ve stropě navzájem protínají. Cigareta na okraji ponku dohasne. Otec ji podruhé nezapálí. Pokyne vlídně Liz aby přistoupila. Oba její cůpky ozdobené mašličkami potěžkává v dlani: rozpůlené skořápky oříšků
11
plují se stožáry rozžehnutých svíček sud s térem proutěné křeslo čínská váza ryba napůl snězená Ježíš válečné loďstvo kočka kámen na kameni & kámen na kameni kočka válečné loďstvo Ježíš ryba napůl snězená čínská váza proutěné křeslo sud s térem: žádný kůň autoportrét pouze rozpůlené skořápky oříšků plují se stožáry rozžehnutých svíček – Trošku se tě bojím ustupuje Liz jistě se mi zdáš máš velkou koňskou hlavu jsi napůl kůň a napůl nahé tělo přestárlého muže povídám co to máte v úmyslu nedopoví (rodiče). Otočen k ní zády pokoušel se zapálit předčasně vyhaslou cigaretu. Pokus s rozžehnutím zápalky musel opakovat několikrát. Sirka okamžitě zhasla ačkoliv vzduch byl tady těžký a nehybný jako voda v tůni. Konečně se jedna jiskérka uhnízdila v tabáku a rozdmýchána prudkými zátahy plic rozžhavila konec nedopalku. Začal mluvit dřív než se otočil – Včera nebo některý den předtím nevzpomínám si jsou to snad už léta léta potkal jsem děvčátko řeklo mi tak jsem u konce ale nesmíš se mi smát ne smát se ti nebudu povídám pojď budeme spolu utíkat vzal jsem ji za ruku a tak jsme běželi ale nesmíš se mi smát z bázlivosti bláznivosti konce – Naháníš mi hrůzu řekla práskne dveřmi – Počkej křičí za ní – vždyť to byla tvoje nedokončil (budoucí maminka) vyběhne na dvorek. Začali se honit od jedné přeplněné popelnice k druhé leží povalená na zemi. Ode zdi ke zdi: tady se zrodila naše velká láska 22. VIII. v půl desáté večer A plus M. Kolem klepače s perským kobercem rozvinutým do pestré nádhery. Liz se udýchaně rozesměje. Otec křápe
12
okovanými botami o dlažbu protože má rozvázané tkaničky. Na III. pavlači se objeví paní Povlecoudenová celá ještě ve smutku vytřepává bílý ubrus s drobky od snídaně. Naklonila se přes zábradlí Bože bože kolik je ještě na světě štěstí. Konečně Otec vtiskl svoji dceru do výklenku který vznikl odstraněním stářím znetvořené sochy oči plné tatínkovských slz Kus andělského křídla drtí podrážkami boty – Jsi ještě dítě řekne hladí dítě po ruce zatímco dítě se mu vytrhne a zmizí v tmavé chodbě. Rozhlídne se vlevo zprava přijíždí dodávkový vůz městského květinářství a zahradnictví pana I. Z. Kokenbalistenhamrshmiddoudena ohrádka na plechové střeše plná svatebních kytic. Ach! Dnes v deset třicet bude na radnici plno radosti a veselí. Vdává se slečna X. A. absolventka dvouletého šicího kursu se všemi dalšími předpoklady. Teď už víme že je neděle. Červnové ráno. Den závěrečné školní Slavnosti. Ty ještě spíš Liz! Tvá víčka protkávají jemné nafialovělé žilky šeptá Matka Liz rozsvítí v koupelně světlo několikrát za svůj život spatříte v zrcadle Matku rozkročmo nad vanou nahá drží v ruce klacek na míchání vyvařovaného prádla zavírá přiotevřené okno světlíku od jisté doby každou neděli (tato neděle je v pořadí pátá) mezi 9:20 až 10:03 se ozývá Sousedovo zběsilé bušení. V neděli neprojíždí pod okny tolik nákladních aut. Z popisu města nám zůstane v paměti: Otcova dílna, tři věže dvou kostelů, tělocvična školy, řeka Ráva klikatě přetíná město. Na levém břehu uzounká pěšinka obrostlá kaštanovou alejí. Na procházku těmito místy nelze zapomenout. Dům spí. Otec dvě hodiny po kohoutím zakokrhání vchází do kuchyně. Z pecnu chleba odlamuje horní opečenou kůrku. Na záchodě prst protrhává stříbrošedou pavučinu.
13
