Časopis přerovského děkanátu
Červen 2002 Číslo 6
12.5.2002
Ročník 8
Sportovní odpoledne
Úvodník P. Oldřich Ulman
Liturgický kalendář na měsíc červen
Maria a dnešní styl Maria a zázraky
Rosteme ve víře pokračování Věřím …
Z historie církve
Rockové chvály útočí Dětské okénko
Jen tak ve stručnosti P. Pavel Hofírek
Rozhovor P. Mgr. Ruslan Kuzmenko
Znáte některá hnutí? Hnutí solidarity s chudými třetího světa - Maitri
Světec měsíce sv. Antonín Paduánský
a mnoho dalšího …
Slovo pro každého
Čekyně
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Měsíc červen v liturgii
Ježíšovo srdce Toto
číslo
časopisu
našeho
vychází
v církvi
děkanátního
v červnu,
který
spojován
k Nejsvětějšímu
je
s úctou
Srdci
Ježíšovu,
zatímco předcházející měsíc květen je spojován s úctou k Panně Marii. V květnu v řadě
farností
každý třeba
konáme
den, jen
i
májové
pobožnosti
našeho
děkanátu
když
dvakrát
v kaplích,
kde
bohoslužby,
mše
sv.
týdně.
slaví
Dokonce
nebývají
jsou
se
i
pravidelné
pravidelné
májové
mariánská
Kristu,
3.6. - sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků 5.6. - sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka 7.6. - Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - slavnost 11.6. - sv. Barnabáše, apoštola 13.6. - sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele církve 21.6. - sv. Aloise Gonzagy, řeholníka 24.6. - Narození sv. Jana Křtitele - slavnost 28.6. - sv. Ireneje, biskupa a mučedníka 29.6. - sv. Petra a Pavla, apoštolů - slavnost Liturgický
rok
velikonočního)
tvoří
také
kromě
33
(34)
velkých týdnů
svátečních
mezi
oběma
okruhů
(vánočního
okruhy,
a
nazývaných
„liturgické mezidobí“, nebo „doba během roku“. V tomto období se střídají
pobožnosti. Pravá
1.6. - sv. Justina, mučedníka
Synu
úcta
ke
v neděli čtení z Písma sv. ve tříletém cyklu. Čtení ze Starého zákona jsou
V měsíci
tematicky sladěna s příslušným evangeliem, což zdůrazňuje jednotu Starého
vede
Mariinu.
blíž
na
a Nového zákona. Jsou vybírána čtení krátká a snadno pochopitelná a cílem
nádherné slavnosti Ježíše Krista – na
je také seznámit se všemi důležitými texty Starého zákona. Pro novozákonní
slavnost
na
čtení jsou vybírány listy sv. Pavla a Jakuba, epištoly Petrovy a Janovy jsou
Srdce
předčítány v době velikonoční a vánoční. Evangelijní čtení jsou v mezidobí
květnu
se
křesťané
Těla
slavnost
a
připravují
krve
Páně
a
Nejsvětějšího
Ježíšova.
v cyklu A vzaty z Matoušova, v cyklu B z Markova a v cyklu C z Lukášova
V posledních
podařilo
evangelia. Ve všední dny během roku se evangelia každý rok opakují a první
v některých našich farnostech obnovit
čtení se střídá ve dvouletém cyklu. Neevangelijní čtení ze Starého zákona
slavnostní
mají představit dějiny spásy až do Kristova příchodu na svět. Střídají se
mimo
letech
eucharistický
prostory
těchto
se
kostela.
slavnostních
třeba
chápat
víry
jako
průvod Účast
na
průvodech veřejné
je
vyznání
v přítomnosti
Krista
v Eucharistii a přihlášení se k němu. Tato
odvaha
ovšem
mnohým
chybí.
které
nám
nejsou
křesťanům
Průvody už
zdaleka
Boží
nikdo tak
Těla,
neukazuje,
mohutné
jako
v dřívějších dobách, mohou však mít i v menších
rozměrech
velkou
sílu
svědectví. Svátek je
Nejsvětějšího
v jistém
eucharistickými svátek
Srdce
kontrastu
Ježíšova
s veřejnými
průvody.
intimního
Je
přátelství
to mezi
Ježíšem a jeho učedníky. Srdce
Ježíšovo
je
symbolem
Krista,
který nás miloval až k smrti na kříži. Neexistuje obecně
symbol,
který
se
čteními
z Nového
zákona,
kromě
Skutků
apoštolů,
stůl Božího slova po celý rok.
Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Tato
slavnost
uctívá
našeho
Spasitele
pod
zorným
úhlem
lásky
symbolizované jeho srdcem. Tato úcta je velmi stará, náznaky můžeme vidět již u Otců, kteří se odvolávají na některá místa Janova evangelia (např. Jan7, 37, Jan 19, 34). Na ně navazují teologové středověku. V letech 1673 a 1675 měla sv. Markéta Marie Alacoque z řádu Navštívení ve Francii řadu zjevení, v nichž Ježíšova
ji
Kristus
v pátek
pověřil,
po
oktávu
aby
se
zasazovala
Božího
těla
a
o
o
zavedení
pěstování
svátku
Srdce
pobožnosti
pátků
Ježíšova Srdce a Svaté hodiny. Ve vstupní modlitbě si připomínáme Boží milosrdenství, děkujeme za vše, co pro nás Kristus vykonal a toužíme aby naše
služba
Bohu
byla
také
zadostiučiněním
za
naše
hříchy.
Myšlenka
smíření provází také další formu kultu Ježíšova Srdce a sice slavení prvních pátků v měsíci a takzvanou Svatou hodinu v jejich předvečer.
Slavnost Narození sv. Jana Křtitele Podle Ježíšových slov, je sv. Jan Křtitel víc než prorok (Lk 7,26-28), je
tak
největší mezi lidmi, on je „ten o němž psáno u proroka Malachiáše: Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu“ (Mal 3,1). Liturgická slavnost svátku Narození začíná v předvečer mší vigilie. Vstupní antifona
pochopíme
výstižně
snadno.
střed
živí
tělo
nepostradatelný, pracovat.
Srdce
člověka.
celé
Je
krví,
má-li však
to a
orgán,
proto
člověk
také
tvoří
ve
žít
je a
popisuje
poslání
Jana
Křtitele:
„
Byl
člověk,
poslaný
od
Boha,
jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle a připravil Pánu ochotný lid“ (J 1, 6-7, Lk 1,17). Preface
této
slavnosti
zvěstuje
omilostnění
a
povolání
Jana
Křtitele:
svém
„Neboť on, Kristův předchůdce je největší z těch, kdo se narodili z ženy.
rytmu, když bije silněji nebo slaběji,
Dřív než se narodil setkal se s Kristem, zaplesal radostí v mateřském lůně.
když se pohybuje rychleji, nebo poma-
Jana si vyvolil ze všech proroků, aby ukázal na toho, který jako Beránek vzal
Strana 2
Srdce
tak
knih
často
který
a
byl
délky
kterým nasloucháme v době velikonoční. Církev nám nabízí skutečně bohatý
používaný jako symbol srdce. Důvod
vnitřní
pochopitelný
by
podle
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
leji, odráží city, které ovládají duševní
na sebe všech náš hřích. Jana jsi vyvolil, aby vodou posvátného Jordánu
stav
síla
pokřtil toho, který nás křtí Duchem svatým. A když vykonal všechno, cos
nepůsobí tak hluboko na duševní život
mu uložil, své svědectví o Kristu zpečetil vlastní krví, a tak oslavil tvé
jako
jméno.“
člověka.
A
prvotní
považováno
protože
síla za
žádná
lásky,
symbol
je
srdce
této
lásky.
Symbol „srdce“ neoznačuje ovšem lásku obecně,
ale
osoby,
používá
která
se
se
jako
symbol
v lásce
dává
milovanému. Když řekne světec: „Bože, tobě zasvěcují své
srdce“,
nejvyšší
znamená
dobro
i
to:
„Bože,
ideál
mého
ty
jsi
života,
kterému se s láskou oddávám pro čas i věčnost.“
Když
říká
nevěsta
ženichovi:
„Tobě patří mé srdce,“ vyjadřuje tím, že ženich jako druh jejího života je pro ni všecko
a
že
mu
zůstane
věrná
až
do
smrti. Když
uctíváme
uctíváme
Ježíšovo
Ježíšovu
osobu
Srdce,
a
na
jeho
dokonalou lásku se snažíme odpovědět svou nedokonalou, ale upřímnou láskou.
Slavnost sv.Petra a Pavla, apoštolů Vysoká vážnost sboru apoštolů se pro jejich význam pro celou církev zrcadlí
již
„stavbou, hradby
v novozákonních
jejímž
nového
základem
Jeruzaléma
spisech,
jsou
když
apoštolové
mají
dvanáct
se a
zde
praví,
proroci“
základních
že
(Ef
obec
2,19),
kamenů,
na
a
je že
nichž
stojí jména 12 apoštolů Beránkových (Zj 21,14). Jsou to očití svědkové událostí s Kristem, jím pověření vyslanci a pastýři, kteří na místo něho nesou do celého světa poselství spásy a budují Pánovu obec, vybaveni k tomu
zplnomocněním
svazovat
a
rozvazovat
(Mt
18,18).
Zvláštním
způsobem to platí o Petrovi, kterého si sám Kristus vybral za skalní základ své církve a kterému dal „klíče od nebeského království“ (Mt 16,18). Preface slavnosti
popisuje význam obou apoštolů pro církev: „Petr stál
v čele těch, kdo vyznali Krista a shromáždil první obec věřících ze synů Izraele, Pavel ukázal, co znamená v Krista věřit a stal se učitelem národů. Podle
milosti,
kterous
jim
dal,
oba
pracovali
na
jednom
díle
a
přijali
korunu spravedlnosti…“ Podle knihy Liturgický rok Adolfa Adama připravil Jaroslav Branžovský
P. Oldřich Ulman
Maria a zázraky
Maria (Mt 12,38 - 40)
a dnešní životní styl
Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: „Mistře, chceme od
tebe
vidět
zpronevěřilé
znamení.“
si
hledá
On
však
znamení;
jim
ale
odpověděl:
znamení
mu
„Pokolení
nebude
zlé
dáno,
a
leč
znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny
a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“
Kromě čtyř inspirovaných evangelii se nám zachovalo z prvních dob křesťanských i několik apokryfních lidových skladeb, popisujících život Pána Ježíše. Od těch pravých jsou k rozeznání na první pohled: zatímco inspirovaná evangelia jsou střízlivá a věcná, ta apokryfní hýří romantickým vyprávěním lidských detailu. Jsou plná líčení nejfantastičtějších zázraků. Podle nich matka Maria plně využívala Božího příbuzenství. Na její žádost Bůh poručil ptáčkům, aby zpěvem uspali Ježíška. Palmy se ohýbaly až k zemi, aby nabídly ořechy. Zvířata krotla a příroda poslouchala. Bylo tomu tak? Nebylo. To jen někteří zbožní lidé si mysleli, že vstup Boha do lidských dějin se nutně musel odehrávat za okolností, které napořád odporovaly přírodním zákonům. Jakoby nějak zapomněli, že přírodní zákony jsou Boží zákony. Proč by autor těchto zákonů musel své dílo obrátit na hlavu, když je chtěl dovršit vykoupením? Čím se Bůh představuje člověku? Zázračnými znameními své moci, ohromujícími divy a zjeveními, nebo znamením své lásky - největší lásky jaká kdy byla, jakou si lze jen představit? Nepochybně Bůh činil a činí divy a zázraky. I Maria prosila v Káně o zázrak. - Ale nešlo tu a nikdy nejde o divadelní předvádění moci, ale o lásku, která neodolá a jde na pomoc člověku v nouzi. Pro sebe Maria nikdy o zázrak nežádala. Také Ježíš tvrdě odmítl své krajany, když po něm chtěli, aby jim předvedl nějaký div. Člověk si často představuje Boha tak, jaký by sám chtěl být a není: bohatého, nezávislého, nezranitelného, všemocného. Ale bible nás těchto představ zbavuje. Ukazuje nám Boha bezmocného a trpícího. Židé v dobách Ježíšových byli dychtivi zázraků. Ještě v baroku se lidové legendy hemží divy a zázraky, které mají posílit víru. Nás by dnes zpráva, že se někde stal zázrak, přivedla spíš do rozpaků a vzbudila dřív pochybnosti než víru. Kdosi tu změnu vyjádřil takto: staří věřili kvůli zázrakům, my věříme i přes zázraky. Máme už sice za sebou údobí mechanické fyziky, kdy se zdálo, že v přírodních zákonech vše tak dokonale klape, že pro zázrak nikde nezbývá místa, a proto z vědeckého hlediska je nutno zázrak zásadně odmítnout. Dnešní přírodověda zná už dost a dost mezer v poznání přírodních zákonitostí, takže už se zázrak za zásadně nemožný nepovažuje. Jenže věřící lidé zas už nejsou tak naivní, aby prohlašovali za Boží zázrak vše, co si nedovedou současným vědeckým poznáním vysvětlit. A naše zbožnost už má tolik opor a jistot a opírá se už o samo vědecké poznání natolik, že dnešní věřící naprosto necítí potřebu zázraků jako nezbytnou oporu své víry. Jediný pochopitelný důvod pro dnešního člověka, proč by Bůh měl svou mocí zasahovat do přirozeného dění, by snad byl důvod zabránit zlým lidem v konání zla. Ale i tu chápeme, že by tím nás lidi zbavil člověčenství, totiž svobody jednání a zodpovědnosti za činy. Když tedy Bůh nepoužije své moci k zamezení zla, k čemu jinému by měl své vlastní zákony rušit? Činy Boží, věci nadpřirozené, to vše není v protikladu k přírodě. Nadpřirozený život v nás, to je podíl na Božím životě - a Bůh je láska. Nadpřirozený život náš je tedy v možnosti milovat jako on. Opravdu jako on, stejně jako on, to sice nikdy nedokážeme, ale smíme a máme o to stále znovu usilovat a napodobovat jeho divy lásky. Neboť víme, že Boží království je v nás. A že když se nám chce zjevit, že si vybere chudáky, hříšníky, maličké a zahrne je svou láskou. A po tomto znamení jej poznají všichni, tak jako my jej znovu a znovu poznáváme ve znamení Eucharistie, daru z lásky.
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
podle Májových promluv L. Simajchla připravila Alena Strana 3
toho, kdo do něj upadl, např. pro dluhy. Avšak každého sedmého („milostivého“) roku dostávali otroci svobodu – Bůh
sám
obilí,
je
aby
„vykoupil“. mohli
Otrokář
začít
jim
znovu
musel
dát
svobodně
s sebou
žít.
A
pro
zajímavost: tomu, kdo i přes možnost nabýt svobody chtěl v
otroctví
zůstat,
mělo
být
provrtáno
ucho
za
trest,
že
nepřijal výzvu ke svobodě (Dt 15,17). Ježíše
Věřím … i v Ježíše Krista, Syna jeho
Ježíše
Krista.
Nejprve
se
zaměříme
na
období, které předcházelo příchodu Božího Syna na svět, konkrétně na to, jak Izraelité vnímali pojmy vykoupení a král, které se vztahovaly k budoucímu Mesiáši. Izraelská představa Boha nebyla tak duchovní, jako je třeba dnes. Bůh byl pro Izraele daleko víc konkrétní, byl to Panovník, byl to Vykupitel. Bůh jako Vykupitel – Redemptor. Izrael si ve svých dějinách stále víc uvědomoval, že kdykoli je nevěrný Bohu a smlouvě s ním, jeho existence se začíná hroutit. Prohrává bitvy, upadá do zajetí, prožívá pustošení chrámu. Ze všech těchto obtížných situací se dostává jedině díky absolutní věrnosti Boží. Jedině Bůh jej může vysvobodit ze zajetí a otroctví, z nebezpečí vyhynutí. Než však v Izraeli dozrála představa Boha - Vykupitele, lidé si význam vykoupení doslova ohmatali na sobě samých.
Vykupitel
nejbližší
krve
příbuzný
–
pokud
měl
byl
zabit
povinnost
člen
jeho
rodu,
smrt
jeho
pomstít,
vykoupit jeho život životem vraha, a měl proto právo na život
vraha.
Takto
se
zachoval
například
Bůh
už
vůči
Kainovi za smrt Ábelovu. Kain patří Bohu, a nikdo jiný na něj nesmí sáhnout a mstít se. Později Bůh stanovil tzv. azylová
města
(Num
35,11),
ve
kterých
mohl
ten,
kdo
neúmyslně zabil, najít záchranu a v milostivém létě se pak vrátit už beztrestně ke své rodině. Milosrdenství tedy vítězí nad pomstou. 2. Vykupitel země – pokud člověk v nouzi prodá svou zem,
má
právo
ji
vykoupit
zase
zpět,
protože
země
je
výlučným vlastnictvím Boha a ne lidí. 3. Vykupitel příbuzného – pokud zemře muž bez dětí, je povinností
jeho
nejbližšího
příbuzného zplodit z jeho ženy potomka,
aby
jméno
tohoto
mrtvého v dějinách nezaniklo. Toto
„vykoupení
jména“,
záchrana
jména,
nazýváno
„levirátní
Takto Syna
Bůh dává
každému, křtem, už
je
také právo“.
po
smrti
svého
sám
jeho
jméno
kdo
tam
jméno
se
člověk předků,
narodil
přijímá ale
ne
jméno
Boží (viz Kol 2,11n). 4. Vykupitel z otroctví – nejbližší
Strana 4
kdo
je
Pomazaný
-
příbuzní
se
Egypta a Mezopotámie se velmi lišilo v tom, jak vnímalo svého
krále.
Zatímco
mezopotámské vyslance, tragédiích,
farao
byl
náboženství
bohu
jej
zodpovědného.
zejména
ale
po
považován vnímalo
Po
všech
všech
za
jako
boha, božího
historických
vyhnanstvích
začal
v Izraeli převládat názor, že se to vše děje kvůli nevěrnosti Izraelitů, zejména však králů. Prorok Ozeáš vyčítá Izraeli, že spoléháním na své krále „zasel vítr“a teď „sklízí bouři“ (8,7).
Izraelité
uvědomovali,
si
tento
přestávali
svůj
se
prohřešek
spoléhat
na
stále
lidské
víc
krále
a
naopak začali upínat svou pozornost na krále, který má teprve
přijít.
Mesiáš
má
být
„pomazaný
král
Izraele“.
Nesmíme ovšem zapomínat, že to ještě nevyjadřovalo, že tento Mesiáš má být samým Bohem (tajemství Nejsvětější Trojice ještě totiž nebylo zcela zjeveno). Za vzor krále byl považován David, který vždy plnil vůli Boží, proto Mesiáš bude pravý „Syn Davidův“. Jeho autorita však nebude už založena
V Izraeli se totiž vyvíjelo několik forem vykoupení: 1.
toho,
představa Mesiáše vychází z představy krále. Náboženství
V této části začínáme probírat vyznání víry v božskoosobu
jako
Christos (řecky) – Mesiáš (z hebrejštiny). Starozákonní
jediného, Pána našeho
lidskou
vyznáváme
Boha.
na
tom,
Proto
že
prorok
pochází Daniel
z
Davida,
mluví
o
ale
tom,
od
že
samého
zachránce
mládenců v peci je „syn člověka“ (Dan 7), nevystupuje tedy
v
moci
přichází
z
Davidově,
nebe.
ale
Mesiáš
jako
vjede
vyslanec
do
Boží,
Jeruzaléma
který
jako
král
(Zach 9,9). Mesiáše předpovídá i prorok Micheáš („a ty, Betléme
efratský…“
5,1).
„Efrata“
je
jménem
ženy
nacházející se v rodokmenu z Judy (1Kron 2,24), přičemž pojem „efratský“ má stejný kořen v hebrejštině jako slovo „rodit“,
takže
se
dá
předpokládat
označení
Betléma
za
místo, kde se narodí král – Mesiáš (viz Iz 11,1 – „vypučí výhonek z pahýlu Jesse“, Jesse byl otcem Davidovým). Pahýl je neplodný kus stromu, nový král tedy sice vyroste z původního
kmenu,
ale
kmenu
již
odumřelého.
Proto
bude skutečně nový, jako i jeho lid (církev) bude nový. Z
tohoto
v Izraeli
všeho
stále
větší
je
patrné,
autoritu
že
místo
kněží,
kteří
králů měli
získávali duchovně
připravovat lid na příchod Mesiáše. Na místo autority krále se
postavila
Bohem
a
autorita
člověkem.
velekněze Do
doby,
jako než
prostředníka
přijde
mezi
Mesiáš,
bylo
třeba trvat na věrném zachovávání Zákona. A dohled nad tím příslušel kněžím a veleradě. Příchod Ježíše Krista na svět byl tedy připraven po všech
stránkách.
z moci
lidské,
z moci
všech
Zachariáš
(viz
ale
Izrael z
moci
nepřátel, Luk
čekal
jak
Mesiáše,
Boží, zpívá
1,68-79).
který ve
Přesto
který
přijde
vykoupí
svém však
svůj
ne lid
chvalozpěvu Izrael
Ježíše
Krista jako svého Mesiáše nepřijal, i když pro něj mluví celé dějiny spásy. P. Jaroslav
měli
Zpracováno podle Brněnského katechetického věstníku a podle
postarat o vykoupení z otroctví
Katechismu katolické církve
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Zela sekretářem arcibiskupa Leopolda Prečana. Ten své sekretáře
Karlíka
(rodáka
Drexlera)
a
pověřil
Zelu
arcidiecézi.
V roce
kanovníkem,
1938
v roce
z Tršic,
bratrance
důležitými
se
Zela
1940
P.
úkoly
stává
ve
J. své
olomouckým
pomocným
biskupem
(ale konsekrován byl až po 11 měsících).
Novokněží přerovského gymnázia
Maturanti gymnázia z roku 1913
Jozef
Glogar,
že
jsem
správci
farnosti.
straně
Při
ulice
cestě
Kratochvílovou
uviděl
postaršího
jmenován
ulicí
kněze.
jsem
Přešel
na
jsem
ulicí a představil jsem se mu. Domníval jsem se, že je to duchovní správce, ale byl to bývalý děkan a farář P. Josef Složil,
který
v
té
době
bydlel
již
ve
svém
rodišti
v Radslavicích. Při poznávání města Přerova jsem po čase p.
děkanu
vašem
Složilovi
maturitním
položil
otázku:
ročníku,
kteří
"Kolik
jste
se
vás
dalšími
sběrném
Olomouce.
olomouckými
koncentračním Poté
Dachau
kněžími
táboře
a
ve
Buchenwald.
Z Buchenwaldu byl kanovník Zela koncem listopadu 1939
kaplanem v Přerově. Šel jsem se představit duchovnímu
druhé
u
propuštěn,
Po kněžském svěcení v roce 1962 mi sdělil olomoucký prelát
s mnoha
ve
Štěpánově
- v této době kněžská studia byla čtyřletá
vikář
společně
internován
vysvěceni na kněze před 85 lety
kapitulní
1. září 1939, kdy vypukla 2. světová válka, byl ThDr. Zela
bylo
ve
přihlásili
do
ovšem
v době
války
si
své
vytrpěl
od
gestapáků. Byl dokonce po válce i očerněn, ale byl očištěn. Po
smrti
arcibiskupa
kanovníky profesora
zvolen
Prečana
byl
kapitulním
Matochy
pomocný
vikářem.
olomouckým
biskup
Po
Zela
jmenování
arcibiskupem
se
biskup
Zela stává jeho generálním vikářem (1948). Ale to již bylo po převratě roku 1948. Zela byl sledován tajnou policií a zatčen 19.7. 1950. Vězení bylo velmi těžké a
vězni
byli
všemu.(dokonce který
rovněž
napsal:
nuceni
násilím
komunistický
léta
proseděl
„Protokol
se
přiznávat
prezident
v kriminále
podepsal…
ne
Gustáv svých
normální
ke
Husák,
soudruhů, člověk,
ale
kněžského semináře?" P. Složil mi odpověděl: "Byli jsme
utýraná ruina bez schopnosti ovládat svůj rozum, vůli a
tři,
smysly.
kteří
jsme
se
hlásili
do
kněžského
semináře
v Olomouci, ale vysvěceni jsme byli jen dva. Ten třetí totiž jako bohoslovec brzy zemřel. Takže z našeho maturitního přerovského
ročníku
jsme
se
kněžími
stali
dva
-
pan
biskup Stanislav Zela a já. Věnujme oběma kratičkou pozornost a připomeňme si i další tři kněze, jejich spolužáky. Jistě si někteří z vás, drazí
věřící
kaplana
pamatujete
a
poté
na
faráře
i
dlouholetého
děkana,
přerovského
nakonec
čestného
kanovníka P. Josefa Složila, který v Přerově působil téměř 30 let. Rodák z Radslavic u Přerova stal se knězem 5. 7. 1917.
Prvním
Ostrava, Tehdy
ale
jeho
po
bývali
většinou profesor
3 a
3 v
místem
letech
Přerově
kaplani, k
se
tomu
3
kněžského stává
ještě
kaplanem
mimo
nebo
působení v
Přerově.
duchovního
správce
4 katecheté,
několik
byla
penzistů.
gymnaziální Za
2.
světové
války kaplan P. Josef Složil se stává přerovským farářem. Ale
na
počátku
Kněžské
totality,
nemocenské
kdy
byli
pokladny,
perzekuováni tak
státní
činitelé
mocí
byl
odstraněn a uvězněn i P. Josef Složil. Po návratu z vězení nedlouhou
dobu
působí
v
Kroměříži
a
poté
se
s
ním
setkávali v jeho rodných Radslavicích nebo při občasných návštěvách poli
v Přerově.
v Přerově.
Odpočívá
Miloval
Přerov
na
svatém
živých
a
hřbitovním
očekává
slavné
vzkříšení v Přerově zesnulých. Jeho
gymnaziální
pocházel
z Horních
Soběchleby.
Nětčic
V době
Kameníkové,
velké
působil
ve
Hostýn
k Matce
studií
a
Odtud
Boží.
Po
ThDr.
pod
3 letech
vodil
u
Jako
paní
kaplan
poutníky
kaplanováni
olomouckého
Zela
farnost
bydlel
studentů.
s láskou
ceremoniářem
Stanislav
Hostýnem,
v Přerově
dobroditelky
Fryštáku.
sekretářem
spolužák
stává
na se
arcibiskupa
kardinála Skrbenského. Tento arcibiskup brzy rezignoval. Kapitulním vikářem byl zvolen kanovník Stojan, který na jaře
1921
byl
jmenován
s Oldřichem
Karlíkem
U
je
Stojana
korespondence
a
čekalo přehojné
Slovo pro každého
arcibiskupem.
zůstal
u
přehojně
něj
Zela
ve
práce
pastorační
cesty.
společně
své –
funkci.
obrovská
Nejdéle
byl
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Lámali
se
charaktery
lidí
a
po
zákonech
této
republiky se šlapalo jako po hnoji" - citováno z Kulturní tvorby č. 26 z 27. 5. 1968). Rovněž i biskup Zela ve vězení velmi trpěl a jako ostatní vězni, i on se musel nazpaměť učit
to,
Vaško
co v
mu
knize
vynucené
totalitní
Zelovy
odsouzen
k
mocí
Neumlčená výpovědi.
trestu
odnětí
bylo
II,
nadiktováno.
str.
218-219
Nakonec
svobody
byl
na
25
Václav
připomíná
biskup let.
Zela
Rozsudek
vynesen 2. prosince 1950. Biskup Ze1a putoval různými vězeními, až nakonec 6. 10. 1963 od prezidenta Novotného obdržel milost. Nesměl však bydlet ve svém rodném kraji, ale
za
místo
pobytu
mu
byl
určen
Radvanov
u
Tábora.
Plně byl biskup Zela rehabilitován -tedy zproštěn úplně viny-v stav
roce
1969.
vážně
Brzy
zhoršil
a
po
rehabilitaci
zemřel
v
se jeho zdravotní
Radvanově
na
rakovinu
6. 12. 1969. Byl pohřben 11. prosince 1969 v Soběchlebích. Pohřební mši svatou celebroval česko-budějovický biskup Hlouch který
(bývalý
měl
tehdejší
i
profesor
promluvu,
biskupové,
olomoucké
pohřbu
se
bohoslovci,
teologické
zúčastnili kněží,
fakulty),
také
řeholní
další osoby
i mnoho věřících. Tak spočinul biskup Zela v rodném kraji pod Sv. Hostýnem. Ovšem v roce
v
Přerově
1917.
Byli
působili
to
P.
i
další
3
Stanislav
kněží,
Boršek,
vysvěceni přerovský
maturant 1912, kroměřížský maturant a zdounecký rodák P.
Alois
Drexler.
Čáp P.
a
jistě
Alois
i
vám
Havel,
mnohým
kterého
ještě
jste
známý P. Jan
také
jistě
mnozí
znali, byl již vysvěcen v roce 1914. Věnujte, těmto
i
prosím
ostatním
vás,
drazí
kněžím,
se
věřící, kterými
tichou jste
se
vzpomínku v
Přerově
setkávali. Nyní, kdy si stěžujete -jako v celé naši vlasti na nedostatek kněžských povolání, modlete se také nejen ve vašich kostelích, ale i ve vašich rodinných společenstvích za nová kněžská povolání.
„Žeň hojná – dělníků málo … proste Pána žně“ Přijměte tuto vzpomínku na kněze od bývalého přerovského kaplana před 40 lety P. Františka Janhuby.
Strana 5
Ne, nejedná se o další epizodu nekonečné filmové série Star Wars, ale o společný „projekt" (smím-li použít tohoto výrazu) několika hudebně a pěvecky nadaných človíčků, kteří mají rádi Pána Boha, hudbu a též, na jisté úrovni, ovládají „dajaký" hudební nástroj a své hlasy. A tito lidé se tak dlouho scházeli, psali muziku (alespoň někteří z nich), cvičili a zkoušeli,
míchali
sestavou
až
nakonec
počátkem
května
2002
dosáhla
jejich
snaha
vrcholu
v
podobě
koncertního
„miniturné" po několika moravských farnostech. Jelikož jsem měl možnost zúčastnit se vystoupení tohoto „hudebního tělesa" v Nivnici a Uherském Brodě, rád se s Vámi podělím o vlastní dojmy z této akce. Pro vytvoření patřičné atmosféry sunu
do
CD-přehrávače
Bachovu:
Toccata
und
Fuge
in
d-moll
a
prsty
začínám
létat
po
klávesnici,...je
to
smršť,
připoutejte se, nekuřte, ehmm promiňte, nechal jsem se zanést:-)) Začnu poněkud zeširoka, protože napsat, že jsme odjeli v neděli 5. května krátce po obědě, dojeli pozdě, porouchali auto, ale jinak to stálo za to - pod to bych se nepodepsal. Takže, sraz k odjezdu byl skutečně v neděli 5. května časně po obědě u Billy a též na parkovišti u Prioru. Nakonec se nás sešlo přesně 10 a nasoukaní do 2 automobilů jsme vyrazili směr Nivnice. Bylo doslova nepěkné počasí, kalužiny na cestě, voda z oblohy atd. A to jsme ještě netušili, co nás v dohledné době čeká. První zastávku jsme měli v Břestu na benzince, abychom „napojili koně" a protáhli ztuhlé údy. Přitom jsme zjistili, že z našeho autíčka uniká dým a něco spáleného smrdí - ecce ruční brzda se nějak pokazila. Tož s ní zručný muž Ondra zacloumal a vypadalo (bohužel pouze vypadalo), že se s tím bude moci jet dále. Sotva jsme však vyjeli zavolal nám P. Jan (taktně zanedbal fakt - "čas se nachýlil"), že jako odešel zesilovač či tak něco, a kde se prý nacházíme a jestli bychom nechtěli z kostela přivézt náhradní, aby oni mohli vystoupit v dostatečně kvalitní show. Tak jsme zase jeli do Přerova, mezitím volali otci Jardovi, ať přijede z Bochoře otevřít nám kostel, abychom naložili aparaturu. A čas pospíchal jako Michael Schumacher v posledním kole GP Monaka.... Aby toho všeho nebylo málo, u fary se opět „kouslo" auto, tak jsme ho ještě museli narychlo vyměnit za jiné, přeskládat věci a za jízdy tlačit ručičku tachometru nad číslici 100. Motor ze sebe vydával to nejlepší, naše rychlost udržovala konstantně vysokou hodnotu, kaluže cákaly a my se začali modlit Růženec. Abychom dojeli, už ne tedy včas, ale spíše pohromadě... Míjela vesnice za vesnicí a Nivnice stále v nedohlednu. Vystoupení už určitě začalo, ale co se dalo dělat. Nakonec končíme (celí) před kostelem v Nivnici, kde je plno dalších aut a koncert v plném proudu. Tak jsme šli zasednout do lavic a poslechnout ještě pár skladeb, než bude konec. A P. Jan se na nás pěkně (šibalsky, jak on to umí:-)) ) usmíval. Schvácen po náročné cestě jsem vstřebával tóny a melodie poněkud „pomaleji", ale znělo „to" dobře. A také „to" dobře vypadalo. Všichni účastníci měli na sobě modrá trička s nápisem Chvály, j. p. h & l. m. j. k., 2002 (dala se koupit na místě, spolu se zpěvníkem a plakátem), pěvecká část stála na jedné straně a hudebníci naproti. Jenom bubeník byl trošku vzadu, ale nejspíš proto, aby nikomu „nebouchal" do ucha a zvídaví pěvci a pěvkyně si nemohli skřípnout prsty mezi pulsující činely... Obecenstva tak
středně,
v
kostele
překvapivě
bylo
i
starší
lidé, kteří mohli být tímto stylem muziky trošku
(it´s
only
překvapeni,
konci
vystoupení
místní
pan
muziku
rock´n´roll)
avšak,
jak
na
poznamenal
farář,
i
když
neposlouchá,
tuto dobře
vnímal texty a to, co obsahovaly. A
to
se
mu
líbilo
a
já
pevně
věřím, že stejně tak i ostatním, pro které třeba tento druh hudby není tou jejich "krevní skupinou". Celkově vzato, lidé byli jistě spokojeni. trochu rocku
Setkali
se
nezvyklým, a
křesťanských
s
něčím
kombinace textů
není
toliko častým jevem, poslechli zajímavou hudbu a též potěšili svá srdíčka pobytem v kostele. Řekl bych, klasické PSO. Pěkně strávené odpoledne. Po
tomto
koncertu
jsme
se
rozloučili
s
jedním
autem
a
jeho
osazenstvem,
které
už
pospíchalo
domů.
Druhé
představení (Uherský Brod) mělo začínat až v 18:00, takže jsme měli něco volného času, který se vyplnil pokecem (a hlavně čekáním) na P. Jendu Hrudíka a též alespoň malou večeří v restauraci. Všichni jsme totiž s sebou vlekli hromadu pití, ale na jídlo si kromě jediné výjimky nikdo z nás nevzpomněl. Po nasycení hladových krků jsme se vydali ke kostelu a zabrali docela fajn místa vepředu. Bylo dobře vidět a kousek od nás byl i reproduktor, což zajišťovalo dostatečnou slyšitelnost. Strana 6
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Kostel se plní lidmi, staří, mladí, děti,
dokonce
muzikanti pódium".
i
řeholní
začínají Zpěváci
mikrofonů,
sestřičky
nastupovat
zaujímají
hudebníci
pozice
se
a
„na u
chápou
nástrojů a P. Jan slova. První polovinu koncertu budou tvořit písně, které s P. Ladislavem sv.,
takže
společně je
napsali
nebude
pro
provázet
mši
žádný
komentář, ale budou jedna na druhou navazovat bez nějakého přerušování. A chrám,
skutečně. lidé
Hudba
poslouchají,
naplňuje
tu
a
tam
se
pokouší o zpěv, atmosféra je více než příjemná. Jeden neví, kam se dívat, zda-li na zpěváky, či jednotlivé instrumentalisty. Co dřív? Zavřít oči a jen poslouchat? Zpívat? Tělo se vlní do rytmu, prsty bubnují po lavici a mozek vyplavuje stále více endorfinů... Člověk chvíli myslí na Něj, Beránka nevinného, volá Gloria či stojí s Marií u prázdného hrobu. Je to parádička. Muzika šlape jak dobře namazaný stroj a první polovina koncertu je za námi.
Na řadu přichází další písničky, sem tam komentář P. Jana ohledně
vzniku té či oné a vystoupení graduje. Nadšený aplaus po jednotlivých písních tomu odpovídá. Na
chvíli
se
vzdálím
z
rozehřátého
publika
a
řeknu
alespoň
pár
slov
o
samotných
účinkujících.
Nebudu
je
představovat všechny, ale vezmu to tak kol a kolem. Představte si loď, ne žádnou kocábku, ale pořádnou galeonu s vlajkami a děly či tak něco. Máte? Tak na kapitánském můstku stojí s akustickou kytarou P. Jan a od
kormidla
vydatně
povzbuzováni
„elektrikou"
Viktora
Orálka,
na
posádku
dohlíží
svou
klávesák P.Ladislav,
„basou"
první
důstojník
Dominik Hutečka a do plachet silně dují smíšené sbory z Valašských Klobúk, Otrokovic a Přerova, zvláště pak vynikají Jarda Adamík, Dan Dostál a Honza Kučera. Aby neteklo do podpalubí a děla fungovala, je zapůjčen výkonný „buben" Luboš Mašlík (mj. SET BACK) z Otrokovic. A vodami,
celá
tahle
vyhýbá
„loď"
se
brázdí
zrádným
bezpečně
proudům
hudebními
(parádní
práce
kormidelníka Viktora), posádka nereptá a pracuje (u prvního důstojníka by se mohl přiučit i John Ro Myung z Dream Theater) bubny
a
nebezpečí
fungují
na
potopení
100%.
či
ztráty
Kapitáni
stability
mohou
nehrozí -
být
se
svou
posádkou spokojeni. A nejinak i diváci, příznivci, fanoušci, milovníci dobré hudby,
staří
i
mladí
a
vůbec
všichni,
kteří
se
onu
neděli
koncertu Chval zúčastnili. Kostel je naplněn podstatně více než v Nivnici, také atmosféra je jiná - lidé se
do
lavic,
podupává
a
zpívá.
Diváci
jsou živější. Buší
dokonce
na
závěr
vytleskávají přídavek. Je
až
podivuhodné,
jak
toto
hudební
těleso
dokáže
strhnou publikum na svoji stranu. Kombinace rockové hudby, sólového (parádní Zdeňa Lambor v Žalmu 31) i sborového zpěvu, flétna, housle a hlavně obrovská chuť a nasazení - tak to jsou Chvály. Ve své nefalšované a hutné podobě. Vřele doporučuji všem. Jediné, co mě opravdu mrzelo bylo to, že ona hodinka strávená tolik příjemným Chválením tak hrozně rychle utekla (a ještě nás čekala dlouhá cesta domů). A jestli si myslíte, že jsem to přehnal s tím názvem článku, tak tedy vězte, že tyto Chvály útočí nejen na uši, ale hlavně na srdce člověka. A za to všem účinkujícím velké DÍKY. Snad zase na příštím CHVALozpěvu...
Richard D. V.
Příští koncert bude 29. 6. 2002 v 17:00 v kostele v Bochoři. III. Celostátní setkání mládeže se bude konat ve Žďáru nad Sázavou od 13. do 18. srpna 2002. Setkání je určeno všem mladým lidem od 14ti let. Hlásit se můžete do konce června na adrese Centra pro mládež, kde získáte také bližší informace. Přihlášky je možné získat také v jednotlivých děkanátech u kaplanů pro mládež či laických zástupců. Kontakt: Arcibiskupství olomoucké - Centrum pro mládež, Biskupské nám. 2, 771 01 Olomouc, tel: 068/5500244,
e-mail:
[email protected]
Slovo pro každého
Informace naleznete také na
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
http://web.katolik.cz/zdar2002 Strana 7
Milí chlapci a děvčata V měsíci červnu je krásně na světě, nádherné počasí, sluníčko, voda, květiny, jahody, třešně, výlety…a také prázdniny. Ale na ty si
musíme
poděkovat
ještě svým
chvíli
počkat
učitelům
za
a
pořádně
se
vysvědčení
a
učit,
než
předáme
půjdeme jim
za
všechny ty naše kousky v hodinách květiny.
Učíme Všichni
se
již
odmalička
dvě
kouzelná
slovíčka.
Ó, Pane zhasíná den
dobře víme, že je to slůvko prosím a děkuji.
Děkujeme svým rodičům, lidem, kteří nám pomáhají, prokazují
nám
nějaké
Prakticky by se bez
poděkování.
slušného
dobro,
něco
nám
dávají
atd.
nám nemělo stát, že něco dostaneme
chování,
Poděkování ale
i
je
projevem
nejenom
zásadou
vděčnosti,
uznání,
úcty k druhému a lásky. Je to slovíčko, kterým se nikdy nemá šetřit a které se nikdy neoposlouchá. Jestliže máme děkovat za vše, co obdržíme, pak se musíme také zamyslet nad tím, od koho pochází vše, co nás obklopuje, co umožňuje náš život, růst a vývoj. Zjistíme, že to vše pochází od Boha. Jemu tedy patří náš prvořadý dík. Tak jako děkujeme rodičům, že se o nás
starají,
máme
se
obracet
i
k nebeskému
Otci
s chválou a děkováním. Chválit a oslavovat ho máme především
proto,
že
je
tak
úžasně
veliký,
moudrý
a
dobrý. My jsme zvyklí oslavovat všelijaké významné lidské osobnosti (politiky, herce, zpěváky, sportovce, umělce, vědce…) a Bohu, který nekonečně převyšuje všechny osoby, bychom měli toto oslavování odmítat? To by jistě nebylo správné. Můžeme Boha chválit a děkovat mu
modlitbou,
gesty, tichem, zpěvem.. a za
školní rok, kdy jsme tolik poznali a přijali
je krásné
přijít poděkovat Bohu, od nějž vše pochází.
Pokud jsi napočítal 23 zvířat, pak ti gratulujeme! Nebo si myslíš, že jsi úspěšnější, když jsi jich napočítal 26? Pak se zamysli a zanotuj si písničku Kocábka, kde se zpívá: „… kázal jim naložiti ptáky, savce, ryby nechte, zachrání se samy hladce …“ Strana 8
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
„Co pomůže ujít velký kus cesty, když nedojdete k cíli?“ (sv. Řehoř Veliký)
Jeden
muž
navštívil
v hlubokém
lese
kdysi
moudrého
poustevníka. Vyprávěl mu o všem, co dělal, a nakonec dodal, že teď už nemusí nic dělat, neboť udělal tolik dobrého,
že
má
nebe
zajištěné.
Stařec se chápavě usmál, rozhlédl se
kolem
sebe
a
začal
vyprávět
poučný příběh: V lese
rostl
Hnízdili
mohutný
v něm
kmene
ptáci,
bydlela
mohutná
strom.
v dutině
veverka
koruna
a
chránila
jeho okolní
stromy před náporem větru. Všem bylo
s tím
dobře.
stromem
Jednoho
dne
náramně
však
začaly
kořeny filozofovat a mudrovat nad svoji existencí a došly k závěru, že za
tři
století
vyslaly
své
vzhůru
koruny
dost
mohou
existence
přes
mízy,
takže
pokojně
Nepovšimly
si,
a
Ptáci
odletěli,
strom
odpočívaly
odstěhovala,
suchý
do
teď
už
odpočívat.
jak
schnout
už
kmen
začíná
klidně
dále.
veverka
se
strom
spadl
a
okolí vyplenila vichřice, ale kořeny odpočívaly
tak
dlouho,
až
ztrouchnivěly. Stařec domluvil a když viděl, že jeho
návštěvník
chce
říci,
pochopil, dodal
poučení:“Kdybys
co
mu
varovné
zemřel
včera,
zemřel bys jako spravedlivý. Dnes se
však
z tvé
lakomství
spravedlnosti
a
zamřel
bys
stalo jako
lakomec.“ Potom
se
poděkovali nebezpečí, v dalším leností,
společně Bohu
poprosili
životě
přidali
a
srdečně
radostně
se
poznané o
pomoc
o ochranu
prosbu
lenochy,
pomodlili,
za
se
rozešli
za
před
všechny
rozloučili
každý
za
a
svou
prací. Václav Trmač Nezapomeňte přečíst
tento
děti,
si
příběh.
několikrát
Potom
zajít
za
maminkou a za tatínkem a poprosit je, ať
si
o
něm
Připomínám
něco
víc
zvláště
řeknete.
chlapcům
a
děvčatům, kteří poprvé přistoupili ke stolu Pána Ježíše, že je to i příběh pro ně.
„Co
když
pomůže
ujít
nepokračuješ
velký dál
a
kus
cesty,
nedojdeš
k cíli“
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Strana 9
Slavení neděle II
Jen tak Od
ve stručnosti
děkan
posledního
nabídl
v následujícím
čísla
našim roce
se
situace
farnostem vypomoci
částečně
svoji jednou
pomoc mší
změnila. a
Pan
je
ochotný
svatou
v neděli
a jednou mší svatou ve všední den. Tím je na rok oddálena nutnost zavádět nedělní bohoslužby slova a nedostatek kněží se tedy zatím projeví jen na mších svatých ve všední dny, kterých bude méně. Bohužel to ale znamená, že kněží v našem děkanátu budou o nedělích plně vytíženi a vzájemná výpomoci bude skoro nemožná např. při nemoci nebo výjimečných mších jako jsou poutě v jednotlivých kaplích. Snížení počtu kněží v děkanátě ze dvanácti na deset (také Kojetín s okolím se dostal do podobné situace jako Přerov) souvisí s celkovým nedostatkem kněží, který se takto dotýká i nás.
Kytary při mši ? Protože voláme po větším ohlasu čtenářů a prosíme o příspěvky do časopisu ze všech farností děkanátu, tak jsme se rozhodli v tomto čísle uveřejnit dopis, který nám přišel jako reakce na rozhovor z posledního čísla, přestože bychom tím nechtěli začínat diskusi na téma „kytar v kostele“. Já sám bych řekl, že chápu názory a také souhlasím s oběma autory. Každý se dívá na otázku hudby a zpěvu při mši svaté z úplně jiné strany a má pravdu. Je pak nevděčným úkolem faráře nalézat ten praktický kompromis, jak to bude konkrétně vypadat v naší farnosti. Spíš bych chtěl upozornit na něco jiného. Budu rád, když se v časopise objeví různé názory, ale byl bych nerad, kdyby výměna názorů měla formu osobních sporů a vzájemného posuzování či dokonce odsuzování. Ve chvíli, kdy se vytvoří dva tábory (těch, co jsou pro a těch, co jsou proti), tak se většinou ztrácí možnost se navzájem obohatit rozdílným pohledem na věc a člověk se stává hluchým k názorům druhých. Pokud se budeme snažit porozumět druhému a najít v názorech toho druhého to pravdivé jádro a pokud takovým způsobem budeme číst i příspěvky v našem časopise, tak to pro nás může být obohacení a rozšířením našeho pohledu. Vybízím tedy: Mějme jeden konkrétní předsudek: Předpokládejme, že ten druhý to myslí v dobrém. Do tohoto čísla se nám, k našemu překvapení, sešlo tolik příspěvků, že jsme některé museli odložit napříště. Pokud by tato výjimečná situace pokračovala, tak budeme jenom rádi. Příspěvky, dopisy a ohlasy, které by se pak do časopisu nevešly, budeme uveřejňovat na internetových stránkách farnosti Přerov. Předem děkujeme. Ve dnech 5. – 12. srpna 2002 se již
Volby Tak jsou tady opět volby. Co k tomu říct. Jistě uslyšíte a budete si moci
přečíst
v Katolickém
týdeníku
slovo
biskupů.
Mrzí
mne
ale,
že se i mezi věřícími lidmi setkávám s názorem, že nepůjdou volit.
popáté vydá na pěší pouť do svatyně Matky Boží na Jasnou Horu v Čenstochové, spolu s tisíci polských poutníků, i skupina
Chápu je, ale zásadně nesouhlasím. Cožpak neberou vážně biskupy a církev,
která
jednoznačně
mluví
o morální
povinnosti
z České republiky.
účasti
ve volbách?
Jako každý rok, tak i letos vás srdečně
Jaký má význam účastnit se voleb. Vyjadřuji tím, že mi záleží
zveme na „exercicie na cestě“…
na tom, jak to bude s naší zemí a s naší obcí vypadat dál, že mi záleží
Chceme opět prožít pět dnů v modlitbě,
na tom, jak se budou mít mí spoluobčané. Zjednodušeně řečeno je
rozjímání a skrze své oběti přinášet
základním
motivem
k účasti
ve volbách
láska
k bližnímu.
nejdu k volbám, tak tím naopak říkám, že je mi jedno, jak se budu mít já,
jak
se
bude
mít
moje
rodina,
jak
se
budou
mít
moji
milost všem potřebným v našich
Pokud
sousedé.
Že na ostatní lidi, prostě a jednoduše, kašlu.
rodinách, farnostech a v celé církvi. Letošní motto:
Buďte proto mými svědky
Někdo řekne, že to stejně nemá smysl, že všechny politické strany
a vydejme se na cestu!
skutečně
záleží na tom, kdo má kolik hlasů v parlamentu a že
i v politice jsou lidé čestní a poctiví. Zůstaňme klidně u toho výrazu „jedni jsou horší než druzí“ a běžme k volbám zvolit ty, kteří jsou „méně špatní“. A aby náš hlas nepropadl, tak vybírejme mezi těmi stranami, které se do parlamentu dostanou. Je pravda, že současné parlamentní politické strany mají za ty roky „na svědomí“ spoustu chyb, jedna vedle druhé (skutečně si nemají navzájem co vyčítat), ale i tak si pomocí pravidla „méně špatného“ můžeme mezi nimi vybrat. Téma
politiky
a
voleb
by
jistě
zasluhovalo
serióznější
a
delší
článek, možná i na pokračování do několika čísel, ale v této chvíli chci jen popostrčit ty, kdo ještě s účastí ve volbách váhají a těm, kdo už
se
rozhodli,
že
nepůjdou,
do zpovědního zrcadla. Strana 10
připomenout,
že
toto
také
P. Pavel Hofírek
patří
ve svých farních kostelích.
onen, že jedni jsou horší než ti druzí. V této chvíli nechci vysvětlovat,
Letáčky s přihláškami najdete
jsou stejné a nikam to nevede, že je jedno, jestli je tam ten a nebo že
Budete mými svědky
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Zdravím vás všechny! Především samozřejmě obyvatele Přerova a všechny ty, kdo jste čtenáři tohoto časopisu! Rád vás všechny zdravím a myslím si, že Pán pro nás všechny připravil celkem dobré a příjemné okamžiky,
které
máme
prožívat
spolu.
Na
to
na
všechno
se
docela těším! Protože jedině On asi nejlépe ví, co nás čeká. Začnu
tím,
Kuzmenko Univerzity
že
se
Ruslan. Palackého
jsem
vzdělání
pravoslavného
Nebudu
všem
4
teď
roky,
asi
že
1996
mám
za
v Petrohradě
můj
Jmenuji
teologickou
v letech
proto,
semináře
vyprávět
představím.
jsem
v Olomouci
Studoval
církvi.
tam
vám
Vystudoval
dlouhý
se
fakultu –
2000.
sebou
také
v Pravoslavné
příběh
mého
studia
a pak samozřejmě konverze z Pravoslavné církve do katolické, protože zaprvé, to ví především On, nu a za druhé, právě On mne zasadil do tohoto, byť velmi zvláštního celoživotního příběhu. Jsem rád, že jsem to všechno zažil a děkuji mu za zkušenosti, kterými
mne
stále
obdarovává. Ani jeden lidský život, jak to
nejlépe víte vy sami, není jednoduchý. Bohužel anebo naštěstí. Bohužel, protože ne každý to vždycky přijme bez jakéhokoliv reptání, a naštěstí, protože pokud to přijímáme, přijímáme také Jeho, který nás do tohoto experimentu zasadil. A jeho břímě, jak On sám nám to říká, není těžké, je lehké, vždyť skrze spojení s Ním, proměňujeme se podle jeho vzoru! To je právě ten háček, který
bohužel
někteří
nevidí,
ale
který
nás
naplňuje
Jeho
přítomností a který také nás povzbuzuje k dalšímu kráčení Jeho cestou. Proto mu děkuji a skutečně jsem vděčný za jeho lásku a ochranu. Ale pozor. Vím, že nejsem sám. Vy jste také s Ním. A tak vlastně tvoříme jednu jedinou rodinu jeho dětí. Tak,o čem my prosíme v eucharistické modlitbě, aby ty, kdo
přijímají Jeho
tělo a krev, On sám spojil v jedno, stává se skutečností. A já se z toho
raduji!
kdybychom
A bylo
stále
by
také
dobré,
kdyby
to
pamatovali,
věděli
na
to
nezevšednilo,
to
a
prožívali.
Na stranu druhou já jsem jenom člověk, však to víte. Obyčejný člověk, který má i své chyby a nedokonalosti, nu a jasně, že také i hříchy! Nechlubím se tím, to v žádném případě. To je spíše povzbuzením ve svých
pro
vás,
modlitbách
abyste
k našemu
si
na
Pánu,
mne
někdy
protože
to
vzpomněli bych
určitě
potřeboval. Nu a moje kněžství je moji cestičkou k Pánu, kterou kráčím a kterou
doufám
přijdu
k Němu.
Tak
jako
každý
člověk
se
ve svůj čas musí rozhodnout o svém povolání, tak i já, vzhledem k tomu
našemu
nepochopitelně
krátkému
životu,
který
pomíjí
jako tráva, rozhodl jsem se pro Něho. Někdy lidi nechápou, jak kněz může být sám, pak říkají, že to není normální a já s tím možná tak trochu souhlasím, protože ani já nejsem sám, vždyť jsem s Ním! A to je zrovna lidské štěstí! Moje štěstí, které bych
štěstí budu mít možnost předávat dál, třeba vám, tak budu ještě šťastnější? To je asi základ Jeho štěstí, které
pokud
leží
doma
se
rozmnožuje
vůli.
a
Ale Boží
roste!
vůle
A
není
tak
za chvíli
snažím jako
se
třeba
hledat
Boží
volba
mezi
dobrem a zlem, i když zlo bývá někdy zabalené a zdá se být dobrem. Protože Bůh právě to zlo, které nás obklopuje, dopouští. A chce, aby to dobro v nás se zdokonalilo, aby se
utvrdilo
a
upevnilo.
Proto
asi
tak
v dokonalé
svobodě hledáme stále Boží vůli. A poznání jeho vůle se k nám přiblíží tehdy, když se my přiblížíme k Němu. Pak si už prostě nebudeme stěžovat na zlo, kterým jím
zrovna
procházíme,
procházíme
proto,
ale
budeme
abychom
pak
vědět, že
nezbloudili
a neuhnuli z cesty. A tak se stane to, že budeme-li zakoušet zlé věci a těžké a nepříjemné chvíle, stejně se
budeme
z toho
radovat
a
mít
vnitřní
štěstí.
Protože my jsme v Pánu a On v nás. A jeho vůle nebude tím zastavena, naopak bude naplněna, a my budeme mít větší štěstí z jeho přítomnosti! Přeji
proto
všem
čtenářům
příjemné
chvilky,
strávené při čtení tohoto časopisu! A samozřejmě, abyste se radovali z přítomnosti našeho Pána, který je
stále
uprostřed
nás!
Ať
vás
ochraňuje
a povzbuzuje a stále přebývá s vámi! P. Mgr. Ruslan Kuzmenko
rád daroval těm, kdo budou chtít. No a víte, že pokud to svoje
Pozvánka na výstavu:
v šuplíku,
zahyne a zmizí. Ale pokud se předává dál, naopak
Bible očima světa, svět očima Bible
Výstava se koná v Olomouci od 1.5. do 23.6. 2002 v prostorách krypty katedrály sv. Václava. Výstava je otevřena denně od pondělí do soboty od 9 do 17 hodin (ve čtvrtek jen do 16
hodin) a v neděli od 11 do 17 hodin. Návštěvu
skupin je třeba předem dohodnout s farností sv. Václava, Mlčochova 5, 772 00 Olomouc, tel. a fax
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
068/5224236
Strana 11
Zprávy Hody
v Lazníkách
V sobotu
dne
4.5.
dopoledne oslavili farníci hodovou mši svatou ke cti svého patrona sv. Floriána. Slavnostní
mše
svatá
byla
spojená
s udílením prvního svatého přijímání. Pietní akt v Kokorách V den státního
mného porozumění a pokojného soužití.
První
Po položení
V neděli
věnce
místními
hasiči
a
svaté
přijímání
dne 26.5.
při
v Kokorách
slavnostní
mši
recitaci básní dětmi ze ZŠ Kokory, byla
svaté
slavnost
ukončena
přijímání pěti dětí z farnosti. Kostel byl
Převážná
část
státní
účastníků
hymnou.
byli
věřící
se
uskutečnilo
slavnostně
občané a tak bylo patrné, že dnes je to
chrámový
jedině
Jakubíkem
Církev,
solidárně
která
vede
pamatovali
věřící,
na ty,
aby
kteří
se
a
první
bohatě
sbor
svaté
vyzdoben
vedený
připravil
a
panem
zvláštní
písně
k přivítání prvokomunikantů. Dokladem
za nás obětovali.
kvalitní přípravy, o kterou se zasloužila
Hody v Žeravicích V neděli dne 19.5.
paní katechetka Ing. Jurečková, je i to,
oslavili farníci z obce Žeravice hodovou
že
pietní akt. V 9 hodin byla slavena mše
mši
ministrantské služby a tak je naděje, že
svatá
Nepomuckého.
svátku
osvobození
se
uskutečnil,
ve
spolupráci s Farním úřadem a Obecním úřadem
v Kokorách,
ke cti
Panny
vzpomínkový
Marie
Prostřednice
svatou
ke
cti
Tato
sv.
oslava
Jana
připadla
se
jejich
tři
chlapci
první
přihlásili
příjímání
nebude
do
také
bylo
letos na slavnost Seslání Ducha svatého.
posledním.
připomenuto, že pokoj, mír a svoboda,
Právě sv. Jan Nepomucký je příkladem
Slavnost Božího Těla v Prosenicích a
které
působení Ducha svatého, který dává sílu
v
milosti a zásluhou starostivé přímluvy a
nejen
péče Matky Boží. Je však potřeba prosit
v Prosenicích
v příhodném čase i mlčet. Po slavnostní
a bude nám dáno. Pak se u památníku
v Kokorách byla slavnost Těla a Krve
mši
padlých
akt.
Páně
v novém
správce
program
všech
Po
milostí.
V promluvě
prožíváme,
jsou
uskutečnil
modlitbě
za zemřelé,
projevem
pietní
duchovního
Boží
příhodně
se
promlouvat,
uskutečnilo sále
hodové
bývalé
také
pohoštění
školy.
pokračoval
ale
Hodový
i odpoledne
Ve
Kokorách
spojená
Božího svaté.
a
Těla,
Během
čtvrtek v neděli
s tradičním který
cesty
byla
projev,
průvodem masek a kácením máje. Vše
ve kterém
připomněl
závazek
chránit
u polních
probíhalo
požehnáním pro celou obec.
dar
a
vytvářet
prostředí vzáje-
za
hudebního
doprovodu
června
průvodem
čtyři
starosta
míru
května
2.
následoval
přednesl
oltářů,
30.
spojená
se
po
mši
zastavení
svátostným
dechové kapely vedené panem Uvírou.
Svěcení nového oltáře 16. 6. 2002 v 10:30 hod. v kostele sv. Bartoloměje v Měrovicích n/Hanou Provizorní obětní stůl, ambon i sedes, které sloužily po generální opravě v roce 1990 při bohoslužbách až doposud, budou nahrazeny a to z kamenného materiálu – vračanský vápenec. Tento kostel si to zaslouží. Je to jakýsi poslední, ale zároveň nejdůležitější prvek celého obnoveného kostela. Je to střed bohoslužebného dění, kdy od ambonu zaznívá Boží slovo – Ježíš Kristus nás učí. Obětní stůl je místem kde se Ježíš Kristus obětuje a sedes je symbolem Kristovy vlády i moci. Tato liturgická úprava má mít svou kvalitu, svou uměleckou hodnotu i krásu, která nemůže být v žádném případě odbyta a podceněna. To se jistě podařilo ing. arch. Josefovi Opatřilovi z Vranova u Brna, který je mimochodem autorem sakrálního komplexu v Žabovřeskách v Brně. Děkuji všem, kteří se podílejí a připravují tuto liturgickou slavnost, aby se mohla uskutečnit v celé své kráse nejen v kostele, ale i mimo něj. Není jich zrovna málo. Jako duchovní správce bych chtěl pozvat všechny, kteří ještě nezažili svěcení oltáře i ambonu, protože je to výjimečná událost snad srovnatelná se svěcením kostela či svěcením mladých mužů na kněze. Jsem rád, že této události bude při mši svaté předsedat a svěcení provede Mons. Jan Graubner, olomoucký arcibiskup.
P. Pavel Ryšavý, administrátor farnosti
Dvě desítky žen opustilo své muže! Přesněji 22 žen opustilo své muže a 60 dětí, aby se 3. – 5.5. 2002 mohly zúčastnit víkendu pro maminky. Rády na něj vzpomínáme a tak bychom se s vámi chtěly podělit o naše zážitky. V pátek odpoledne jsme odjely do Fryštáku. Čekalo nás pěkné ubytování, večeře a také přijel otec Jaroslav. Večer jsme se seznámily spolu navzájem, ale také blíže s otcem Jaroslavem. V družném hovoru a otevřené atmosféře se úplně vytratily naše sice malé (ale přece) obavy o děti a muže. Sobotní den jsme moly začít mší svatou, což se nám doma většinou nedaří. Celé dopoledne bylo spíše duchovní, měly jsme možnost vykonat sv. smíření. Po obědě a krátké pauze jsme se spolu s otcem vydali na procházku do krásného zalesněného okolí. Večer otec Jaroslav odjel sloužit mši svatou do Přerova a tak jsme se každá zařídily podle svého. Hrály jsme volejbal, kulečník, povídaly si, připravovaly se ke sv. smíření (všechny jsme to dopoledne nestihly) apod. Po návratu z Přerova otec Jaroslav ještě zpovídal a protáhlo se to až do pozdních večerních hodin. Ostatní ženy zpívaly, povídaly si, ale probíraly jsme také to, kde je třeba pomoci. Po půlnoci jsme se mohly pobavit spolu s otcem Jaroslavem nad biblickým A-Z kvízem, zazpívat si u kytary. Poslední se rozcházely až v brzkých ranních hodinách. V neděli nás otec Jaroslav musel opět opustit, volaly ho povinnosti. Neděli jsme oslavovaly mší svatou. Pak už následoval úklid, oběd a odjezd. Odjížděly jsme sice fyzicky unavené po dlouhých nocích, ale duševně odpočaté a natěšené na naše nejbližší. Chtěla bych poděkovat všem, kdo nám tento víkend umožnili. To znamená, našim manželům, kteří převzali naše domácí povinnosti, otci Jaroslavovi, který se nás nebál a věnoval nám svůj čas, a ženám které to vše zorganizovaly. Díky za matky,
Strana 12
Slovo pro každého
Pavlína Slivková
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Z misijní stanice Elizabeth, Leprosy Hospital z Ndaddy v Tanzánii: Moji milí přátelé!
MISIE
Znovu a znovu jsem plna údivu a radosti nad zásilkami z Vaší vlasti, jimiž nás neúnavně a obětavě obdarováváte. Z jiných zemí už sotva
něco
dostáváme.
Vysoké
poštovné
si
mnozí
už
nemohou
dovolit. Díky tedy, velké díky jménem našich pacientů i těch chudáků, kteří žijí nebo živoří v našem okolí. S Vaší pomocí uchráníme nejednu rodinu před holou bídou. Tážete se co potřebujeme nejvíc: Prostě všechno. Jen namátkou: ženské oblečení
všeho
druhu,
spodní
prádlo,
ručníky,
mýdlo,
potraviny,
které
se
nekazí,
přikrývky
atd.atd.
Léky,
prosím
neposílejte. Též žádné vlněné věci – jsme na rovníku. Jinak můžeme upotřebit kdeco. Za všechno jsme Vám vděční – a Bůh Vám to nezapomene. On nejlépe zná, co každý z Vás potřebuje, On náš velký dluh vůči Vám vezme na sebe.
Pouť do Staré Vsi Jako každý rok i letos, uspořádala přerovská farnost na oslavu Panny Marie 1. května pouť pro děti ke kapličce U studánky, do Staré Vsi. Tentokrát
museli
otcové
Pavel
a
a Honza zvládnout rekordní počet se
jich
sešlo
patnáct,
v Horní
Jaroslav,
katechetka
Liba,
Věra
rozdováděných dětí. Již v Přerově
Moštěnici
přistoupilo
dalších
šest
a v Přestavlkách ještě jedno dítě. V Přestavlkách jsme u sošky Panny Marie
poprosili
o
její
ochranu
a
pomoc
na
cestu
a
pak
se
vydali
do Staré Vsi. V průběhu cesty měly děti za úkol zahrát pantomimu ze Starého, nebo Nového zákona. Zvládly to perfektně. o co
jde.
Ve
Staré
Vsi
následovala
návštěva
Všichni poznali
kostela,
kde
jsme
se
pomodlili zazpívali Na
a si.
zdejší
farní zahradě na nás čekaly míčové hry a testy z náboženství. Po občerstvení u táboráku, jsme se vydali ke studánce. Cestou děti
sbíraly
občerstvili
kytky její
pro
Pannu
dobrou
Marii.
vodou,
za
U
studánky
kterou,
jsme
se
všichni
poděkovali
modlitbou. Potom dostaly děti odměny, podle svých znalostí. Zpáteční cesta byla do Kostelce, kde se hrál fotbal, nebo hra na Slepou bábu. I když odtud na zastávku autobusu zpět domů, bylo necelého půl kilometru, dva starší jedinci se rozhodli cestu zkrátit lesem a poněkud se jim to nepovedlo a tak si celou cestu prošli ještě jednou. Pouť se všem líbila. Děkuji Panně Marii, za krásné počasí i ochrannou ruku nad svými dětmi. Jan Zavadilík
Vážená redakce „Slovo pro každého“ Se zájmem jsem si přečetl článek v č.5, ve kterém byl rozhovor s Mgr. K. Komárkem, kterého si velice pro jeho záslužnou činnost vážím. Přestože si ho velice vážím, hluboce nesouhlasím s jedním jeho výrokem a sice „…ale to, co slyšíme v kostele, to je brnkání na kytaru…to je jen brnkání na udržení rytmu…,“ já mám zato, že je to neznalost věci, neznalost, co znamená mše svatá. Zde bych si dovolil opravovat. Vím, že jako renomovaný varhaník zná Mgr. Komárek všechna pravidla a zásady „správné“
mše
svaté.
Já
sám
pocházím
z farnosti
na
Slovácku,
kde
působili
např.
nynější
probošt
Petr
Prokop
Szostrzovel, P. Pavel Jeřábek, P. Josef Janek (spirituál) a další kněží a kam dojížděl zpívat o nedělích mužský pěvecký sbor ze Strážnice, který opravdu zpíval profesionálně velmi dobře, dojížděli i s varhaníkem. Bohužel zapojení věřících farníků do činnosti farnosti upadalo, nebyla iniciativa. Výše uvedení kněží se dali do nácviku s mladými a dětmi oním „brnkáním“ na kytaru, zajistili mladého amatérského varhaníka. Zapojilo se
tehdy přes 30 mladých a dětí a dodnes
po 15 - 20 letech při mši svaté zpívá stále početná už asi 4. generace. Zapojení farníků je teď příkladné, např. při volbách do farní rady kandidovalo téměř 30 kandidátů v této obci s 1000 obyvateli, při pracích pomáhá přes 100 lidí, ve svátky bývá v krajích polovina účastníků bohoslužeb. Tehdy P. Prokop pronesl památnou větu a ta má velkou váhu: „Mám-li rozhodnout, zda profesionální Strážnicové, pak raději ať chválí Pána tyto necvičené hlásky a provází je účast a zapojení farníků. Každý ať chválí Pána jak nejlépe umí.“ Osobně si myslím, že zapojení dnešních mladých lidí bez té kytary asi bude těžší…Srdečně všechny zdraví, Ing. Fr. Sečka, Vlkoš
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Strana 13
Pěší pouť na Svatý Hostýn Ve
středu
8.5.2002
se
vydali
poutníci
z farností Vlkoš, Říkovice a Stará Ves spolu se svým
pastýřem
P.Slawomirem
na
pěší
pouť
na Svatý Hostýn. Pouť
byla
zahájena
společnou
modlitbou
v chrámu sv. Prokopa ve Vlkoši a pokračovalo se jak
jinak
než
pěšky
směrem
k Řikovicím.
Již
po probuzení jsme dostali od našeho Pána darem překrásné počasí a dalším povzbuzením pro ospalé tváře byl východ slunce. Postupně se na dalších domluvených místech přidávali poutníci, takže nakonec vyrazila slušná skupinka protože
lidí. i
Radostné
ti
A
to
jsme
nejmenší
hlásky
dětí
ještě
farníci se
nebyli
všichni,
nesměli
k nám
tedy
chybět. později
přidaly v Hlinsku. Teď
ale
nazpět
k našemu
putování.
Cesta
vedla převážně lesem a mnohými vesnicemi, takže jsme si mohli odpočinout od každodenního spěchu. Kromě modliteb jsme také zpívali co nám hlasy stačily. Mnoho starých lidí ve vesnicích se na nás usmívalo, v jejich očích bylo vidět, že v duchu jdou s námi. Nikdo se neptal, všichni věděli, že směřujeme k nebeské Matce na Svatý Hostýn. Po cestě byly samozřejmě přestávky, abychom se občerstvili a nabrali nových sil. Na té poslední hledali děti „poklad“ a dospělí
poslouchali
katechezi
o
slavení
neděle
jako
svátečního
dne.
Opravdovým
pokladem
pro
všechny
k vytouženému cíli. Došli jsme k prameni vody a potom již bez problémů vyběhli schody k chrámu Matky
byl
příchod
Boží Panny Marie.
Zde jsme slavili společně mši svatou a myslím si, že všichni v úplně jiném duchu než kdybychom přijeli autobusem nebo vlakem. Každý z nás si s sebou přinesl své těžkosti, prosby, starosti, ale i radosti a po celou cestu se těšil, až je bude konečně smět povědět své Matce, která na nás čekala. Zpáteční cestu jsme uskutečnili autobusem a vlakem i když jak kdo. Autobusy byly totiž přeplněny, a proto se
muselo
„sedm statečných“ vydat pěšky dolů. Sestup trval přibližně 37 minut, abychom vlak stihli. Následující dny byly jistě pro mnohé poutníky dny bolestí těla, ale za to duše byla uzdravena. A duše je přece na rozdíl od těla nesmrtelná !
Poutnice
Noční putování na Hostýn Jakožto zástupci předmostské mládeže bychom vám chtěly napsat pár řádků o noci z 26. na 27. dubna, která nás nesmírně obohatila nejen o nové přátele, ale také o krásné duchovní zážitky. V pátek
odpoledne
jsme
se
a pěticentimetrovým
hřebíkem
V Hlinsku
setkali
jsme
a s pořadatelem
se
výpravy
spacákem, vyjeli
s mládeží
Liborem.
Odtud
svačinkou
od
maminky
z přerovského z Kroměříže jsme
již
šli
a
nádraží. z Hulína
pěšky,
směr
Hostýn. Cestou
na toto
o profesorovi,
poutní
který
místo
chtěl
jsme
vymyslet
po řeč
částech
vyslechli
srozumitelnou
příběh
lidem
i
zvířatům. Nakonec profesor zjistil, že nejsrozumitelnější řečí vždy byl, je i bude úsměv a z tohoto příběhu plyne ponaučení pro nás všechny. Dále jsme prožili mši svatou v přírodě, která nás duševně obohatila. Uřezaný strom nám posloužil jako oltář a hromada klád jako lavice. Zpěv za doprovodu kytary se nádherně rozezněl po tamější louce a blízkém lese. Konec mše svaté musel být urychlen z důvodu blížících se mraků. Ale než mše svatá skončila, mraky se rozehnaly. Jelikož se začalo stmívat, vydali jsme se opět na naše noční putováni. Šli jsme rázně v zástupu k cíli putování. Na úvodu a na konci zástupu šel dobrovolník se zapálenou pochodní. Po setmění jsme měli možnost prožít křížovou cestu s Pánem Ježíšem.
Ze
dvou
větších
větví
jsme
sestavili
kříž.
Střídali
jsme
se
v nesení
kříže
celou
křížovou
cestu
a
již
zmíněné
pěticentimetrové hřebíky jsme na konci křížové cesty přibíjeli na kříž. Šli jsme rázným krokem, a proto jsme si mohli ještě před cílem našeho putování zahrát hru na Světlušky. Po krátkém odpočinku jsme se opět vydali na cestu. Konečně jsme došli k cíli. Zbývalo nám pouze pár schodů k bazilice, a tak končilo naše noční putování na Hostýn. Na louce jsme ještě zahráli hru Světlušky a poté jsme se vydali do poutního domu, kde jsme se uložili do spacáku. Ráno následovala společná ranní modlitba v kapličce v poutním domě, při které jsme poděkovali za společně prožitý víkend.
Po snídani
jsme
uklidili
naše
„ložnice“.
Prožili
jsme
mši
svatou
a
nakonec
následoval
sestup
dolů
do Bystřice
pod Hostýnem a odjezd do našich domovů. Moc se těšíme na další společné putování, které nemusí být jen na Hostýn.
Katka Vondrová a Věra Pavlů ml.
Strana 14
Slovo pro každého
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Hnutí solidarity s chudými třetího světa MAITRI V roce 1976 vzniklo v Polsku hnutí Maitri. Jeho vznik je pokusem člověku,
o
odpověď
který
součastného
na
se
světa.
výzvu
zamýšlí
Je
to
adresovanou nad
také
Z náte některá hnutí?
každému
nespravedlností
vyjádření
křesťanské
solidarity s nejchudšími obyvateli naší planety. Dnes větší část světa trpí tak velikou nouzí, že jako by sám Kristus v chudých se hlasitě dovolával lásky svých učedníků (GS 88). Účast
v hnutí
a
jeho
práce
je
odpovědí
na
toto
volání,
podle
Kristových
slov:
Cokoliv
jste
učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Neboť jsem hladověl, žíznil jsem, byl jsem na cestách, byl jsem nahý, nemocen, ve vězení…(srov. Mt 25,34-40) Bezprostředním
impulsem
pro
vznik
hnutí
bylo
setkání
jeho
zakladatele
s prací
sester
Misionářek lásky, založených Matkou Terezou z Kalkaty. Její život a spiritualita nás inspirují při
četbě
evangelia
a
hledání
cest
k uskutečňování
Božího
učení
v něm
obsaženého
–
přiměřeně naší životní situaci a schopnosti všímat si problémů bídy, hladu a nejednoty ve světě, což je zvláštním rysem našeho hnutí. Účast v hnutí spočívá především v přijetí určitého způsobu života osobního a rodinného. Avšak na této cestě je těžké vytrvat
osamoceně
a
proto
se
účastníci
hnutí
snaží
vytvářet
společenství,
jehož
základem
je
společná
modlitba,
uskutečňování společných cílů a formování svého způsobu života při vzájemné pomoci na základě spirituality hnutí. Členové hnutí přijímají v plné míře odpovědnost za společenství a jeho dílo, což vyjadřují veřejně skrze Prohlášení zodpovědnosti. Kandidáti na členy se na to připravují během soustavné formace. Členství předpokládá osobní Boží povolání. Hnutí také soustřeďuje spolupracovníky a ty, kteří s ním sympatizují. Přiměřeně svým možnostem podporují hnutí bez členských závazků, a to svými dary, oběťmi, prací, odříkáním a modlitbou. Spiritualita hnutí se soustřeďuje na osobu trpícího Krista. Jeho umučené tělo viselo na kříži, když za nás položil svůj život. Dnes nám dává toto tělo za pokrm při každé mši svaté. Ale dnes je toto tělo opět hanobené v podobě těch nejubožejších. Ježíš volá z kříže: „Žízním!“ Dnes můžeme uspokojit jeho žízeň když prokážeme lásku bližním. Tímto způsobem Ježíš dává příležitost všem a vyzývá všechny, aby ho přijali ve svém životě a odpověděli činem na jeho dar sebe samého. Účastníci hnutí následují příkladu Panny Marie a doprovázejí Ježíše až ke kříži. Základní
apoštolské
cíle
hnutí
jsou
pomoc
nejchudším
z chudých
v zemích
třetího
světa
a
probouzení
citlivosti
svědomí a otvírání lidských srdcí k důstojnosti lidí nejchudších a také probouzení citlivosti na hřích a struktury na něm založené, které jsou nejhlubšími příčinami bídy a hladu ve světě a hledání cest odpuštění, smíření a sblížení mezi národy. Slovo „MAITRI“ v sanskru, v jazyku staré Indie, znamená „přátelství“. Solidarita a přátelství jsou dvě tváře lásky. Znakem hnutí je okřídlená ruka. Inspitací tohoto znaku jsou biblické texty, ve kterých „Boží ruka“ anebo „křídla“ symbolizují
jeho
pomoc
a
jeho
starostlivou
přítomnost.
Písmo
svaté
hovoří
také
o
lidských
natažené k nejchudším.
rukách,
které
jsou
Připravila Liba
Sv. Antonín Padovský (Paduánský) Narodil
se
r.
1195
v Lisabonu
v Portugalsku
a
při
křtu
obdržel jméno Ferdinand. Jeho otec byl vojenským velitelem a spolu
s matkou
vychovávali
syna
v bázni
Boží.
Ferdinand
byl
v mládí velmi vážný a brzy zatoužil po stavu duchovním. V 15. letech vstoupil do kláštera řeholních kanovníků augustiniánů. V klášteře v Koimbře poznal řád sv. Františka a vstoupil do řádu Menších bratří a při tom dostal jméno Antonín. Původně chtěl hlásat evangelium mohamedánům, ale při cestě do Afriky dostal prudkou zimnici a tato ho přinutila k návratu do vlasti. Na moři se strhla vichřice a ta zahnala koráb na Sicílii. Zde se dozvěděl, že je v roce 1221 svolána schůze bratří řádu sv. Františka do Assisi a tam se také setkal se sv. Františkem. Ten poslal Antonína studovat bohosloví. Po vystudování nejprve vyučoval, ale později se věnoval jenom kazatelství. Vynikal ohnivou a neodolatelnou výmluvností a jeho zvučný hlas uchvacoval posluchače. Od roku 1227 zůstal v městě Padově. Tam také těžce nemocný zemřel 13. června 1231. Kanonisován byl již roku 1232. Sv. Antonín konaje úřad misionářský procestoval celou Itálii a jižní Francii. Papež Řehoř IX. Byl jím nadšen, že ho nazýval „Archou Zákona“ a František Assiský ho jinak nenazval než svým „biskupem“.
Renata Doležalová Některé další hody a poutě v děkanátě Neděle 23.6.
Čekyně 10:30 sv. Jan a Pavel Prosenice 7:40 sv. Jan Křtitel
Neděle 30.6.
Penčice 10:30 sv. Petr a Pavel Lověšice 10:30 Panny Marie Želátovice 10:30 sv. Petr a Pavel
Slovo pro každého
Pátek 5.7.
Podolí 10:30 sv. Cyril a Metoděj
Neděle 7.7.
Vlkoš - sv. Prokop
Neděle 21.7.
Předmostí 8:45 sv. Marie Magdalena
Neděle 28.7.
Říkovice - sv. Anna
Neděle 11.8.
Přerov 9:00 a 10:30 sv. Vavřinec
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
Strana 15
Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníka věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Antoine de Saint-Exupéry
9. 6. 2002 neděle
12. 6. 2002
fara Přerov
fara Přerov
9:00
kostel sv. Vavřince
16. 6. 2002
neděle
SONUS
16:00
neděle
16. 6. 2002
16. 6. 2002
16:00
fara Předmostí
fara Předmostí
18:30
sobota
Přerov kostel sv. Vavřince
- modlitba a táborák na farní zahradě
Zakončení školního roku v Přerově - mše svatá a táborák
Dětské odpoledne na farní zahradě
17:00 Prosenice
9:30
katedrála sv. Václava v Olomouci
9:30
sobota
29. 6. 2002
Zakončení školního roku v Předmostí
15:00
sobota
29. 6. 2002
Setkání seniorů
Farní rady farnosti Předmostí
19:30
pátek
22. 6. 2002
! " #$! % & ' ()*+ , ' #- . #% /+ 0 / 1 $. -$0 1 / 2 SONUS
pátek
21. 6. 2002
Recitál zpěvačky Evy Henychové
Sobíšky
čtvrtek
21. 6. 2002
14:30 kostel sv. Vavřince, 15:00 Sonus
Sobíšky - Hodová mše svatá v kapli
10:30
středa
20. 6. 2002
Setkání animátorů
Měrovice
pondělí
19. 6. 2002
Mše svatá
Svěcení oltáře v kostele v Měrovicích
10:30
neděle
17. 6. 2002
kostel sv. Jakuba
Kněžská konference děkanátu Přerov
v Rokytnici u Př.
neděle
Přerov
čtvrtek
16. 6. 2002
děkanátního časopisu Pastorační rada farnosti Přerov
19:30
středa
13. 6. 2002
Setkání rozšířené redakční rady
19:30
katedrála sv. Václava v Olomouci
17:00
farní kostel v Bochoři
Jáhenské svěcení přijmou Mgr. Vladimír Mrázek a Mgr. Jan Tomiga
Kněžské svěcení Mgr. Jaroslav Přibyl
Rockové chvály - koncert
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
5. 7. 2002 pátek
Přerov – 9:00 a 18:30 Předmostí – 8:45
Podolí – 10:30
Horní Moštěnice – 7:45
Velehrad – 10:30 Národní pouť Pontifikální mše svatá
Vydává Děkanství Přerov Římskokatolické církve Redakční rada: P. Jaroslav Kníchal, Libuše Calábková, Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 tel: 0641 / 21 70 79 E-mail:
[email protected] www.prerov.hypernet.cz
Strana 16
Jaroslav Branžovský, Alena Dudová, Věra Pavlů Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově
Uzávěrka pro červencové číslo je 7. července 2002. Náklady na 1 ks výtisku: 11,- Kč.
Slovo pro každého
Neprodejná tiskovina.
Číslo 6, Ročník 8, Červen 2002
