JIŘÍ KLOBOUK
JAZZ II: RODIČE
JAZZ II: RODIČE
Praha 2010
JIŘÍ KLOBOUK JAZZ II: RODIČE
JAZZ II: RODIČE Copyright © Jiří Klobouk, 1979, 2010 Czech edition @ dybbuk, 2010 ISBN 978-80-7438-012-9
Stanislavu Bencovi
S V Í T Á N Í & země nám budiž lehká Všichni se spojí za ruce. Později taky Liz: vytvoří velkou společnou elipsu podobnou velikonočnímu vejci. Klavír skryt modrým závěsem odhaluje z úhlu pokleku spoustu doteků jemných bříšek dětských prstů. Trhací kalendář na zdi školníkova bytu plný červených poznámek ukazuje letní neděli dvacátého pátého června tohoto roku. Za okny tělocvičny se šeří tiše padá večer & Potlesk rodičů na balkoně neslábne naopak nabývá na síle. A ve chvíli kdy jedno z dětí neočekávaně zanotuje píseň Prší prší: vzrušení vrcholí odpolední program závěrečné školní Slavnosti končí. Píseň střídá píseň. Elipsa se proměňuje v kolo zase v elipsu přetáčením vpravo vlevo. Některá. Bosá. Chodila. Při nadzvednutí odhalují špínu. Cvičky té části dětí
9
leží pohozeny kolem dokola špičkami k sobě patami k sobě v různých polohách koutech málokdy rovnoběžně. Kdo by mohl očekávat dokonalý pořádek tady v prostoru tělocvičny půdorysem připomínajícím velké T Skanula po tváři slza dojetí. Ty bláznivoučké děti! Hříčka přírody! Ano ano. Pecka vyloupnutá z lůna dělohy. Člověk nemůže uvěřit svým očím. Jak ten čas letí. Jazz jazzz jazzzz. Císařský řezzzz. Muži nemají žádnou představu a jenom se poťouchle usmívají když spatří těhotnou ženu ale já co já: placenta plodová voda tzn. koláč plný krve a už to jde už to bude mezi námi Aaách světe plácnutí přes zadeček od doktora první vysvobozující vydechnutí prosím jenom se podívejte dolů jak to běžká už to běžká ano je to slečna. Už slečna. Cecilie D. a Cecilie B. obě svobodné matky vpravo nahoře při obrubě balkonu jako vystřižené z románu paní Hanky Myrilinmeserschmidttenorové souhlasně přikyvují sedí na dvou židlích s kruhovým opěradlem a pohlíží dolů na neúnavný rej mladičkých těl obestřených zvířeným prachem v propastném šerosvitu. Uši vztyčená tykadla hlav zbožně naslouchají. To Liz chvílemi cvičí v hejnu ostatních dětí chvílemi doprovází houslistu na piano zn. Rösler zatímco Otec a Matka přítomni na balkoně si navzájem stiskají ruce orosené potem nezpozorovatelné lásky. Nemůžeš nás obelhat Liz! Teď ještě spíš! Tvoje velké šedomodré oči uzamčené v důlcích lapají po dechu. Jsi jako náhle rozesetý déšť na drsné tváři stromu. Visací zámek. Příval vod neustává. Tanec zániku získává nazpět svoje ztracená území. Rozbouřené vlny divoce bijí pod víčky. Smečka vlků se navzájem trhá na krvavé kusy.
10
Plácejte dlaněmi dokud neztratíte půdu pod nohama. Až nakonec ten všudypřítomný kůň vzepne křídla: jsme zachráněni! Jednoho nepříliš minulého dne Liz vyběhla o přestávce ze školy. Rozhlíží se vpravo zleva přijíždí dodávkový vůz městského květinářství a zahradnictví pana I. Z. Kokenbalistenhamrshmiddoudena ohrádka na plechové střeše plná pohřebních věnců. Včera umřel v půl desáté večer poslední pamětník minulé války zatímco Liz už poskakuje tmavou chodbou ke dveřím dvorku přes vydlážděný dvorek k neomítnuté kůlně: Mistr František Badenbadenhanapel stvořitel rámů v pootevřených dveřích oddechuje Otec sehnutý nad podlouhlým stolem kladívkem buší do dláta odpadávají bělavé třísky – Tatínku kdo zlořečí otci svému a matce své toho svíce zhasne uprostřed temnosti – Oko které se posmívá otci a matce ať vyklinou krkavci potoční a snědí je orlové proč se ptáš – Ať vám oči vyklinou krkavci potoční a snědí je orlové proč mě tolik týráte (máš přece v úmyslu zabít maminku nůžkami) – Co ty všechno o nás nevíš – (Ona má přece v úmyslu tě zastřelit pistolí 9 mm) Velký vyschlý Otec sáhne do kapsy manšestrových kalhot pro křivák ve tvaru stříbrné rybky žádné odpovědi se nedočká právě když cigaretový kouř zavoní vůní lipového květu ořezává fialovou tužku a vydechne na ponk. K zemi se snáší pilinová drť. Kolem dokola visí nezarámované obrazy. Dva vysekané žlábky ve zdi připravené pro položení elektroinstalace se ve stropě navzájem protínají. Cigareta na okraji ponku dohasne. Otec ji podruhé nezapálí. Pokyne vlídně Liz aby přistoupila. Oba její cůpky ozdobené mašličkami potěžkává v dlani: rozpůlené skořápky oříšků
11
plují se stožáry rozžehnutých svíček sud s térem proutěné křeslo čínská váza ryba napůl snězená Ježíš válečné loďstvo kočka kámen na kameni & kámen na kameni kočka válečné loďstvo Ježíš ryba napůl snězená čínská váza proutěné křeslo sud s térem: žádný kůň autoportrét pouze rozpůlené skořápky oříšků plují se stožáry rozžehnutých svíček – Trošku se tě bojím ustupuje Liz jistě se mi zdáš máš velkou koňskou hlavu jsi napůl kůň a napůl nahé tělo přestárlého muže povídám co to máte v úmyslu nedopoví (rodiče). Otočen k ní zády pokoušel se zapálit předčasně vyhaslou cigaretu. Pokus s rozžehnutím zápalky musel opakovat několikrát. Sirka okamžitě zhasla ačkoliv vzduch byl tady těžký a nehybný jako voda v tůni. Konečně se jedna jiskérka uhnízdila v tabáku a rozdmýchána prudkými zátahy plic rozžhavila konec nedopalku. Začal mluvit dřív než se otočil – Včera nebo některý den předtím nevzpomínám si jsou to snad už léta léta potkal jsem děvčátko řeklo mi tak jsem u konce ale nesmíš se mi smát ne smát se ti nebudu povídám pojď budeme spolu utíkat vzal jsem ji za ruku a tak jsme běželi ale nesmíš se mi smát z bázlivosti bláznivosti konce – Naháníš mi hrůzu řekla práskne dveřmi – Počkej křičí za ní – vždyť to byla tvoje nedokončil (budoucí maminka) vyběhne na dvorek. Začali se honit od jedné přeplněné popelnice k druhé leží povalená na zemi. Ode zdi ke zdi: tady se zrodila naše velká láska 22. VIII. v půl desáté večer A plus M. Kolem klepače s perským kobercem rozvinutým do pestré nádhery. Liz se udýchaně rozesměje. Otec křápe
12
okovanými botami o dlažbu protože má rozvázané tkaničky. Na III. pavlači se objeví paní Povlecoudenová celá ještě ve smutku vytřepává bílý ubrus s drobky od snídaně. Naklonila se přes zábradlí Bože bože kolik je ještě na světě štěstí. Konečně Otec vtiskl svoji dceru do výklenku který vznikl odstraněním stářím znetvořené sochy oči plné tatínkovských slz Kus andělského křídla drtí podrážkami boty – Jsi ještě dítě řekne hladí dítě po ruce zatímco dítě se mu vytrhne a zmizí v tmavé chodbě. Rozhlídne se vlevo zprava přijíždí dodávkový vůz městského květinářství a zahradnictví pana I. Z. Kokenbalistenhamrshmiddoudena ohrádka na plechové střeše plná svatebních kytic. Ach! Dnes v deset třicet bude na radnici plno radosti a veselí. Vdává se slečna X. A. absolventka dvouletého šicího kursu se všemi dalšími předpoklady. Teď už víme že je neděle. Červnové ráno. Den závěrečné školní Slavnosti. Ty ještě spíš Liz! Tvá víčka protkávají jemné nafialovělé žilky šeptá Matka Liz rozsvítí v koupelně světlo několikrát za svůj život spatříte v zrcadle Matku rozkročmo nad vanou nahá drží v ruce klacek na míchání vyvařovaného prádla zavírá přiotevřené okno světlíku od jisté doby každou neděli (tato neděle je v pořadí pátá) mezi 9:20 až 10:03 se ozývá Sousedovo zběsilé bušení. V neděli neprojíždí pod okny tolik nákladních aut. Z popisu města nám zůstane v paměti: Otcova dílna, tři věže dvou kostelů, tělocvična školy, řeka Ráva klikatě přetíná město. Na levém břehu uzounká pěšinka obrostlá kaštanovou alejí. Na procházku těmito místy nelze zapomenout. Dům spí. Otec dvě hodiny po kohoutím zakokrhání vchází do kuchyně. Z pecnu chleba odlamuje horní opečenou kůrku. Na záchodě prst protrhává stříbrošedou pavučinu.
13
Kouř cigarety naráží do síťky rozprostřené v malém okně proti velkým mouchám. Cinkne lžíce na boty. Ulice oslnivě proti nedospalým očím působí. Zdá se že mu k nohám padl sníh. Odhaduje délku cesty na čtyři sta dvacet devět metrů. Míjí kostel. Ranní bohoslužby zahájeny. Malé dveře velkých dveří zůstávají otevřeny. Mihotavě září věčné světlo. Od kočičích hlav se venku odrážejí improvizované chóry varhaníka. Opuštěný snědý kněz tam u oltáře zvedá nad svoji hlavu s lesklou pleší ruce natočené k nebi strnulými prsty. V krátkém pokleku se Otec pokřižuje. Vyplašení holubi při dosedu na kostelní báň několikrát hbitě plácnou křídly. Zůstanou pak viset zaklesnutí drápky za výstupky vlnovitě odchlíplého plechu. Vpravo od vchodu do muzea plácá v ranním vánku natržený plakát s velkým střepem keramické vázy. Otec se už vrací stejnou cestou s oblíbeným časopisem v prstech levé ruky. Není tajemstvím že počet obyvatel města Uhrad nepřesahuje číslo 6 323 pokud se dnešní noci někdo nenarodil nezemřel. Z popisu města nám zůstane v paměti kromě: Otcovy dílny, tří věží dvou kostelů, tělocvičny školy, řeky Rávy klikatě přetínající město dále Cukrárna – tam pracuje Matka od 8:30 do 17:30 s přestávkou na oběd a protější městská Trestnice ale o tom později. Liz právě otevírá oči ve vedlejším dětském pokoji. Obraz se stříbrným rámem visí na svém místě. Zdá se že nebylo v noci ničím hnuto. Probouzí se sama. Nemá sourozence: všechno co k ní promlouvá je zarámováno na protější stěně. Několik slavičích zobáčků. Hodně keřů podél skal a dozadu za skály a některé dokonce vyrůstají přímo ze skal právě tak jako ojedinělé borovice jakési muzeum minulosti křoviska bez listí ale s hnízdy ptáků rýhy ve skalách průrvy v zemi která se rychle svažuje k místu na obraze znázorněném jako stojatá voda. Marná byla
14
snaha umělce přiblížit ohromující velikost moře. Vyvážením toho je flétna se závojem. Stříbrné jablko nic nezastaví. Ani pálivé uhlíky očí nezadrží ten tiše plynoucí čas. Oči těch porůznu poposedávajících nahých žen. Tajemný tmavý les. Nepřítomnost muže. Vzrušuje. Pátrání ho spatřit. Kolik se jich asi skrývá v tajemném tmavém lese pod hladinou mezi nízko visícími mraky: Liz? bloudí od skal rozhrnuje větvičky keřů rozdrásané ruce s naskakujícími kapičkami krve. Svalnaté ženy vyhlížejí dychtivě přes barevný lem duhy. Vyhýbá se těm očím pohled žen ji nezachytí (zachytí) dvěma prsty piják nadzvedne lehounký zadeček piják položila pod sebe rychle vyklouzla z postele nohy do dětských pantoflíčků aby nepromeškala větší kapku krve která se nepřetržitě vsakovala... DVEŘE (kterými Liz vstoupí do sousedního pokoje rodičů) Tiše klaply. Za druhé: Čenichání. Zimmy hlídačův pes z protější pily pravidelně v tuto dobu přeběhne ulici a čenichá pod nedovřenými okny tohoto přízemního bytu. Pak zvedne levou zadní ačkoliv zcela vyprázdněn vycvrkne malou kapičku do prosušené omítky teprve pak spokojeně ulehne. Vyhřívá se na sluníčku. Za uplynulá léta toto se už odehrálo stokrát. Tisíckrát. Liz obvykle vykloněná z okna drbe Zimmyho za ušima. Teď přešlapuje na místě mhouří oči v pomerančovém pološeru. Stažená roleta brání proniknout slunečnímu světlu zatímco Otec rozevřel před popelavě šedou tváří časopis lékařů českých s podélným řezem testisu (se neznatelně pohybuje oddechováním) odzdola nahoru
15
a zpět. Zhoubný nádor dovede napadnout v kterýkoliv čas lidský organismus a rozrušit jeho doposud lesklou tkáň. Nahoru a zpět – Maminko zeptá se – kolik je hodin Matka se v posteli posadí a z čela si odstraní pramínek vlasů – Kdekdo ví kolik je hodin řekne sepne ruce před koleny Čas: půl deváté Liz konečně usedá k pianu ale roleta zůstává nevytažená Za třetí: oprátka
šibenice J. S. B.
popravčí lešení
J. S. B. (1685–1750) poprava oběšením Rozehrává se: Cis Dur rovná se F# & C# & D# & A# čtvrtý prst pravé ruky na A# levé na F#: povídám pojď budeme spolu utíkat vzal jsem ji za ruku a tak jsme běželi ale
16
nesmíš se mi smát z bázlivosti bláznivosti konce naháníš mi hrůzu práskne dveřmi počkej křičí za ní vždyť to byla tvoje (nedokončil) tišedýchavičný blábol poloslepý Zimmy vyplazuje jazyk ale hudba matička prsty mladičké dívky andante cantabile e dolce andante espresivo andante animato andante moderato andante sostenuto andante tristo andantino con calore andantino tenero animato assai a tempo basso ben dobře dobře každou neděli v 8:30 (1685–1750) poloslepý Zimmy vyplazuje jazyk menuet předznamenán jedním b proč to s maminkou děláte krev se nepřetržitě vsakuje do pijáku Matka zavře dveře koupelny usadí se vedle Liz na okraj vany. V koupelně je tma denní světlo dopadající do trychtýřovitě zkoseného světlíku fosforeskuje tu a tam za okýnkem a taky stín který se tu a tam mihne je obrysem Souseda pohybujícího se mezi žárovkou bez stínidla a oknem do světlíku o patro výš. Jako každou neděli (tato je v pořadí už pátá) hledá těžší předmět k zběsilému bušení – Maminko kdo zlořečí otci svému a matce své toho svíce zhasne uprostřed temnosti – Jsi bledá (jako stěna) poslechni Liz můžeš mi říct všechno co tě tolik vyděsilo – Moje účast na divokém snu (a ještě nůžky a ještě p. 9 mm) – Ach sny sny nedají nám spát viď? o co tam běželo SEN: teď teď pohlédnu do dálky mlhavý obzor kraj temného lesa Zaržání a skok a hop a skok a cval a pravé poledne široké plece rozervaly negativní houští a po pěšině od lesa se přibližuje negativní chlapec a negativní kůň v plavkách rozhazuje ruce nad hlavou jako bych právě já byla jeho největším štěstím na tomto světě polila mě sprcha proudící krve kruhy pod očima zaseknuté naušnice a tak
17
dále ach maminko! Sedím ve stínu 36° smuteční vrby tatínkovo kolo on seskočí na slunci poplácává pokojného schváceného koně bez sedla bez uzdy tlustými pysky trhá sluncem sežehnutou trávu povídá nesu ti radostnou zprávu dva prsty vsune pod plavky podává mi útržek papíru čtu: si se mnou TĚHOTNÁ pojď se se mnou koupat do Rávy Rána z děla Bělostný obláček Z lesa přískokem se blíží negativní vojáčci. Kůň ulehne. Dívá se na mě jako věrný pes: KONEC SNU Matka mlčky vstane rozsvítí. Než vyjde z koupelny zeptá se – To je všechno cos mi chtěla povědět – Všechno co vím jak se choval ten kůň bílá vata trčí v chumáčku utrženým rohem z papírové krabice. Liz uchopí rukojeť sprchy otočí kohoutkem dvě rozstříknuté kapky krve na zažloutlém dně vany jsou v mžiku proudem vody spláchnuty do odpadního otvoru. Skleněná police nad umyvadlem je přeplněna řadou toaletních potřebností zatímco ve vedlejší ložnici vržou dveře prádelníku. Matka přivírající se dveře odstrkuje lokty. Odshora dolů v první přihrádce košile Otce jeho trenýrky a ponožky v prostřední přihrádce voňavé prádlo jeho ženy spodní oddělení vyhraženo Liz. Nohy v teplých bačkorách přešlapují v blízkosti skříně. Vybledlá noční košile šustí kolem lýtek. Těžko lze rozeznat drobná poupátka kdysi natištěných růžiček. Krátké uštěknutí Zimmyho pod zavřeným oknem tlumené tabulkami skla. Teď zabít. Tác vysunutý přes okraj nočního stolku zabraňuje v přístupu k šuplíku kde má uloženy cigarety. Nahmatá dlouhé krejčovské nůžky. Budu ji muset zabít mám ji ještě docela rád ale odmítám soud chci zemřít zítra ráno v pondělí popraven za šerosvitu s vyloučením veřejnosti. 3x zajede
18
ostrou špicí pod zažloutlé nehty. Nůžky na chvíli odloží vedle vnímavého ucha na bílý polštář. Ucho je bolestivě přecitlivělé nese v sobě čirost studánky – teď jediné mu rozkazuje. Zbytek jablka z právě snězeného závinu posune sirkou na okraj jazyka. Mlask mlask. Grc grc (2x) překyseleného žaludku a tak dále a tak dále ačkoliv ještě nezabil před chvílí zapálenou cigaretu utopí v louži kávy na tácu mezi hrníčky. Stříbrné nůžky šmikají ve vzduchu ještě leží ale zároveň už vstal a po špičkách v pyžamu zplihlém potem se k ní připlížil jako kočičí zvíře. Jsem stejně pes. Klidně se přehrabuje ve skříni a cosi hledá poněvadž je jistá že jí nehrozí žádné nebezpečí když ON leží zatímco ON už dávno vstal a zevluje za jejími zády a hledá místo kam by třikrát bodl a otočil nůžkami o 360°. Takové místo ještě nenašel záda Matky jsou jaksi pevná a neproniknutelná plná šlach a kostí jenom obě půlky zadnice se rýsují vyzývavě pod noční košilí (na každé půlce po jedné vybledlé růžičce) jako dva břichaté melouny a ze všeho nejraději by bodl právě tam kdyby si nebyl jist že by jenom řvala bolestí jako raněná laň a vyteklo by mnoho krve. A Otec v tom pomerančovém šeru jako bezmocný mezek před nezvládnutelným kopcem s těžkým nákladem na hřbetě který stěhuje do horského hotelu v nadmořské výšce nějakých 4 029 m. Piano stojí na svém místě a jak teď bloudí očima po pokoji že Liz dnes nezahrála jedinou notu a jeho hlad po hudbě každým okamžikem narůstal. Taky roleta zůstává stažená. Záclony jsou ve dvou pruzích prosvětlenější. Dvě pěticentimetrové mezery při okrajích rolety propouští do pokoje ostré sluneční světlo. Tak to tedy je venku svítí slunce a tady zcela náhodně ohraničen čtyřmi stěnami pokoje Otec vypustí z rukou nůžky. Jeden z nožíků probodne koberec a zapíchne se do parket. Nůžky
19
