JEN PRO DNEŠEK...
Milí farníci, je neuvěřitelné, jak ten čas letí, ale už tu opět máme advent. A spolu s ním slyšíme kolem sebe spoutu řečí o tom, že bychom se měli začít připravovat (nejen materiálně, ale především duševně a duchovně) na Vánoce – narození Ježíše Krista. Ale jak začít? Spadne-li nám něco krásného a cenného „z čistého nebe“ do klína, máme pochopitelně radost. Mnohdy ale nejsme schopni takový nečekaný dar plně přijmout a docenit. Abychom cenné věci uměli skutečně přijímat, je třeba se připravit. A přípravou je již naše touha. Odkrývá nové hlubiny našich schopností. Každému z nás se už určitě stalo, že se chtěl do něčeho pustit, ale nevěděl, jak na to. Mnohdy to nakonec vzdal. Totéž platí i o práci na vlastním životě, na životě z víry, který se bude odrážet všude, kam přijdete – doma, v zaměstnání, ve škole, v naší farnosti. Několik tipů, jak žít víru ve všedním životě, shrnul v desetibodovém programu s názvem „Desatero pokoje“ papež Jan XXIII. Je to spiritualita přizpůsobená všednímu dni. Každý bod lze žít buď jeden den, týden, či měsíc. Začít je možno kdykoliv. Třeba právě TEĎ… :-) • • • • • • • • • • •
jen pro dnešek prožiji den, aniž bych chtěl vyřešit problém celého svého života jen pro dnešek nebudu nikoho kritizovat a napravovat jen pro dnešek budu žít z jistoty, že jsem stvořen pro štěstí jen pro dnešek věnuji alespoň deset minut dobré četbě jen pro dnešek chci poznávat plán, který se mnou má Bůh jen pro dnešek se přizpůsobím, aniž bych chtěl okolnosti přizpůsobit mým přáním jen pro dnešek chci konat dobro jen pro dnešek vykonám dobrý skutek a nebudu o tom nikomu vypravovat jen pro dnešek chci konat Boží vůli jen pro dnešek chci věřit v Boží prozřetelnost jen pro dnešek nebudu mít strach
TÉMA MĚSÍCE: PUSŤ MĚ DÁL
Jak jen toužím, abys prožil advent. Jak jen toužím u tebe bydlet, žít důvěrně s tebou a sdílet všechna tvá břemena. Vždyť ti jdu vstříc ve všech tvých přáních. A přece jsem ti ještě nikdy nesměl žádné splnit. Já, tvůj Bůh. Jak jen toužím, abys prožil advent. Jak jen toužím znovu se zrodit ve tvém městě, tvé ulici, ve tvém domě a ve tvém srdci. Vždyť ti jdu vstříc od věčnosti k věčnosti. Ale hledám jen tebe. Já, tvůj Bůh. Hledám tebe... 1
CO SE DĚJE FARNOST SE STARÁ, FARNOST MÁ
Dnes, v neděli 28. 11. 2010 v 15 hodin pořádá na naší faře Farní rada informativní setkání pro všechny farníky, které se bude týkat farního majetku a celkové situace naší farnosti. A protože každý z nás je členem naší farní rodiny, neměli bychom být lhostejní vůči jejím potřebám. Možná vás překvapí, o co všechno je třeba se v naší farnosti postarat. A znáte to – kdo víc ví... Určitě přijďte! Dozvíte se užitečné informace ohledně chodu naší farnosti, každý se může podle svých možností a schopností zapojit do práce, které je kolem kostela a fary pořád dost – od drobných prací zahradnických, údržbářských, úklidových, různých brigád až po ty velké, jako jsou oprava střechy, elektroinstalace a vnitřních omítek. Přivítáme dobré nápady a rozpravu na různá související témata. Samozřejmě nebude chybět malé občerstvení. Podmínkou je dobrá nálada! Srdečně zvou členové Farní rady.
NAŠE DĚTI PŘIPRAVUJÍ VLASTNÍ CD!
Slyšeli jste někdy při dětských mších svatých zpívat naše farníčata? A všimli jste si, jak jim to zpívání jde pěkně od plic? Určitě jste si nejednou s dětmi pobrukovali známé nápěvy s našimi vlastnoručně upravenými texty. Celý rok děti poctivě zkoušely, učily se a trénovaly a konečně dozrál čas k dlouho očekávané nahrávce. Teď přes zimu nahráváme doprovody a muziku ve studiu Vojty Herky v Ratíškovicích. A hned zjara začneme s natáčením zpěvů. Protože ale natočení CD není vůbec levná záležitost, opět Vás prosíme o pomoc. Příležitostí, jak přispět, budete mít hned několik – výtěžek z prodeje vánočních pohledů, z prodeje nových pohlednic a letáků farnosti, ze vstupného na adventní setkání schol Krok do Vánoc - to všechno jsou příležitosti k tomu, jak si pořídit něco pěkného a přitom ještě přispět na velký sen našich dětí. Věřte, že už se nemůžou dočkat, až se vám doma pochlubí s tím, že zpívaly do opravdickýho mikrofonu a že „jsou skoro jako nějaký superstars...“ :-)
SOUTĚŽ „NAŠE VÁNOCE“
Jistě jste si všimli, že přílohou tohoto čísla Farních Listů je předtištěná kartička do soutěže Naše Vánoce. Soutěž je určena pro rodiče a děti a spočívá v jakémkoliv výtvarném zpracování toho, jak to vypadá na Štědrý den právě u vás doma. Můžete použít pastelky, vodovky, tempery, udělat koláž nebo fotografie, vystříhávat, lepit, prostě cokoliv. Hotové výtvory odevzdávejte do úterý 20. 12. 2010 v sakristii. Všechny práce budou vystaveny a odměněny, a tři nejlepší získají zajímavé ceny... 2
NOVÉ LETÁČKY A POHLEDY FARNOSTI
Na stolku uprostřed kostela a v žebračce si od dnešní neděle můžete kupovat nové pohlednice a letáky naší farnosti, o jejichž přípravách jsme vás předem informovali. Připravila je pro nás paní Lidmila Chudobová a firma Stillus, kterým tímto děkujeme. Cena pohlednice je 15 Kč, cena letáčku 20 Kč. Spolu s pohlednicemi a letáčky byly do žebračky umístěny další propagační materiály farnosti (DVD, CD, hrníčky apod.), které si můžete průběžně kupovat. Zvláštní pozornost věnujte velké brožuře o naší farnosti, do které můžete nahlédnout a počíst si v ní. Brožura má sloužit především pro návštěvníky našeho kostelíka a jako podklad pro vypracování různých projektů. Kdo by měl o brožuru zájem, může si ji objednat u Veroniky Novákové. Získané prostředky budou použity na připravované CD našich dětí.
KDY PŘIJEDE BETLÉMSKÉ SVĚTLO?
Možná i vy patříte k nemalé skupině těch, kteří si nejkrásnější svátky v roce nedovedou představit bez tzv. Betlémského světla. Všichni jsme si zvykli na to, že o půlnoční mši svaté přijdeme do kostela a tam každý rok na stejném místě hoří svíce, od které si můžeme odpálit svoji vlastní svíčku, a přinést si tak domů kousek Betléma. Málokdo z nás už ale ví, odkud se k nám Betlémské světlo dostalo a jak... Jeho cesta do našich domovů je poměrně složitá a připomíná putování olympijské pochodně. Betlémské světlo tradičně rozvážejí po celém světě skauti. Ti z Brna ho přebírají od skautů z Rakouska, kteří zabezpečují jeho přepravu letecky přímo z Betléma. Při ekumenické bohoslužbě ve Vídni je pak předáváno skautským delegacím ze zahraničí. Letos ho v rakouské metropoli skauti převezmou v sobotu 11. 12. 2010 při bohoslužbě v místním kostele a stejně jako v minulých letech ho přivezou do Brna, první zastávky v České republice. Do rukou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho bude Betlémské světlo předáno v obětním průvodu při mši v neděli 12. prosince v 9 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla. Zájemci z Brna a okolí si jej budou moci převzít před katedrálou po skončení bohoslužby do 11 hodin. Další organizace šíření Betlémského světla ve farnostech a obcích již záleží na místních podmínkách. K nám do Bořetic se Betlémské světlo dostává za záhadných okolností pokaždé jinak. Každý rok se najde několik ochotných farníků, kteří do našeho kostelíka přinesou světlo z různých koutů našeho děkanátu. Někdy z Vrbice, někdy z Velkých Pavlovic, jindy z Hustopečí, Čejkovic, Mutěnic, Břeclavi apod. Všechny ovšem mají jeden společný zdroj – Betlém. Bližší informace o Betlémském světle lze získat na internetové adrese www.betlemskesvetlo.cz.
JSEM NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ
Každý rok 8. prosince slaví celá naše církev slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu. Mnoho věřících se domnívá, že neposkvrněné početí se týká způsobu, jak Panna Maria počala Ježíše Krista – z Ducha svatého, bez přispění muže. To je ovšem omyl. Jedná se tu o způsob, jak sama Panna Maria byla počata. Proto se také 3
Neposkvrněné početí slaví právě devět měsíců před svátkem Narození Panny Marie, které si připomínáme 8. září. Učení církve o neposkvrněném početí je výsledkem mnoha staletí vývoje, během nichž stále rostlo chápání úlohy Panny Marie v dějinách spásy. Otcové prvních staletí ji často nazývali neporušenou, přesvatou, neposkvrněnou, přečistou, celou krásnou. Každý člověk se rodí jako hříšný, s dědičným hříchem Adama a Evy, a teprve pak může být Kristem spasen. Samozřejmě si teologové hned potom začali klást otázku, jak tomu bylo s dědičným hříchem u Marie. Byla mu také podrobena? Maria podle něj díky svému přirozenému původu podléhala zákonu hříchu jako každý jiný člověk. Také ona potřebovala vykoupení, stejně jako všechny ostatní Adamovy děti. Zvláštním Božím zásahem byla však uchráněna poskvrny hříchu tak, že vstoupila do života už ve stavu milosti. I ona byla Kristem vykoupena, ale dokonalejším způsobem než ostatní lidé, protože ona byla od hříchu osvobozena už předem, zatímco ostatní jsou zbavováni zranění již existujícího. Tento způsob vykoupení je jedinečnou výsadou, kterou Bůh udělil jako nezasloužený dar pouze Marii, protože se měla stát matkou Vykupitele. Teprve roku 1854 povýšil papež Pius IX. tuto nauku na dogma bulou Ineffabilis Deus. Říká se v ní: „...nejblahoslavenější Panna Maria byla v prvním okamžiku svého početí jedinečnou milostí a výsadou všemohoucího Boha vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, spasitele lidského pokolení, uchována prosta vší poskvrny dědičné viny." Pro úplnost je třeba připomenout, že táž nauka je rozvedena i v dalších církevních dokumentech, zejména v dokumentech II. vatikánského koncilu a v encyklice Jana Pavla II. Redemptoris Mater. Je zajímavé, že zatímco se teologové po dlouhá staletí s myšlenkou neposkvrněného početí nemohli uspokojivě vyrovnat, prostí lidé neměli s vírou v ně žádné větší potíže, fakticky byla tato víra v církvi přítomna už od prvních dob křesťanství. Na Východě spadají nejstarší doklady o slavení svátku Mariina početí do 7. století, na Západě je prokazatelné jeho slavení v 11. století v Anglii a ve 12. století byl zaveden v Lyonu. Koncem 17. století už byl rozšířen po celé církvi a papež Klement IX. jej roku 1708 povýšil na zasvěcený. V pokoncilní liturgii jej slavíme jako slavnost. Až si tedy budeme letos na začátku adventu Mariino neposkvrněné početí připomínat, zkusme se zamyslet, má-li nějaký dopad také na náš vztah k Panně Marii a na její vztah k nám. Je snad Maria pro svou bezhříšnost od nás hříšníků nějak vzdálená, oddělená, úplně jiná než my? Tak by tomu bylo, kdyby klíčem k pochopení člověka byl hřích. Ale celá křesťanská nauka jasně ukazuje, že hřích vešel do stvořeného světa jako něco cizorodého, původně nezamýšleného. „Normálním" stavem člověka není hřích, ale svatost, a Maria je tedy v tomto smyslu „nejnormálnější", „nejlidštější" z lidí.
OHLÉDNUTÍ DĚKOVNÁ BOHOSLUŽBA ZA ÚRODU
Poděkování z úrodu patří tradičně do podzimní části liturgického roku a i letos jsme jej 4
oslavili nědělní mší svatou v krásně vyzdobeném kostele. Děti přinášely v obětním průvodu vše, co se urodilo na našich polích a stromech, mládež se jménem nás všech modlila modlitbu díkůvzdání a naše skvělé „píšťalky“, sestry Hiklovy to vše doprovázely hudbou. Právě v tuto neděli jsme všichni měli příležitost k něčemu, na co bohužel velmi často zapomínáme – k poděkování. A otevřeně si přiznejme, že máme za co děkovat. I když nás občas něco trápí, dostáváme mnohem víc. Nejen plody země, za které jsme v tuto neděli děkovali společně. Snad nejlépe to formulovala naše mládež při obětním průvodu: Dobrý Bože, přinášíme Ti dnes plody naší země jako velký dík za Tvé požehnání. Přinášíme ovoce a hroznové víno, zeleninu i obilí, chléb, plody stromů i výnosy polí. Chceme Ti děkovat, že se o nás s láskou staráš a nedopustíš, abychom strádali. Díky Tvému moudrému a laskavému uspořádání žijeme. Štědře nás hostíš ve svém světě. Dáváš slunce a déšť, my přidáváme práci našich rukou. Přišli jsme na svět nazí a s prázdnýma rukama, ale Ty jsi nám nabídl dobré a dostatečné prostředky k životu. Žehnáš naší práci. To je důvod k oslavě. Nejen, že jsi pro nás stvořil tento svět. Nejen, že jsi nám zajistil spasení skrze svého Syna na Kříži Golgoty. Ty se o nás ještě denně staráš. Máme hojnost jídla, máme kde spát, máme všechno ostatní, co potřebujeme k životu. Děkujme společně Pánu Bohu. Děkujme Mu nejen dnes, ale každý den. A nezapomeňme se ve svém nadbytku dělit s těmi, kterým se těchto darů nedostává. Pamatujme, že největším projevem vděčnosti je život vydaný Kristu. Tím největším projevem vděčnosti je to, že využijeme své bohatství, které jsme od Boha dostali, pro Jeho slávu a pro pomoc bližním. Nezapomínejme být k sobě navzájem stejně štědří, jako je štědrý náš nebeský Otec k nám. Skrze Krista, našeho Pána. Amen. Děkujeme dětem a mládeži za přípravu průvodu, našim babičkám a maminkám za věnované ovoce a zeleninu, paní Kuchyňkové za krásnou výzdobu kostela a všem za společnou modlitbu. A nezapomeňte na slova z kázání otce Ondřeje – stále je za co děkovat!
MISIJNÍ VÍKEND
Světový den modliteb za misie, slavený každoročně předposlední neděli v říjnu, je v České republice známý pod názvem Misijní neděle. Tento den je spojený s finanční sbírkou na podporu misijních oblastí a v celé církvi se začal poprvé slavit v roce 1926. „Misijní neděle je zvláštní příležitostí, která připomíná Božímu lidu neustálou platnost jejího misijního mandátu, neboť misie je věcí všech křesťanů…“ (Jan Pavel II.). Slaví se jako den modlitby a podpory misií v každé diecézi, farnosti a instituci katolického světa. Papež k této příležitosti vydává poselství, národní ředitel Papežských misijních děl píše dopis, který je rozesílán do všech farností. Věřící ve všech katolických farnostech světa se během Misijní neděle společně modlí a finančně přispívají do světového fondu solidarity, ze kterého jsou 5
následující rok podporovány projekty na pomoc potřebným ve všech kontinentech skrze Papežské misijní dílo šíření víry (PMD ŠV), jehož počátky sahají do roku 1818. Tato pomoc se dostává do misijních oblastí na základě žádostí od místních odpovědných lidí. Vedoucí projektů jsou povinni vždy doložit způsob využití darovaných finančních prostředků na příslušný generální sekretariát v Římě. Ze získaných prostředků se zajišťuje kvalitní a systematická pomoc nejchudším. Podporují se katechetické, vzdělávací, charitativní a sociální projekty, školy, nemocnice, domovy pro sirotky a staré lidi, dispensária a leprostřediska, stavby a opravy kostelů a jiné. V naší farnosti jsme letos neslavili pouze Misijní neděli, ale rovnou celý Misijní víkend. Začali jsme již v pátek večer, kdy se na naši faru slétla bořetická mládež, aby společně připravila sobotní program pro děti. V sobotu ráno jsme v rekordním počtu 79 dětí vyrazili do našeho oblíbeného parku Bongo v Brně. Věřte nebo ne, ale slečny u pokladny si nás velmi dobře pamatují – kdo by si taky nezapamatoval takovou bořetickou bandu... Po příjezdu jsme pokračovali opět na naší faře, kde jsme si s dětmi a mládeží promítali misijní filmy, plnili různé misijní úkoly, atd. Snažili jsme se porozumět významu misií a pochopit, že ne všichni se mají stejně dobře jako my a je potřeba děkovat za všechno, co máme. Večer jsme zakončili stezkou odvahy napříč pěti kontinenty a nočním pouštěním balonků, na které jsme zapsali všechny naše prosby a díky. Snad nejoriginálnější z nich zněl takto: „Pane Bože, děkuju ti, že nemusím bydlet v Africe, ale s tou školou to budeme muset ještě pořešit.“ Snad dobrý Bůh všechny naše balonky pochytal... :-) V neděli jsme se připojili ke zbytku farníků a společně jsme se při bohoslužně modlili za všechny potřebné z celého světa. Náš kostelík se rozezněl v rytmu divokých (a lehce vlasteneckých) písniček našich dětí a vyloudil úsměvy na tváři otce Ondřeje i našich babiček. Celý víkend jsme zakončili po mši svaté Misijním jarmarkem, kdy naši malí misionáři prodávali výrobky a materiály Papežského misijního díla. Od této neděle byla navíc v kostelíku umístěna kasička, do které každý z nás může vhodit příspěvek na našeho adoptovaného chlapce Harose Josepha z Haiti. Celoroční příspěvek na „Josífkovo“ vzdělání, oblečení a jídlo činí 6 500 Kč. Ke dni 27. 11. jsme z kasičky získali 3 800 Kč, proto prosíme ty z vás, kteří by ještě chtěli přispět, ale z nějakého důvodu zapomněli, aby tak učinili do příští neděle 5. 12. Děkujeme.
SVATODUŠNÍ MODLITBY ZA ZEMŘELÉ
Památka věrných zemřelých patří ke dnům, které jsou pevně ukotveny v kalendářích, vždy 2. listopadu (Dušičky). Tento svátek, při kterém se projevuje úcta k mrtvým, se na našem území slavil od dob pohanských až po dobu, která právě náboženským svátkům nepřála. Zvyk uctívání památky zesnulých navazuje sice na předkřesťanské tradice, ale i církev od nepaměti konala modlitby a obětovala za zesnulé. Roku 998 zavedl uctívání památky zesnulých v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny, a tak se modlitby za naše předky rychle rozšířily po všech křesťanských zemích. I v naší farnosti bylo na první pohled jasné, že se děje něco zvláštního. Spousta lidí cítila v tyto dny potřebu jít na hřbitov, 6
upravit krásně hroby svých zemřelých, zapálit svíčky a podobně. A nutno podotknout, že nikdy v roce nebývá v okolí našeho kostela tak rušno, jako právě na Dušičky. Pro věřícího člověka by ale měl smysl těchto svátků být někde jinde, než mít krásně nazdobený hrob. I letos jsme měli možnost pomodlit se za naše blízké, a pomoct jim tak z očistce. Naše děti a schola Deo Gratias připravily meditativní pásmo se zpěvy. Pak jsme společně vyšli ve světelném průvodu ke kněžskému hrobu, kde jsme se pomodlili za všechny zemřelé a dostali svátostné požehnání. Krásně osvětlený hřbitov k modlitbám přímo vybízel...
ŘÍJNOVÉ MODLITBY RŮŽENCE
V měsíci říjnu jsme se scházeli k modlitbě růžence vždy v neděli odpoledne. Modlitby byly za rodiny, za mládež, za nemocné, za Misie, za kněžská a řeholní povolání a poslední neděle se modlily děti za duše v očistci. Marie Kuchyňková
DĚKANÁTKO V HUSTOPEČÍCH
V sobotu 20. 11. otec děkan Pavel Kafka pozval do Hustopečí všechny mladé z celého děkanátu na další Děkanátní setkání mládeže. Tentokrát pod heslem nastávajícího celosvětového setkání mládeže se svatým otcem, „V Ježíši Kristu zapusťte kořeny, na Něm postavte základy, pevně se držte víry.“ (svatý Pavel). Už od rána toto setkání doprovázeli schola Pondělní šichta z Uherčic a spousta kněží, kteří na setkání dorazili také – náš otec Ondřej, P. Petr Havlát z Němčic, P. Jaromír Smejkal z Kurdějova, P. Jan Krbec z Osové Bítýšky a spousta dalších. Tradiční dopolední skupinky s patentovaným systémem dvojité obměny otce Kafky korunoval vynikající polední gulášek a odpolední program už probíhal pod taktovkou naší scholy Deo Gratias. Ta si připravila soutěž mládeže proti kněžím v neobvyklých disciplínách. Obě skupiny, i když značně početně nevyrovnané, se pustily do tvrdého boje. A tak v sále pod kostelem praskaly balónky, házely se křupky, hledaly se boty, ale hlavně se všichni skvěle bavili. Hlavní odměnu – obrovský čokoládový dort – si nakonec odnesla (snědla) mládež, ale rozdělila se i s kněžími. Ti za to na závěr celého dne ještě odsloužili mši svatou a všem přítomným rozdali památku na toto setkání – malé originální květináčky, do kterých si každý sám zasadil semínko, o jehož růst se musí starat stejně jako o růst své víry – „V Ježíši Kristu zapusťte kořeny...“ Děkujeme otci děkanovi, že naše mladé pozval a všechno pečlivě připravil, našim mladým velké díky za soutěže a všichni se budeme těšit příští rok!
ANO A RÁD, I KDYŽ JE TO TĚŽKÉ
Dne 13. listopadu 2010 zemřel probošt Význačné kolegiátní kapituly u sv. Václava v Mikulově, otec Stanislav Krátký. Poslední rozloučení proběhlo v sobotu 20. listopadu 2010 v 10 hodin v kostele sv. Jana v Mikulově na Moravě a účastnilo se ho několik desítek kněží, což samo svědčí o tom, o jak významnou osobnost se jednalo. V naší farnosti jsme se s otcem Stanislavem mohli setkat při lidových misijích v roce 2002. 7
Naše děti se s ním osobně setkaly v roce 2007, kdy se společně s našim otcem Ondřejem vydaly na návštěvu přímo k němu na faru do Mikulova. Probošt Stanislav Krátký se narodil 11. listopadu 1922 v Brně, na kněze byl vysvěcen 5. července 1946 v Brně. Jako kněz působil nejprve jako kooperátor v Žarošicích, v Brně-Řečkovicích a v Brně-Husovicích, od roku 1956 jako administrátor v Žeroticích. V 1958 byl odsouzen a vězněn ve Valdicích. Po amnestii v roce 1960 pracoval v civilních zaměstnáních u Pozemních staveb Brno. Po získání státního souhlasu v roce 1968 krátce působil jako administrátor v Mutěnicích, poté deset let jako farář v Kunštátě na Moravě a přes dvacet let v Hrádku u Znojma, Valtrovicích a Dyjákovicích. Dne 10. dubna 1999 byl jmenován proboštem Význačné kolegiátní kapituly u sv. Václava v Mikulově a současně farářem u sv. Václava a excurrendo administrátorem u sv. Jana tamtéž. Probošt Stanislav Krátký patřil k významným osobnostem skryté církve. V roce 2007 byl oceněn cenou Jihomoravského kraje za přínos výchově mládeže a za osobní statečnost v období komunismu. V témže roce mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle při příležitosti 230. výročí založení brněnské diecéze udělil za obětavou kněžskou službu medaili sv. Petra a Pavla. I kdybyste si o otci Stanislavovi nezapamatovali vůbec nic, jeho oblíbené motto, kterým se řídil celý život a rád jej předával ostatním, si určitě zapamatujete – „Ano a rád, i když je to těžké...“.
CO DĚLAT, KDYŽ CHCI SVÁTOST KNĚŽSTVÍ SE NÁS TÝKÁ
V tomto vydání Farních Listů se podíváme na zoubek svátosti, o které si možná někteří z vás řeknou, že se jich netýká. Svátosti, která je pro mnohé zahalena tajemstvím a mylnými představami. Pán Ježíš ustanovil svátost kněžství pro společenství církve, aby zajistil pokračování svého díla, založeného na apoštolské službě. Z lidského pohledu se zdá, že kněžství nebo kněžská služba je jedním z mnoha zaměstnání, které si člověk může podle svých sklonů a sympatií vybrat. Takový pohled je však mylný. Ke kněžství je totiž člověk povolán. Na tuto životní cestu zve každého zvláštním způsobem sám Bůh. Okolnosti a způsoby tohoto volání a pozvání jsou různé, ale společné má být přesvědčení povolaných, že nejednali z nějakého vlastního rozmaru nebo touhy se v daném oboru uplatnit, ale z mravní jistoty, že s nimi má Bůh tento záměr. Potřebujeme dobré kněze, i když si to většinou ani neuvědomujeme nebo tomu nepřikládáme tolik důležitosti. Svátost kněžství není jen věcí kandidátů, ale nás všech! Jaké kněze si vyprosíme, takové budeme mít. Služba povolaných je službou náročnou, a proto o to víc potřebují naše modlitby. Společně s nimi jsme součástí mystického Kristova těla – oni však mají za úkol být svému lidu duchovními vůdci a na tajemném „kmeni“ zprostředkovateli „mízy.“ Nejen, že budeme mít kněze, jaké si vyprosíme, ale jací duchovní vůdci, taková naděje na život farnosti. Jako příklad stačí vzpomenout na zapadlý a duchovně mrtvý Ars, z něhož svatost Jana Marie Vianneye udělala nejen zbožnou obec, ale i poutní místo. „Kněžství je svátost, skrze kterou 8
pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby.“ (KKC 1536). Z mnoha učedníků si vybral Pán Ježíš některé, aby jim svěřil svou moc a poslal do světa hlásat Boží království, křtít, uzdravovat duše. Také dnes si mezi mladými muži občas vyhlédne některé a zavolá si je. Kromě tohoto povolání jsou ještě jiné podmínky pro přijetí svátosti kněžství – římskokatolické vyznání, věk alespoň 18 let (před studiem), úplné středoškolské vzdělání, být svobodný. Zájemce o kněžství by měl oslovit některého kněze, nejlépe svého faráře. Formace bohoslovce probíhá v Teologickém konviktu v Olomouci jeden rok a v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci pět let, se studiem na Katolické teologické fakultě olomoucké Univerzity Palackého. Svátost kněžství je jediná, ale uskutečňuje se ve třech různých stupních: biskupové, kněží a jáhni. Třebaže jsou všechny stupně udělovány svátostným úkonem, vkládáním rukou (symbol předávání Ducha svatého) a konsekrační modlitbou, jsou jenom dva stupně, biskupství a kněžství, služebnou účastí na kněžství Kristově. Kněží a biskupové jsou viditelnými zástupci Krista na zemi. Na jáhny jsou vkládány ruce nikoli ke kněžství, ale ke službě. Biskup je nástupcem apoštolů. Biskupské svěcení uděluje „plnost svátosti kněžství". Kněží slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a s jeho jáhny. Zastávají službu kázání a zvěstují všem boží slovo. Jednají v osobě Krista, když zpřítomňují a aplikují jedinou Kristovu oběť při mši svaté; kajícníkům udělují svátost smíření a nemocným svátost pomazání a přednášejí Bohu Otci potřeby a modlitby věřících. Jáhni slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a s jeho kněžími. Úkolem jáhna je slavnostně udělovat křest, uchovávat a podávat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu na cestu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a řídit smuteční a pohřební obřady. Také se věnují úkolům charitativním a administrativním.
UČÍCÍ SE CÍRKEV ZÁVĚREČNÉ OBŘADY MŠE SVATÉ
Chtělo by se říct, že po bohoslužbě oběti se můžeme rozejít domů, protože to podstatné máme již za sebou. Co by mohlo být důležitější než svaté přijímání? Přesto je potřeba si uvědomit, že – stejně jako vše ostatní při mši svaté – mají i závěrečné obřady svoje opodstatnění a bez závěrečného požehnání je naše účast na mši svaté neplatná. I když je svaté přijímání vrcholem mše svaté, tak dvě hlavní části mše – bohoslužba slova a bohoslužba oběti – nevisí jen tak ve vzduchoprázdnu. Jsou uvedeny v úvodních obřadech a dokončeny v těch závěrečných. Závěrečné obřady jsou na rozdíl od vstupních obřadů poměrně stručné. Začínají modlitbou kněze, při které všichni věřící stojí. Po ní následuje sdělení o životě farní obce, tzv. ohlášky. V některých farnostech mívají ohlášky zařazené přede mší svatou. Ovšem jejich zařazení na samotný závěr bohoslužby neodvádí pozornost věřících 9
od Božího slova a navíc se stávají jakýmsi mostem mezi svátečním společenstvím u oltáře a dalším životem obce věřících v příštích dnech. Jsou tak krásným důkazem toho, že liturgie vždycky těsně souvisí s životem farnosti. Po ohláškách kněz naposledy pozdraví shromáždění obvyklým způsobem „Pán s vámi“ a uděluje věřícím závěrečné požehnání. Při různých příležitostech se smí vybrat ze slavnostních (trojdílných) požehnání nebo užít žehnací modlitbu nad lidem. Závěrečné propuštění „Jděte ve jménu Páně“, které pronáší jáhen nebo kněz, připomíná všem shromážděným, že je nejen konec bohoslužby, ale že my všichni jako novodobí apoštolové jsme vysláni Ježíšem do světa. Mše svatá sice končí, ale naše poslání hlásat svým životem Krista začíná. Kněz políbí oltář a odchází za zpěvu závěrečné písně do sakristie. Závěrečné obřady odpadají, pokud na mši bezprostředně navazují jiné liturgie, např. pohřeb, průvod, svátostné požehnání apod. Věřící mohou ještě chvíli setrvat v díkučinění, v mnoha farnostech je zvykem společná modlitba po mši svaté. Po skončení modlitby V TICHOSTI odcházíme z kostela. Zde pro naši farnost ovšem přichází kámen úrazu. Možná jste si všimli hrozného rámusu a hlasitého povídání, které nastane okamžitě po závěrečném „Amen“. A to nejen z úst dětí, ale především z úst dospělých a starších farníků, kteří ještě v kostele rozebírají spoustu věcí a zapomínají, že ještě pořád jsou v kostele – místě klidu a modlitby. Jistě je v pořádku, že si máme co říct, ale nebylo by vhodnější nechat to až před kostel? První Ježíšovi učedníci měli ve zvyku po skončení eucharistie pokračovat společným pohoštěním, které nazývali agapé. Tedy stejným termínem, jak se v řečtině označuje láska. Společenství lásky vytvořené při modlitbě a slavení tajemství eucharistie dále pokračovalo v bratrském společenství u stolu. V některých farnostech (i v té naší) se o to pokoušíme i dnes. Pro vás všechny máme jednou za čas na faře otevřenou Farní kavárnu Agapé. Určitě je dobrou známkou, když se věřící z kostela nerozutečou hned do svých domovů, ale vytvářejí hloučky před kostelem, v nichž se beseduje, plánuje, sdílejí se zážitky i probírá slyšené Boží slovo. A podpořeni tímto zážitkem vzácného bratrství vracíme se zpátky do svých domovů, do škol a na svá pracoviště. Rozcházíme se, abychom žili evangelium a snažili se o věrné zachovávání Božího slova. „Křestané se scházejí, aby společně sjednotili plamen své velikonoční svíce. A opět se rozcházejí, aby roznesli toto světlo, aby očištěná krev zavlažovala jejich život ve světě. Církev se prožívá v rytmu srdce Kristova, aby jeho láska tepala v srdci světa.“ (H. Denis)
ROZHOVOR DOBŘE JÍST, DOBŘE SPÁT A BÝT NORMÁLNÍ...
Asi každý z nás ví o tom, že v naší farnosti máme akolytu – každou neděli ho vídáme asistovat při mši svaté. Všichni asi také vědí, že se jmenuje František Mrázek, že má manželku Petru a tři děti. Někteří víte, že pracuje na Městském úřadě ve Velkých Pavlovicích. Ale jen málokdo ví o tom, že se František již čtyři roky připravuje na důležitý krok ve svém životě – službu trvalého jáhna. Do Bořetic se František přistěhoval v roce 1996 z Borkovan. Vystudoval Obchodní akademii v Břeclavi, pak Vysokou školu ekonomickou v Praze. Až do jeho příchodu do Bořetic 10
ho nikdy nenapadlo, že by mohl být trvalým jáhnem. Kdo ho k tomuto rozhodnutí přiměl, co tato příprava obnáší, jak moc to ovlivní život člověka a jak se na svoji službu těší, to si můžete přečíst v následujícím rozhovoru. Františku, proč ses rozhodl pro přípravu k jáhenské službě? Kdo nebo co tě k tomu vedlo? Musím říct, že jsem se nerozhodl sám, ale přivedl mě k tomu otec Pavel Haluza. Už je to sedm osm let. Tři roky jsem se této nabídce úspěšně bránil a pak jsme si s manželkou řekli, že to můžu zkusit. Bylo to těžké rozhodnutí? Těžké rozhodnutí to pro mě ani nebylo, protože toto rozhodnutí nebylo zdaleka konečné. Ještě pořád se všechno může otočit. Už zítra může být všechno jinak. Není to rozhodnutí prvního okamžiku, ale je to proces, který dozraje, anebo taky nedozraje, ke konečnému rozhodnutí bezprostředně před jáhenským svěcením. Jak dlouho se už připravuješ? Je to náročné? Připravuji se už čtyři roky. Příprava probíhá ve třech oblastech. První z nich je studium, které je náročné především časově. Druhou oblastí byla čtyřletá jáhenská formace, kterou již mám za sebou. Šlo o seznámení se a osvojení si všeho, co služba jáhna obnáší. Rozebírali jsme záležitosti, se kterými se jáhni běžně i méně běžně setkávají. Formace se týkala všech stránek života a služby trvalých jáhnů. Tato formace probíhala formou dialogu či praktické přípravy v malé skupince pod vedením otce Petra Vrbackého a bylo to pro mě velmi poučné a důležité. A konečně třetí oblastí je formace duchovní, která probíhá uvnitř každého kandidáta, a ta je neuvěřitelně náročná. Je to osobní boj, který si každý kandidát vede uvnitř sebe a musí ho nějak zvládnout, nejlépe pod dohledem duchovního vůdce. Tento boj ostatně provází každého člověka po celý život. Mluvil jsi o škole. Jaké předměty se třeba učíš a kdo tě učí? Tak máme tam přednášky z oblastí teologických, filozofických, pedagogických nebo historických. Například církevní právo, biblistika, morálka, dogmatika, liturgika, sociální nauka, biotika, psychologie, katechetika a další. Učil mě například pan profesor František X. Halas, syn básníka Františka Halase, který byl v minulosti velvyslancem ČR ve Vatikánu a který spolu se svojí ženou přeložil do češtiny za podpory několika konzultantů Jeruzalémskou bibli. Dále mě učil otec Pavel Kopeček, který u nás před pár lety celebroval mši svatou na Anenské pouti. Je něco, co tě při přípravě překvapilo? Příjemně i nepříjemně? Nepříjemně se překvapuji každý den! (smích) Ale občas i příjemně. Nepříjemně, když chci se vším praštit, když mě chytá rezignace... A příjemně, když se mi občas podaří něco dobrého, co bych do sebe nikdy neřekl. Ale toho nepříjemného je víc.
11
Je před tebou ještě nějaký důležitý krok před vysvěcením? No jéje! (smích) Diplomová práce, státní zkoušky a pak ten třetí krok, definitivní rozhodnutí. Tento poslední krok ale není jenom přede mnou, konečné rozhodnutí je především na otci biskupovi. Kdy budeš vlastně vysvěcený? Těšíš se? To ví jenom Bůh, kdy a jestli vůbec budu vysvěcený. Nejdřív to může být po ukončení studií, to znamená v létě. Ale úspěšné ukončení studia a formace je podmínka pouze nutná, nikoliv postačující. Konečné rozhodnutí záleží na otci biskupovi a jenom on rozhodne, kdy a jestli vůbec mi udělí jáhenské svěcení. A jestli se těším, to opravdu nevím, protože nevím, jak to všechno dopadne. Řekl bych, že se stejně tak těším, jako bojím. Může se stát jáhnem kdokoliv? Jsou nějaké podmínky? V církvi jsou vždycky nějaké podmínky. (smích) Jáhnem se může stát pouze pokřtěný a biřmovaný muž. Je tam určité věkové omezení. Pro ženaté trvalé jáhny je to věk mezi 35 a 55 lety. Pro svobodné trvalé jáhny je to trošku jinak a pro jáhny, kteří chtějí být kněžími, je to zase jinak. Podmínkou je samozřejmě absolvování předepsaného vzdělání a formace. U ženatých je navíc potřebný souhlas manželky. A nejdůležitější je povolání od Boha a od církve, která je zastoupena místním biskupem. Jaký je vlastně rozdíl mezi trvalým jáhenstvím a kněžstvím? Především trvalý jáhen může být ženatý. (smích) Trvalý jáhen jako jeden z mála lidí tak může přijmout během svého života všechny svátosti. Co se týká udělování svátostí, tak jáhen může křtít a oddávat, nemůže však zpovídat ani sloužit mši svatou. Jinak může například žehnat, pohřbívat nebo vést bohoslužbu slova. Trvalý jáhen obvykle zabezpečuje živobytí svoje a své rodiny v civilním zaměstnání či podnikání, v případě potřeby může ale sloužit jako jáhen „na plný úvazek“. Je podle tebe potřeba nových jáhnů? Moje odpověď by se asi nelíbila mým vyučujícím, ale myslím si, že potřeba jáhenské služby nabývá tím většího významu, čím větší je nedostatek kněží. Kdyby byl dostatek kněží, tak bych si spokojeně seděl na bohoslužbách s rodinou ve druhé lavici a nikam bych se nehrnul. Na druhou stranu je pravda, že spiritualita jáhna je jiná než spiritualita kněze. Kněz má být ten, co slouží svátostmi. Jáhen je ten, co slouží farnímu společenství jinak než svátostmi. Kněz žije svátostnou spiritualitou, jáhen spiritualitou služby a společenství. Co tě čeká po dokončení studií? Po dokončení studií mě čeká odpočinek od studia, na který se strašně moc těším. A po případném vysvěcení na jáhna mě čeká služba ve farnosti, popřípadě více farnostech. Služba, kterou mi po vzájemné dohodě svěří místní farář. To znamená, že můj farář bude můj představený a co mi řekne, to budu dělat. Já jako případný ženatý jáhen mám menší výhodu, protože ženatí trvalí jáhni obvykle zůstávají v té farnosti, ve které se svými rodinami žijí. U svobodných jáhnů je to tak, že je biskup pošle tam, kde je to právě potřeba. 12
Budeš se nějak víc angažovat i v naší farnosti? Máš třeba ty osobně něco v plánu, co bys rád ve farnosti udělal? V první řadě budu pomáhat faráři, podle toho, co bude potřeba. To je to podstatné. A svoje plány mám, ale jsou to plány v mé hlavě. Přijde-li vhodná chvíle, tak z mé hlavy se dostanou k farářovým uším a on rozhodne. Nebojíš se mít otce Ondřeje za svého nadřízeného? :-) (smích) Možná by se měl bát otec Ondřej, co budu provádět já jako jeho podřízený ;-). Na spolupráci s otcem Ondřejem se těším, do budoucna je ale potřeba počítat s tím, že kněží se ve farnostech mohou měnit, kdežto trvalí jáhni obvykle zůstávají. Co je „náplní práce“ trvalého jáhna? Být prostředníkem mezi farním společenstvím a farářem. Typickou náplní práce trvalého jáhna je být místnímu faráři k ruce, být „holka pro všechno“. To znamená dělat to, co je právě potřeba. Jáhen má určité možnosti, co může dělat, ale všechno záleží na tom, co je potřeba a jakou službu mu svěří biskup či farář. A musí jáhen poslouchat biskupa nebo faráře? Můžeš třeba protestovat proti něčemu? Každý může protestovat proti čemukoli. (smích) Otázkou je, budou-li mu ty protesty co platné. Můžu vysvětlit, proč je pro mě těžké splnit nějaký úkol. A biskup či farář buď přehodnotí své rozhodnutí, nebo na něm budou trvat a já budu muset poslechnout. Nicméně vztah mezi nadřízeným a podřízeným má i ve vztahu biskup/jáhen či farář/jáhen svoje pravidla, kterými by se měly řídit obě strany. Nebojíš se, že být jáhnem tě bude nějak omezovat ve volném čase? Že budeš mít třeba míň času na rodinu? Spíš by byl průšvih, kdyby mě jáhenská služba v osobním životě neomezovala. (smích) Ale všechno má své meze. Kardinál Špidlík říkal, že ctnost je zlatá střední cesta mezi dvěma neřestmi. S tím, že mě jáhenská služba bude omezovat, je potřeba počítat. Důležité je ale udržet ten správný poměr mezi rodinou, jáhenskou službou, prací a odpočinkem. Nic se nemá přehánět. Podporuje tě rodina? Podporuje mě, když si o pomoc řeknu, nebo když vidí, že potřebuju podpořit. Rozhodně to není tak, že by mě podporovala i proti mé vůli, že by mě do něčeho tlačila. Cítíš podporu ve farnosti? Měla by být? Cítím podporu od otce Ondřeje, od pár lidí, se kterými se znám blíž a upřímně řečeno momentálně od farníků potřebuji především modlitbu. To je v tomto okamžiku ta nejlepší forma podpory. Podporu v konkrétních záležitostech budu potřebovat až po případném vysvěcení. Bez ní to nepůjde. Každý, kdo se jakkoliv angažuje ve farnosti potřebuje cítit podporu ostatních. Ať už je to farář, jáhen nebo třeba ženy, které uklízí kostel. A hlavně – každá podpora začíná tím, že člověku okolí nebude házet klacky pod nohy. To je to 13
nejdůležitější. Každá podpora je především tolerance, pochopení, a velkorysost vůči chybám a přešlapům. Protože chyby děláme všichni. Doporučil bys tyto studia mladým mužům i z naší farnosti? Vidíš třeba v někom z naší farnosti potenciální vhodné kandidáty? Nikdo nevidí do nitra druhého člověka, takže nemůžu říct, jestli bych o někom věděl. To si musí každý promyslet a rozhodnout se sám. A ono se obvykle během přípravy ukáže, jestli je vhodným kandidátem nebo ne. Také proto je období přípravy tak důležité. Takže pokud si někdo pohrává s myšlenkou vyzkoušet to, tak ať do toho jde a během přípravy uvidí. Určitě to nebude promarněný čas. Doporučil bych to každému, kdo je zralý a kdo má k tomu předpoklady. Jde o předpoklady čistě lidské, jakými jsou takt, empatie nebo umění vytvářet vztahy, a také předpoklady pro studium, a hlavně předpoklady duchovní. To znamená žít s Bohem a církví nebo se o to aspoň snažit. Ale rozhodně bych to nedoporučil nikomu, za kým nebude stát jeho rodina. Jak říkávám – církev může mít jáhnů spoustu, ale rodina má tátu jenom jednoho. Jsi spokojený s tím, jak se tvá příprava vyvíjí? Často se modlím za to, aby mě biskup nevysvětil, pokud není Boží vůle, abych se stal jáhnem. Snažím se dodržovat (a vřele doporučuji i ostatním) tři základní pravidla duchovního života – dobře jíst, dobře spát a být normální. :-) Co považuješ za největší úspěch ve svém životě? Že jsem si vzal za manželku tu nejlepší ženskou na světě ;-)
K ZAMYŠLENÍ HORY CUKROVÍ A TUNY POTRAVIN NESTAČÍ aneb adventní přípravy na Vánoce
TO ZASE BUDE BLÁZINEC, UŽ ABY BYLO PO SVÁTCÍCH… Zatímco děti netrpělivě počítají, kdy skončí škola, a ty menší se ptají, kolikrát se ještě vyspinkají, než přijde Ježíšek, říkají mnozí dospělí: „Už aby bylo po svátcích – to zas bude blázinec." Jsou to hlavně ženy, které takto mluví. Na nich totiž spočine velká práce spojená s přípravou svátků. SLAVIT JE UMĚNÍ, KTERÉMU SE ČLOVĚK MUSÍ UČIT… Dětská spontánnost, s níž jsme slavívali Vánoce, v člověku nezůstává. Slavení má svá pravidla a svůj řád. Naše sváteční dny jsou vrcholem a plodem našich všedních dnů. Bez práce nejsou koláče a bez koláčů není posvícení právě tak, jako není posvícení každý den. Svátky jsou vskutku úměrné kvalitě našich všedních dnů a rozpaky nad svátečními dny svědčí o nějaké nekvalitě našich dnů všedních. Kterýkoli svátek je dnem, který je jakoby vynesen nad rovinu všedních dní. Je to den klidu, kdy se můžeme radovat z toho, co přináší. Nebuďme z toho nervózní 14
a nechtějme ho přehnaně plánovat. UČIT SE BÝT SPOLU… Svátky jsou dny, kdy se můžeme a máme věnovat tomu, na co ve všední dny nemáme dost času. To neznamená dohánět všechny resty, či svátky prospat. Svátky nejsou dny lenosti, jsou to dny pro jinou činnost. Hlavně se máme věnovat druhým, být s nimi, promlouvat s dětmi, hrát si, číst si, jít na procházku, dívat se, zkrátka být spolu. Možná že nechuť, s níž někteří mluví o svátcích, pramení z toho, že už vůbec nedovedou být spolu, a to je zlé znamení. I v tom nám mohou Vánoce otevřít oči pro realitu… UDĚLEJTE MÉNĚ CUKROVÍ… Svátky mají být hezké, a proto je třeba mnoho připravit. Mnozí se do tohoto ale pouštějí s přílišnou a křečovitou důsledností, okázalostí, perfekcionismem… Udělejte o polovinu cukroví méně a budete mít víc času chvíli se zastavit, trochu zamyslet i radovat. A nebudete také muset po Novém roce vypouštět záložky na sukni a povolovat pásky kalhot. NECHTĚJTE VŠECHNO NAPLÁNOVAT… Nechtějte všechno přesně naplánovat, vždyť se to mnohdy zvrtne jinak: dědeček nastydne, Zuzanka dostane zarděnky, návštěva se omluví nebo přijde pozdě. Nechtějte řídit Vánoce jako generál nebo režisér, ale nechte se řídit Vánocemi. A hlavně nebuďte sobci. Na svátcích je krásné, že se líbí i těm druhým. Ve světle jejich radosti se rozsvítí i radost vaše. Buďte vynalézaví: vždyť v okolí každého z nás je mnoho lidí „na okraji". ZOUFALÝ POKUS O ÚKLID... Nestačí, když napečeme hory cukroví, naděláme sudy salátu, nanosíme metráky potravin a nápojů, rozvěsíme jmelí a větvičky a provedeme zoufalý pokus o úklid všeho. To vše nestačí a nejednou překáží. Svátky potřebují i jinou přípravu… VÁNOCE POTŘEBUJÍ I PŘÍPRAVU SRDCE… Vánoce jsou svátky smíření Boha a lidí a vyžadují přípravu našeho srdce. Víme přece, že se Kristus narodil v chlévě. Nemyslím, že bychom proto již dlouho před svátky měli přestat uklízet a mýt nádobí. Podstatné však je, že nevadilo, že místem narození Ježíška byl chlév, protože byl položen do láskyplné náruče Mariiny a objat péčí starostlivého Josefa. V betlémském chlévě zářila tři srdce, nejen Kristovo. Vánoce žádají, abychom připravili svá srdce. Tam je třeba uklidit, tam je třeba přichystat místo pro příchod a spočinutí Páně. Je třeba hledat smír, neboť pak přijde i tichá radost a pokoj. Výzvou a příležitostí k přípravě srdce je advent. DOSTATEČNĚ BRZY PŘIBRZDIT… V dnešní uchvátané době přistupuje ještě jeden přípravný úkol, zpomalit. Právě proto radím omezit vnější přípravy, které ještě zvýší požadavky na výkon a zrychlí tempo našeho života. Máme-li se o Vánocích zastavit, musíme už dost dlouho před nimi brzdit. Jedeme, jak se dnes o životě říká, příliš rychle a brzdná dráha je dlouhá. Ty, kteří doposledka pojedou rychle, čeká tvrdý náraz. Vánoce pak budou pociťovat jako cosi cizího, ano, rušivého. (převzato z www.pastorace.cz)
15
OBSAH: Jen pro dnešek... …...................... 1 Téma měsíce: Pusť mě dál............. 1 CO SE DĚJE: Farnost se stará, farnost má ….... 2 Naše děti připravují vlastní CD …. 2 Soutěž „Naše Vánoce“ …............. 2 Nové letáčky a pohledy farnosti .. 3 Kdy přijede betlémské světlo? …. 3 Jsem neposkvrněné početí …...... 3 OHLÉDNUTÍ: Děkovná bohoslužba za úrodu ..…4 Misijní víkend …............................. 5 Svatodušní modlitby za zemřelé .. 6 Říjnové modlitby růžence …......... 7 Děkanátko v Hustopečích …......... 7 Ano a rád, i když je to těžké …...... 7 CO DĚLAT, KDYŽ CHCI: Svátost kněžství se nás týká …..... 8
POZVÁNKY PRODEJ VÁNOČNÍCH PŘÁNÍČEK
V neděli 5. 12. po mši svaté budete mít možnost zakoupit si ručně vyrobená vánoční přáníčka a další vánoční výrobky, které pro vás ve výtvarných dílnách na faře připravily naše dětičky. Zakoupením přáníček přispějete na připravované CD našich dětí.
MIKULÁŠSKÁ BESÍDKA
V neděli 5.12.do našeho kostelíka opět po roce zavítá svatý Mikuláš! Nezapomeňte si připravit nějakou pěknou básničku nebo písničku! :-)
VÁNOČNÍ JARMARK
Jako každý rok i letos naše Obec Bořetice za pomoci SDH pořádají na sóle u kultruního domu Vánoční jarmark. A jako každý rok i letos na něm vystoupí také naše chrámová schola Deo Gratias a děti ze Světýlka, tak si je přijďte poslechnout – v sobotu 18. 12. po celý den.
UČÍCÍ SE CÍRKEV: Závěrečné obřady mše svaté ….... 9 ROZHOVOR Dobře jíst, dobře spát a být normální ….................................. 10 K ZAMYŠLENÍ: Hory cukroví a tuny potravin nestačí aneb adventní přípravy na Vánoce ….. 15 POZVÁNKY …........................ 16 Prodej vánočních přáníček Mikulášská besídka Vánoční jarmark
Farní Listy – štastní a veselí! :-) e-mail:
[email protected] mobil.: 776 234 202 www.boretice-farnost.cz
Redakční tým: farníci a farníčata z Bořetic Jazykové korektury: dobrá duše K.M. Duchovní podpora: otec Ondřej občasník, první ročník, páté číslo, vydáno nákladem 120 ks
16
