DĚTSKÉ POKOJE S„návody“ na zařízení dětských pokojů se setkáváme pravidelně téměř ve všech periodicích, většinou se však nakonec jedná o propagaci hotových sestav či předražených speciálních pomůcek, které pak dítě stejně moc nevyužívá. Jako designer mám možnost nahlížet do mnoha domácností a bohužel musím konstatovat, že ke skutečným potřebám dětí, k rozvoji jejich dovedností a estetického cítění je při laické tvorbě dětských pokojů přihlíženo jen v malém procentu. Často bývá pokojík buď„ pohádkově a sladce dokonalý“, nebo naopak je dětský pokoj odkladištěm nesourodého nábytku z jiných pokojů , neboť : „vždyť to děti stejně zničí…“ V prvním případě bývá pokoj tak infantilně popisný, že dítěti neponechává duchovní prostor pro vlastní představivost a kreativitu, v druhém případě zase typ nábytku málokdy odpovídá funkčním nárokům rostoucího dítěte. Ačkoliv je dětský pokoj takovým „státem ve státě“ , přesto by měl s celkovým pojetím a konceptem domu souviset a na něj navazovat A co je tedy pro tvorbu dětského pokoje nejpodstatnější? ● Pokoj je pro DÍTĚ – NE PRO NÁS !!! Ač se to zdá samozřejmé a logické, mnohdy právě na toto se zapomíná ● Prostor ! Pro dětský pokoj vyberte místnost co nejsvětlejší, největší ( mluvímeli o běžných rozměrech pokojů) a nejtišší. Dětský pokoj musí splňovat více funkcí najednou, tedy rozhodně potřebuje větší rozlohu než vaše ložnice. A jistě chcete, aby váš potomek měl klidné spaní, tedy pokoj s okny do dvora či zahrady bude určitě lepší než ten s výhledem na rušnou křižovatku. A o pokoji bez oken můžete uvažovat snad pouze jako o tělocvičně či hudební zkušebně – a to samozřejmě jen v případě, že je tato místnost dobře odvětrávána a osvětlena. Pokud máte dětí více a věkově jsou blízko u sebe, zvažte, zda jim neponecháte zpočátku (tedy do předškolního až mladšího školního věku) jeden společný pokoj na spaní a jeden ( nebo více) na hraní. A pokud máte prostoru dost, vyhraďte pro vaše dítě pokoje rovnou dva. Ocení jej jak dítě, tak i vy. Dítě si nebude muset před spaním ze země uklízet pracně vytvářenou závodní dráhu se zoologickou zahradou a domem pro všechny plyšáky a další postavy a vy se nemusíte bát, že si do nohy zarazíte rytířovo brnění. Samozřejmostí je též blízkost toalety a koupelny. Pokud je ta možnost, dopřejte dítěti svojí vlastní. ● Věk dítěte = funkce pokoje = zónování= vybavení interieru Nároky na vybavení interiéru dětského pokoje se v průběhu věku dítěte samozřejmě mění s tím, jak se mění požadavky na funkce pokoje. Zjednodušeně se dají tyto fáze rozdělit do několika kategorií ● Nejmenší děti /0 až 3/ ● V tomto období dítě potřebuje především pocit bezpečí a neustálou blízkou přítomnost rodiče po celých 24 hodin denně – pokojík by měl být co nejblíže ložnici.
●
Vlastní bezpečné místo na spaní – u nás je zvykem mít dětskou postýlku tak do 1,5 roku dítěte v těsné blízkosti ložnice rodičů , nebo přímo v ní já osobně považuji za nejlepší řešení postýlku s kolečky tj . s možností libovolného přejíždění. ● Velkou plochu na hraní – nejlépe na zemi. Pro městské děti, které nemají možnost se učit chodit i v přírodním terénu, jsou výhodné koberce s proměnlivou výškou povrchu či podložky, u kterých je možné proměňovat půdorys. Dítě si pak v období učení chození zlepšuje motoriku pohybu a posiluje páteřní svaly udržováním stability. Pro začínající chodce je také důležité zabezpečení zásuvek úložných skříní proti otvírání a co nejméně ostrých rohů v hlavních průchozích zónách ● Co se týká dalšího vybavení, tak by mělo být prakticky a pohodlně řešené pro co nejlepší péči dospělého o nejmenší dítě. Přebalovací pult s dostatečnými úložnými prostory, křeslo na krmení atd…. ● Předškoláci /3 až 6/ Ve druhé kategorii předškolních dětí jde hlavně o rozvíjení samostatnosti a šikovnosti formou hry. Kdo si hraje nezlobí je hezké, ale nejde jen o to, aby děti nezlobily, ale aby se formou hry co nejvíce naučily. ● Větší samostatná postel S dítětem začne růst i nábytek, kdy dojde k výměně postele a odstranění přebalovacího pultu. ● Úložné prostory – namísto přebalovacího pultu a pomůcek k tomu určených přichází na řadu na řadu úložné prostory pro interaktivní hračky, které by samo dítě mělo mít přístupné a také je mohlo obsluhovat. Nejen si hračky vybírat pro hru, ale učit se je i po hraní jednoduše sklízet. Vhodné jsou pevné boxy na kolečkách, otevřené police a hluboké zásuvky. ● Prostor pro hru – Místo pro pokoj pro hru, aktivní pohyb a výtvarné aktivity by mělo být funkčně i opticky odděleno od lůžka. V dítěti se tak snadněji propojí postel = spánek. V herní zóně nesmí chybět snadno omyvatelný stůl spolu s výškově odpovídající židlí a možností usazení více dětí naráz, kusový koberec či podsedáky pro hru na zemi, vertikální kreslící tabule, pohybové herní prvky např.jako houpačka, zavěšený žebřík, kruhy nebo i lezecké úchyty . Pokud dítěti můžete poskytnout pokoj samostatný, nebude docházet k míchání energiií a dítě v pokoji určeném ke spánku bude usínat rychleji a nebudou jej rušit další vjemy ● Mladší školní věk /6 až 11/ pro třetí kategorii věku dětí je nejzásadnější změna v jejich životě začátek povinné školní docházky. ● Toto období bude věnováno asi největším přestavbám či výměně nábytku a je tedy spojeno s výraznějšími investicemi. V této fázi totiž pokoj připravujeme i pro další vývoj a věk dítěte. Pokud doposud mohla dítěti stačit menší postel, v tomto období by určitě mělo dojít k výměně za standardní velikost. Nebo ještě lépe, pokud máte dostatek prostoru, pořiďte dítěti postel 120 140 cm šířky. Děti si rády zvou kamarády na přespání a zvlášť dívky si rády špitají svá tajemství a na širší posteli se pohodlně vyspí děti dvě.. Širokou postel ocení i v dalších obdobích neboť tato postel s dítětem zůstane, až dokud nevylétne z rodinného hnízda. Vzhledem k socializaci dětí je velmi důležité mít možnost
●
●
●
●
nabídnou příležitostné pohodlné přespání i jejich kamarádům , což vyřeší buď ona širší postel, nebo vysunovací, či skládací náhradní lůžko. Pokud v jednom pokoji původně bydlely dvě děti rozdílného pohlaví a máme jeden pokoj navíc, který doposud sloužil jako herna, je čas každému dítěti zařídit vlastní pokoj. Někdy jsou domy a byty architektonicky připravené na půlení zatím jednoho velkého dětského pokoje na dva samostatné menší. Pokud další pokoje nemáte a více dětí sdílí pokoj jeden, je dobré v tomto období jim vytvořit vlastní prostor určitým předělem. K tomu může sloužit např.skříň nebo alespoň závěs. Pro toto období je nejdůležitější vytvořit v pokoji prostor pro dostatečně velký psací stůl a k němu příslušnou židli. Neznamená to, že musí být rostoucí, stačí, když je pohodlná a výškově vhodná. Neměla by chybět ani nástěnka, kam si dítě může připevnit rozvrh, oblíbené fotografie či seznam s úkoly. Možná se studijní část vytvoří na úkor hrací zóny, nicméně i tu je potřeba ještě do jisté míry zachovat, protože dítě v tomto věku si stále bude hrát. Obecně rozdělení pokoje na čtyři základní zóny, učení, hraní, odpočinek a úložné prostory je dobré důsledně dodržet. Pokud pokoj obývá více dětí, každé by mělo mít svůj vlastní pracovní stůl s ergonomicky vyřešeným sezením a dobrými světelnými podmínkami. Úložné prostory. Postupně bude hraček ubývat ovšem přibývat bude oblečení a školních pomůcek. Nově dítě bude potřebovat vlastní knihovnu.
● Starší školní věk /11 až 15/ puberta Po stránce psychické je pro pubertu typická nevyzrálost postojů, potřeba společenského kontaktu s vrstevníky, změna v sebepojetí. Místo rodičů mají velký vliv na sebehodnocení vrstevníci. Dochází k odklonu od dosavadních autorit, je zde výrazná tendence osamostatnit se. Stále větší důležitost nabývá volný čas: četba, hra (spíše složitější), sport (zvláště rvavé sporty), zájem o tajemství, romantiku, přírodu, o umění. V interiérech pro tuto věkovou kategorii nedochází k výrazným změnám dispozičního řešení. Pro setkávání s kamarády můžeme vytvořit příjemné „posezení“ přidáním rozkládacího sofa či křesílka a odkládacího stolku.. Dětem v tomto věku ani nevadí, že je to na úkor hrací zóny, kterou malé společenské sezení nahradí. K psacímu stolu přibývá počítač. Dekorace pokoje se v celku individualizuje podle potřeb a vkusu dítěte a tomu odpovídá mnohdy i výrazná atmosféra a styl .V tomto věku musí mít děti prostor na výstavu vlastních výtvarných děl a výrobků, místo pro svoje plakáty atd.. Rodič již není ten, kdo plně určuje výzdobu pokoje, dítě by určitě mělo mít volnější ruku při dodekorování. ● Teenage období mezi pubertou a rannou dospělostí, / /15 až 20/ Preference a zájmy už častokrát bývají vyprofilované, tvorbu „teenagerskeho“ pokoje necháváme na dítěti, resp. jeho vkus je pro nás prioritou, dospělý zde funguje pouze jako „finanční poradce“ . ● Materiály – do dětského pokoje volíme raději přírodní materiály – ať již se jedná o podlahové krytiny či materiál na výrobu nábytku. Možné alergie dítěte jsou zásadním údajem pro výběr materiálů vyskytujících se v pokoji. Dřevo je samozřejmě vždy nejlepší volbou, nejen kvůli jeho hypoalergenitě ale i kvůli příjemné struktuře
a optické i faktické teplotě materiálu , ale také kvůli možnosti přelakování a tím i změny barevnosti..Co se týče dalších přírodních materiálů máme možnost volit marmoleum (na podlahy) , překližku (nábytek), z textilu bavlnu, len, vlnu (koberec). Samozřejmě přírodní materiály jsou dražší, proto často volíme nábytek s MDF desek, ať již lakovaných či foliovaných. U konstrukcí musíme dávat pozor nejen na stabilitu nábytku ( knihovny a vysoké skříně je vždy lepší ukotvit do stěny, aby se na dítě případně nezřítily) , ale také na způsob otevírání. Úchop musí být pro dítě příjemný a otevření snadné a bezpečné. Pozor na přílišnou blízkost úchytek ke hraně dvířek. Může snadno dojít ke skřípnutí prstů. U malých dětí naopak můžeme pořídit speciální pojistky proti nežádoucímu otevření. ● Osvětlení Nejpodstatnější je dostatek přirozeného světla, stejně jako možnost jeho zastínění. Na to nesmíme zapomínat obzvlášť v pokojích pro malé děti – ti zastínění protřebují jak kvůli dennímu spaní tak i pro časnou večerní hodinu uléhání. Umělé osvětlení by mělo být řešeno do několika stupňů intenzity. Velmi malé děti potřebují nižší intenzitu a možnost intimního svícení, ale pro úklid v pokoji naopak potřebujeme více světla. Dobré je tento požadavek vyřešit silným centrálním světlem s možností stmívání. Do budoucna totiž děti budou potřebovat určitě dobré osvětlení celého pokoje. Centrální osvětlení ale nemusí být pouze uprostřed pokoje. Využít můžeme tzv. multi kabelové závěsné osvětlení, kdy z jednoho bodu (vývodu) vychází více lanek s objímkami a můžeme tak osvětlení rozvěsit do více stran. Velmi podstatné je dobré osvětlení psacího stolu, lampička na čtení u postele a v neposlední řadě bychom neměli zapomínat ani na dekorativní osvětlení formou např. nástěnných nebo (u větších dětí ) stojacích lamp. U menších dětí by nikde neměli viset kabely a ani zásuvky by neměly zůstat obnažené. V současné chvíli jsou na trhu i speciální zásuvky se zabudovanou pojistkou, kterou dítě nedokáže otevřít. Řešením jsou též plastové záslepky, které se dají koupit v kterémkoliv hobby marketu. ● Barvy Při práci s barvami v dětském pokoji využíváme poznatky z barevné teorie a barevné harmonie i psychologického působení barev na člověka. Mějme stále na paměti, že barvy by měly podporovat činnosti, které se v interiéru budou vykonávat a samozřejmě by měly spolu ladit ,ne soutěžit. Barevné řešení pokoje se mění dle věku dítěte , obecně se však dá říci, že výhodnější je pořídit nábytek spíše neutrálních, nebo přímočarých barev a celkovou barevnost doladit pomocí výmalby, tapet, textilií, doplňků. Tím pádem potom s měnícími se stylovými a barevnými nároky rostoucího dítěte se nemusíme zbavovat kvalitního a dobře sloužícího nábytku. Na změnu barevnosti nábytku můžeme použít např. samolepící tapety nebo washi pásky, kterými vzhled nábytku lehce změníme a oživíme Můžeme vytvořit i dočasné ornamenty, nápisy atd. Doporučovaná barevnost pro nejmenší děti jsou jemné pastelové barvy a bílá. Určitě ne velmi křiklavé barvy, výraznou žlutou, žlutozelenou, či oranžovou ve velkých plochách a pozor na použití hnědé.!! To je barva, která je pro malé děti téměř neidentifikovatelná, protože obsahuje stejným poměrem všechny základní barvy červenou, modrou a žlutou zároveň. Intenzivnější barvy je dobré doplňovat v drobných doplňcích, které se rychleji
U dětí předškolního a mladšího školního věku by barevnost měla podporovat vývoj a kreativitu dítěte. Určitým vodítkem může třeba být inspirace obrázky, které dítě kreslí. Můžeme sáhnout po sytějších odstínech a důležité je i zónování a členění interiéru barvou podle příslušných aktivit. Tj. zńa spánku vyžaduje klidnější nebo chladnější barevnost než zńa aktivity. Použití barevných odstínů také závisí na pohlaví dítěte. U starších dětí a teenagerů se nemusíme bát sáhnout po velmi sytých barvách a určitě se nebojme ani tmavě modré a černé, Jenom pozor – syté a tmavé barvy pohlcují více světla, tedy musíme zvýšit intenzitu a množství přirozeného i umělého osvětlení.
