DÁRCE SVĚTLA A POKOJE

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

12 2009

DÁRCE SVĚTLA A POKOJE „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ (Iz 9,1) Doba, do které jsme právě vstoupili, nám otevřela nový církevní rok. Je zároveň začátkem přípravy, jejímţ vyvrcholením je oslava narození Jeţíše Krista. Narození Spasitele, který k nám přichází, je tím největším zjevením v dějinách lidstva. Nekonečný a nepředstavitelný Bůh se zjevuje jako malé dítě člověku, který je tak limitovaný a často i zraňovaný historií svého ţivota. Takové setkání Boha s člověkem vyţaduje zvláštní přípravu. Ovšem adventní příprava na slavnost Vánoc je daleko hlubší neţ samotná dobrá nálada spojená s dárky a setkáváním rodin. Nemůţeme zapomenout, ţe to byl sám Bůh, kdo chtěl, abychom ho poznali a uvěřili v něho. A proto jeho zjevení je úzce spojené se světlem a slovem. Neboť Boţí slovo nejen musíme poznávat, ale potřebujeme ho i zkoumat, abychom tak získali jasný návod k ţivotu, světlo, které osvěcuje mraky naší omezenosti. Advent, který uţ ve svém názvu naznačuje příchod něčeho, nebo lépe řečeno Někoho, se pro nás všechny má stát časem osvícení, tedy jasného rozumu a přesného rozeznávání na co se vlastně připravujeme. Jeţíšovo narození je strategickou událostí v dějinách lidstva s dosahem na věčnost. Znamená to, ţe světlo adventní doby musí začínat v našich srdcích a vyzařovat tak silně, aby se stávalo přitaţlivým pro kaţdého člověka. Potom otázka naděje do budoucnosti bude zaloţena na srdci – tedy lásce. Zkusme tento čas proţít v rozeznávání pravdy o Bohu, jeho dějinách spásy, o jeho lásce a darech, které nám s jeho příchodem pomáhají na cestě víry. Kéţ všechna světla kolem nás nerozptylují naše nitro, ale naopak nás vyburcují k zamyšlení nad otázkou: „Jak se já snaţím poznávat Boha – Světlo světa?“ P. Edward Walczyk

2 │ Rozhovor Léta učili mnohé z Kyjí, Jahodnic, Hostavic a Dolních Počernic ve zdejší ZŠ Šimanovská, mezi nimiž jsou i naši farníci. Sedávali v první lavici, ona četla čtení a zpívala „Rybovku“, on chodil zvonit přede mší. Manželé Havlovi, kteří letos oslavili Zlatou svatbu - 50 let společného života.

V TEPLÁKÁCH JI DOMA NEUVIDÍTE Rozhovor s našimi bývalými farníky, kteří již léta bydlí v Klánovicích, začal dobrodružně – ze sluchátka se totiž ozvalo: „Volané číslo neexistuje.“ Zkouším tedy štěstí a vydávám se na návštěvu neohlášeně. Vidím, že místní právě vyvážejí listí ze svých zahrad. Mezi nimi najdu pana učitele. Hned mě zve k nim domů. A zatímco se vrací k práci, povídám si s paní učitelkou Janou Havlovou. Nedávno jsme oslavovali 20. výročí sametové revoluce. Oslavili jste to nějak? Ani ne. Kvůli zdraví se drţíme raději doma. Jen na televizi jsme se dívali. V televizi by to ale měli vidět především ti, co to nezaţili – mládeţ neví vůbec nic. Studenti k té příležitosti uspořádali Inventuru demokracie. Její součástí byly i dotazy známým osobnostem, jejichž odpovědi jsme mohli do konce listopadu číst v dopravních prostředích. Co podle vás naší společnosti chybí? Nedrţí se tradice. Neuchovává se národní identita, konzumní společnosti na tom nezáleţí. To v Anglii jsou na svou historii, a zvlášť období viktoriánské, hrdí. Dnešní doba je dobou zlatokopů. Ani KDU se mi nelíbí, co zemřel Josef Lux, jde to s nimi s kopce. Společnost je apatická, nezodpovědná.

Kdy jste vlastně přišli do Klánovic? V roce 1985. Předtím jsme bydleli v Kyjích v Karlově ulici. V Dářské bydlely sestry boromejky, můj muţ jim občas dělal opraváře. Mnohé z našich farních oveček jste učila, stejně tak i váš manžel. Jak vzpomínáte na tato léta? Mám čisté svědomí v tom, ţe jsme dětem vštěpovali mravní zása-

Rozhovor │ 3 dy. Dnes učit je skoro o ţivot, jen se dotknete dítěte a mohou vás zaţalovat za obtěţování. A vím, ţe se mnou byli rodiče spokojení, protoţe některé maminky, kdyţ se dozvěděly, ţe další rok budu mít prvňáky já, tak poslaly dítě do školy o rok později. To byla pro mě taková satisfakce, uznání mé práce. Pamatuji si, že jste byla v našem kostela křtěná. Ano, to bylo v roce 1992, kdyţ jsem se vrátila z první oficiální cesty do Svaté země po 50 ti letech komunistického útlaku, vedené Mons. Karlem Otčenáškem, které se zúčastnili i zahraniční krajani a asi dvanáct kněţí. Kdyţ jsme stáli na místech, kde před 2000 lety chodil Kristus, byla jsem zasaţena Bohem, jeho láskou, emoce mě úplně pohltily. To byla moje konverze k církvi katolické z Československé husitské (kde se křtí „ve jménu republiky“ a ne „ve jménu Jeţíše Krista“ – pozn. red.). Udělali jsme spoustu fotek, ale já jsem uţ nebyla schopna pro ty emoce vnímat, kde přesně jsme zrovna byli. Aţ jsme pak přijeli a nechali vyvolat fotky, tak páter Kellnar nám objasnil místa, kde se fotilo. Pak jsem se nechala pokřtít. Manţel mi pak řekl, zda se tam nechci jet ještě jednou podívat, ale odpověděla jsem, ţe ne, protoţe bych tam jela uţ jako turista. Jsou jiná místa, kam se ráda vracíte?

Jezdívala jsem pravidelně na Svatou horu, ale co zemřel P. Břicháček, není to uţ ono. Uţ tam není ani řeholník Jan, který se s námi modlil kříţovou cestu v ambitu kláštera. Pak jsem ráda návštěvovala sestry Sv. kříţe v Choryni. Tam se mi stala taková věc – normálně jsem se navoněla, ne moc, jak mám ve zvyku, a další den mi jedna sestra povídá: „Janičko, já vám to větrala celou noc!“ Kdyţ jsem to pak říkala matce provinční, odpověděla: „Víte, lepší sestřička marnivá, neţ jiná.“ Sestry se přestěhovaly do Kroměříţe, kde měl letos kněţské svěcení jeden známý, kterého jsem znala uţ jako mladého muţe. Tak jsem měla příleţitost setkat se i s panem biskupem Graubnerem. Na jáhenském svěcení jsem nemohla

4 │ Rozhovor být, protoţe jsem byla po operaci páteře. Na kněţské jsem se dostala díky vnukovi Dominikovi, který mě tam zavezl autem. Na primiční mši o týden později uţ mě ale nemohl vzít, měl jiné povinnosti, a já jsem nemohla riskovat takovou dálku hromadnou dopravou. Jinak Dominik také několikrát ministroval v kyjském kostele. Zmínila jste marnivost. To je ale něco jiného než elegance, která je vám vlastní. Vy jste vždy chodila elegantně oblečená, jak se na Boží dům patří… Taky si myslím, ţe je lepší být oblečen elegantně neţ přijít v dţí-

nách. Ale jednou jsme měli zde v Klánovicích velkou slavnost a já si vzala hezký klobouk. Snaţila jsem se číst jasně a nahlas, aby slyšely i staré babičky. Po mši jsem si nebyla jistá, tak jsem se zeptala jedné paní, co asi říkal náš pan farář. Prý „četla hezky, slušelo jí to moc, ale lidi odvedl překrásný klobouk.“ Od té doby se snaţím neupoutávat na svou osobu, ale aby lidé vnímali Boţí slovo. Kolik těch kloboučků a klobouků máte? Hodně, různé barvy, letní i zimní. připravila Marta Höferová

Jana Havlová Povoláním pedagog prvního stupně, se narodila roku 1940. Se svým manţelem Stanislavem, téţ učitelem, se seznámila ve vlaku na cestě do svého prvního zaměstnání do pohraničí na umístěnku. Mezi její koníčky patří zahrada, pes, kočka a péče o manţela, po malé mozkové příhodě v r. 1990 i básně. „To byla vlastně má terapie. Mohla jsem v nich vyjádřit radost, bolest, všechno.“ Šest let navštěvovala Univerzitu třetího věku na 2. LFUK v Motole, kde se dovídala o prevenci nemocí, zaměřenou na potřeby lidí zralého věku. Bydlí s manţelem v Klánovicích. Mají dceru Lenku, jeţ se provdala do Anglie – a od té doby srovnává českou a britskou kulturu/ společnost. Její vnuk Martin tam chodí do katolických škol.

Pouť do Svaté země Tajemná cesta do neznáma Bušení srdce a zrychlený tep To Ježíš mi ruku dává a ukazuje svět Svět lásky dobroty a pochopení svět kde pro zlo místo není a ve kterém se tají dech Stojím zde vděčná v okouzlení

nehodna míst těch Přesto kráčím pokorná a němá Ó díky Pane za poznání Tvá dobrota snad hranic nemá Cítím Tvé vřelé teplo v dlani Má duše našla odpuštění (Verše radosti 1992)

Duchovní stránka │ 5

VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Martin navštěvuje svého dědečka, který právě vyřezává figurky do betléma. Martinův dědeček je velmi šikovný, jeho figurky jsou jako ţivé. Martin si je dlouze a pečlivě prohlíţí – a najednou mu připadá, jako by nebyl aţ tak velký, jako obvykle, ale naopak, připadá si docela malý. Je mu, jako by byl jednou z figurek. A jak tak stojí a dívá se na Jeţíše v jeslích, zjistí, ţe se mu dítě dívá přímo do očí. Najednou se poleká. „Proč se lekáš?“ ptá se chlapce Jeţíš. „Protoţe pro tebe nemám ţádný dárek.“ „Já bych ale od tebe rád něco měl,“ říká Jeţíš v jesličkách. „Chci ti dát všechno, co mám!“ říká Martin. „Můj nový snowboard, k němu boty a nový počítač!“ „Ne!“ říká potichu malý Jeţíš. „Nic z toho nepotřebuji, kvůli tomu jsem na svět nepřišel. Chci od tebe něco jiného. Daruj mi svůj poslední sloh!“ „Ale za ten jsem přece dostal pětku, nedostatečnou,“ brání se Martin. „No právě, proto ho chci!“ vysvětluje malý Jeţíš. „A chci od tebe ještě další dárek!“ pokračuje. „Dej mi tu krásnou, drahou křišťálovou vázu!“ „Ale tu jsem přece dnes rozbil,“ byl Martin překvapený. „Chci, abys mi vţdy přinesl všechno to, co se ve tvém ţivotě rozbilo. Chci to všechno spravit a uzdravit. Dáš mi to?“ „To je těţké. Pomůţeš mi s tím?“ ptá se chlapec nejistě. „Ale já chci ještě něco!“ říká Jeţíš v jeslích. „Daruj mi také odpověď, kterou jsi dal mamince na její otázku, jak se ta váza rozbila.“ Martin celý zrudl. Byl v rozpacích. „Ve skutečnosti jsem ji rozbil schválně, protoţe jsem byl vzteky bez sebe …,“ přiznává. „Ano, dej mi všechny své lţi a vztek, přines mi všechno zlé, co jsi udělal,“ říká malý Jeţíš. „A kdyţ s tím ke mně přijdeš, pomůţu ti. Chci tě přijmout se všemi tvými chybami a chci ti vţdycky znovu odpustit. Chci tě vzít za ruku a ukazovat ti cestu. Chceš, abych ti tohle dal?“ A Martin se dívá, naslouchá a mlčí … Připravila Blanka Ocovská (převzato z časopisu Duha)

6 │ Stránka pro děti a nejen pro ně 1. Ježíšovo dětství Otázky a odpovědi:            

Ježíš se narodil v: Nazaretu; Jeruzalémě; Betlémě Ježíšův otec byl: pastýř; kněz; tesař Ježíšova maminka se jmenovala: Anna; Marie; Alžběta Když se Ježíš narodil, maminka ho položila: do kolébky; do postýlky; do jesliček Na Ježíše se jako první přišli podívat: pastýři; lidé z hospody; lidé z celého města Ježíše krátce po narození ještě navštívili: Herodes; faraón; mudrci Josef a Marie museli s malým Ježíškem utéct do: Egypta; Babylónu; Nazaretu Po návratu z Egypta se rodiče s Ježíškem usadili ve městě: Jerichu; Betlémě; Nazaretu Ježíš se spolu s rodiči vydal na cestu do Jeruzaléma v: 8; 10; 12 letech Ježíš šel s rodiči do Jeruzaléma, aby: navštívil příbuzné; na výlet; do chrámu na slavnost Velikonoc Když se vraceli z Jeruzaléma, Ježíš: zůstal s příbuznými; šel s rodiči; zůstal v chrámu Kněží, kteří se setkali s malým Ježíškem žasli, že: moudře odpovídal na jejich otázky; byl ochotný pomáhat jim; naučil se hodně veršů zpaměti

2. Které číslo chybí v této číselné řadě? 5 – 7 – 12 - ? – 31 – 50

Stránka pro děti a nejen pro ně │ 7 3. Co znamenají výrazy: A. Vox populi

okřídlený kůň

B. Korpulentní

vypouklý

C. Senium

otylý

D. Pegas

stáří

E. Konvexní

obr s jedním okem

F. Kyklop

hlas lidu

4. Vánoční Stromek Na větvičkách vánočního stromečku visí vánoční koule. Doplňte do těchto koulí čísla od 1 do 10 tak, aby součet v každém trojúhelníku byl stejný. Každé číslo se vyskytuje jen jednou. Podaří se vám to?

Odpovědi posílejte na e-mailovou adresu [email protected]. Nejrychlejší luštitel bude odměněn.

8 │ Farní události PEČEŤ DUCHA SVATÉHO V neděli 15. listopadu přijalo osm našich farníků svátost biřmování z rukou p. biskupa Václava Malého. Při promluvě je povzbudil, aby "ţili z naděje Ducha vzkříšeného Pána". Biřmovanci si sami připravili krásné modlitby před i po mši svaté. Slavnost zakončili pohoštěním na faře pro všechny přítomné. Přejeme jim, aby se nechali Duchem svatým zavát tam, kam je bude zvát.

Farní události │ 9 PŘIJETÍ DO KATECHUMENÁTU V sobotu 28. listopadu přijal v praţské katedrále kardinál Miloslav Vlk nové čekatele křtu. Vedle mnoha adeptů byli přijati i naši farníci Věrka Merklová a Jirka Jelínek. Přijetí se podle tradice konalo při vchodu do katedrály, na bohosluţbu slova se ale všichni přítomní přesunuli k oltáři. V kázání je pan kardinál povzbudil slovy: „Radost z Hospodina ať je vaší silou!“ Poté dostali nově přijatí z jeho rukou Nový zákon. Nakonec je pozval k setkání a malému pohoštění v Arcibiskupském paláci. Věrko a Jirko, ať vás na cestě k novému životu provází Duch svatý!

(red.)

Jirka, Věrka, pan kardinál a jejich kmotři

10 │ Historie

Z farní kroniky Další osobností zmíněnou ve farní kronice byl P. Gustav Láska. Kronika uvádí, ţe dne 28. listopadu 1893 byl na Kyjskou faru investován Gustav Láska, farář z Uhlířských Janovic, který byl více neţ deset let kaplanem a administrátorem v Kyjích a který „byl proti své vůli a nadání osadníky slavně uvítán a dne 7. ledna 1894 installován“. V roce 1895 povaţoval kronikář za významné zmínit, ţe „ rok tento byl prostředně úrodný, ovoce málo, podzim vlhký, brambory většinou shnily“. Kostel obdrţel darem od jakési paní z Hostavic při příleţitosti prvního svatého přijímání jejího syna koberec kryjící celý presbytář. Farní budova byla opravena nákladem více neţ 800 zlatých, omítka byla nahrazena novou „s pískem Vltavským“, byla dána nová okna do kuchyně, nové ţulové stupně k domovním dveřím aj. Kronikář zdůrazňuje, ţe „veškeré vydání nesla záduš, neboť při chudobě a přetíţení daněmi osadníků je těţko konkurenční příspěvek ţádati“. Rok 1897 byl méně úrodný, za více neţ 100 milionů zlatých bylo přivezeno do Rakouska obilí, jeden metrický cent pšeničného obilí se prodával aţ za 24 zlatých (rok předtím za 15 zlatých). Kronika nezřídka zabloudila i do zpráv na poli politickém. Uvádí, ţe „následkem takzvaných jazykových nařízení uţívají letos poprvé úřady zeměpanské co vnitřní řeči úřední mezi sebou jazyka českého, coţ vzbudilo takový odpor mezi Němci, ţe obstrukcí učinili konec parlamentu ve Vídni. Počátkem prosince byly v Praze a ve větších městech po Čechách veliké bouře, které i v drancování ţidovských krámů se zvrhly. Vojsko zjednalo pořádek a nad Prahou prohlášen náhlý soud. Základy křesťanských států jsou podkopány, dělá se trhlina za trhlinou.“ Kronikář dále píše, ţe „za čtyrletého farářování mám uţ třetího regenschoriho, je jím vţdy podřízený učitel a ti se často mění“. Jako nejvýznamnější událost roku 1898 je spatřováno, „ ţe den 10. září 1898 byla odpoledne zavraţděna císařovna naše J. V. Alţběta (císařovna Sissi /1837-1898/ – pozn. V. M.) v Ţenevě, právě kdyţ šla z hotelu na parník. Vrah Vlach Luccheni probodnul jí srdce velkým pilníkem, takţe v několika minutách skonala. Vrah byl anarchistou, toť pohnutka kralovraţdy, jaké ještě nebylo na světě“. Kyjský farář v tomto roce slavil 25ti letou památku kněţství a na připomenutí „postavil v Kejích na návsi kamenný kříţ“. Zde je vhodné připomenout, ţe se jedná právě o onen kamenný kříţ vedle kostela, u kterého se farnost schází a modlí při slavnostech. Rovněţ byl vzat druhý

Historie │ 11 kříţ ze starého hřbitova, nákladem pana faráře opraven a postaven v Aloisově, neboť v té době v obci jiné kříţe nebyly. Kronikář dále píše, ţe 2. prosince slavil císař Pán památku svého padesátiletého panování, které jako dlouhá cesta je namnoze trním poseta, a protoţe byl tím dnem pátek, dispenzoval tehdejší papeţ celé Rakousko od postu. Kronikář dále smutně uvádí, ţe „ nešťastnými spory národními je říše do nejhlubších útrob rozrušena a není naděje na smírné ukončení“. Zajímavé je zakončení této strany kroniky, kdy si farář posteskl, ţe „ ku posouzení poměru mezi farou a školou je, ţe řídící učitel neúčastnil se ani svěcení kříţe,…“ , přičemţ další řádky jsou z kroniky odstřiţeny… V roce 1899 dne 25. června zemřela Jeho Eminence Kardinál arcibiskup Praţský František hrabě Schönborn na zápal plic a byl pohřben u sv. Víta v Praze, „ pro dobrotu srdce ode všech, co jej znali, jsa velice oţelen“. Na jeho místo byl 13.1.1900 intronizován 36 letý Lev, svobodný pán Skrbenský z Hříště. V roce 1899 nalezl farář pod střechou sakristie velmi zajímavý zbytek starého chrámového portálu. Další poznámkou k politickému dění je zmínka, ţe „ boj národů rakouských opět se přiostřil letos odvoláním nařízení jazykových z r. 1897.“ Velmi poučné je postesknutí faráře, ţe „ známka úpadku našeho lidu je, ţe čím více chudne, tím více hýří, letos bylo zde 16 muzik, v Malešicích 40!, jedna i v adventu!“ Rovněţ téţ poznámka, ţe řídící učitel školy nevede kůr a farář měl za rok čtyři rozličné varhaníky, coţ je „svízel“! V ten rok (1900) „počala měna korunová, v krajinách německých pak počalo pod heslem Pryč od Říma zvláštní hnutí, deset tisíc osob odpadlo k protestantismu. Asi plevy“! Rok 1900 je pak ukončen prodejem posledního pozemkového majetku, takţe zdejší obec je úplně obcí bezzemků, neboť veškeré soukromé pozemky patří dvěma majitelům, kteří zde nebydlí, totiţ kníţeti a „panu z Frey-ů z Vysočan“.

Připravil Viktor Mach

12 │ Farnost MALÉ JUBILEUM Milí bratři a sestry, drţíte v rukou zvláštní číslo. Neliší se nikterak zásadně od předchozích čísel a není výjimečné ani pro svůj více „vánoční“ obsah. Speciální je však tím, ţe právě slaví své páté narozeniny. Jak ten čas letí! Vzpomínám, jak jsme ho tenkrát na podzim roku 2004, ještě za P. Ladislava Součka, formovali. Prvně vytipovat moţné spolutvůrce, pak je ale především přemluvit k páchání takové pravidelné činnosti. Pár takových nadšených „bláznů“ se nám opravdu podařilo sehnat. Poté jsme dali hlavy dohromady, abychom dali časopisu obsah, jednotný styl a také jméno. Jestlipak víte, proč se vlastně původně jmenoval Natanael nota bene? Protoţe O. Ladislav tehdy vydával týden co týden svůj informační a spirituálně podnětný plátek Natanael. Natanael n.b. tak měl být měsíčním bonusem. Kdyţ pak přišel v roce 2007 P. Edward, neměl kvůli opravě fary čas na psaní, takţe uţ vycházel jen tento měsíčník – a tedy uţ nebylo důvodu nazývati ho „n.b.“ Jinak Natanael je hebrejský ekvivalent pro Bartoloměje, jemuţ je náš kostel zasvěcen. První číslo vyšlo v prosinci 2004 a bylo dost „divoké“ – bez loga, grafiky… Šla jsem se poradit s jednou studentkou ţurnalistiky a ta mi to vrátila celé červené! To se týkalo především formálně-technických záleţitostí. Sazbař Pavel se amatérsky ujal grafiky – nu, a dnes je z něj skoro profík! Dnes vůbec „Natálek“ běţí takovým způsobem, ţe by nám mohly mnohé měsíčníky závidět: uzávěrka týden před vydáním, přičemţ autorský kruh je urgován o týden dřív, „aby se vzbudil“ ze spánku a začal včas dodávat své pravidelné příspěvky. Kupodivu to klape a kupodivu nikdo nepodal výpověď ze dne na den. Ono to přeci jen je dost závazné psát měsíc co měsíc. Nejprve víte o čem psát, pak uţ ale dochází nápady, šťáva, elán, síly. To, ţe nadále píšeme je spíš známkou toho, ţe nám ty naše rubriky přeci jen přirostly k srdci. A také skutečnost, ţe štos nového čísla vţdy zmizí, je důkazem, ţe to vše snad není k zahození. Pokud i toto vydání přispěje k adventnímu ztišení, aby se o Vánocích mohl Jeţíš narodit i do našich srdcí, pak splnil svůj účel. Požehnaný advent i svátky vánoční přeje spolu s týmem autorů Marta Höferová Natanael vychází vţdy první neděli v měsíci. Náklad 100ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 27.12.2009. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.

Příloha PETR STŘEŠŇÁK

MĚSTSKÝ FOLKLÓR VÁNOČNÍ ZAČÁTEK CÍRKEVNÍHO ROKU „Církevní rok? – Ano ale nevím už přesně který to byl…“ odpověděla paní v anketě a odešla na trh zakoupit adventní věnec jmelí a svíčky aby si připomněla začátek nového Církevního roku

SVATÝ MIKULÁŠ Mikuláš ztratil plášť a na schodech rovnováhu nejspíš trochu pil… Snad proto na něj děti ze sídliště útočily bouchacími kuličkami zatímco čerty jen přátelsky zatahaly za ocas

1. NEDĚLE ADVENTNÍ

2. NEDĚLE ADVENTNÍ

Peníze všemocné Peníze všudypřítomné Peníze záhadné

„Pojďte ke mně všichni kdo pracujete a jste obtíženi nákupními taškami vysokým krevním tlakem strachem z nedoplatků strachem z dalšího století“ – praví Pán – „a já vás občerstvím“

Zvěstovatelé peněz Mučedníci peněz Nepřátelé peněz Peníze Venite, adoremus

Nikdo neslyšel Nikdo nepřišel Snad v parku mezi bezdomovci ztracenou najde Ježíš ovci

Příloha RORÁTY

4. NEDĚLE ADVENTNÍ

Neboj se stádce malé v kostelíku na periferii Až vyjdeš z jeho vrat prosincovým deštěm bude se snášet Spravedlivý

Kdyby se místo Vánoc slavil zimní slunovrat a dárečky, blikátka, žrádýlko i dva dny volna zůstaly zachovány – scházelo by vám něco?

3. NEDĚLE ADVENTNÍ ŠTĚDRÝ DEN Taky jste ještě nezačala péct? a okna? – no jo, neumytý… Kapři prý letos podraží – ještěže stromek máme umělej

V zájezdním útulku nenašlo se pro ně místo v útulku našich srdcí jakbysmet

Už aby bylo po tom všem (Co budou dávat v televizi?) SVÁTOST SMÍŘENÍ Josef byl spravedlivý Maria přečistá Jezulátko svaté Oslík a kravička od přírody nevinní … Veliká je má bolest a nad mou zpupností truchlí andělé Očisti mne Pane než pokleknu u divuplných jeslí

Nedaleko Betléma drželi pastýři hlídky u svých stád Taky budeme muset hlídat Nadváhu (Hlavně to prosím tě nespal!) Neboť tak Bůh miloval svět že dal svého jednorozeného Syna abychom mohli jíst bramborový salát a dívat se na pohádky (Vypni už ty koledy)

Příloha SVATÁ NOC

2. SVÁTEK VÁNOČNÍ

Večeři sežrali kosti vyhodili petardy odpálili

Klid sváteční klid děťátko v jeslích spí staré lípy v parku spí tatínek před obrazovkou spí opuštěná obchodní centra spí běženci v azylových domech spí svědomí člověka jenž před sebou je spravedlivý chrápe

Je tichá svatá noc Franz Gruber mezi anděly zakrejvá si oči 1. SVÁTEK VÁNOČNÍ Dnes je zapotřebí pořádně se vyspat zkonzumovat oschlé zbytky štědrovečerní tabule a navštívit příbuzné kterým se řekne: „Nezlobte se, že jsme vás letos s tím ježíškem tak odbyli“ a oni odpoví: „Ale prosím vás, tolik škody jste si udělali…“ A pak už jen žvaníme a žvaníme

MLÁĎÁTKA BETLÉMSKÁ Přehled zpráv: V závěru roku zaznamenali největší odbyt výrobci lihovin již dnes některé sklady zejí prázdnotou Na pokyn Heroda Velikého bylo v Judsku brutálně zavražděno zhruba dvacet kojených chlapců své počínání odůvodnil udržením stability v zemi Počasí: Svatý Petr přeje lyžařům kopec srandy

Příloha SILVESTR

TŘI KRÁLOVÉ

Kdejaký ouřada dnes v roli bonvivána Ještě se dovedeme bavit není to tak zlé!

Vedeni hvězdou konečně doputovali k Tobě I já k Tobě putuji i já k Tobě doputuji ostatně – jako všichni jako všichni

A kdyby snad invence jako sekt vyšuměla estrádní šaškové zemští v trojstupech jsou připraveni NOVÝ ROK

Divadlo Vánoc mizí v inverzním smogu a klaksonech aut Proč jsi tak smutná duše má?

Kocovina střepy novoroční splín Zejtra zas do rachoty o něco vyžilejší

(Psáno na přelomu let 2000 a 2001)