Jeruzalém: Klíč ke dnům Konce?

Jeruzalém: Klíč ke dnům Konce?

Lidé, kteří navštíví Jeruzalém, vidí toto starodávné město jedním ze tří způsobů:  



Jeruzalém je fascinující místo historického významu. Jsou turisty a vidí Jeruzalém jako turisté. Jeruzalém je místo, které je klíčovým místem pro jejich náboženské nauky. Zbožní křesťané navštěvují Jeruzalém, protože chtějí „procházet, kde Ježíš chodil, a cítit tam Jeho přítomnost“. Zbožní Muslimové si přejí navštívit Mohamedovu mešitu „Far Mosque“, o které se píše v Sura 17, a tradičně se má za to, že se nachází v Jeruzalému. Jeruzalém je ústředním místem pro naplnění jejich tradičních apokalyptických očekávání.

Jeruzalém je unikátní v tom, že zaujímá klíčové, emocionální spojení pro tři největší monoteistická náboženství světa. Kromě toho, tato tři náboženství sdílejí společný původ, každé tvrdí, že pochází od Abraháma. V časopise LIFE, v článku Holy Lands: One Place, Three Faith, jsou tato náboženství shrnuta takto: Judaizmus Je to nejstarší ze tří monoteistických náboženství. Židovský pohled na historii, vylíčený v Tóře před asi 2600 lety, poskytl základ pro křesťanství a později islám. Izraelský vůdce Mojžíš, který obdržel Pánovy zákony na hoře Sinaj… je ctěným prorokem ve všech třech vírách. Křesťanství V Izraeli se před 2000 lety narodilo židovskému páru dítě. Ježíš vyrostl v charismatického kazatele, který shromáždil učedníky, jak chodil. Říká se, že tento Syn Boží vykonával zázraky . .

. Jeruzalémské autority, vidící v něm hrozbu, Ježíše popravily. Jeho následovníci vzali na sebe kříž a vybudovali největší náboženství v jeho jménu. Islám Před více než 1300 lety, byl muž v Mecce navštíven archandělem Gabrielem a obdržel mimořádný dar: slovo od Alaha, jediného Boha. Mohamed byl podle muslimů prorokem ohlášeným Mojžíšem, a Mohamedova kniha Korán představovala konečnou pravdu. Mohamed vzal své poselství napříč pouští do Mediny . . . a vytvořil Islám.1 Zatímco se judaizmus a křesťanství (Judeo křesťanství) tradičně staví společně proti islámu, tato tři náboženství jsou překvapivě podobná v mnoha významných oblastech. Kromě toho, že všechna tři tvrdí, že jsou náboženským potomkem Abraháma, všechna tři náboženství:      

Věří v jedno nejvyšší Stvořitelské Božstvo. Přijímají Starý Zákon jako svatou knihu. Tvrdí, že Mesiáš/Spasitel/Mahdi dalších dvou církví je anti-Krist. Chtějí teokratickou diktaturu, kde bude vládnout jejich Mesiáš/Spasitel/Mahdi. Mají apokalyptická očekávání s klíčovým místem Jeruzalémem, kde bude ustanovena teokratická diktatura. Věří, že prorokovanou konečnou zkázu je možné přežít jen tehdy, když se jejich náboženství stane tím nejvyšším.

Kromě těchto podobností, velké množství ze všech těchto náboženství učí nebo jedná podle konceptu: „Konvertuj nebo Zemři! Islám zabil obrovské množství lidí, protože odmítli konvertovat k jejich náboženství. Římští katolíci mohou předkládat dnešnímu světu milou tvář, ale jejich nauky se nezměnily. Římsko katolická církev je zodpovědná za smrt dokonce více lidí než islám.

Zatímco pokračující násilné činy Palestinců proti Izraelcům často zaplňují titulky zpráv, mnoho příkladů nevinných Palestinců, amerických civilistů a dalších lidí, štvaných, znepřátelených a dokonce přímo zabitých Izraelskými vojáky, se málokdy, pokud vůbec, dostane do zpráv. Přesto jsou taková zvěrstva Izraelců proti Palestincům a jiným neustálou realitou. Pečlivý průzkum mnoha různými učenci odhalil siónskou agendu za nesčetnými válkami včetně tajné dohody s nacisty během druhé světové války. Když to vše shrneme, začíná vyplouvat na povrch alarmující obraz všudypřítomné války za teokratickou diktaturu, vedoucí k světové nadvládě na úkor vyhlazení všech ostatních náboženství.

Agenda islámu Během posledních dvaceti let existuje nárůst válečných řečí z úst vedoucích imámů, pobízejících své věřící k džihádu. Očekávání příchodu Mahdiho vyžaduje spolupráci ze strany věřících, aby připravili vše pro jeho příchod. Muslimové se dělí do dvou skupin podle svých apokalyptických očekávání.

Jeruzalém je klíčovým místem pro apokalyptická očekávání tří největších náboženství světa.

Někteří muslimové věří, že nepokoj a boje ve Středním Východě připraví cestu pro Mahdiho, aby mohl přijít a vést své armády k vítězství. Oni obsadí Jeruzalém pro islám a jakmile se to podaří, Mahdi je povede k vítězství nad zbytkem světa.

Další muslimové věří, že jakmile získají plnou kontrolu nad Jeruzalémem, Mahdi bude okultován (objeví se) a povede je k dobytí zbytku světa pro islám. Íránský prezident Mahmoud Ahmadinejad veřejně prohlásil: „Hlavním posláním naší revoluce je připravit cestu pro opětovný příchod Dvanáctého Imáma, Mahdi“.2 Když mluvil před Generálním shromážděním OSN v září 2005, uzavřel Ahmadinejad svůj proslov modlitbou, aby Mahdi brzy přišel: „Ó, mocný Pane, modlím se k tobě, abys urychlil vznik tvého posledního repozitáře, toho zaslíbeného.“3 Význam Ahmadinejadova proslovu je jasnější, když je pochopeno spojení k Jeruzalému.

Dr. Bilal Na'im sloužil jako asistent hlavy výkonné rady Hizbalahu, Iránem kontrolované libanonsko šíitské teroristické organizace. V eseji probírajícím podrobnosti, jak se Mahdi dle šíitské doktríny pravděpodobně objeví před světem, uvádí, že na začátku se Mahdi objeví sám v Mecce, „bude spočívat na Ka'abah a dívat se na příchod jeho stoupenců z celého světa.“ Z Mekky se pak Mahdi přesune do Karbaly v Iráku. Ale jeho nejdůležitější destinací v Na'imově popisech je zcela jasně Jeruzalém. Je Někteří Muslimové věří, že boje ve Středním východě připravují to Jeruzalém, odkud je vyhlášeno cestu pro příchod Mahdiho. spuštění Mahdiho dobývání světa. Vysvětluje: „Osvobození Jeruzaléma je počátkem osvobozování světa a ustanovení státu spravedlnosti a hodnot na zemi.“4 Stručně řečeno, Jeruzalém slouží jako startovací rampa pro Mahdiho globální džihád na konci dnů.5 Zatímco jedna skupina Muslimů věří, že musí nejprve získat kontrolu nad Jeruzalémem, než přijde Mahdi, jiní věří, že nejdříve přijde Mahdi a pomůže jim uchvátit Jeruzalém – všechno to je ale jen předzvěst totální islámské globální nadvlády. Obě skupiny vidí nepokoje na Středním východě jako pozitivní vývoj, který napomáhá jejich plánu pro příchod Mahdiho. To by mělo být varováním každému ne-muslimovi, obzvláště ve světle nedávných komentářů Louise Farrakhana, hlavy Národa Islámu (the Nation of Islam). V jeho programovém prohlášení dne 27. února 2011 při události Nation of Islam’s annual Saviour’s Day, Farrakhan řekl skupině o počtu více než 16.000 lidí, že současné nepokoje na Středním východě jsou důkazem toho, že se Mahdi už skutečně vrátil. To, co vidíte v Tunisu, Egyptě, Yemenu, Jordánu, Libyi, Bahrainu, uvidíte brzy ve všech národech světa, a ještě dříve v Americe. . . . Je to znamení, že velký Mahdi, kterého muslimský svět očekával, je přítomen v tomto světě, ten Kristus, ve kterého jste doufali, protože Bůh podněcuje vzestup lidských mas! A brzy se dostane k těmto břehům

[USA]. Vskutku, už to začalo.6

Židovský/Sionistický apokalyptický návod S klíčovými rysy uvedenými v židovských apokalyptických očekáváních je Jeruzalém také rozhodující v židovsky / sionistických plánech pro světovou nadvládu. Judaizmus vypadá na první pohled, že se snaží jen udržet svůj lid pospolu a ne vzít na sebe úkol konvertovat svět, protože judaizmus znamená historii a víru konkrétního národa. Ale to není zdaleka celý příběh. Fundamentalistický judaizmus, podobně jako křesťanství a islám, vidí svůj úspěch v ovlivnění zbytku světa. Mnoho rabínských výroků v jejich tradici říká, že „Bůh nejprve posílá požehnání do Jeruzaléma a odtud proudí do celého světa.“7 Je to Jeruzalém, kam přijde Mesiáš a „vykoupí a zdokonalí židovský lid . . . [který pak] zdokonalí svět okolo nich, vyučujíc všechny národy, jak žít v pokoji pod Božím zákonem.“8 Předpokladem pro skvělou budoucnost předvídanou judaizmem, je obnova jejich chrámu a existence krále z pokolení Davida, sedícího na trůnu v Jeruzalémě. Nejedná se jen o pár vizionářů, ale o vedoucí a vlivné (a finančně bohaté) muže, kteří se připravují znovu vystavět třetí Chrám, když bude k tomu příležitost. Jedním takovým je Rabí Chaim Richman z Temple Institute. Otevřeně prohlásil, že si členové Institutu přejí odstranit Dóm z kamene a al-Aqsa Mešitu, aby mohl být znovu vystavěn Šalomounův chrám. … Nepochybujte o tom, že to myslí skutečně vážně; podle jejich plánů bude Třetí chrám postaven. A pro službu Chrámu vyučují kněze chrámových tradicím a krevnímu obětování. . . . Všechno požadované náčiní, nádobí a jiné předměty jsou taktéž vyráběny dle dostupných prostředků.9 Musí být chápáno, že tak jako jsou muslimové rozděleni do různých kategorií, stejně tak je to i s lidmi běžně nazývanými „Židé“. Někteří z těchto lidí jsou skutečnými potomky Abraháma a mají židovskou/izraelitskou krev. Mnozí z nich však nemají vůbec žádné pokrevní spojení s Izraelem. Jsou to potomci Chazarského národa, který vládl před staletími ve Střední Asii. Chazarové byli pohanskou civilizací a v krátkém čase v historii se stali největším a nejmocnějším královstvím v Evropě, pravděpodobně i nejbohatším. Přinesli s sebou své náboženské uctívání, které je směsí phalického uctívání a jiných forem modlářství praktikovaného v Asii jinými pohanskými národy. Tato forma pohanského uctívání pokračovala

do sedmého století s odpornými formami sexuálního hýření a oplzlosti, kterých si užívali Chazarové jako součást jejich náboženských nauk. V sedmém století se Chazarský vládce král Bulan rozhodl konvertovat svůj lid k jednomu ze tří možností: judaizmus, křesťanství nebo islám. Po historickém zasedání s představiteli tří monoteistických náboženství se král Bulan rozhodl dát přednost „Talmudismu“, (jak byl tehdy znám a dnes praktikován jako judaizmus) před islámem a křesťanstvím. Judaizmus se stal novým náboženstvím státu. Král Bulan a jeho čtyři tisíce feudálních šlechticů byli okamžitě konvertováni rabíny dovezenými z Babylónie za tímto účelem. Phalické a všechny jiné formy modlářství byly od té doby zakázány. Chazarští králové pozývali velké množství rabínů z Babylona a okolí, aby přijížděli a otevírali synagogy a školy, kde by se vyučovalo obyvatelstvo v novém státním náboženství. . . . Během této doby byl Talmud přidán nebo pozměněn, aby chránil náboženství jejich státu před kterýmkoliv jiným vnějším náboženským vlivem a aby nedošlo k návratu dřívějších zvrhlých druhů uctívání.10 Protože Chazarové neměli žádné písmo, tak nyní tito samozvaní „Židé“ začali používat hebrejské písmo, aby zaznamenali zvuky jejich rodného jazyka do písma. V dnešní době je to známé jako Yiddish. Mnoho takzvaných Židů, kteří se velkou měrou podíleli na těchto různých protikřesťanských hnutích, pocházelo ze skupiny pohanů známých jako Chazarští Židé. Ti konvertovali k judaizmu, ale v žádném případě nebyli nikdy ze rodu Abraháma. Až do dnešního dne jsou si tak vědomi tohoto dávného zatajení skutečnosti, že když se setkají s poznámkou, že nejsou skutečnými Židy, začnou křičet: Anti-Semitismus! Aby se dále chránili před veřejným odhalením, vytvořili židovskou Anti-Defamation Chazarská říše v době své největší moci. League (ADL), policii, která odstraní každého, kdo se snaží odhalit nebo zpochybnit jejich pohanské praktiky nebo jejich práva na Zaslíbenou zemi.11 Zatímco to šokuje mnoho lidí, kteří se domnívají, že „Židé“ jsou krevními potomky Abraháma, Chazarští Židé sami znají pravdu o své historii. Harold Wallace Rosenthal, Žid, byl starším asistentem tehdejšího senátora Jacoba K. Javitse, dalšího Žida. V roce 1976 poskytl Rosenthal rozhovor, ve kterém pyšně odhalil židovsky /

sionistický program v praxi dnešního světa. Uspokojen stupidností amerických goyim, kteří byli pouze pěšáky Židů, Rosenthal řekl: „Je to div, že americký lid nepovstane a nevyžene každého Žida z této země.“ Tázající se Weisman byl tak zděšen tím, co právě slyšel od Rosenthala, že se cítil být nucen protestovat. Weisman: „Podle posledních výzkumů učenců nejsou vaši předkové Izraelité, ale Mongolové a Asiati z východní Evropy a západní Asie, takže vaši předkové žili tisíce mil od Svaté země. Oni nikdy ani Svatou zemi neviděli, což dokazuje, že váš lid nebyl vyvoleným Božím lidem.“ Rosenthal: „No a co? Je v tom nějaký rozdíl?“ Weisman: „Byli jsme učeni velké lži po mnohé roky, že Židé jsou Boží vyvolený lid, proto to je rozdíl. Velmi vážný rozdíl.“ Rosenthal: „Jaký vážný rozdíl?“ Weisman: „Nedokazuje to, že velká většina dnešních Židů jsou Chazarského původu? Vaší předchůdci nikdy nechodili po půdě, kde chodil Kristus. Nikdy neznali Jeruzalém a Palestinu, jak pak můžete . . . [Pan Rosenthal mne přerušil.] Rosenthal: [zařval velmi nahlas] „Jaký … je v tom dnes rozdíl?“ Weisman: „Nacházím mnoho věcí, které jste dnes řekl, odpuzujících a . . . je toho tak hodně, co jste řekl, čemu běžní lidé nemusí věřit; nebudou věřit, co jste právě v tomto rozhovoru řekl…“ [pan Rosenthal opět přerušil] Rosenthal: „To je důvod, proč dnes vládneme. Jeden z důvodů, proč vaší lidé nevěřili, že by bylo možné pro nějaký lid nebo rasu dosáhnout toho, co jsme dosáhli my během pár staletí. Pohan je hloupý. My jsme velmi inteligentní. Já budu velmi důležitým člověkem ve a okolo Washingtonu a mám v plánu národně vynikat. V budoucnu o mě budete číst a slyšet. Jsem mladý a

Emblém na izraelské vlajce, všeobecně znám jako "Davidova hvězda", je ve skutečnosti "hvězda Saturna" - okultní symbol. Ezoterický význam je: "Jak nahoře, tak dole".

mám kuráž říci vám více než kterýkoliv jiný Žid, který se odváží s vámi veřejně mluvit. Hodně z toho, co jsem vám řekl, je součástí skrytého a neviditelného světa židovství.“12 Není překvapující, že tato mladá, narůstající politická hvězda Howard W. Rosenthal, byla zavražděna za pochybných okolností o několik měsíců později. Cílem chazarsko-sionistických Židů je světová nadvláda skrze jejich tvrzení, že jsou potomky Abraháma. Je nesporné, že potomci Izraelitů mají největší nárok na Jeruzalém. A proto pod pláštěm své ctižádosti po světové nadvládě schované za předpokládané spojení s Izraelity, mají chazarsko-sionističtí Židé největší požadavek na Jeruzalém. Židé učí, že jakmile bude Chrám znovu postaven a král z pokolení Davida opět zasedne na trůn Izraele, Mesiáš přijde a oni budou vládnout světu. Jak rabín Aryeh Kaplan uvedl: „V Jeruzalémě budou židovští lidé ustanoveni jako duchovní a morální učitelé celého lidstva. V této době se stane Jeruzalém hlavním duchovním městem celého lidstva.“13

Očekávaní křesťanů Mnoho křesťanů je nevědomými pomocníky v podporování sionistického programu na globální nadvládu. Nejoblíbenější naděj všech křesťanů, zaslíbení, ke kterému vzhlížejí po téměř 2000 let, je to, že jednoho dne se Spasitel vrátí na zemi. Obrovská část křesťanství také věří, že Jeruzalém hraje významnou úlohu v posledních dnech historie země před Druhým příchodem Ježíše Krista. Jako Židé, věří i tito lidé, že Chrám musí být opět postaven před Druhým příchodem. Očekávají také návrat Izraele „Židů“ (o kterých si myslí, že jsou pokrevní Izraelité). Z tohoto důvodu mnozí křesťané podporují Izrael jako nezávislý stát. Nezávislý Židovský stát je nezbytný pro naplnění jejich apokalyptických očekávání. Křesťané chtějí, aby byl Chrám znovu vystavěn, protože to znamená, že Druhý příchod Ježíše je tím blíže. Židovské skupiny s radostí přijímají jejich patronát, protože to představuje podporu pro Izrael, stejně jako finanční pomoc pro jejich organizace a pro Izrael samotný.14 Židé s radostí přijímají pomoc křesťanů, když je taková pomoc v souladu s jejich vlastními cíli. Co mnozí přehlížejí, je fakt, že křesťané věří, že Mojžíšův zákon byl odstraněn společně s křížem. Přesto pokračují ve spolupráci se sionistickým / židovským cílem obnovy Chrámu, protože věří, že Židé jako celek budou konvertováni ke křesťanství během sedmi let soužení, těsně před Druhým příchodem Ježíše. Považovat Mojžíšův zákon za přebytečný znamená popírat všechno učení rabínů a hodnotu toho, v co věří a a co učí. Jediným závěrem, který si člověk může udělat, je to, že přetrvávající přijímání podpory od křesťanských fundamentalistů těmito ortodoxními rabíny, kteří si přejí vybudování Chrámu, je aktem dech beroucího cynizmu. Stejně tak dech beroucí je naivita, se kterou křesťanské fundamentální skupiny pokračují ve své podpoře. Obě dvě skupiny se rozhodly ignorovat fakt, že křesťané mají v plánu konvertovat všechny Židy k přijetí Krista jako Mesiáše v době konce. Podle těchto fundamentálních křesťanů Židé, kteří to nepřijmou, zemřou. . . .

John Hagee ve své knize From Daniel to Doomsday . . . [vysvětluje], že na konci budou Židé konvertovat k přijetí Ježíše jako Mesiáše; jinými slovy, budou konvertovat ke křesťanství.15 A popisujíc, že Ježíš vyhraje bitvu Armageddon na konci času, píše: „Srdce židovských lidí – zapálená pro Boha kvůli Jeho zakročení – se plně obrátí k jejich pravému Bohu. V této chvíli se bude Izrael dívat na svého Mesiáše s uznáním, … Ježíš Kristus, pravý Mesiáš . . . bude vládnout navěky z města Jeruzaléma, města Boha.“16, 17 Tak jako muslimové jsou rozděleni do dvou táborů skrze jejich rozdílné věrouky ohledně načasování příchodu Mahdiho, stejně jako „Židé“ jsou rozděleni na ty, kteří jsou pokrevními potomky Abraháma, a na ty Chazarské krve, kteří to pouze tvrdí, tak i křesťané, kteří vzhlížejí k Jeruzalému pro naplnění svých apokalyptických očekávání, jsou rozděleni na základě svých vlastních věroučných struktur nebo osobních programů.

Protestanti Evangeličtí Protestanti jsou jedni z nejzřetelnějších v podpoře Izraele jako nezávislého státu. Obětavě podporují Izrael a vyhlížejí vystavení Chrámu jako naplnění proroctví. Taková láska lidí k Izraeli nepramení z lásky k judaizmu, ale spíše z víry, že vytvoření státu Izraele ve skutečnosti dokazuje přesnost jejich výkladu proroctví a že se jedná o první z řady událostí končících Druhým příchodem, což s Ježíšovou vládou z Jeruzaléma přivodí obrácení Židů ke křesťanství. Díky těmto naukám hrají izraelští zastánci těchto fundamentalistů vskutku velmi nebezpečnou hru. Finanční pomoc, kterou nyní dostávají, se může stát později vražedným výdajem.18 Události v Jeruzalému jsou klíčové pro scénář konce světa těchto lidí. Některá „znamení doby“, na která poukazují tito lidé, jsou:   

Izrael znovu narozen 15. května 1948 a Chrám má být znovu postaven (Sanhedrin přeorganizován 12. ledna 2005 a Chrám je jejich 1. prioritou). Židé různých pokolení se vrací do Jeruzaléma. Jeruzalém není řízen pohanskými národy – Šestidenní válka – 1967.19

Kazatelé berou Starozákonní zaslíbení daná dávnému Izraeli a aplikují je na dnešní Izrael.

Bůh20 zajisté zachová Sión, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. (Žalm 69,35) Ty povstaneš, slituješ se nad Siónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! . . . A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, protože Hospodin vybuduje Sión, ukáže se ve své slávě. . . . až se tam shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. (Žalm 102,13.15-16.22) Mnoho textů, které budou aplikovány v budoucnu na Nové Zemi po Druhém příchodu, jsou taky vzaty z kontextu a aplikovány na moderní Izrael. Sestoupí Hospodin zástupů k boji na horu Sión, na její pahorek. Jako ptáci, kteří obletují hnízda, tak bude Hospodin zástupů štítem Jeruzalému, zaštítí a vysvobodí, ušetří a vyprostí. (Izaiáš 31,4.5) Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. . . . K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. . . . Cizinci vystavějí tvé hradby a jejich králové ti budou k službám. Bil jsem tě ve svém rozlícení, se zalíbením se však nad tebou slitovávám. Tvé brány budou neustále otevřené, nebudou zavírány ve dne ani v noci, aby k tobě mohly přijít pronárody se svým bohatstvím a přivést i své krále. Pronárod a království, jež by ti nesloužily, zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze. . . . Zkroušení přijdou k tobě synové těch, kdo tě ujařmovali, u tvých nohou se budou kořit všichni, kteří tě znevažovali; nazvou tě »Město Hospodinovo«, »Sión Svatého, Boha Izraele«. (Izaiáš 60,1.34.10-12.14) Lidé jsou přesvědčeni, když jejich kazatelé citují Malachiáše 3,6 jako důkaz, že Starozákonní zaslíbení se naplní pro moderní Izrael. „Neboť já Hospodin neměním se.“ (Malachiáš 3,6) Lidé jsou vyzýváni, aby se „modlili za pokoj v Jeruzalémě“ (Žalm 122,6a), protože „Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.” (Žalm 122,6b) Velké množství peněz je přineseno od křesťanů (a horlivě přijato Židy), když jim kazatelé říkají: “Kdo by požehnání dával tobě [Izraeli], požehnaný bude, a kdožť by zlořečil, bude zlořečený.“ (Numeri 24,9b) Další oblíbené texty citované na podporu jejich víry v obnovený, mocný stát Izrael, jsou texty dané Davidovi, které slibují: Onť [David] ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky. . . . A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky. (2. Samuelova 7,13.16) Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. (Žalm 89,34-37)

Co masy upřímných lidí přehlížejí ve svém úsilí “požehnat” národ Izraele, aby pak byly samy požehnány, je skutečnost, že všechna Yahuwahova zaslíbení jsou dána pod podmínkou poslušnosti. Stejně jako Izraelité za dnů Krista vzali Písma, která ukazovala na Jeho Druhý příchod, a aplikovali je na Jeho První příchod, tak mnoho upřímných lidí dnes bere Písma, která se týkají nové Země a věčné budoucnosti a aplikují je na dnešní Izrael. Právě skutečnost, že Jeruzalém byl naprosto zničen a jeho lid rozptýlený v roce 70 n.l., je přesvědčivý důkaz, že Yahuwahova trpělivost byla u konce s neustálou, zatvrzelou, tvrdohlavou vzpourou Izraelitů. Apoštol Pavel důrazně odmítl představu Izraelitů jeho dnů o jejich výlučnosti, která tvrdila, že zaslíbení nebyla pro každého, ale jen pro Izrael. Protože se v Písmu předvídá, že Yahuwah na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abrahám zaslíbení: `V tobě dojdou požehnání všechny národy.´ A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahámem. . . . Vy všichni jste přece skrze víru syny Yahuwaha v Pomazaném Yahushuovi . . . Není už rozdíl mezi Židem (Izraelitou) a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Pomazaném Yahushuovi. Jste-li Yahushuovi, jste potomstvo Abrahámovo a dědicové toho, co Yahuwah zaslíbil. (viz Galatským 3,8-9). 26. 28-29) Zatímco Pavel zachovával pravý Sabat a všechny roční svátky, psal značně proti pokračující praxi obřízky, protože to byla součást Staré smlouvy krve – oběti, které byly naplněny na kříži. Proto taky mnozí, kteří propagují návrat „Židů“ do Jeruzaléma, a kteří věří, že Chrám musí být opět vystavěn pro Ježíšův příchod, zavrhli Pavlovy spisy. Tvrdí, že Pavel učil „jiné evangelium“ a že je antikrist. Další falešné očekávání, široce vyučované bez Biblického základu, je teorie Nanebevzetí. Tato nauka uvádí, že Spasitel přijde tajně a „vytrhne“ Své vyvolené z tohoto světa, aby je zachránil před sedmi lety Soužení. To je známo jako Nanebevzetí před Soužením. Očekávají, že právě během těchto sedmi let Soužení, budou Židé konvertovat a přijmou Ježíše Krista jako pravého Mesiáše. Na konci těch sedmi let se zachránění lidé spolu s Kristem vrátí vítězně na zemi, aby vládli po 1000 let v pokoji. Zde se nachází klíč k evangelikánské podpoře Sionismu. Liberálně dávají, protože věří v konečnou konverzi všech Židů.

Římští katolíci Papež chtěl vždy Jeruzalém. Křížové výpravy měly za následek nemilosrdné zabíjení velkého množství muslimů, Židů a apoštolských křesťanů. Jejich výhradním cílem bylo zmocnit se Jeruzaléma pro papeže, aby odtud mohl vládnout. (Papežství je nyní nejblíže dosažení tohoto cíle: Sídlo pro papeže v u hrobky krále Davida). Svatá stolice vždy toužila po totální světové nadvládě.

Po 2. Vatikánském koncilu v 60. letech minulého století začalo papežství počítat s jinými křesťanskými církvemi. Úsilí sjednotit se s těmito „odloučenými bratry“ bylo tak úspěšné, že došlo k mnohým „obrácením“ různých protestantů, včetně episkopalistických kněží, ke katolicismu. I když Církev Adventistů sedmého dne vydává knihy, kde papeže nazývá „člověkem hříchu“ a uvádí, že „to je církev v úpadku, která zmenšuje rozdíl mezi sebou a papežstvím“21, udělali také ústupky katolictví, které byly nemyslitelné pro zakládající otce jejich víry. 18. května 1977 měl Dr. B. B. Beach, tehdejší sekretář severoevropské a západoafrické divize Církve Adventistů sedmého dne, audienci s papežem Pavlem VI, ve které oficiálně daroval papeži zlatou medaili od Církve Adventistů sedmého dne. (viz Review & Herald, August 11, 1977, p. 23.) Jan Pavel II, který byl zvolen papežem v roce 1978, vykonal více mezinárodních cest než kterýkoliv předchozí papež. Tyto cesty byly podniknuty s hlavním záměrem Medaile darovaná papeži Pavlu VI skrze zástupce smířit Svatou stolici s jejími „odloučenými bratry“. Jeho Církve Adventistů sedmého dne, B.B. Beach úsilí bylo tak úspěšné, že v roce 1994 byl podepsán mezníkový dokument nazvaný Evangelíci a katolíci pospolu: Křesťanská mise v třetím tisíciletí.22 Ještě překvapivější vítězství přišlo, když vůdci ruského a řeckého ortodoxního patriarchátu učinili jisté ústupky Svaté stolici. Ale papežské pokusy sjednotit svět, s papežem jako „garantem“ všech neslučitelných náboženství, nekončily u různých křesťanských denominací. V roce 1979 navštívil papež Jan Pavel II mešitu Hagia Sophia v Istanbulu a jinou v Damašku v Sýrii v roce 2001. Jan Pavel II také políbil Korán, dar obdržený při návštěvě muslimských Imámů. 21-26. března 2000 jeho úsilí o sjednocení světových náboženství vyvrcholilo cestou do Jeruzaléma. Souhrn byl uveden v článku publikovaném na JewishVirtualLibrary.org: Papež Jan Pavel II dorazil do Izraele 21. března 2000 na historickou Papež Jan Pavel II líbá Korán (14. května 1999) pětidenní návštěvu, během které navštívil svatá místa tří hlavních náboženství a setkal se s izraelskými politickými vůdci a vedoucími rabíny. Přestože byla cesta zaměřena na náboženství, papež se také dotkl politických záležitostí, požehnání Izraele, vyjádření podpory palestinské zemi a omluvě za hříchy spáchané křesťany na Židech.

Na setkání s prezidentem Ezerem Weizmanem 23. března papež požehnal Izraeli, čin, který mnozí Izraelci vnímali jako konečné uznání jejich státu církví. Po staletí Katolická církev učila, že exil Židů je trestem za smrt Ježíše. . . . Yad Vashem proslov [papeže] byl viděn jako vyvrcholení úsilí Jana Pavla II o usmíření křesťanů a Židů. Byl prvním papežem, který navštívil nacistický tábor smrti Auschwitz a služby v římské synagoze. V roce 1998 vydal Vatikán dokument o holocaustu a na počátku března, před jeho poutí po Blízkém východě, se papež omluvil za hříchy křesťanů po celou křesťanskou historii, Jan Pavel II vkládá modlitební lístek do Zdi nářků, Jeruzalém včetně hříchů proti Židům.23 Současný papež Benedikt XVI pokračoval ve stopách svého předchůdce. 20. října 2006 se papež modlil v muslimské mešitě. Jako gesto uznání Muslimů v Turecku a na celém světě se papež Benedikt XVI modlil v istanbulské slavné Modré mešitě, což byla jeho první papežská návštěva na islámské místo bohoslužby. Když papež kráčel s Mustafou Cagrici, nejvyšším muftí Istanbulu, k modlitebnímu místu „mihráb“, které směřuje k Mecce, muftí řekl, že se bude modlit. Papež stál vedle něj, sklonil svou hlavu a tiše pohyboval svými rty okolo minuty. Setkání 30. října bylo vřelé a srdečné . . . . 24 I když byla Katolická církev dlouho nařčena z pronásledování Židů za to, že byli „vrahy Krista“, v roce 2011 Benedikt XVI popřel, že by Židé byli jakýmkoliv způsobem zodpovědní za smrt Kristovu. 2. března 2011 agentura Reuters News Service podala zprávu: Papež Benedikt ve své nové knize osobně ospravedlnil Židy, že by byli zodpovědní za smrt Ježíše Krista, zavrhnul koncept kolektivní viny, která pronásledovala křesťanskožidovské vztahy po staletí.

Benedikt XVI se modlí v Blue Mosque s Mustafou Cagrici, nejvyšším mufti Istanbulu

Židovské skupiny aplaudovali tento posun. Anti-Defamation League to nazvala „důležitým a historickým momentem“ a doufala, že by to

mohlo pomoci „přeložit do lavic“ komplikovanou teologii a tím zlepšit mezináboženské vztahy prostých lidí.25 Nejdůležitějším cílem Římsko katolické církve pro ekumenismus je touha vládnout světu z Jeruzaléma. Byly zvěsti o tom, že strategií Římsko katolické církve je razit cestu směrem k Náboženství Nového Světa, aby tak byla v nadřazeném postavení, až dojde ke sloučení všech náboženství. Skrytým plánem Katolické církve v tomto slučování je snaha získání světové moci a nadvlády.26 Se zastávaným titulem „viceregent Krista“ má papež dokonce i titul „Pán Bůh papež“. Apoštol Pavel varoval před tímto klamem doby konce, když napsal k Tessalonickým: Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane den Páně, dokud nedojde ke vzpouře proti Eloahu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Eloah´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Yahuwaha´ a bude se vydávat za Eloaha. . . . Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Yahushua `zabije dechem svých úst´ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci Satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. (2. Tessalonickým 2,3-4.610) Toto nebem inspirované popsání povahy a cílů papežství je bezprostředně následováno vážným nebem inspirovaným varováním: Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti. (viz 2. Tessalonickým 2,11-12) Víra, že Jeruzalém je klíčový pro naplnění apokalyptických proroctví, je jedna ze Satanových největších a nejúspěšnějších lží. Vážnost této věci je možné vidět ve skutečnosti, že zahrnuje tři největší světová náboženství. Každé náboženství, každá divize v tomto náboženství, se drží některé variace této lži, kterou jim Princ Lží (Lucifer) ušil sám na míru. Skrze falešné nauky, které sám vložil do myslí lidí, snaží se Satan vykonat své původní vychloubání, které učinil v době svého pádu z nebe. Jak to, že jsi spadl z nebe, ó Lucifeře, synu jitřenky? Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! Neboť sis říkával v srdci svém: Vystoupím do nebe, nad hvězdy Yahuwaha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně severní. Vystoupím nad návrší oblaků, budu roven Nejvyššímu. (viz Izaiáš 14,12-14) Principy Satanova království jsou dvojí: 1) faleš, a když to selže: 2) síla. Všechna tři hlavní světová Abrahámská náboženství jsou vinna z užívání obou principů za účelem získání větší moci a kontroly nad masami lidí. Každá věrouka, která propaguje Jeruzalém, která vyzývá k návratu na tento pozemek, která žádá o prostředky k přestavbě Chrámu v Jeruzalému, je podvod, který naplánoval sám Satan, aby sjednotil náboženství světa pod jednou střechou, nebo obráceně, aby “rozdělil a dobyl” ty, kteří odmítají sjednotit se.

Když byl Yahushua na zemi, Jeho následovníci očekávali přesně to, co je nyní slibováno v podvodu doby konce: Izrael jako světově dominantní moc, drtící všechny jeho nepřátele. Knězi a vládci za dnů Yahushui Ho nejprve vyhledávali v naději, že On povede Izraelity k vítězství nad nenáviděnými Římany. Rychle Ho však zavrhli, když si uvědomili, že nemá žádné takové plány. Yahushua jasně učil, že Jeho království je duchovní království. Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Yahuwahovo království, odpověděl jim: „Království Yahuwaha nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat, ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Yahuwahovo je mezi vámi!“ (viz Lukáš 17,20-21). Tato božsky vyslovená pravda byla pro Izraelity nepřijatelná! Tváří v tvář zhroucení jejich ambiciózních nadějí na světovou nadvládu, rychle zavrhli jejich dlouho očekávaného Mesiáše. Použitím jejich vlastních ambic jako zbraně proti Němu, nařkli Ho před Pilátem z toho, že je zapleten do buřičského a odbojného chování proti Římu. Když se však Pilát ptal Yahushui, jestli jsou tato obvinění pravdivá, Spasitel opět potvrdil, že Jeho království je duchovní. Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: Ty jsi král židů [Izraelitů]? . . . Tvůj vlastní národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil? Yahushua odpověděl: Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům [Izraelitům]; mé království však není odtud. Pilát mu tedy řekl: Jsi tedy přece král? Yahushua odpověděl: Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. (viz Jan 18,33.35-37) Všichni, kdo přijmou pravdy Bible, si uvědomí, že Spasitelovo království je stále duchovní království. Zaslíbení Yahuwaha pro doslovný Izrael budou naplněna pro duchovní Izrael. To se nestane nikdy před Druhým příchodem. Jen po zničení bezbožných, kdy bude vytvořeno Nové nebe a Nová země, dojde ke konečnému naplnění těchto zaslíbení pro duchovní Izrael – ti, kteří skrze poslušnost, splnili požadovanou podmínku naplnění, což je poslušnost božského zákona. Božská Láska poskytla letmý pohled do této nádherné budoucnosti v poslední knize Bible. A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Yahuwaha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. (viz Zjevení 21,1.2) Na zemi znovu stvořené, obydlené těmi, kdo přemohli skrze krev Beránka; těmi, kdo skrze víru v usmiřující krev Yahushui dokonale zachovávali božský zákon, každé laskavé zaslíbení dané poslušným bude naplněno. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, svatostánek Yahuwaha uprostřed lidí, Yahuwah bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on Yahuwah Sám bude s nimi a bude jejich Eloah“. (viz Zjevení 21,3)

1

Holy Lands: One Place, Three Faiths, LIFE, pp. 2-6.

2

Patrick Poole, “Ahmadinejad’s Apocalyptic Faith,” FrontPageMagazine.com, August 17, 2006; John Daniszzewski, “Messianic Fervor Grows Among Iran’s Shiites,” Los Angeles Times, April 15, 2006; Scott Peterson, “Waiting for the Rapture in Iran,” Christian Science Monitor, December 21, 2005; Jackson Diehl, “In Iran, Apocalypse vs. Reform,” Washington Post, May 11, 2006; Dore Gold, The Fight for Jerusalem, 2007, p. 232. 3

Address by President Mahmoud Ahmadinejad, president of the Islamic Republic of Iran, before the UN General Assembly, sixtieth session, September 7, 2005, www.un.org. 4

Http://albehari.tripod.com/quds4.htm.

5

Dore Gold, op. cit., p. 233, emphasis supplied.

6

World News, http://wn.com/minister_farrakhan's_saviours'_day_2011_keynote_address?upload_time=all_time&orderby=vie wCount 7

Aryeh Kaplan, Jerusalem, The Eye of the Universe, (New York: National Congress of Synagoge Youth, 1976), 76. 8

Michael Baigent, Racing Toward Armageddon: The Three Great Religions and the Plot to End the World, pp. 218-219. 9

Baigent, op. cit., pp. 18-19.

10

http://www.lostisrael.com/khazars.htm

11

Joye Jeffries Pugh, Eden, p. 125.

12

Celý rozhovor je možné číst http://www.antichristconspiracy.com/HTML%20Pages/Harold_Wallace_Rosenthal_Interview_1976.htm 13

Aryeh Kaplan, op. cit., p. 76.

14

Baigent, op. cit., p. 25.

15

John Hagee,Daniel to Doomsday, 153.

16

také, str. 237.

17

Baigent, op. cit., pp. 26-27.

18

Baigent, op. cit., pp. 104-105, emphasis supplied.

zde:

19

As quoted in Eden, op. cit., pp. 424-425.

20

I když WLC propaguje užívání pravých jmen Otce a Syna, ti, kteří vykládají Písmo jen zřídkakdy, pokud vůbec, používají tato svatá jména. Proto jsou Biblické texty uváděny tak, jak je používají kazatelé, kteří propagují věrouku o návratu do Jeruzaléma a znovuvystavění Chrámu. 21

Ellen G. White, “Signs of the Times,” February 19, 1894.

22

Pro čtení více z tohoto dokumentu, odkaz zde: http://www.leaderu.com/ftissues/ft9405/articles/mission.html.

23 Mitchell Bard, “Pope John Paul II’s Pilgrimage to Israel,” http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/antisemitism/jp.html, emphasis supplied. 24

John Thavis, “In sign of respect to Muslims, pope prays in Istanbul's Blue Mosque,” Catholic News Service, November 30, 2006. 25

Phillip Pullella, “Pope book says Jews not guilty of Jesus Christ’s death,” Reuters, Vatican City, Wednesday, March 2, 2011. 26

Pugh, Eden, op. cit., p. 254.