JIŘÍ HANOUSEK UMÌLECKÝ A ŽIVOTNÍ PROFIL

FAKULTA UMĚNÍ OSTRAVSKÉ UNIVERZITY

JIŘÍ HANOUSEK

UMÌLECKÝ A ŽIVOTNÍ PROFIL 1914–2004

JIŘÍ HANOUSEK

UMÌLECKÝ A ŽIVOTNÍ PROFIL 1914–2004

Projekt Umělecký a životní profil Františka Smetany (1914–2004) – Life and Artistic Profile of František Smetana (1914–2004) Grant SGS/2014/4 Řešitel projektu doc. MgA Jiří Hanousek, spoluřešitelé Mgr. et Mgr Markéta Koptová, Ph.D., Mgr. Petr Maceček, MgA Petr Benda Recenzent Prof. Vladimír Tichý, CSc. Obálka, typografie a pre­press © Miloš Polášek, 2014 Vydala Fakulta umění Ostravské univerzity, Podlahova 3, Ostrava

ISBN 978­80­7464­688­1

PROLOGUE

Co vlastně podnítilo můj zájem o tajuplného muže s tak libozvučně a křehce zně­ jícím jménem? Františka Smetanu jsem poprvé potkal na hudebním festivalu Orlando v holand­ ském příhraničním městečku Kerkrade v červencových dnech roku 1987. Byly to vlastně interpretační kurzy komorní hudby, kam začínající mladé klavírní Ostravské trio, jehož jsem byl tehdy členem, vyslala na „zkušenou“ agentura Pragokoncert. Bylo mu sedmdesát tři let a od jeho posledního koncertního vystoupení ve Wash­ ingtonu ho dělilo pouhých několik týdnů. Trpěl silnou artrózou. Působil přesto velmi čile. Peprně, leč spravedlivě ohodnotil naše vystoupení s Dvořákovými Dum­ kami. Během pobytu mi letmo povyprávěl svůj životní příběh, hovořil o dětství v Praze, o věznění na Pankráci, o technických studiích, které tam napsal, o svém vztahu ke svému vrstevníku Miloši Sádlovi, který byl shodou okolností po čtyři roky mým pe­ dagogem na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Lze si domyslet, jaký zmatek ve mně byl, když v době tuhé normalizace mluvíte v cizí zemi česky s člověkem ze svobodného světa pro mnohé nedosažitelného, o kterém jste si navíc nebyli jisti, jestli jeho životní pouť už dávno neskončila? Potom jsem mu několikrát telefonoval (na jeho náklady, jak mi nabídl) za mého pobytu na Festivalu Marlboro ve Vermontu ve Spojenách státech, zval mě tehdy k sobě domů, nevyužil jsem toho. Přišel dokonce na můj recitál v rámci Pražského jara v květnu 1990; dopis, jímž si objednával lístek na můj koncert jsem našel v po­ zůstalosti. Byl jsem z toho tehdy velmi popletený. Neznalý mnoha faktů jsem řadu informací „nerozluštil“, řadu pozapomněl a nemohl jsem ani domyslet, jak hluboce mne tato náhodná setkání do budoucna ovlivní. A přestože do Bechyně je to sice trochu dál, do Prahy však blíž a vůbec nejblíže je z Ostravy k zámku Hradci nad Moravicí, kde všude jsem Františka mohl potkat, jak jsem později zjistil (o jeho rodných Ohnišťa­ nech jsem zdaleka neměl ani tušení!), čas jsem si nenašel. Kam jsem jen spěchal? Léta plynula a ze mne se stal trochu usedlejší „pan profesor“ na ostravských hu­ debních učilištích. Možná, že při hloubání o vzletných a asi nedosažitelných peda­ gogických zásadách, jak optimálně postavit ruce žákům, jak je naučit vnímat své tělo, získat vnitřní řád, rozvíjet sluch, uvolnit představivost a umět naslouchat srdci, krystalizoval v podvědomí i můj vztah ke Smetanovi. A tak jsem si v průběhu září 2013 stanovil úkol: dohledat informace o člověku, o němž generace mých vrstevníků i mých žáků po mnoho let téměř neslyšela – snad jen to, že revidoval několik violoncellových skladeb a že svou úspěšnou kariéru mezi­ národně uznávaného violoncellisty a pedagoga ukončil na americké univerzitě v Ri­ chmondu. Na internetu jsem jednoduše zadal heslo František Smetana a dobrodružství za­ čalo. Na oficiálních stránkách Smetanovy rodné obce Ohnišťany, které se vynořily jako první, jsem našel spojení na starostu Milana Peštu. Oslovil jsem jej a on mě na­

5

směroval na Smetanovy známé: Lidmilu Štraufovou a Jana Bucka, jehož rodiče byli úzcí přátelé Františka Smetany. Od nich jsem po dobu několika týdnů elektronickou poštou dostal kromě mnoha novinových článků, programů a několika fotografií i Smetanovo úmrtní oznámení, na němž byla za rodinu pozůstalých uvedena neteř Jiřina Výborná. Napsal jsem jí dopis a záhy odpověděl její syn Jan. Na první návštěvě mi ukázali po­ klad: alba fotek ze Smetanova dětství, mládí a začátku jeho kariéry; dokumenty, vysvěd­ čení a také rukopisy jeho skladeb, další pře­ pisy jeho nahrávek z gramofonových desek na magnetofonových páscích. Kufřík a dvě velké tašky snesli z půdy. Hlava mi šla ko­ lem. Trávili se mnou celý den, později i druhý. Potom Jan Výborný fotografie, které jsem si vybral, po dlouhých večerech skenoval a velkou spoustou materiálu včetně Smetanových skladeb a některých nahrávek nezištně fotil, kopíroval a přeposílal. Mezitím mi poslala Jana Marešová svou absolventskou práci o Františku Smeta­ novi, o jejíž existenci jsem se dozvěděl v prvním dopise od paní Štraufové. Informace obsažené v práci mi samozřejmě velmi pomohly. I ona mi přeposlala další Smeta­ novy nahrávky, které se jí podařilo dohledat z jiných zdrojů. Z Ohnišťan jsem se dostal také ke kontaktu na Karla Čiperu, který byl se Smeta­ nou vzdáleně spřízněn. Ten mi poskytl zase spoustu dokumentů, dopisů a fotografií ze Smetanova pozdního období po roce 1989, včetně závažných výpovědí jeho spo­ luvězňů z pankrácké věznice. Od Jana Bucka jsem získal emailovou adresu na Smetanova dlouholetého přítele v Richmondu Jana Kováře, který pomáhal Františku Smetanovi nejprve s navráce­ ním jeho českého občanství a poté s jeho definitivním přestěhováním do Čech. Díky vstřícnosti a milé angažovanosti rodiny Kovářů jsem mohl oslovit také mladého vio­ loncellistu Philipa Bortera z Richmondu, jehož před časem František Smetana ob­ daroval spoustou not včetně vzácných rukopisů raných skladeb Václava Dobiáše a Karla Boleslava Jiráka a jeho vlastních úprav, které mi v průběhu roku laskavě po­ skytl. Po několika měsících čekání jsem na „konspirativní“ výzvu zajel jedno nedělní odpoledne do města Hulína pro další „zásilku“. Obsahovala kromě Čiperovy Kro­ niky lískovického rodu Smetanova také album fotografií z chalupy v Říčkách, ori­ ginální scénář s magnetofonovou kazetou rozhlasového pořadu „A léta běží, vá­ žení…“ a pár dokumentů o udělení amerického občanství oběma manželům. Balíček poslal Jan Kovář po jednom svém známém. Předal jsem jej rodině Výborných. Pomohl i violoncellista, jeden z žáků Františka Smetany na univerzitě v Ri­

6

chmondu, můj vrstevník, někdejší soupeř na interpretačních soutěžích a kamarád Mar­ tin Prchal, nyní zástupce ředitele Královské konzervatoře v Haagu, jemuž také další velkou část hudební pozůstalosti jeho pedagog odkázal. Ten mě navedl k návštěvě Českého muzea hudby v Praze, kam v listopadu 2008 nechal přenést pět alb vý­ znamně mapujících Smetanovu koncertní činnost od listopadu roku 1940. K nim jsem se dostal po mnohaměsíčním úsilí v září a říjnu 2014. Při získávání informací přes různé internetové servery mi s vyhledáváním dobo­ vých novinových článků a kritik, půjčováním knih ve vědecké knihovně, hudebnin a gramodesek a především při prvních kontaktech s institucemi – Nadace Bohuslava Martinů, Městské muzeum a galerie v Poličce a České muzeum hudby Národního mu­ zea v Praze – pomáhala Kateřina Kudlová z knihovny Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě. Se sběrem informací mi pomáhali díky vztahům s archivářem Janáčkovy filhar­ monie Ostrava Ladislavem Klímou také jeho kolegové z České filharmonie Pavlína Landová, ze Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK Martin Rudovský, z Kar­ lovarského symfonického orchestru významně pomohl bývalý archivář Oldřich Se­ merák, z Filharmonie Brno dr. Jiří Beneš a další. Oslovil jsem několik kolegů vio­ loncellistů, někteří mi poskytli alespoň vzpomínku či fotografii – jako Evžen Rattay a Jan Páleníček. Kolega Tomáš Strašil mi zapůjčil k prostudování dokonce celou par­ tituru Koncertu Jaroslava Řídkého v rukopise s autentickými poznámkami prof. Karla Pravoslava Sádla z doby, kdy autor spolu se Smetanou dílo nahrávali a připravovali do tisku. Někteří odepsali vyhýbavě, jiní neodpověděli vůbec. Laskavou péči proje­ vila i choť zesnulého dirigenta dr. Václava Smetáčka Václava Smetáčková, i man­ želka pianisty, skladatele a hudebního spisovatele Ilji Hurníka Jana Hurníková. Čím více jsem z nacházených nahrávek a revizí vydaných skladeb poznával čistý a doposud moderní Smetanův způsob hry na violoncello se zřetelnou stopou mno­ haletého cílevědomého řádného studia kompozice a dalších hudebně­teoretických předmětů, tím víc jsem se těšil z toho, jak jeho logicky přísný a rozvážný přístup ke studiu interpretovaných děl pravdivě ohodnotila tehdy erudovaná hudební kritika, vší­ mající si kromě jeho interpretačních schopností navíc skromnosti, s jakou působil na pódiu. Tím vším mi byl stále bližší. Studiem pramenů dočítal jsem se o době, v níž Smetana žil, ale především o li­ dech, s nimiž přišel do styku a o nichž jsem slýchával nebo se učil. Některé z nich jsem potkával v majestátních prostorách Rudolfina coby velmi plachý student. Práce s dobovými textovými zprávami byla pro mne vítanou příležitostí si nyní s pokorou a tichým uznáním podrobněji dotvářet obraz o tom, jak silnými osobnostmi a veli­ činami ve svém oboru byli. Díky mnoha lidem, které jsem jmenoval a jimž jsem neskonale vděčný za nezištné a vlídné podněty, jsem se dostal k poznatkům mnohdy překvapujícím. Pročetl jsem více knih, někdy pouze jejich části, v nichž se tu láskyplně s nadhledem, jindy s na­ hou otevřeností probírala nelehká doba minulého století s veškerými křivdami a bo­ lestmi zmiňovaných osobností. Jak o nich psát? Vždyť se praví: „Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho“ (Žalm 145, *Řím. 11,32). Můj milý pan profesor Miloš Sádlo, jemuž jsem coby žák prvního ročníku věno­

7

val svou Malou suitu pro sólové violoncello, v rozhovoru o jiném významném hu­ debníkovi řekl: „Jsme už staří. Už nejde o to, co nás rozdělovalo, ale o to, že mu­ síme zanechat spojující odkaz…“1 Jak rád bych byl, kdyby tatáž slova stihl adresovat i Františku Smetanovi, který na to čekal…

SÉRÉNADE

Ohnišťany. Malebným jazykem i písmem popisuje vznik názvu obce v Pamětní knize Josef Hanuš, rolník, bydlící v Ohnišťanech v domku č. 44, který byl obecním zastupitelstvem v roce 1919 jmenován kronikářem, aby se tak vyhovělo zákonnému nařízení. „Zemská stezka vedla z Libice přes Králův Městec, Chlumec nad Cidlinou, Ohnišťany, Ostroměř, Mezihoří, Pecku k zemským hranicím. Tato stezka dala prav­ děpodobně i naší vesničce jméno. Obyvatelé zdejší měli povinnost strážiti tj. ochra­ ňovati, hlídati stezku a zprávy o blížícím se nepříteli, nebo jiném nebezpečí ohněm dále oznamovati. Tomu nasvědčuje i jméno jiné obce „Ohnišov“, taktéž při zemské stezce ležící. Výklad, odvozující jméno osady od jejího nejstaršího historického drži­ tele, zdá se býti neudržitelný, ježto předkové naši neznali jmen osad, nýbrž jména ro­ diny (čeledi) osadu obývající a skutečně nejstarší název naší vesničky je Ohnišťané (je dochován v zemských deskách). První majitel je znám ze začátku čtrnáctého věku, ale tu se již uvádí osada jako farní a je tedy původu asi mnohem staršího (V té době majitelé osady se poměrně rychle měnili). Je tedy výklad jména obce od povinnosti jejich obyvatelů přijatelnější.“2 Kolik tváří má oheň. Nejdříve podobu zvídavého plaménku, pak milého ohníčku, později nelítostného ohně někdy přerůstajícího v nezkrotný vše stravující požár, pro­ měnivší se po čase v poslední občasná vzplanutí dohasínajících uhlíků, stále si však zachovávajících svoji žhavost. Zdá se, že název vísky, nebo spíš samotný genius loci, po staletí zde vygenerovaný, místo sudiček malému Františkovi předurčil jeho pevný neústupný charakter, jem­ nost i sílu jeho hudebního vyjadřování, břitký jazyk a neochvějnou lásku k lidem, práci a pravdě, která jej při nelehké životní pouti nikdy neopustila. Pojďme se po­ dívat na jeden příběh, jenž se počal již před sto lety. V Kronice lískovického Smetanova rodu, kterou do písemné podoby po mnoha­ letém bádání v několika verzích vypracoval Ing. Karel Čipera, nadšený genealog­ amatér a Smetanův vzdálený příbuzný, se lze dočíst, že rod Smetanů v nedalekých Lískovicích v přímé linii žije minimálně 300 let. Podle generací manželských dvo­ jic stanovil dosud víc jak deset generací rodu. Nás zajímá otec Františka Smetany, Josef z šesté generace rodu. 1 2

MARHOUNOVÁ, Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993, ISBN 80­901618­3­9, s. 60.

HANUŠ, Josef. Pamětní kniha č. 2, NAD 1179, uložená ve Státním archivu Hradec Králové, Fond AO Ohnišťany, s. 19–20.

8

Narodil se jako páté nejmladší dítě dne 29. 5. 1881. Jeho matka Barbora, narozena asi v roce 1842, byla dcerou Josefa Mejdra ze Starých Ohnišťan, zemřela 31. 8. 1886 ve věku 44 let v Josefových pěti letech na souchotiny, otec František, narozen 18. 1. 1837, převzavší po sňatku po rodičích chalupu Lískovicích, zemřel ve věku 51 let o

Tatínek Josef Smetana v Sobčicích u mlynáře Šandery stár asi dvacet let

dva roky později, 26. 5. 1888. Poručníkem sedmiletého sirotka se stal jeho strýc, bratr matky František Mejdr, na kterého malý Josef nevzpomíná v dobrém. V jeho pozůstalosti byla nalezena Pamětní kniha, kterou sepsal „pro památku svým potomkům v roce válečném 1915. Zaznamenavše do ní i předešlé události! Ve Sta­ rých Ohnišťanech počátkem roku 1915“. V ní vzpomíná na své neveselé dětství. Do svých 17 let žil u svého o 14,5 roku staršího bratra Františka. Až do své svatby v roce 1904 sloužil u sedláků, v cukrovaru, pracoval u staršího bratra, ve mlýně, prostě všude tam, kde sehnal práci a výdělek k obživě. Chválí svého otce, který přes „nepříznivý čas“ zajistil svým dětem slušné věno. Na dalších strán­ kách popisuje spor se starostou Pulcem, největším sedlákem v Ohnišťanech ohledně honitby. Dále píše o vzniku a průběhu první světové války, odvodech k vojsku a do­ mobraně. On sám 18. 6. 1915 rukoval do Broumova na práci „zajisté přičiněním sta­ rosty Pulce“, ale 20. 6. 1915 byl vojenským lékařem poslán zpět domů. Přesto mu­ sel dne 20. 1. 1916 nastoupit na místo šafáře v Kvasejovicích u Sedlce v benešovském okrese. V knize vzpomíná, jak byl od roku 1915 prováděn sběr kovů včetně kostelních zvonů, ze kterých dělali kanóny. Uvádí celou řadu dalších informací o cenách po­ travin, obilí, o přídělovém lístkovém systému. Píše o průběhu války, ruské revoluci, o úmrtí císaře Františka Josefa, o nastoupení vlády Karla I. apod. Rokem 1917 zá­ pisy v knize končí. Pamětní knihu vlastnil syn František, který ji zapůjčil Karlu Čiperovi k doplnění

9

citované kroniky během jeho návštěvy u něj.3 Nyní je podle tvrzení Františka Sme­ tany v rukou jeho známé, paní Naděždy Sigurdssonové z Bruselu.4 Dne 27. září 1904 se Josef Smetana oženil s Annou Matějovskou, dcerou domkáře v Sukoradech č. 28 a Anny rozené Trnkové. Anna Matějovská se narodila 9. června 1887. Ve výpisu v matrice se uvádí: Josef Smetana, rolnický syn z Lískovic č. d. 9, narozen dne 29. května 1881 v Lís­ kovicích č. d. 9, okres i hejtmanství: Nový Bydžov, manželský syn zemřelých kato­ lických rodičů: Františka Smetany, chalupníka v Lískovicích č. 9 a jeho manželky Bar­ bory – rodem Josefa Mejdra, chalupníka ze Starých Ohnišťan. Neplnoletý ženich prohlášen zletilým od c.k. okresního soudu v Novém Bydžově oddělení I ze dne 12. září 1904 č. jednací IV 245/88/4 v souhlasu s dobrozdáním jeho poručníka (bratra matky) Františka Mejdra, rolníka ve Starých Ohnišťanech. Ohlášky vykonány v Lís­ kovicích při dopoledních službách Božích dne 11., 18. a 25. září 1904 (Deum XVII post. Pontec,)… Překážka manželství se žádná nenaskytla. Protokol snubní ze dne 11. září 1904… uložen ve farním Liskoveckém archivu fasc... 1904 č. 5. Anna Matějovská ze Sukoradu č. 28 narozena dne 9. 6. 1887 v Sukoradě č. d. 28, okres: Hořice, hejtmanství Nová Paka, manželská dcera katolických rodičů: Josefa Matějovského, dělníka, domkaře v Sukoradě č.d. 28 a jeho manželky Anny, legiti­ mované dcery Františka Trnky, dělníka z Domoslavic č.d. 6. Neplnoletá nevěsta (17let a 3 měsíce) dostala svolení k tomuto sňatku manželskému od svého jsoucího otce, če­ hož důkazem jeho zde vlastnoruční podpis u přítomnosti vedle spolupodepsaných svědků: Josef Matějovský otec, František Chudoba, rolník v Lískovicích a Josef Bau­ dyš, rolník Lískovice. Ihned po svatbě si novomanželé koupili v Ohnišťanech od pana Vláška za 3 685 zlatých domek č. p. 60. V jejich manželství se narodilo celkem sedm dětí, z nichž pře­ žily čtyři: Josef, Božena, Božena, František, František, František a Jaroslav. – Josef Smetana se narodil 21. 1. 1906, oženil se dne 9. 12. 1936 s Boženou Kap­ lanovou. Josef vystudoval reálné gymnázium v Novém Bydžově. Po maturitě ode­ šel do Prahy, ve firmě VES pomáhal elektrifikovat český venkov. Později byl zamě­ stnán v Československém rozhlase jako účetní. Zemřel 2. 8. 1971. Jeho manželka Božena se narodila 11. 2. 1907 a zemřela 13. 4. 1969. Měli spolu jednu dceru Jiřinu. – Božena Smetanová se narodila 1. 2.1907, zemřela 28. 5. 1907. – Božena Smetanová se narodila 14. 7. 1909, provdala se za Ladislava Urbánka, narozeného 7. 5. 1907 ve Smrkovicích. Zemřela v 62 letech dne 16. 4. 1974. Božena byla porodní asistentkou. Měli jednoho syna Ladislava. – František Smetana se narodil 26. 4. 1911 a zemřel 9. 5. 1911. – František Smetana se narodil 4. 3. 1913 a zemřel 20. 10. 1913. – František Smetana se narodil 8. 5. 1914, oženil se 5. 10. 1940 s Rudolfou Ur­ bánkovou. Zemřel 25. 11. 2004 v Praze. – Jaroslav Smetana byl nejmladším. Narodil se 26. 1. 1920. Měl prý ze sourozenců 3 ČIPERA, Karel. Kronika lískovického Smetanova rodu. 1. vyd. Praha: Nákladem vlastním, 1991,, s. 26.

4 Z dopisu Karlu Čiperovi ze dne 19. 12. 1991.

10

největší hudební nadání. Vystudoval ekonomicko­inženýrskou fakultu Vysoké školy v Bratislavě. Ve svém volném čase se věnoval hudbě a astronomii. Oženil se 18. 10. 1952 v Ostravě s Ludmilou Michnovou, narozenou 23. 4. 1928 v Orlové. Ludmila vystudovala střední obchodní školu. Jaroslav zemřel v 63 letech dne 8. 4. 1983. Mají jednoho syna Jaroslava.5 František Smetana, Staré Ohnišťany, č. p. 90 Pár měsíců po Františkově narození 8. května 1914 vypukla dne 28. července první světová válka, o jejím průběhu, následném zhroucení mocnářství a vyhlášení Čes­

Výpis, který Fr. Smetana zaslal ing. Karlu Čiperovi, vypovídá o jeho genealogickém zájmu, nedatováno 5

ČIPERA, Karel. Kronika lískovického Smetanova rodu. 1. vyd. Praha: Nákladem vlastním, 1991, s. 22, 25–27.

11

Sestra Božena, maminka, bratr Josef, František a tatínek. Kvasejovice 1918

František Smetana v roce 1926

koslovenské republiky v roce 1918 se Fran­ tišek pochopitelně pro svůj nízký věk ve svých vzpomínkách vůbec nezmiňuje. V ra­ ném dětství byl obklopen mnoha příbu­ znými. Vedle svých sourozenců měl z otcovy strany pět bratranců a čtyři sestřenice, z mat­ činy strany pak dalších pět bratranců a osm sestřenic. Příbuzní se často navštěvovali. „Když jsem byl malý, tak 7–9 let, asi dvakrát jsme šli s tatínkem navštívit jeho sestru, moji tetičku Chudobovou do Lískovic. Vzpomí­ nám si na ty návštěvy velmi jasně, protože když jsme k ní přišli dopoledne, tak si s ta­ tínkem povídali a povídali. Přišlo poledne, jedna hodina a oni stále povídali a už jsem měl hlad. Když jsme se s tatínkem kolem druhé hodiny začali zvedat, tetička řekla: „Počkejte, já vám něco podám“, ale seděla dál a povídala. Ve tři jsme odešli hladoví a žízniví. A to se opakovalo. Tak jsme tam pře­ stali chodit (na takové návštěvy dítě neza­ pomene!). To maminčini bratři byli pohos­ tinní. Dobře si vzpomínám na strýčka Lojzíka z Bašnic, strejčka pekaře z Hořic (jen jeho křestní jméno mi vypadlo z pa­ měti), Bohouše a Oldřicha ze Sukorad.“6 V době Josefova „šáfářování“ se rodina několik let přemístila do vzdálených Kvase­ jovic. Do Ohnišťan se všichni vrátili po skončení první světové války. Do školy v Ohnišťanech začal František chodit 1. září 19207. První půlrok druhé třídy navštěvoval v nedalekých Sukoradech. Po­ ručníkem mu po tu dobu byl dědeček z mat­ činy strany Josef Matějovský, bydlící se svou ženou v Sukoradech č. 28. Od 3. ledna roku 1922 se vrací zpět do Ohnišťan, do­ končuje druhou třídu a pokračuje tam ve školní docházce do konce června roku 1924. 6

12

7

Dopis Františka Smetany Josefu Smetanovi z Lískovic 23. 5. 1989. Vysvědčení z první třídy se nedochovalo.

Na závěrečném vysvědčení z druhé třídy se kromě jedniček objevuje dvojka z kreslení a tělocviku. František byl tělesně slabý, trpěl později bolestí zad, měl kři­ vou páteř, což mělo za následek, že nebyl nikdy odveden na povinnou vojenskou službu. Jako mnoho malých chlapců chtěl být pilotem. Odmalička stavěl letecké mo­ dely, tato záliba mu vydržela do dospělosti. Taky měl rád cestopisy. „Přečet jsem ce­ lýho Kořenskýho, Holuba…Měl jsem velký přání vidět Safari.“8 V Ohnišťanech měli podle svědectví kronikáře Josefa Hanuše nejlépe vybavenou knihovnu v okrese. U Smetanů se doma hodně zpívalo, rodiče i děti. Josef, otec Františka, byl zapá­ leným hudebníkem. Učil děti své i svých sousedů a ze svých žáků sestavil kapelu. „Můj tatínek, malorolník, chtěl být muzikantem, ale rodiče mu záhy zemřeli, a tak až za první peníze čeledína si koupil housle a sám se na ně naučil hrát podle sluchu. Když se oženil, bral jednu zimu hodiny u místního řídícího učitele a zvládl bezpečně i teorii. Měl pak svou kapelu a hrál i na malinkou basu, kterou si sám udělal. Jeho žáci byli později dokonce profesionály.“9

Na fotografii pořízené v roce 1926 je včetně otce, kapelníka, devět hudebníků. Sedící zprava doleva: tatínek (s vlastnoručně postaveným kontrabasem), mladší bratr Jaroslav, Marie Bydžovská, Bohuš Bydžovský, František. Stojící zleva doprava: úřednice pošty Jana Janderová, starší bratr Josef, učitelka paní Jůzová a Bydžovský, tehdy žák vojenské hudební školy10 8 9

10

MARHOUNOVÁ, Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993, ISBN 80­901618­3­9, s. 174.

KULIJEVYČOVÁ, Marie. Violoncello znějící přes oceán, in: Literární noviny, 24. 1. 1991.

S Marií Bydžovskou, provdanou Píšovou, se Smetana setkal v roce 1991 v Nymburce. Se „slečnou z pošty“ Janou Janderovou, provdanou Řezníkovou, se setkal v roce 1990 v bytě její dcery paní Červené v Praze. Dle Karla Čipery.

13

Otec chtěl mít z malého Františka muzikanta. „Bylo mi pět let, když mě tatínek za­ čal učit hrát na housle, a v deseti jsem už svedl to, co on“11. Později dokonce za py­ tel brambor sehnal piano a Františkovi k houslím tak přibyl i klavír. V březnu roku 1924 jeli do Hořic na oslavy stého narození skladatele Bedřicha Smetany. Při pro­ dukci potpourri ze Smetanovy opery Dalibor orchestrálním sdružením města Hořice, zaslechl František zvuk nástroje, se kterým se ještě nesetkal. Ani tatínek ho neznal. Jak Smetana později vzpomíná: „Bylo to violoncello a já netušil, že v tu chvíli byl můj osud zpečetěn“12. O přestávce koncertu zůstal u pultu mladý violoncellista, který si přecvičoval pasáže. Tatínek Františkovi říkal. – Běž a zeptej se ho. Tak jsem tam šel a tak jsem se ho vyptával a on mě řekl: – Ty seš muzikant? – No jsem. – A na co hraješ? – Na housle. – Jak dlouho? – Pět let. – Tak mně řekni, kolik bé má Fis dur. Tak jsem mu řekl šest křížků, tak se děsně divil. A jak se jmenuješ? – Smetana. Tak se divil ještě víc.13 V létě roku 1924, v polovině srpna, přišel do Smetanova domku vysoký štíhlý muž, jezdící vlakem za svou nastávající, dcerou hostinského pana Páva z Ohnišťan14 a za­ jímal se o malého Františka. Od její sestry, která byla učitelkou, se dozvěděl o chlapci, který si prý chodívá občas zahrát potají do ohnišťanské školy před začátkem vyučování na harmonium. Přál si mladinkého muzikanta poznat. František, jak vzpomíná, měl v tu chvíli rozehraný důležitý zápas v kopané na plácku s „hadrákem“, na zavolání svého bratra přiběhl, pln obav, co zase vyvedl, ale jakmile vyslechl důvod návštěvy, ještě uřícený a zablácený se hrnul k nástrojům, chtěl se hned předvést. Na příkaz dospělých si musel jít nejdříve umýt ruce. „Tak já jsem mu zahrál na klavír, na housle, pak mě poslal ven, a když mě asi za deset nebo pat­ náct minut zavolali, viděl jsem, že tatínek má hlavu v dlaních a slzy v očích. Ten pán mně takhle dal ruku na hlavu a řekl – my se ještě brzo uvidíme – a odešel, a když ode­ šel, tatínek mně řekl: „Tak Franto, jsem šťastnej, bude z tebe muzikant“.15 Ten pán, který se na Františka usmál, byl violoncellista Karel Pravoslav Sádlo, tehdy ještě Burianův žák mistrovské školy pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1926. Neomylně poznal jeho výrazný talent a nezištně se svou manželkou chlapci po dobu dlouhých 16 let poskytli kromě finančního zabezpečení, stravy a ubytování, především všeobecné a hudební vzdělání na školách v Praze. Neobyčejně silný po­ cit domácího zázemí k tomu navíc.

11

SLAVÍKOVÁ, Jitka. Chvíle s Františkem Smetanou, in: Hudební rozhledy, č. 9 r. 1997, s. 3.

13

VRKOČOVÁ, Ludmila. A léta běží, vážení… Rozhlasový pořad ze dne 16. 11. 1992.

12 14 15

KULIJEVYČOVÁ, Marie. Violoncello znějící přes oceán, in: Literární noviny, 24. 1. 1991. Ohnišťany jsou na trati Praha – Trutnov – Chlumec – Bydžov – Smidary – Ohnišťany. VRKOČOVÁ, Ludmila. A léta běží, vážení… Rozhlasový pořad ze dne 16. 11. 1992.

14

František Smetana, Křemencova 15, Praha 2, Nové Město

Příchod do Prahy v roce 1924 znamenal jistě pro Františka velký otřes. Odloučení od rodiny, totální změna prostředí; dosavadní odlišný způsob života venkovského chlapce z podhorské vesničky zvyklého běhat s ostatními dětmi, hrát kopanou, být neustále v přírodě, byl dramaticky změněn. Velkou oporou mu kromě rodiny K. P. Sádla však byl Františkův starší bratr Josef, který již v té době v Praze bydlel. Na­ šel nové kamarády – žáky ze třídy pana profesora. Vysvědčení za školní rok 1924/25 ze školy, na kterou František v roce 1924 nastoupil, se nedochovalo. O rok později na výročním vysvědčení za školní rok 1925/26 z I. B Českého stát­ ního reálného gymnázia v Praze XVI. ze dne 26. června 1926 obdržel František je­ dinou dvojku z tělocviku, trojky z jazyka českého a přírodopisu, čtyřky ze zeměpisu, matematiky, kreslení a psaní. Pětku z latiny a jazyka německého. Celkový výsledek byl katastrofální: Žák není způsobilý, aby postoupil do vyšší třídy. Po „diplomatickém jednání“ Sádlově, o němž bylo známo, že své žáky nenechá „ve štychu“, pře­ stupuje František na Ob­ čanskou školu chlapeckou v Košířích, je mu umož­ něno dál řádně pokračo­ vat ve školní docházce a na vysvědčení ze dne 25. června 1927 má jedinou jedničku ze zpěvu, dvoj­ ky z občanské nauky, z ja­ zyka vyučovacího s na­ ukou o písemnostech, pří­ rodozpytu, měřictví a rý­ sování, kreslení a jazyka francouzského. Nejhorší známkou byly trojky ze zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, počtů s jed­ noduchým účetnictvím, ručních prací výchovných a jazyka německého. „Za způsobilého postoupiti do třídy vyšší“ jej prohlašu­ je ředitel školy Josef Da­ lešický. Výroční vysvědčení za školní rok 1925/26

15

Od září 1924 vedle povinné školní docházky osvobozené od výuky náboženství se František vzdělával ve hře na housle u prof. Josefa Micky, ve hře na klavír u slečny Žižkové. Býval velmi často přítomen při soukromých hodinách Pravoslava Sádla, který chodil po rodinách a učil. V polovině října 1926 se mu František svěřil, že by raději hrál na violoncello. „Ten, jakoby na tento impuls čekal, otevřel skříň, z plátě­ ného pytlíku vytáhl půlové violoncello, naladil je, dal mu ruku do palcové polohy a řekl: Zahraj «Na tý louce zelený».“16 Za dva měsíce pak František hrál virtuózní Ga­ votu D dur Davida Poppera. „Bylo to na vánoční besídce jako dárek mému panu pro­ fesorovi.“17 Techniku měl z houslí a hlavně, neměl strach.

Ohnišťany, 1926

S Karlem Pravoslavem Sádlem, 1928

Tatínek, Jaroslav a František, 1928

16 17

KULIJEVYČOVÁ, Marie. Violoncello znějící přes oceán, in: Literární noviny, 24. 1. 1991.

SLAVÍKOVÁ, Jitka. Chvíle s Františkem Smetanou, in: Hudební rozhledy, č. 9, r. 1997, s. 3.

16

S komorní hudbou začal v jedenácti letech. Od roku 1925 chodil do soukromé hu­ dební školy paní Hegerové naproti Mozartea v Jungmannově třídě. Tam hrál v triu, klavírním kvartetu a také duu s tehdejším houslistou Karlem Ančerlem. Po půldruhém roce studia hry na violoncello dne 25. 4. 1926 poprvé veřejně vy­ stoupil na večeru violoncellistů v koncertní síni pražského Mozartea18. Zahrál I. suitu G dur Johanna Sebastiana Bacha pro sólové violoncello a s klavírem pak Gavotu D dur Davida Poppera. O rok později opět v Mozarteu Sukovu Serenádu op. 3 a v roce 1928 vystoupil dvakrát se Sonátou pro violoncello a klavír Jaroslava Řídkého a So­ nátou e moll Benedetta Marcella. Svůj první samostatný koncert uspořádal patnáctiletý František Smetana v listo­ padu 1929 opět v Mozarteu. Zvolil si náročný program: BENEDETTO MARCELLO: Sonáta D dur JOSEPH JONGEN: Koncert h moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 1 G dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur MAX REGER: Caprice op. 79e FRANTIŠEK VOLÁNEK: Pohádka NIKOLAJ RIMSKÝ­KORZAKOV: Serenáda op. 37 ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll op. 94

Už 6. května roku 1930 na svém druhém samostatném ve­ čeru provedl vedle několika drobnějších skladeb závažnou Sonátu C dur Ludwiga van Bee­ thovena op. 102 a Koncert D dur Leonarda Lea. Kritiky v praž­ ských novinách nešetřily chvá­ lou a z citací si podnikavý Sme­ tana nechal vytisknout na pro­ pagační leták: – Mladičký virtu­ os…, Smetana má jako umělec mnoho slibující budoucnost…, Jeho tón je čistý a procítěný…, Je to velmi nadějný umělec…, Úspěch měl veliký.19 Tento koncert se pro Fran­ tiška stává zlomovým. Pokládá jej za začátek své koncertní čin­ nosti. 18 19

Koncertní síň Mozarteum vznikla na na popud českého hudebního nakladatele Mojmíra Urbánka (1873–1919) v roce 1908. SMETANA, Josef. Dva bratři. Feuilleton, in: Hlasy od Cidliny, č. 12, 6. 7. 1933.

17

Již od svých 14 ti let po skončení povinné školní docházky cvičil po dva roky osm hodin denně. Navíc ještě hrával komorní hudbu čtyři až pětkrát týdně s amatérskými nadšenci. Jeho technika šla prudce nahoru. Uvědomil si ale, že schopnost mít pouze rychlé prsty z něj dobrého instrumentalistu neudělá. Pocítil nutnost hlubšího vzdělání v harmonii, kontrapunktu, hudebních formách. Ve shodě se svým vyučujícím Karlem Pravoslavem Sádlem, který ho v tomto roz­ hodnutí podporoval, po přijímacích zkouškách nastupuje dne 15. září 1931 k pětile­ tému studiu na střední školu Státní konservatoře hudby v Praze do kompozičního od­ dělení. Je přiřazen do třídy prof. Otakara Šína, jednoho z nejlepších hudebních teoretiků své doby, který jej učí kromě hlavního oboru skladba i hře generálního basu, prak­ tické harmonie i formám a rozboru. Také v ostatních předmětech docházel v průběhu studia k vynikajícím pedagogickým kapacitám. Jejich jména pracovní zařazení nacházíme v pečlivě zpracovaném seznamu uči­ telů a profesorů Antonína Hodermenta z roku 1936: prof. Metod Doležil jej učil pří­ pravu a řízení sboru, řízení u klavíru, sborový zpěv a sluchovou analýzu, vedlejší uči­ tel Jaroslav Řídký nauku o melodii a kontrapunktu, prof. Rudolf Karel instrumentaci a hru partitur, skutečná učitelka Helena Jonášová povinný klavír, vedlejší učitel An­ tonín Modr instrumentaci dechové hudby vojenské, smluvní profesor Milivoj Cvrča­ nin řízení sboru církve pravoslavné a teorii pravoslavného církevního zpěvu. Dějiny hudby a estetiku hudby přednášel Dr. Jan Branberger, italštinu v roce 1932 vedlejší učitelka Narcisa Drůbková de Stefani a francouzštinu v roce 1931 vedlejší učitel Léon Frein.20 „To pětileté studium bylo velmi podrobné, velmi mi pomohlo v mé interpretaci. Když jsem potom dostal skladbu, tak jsem ji dovedl rozanalyzovat, vi­ dět, co je a není podstatné, a to bylo pro mne velmi důležité. Jsem šťastný, že jsem to udělal.“21 Dne 8. 12. 1931 vystoupil poprvé s doprovodem symfonického orchestru s Kon­ certem D dur Josepha Haydna v Plzni. „Tímto výkonem vrcholí úsilí Smetanova mládí dosáhnout v tomto věku vysokých met, Smetana se obrací ke studiu skladby a komorní hudby.“22 Jako žák druhého ročníku konzervatoře se v letech 1932–1936 stává vedle „důs­ tojných“ profesorů ústavu řádným členem Českého noneta,23 se kterým hned v roce 1932 podnikl měsíční turné do severských zemí: Litvy (Klaipeda, Šiauliau, Paneve­ žys, Kaunas), Lotyšska (Riga) a Estonska (Tallin, Tart, Narva). Po tomto úspěšném zájezdu účinkoval Český nonet na koncertě pořádaném „Spol­ kem pro moderní hudbu“ v Praze. Na programu byla výlučně díla pro toto seskupení 20 21 22 23

HODERMENT, Antonín. Seznam učitelů a profesorů konservatoře od roku 1911. Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1936. s. 501–503. VRKOČOVÁ, Ludmila. A léta běží, vážení… Rozhlasový pořad ze dne 16. 11. 1992.

URIE, Bedřich. Čeští violoncellisté XVIII. – XX. stol. 1. vyd. Praha: Práce, 1946. s. 231.

Obsazení: Prof. Rudolf Černý – flétna, Adolf Kubát – hoboj, Prof. Artur Holas – klarinet, Antonín Hotový – fagot, Prof. Emanuel Kaucký – lesní roh, Emil Leichner – housle, Vilém Kostečka – viola, František Smetana – violoncello, Prof. Oldřich Šorejs – kontrabas.

18

Vysvědčení z prvního ročníku střední školy státní konzervatoře v Praze z r. 1932

vytvořená. Mimo děl Josefa Bohuslava Foerstra (Nonet op. 147) a Aloise Háby (No­ net ve 12 tónovém systému op. 40 a Nonet v 7 tónovém systému op. 41) provedl ansámbl vedle Noneta Josipa Mandiće z Chorvatska i další obtížné opusy žáků stu­ dujících tehdy kompozici v Praze v oddělení pro skladby čtvrttónové a šestinotónové, kterou vedl prof. Alois Hába: Nonet Miroslava Ponce z roku 1932 a z téhož roku i Nonet Jeronymase Kačinskase, pocházejícího z města Rasciniu (Litva). Následoval zájezd do Itálie (Fiume, Rovigo, Řím) a Jugoslávie a po triumfálním úspěchu za dalšího půl roku nato v roce 1934 znovu 14 koncertů v Itálii (Padova, Cre­ mona, Parma, Peruggia, Řím, Radio­Roma, Neapol, Catanzaro, Reggio di Calabria, Livorno, Janov, Turin, Varesse a Terst). Vzápětí koncertovalo České noneto v Praze, v Náchodě a na prestižním pódiu pro „Spolek pro komorní hudbu“ v Praze… 24 V roce 1932 vystoupil Smetana z katolické církve a stal se členem náboženské spo­ lečnosti unitářské, která byla oficiálně uznána vyhláškou Ministerstva školství a ná­

24

LEICHNER, Emil. O Českém nonetu. Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1936. s. 62.

19

Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze. Vyšehrad, Praha 1936, str. XIV

20

rodní osvěty č. 110/1930 Sb. Jejím zakladatelem byl Dr. Norbert Čapek, Smetanův dobrý známý.25 Dne 4. března 1933 umírá v 46 letech devatenáctiletému Františku jeho milovaná maminka Anna. Smetana v jednom ze svých dopisů svému příteli Karlu Čiperovi píše: „Maminka byla v Bydžově v nemocnici se zápalem slepého střeva, které zhnisalo a prasklo a maminka tím zemřela. Pamatuju se, že jsem ji byl v nemocnici navštívit.“26 Bolest z jejího předčasného odchodu v sobě nosí po celý život. Přes značnou vytíženost při studiu a působení v Českém nonetu podněcuje v roce 1934 vznik nového seskupení. Smetanovo trio, jak se tento soubor složený z vyni­ kajících mladých hudebníků,27 bude po několik let nazývat, znamená pro všechny další významnou etapu v jejich hudebním vzdělání. Jedno z prvních děl, které nastudovali, bylo Trio c moll op. 1 Františka Smetany (dle jeho slov je „samozřejmě opus 1 vždycky c moll“). Uvedli je na večírku kom­ poziční školy v přítomnosti tehdejšího rektora, skladatele Josefa Suka, se kterým měl Smetana vřelý vztah a se kterým se o provedeném opusu bavil. Již zanedlouho, dne 12. 4. 1935 v Síni Charlotty Masarykové, se úspěšně podruhé představili pražskému publiku celovečerním pořadem, na kterém uvedli Klavírní trio č. 3, op. 1 c moll Ludwiga van Beethovena, Klavírní trio B dur op. 21 Antonína Dvo­ řáka a Klavírní trio B dur op. 99 Franze Schuberta. A právě Smetana byl zanedlouho pověřen, aby jako zástupce všech studentů konzervatoře promluvil na jedné ze tří oficiálních pohřebních slavností nad hrobem Josefa Suka v Křečovicích, který dne 29. 5. 1935 nečekaně zemřel. „Připravil jsem si řeč, krátkou, ale poslední větu jsem už nemohl dojetím doříct. Byla to pro mne velká pocta, protože tam bylo oddělení divadelní, tak jistě kdyby to říkal Svatopluk Beneš, můj spolužák, tak bych se nedivil… Josef Suk – to byl tak hodnej pán“.28 V listopadu roku 1935 podnikla Česká filharmonie za řízení Václava Talicha mi­ mořádně úspěšné koncertní turné do Londýna, Bruselu a Paříže. Dle slov Ivana Medka byl „tento zájezd jedním z nejvýznamnějších Talichových přínosů v propagaci naší hudby před druhou světovou válkou“.29 Orchestr tehdy potřeboval výpomoc do violoncellové skupiny a ke spolupráci vy­ zval i studenta Františka Smetanu. Během zájezdu nahrává Česká filharmonie v Lon­ 25

26 27 28 29

Norbert Fabián Čapek (1870–1942), původně baptistický kazatel, byl badatelem na půdě psychologie a duchovních nauk. Pro své názory, kritizující nesvobodu v dobách Rakousko­ Uherska musel odcestovat do USA. Do Československa se vrátil v r. 1921 a později založil Společnost svobodného bratrství, které položilo základy Náboženské společnosti českých unitářů. SAMOJSKÝ, Petr. Unitářství, svobodná víra v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: NSČU, 2004, s. 9. Smetanův dopis Ing. Čiperovi ze dne 9. 10. 2000.

Klavírista Josef Páleníček, žák prof. Karla Hoffmeistera, houslista Alexandr Plocek, odchovanec prof. Jaroslava Kociana a violoncellista František Smetana.

VRKOČOVÁ, Ludmila. A léta běží, vážení… Rozhlasový pořad ze dne 16. 11. 1992.

MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80­246­0426­4, s. 231.

21

dýně ve studiu na Abbey Road pro His Master’s Voice Dvořákovu Osmou symfonii, Karneval a Slovanské tance.30 Pařížský koncert byl zase přenášen rozhlasem do řady zemí světa a zazněla v něm Dvořákova symfonie Z nového světa, Šárka ze symfonického cyklu Má vlast Be­ dřicha Smetany, Vřava Bohuslava Martinů, Sinfonietta Alberta Roussela a výběr ze Slovanských tanců. Václav Talich při té příležitosti přijal řád Čestné legie jako oce­ nění své umělecké práce.31 V té době studovala v Paříži u proslulé pedagožky Marguerite Long slečna Ru­ dolfa Urbánková, talentovaná klavíristka, se kterou se František znal již z dřívějška z Prahy. Při jejich prvním setkání během zájezdu pozvala Rudolfa, Dolly, jak se jí říkalo, Smetanu do rodiny Lewinských, u níž bydlela. Byla to židovská rodina, která odešla po revoluci v roce 1917 z Ruska. Lewinští měli krásnou dceru a František, jak přiznává, se do ní hned zamiloval. Tvrdí: „Ale ne, to Dolly tenkrát byla jen taková přítelkyně.“32

Dolly Urbánková

Výrazná koncertní činnost mladého Smetanova tria vzbudila po půldruhém roce svého působení odezvu minimálně v pražském hudebním světě. Lichotivým důka­ zem toho je také zařazení příspěvku o něm do výpravného Sborníku, který na paměť 125 let trvání pražské konzervatoře vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 1936. Houslista Alexander Plocek v něm mimo jiné píše: „Nutno zdůrazniti, v čem vidí mladé sdružení těžiště svého poslání. Je to přede­ 30 31 32

KOLÁČKOVÁ, Yvetta a kolektiv autorů. Česká filharmonie 100 plus 10. 1. vyd. Praha: Academia, 2006. ISBN 80­200­1422­5, s. 57.

MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80­246­0426­4, s. 232.

MARHOUNOVÁ, Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993, ISBN 80­901618­3­9, s. 170.

22

vším propagace české hudby a hodnotné hudby moderní. Všeobecné předpoklady ke zvládnutí tohoto obsáhlého úkolu byly mu dány při jeho založení. Jsou to zejména podmínky, předurčující osobní harmonii, jež jediné může vytvářeti atmosféru pří­ znivou pro uměleckou spolupráci. Téměř stejný věk jeho členů, ujasněný názor na po­ slání interpreta, kde nutnou podmínkou pro vývoj je rozšířený a prohloubený životní obzor. Speciální předpoklady tkví v odborném hudebním a instrumentálním vzdělání členů…“

Smetanovo trio, r. 1935

Praha, červen 1935

Mezi tím si Smetana plní své studijní povinnosti. Dne 27. 6. 1936 provedlo Peš­ kovo kvarteto, soubor založený v lednu 1935,33 Smyčcový kvartet d moll op. 4 Fran­ tiška Smetany; tímto datem absolvent oficiálně ukončil svá studia kompozice na střední škole Státní konzervatoře hudby v Praze. Jedná se o poměrně rozsáhlé zhruba jednadvacetiminutové dílo v klasickém roz­ vržení o třech větách. Hutné I. Allegro energico v sonátové formě (Smidary, červe­ nec 1935) – II. Largo mysterioso ve formě písňové (Smidary, 26. 8. 1935) – III. Al­ legro vivace (Smidary, 18. 4. 1935), ve formě ronda. Volnou větu později věnoval památce své maminky. 33

Členy ansámblu byli primárius Josef Peška, sekundista František Vohanka, violista Jaroslav Svoboda a violoncellista Karel Pravoslav Sádlo.

23

Koncertu byl přítomen i Vítězslav Novák. Sme­ tana vzpomíná: „Pogratuloval mi a řekl: Tak po prázdninách v mé třídě na shledanou. Byla to ohromná čest, protože Novák si o žáky neříkal, naopak spousta chtěla studovat u něj. Jenže já jsem mu podě­ koval. Dal jsem přednost být jedním z pěti cellistů, než jedním z padesáti komponistů“.34 To už ovšem věděl, že Smeta­ novo trio získalo roční stipendium francouzské vlády ke studiu komorní hry na École Normale de Musique v Paříži. O získání stipendia v Paříži Smetana vy­ práví: „Jenomže v tu dobu oni (Plocek a Pále­ Ukázka partitury, autorův opis z roku 1937, Paříž níček) studovali na mi­ strovské škole a já na konzervatoři kompozici. Já na to neměl de facto nárok. Ale hrál jsem pravidelně každý pátek komorní hudbu s francouzským leteckým atašé majorem Poupardem. Jemu jsem řekl, že se o stipendium zajímáme. Mezi sebou jsme se do­ hodli, že když dostane stipendium pouze jeden, tak ho odřekneme. Když dva – tak se budeme dělit. Dostali jsme dva – Páleníček a já. Tak jsme se dělili. A já ještě posí­ lal tatínkovi peníze.“ V rodině Lewinských pak Smetana za svých studií bydlel. Měl k dispozici malý pokojík nahoře v podkroví s koupelnou. Plocek s Páleníčkem bydleli v hotelu, kde koupelnu neměli, tak se tam chodili koupat. „A protože rodina Lewinských byla velmi pohostinná, zůstávali tam i na oběd a na večeři.“35 Josef Páleníček na okamžiky krátce po příjezdu tria do Paříže vzpomíná: „Díky osobním kontaktům s profesorem Karlem Boleslavem Jirákem jsme se mohli účastnit koncertu ve Starém sále pařížské konzervatoře, kde byla vedle hudby 18. století pro­ 34 35

SLAVÍKOVÁ, Jitka. Chvíle s Františkem Smetanou, in: Hudební rozhledy č. 9 r. 1997, s. 4.

MARHOUNOVÁ, Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993, ISBN 80­901618­3­9, s. 170.

24

vedena nová skladba Bohuslava Martinů, jeho Koncert pro kvartet a orchestr.36 Pro­ fesor Jirák nám přislíbil, že nás představí skladateli. Na to jsme se pochopitelně nej­ víc těšili. Dojem z nového koncertu Bohuslava Martinů byl úchvatný. Dílo věnované belgickému souboru mělo tak pronikavý ohlas, že i urozené publikum při ovacích vstá­ valo. Přitom nutno podotknout, že mezi posluchači seděli neméně slavní tvůrci než Albert Roussel, Arthur Honegger, Darius Milhaud a další. Uvědomil jsem si hned, jakou už tehdy Martinů zaujímal v uměleckém světě pozici. V Paříži reprezentoval jednu z vůdčích osobností. Kdykoliv mělo zaznít jeho nové dílo, bylo očekáváno s ne­ trpělivostí a jeho ohlas byl pokaždé manifestační. O přestávce jsme byli my mladí a nezkušení adepti představeni skladatelovi. S námi přišla ještě Vítězslava Kaprálová z Brna. Díky tomu, že byla tato žena v na­ šem kruhu ­ Martinů ji už znal – usnadnilo nám to kontakt s Mistrem. Ten se vyzna­ čoval jinak nesmírnou plachostí, což bylo důsledkem jeho velikého pracovního vy­ pětí. Bylo o něm známo, že se málo setkává s lidmi a žije stále ve světě svých hudebních myšlenek. Když vyšel Martinů na pódium, připadal mi ve své skromnosti jako vyzáblý, pomačkaný kantor, který žije ze dne na den. On totiž skutečně neoplý­ val materiálními prostředky. Byl víceméně odkázán na tvůrčí milodary. Proto byla každá partitura někomu věnována…“37 Smetanovo trio první rok stipendia navštěvovalo lekce komorní hry u slavného vio­ loncellisty Dirana Alexaniana, žáka legendárního Pablo Casalse. Během studia pod­ nikli řadu vystoupení. Jedním z nich byl i koncert dne 13. dubna 1937, na kterém hrálo Smetanovo trio v Archives de la Danse v Paříži. Revue musicale jejich vystoupení přivítalo s obdivem. „Byla to radost, naslouchat radostnému a melodickému triu Dvo­ řákovu (Dumky), ale zejména triu Martinů (Cinq pièces brèves), které sklidilo tu nej­ větší pochvalu.“38 Na jaře 1937 si pan Lewinský pozval pár svých přátel na večeři a po ní mělo hrát hostům Smetanovo trio. Bylo to v době, kdy protižidovská atmosféra byla velmi silná. Josef Páleníček, dle slov Smetany, začal během večeře mladicky nerozvážnou a ne­ vhodnou antisemitskou debatu. „Já se tehdy tak rozčílil, že jsem se omluvil a odešel od stolu… No a druhý den jsem řekl, že s ním nebudu hrát!“39 „Z tria Smetanova jsem vystoupil z velmi vážných důvodů, morálních, abych tak řekl.“40 Na léto, po skončení semestru, se mladí stipendisté vrátili do Československa. Za­ čátkem srpna ovšem přijel Josef Páleníček za Smetanou do Ohnišťan a sdělil mu, že 36

76 38 39 40

Hrál belgický kvartet Pro arte. Skladba je z roku 1931, premiéru měla 3. 12. 1932 v Bruselu v Palais des Beaux­Arts. Pro arte, Orchestre Symphonique Populaire, řídil Arthur Prévost. MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80­246­0426­4, s. 189,190. PÁLENÍČEK, Josef. Nikdy nemohu zapomenout, in: Dobový tisk, 14. 7. 1989.

MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80­246­0426­4, s. 252.

MARHOUNOVÁ, Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993, ISBN 80­901618­3­9, s. 170, 171.

VRKOČOVÁ, Ludmila. A léta běží, vážení… Český rozhlas Praha, 16. 11 1992, stanice Praha.

25

V ateliéru u Schneidrů s pianistkou Viktorií Švihlíkovou, s portrétem od Rudolfa Schneidra,41 Paříž 1937

jim francouzská vláda obnovila stipendium, i když o ně již nežádali. Alexandr Plo­ cek,42 který v listopadu 1937 hodlal nastoupit do České filharmonie, do Francie už nechtěl, ale přesto zbylí dva studenti do Paříže odjeli. V knize Podivné lásky Jiří Mucha popisuje úsměvnou příhodu Smetany s Vítěz­ slavou Kaprálovou, která se pod vlivem setkání s Bohuslavem Martinů v kavárně

Letní měsíce Františka s Dolly v Čechách. Nedatováno 41

42

Rudolf Schneider­Rohan, vyučený ve fotografickém ateliéru firmy Langhans, odjel v roce 1925 do Paříže. Vydobyl si tam uznalé profesionální a společenské postavení; jeho ateliér na dobré adrese navštěvovaly celebrity, jsou to např. baletní tanečník Vjačeslav F. Nižinskij, zpěvačka Edith Piaf, spisovatel Jean Cocteau či novinář E. E. Kisch.

Od roku 1938 působil jako I. koncertní mistr střídavě s Karlem Janem Zoubkem, viz KOLÁČKOVÁ, Yvetta a kolektiv autorů. Česká filharmonie 100 plus 10. 1. vyd. Praha: Academia, 2006. ISBN 80­200­1422­5, s. 204.

26

Metro 8. dubna 193743 v Praze roz­ hodla pro studium skladby v Paříži a měla tehdy odcestovat poprvé. Den předtím narazila na Václav­ ském náměstí na Františka Smetanu, chystajícího se také do Paříže. Smlu­ vili si společnou cestu. Hned po pří­ jezdu 28. října 1937 psala domů: „Nasedli jsme zároveň s Frantou Smetanou, který jel třetí třídou a cho­ dil ke mně na návštěvu do druhé, až přišel kontrolor a on musel platit po­ kutu. Tak jsem chodila já za ním. V mém kupé jel jeden Maďar, velký gentleman, který se o mne velmi sta­ ral. Tak jsme jeli v míru a pokoji až do Strassburgu, kde i ve spaní jsme cítili velké šíbování, ale nenadáli jsme se, že když se ráno probudím, pan kolega Smetana i se třetí třídou bude v čertu. Odtud totiž jede jen vlak druhé třídy, třetí se odpojuje. Tak jsem stála a stojím v té Paříži přece sama, poněvadž nevím ani František Smetana, Paříž 1937 Smetanovu adresu. Ten Maďar byl ale tak hodný, že mě odvezl taxíkem až sem a pomohl mi vyplnit všelijaká lejstra, v kte­ rých bych se za živý svět nebyla vyznala. Paříž, jaká je, nevím. Zatím se mi nelíbí. Ale Francie je překrásná – překrásná. Samá rovina a vody a louky a lesy… Myslela jsem, že je to Holandsko…“44 Při nástupu do druhého roku svého stipendijního studia František zjišťuje, že prof. Alexanian mezitím odejel učit na univerzity do USA. Začal tedy studovat hru na vio­ loncello u Pierra Fourniera, pouze o osm let starším, s kterým si začal poznenáhlu velmi rozumět. „Když jsem přijel zpátky domů, tak mi říkali, že hraji jinak. Já jsem ten pocit neměl. Ale asi měl Fournier na mě vliv, aniž bych si toho byl vědom. To byl opravdový šlechtic. Měli jsme se moc rádi. Fournier po letech přijel hrát do Richmondu Dvořákův koncert. Pozval jsem ho ke mně na oběd a do mé knihy hostí mi napsal: Říká se, že staré víno je dobré. Ale staré přátelství je ještě lepší.“45 Ve svých vzpomínkách na studijní léta v Paříži Smetana pokračuje: „Na můj ab­ solventský koncert přišel Bohuslav Martinů. Řekl mi: Až budu mít trochu času, tak 43 44 45

MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80­246­0426­4, s. 252. MUCHA, Jiří. Podivné lásky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1988, s. 94. Z dopisu K. Čiperovi ze 7. 3. 1995.

27

28

Pianistka Tania Lewinsky doprovází Františka Smetanu na jeho absolventském koncertě dne 18. 5. 1938

si na vás vzpomenu. Jenomže to trvalo asi 17 let. Po válce jsem často hrával Mar­ tinů druhou sonátu a posílal jsem mu programy a kritiky. A myslím, že to bylo na jaře 1955, když jsem mu napsal, že je snad už čas napsat třetí sonátu. On mi odpověděl, že už je tři roky hotová, poslal mi kopii, ale prosil, abych ji nedával z ruky, že jsou jen dvě – jednu mám já a druhou Fournier.“ Pierre Fournier zrovna účinkoval na Pražském jaru a na Smetanův dotaz, zdali sonátu už prováděl, mu odpověděl, že ne. „Na podzim 1955 jsem hrál českou premiéru a Svaz skladatelů mi napsal, proč hraju toho kosmopolitu a ne sonátu nějakého českého pokrokového skladatele. Na to já, že až mi pošle Svaz lepší sonátu, než ta od Martinů, tak ji budu hrát. Dodnes mi ji ne­ poslali…“46 Po návratu z Francie se dal František Smetana zapsat do violoncellové třídy Karla Pravoslava Sádla, který se mezitím stal řádným profesorem Konservatoře hudby v Praze. V době protektorátu pokračoval od 2. září 1938 v pátém ročníku in­ strumentálního oddělení školy. Dne 15. 11. 1938 František Smetana a Dolly Urbánková uvedli Malou suitu pro violoncello a klavír op. 13 (1937) Otakara Šína, která byla autorem původně určena pro housle a klavír. Bylo to první provedení v této verzi a asi jedno z prvních jejich společných vystoupení vůbec. Od té doby začíná Smetanův bohatý koncertní život spojený s Dolly Urbánkovou a Přítomností, sdružením pro soudobou hudbu, kdy obě­ tavě nastudovali a v premiéře uvedli mnohá významná díla českých tvůrců. V roce 1939 usedá pětadvaceti­ letý František Smetana za pult vio­ loncella v Peškově kvartetu. Střídá se s profesorem K. P. Sádlem, který v roce 1938 převzal profesuru na konzervatoři po prof. Bedřichu Jaro­ šovi a nadále se hodlá plně věnovat pedagogické činnosti. Smetana, ještě stále student konzervatoře, v sou­ boru, po osvobození vystupujícím pod názvem Československé kvar­ teto, setrvává do roku 1946. Na jednom z prvních společných koncertů s Františkem hrálo Peškovo kvarteto dne 18. 4. 1939 pro Přítom­ nost v sále Umělecké Besedy v Praze náročný program tvořený ze samých novinek. Na večeru komorní ruko­ pisné tvorby uvedlo Smyčcový kvar­ tet Vítězslavy Kaprálové, hábovskou 46

SLAVÍKOVÁ, Jitka. Chvíle s Františkem Smetanou, in: Hudební rozhledy, č. 9 r. 1997, s. 5.

Peškovo kvarteto se skladatelem Josefem Bohuslavem Foerstrem v Lázních Poděbrady v roce 1940

29

Suitu pro housle, violu a violoncello op. 11 Jiřího Svobody, Suitu pro flétnu, violu a violoncello Arnošta Střížka a II. smyčcový kvartet op. 10 Františka Bartoše. Spo­ luúčinkoval flétnista Oldřich Slavíček. „Šlo vesměs o skladby staršího data. Smyč­ cový kvartet Vítězslavy Kaprálové byl psán pod značným vlivem Leoše Janáčka, zvláště pokud se týká melodiky lyrických vět (Listy důvěrné), a byl již po mnohé stránce, zejména architektonické, předstižen pozdějšími skladbami pilné sklada­ telky“.47 O měsíc později, dne 15. 5. 1939 ve Smetanově muzeu v Praze provedli Franti­ šek Smetana a Dolly Urbánková 7 variací Es dur Ludwiga van Beethovena, Sonátu G dur Giovanni Battisty Sammartiniho a Koncert D dur Josepha Haydna, ke kterému si Smetana napsal vlastní, nesmírně obtížné kadence. Dne 14. 6. 1939 uvedli v premiéře Sonátu C dur pro violoncello a klavír op. 17 Jana Zdeňka Bartoše. Dne 29. 11. 1939 měl premiéru kultovní film režiséra a hudebního skladatele Emila Františka Buriana Věra Lukášová. Na hudebním podkladu se kromě Symfonického orchestru FOK a zpěvačky Pavly Machníkové podílelo i Peškovo kvarteto.49 Dne 6. 5. 1940 uspořádali v Praze František Smetana a Dolly Urbánková „Večer sonát“, na němž zazněla Sonáta pro violoncello a klavír op. 17 Jana Zdeňka Bartoše, Sonáta e moll pro violoncello a klavír op. 15 Karla Boleslava Jiráka, Sonáta pro vio­ loncello a klavír Josefa Bohuslava Foerstra a Smetanova úprava klavírní Sonáty B dur op. 69 Jana Ladislava Dusíka. V květnu 1940 se účastnili akcí Českého hudebního máje, pořádaných po venkovských městech.

Ohnišťany, rodný dům Františka Smetany, na lavici sedí tatínek Josef (1940) 47 48 49

PALA, František. Komorní rukopisné skladby, in: České slovo, 18. 4. 1939, s. 8.

MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80­246­0426­4. s. 304. Peškovo kvarteto hrálo ve složení Josef Peška, František Vohanka, Josef Svoboda, František Smetana.

30

František Smetana, Žitná ulice č. 36, Praha (Říšské nám. 4, Praha XII)

V těžkých válečných letech se dne 5. 10. 1940 František Smetana žení se svou kla­ víristkou Dolly.50 „Slyšel jsem ji poprvé v roce 1931, když absolvovala konzervatoř. Byla výborná a nádherně vypadala. Ale nešel jsem jí gratulovat. Až na podzim, ve staré konzervatoři v Emauzích jsem jí to řekl. Ukázalo se, že bydlíme přes ulici, a když jsme si telefonovali, koukali jsme na sebe a vynalezli tak první televizní telefon.“51 Manželé bydlí v Žitné ulici č. 36, nad kavárnou Mocca proti Krakovské, v nádher­ ném bytě, prostorné dvougarsoniéře s výhledem na Hradčany.52 Novomanželé bezprostředně po svatbě pokračovali v koncertní činnosti. V Měst­ ské knihovně v Praze v rámci koncertu Spolku mladých umělců Ars dne 8. 11. 1940 uvedli Sonátu d moll op. 40 Dmitrije Šostakoviče a v prvním provedení vůbec ve Smetanově vlastní revizi Koncert pro viololoncello C dur op. 4 Antonína Krafta, je­ hož autograf Smetana objevil v muzeu. “Byl jsem tenkrát zaujat hudbou J. L. Du­ síka a šel jsem hledat něco dalšího z jeho skladeb do Národního muzea k dr. Axma­ novi. Přišel právě balík z jakéhosi kláštera a zrovna na vrchu byl Kraftův koncert C dur. Ta skladba byla dlouho považována za Haydnovu. Ukázalo se, že jeho žák An­ tonín Kraft převzal náčrtek z jeho zápisníku, který Haydn sám nepoužil. Asi tu skladbu dostal za úkol a k tomu učitelovo téma. Koncert jsem později vydal tiskem.”53 V kritice na koncert ze dne 12. 11. 1940 v Národní politice se píše: „Smetana uvedl zde do koncertní literatury svého nástroje opravdu vděčné dílo, které má velmi živou hudebnost a dává mnoho příležitosti k roz­ vinutí nástrojové virtuosity. Mladý umělec dovedl všech předností tohoto životného kon­ certu využít plně ve svůj prospěch a ukázal právě na něm, kromě pozoruhodné úrovně technické a krásně tvořeného tónu, jasnou 50

51 52

53

Rudolfa byla dcerou MUDr. Ot. Urbánka, městského fyzika, a Rudolfy, rozené Parscho­ vé. Narodila se 14. 10. 1910 v Královských Vinohradech v Praze. Hře na klavír se začala učit v 6 letech, absolvovala střední školu praž­ ské konzervatoře u Marie Czastkové (1925/32), ve studiu pokračovala na mistrov­ ské škole u Viléma Kurze a byla rok žačkou paní Marguerite Long na École normale de Musique v Paříži. KULYJEVIČOVÁ, Marie. Violoncello znějící přes oceán, in: Literární noviny, 24. 1. 1991

MARHOUNOVÁ, Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993. ISBN 80­901618­3­9. s. 173. KULYJEVIČOVÁ, Marie. Violoncello znějící přes oceán, in: Literární noviny, 24. 1. 1991.

Svatební fotografie Dolly a Františka

31

představu o tvoření formy a pronikavý smysl pro slohový přednes.“54 V další kritice uveřejněné v Lido­ vých novinách si pisatel všímá i vý­ konu Dolly: „ V klavíristce Dolly Ur­ bánkové, jež s pěkným výrazem přednesla též sólově tři etudy Skrjabi­ novy, má Smetana doplněk rovnocenný, inteligentní a oddaný, s níž proto také je v dokonalé souhře.“55 Na oslavu 100. narozenin hudebního skladatele Antonína Dvořáka uspořá­ dali 13. března 1941 v Nymburku slav­ nostní koncert z jeho děl. František s Dolly přednesli nejprve violoncellový Koncert h moll, po přestávce Dolly za­ hrála Ukolébavku a Furiant a společně pak provedli Klid, Rondo a Sonatinu G dur op. 100 v úpravě Františka Sme­ tany. „Virtuos Fr. Smetana, který jest žá­ kem profesora pražské konservatoře hudby P. Sádla, ukázal, že jest umělcem Šťastní novomanželé ve Františkově rodišti mimořádných schopností a veliké píle. Program měl připraven s velikou pečlivostí a zasloužil si proto bouřlivého potlesku, kterým mu nymburské obecenstvo projevovalo nejenom svůj obdiv, ale i své díky za krásný večer. Klavíristka D. Urbánková jak ve dvou solových skladbách, tak i v ce­ lém programu dokázala, že jest výbornou klavíristkou a skutečně jednou z našich nej­ lepšícj doprovázeček vůbec. Koncert byl četně navštíven. Přítomen byl i otec sólisty, který byl na svého syna jistě – právem – hrdý.“56 Františku Smetanovi se dostalo pozvání k prestižnímu samostatnému koncertu v Berlíně, v Schumannově sále dne 25. 3. 1941.57 Odmítl ale být “prvním, který by hrál za okupace v Německu.”58 Dne 1. května natáčí s Dolly pro Český rozhlas krátké skladby českých autorů Fo­ erstra, Procházky, Dvořáka a Nováka. Ve Velkém sále Ústřední knihovny hl. města Prahy zazněla dne 12. 5. 1941 v jejich podání v premiéře závažná Sonata – Rapso­ 54

(eh) Fr. Smetana – D. Urbánková, in: Národní Politika, 12. 11. 1940.

56

(gr.) Koncert Fr. Smetany, in: Občanské listy, 22. 3. 1941.

55 57 58

(stál) Mladý violoncellista František Smetana, in: Literární noviny, 12. 11. 1940. URIE, Bedřich. Čeští violoncellisté XVIII.–XX. stol. 1. vyd. Praha: Práce, 1946, s. 225.

MARHOUNOVÁ, Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993 ISBN 80­901618­3­9, s. 169. Koncert odehráli Miloš Sádlo a Alfréd Holeček.

32

die pro violoncello a klavír, op. 9 Jana Hanuše, která jim byla při­ psána. Novátorské spojení 2. a 3. věty Ostinato­Nenia s podtitulkem Na památku 13. 3.–1. 4. 1941 vě­ nováno kratičkému životu sklada­ telova prvorozeného syna Honzíka, který narozen při náletu prochladl v protileteckém krytu, zemřel na zá­ pal plic a tak „po čtrnácti dnech svého pozemského života se stal an­ dělíčkem.“59 Telegraf dne 13. 5. 1941 dílo okomentovall: „Sonata – Rapsodie Jana Hanuše znamená skutečně cenný přínos pro čelovou literaturu: je to dílo myšlenkově bohaté a prů­ bojné, moderně stavěné.“60 České slovo věnovalo dílu větší prostor: „ S novinkami Jana Ha­ nuše setkávali jsme se za posled­ ních dvou let častěji. Běží o mla­ dého skladatele, jehož vloha je nesporná a tvořivost opravdu in­ tensivní, ba vášnivá. Začal klavírní Potvrzení o studiu na instrumentálním oddělení z 9. 7. 1942 fantasií (1938) a inspirace, která tuto pattetickou skladbu podnítila, dala vznik několika komorním skladbám a zazní naplno i v Sonátě­rapsodii pro vio­ loncello a klavír. Převaha inspirace nad silami formujícími způsobuje osobité uvol­ nění formy, což se projevuje také v poslední novince. Její čtyři věty narůstají ve smyslu romantického zápasu tmy se světlem a projasňováním citového sváru. Tomuto subjektivnímu procesu odpovídá v lyrických jednotlivostech i celku způ­ sob komposiční práce, založené na silných kontrastech a gradacích. Pro krystalisaci Hanušovy vlohy je sonata­rapsodie důležitým článkem vývojovým. F. Smetana a D. Urbánková provedli novinku, která je v důsledku svých subjektivismů plna choulos­ tivých problémů, jak po nástrojově technické, tak hudebně evoluční stránce s velkým vkusem: nepřeháněli kontrastů, ale snažili se dosáhnouti vyrovnaného zvuku a pro­ porcí ve vrsvení větném. Hlavní důraz položili na větu scherzovou a pomalou, které tvoří ohnisko skladby.“61 59 60 61

HANUŠ, Jan. Labyrint svět, svědectví z konce času, Odeon 1996, ISBN 80­207­0525­2, s. 40.

(an) Koncert F. Smetany a D. Urbánkové, in: Telegraf, 13. 5. 1941.

(la) Cellista František Smetana a klavírní virtuoska D. Urbánková, in: České slovo, 17. 5. 1941.

33

Smetana dnem 28. června 1941 oficiálně končí svá studia na instrumentálním od­ dělení Státní konservatoře v Praze. Během tří let navštěvoval vedle hry na violon­ cello u Karla Pravoslava Sádla orchestrální hru u Pavla Dědečka, komorní hudbu u Ladislava Černého, němčinu u Dr. Bareše a organizaci hudebního školství u Vojtě­ cha Bořivoje Aima. Dne 26. 6. 1941 se v Sále Slovanského ostrova konal VIII. výstupní koncert ab­ solventů Konservatoře hudby v Praze. František Smetana hrál s Orchestrem poslu­ chačů konzervatoře, který tehdy řídil Jan Fadrhons, absolvent ze třídy prof. Pavla Dě­ dečka. Literární noviny otiskly nadšenou recenzi: „Umělecké jméno má již nesporně František Smetana, nadaný žák prof. Sádla. Ab­ solvoval tu prvou větou z Dvořákova violoncellového koncertu a to způsobem tak skvělým, hudebním výrazem tak hluboce prožhaveným a tónem tak krásným, že se jeho vystoupení, jistě též pro nádhernou hudbu Dvořákovu, stalo vyvrcholením celého pro­ gramu.“62 Aby nebyl odveden na nucené práce do Říše, dal se ještě na radu prof. Pravoslava Sádla ve školním roce 1941/42 znovu zapsat na instrumentální oddělení protekto­ rátní „Konservatoře hudby s českou řečí vyučovací v Praze“ jako mimořádný po­ sluchač. O půl roku později 13. 12. 1941 ve Dvoraně brněnského Besedního domu na II. řádném koncertu – večeru skladeb pro violoncello a klavír, konaného u příležitosti šedesátin hudebního skladatele Otakara Šína uvedli manželé Smetanovi jeho Sonátu B dur pro violoncello a klavír, op. 11 a Malou suitu pro violoncello a klavír op. 13. V programu v jejich podání dále zazněla také Sonáta pro violoncello a klavír Břeti­ slava Bakaly, Pohádka pro violoncello a klavír Leoše Janáčka a Sonáta e moll pro violoncello a klavír Karla Boleslava Jiráka. Z pohledu dnešní praxe se jeví velmi nestandardní situace, která nastala před prvním uvedením Sonáty g moll pro violoncello a klavír op. 68, č. 141 Vítězslava No­ váka, svědčící o jeho tehdejším naprosto mimořádném postavení v hudebním pro­ středí. Z dopisu skladatele Břetislavu Bakalovi ze dne 13. 2. 1942 cituji: „Rozmilý příteli. Doufám, že jste dostal můj stručný rozbor cellové sonaty pro prvé její provedení v Brně. Zde ji má nastudovanou Zelenka s Heřmanem, F. Smetana s Do­ lly Urbánkovou a do třetice ji teď studuje M. Sádlo s Páleníčkem. Původně určená první dvojice ji hráti nemůže pro Zelenkovo ochuravění – bude nyní choulostivá volba mezi druhými, kdo ji zde má provést. Což pro mě není nikterak příjemné… Děkuji předem za Vaši ochotu. Se srdečným pozdravem Vít. Novák“63 Prvním interpretem Sonáty na koncertě v Brně 27. 2. 1942 byl tehdy Miloš Sádlo a Josef Páleníček. Zanedlouho ji pak 2. 3.1942 na III. řádném koncertu Českého spolku pro komorní hudbu v pražské premiéře uvedli na přání skladatele František

62 63

(stál) Večer nástrojových koncertů s orchestrem. Literární noviny 28. 6. 1941. Obsahový komentář – Společnost Vítězslava Nováka.

34

Smetana a Dolly Urbánková64. „Mimořádná návštěva třetího řádného koncertu ve Smetanově síni platila zajisté především premiéře, kterou tu měla brzy po premiéře brněnské očekávaná komorní novinka Vítězslava Nováka: sonáta pro violoncello a klavír g moll op. 68, skládaná loňského roku na jaře těsně po dokončení symfonic­ kého De profundit. Sonáta probíhá v jednom proudu, v němž úlohy čela a klavíru jsou rovnoměrně přiděleny, a je naplněna typickým nováčkovským vzruchem a skladeb­ ným umem. Vnitřně člení se sonáta ve tři části: v Allegro appassionato, larghetto mis­ tico a závěrečné Scherzo s mistrně vybudovanou fugou; tato dvě části jsou vlasně prvým a druhým provedením počáteční věty a základních dvou tematických myšle­ nek vzrušeného charakteru a moravského názvuku. Zvláště pozoruhodná je tvrdošíjně vzteklá fuga, účinně vystupňovaná a rázně zakončená. Čelista František Smetana a klavíristka Dolly Urbánková dali do uvedené novinky všechnu péči a nadšení, všechno své bystré umění technické a výrazové, a tlumočili ji opravdu autenticky. Jen zvukový výsledek nebyl všude dokonalý, jistě především vinou známé neakustičnosti síně.“65 V neděli 22. 3. 1942 se představil František Smetana ve Smetanově síni Obecního domu v Praze poprvé jako sólista s Českou filharmonií na jejím mimořádném kon­ certě. Uvedl Koncert D dur Josepha Haydna, řídil Rafael Kubelík. „Jeho technické obtíže zvládl až bravurně snadno bezpečnou technikou a v něm sloučil virtuosní stránku s komorním zaměřením. Tímto provedením zařadil se Smetana výtečně jako interpret do světové tvorby symfonické, k čemuž údobí interpretace hudby komorní bylo přirozenou a dobrou průpravou.“66 Z povšechně pochvalných kritik se vymyká pouze jedna kritická, již uveřejnila Národní politika: „Jeho vystoupení nelze, bohu­ žel, tentokrát označiti za nejšťastnější pro některé kazy, které citelně poškodily linii jinak velmi hudebně pojatého a tónově ušlechtilého výkonu.“67 Ve druhé půli roku 1942 premiérovali František s Dolly novinku Václava Dobiáše, jeho pětivětou Suitu pro violoncello a klavír68, která dnes není hudební veřejnosti známa. Dočteme se o ní pouze v soupisu děl autora od Milady Landmanové a Ivana Kurze.69 64

65 66 67 68 69

Některé informace uveřejněné v knize Jaroslava Smolky Miloš Sádlo, neměly být otištěny pro jejich „nepřesnost“. Jedná se bezesporu o provedení Novákovy Sonáty. „Největší poctou pro mě bylo, když Vítězslav Novák mně svěřil provedení své nové cellové sonáty. Kopii měl taky František Smetana, ale tomu ji autor nedovolil provést.“ V ostrém kontrastu tohoto tvrzení stojí dochovaný program pražské premiéry, několik kritik koncertu a následné vydání díla v Smetanově revizi. SMOLKA, Jaroslav. Miloš Sádlo. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1983, s. 35. (J. D.) Koncert Českého spolku pro komorní hudbu, in: Národní politika, 4. 3. 1942.

URIE, Bedřich. Čeští violoncellisté XVIII.–XX. stol., 1. vyd. Praha: Práce, 1946, s. 233. (fbš) Violoncellista Fr. Smetana, in: Národní politika, 24. 3. 1942.

Kopii jejího rukopisu, patřícího Smetanovi, laskavě poskytl violoncellista Philip Lawrence Borter z Richmondu.

LANDMANOVÁ, Milada. Seznam skladeb a článků Václava Dobiáše. 1. vyd. Praha – Brno: Musikologie, 1995, s. 200–229 a KURZ, Ivan. Soupis skladeb Václava Dobiáše, in: Hudební rozhledy, č. 5, r. 1981, s. 222–224.

35

Na společném koncertě dne 26. 1. 1943 ve Smetanově síni, který pořádala Česká pomoc dětem při Zemském ústředí péče o mládež v Čechách, se sešly ke spolupráci dvě generace umělců, s již tehdy významným klavíristou a profesorem konzervatoře v Praze Janem Heřmanem provedl mladý František Smetana Beethovenovu Sonátu op. 69 A dur, Rondo g moll Antonína Dvořáka a Baladu a Serenádu op. 3 Josefa Suka. „František Smetana hrál ve vyhraněném stylu krásným širokým a vroucím tónem, do­ provázen ideálně Janem Heřmanem, který umí přizpůsobiti tón klavíru tak, že sólistu nikdy nekryje a vždy slouží oddaně dílu jako pravý komorní hráč.“70 Neklidná a nejistá doba okupace ovlivňovala neblaze i koncertní život. Například na Representačním koncertě Umělecké besedy konaném dne 15. 1. 1944 zaskočilo Peškovo kvarteto na poslední chvíli za Ondříčkovo kvarteto, jehož sekundista Jaro­ slav Pekelský byl den předtím zatčen. Do Ondříčkova kvarteta místo něj nastoupil Josef Peška, aby soubor mohl dostát smluveným závazkům. Jedním z nich v tomto obsazení byl i koncert 27. 3. 1944 pro Český spolek pro komorní hudbu v Praze, na němž s violistou Karlem Moravcem a Františkem Smetanou kvarteto provedlo Smyčcový sextet A dur op. 48 Antonína Dvořáka. O nelehké době zejména za heydrichiády, svědčí také vzpomínky hudebního skladatele, dirigenta a režiséra Václava Trojana, na němž, k jeho nelibosti v té době ležela veškerá zodpovědnost za programovou náplň zábavných rozhlasových pořadů. Napětí mezi ním a hudebníky vznikalo z jejich obavy ze ztráty zaměstnání v rozhlase a z toho vyplývajícího nebezpečí totálního nasazení. „Bylo stanoveno určité množství odvysílaných hodin a minut, které každý hudeb­

Zleva: František Vohanka, František Smetana, Josef Peška a Jaroslav Svoboda. Jičín, dne 17. 5. 1943

70

(Kov.) Smetanovy České tance v podání J. Heřmana, in: Venkov, 31. 1. 1943.

36

ník musel splnit, aby nemusel do Říše na těžkou práci. Každý pochopitelně chránil svůj kejhák a zapomínal na to, že jsou tam i ti druzí. Ale já jsem byl na to hrozný lé­ kárník. Nikomu jsem nedal ani o minutu víc, abych udržel co nejvíce lidí – a to ti na­ ivní nemohli pochopit. Třeba Franta Smetana nebo Franta Maxián se na mě zlobili. – Vašku, ty mě přivedeš do Reichu nebo do koncentráku! – Ale já jsem měl takový spi­ sek… a tam jsem to měl všechno přesně spočítané.“71 Dalším uměleckým počinem Fratiška Smetany bylo provedení Koncertu h moll op. 104 Antonína Dvořáka 28. 2. 1944 v Tylově divadle v Kutné Hoře s rozšířeným Orchestrem vládního praporu č. 5, který řídil vojenský kapelník Karel Eška. Ten si spolupráci s mladým talentovaným violoncellistou velice považoval. V neobyčejně otevřeném dopise, uloženém v Českém muzeu hudby, mu 9. března 1944 píše: „Drahý Františku, musím se ještě jednou vrátiti ke Tvému koncertu v Kutné Hoře. To byla veliká událost, nejen umělecká, ale i společenská. Bude ode mne hodně upřímné, doznám­li se Ti, že jsem tu v našem městě dosud něco takového neslyšel. Nebyl jsem sám. Bylo tomu stejně tak i u ostatních, kteří mohli poslouchati Dvořá­ kově hudbě, a kteří mohli poznati Tvé umění. Skutečnost, že lidé nechtěli ze svých míst, jasně potvrzuje to, co jsem nahoře řekl. Lahodný tón, potom Tvé horoucí zanícení, nás všechny hluboce dojalo. Nezapomeneme, neboť nelze na takovou krásu zapomenouti. Bylo to všechno tak silné, že to vlilo v nás nesmazatelné stopy. Můžeš býti spokojen, velmi spokojen, ne­ boť rázem jsi toho dne odstranil lidem ze srdce jejich všednost a lhostejnost a naplnil je všechny tím, čím duše Tvoje tolik přetékala. Možná se tážeš sama sebe v duchu, proč Ti píši tento dopis. V myšlenkách totiž běžím po všech, kdož se o tak krásný úspěch zasloužili a u Tebe se nemohu nezastaviti leč jako u prvního, který svou osob­ ností, svým vrcholným uměním byl ozdobou večera tou největší. To Ti píši jménem po­ řadatelstva kutnohorských hudebních pondělků. Buď hodně zdráv. Karel Eška.“ Dne 7. března 1944 měly zaznít ve Smetanově síni v Praze podle původních před­ stav pořadatelů všechny tři instrumentální koncerty Antonína Dvořáka s orchestrem.72 Klavírního partu se ujal Jiří Pinkas, který zaměnil Dvořákovu skladbu za Koncert e moll Fryderyka Chopina, houslového partu se zhostila Jarmila Novotná a violon­ cellového František Smetana. Dirigoval Alois Klíma. O měsíc později, 7. 4. 1944 byl koncert opakován a 9. května ve velkém sále Lucerny zazněl stejný program potřetí.73 71 72

73

VIČAR, Jan. Václav Trojan. 1. vyd. Praha: Panton, 1989. 31­013­89, s. 80, 81.

Mohlo jít o orchestr složený z hráčů FOK, který v té době byl nasazen do Německého divadla v Praze jako operetní orchestr (od 1. 8. 1942). Podle Československého hudebního slovníku orchestr vedle toho hrál dvakrát až třikrát týdně v Čs. rozhlase a bylo mu dopřáno uspořádat několik ojediněle povolených koncertů, než byli členové orchestru v říjnu 1944 nasazeni k manuální práci ve Vojenských telegrafních dílnách firmy za protektorátu přejmenované na Ostmark­Werke v Praze­Kbelích, kde setrvali až do konce II. světové války. Viz Československý hudební slovník osob a institucí, II. díl. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 667–668. URIE, Bedřich. Čeští violoncellisté XVIII.–XX. stol., Práce, Praha 1946, s. 233.

37

„Na závěr dobře odstupňovaného pořadu položen úkol nejzávažnější. Bylo vidět, že František Smetana přes všechnu důvěru k svému violoncellu, má patřičný respekt z Dvořákova velkého h moll koncertu. Začal hrát soustředěně a s plnou odpovědností k dílu a dohrál tak, že nikdo v jeho výkonu nenašel slabin. Podal part přesně, pro­ stě a bez přívěsků vlastní osobitosti. Nástroj se mu nádherně rozezníval hlavně ve vy­ šších houslových polohách.“ 74 Někdy v té době dostal Smetana nabídku koupit vzácný italský nástroj. Jednalo se dle Smetanových slov o violoncello turínského houslaře Josepha Antonia Roccy z 19. století zhruba za cenu jeho tříapůlletého platu na konzervatoři (40 000 Kč). Sme­ tana se znal s tajemníkem prezidenta Beneše, kterému se zmínil, že nástroj zcela ur­ čitě koupí nějaký sběratel a bude se na něj pouze dívat. Za pár dní dostal telefonické pozvání a prezident Beneš mu na koupi věnoval 50 000 Kč. Dne 12. dubna 1944 v článku A­Zet napsali: „Cellista F. Smetana získal pro své koncerty v poslední době vzácný mistrovský nástroj, jehož cenu odhadli znalci na mi­ lion korun.“ Smetana jej však o mnoho let později v Americe prodal jedné své ta­ lentované korejské žačce. I když se později vyjádřil, že nástroj placený českými pe­ nězi patří vrátit státu, není zjištěno, zdali se mu zdařilo dluh nějak vyrovnat. O půl roku později dne 9. 12. 1944 uspořádal Smetana se svou ženou samostatný koncert ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Na program zazněla Suita G dur Johanna Sebastiana Bacha, Koncert D dur Josepha Haydna, Sonáta a moll op. 36 Edvarda Hagerupa Griega, Adagio Jaroslava Řídkého a Rondo g moll Antonína Dvo­ řáka. „Provedl vysoce hodnotný program jak po stránce slohové, tak interpretační. Tímto večerem ukázal Smetana na mohutný vývoj svého umění, jež ho zařazuje do vy­ soké třídy violoncellové. Má lehkou techniku, tón vysoce kultivovaný a hluboký, vnitřní vztah k hudbě.“75 V kritice Poledního listu z 13. 12. 1944 se pisatel rozepisuje: „O klavírních do­ provodech instrumentálních a vokálních sólistů se píše obyčejně jednou větou ba ně­ kdy i jediným přídavným jménem či příslovcem na konci referátu. A přece bývají spo­ lubudovateli úspěchu koncertu a v mnohých sonátách dokonce rovnocennými partnery. Nutno tedy aspoň jednou udělat vyjimku, ostatně velmi spravedlivou, a za­ bývat se v referátě o sobotním koncertu nejdřív klavíristkou Dolly Urbánkovou, která promyšleně scítěnou a vypilovanou hrou byla podstatnou složkou přesvědčivého úspě­ chu svého partnera v hudbě i v životě Františka Smetany, cellisty, jehož poctivé mu­ zikantské založení slavilo ve Smetanově síni vítězství dobré školy, komorní ukázně­ nosti přednesové, velké lásky k nástroji i k vyvoleným autorům.“76 Se Symfonickým orchestrem pražského rozhlasu 9. 3. 1945 natáčí ve studiu roz­ hlasu za řízení dirigenta Otakara Paříka II. koncert pro violoncello a orchestr op. 36 z roku 1940 Jaroslava Řídkého.

74

(V. J. S.) J. Pinkas – J. Novotná – F. Smetana, in: Polední list, 9. 3. 1944.

76

(Drn) Cellový koncert Františka Smetany, in: Polední list, 13. 12. 1944.

75

URIE, Bedřich. Čeští violoncellisté XIII.–XX. stol., 1. vyd. Praha: Práce, 1946, s. 234.

38

František Smetana, Žitná ulice č. 36, Praha

Do Ostravy zavítali Smetanovi 7. prosince 1945, kde na III. koncertu Spolku pro komorní hudbu v Národním domě provedli vedle děl Francoeura, Krafta, Smetano­ vých úprav Janáčka a Debussyho také Sonátu pro violoncello a klavír Františka Vrány, která byla v roce 1944 poctěna cenou Spolku pro komorní hudbu v Ostravě. Podle dobové kritiky dílo „zaujme plynulostí a vyrovnaností koncepce první části, osobi­ tostí hlavních hudebních myšlenek, účinně vystupňovanou volnou částí, v celku pak zpěvností violoncellového partu a vděčně uplatněným klavírem. Přesná a jemně nu­ ancovaná interpretace sonáty a naprostý soulad violoncellisty s pianistkou byly jistě podstatným předpokladem pěkného úspěchu novinky.“ Provedení svého díla byl přítomen i samotný autor, bývalý Smetanův spolužák z pražských studií, který „byl několikrát vyvolán.“77 V únoru 1946, ve svých 32 letech, se stal na pozvání ředitele Václava Holzknechta řádným profesorem na pražské konzervatoři. Tím se mu splnil sen o jeho pedago­ gickém působení. “Vždycky jsem rád učil, protože jsem při tom vlastně nejvíc poučil sám sebe”.78 V době své profesury na pražské konzervatoři (únor 1946 – listopad 1948) pod­ nikl sám i se svou ženou Dolly velmi úspěšné zahraniční zájezdy: čtyřikrát do Ho­ landska, třikrát do Anglie, dvakrát do Švédska, a po jednom do Belgie a Jugoslávie. Odchodem z Peškova kvarteta se rozhodl vedle pedagogické činnosti plně se věno­ vat slibně se rozvíjející sólové dráze, byť byl tento krok jistě nelehký a riskantní. V Peškově, po osvobození Československém kvartetu jej nahrazuje cellista Jaroslav Háša. V témže roce zakoupili manželé Smetanovi chalupu v Říčkách v Orlických ho­ rách. „Po odsunu Němců se vláda rozhodla vytvořit v Říčkách umělecké středisko a ministerstvo kultury nabízelo chalupy za velmi levnou cenu význačným umělcům. Z hudebníků zde nalezli svá letní sídla František Vohanka, František Smetana, Ka­ rel Pravoslav Sádlo, Milan Kostohryz a řada malířů“. Zázemí zde získal také skladatel Václav Trojan. Ten měl podle slov Jana Vičara79 později pocit, že nové osazenstvo vytvořilo z Říček příliš snobské prostředí a přáte­ lil se prý proto raději s místním pošmistrem. Chalupu později Smetanovi prodali přít­ eli a kolegovi z Pražského tria Brunu Bělčíkovi. František a Dolly Smetanovi zahráli 30. 10. 1946 v premiéře Sonátu pro violon­ cello a klavír op. 9 Miloslava Kabeláče, tehdy ještě jako Tři kusy. Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina provedl František Smetana 28. 11. 1946 s Českou filharmonií Dvořákův violoncellový Koncert h moll. Řídil Břetislav Bakala. V prosinci 1946 podnikli manželé Smetanovi měsíční zájezd do Holandska, Bel­ gie a Anglie, z toho čtrnáct dní pobyli v Holandsku, kde účinkovali nejen na veřej­ ných koncertech, ale i v rozhlasových relacích. S velkým ohlasem provedli v před­ 77

(F. L.) Violoncellový koncert Fr. Smetany, in: Nová svoboda, 7. 12. 1945, s. 3.

79

VIČAR, Jan. Václav Trojan. Panton, Praha 1989, 31­013­89, s. 142, 143.

78

KULIJEVYČOVÁ, Marie. Důvěrný pohled z daleka, in: Právo lidu, 8. 10. 1991.

39

vánočním čase v Rotterdamu, Haagu a Amsterdamu díla Dvořáka, Dusíka, Smetany, Janáčka, Zicha, Suka a Řídkého. Ve dnech 23. a 24. 1. 1947 byl v Rudolfinu uveden v prvním provedení v české hudební literatuře ojedinělý, na okupaci a válku reagující Dvojkoncert pro housle, vio­ loncello a orchestr Emila Axmana. Sólisté byli koncertní mistr České filharmonie Ka­ rel Šroubek a František Smetana. Doprovázela Česká filharmonie, řídil Rafael Ku­ belík. Válečnou vztažnost dosvědčuje nejen tužková poznámka na poslední stránce partitury: „Komponováno od února do listopadu 1944. Bohu díky. Mnoho jsme v tu dobu prožívali a těšili se na slunce svobody“, ale dotvrzují to i jasem, vroucností a radostí prozářené tři věty koncertantního díla.80 Na přelomu února a března 1947 hostovali František a Dolly opět v Haagu a Am­ sterdamu. V předvečer výročí okupace mimo jiné provedli Dvořákův koncert, který byl vysílán rozhlasovou stanicí Hilversum. Jejich cesta pokračovala do Anglie, kde koncertovali kromě Oxfordu a Camridge také na večerech pro soukromé společnosti a v rozhlasových pořadech BBC. Na programech sestavených kromě sonát Brahmse a Šostakoviče se objevovala převážně díla českých autorů (Smetana, Dvořák, Ja­ náček, Dusík, Suk, Zich, Řídký), zájem ovšem byl i o čtvrttónovou hudbu Aloise Háby a Karla Reinera. Na otázku pro tisk „Jaký je rozdíl mezi naším a holandským posluchačstvem“ Smetana odpovídá: „Řekl bych, že jsme hudebně na větší výši než posluchači na západě, ale mnohdy nemáme tolik nadšení jako oni. V Amsterdamu jsem byl svědkem, jak orchestr hrál v nevytopeném sále v zimnících, a posluchači si brali sebou přikrývky, do nichž si balili nohy. Myslím, že by náš posluchač nebyl scho­ pen pro hudbu takové oběti.“81 V koncertním sále Reduta v Olomouci zazněl dne 17. 3. 1947 na „Dvořákově ve­ čeru“ Koncert h moll pro violoncello a orchestr. Hrál František Smetana, spoluú­ činkovala Moravská filharmonie Olomouc, řídil Antonín Kincl. Do Holandska a Anglie zavítali Smetanovi ještě i v dubnu, koncerty uspořádali mimo jiné i 10. 4. 1947 v malém sále Concertgebouw v Amsterdamu a 14. a 17. 4. v Československém institutu v Londýně. Do Anglie se vrátili ještě v květnu. Vystoupili pětkrát v Londýně, dále v Po­ rtsmouthu, Bishopsu, 7. 5. na Oxfordské univerzitě a 11. 5. v Cambridge pro studenty na King’s College Musical Society. Vystoupení tohoto komorního dua znamenalo pro Londýn a Oxford „nádhernou ukázku virtuosity a souhru vysoké úrovně.“ O Sme­ tanovi se mluví „jako o výjimečném umělci s bohatým smyslem pro styl. Český Ca­ salls… mistrovský cellista… distinguovaný umělec“. Ve stejném článku je zmínka i o Dolly: „Pianistka Dolly Urbánková, abychom před ní klečeli pro její hru.“82 Svůj vlastní recital uspořádal Smetana v Rudolfinu 29. září 1947. „Napíše­li vý­ znamný holandský kritik A. de Wall o Smetanovi, že v něm poznal českého šlechtice zvuku, přednesu, teplého srdce, cudného vkusu, pak to nejsou patrně jen fráze. 80

PALA, František. Emil Axman. Život a dílo. 1. vyd. Praha: Academia, 1966, s. 292.

82

(ofk) Chvála ze zahraničí, in: Práce, 7. 10. 1947.

81

(mi) V. večer komorní hudby v Jablonci nad Nisou, in: Stráž severu 4. 4. 1947.

40

Pondělní koncert v Domě umělců předvedl pěkně Smetanovu hru a ukázal její for­ mát. Co bychom si jen přáli ještě zlepšit, je intonace. Hřeší proti ní sice jen spora­ dicky, jen v přednesovém rozletu, ale nemusil by vůbec…“ 83 Mladá fronta si všímá i výkonu pianistky: „Přesná a výrazná hra (Smetanova) rýsovala se na zvukovém po­ zadí klavírního doprovodu Dolly Urbánkové – poněkud matném v Sammartinim a v Beethovenovi až odvážně agogicky uvolněném. Nejvíce si zahrála v Šostakovi­ čovi.“84 V říjnu 1947 podnikli manželé Smetanovi první koncertní cestu do Švédska, Nor­ ska a v listopadu do Anglie. Ve slavné londýnské Wigmore Hall provedli například 2. sonátu Bohuslava Martinů a Pohádku Leoše Janáčka, kterou podobně jako v Nor­ sku snímal londýnský rozhlas. František Smetana ve chvílích mezi koncertní a pedagogickou činností udržoval čilé styky s mnoha přáteli. Patřil k nim i Václav Talich. Smetana vzpomíná: „Na pod­ zim 1947 ke mně Václav Talich chodil každý pátek. Bydlel jsem tehdy na Náměstí Míru, a když na kostele sv. Ludmily bilo pět, tak Talich zvonil… chvíli se muzicí­ rovalo, pak jsme debatovali. Po návratu z vězení byl Talich zcela jiným člověkem, zničeným kriminálem. Jsem Slovákům vděčný, že se ho ujali a dali mu příležitost dirigovat…“85 Od 9. ledna 1948 pořádali koncerty v Bělehradu a Záhřebu v Jugoslávii. A právě v Záhřebu 14. 1. dosáhl Smetana svého jubilejního 100. koncertu. Během zájezdu se František a Dolly seznámili s československým velvyslancem Josefem Korbelem, ot­ cem Madeleine K. Albrightové, který vzápětí po únorovém puči 1948 na svůj post okamžitě rezignoval. Po té, co se dozvěděl, že byl odsouzen k trestu smrti v nepří­ tomnosti, zažádal o politický azyl a s rodinou odjel do Ameriky. Od té doby se pojí jejich vzájemná náklonnost. Když potom bydleli Smetanovi v Ames ve státě Iowa, několikrát Korbelovy navštívili v Denveru v Coloradu a slézali spolu Skalisté hory.86 Zdánlivě idylická doba budování sólistické kariéry na úspěšných koncertech do­ mácích i zahraničních, jakož i nadšeného vyučování na pražské konzervatoři, po­ kračovala ještě úspěšným říjnovým zájezdem do Švédsku, kdy byl s Dolly podruhé. Podle Smetanových slov mu nabízeli významné trvalé místo a žádali jej, aby tam zůs­ tal. On odmítl, vrátil se zpátky a tři týdny na to byl 8. listopadu 1948 zatčen. Byla to doba pokračujícího intenzivního nástupu nesmiřitelné ideologie stalinis­ tického komunismu. Obžalobu podala státní prokuratura v Praze státnímu soudu dne 14. 3. 1949. Po soudním řízení rozsudkem Státního soudu v Praze sp. zn. Or I 164/48 ze dne 8. dubna 1949 byl spolu s ostatními deseti v kauze Ervín Kolenatý a spol. uznán vinným zločinem přípravy úkladů o republiku dle § 2, odst. 1, 2 zák. č. 50/23 Sb. a uvězněn na rok a půl v Pankrácké věznici.

83

(stal) Violoncellista František Smetana na zastávce v Praze, in: Svobodné slovo, 4. 10. 1947.

85

SLAVÍKOVÁ, Jitka. Chvíle s Františkem Smetano, in: Hudební rozhledy, č. 9, r. 1997, s. 5.

84 86

(zp.) Koncerty. Právě začínáme, in: Mladá fronta 2. 10. 1947. Z nedatovaného dopisu Františka Smetany Karlu Čiperovi.

41

Smetana odsouzení komentoval, že bylo „za tzv. protistátní činnost spojky mezi domácí a zahraniční reakcí. Díky mým častým koncertním cestám a setkáním se zná­ mými osobnostmi. Ale hlavně dopisy, které jsem posílal spolehlivou cestou do ci­ ziny.“87 Diplomat, zpravodajec, dlouholetý přítel svobodného Československa a Jana Masaryka, Bruce Lockhart, který míval za války pravidelné týdenní rozhlasové projevy v československém vysílání BBC, a se kterým se Smetana seznámil po válce v Londýně, měl tehdy takzvanou bezpečnou cestu. Smetana Lockhartovi předával koncepty svých kritických protikomunistických do­ pisů, které jeho paní opsala na stroji, on je potom podepsal. A tou cestou byl (jak se bohužel ukázalo až později) sovětský agent Frijagin.88 „Založil u nás minimálně tři protistátní skupiny. Sověti to měli báječně zorgani­ zovaný, aby měli tyto lidi hned brzo pod kontrolou. Tak to byla moje protistátní čin­ nost.“ V rozhovoru pro Svobodnou Evropu Smetana vzpomíná: „Po jednom z výslechů mě vedli zpátky na celu a na chodbě proti mně šli čtyři ba­ chaři a každý měl jeden cíp prostěradla a v něm ležel člověk tak zmlácený, že krev mokvala na zem. To jsem si uvědomil, co je to komunismus, tak odlišný od těch Nez­ valových básní. Byl jsem v samovazbě, a tak, abych neztrácel pohybovost prstů, se­ děl jsem na židli obráceně a na tom opěradle jsem cvičil prstová cvičení.“ Těžké chvíle ve vazební věznici, zprvu bez možnosti hry na nástroj, jej přivedly k myšlence sepsat violoncellistům studie pro každodenní cvičení. Nový metodický pohled na vylepšení technické úrovně promýšlel pečlivě také proto, „aby se ne­ zbláznil“, jak mi Smetana říkal v roce 1990. Originální práci, kterou však již nemohl v našem školství uplatnit, dokončil v říjnu 1949.89

Závěrečná věta Smetanovy předmluvy k Technickým studiím z rukopisu. 87 88 89

KULIJEVYČOVÁ,Marie. Violoncello znějící přes oceán, in: Literární noviny 24. 1. 1991.

VRKOČOVÁ, Ludmila. Setkání v pořadech A léta běží, vážení… 1. vyd. Praha: Vydáno vlastním nákladem, 1993. ISBN 80­901611­0­3, s. 159.

O Technických studiích pro violoncello se zmiňuje pouze Československý hudební slovník osob a institucí II. díl, l. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 554 a soupis notového materiálu po Fr. Smetanovi, který vlastní Philip Borter.

42

Pohnutou dobu ve vězení popisuje ve svém Svědectví Dobroslav Pičman, Smeta­ nův spoluvězeň z roku 1949, které sepsal vlastní rukou. Cituji (kráceno): „ Prof. Fran­ tiška Smetanu jsem poznal, když jsem se Studentskou filharmonií doprovázel na housle při jeho absolventském koncertě v Radiopaláci na Vinohradské třídě, tehdy Fochově. Později jsme se setkávali i s jeho paní v Žitné ulici, kde on bydlel. Já bydlel v Kra­ kovské ulici. Paní Smetanová si ponechala umělecké jméno Dolly Urbánková, byla známá klavírní umělkyně a také svého jména využila, že ji vyslechl velitel Pankráce Klos. Toho jména byli dva, druhý byl na ministerstvu spravedlnosti a nebyl dobrý. Paní Dolly zařídila, že jsme si mohli nechat poslat z domova on violoncello a já housle a harmoniku. Oblékli nás do nových trestaneckých šatů a šestsettrojkou nás vozili po minister­ stvech, kde jsme koncertovali. On byl ovšem připoutaný, jako větší ,zločinec‘, já ne. Hráli jsme také v pankráckém kostele, kde na pravé straně seděly ženy (i doživotně odsouzené). Na levé straně seděli muži. Při largu od Dvořáka všichni plakali, nikdo nevěděl, jak to skončí a tak jsme je hudbou utěšovali.“ Mnoho z odsouzených z umělecké sféry bylo v rámci převýchovy nuceno se za­ pojit do různých kulturních programů, organizovaných věznicí. Byla to pro ně vítaná příležitost osvobodit se na chvíli z přísného a nelidského vězeňského stereotypu. Dále Pičman pokračuje: „To však nebylo všechno, docílilo se, že v tom kostele jsme dostali (v lednu 1949)90 povolení hrát divadlo a to Manon Lescaut a Ruskou otázku91. Přikládám programy, které jsem vytiskl v Autotypu (jako xerox), kam jsem byl při­ dělen. Smetana byl v tamní knihovně. Hudbu k Manon složil Smetana, k Ruské otázce já. Orchestr se skládal: houslista Kulštejn z Národního divadla, Smetana vio­ loncello a já klavír. Měli jsme úspěch, pozvali na to i z Barrandova, jak se trestanci činí, herci byli profesionálové a hráli dobře. Smetana byl po Manon odvezen do Zá­ mrsku, kde dostal na starost mladé vězně. Sestavil z nich orchestr a naučil je hrát. Někteří po propuštění toho využili, stali se profesionály a jsou panu profesorovi za to vděčni. Po Ruské otázce se vše obrá­ tilo, asi nějaké udání, kostel byl od divadelních rekvisit vyklizen, prohlídky v celách i osobních a vše se vrátilo do starých kolejí. Prý se Klosové pohádali a vše měl na svědomí ten ministerský. Já jsem s trestem končil, ale byl jsem nasazený jako bri­ gádník do Jizerských hor.“92 Při nedělní mši 5. července 1949 František Smetana svým spoluvězňům poprvé zahrál ve své struktuře střídmou, ale nesmírně působivou Meditaci na chorál sv. Vác­ lava pro sólové violoncello. Zkomponoval ji o měsíc dřív – 6. 6. 1949. „Po rozsudku, moje paní bojovala jako tygřice, říkala, až se vrátí, musí se živit, musí hrát, musí na to cello cvičit, tak mě nakonec to cello dovolili a já jsem vždycky během oběda nahoře na kůru cvičil. A jedna strana těch oken vedla na dvůr, kde se 90 91 92

Upřesňuje v dopise Dobroslavu Pičmanovi František Smetana dne 17. 1. 1992. Hra Konstantina Simonova.

PIČMAN, Dobroslav. Opis vzpomínek na své uvěznění na Pankráci v roce 1949. Archiv Karla Čipery.

43

procházeli na smrt odsouzení. Tam jsem viděl doktor Horákovou a mého kolegu, který byl odsouzen k trestu smrti v té naší skupině. A tam jsem najednou dostal nápad na­ psat Variace na chorál sv. Václava pro sólové violoncello. Napsal jsem je a taky pro­ vedl. Tenkrát ještě byly mše nedělní, které dělal páter Tylínek. Tak jsem je zahrál blízko toho sv. Václava v září 1949. A dokonce jsem se sešel před lety s jednou zná­ mou ve Švýcarsku, a ona slyšela ty variace, byla vězeňkyně tenkrát v tu dobu taky, a tak vím, co to pro ty lidi znamenalo, toto slyšet“.93 Někdy na jaře 1950 Smetanu přeložili do Ústavu pro mladistvé, který tehdy síd­ lil v zámku nacházejícím se v obci Zámrsk v nynějším Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí, aby tam jako profesionál pozvedl úroveň mládežnického vězeňského orchestru. Velmi sugestivní je výpověď dalšího Smetanova spoluvězně Vladimíra Burdy, kte­ rou pro jedinečnou autentičnost ponechávám v úplném znění:

93

VRKOČOVÁ, Ludmila. Setkání v pořadech A léta běží, vážení… 1. vyd. Praha: Vydáno vlastním nákladem, 1993, ISBN 80­901611­0­3, s. 159.

44

45

Orchestr „Ústavu pro mladé provinilce“ v Zámrsku. Fotografie z počátku roku 1950, ještě před příchodem Františka Smetany. Osoby identifikoval dopisem Ing. Čiperovi Vladimír Burda, doplnil a zpřesnil Luděk Šácha, oba tehdejší věznění členové orchestru. 1. Haškovec, houslista (Jáchymov) 2. Synek Bohdan, houslista (Plzeň) 3. Císař Emil, houslista (Brno) 4. a 5. neidentifikováni 6. Hnyk Jaroslav, bicí nástroje (Praha) 7. Bláha Bohumil, tenor saxofon (Jáchymov) 8. Burda Vladimír, alt saxofon (Praha) 9. Pařízek Zdeněk, trumpetista (Praha) 10. Javorský, trumpetista 11. Mikuláštík Ivan, harmonika (Praha) 12. Veselý Vlasta, harmonika 13. neidentifikován 14. Mikolovič Jiří, pianista 15. Wiederer Gűnter, basista (z bývalé NDR) 16. Vlček Ivo, kytarista 17. Šácha Luděk, kytarista (Praha) 18. Havelka Rudolf, kytarista (Praha)

Po roce a půl se František Smetana dostal na svobodu dne 12. 5. 1950. „Měl jsem být propuštěn na den svých narozenin, ale nebyl, až za další čtyři dny, protože v mém rozsudku byla prý poznámka, že mám být ještě odsouzen na dva roky do tá­ bora nucených prací. Ale vzhledem k mé pokřivené páteři – ale fyzicky pokřivené pá­ teři, ne morální – jsem byl z toho vymazán.“94 Propuštěn byl až na přímý rozkaz před­ sedy senátu dr. Jar. Nováka.95 Na podzim 1950 obnovuje Smetana svou uměleckou činnost jako sólista Hudební a artistické ústředny v Praze, Smetanova koncertní činnost se však odehrává pouze na území Československa. Do zahraničí jezdit vůbec nesmí. Na konzervatoř se na příkaz ministerstva již nemůže vrátit, přestože ředitel Vác­ lav Holzknecht i všechny organizační složky ROH, SČSP i KSČ, jichž však nikdy nebyl členem, neměly námitek a stály za ním. Smetana si tohoto postoje velmi ce­ nil. Na protest Smetana odmítá hrát v Praze. Usilovnou prací si postupně buduje po­ zici význačného sólového interpreta, i když zatím mimo hlavní město. 94 95

Přepis rozhlasového pořadu Svobodné Evropy.

Dopis Smetany D. Pičmanovi ze dne 14. 2. 1990.

46

Ve Vysokém Mýtě v Lyře, v kulturním zařízení městském,96 se v té době konal kon­ cert violoncellisty Františka Smetany v mimořádné a neopakovatelné atmosféře. Svého bývalého spoluvězně a dirigenta vězeňského orchestru přijeli totiž podpořit i „ti vyvrhelové“, chovanci ústavu pro mladistvé delikventy v Zámrsku.97 Dne 4. března 1953 umírá Františkův otec Josef Smetana v 72 letech v nemocnici v Novém Bydžově, dožil se naštěstí návratu svého syna z vězení i jeho dále se roz­ víjející velmi úspěšné kariéry žádaného sólisty. Za tři dny na to, 7. března 1953, sym­ bolicky v den narození Tomáše Garrigue Masaryka, po třech letech po svém pro­ puštění a po třetí nabídce Ministerstva kultury Smetana konečně pořádá koncert v pražském Rudolfinu. Původní program však musel být částečně obměněn vzhle­ dem ke státnímu smutku, který byl vyhlášen 5. března 1953 kvůli úmrtí jednoho z nej­ krutějších diktátorů v dějinách lidstva Josifa Vissarionoviče Stalina. „Po delší době předstoupil před pražské obecenstvo violoncellista František Smetana. Jeho koncert 7. března v Domě umělců nám zase jednou přiblížil Smetanu jako umělce a dal nám nahlédnouti do umělecké dílny, v níž se formuje jeho výkonné umění. Smetana přistupuje k vystoupení se vší vážností a vybírá si skladby, na nichž pro jejich hodnoty i rozmanitost slohovou lze ukázat i šíři uměleckého pojetí. Sme­ tana vyspěl, vyzrál po všech stránkách. Dovede nejen rozvinout, ale i dobře usměr­ ňovat svou reprodukční fantasii, a proto stěžejní díla programu (Händel, Bach a Pro­ kofjev) vyzněla plasticky. Ve své choti – Dolly Smetanové – má výborně doplňující doprovazečku.“98 Nahrávkami Pergolesiho Tre giorni son che Nina, Ukolébavky Josefa Suka a Schumannova Snění Františkem a Dolly Smetanovými dne 8. 12. 1953 ve Studiu Do­ movina, začíná jeho významná a záslužná spolupráce s hudebním vydavatelstvím Su­ praphon. Pro něj natáčí po dobu deseti let mnoho vynikajících snímků, především z děl českých soudobých skladatelů. Dny 11. a 12. února 1954 znamenají pro Františka Smetanu znovudobytí pozice v pražském uměleckém povědomí. Ve Dvořákově síni Rudolfina přednesl s Českou filharmonií za řízení Karla Šejny Dvořákův violoncellový Koncert h moll. Vzápětí na svém samostatném koncertě v Domě umělců 27. února se, podle dobové kritiky především v Brahmsově čtyřvěté Sonátě F dur op. 99 „v plné míře s nové stránky projevil jako umělec, který je schopen hlubokého prožitku a dovede oživit svůj pro­ jev vášní a mužným citem a plně prožívat hranou skladbu.“99 Již 26. dubna ve Smetanově síni Obecního domu v Praze provádí Smetana se Sym­ fonickým orchestrem hl. města Prahy FOK Koncert pro violoncello h moll Antonína Dvořáka. Řídil Václav Smetáček. Poté 7. července natáčí v Rudolfinu pro Suprap­ hon Koncert č. 2 pro violoncello a orchestr Jaroslava Řídkého s Českou filharmonií 96 97 98

Koncert se dle zachovaného programu v Českém muzeu hudby konal 5.10. 1950.

TVRZNÍKOVÁ, Pavla. Kultura v ústavu a u jednotek PTP. Bakalářská diplom. práce, s. 13. (R.F.) Lidová demokracie 10. 3. 1953.

Magda. Violoncellový koncert Františka Smetany, in: Hudební rozhledy, č. 7, r. 1954, s. 246.

99 REJCHLOVÁ,

47

za řízení autora. Mezi poznámkami, které si dělal Karel Pravoslav Sádlo během na­ táčení, se dochovala také kritická slova Řídkého po jedné z přípravných zkoušek: „To není ono, neměl jsem mu to nechat hrát…“ Samotná nahrávka ovšem sklidila velký ohlas a Smetana později hrával tento kon­ cert velmi často. „V české podvořákovské cellové literatuře je Řídkého koncert ve­ dle koncertu B. Martinů nejlepší prací. Je nástrojově vděčný i náročný, jeho hudební kvality jsou nepochybné: energická první věta, překrásná volná věta (!) a nástrojově bohatě rozvinutá věta třetí svědčí o mnohotvárnosti Řídkého invence. Výborná re­ produkční úroveň je dána výkonem České filharmonie a pochopitelně i dokonalým tlumočením sólového partu Františkem Smetanou. Smetana hraje obtížný part su­ verénně, jeho hra nezná technických problémů: čistě a lehce zvládá všechny polohy, dvoj­ i více hmaty, jeho výraz dovede být útočný (téma první věty) i mužně vřelý (druhá věta). K vzácným vlastnostem snímku patří i skutečnost, že zvukově dosti hutný orchestr nikde nekryje sólistu.“100 Jako vyhladovělý studuje nové kompozice, pořádá koncerty po celé republice. V březnu a dubnu zajíždí do Hořic, Ostroměře, Miletína a Dvora Králové nad Labem, kde provádí Haydnův Koncert D dur, 12. 11. 1954 v Brně se Státním orchestrem brněnského kraje za řízení Václava Neumanna hraje Kraftův Koncert C dur, tentýž pak i 22. 11. 1954 v Ostravě s Ostravským symfonickým orchestrem za řízení Ota­ kara Paříka. S Českou filharmonií a Karlem Ančerlem dne 9. 12. 1954 uvádí v pre­ miéře Koncert pro violoncello a orchestr Pavla Bořkovce, který mu byl věnován. Na první celostátní přehlídku výkonných umělců konané v Praze v únoru a břez­ nu 1955 bylo vybráno pět čelných violoncellistů: Miloš Sádlo, Bohuš Heran, Fran­ tišek Smetana, Váša Černý a sólista Slovenské filharmonie, profesor bratislavské konzervatoře a člen Bratislavského kvarteta Albín Berky. V rámci této přehlídky se 8. 3. uskutečnil v Domě umělců již 163. koncert Fran­ tiška Smetany k 25. výročí jeho umělecké činnosti. Kromě Brévalovy Sonáty G dur, 2. sonáty Bohuslava Martinů a drobných skladeb Brucha, Saint­Saënse, Granadose, Řídkého a Šína přednesl Suitu č. 3 C dur pro sólové violoncello Johanna Sebastiana Bacha. O jejím provedení Josef Loewenbach v jazykově i profesně výsostně fundo­ vané kritice píše: „Postavil­li František Smetana takovou závažnou skladbu do středu svého pořadu a zaujal­li své posluchače pro ni k plné pozornosti a soustře­ děnosti, pak je jasno, že dorostl této náročné reprodukční úrovně. Má sám v sobě do­ statek klidu, dostatek vlády nad duševní i fysickou kapacitou, aby dovedl interpre­ taci díla v plastických kontrastních větách tanečních, z nichž každá vyžaduje nejen přeladění citového, ale současně – mluveno čistě technicky – zcela novou montáž, pře­ stavbu pohybového aparátu, ve výrazně klenuté architektuře až k mohutnému závěru. Znovu a znovu obdivujeme se polyfonii tohoto nástrojového monologu, skladebnému mistrovství tohoto mnohohlasého sólového partu, jehož zvuková realisace spoléhá na vrcholnou volní a rozumovou synthesi při dokonalé citové dekoraci. Čistě fysická mo­ Jiří. Soudobá česká a slovenská hudba na deskách, in: Hudební rozhledy, č. 8, r. 1959, s. 436.

100VYSLOUŽIL,

48

bilizace sil je už značným nárokem na reprodukčního umělce. Má­li jeho výkon nad to i koncepci a nosnost, pak kvalifikuje cellistu, jako by to bylo v případě Smetanově, do vysoké třídy. Nepatrné tempové rozpaky a rytmické rozkyvy figurací a ornamen­ tiky jsou v bachovské interpretaci běžným problémem a znepokojují i mistry zralejší a rutinou starší.“101 V jiném článku stejného pisatele, věnujícím se souhrnně všem violoncellistům na přehlídce, se v odstavci, který se zabýval provedením 2. sonáty Bohuslava Martinů, dočítáme: „František Smetana má ve své muzikálnosti, ve své technické pohotovosti, ve svém rovném, jasném a nosném tónu ve své umělecké živelnosti a přímočarosti, ve svém smyslu pro konkrétnost zvukové krásy, pro jasnou stavbu, přehlednost formy i plastiku myšlenkovou všechny, aby vystihl slohové znaky právě tohoto skladebného typu. František Smetana, ačkoliv se nám už dnes jeví jako umělecká osobnost zralá a výrazná, má právě ony reservy, jež v sobě chovají pramen našich velikých nadějí a očekávání do budoucnosti. František Smetana má spolu s mladšími svými kolegy (Chuchro, Večtomov), právě onen dar, jejž mu dala příroda, povaha a snad i způsob studia, že se v jeho hře projevuje právě ona žádoucí lehkost, onen osvobozující, pří­ zemní tíží nespoutaný tón, že se dovede jeho nástroj rozezvučet typickou cellovou so­ norností, jejíž prvky jsou oproštěny vší materiální přítěže. Jeho tón je objektivní, kon­ krétní a nesentimentální, což neznamená, že v něm není citové vřelosti a plné barvitosti.“ Josef Loewenbach pokračuje: „Kdyby měl u klavíru rovnocenného part­ nera, byl by jeho Martinů vyzněl ve vší závažnosti a hudební živelnosti. Takto se zdá, že byl od plného rozletu zdržován jistou pianistickou opatrností a i některé rytmické nezřetelnosti a tempové odchylky nedovolily, aby se skladatelův záznam uplatnil v plné šíři a typičností zvláště u díla, kde jsou oba nástroje dua naprosto vyváženy a klavír nemá ani v jediném taktu doprovodný charakter.“102 Vážné onemocnění Smetanovy ženy Dolly neblaze ovlivnilo na delší čas společ­ nou uměleckou spolupráci manželů a donutila Smetanu hledat nového partnera u kla­ víru; našel jej šťastně v Jiřím Hubičkovi. Dalším titulem, který 20. 5. 1955 Smetana nahrává pro Supraphon, je Kraftův Kon­ cert C dur. Ve Studiu Domovina jej doprovází Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídí Václav Neumann. Další natáčení tentokrát pro Československý rozhlas uskutečňuje dne 17. 10. 1955 František Smetana se Symfonickým orchestrem pražského rozhlasu za řízení Vác­ lava Jiráčka. Na analogový pás se zaznamenává Koncert pro violoncello a orchestr Pavla Bořkovce. Již tři dny po natáčení si pro svůj další koncert v Rudolfinu 20. 10. 1955 Smetana vybírá Eccelsovu Sonátu g moll, Variace Es dur na Mozartovo téma z opery Kouzelná flétna Ludwiga van Beethovena, Pět skladeb v literárním tónu op. 102 Roberta Schu­ manna, Starý hrad Modesta Petroviče Musorgského ve Smetanově vlastní tran­ skripci a Glazunovovu Španělskou serenádu. Josef. Jubilejní koncert Františka Smetany, in: Hudební rozhledy, č. 8, r. 1955, s. 361–362.

101LOEWENBACH, 102LOEWENBACH,

Josef. Violoncellisté, in Hudební rozhledy, č. 8, r. 1955, s. 351.

49

Především však uvádí František Smetana s Jiřím Hubičkou v české premiéře dlouho očekávanou 3. sonátu pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů. „Toto obsahově hutné dílo, naplněné zpěvností a působivými kontrastními myš­ lenkami, přitom však ztvárněné v přísné sonátové formě, je jistě závažným problé­ mem interpretace kteréhokoliv umělce. V této skladbě je třeba, aby virtuos využil nej­ širších výrazových schopností (zvláště ve druhé větě), ale aby dal i plně vyznít brilantní virtuositě věty třetí, navíc ztížené vysokými nároky přednesovými. Františku Smetanovi se plně podařilo zvládnout všechny tyto požadavky, takže poslech díla byl skutečně zážitkem.“103 Martinů napsal Františku Smetanovi již počátkem března 1955: „Žádal jsem v N. Yorku, aby mi pořídili kopii III. sonáty a tak jak přijde, tak vám ji pošlu. Ale za podmínky! Musíte udělati jednu kopii a poslati to na adresu Zd. Zouhar, universitní knihovna hud. odděl. Brno. Slíbil jsem ji tamějšímu čelistovi za reciprocitu služeb které mi v Brně prokázali. Eventuelně si to může Brno nechat opsat.“ 104 A když o dva měsíce později noty odesílal, tak jen upřesnil: „Samozřejmě si za­ chraňte první provedení pro sebe. V Brně mohou počkati až po vašem provedení. Na­ píšu jim v tom smyslu a ostatní dojednáte s nimi.“105 V jiném dopise píše „Co bych ale nejvíce chtěl, je, abyste ohledně smyků a frázování dbal spíše na dlouhé smyky. Teď je taková tendence u cellistů, jak jste asi zpozoroval ve druhé sonátě, že aby měli větší tón, tak hrají každou notu na jeden smyk, čímž se ovšem fráze ztratí. Tak na to dávejte pozor. Cellista, který upravil part ve druhé sonátě, měl krátkou ruku, a tak celou věc spíše rozsekal. Objevil jsem to bohužel pozdě.“ V předvečer k 65. výročí jeho narození se na Dnech československé hudby konal 7. 12. 1955 v klubu Svazu československých skladatelů v Praze koncert z díla Bo­ huslava Martinů. V podání Františka Smetany a Ladislava Simona zazněla 3. sonáta pro violoncello a klavír. Titíž umělci pak o den později na „Večeru k 65. výročí Mi­ strových narozenin,“ kterou uspořádalo Sdružení rodičů a přátel hudební školy Bo­ huslava Martinů v Poličce v Tylově domě osvěty, zahráli 2. i 3. sonátu téhož autora. Ve dnech 15. 12. 1955 v Brně, 3. 2. 1956 v Teplicích a 6. 2. v Ústí nad Labem, provádí Smetana Koncert pro violoncello Pavla Bořkovce. V Divadle D 34 9. dubna 1956 zazněla Sonáta pro violoncello a klavír Ivana Jirka106 a Suita balladica Petra Ebena107, kterou posluchači uslyšeli vzápětí 23. dubna. Obě skladby uvedli v premiéře František Smetana a Jiří Hubička, jakož i o měsíc později 15. a 22. května 1956 na Koncertech české a slovenské soudobé hudby pořádané Klubem svazu čs. skladatelů v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. 103RYSPLEROVÁ, 104Dopis

Marie. Večer Františka Smetany, in: Hudební rozhledy, č. 18, r. 1955, s. 973.

Bohuslava Martinů Františku Smetanovi ze dne 4. března 1955, archiv Památníku Bohuslava Martinů (PBM).

105Dopis 106Byla

Bohuslava Martinů Františku Smetanovi ze 2. května 1955, archiv PBM.

odměněna 2. cenou v kategorii komorních skladeb ve Velké jubilejní soutěži Svazu čs. skladatelů a Českého hudebního fondu 1955.

107Ve

Velké jubilejní soutěži Svazu čs. skladatelů a Českého hudebního fondu 1955 získala 3. cenu.

50

Faksimile dopisu Bohuslava Martinů Františku Smetanovi a poslední strana rukopisu sonáty

Dne 11. 6. 1956 hostil Smetanu hudební festival Ostravský máj. V Divadle Zdeňka Nejedlého se Státní filharmonií Ostrava, řízené Jiřím Waldhansem, se před­ vedl v Koncertu D dur Josepha Haydna. Zanedlouho, 20. 6. 1956, natáčejí František Smetana a Jiří Hubička ve studiu Domovina a v Mozarteu pro Supraphon 3. sonátu Bohuslava Martinů. Titul vydala společnost Supraphon spolu se Sonátou pro vio­ loncello a klavír Jiřího Pauera, kterou natočili ve stejném roce Miloš Sádlo s Alfré­ dem Holečkem. „F. Smetana projevuje ve svém podání Martinů zcela výjimečný smysl pro jeho zpěvnost, ale také pro citovou uměřenost jeho kantilény i smysl pro brilantní vylehčenost skladatelova projevu.“108 Kritik ovšem opomíjí závažnou skutečnost, že se na nahrávce Martinů podílel Jiří Hubička (!). V roce 1956 se konečně otevřela pro Smetanu první možnost cesty do zahraničí jako člen kulturní delegace. V průběhu tří měsíců navštívili Korejskou lidově de­ mokratickou republiku, Čínskou lidovou republiku a Mongolskou lidovou republiku. Delegace měla ráz pracovní – seznamovala korejské, čínské a mongolské posluchače s českou a slovenskou hudbou a současně předávala své zkušenosti moderním hu­ debním tělesům, která se v těchto zemích vytvářela. Druhým úkolem pak byla vý­ uka uměleckého dorostu na tamních hudebních učilištích. V delegaci byli zastoupeni pianisté – Michal Karin z Bratislavy a Jiří Hubička z Prahy, brněnský flétnista Hynek 108

(Kar.) Z nových gramofonových desek, in: Hudební rozhledy, č. 13, r. 1960.

51

Kašlík, hobojista profesor pražské AMU František Hanták, violoncellista František Smetana, Czalfaryho kvarteto a umělecký ředitel Státního symfonického orchestru kraje Gottwaldovského, dirigent Richard Týnský. Vedoucím delegace byl Zdenek Mi­ kula ze Svazu čs. skladatelů a tajemníkem dr. Jan Líbal ze zahraničního odboru mi­ nisterstva kultury, který též vykonával funkci tlumočníka čínského jazyka. „Dvořá­ kova symfonie Z nového světa se stala spolu s Dvořákovým violoncellovým koncertem v provedení Fr. Smetany nejžádanějším symfonickým dílem v Koreji i Číně“.109 Na 28 koncertech, které absolvovali na Dálném východě, zahráli s Jiřím Hubič­ kou Händelovu Sonátu g moll, Beethovenovu Sonátu C dur, Pohádku Leoše Janáčka a 3. sonátu Bohuslava Martinů.110 Po Smetanově návratu si zopakovala dvojice sólistů Karel Šroubek a František Smetana na abonentních koncertech dne 17. a 18. ledna 1957 Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr Emila Axmana. Českou filharmonii řídil Karel Šejna. V rámci cyklu stylových večerů Smetana s Jiřím Hubičkou 23. ledna 1957 předvedli program, s kterým účinkovali v asijských zemích. Pianista Pavel Štěpán napsal: „Jiří Hubička působil při samostatných výkonech dříve někdy poněkud tvrdým, jakoby nepoddajným dojmem. Měl jsem z toho obavy právě při souhrovém výkonu, kde se musí velmi citlivě podřizovat partnerovi. Moje obavy byly však rozmetány vniveč; Hubička se ukázal jako skvělý komorní hráč. Snad právě to, že se podřídil individualitě cellisty a podle něho modeloval svůj výkon, do­ pomohlo k tomu, aby se zbavil tvrdosti. Jeho výkon byl rytmicky dokonale koordi­ nován s cellistou, také dynamicky byl vyvážen, přitom však ničeho neztrácel na vlastní individualitě. To je právě u komorní hry to nejtěžší: zachovat vlastní logiku klavír­ ního partu a přitom se podřídit partnerovi. Obvykle slýcháme výkony, zachovávající jen jedno z obou pravidel. Hubička umí obojí.“111 Začátkem roku 1957 Smetana zakládá nové seskupení: klavírní trio s houslistou Brunem Bělčíkem a pianistou Františkem Rauchem. „Jednou profesor Jaroslav Řídký napsal nádherný trio a zadal to Sukově triu. Ale oni ho nehráli. A Svaz skla­ datelů mně telefonoval, protože věděli, že jsem byl vždycky propagátorem skladeb Říd­ kého, jestli bych to nechtěl hrát. Požádal jsem Raucha a Bruno Bělčíka a začali jsme studovat. Jenže pro krátkost termínu jsme nastudovali pouze tři věty. Na čtvrtou ne­ byl čas. Bylo by nebezpečí, že bychom ji nezahráli pořádně, a já nejsem přítelem po­ lovičatého hraní… Když jsme přišli do Rudolfina na pódium, tak byl veliký potlesk ještě předtím, než jsme vůbec začali hrát. Řekl jsem si: To nás lidi rádi vidí pohro­ madě. Po koncertě jsme měli výborný kritiky – a tak jsme zůstali spolu. Vzniklo Praž­ ské trio. Hráli jsme spolu až do mého odjezdu z republiky.“112 Zmiňovaný koncert se konal 19. února 1957. O měsíc později, 18. března v Karlových Varech a 20. března 109 Návrat

Richarda Týnského z umělecké cesty na Dálný východ. Kronika SOKG, kniha 4, list 35a, 37a, s. 179. Archiv Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně.

110 in:

Svobodné slovo 24. 1. 1957.

111 ŠTĚPÁN,

Pavel. F. Smetana a J. Hubička, in: Hudební rozhledy, č. 10, r. 1957, s. 168.

Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993 ISBN 80­901618­3­9, s. 167, 168.

112 MARHOUNOVÁ,

52

v Praze, vystoupil nový ansámbl již pod názvem Pražské trio s programem složeným výlučně z díla Ludwiga van Beethovena. Jako sólista se Smetana opět představil ve Smetanově síni Obecního domu v Praze dne 12. 4. 1957. Spolu s Brunem Bělčíkem a Františkem Maxiánem přednesli Dvo­ řákovy koncerty pro housle, klavír a violoncello. Spoluúčinkoval Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK řídil Václav Smetáček. Příštího dne, 13. 4. 1957, po­ kračuje ve Studiu Domovina a Mozarteu dvojice Smetana – Hubička v nahrávání pro Supraphon posluchačsky vděčných titulů Ave Maria Johanna Sebastiana Bacha – Charlese Gounoda a Frýdecká panna Maria z klavírního cyklu Po zarostlém chod­ níčku Leoše Janáčka, obě v úpravě Františka Smetany.113 Následně dne 6. 5. Smetana vystoupil na festivalu Ostravský máj v Divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě s Koncertem h mol pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka; Ostravskou filharmonii řídil Jiří Waldhans. Na Pražském jaru 16. 5. pro­ vedlo Pražské trio Klavírní trio op. 44 Jaroslava Řídkého. S Jiřím Hubičkou se znovu setkal 17. 5. v hudebním studiu Domovina, aby na­ točili pro Supraphon další snímek, tentokráte Pohádku Leoše Janáčka. Gramofonová deska vyšla v roce 1961 spolu s dalším Janáčkovým dílem pro klavír – cyklem V mlhách s Josefem Páleníčkem. Po velmi pochvalné kritice Páleníčkovy kreace pi­ satel pokračuje: „ Na rozdíl od toho Smetanovo a Hubičkovo podání Pohádky, tech­ nicky neobyčejně čisté a precizní, je zklamáním. Naše komorní dvojice hraje spíše noty nežli živou impulzivní Janáčkovu hudbu. Přísně odměřený komorní styl, ve vý­ razu, agogice i tempu až příliš zdrženlivý, nepřiléhá ani Janáčkově Pohádce, i když je mnohem více epická nežli lyricky zjitřený sloh Mlh.“114 V Anglii byl v roce 1992 vydán exkluzivní soubor tří CD pod názvem Historie vio­ loncellových nahrávek (History of the cello record), který seřadil Keith Harvey. Na prvním disku nazvaném Evropské tradice je vedle záznamů slavných violoncellistů Pabla Casalse, Gaspara Cassadó, Enrica Mainardiho a Tibora de Machuly vybrána právě tato nahrávka Janáčkovy Pohádky Františka Smetany s Jiřím Hubičkou.115 22. 11. 1957 uspořádala Česká filharmonie ve Dvořákově síni Domu umělců mi­ mořádný koncert k nedožitým 60. narozeninám Jaroslava Řídkého. Jako sólistu si po­ zvala Františka Smetanu, se kterým provedla Řídkého Koncert pro violoncello a orchestr č. 2. Českou filharmonii řídil Karel Šejna. O den později, 23. 11. v Rudolfinu Smetana a Hubička natáčejí Suitu balladicu Petra Ebena, již 28. 2. 1958 ve studiu Domovina Sonátu Ivana Jirka a konečně 21. 4. Dvě skladby pro violoncello a klavír, Elegii a burlesku Jindřicha Felda. Tyto snímky jsou zařazeny na společné profilové LP, znázorňující věrný obraz mimořádné kva­ lity soudobé komorní tvorby. „Výkon F. Smetany a J. Hubičky pozoruhodně slouží působivému vyznění těchto skladeb. Violoncellista F. Smetana je znám jako umělec vynikající techniky a měkkého, velmi kultivovaného tónu. Aniž by porušil jeho měk­ 113 Skladbu Ave 114(jv) 115Do

Maria upravil Smetana v květnu 1937 v Paříži. Transponoval ji do tóniny Es dur.

Gramodesky, in: Hudební rozhledy, č.14, r. 1961, s. 616.

kolekce byly zařazeny také snímky Ladislava Zelenky s Janem Heřmanem, Miloše Sádla s Alfrédem Holečkem a Alexandra Večtomova s Josefem Páleníčkem.

53

kou lahodnost, dovede však ve vypjatých místech Feldových skladeb, v Ebenově Suitě i v Sonátě I. Jirko nasadit tóny dramatické průraznosti a velkých akcentů. Bylo by sice možné představit si například právě ono vedlejší zpěvné téma první věty Sonáty I. Jirko provedené s větším ještě napětím, vroucností a vzrušením. Je v tom však jistě i určitý stavebný záměr, že zazní ve své maximální intenzitě a zvukové vypjatosti te­ prve až při svém návratu v kulminačním bodě věty druhé. Vůbec po stavebné stránce vyznačuje se pojetí, tak, jak je hraje Smetana, vzácnou promyšleností, stejně jako umě­ lec dovedl také výrazně odstínit tato tři slohově odlišná díla. Klavírista J. Hubička je mu zde velmi dobrým partnerem, umělcem bezpečné techniky a bohaté škály vý­ razových prostředků, zejména dynamických. Umělci jsou krásně sehráni, jejich výkon má zřetelné rysy vnitřní jednoty, takže tu lze hovořit opravdu o komorním duu.“ 116 Svobodné slovo dne 4. 2. 1958 informuje v článku nazvaném Dvakrát šťastná ná­ hoda: „BYLA TO ŠŤASTNÁ NÁHODA, která přivedla na podium Domu umělců tři naše vynikající umělce, klavíristu F. Raucha, houslistu B. Bělčíka a cellistu F. Sme­ tanu…“, tak zněl jeden z nadšených referátů, vítajících do našeho koncertního života Prařské trio. BYLA TO ŠŤASTNÁ NÁHODA, že všichni tři členové tria i dva jejich drahocenné nástroje vyvázli v sobotu ráno se zdravou kůží při taneční exhibici ma­ lého Renaultu na ledové vozovce v bubenečské třídě Pod kaštany. Po pátečním kon­ certě v Chrudimi nasedli do auta a po čtyřhodinové strastiplné jízdě v mlze a na ná­ ledí dorazili ke třetí hodině ráno do Prahy. A tu se to stalo…vozidlo dostalo na ledovce smyk a zcela se vymklo z moci řidiče prof. Raucha. Několikrát se odrazilo od stromů a sloupů, mnohokrát změnilo směr, až konečně, utaháno tou čtverylkou, se zastavilo. Vyděšená posádka opustila zdeformované vozidlo, které ve stavu na­ prosto nepojízdném odvezla Havaria.“ Ve Dvořákově síni 18. 3. 1958 Bruno Bělčík a František Smetana zahráli Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102 Johannese Brahmse. Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídil Karel Ančerl. V Městské knihovně v Praze již tradičně v podobě slavnostního koncertu probí­ haly oslavy jubilea K. P. Sádla. U příležitosti 60. výročí jeho narození 24. září 1958 František Smetana tentokrát pouze spoluúčinkoval v 54členném violoncellovém ansámblu, který řídil oslavenec, při provedení Zdravice Jaroslava Řídkého. Oslavy pokračovaly dne 7. 10. 1958 ve Smetanově síni Obecního domu dramaturgicky i spo­ lečensky mimořádným koncertem. Na něm tři nejúspěšnější žáci K. P. Sádla provedli tři závažné tituly violoncellové literatury. Se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, který řídil Zdeněk Košler, v dílech Dvořáka, Řídkého a Prokofjeva vy­ stoupili Josef Chuchro, František Smetana a Miloš Sádlo. V listopadu 1958 podniklo Pražské trio svůj první zahraniční zájezd do Polska. Ve Varšavě ansámbl uspořádal dva koncerty, dále účinkoval v Lublani, Čenstochové, Ka­ tovicích a Krakově. V příštím roce následovalo turné do Švýcarska a v roce 1960 do NDR a na významný festival do Dubrovníku. Smetana mezitím zahrál s Františkem Rauchem na abonentním koncertě v domě umělců tři sonáty Ludwiga van Beetho­ vena. Pavel Štěpán v kritice píše: „Beethovenovy violoncellové sonáty daly umělcům 116 (Kar.)

Gramodesky, in::Hudební rozhledy, č. 14, r. 1961, s. 171.

54

možnost v nejlepším světle ukázat silné stránky jejich umění. U obou to byl přede­ vším neomylný smysl pro obsah hraných děl, pro jejich celkovou výstavbu a plasti­ citu. František Smetana hrál tentokrát poněkud nervózněji než obvykle a vysokou úro­ veň jeho hry snižovaly dost časté technické vady v tónu i v intonaci. Naproti tomu František Rauch, jenž je zřejmě na vrcholu svých uměleckých sil a oprávněně se stále častěji věnuje komorní hře, podal výkon, který nelze charakterizovat jinak, než jako výkon po všech stránkách naprosto dokonalý.“117 Smetana poté provedl dvakrát 25. 3. 1959 v Mariánských Lázních a 14. 4. v Praze opět Bořkovcův violoncellový koncert. 24. května 1959 účinkovalo Pražské trio na festivalu Pražské jaro. Provedli tato díla – L. van Beethoven: Klavírní trio c moll op. 1, č. 3, Johannes Brahms: Klavírní trio H dur op. 8, Vítězslav Novák: Klavírní trio Quasi una ballata op. 27, Bohuslav Martinů: Cinq pièces brèves. Obrovským vkladem pro Františka Smetanu byl pobyt na Festivalu Pablo Casalse v Prades ve Francii, který se konal ve dnech 4. až 20. července 1959. Smetana, vy­ slán Ministerstvem kultury a školství, přijel do jeho druhé třetiny na pátý koncert z celkového počtu dvanácti. Na festivalových koncertech probíhajících v kostele Église Saint­Pierre účinko­ valy takové osobnosti jako např. francouzský houslista Christian Ferrras, americký pianista Mieczyslav Horsowski, německý pianista Wilhelm Kempff, dvě světová dua: Hepzibah a Yehudi Menuhinovi a Ernst a Lory Wallfischovi, argentinský houslista Alberto Lysy, katalánská operní diva, lyrická sopranistka Victoria de los Ángeles, švý­ carský pěvec Hugues Cuénod a Casalsův z nejmilejších žáků Rudolph von Tobel. Smetana ve svém článku pro hudební rozhledy píše: „Casals je zvláštní člověk. Bez cella nebo taktovky je to přece jenom dědoušek. Jakmile však vezme do rukou smyčec nebo taktovku, jaká to nápadná změna! Až k neuvěření. Pohrává si s různými smyky, prstoklady, když má pauzy, diriguje si buď levou rukou, nebo taktuje smyč­ cem a vůbec se při hře ohromně baví. Bylo tomu tak i na koncertě (16. července), na němž hráli pouze Casals s Kempffem. Zahájil Beethovenovou C dur sonátou op. 102. Nezapomenutelná byla krátká volná třetí věta, ve které docílili oba umělci neobyčejně niterné silné atmosféry. Kempff zahrál Schumannovu Fantasii op. 17 a nakonec Brahmsovy Variace a fugu na Händlovo téma. Když jsem po koncertě s Kempffem mluvil, nadšeně vzpomínal na Prahu, Českou filharmonii, K. Ančerla a letošní Praž­ ské jaro.“118 Vrcholem pro Smetanu logicky bylo důvěrné setkání při rozhovorech s legen­ dárním violoncellistou Pablo Casalsem, s touto neobyčejnou osobností nezdolného charakteru. Společná fotografiie, které si Smetana velmi považoval, je pak z roz­ mluvy, ke které došlo na festivalovém koncertě dne 19. července. Na něm Casals s oběma Menuhinovci zahráli veliké Schubertovo trio Es dur op. 100. Začátkem ledna 1960 hostuje Smetana ve Výmaru. S Výmarským státním orchestrem, který řídil Gerhard Pflüger, provedl Řídkého Koncert č. 2. Asi naposled uvádí František Smetana koncert svého přítele Pavla Bořkovce 117 ŠTĚPÁN,

P. Beethovenovy sonáty, in: Večerní Praha, 29. 1. 1959.

118 SMETANA,

František. Byl jsem v Prades, in: Hudební rozhledy, č. 15, r. 1959, s. 644–645.

55

Fotografie s Casalsovým věnováním Smetanovi

Setkání během přestávky koncertu 19. 7. 1959

Pražské jaro 1960. František Smetana a Kurt Masur

v Karlových Varech. Karlovarský symfonický orchestr (KSO) řídil dne 19. února 1960 Alois Klíma. V Rudolfinu pak 20. března se Symfonickým orchestrem Čs. rozhlasu hraje v pre­ miéře obtížný violoncellový koncert Jindřicha Felda z roku 1958 věnovaný Fr. Sme­

56

tanovi, u dirigentského pultu je opět Alois Klíma. Dne 23. května 1960, v rámci hu­ debního festivalu Pražské jaro, se ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK a dirigentem Kurtem Masurem po třech letech vrací ke Koncertu č. 2 Ja­ roslava Řídkého. Dne 14. 12. 1960 byl Dům umělců v Praze svědkem Smetanova prvního veřejného provedení nesmírně obtížného Koncertu a moll, op. 129 Roberta Schumanna, jímž se uzavřel jubilejní pražský cyklus v rámci Schumannova roku. Pražský rozhlasový orchestr řídil Josef Hrnčíř. Kritika nebyla příliš přívětivá: „Smetana nepřesvědčil ani technicky ani tónově – to až v pomalé větě uplatnil svůj široký a teplý tón schopný nést náboj myšlenkový a citový. Výkon Smetanův byl vcelku poctivý, přece však uchopení díla bylo poněkud mdlé: pociťovali jsme, že hra sólisty i orchestru nemá lesk technické brilance a vře­ lost prožitku, což musí nezbytně mít každý umělecký výkon vysoké úrovně. Pokud jde o vypracování složky orchestrální, nutno se vyjádřit ještě jednoznačněji – celý přís­ tup byl spíše jen řemeslný, byl to jen nahrubo připravený doprovod a nic víc.“119 Lidová demokracie otiskla: „Fr. Smetana hrál tento krásný a zároveň obtížný kon­ cert poprvé. Má pro jeho symfonickou formu citlivé pochopení, pro lyrické pasáže měkký tón, dosti hbité prsty a dosti zvuku v hlubokých polohách. Ví sám nejlépe, kde co ještě chybí, a při další péči o dílo bude brzy jedním z jeho nejlepších interpretů.“120 Od ledna 1961 je jmenován sólistou Karlovarského symfonického orchestru. Na otázku, proč se rozhodl právě pro Karlovy Vary, Smetana odpovídá: „Již několik let jsem byl pravidelně zván vedením KSO k pohostinským vystoupením. Během těchto návštěv jsem měl možnost poznat jak prostředí, tak i uměleckou úroveň orchestru. Vzájemným poznáváním se zrodil mezi mnou, orchestrem i karlovarským obecenstvem opravdu přátelský vztah. Když potom vyšlo usnesení o decentralizaci a posílení kraj­ ských kulturních zařízení, moje volba byla jasná: Karlovy Vary.“121 S tímto orchestrem uskutečnil mnoho koncertů a když bylo potřeba, zasedl s chutí i za orchestrální pult. V dubnu 1961 podniklo Pražské trio velmi úspěšný zájezd do Španělska. Do Pol­ ska ale už zase nesměl. „Já, když jsem měl doma potíže, které mě už (s odpuštěním) nasraly, šel jsem na Ministerstvo školství za náměstkem Dr. Křístkem, ale poznal jsem, že je páté kolo u vozu. Tak jsem si sjednal rozhovor s p. Prepslem, tajemníkem Ústřed­ ního výboru KSČ pro kulturní záležitosti. A první věta, kterou jsem mu řekl, byla: Pane tajemníku, vy jste vyřídil můj případ z pozice síly a to je odsouzeno k zániku dříve či později. V Rudém Právu brečí nad černochy, které lynčují v Americe a vy tady lyn­ čujete vlastní lidi a je vám to srdečně jedno. Nakonec se mi omluvil a prohlásil: Až si budete chtít někdy zanadávat, přijďte za mnou. Budete­li mít pravdu, já se budu snažit věc napravit, a když pravdu mít nebudete, já vás nezhodím. To bylo někdy na jaře 1961 a od té doby jsem neměl potíže s cestováním.“122 119 (ip)

Pocta Schumannovi, in: Hudební rozhledy, č. 14, r. 1961, s. 36.

120(fla)

Lidová demokracie 19. 12. 1960.

121 PACHOVSKÝ,

r. 1961, s. 15.

122

Zdeněk. Besedujeme s Františkem Smetanou, in: Lázeňský čas, č. 5,

Dopis Fr. Smetany manželům Čiperovým z 21. 3. 1992.

57

Dne 20. dubna byl Smetana hostem Plzeňského rozhlasového orchestru, řídil Jo­ sef Hrnčíř. Provedli společně Feldův Koncert pro violoncello a orchestr, který se příští měsíc v květnu 1961 ve východoněmeckém městě Gotha dočkal svého prvního za­ hraničního provedení. Státní duryňský symfonický orchestr tehdy řídil Fritz Müller. Pro Supraphon koncert natočil František Smetana v Rudolfinu 7. 6. 1961 se Symfo­ nickým orchestrem Čs. rozhlasu a Aloisem Klímou. Říjen 1961 byl pro Pražské trio velmi významný pozváním na prestižní festival Berliner Festtage. V závěru roku, dne 18. 12. 1961 v Domě umělců pak František Smetana, Česká filharmonie a Václav Neumann opětovně provedli Kraftův Koncert C dur pro violoncello a orchestr. „František Smetana nám znovu připomněl prove­ dením Kraftova cellového koncertu, kolik hodnot je skryto v české hudbě mozartov­ ského období, a jak málo se tyto hodnoty objevují na našich pódiích. Provedení ne­ slo po všech stránkách znaky zralého a dokonale připraveného projevu, přestože umělec hrál indisponován nemocí.“123 Na svém úspěšném turné po Islandu ve dnech 17., 18. v Reykjavíku a 21. ledna v Akranessu František Smetana a Árni Kristjánsson zahráli vedle drobných skladeb Dvořáka, Řídkého, Hlobila, Ebena a Nina také Sonátu g moll Henryho Eccelse, Kon­ certantní variace D dur op. 17 Felixe Mendelssohna­Bartholdyho a Sonátu e moll op. 38 Johannese Brahmse. Kritiky nešetří chválou. Ján Thórarinsson o prvním koncertu napsal: „Jeho technická obratnost není cí­ lem jeho hry, nýbrž pouze slouží jako podmiňující faktor jeho obrovského výkonu v uzavřeném rámci. To není nadnášení; tento velký mistr vystupuje naprosto skromně.“ V listu Tíminnu se říká: „Smetana a Árni Kristjánsson zahráli Eccelsovu sonátu s velkou elegancí. Mendelsohnovy variace byly vyneseny do vyšších sfér a předvedení Brahmsovy sonáty profesorem Smetanou ukázalo, že tento hraje s vnitř­ ním zápalem, nádherným a umírněným tónem a velmi jemnou interpretací. Na sou­ hru obou umělců se tak lehce nezapomene.“ Dne 25. 1. 1962 v Reykjavíku na závěr svého zájezdu provedl František Smetana a Rozhlasový orchestr v Reykjavíku za ří­ zení Jindřicha Rohana Koncert h moll pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka. Byl jeho teprve třetím „islandským“ interpretem po Rostropovičovi a Bengtssonovi. „Sólová hra českého violoncellisty Františka Smetany v Dvořákově violoncellovém koncertu byla vysoké umělecké úrovně, jak bylo možno očekávat po tom, co jsme jej slyšeli na koncertě hudebního spolku.“ 124 V rozhlasovém orchestru byli v té době kromě několika Němců, Rakušanů a Norů angažováni i tři čeští muzikanti: houslista Rudolf Vlodarčík, violoncellista Milan Kan­ torek a hobojista Karel Paukert „…ano… varhaník z Kampelsheimerovy třídy, jež si vedl zdatně v obou oborech.“125 Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze 6. a 7. 3. 1962 zazněl Koncert a moll Jiří. Česká filharmonie s Václavem Neumannem, in: Hudební rozhledy, č. 15, r.1961, s.40.

123KRATOCHVÍL,

124Sinfóníutónleikar­koncert,

in: Thjódviljinn, 30. 1. 1962.

Vladimír. Sinfoníuhljómsveit Íslands aneb Reykjavíkské imprese, in: Hudební rozhledy, č. 5, r. 1962.

125ŠOLÍN,

58

op. 129 Roberta Schumanna. Hrál František Smetana, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídil Henri Arends z Holandska. „Středem pořadu byl Schuman­ nův cellový koncert a v něm se po delší době uvedl jako sólista František Smetana. Sympatický umělec, kterého můžeme častěji ocenit jako výtečného komorního hráče, poskytl Schumannovi svou muzikálnost, své bezpečné kvality technické a pamětní, svou připravenost. Nástroj mu zní méně v rychlých partiích technických, spíš v kan­ tiléně, která má krásnou barvu a přinesla Schumannově skladbě vítané obohacení. Smetana zachovává jakousi ušlechtilou zdrženlivost výrazu, která je pro něho cha­ rakteristická i jindy, ale tím neškodí romantickému dílu, které má emotivní účinnost samo o sobě silnou; dodává mu tak mírnější temperaturu, v níž působí příjemně.“126 V Apollonském sále Státní opery v Berlíně se 25. 11. 1962 konal koncert, který do socialistických zemí přenášela Intervize. Petr Messieur, František Smetana a František Rauch provedli Trojkoncert C dur op. 56 Ludwiga van Beethovena, Ně­ mecký státní orchestr řídil Karel Ančerl. Pro Český spolek pro komorní hudbu ve dnech 12. a 13. listopadu 1962 v Domě umělců v Praze si zvolili František Smetana a Jiří Hubička program složený z děl Händela, Medelssohna­Bartholdyho, Brahmse, Řídkého a Martinů. „František Sme­ tana podal nesporně jeden z vrcholných výkonů, které se vrývají do paměti, a nalezl dobrého a citlivého spolupracovníka – jako již mnohokrát předtím – v Jiřím Hubič­ kovi.“127 V Karlových Varech provedl 21. 2. 1963 František Smetana Koncert C dur pro vio­ loncello a orchestr Antonína Krafta, KSO řídil Vladimír Matěj. Vedle toho uspořá­ dal dva komorní koncerty s klavíristou Jiřím Hubičkou (2. 4. a 21. 6.). Dne 12. 9. 1963 hrál František Smetana s Jiřím Hubičkou v Plzni. „František Sme­ tana přetlumočil obě myšlenkově i ryze hudebně překrásná díla (Janáček, Martinů) s takovou stylovou čistotou, komorní diskrétností a citovou upřímností, jaké býváme na koncertech violoncellistů svědky jenom velmi vzácně.“128 K významné umělecké spolupráci došlo při natáčení pro stanici Radio France v Paříži dne 21. 10. 1963. František Smetana a Marie­Madeleine Petit nahráli Sonátu pro violoncello a klavír e moll op. 38 Johannese Brahmse a 3. sonátu pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů. Ve dnech 6.–9. 11. 1963 na koncertech v Karlových Varech, Klatovech a Stříbře provedl Smetana Dvořákův Violoncellový koncert. Karlovarský symfonický orchestr řídil host z Jugoslávie, Anton Nanut. František Smetana s Jiřím Hubičkou uskutečnili 21.–28. 11. turné do Dánska. Hráli v Kodani, Odense, Hjöringu a Skagenu. „Ale přece nejkrásnější ze všeho bylo jejich provedení Brahmsovy sonáty e moll, s co nejpřesnějším laděním, frázováním i dy­ namikou, aniž by z jejich hry jen na vteřinu vymizelo to osobní, a s takovou vřelostí 126HOLZKNECHT,

1962, s. 295.

127 (sfl)

Václav. Holandský dirigent a český cellista, in: Hudební rozhledy, č. 7, r.

Stín a světlo. Večerní Praha 15. 11. 1962.

ŠPELDA, Antonín. Podzimní sezóna v Plzni otevřena. Vysíláno v plzeňském rozhlase v pondělí 16. září 1963.

128

59

výrazu a intenzivním prožíváním detailů, čímž celistvost nebyla ani v nejmenším po­ rušena, takže učinili poslech tohoto proslulého díla vzácným požitkem.“129 Smetana Koncert pro violoncello a orchestr a moll, op. 129 Roberta Schumanna provedl také 21. 12. 1963 za řízení Herberta Kegela. „Podařilo­li se proplout skry­ tými úskalími dobrého otce Haydna beze zbytku (Symfonie ,S úderem kotlů‘), zůstaly některé problémy Schumannova violoncellového koncertu ještě nedořešeny. Tkví to již v objektivních podmínkách díla samotného, jednoho z posledních, které nemocný Schumann v horečnatém chvatu napsal. Sólista KSO František Smetana rozezpíval svůj nástroj v širokých kantilénách zpěvných míst prvé věty a romance; choulostivé pasáže ve finále nebyly plně přesvědčivé a zanikaly v orchestrálním zvuku. Při po­ vaze díla, které trpí četnými rozpory, nelze z toho vinit jen interprety.“130 Ve dnech 27. a 28. 2. 1964 v Dvořákově síni Domu umělců zazněl naposledy v podání Františka Smetany Koncert pro violoncello a orchestr č. 2, op. 36 Jaroslava Řídkého. Českou filharmonii řídil Václav Neumann. V druhé polovině března 1964 podnikl Smetana úspěšný zájezd do tehdejší Ně­ mecké demokratické republiky. Ve Výmaru, Schwerinu a Lübzi odehrál s výmarským a duryňským orchestrem koncerty Roberta Schumanna a Antonína Krafta. Bezprostředně po návratu provedl František Smetana 30. 3. 1964 Kraftův kon­ cert v Karlových Varech. Řídil Josef Hercl. Ještě 31. 5. 1964 se rozezněl Dům umělců ušlechtilými tóny nástroje Františka Smetany na Matiné ze skladeb Pavla Bořkovce. Hudební rozhledy otiskly laskavou a půvabnou gratulaci Františka Raucha Františku Smetanovi k jeho výročí 50. na­ rozenin. „Smetana je nesmírně pečlivý při studiu skladeb. Cvičí se záviděníhodnou pravidelností denně. Neúprosně vylepšuje detaily, což žádá ovšem i od partnerů. Nikdy však samoúčelně. Jakákoliv vyumělkovanost je mu zcela cizí. Nikdy nezahrál notu pro efekt. Jde bytostně a někdy i živelně jen za muzikou. Čím se – myslím – může právem chlubit, je jeho vřelá (tak česká) kantiléna, plná mužného citu a něhy. Osobně sám se u něj nejvíc těším na oázy klidu, kdy mu ze zvuku jeho violoncella mluví jakoby sama duše. Znáte­li jeho otevřený a nesentimentální způsob řeči i třeba zálibu v anekdotách, budete se mnou souhlasit, že okénkem do duše muzikanta je přece jen jeho vlastní hudební projev.“131 O kus dále ještě Rauch píše: „Myslím, že rozhodně je velkou škodou, že nepracuje pedagogicky. Smetana je rozeným učitelem.“ Touto větou poodhalil asi největší Smetanovo trápení, jeho třináctou komnatu. V roce 1962 poradil profesor Karel Pravoslav Sádlo Smetanovi, aby si podal žá­ dost na Hudební akademii múzických umění, kde se uvolnilo místo pro výuku hry na violoncello a komorní hudbu. „Táto, já nemám žádnou šanci, na to čekají tři par­ tajníci!“ Přesto žádost podal, ustanovená komise se rozhodla pro dva kandidáty. Profesor Bedřich Jaroš dostal více bodů v komorní hře, Smetana získal zase víc bodů v sólo­ vé hře. Své rozhodnutí komise poslala na Ministerstvo školství a kultury, ministrem 129ZACHARIAS,

130PACHOVSKÝ, 131 RAUCH,

Walter. Dva velcí čeští hudebníci, in: Land og Folk, 26. 11. 1963.

Zdeněk (ZP). Dva zahraniční dirigenti v KSO, in: Lázeňský čas, č. 2, 1963, s. 15.

František. Františku Smetanovi, in: Hudební rozhledy, č. 17, r 1964, s. 374.

60

František Smetana, Duryňský státní symfonický orchestr, Heinrich Schmitz

byl jmenován v únoru 1948 Zdeněk Nejedlý. Ministerské řízení usnesení komise igno­ rovalo a jmenovalo místo posuzovaných kandidátů profesora Vášu Černého, který už učil na vysokých školách v Brně i Bratislavě. Smetana zašel za předsedou ministerské komise doktorem Reinmoserem, který byl například již v roce 1950 náměstkem mi­ nisterstva pošt, a ptal se na námitky vůči němu. „Víte, člověk s vaší politickou mi­ nulostí nemůže vychovávat mládež!“ Smetana kontroval: „Pane doktore, já nechci učit marx­leninismus, na to máte lepší odborníky! Já chci učit cello a komorní hud­ bu!“ To už zůstalo bez odpovědi. František Smetana zjistil, že učit mladé hudebníky v Československu už nebude moci asi nikdy. A to byla, podle jeho slov, ta poslední kapka. „Nikdy jsem neuvažo­ val o tom, že bych mohl žít v cizině, ale když mi ve dvaašedesátém v mých osmatyři­ ceti řekli, že nikdy nebudu smět učit, rozhodl jsem se, že odejdu.“132 Dne 21. 11. 1963 měl koncert v Kodani. Byl to pátek večer. A v sobotu přišel za ním jeho agent, Gösta Schwarck, šťastný, že kritiky jsou výborné. Od něj se Sme­ tana dozvěděl, že byl zavražděn prezident Kennedy. Po příjezdu do Prahy Smetana sdělil prvnímu tajemníku britského velvyslanectví Cecilu Parrotovi, se kterým se znal již od roku 1945, že se cítí nejistý, že by nejra­ ději odjel. Ten využil svých nemalých znalostí a vlivu a našel mu místo na Jamajce. Od září 1964 má Smetana působit jako hudební pedagog na School of Music v Kingstonu. „A protože Jamajka byla právě dva roky vyjmuta z britského impéria a byla nezávislým státem a komunisti velmi rádi pomáhali nezávislým státům, tak po­ liticky to bylo vcelku únosné – Chruščov byl u moci, ten trochu pootevřel dveře – na­ 132

KULIJEVYČOVÁ, Marie. Ve čtveřici souhvězdí, in: ZN revue, 5. 2. 1993.

61

konec poprvé po válce mohla moje paní vyjet ven se mnou.“ Všechny smlouvy zařídil brit­ ský velvyslanec, na minister­ stvu školství však protestovali: „Jak jste se opovážil podepsat smlouvu se zahraničním státem bez našeho vědomí?“ Smetana oponoval: „Mo­ ment! Náš velvyslanec u Spoje­ ných národů tvrdí, že jsme svo­ bodný národ, tak já jednám jako svobodný občan svobod­ ného národa. Navíc, smlouva je výborná, špatnou bych nepodep­ sal. Tak jaképak námitky!“133 Smlouvu podepsal na tři roky. Karlovarský symfonický orchestr se po domluvě zavázal, že bude místo sólisty Smetanovi rezer­ vovat po dobu trvání jamajské smlouvy. V Pražském triu, kde je situace složitější, jej nahrazuje „po různých úvahách“134 Miloš Sádlo. Trio má totiž naplánované Čerstvý padesátník tři další zahraniční zájezdy. Zpráva o dlouholetém Smetanově přesídlení do oblasti Karibského moře sjela do hudebního života v Československu jako blesk, stejně neočekávaně jako svého času jmenování Ladislava Lásky profesorem houslové hry v australské Adelaidě. Dne 21. srpna 1964 odlétá František Smetana s manželkou z ruzyňského letiště legálně přes Londýn (s výletem do Edinburghu na koncert Rudolfa Firkušného a na Glagolskou mši), New York a Floridu do Kingstonu na Jamajce. „Odjížděli jsme do země, o které jsme prakticky nic nevěděli. Jenom to, že tam mám jako první Čech vyučovat a k tomu ještě v řeči, ve které jsem dosud uměl jenom pozdravit a poděkovat.“135 V profesorském sboru působí anglický zpěvák, basista (polského původu), klari­ netista, také Angličan, klavíristka Jamajčanka, absolventka londýnské Královské hu­ dební akademie, houslista Američan. Ředitelství Smetanovým vyhlédlo hezký mo­ derní domek o šesti místnostech v novější čtvrti blízko školy. Sousedí s ministerským Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993. ISBN 80­901618­3­9, s. 171, 172.

133MARHOUNOVÁ, 134ŠOLÍN,

Vladimír. Na prahu velké cesty, in: Hudební rozhledy, č. 17, r. 1964, s. 722.

135SMETANA,

František. První pozdrav z Jamajky, in: Hudební rozhledy č. 8, r. 1965, s. 348.

62

předsedou na jedné a francouzským vyslancem na druhé straně. Ve škole se učí tři trimestry a každý má 12 týdnů. Jedenáctý týden každého trimestru se neučí, peda­ gogové připravují písemnou zprávu pro ředitele o docházce a prospěchu žáků. Vá­ noční prázdniny jsou čtyři a velikonoční dva týdny. Smetana má 10 žákyň a 4 žáky na violoncello, z čehož je přesně polovina cizinců, ostatní jsou Jamajčané. Vyučuje se po jedné hodině týdně. Dále má 4 hodiny týdně komorní hudbu a v povinnosti i řízení školního orchestru. Vedle pedagogické práce mají učitelé povinnost jednou mě­ síčně uspořádat hodinový koncert pro veřejnost, který také vysílá zdejší rozhlas, jako součást kulturní výchovy lidu. Smetana požádal Státní hudební vydavatelství o za­ slání objemné zásilky českých komorních skladeb. „Bylo jich skoro 80 kg a gramo­ fonových desek 20 kg (!!).“136 Vedle violoncellového i houslový a klavírní český ma­ teriál pro školu. Dále celou českou komorní tvorbu, tria, kvarteta. Proto na koncertech pedagogů mohla zaznít díla B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha, L. Janáčka, B. Mar­ tinů, K. B. Jiráka, J. Hanuše a J. Felda. Březnový koncert roku 1965 byl například věnován pouze české hudbě. Přivezl sebou i své dva nástroje. Také osnovy našich hudebních škol, konzerva­ toře i AMU. V rozhovoru pro Svobodné slovo říká: „Když jsem dostal tu nabídku

Koncem února v době své každoroční dovolené navštívila Jamaiku i královna Matka Elisabeth. Pro ni uspořádal dne 22. února 1965 ministerský předseda Sir Clifford Campbell slavnostní koncert pedagogů, na němž též účinkovali manželé Smetanovi. Na fotografii zleva: Sir Clifford Campbell, anglická královna matka Alžběta, František Smetana a ředitel Kingstonské konzervatoře Barry Davies. Dolly má zakrytou hlavu violoncellem 136(akr)

S českou hudbou na Jamajku, in: Svobodné slovo 9. 8. 1964.

63

z Jamajky, tak jsem si říkal, to je hezký. Jamajčani, to je muzikální národ. Jenomže oni jsou muzikální trošku jinak, než jsme muzikální my. Ono mají například velký smysl pro takový nuance rytmický, který já nemám.“137 Smetana reportuje: „Když jsme na Jamaiku přiletěli počátkem září 1964, asi po tři dny byla v novinách naše fotografie a dlouhý článek o nás. A hned týž den k nám přišla paní a řekla: Já jsem Motyčková. Její manžel byl ředitelem Baťových prode­ jen v karibské oblasti. A tak jsme se spřátelili. Každou neděli nás vozili k moři na pláž, kde jsme mezi koupáním hráli kanastu. Samozřejmě jsme u nich trávili Štědrý večer s normální štědrovečerní večeří, jen v tropickém ustrojení byl rozdíl…“138 Na Jamajce je zejména v turistické sezóně, to znamená uprostřed naší zimy, velmi čilý koncertní ruch. Zajíždějí sem velké hvězdy a orchestry ze Západu. Také řada známých osobností politického a kulturního světa, například Charlie Chaplin. Ve vlhkém podnebí tropických lesů a častých hurikánů se Smetanovi začaly ozý­ vat prudké záchvaty revmatismu. „Já jsem se nemohl ráno pohybovat, ale během dne se to zlepšilo a večer jsem hrál jako by se nechumelilo.“ Přestože se mu na Jamajce líbilo a nabídli mu i dokonce i urychlené vyřízení stát­ ního občanství, nechtěl tam ze zdravotních důvodů zůstat natrvalo a rozhodl se pře­ stěhovat do Ameriky. „Naše zahrada v Kingstonu sousedila se zahradou amerického velvyslanectví. Chargé d’afraire mě dobře znal, protože jeho otec často navštěvoval mé koncerty. Od něho jsem získal doporučení a odjel do USA.“139 Mr. Frantisek Smetana, 711 Stranton Avenue, Ames, Iowa 50010

V roce 1966 dostal Smetana příležitost učit na letních kurzech v Connecticutu, USA. Po nich se vyrojila řada nabídek, z nichž si vybral velkou univerzitu v Ames Spakes ve státě Iowa. Ministerstvu školství v Praze tehdy Smetana oznámil, že ruší uzavřenou smlouvu ze zdravotních důvodů a má na výběr pouze dvě možnosti. Vrá­ tit se domů bez možnosti získat místo podle svých schopností a vzdělání, anebo zku­ sit štěstí v Americe. V dopise, který by ještě mohl, dle jeho slov, na ministerstvu být, sdělil, že odjíždí učit do Spojených států a vrátí se, až to uzná za vhodné.140 Na novém působišti jako fakultní rezidenční violoncellista učil na poloviční úva­ zek nástrojovou hru, jako asistent dirigenta řídil školní orchestr a stal se členem kla­ vírního Amati tria. V Ames Spakes působil až do roku 1973. „Byl jsem tam přijat jako expert. Mimo kvótu. Každý národ má určité číslo přistěhovalců. A já byl mimo, tak jsem dostal takovou zelenou kartu a na to jsem mohl jezdit ven…“141 Ludmila. Setkání v pořadech A léta běží, vážení… 1. vyd. Praha: Vydáno vlastním nákladem, 1993. ISBN 80­901611­0­3, s. 159.

137VRKOČOVÁ, 138SMETANA,

František. Z Richmondu nám píše, in: Hudební nástroje č. 3 r. 1995, s. 184.

139SLAVÍKOVÁ,

140VRKOČOVÁ,

Jitka. Chvíle s Františkem Smetanou. in: Hudební rozhledy, č.9, r. 1997, s. 3–5. Ludmila. Citované dílo, s. 161.

Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993 ISBN 80­901618­3­9, s. 172.

141MARHOUNOVÁ,

64

Netradiční novoročenka kreslíře K. T. Neklana

V letních měsících Smetana vedl interpretační kurzy v Chestnut Hill v Killing­ worthu. Během nich uspořádal s Dolly 11. srpna 1966 koncert v Creative Arts Cen­ tru. V témže roce se František Smetana stává členem Československé společnosti pro vědu (SVU) a umění. Společnost založena v New Yorku v roce 1954 pravidelně co dva roky pořádá kongresy v různých amerických a kanadských městech. V hudební sekci mívá Smetana od té doby koncerty nebo přednášky. Hudební odbor SVU při­ pravil na 2. 9. 1966 v Carnegie Hall v New Yorku slavnostní koncert k uctění ne­ dávných 75. narozenin dvou českých hudebních skladatelů, čestného člena SVU Karla Boleslava Jiráka a již zemřelého Bohuslava Martinů. O program se rozdělili František Smetana a Lydia Smutná­Štěrbová. Společně přednesli Sonátu pro vio­ loncello a klavír op. 15 Karla Boleslava Jiráka a Sonátu č. 3 pro violoncello a kla­ vír Bohuslava Martinů. Lydia Smutná­Štěrbová pak program doplnila kratšími kla­ vírními skladbami obou autorů. Den na to, 3. 9. ve Wollmanově auditoriu ve Ferris Booth Hall uspořádali Fran­ tišek a Dolly Smetanovi pro Československou společnost pro umění a vědy druhý koncert, na němž zazněla díla skladatelů Dvořáka, Suka, Janáčka, Smetany, Řídkého a Ebena. Po tomto koncertě obdržel dopis od předsedy SVU prof. Václava Hlavatého ze dne 10. září 1966, ve kterém stojí: „Vážený pane Smetana, děkujeme Vám i Vaší paní co nejsrdečněji za účast na koncertech, pořádaných u příležitosti III. vědeckého sjezdu SVU v New Yorku ve dnech 2. a 3. září t.r. Vaše vynikající umělecké výkony dodaly slavnostního rázu celému sjezdu a byly náležitě oceněny všemi přítomnými. SVU je hrda na skutečnost, že má mezi svými členy umělce Vaší úrovně.“ Dopis pak nefor­ málně pokračuje: „Nemohu odolat a musím připojit ještě osobní poděkování a pro­

65

jev obdivu Vašemu reprodukčnímu geniu. Váš Hlavatý“. Dne 1. 12. 1966 na Universitě v Iowě za­ hrál František Smetana v C. Y. Stephensově auditoriu Koncert C dur pro violoncello a orchestr op. 4 Antonína Krafta. The Iowa State Symphony Orchestra, řídil Laurence Burkhalter. O něco později, 13. 12. uspořádal s pia­ nistou Davidem Kaisermanem koncert z děl Georga Friedricha Händela, Ludwiga van Beethovena, Wolfganga Amadea Mozarta, Johannese Brahmse, Maxe Brucha, Camilla Saint­Saënse a Bohuslava Martinů.

Plakát na slavnostní koncert v Carnegie Hall 2. 9. 1966

František Smetana s pianistou Davidem Kaisermanem

Mr. And Mrs. Frantisek Smetana, 2007 Kildee Street, Ames, Iowa 50010

V letech 1967–1970 působí Smetana také jako v pořadí již pátý ředitel, ve významu umělecký šéfdirigent orchestru Fort Dodge Symphony.142 S tímto orchestrem v průběhu let nastudoval a provedl například Sinfonii in C Karla Philippa Emanuela Bacha, Sym­ fonie č. 3. 5. a 8. symfonii (Nedokončenou) Franze Schuberta, Dvořákovy Slovanské tance č. 10 a 16, Bizetovu Symfonii č. 1 C dur, Symfonii Es dur a Koncert pro hornu Wolfganga Amadea Mozarta, předehru Ko­ riolanus a Klavírní koncert č. 5 Ludwiga van Beethovena nebo Symfonické variace pro klavír a orchestr Cézara Francka. Dne 13. ledna 1968 navštívil město Ames v Iowě během svého zájezdu po Spojených tátech amerických jeden z nejlepších orchestrů světa, Královská filharmonie Lon­ dýn. S tímto orchestrem v MacKay audito­ riu na tamější univerzitě provedl František Smetana za řízení Václava Neumanna Dvo­ řákův Koncert h moll. 142Od

66

r. 1980 přejmenované na Fort Dodge Area Symphony.

Na návštěvu Československa přijel Smetana 5. srpna 1968. Po invazi okupačních vojsk Varšavské smlouvy však odcestoval urychleně zpět do USA. „Když jsme s Dolly v srpnu 1964 opouštěli Prahu, nevěřili jsme, že se někdy ještě podíváme do země, kde jsme se narodili a žili padesát let. Jaro 1968 se politicky vyvíjelo tak slibně, že jsem začátkem srpna letěl do Prahy zjistit, zdali je vhodná doba k návratu. 21. srpna sovětská armáda a její přátelé můj úmysl pohřbili!“143 Bezprostředně po návratu do Spojených států udělil Smetana v Apes Town kritické interview o politické situaci v Československu pro tamní časopis. Po jeho otištění se dostal na černou listinu v Praze, všechny jeho nahrávky byly staženy z knihoven a prodejen, měl být vymazán z paměti lidí v Československu.144 Dalším tělesem, se kterým v letech 1968­1969 v Americe František Smetana pra­ videlněji spolupracoval, byl Marshalltown Community Orchestra. Na jejich prvním společném koncertě 13. 12. 1968 zazněla Symfonie Es dur Wolfganga Amadea Mo­ zarta, Koncert pro harfu a smyčce Geoega Philippa Händela a Symfonie D dur č. 104 Josepha Haydna. O rok později, 21. 12. 1969 s tímto orchestrem například provedl Borodinovu symfonickou báseň Ve stepích Asie, Mozartův Houslový koncert č. 3 G dur a Schubertovu Symfonii č. 3 D dur. Dne 12. 10. 1969 v C. Y. Stephensově auditoriu zazněl Koncert pro klavír, housle a violoncello a orchestr C dur op. 56 Ludwiga van Beethovena v památném sesku­ pení. Hrálo Amati trio v obsazení: Ilza Niemack – housle, František Smetana – vio­

Amati trio – František Smetana, Frank Iogha a Ilza Niemack 143

Vánoce 1992.

144V

roce 1971 bylo Františku Smetanovi a jeho ženě Rudolfě uděleno americké občanství. Že je přijal jiný stát jako vlastní občany, byla pro ně veliká satisfakce.

67

Potvrzení o udělení amerického státního občanství

loncello, Frank Iogha – klavír, a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, který řídil dr. Václav Smetáček. Byl to 10. koncert jejich prvního amerického turné. Po něm prý rozněžnělý Smetana hostil celý orchestr v místní restauraci.145 Pro své další vystoupení 2. 1. 1970 si Amati trio ve složení Ilza Niemack, Laurie Ticehurst Kelling a František Smetana zvolilo program sestavený pouze z díla L. van Beethovena. Dne 15. 4. 1971 v MacKay auditoriu předneslo seskupení Trio č. 2 in Es dur op. 2 Alberta Roussela a Trio op. 63 d moll Roberta Schumanna. Amati triu se dostalo pozvání i na prestižní Aspen Music Festival and School, hu­ dební festival a letní školu v Coloradu, který je mimořádným svátkem hudby a kul­ tury s více než šedesátiletou tradicí od roku 1949.146 Na internetovém portále ISU je možné nalézt tyto vzpomínky: „Někteří mladí se studijním zaměřením na hudbu si zprvu mysleli, že František Smetana byl někým, koho je zapotřebí se obávat jednak pro jeho lámané anglicko­české vyjadřování a také často pro jeho intenzivní styl nacvičování s orchestrem. Avšak časem se potvrdilo, že měl také svou přívětivější stránku. Jedenkrát v době Vánoc, když lidé z hudební jed­ noty Phi Mu Alpha překvapovali nové členy fakulty zpěvem pozdně noční serenády z vánočních koled, rozhodování ohledně zaklepání na jeho dveře nebylo přijímáno lehce. Pan Smetana však ve dveřích všechny přivítal se širokým úsměvem a trval na 145Z

vyprávění Jiřiny Výborné v listopadu 2014 v Praze.

146Vznikl

na popud amerického filantropa Waltera Peapckeho a jeho ženy Elizabeth, kteří se rozhodli v malebném městečku, obklopeném úchvatným panoramatem Skalistých hor uspořádat oslavný festival připomínající 200. výročí narození Johanna Wolfganga Goetha. Na festivalu hostovalo mnoho z těch nejlepších sólistů a komorních sdružení, včetně klavíristy Rudolfa Firkušného, který se v rozmezí čtyřiceti let (1951–1991) festivalu účastnil desetkrát.

68

tom, aby se šli ohřát dovnitř. Po příjemné návštěvě ještě skupinku zavedl do svého obývacího pokoje k zvláštnímu violoncelo­ vému pouzdru. Všichni předpokládali, že se bude uvnitř skrývat nějaký velmi vzácný nástroj, nakonec se ale jednalo o skříňku na likéry. Studenti orchestrální hry, kteří ještě ne­ byli s panem Smetanou osobně seznámeni, si budou pamatovat na své obavy z něj, když zkoušel s orchestrem ISU. Když chtěl získat ten správný zvuk, vzrušeně gestiku­ loval a ukazoval různým sekcím, zvyšoval svůj hlas, hulákajíce instrukce v rodné češ­ tině. Fakulta ISU a její studenti se začali obá­ František Smetana na fotografii Freda vat o bezpečnost pana Smetany v roce Cerwika na ISU v roce 1972 1968, kdy navštívil své rodné Českosloven­ sko, přesně v době občanské revolty. Sověti potlačili povstání se značnou represí. Hranice byly rychle uzavřeny a vše co jsme mohli vidět v televizi, byly jen tanky tváří v tvář skálopevně odhodlaným domorod­ cům. Po nějakou dobu neprobíhala s panem Smetanou žádná komunikace. Když se pak navrátil na ISU, vyprávěl vzrušující příběhy o nebezpečných situacích, ve kte­ rých se málem ocitl.“147 Ve dnech 7. ledna 1973 v Cedar Rapids Area a 8. února 1973 na Iowa State Uni­ versity v Ames, v MacKay auditoriu přednesli František Smetana a Dolly Urbánková, oficiálně prezentováni jako sobor Duo Smetana, totožný program: Sonátu g moll Hen­ ryho Eccelse, Bachovu Suitu č. 2 d moll pro sólové violoncello, Sonátu č. 3 pro vio­ loncello a klavír Bohuslava Martinů, jednovětou Sonatinu Zoltána Kodályho, Tři skicy ze židovského života Ernesta Blocha a Boccheriniho Sonátu č. 6 A dur. 50 Skipwith Green Cir. RICHMOND, WA 23294

Rok 1973 je v životě Františka Smetany průlomový. Po sedmi letech svého pů­ sobení na univerzitě v Iowě mu přítel Denis Brown, bílý Jamajčan, nabídl možnost učit v Richmondu ve Virginii. Napřed vyhověl nabídce uměleckého vedoucího Jac­ quese Houtmanna stát se prvním cellistou v komorním orchestru v Richmond Symp­ hony. Přijal ji spolu s polovičním učitelským úvazkem na univerzitě. „Kdybych byl pohodlný a líný člověk, tak bych tam byl (v Iowě) dodneška, protože jsem měl málo co dělat a dobrý plat.“148 V orchestru hrál až do roku 1984, kdy odešel do penze. 147Viz:

portál ISU

Ludmila. Setkání v pořadech A léta běží, vážení… 1. vyd. Praha: Vydáno vlastním nákladem, 1993, ISBN 80­901611­0­3, s. 160.

148VRKOČOVÁ,

69

Ve dnech 15.–17. 11. 1974 probíhal na Washington Square Campus of New York University sedmý světový kongres Československé společnosti pro umění a vědy (SVU). Na něm v Hotelu Princ Jiří František Smetana s Rudolfem Firkušným pro­ vedli Pohádku Leoše Janáčka a jako vzpomínku na Karla Boleslava Jiráka, žijícího od roku 1947 ve Spojených státech amerických,149 jeho Sonátu pro violoncello a kla­ vír op. 15. Na koncertě spoluúčinkoval také skladatel a dirigent Karel Husa. Od roku 1974 vyučuje Smetana hru na violoncello také na College of William and Mary. Od září 1975 ve svých jednašedesáti letech se mu dostalo vysokého ocenění, byl jmenován řádným univerzitním profesorem. Vyučuje hru na cello, hudební dě­ jiny a komorní hru jako profesor na Virginia Commonwelth University v Richmondu. Považoval za naprosto logické neustále upozorňovat na naše české tradice. Stává se také členem Virginia, později Smetanova tria, které od r. 1978 hraje ve složení Landon Bileyeu – klavír, Robert Murray – housle, František Smetana – vio­ loncello. Mezi jeho žáky patří Stephen Drake, člen Nashvillského symfonického orchestru, Cedra Kuehn, vyhledávaná pedagožka a členka orchestru Colorado Springs, Edward Gant, doktor katedry hudby na Univerzitě Jamese Madisona, Mar­ tin Prchal, syn violoncellisty, který zakotvil v Holandsku, bývalý generální ředitel Ev­ ropské asociace konzervatoří, nyní zástupce ředitele Královské konzervatoře v Haagu. František Smetana se podílel na zrodu Amerického spolku violoncellistů.150 V roce 1978 byl jedním ze zakládajících členů. Podnítil i vznik nového Smetanova tria, v němž hráli Landon Bilyeu – klavír, Robert Murray – housle, František Smetana – violoncello. Jejich první vystoupení se uskutečnilo 7. 2. 1980 v auditoriu hudebního centra v Richmondu. Dolly Smetanová, Františkova žena, umírá 28. 7. 1980. Urna s jejím popelem byla převezena do Prahy a uložena v hrobce Urbánkovy rodiny na pražských Vinohradech, kde leží dosud. O její smrti se 7. března 2002 František Smetana rozpovídal v besedě konané na Institutu Bohuslava Martinů. V průběhu besedy, jak se mi zdálo, těžce ne­ doslýchavý a místy i trochu popletený najednou vzplanul hluboko v duši ukrytou vzpomínkou: „Dolly? Já tu paní znám. Já ji slyšel, když absolvovala konzervatoř s orchestrem. Líbila se mi, jak hrála a jak vypadala. Ale já jsem byl plachý, nesmělý, tak jsem za ní nešel. Teprve na podzim na dvoře konzervatoře jsem za ní šel, a řekl, že by nebylo špatné, kdyby se mnou hrála. – To já nemůžu. Přemluvil jsem ji. Hrála tak špatně, že jsme se vzali! Byla to moc hodná paní. Chudák – říká se, že každý má takovou smrt, jakou si zaslouží. To není pravda. To není pravda. Ta měla děsnou smrt! … Dostala mozkovou mrtvici a byla vyživována hadičkami. Dvakrát si to vytrhla, tak jí přivázali ruce, ale viděl jsem, že chce plakat, ale nemohla, protože neměla slzy, víte. Pak měla takový trik, že si pravou nohou levou nohu, lýtko do krve rozškrábala, tak jí přivázali nohy. Tak chudák, já jsem tenkrát v poledne učil, pak jsem přijel za ní, tak jí říkám, Dolly, když mě slyšíš, zamrkej očima, a ona zamrkala. Když se jí tak vy­ 149Pedagogicky

působil na Musical College of Roosevelt University v Chicagu (1947 ­ 1969) a zemřel 30. 1. 1972 V Chicagu, Illinois, USA.

Ludmila. Setkání v pořadech A léta běží, vážení… 1. vyd. Praha: Vydáno vlastním nákladem, 1993, ISBN 80­901611­0­3, s. 156.

150VRKOČOVÁ,

70

Společná fotografie Rafaela Kubelíka (vlevo), Františka Smetany a Rudolfa Firkušného ze dne 1. 4. 1982 ve Philadelphii

jasnilo to vědomí, když se ptala, proč jsem tak svázaná…, proč mi to Franta udě­ lal…Bylo to pro mne hrozně smutný, Když někoho máte rád a nemůžete mu pomoci, je to hrozný pocit.“151 Ani po smrti Dolly nepřestává František Smetana dbát o přátelské kontakty. Na aprílový den, 1. dubna1982, se ve Philadelphii setkali tři dlouholetí kamarádi. „Kon­ cem března 1982 mi jedna moje známá volala, že tam bude dirigovat Rafael Kube­ lík a hrát Rudolf Firkušný, tak jsem tam přiletěl. S Rafaelem jsme se poznali v letech 1931–36 na konzervatoři, kde jsme studovali skladbu u prof. Otakara Šína. S Rudou Firkušným studovala před válkou moje paní u prof. Viléma Kurze.“152 V roce 1982 se František Smetana po dlouhé době setkává se svým přítelem, skla­ datelem Petrem Ebenem během jeho návštěvy USA, v rámci jeho série autorských koncertů v různých městech USA. Eben vzpomíná: „Přijel za mnou, ačkoli musel vá­ žit velmi dlouhou cestu. Bylo to moc hezké setkání.“153 V roce 1983 je Smetana jmenován čestným členem American Society of Arts and Letters. Památného dne 9. 10. 1983 v Richmondu zazněl ve Smetanově podání Koncert h moll pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka. Orchestr Virginia Commonwelth University řídil Jack Jarrett. Smetana si plně uvědomoval, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jej hraje asi naposledy.154 Po letech, při besedě v Institutu Bohu­ slava Martinů konané 7. března 2002, František Smetana zjitřeným hlasem sdělil, že během prvních dvou vět zadržoval slzy, ale ve třetí, ve Finale, v okamžiku, kdy od 151Přepis 152Dopis

besedy s Františkem Smetanou v Institutu B. Martinů.

Ot. Boudnému ze dne 31. 5. 1994.

Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993, ISBN 80­901618­3­9, s. 216.

153MARHOUNOVÁ, 154Přepis

besedy s Františkem Smetanou v Institutu B. Martinů.

71

vysokého „h“ začíná melodie klesat v jímavé katarzi a celá skladba se chýlí k závěru, měl hmatník nástroje promočený od slz. Podle jeho slov se cítil být v té chvíli Dvo­ řákově hudbě nejblíž. Je opravdu veliká škoda, že tento koncert, o kterém Smetana říkal, že je nejkrásnějším z cellové literatury, sám nikdy nenatočil. Existují sice na­ hrávky z jeho veřejných vystoupení, dostupné na špatných amatérsky sejmutých ko­ piích, které nejsou ovšem zvukově srovnatelné s dostupnými sestříhanými snímky světových interpretů. Dalším Smetanovým interpretačním počinem bylo vystoupení v Gartner audito­ riu clevelandského Musea of Arts Cleveland, Ohio. V řadě Musart Series se konal 26. 2. 1984 koncert z díla Bohuslava Martinů. Jeho 3. sonátu pro violoncello zahrál František Smetana a pianista Wesley A. Ball z Western Connecticut State University. Ve dnech 29. března – 8. dubna 1984 na univerzitě v San Diegu v Kalifornii pro­ běhl poprvé festival Bedřicha Smetany, který zorganizovali Přátelé československé hudby v San Diegu.155 Vedle skladatele a dirigenta Karla Husy, pianistky Martiny Maixnerové a přednášejících muzikologů Johna Clamphama a Johna Tyrrella z An­ glie, koncertoval dne 6. dubna i František Smetana. Doprovázel jej opět pianista Wes­ ley A. Ball. O Smetanově další sólistické činnosti, již stěžuje pokračující artridita, jsou už jen sporadické záznamy. S pianistou Wesley A. Ballem hrál například 1. 5. 1984 na uni­ verzitě v Radfordu ve Virginii, 6. 5. 1984 na fakultním recitalu na domácí univerzitě v Richmondu. Na školní akci Univerzitní noc zazněl v jejich podání mimo jiné Ma­ teník pro violoncello a klavír Jaroslava Zicha. František Smetana se v těch dnech do­ žíval sedmdesáti let. Dne 7. 12. 1984 v The Science Museum of Virginia v Richmondu uspořádal Fran­ tišek Smetana jeden ze svých posledních recitalů: „Joy from the World: Czechoslo­ vakia An International Holiday.“ Na klavír jej doprovázel opět Wesley A. Ball. Dovršením sedmdesáti let v roce 1984 se zařadil František Smetana mezi ty, které podle přísných amerických zákonů čeká neúprosný odchod do penze. Za mimořád­ nou práci pro univerzitu byl jmenován emeritním profesorem Virginia Commonwelth University v Richmondu. Této pocty se za celou dobu existence univerzity dostalo jen třem pedagogům. „A očití svědci, jeho hosté z Československa, viděli před uni­ verzitou auto pomalované od milujících žáků nápisy OUR LOVE SMILING PRO­ FESSOR“.156 Na třetím kongresu Amerických violoncellistů, který se konal ve dnech 3. –7. června 1986 na Indiana University School of Music v Bloomigtonu v Indianě, byl 155Tato

společnost byla založena v r. 1983 na popud muzikologa dr. Jaroslava Mráčka (1929–1999), který se narodil v Kanadě českým rodičům. Tehdy připravoval velké oslavy na uctění památky Bedřicha Smetany, který před sto lety zemřel. Díky neobyčejné aktivitě a kampani mezi milovníky klasické hudby (rozeslali asi 20 000 dopisů) se zrodila Mezinárodní hudební konference a hudební festival československé hudby. Oslavy trvaly 11 dní. Na západním pobřeží Ameriky byla tehdy poprvé provedena kompletní Má vlast.

156VRKOČOVÁ,

Ludmila. A léta běží, vážení…Český rozhlas Praha, Letokruhy, 16. 11. 1992, Stanice Praha.

72

František Smetana slavnostně uveden na lis­ tinu čestných violoncellistů.157

*** Po skončení aktivní činnosti si Smetana dopřává splnění svých dětských snů. „Měl jsem velký přání vidět Safari. Na jaře se chystám do Afriky. Do Botswany. Je lepší než Keňa…“158 Podnikl turistický zájezd do Maroka v roce 1985 a poprvé si vyzkoušel jízdu na velbloudu.„Jedno z mých dětských přání bylo stát se pilotem. Už asi jako sedmiletý nebo osmiletý jsem doma vyřezával leta­ délka z lipových polínek. Když jsem v deseti letech odjel do Prahy, věnovat se hudeb­ nímu vzdělání, počal jsem vyrábět letadélka z koupených stavebnic a tato záliba mně vy­ držela po mnoho let. V roce 1955 jsem do­ konce uspořádal s několika přáteli na cha­ lupě v Říčkách v Orlických horách letecký den. Můj dětský sen se částečně uskutečnil. Jako koncertní umělec jsem prolétal skoro celý svět…“159 Od 5. do 19. července 1987 probíhal v ho­ landském Kerkrade prestižní Orlando festi­ val. Za onemocnělého Josefa Chuchra pozvali pořadatelé jako jednoho z nejváženějších lek­ torů komorní hudby Františka Smetanu. Vůbec poslední dostupná zmínka o Sme­ tanově sólovém vystoupení je z roku 1987. V září ve Washingtonu František Smetana provedl svou Meditaci na chorál Sv. Václava pro sólové violoncello. dříve tam byli zařazeni mimo jiné tito legendární violoncellisté (abecedně): Diran Alexanian, Pablo Casals, Manuel Louis Cassado, Maurice Eisenberg, Emanuel Feuermann, Pierre Furnier, Raya Garbousova, Bernard Greenhouse, Gregor Piatigorskij, Zara Nelsova, Leonard Rose.

Jedna z posledních fotografií Františka Smetany s violoncellem

157Již

Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993, ISBN 80­901618­3­9, s. 174.

158MARHOUNOVÁ, 159Z

dopisu Fr. Smetany O. Boudnému.

Na dovolené v Maroku, 1985

73

František Smetana a dirigent Václav Neumann v Richmondu

František Smetana začal mít problém s vysokým tlakem. „Mám vysoký tlak a už asi čtyři roky beru pilulky, a když mi doktor tlak kontroloval, vždycky byl výborný (teď mám 80 /140, což je v mém věku přímo nádherné). Tak před časem jsem je přestal brát, protože beru denně tři jiné tablety, a asi za pět dní se mi udělalo opravdu blbě, tak jsem šel k lékaři A když jsem mu řekl, že jsem přestal brát pilulky proti vysokému tlaku, tak mi vynadal a řekl, že je musím brát do konce života! Tak je beru a je mi dobře…“160 Letní měsíce 1988 tráví v Montrealu. Po sametové revoluci v listopadu 1989 si na­ plánoval Smetana návštěvu Československa na neděli 6. května 1990. Přiletěl do­ poledne z Frankfurtu do Prahy. Před příjezdem psal: „Obávám se ale jedné věci: jestli máte moji fotografii už od mého dětství, asi mě podle ní dnes nepoznáte. Neměl bych vám poslat letošní!?“ Na letišti jej tehdy vítalo dvacet osm přátel. V Československu pobyl dva měsíce. První věnoval vybraným koncertů Pražského jara, které si nechal rezervovat dopisem 3. dubna z Ameriky. Druhý pak návštěvám svých známých v Praze i mimo ní. „Po dobu festivalu zůstanu v Praze a potom bych se rozjel po několika přátelích mimo Prahu. A je jich dost. Ale to plánuju všechno vla­ kem. Musím si ovšem udělat plán, jakousi okružní jízdu. Moc se těším na Prahu. Ne­ byl jsem tam dvaadvacet let!“161 V rodných Ohnišťanech uspořádali, zásluhou Marie Dědkové, jejíž otec byl přít­ elem Františka Smetany, na jeho počest oslavu, začínající mší v kostele sv. Václava. Uvítal jej vikář a děkan Miroslav Paclík z Nového Bydžova a Jan Bucek za ob­ čany Ohnišťan. Slavnost pak pokračovala besedou v místní škole. 160Z 161Z

dopisu Fr. Smetany manželům Čiperovým z 21. 3. 1992. dopisu Fr. Smetany Karlu Čiperovi z 18. 1. 1990.

74

„Trvalo dlouhých dvacet jedna roků, když jsem přiletěl do Prahy v květnu 1990 už zbavené komunistické totality. Bohužel, Dolly se této chvíle nedočkala. Bylo to na letišti dojemné setkání s dvaceti osmi přáteli, dokonce s chlebem a solí.“ ***

V době svých pražských pobytů se František Smetana občas objevuje v elitní spo­ lečnosti tzv. Pondělníků, spolku bez předsedy, bez stanov a bez pokladníka162, ve kte­ rém se od nepaměti po šedesát let sdružují skladatelé a hudební vědci. „Nebyli nikdy žádným oficiálně organizovaným ani ilegálním sdružením, ale pře­ žili v nepřerušené pravidelnosti a kontinuitě přemnoho okolních, třeba i slavných or­ ganizací a spolků, včetně všech režimů uplynulého více než půlstoletí. Neusilovali nikdy o žádnou moc ani publicitu, nevyhlašovali žádný svůj program, jenom se pro­ stě každé pondělí v kavárně či hospůdce sešli, o všem věděli, všechno probrali, po­ případě posoudili a dohodli, kde čemu a jak pomoct, a zase si šli po svých.“163 Aktivitu spolku popisuje ve svých vzpomínkách na Klementa Slavického, jednoho z nejváženějších členů, jeho syn Milan Slavický. „Pondělnický okruh se postupně obměňoval úmrtím nejstarších a přizváním dal­ ších, na začátku tatínkovy ,docházky‘ jej tvořili kromě Jana Hanuše především Vác­ lav Holzknecht, Karel Šrom, Jarmil Burghauser, Zdeněk Šesták, Štěpán Lucký, po­ stupně přibyli Eduard Herzog, J. F. Fischer, Ilja Hurník, O. F. Korte, dr. Jiří Berkovec, Luboš Sluka a občasně i další, po převratu pak především v cizině žijící vrstevníci – vřele vítaným hostem byl v posledních letech života Rafael Kubelík, zpo­ čátku se z Vídně občas objevivší Ivan Medek, Dušan Pandula, ,američtí‘ František Smetana a dr. Jan Matějček a řada dalších hostí.“ V Torontu se uskutečnila ve dnech 11.–14. října 1990 již 15. konference SVU. František Smetana na ní přednášel o 3. violoncellové sonátě Bohuslava Martinů, je­ jíž vznik podnítil, premiérově ji hrál v Praze a ve vlastní revizi vydal ve vydavatel­ ství Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Kromě přípravy přednášky se zabýval Smetana i vlastními starostmi o čestné vy­ rovnání se státem, v němž žil. V průběhu let 1990­91 probíhala v Praze pro Smetanu důležitá řízení. Jednalo se o jeho rehabilitaci. Smetana v dopise ze 14. 2. 1990 Dobroslavu Pičmanovi, bývalému spoluvězni z Pankráce, který ho v rehabilitačním řízení zastupoval, píše: „Milý Dobro, děkuji Ti za běhání, které jsi dosud měl a asi ještě budeš mít s mojí ,rehabilitací‘. Když jsem si ji v klidu pročetl, dostal jsem děsnej vztek na ty komunistický kreatury, které tu ,re­ habilitaci‘ prováděly! Trest jsem si odseděl, měl jsem být propuštěn v den svých 36. narozenin, ale držely mě ještě tři dny protiprávně ve vězení a byl jsem propuštěn pouze na rozkaz předsedy senátu, dr. Jar. Nováka. A teď milostivě podle § 2, odst. 2. zák. č. 119/90 Sb. zastavily proti mně trestní stíhání!!! Tzn., že jsem i po odsouzení trestu celá ta léta až do teďka byl zločinec! Tak žádnou omluvu, ale naopak buď rád, že jsme 162 163

HURNÍK, Ilja. Pondělníci. 1. vyd. Praha: Karolinum. 2002. ISBN 80­246­0557­0. KORTE, Oldřich. F. Pondělníci. s. 59.

75

proti tobě zastavili trestní řízení! Na základě toho nebudu tedy s nimi jednat same­ tově a žádám plnou finanční náhradu.“164 Městský soud v Praze rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 1990 ve věci rehabilitace odsouzeného Ervína Kolenatého a spol. o zastavení trestního stíhání proti těmto odsouzeným. V odůvodnění se píše: „Po přezkoumání spisového materiálu shledal soud, že shora uvedené odsouzení podléhá účasti na rehabilitaci podle zákona § 2, odst. 1 tohoto zákona zrušil odsuzující rozsudek včetně dalších roz­ hodnutí v téže trestní věci obsahově navazujících. Zároveň rozhodl, že se podle § 2, odst. 2 zák. č. 119/90 Sb. zastavuje trestní stíhání proti tomuto odsouzenému.“ Po­ depsán JUDr. Tomáš Stuchlík, předseda senátu. Dne 16. ledna 1991 Dobroslav Pičman za Františka Smetanu žádal Krajský soud v Praze o provedení rehabilitace. Dne 13. prosince 1991 zplnomocňuje Smetana svého právníka k převzetí odškodnění v hotovosti a státních dluhopisech od Minis­ terstva spravedlnosti.165 Vedle starostí o rehabilitaci Dobroslava Pičmana Smetana dále informuje o svém zdravotním stavu: „ Jak jsem Ti řekl, mám také potíže se sluchem. Ztrátu přibližně 40% v obou uších, tak jsem skoro napůl jako Beethoven a Smetana. Ale na cello už nehraju rok a půl. Ale už jsem se na něj nahrál dost, ,jenom‘ skoro 65 let. Je čas pře­ stat.“166 Na vánoční svátky 1990 přiletěl Smetana do Prahy 19. prosince z Mnichova. Po dobu svého pobytu byl hostem v bytě vnučky violoncellisty K. P. Sádla paní Hany Sádlové. Štědrý večer strávil u prof. Františka Raucha a jeho paní. Ve svém nebý­ vale silně emočním novoročním poselství napsal: „Myslím, že podzim 1989 a jaro 1990 zůstane v paměti všech, kteří zažili tyto ne­ uvěřitelné události. Sen milionů Čechoslováků mluvit beze strachu a žít normálním způsobem tak jak je to ve svobodném světě samozřejmé, se konečně splnil! A to díky především studentům, kteří svojí nebojácností a výbornou organizací vyvrátili ten ne­ lidský, idiotský a arogantní komunistický režim. Díky vám – studentům se teď můžeme vracet do země, ze které jsme vzešli, ale ze které jsme museli odejít, protože jsme byli „nepotřební“. Ale teď budeme rádi jezdit na návštěvy a porovnávat, co se vám už pod­ ařilo spravit a napravit v té děsné devastaci, kterou vám komunisti zanechali. Proto jsem se rozhodl po šestadvaceti letech mít zase jednou české vánoce a tak mnohým z vás popřát osobně krásné svátky míru a hodně trpělivosti do Nového roku.“ Dne 1. června 1991 opět přiletěl do Prahy navštívit koncerty Pražského jara a rodné Ohnišťany. „Můj tak šťastný výraz v kostele P. Marie tenkrát na Strahově byl výrazem obdivu nad tou nádherou vyrobenou českýma rukama a mozky. Cítím se šťastným, že mi Pán Bůh dal vlastnost rozpoznat krásu v přírodě, umění i u žen a u nich nejvíc!“166 Při jeho návštěvách Prahy od roku 1991 do roku 2000 mu s neobyčejnou laska­ 164Smetana

v dopise ze 14. 2. 1990 Dobroslavu Pičmanovi, bývalému spoluvězni z Pankráce, který ho v rehabilitačním řízení zastupoval. Archiv Karla Čipery.

165Archiv 166Dopis 166Dopis

Karla Čipery.

Františka Smetany Dobroslavu Pičmanovi ze 14. 2. 1990. Archiv Karla Čipery.

Aleně Čiperové 12. 10. 1991.

76

vostí propůjčovala svůj byt na Římské ulici jeho vzdálená neteř Věra Nálevková. Zde František Smetana přijímal vedle mnoha přátel i své soukromé žáky. Přátelské vztahy udržoval Smetana velmi pečlivě a důsledně. Začátkem listopadu zavítal Smetana do Clevelandu ve státě Ohio na koncert skladatele, spisovatele a pianisty Ilji Hurníka. V novoročním poselství – kritice 1991 Sme­ tana píše: Když jsem po minulých Vánocích od­ jížděl z Prahy s pohmožděnou páteří, potřeboval jsem víc jak dva měsíce na zotavení. Během té doby jsem často přemýšlel o tom, co se u vás děje. Myslel jsem a myslím na vás, co o tom sou­ díte a do jaké míry se vás tyto politické události Ilja Hurník s Františkem Smetanou dotýkají. A v létě, víc jak po dvouměsíčním po­ v Clevelandu bytu u vás jsem tyto skutečnosti viděl na vlastní oči. Nebyl a nejsem, bohužel nadšen. Myslím si, že při větší politické zodpovědnosti vlády a parlamentu, ale hlavně s vaší větší osobní angažovaností, by se mohl demo­ kratizační proces urychlit. Je stále u vás mnoho pasivity, která byla kdysi pochopi­ telná, ale v dnešní situaci je velmi škodlivá. Moc vám přeju, abyste se této tísně zba­ vili a mohli konečně opravdu volně dýchat. Na druhé straně už se objevily soukromé obchody: cestovní kanceláře, boutique, elektronické zboží, ale víc je zapotřebí obchodů potravinářských a restaurací. Do­ ufejme, že v tomto směru půjde vývoj rychleji dopředu k větší spokojenosti vás všech. Ale nejhezčí změna je ta, že vás teď mohu navštívit kdykoliv se mi zachce!“ 167 František Smetana si uchovával krásný zvyk. Měl neobyčejně rozsáhlou sbírkou diapozitivů, které sám nafotil. Měl na nich kromě přírody, měst a různých zajíma­ vostí zachyceny skoro všechny své přátele. Na Štědrý večer pak v přesný čas, který všem ve vánočních přáních v předstihu sděloval (v tu dobu jich bylo jich 132!), si je v Richmondu postupně promítal a tak na dálku ve společný čas zavzpomínal se skle­ ničkou v ruce. Řada přátel se občas rozrostla, odchodem některých z nich občas zřídla, proto byl nucen obřad každoročně reorganizovat, měnit i zkrátit čas přípitků. Jeho trvání není delší než 2 až 3 minuty. Na konci svého vánočního zamyšlení zařadil Smetana man­ žele Čiperovy mezi „přípitele“ až v roce 1993 do času 19:37 hod. středoevropského času. „A to tak zůstane do doby, až už nebudu moct připíjet!“ Ve Vysokém Mýtě dne 4. dubna 1992 došlo po roce již k druhému setkání býva­ lých „obyvatel“ Zámrsku. Smetana píše: „Je malá, (ale) naděje, že bych mohl při­ letět“.168 František Smetana znovu přilétá do Prahy až 19. května 1992 a navštěvuje kon­ certy Pražského jara. O měsíc později na 16. kongresu SVU v Praze ve dnech 26. června – 1. července 1992, konajícího se historicky poprvé mimo území USA a Ka­ 167Z

dopisu Aleně Čiperové 12. 10. 1991.

168Dopis

Františka Smetany Dobroslavu Pičmanovi z 17. 1. 1992.

77

Výstřižek z Times­Dispatsch, 25. 10. 1992

nady, má František Smetana v hudební sekci dvě přednášky. 25. června 1992 byl Sme­ tana slavnostním dopisem starosty Umělecké besedy Ilji Hurníka informován o če­ stném členství: „ Po letech mlčení se opět ustavila Umělecká beseda. Budeme usi­ lovat, aby se opět vřadila do našeho kulturního života a obnovila svůj umělecký a morální kredit. A tu myslíme na ty, kteří potvrzovali její tradici a naplňovali její po­ slání i v dobách neporovnatelně těžších, jako byly roky válečné. V paměti zůstávají Vaše tehdejší umělecké začátky, které se odehrávaly právě na besední půdě, to, s ja­ kou samozřejmostí jste se ujímal skladeb současných skladatelů a jak se mnohé z nich díky Vaší interpretaci zařadily do obecného repertoáru. Po válce vyspělo Vaše umění na světovou úroveň. Ačkoli Vám bylo souzeno žít v cizině, dále jste se hlásil k svému původu a svým věhlasem koncertního umělce i pedagoga významně přispěl ke kre­ ditu naší hudby. Svůj obdiv a vděčnost vyjadřujeme přáním, abyste přijal čestné člen­ ství Umělecké besedy v Praze.“169 Dne 14. července 1992 se vydal Smetana do Hořic, po návratu z návštěvy v Bu­ dějovicích. Dne 13. 10. 1992 proběhlo v Českém rozhlase Praha natáčení Smetanova vyprávění do pořadu Letokruhy A léta běží, vážení…, které stanice Praha vysílala v pondělí 16. 11. 1992. K vysílání pořad připravila Ludmila Vrkočová. 169Archiv

Karla Čipery.

78

Od 4. října 1992 pobýval u Františka Smetany v Richmondu po tři týdny jeho přítel Karel Čipera. V deníku, který si v Americe psal, popisuje jejich shledání: „Ve 12 ho­ din pro mne František přijel a celý zářil. Telefonicky se od kritika z Richmond Times (Clarke Bustard) dozvěděl, že v Londýně vydávají kompaktní disky s nejlepším svě­ tovými cellisty a na první je i on s Casalsem, Rostropovičem a dalšími. K těmto dis­ kům jsou vydávány brožury, kde jsou informace o tvorbě umělců. To, co mu říkal kri­ tik, je to velice podrobně, dokonce že složil skladbu, kterou již někde ztratil… Říká, že je to pro něj čtvrté největší ocenění jeho umělecké činnosti. První: V Casalsově muzeu jsou ve vitrině vystaveny tři jeho dopisy. Druhé: Kongres amerických vio­ loncellistů jej zařadil mezi nejlepší americké cellisty a učitele hudby. Třetí: Jmeno­ vání čestným členem Umělecké besedy v Praze.“ 170 S Františkem Smetanou poté vyjeli na Floridu za jeho přáteli Blankou a Henrym Waleczkovými. K seznámení Waleczkových s Františkem Smetanou došlo dosti ku­ riózním způsobem. Paní Blanka slyšela v rozhlasu, že s richmondským filharmo­ nickým orchestrem bude účinkovat violoncellista českého původu František Smetana, který do Richmondu přesídlil ze státu Iowa. Sedla k telefonnímu seznamu a hledala Františka Svobodu. V telefonním seznamu nebyl, tak se domnívala, že dosud nemá telefonní linku zavedenou. Po určitém čase paní Blanka uviděla v obchodě paní, která se v něm špatně orientovala. Šla ji pomoci a zjistila, že je to Dolly Smetanová, man­ želka nikoliv Svobody, ale Smetany. Tím začalo jejich přátelství. Henry Waleczko vlastnil letadlo, což byla Františkova vášeň. František s Henrym létal, dokonce i pi­ lotoval. K menší roztržce mezi nimi došlo, když František chtěl s letadlem přistávat. Henry jeho přání odmítl z důvodu, že nebude riskovat jejich život a také že nechce přijít o pilotní licenci.171 V listopadu 1992 letí Smetana do Clevelandu už potřetí si poslechnout koncert svého oblíbeného Talichova kvarteta. „Hráli přímo senzačně! Je to krásný pocit vě­ dět, že už stoletá tradice české komorní hudby stále pokračuje a uplatňuje se teď v ce­ lém světě.“ Dále píše: „Volby v červnu byly pro mne velkým zklamáním a jejich vý­ sledkem je zánik československé republiky. Pro nás starší, narozené a vychované v Masarykově republice je to opravdu bolestná záležitost. Generace narozená v ko­ munismu se s tímto faktem jistě vyrovná daleko snadněji. Teď se jenom musím utě­ šovat nadějí, že inteligentní lidé s velikou vůlí pracovat pro národ a ne jenom pro sebe, vezmou konečně záležitosti do svých rukou. A to je moje veliké přání! Když mi zdraví dovolí – jakož až dosud – rád bych vždy v květnu přiletěl, abych se na vlastní oči přesvědčil o dalším politickém vývoji, ale hlavně také proto, že Praha je krásná a v tu dobu plná nádherných květů a vynikající hudby!“172 František Smetana navštívil koncem roku 1992 výstavu jednoho z českých foto­ grafů na velvyslanectví ve Washingtonu. Kulturním atašé byl v té době dr. Jiří Še­ tlík, jehož maminku Smetana kdysi dobře znal (byla úřednicí v České filharmonii a dcerou prof. Karla Hoffmanna, primária slavného Českého kvarteta). 170.Archiv 171Podle

Karla Čipery.

vzpomínek Karla Čipery.

172Novoročenka

1992.

79

Na slavnostní recepci byl nejprve představen novému českému velvyslanci Mi­ chaelu Žantovskému. Později se mu mezi řečí zmínil o chystané cestě do Richmondu na výstavu českých plakátů, instalovanou na richmondské univerzitě. Dr. Šetlík poté s několika známými přijel a František Smetana se hostům během pobytu nezištně věnoval a pozval je k sobě domů na večeři. Dne 25. ledna 1993 dostal poštou z České ambasády toto krásné poděkování:

80

V dopise z 23. března 1993 manželům Čiperovým Smetana popisuje svůj umě­ lecký zážitek: „Tak tak jsem se dostal do Washingtonu na Janáčkovu Lišku Bystroušku pro sněhovou vánici. Jel jsem tam raději autobusem. Byla to vynikající podívaná. Vý­ prava 21. století, ale orchestr i dirigent americký a tak tam z Janáčka zbylo velmi málo. Lištička byla pěvecky vynikající a hajnej po prvním dějství ochraptěl. A z vy­ prodané opery přišla pouze asi polovina lidí. Lístek do 28 řady mě stál $ 80…“ Dne 17. května 1993 přilétá již popáté do Prahy. Navštěvuje festivalové koncerty, setkává se s přáteli. Na Pražském hradě Františka Smetanu přijal na soukromé au­ dienci prezident Václav Havel, čehož si Smetana osobně velmi považoval.

Setkání bývalého disidenta a bývalého exulanta

Fotografii z tohoto přijetí použil jako blahopřání k novému roku. Rozesílání no­ voročních blahopřání s vlastní fotografií se v USA běžně používá. Každým rokem rozesílal cca 300 až 400 blahopřání osobám po celém světě. Adresy začínal psát již v říjnu a odesílal je nejpozději počátkem prosince. Toto blahopřání bylo z Ri­ chmondu odesíláno již 28. listopadu. Smetana v něm píše: „Po Sametové revoluci jsem byl už po páté v Praze, znovu si poslechnout koncerty Pražského jara 1993 a potěšit se s vámi – přáteli. Ale tato návštěva Prahy byla pro mne obzvlášť pamětihodná, protože jsem měl možnost navštívit na Hradě pana pre­ sidenta Václava Havla. A odtamtud je přiložený snímek. Pan president se zajímal o můj pobyt a moji práci v Americe. Dívat se do očí tohoto významného muže vás pře­ svědčí, že má dobrotu v duši. Jsou to oči nesmírně laskavé a jak známo, oči jsou zrcad­ lem duše. Věřte mi, že český národ může být šťastný, že má tuto významnou osobu v pravý čas na pravém místě. Ale nikdo na světě se nezavděčí každému a tuto sku­ tečnost inteligentní člověk bere na vědomí.“ Ve dnech 12. – 18. 6. 1993 na zámku Hradec nad Moravicí probíhal již 32. roč­

81

ník mezinárodní interpretační soutěže Beethovenův Hradec v oboru violoncello. Před­ sedou poroty byl Miroslav Petráš.173 Účast Františka Smetany v porotě tehdy zpro­ středkoval Dr. Ivan Měrka, jeden z významných aktivních členů Beethovenovy spo­ lečnosti od šedesátých let a mnohaletý porotce této soutěže, který také na Smetanův příjezd na vlakové nádraží Ostrava – Svinov rád vzpomíná. Smetana mu přivezl jako dárek noty Kraftova Koncertu C dur vydaného nakladatelstvím Dominis Music v roce 1990 v jeho vlastní revizi.174 Po skončení soutěže Smetana odpočívá dva týdny v Ohnišťanech. Začátkem čer­ vence se Smetana setkává s osmi členy bývalého mládežnického orchestru v Zámrsku na terase domu pana Luďka Šáchy ve Veltěži. „Bylo to dojemné setkání. Tenkrát to byli studenti většinou potrestáni za letáky, dnes jsou to už majitelé vnuků. A tři z nich jsou profesionální muzikanti a dvakrát už objeli svět na holandské lodi. Vždycky po­ těší kantora uznání, ale tato jsou mi obzvlášť milá“.175

František Smetana na terase domu pana Luďka Šáchy ve Veltěži se spoluvězni ze Zámrsku. Zleva: Bohdan Synek, Petr Hnyk, František Smetana, Vláďa Burda, Jaromír Kyzlík, Petr Glomb, Zdeněk Duchoslav, Zdeňka Šáchová 173Dalšími

členy poroty byli: Jan Hališka, Bedřich Havlík, František Smetana (USA), Mirko Škampa, Victoria Yagling (Finsko), Andrzej Zieliński (Polsko).

174V

roce 1997, 7. července postihla Měrkův dům mimořádná tragédie. Suterénní místnosti, kde měl po tři generace budovaný notový archiv, zaplavila při povodni voda a bahno. Všechno bylo zničeno až na pár kousků. A právě Smetanovy noty po opláchnutí a vysušení „přežily“, avšak do některých stránek se otiskla zrcadlově část jeho dopisu z 19. 2. 1993 psaného inkoustem, který byl vložen mezi stránkami.

175

Dopis Karlu Čiperovi ze dne 12. 8. 1993.

82

Karel Čipera, který se na 10 let stal jeho „osobním šoférem“, Františka Smetanu převezl do Bechyně, kde první dva týdny v červenci učí poprvé na Jihočeském hu­ debním festivalu v Bechyni, toho roku pod patronací Olgy Havlové. Již 7. července posílá Čiperovým lístek: „Milí, tak posílám pozdravy z Bechyně, kde učím dobré a znamenité žáky a jsem šťastnej! Je tady přes 30 Angličanů, komorní skupiny, tak do­ poledne učím cello a odpoledne komorní hudbu a tak jsem ve svém živlu. Mám ve­ liký pokoj s balkónem do zahrady a i strava je docela ucházející…“176 V novoročním přání 1993 psal: „Byl jsem velmi potěšen vysokou technickou úrovní jak (hradeckých) soutěžících, tak bechyňských učedníků. A když mi Pán Bůh zdraví dá – jako Prodané nevěstě – velmi rád do Bechyně přijedu. A to mi zase dá příležitost se s mnohými z vás setkat, což mi vždy dělá radost.“ V dalším novoročním pozdravu Smetana píše: „Rok 1994 byl pro mne trochu jiný, nežli ty předchozí. Třikrát jsem totiž oslavil své osmdesátiny. Nejdříve s přáteli v Ri­

Oslavy 80. narozenin Františka Smetany v Ohnišťanech a program slavnostního koncertu k tomuto výročí

chmondu, potom v Praze a nakonec v mých rodných Ohnišťanech a tam to bylo mi­ mořádné!“ V místním kostele přičiněním a zásluhou Františka Smetany byl uspořádán slav­ nostní koncert. „Kostel byl plný účastníků, program byl nádherný. Varhany byly opra­ veny nákladem a starostí oslavence.“177 176, 177, 178Archiv 177

Karla Čipery.

ŠŤOVÍČEK, Vladimír. Vlastivědná čítanka – Pod Zvičinou (3­2004) s. 14.

83

V roce 1994 od ministra kultury Pavla Tigrida obdržel děkovný dopis a pamětní medaili Antonína Dvořáka za dlouholetou propagaci české hudby v zahraničí, zej­ ména v USA. Během tříměsíční návštěvy projezdil Čechy, Moravu i Slovensko. Předseda Společnosti Bohuslava Martinů Zdeněk Zouhar pozval dopisem ze dne 17. 5. 1995 Františka Smetanu do nadačního domu Zdeny Podhajské v Praze, aby pře­ vzal diplom za zásluhy o šíření díla B. Martinů a znalostí o něm. Ve středu 31. května v 16.30 byl Smetana slavnostně jmenován čestným členem Společnosti Bohuslava Martinů hlavně za premiéru jeho 3. violoncellové sonáty a její provozování na mezi­ národních polích. Diplom mu předali předseda Společnosti prof. Dr. Zdeněk Zouhar a předseda Nadace Bohuslava Martinů dr. Viktor Kalabis.178 Dne 22. července 1995 od 16.30 proběhlo další setkání občanů s Františkem Sme­ tanou v kostele sv. Václava v Ohnišťanech, v jehož rámci si slavný rodák poslechl amatérský houslový a varhanní koncert (A. Dvořák, Ch. Gounod, Z. Fibich, J. Petzný, V. Vačkář). Na varhany hrál tehdy čtrnáctiletý Ondřej Vávra. V programu se píše, že oslavenec „za mořem prý také pořádně pochopil Dvořáka. Délka jeho návštěv v Hradci Králové se jeví jako zanedbatelná, ale tím závažnější je jeho zájem o královéhradecké rozhlasové studio a jeho spolupráce na literárně hu­ debním pásmu Doma není nikdo prorokem, které mělo být podle původního projektu uzavřeno vykřičníkem nebo tečkou, ale nakonec vyústilo v optimističtější ota­ zník…“179 V létě 1995 Smetana znovu vyučuje na interpretačním kurzu České hudební spo­ lečnosti v Bechyni, konaném v rámci Jihočeského hudebního festivalu, a setkává se s vnukem Antonína Dvořáka, Antonínem Dvořákem III. „Byl to další mimořádný zá­ žitek. Neměl jsem tušení, že vůbec existuje, díky bývalé nejedlovské hudební politice.“ V říjnu 1995 měl Smetana v Richmondu na čtrnáctidenní návštěvě přítele akade­ mického malíře Karla Kupku, který se svou chotí projížděl za poznáním napříč Spo­ jenými státy. Od toho roku pak Smetanova novoroční přání, rozesílaná česky i an­ glicky do celého světa, zdobí Kupkovy milé obrázky. Na Štědrý den byl František Smetana se svým přítelem Billem Štěpkou u rodiny Jana Kováře a druhý den u dlou­ holetých přátel, richmondských galeristů Gingerů. V novoročním pozdravu z roku 1996 si Smetana stěžuje: „Milí, tento rok nebyl zdravotně ten nejlepší. Až do března jsem necítil, že je mi dvaaosmdesát, ale začát­ kem dubna jsem dostal do levé nohy trombózu a brzy na to ischias, který mě dosud zlobí a další zdravotní problémy. Už se všechno pomalu vylepšuje, ale musím se nu­ tit do trpělivosti. Jak známo, mořská voda uzdravuje a proto jsem si v létě zajel na Virginia Beach „naložit“ si nohy do moře.“ Plánuje přiletět do Prahy na Pražské jaro a zůstat do konce července a zase se potěšit s přáteli, kteří „zdravotní problémy ne­ mají anebo jenom malé.“ 178Novodobými

čestnými členy Společnosti Bohuslava Martinů se také v těch letech stali (abecedně): Jiří Bělohlávek, Guy Erismann, Rudolf Firkušný, Harry Halbreich, Rafael Kubelík, Emil Leichner sir Charles Mackerras, Jaroslav Mihule, Václav Neumann, Jarmila Novotná, Zuzana Růžičková, Paul Sacher.

179Program

z 22. července 1995.

84

František Smetana a nadějný žák Jan Zemen v Bechyni 1995

Léčivé „nakládání“ nohou do mořské vody na Virginia Beach a snímek po uskutečněném přeletu nad Řípem

V roce 1998 Smetana opět plánoval cestu do Prahy. Tentokrát hodlal navštívit přá­ tele v různých částech Evropy, které dlouho neviděl. Avšak jak píše: „Začátek roku bohužel nebyl pro mě dobrý. V březnu jsem byl lehce postižen mozkovou mrtvicí. Tři dny jsem nemohl mluvit, ale za pět dní jsem byl propuštěn z nemocnice. A za tři týdny na to jsem dostal zápal plic. V nemocnici jsem strávil pouze osm dní.“ Do Prahy při­ letěl 19. srpna ráno. Nejšťastnějším dnem pro něj byl 5. říjen. Jeho přátelé mu umo­ žnili létat větroněm nad horou Říp. „Jeden z mých dětských snů se tím splnil!.“180 180Novoroční

přání 1998, archiv Karla Čipery.

85

Hudební fakulta AMU pořádala 12. října 1998 v 19:30 hod. v Sále Martinů mi­ mořádný koncert k uctění 100. narozenin prof. Karla Pravoslava Sádla. Úvodní slovo měl prof. Josef Chuchro. Mezi pozvanými nechyběl ani František Smetana, který ob­ držel čestnou vstupenku. Doprovázeli jej Dobroslav Pičman a Ing. Karel Čipera. Prof. Miloš Sádlo jej sice oficiálně přivítal, podle svědků ale k srdečnějšímu kon­ taktu nedošlo. Františku Smetanovi však mnohaleté neshody se svým vrstevníkem, kolegou a rivalem, s nímž po mnoho let rytířsky soupeřil na pódiích, nejsou lhostejné a trápí ho. Stárnoucímu Miloši Sádlovi o pět měsíců později píše dopis, na který mu ovšem k jeho velké lítosti už Miloš Sádlo neodpověděl. Se svými přáteli z Richmondu plánuje jednoměsíční výlet do Hongkongu, Číny, Japonska, Bali a Asie. Odlet je stanoven na 10. května 1999. Do Prahy hodlá přile­ tět 15. června v 7.50 ráno. Z výletu asi sešlo, protože v novoročním „zpravodaji“ se pětaosmdesátiletý „mladík“ chlubí tím, že v polovině května 1999 si poprvé v životě vyzkoušel let balónem. V červenci 1999 naposledy vyučuje na interpretačních kur­ zech České hudební společnosti v Bechyni, kde svým laskavým přístupem k mladým violoncellistům zanechal trvalou stopu. V roce 2000 Smetana opětovně navštívil v rozmezí dubna až července Čechy. Po návratu koncem října se doma poranil. Snídal a něco potřeboval. Když náhle vstal, spadl dozadu na zem a uhodil se do levé kyčle a do hlavy. Měl tolik síly, aby tele­ fonem zavolal sousedku. Ta zařídila jeho odvoz do nemocnice. „Levá noha je zraněna. Když ležím nebo sedím, nebolí, ale při chůzi bolí velmi. Sestřičky s ní dělají různé cviky a učí mě s ní chodit. Prý to bude trvat nejméně mě­ síc, nežli zase budu normálně chodit. Tak to jsem si na stáří nadrobil!“181 V dopise příteli Čiperovi pak píše: „V nemocnici se o mě staraly někdy hezké dívky nebo ženy a doma se musím o sebe starat sám…A budu rád, až budu v Čechách, blíž svému hrobu v Ohnišťanech.“182 Jak si nevzpomenout na úryvek ze Seifertovy básně: „ Jedna z nich, ta uprostřed, s nejkrásnějšíma očima na mě se usmála. Bože, jaké to nesmysly honí se mi v hlavě, zatímco už ležím na operačním stole s opiátem v krvi…“183 O měsíc později již Smetana plánuje, že se po příjezdu do Čech usadí v Novém Bydžově v domově184 pro důchodce. „Tam bych rád konec svého života strávil. A po­ tom urna s mým popelem bude pohřbena v hrobě s mými rodiči v Ohnišťanech. Tak jsem si to už teď naplánoval!“ Sděluje novou adresu: Brighton Gardens #353, 1800 Gaskins Road, Richmond, VA 23233, na které sídlí „hezký dům pro staré lidi.“ Jeho dlouholetý přítel z Richmondu Jan Kovář pomohl zařídit, aby Františku Sme­ tanovi znovu navrátili české občanství, kterého byl podle komunistických zákonů zba­ ven. Koncem května se s jeho pomocí hodlá nastěhovat do domova důchodců Pohoda, který se nachází na okraji obce Humburky, nedaleko od města Nový Bydžov. Pro­ voz tohoto zařízení byl zahájen 15. února 1995. 181Novoročenka 182Dopisy

183SEIFERT, 184Archiv

2000.

ze dne 23. 11. 2000, 30. 12. 2000, 5. 2. 2001.

Jaroslav. Morový sloup. 1. vyd. Praha. Československý spisovatel, 1981. s. 69.

Karla Čipery.

86

V květnu 2001 se Smetana navrací trvale do České republiky. Dům v Richmondu i auto daroval Janu Kovářovi. Ten píše: „František nechal všechna alba, dokumenty o něm, moře not a nějaké knihy zabalit a poslat svému bývalému žáku Martinu Prcha­ lovi do Holandska, než jsem ho převážel do Prahy v květnu 2001. Dělal jsem na to velkou dřevěnou bednu asi 2x1x1.5m.“185 Martin Prchal pak pět svazků kroniky Smetanova uměleckého života podstoupil Českému muzeu hudby v Praze.¨ Na Krčské stráni 66/715 Praha 4

Po příjezdu se na čas Františka ujímá rodina ohnišťanských přátel Buckových, pro­ tože v domově důchodců není momentálně volné místo. Sami staří lidé mají ovšem svá trápení a těžko by zvládali ještě dlouhodobější péči o dalšího. Do trvalého po­ bytu jej nakonec přijímá rodina zastoupena jeho neteří Jiřinou Výbornou, která mu tuto možnost se svým mužem nabídla. V jejich vile pak František Smetana v nově restaurovaném třetím patře pod pečlivým zdravotním dohledem prožívá závěrečnou etapu svého života. V Institutu Bohuslava Martinů v Praze proběhla dne 7. 3. 2002 vzpomínková zhruba hodinová beseda s Františkem Smetanou. Moderátorem byl skladatel Jindřich Feld.57 Z videozáznamu vyplývá, že stárnoucí a silně nedoslýchavý host již někdy hůře zvládá situaci a na některé otázky vzhledem k unavené paměti odpovídá pře­ kvapivě (například o Řídkého 2. koncertu). Velmi emotivní ale byla jeho vzpomínka na poslední okamžiky pobytu jeho ženy Dolly v nemocnici, citována dříve v textu. Na abonentních koncertech České filharmonie 22. a 23. ledna 2004 zazněl v pod­ ání Michala Kaňky s dirigentem Michaelem Christiem Koncert pro violoncello a orchestr Jindřicha Felda, jehož premiéry 20. března 1960 v Rudolfinu se ujal Fran­ tišek Smetana. Symfonický orchestr českého rozhlasu řídil Alois Klíma. Stále zví­ davý František Smetana se dostavil na generální zkoušku. „Osobní přítomnost této violoncellové legendy byla poctou nejen pro autora díla, který jej srdečně přivítal při jeho příchodu do Rudolfina, ale pro všechny violoncellisty a hudebníky.“186 Dne 2. listopadu 2004 připomněla Česká filharmonie devadesátiny Františka Sme­ tany ve Dvořákově síni inauguračním koncertem souboru Virtuosi di basso, bohužel již v nepřítomnosti nemocného oslavence, přítomni byli zástupci rodiny.187 Po celou dobu od jeho návratu do Čech se do poslední chvíle o Františka Smetanu starala jeho neteř Jiřina Výborná se synem Janem. Až v nezbytně nutné chvíli povolali záchrannou službu. 185Citace

z dopisu Jana Kováře ing. Karlu Čiperovi.

186Rudolfinum 187Na

Revue č. 3, r. 2003/2004, s. 23.

programu zazněly tyto skladby: Zdeněk Lukáš: Cantico (premiéra), Evžen Zámečník: Musica per Pablo Casals (premiéra), Dafydd Bullock: Gwenlian (premiéra), Juraj Filas: Celli, dolce celli (premiéra), Jiří Gemrot : Italské motivy (premiéra), Hector Villa­Lobos: Bachianas brasileiros No. 1, Evžen Zámečník: Eine kleine Abendsmusik (premiéra).

87

Po několika hodinách dne 25. listopadu 2004 v Thomayerově nemocnici v Praze František Smetana umírá. ČTK to oznámil jeho dlouholetý přítel flétnista Václav Žilka.188 Ve smutný den, 6. prosince 2004 v 9.30 hodin, se konalo poslední rozlou­ čení bez obřadu v malé obřadní síni krematoria v Praze ­Strašnicích. Mezi smuteč­ ními věnci nechyběl ani věnec České filharmonie.

FINALE

Podle publicisty Josefa Rodra se mu prý František Smetana za svých krátkých po­ bytů v Čechách v devadesátých letech svěřil, že „i z londýnských mlh, islandských par a čínských i virginských mračen někdy vystupovaly siluety pražských a hradec­ kých věží…“ Jaký byl František Smetana? Pravdomluvný, přímý, politicky morálně pevný, neústupný, laskavý se smyslem pro humor, přátelský ke kolegům a žákům, pořádkumilovný, sečtělý, pilný a praco­ vitý. Nesmlouvavý ke kvalitě práce u sebe i u jiných. Někdy vzdorovitý. Zarputilý. Vášnivý hráč mariáše. Kuchař – gurmán, milovník řezaného piva, vína i něčeho os­ třejšího, stále zvídavý člověk, někdy prý ovšem „na zabití“… I po smrti obou rodičů se neustále vracel do rodných Ohnišťan. Jezdil se podívat na hrob svých rodičů a někdy přespával v jejich domku, který v té době již vlastnila rodina Adamova. Když mu byl při jeho návštěvách vyslovován obdiv k jeho umění, říkal, že je to „zásluha genů a vůle Boží.“189 Skladatel a dirigent Karel Husa vzpomíná: „Františka jsem znal moc dobře. Ten hrál pro Přítomnost se svou ženou Dolly Urbánkovou. Celé roky si v Americe pra­ videlně telefonujeme. Musím říct, že je to báječný člověk. Čistý a hrdý.“190 Karel Čipera vzpomíná: „František nemohl pochopit, proč s ním autem nejedu na Pražský hrad Nerudovou ulicí, když minulý týden tam s taxikářem bez problému jel. Na mou žádost mně přivezl invalidní značku, s kterou jsem pak s ním jezdil i trasami vyhrazenými pro služební dopravu.“ Při mém pátrání po Technických studiích, o nichž mi Smetana v Holandsku říkal, Evžen Rattay odpověděl: „Já jsem se setkal s Františkem osobně prvně v Americe, zvláštní bylo, že aniž by předcházely nějaké zdvořilostní fráze, začali jsme si bez řečí okamžitě tykat. Překvapil mne tím, co všechno o mně věděl, kdy jsem hrál poprvé Dvo­ řáka s orchestrem a mnoho dalších informací. Později, když se mohl vracet do Čech, tak jsme se často vídali i mimo Bechyni. Byl u mne několikrát doma a dal mi i svůj oblíbený recept na kuře. Já jsem ho před Bechyní vyzvedával v Ohnišťanech a on se strašně na tu Bechyni těšil, ohromně ožil a omládl. Všechny neduhy zmizely a nenechal si ujít ani jedno posezení v hospodě. Tak chápete, že o nějakých cvičeních 188Václav 189Ze

Žilka, flétnista (1924–2007).

vzpomínek Lidmily Štraufové.

Jana. Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993, ISBN 80­901618­3­9, s. 180.

190MARHOUNOVÁ,

88

jsme ani nemohli mluvit. Jedna z fotografií je z Mladé Vožice, kam jsme se s Fran­ tou jeli podívat na hrob Bedřicha Vášky, kterého on pochopitelně znal z Ameriky osobně.“191 V knize návštěv a na dochovaných fotografiích ve Smetanově archivu jsou zapsána jména Pablo Casals (Prades 1959), Josef Bohuslav Foerster (1940), Jan Heřman (Praha 1943), Mstislav Rostropovič a Galina Višněvská (1967), Janos Starker (1972), Jacqueline du Prè (1978), Rudolf Firkušný a Rafael Kubelík (1982), Pierre Furnier (1983), dirigent Kurt Mazur (1984), Václav Neumann (1987), Petr Eben a Angelica May (Praha 1990), Ilja Hurník s chotí (1991), majitelka soukromé umělecké galerie v Richmondu Héloïs B. Ginger (1993), skladatel, dirigent, spisovatel, historik a jaz­ zový hudebník Günther Schüller (1993), talentovaný americký violoncellista David Finckel (1993), manželé Panenkovi, klavírista Menahem Presler, člen Beaux­Art­ tria (1994). Známá fotografie je z jeho setkání s prezidentem Václavem Havlem v Praze (1994). V témže roce se setkal například i s houslistou Bohdanem Warcha­ lem s manželkou, členy legendárního Guarneri kvarteta, houslistou Arnoldem Ste­ inhardtem a violoncellistou Davidem Soyerem, Šanghajským kvartetem a houslis­ tou Schlomo Mintzem. V roce 2005 dne 11. 9. v časovém rozmezí 16:31­17:30 na stanici ČRo3­Vltava v pořadu Europhonia na Františka Smetanu vzpomínali jeho přátelé, violoncellisté Evžen Rattay, František Host, a Jindřich Ptáček. V anonci na tento pořad se píše: „Tak jak ho milovali jeho žáci v Richmondu, kteří zbožně sledovali jeho koncerty, on zase pečlivě sledoval koncerty svých slavných kra­ janů a létal a jezdil za Českou filharmonií, kvartety a všemi českými umělci na jejich koncerty po celých Spojených státech.“ V roce 2012 na pražské konzervatoři úspěšně obhájila svou absolventskou práci František Smetana a jeho působení v emigraci studentka Jana Marešová. Den 8. května 2014 byl nejenom státním svátkem, ale i dnem nedožitých 100. na­ rozenin Františka Smetany. Toto výročí se bohužel obešlo bez jakéhokoliv zájmu obecné širší kulturní veřejnosti, médií a kulturních institucí. V Ohnišťanech se u této příležitosti konal slavnostní oběd. Sešli se na něm Sme­ tanovi rodinní příslušníci, představitelé obce, farář ohnišťanskéko kostela páter Rousek, přátelé a známí. Oslavy, vzniklé z popudu pamětnice Lidmily Štraufové, byly zahájeny položením květin a zapálením svíček na jeho hrobě a několika slovy místo­ starostky obce Ing. Evy Jiřičkové, čestnou stráž drželi ohnišťanští hasiči. V kostele sv. Václava pak oslava pokračovala odpoledním koncertem, na kterém účinkoval violoncellista Petr Lichý s varhaníkem Danielem Knutem Pernetem a os­ travské Kubínovo kvarteto. V premiéře zaznělo Adagio, „věnované mé drahé ma­ mince“192, které František zkomponoval v roce 1999 v Ohnišťanech, asi zamýšlené jako volná věta nedokončeného druhého smyčcového kvartetu, kterou jsem nalezl v pozůstalosti. 191

RATTAY, Evžen. Dopis z 19. 3. 2014.

192Notový

zápis díla.

89

Co říci závěrem? Mrzí mne velmi, že Smetanova nevídaná oddanost české soudobé hudbě není dosud patřičně do­ ceněna v povědomí široce rozvětvené domácí obce violoncellistů a že se jméno Františka Smetany nadále vy­ trácí i díky nezájmu vydavatelských institucí. Například v novém vydání titulu Suita balladica Petra Ebena ve vyda­ vatelství Bärenreiter Editio Supraphon Praha z roku 1993(!), které bude na dlouhou dobu vzhledem k nákladu pi­ lotním exemplářem pro nastupující ge­ neraci violoncellistů na celém světě, je věnování Františku Smetanovi i au­ torství revize violoncellového partu vymazáno, přestože jde o doslovný přetisk původního vydání včetně Sme­ tanových prstokladů a smyků. Odpovědní redaktoři nejspíš pouze nechávají dotisknout možná právě po­ Pisatel této knihy, violoncellista Jiří Hanousek slední vydání z doby nesvobody a o s obětavou pamětnicí paní Lidmilou původní se, želbohu nezajímají. Štraufovou Tak tomu bylo nedávno i v případě 3. Sonáty Bohuslava Martinů z let 1977 a 1985 a u jiných titulů – např. Dvořákův Klid a Rondo. Původně mateřská vydavatelská firma Supraphon jeho nahrávky za­ tím neobnovuje ani na konkrétní žádost Františka Smetany, ani na přímluvy různých osobností (až na VT Koncertu č. 2 op. 36 pro violoncello a orchestr Jaroslava Říd­ kého v roce 2013). Pan Jiří Zelenka z Českého rozhlasu v Praze píše: „Při předběžném zkoumání jsem však v databázi a kartotéce nalezl pouze dvě existující nahrávky (jedna je uložena v plzeňském depozitáři a jedna v Praze) a čtrnáct karet smazaných snímků. Karto­ téku smazaných nahrávek bohužel vedeme pouze podle klíče hudebních autorů, ne­ lze tedy vyhledávat dle jména interpreta. V Archivu Českého rozhlasu jsou také k di­ spozici tři pořady z 90. let, ve kterých je violoncellista František Smetana hostem.“ Nakonec po pátrání v Hlavním katalogu Českého rozhlasu v Praze na podzim le­ tošního roku se ukázalo, že počet smazaných snímků je 25 a proces mazání trval od roku 1965 do roku 1980! Cílem mého snažení bylo nenechat jméno a význam Františka Smetany přes ne­ pochopitelnou, leč hmatatelnou mnohaletou zášť různých činitelů, trvale upadnout v zapomnění. Připomněl jsem sice v obsáhlém, ale jistě neúplném výčtu koncertů, kolik premiér děl autorů domácích i zahraničních provedl, kolik titulů natočil v omezeném čase,

90

který mu režim přisoudil. Mnoho dobových kritik jsem citoval právě proto, abychom mohli přeneseně nasát spalující intenzitu nebývale zaníceného a přemýšlivého in­ terpreta. V roce 100. výročí jeho narození a desátého výročí úmrtí stále doufám, že dosud opomíjené jeho skvělé nahrávky děl Martinů, Janáčka, Felda, Ebena, Řídkého a Boř­ kovce, kterými bych se rád v dalších letech zabýval, se dočkají důstojných reedicí a doplní chybějící násilně zpřetrhanou kolekci jedinečných snímků, významně doku­ mentující zcela mimořádnou interpretační i kompoziční úroveň té doby. Doufám stále i v to, že v příštích vydáních jím revidovaných děl bude znovu uváděno jeho jméno. Bylo by to přinejmenším slušné. Informace, které jsem s nadšením nacházel, shromaždoval a trpělivě třídil během celého roku, jistě nejsou kompletní. Nepodařilo se mi například dohledat vše z ob­ dobí Smetanova působení v Richmondu a jeho širokého uměleckého záběru po ce­ lých Spojených státech. Pro čtenáře a historiky by byla určitě zajímavá čilá kore­ spondence mezi Františkem Smetanou, Rafaelem Kubelíkem, Rudolfem Firkušným, Václavem Neumannem, Karlem Husou a dalšími význačnými osobnostmi, na kte­ rou například upozorňuje další Smetanův přítel, emeritní profesor Univerzity George Washingtona ve Washingtonu D. C. Vladislav Klein, vědecký výzkumník dlouhodobě pracující pro NASA v Langley Research Center v Hamptonu, VA. Mohu jen doufat, že můj malý publikační počin bude někoho inspirovat v další badatelské práci, která by náležitě ozřejmila Smetanův obrovský podíl na promyš­ lené a důsledně realizované prezentaci české hudby v dalekém zahraničí.

Náhrobek Smetanovy rodiny a kostelík v rodných Ohnišťanech

91

PRAMENY A LITERATURA: PRAMENY

Knihovna Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě. Knihovna města Ostravy, hudební oddělení.

Soukromý archiv Jana Bucka, syna přítele Františka Smetany. Soukromý archiv Lidmily Štraufové.

Soukromý archiv violoncellisty Tomáše Strašila.

Soukromý archiv Smetanovy neteře Jiřiny Výborné: rodinná alba, rukopisy Smetanových skladeb, dokumenty, do elektronické podoby převedl Jan Výborný.

Moravskoslezská vědecká knihovna, příspěvková organizace: rešerše č. III­7076 pod názvem Život a dílo Františka Smetany 1914–2004, články: česká článková databáze, záznamy nalezené v tištěných bibliografiích a články převzaté z databáze ProQuest. Archiv Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Archiv Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. Archiv České filharmonie.

Supraphon a. s.: Soupis nahrávek Františka Smetany z let 1953–1960.

Český rozhlas Praha: Soupis nahrávek Františka Smetany.

Městské muzeum a galerie Polička. 5 dopisů z let 1955–1957, PBM Ko 64–68.

Centrum Bohuslava Martinů: autograf 3. Sonáty pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů – signatura D 3/96, Depozitum Nadace Bohuslava Martinů.

Archiv Jana Kováře z Richmondu: Smetanovo album z Říček, scénář a mgf. kazeta pořadu A léta běží, vážení…, dokument o udělení amerického občanství.

Soukromý archiv Philipa Bortera: Seznam notového materiálu tištěného i v rukopise po Františku Smetanovi, včetně jeho úprav různých skladeb.

Archiv Karla Čipery: dokumenty, dopisy a fotografie Smetanova pozdního období po roce 1989, včetně výpovědí jeho spoluvězňů z pankrácké věznice. Národní muzeum, České muzeum hudby, hudebně historické oddělení, pět alb mapujících Smetanovu koncertní činnost, Smetanova vlastnoruční výroba, popis, datace. Dar Martina Prchala z Holandska. ROZHLASOVÉ RELACE

A léta běží, vážení … CR. ARCH. 1992. 118 VM109935, DF31371 CRA00500/2 30:13.

Žertéři vážné hudby CR.PRZAKC.1994.328 VM195028, DF31859, 40:38.

Žertéři vážné hudby CR.RZAKC.1994.426 RS2185, DF32360, 40:30.

Doma není nikdo prorokem (Svobodná Evropa), pořad převzatý z hradeckého rozhlasu.

92

PERIODICKÝ TISK

(akr): S českou hudbou na Jamajku, in: Svobodné slovo, 9. 8. 1964.

BOUDNÝ, O.: Návraty slavného krajana domů z jeho amerického exilu, in: Zemské noviny, 9. 6. 1994. BUSTARD, C.: Frantisek Smetana, former cellist with city symphony died, in: Richmond Times, 30. 11. 2004.

BUSTARD, C.: Smetana Will return to homeland tomorrow, in: Richmond Times, 20. 5. 2001. CAMPBELL, M.: Satisfaction guaranteed, in: The Strad, February 1997. Cello concert set, in: Ames Daily Tribune, 8. 2. 1973.

CHURCH, F. Playing days have enden for musical patrician, in: Richmond Times, 14. 10. 1989. DAWSON, P.: Deeply satisfying, in: The Daily Gleaner, 25. 11. 1964.

(F. L.): Violoncellový koncert Fr.Smetany, in: Nová svoboda, 7. 12. 1945.

HAVLÍČEK, D.: Z Berlína pro Intervizi, in: Hudební rozhledy, č. 22, r. 1962, s. 842. HOLZKNECHT, V.: Holandský dirigent a český cellista, in: Hudební rozhledy, č. 7, r. 1962, s. 295.

HROMÁDKA, L.: František Smetana (1914 – 2004), in: Zprávy SVU (SVU NEWS), č. 5, r. 2005, s. 7. HROMÁDKA, L. Světový violoncellista, in: Hradecké noviny, 20. 5. 1994. (ip): Pocta Schumannovi, in: Hudební rozhledy, č. 14, r. 1961, s. 36.

ISU symphony orchestra to future cello soloist, in: Ames Daily Tribune, 1. 12. 1966. (iv): František, in: Týdeník Rozhlas, č. 36, r. 2005, s. 25.

(jv): Gramodesky, in: Hudební rozhledy, č. 14, r. 1961, s. 616.

KAPUSTA, J.: Chceme slyšet Františka Smetanu, in: Zprávy společnosti Bohuslava Martinů, č. 19, r. 1995, s. 15­16. (kar.): Gramodesky, in: Hudební rozhledy, č. 14, r. 1961, s. 171.

(kar.): Z nových gramofonových desek, in: Hudební rozhledy, č. 13, r. 1960, s. 40. KLEIN, H.: Group hears music by Czechoslowaks, in: The New York Times, 3. 9. 1966.

KOLÁČKOVÁ, Y.: Virtuoso di basso. Premiéra nového souboru České filharmonie ve Dvořákově síni 2. listopadu, in: Rudolfinum revue, č. 1, r. 2004/2005, s. 22–23.

KOUBEK, V., BOUDNÝ, O.: Světový violoncellista z Ohnišťan, in: Hudební nástroje, č. 3, r. 1994, s. 166­168.

KRÁSLOVÁ, M.: 26 000 km s českou hudbou zeměmi Východu, in: Svobodné slovo, 2. 12. 1956. KRÁSLOVÁ, M.: Náš Pablo v Prades, in: Svobodné slovo, 2. 8. 1959.

KRATOCHVÍL, J.: Česká filharmonie s Václavem Neumannem, in: Hudební rozhledy, č. 14, r. 1961, s. 40. KULIJEVYČOVÁ, M.: Návraty profesora Františka Smetany. Důvěrný pohled z daleka, in: Právo lidu, 8. 10. 1991.

93

KULIJEVYČOVÁ, M.: Ve čtveřici souhvězdí, in: ZN revue, 5. 2. 1993.

KULIJEVYČOVÁ, M.: Víc než vzpomínání, in: Gramorevue, č. 9, r. 1990, s. 5.

KULIJEVYČOVÁ, M.: Violoncello znějící přes oceán, in: Literární noviny, 24. 1. 1991. LOEWENBACH, J.: Jubilejní koncert Františka Smetany, in: Hudební rozhledy, č. 8, r. 1955, s. 361­362. LOEWENBACH, J.: Violoncellisté. I celostátní přehlídka výkonných umělců, in: Hudební rozhledy, č. 8, r. 1955, s. 350­352. LUCKÝ, Š.: Studánky se otvírají, in: Hudební rozhledy, č. 2, r. 1956, s. 75.

MARHOUNOVÁ, J.: Srdce v Praze, hlava v Americe, in: Práce, 23. 3. 1991.

PACHOVSKÝ, Z.: Besedujeme s Františkem Smetanou, in: Karlovarský lázeňský čas, č. 4, r. 1961, s. 15. PACHOVSKÝ, Z.: Dva zahraniční dirigenti v KSO, in: Lázeňský čas, č. 2, r. 1963, s. 15.

PACHOVSKÝ, Z.: K padesátinám Františka Smetany, in: Lázeňský čas, č. 5, r. 1964, s. 12. Plans recital. Frantisek Smetana, in: Ames Daily Tribune, 8. 12. 1966.

RAUCH, F.: Františku Smetanovi, in: Hudební rozhledy, č. 9, r. 1964, s. 374.

REJCHLOVÁ, M.: Violoncellový koncert Františka Smetany, in: Hudební rozhledy, č. 7, r. 1954, s. 246.

RYSPLEROVÁ, M.: Večer Františka Smetany, in: Hudební rozhledy, č. 19, r. 1955, s. 973.

SLAVÍKOVÁ, J.: Chvíle s Františkem Smetanou. in: Hudební rozhledy, č. 9, r. 1997, s. 3­5. Smetana To Appear in C. R., in: The Cedar Rapids Gazette, 7. 1. 1973.

SMETANA, F.: Byl jsem v Prades, in: Hudební rozhledy, č. 15, r. 1959, s. 644–645.

SMETANA, F.: Český muzikant na Jamajce, in: Svobodné slovo. 25. 4. 1965.

SMETANA, F.: Názory Čechoameričana na náš stát dnes, in: Telegraf, 12. 10. 1993.

SMETANA, F.: O hudebním životě v Jugoslávii, in: Svobodné slovo, 17. 4. 1958.

SMETANA, F.: První pozdrav z Jamajky, in: Hudební rozhledy, č. 8, r. 1965, s. 348. SMETANA, F.: Z Richmondu nám píše, in: Hudební nástroje, č. 3, r. 1995, s. 184.

SMETANA, J.: Dva bratři, in: Hlasy od Cidliny. Hospodářsko­politický list pro okres novobydžovský a chlumecký, 6. července 1933. ŠOLÍN, V.: Na prahu velké cesty, in: Hudební rozhledy, č. 17, r. 1964, s. 722.

ŠTĚPÁN, P.: F. Smetana a J. Hubička, in: Hudební rozhledy, č. 10, r. 1957, s. 168. ŠŤOVÍČEK, V.: Pod Zvičinou, in: Vlastivědná čítanka, č. 3, r. 2004, s. 13­14.

VANÍČEK, F.: Tajemství rodiny Urbánkových, in: Ozvěny Smidarska, č. 19, květen 1998.

VANÍČEK, F.: Violoncello ­ můj osud. Portrét velkého umělce, in: Ozvěny Smidarska, č. 19, květen 1998. VCU Today, 27. 3. 1979.

94

VOLEK, J.: Česká filharmonie, Schönberg, Řídký, Mahler, in: Hudební rozhledy, č. 6, r. 1964, s. 102. VRKOČOVÁ, L.: František Smetana neznámý?, in: Metropolitní Telegraf, 19. 10. 1992.

VRKOČOVÁ, L.: Prof. František Smetana, in: Hudební rozhledy, č. 1, r. 2005, s. 33. VYSLOUŽIL, J.: Soudobá česká a slovenská hudba na deskách, in: Hudební rozhledy, č. 8, r. 1959, s. 436.

LITERATURA

BARTOŠ, J.: Život a dílo Richarda Týnského, uměleckého ředitele SSOKG. Bakalářská diplomová práce. Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita. Brno 2012 [práce nebyla obhájena].

BLAŽEK, V.: Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1936.

BUREŠOVÁ, A.: Pavel Bořkovec. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80­85885­36­0.

HANUŠ, J.: Labyrint světa, svědectví z konce času. 1. vyd. Praha: Odeon, 1996. ISBN 80­207­0525­2.

HURNÍK, I. a kol.: Pondělníci. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80­246­0557­0. JIRGLOVÁ, L.: Recepce díla Bohuslava Martinů v Poličce v letech 1890–1959. Diplomová práce. Katedra muzikologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2013.

kol. Československý hudební slovník osob a institucí. II. díl. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965.

KOPECKÝ, J., KOPTOVÁ, M.: Richard Batka a hudební život Čechů a Němců v Praze na přelomu 19. a 20. století. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2011. ISBN 978­80­244­2714­0.

MALURA, M., KOLÁŘOVÁ, E., HANOUSEK, P.: Beethovenův Hradec 1961–2011. 1. vyd. Opava: Sdružení pro umění a výchovu Talent, 2011.

MAREŠOVÁ, J.: František Smetana a jeho působení v emigraci. Absolventská práce. Pražská konzervatoř. Praha 2012. MARHOUNOVÁ, J.: Svět hudby na plátně doby. 1. vyd. Praha: Empatie, 1993. ISBN 80­901618­3­9.

MAZUREK, J. a kol.: Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010. ISBN 978­80­7368­776­2.

MĚRKA, I.: Violoncello. Dějiny, literatura, osobnosti. 1. vyd. Ostrava: Montanex, 1995. ISBN 80­85780­05­4.

MIHULE, J.: Martinů – osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80­246­0426­4.

MUCHA, J.: Podivné lásky. 1. vyd. Praha: Eminent, 2004. ISBN 80­7281­161­4.

PACHOVSKÝ, Z., JÁCHYMOVSKÝ, V.: Karlovarský symfonický orchestr. 1. vyd. Karlovy Vary: KSO, 1995. PALA, F. Emil Axman. Život a dílo. 1. vyd. Praha: 1966.

95

SCHNIERER, M., PEŘINOVÁ, L.: Vítězslav Novák – Tematický a bibliografický katalog. 1. vyd. Praha: Editio Praga, 1999. ISBN 80­7058­473­4.

SLÁMA, F.: Z Herálce do Šángrilá a zase nazpátek. 1. vyd. Praha: Orego, 2001. ISBN 80­86117­61­8.

SMOLKA, J.: Miloš Sádlo. Rozhovory s českým violoncellistou. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1983.

ŠAFRÁNEK, M.: Bohuslav Martinů, život a dílo. 1. vyd. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961.

TVRZNÍKOVÁ, P.: Kultura vu jednotek PTP. Bakalářská diplomová práce. Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita. Brno 2013. VÍTOVÁ, E.: Petr Eben. 1. vyd. Praha: Baronet, 2004. ISBN 80­7214­743­9.

VONDROVICOVÁ, K.: Petr Eben. 1. vyd. Praha: Panton, 1995. ISBN 80­7039­218­5.

VRKOČOVÁ, L.: Setkání v pořadech A léta běží, vážení…[vl. náklad], 1993. ISBN 80­901611­0­3. INTERNETOVÉ ZDROJE

http://www.vitezslavnovak.cz/korespondence_bakal.htm http://is.muni.cz/th/64669/ff_m/Diplomova_prace.pdf

http://www.apesound.de/en/LP/Classics/Bohuslav­Martinu­1890­1959­Sonata­No­3­ for­Violoncello­and­Piano­LP­Frantisek­Smetana.html http://database.martinu.cz/dokumenty/prehled.xlsx

http://katalog.martinu.cz/martinu/catlist.php

http://mail.martinu.cz/kpwin/hled_hesl.php?strana=0&typ=A&cis_pole=51&heslo=159 56&lang=cze

http://mail.martinu.cz/kpwin/hledani.php?typhled=A&user_id=&user_odd=&lang=cze& strana=0&kslovo=+Franti%9Aek+Smetana&ascdesc=0&diakr=1

http://www.martinu.cz/data/docs/0000102_d.xls

http://www.music.iastate.edu/info/history/1972/smetana.htm

http://www.music.iastate.edu/info/history/1972/1972_f.htm

http://www.fdsymphony.org/ourhistory.htm

https://digitalarchive.wm.edu/bitstream/.../bulletinofcolleg718coll.pdf?...2 http://konference.osu.cz/khv/2007_2/file.php?fid=1

http://lanius.kmp.plzen­city.cz:8080/Carmen/.../application.faces? http://jan­novak.webpark.cz/instr.html

http://www.smidary.cz/e_download.php?file=data/editor/68cs_34.pdf&original=Ozveny +19+1998.pdf http://www.svu2000.org/publications/news06­2004.pdf http://www.svu2000.org/about/history/milestones/

http://www.karel­ncerl.com/pagb51.php?ID_COMPOSITEUR=11&comp=BORKOVEC http://www.karel­ancerl.com/pagb21.php?ID_COMPOSITEUR=19&comp=BRAHMS

96

http://letterv.blogspot.com/2009_03 _01_archive.html

http://www.cesky­dialog.net/clanek/5417­marie­dolanska­vlastenka­jak­ma­byt/

http://www.kapralova.org/CALENDAR99.htm

http://theses.cz/id/xbeyjn/00172116­109355450.pdf

http://www.svkhk.cz/Pro­verejnost/Informacni­zdroje/Regionalni­zdroje/Regionalni­ bibliografie/bibliografie­marie­kubatova.aspx http://musicabohemica.blogspot.cz/2009/09/vitezslava­kapralova.html

http://www.rozhlas.cz/archiv/oarchivu

http://library.napervillelib.org:2082/search~S1?/.b1114273/.b1114273/1%2C1%2C1%2 CB/marc~b1114273 FRANTIŠEK SMETANA – REVIZE HUDEBNÍCH DĚL (chronologicky)

HANUŠ, Jan Sonata­Rapsodia pro violoncello a klavír op. 9 (Improvisando. Andante mesto – Ostinato, Presto Appassionato. Nenia. Molto sostenuto e dolente – Rapsodia. Allegro deciso edenergico). Fr. A. Urbánek a synové, Praha 1944. Manželům Smetanovým JANÁČEK, Leoš Pohádka pro violoncello a klavír (Con moto – Con moto – Allegro). Hudební matice umělecké besedy, Praha 1949 (295)

VRÁNA, František Suita pro violoncello a klavír op. 19 (Nocturno. Scherzo. Ukolébavka. Tanec). Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1949 (877). Srdečně věnováno Dolly a Františku Smetanovým DVOŘÁK, Antonín Rondo op. 94 pro violoncello a klavír. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p. 1955 (932) DVOŘÁK, Antonín Klid op. 94 pro violoncello a klavír. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p. 1956 JIRKO, Ivan Sonáta pro violoncello a klavír e moll (Moderato – Allegro). Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p. Praha 1957

MARTINŮ, Bohuslav Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír (Poco andante. Moderato – Andante – Allegro ma non Presto). Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1957 (revize Fr. Smetana). Editio Supraphon, Praha 1977 a 1985 (bez uvedení revize) EBEN, Petr Suita balladica pro violoncello a klavír (1955). (Introduzione e Danza. Andante rubato. Allegro – Quasi Mazurka. Tempo di Mazurka, ma molto con fuoco – Elegia. Adagio – Toccata. Vivacissimo). Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1957. Věnováno Františku Smetanovi, Bärenreiter Editio Supraphon Praha1993 H 2156, (věnování ani revize neuvedeno)

97

KRAFT, Antonín Koncert C dur op. 4 pro violoncello a orchestr, vydání pro violoncello a klavír, rozmnoženo jako rukopis. Praha, Český hudební fond 1959 NOVÁK, Vítězslav Sonata g moll op. 68 pro violoncello a klavír (jednovětá). Státní hudební vydavatelství n. p., Praha 1961

SUK, Josef Balada a serenáda pro violoncello a klavír op. 3. Státní hudební vydavatelství, n. p. Praha 1962 (revidoval Fr. Smetana)

FELD, Jindřich Dvě skladby pro violoncello a klavír (Elegie a Burleska). Panton, nakladatelství Svazu československých skladatelů, Praha 1962, 1982,(revidoval František Smetana). Věnováno Františku Smetanovi KRAFT, Antonín Dominis Music Ltd, Ottawa Montreal 1990

ŘÍDKÝ, Jaroslav Trio pro housle, violoncello a klavír op. 44. Panton, Praha 1959 (Schott music Panton), revize prof. Karel Sádlo a Pražské trio (Bruno Bělčík, František Smetana, František Rauch) ÚPRAVY FRANTIŠKA SMETANY (abecedně)

BACH, Johann Sebastian: Ave Maria pro violoncello a klavír (1937) BENDL, Karel: Romance

CASELLA, Alfredo: Siciliana

CHOPIN, Frederyk: Preludium op. 28 č. 15 a 20 (1936)

DEBUSSY, Claude: Zahrady v dešti a Nocturno pro violoncello a klavír

DUSÍK, Jan Ladislav: Sonáta B dur, op. 5 pro violoncello a klavír, Sonáta B dur, op. 69 pro violoncello a klavír

DVOŘÁK, Antonín: Ukolébavka pro violoncello a klavír z cyklu Dvě klavírní skladby, op. posth, B. 188, Ukolébavka (Spi, děťátko, spi) a Když mne stará matka pro violoncello a klavír z cyklu Dvě písně na slova lidových písní českých (1885) GERHWIN, George: Ukolébavka pro violoncello a klavír GRIEG, Edvard Hagerup: Arietta op. 12, č. 1 (1951)

JANÁČEK, Leoš: Frýdecká panna Maria, Lístek odvanutý, Sýček neodletěl pro violoncello a klavír z klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku. V mlhách (části) pro violoncello a klavír JANÁČEK, Leoš: Lístek odvanutý (úprava F. Smetany z r. 1938) KUMMER, Friedrich August: Cantilena op. 107

MENDELSSOHN­BARTHOLDY, Felix: Koncertní variace D dur

MESSIAEN, Olivier: Melodie

MOZART, Wolfgang Amadeus: Ave Verum

MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Bydlo, z Obrázků z výstavy

98

NIN, Joaquín: Granadina

NOVÁK, Vítězslav: Serenáda H dur (úprava F. Smetany z r. 1938) PETRŽELKA, Vilém: Balada pro violoncello a klavír RIMSKIJ­KORZAKOV, Nikolaj: Let čmeláka

SMETANA, Bedřich: Vzpomínka (úprava F. Smetany z r. 1939) SUK, Josef: Ukolébavky, op. 33 pro violoncello a klavír

ŠOSTAKOVIČ, Dmitrij: Scherzo ze Sonáty pro violoncello a klavír SKRJABIN, Alexandr Nikolajevič: Nocturno, Etude b moll (1951) VIVALDI, Antonio: Largo (1937)

Žádné z těchto úprav nebyly vydány tiskem. SKLADBY VĚNOVANÉ FRANTIŠKU SMETANOVI

MÁSLO, Jindřich: Humoreska pro violoncello a klavír. Edition Sádlo, Praha 1930 E. S. 202001. Františku Smetanovi ŠÍN, Otakar: Malá suita pro violoncello op. 13

BURIAN, Emil František: Ukolébavka

BARTOŠ, Jan Zdeněk: Sonáta C dur pro violoncello a klavír op. 17 (1938)

HANUŠ, Jan: Sonata­Rapsodia pro violoncello a klavír op. 9 (1941), (Improvisando. Andante mesto – Ostinato, Presto Appassionato. Nenia. Molto sostenuto e dolente – Rapsodia. Allegro deciso edenergico. Fr). A. Urbánek a synové, Praha 1944. Manželům Smetanovým VRÁNA, František: Suita pro violoncello a klavír op. 19 (1942), (Nocturno. Scherzo. Ukolébavka. Tanec). Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1949 (877). Srdečně věnováno Dolly a Františku Smetanovým BOŘKOVEC, Pavel: Koncert pro violoncello a orchestr 1951–1952. Františku Smetanovi

FELD, Jindřich: Dvě skladby pro violoncello a klavír (1954­55),(Elegie a Burleska). Panton, nakladatelství Svazu československých skladatelů, Praha 1962, 1982. Věnováno Františku Smetanovi

FELD, Jindřich: Koncert pro violoncello (1958),(Allegro – Grave – Allegro con brio), partitura. Panton, nakladatelství Svazu československých skladatelů, Praha 1966, violoncello s klavírem, Český hudební fond 1973. Věnováno Františku Smetanovi EBEN, Petr: Suita balladica pro violoncello a klavír (1955), (Introduzione e Danza. Andante rubato. Allegro – Quasi Mazurka. Tempo di Mazurka, ma molto con fuoco – Elegia. Adagio – Toccata. Vivacissimo). Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1957. Věnováno Františku Smetanovi, Bärenreiter Editio Supraphon Praha1993 (věnování neuvedeno)

NOVÁK, Jan: Rotundelli pro violoncello a klavír (1981), fibidus genvalibus et clavibus MCMLXXXI (Allegro moderato – Allegro molto – Lento – Allegro). Filmkunst­ Musikverlag 1983, Edition Nymphenburg, Mnichov 2001, Český rozhlas, nakladatelství a vydavatelství, Praha 2009. Věnováno Františku Smetanovi (Zdroj originálu: Pensylvania State University, USA)

99

NAHRÁVKY FRANTIŠKA SMETANY (chronologicky) MARIE, Jean Gabriel Prospel: La cinquantaine

SAINT­ SAËNS, Camille: Labuť (P) 1929 ULTRAPHON FOERSTER, Josef Bohuslav: Melodie PROCHÁZKA Josef: Serenáda DVOŘÁK, Antonín: Klid

NOVÁK, Vítězslav: Tanec a Pochod z cyklu Mládí. 1. 5. 1941. Český rozhlas Praha. František Smetana – violoncello, Dolly Urbánková – klavír

ŘÍDKÝ, Jaroslav: Koncert č. 2 pro violoncello op. 36 František Smetana – violoncello, Symfonický orchestr pražského rozhlasu, řídí Otakar Pařík. 9. 3. 1945, Čs. rozhlas Praha BURIAN, Emil František: Věra Lukášová. Božena Benešová. Dramatizace, scénická hudba a režie. Premiéra 9. 10. 1945 Závěrečná scéna. Věra – Svobodová, Jarka – Bohumil Bezouška, paní Lukášová – Zdenka Podlipná. Hraje Peškovo kvarteto. Natočeno 1947. Ultraphon G 14454­5, Supraphon­78=20342­43­V a Supraphon­33=15114. Hudební knihovna JAMU, kat. č. BM 807

VRÁNA, František: Sonáta pro violoncello a klavír (24:21) František Smetana a Dolly Urbánková. Československý rozhlas Praha 5. 2. 1953. Smazáno

KABELÁČ, Miloslav: Tři kusy pro violoncello a klavír (14:30) František Smetana a Dolly Urbánková. Československý rozhlas Praha, 15. 5. 1953. Smazáno

PERGOLESI, Giovanni Battista / CIAMPI, Legrencio Vincenzo: Tre giorni son che Nina (úprava Jan Vratislavský) František Smetana – violoncello, Dolly Smetanová – klavír. 8. 12. 1953, Studio Domovina, číslo snímku 86377 © SUPRAPHON a. s. 1027­M; m.č. 80195 (P) 1954 SUPRAPHON SUK, Josef: Ukolébavky op. 33, (Vánoční sen, úprava Fr. Smetany) František Smetana – violoncello, Dolly Smetanová – klavír. 8. 12.1953, Studio Domovina + Rudolfinum, číslo snímku 86379 © SUPRAPHON a. s. 1027­M; m.č. 80196 (P) 1954 SUPRAPHON SCHUMANN, Robert: Dětské scény, op. 15, (Snění č. 7 úprava D. Popper) František Smetana a Dolly Smetanová. 8. 12. 1953, Studio Domovina + Rudolfinum, číslo snímku 86378 © SUPRAPHON a. s. 14205­M; m.č. 80004 (P) 1954 SUPRAPHON ŘÍDKÝ, Jaroslav: Koncert č. 2 pro violoncello op. 36 František Smetana – violoncello, Česká filharmonie, řídí Jaroslav Řídký. 7. 7. 1954, Rudolfinum, číslo snímku 34306 © SUPRAPHON a. s. DV 5352(P) 1958 SUPRAPHON DUSÍK, Jan Ladislav: Sonáta pro violoncello a klavír B dur (14:18), František Smetana a Dolly Urbánková. Československý rozhlas Praha, 3. 11. 1954. Smazáno

100

BOŘKOVEC, Pavel: Koncert pro violoncello (31:24), František Smetana – violoncello, Symfonický orchestr pražského rozhlasu, řídí Václav Jiráček. 17. 10. 1955, Československý rozhlas Praha, MF 41884­6. Smazáno

MARTINŮ, Bohuslav: Sonáta č. 2 pro violoncello a klavír (1941), František Smetana a Dolly Smetanová. (19:39), Československý rozhlas Praha, 2. 3. 1955. Smazáno

KRAFT, Antonín: Koncert C dur pro violoncello op. 4 František Smetana – violoncello, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídí Václav Neumann. 20. 5. 1955, Studio Domovina, číslo snímku 55656 © SUPRAPHON a. s. DV 5481(P) 1958 SUPRAPHON

MARTINŮ, Bohuslav: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír (1952), H. 340, (22:45). František Smetana a Jiří Hubička. Československý rozhlas Praha, 2. 11. 1955. Smazáno DVOŘÁK, Antonín: Rondo g moll op. 94 B 181 (7:00). František Smetana, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, Václav Smetáček. Československý rozhlas Praha, 5. 3. 1956. Smazáno MARTINŮ, Bohuslav: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír (1952), H. 340 František Smetana a Jiří Hubička. 20. 6. 1956, Studio Domovina a Mozarteum, číslo snímku 87466 © SUPRAPHON a. s. DV 5286 (P) 1957 SUPRAPHON

ŘÍDKÝ, Jaroslav: Klavírní trio op. 44 (28:18). František Rauch, Bruno Bělčík, František Smetana. Československý rozhlas Praha, 19. 2. 1957 – Přehlídka nové tvorby. Dům umělců (živá nahrávka). Smazáno

BACH, Johann Sebastian – GOUNOD, Charles: Ave Maria (upravil Fr. Smetana) František Smetana a Jiří Hubička. 13. 4. 1957, Studio Domovina a Mozarteum, číslo snímku 87466 © SUPRAPHON a. s. 04069 (P) 1957 SUPRAPHON

JANÁČEK, Leoš: Frýdecká panna Maria z klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku (upravil Fr. Smetana) František Smetana a Jiří Hubička. 13. 4. 1957, Studio Domovina, číslo snímku 52623 © SUPRAPHON a. s. 04069 (P) 1957 SUPRAPHON JANÁČEK, Leoš: Pohádka pro violoncello a klavír František Smetana – violoncello, Jiří Hubička – klavír. 17. 5. 1957, Studio Domovina, číslo snímku 52567 © SUPRAPHON a. s. DM 5524 (P) 1959 SUPRAPHON

DVOŘÁK, Antonín: Ukolébavka (Spi děťátko, spi) z cyklu Dvou písní na slova lid. písní českých (1885) Upravil Fr. Smetana František Smetana – violoncello, Jiří Hubička – klavír. 6. 11. 1957, Studio Domovina a Mozarteum, číslo snímku 88228 © SUPRAPHON a. s. 04068 (P) 1957 SUPRAPHON

POPPER, David: Gavota č. 2, op. 23 František Smetana – violoncello, Jiří Hubička – klavír. 6. 11. 1957, Studio Domovina a Mozarteum, číslo snímku 88227 © SUPRAPHON a. s. 04068 (P) 1957 SUPRAPHON. Supraphon F 165287, 45/403, 04068 1963. Pro zahraničí: SUEC 848 – K

101

EBEN, Petr: Suita balladica pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička. 23. 11. 1957, Rudolfinum, číslo snímku 34314 © SUPRAPHON a. s. DM 5522 (P) 1959 SUPRAPHON

JANÁČEK, Leoš: Pohádka pro violoncello a klavír (10:57) František Smetana – violoncello, Jiří Hubička – klavír. Československý rozhlas Praha, 24. 2. 1958. Smazáno JIRKO, Ivan: Sonáta pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička. 28. 2. 1958, Studio Domovina, číslo snímku 86253 © SUPRAPHON a. s. DM 5522 (P) 1959 SUPRAPHON

FELD, Jindřich: Dvě skladby pro violoncello a klavír, 1. Elegie – 2. Burleska František Smetana a Jiří Hubička. 21. 4. 1958, Studio Domovina, číslo snímku 87703 © SUPRAPHON a. s. DM 5522 (P) 1959 SUPRAPHON MATZ, Rudolf: Elegie a humoreska pro violoncello a klavír František Smetana, Smyčcový orchestr, řídí Jan Frýda. (4:48), Československý rozhlas Praha, 17. 10. 1958. Smazáno

SAMMARTINI, Giovanni Battista: Sonáta G dur pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička. 28. 9. 1960, Studio Domovina, číslo snímku 86244 © SUPRAPHON a. s. DM 5731 (P) 1961 SUPRAPHON HÄNDEL, Georg Friedrich: Sonáta č. 1 g moll pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička. 28. 9. 1960, Studio Domovina, číslo snímku 86867 © SUPRAPHON a. s. DM 5731(P) 1961 SUPRAPHON FELD, Jindřich: Koncert pro violoncello (1958) František Smetana – violoncello, Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, řídí Alois Klíma. 7. 6. 1961, Rudolfinum, číslo snímku 88562 © SUPRAPHON a. s. DV 5819 (P) 1961 SUPRAPHON

SEDMIDUBSKÝ, Miloš: Elegie pro violoncello a orchestr František Smetana, Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Pavel Blacký. (8:48), Československý rozhlas Plzeň, 5. 6. 1962. Smazáno

SEDMIDUBSKÝ, Miloš: Scherzo pro violoncello a orchestr František Smetana, Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Pavel Blacký. (6:00), Československý rozhlas Plzeň, 5. 6. 1962. Smazáno

NOVÁK, Vítězslav: Serenáda pro violoncello a orchestr František Smetana, Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Pavel Blacký. (3:42), Československý rozhlas Plzeň, 9. 10. 1962. Smazáno

NOVÁK, Vítězslav: Barcarola pro violoncello a orchestr František Smetana, Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Pavel Blacký. (1:57), Československý rozhlas Plzeň, 9. 10. 1962. Smazáno

VIVALDI, Antonio: Largo František Smetana, Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Pavel Blacký. (3:30), Československý rozhlas Plzeň, 9. 10. 1962. Smazáno

HÄNDEL, Georg Friedrich: Largo František Smetana, Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Pavel Blacký. (5:36), Československý rozhlas Plzeň, 9. 10. 1962. Smazáno

HÄNDEL, Georg Friedrich: Melodie František Smetana, Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Pavel Blacký. (3:24), Československý rozhlas Plzeň, 9. 10. 1962. Smazáno

102

MARTINI Giuseppe: Andantino František Smetana, Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Pavel Blacký. (4:36), Československý rozhlas Plzeň, 9. 10. 1962. Smazáno

MATZ, Rudolf: Elegie pro violoncello a klavír František Smetana, Smyčcový orchestr, řídí Jan Frýda. (4:48), Československý rozhlas Praha, 9. 10. 1962. Smazáno

ŘÍDKÝ, Jaroslav: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 op. 26 František Smetana – violoncello, Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, řídí Václav Smetáček. (31:42), Československý rozhlas Praha, 25. 2. 1963. Smazáno

ŘÍDKÝ, Jaroslav: Sonáta pro violoncello a klavír (jednovětá) František Smetana a Jiří Hubička. (14:30), Československý rozhlas Praha, 20. 4. 1963. Smazáno

MATZ, Rudolf: Humoreska pro violoncello a klavír František Smetana, Smyčcový orchestr, řídí Jan Frýda. (2:24), Československý rozhlas Praha, 6. 6. 1963. Smazáno

PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA Výběr básní František Hrubín. Hudba Petr Eben (ze skladeb Ordo modalis a Suita balladica vybral autor). Recitují Otakar Brousek, Václav Vydra a Věra Kubánková (1) Báseň nejpokornější – (2) Žhavé ovoce – (3) Chléb a růže – (4) Jabloň se strunami pavučin – (5) Rozhovor – (6) Půlnoc – (7) Vosková svíce – (8) Ruce Venušiny – (9) Komediantský vůz – (10) Noc na prahu – (11) Nad hrobkou českých králů –(12) Za Vladislavem Vančurou – (13) Ty válko (14) Píseň o Viktorce (úryvek) – (15) Vltava (Zpěv I., IV., V.) – (16) Píseň o válce (úryvky) – (17) Venušin pahorek. Hrají České komorní duo (Libuše Váchalová – harfa a František Hanták – hoboj), František Smetana a Jiří Hubička. Supraphon, gramofonový klub 1969, E 1549 1 18 0753 F SMLUVENÁ ZNAMENÍ – původní text Miroslav Florian, hudba Petr Eben (Suita baladica pro violoncello a klavír, úryvky), recitace Eduard Cupák a Miroslav Florian. Báseň o křídlech – Stěhování klavíru – Píseň – Kleopatra – Záznam o potopě – Pastorální – Ave poetica – Sladký život – Prstýnek z vody – Odvedený František Smetana a Jiří Hubička. 20. 4. 1973, Lucerna, číslo snímku 78913 © SUPRAPHON a. s. 0 39 9798 (P) 1973 SUPRAPHON Mikrodeska jako příloha publikace MIROSLAV FLORIAN – SMLUVENÁ ZNAMENÍ, Nakladatelství Československý spisovatel, Praha 1973, třetí svazek 12. ročníku Klubu přátel poezie BRAHMS, Johannes: Trio pro klavír, housle a violoncello h moll, op. 81 Pražské trio: František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello. © SUPRAPHON, BM 1 842SUA 10147 BEETHOVEN, Ludwig van: Klavírní trio č. 1 op. 1 Pražské trio: František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello. © SUPRAPHON a. s.

NOVÁK, Vítězslav: Klavírní trio č. 2 quasi una ballada d moll, op. 27 Pražské trio: František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello. © SUPRAPHON a. s. (P) SUPRAPHON

103

SCHUMANN, Robert: Klavírní trio F dur, op. 80 Pražské trio: František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello. © SUPRAPHON a. s.

ŘÍDKÝ, Jaroslav: Trio E dur Pražské trio: František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello. © SUPRAPHON a. s.

BRAHMS, Johannes: Sonáta pro violoncello a klavír e moll op. 38 František Smetana a Marie­Madeleine Petit. PHD89024558. Originál nahrávky je uložen v INA (Institut national de l’audiovisuel),Centre Pierre Sabbagh, 83/85 rue de Patay­ 75013 Paris, 21. 10. 1963 RTF Paříž MARTINŮ Bohuslav: 3. sonáta pro violoncello a klavír František Smetana a Marie­Madeleine Petit. Stejný zdroj

CHRONOLOGIE ŽIVOTA A UMĚLECKÉ DRÁHY FRANTIŠKA SMETANY

1914 – 8. května se narodil František Smetana v podhorské vesnici Staré Ohnišťany u Nového Bydžova.

1919 – otec začal Františkovi dávat lekce v jeho pěti letech ve hře na housle a klavír. 1920 – 1. 9. zahájil František povinnou školní docházku. 1921 – byl zapsán do školy v Sukoradech.

1922 – od 3. 1. opět navštěvuje školu v Ohnišťanech.

1924 – Hořice, zde se poprvé setkává se zvukem violoncella.

1924 – v polovině srpna v Ohnišťanech jej vyhledal Karel Pravoslav Sádlo, který Františkovi nabídl možnost všeobecného i hudebního vzdělání v Praze; koncem srpna se do Prahy k Sádlům přestěhoval.

1925 – počal studium na Českém státním reálném gymnasiu v Praze XVI, první ročník uzavřen dne 26. 6. 1926, „žák není způsobilý, aby postoupil do vyššího ročníku“. Z výuky náboženství osvobozen. 1926 – pokračuje na Občanské škole chlapecké v Košířích v Praze. 1929 – listopad, Praha, Mozarteum, první samostatný recitál. 1930 – 6. květen, Praha, další samostatný recitál.

1931 – 8. 12. Plzeň, debut s plzeňským Symfonickým orchestrem osvětového svazu. 1931 – 15. 9. začíná studovat kompozici u Prof. Otakara Šína na Státní konservatoři hudby v Praze. 1932 – nahrává Labuť C. Saint­Saënse a La Cinquantaine Gabriela P. Marie na gramofonovou desku Ultraphonu – srov. Víc než vzpomínání E. Marhounové z r. 1990 uvádí rok 1929. 1932–1936 se stává členem Českého noneta.

1932 – účastní se měsíčního turné Českého noneta do severských zemí.

1933 – 4. března umírá jeho matka Anna v 46 letech. 1934 – další turné s Českým nonetem v Itálii.

1934 – založil Smetanovo trio s Alexandrem Plockem a Josefem Páleníčkem.

104

1935 – turné České filharmonie s Václavem Talichem, Francie, Belgie a Anglie (Smetanova výpomoc ve skupině violoncell). První setkání s rodinou Lewinských v Paříži, u níž František Smetana později bydlel.

1935 – byl pověřen, aby jako jediný z celé konzervatoře promluvil nad Sukovým hrobem. 1936 – 27. 6. absolvuje studia kompozice Smyčcovým kvartetem d moll, hrálo Peškovo kvarteto. 1936 – 1938 stipendium na École Normale de Musique v Paříži. 1937 – 7. 5. koncert Smetanova tria v Paříži. 1937 – činnost Smetanova tria ustala.

1938 – 18. 5. Absolventský koncert Františka Smetany v Paříži na École Normale de Musique. 1938 – 2. 9. pokračuje ve studiu na Státní konservatoři v Praze ve třídě K. P. Sádla. 1939 – 1946 člen Peškova kvarteta.

1940 – 5. 10. Praha, žení se s klavíristkou Rudolfou (Dolly) Urbánkovou.

1941 – 26. 6. absolvuje Pražskou konzervatoř ve třídě K. P. Sádla 1. větou Dvořákova violoncellového koncertu h moll s orchestrem Pražské konzervatoře. Absolutorium ze dne 28. 6. 1941. 1942 – Praha, první vystoupení s Českou filharmonií ­ Haydnův koncert D dur

1942 – 2. 3. Pražská premiéra Sonáty pro violoncello a klavír, op. 68, č. 141 Vítězslava Nováka na III. řádném koncertu Českého spolku pro komorní hudbu.

1942 – 9. 7. zahajuje mimořádné studium Konzervatoře hudby s českou řečí vyučovací v Praze ve druhém semestru školního roku 1941/42. 1944 – 9. 12. recitál ve Smetanově síni v Praze.

1946 – začátek sólové kariéry – Norsko, Švédsko, Belgie, Holandsko, Anglie.

1945 – seznámil se s prvním tajemníkem britského velvyslanectví Cecilem Parrottem. 1945 – 9. 3. natáčí pro rozhlas v Praze 2. koncert Jaroslava Řídkého. 1946 – zakoupil chalupu v Říčkách v Orlických horách.

1946 – od února do listopadu 1948 vyučuje jako profesor hru na violoncello na pražské konzervatoři. 1948 – 14. 1. Záhřeb (Jugoslávie), 100. koncert Františka Smetany.

1948 – 8. 11. zatčen, poté uvězněn na Pankráci na jeden a půl roku.

1949 – leden, v kostele věznice na Pankráci spolupracoval na provedení hry Manon Lescaut. 1949 – v průběhu roku vypracoval Technické studie pro violoncello.

1949 – 5. 7. v kostele věznice na Pankráci poprvé provedl Meditaci na chorál Sv. Václava. 1950 – 12. 5. propuštěn.

1953 – 4. 3. umírá jeho otec Josef Smetana v 72 letech v nemocnici v Novém Bydžově.

105

1953 – 7. 3. koncert v Rudolfinu.

1953 – začíná jeho spolupráce s hudebním vydavatelstvím Supraphon.

1953 – zakládá Pražské trio s Brunem Bělčíkem a Františkem Rauchem.

1954 – 9. 12. Praha, premiéra koncertu Pavla Bořkovce s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem.

1955 – 20. 10. Rudolfinum, česká premiéra 3. sonáty pro violoncello a klavír H. 340, Bohuslava Martinů, spolupráce s Jiřím Hubičkou.

1956 – člen kulturní delegace: Severní Korea, Čína, Mongolsko.

1958 – září, spoluúčinkuje na koncertu k 60. narozeninám K. P. Sádla.

1959 – 19. 7. Prades, Francie, setkání s Pablem Casalsem na Festivalu Pablo Casalse.

1961 – leden, jmenován sólistou Karlovarského symfonického orchestru.

1962 – neúspěšný pokus získat místo učitele na Akademii múzických umění. 1962 – 25. 1. provedení Dvořákova koncertu h moll v Reykjavíku, Island. 1963 – 21. 10. nahrávání pro RTF v Paříži: Brahms, Martinů. 1963 – 21. 11. koncert v Kodani v rámci turné.

1964 – 21. srpna legálně odlétá z ruzyňského letiště s manželkou do Kingstonu na Jamajce. 1964 – od září působí jako hudební pedagog na Národní škole (School of Music) v Kingstonu. 1965 – 22. 2. koncert pro královnu Matku Elisabeth v Kingstonu na Jamajce. 1965 – dostává revmatické záchvaty.

1966 – ze zdravotních důvodů se rozhodl natrvalo zůstat ve Spojených státech amerických.

1966 – Iowa State University v Ames Spakes (Iowa), členem Amati tria, působí zde až do roku 1973. 1967 – stává se členem Československé společnosti pro vědu a umění.

1967 – 1970 působí také jako ředitel Fort Dodge Symphony (od 1980 Fort Dodge Area Symphony).

1968 – 5. 8. přijel na krátkou návštěvu do Československa, po invazi okupačních vojsk odcestoval zpět do USA. V Apes Town udělil kritické interview o politické situaci v Československu pro tamní časopis. Po jeho otištění se dostal na černou listinu v Praze, všechny jeho nahrávky byly staženy z knihoven a prodejen, měl být vymazán z paměti lidí. 1971 – uděleno americké občanství Františku Smetanovi i jeho ženě Rudolfě.

1973 – přijal nabídku uměleckého vedoucího Jacquesa Houtmanna stát se prvním cellistou v Richmond Symphony. Působí zde do roku 1984, kdy odchází do penze. 1973–1984 člen Virginia, později Smetanovo tria.

1974 – 15. až 17. 11. 7. Kongres Československé společnosti pro vědu a umění (SVU) ve Washingtonu D. C. Rudolf Firkušný, František Smetana a Karel Husa.

106

1975 – od září profesorem hry na cello a komorní hry na Virginia Commonwelth University v Richmondu.

1978 – účast na založení Společnosti amerických violoncellistů.

1979 – 27. 3. VCU Today přináší na titulní stránce fotografii a novinové anonce po jeho prvním vystoupení jako oslavu 50. let koncertní činnosti.

1980 – 28. 7. umírá Dolly Smetanová, (urna s jejím popelem byla převezena do Prahy a uložena v hrobce Urbánkovy rodiny na pražských Olšanech­Vinohradech?) 1982 – setkání s Petrem Ebenem v USA.

1983 – jmenován čestným členem American Society of Arts and Letters.

1983 – 9. 10. poslední provedení Dvořákova violoncellového koncertu h moll v Richmondu.

1984 – 26. 2. „The Cleveland Museum of Arts“, provedení 3. Sonáty B. Martinů, pianista Wesley Bally.

1984 – odchod do penze, jmenován emeritním profesorem Virginia Commonwelth University.

1985 – dovolená v Maroku.

1986 – III. kongres Společnosti amerických violoncellistů – uvedení na listinu čestných violoncellistů.

1987 – aktivní účast jako lektor na Orlando festivalu v Kerkrade, Holandsko.

1990 – 6. 5. přijel po dvaceti letech do vlasti. Na letišti jej bylo přivítat chlebem a solí 28 přátel.

1991 – opět navštívil koncerty Pražského jara a rodné Ohnišťany.

1992 – 25. 6. jmenován čestným členem Umělecké besedy v Praze.

1992 – V Anglii byl vydán komplet tří CD, Historie violoncellových nahrávek (History of the cello rekord), kterou seřadil Keith Harvey. Je tam zařazena i Smetanova nahrávka Pohádky Leoše Janáčka.

1992 – 13. 10 natáčení pořadu Českého rozhlasu Praha Letokruhy „A léta běží, vážení…“

1992 – listopad, letí do Clevelandu na koncert Talichova kvarteta.

1993 – popáté v Praze na koncertech Pražského jara.

1993 – Praha, setkal se na Pražském hradě s prezidentem Václavem Havlem. 1993 – 12. až 18. 6. Hradec nad Moravicí, člen poroty 32. ročník mezinárodní interpretační soutěže Beethovenův Hradec v oboru violoncello. 1993 – učí poprvé na Jihočeském hudebním festivalu v Bechyni.

1994 – 14. května slaví své osmdesáté narozeniny koncertem v kostele sv. Václava v Ohnišťanech. 1994 – od ministra kultury Pavla Tigrida obdržel pamětní medaili Antonína Dvořáka. 1995 – 31. května jmenován čestným členem Společnosti Bohuslava Martinů.

1995 – 22. července od 16.30 setkání s přáteli v kostele sv. Václava v Ohnišťanech.

1995 – léto, vyučuje společnosti v Bechyni, setkává se s vnukem Antonína Dvořáka, Antonínem Dvořákem III.

107

1995 – listopad, letí do Clevelandu na koncert Ilji Hurníka.

1998 – 5. říjen „nejšťastnější den v Čechách, kdy jsem létal větroněm nad Řípem!“

1998 – 12. října Hudební fakulta AMU: koncert k uctění památky 100. narozenin prof. K. P. Sádla. Setkal se tam s Milošem Sádlem. 1999 – květen, let balónem.

1999 – červenec, naposledy vyučuje v Bechyni. 2000 – duben, návštěva Čech.

2000 – říjen, je hospitalizován vdu, při pádu doma si zranil levou nohu.

2000 – prosinec, bydlí v „hezkém domě pro staré lidi“, kde je velmi spokojen. 2001 – květen, vrací se trvale do České republiky.

2002 – 7. 3. Praha pořádá besedu v Institutu Bohuslava Martinů v Praze.

2004 – od ministra kultury ČR Pavla Tigrida obdržel medaili Antonína Dvořáka za přínos české kultuře.

2004 – 2. listopadu pořádá Česká filharmonie inaugurační koncert souboru Virtuosi di basso ke Smetanovým devadesátinám v nepřítomnosti nemocného oslavence, přítomni zástupci rodiny.

2004 – 25. listopadu v Praze umírá, ČTK to oznámil flétnista Václav Žilka.

2004 – 6. prosince v 9.30 hodin smuteční rozloučení v malé obřadní síni krematoria v Praze­Strašnicích. SÓLOVÁ ČINNOST FRANTIŠKA SMETANY

25. 4. 1926 Mozarteum, Praha JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 1 G dur, BWV 1007 DAVID POPPER: Gavota D dur op. 23 1927 Mozarteum, Praha JOSEF SUK: Serenáda op. 3

1928 Praha JAROSLAV ŘÍDKÝ: Sonáta e moll op. 2 z r. 1923 (jednovětá), Ed. Sádlo, Praha 1925 BENEDETTO MARCELLO: Sonáta e moll

1929, listopad Mozarteum, Praha, první samostatný koncert BENEDETTO MARCELLO: Sonáta D dur JOSEPH MARIE ALFONSE NICOLAS JONGEN: Koncert h moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 1 G dur, BWV 1007 LUDWIG VAN BEETHOVEN: 7 variací Es dur na duet U mužů, kteří lásku cítí, WoO 46 MAX REGER: Caprice op. 79e FRANTIŠEK VOLÁNEK: Pohádka (Editio Sádlo, Praha 1929) NIKOLAJ RIMSKÝ­KORZAKOV: Serenáda op. 37 ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll op. 94 1929 Praha, nahrávání pro Ultraphon JEAN GABRIEL PROSPEL MARIE: La cinquantaine CAMILLE SAINT­ SAËNS:Labuť

108

6. 5. 1930, Praha, druhý samostatný koncert LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta C dur, op. 102 LEONARDO LEO: Koncert D dur několik drobných skladeb

8. 12. 1931 Plzeň JOSEPH HAYDN: Koncert D dur pro violoncello a orchestr

12. 4. 1935 Síň Charloty Masarykové, Praha I, Karlova 8 (U Karlova mostu) LUDWIG VAN BEETHOVEN: Klavírní trio č. 3, op. 1 c moll ANTONÍN DVOŘÁK: Klavírní trio B dur op. 21 FRANZ SCHUBERT: Klavírní trio B dur op. 99 Smetanovo trio (Jan Páleníček – klavír, Antonín Plocek – housle, František Smetana – violoncello) 7. 5. 1937 Paříž, École Normale de musique Koncert Smetanova tria (Plocek, Smetana, Páleníček)

18. 5. 1938 Paříž, École Normale de musique, Absolventský koncert František Smetana – violoncello, Tania Lewinsky ­ klavír

15. 11. 1938 Praha OTAKAR ŠÍN: Malá suita pro violoncello a klavír op. 13 (1937) původně pro housle a klavír, první provedení František Smetana – violoncello, Dolly Urbánková – klavír 18. 4. 1939 Přítomnost v sále Umělecké Besedy v Praze Večer komorní rukopisné tvorby VÍTĚZSLAVA KAPRÁLOVÁ: Smyčcový kvartet (z roku 1936) JIŘÍ SVOBODA: Suita pro housle, violu a violoncello op. 11 (1933/34) ARNOŠT STŘÍŽEK: Suita pro flétnu, violu a violoncello (1939) FRANTIŠEK BARTOŠ: II. smyčcový kvartet op. 10 (1933/35) Peškovo kvarteto (Josef Peška, František Vohanka, Josef Svoboda, František Smetana), spoluúčinkoval flétnista Oldřich Slavíček 15. 5. 1939 Smetanovo muzeum, Praha LUDWIG VAN BEETHOVEN: 7 variací Es dur na duet U mužů, kteří lásku cítí, WoO 46 GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur JOSEPH HAYDN: Koncert D dur s vlastní kadencí František Smetana a Dolly Urbánková

14. 6. 1939 Přítomnost v sále Umělecké Besedy v Praze JAN ZDENĚK BARTOŠ: Sonáta C dur pro violoncello a klavír op. 17 (1938), první provedení František Smetana a Dolly Urbánková 29. 11. 1939 Praha, Premiéra filmu Věra Lukášová EMIL FRANTIŠEK BURIAN: hudbu režiséra nahrálo Peškovo kvarteto a orchestr FOK, zpěv Pavla Machníková

109

6. 5. 1940 Přítomnost v sále Umělecké Besedy v Praze Večer sonát JAN ZDENĚK BARTOŠ: Sonáta pro violoncello a klavír op. 17 (1938) KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta e moll pro violoncello a klavír op. 15 (1918) JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Sonáta pro violoncello a klavír JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur op. 69 (původně klavírní, ve vlastní úpravě) František Smetana a Dolly Urbánková

Květen 1940 Akce Českého hudebního máje, pořádané po venkovských městech

8. 11. 1940 Městská knihovna v Praze Koncert Spolku mladých umělců Ars DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll op. 40 (1934) ANTONÍN KRAFT: Koncert pro viololoncello C dur op. 4 ve vlastní revizi, první provedení JOSEF SUK: Balada JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll VÍTĚZSLAV NOVÁK: Z cyklu Mládí. Rozhovor – Pochod – Ukolébavka – Touha – Tanec, upravil Fr. Smetana František Smetana a Dolly Urbánková 27. 11. 1940 Český rozhlas Praha natáčení JAN ZDENĚK BARTOŠ: Sonáta pro violoncello a klavír op. 17 (1938) František Smetana a Dolly Urbánková

14. 2. 1941 Dvořákova síň. Konservatoř hudby v Praze. Veřejný koncert ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello s průvodem klavíru František Smetana a Dolly Urbánková

25. 2. 1941 Mladá Boleslav Peškovo kvarteto. Pořad odpoledne: PAVEL VRANICKÝ: Smyčcový kvartet B dur ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello s průvodem klavíru VÍTĚZSLAV NOVÁK: Smyčcový kvartet G dur op. 22 Peškovo kvarteto (Josef Peška, František Vohanka, Josef Svoboda, František Smetana) a Dolly Urbánková Pořad večer: JAN HANUŠ: Fantasie pro smyčcový kvartet (1938) ANTONÍN DVOŘÁK: Klavírní kvartet Es dur op. 87 BEDŘICH SMETANA: Smyčcový kvartet e moll (Z mého života) a II. smyčcový kvartet d moll Peškovo kvarteto (Josef Peška, František Vohanka, Josef Svoboda, František Smetana) a Stanislav Pfeifer

110

13. 3. 1941 Nymburk

20. 3. 1941 Jaroměř Koncert na oslavu 100. narozenin Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello Ukolébavka a Furiant pro klavír Klid a Rondo Sonatina G dur op. 100 (úprava Fr. Smetana) František Smetana a Dolly Urbánková

27. 3. 1941 Vršovice. Koncert na oslavu 100. narozenin Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello František Smetana a Dolly Urbánková

20. 4.1941 Chrám panny Marie Vítězné v Praze III Památka na oslavu korunovace Milostného Pražského Jezulátka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello 1. 5. 1941 Český rozhlas Praha – natáčení JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Melodie JOSEF PROCHÁZKA: Serenáda ANTONÍN DVOŘÁK: Klid VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec a Pochod z cyklu Mládí František Smetana a Dolly Urbánková

12. 5. 1941 Velký sál Ústřední knihovny hl. města Prahy JAN HANUŠ: Sonata – Rapsodie op. 9. (1941) – první provedení JOHANES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur (úprava Fr. Smetana) František Smetana a Dolly Urbánková 15. 5. 1941 Dvořákova síň. Konservatoř hudby v Praze. Veřejný koncert LEOŠ JANÁČEK: Pohádka František Smetana a Dolly Urbánková

29. 5. 1941. Dvořákova síň. Konservatoř hudby v Praze. Veřejný koncert OTAKAR ŠÍN: Sonata pro violoncello a klavír František Smetana a Dolly Urbánková

24. 6. 1941 Příbram, Koncert na oslavu 100. narozenin Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta e moll op. 15 SILVESTR HIPPMAN: Romance JAROSLAV ŘÍDKÝ: Ukolébavka VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec František Smetana a Dolly Urbánková

26. 6. 1941 Sál Slovanského ostrova VIII. Výstupní koncert absolventů Konzervatoře hudby v Praze ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104, 1. věta František Smetana – violoncello Orchestr posluchačů konzervatoře, řídí Jan Fadrhons

111

13. 9. 1941 Přelouč, Dvorana Občanské záložny Koncert na oslavu 100. narozenin Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello Sonatina G dur op. 100 (úprava Fr. Smetana) Dumka a Furiant pro klavír Klid a Rondo František Smetana a Dolly Urbánková

7. 10. 1941 Jičín. Koncert na oslavu 100. narozenin Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Sonatina G dur op. 100 (úprava Fr. Smetana) Ukolébavka (z pozůstalosti) a Furiant pro klavír Klid a Rondo Koncert h moll op. 104 pro violoncello František Smetana a Dolly Urbánková 13. 11. 1941 Koncertní síň v Praze II, Štěpánská 35. Večer rukopisných skladeb JAN HANUŠ: Sonata – Rapsodie op. 9. (1941) František Smetana a Dolly Urbánková

26. 11. 1941 Rakovník JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur (úprava Fr. Smetana) JOSEF SUK: Balada ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo JAROSLAV ŘÍDKÝ: Ukolébavka JINDŘICH MÁSLO: Humoreska VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec František Smetana a Dolly Urbánková

13. 12. 1941 Dvorana Besedního domu, Brno II. řádný koncert – Večer skladeb pro violoncello a klavír u příležitosti šedesátin hudebního skladatele Otakara Šína OTAKAR ŠÍN: Sonáta B dur pro violoncello a klavír, op. 11 (1933/34) Malá suita pro violoncello a klavír, op. 13 (1937) BŘETISLAV BAKALA: Sonáta pro violoncello a klavír (1915/18) LEOŠ JANÁČEK: Pohádka pro violoncello a klavír (1949 rev. Fr. Smetana) KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta e moll pro violoncello a klavír, op. 15 (1918) František Smetana a Dolly Urbánková­Smetanová 17. 12. 1941 Nový Bydžov LUIGI BOCCHERINI: Sonáta A dur ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello JAROSLAV ŘÍDKÝ: Ukolébavka VÍTĚZSLAV NOVÁK: Serenáda H dur JOSEF SUK: Balada OTAKAR ZICH: Mateník GIOVANNI BATTTISTA PERGOLESI: Aria FRYDERYK CHOPIN: Preludium ENRIQUE GRANADOS: Intermezzo František Smetana a Dolly Urbánková

112

19. 2. 1942 Velký sál Ústřední knihovny hl. města Prahy ARS Spolek mladých umělců LEOŠ JANÁČEK: Pohádka pro violoncello a klavír FRANTIŠEK VRÁNA: Suita op. 19 ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo František Smetana a Dolly Urbánková

2. 3.1942 III. řádný koncert Českého spolku pro komorní hudbu v Praze GIOVANNI BATTTISTA SAMMARTINI: Sonata G dur VÍTĚZSLAV NOVÁK: Sonáta g moll pro violoncello a klavír, op. 68, č. 141, první (pražské) provedení František Smetana – violoncello a Dolly Smetanová­Urbánková – klavír

3. 3. 1942 Sdružení pro soudobou hudbu v Praze Sál Muzea Bedřicha Smetany. Koncert ze skladeb Jaroslava Řídkého JAROSLAV ŘÍDKÝ: Sonata pro violoncello a klavír op. 2 (1923) František Smetana a Dolly Urbánková 10. 3. 1942 Městská knihovna v Praze GIOVANNI BATTTISTA SAMMARTINI: Sonata G dur JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita d moll VÍTĚZSLAV NOVÁK: Sonáta g moll pro violoncello a klavír, op. 68 JOSEF SUK: Balada ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo OTAKAR ZICH: Mateník CLAUDE DEBUSSY: Menuet ALFREDO CASELLA: Siciliana JOAQUÍN NIN: Granadina František Smetana a Dolly Urbánková

22. 3. 1942 Smetanova síň Obecního domu, Praha Mimořádný koncert České filharmonie JOSEPH HAYDN: Koncert D dur pro violoncello s průvodem orchestru František Smetana – violoncello Česká filharmonie, řídí Rafael Kubelík

23. 4. 1942 Národní dům – Smíchov Koncert národní pomoci v Praze XVI JOSEF SUK: Balada ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo VÍTĚZSLAV NOVÁK: Barkarola OTAKAR ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková

27. 5. 1942 Mladá Boleslav VÍTĚZSLAV NOVÁK: Sonáta g moll pro violoncello a klavír, op. 68 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka FRANTIŠEK VRÁNA: Suita op. 19 JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JOSEF SUK: Balada OTAKAR ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková

113

19. 10. 1942 Spolek pro komorní hudbu v Pardubicích JEAN BAPTISTE BRÉVAL: Sonata G dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta A dur op. 69 CAMILLE SAINT­SAËNS: Koncert a moll op. 39 (jednovětý) KLEMENT SLAVICKÝ: Balada JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JOSEF SUK: Serenáda ENRIQUE GRANADOS: Andaluza František Smetana a Dolly Urbánková 24. 10 1942 Přelouč JEAN BAPTISTE BRÉVAL: Sonata G dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta A dur op. 69 CAMILLE SAINT­SAËNS: Koncert a moll op. 39 (jednovětý) KLEMENT SLAVICKÝ: Balada JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JOSEF SUK: Serenáda MAURICE RAVEL: Habanera ENRIQUE GRANADOS: Intermezzo a Andaluza František Smetana a Dolly Urbánková

3. 11. 1942 Umělecká beseda, 198. besední úterek KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta e moll pro violoncello a klavír, op. 15 (1918) KLEMENT SLAVICKÝ: Balada EMIL HLOBIL: Nocturno D dur JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JOSEF SUK: Balada Serenáda op. 3 František Smetana a Dolly Urbánková

1942 (druhá půle) Přítomnost v sále Umělecké Besedy v Praze VÁCLAV DOBIÁŠ: Suita pro violoncello a klavír (1942), premiéra celého díla, (4. a 5. část dne 19. 5. 1942 premiéroval Ivan Večtomov a Jarmila Večtomovová) František Smetana a Dolly Urbánková

17. 11. 1942 Městská knihovna, Praha LEOŠ JANÁČEK: Pohádka, 1. smyčcový kvartet František Smetana a Dolly Urbánková Peškovo kvarteto (Josef Peška, František Vohanka, Josef Svoboda, František Smetana) 19. 11. 1942 Městský osvětový sbor v Praze XIII. – Vršovice Večer klasické hudby JOSEPH HAYDN: Koncert D dur František Smetana a Dolly Urbánková

2. 12. 1942 Sdružení pro soudobou hudbu v Praze. Koncertní síň, Praha II., Štěpánská 35. Večer skladeb J. Zd. Bartoše JAN ZDENĚK BARTOŠ: Sonata pro violoncello a klavír op. 17 (1938) František Smetana a Dolly Urbánková

114

16. 12. 1942 Dům umění Ostrava LUIGI BOCCHERINI: Sonáta A dur ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 FRANTIŠEK VRÁNA: Suita op. 19 JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (1932) JOSEF SUK: Serenáda František Smetana – violoncello, František Vrána – klavír

16. 1. 1943 Městská knihovna, Praha KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta e moll pro violoncello a klavír, op. 15 (1918) JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Tři nokturna pro sólový hlas, sólový violončel a klavír op. 163 Růžena Hořáková, František Smetana a Dolly Urbánková 26. 1. 1943 Smetanova síň Obecního domu, Praha Česká pomoc dětem při Zemském ústředí péče o mládež v Čechách LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta č. 3, op. 69 A dur JOSEF SUK: Balada a Serenáda op. 3 ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana – violoncello, Jan Heřman – klavír 1. 3. 1943 Kutná Hora FRANÇOIS FRANCOEUR: Sonata E dur ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello KLEMENT SLAVICKÝ: Balada JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet FRANTIŠEK VRÁNA: Scherzo ze Suity op. 19 ENRIQUE GRANADOS: Intermezzo a Andaluza František Smetana a Dolly Urbánková

11. 3. 1943 Sál Smetanova domu Hlaholu v Nymburce LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na Mozartovo téma ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello KLEMENT SLAVICKÝ: Balada JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet FRANTIŠEK VRÁNA: Scherzo ze Suity op. 19 FRANÇOIS FRANCOEUR: Sonata E dur František Smetana a Dolly Urbánková Židům nepřístupno

13. 3. 1943 Městská knihovna, Praha FRANÇOIS FRANCOEUR: Sonata E dur ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello KLEMENT SLAVICKÝ: Balada JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet FRANTIŠEK VRÁNA: Scherzo ze Suity op. 19 ENRIQUE GRANADOS: Intermezzo a Andaluza František Smetana a Dolly Urbánková

115

11. 4. 1943 Nový Bydžov. II. Malátův Bydžov. Městské Jiráskovo divadlo JOSEPH HAYDN: Koncert D dur s kadencemi Fr. Smetany JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Tři nokturna pro sólový hlas, sólový violončel a klavír op. 163 LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý (úprava F. Smetany 1938) JOSEF SUK: Serenáda Růžena Hořáková, František Smetana a Dolly Urbánková

21. 5. 1943 Brandýs nad Labem ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll op. 104 pro violoncello JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Tři nokturna pro sólový hlas, sólový violončel a klavír op. 163 JOSEF SUK: Balada a Serenáda op. 3 Marta Krásová, František Smetana a Dolly Urbánková 11. 9. 1943 Městská knihovna, Praha VÍTĚZSLAV NOVÁK: Smyčcový kvartet G dur op. 22 JOSEF SUK: Balada a Serenáda op. 3 JOSEF SUK: Klavírní kvartet op. 1 a moll Peškovo kvarteto, František Smetana a Dolly Urbánková

28. 9. 1943 Hudební Beseda Praha, 229. besední úterý JAN HANUŠ: Sonata­rapsodie op. 9 pro violoncello a klavír (1941) František Smetana a Dolly Smetanová

6. 10. 1943 Městská hudební škola V. B. Aima v Roudnici JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 MAX REGER: Largo a Gavota ze Suity d moll op. 131 pro sólové violoncello JOSEPH HAYDN: Koncert D dur s kadencemi Fr. Smetany JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (1932) JOSEF SUK: Serenáda OTAKAR ZICH: Mateník ENRIQUE GRANADOS: Andaluza JOAQUÍN NIN: Granadina František Smetana a Dolly Urbánková 16. 10. 1943 Praha, rozhlas (drobné skladby?)

17. 10. 1943 Městská knihovna, Praha 8. koncert současné české komorní hudby OTAKAR ŠÍN: Sonata B dur pro violoncello a klavír op. 11 František Smetana a Dolly Urbánková

16. 11. 1943 Městské divadlo v Náchodě JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 JOSEPH HAYDN: Koncert D dur s kadencemi Fr. Smetany MAX REGER: Preludium, Largo a Gavota ze Suity d moll op. 131 pro sólové violoncello FRANTIŠEK SMETANA: Nocturno JOSEF SUK: Serenáda ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

116

23. 11. 1943 Hudební Beseda Praha, 237. besední úterý JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 MAX REGER: Largo a Gavota ze Suity d moll op. 131 pro sólové violoncello BEDŘICH SMETANA: Vzpomínka (úprava F. Smetany z r. 1939) LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý (úprava F. Smetany z r. 1938) JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet OTAKAR ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková 29. 11. 1943 Spolek pro komorní hudbu v Pardubicích FRANÇOIS FRANCOEUR: Sonata E dur JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 MAX REGER: Suita d moll op. 131 pro sólové violoncello JOSEF SUK: Balada FRANTIŠEK SMETANA: Nocturno ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

4. 12. 1943 Representační koncert Umělecké besedy SILVESTR HIPPMANN: Tři kusy pro violoncello a klavír op. 8 (1938) Vzpomínka – Romance – Serenáda (s moravskou písní) František Smetana a Dolly Urbánková

21. 12. 1943 Praha, sál Smetanova musea Sdružení pro soudobou hudbu v Praze KLEMENT SLAVICKÝ: Dvě skladby pro violoncello a klavír (1936) Balada a Burleska Smyčcový kvartet (1932) Peškovo kvarteto, František Smetana a Dolly Urbánková

14. 1. 1944 Městská knihovna v Praze, Sdružení pro soudobou hudbu v Praze V. manifestační koncert VÁCLAV DOBIÁŠ: Suita pro violoncello a klavír (1942) František Smetana a Dolly Urbánková 15. 1. 1944 Representační koncert Umělecké besedy KLEMENT SLAVICKÝ: Smyčcový kvartet VÁCLAV DOBIÁŠ: Suita pro violoncello a klavír (1942) LEOŠ JANÁČEK: I. smyčcový kvartet Peškovo kvarteto na poslední chvíli za Ondříčkovo kvarteto, František Smetana a Dolly Urbánková 19. 1. 1944 Dvorana Hospodářské záložny v Nových Benátkách LUIGHI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze Sonáty A dur ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello MAX REGER: Suita d moll op. 131 pro sólové violoncello FRANTIŠEK SMETANA: Nocturno OTAKAR ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková

117

21. 1. 1944 Maňákovo divadlo Jičín JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Sonata c moll pro violoncello a klavír op. 130 Tři nokturna pro sólový hlas, sólový violončel a klavír op. 163 FRANTIŠEK SMETANA: Nocturno JOSEF SUK: Serenáda op. 3 ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll Růžena Hořáková, František Smetana a Dolly Urbánková 22. 1. 1944 Hudební síň Průmyslového musea v Chrudimi

24. 1. 1944 Národní souručenství v Kutné Hoře LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze sonáty A dur JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 MAX REGER: Suita d moll op. 131 pro sólové violoncello BEDŘICH SMETANA: Vzpomínka LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec ANTONIO VIVALDI: Largo JOSEF SUK: Popěvek JAN LADISLAV DUSÍK: Menuet František Smetana a Dolly Urbánková 28. 1. 1944 Brno LEOŠ JANÁČEK: Pohádka František Smetana a Břetislav Bakala (záskok za onemocnělého violoncellistu Josefa Křenka)

10. 2. 1944 Velká dvorana Měšťanské besedy v Plzni WOLFGANG AMADEUS MOZART: Klavírní trio C dur op. 15, č. 3 JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 ANTONÍN DVOŘÁK: Dumky pro klavír, housle a cello op. 90 Ervína Brokešová – housle, František Smetana a Alfréd Holeček za onemocnělou Dolly Urbánkovou 15. 2. 1944 Česká hudební společnost, Smetanovo museum OTAKAR ŠÍN: Sonáta pro violoncello a klavír op. 11 František Smetana a Dolly Urbánková

28. 2. 1944 Tylovo divadlo v Kutné Hoře ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 František Smetana, Rozšířený orchestr vládního praporu č. 5, řídí kapelník K. Eška

7. 3. 1944 Smetanova síň Obecního domu, Praha FRYDERIK CHOPIN: Koncert pro klavír e moll op. 11 ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro housle a moll op. 53 ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello Jiří Pinkas – klavír, Jarmila Novotná – housle, František Smetana – violoncello, Symfonický orchestr řídí Alois Klíma

16. 3 1944 Sál Smetanova Muzea v Praze II. večer Soudobé hudby světové (skladatelé italští) GOFFREDO PETRASI: Preludio, Aria e Finale pro violoncello a klavír (Moderato con forzza – Lento – Allegro moderato) František Smetana a Dolly Urbánková

118

18. 3. 1944 Městská knihovna v Praze LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze sonáty A dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na Mozartovo téma JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 VÁCLAV DOBIÁŠ: Chorál ze Suity pro violoncello a klavír (1942) FRANTIŠEK VRÁNA: Tanec JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur František Smetana a Dolly Urbánková 21. 3. 1944 Besední dům, Brno

23. 3. 1944 Městská hudební škola Přerov FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 VÁCLAV DOBIÁŠ: Chorál ze Suity pro violoncello a klavír FRANTIŠEK VRÁNA: Tanec ze Suity op. 19 JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý (úprava F. Smetany z r. 1938) BEDŘICH SMETANA: Vzpomínka (úprava F. Smetany z r. 1939) VÍTĚZSLAV NOVÁK: Serenáda H dur (úprava F. Smetany z r. 1938) František Smetana a Dolly Urbánková 27. 3. 1944 Český spolek pro komorní hudbu v Praze ANTONÍN DVOŘÁK: Smyčcový sextet A dur op. 48 (B 80) Ondříčkovo kvarteto (Richard Zika, Josef Peška za Jaroslava Pekelského, který byl 14. 1. 1944 zatčen, Vincenc Zahradník, Bedřich Jaroš), Karel Moravec – viola, František Smetana – violoncello 28. 3. 1944 Kutná Hora Peškovo kvarteto

7. 4. 1944 Smetanova síň Obecního domu, Praha ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro housle a moll op. 53 FRYDERIK CHOPIN: Koncert pro klavír e moll op. 11 ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 pro violoncello Jarmila Novotná – housle, Jiří Pinkas – klavír, František Smetana – violoncello, Symfonický orchestr řídí Alois Klíma

8. 4. 1944 Charvátův sál Domu Spolupráce v Hrochově Týnci LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze Sonáty A dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na Mozartovo téma MAX REGER: Largo a Gavotta ze Suity d moll op. 131 pro sólové violoncello FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur FRANZ SCHUBERT: Ave Maria JAN LADISLAV DUSÍK: Menuet JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

119

12. 4. 1944 Dvůr Králové LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze Sonáty A dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na Mozartovo téma JAN ZDENĚK BARTOŠ: Sonata C dur op. 17 (1938) ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll FRANTIŠEK VRÁNA: Tanec ze Suity op. 19 JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur František Smetana a Dolly Urbánková

18. 4. 1944 Kopidlno LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze Sonáty A dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na Mozartovo téma JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur František Smetana a Dolly Urbánková 4. 5. 1944 Městská knihovna v Praze, IV. koncert české komorní hudby JAN HANUŠ: Sonata – Rapsodie op. 9 (1941) František Smetana – violoncello a Dolly Urbánková – klavír

6. 5. 1944 Světlá nad Sázavou JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze Sonáty A dur MAX REGER: Largo a Gavotta ze Suity d moll op. 131 pro sólové violoncello LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý BEDŘICH SMETANA: Vzpomínka JAN LADISLAV DUSÍK: Menuet FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur František Smetana a Dolly Urbánková 9. 5. 1944 Velký sál Lucerny, Praha Nejkrásnější orchestrální koncerty ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro housle a moll op. 53 FRYDERIK CHOPIN: Koncert pro klavír e moll op. 11 ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 Jarmila Novotná – housle, Jiří Pinkas – klavír, František Smetana – violoncello, Koncertní orchestr řídí Alois Klíma 15. 5. 1944 Městská knihovna v Praze KLEMENT SLAVICKÝ: Dvě skladby pro violoncello a klavír (1936) Balada a Burleska František Smetana a Dolly Urbánková 17. 5. 1944 Městská hudební škola B. Smetany v Hranicích 19. 5. 1944b Lipník nad Bečvou

120

21. 5. 1944 Městská hudební škola „Dvořák“ ve Zlíně FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na Mozartovo téma JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý (úprava F. Smetany z r. 1938) BEDŘICH SMETANA: Vzpomínka (úprava F. Smetany z r. 1939) VÍTĚZSLAV NOVÁK: Serenáda H dur (úprava F. Smetany z r. 1938) JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

23. 10. 1944 Ústřední knihovna hl. města Prahy JEAN BAPTISTE BRÉVAL: Sonáta G dur MAX REGER: Suita d moll op. 131 pro sólové violoncello FRYDERYK CHOPIN: Sonáta g moll VILÉM PERTŽELKA: Balada LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl BEDŘICH SMETANA: Amoroso, Polka C dur František Smetana a Dolly Urbánková 4. 12. 1944 Humpolec EDVARD HAGERUP GRIEG: Sonáta a moll op. 36 JOSEPH HAYDN: Koncert D dur JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita G dur JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (1932) ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

6. 12. 1944 Besední dům v Brně GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita G dur JOSEPH HAYDN: Koncert D dur VILÉM PETRŽELKA: Balada LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (1932) ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

9. 12. 1944 Smetanova síň Obecního domu, Praha EDVARD HAGERUP GRIEG: Sonáta a moll op. 36 JOSEPH HAYDN: Koncert D dur JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita G dur JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (1932) ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

18. 12. 1944 Klicperovo divadlo v Hradci Králové GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta MAX REGER: Preludium a Gavota ze suity č. 2 d moll pro sólové violoncello VILÉM PETRŽELKA: Balada LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (1932) ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

121

10. 2. 1945 Charvátův sál v Hrochově Týnci EDVARD HAGERUP GRIEG: Sonáta a moll op. 36 JOSEPH HAYDN: Koncert D dur JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita G dur LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl JOSEF SUK: Serenáda František Smetana a Dolly Urbánková Svobodné Č. S. R.

18. 6. 1945 Turnov FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur ANTONÍN DVOŘÁK: Violoncellový koncert h moll JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (1932) LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Ve starém hradě CLAUDE DEBUSSY: Zahrady v dešti ­ transkripce Fr. Smetany František Smetana a Dolly Urbánková

3. 12. 1945 kino Kosmos, Moravská Ostrava III. koncert Spolku pro komorní hudbu v Moravské Ostravě FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur op. 4 (Romance – Rondo alla Cosacca) FRANTIŠEK VRÁNA: Sonáta pro violoncello a klavír (1944), první provedení, skladba poctěna cenou Spolku pro komorní hudbu v Ostravě 1944 LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Andante, Sýček neodletěl MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Ve starém hradě CLAUDE DEBUSSY: Zahrady v dešti František Smetana a Dolly Smetanová 4. 12. 1945 Sál Českého domu v Místku III. večer Osvětové rady ve Frýdku FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll (1934) ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur op. 4 LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Andante, Sýček neodletěl MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Ve starém hradě CLAUDE DEBUSSY: Zahrady v dešti František Smetana a Dolly Smetanová

V době svého úvazku na pražské konzervatoři (únor 1946 – listopad 1948) podnikl zahraniční zájezdy (Holandsko 4, Anglie 3, Švédsko 2, Norsko, Belgie, Jugoslávie)

25. 1. 1946 Přednášková síň městského musea v Hradci Králové

26. 1. 1946 Opočno HENRY ECCELS: Sonáta g moll (Largo – Allegro) JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita G dur (Preludium – Gigue) LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Ve starém hradě JOAQUÍN NIN: Granadina František Smetana a Dolly Urbánková

122

7. 3. 1946 Falknov nad Ohří (od roku 1948 Sokolov), Místní rada osvětová ve Falknově n./O. Sál kina Alfa BEDŘICH SMETANA: Z mého života ANTONÍN DVOŘÁK: Smyčcový kvartet op. 96, F dur ANTONÍN DVOŘÁK: Klavírní kvintet op. 81, A dur Československé kvarteto (Josef Peška, František Vohanka, Jaroslav Svoboda, František Smetana), spoluúčinkuje Josef Kysela – klavír

2. 4. 1946 Zlín

3. 4. 1946 Společenský dům „Sušil“ v Bystřici pod Hostýnem ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 KLEMENT SLAVICKÝ: Balada FRANTIŠEK VRÁNA: Scherzo ze Suity pro violoncello a klavír op. 19 (1942) LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl JAROSLAV ZICH: Mateník HENRY ECCELS: Sonáta g moll (Preludium – Courante) František Smetana a Dolly Urbánková

28. 4. 1946 Portsmouth ANTONÍN KRAFT: Romance z Koncertu pro violoncello C dur op. 4 JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z violoncellového Koncertu h moll, Rondo g moll JOSEF SUK: Balada a Serenáda LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria VÍTĚZSLAV NOVÁK: Barcarola BEDŘICH SMETANA: Polka František Smetana a Dolly Urbánková

7. 5. 1946 Národní dům v Pelhřimově ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 KLEMENT SLAVICKÝ: Balada FRANTIŠEK VRÁNA: Scherzo ze Suity pro violoncello a klavír op. 19 (1942) LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl JAROSLAV ZICH: Mateník HENRY ECCELS: Sonáta g moll (Preludium – Courante) František Smetana a Dolly Smetanová­Urbánková

28. 5. 1946 Hudební úterky Umělecké besedy /283/ pořádá Hudební odbor Umělecké besedy s Přítomností a Syndikátem českých skladatelů/ VÁCLAV ŠTĚPÁN: Pohoda života, hudební báseň pro violoncello a klavír op. 12 (1920) František Smetana a Dolly Smetanová 14. 9. 1946 Bruntál. Koncert u příležitosti úmrtí T.G.M. ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 JOSEF SUK: Balada a Serenáda LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková 11. 10. 1946 Jičín, sál hotelu Stalingrad

12. 10. 1946 zasedací síň okresní záložny v Semilech

123

13. 10. 1946 sál Husova sboru v Železné Rudě CLAUDE DEBUSSY: Sonáta d moll ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur op. 4 JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita d moll pro sólové violoncello (Preludium – Allemande – Courante) JOSEF SUK: Balada LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková

23. 10. 1946 Městská hudební škola V. B. Aima v Roudnici nad Labem ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 JOHANN SEBASTIAN BACH: Sarabanda – Menuet – Gigue LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl JOSEF SUK: Serenáda FRANÇOIS FRANCOEUR: Adagio cantabile a Allegro vivo ze Sonáty E dur František Smetana a Dolly Urbánková

30. 10. 1946 Praha MILOSLAV KABELÁČ: Sonáta pro violoncello a klavír op. 9, premiéra – podle tehdejšího přání autora jako Tři skladby/kusy pro violoncello a klavír 1941, (v pořadí vět II. III, I, – tedy bez čtvrté věty) František Smetana a Dolly Urbánková

10. 11. 1946 Spolek přátel Mistra Antonína Sovy v Museu v Pacově

12. 11. 1946 Sokolovna v Červeném Kostelci, na oslavu výročí ruské revoluce ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 JOSEF SUK: Balada a Serenáda op. 3 LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková 13. 11. 1946 Spolek pro komorní hudbu v Pardubicích ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium – Sarabanda – Menuet ze Suity d moll pro sólové violoncello LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria JOSEF SUK: Serenáda JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková 14. 11. 1946 Městské divadlo v Benešově nad Labem ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 JOSEF SUK: Balada a Serenáda LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková

124

15. 11. 1946 Hudební síň hotelu „Zlatý lev“ v Liberci ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium – Sarabanda – Menuet ze Suity d moll pro sólové violoncello LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria JOSEF SUK: Serenáda JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková 21. 11. 1946 Katolický dům v Bílině ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria JAROSLAV ZICH: Mateník JOSEF SUK: Balada BEDŘICH SMETANA: Polka František Smetana a Dolly Urbánková

28. 11. 1946 Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104 František Smetana – violoncello, Česká filharmonie, řídí Břetislav Bakala 1. 12. 1946 Aula Státního reál. gymnasia ve Valašském Meziříčí

2. 12. 1946 Divadlo „Z“ Vsetín ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JOSEF SUK: Balada JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková Prosinec 1946 Rotterdam

10. 12. 1946 Den Haag, Gebouw Pulchri Studio

17. 12. 1946 Amsterdam, Concertgebouw (malý sál) ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JOSEF SUK: Balada JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Dolly Urbánková

23. 1. 1947

24. 1. 1947 Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha EMIL AXMAN: Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr (1944), první provedení Karel Šroubek – housle, František Smetana – violoncello Česká filharmonie, řídí Rafael Kubelík

28. 2. 1947 Den Haag, Gebouw Pulchri Studio FRANÇOIS FRANCOEUR: Sonáta E dur JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll CLAUDE DEBUSSY: Sonáta d moll LEOŠ JANÁČEK: Pohádka ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll JOAQUÍN NIN: Tři španělské zpěvy (Saeta – Granadina – Tonada Murciane) František Smetana a Dolly Urbánková

125

2. 3. 1947 Amsterdam, Concertgebouw (malý sál) CLAUDE DEBUSSY: Sonáta d moll JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll FRANÇOIS FRANCOEUR: Sonáta E dur JOAQUÍN NIN: Tři španělské zpěvy (Saeta – Granadina – Tonada Murciane) František Smetana a Dolly Urbánková 7. 3. 1947 Oxford University – Masaryk society. Lincoln College Recitál české hudby JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JOSEF SUK: Balada a Serenáda EMIL FRANTIŠEK BURIAN: Cradle Song (1939) JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

8. 3. 1947 Československá kolonie v Bestu FRANÇOIS FRANCOEUR: Sonáta E dur LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll pro violoncello op. 104 BEDŘICH SMETANA: Vzpomínka a Polka JOAQUÍN NIN: Tři španělské zpěvy (Tonada Murciana – Saeta – Granadina) František Smetana a Dolly Urbánková 11. 3. 1947 Cambridge, King´s College Musical Society JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll JOSEF SUK: Serenáda LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria BEDŘICH SMETANA: Polka DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll (1934) František Smetana a Dolly Urbánková

17. 3. 1947 Reduta Olomouc. „Dvořákův večer“ ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104 František Smetana – violoncello Moravská filharmonie Olomouc, řídí Antonín Kincl 29. 3. 1947 Opočno LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze Sonáty A dur JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 EMIL FRANTIŠEK BURIAN: Ukolébavka (1939) LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec FRANÇOIS FRANCOEUR: Sonáta E dur (Adagio – Gavotta – Largo – Allegro brillante) František Smetana a Dolly Urbánková

126

1. 4. 1947 Dům osvěty v Jablonci nad Nisou

3. 4. 1947 Hankův dům. Zelený čtvrtek. Dvůr Králové nad Labem JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur op. 4 EMIL FRANTIŠEK BURIAN: Ukolébavka LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec (úprava Fr. Smetany) JOAQUÍN NIN: Čtyři španělské zpěvy (Montaněsa – Tonada Murciana – Saeta – Granadina) František Smetana a Dolly Urbánková­Smetanová

10. 4. 1947 Amsterdam, Concertgebouw (malý sál), Radio Werkend Nederland LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze Sonáty A dur DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll EMIL FRANTIŠEK BURIAN: Wiegenlied LEOŠ JANÁČEK: Pohádka VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková 14. 4. 1947 Londýn

17. 4. 1947 Londýn Czechoslovak Institut, 6, Upper Belgrave Street, London, S. W. I LUIGI BOCCHERINI: Adagio a Allegro ze Sonáty A dur JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll (1934) EMIL FRANTIŠEK BURIAN: Cradle Song LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec František Smetana a Dolly Urbánková 22. 4. 1947 Londýn, British Czechoslovak Frienship League Večer české poezie a hudby JOSEF SUK: Balada a Serenáda VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec Básně Vítězslava Nezvala, Jiřího Wolkera a Jaroslava Seiferta LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý EMIL FRANTIŠEK BURIAN: Cradle Song (1939) ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

4. 5. 1947 Czechoslovak College in England DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll LEOŠ JANÁČEK: Pohádka ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll JOSEF SUK: Popěvek VÍTĚZSLAV NOVÁK: Barcarolla BEDŘICH SMETANA: Polka František Smetana a Dolly Urbánková

127

5. 5. 1947 Koncert k druhému výročí osvobození Československa ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll op. 104 LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria JOSEF SUK: Popěvek BEDŘICH SMETANA: Polka František Smetana a Dolly Urbánková 7. 5. 1947 Oxford University – Masaryk society, Lincoln College JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JOSEF SUK: Balada a Serenáda EMIL FRANTIŠEK BURIAN: Cradle Song JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet VÍTĚZSLAV NOVÁK: Tanec ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková 11. 5. 1947 Cambridge, King´s College Musical Society JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa JOSEF SUK: Serenáda BEDŘICH SMETANA: Polka DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll (1934) František Smetana a Dolly Urbánková

14. 8. 1947 Státní lázně Jáchymov GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur MAX REGER: Preludium – Gavota – Gigue ze Suity d moll pro sólové violoncello BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 2 (1941) LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (K padesátinám) CLAUDE DEBUSSY: Menuet DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll (1934) František Smetana a Dolly Urbánková

22. 9. 1947 Hala městského musea ve Dvoře Králové LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur MAX REGER: Preludium – Gavota – Gigue ze Suity d moll pro sólové violoncello BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 2 (1941) JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (K padesátinám) CLAUDE DEBUSSY: Menuet DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll (1934) František Smetana a Dolly Urbánková

128

29. 9. 1947 Praha, Rudolfinum GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur MAX REGER: Preludium – Gavota – Gigue ze Suity d moll pro sólové violoncello DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll (1934) LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (K padesátinám) CLAUDE DEBUSSY: Menuet JOACQUIN NIN: Tři španělské zpěvy (Tonada Murciane) František Smetana a Dolly Urbánková

7. 10. 1947 Stockholm, Švédsko, Konserthuset, lilla salen GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur MAX REGER: Preludium – Gavota – Gigue ze Suity d moll pro sólové violoncello JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (K padesátinám) CLAUDE DEBUSSY: Menuet DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll (1934) František Smetana a Dolly Urbánková 16. 10. 1947 Oslo, Kringkastingen

17. 10. 1947 Uplands, Norsko GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur MAX REGER: Preludium­Gavota­Gigue ze Suity d moll pro sólové violoncello BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 2 (1941) JOSEF SUK: Serenáda ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (K padesátinám) CLAUDE DEBUSSY: Menuet DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll (1934) František Smetana a Dolly Urbánková 31. 10. 1947 Llangollen Denbighshire, North Wales, UK, Llantysiloo Hall LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur MAX REGER: Preludium – Gavota – Gigue ze Suity d moll pro sólové violoncello BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 2 (1941) ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio (K padesátinám) CLAUDE DEBUSSY: Menuet DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll (1934) František Smetana a Dolly Urbánková

4. 11. 1947 Londýn, British Czechoslovak Frienship League LUIGI BOCCHERINI: Sonáta A dur (Adagio – Allegro) MAX REGER: Largo – Gigue ze Suity d moll pro sólové violoncello LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll JOACQUIN NIN: Tři španělské zpěvy (Saeta a Tonada Murciana) František Smetana a Dolly Urbánková

129

15. 12. 1947 Místní národní výbor v Bílině

16. 12. 1947 Městská hudební škola v Duchcově GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur MAX REGER: Suita d moll pro sólové violoncello ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio CLAUDE DEBUSSY: Menuet DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll František Smetana a Dolly Urbánková 9. 1. 1948 Bělehrad

14. 1. a 17. 1. – Dům armády, Záhřeb (100. Smetanův jubilejní koncert) G. B. SAMMARTINI: Sonáta G dur MAX REGER: Preludium – Gavota – Gigue ze Suity d moll pro sólové violoncello BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 2 (1941) L.UDWIGVAN BEETHOVEN: Variace Es dur JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio CLAUDE DEBUSSY: Menuet DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll (1934) František Smetana a Dolly Urbánková

Komorní koncerty k uctění památky T. G. M. 4. 2. 1948 Divadlo „Z“ ve Vsetíně 9. 2. 1948 Městské museum v Mostě 11. 2. 1948 Aula gymnasia v Rumburku 12. 2. 1948 Česká beseda v Krásné Lípě 24. 2. 1948 Zábřeh 5. 3. 1948 Telč 6. 3. 1948 Mělník 10. 3. 1948 Jiráskovo divadlo v Hronově 16. 3. 1948 Rychnov nad Kněžnou 17. 3. 1948 Trutnov 13. 4. 1948 Litomyšl dopoledne

13. 4. 1948 Městské divadlo Na Kovárně v Poděbradech HENRY ECCELS: Sonata g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita d moll pro sólové violoncello (Sarabanda, Menuet a Gigue) BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 2 (1941) FRANTIŠEK VRÁNA: Nocturno EMIL HLOBIL: Nocturno BOHUSLAV MARTINŮ: Nocturno ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

130

29. 6. 1948 Velký sál Grandhotelu Pupp, Karlovy Vary HENRY ECCELS: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita d moll pro sólové violoncello (Sarabanda, Menuet a Gigue) KURT ALTENBERG (Stockholm): Sonáta b moll FRANTIŠEK VRÁNA: Nocturno ze Suity op. 19 LEOŠ JANÁČEK – FRANTIŠEK SMETANA: Sýček neodletěl ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll František Smetana a Dolly Urbánková

Září 1948 Městská knihovna v Praze, spoluúčinkuje na koncertu k 50. narozeninám K. P. Sádla JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 4 pro sólové violoncello Es dur, BWV 1010 František Smetana – violoncello 12. 9. 1948

13. 9. 1948 Horažďovice – poslední domácí koncert před uvězněním. Koncert k uctění památky T. G. M. (116. Smetanův koncert) HENRY ECCELS: Sonáta g moll ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104 JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita d moll pro sólové violoncello FRANTIŠEK VRÁNA: Nocturno ze Suity op. 19 LEOŠ JANÁČEK – FRANTIŠEK SMETANA: Sýček neodletěl JOSEF SUK: Serenáda František Smetana a Dolly Urbánková

Říjen 1948 podruhé ve Švédsku

5. 7. 1949 Krajská soudní věznice na Pankráci FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál Sv. Václava pro sólové violoncello (1949), první provedení František Smetana – violoncello

Vánoce 1949 Krajská soudní věznice na Pankráci. Vánoční program. Pořádají kulturní pracovníci z řad odsouzených žen a mužů. Ženský sbor řídí a sólo na violoncello hraje František Smetana

podzim 1950 obnovuje svou uměleckou činnost jako sólista Hudební a artistické ústředny

20. 9. 1950 Rychnov nad Kněžnou, 26. Rychnovská hudební středa

5. 10. 1950 Vysoké Mýto GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur ANTONÍN DVOŘÁK: Violoncellový koncert h moll FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál sv. Václava pro sólové violoncello VÍTĚZSLAV NOVÁK – František Smetana: Hvězdnatá noc. Intimní barkarola NIKOLAJ RIMSKÝ­KORSAKOV: Píseň Hindu JOAQUÍN NIN: Saeta. Granadina František Smetana a Dolly Urbánková

131

19. 10. 1950 Rokytnice v Orlických horách. Benefiční koncert pro školní organizace žáků v národní škole v Říčkách a střední škole v Rokytnici 21. 10. 1950 Žamberk 25. 11. 1950 Kraslice

16. 1. 1951 Uherské Hradiště GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita d moll pro sólové violoncello CAMILLE SAINT­SAËNS: Koncert a moll op. 33 FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál sv. Václava pro sólové violoncello VÍTĚZSLAV NOVÁK – FRANTIŠEK SMETANA: Hvězdnatá noc. Intimní barkarola NIKOLAJ RIMSKÝ – KORSAKOV: Píseň Hindu JOAQUÍN NIN: Saeta. Granadina František Smetana a Dolly Urbánková 22. 1. 1951 Most

24. 1. 1951 Dvůr Králové 7. 3. 1951 Pardubice

14. 3. 1951 Tábor nucených prací v Pardubicích (Divadelní sál)

15. 3. 1951 SČSP Červený Kostelec

16. 3. 1951 Hudební odbor ROH zaměstnanců krajského a okresního soudu v Pardubicích, koncert – beseda GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur ANTONÍN DVOŘÁK: Violoncellový koncert h moll FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál sv. Václava pro sólové violoncello VÍTĚZSLAV NOVÁK – František Smetana: Hvězdnatá noc. Intimní barkarola NIKOLAJ RIMSKÝ­KORSAKOV: Píseň Hindu JOAQUÍN NIN: Saeta. Granadina František Smetana a Dolly Urbánková 19. 4. 1951 Hořice v Podkrkonoší, sál „Cařihrad“ 20. 4. 1951 Hradec Králové

8. 5. 1951 Klatovy HENRY ECCELS: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita d moll pro sólové violoncello DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl a Frýdecká Panna Maria VÍTĚZSLAV NOVÁK: Serenada H dur LUIGI BOCCHERINI: Sonáta A dur (Adagio – Allegro) František Smetana a Dolly Urbánková­Smetanová

132

13. 11. 1951 Národní dům v Litvínově

27. 11 1951 Kutná Hora ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h mol pro violoncello a orchestr, op. 104, Klid a Rondo g moll ALEXANDR NIKOLAJEVIČ SKRJABIN: Etuda h moll v úpravě Fr. Smetany MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Bydlo v úpravě Fr. Smetany ALEXANDR KONSTANTINOVIČ GLAZUNOV: Španělská serenáda DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll (1934) František Smetana a Dolly Smetanová 23. 1. 1952 Hudební škola B. Černohorského v Nymburce

30. 1. 1952 Městské divadlo v Pardubicích GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h mol pro violoncello a orchestr op. 104 JOSEF SUK: Balada LEOŠ JANÁČEK: Andante VÍTĚZSLAV NOVÁK: Serenada H MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Bydlo ALEXANDR NIKOLAJEVIČ SKRJABIN: Etuda h moll DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll František Smetana a Dolly Smetanová 12. 2. 1952 Litomyšl

13. 2. 1952 Čáslav

21. 5. 1952 Hotel Koruna v Hořicích

23. 5. 1952 Hankovo divadlo, Dvůr Králové nad Labem ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur pro violoncello op. 4 František Smetana – violoncello Dalibor, orchestrální sdružení města Hořic v Podkrkonoší řídí prof. Miroslav Šimek

17. 10. 1952 Sokolovna Skuteč GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium a fuga z V. Suity c moll pro sólové violoncello JOSEPH HAYDN: Koncert D dur s kadencemi Fr. Smetany VÍTĚZSLAV NOVÁK: Hvězdnatá noc. Intimní barkarola ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo g moll František Smetana a Dolly Smetanová

28. 10. 1952 Klicperovo divadlo v Hradci Králové v Den znárodnění GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium a fuga z V. Suity c moll pro sólové violoncello SERGEJ SERGEJEVIČ PROKOFJEV: Sonáta C dur (1949), Československá premiéra JOSEF SUK: Balada JAN VÁCLAV SÝKORA: Impromtu FRANTIŠEK VRÁNA: Tanec ze Suity op. 19 ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo g moll František Smetana a Dolly Smetanová

133

29. 10. 1952 Městské divadlo v Náchodě GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium a fuga z V. Suity c moll pro sólové violoncello SERGEJ SERGEJEVIČ PROKOFJEV: Sonáta C dur FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál sv. Václava pro sólové violoncello JAN VÁCLAV SÝKORA: Impromtu FRANTIŠEK VRÁNA: Tanec ze Suity op. 19 LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl a Frýdecká Panna Maria BEDŘICH SMETANA: Polka C dur František Smetana a Dolly Smetanová 17. 11. 1952 Divadlo v Českých Budějovicích

18. 2. 1953 Divadelní sál Besedního domu v Lanškrouně GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium a fuga z V. Suity c moll pro sólové violoncello SERGEJ SERGEJEVIČ PROKOFJEV: Sonáta C dur (1949) BEDŘICH SMETANA: Vzpomínka – Polka C dur ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo g moll František Smetana a Dolly Smetanová 2. 3. 1953 Koncertní sál Husova sboru v Brně

3. 3. 1953 Choceň GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium a fuga z V. Suity c moll pro sólové violoncello SERGEJ SERGEJEVIČ PROKOFJEV: Sonáta C dur JAN VÁCLAV SÝKORA: Impromtu FRANTIŠEK VRÁNA: Tanec ze Suity op. 19 ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo g moll František Smetana a Dolly Smetanová 7. 3. 1953 Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha, poprvé po propuštění hraje v Praze GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium a fuga z V. Suity c moll pro sólové violoncello SERGEJ SERGEJEVIČ PROKOFJEV: Sonáta C dur Vzhledem ke státnímu smutku za J. V. Stalina pořad dále změněn JOSEF SUK: Balada LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl a Frýdecká Panna Maria ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo g moll František Smetana a Dolly Smetanová 17. 4. 1953 Polička, Hudební ústav Bohuslava Martinů, „neplakátovaný večer v sálku hudební školy“ BOHUSLAV MARTINŮ: 2. sonáta pro violoncello a klavír H. 286 (1941) František Smetana a Dolly Smetanová ­ Urbánková

134

20. 5. 1953 Hotel Zlatý lev v Liberci

21. 5. 1953 Doksy

28. 5. 1953 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium a fuga z V. Suity c moll pro sólové violoncello SERGEJ SERGEJEVIČ PROKOFJEV: Sonáta C dur FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál sv. Václava pro sólové violoncello JAN VÁCLAV SÝKORA: Impromtu FRANTIŠEK VRÁNA: Tanec ze Suity op. 19 ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo g moll František Smetana a Dolly Smetanová

8. 12.1953 Studio Domovina, Praha. Nahrávání GIOVANNI BATTISTA PERGOLESI / LEGRENCIO VINCENZO CIAMPI: Tre giorni son che Nina (úprava Jan Vratislavský) JOSEF SUK: Ukolébavky op. 33, (Vánoční sen, úprava Fr. Smetany) ROBERT SCHUMANN: Dětské scény, op. 15, (Snění č. 7 úprava D. Popper) František Smetana a Dolly Smetanová 11. 2. 1954

12. 2. 1954 Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104 František Smetana – violoncello, Česká filharmonie, řídí Karel Šejna 22. 2. 1954 Krajské oblastní divadlo v Pardubicích

27. 2. 1954 Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha ANDREA CAPORALE: Sonáta d moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita G dur pro sólové violoncello JOHANNES BRAHMS: Sonáta F dur op. 99 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál Sv. Václava pro sólové violoncello MILOSLAV KABELÁČ: Fantasie (ze Tří skladeb pro violoncello a klavír op. 9 (1941), cena Melantricha 1942, pseudonym Jaromír Bláha) FRANTIŠEK VRÁNA: Scherzo ze Suity op. 19 (1941/42), HM rev. Fr. Smetana CLAUDE DEBUSSY: Zahrady v dešti František Smetana a Dolly Smetanová

30. 3. 1954 Hotel Koruna v Hořicích. Slavnostní koncert na počest sedmdesátiletého výročí trvání sochařsko­kamenické školy 31. 3. 1954 Sokolovna v Ostroměři

12. 4. 1954 Divadelní sál v Miletíně

13. 4. 1954 Hankovo divadlo, Dvůr Králové nad Labem GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Concerto da camera B dur pro violoncello s průvodem orchestru J. HAYDN: Koncert D dur pro violoncello a orchestr František Smetana – violoncello Dalibor, orchestrální sdružení města Hořice v Podkrkonoší, řídí prof. Miroslav Šimek

135

26. 4.1954 Smetanova síň Obecního domu, Praha ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello h moll op. 104, František Smetana – violoncello Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídí dr. Václav Smetáček 17. 5. 1954 České Budějovice

20. 7. 1954 Strahovské večery, Památník národního písemnictví

7. 7. 1954 Rudolfinum, Praha, nahrávání pro Supraphon JAROSLAV ŘÍDKÝ: Koncert č. 2 pro violoncello a orchestr, op. 36 František Smetana – violoncello, Česká filharmonie, řídí Jaroslav Řídký 20. 9. 1954 Rychnov nad Kněžnou 23. 9. 1954 Příbram 27. 9. 1954 Most

12. 10. 1954 Varnsdorf

12. 11. 1954 Stadion, Brno 5. mimořádný koncert ANTONÍN KRAFT: Koncert pro violoncello C dur op. 4 František Smetana – violoncello Státní symfonický orchestr Kraje brněnského, řídí Václav Neumann 22. 11. 1954 Divadlo Zdeňka Nejedlého, Ostrava ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur pro violoncello a orchestr, op. 4 František Smetana – violoncello Ostravský symfonický orchestr, řídí Otakar Pařík

9. 12. 1954 Dvořákova síň, Praha PAVEL BOŘKOVEC: Koncert pro violoncello a orchestr (1952), premiéra, věnováno Františku Smetanovi František Smetana – violoncello, Česká filharmonie, řídí Karel Ančerl 26. 1. 1955 Třešť

8. 2. 1955 Frýdek­Místek

9. 2. 1955 Opava

10. 2. 1955 Nový Jičín 11. 2. 1955 Jaroměř 16. 2. 1955 Kadaň

8. 3. 1955 Dům umělců, Praha (163. Smetanův koncert k 25. výročí umělecké činnosti). Koncert v rámci první celostátní přehlídky výkonných umělců,

5. 4. 1955 Husův sbor v Brně JEAN BAPTISTE BRÉVAL (1756­1825): Sonáta G dur JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 3 C dur pro sólové violoncello BOHUSLAV MARTINŮ: 2. sonáta pro violoncello a klavír H. 286 (1941) MAX BRUCH: Kol Nidrei CAMILLE SAINT­SAËNS: Serenada. Allegro appassionato JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet OTAKAR ŠÍN: Scherzino ENRIQUE GRANADOS Ý CAMPIÑA: Intermezzo ISSAC ALBÉNIZ: Malagueňa František Smetana a Dolly Smetanová

136

5. 5. 1955 Polička ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h mol pro violoncello a orchestr op. 104 BOHUSLAV MARTINŮ: 2. sonáta pro violoncello a klavír H. 286 (1941) CAMILLE SAINT­SAËNS: Serenada. Allegro appassionato LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl ENRIQUE GRANADOS Ý CAMPIÑA: Intermezzo JOAQUÍN NIN: Saeta. Granadina František Smetana a Dolly Smetanová 20. 5. 195 Studio Domovina, Praha, nahrávání pro Supraphon ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur pro violoncello a orchestr, op. 4 František Smetana – violoncello Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK řídí Václav Neumann 26. 5. 1955 Česká Třebová (168. Smetanův koncert) František Smetana – violoncello, Dolly Smetanová – klavír

16. 6. 1955 Chotěbuz (169. Smetanův koncert) JEAN BAPTISTE BRÉVAL: Sonáta G dur ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h mol pro violoncello a orchestr, op. 104 MAX BRUCH: Kol Nidrei CAMILLE SAINT­SAËNS: Serenada. Allegro appassionato ENRIQUE GRANADOS Ý CAMPIÑA: Intermezzo JOAQUÍN NIN: Saeta. Granadina František Smetana a Jiří Hubička 8. 10. 1955 Nová Paka

17. 10. 1955 (opravený termín podle zápisu ze sólového partu i partitury). Československý rozhlas, natáčení PAVEL BOŘKOVEC: Koncert pro violoncello a orchestr (1952), věnovaný Františku Smetanovi František Smetana – violoncello Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, řídí Václav Jiráček

20. 10. 1955 Rudolfinum, Praha HENRY ECCELS: Sonáta g moll LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na Mozartovo téma z opery Kouzelná flétna BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta pro violoncello a klavír H. 340 (1952), česká premiéra ROBERT SCHUMANN: Pět skladeb v lidovém tónu op. 102 MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Starý hrad ALEXANDR KONSTANTINOVIČ GLAZUNOV: Španělská serenáda op. 20 František Smetana a Jiří Hubička

3. 11. 1955 Liberec

7. 12. 1955 Dny československé hudby Praha, klub SČS. Večer Bohuslava Martinů (k 65. narozeninám) BOHUSLAVA MARTINŮ: 3. sonáta pro violoncello a klavír (1952) František Smetana a Ladislav Simon

137

8. 12. 1955 Polička, Tylův dům osvěty (velký sál). Večer Bohuslava Martinů k 65. výročí Mistrových narozenin pořádalo Sdružení rodičů a přátel hudební školy Bohuslava Martinů v Poličce BOHUSLAV MARTINŮ: 2. sonáta pro violoncello a klavír H. 286 (1941) BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta pro violoncello a klavír H. 340 (1952) František Smetana a Ladislav Simon 15. 12. 1955 Brno PAVEL BOŘKOVEC: Koncert pro violoncello a orchestr (1952), věnovaný Františku Smetanovi František Smetana – violoncello Státní filharmonii Brno řídí Václav Neumann 3. 2. 1956 Teplice

6. 2. 1956 Ústí nad Labem PAVEL BOŘKOVEC: Koncert pro violoncello a orchestr (1952), věnovaný Františku Smetanovi František Smetana – violoncello, dirigent Josef Daniel 2. 3. 1956 Mariánské Lázně zotavovna ROH Vltava

3. 3. 1956 Mariánské lázně Léčebný ústava Svoboda

16. 3. 1956 Aš

9. 4. 1956 Divadlo D 34, Praha IVAN JIRKO: Sonáta pro violoncello a klavír (1954) – premiéra, v r. 1955 odměněna 2. cenou v kategorii komorních skladeb ve Velké jubilejní soutěži Svazu čs. skladatelů a Českého hudebního fondu František Smetana a Jiří Hubička 12. 4. 1956 Městské divadlo Broumov

23. 4. 1956 Praha PETR EBEN: Suita balladica pro violoncello a klavír (1955) premiéra, v r. 1955 odměněna 3. cenou v kategorii komorních skladeb ve Velké jubilejní soutěži Svazu čs. skladatelů a Českého hudebního fondu František Smetana a Jiří Hubička 4. 5. 1956 Velký sál Domu osvěty v Kolíně

7. 5. 1956 dvůr Králové nad Labem

15. 5.1956 Pražské jaro, Koncerty české a slovenské soudobé hudby Klub svazu čs. skladatelů, Praha IVAN JIRKO: Sonáta pro violoncello a klavír (1954) František Smetana a Jiří Hubička

22. 5.1956 Pražské jaro, Koncerty české a slovenské soudobé hudby Klub svazu čs. skladatelů, Praha PETR EBEN: Suita balladica pro violoncello a klavír (1955) František Smetana a Jiří Hubička

11. 6. 1956 Ostravský máj, Divadlo Zdeňka Nejedlého, Ostrava JOSEPH HAYDN: Koncert D dur (s kadencemi F. Smetany) František Smetana – violoncello Státní filharmonie Ostrava, řídí Jiří Waldhans

138

20. 6. 1956 Studio Domovina a Mozarteum BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír (1952), H. 340 František Smetana a Jiří Hubička

Léto 1956. Člen kulturní delegace tříměsíčního zájezdu do Koreje, Mongolska a Číny ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h mol pro violoncello a orchestr, op. 104 Symfonické orchestry v Pekingu a Pjon­jangu (dříve Fenjan) řídí Richard Týnský 28 recitalů: LUDWIG VAN BEETHOVEN. Sonáta C dur op. 102, č. 1 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta (1952) František Smetana a Jiří Hubička 21. 11. 1956 Děčín

28. 11. 1956 Mladá Boleslav

15. 1. 1957 Dům umění, Gottwaldov. Večer starých mistrů ANTONÍN KRAFT: Koncert pro violoncello a orchestr C dur op. 4 František Smetana – violoncello Státní symfonický orchestr kraje Gottwaldovského, řídí Richard Týnský 17. 1. 1957

18. 1. 1957 Dvořákova síň, Praha EMIL AXMAN: Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr (1944) Karel Šroubek – housle, František Smetana – violoncello Česká filharmonie, řídí Karel Šejna 23. 1. 1957 Pardubice

25. 1.1957 Kladno 26. 1. 1957 Praha

28. 1. 1957 Liberec. Koncert v rámci cyklu stylových večerů (program, který hráli na Dálném Východě) LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta C dur op. 102, č. 1 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta František Smetana a Jiří Hubička

19. 2. 1957 Praha JAROSLAV ŘÍDKÝ: Klavírní trio op. 44 (1949) 3 části, první provedení František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle František Smetana – violoncello

26. 2. 1957 Husův sbor v Brně

12. 3. 1957 Kutná Hora GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonata g moll LUDWIG VAN BEETHOVEN. Variace Es dur na Mozartovo téma Sonáta C dur op. 102, č. 1 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta František Smetana – violoncello, Jiří Hubička – klavír

139

18. 3. 1957 Karlovy Vary

20. 3. 1957 Praha LUDWIG VAN BEETHOVEN: Tria Pražské trio (poprvé pod tímto názvem): František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello

12. 4. 1957 Smetanova síň Obecního domu, Praha ANTONÍN DVOŘÁK: Koncerty pro housle, klavír, violoncello Bruno Bělčík, František Maxián a František Smetana Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK řídí dr. Václav Smetáček

13. 4. 1957 Studio Domovina a Mozarteum, Praha, nahrávání pro Supraphon JOHANN SEBASTIAN BACH – CHARLES GOUNOD: Ave Maria LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká panna Maria z klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku František Smetana a Jiří Hubička 6. 5. 1957 Ostravský máj. Divadlo Zdeňka Nejedlého, Ostrava ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h mol pro violoncello a orchestr, op. 104 František Smetana – violoncello, Ostravská filharmonie, řídí Jiří Waldhans 16. 5. 1957 Pražské jaro, Koncerty české a slovenské soudobé hudby Klub svazu čs. skladatelů, Praha JAROSLAV ŘÍDKÝ: Klavírní trio op. 44 (1949) Pražské trio: František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello 17. 5. 1957 Studio Domovina, Praha. Nahrávání pro Supraphon LEOŠ JANÁČEK: Pohádka pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička 7. 6. 1957 Doksy. Hosté Pražského jara

19. 6. 1967 Jablonec nad Nisou LUDWIG VAN BEETHOVEN. Sonáta C dur op. 102, č. 1 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta (1952) ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo František Smetana a Ladislav Simon

25. 6. 1957 Městské divadlo Tábor ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op 104 František Smetana – violoncello Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídí dr. Václav Smetáček 23. 10. 1957 Večer ze skladeb Emila Axmana k výročí 70. narozenin EMIL AXMAN: Duma lesa pro violoncello a klavír (1945) František Smetana a Jiří Hubička

6. 11. 1957 Studio Domovina a Mozarteum, Praha, nahrávání pro Supraphon ANTONÍN DVOŘÁK: Ukolébavka (Spi děťátko, spi) z cyklu Dvou písní na slova lid. písní českých (1885) Upravil Fr. Smetana DAVID POPPER: Gavota č. 2, op. 23 František Smetana a Jiří Hubička

140

22. 11. 1957 Dvořákova síň, Praha, Mimořádný koncert k 60. narozeninám Jaroslava Řídkého JAROSLAV ŘÍDKÝ: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2, op. 36 (1939/40) František Smetana – violoncello Česká filharmonie, řídí Karel Šejna 23. 11. 1957 Rudolfinum, Praha, nahrávání pro Supraphon PETR EBEN: Suita balladica pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička 7. a 8. 1. 1958 Olomouc 9. 1. 1958 Přerov

10. 1. 1958 Prostějov ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op 104 František Smetana – violoncello Moravská filharmonie, řídí Jaromír Nohejl

17. 1. 1958 Výmar ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op 104 František Smetana – violoncello Výmarský státní orchestr, řídí Gerhard Pflüger 5. 2. 1958 Dvořákova síň, Praha JAN LADISLAV DUSÍK: Sonáta B dur (Smetanova úprava) JOHANN SEBASTIAN BACH: Preludium a fuga z V. suity pro sólové violoncello JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll pro violoncello a klavír. Sonáta f moll pro klavír PETR EBEN: Suita balladica pro violoncello a klavír (první provedení) František Smetana a Jiří Hubička 25. 2. 1958 Koncertní sál Památníku národního písemnictví na Strahově Na počest 10. výročí Vítězného února JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll pro violoncello a klavír PETR EBEN: Suita balladica pro violoncello a klavír MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Bydlo ALEXANDR KONSTANTINOVIČ GLAZUNOV: Španělská serenáda DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo ze Sonáty d moll ANTONÍN DVOŘÁK:Klid a Rondo František Smetana a Jiří Hubička

28. 2. 1958 Studio Domovina, Praha. Nahrávání pro Supraphon IVAN JIRKO: Sonáta pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička

18. 3. 1958 Dvořákova síň, Praha JOHANNES BRAHMS: Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102 Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídí Karel Ančerl 21. 3. 1958 Varnsdorf

Duben 1958 Dvoutýdenní pobyt v Jugoslávii Člen delegace ve složení skladatel Julius Kalaš, Fr. Smetana a dr. Matějček. Navštívili Bělehrad, Sarajevo, Záhřeb, Rjeku a Lublaň

141

21. 4. 1958 Studio Domovina, Praha. Nahrávání pro Supraphon JINDŘICH FELD: Dvě skladby pro violoncello a klavír, 1. Elegie – 2. Burleska František Smetana a Jiří Hubička 22. 4. 1958 Opočno

23. 4. 1958 České meziříčí

24. 4. Dobruška, večer Bohuslavice

25. 4. 1958 Olešnice 26. 4. 1958 Krčín

27. 4. 1958 Tábor ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll op. 104 CONSTANTIN DIMITRESCU: Selský tanec EDVARD ELGAR: Salut d’Amur JOSQUIN NIN: Španělský tanec František Smetana a František Rauch

13. 5. 1958 Šluknov František Smetana a Oldřich Kredba 18. 6. 1958 Broumov František Smetana a Jiří Hubička

24. 9. 1958 Městská knihovna v Praze, spoluúčinkuje na koncertu k 60. narozeninám K. P. Sádla JAROSLAV ŘÍDKÝ: Zdravice Bolomský Karel, Černá Eva, Dlask Vladislav, Dr. Dubský Miroslav, Effler Václav, Endlerová Helena, Ing. Folopovský Ferdinand, Halma František, Hollinger Jan, Dr. Hovorka Jaroslav, Chuchro Josef, Dr. Jirásek Jiří, Jírovec Václav, Kavale Oldřich, Knot Zdeněk, Kohout Antonín, Kotyza Jaroslav, Kováčik Josef, Kovařík Václav, Dr. Kremmer Josef, Kroft Jiří, Krofta Václav, Krýsl Ivan, Kühn Pavel, Láněk Milan, Lepka Jaroslav, Linke Vilém, Mojková Milena, Moučka Viktor, Nemasta Lubomír, Petkov Nikolo Georgio, Petrásek František, Piskáček Alois, Pokorný Ladislav, Ing. Pospíšil Jan, Pošepný Miloslav, Plevová Marie, Pražák Josef, Prof. Miloš Sádlo, laureát státní ceny, Smetana František, Smrž Jan, Stoupa Václav, Šimek Petr, Škampa Mirko, Štros Jan, Uhlík Jaroslav, Válek Vladimír, Vaniš Václav, Vellán Vlasta, Vik Karel, Vodrážka Jiří, Vojnar Karel, Weiss Karel, Zítko Miroslav. Řídí dr. Pravoslav Sádlo­Páv 7. 10. 1958 Smetanova síň, Koncert k 60. narozeninám prof. K. P. Sádla ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op 104 Josef Chuchro – violoncello JAROSLAV ŘÍDKÝ: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 op. 36 František Smetana – violoncello SERGEJ PROKOFJEV: Symfonie­Koncert Miloš Sádlo – violoncello Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídí Zdeněk Košler 19. 11. 1958 Městské divadlo Nový Bor 20. 11. 1958 Rumburk

Listopad 1958 Zájezd Pražského tria do Polska Varšava 2x, Lublin, Czenstochowa, Katovice, Krakov

142

12. 1. 1959 Duchcov

13. 1. 1959 odpol. Litvínov, večer Meziboří 14. 1. 1959 Slaný

15. 1. 1959 Teplice

16. 1. 1959 Ústí nad Labem LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý, Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll op. 104 CONSTANTIN DIMITRESCU: Selský tanec EDVARD ELGAR: Salut d’Amur JOSQUIN NIN: Španělský tanec František Smetana a Jiří Hubička

19. 1. 1959 Ostrava, Divadlo Zdeňka Nejedlého JAROSLAV ŘÍDKÝ: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 op. 36 (1939/40) František Smetana – violoncello Ostravský symfonický orchestr, řídí Josef Daniel

28. 1. 1959 Dům umělců v Praze. Abonentní cyklus Beethovenových skladeb LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta g moll op. 5, č. 2 Sonáta A dur op. 69 Sonáta D dur op. 102, č. 2 František Smetana a František Rauch 30. 1. 1959 Chrudim František Smetana a Jiří Hubička

9. a 10. 2. 1959 Český spolek pro komorní hudbu v Praze LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta D dur op. 102, Sonáta A dur op. 69 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka IVAN JIRKO: Sonáta pro violoncello a klavír (1954) František Smetana – violoncello, František Rauch – klavír 26. 2. 1959 Dům umělců, Třetí sjezdový koncert IVAN JIRKO: Sonáta František Smetana a Jiří Hubička

27. 2. 1959 Karlovy Vary JOSEPH HAYDN: Koncert pro violoncello a orchestr D dur František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Vladimír Matěj

25. 3. 1959 Mariánské Lázně PAVEL BOŘKOVEC: Koncert pro violoncello a orchestr (1952), věnovaný Františku Smetanovi František Smetana – violoncello Městský symfonický orchestr, řídí Jaroslav Soukup

9. 4. 1959 SVČU,výstava A. V. Slavíčka, Alšovo nábřeží, síň Umělecké besedy BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička 14. 4. 1959 Praha, Smetanova síň Obecního domu Mimořádný koncert PAVEL BOŘKOVEC: Koncert pro violoncello František Smetana – violoncello Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídí Václav Smetáček

143

18. 4. 1959 Třebechovice pod Orebem JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll pro violoncello a klavír PETR EBEN: Suita balladica pro violoncello a klavír MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Bydlo ALEXANDR KONSTANTINOVIČ GLAZUNOV: Španělská serenáda ANTONÍN DVOŘÁK:Klid a Rondo LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý, Sýček neodletěl František Smetana a Jiří Hubička 24. 9. 1959 Železný Brod (s Františkem Rauchem)

22. 10. 1959 Velký sál Domu umělců II. koncert 5. celostátní přehlídky koncertního umění. Večer Josefa Haydna JOSEPH HAYDN: Koncert D dur František Smetana – violoncello Moravská filharmonie, řídí Jaromír Nohejl 28. 4. 1959 Malý sál Domu umělců Koncert ze skladeb národního umělce V. Nováka k 10. výročí úmrtí VÍTĚZSLAV NOVÁK: Sonata g moll op. 68 František Smetana a Jiří Hubička 1959 zájezd Pražského tria do Švýcarska 13. 11. 1959 Semily

9. 12. 1959 Mariánské Lázně JINDŘICH FELD: Koncert pro violoncello a orchestr (1. provedení) František Smetana – violoncello Městský symfonický orchestr, řídí Miloslav Bervíd 1960 zájezd Pražského tria do NDR a Jugoslávie (festival v Dubrovníku)

15. 1. 1960 Výmar JAROSLAV ŘÍDKÝ: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 op. 36 František Smetana – violoncello Výmarský státní orchestr, řídí Gerhard Pflüger 21. 1. 1960 Třebíč ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll op. 104 LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl SAMMARTINI: Sonata ELGAR: Salut d’Amur JOASQUIN NIN: Španělský tanec František Smetana a Jiří Hubička

26. 1. 1960 Maďarská kultura v Praze, slavnostní večer u příležitosti 100. výročí narození největšího maďarského matematika Jánosa Bolyaiho ZOLTÁN KODÁLY: Šest epigramů František Smetana a Jiří Hubička 27. 1. 1960 Nymburk

19. 2. 1960 Karlovy Vary PAVEL BOŘKOVEC: Koncert pro violoncello František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Alois Klíma

144

Koncerty k MDŽ: 29. 2. 1960 Chraštice 1. 3. 1960 Vráž 2. 3. 1960 Prachatice 3. 3. 1960 Volary 4. 3. 1960 Kamenný Újezd 5. 3. 1960 Zahájí

František Smetana a František Maxián 8. 3. 1960 Třeboň 9. 3. 1960 Česká Velenice 10. 3. 1960 Suchdol 11. 3. 1960 Malšice 12. 3. 1960 Chýnov

14. 3. 1960 Planá nad Lužnicí ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll op. 104 LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria, Sýček neodletěl SAMMARTINI: Sonata ELGAR: Salut d’Amur JOASQUIN NIN: Španělský tanec František Smetana a Vladimír Mencl

20. 3. 1960 Dům umělců, Dvořákova síň, Praha JINDŘICH FELD: Koncert pro violoncello a orchestr (1958), věnovaný Fr. Smetanovi, premiéra František Smetana – violoncello Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, řídí Alois Klíma 20. 4. 1960 Litoměřice

8. 5. 1960 Uherské Hradiště ANTONÍN KRAFT: Koncert pro violoncello C dur op. 4 František Smetana – violoncello Slovácký symfonický orchestr, řídí Oldřich Halma

11. 5. 1960 Toužim

12. 5. 1960 Nejdek František Smetana a František Rauch

23. 5.1960 Dům umělců, Dvořákova síň, Praha JAROSLAV ŘÍDKÝ: II. koncert pro violoncello op. 36 (1939/40) František Smetana – violoncello Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, řídí Kurt Masur /NDR

15. 6. 1960 Sladkovského sál Obecního domu (záskok za Miloše Sádla) LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta g moll. A dur, D dur a Variace Es dur na Mozartovo téma z Kouzelné flétny František Smetana a Jan Panenka 8. 7. 1960 Ohrazenice František Smetana a František Rauch

11. 9. 1960 Museum Antonína Dvořáka v Praze ANTONÍN DVOŘÁK: Sonatina op. 100, Klid op 68, Rondo g moll op. 94, Dumky op. 90 Pražské trio: František Rauch – klavír, Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello

145

28. 9. 1960 Studio Domovina, Praha. Nahrávání pro Supraphon GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur pro violoncello a klavír GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta č. 1 g moll pro violoncello a klavír František Smetana a Jiří Hubička 7. 10. 1960 Lázně Toušeň (s Jiřím Hubičkou) 24. 10. 1960 Most

18. 11. 1960 Jánské Lázně (s Františkem Rauchem)

24. 11. 1960 Lázně Jeseník (s Jiřím Hubičkou)

14. 12. 1960 Praha, Dům umělců. Jubilejní cyklus Roberta Schumanna. Závěrečný abonentní koncert ROBERT SCHUMANN: Koncert a moll op. 129 František Smetana – violoncello Pražský rozhlasový orchestr, řídí Josef Hrnčíř 17. 1. 1961 Městská koncertní síň v Kutné Hoře 22. 3. 1961 Beroun

28. 2. 1961 Karlovy Vary

27. 3. 1961 Ústí nad Labem ANDREA CAPORALE: Sonáta d moll LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na Mozartovo téma z Kouzelné flétny JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet EMIL HLOBIL: Nocturno JINDŘICH FELD: Burleska ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo CHO­LU­TING: Čínská ukolébavka v úpravě Fr. Smetany CONSTANTIN DIMITRESCU: Rumunský tanec František Smetana a Jiří Hubička Duben 1961 – zájezd Pražského tria do Španělska

20. 4. 1961 Plzeň JINDŘICH FELD: Koncert pro violoncello František Smetana – violoncello Plzeňský rozhlasový orchestr, řídí Josef Hrnčíř

25. 4. 1961 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka – ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll pro violoncello op. 104 LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl BEDŘICH SMETANA: Polka C dur CAMILLE SAINT­SAËNS: Labuť GABRIEL MARIA: Stará melodie EDVARD ELGAR: Melodie JOASQUIN NIN: Španělský tanec František Smetana a Jiří Hubička, spoluúčinkoval Eduard Haken – zpěv 3. 5. 1961 SČS, Divadlo hudby, Opletalova 5 OTAKAR ŠÍN: Sonáta pro violoncello František Smetana a Jiří Hubička –

146

10. 5. 1961 Divadlo hudby, výstavní síň Výstava „SHV pomáhá naší socialistické hudbě“ IVAN JIRKO: Sonáta František Smetana a Jiří Hubička

13. 5. 1961 Zbraslav, sál Národní galerie ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll pro violoncello op. 104 VÍTĚZSLAV NOVÁK: Serenada BEDŘICH SMETANA: Polka C dur MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Bydlo

19. 5. 1961 Karlovy Vary ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Václav Matěj

26. 5. 1961 Stadthalle Gotha, NDR JINDŘICH FELD: Koncert pro violoncello a orchestr (první zahraniční provedení) František Smetana – violoncello Duryňský státní symfonický orchestr, řídí Fritz Müller

29. 5. 1961 Berlín, Dům československé kultury, Berlin W 8, Friedrichs. 103 ANDREA CAPORALE: Sonáta d moll LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na téma ze Stříbrné flétny W. A. Mozarta JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 ZOLTÁN KODÁLY: 6 epigramů LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet EMIL HLOBIL: Nocturno JINŘICH FELD: Burleska František Smetana a Jiří Hubička 3. 6. 1961 Výmar 6. 6. 1961 Gotha

7. 6. 1961 Praha, Rudolfinum. Natáčení pro Supraphon JINDŘICH FELD: Koncert pro violoncello a orchestr František Smetana – violoncello Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, řídí Alois Klíma

27. 7. 1961 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka 1. 9. 1961 Bohdaneč

Říjen 1961 Berliner Festtage Pražské trio

31. 10. 1961 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl

147

5. 11. 1961 Jindřichův Hradec

8. 11. 1961 Mariánské Lázně

9. 11. 1961 Pelhřimov 10. 11. 1961 Jihlava

11. 11. 1961 Bechyně ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl 6. 12. 1961 Lázně Toušeň

10. 12. 1961 Lipsko. Přímý televizní přenos ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 František Smetana – violoncello Rozhlasový symfonický orchestr Lipsko, řídí Herbert Kegel 14. 12. 1961 Dům umělců, Praha ROBERT SCHUMANN: Koncert a moll, op. 129 František Smetana – violoncello Pražský rozhlasový orchestr, řídí Josef Hrnčíř

18. 12. 1961 Dům umělců, Dvořákova síň, Praha ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur pro violoncello a orchestr, op. 4 František Smetana – violoncello Česká filharmonie, řídí Václav Neumann 11. 1. 1962 Přeštice

17. a 18. 1. 1962 Reykjavík, Island, Austurbaejarbió – divadlo

21. 1. 1962 Akraness, Island HENRY ECCELS: Sonáta g moll FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet EMIL HLOBIL: Nocturno PETR EBEN: Mazurka JOAQUÍN NIN: Zpěvy Španělska. Saeta. Granadina František Smetana a Árni Krisjánsson 23. 1. 1962 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Václav Matěj

25. 1. 1962 Reykjavík, Island, Háskólabíó. koncert v rámci úspěšného turné ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 František Smetana – violoncello Rozhlasový orchestr v Reykjavíku, řídí Jindřich Rohan 30. 1. 1962 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl

148

17. 2. 1962 Praha, Valdštejnská jízdárna, Hudba mezi obrazy HENRY ECCELS: Sonáta g moll FELIX MENDELSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 (v úpravě Fr. Smetany) JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll ZOLTÁN KODÁLY: 6 epigramů EMIL HLOBIL: Nocturno JINDŘICH FELD: Burleska František Smetana a Jiří Hubička

23. 2. 1962 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello h moll op. 104 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Vladimír Matěj 5. 3. 1962 Divadlo pracujících Most IVAN JIRKO: Sonáta František Smetana a Jiří Hubička

6. 3. 1962

7. 3. 1962 Smetanova síň Obecního domu, Praha ROBERT SCHUMANN: Koncert a moll op. 129 František Smetana – violoncello Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, řídí Henri Arends (Holandsko)

10. 4. 1962 Karlovy Vary

16. 5. 1962 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello h moll op. 104. František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl 29. 5. 1962 Františkovy Lázně, Lázeňský dům Purkyně

30. 5. 1962 Františkovy Lázně, Lázeňský dům Labe HENRY ECCELS: Sonáta g moll FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet PETR EBEN: Mazurka ZOLTÁN KODÁLY: 6 epigramů JOAQUÍN NIN: Zpěvy Španělska. Saeta. Granadina František Smetana a Jiří Hubička

12. 6. 1962 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello h moll op. 104 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl

149

29. 6.1962 Karlovy Vary HENRY ECCELS: Sonata g moll (Preludium – Allemanda – Sarabanda – Gigue) FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertní variace D dur DIMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Sonáta d moll, op. 40 PETR EBEN: Elegie, Mazurka (ze Suity balladicy) ZOLTÁN KODÁLY: Šest epigramů JOAQUÍN NIN: Saeta, Granadina František Smetana a Jiří Hubička

21. 8. 1962 Konstantinovy Lázně

13. a 14. 9. 1962 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka Tři slavné koncerty Antonína Dvořáka. Dvořákův karlovarský podzim ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello h moll op. 104 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl Spoluúčinkovali Václav Snítil – housle, Zdeněk Hnát – klavír 3. 10. 1962 SČS, Večer z díla J. Křičky a Jar. Řídkého JAROSLAV ŘÍDKÝ: 1. sonáta a moll (1923) jednovětá Trio pro klavír, housle a violoncello Pražské trio (František Rauch, Bruno Bělčík, František Smetana) 30. 10. 1962 Karlovy Vary

31. 10. 1962 Hrádek u Rokycan nebo Bílá Cerekev 1. 11. 1962 Nýrsko

2. 11. 1962 Kdyně ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello h moll, op. 104 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl 3. 11. 1962 Cheb ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello h moll op. 104 František Smetana – violoncello Symfonický orchestr Mariánských Lázní, řídí Miloslav Bervíd

12. a 13. 11. 1962 Český spolek pro komorní hudbu v Praze, Rudolfinum GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 JAROSLAV ŘÍDKÝ: Sonáta e moll (jednovětá) BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta František Smetana a Jiří Hubička

19. 11. 1962 Karlova studánka GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll a Rondo g moll JOSEF SUK: Balada a Serenáda JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JAROSLAV ZICH: Mateník CAMILLE SAINT­SAËNS: Labuť CONSTANTIN DIMITRESCU: Rumunský tanec František Smetana a Jiří Hubička

150

23. 11. 1962 Západní Berlín. Československá vojenská mise JOHANNES BRAHMS: Sonáta pro violoncello a klavír e moll op. 38 Pražské trio: Petr Messieur – František Smetana – František Rauch (Bruno Bělčík byl na dlouhodobém zájezdu) 25. 11. 1962 Apollonský sál státní opery v Berlíně. Přenos Intervize LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trojkoncert C dur Petr Messieur – František Smetana – František Rauch Německý státní orchestr, řídí Karel Ančerl

28. 11. 1962 Mariánské Lázně ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 František Smetana – violoncello Symfonický orchestr Mariánských Lázní řídí Miloslav Bervíd

30. 11. 1962 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka Populární koncert ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo CAMILLE SAINT­SAËNS: Labuť Drahomíra Tikalová – zpěv, František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl

21. 12. 1962 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ROBERT SCHUMANN: Koncert a moll op. 129 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Herbert Kegel 8. 1. 1963 Klatovy 9. 1. 1963 Nýrsko

10. 1. 1963 Železná Ruda

11. 1. 1963 Přeštice GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JAROSLAV ZICH: Mateník PETR EBEN: Mazurka (ze Suity balladicy) František Smetana a Jiří Hubička

12. 1. 1963 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll s orchestrem František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl

5. 2. 1963 Strakonice

13. 2. 1963 Domažlice GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 JOSEF SUK: Balada a Serenáda JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Jiří Hubička

151

21. 2. 1963 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur pro violoncello op. 4 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Vladimír Matěj 2. 4. 1963 Karlovy Vary Komorní koncert (Fr. Smetana a J. Hubička)

15. 5. 1963 Mladá Boleslav ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 František Smetana – violoncello Orchestrální sdružení ZK ROH AZNP, řídí Josef Feřt 22. 5. 1963 Keramický institut v Bechyni

11. 6. 1963 Domažlice GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 JOSEF SUK: Balada a Serenáda JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JAROSLAV ZICH: Mateník František Smetana a Jiří Hubička 21. 6. 1963 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll LUDWIG VAN BEETHOVEN: Klavírní sonáta c moll op. 10 JAROSLAV ŘÍDKÝ: Sonáta e moll (jednovětá) JOSEF SUK: Balada a Serenáda BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta František Smetana a Jiří Hubička 12. 9. 1963 Plzeň, Síň Alfa

21. 10. 1963 Radio France, Paříž, nahrávání JOHANNES BRAHMS: Sonáta pro violoncello a klavír e moll op. 38 BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta pro violoncello a klavír František Smetana a Marie­Madeleine Petit

31. 10. 1963 Zábřeh na Moravě

4. 11. 1963 Pardubice GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Koncertantní variace D dur op. 17 JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta František Smetana a Jiří Hubička Koncerty k oslavě výročí Velké říjnové socialistické revoluce

6. 11. 1963 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka 7. 11. 1963 Klatovy 8. 11. 1963 Plzeň

9. 11. 1963 Stříbro ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello h moll, op. 104 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Anton Nanut (Jugoslávie)

152

21. 11. 1963 Kodaň, malý sál Paláce (234. Smetanův koncert) 23. 11. 1963 Kodaň, Fellow palaets Mindre sal

24. 11. 1963 Kodaň, Odd­fellow palaets Litle sal

25. 11 1963 Odense, slavnostní sál Průmyslového Paláce 26. 11. 1963 Frederycia Teater

27. 11. 1963 Hjöring, slavnostní sál hjöringského semináře

28. 11. 1963 Skagen GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll LUDWIG VAN BEETHOVEN: 7 variací na duet U mužů, kteří lásku cítí JOHANNES BRAHMS: Sonáta pro violoncello a klavír e moll op. 38 LEOŠ JANÁČEK: Pohádka BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta František Smetana a Jiří Hubička 3. 12. 1963 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll LEOŠ JANÁČEK: Pohádka CAMILLE SAINT­SAËNS: Labuť JOAQIN NIN: Saeta, Granadina (v úpravě Fr. Smetany) František Smetana a Jiří Hubička

2. 12. 1963 Brno ROBERT SCHUMANN: Koncert pro violoncello a moll op. 129 František Smetana – violoncello, Státní filharmonie Brno, řídí Jiří Waldhans

21. 12. 1963 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ROBERT SCHUMANN: Koncert pro violoncello a moll op. 129 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Herbert Kegel 4. 2. 1964 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur pro violoncello op. 4 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl

12. 2. 1964 Mariánské Lázně JAROSLAV ŘÍDKÝ: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2, op. 36 František Smetana – violoncello Městský symfonický orchestr, řídí Miloslav Bervíd 14. 2. 1964 Kladno

19. 2. 1964 Náchod JIRKO, JANÁČEK, NOVÁK, EBEN 27. 2. 1964

28. 2. 1964 Dům umělců, Dvořákova síň, Praha JAROSLAV ŘÍDKÝ: Koncert pro violoncello a orchestr č. 2, op. 36 František Smetana – violoncello, Česká filharmonie, řídí Václav Neumann 9. a 10. 3. 1964 Český spolek pro komorní hudbu

153

18. 3. 1964 Schwanenteichsaal Mühlhausen

19. 3. 1964 HOG­Stadthalle Gotha ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello h moll, op. 104 František Smetana – violoncello Duryňský státní symfonický orchestr, řídí Fritz Müller

20. 3. 1964 Výmar ROBERT SCHUMANN: Koncert pro violoncello a moll op. 129 František Smetana – violoncello Státní symfonický orchestr Výmar, řídí Takashi Asahina (Osaka, Japonsko) 26. 3. 1964 Schwerin, Marstallhalle ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur Duryňský státní symfonický orchestr, řídí Hans Heinrich Schmitz 27. 3. 1964 Filmtheater Lübz ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur Duryňský státní symfonický orchestr, řídí Werner Schöniger

28. 3. 1964 Wittenberge ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur František Smetana – violoncello Duryňský státní symfonický orchestr, řídí Werner Schöniger

31. 3. 1964 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka

29. 4. 1964 Mimořádný symfonický koncert k padesátinám sólisty KSO ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur pro violoncello op. 4 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Josef Hercl 4. 5. 1964 Most JIRKO, JANÁČEK, NOVÁK, EBEN

17. 5. 1964 Poděbrady ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello h moll, op. 104 František Smetana ­ violoncello Středočeský symfonický orchestr, řídí Miloš Zelenka 22. 5. 1964 Karlovy Vary, Lázně III, Koncertní síň Antonína Dvořáka ROBERT SCHUMANN: Koncert pro violoncello a moll, op. 129 František Smetana – violoncello Karlovarský symfonický orchestr, řídí Vladimír Matěj 31. 5. 1964 Dům umělců, Dvořákova síň, Praha PAVEL BOŘKOVEC: Matiné ze skladeb

6. 10. 1964 Jamaica School of Music, Kingston, Jamajka GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll LEOŠ JANÁČEK: Lístek odvanutý BEDŘICH SMETANA: Polka C dur

3. 11. 1964 Jamaica School of Music, Kingston, Jamajka WOLFGANG AMADEUS MOZART: Klavírní trio c moll, K 548 Thomas Nickerson – housle, František Smetana – violoncello Barry Davies – klavír

154

1. 12. 1964 Jamaica School of Music, Kingston, Jamaica BOHUSLAV MARTINŮ: Sonatina ANTONÍN DVOŘÍK: Adagio z Koncertu h moll op. 104

2. 2. 1965 Jamaica School of Music, Kingston, Jamajka GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur František Smetana a Dolly Smetanová

21. 11. 1964 Jamaica School of Music, Kingston, Jamaica, Arts Lecture Theatre. University of The West Indies (UWI) GEORG FRIEDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll LUIGI BOCCHERINI: Sonáta A dur JOHANNES BRAHMS: Sonáta pro violoncello a klavír e moll op. 38 František Smetana – violoncello, Barry Davies – klavír LEOŠ JANÁČEK: Pohádka ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g moll JOSEF SUK: Vánoční ukolébavka VÍTĚZSLAV NOVÁK: Barcarola BEDŘICH SMETANA: Polka František Smetana a Dolly Smetanová

1. 12. 1964 Jamaica School of Music, Kingston, Jamajka BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír (1941) H. 340 (v programu Sonatina?) ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll pro violoncello op. 104 František Smetana a Barry Davies

2. 2. 1965 Kingston, Jamaica GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur pro violoncello a klavír František Smetana a Dolly Smetanová

22. 2. 1965 koncert pro královnu Matku Elisabeth v King’s House František Smetana a Dolly Smetanová 24. 2. 1965 první půle koncertu

2. 3. 1965 Jamaica School of Music, Kingston, Jamajka KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta e moll op. 15 František Smetana a Dolly Smetanová

12. 3. 1965 Annual Festival of Fine Arts at ISU, MacKay Auditorium. Festival „Focus“. III. koncert akademického roku WOLFGANG AMADEUS MOZART: Trio G dur CHARLES IVES: Trio Architect’s ANTONÍN DVOŘÁK: Dumky op. 90 Amati trio 20. 3. 1965 Mandeville GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur pro violoncello a klavír LUDWIG VAN BEETHOVEN: 12 variací na Mozartovo téma KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta e moll op. 15 ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g mol MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Starý hrad DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ: Scherzo Černošské spirituály: Melody a Lullaby JOAQIN NIN: Španělské zpěvy (1927) František Smetana a Dolly Smetanová

155

30. 3. 1965 Jamaica School of Music, Kingston, Jamajka LUDWIG VAN BEETHOVEN: 12 variací na Mozartovo téma František Smetana a Dolly Smetanová 27. 4. 1965 Kingston, Jamaica LEOŠ JANÁČEK: Pohádka VÍTĚZSLAV NOVÁK: Barcarola František Smetana a Dolly Smetanová

25. 5. 1965 Kingston, Jamajka JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet JOSEF SUK: Balada a Serenáda op. 3 František Smetana – violoncello, Dolly Smetanová – klavír

9. 7. 1965 St. Catherine, The Art Gallery of The Institute of Jamaica František Smetana a Dolly Smetanová

19. 7. 1965 Arts Lecture theatre, University of The West Indies (UWI) LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio B dur op. 11 Neil Cadogan – klarinet, František Smetana – violoncello, Richard Walsh 23. 7. 1965 CHO­LU­TING: Čínská ukolébavka DAVID POPPER: Gavotte č. 2 ENRICO GRANADOS: Intermezzo JOAQUÍN NIN: Španělské zpěvy František Smetana a Dolly Smetanová

6. 10. 1965 Sheraton Kingston Hotel HENRY ECCELS: Sonáta g moll JOHANNES BRAHMS: Allegro moderato ze Sonáty pro violoncello a klavír e moll op. 38 FRITZ KREISLER: Liebeslied (Wiener Waltz) DAVID POPPER: Gavotte č. 2 JOAQIN NIN: Španělské zpěvy

11. 10. 1965 Chestnut Hill ANTONÍN DVOŘÁK: Klid lesa a Rondo g mol LUIGI BOCCHERINI: Sonáta A dur (Adadio – Allegro) František Smetana a Dolly Smetanová

2. 11. 1965 Jamaica School of Music JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 2 d moll pro sólové violoncello František Smetana – violoncello 10. 11. 1965 ECCLES, BACH, JANÁČEK, DVOŘÁK František Smetana a Dolly Smetanová

14. 11. 1965 Brockway Hall, State University College, Cortland FRATIŠEK XAVER RICHTER: Sonata da Camera č. 3 A dur JOSEF SUK: Balada op. 3 ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet PETR EBEN: Mazurka ANTONÍN DVOŘÁK: Dumky op. 90 Smetana Trio: Joža Karas – housle, František Smetana – violoncello Dolly Smetanová – klavír

156

21. 11. 1965 Chestnut Hill, Creative Arts Center HENRY ECCELS: Sonáta g moll LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JOSEF SUK: Balada op. 3 ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo g moll František Smetana a Dolly Smetanová

23. 11. 1965 Hatford, Saint Joseph College HENRY ECCELS: Sonáta g moll JOHANNES BRAHMS: Sonáta pro violoncello a klavír e moll op. 38 DOUGLASS GREEN: Aria PETR EBEN: Mazurka ANTONÍN DVOŘÁK: Dumky op. 90 Smetana Trio: Joža Karas – housle, František Smetana ­ violoncello Dolly Smetanová – klavír 1. 12. 1965 Sheraton Kingston Hotel LUIGI BOCCHERINI: Sonáta A dur Adadio – Allegro JOSEF SUK: Balada a Serenáda op. 3 MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Bydlo ENRICO GRANADOS: Intermezzo ANTONÍN DVOŘÁK: Ukolébavka BEDŘICH SMETANA: Polka C dur CONSTANTIN DIMITRESCU: Rumunský tanec František Smetana a Dolly Smetanová

25. 1. 1966 Jamaica School of Music JOHANNES BRAHMS: Sonáta pro violoncello a klavír e moll op. 38 František Smetana a Richard Walsh

23. 2. 1966 Jamaica School of Music FRANZ SCHUBERT: Klavírní trio B dur op. 99 Denis Brown – housle, František Smetana ­ violoncello, Richard Walsh – klavír

31. 5. 1966 Jamaica School of Music LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio B dur op. 11 Neil Cadogan – klarinet, František Smetana – violoncello, Richard Walsh 21. 6. 1966 Jamaica School of Music at the University of the West Indiens JEAN BAPTISTE BRÉVAL: Sonáta G dur ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 Rondo g moll František Smetana a Dolly Smetanová

Červenec ­ srpen 1966 Chestnut Hill Creativ Arts Center v Killingworthu Letní interpretační kurzy

3. 7. 1966 Iowa State University, Ames, Iowa, USA ANTONÍN KRAFT: Divertimento in A JOSEF SUK: Balada op. 3 ZOLTÁN KODÁLY: Sonatina A dur MAURICE RAVEL: Habanera František Smetana a Dolly Urbánková

21. 8. 1966

157

2. 9. 1966 Carnegie Hall, New York, USA Koncert pro Československou společnost pro umění a vědy v rámci III. sjezdu SVU KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta pro violoncello a klavír op. 15 BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír (1941) František Smetana a Lydia Smutny Sterba

3. 9. 1966 Wollman Auditorium at Ferris Booth Hall, New York, USA Koncert pro Československou společnost pro umění a vědy na III. sjezdu SVU ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z Koncertu h moll pro violoncello op. 104 Rondo g moll JOSEF SUK: Balada op. 3 LEOŠ JANÁČEK: Sýček neodletěl BEDŘICH SMETANA: Polka C dur JAROSLAV ŘÍDKÝ: Menuet PETR EBEN: Mazurka František Smetana a Dolly Smetanová 15. 11. 1966 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, C. Y. Stephens Auditorium JOSEPH HAYDN: Trio č. 1 G dur FELIX MENDELSSOHN­BARTHOLDY: Trio d moll op. 49, č. 1 ANTONÍN DVOŘÁK: Trio op. 90 Dumky Amati trio (Iza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, David Kaiserman – klavír) 1. 12. 1966 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, C. Y. Stephens Auditorium ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur pro violoncello op. 4 František Smetana – violoncello The Iowa State Symphony Orchestra, řídí N. Laurence Burkhalter 12. 12. 1966 Nevada, Oak Park College

13. 12. 1966 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium GEORG PHILIP HÄNDEL: Sonáta g moll LUDWIG VAN BEETHOVEN: Variace Es dur na téma z Kouzelné flétny JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 MAX BRUCH: Kol Nidrei CHARLES CAMILLE SAINT – SAËNS: Allegro appassionato BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta František Smetana a David Kaiserman 3. 1. 1967 Roosevelt Auditorium

2. 4. 1967 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium KARL PHILIPP EMANUEL BACH: Sonáta pro klavír s průvodem pro housle a violoncello Wq 89, č. 5 9. 4. 1967 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, C. Y. Stephens Auditorium WALTER PISTON: Duo pro violu a violoncello (1949) N. Laurence Burkhalter – viola, František Smetana – violoncello

16. 5. 1967 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium WOLFGANG AMADEUS MOZART: Trio č. 3 E dur, K 542 ANTONÍN DVOŘÁK: Klavírní kvartet č. 1 D dur op. 23 FRANZ SCHUBERT: Trio B dur op. 99 Amati trio (Iza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, David Kaiserman – klavír) a N. Laurence Burkhalter – viola

158

21. 5. 1967 Lehr Auditorium, Ohio.USA, Repríza koncertu

10. 6. 1967 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, Faculty Chamber Music Recital LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JAROSLAV ŘÍDKÝ: Adagio PETR EBEN: Mazurka ANTONÍN DVOŘÁK: Klid a Rondo Bagetelles pro dvoje housle, violoncello a klavír Laurence Burkhalter, Sarah Johnson, František Smetana a Dolly Smetanová 27. 6. 1967 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, Sun Room, Memorial Union PAVEL VRANICKÝ: Smyčcový kvartet B dur op. 15, č. 3 LUDWIG VAN BEETHOVEN: Smyčcový kvartet G dur op. 18, č. 2 ROBERT SCHUMANN: Klavírní kvintet Es dur op. 44 Iza Niemack, Sylvia McCormack – housle, N. Laurence Burkhalter – viola, František Smetana – violoncello, David Kaiserman – klavír 14. 11. 1967 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium 25. 11. 1967 University of Tenesse Music, Building Auditorium 26. 11. 1967 Memphis State University

4. 12. 1967 Albert Lea College LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio C dur op. 1, č. 3 WALTER PISTON: Trio e moll JOHANNES BRAHMS: Trio B dur op. 8 Amati trio (Iza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, David Kaiserman – klavír) 13. 1. 1968 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll op. 104 František Smetana – violoncello Královská filharmonie Londýn, řídí Václav Neumann 3. 3. 1968 Sdružení Českých spolků v Cedar Rapidsích V rámci vzpomínek na T. G. Masaryka a Jana Masaryka JOSEF SUK: Balada ANTONÍN DVOŘÁK: Rondo LEOŠ JANÁČEK: Frýdecká Panna Maria VÍTĚZSLAV NOVÁK: Intimní barkarola JAROSLAV ZICH: Mateník FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál sv. Václava František Smetana a Dolly Smetanová

8. 4. 1968 Montreal, Théatre Maisonneuve, Quebec ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur op. 4 František Smetana – violoncello The McGill Chamber orchestra, řídí Alexander Brott

26. 4. 1968 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio B dur op. 97 („Archuke“) MAURICE RAVEL: Trio a moll Amati trio (Iza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, David Kaiserman – klavír)

159

12. 6. 1968 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium. Fakultní komorní hudební recitál ERNST VON DOHNANYI: Serenade op. 10 WOLFGANG AMADEUS MOZART: Divertimento Es dur (K. 563) Donald Haines – housle, N. Laurence Burkhalter – viola František Smetana – violoncello 1. 7. 1968 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, Sun Room, Memorial Union LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta C dur op. 102, č. 1 Sonáta Es dur op. 81 pro klavír Variace Es dur na téma z Kouzelné flétny Sonáta A dur op. 69 pro violoncello a klavír ANTONÍN DVOŘÁK: Kenneth Drake – klavír 14. 11. 1968 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium FRANZ SCHUBERT: Trio Es dur op. 100 LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio D dur op. 90, č. 1 Amati trio (Iza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, Stephen Swedish – klavír) 19. 11. 1968 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium Program z děl W. A. Mozarta Richard Koupal – baryton Iowa State University Chamber orchestra, řídí František Smetana 22. 4. 1969 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium

7. 5. 1969 Fort Dodge, Mount St. Clare College (Malé divadlo) LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio Des dur op.1, č.1 BOHUSLAV MARTINŮ: Trio č. 2 d mol JOHANNES BRAHMS: Trio c moll Amati trio (Iza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, Stephen Swedish – klavír)

23. 5. 1969 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium GIOVANNI BATTISTA SAMMARTINI: Sonáta G dur pro violoncello a klavír JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 1 g dur pro sólové violoncello OTAKAR ŠÍN: Sonáta op. 11 JOAQUÍN NIN: Španělské zpěvy CLAUDE DEBUSSY: Menuet z Malé suity CLAUDE DEBUSSY – FRANTIŠEK SMETANA: Jardins sours la flute František Smetana – violoncello, Stephens Swedish – klavír 23. 6. 1969 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, Graet Hall, Memorial Union JOHANNES BRAHMS: Sonáta e moll op. 38 Klavírní kvartet g moll op. 25 Ilza Niemack – housle, František Smetana – violoncello Eugene Pridonoff – klavír 6. 10. 1969 Martha Ellen Tye Theatre, Marshalltown JOSEPH HAYDN: Trio č. 6 D dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio č. 4 B dur op. 11 JOHANNES BRAHMS: Trio h moll op. 8 Amati trio (Ilza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, Frank Iogha – klavír), N. Laurence Burhhalter – viola

160

12. 10. 1969 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, C. Y. Stephens Auditorium LUDWIG VAN BEETHOVEN: Koncert pro klavír, housle a violoncello C dur op. 56 Amati trio (Ilza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, Frank Iogha – klavír) Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, řídí Václav Smetáček (10. koncert orchestru v rámci jeho prvního amerického turné) 18. 11. 1969 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium JOSEPH HAYDN: Trio č. 6 D dur LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio č. 4 B dur op. 11 JOHANNES BRAHMS: Trio h moll op. 8 Amati trio (Ilza Niemack – housle, František Smetana ­ violoncello, Frank Iogha – klavír), N. Laurence Burkhalter – viola

22. 2. 1970 University Christian Church. Koncert v rámci turné B. Janáčka po USA GEORG FRIDRICH HÄNDEL: Sonáta g moll pro violoncello a varhany František Smetana a Bedřich Janáček

11. 4. 1970 Cherokee, Iowa

19. 4. 1970 Charles City, Iowa, Salsbury Auditorium LUIGI BOCCHERINI: Duo pro housle a violoncello ANTONÍN DVOŘÁK: Klavírní trio f moll GABRIEL FAURÉ: Klavírní kvartet g moll Amati trio (Ilza Niemack – housle, František Smetana ­ violoncello, Frank Iogha – klavír), N. Laurence Burkhalter – viola 21. 4. 1970 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium GABRIEL FAURÉ: Klavírní kvartet g moll ANTONÍN DVOŘÁK: Klavírní trio f moll Amati trio (Ilza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, Frank Iogha – klavír), N. Laurence Burkhalter – viola

16. 6. 1970 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, Sun Room, Memorial Union WOLFGANG AMADEUS MOZART: Kvartet pro flétnu a smyčce K 285 Kvartet pro klavír a smyčce K 478 Ilza Niemack – housle, N. Laurence Burkhalter – viola, Joseph Messenger – klarinet, František Smetana – violoncello Frank Iogha – klavír 13. 11. 1970, Cami Hall, 165 W 57th Street, NYC. Koncert k 100. výročí narození Vítězslava Nováka v rámci 5. sjezdu SVU VÍTĚZSLAV NOVÁK: Sonáta g moll (jednovětá) František Smetana a Dolly Smetanová

1. 11. 1970, Iowa State University, Ames, Iowa, USA, C. Y. Stephens Auditorium ANTONÍN KRAFT: Koncert C dur The Iowa State University Symphony orchestra, řídí N. Laurence Burhhalter

4. 12. 1970 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio č. 9 Es dur, Trio č. 10 op. 44 (Variace) Trio č. 2, op. 1 č. 2 Amati trio (Ilza Niemack ­ housle, František Smetana ­ violoncello, Laurie Kelling – klavír)

161

16. 12. 1970, Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium. Koncert k výročí narození L. van Beethovena LUDWIG VAN BEETHOVEN: Trio č. 4 B dur op. 11 Joseph Messenger – klarinet, František Smetana – violoncello Richard von Grabow – klavír

28. 2. 1971 Sarnia, Public Library

13. 3. 1971, Iowa State University, Ames, Iowa, USA, C. Y. Stephens Auditorium ANTONÍN KRAFT: Andante con variazioni JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Tři nocturna pro soprán, violoncello a klavír VÍTĚZSLAV NOVÁK: Sonáta g moll (jednovětá) CLAUDE DEBUSSY: Sonáta d moll GABRIEL FAURE: Elegie CHARLES CAMILLE SAINT – SAËNS: Allegro appassionato Viletta Sue Ware – soprán, DUO SMETANA (František Smetana a Dolly Smetanová) 19. 3. 1971 Springfield High School, Springfield, Vermont, USA

20. 3. 1971 St. Johnsbury Academy, St. Johnsbury, Vermont, USA

22. 3. 1971 Ira Allen Chapel, University of Vermont, USA ANTONÍN KRAFT: Andante con variazioni LEOŠ JANÁČEK: Pohádka VÍTĚZSLAV NOVÁK: Sonáta g moll (jednovětá) CLAUDE DEBUSSY: Sonáta d moll GABRIEL FAURE: Elegie CHARLES CAMILLE SAINT – SAËNS: Allegro appassionato Smetana duo: František Smetana a Dolly Smetanová

17. 4. 1971 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium ALBERT ROUSSEL: Trio č. 2 Es dur ROBERT SCHUMANN: Trio d moll op. 63 Amati trio (Ilza Niemack – housle, František Smetana – violoncello, Laurie Kelling – klavír) 22. 5. 1971 Kingston, Jamajka Program jako 22. 3. 1971

15. 10. 1971 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, MacKay Auditorium WOLFGANG AMADEUS MOZART: Divertimento Es dur, K 563 CLAUDE DEBUSSY: Smyčcový kvartet č. 1 op. 10

19. 11. 1971 University of Windsor, Winsor, Canada

25. 11. 1971 Old Ancaster Township Hall, Ancester, Ontario, Canada 26. 11. 1971 London, Ontario, Canada

14. 5. 1972 Northwest University VÁCLAV NELHÝBEL: Concertino da Camera pro violoncello, patnáct dechových nástrojů, klavír a bicí (1971), první provedení František Smetana – violoncello University Symphonic Band, řídí John P. Paynter

162

13. 1. 1973 Cedar Peoples Church HENRY ECCELS: Sonáta g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 2 d moll pro sólové violoncello BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 2 d moll pro sólové violoncello ERNEST BLOCH: From Jewish Life LUIGI BOCCHERINI: Sonáta č. 6 A dur František Smetana a Dolly Smetanová 23. 1. 1973 Lutkin Hall, Evanston, Illinois, USA

2. 2. 1973 Boston

9. 2. 1973 Iowa State University, Ames, Iowa, USA, Mac Kay Auditorium HENRY ECCELS: Sonata g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 2 d moll pro sólové violoncello BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír ZOLTÁN KODÁLY: Sonatina v jedné větě ERNEST BLOCH: From Jewish Life LUIGI BOCCHERINI: Sonáta č. 6 A dur František Smetana a Dolly Smetanová

10. 6. 1973 St. Luke’s Episcopal Church, Evanston, USA ROBERT W. JONES: Revelations Richard Alderson – bas, František Smetana – violoncello St. Luke’s Episcopal Church Choir, Evanston Township High School Drama Students, řídí Karel Paukert

19. 10. 1973 Virginia Commonwealth University, School of Bussines Auditorium, USA HENRY ECCELS: Sonata g moll JOHANN SEBASTIAN BACH: Suita č. 2 d moll pro sólové violoncello BWV 1008 (Sarabande – Menuett – Gigue) ERNEST BLOCH: From Jewish Life LEOŠ JANÁČEK: Pohádka JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Tři nocturna pro soprán, violoncello a klavír Jeanette Cross – soprán, František Smetana a Dolly Smetanová 12. 1. 1974 Schauffler Hall, WRFK ZOLTÁN KODÁLY: Sonáta pro violoncello a klavír Duo pro housle a violoncello op. 7 (1914) Saul Kay – housle, František Smetana a Dolly Smetanová

15.–17. 11. 1974 Washington Square Campus of New York University Sedmý světový kongres SVU KAREL BOLESLAV JIRÁK: Sonáta pro violoncello a klavír op. 15 (1918) LEOŠ JANÁČEK: Pohádka Rudolf Firkušný a František Smetana

25. 6. 1976 Cleveland Museum of Arts, Gartner Auditorium, Cleveland, Ohio, USA LORAN F. CARRIER: Quintaped for cello and tape (1975) KAREL BOLESLAV JIRÁK: Tři kusy pro violoncello a klavír op. 71 (1952) PETR EBEN: Elegie a Mazurka ze Suity balladicy BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír František Smetana a Landon Bilyeu

163

8. 4. 1976 College of William and Mary PAUL DORSAM: Sonata for Cello and Piano in F # Ciacona, Scherzo, Andante espressivo, Rondo­Fantasia (1956) LORAN F. CARRIER: Quintaped for cello and tape KAREL BOLESLAV JIRÁK: Tři kusy pro violoncello a klavír op. 71 BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír František Smetana a Landon Bilyeu

26. 10. 1976 Shenandoah College and Conservatory of Music, Armstrong Auditorium Winchester, Virginia, USA GEORG PHILIP HÄNDEL: Sonáta g moll CLAUDE DEBUSSY: Sonáta d moll BOHUSLAV MARTINŮ: Sonáta č. 3 pro violoncello a klavír František Smetana a Landon Bilyeu 7. 2. 1980 Music Center Auditorium v Richmondu, Richmond, Virginia, USA Smetanovo trio ( Landon Bilyeu – klavír, Robert Murray – housle, František Smetana – violoncello)

15. 12. 1981 Shenandoah Conservatory of Music, Chapel/Recital Hall Winchester, Virginia, USA LUDWIG VAN BEETHOVEN: Sonáta C dur op. 102, č. 1 ANTONÍN DVOŘÁK: Adagio z violoncellového koncertu h moll, Rondo g mol JOSEF BOHUSLAV FOERSTER: Tři nocturna pro soprán, violoncello a klavír SERGEJ RACHMANINOV: Maiden Fair VÍTĚZSLAV NOVÁK: Hvězdné noci. Intimní barkarola JAROSLAV ŘÍDKÝ: Valse Moderato JAROSLAV ZICH: Mateník pro violoncello a klavír (1935) Donna Gulstrand – soprán, František Smetana – violoncello Eugenia Evans – klavír 9. 10. 1983 Richmond, Virginia, USA ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert h moll pro violoncello op. 104 František Smetana – violoncello Virginia Commonwelth University Orchestra, řídí Jack Jarrett

26. 2. 1984 Gartner Auditorium, Cleveland Museum of Arts Cleveland, Ohio, USA. Koncert z díla Bohuslava Martinů BOHUSLAV MARTINŮ: 3. sonáta pro violoncello a klavír František Smetana a Wesley Ball 1. 5. 1984 Radford University, Radford, Virginia, USA František Smetana a Wesley Ball

6. 4. 1984 San Diego State University, San Diego, California. USA Recital: Smetana Centennial: An International Conference and Festival of Czechoslovak Music. A Cello/Piano Recital of Czech Music

6. 5. 1984 Virginia Commonwelth University Richmond, Virginia, USA JAROSLAV ZICH: Mateník pro violoncello a klavír (1935) František Smetana – violoncello a Wesley Ball 7. 12. 1984 Science Museum of Virginia, Richmond, Virginia, USA František Smetana a Wesley Ball

1987 – září Washington D. C., USA FRANTIŠEK SMETANA: Meditace na chorál Sv. Václava pro sólové violoncello František Smetana

164

RESUMÉ

Mezi české umělce, kteří se dokázali prosadit v zahraničí, patří mimo jiné Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný, Karel Boleslav Jirák, Karel Husa, Antonín Tučapský, Václav Neumann nebo František Smetana (1914–2004). U příležitosti 100 let od jeho narození a desetiletého výročí jeho smrti vznikla monografie, mapující životní pouť toho vynikajícího violoncellisty. Smetana se narodil v Ohnišťanech u Nového Bydžova, studoval kompozici u Otakara Šína a hru na violoncello u Karla Pravoslava Sádla. Vedle bohaté sólistické činnosti, především s pianistkou Dolly Urbánkovou (od roku 1940 jeho manželkou), byl členem Českého noneta, Smetanova tria, Peškova (později Československého) kvarteta a Pražského tria. František Smetana koncertoval v mnoha zemích Evropy, kde neustále propagoval českou tvorbu. Mimo jiné v tehdejším Československu premiéroval sonáty Martinů a Prokofjeva a díla dalších skladatelů. Pro údajnou protistátní činnost byl v roce 1948 zatčen a poté odsouzen k půldruhému roku vězení. Začátkem šedesátých let přijal nabídku jamajské vlády, aby vyučoval violoncellu a komorní hudbě v Kingstonu na Jamajce, odkud v roce 1966 odešel do Spojených států, kde působil jako univerzitní pedagog. Mnoho českých skladatelů mu věnovalo svá díla, například Emil František Burian, Petr Eben, Pavel Bořkovec, Jan Hanuš či Jindřich Feld, která Smetana uvedl ve světové premiéře. Propagoval i skladby Antonína Dvořáka či Antonína Krafta. Smetana je autorem transkripcí a revizí mnoha skladeb, z nichž některé mu dodnes omylem nejsou připisovány. František Smetana patří mezi nejvýraznější české violoncellisty 20. století. Tato monografie si jako první klade za cíl podat ucelený přehled o jeho životní pouti, uměleckém vývoji a meznících jeho života jako violoncellisty i člověka.

165

U

nter die tschechischen Künstler, die sich im Ausland durchsetzten, gehörten unter anderen Rudolf Firkušný, Karel Boleslav Jirák, Karel Husa, Antonín Tučapský, Václav Neumann oder František Smetana (1914–2004). Bei der Gelegenheit seines 100sten Geburtstages und 10ten Todestages entstand diese Monographie, die sich mit dem Lebens dieses ausgezeichneten Violoncellisten befasst. Smetana wurde in Ohnišťany bei Nový Bydžov geboren, studiuerte Komposition bei Otakar Šín und Violoncello bei Karel Pravoslav Sádlo. Neben der reichen solistischen Kariere, v. a, mit der Pianistin Dolly Urbánková (seit 1940 seine Ehefrau), wurde er zum Mitglied des Tschechischen Nonettos, Smetana­Trios, Pešek Quartetts (später Tschechoslowakischen Quartetts) und des Prager Trios. František Smetana konzertierte in vielen Ländern Europas, wo er ständich tschechische Musik durchsetzte. Unter anderen premierte er in der damaligen Tschechoslowakei Sonaten von Martinů, Prokofiew und von anderen Komponisten. Wegen einer angegebenen verbotenen Tätigkeit wurde er 1948 für anderthalb Jahre in Gefängnis geschickt. Am Anfang der 60. Jahre nahm er Angebot der Regierung von Jamaika entgegen und unterrichtete in Kingston Violoncello und Kammermusik. Aus Jamaika ging er 1966 in die USA, wo er als Universitätsprofessor wirkte. Viele tschechische Komponisten widmeten ihm ihre Werke, z. B. Emil František Burian, Petr Eben, Pavel Bořkovec, Jan Hanuš či Jindřich Feld, die Smetana in der Weltpremiere aufführte. Er propagierte auch Werke von Antonín Dvořák und Antonín Kraft. Smetana wurde zum Autor von Transkriptionen von vielen Werken, wobei einige bis heute nicht ihm zugeschrieben werden. František Smetana gehört unter die wichtigsten Violoncellisten des 20. Jahrhundert. Dieses Buch will also eine komplette Übersicht über sein Leben und Schaffen als Violoncellist sowie Mensch anbieten.

166

A

mong Czech artists who managed to dominate abroad include Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný, Karel Boleslav Jirák, Karel Husa, Antonín Tučapský, Václav Neumann or František Smetana (1914–2004). On the occasion of the 100th anniversary of his birth and the 10th anniversary of his death, there was created a monograph mapping the life of the outstanding cellist. Smetana was born in Ohnišťany near Nový Bydžov, studied composition with Otakar Šín and cello with Karel Pravoslav Sádlo. Besides the rich solo activities, especially with pianist Dolly Urbánková (since 1940 his wife), he was a member of the Czech Nonet, Smetana Trio, Pešek Quartet (later Czechoslovakian Quartet) and Prague Trio. František Smetana performed in many European countries, where he always pioneered Czech music. Among other things, in the Czechoslovakia he premiered sonatas of Martinů and Prokofiev and works of other composers. For alleged subversive activities in 1948 Smetana was arrested and subsequently sentenced to 18 months in prison. In the early sixties he accepted the offer of Jamaican government to teach cello and chamber music in Kingston, Jamaica, where in 1966 he went to the United States, where he worked as a university lecturer. Many Czech composers donated him their works, such as Emil František Burian, Petr Eben, Pavel Borkovec, Jan Hanuš or Jindřich Feld, Smetana played that in a world premiere. He played works of Antonín Dvořák and Antonín Kraft. Smetana is the author of transcriptions and revisions of many songs, some of which he still mistakenly not credited. František Smetana was one of the leading Czech cellist of the 20th century. This ist the first monograph aims to provide a comprehensive overview of his life and the artistic development and milestones of his life as a cellist and human.

167

Projekt Umělecký a životní profil Františka Smetany (1914–2004) – Life and Artistic Profile of František Smetana (1914–2004) Grant SGS/2014/4 Řešitel projektu doc. MgA Jiří Hanousek, spoluřešitelé Mgr. et Mgr Markéta Koptová, Ph.D., Mgr. Petr Maceček, MgA Petr Benda Recenzent Prof. Vladimír Tichý, CSc. Obálka, typografie a pre­press © Miloš Polášek, 2014 Vydala Fakulta umění Ostravské univerzity, Podlahova 3, Ostrava

168

ISBN 978­80­7464­688­1