ŠKOLNÍ ČASOPIS č. 6 2010/2011
Valentýn Srdce k srdci padalo, tuhle sílu neznalo. Kdo tuhle sílu zná, ten to srdce v sobě má. Kristýna Strnadová, 4.třída
V pondělí je svatý Valentýn. Maminky i tatínkové poslouchali přání od dětí. Bylo to moc dojemné od těch našich dětí. Ještě jsme jim uklidili a vytřeli a rodiče se rozbrečeli. Vojta Jelínek, 4. třída
Maškarní bál Každý rok připravuje 9. třída maškarní bál pro celou školu. Tento rok jsme v devítce my, a tak jsme ho museli připravovat. Nejdříve jsme vymysleli hry, pak jsme sehnali písničky, které jsme pouštěli pro zábavu i potěšení. V úterý 22. 2. 2011 v 9 hodin to mělo začít, jenže jsme nestíhali s přípravami, tak jsme museli poprosit žáky prvního stupeň o chviličku strpení a požádat je, aby přišli až po velké přestávce. Asi v 9:35 se začali všichni postupně shromažďovat. Když už byli všichni, tak Jakub Forman a Václav Valtr, kteří byli DJové, pustili první písničku s názvem ,,Pojďte tancovat“. Po této písničce kluci pouštěli další písničky. Všichni tancovali, skákali a hráli si. Vždy po dvou písničkách byla nějaká hra. Asi ve 11:15 už všichni museli jít. Když všichni odešli, tak jsme šli uklízet. Po úklidu jsme se šli naobědvat, protože jsme měli volno. V 13:00 hodin přišel do tělocvičny celý druhý stupeň. Zahajující písnička byla ,,Jede, jede mašinka“, pak následovaly další písničky. I druhý stupeň si mohl zasoutěžit. Okolo půl třetí museli všichni odejít, jelikož si přijel pan Zbíral pro svou aparaturu, kterou jsme měli od něj půjčenou. Pak jsme vše douklízeli a šli jsme domů. Myslím si, že se nám to povedlo. Miroslava Šindelářová a Klára Kalbáčová, 9. třída
2
V Českých Budějovicích se dne 19.3. konala burza s nejrůznějšími zvířaty. Mimo spousty druhů motýlů a brouků tam byli i nádherně zbarvení gekončíci. Dokonce jsem viděl i všemi barvami hrající chameleony s malými želvičkami. Na letošní burze se objevila i nová obchodnická tvář, a to Jan Lassner, který znamenal velkou konkurenci pro všechny. Burza se konala již od časného rána a zúčastnilo se jí hodně lidí. Ani já jsem nemohl odolat barevným variacím a koupil jsem si několik brouků a motýlů. Jiří Brožovský, 8. třída
OLYMPIÁDA Z ČESKÉHO JAZYKA 21. 3. 2011 jsem se s Honzou Lassnerem zúčastnila okresního kola olympiády z českého jazyka, které se konalo ve Strakonicích. Okolo 7:20 jsme nastoupili do autobusu a jeli do Strakonic. Tam jsme potom šli do Domova dětí a mládeže, kde se olympiáda konala. Nejprve jsme se museli zapsat a oni nám proplatili cestu. Pak jsme se šli přezout. Když všichni dorazili, řekli nám, jak bude vše probíhat, a pak jsme šli do učeben, kde se olympiáda psala. Nejprve jsme psali mluvnickou část, na kterou jsme měli hodinu. Po napsání mluvnické části byla čtvrthodinová přestávka. Poté následovala část slohová. Téma slohové práce bylo Nikdy nemám nouzi o ….. a měli jsme každý doplnit, o co nemáme nouzi a napsat na to sloh. Jeho doporučená délka byla 25- 30 řádků. Po napsání slohu jsme mohli odejít. Kdo chtěl, mohl si počkat do jedné hodiny na výsledky. My jsme jeli okolo dvanácté zpět do Sedlice. Kdo si na výsledky nepočkal, mohl se podívat na internet, jak dopadl. Já jsem byla na 16. – 17. místě z 23 účastníků a Honza byl na 19. – 22. místě. Klára Kalbáčová, 9. třída
3
Výstava strašidel a pohádkových bytostí Dne 25. března byla 1. , 2. , 3. a 4. třída na výstavě strašidel a pohádkových bytostí ve Strakonicích na hradě v sále U Kata. Výstava probíhala od 23. do 26. 3. 2011. Vystavovaly se strašidelné postavy a bytosti, např.: magická koule, useknutá hlava rytíře, čaroděj, svatební pár kostlivců, ježibaba, rytíř s modrým keřem a spousta dalších. Po výstavě jsme šli na autobus a odjeli jsme zpět do školy. Výstava se nám moc líbila.
Sabina Jíchová, 3. třída
Jarní prázdniny Prázdniny jsou paráda, samá dobrá zábava. Přes den jsem hrál fotbal, na telku jsem dlouho koukal. Teď zas dělám úkoly, netěším se do školy. Roman Mišiak, 4. třída
Výlet do Strakonic 5. 4. 2011 jsme byli na výletě ve Strakonicích. Byli jsme v cukrárně, kde byla veliká sranda. Dávali jsme si zákusky a všechno možné. Pak jsme šli městem až ke kulturáku na výstavu strašidel a divadlo Břízové Růženky. Vystoupení bylo moc hezké, líbilo se nám. Romana Keřková, Tereza Jarušková 3.tř.
4
Najdi co nejvíce zvířat. Ž A M A K Č O K L O N
B K L Ý T O M R Y B A
D P L A M E Ň Á K L K
Š A T V K A N L V V O
Ž I R A F A S Í L P L
A M K O S M Č K E A K
S C O P N E L S O B S Adéla Zadra, 5. Třída
Ověř své znalosti z historie. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
1. Jeho žena se jmenuje Aspasia 2. Vládce řeckých bohů 3. Bohyně Athén 4. Vydal zákon: sněm 4x za rok 5. peníze ze stř. doby železné 6. Ostrov v Egejském moři 7. X 8. Období, kdy se vyvíjeli lidé 9. Doba od 800- 400 př. n. l. 10. Válka od roku 431- 404 př. n. l. 11. Nejnižší poddaný 12. Výbojné války ovládly, pak ostatní Italiky a ...
Nela Šavrdová, 6. třída
5
JARO Kdo to sem přichází? Jaro k nám přichází. Bude všechno rozkvétat, mláďátka si budou hrát. Slepičky nám snesou vejce, no přece na Velikonoce. Nabarvíme vajíčka, pro malého zajíčka. Děti si pak budou hrát, budou se přitom radovat. Maminky se budou bát, že je tatínkové přijdou vyšlupat. Všichni se pak budou smát, až tatínky budeme polévat. Tereza Hrubá, 4 .tř.
Jak jaro přichází? Na louce se ranní rosa třpytí, v odpoledních hodinách vykvete tam kvítí. Pampelišky žlutí se tam, já cítím, jak jaro jde k nám. Pupeny stromů puknou v krásný květ a takto se probouzí celý jarní svět. Včelky svou práci splnily a květiny vykvetly. Prostě jaro, jak má být, květiny a stromy jaro má mít.
Velikonoce Zelená se tráva, dívka vajíčka dává. Velikonoce jsou jarní svátky, jdu se kouknout do zahrádky. Pomlázky se pletou, a rostliny už kvetou.
Kristýna Strnadová 4.třída
Lenka Kozáková 4.třída
6
Velikonoce Jaro k nám přichází, krásné svátky obnáší. Například Velikonoce jsou nejhezčí svátky v roce. Hodně vajíček obarvíme a pak koledníkům nadělíme. Na ošatku dáme zbylá vajíčka a mezi ně posadíme velikonočního zajíčka. Adéla Krejčová, 4. třída
BÁSNIČKA O VELIKONOCÍCH Červená se vajíčko, jak maminky srdíčko. Může být i zelené, jako kousek jetele. Pomlázku si upleteme a mašle na ní uvážeme. I beránka si upečeme a na Velikonoce jsme připravené. Leona Nováková, 4. třída
Velikonoce Velikonoce klepou na vrátka a už je rozkvetlá zahrádka. Na zahrádce větvičky a v košíku kytičky. Kytičky jsou červené a stonky zelené. Vajíčka barvíme, pomlázkou šlupeme. Beránek je s mašličkou, politý čokoládičkou. Kája Šavrda,4.tř.
7
Výlet do lesa Byl jednou jeden malý kluk, jménem Ondra a ten se rád procházel se svými kamarády po lese svého otce. Jednou se rozhodl v lese přespat i se svými kamarády. A tak se tedy Ondra, Vít a Kamila ve škole při nijak poutavém předmětu dohodli na schůzce v lese, a že v něm i přespí. Po dlouhé konzultaci se svými rodiči a dlouhém večeru nucených prací, rodiče nakonec podlehli nátlaku a své milé ratolesti následující den do lesa pustili. Všichni se úplně přesně sešli na daném místě v lese až na Kamilu, která se ještě musela namalovat, aby před divou zvěří vypadala dobře. Ondra oznámil svým kamarádům, že se rozhodl založit hlavní tábor pod vrcholem kopce, který se nacházel pár hodin od nejbližší civilizace. Oba bez váhání vyrazili za Ondrou, který je vedl. Cesta, kterou šli, byla poseta houbami a několikrát museli obcházet hustý porost, ve kterém se snadno trhá oblečení a schovávají se v něm i prasata. Když už konečně dorazili na místo táboření, byli hodně unavení. Proto rychle postavili stan, dali do něj věci a všichni šli sbírat dřevo na oheň. Ondřej s Vítkem brali velké kusy dřeva a Kamila klestí na roztopení. Když se však vraceli, Ondřej náhle zastavil. Kamila s Vítkem nejdřív nechápali, co se děje, až pak si všimli, že v jejich stanu je medvěd. Ondřej však tušil, že by se tato situace mohla stát, a tak poučil Vítka s Kamilou o tom, že nesmí zpanikařit a že mají pomalu a potichu couvat. Odložili větve a pomalu couvali směrem od medvěda, který byl naštěstí zaneprázdněn obsahem stanu. Náhle pod Kamilou praskla větvička a ona zpanikařila a začala utíkat. Jakmile to uviděli Ondra s Vítkem, rychle se rozběhli za Kamilou. Po několika stovkách metrů se zastavili a ztěžka oddechovali před starou rozpadlou chatkou. Ondřej hned navrhl, aby se do ní schovali. Bez váhání šli po dřevěné verandě a Vít zaklepal na zpuchřelé dveře. Ondřej ho hned okřikl: „Myslíš někdy, kdo by tady v téhle barabizně bydlel?“ A silně kopl do dveří, které se hned rozlétly. Chatka byla prázdná až na jednu polici, židli a stůl. První vešel Ondřej a začal se rozhlížet uvnitř malé chaty. Vít hned usedl na židli, která díky tomu, že byla velmi stará, hned praskla a Vítek spadl na zem. Kamila za sebou hned zavřela dveře a začala se Vítkovi společně s Ondrou smát. Poté, co se uklidnili, Ondřej řekl, že medvěd nebyl moc nebezpečný a že musel ucítit nějaké jídlo a pohlédl na Vítka, který ho měl na starosti. Vít se přiznal, že měl od maminky několik smažených řízků. Ondřej se jen zasmál a řekl, že je vše dobrý, že pokud nemají jídlo, že za nimi medvěd nepůjde. V tom vytáhla Kamila rohlík se salámem z kapsy. Ondřej hned zaklel a vytrhl rohlík Kamile z rukou. Otevřel dveře a zahlédl blížícího se medvěda. Hodil rohlík co nejdál od chatky a zavřel dveře. „Tohle ho na chvíli zaměstná!“ řekl a nervózně začal chodit po chatce. „Co budeme dělat, ven nemůžeme a on sem za chvilku přijde.“ Vtom se Vít sklonil k zemi a začal za něco trhat. Ondřej se hned šel kouknout, co je to v dřevěné podlaze zaraženo. Najednou se ze země zvedla dvířka. Kamila s Ondrou a Vítkem se koukali na schůdky vedoucí do tmy. „Jsme zachráněni!“ zvolala Kamila a pomalu šlápla na první schůdek. Ondřej vytáhl malou baterku z kapsy a svítil na schody. Když byli všichni dole, uslyšeli, jak medvěd rozrazil dveře a vešel dovnitř. Bylo slyšet jeho hlasité dýchání a vrzání dřevěné podlahy. Ondřej hned vypnul baterku a trochu se lekl, když ho Kamila chytila za ruku. Po několika minutách bylo slyšet, jak medvěd odchází. Chvíli potom Ondřej rozsvítil a rozhlédl se kolem dokola. A zjistil, že jsou v tajném tunelu pašeráků, kteří tímto tunelem pašovali do města nelegální alkohol, který v této chalupě vyráběli. O tomto tunelu mu říkal už jeho otec, ale nikdo nevěděl, kde přesně leží. Ondřej šel hlouběji do tunelu a Kamila s Vítem ho následovali. Po pár metrech našli koleje a na nich starý železný vozík. Ondřeje hned napadlo, že na něm museli odvážet alkohol do města. Hned do něj nastoupil. „Co to děláš?“ okřikla ho Kamila. „No co nahoru nemůžeme a tohle je jediná cesta.“ „Ale Ondro, dyť je to starý a nebezpečný!“ protestoval Vít.
8
Ondřej je nakonec přemluvil a oni nastoupili také. Vít opatrně povolil železnou brzdu a pomalu se rozjeli. Jeli pomalu a Kamila se omlouvala Ondrovi, že mu moc křivdila. Když tu náhle prudký kopec dolu a oni se velmi rychle rozjeli. Jeli tak rychle, že Kamiliny vlasy vlály Vítovi přímo do obličeje, a proto neviděl na brzdu a nemohl zabrzdit. V ostré zatáčce se vozík nahnul a urazil jeden z podpěrných sloupů, ale to ho zpomalilo jen o málo a Vít konečně nahmatal brzdu a vší silou za ní zabral. Vozík se na několika metrech zastavil. Všichni rychle vystoupili a Kamila dala velkou facku Ondrovi. „Vždyť nás to mohlo zabít, ty vrahu!“ „Uklidněte se, vždyť jsme živí, nebo snad néé?“ „Musíme jít dál, nahoře je to zavalený,“ prohlásil Ondřej. A tak tedy pomalu šli. Ještě mnohokrát Ondrovi připomínali, co se mohlo stát, ale nakonec se usmířili. Najednou vešli do velké místnosti s žebříkem a všimli si, že vede k východu, který byl zavřený jen kusem dřeva. Ondřej opatrně začal lézt, a když byl nahoře, zvedl kus dřeva. Bylo již pozdě večer a Ondra vylezl nahoru a posvítil kolem sebe. Zjistil, že je kousek od svého domova. Hned zavolal na Kamilu a ta začala lézt nahoru. Opatrně a pomalu lezla po zpuchřelém žebříku a Ondra jí nahoře pomohl vylézt ven. Pak Ondra zavolal i na Vítka, ať vyleze i on. Vít okamžitě začal lézt, a když už byl v půlce, špršle se rozlomila a Vít spadl na zem. Ondřej se hned zděsil a začal řvát: „Jsi v pořádku?“ Vít vstal, oklepal se a řekl, že mu nic není. Žebřík byl však už nepoužitelný. Ale chytrou Kamilu hned napadlo, že svážou ze svého oblečení provaz, kterým vytáhnou Vítka ven. A tak řekla Ondrovi, aby se svlékl a sama si stáhla tričko. Ondřej se udivil a řekl: „Na to není vhodná doba, Kamilo.“ Kamila se zamračila a sdělila Ondrovi svůj plán. Ten jí ihned uposlechl a pomohl jí svázat trička a mikiny k sobě. Vít křičel proto, že nevěděl, co se nahoře děje, a tak mu Kamila řekla svůj plán. Ondřej pak náhle řekl: „To nebude stačit, máme málo oblečení.“ „No na mě nekoukej, já už víc dát nemůžu.“ A tak zakřičel na Víta, aby mu nějak hodil své oblečení. Vít se hned začal svlékat a obvázal své oblečení kolem kamene, aby mohl lépe házet a zavolal: „Pozor, házím!“ Poprvé se netrefil, ale napodruhé se povedlo Ondrovi zachytit ranec s oblečením a hned ho začali navazovat na dlouhý provaz. Kamila pak hodila provaz ze šatů dolů a společně pak vytáhli Vítka nahoru. Kamila při rozvazování oblečení pokárala hochy, že na ní nemají tak zírat a začala na sebe navlékat tričko. Ondra odvedl kamarády do města, kde se rozdělili a šli každý domů. Jirka Brožovský, 8. třída
9
Dopravní soutěž 27.4. 2011 proběhla ve Strakonicích dopravní soutěž mladých cyklistů. Zúčastnili se jí, tak jako každý rok, i naši žáci. V kategorii žáků 5.a 6. tříd školu reprezentovalo družstvo ve složení Lucie Houdková, Vendula Bajcurová, Petr Blovský a Pavel Koutenský. Družstvo skončilo na 7. místě. Nejvíce trestných bodů nasbíralo v jízdě zručnosti a na dopravním hřišti v jízdě podle pravidel silničního provozu. Nejlépe z družstva soutěžil Pavel Koutenský, který mezi 36 cyklisty skončil na 14. místě. V kategorii žáků 7.- 9. tříd reprezentovali Klára Flanderová, Klára Krejčová, Pavel Dolejš a Jiří Brožovský. Mezi 11 družstvy skončili na 6. místě se ztrátou pouhých 4 bodů na místo třetí! Stačilo lépe ovládat kolo při jízdě zručnosti, při které nasbírali příliš trestných bodů. Nejlépe si z družstva vedl Pavel Dolejš, získal 5. místo (ze 44) . Za tento výkon si zaslouží uznání, před ním se totiž umístili pouze soutěžící z Cehnic, mnohonásobní vítězové této soutěže. M. Diviš
Co je povinné pro každé jízdní kolo ? Zkus přiřadit čísla k pojmům.
Dvě na sobě nezávislé účinné brzdy. Přední odrazka bílé barvy. Zadní odrazka červené barvy. Oranžové odrazky na obou stranách pedálů. Oranžové odrazky na paprscích kol. Zaslepení konců řidítek (zátkami). Zakončení ovládacích páček (měniče převodu ) musí být obaleny materiálem pohlcujícím energii Matice nábojů kol, pokud nejsou křížové nebo rychloupínací, musí být uzavřené Vpředu světlomet bílé barvy Vzadu svítilna se zadním obrysovým světlem červené barvy Zdroj elektrického proudu (dynamo, baterie) 5. třída
10
Čarodějnice V Dubí Hoře jsme pálili čarodějnice. Babička, já a moje sestřenice Sabinka jsme dělaly dvě čarodějnice. Jedna byla velká a ta druhá dost maličká. Čarodějnice vyrábíme pravidelně každý rok. K tomu společně zdobíme májku barevnými krepovými papíry. Májka byla vyšší než náš dům. Přijela i moje kamarádka Danča. Opékaly jsme vuřty. Ještě večer jsme hrály stezku odvahy a různé hry. Já jsem vydržela skoro do půlnoci. Byl to bezva zážitek. Nela Zbíralová, 4. třída
DIVADÉLKO Z HRADCE KRÁLOVÉ 3.5. k nám přijeli dva pánové zahrát divadlo, které se jmenovalo Devatero pohádek. Zahráli nám dvě pohádky. Jedna se jmenovala Tulácká a ta druhá Loupežnická. Tulácká vyprávěla o životě tuláka, který byl sice chudý, ale byl velice poctivý. Jmenoval se František Král. Jednou si kráčel vesele lesem a uviděl svého kamaráda kouzelníka, kterému ulétl klobouk. Poprosil tuláka, aby mu pohlídal kufřík, ve kterém se skrývalo tajemství. Tak tulák čekal a čekal až do večera. Ráno se potkal s policistou a ten ho zavřel do vězení, protože ho obvinil z krádeže kufru. Nakonec přišel kouzelník a řekl, že tulák je nevinný. Lenka Kozáková, Adéla Krejčová , Leona Nováková, 4. třída
O Adélce – druhý díl Minulý díl jste si četli o Adélce, která byla nemocná, a proto musela jít do nemocnice. Protože to nebyla ledajaká nemoc. Ale za tu dobu, co byla v nemocnici a ještě doma dobírala léky, se rozhodla, že už nebude pořád marodit a že se s vámi podělí o své zážitky. „Tak a to byl poslední prášek,“ povídá maminka. „Hurá!“ vykřikla Adélka. „Takže už zítra bych mohla jít do školy?“ „Paní doktorka povídala, že jak dobereš léky, hned druhý den můžeš jít do školy,“ povídá maminka. „Tak se večer navečeříš, umyješ se a půjdeš spát.“ Zatímco ubíhal den jako voda, Adélka dělala samé blbosti. Skákala na posteli, když se dívala na televizi, tak jí dávala pořád hrozně nahlas, až to doma křičelo. No a když nastal večer, tak se navečeřela a umyla se. Když si lehla do postele, tak spala jako zabitá. No kdo by se jí divil po takovém dnu. Když ráno vstala, tak šla do školy. A tak to trvalo celý týden. Romana Keřková, 3. třída
11
Vtípky a hádanky Pepík v Zoo Maminka jde s malým Pepíkem poprvé do zoo. Od první chvíle, kdy tam vejdou, Pepík nadšeně píská: ,,Jéééé opička, mamíííí koukej opička!“ Ale maminka ho okřikne: ,,Ticho Pepíku, to je teprve paní pokladní.“ Kateřina Tóthová, 6.třída
Co je to mozek?? Malý Pepík přiběhne domu a ptá se: „Tati, co je to mozek?“ Tatínek mu odpoví: „Dej mi pokoj, já mám v hlavě jiný věci. Kateřina Tóthova, 6.třída
Je to malé, modré a žere to cvrčky. (Malý modrý cvrčkožrout!)
Je to fialové a leží to v horách. (Ležící kráva Milka!)
Když to letí, je to zelené, když to spadne, je to červené. (Vodní meloun!)
Klára Flanderová, Eliška Kozáková, 7.třída
Deník „Pročítám poslední popsanou stránku, klíček mi leží ve dlani. Potom ho naposled otočím v zámku, tečka-deník je popsaný...“ Nela Šavrdová, 6.třída
Love básničky ,,Láska má spoustu pravidel, ale jen ty a on musíte vědět, jaká jsou ta vaše.“ ,,Láska je krásná a plná radosti, ale jakmile vznikne chyba, vše se promění v nenávist, bolest a smutek!“ ,,Miluj z lásky a upřímnosti, a né z donucení nebo soucitu!“ ,,Nikdy nic nevzdávej, ani nesmíš nic promarnit! Bojuj o tvé štěstí a lásku.“ Hana Tóthová, 8.Třída
12
PRAHA Praha je moc a moc veliká, najde se v ní cokoliv, například: mekáč, oděvy a obchody. Je tam moc lidí a baráků. My jsme tam byli zrovna s naší třídou. Byli jsme v Hradě, muzeu, mekáči a Katedrále sv. Víta. Velice se nám tam líbilo, i paní učitelce. Nela Zbíralová, 4. třída
Výlet do Prahy Dne 4.5. jsme jeli do Prahy. Nejdříve jsme s průvodcem byli na Pražském hradě, navštívili jsme Katedrálu sv. Víta, Vladislavský sál, kde se volí pan prezident, expozici Příběh Pražského hradu, která vypovídala o jeho historii, panovnících a prezidentech. Nejvíce se mi líbily kopie korunovačních klenotů a výměna hradních stráží. Po obědě v McDonaldu jsme šli do Technického muzea. Tam jsme viděli historické automobily, letadla, kola, vlaky a mnoho dalších věcí. Moc se nám na výletě líbilo. Sabina Jíchová, 3.třída
Školní výlet V našem hlavním a největším městě České republiky v Praze, plném mnoha lidmi, jsme navštívili velkou budovu, ve které byla výstava pověstí, vycpaných zvířat, mamutů, kamenů a zkamenělin. Ta budova se nazývala Národní muzeum. Výlet se nám moc líbil, ale když jsme jeli domů v autobuse bylo velké horko. Leona Nováková, Andrea Vrbová, 4.tř. Pražský hrad byl moc hezký a jsme rádi, že jsme měli tu možnost se tam jít podívat. Měli jsme ohromnou radost, když jsme byli v mekáči. Dobré byly také metro a jízdící schody. V muzeu byl nádherný meteorit. Zaujal nás, protože se zajímáme o kosmos. V muzeu byly kostry v pohřebišti. Kristýna Strnadová, Iva Klímová, 4.tř.
13
Výlet do Prahy V Praze jsme navštívili několik historických památek. Byli jsme na Hradě, u Katedrály sv. Víta. Viděli jsme také střídání hradní stráže. Navštívili jsme Národní muzeum s tématem Staré pověsti české. V muzeum se nám líbilo nejvíce, protože jsme tam neviděli jenom pověsti, ale i kostlivce, kameny, staré zbraně, vycpaná zvířata (např. opice, nosorožce, mamuty, kočkovitá šelmy, lední medvědy, žirafy, slony, ryby, mořské ryby) a spoustu dalších zajímavostí. Také jsme jeli metrem, kdy jsme málem spadli. Na zpáteční cestě jsme viděli Tančící dům. V Praze se nám moc líbilo. Rádi bychom tam jeli ještě jednou. Tereza Hrubá, Jiří Kolář, 4.třída
Praha je velké město se spoustou obyvatel a cizinců. Najdeme tam i muzeum s krásnými zvířaty nebo nádobami od pravěkých lidí a další krásné věci. V Praze také stojí socha sv. Václava. O Praze se říká, že je stověžatá, ale má mnohem víc věží. Adéla Krejčová, Simona Makovcová, 4. třída
Výlet do Prahy V úterý jsme vyrazili na výlet do Prahy. Nejprve jsme šli k Pražskému hradu a pozorovali výměnu hradní stráže. Potom jsme navštívili katedrálu sv. Víta a také Vladislavský sál Pražského hradu. Naše a 4. třída jela metrem na Václavské náměstí. Cestou do metra i z metra nás svezly dlouhé jezdící schody. Na Václavském náměstí jsme ochutnali menu v Mc Donaldu a vydali se na prohlídku Národního muzea. První šla naše třída do oddělení zoologie. Tam jsme viděli různá zvířata, většina z nich byla ze současnosti a pár koster a modelů z minulosti. Nejvíce se mi líbily místnosti s plazy , šelmami, modely žraloků a kostra velryby. Nakonec jsme zhlédli expozici na téma Staré pověsti české a vydali se neradi domů. Petr Blovský, 5. třída
14
Spolužáci a kamarádi, rád bych vám napsal, co jsem zažil na výletě v Praze. Naše první kroky v hlavním městě vedly na záchod. Toaletářka, které bylo asi „sto let“, na nás z okénka zabručela : „Deset!“ Ale za tu úlevu to stálo. Potom jsme vyrazili na Pražský hrad. Zrovna jsme stihli výměnu stráží. Skoro všichni si to vyfotili. Pak jsme prošli nádvořím až k Chrámu sv. Víta. Je to vysokánská mohutná stavba. Je na ní spousta věžiček, sloupků a ozdob a já jsem si připadal hrozně malý. Uvnitř toho bylo hodně k vidění. Ani si všechno nepamatuji. Co mě zaujalo, byly korunovační klenoty . Tolik zlata jsem nikdy neviděl. Po prohlídce hradu jsme se metrem svezli k Národnímu muzeu. Ještě než jsme začali s jeho prohlídkou, posilnili jsme se v Mc Donaldu. Výživné menu v podobě hamburgerů, hranolek a coca coly nám vyprázdnilo peněženky. Pak jsme zvesela vstoupili do muzea. Paní učitelka nás zavedla do patra, kde byla zoologie. Obdivovali jsme kostru velryby, skládací kostru dinosaura, vycpaného mamuta, všechno co žije v moři, také různé ptáky, hady, netopýry a jiné. Bylo toho hrozně moc. Škoda, že jsme tam byli tak krátce. Určitě by mě bavila sbírka drahých kamenů. Pak už následovala cesta zpátky. Do Sedlice jsme dorazili kolem šesté hodiny. Celý výlet se mi líbil. Je jen škoda, že jste tam s námi nemohli být i vy. Tak snad někdy příště! Radek Hudák z 5. třídy
15
KVÍZ PRO CHYTRÉ HLAVY 1) Jaká je první jarní květina? • bledule – K • sněženka – J • růže – O
2) Jinak šortky? • košile – I • vlasy – A • kraťasy – S
3) Jaký výsledek má příklad 8+2? • 10 – I • 12 – X • 9 – B
4) Co není kytka? • krokus – A • modřina – N • olejovka – J
5) Jaký má Sedlice zvyk? • žádný nemá – D • háčkování – K • paličkování – E
6) Jaká tekutina je nejzdravější? • voda – D • coca-cola – L • ledový čaj – N
7) Jaký kámen existuje? • mula – I • žula – N • nula – Č
8) Jakou barvu má pomelo? • žlutooranžovou – I • modrozelenou – L • červenobílou – F
9) Co nosí holky? • krátké uši – Ů • modré oblečení – Ž • náušnice – Č
10) Jak se říká místnosti, v níž je vana a sprcha? • koupelna – K • kuchyně – Z • WC – V
Do této tabulky si pište vybrané písmena: Kristýna Strnadová, 4.tř.
16
SPOJOVAČKA – VYBARVI, CO K SOBĚ PATŘÍ! Itálie
Helsinky
Tulipány
Finsko
Budapešť
Žabí stehýnka
Nizozemí
Madrid
Sauna
Rusko
Amsterdam
Pizza
Španělsko
Moskva
Debrecínka
Francie
Řím
Matrjoška
Maďarsko
Paříž
Tanap
Slovensko
Atény
Bohové
Řecko
Bratislava
Korida 5. třída
SATURN Všechny velké planety mají prstence, ten Saturnův je ale nejjasnější. Celý prstenec by zabral tři čtvrtiny vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem, jeho šířka je maximálně kilometr. Při pohledu ze Země je hlavní systém prstenců rozdělen na tři nápadné prstence. Saturn je plynný obr a tvoří ho, podobně jako Jupiter, převážně plynný vodík. Je pokrytý oblačnými pásy a bouřemi. Na vzdory obrovské velikosti se Saturn rychle otáčí kolem své osy. Každý den je dlouhý pouze 10,6 hodin. Vzdálenost od Slunce: 1,427 miliardy km Počet měsíců: 56 Teplota: -140 °C Adéla Zadra, 5.třída
17
Co děláme o víkendu O víkendu jsme s kamarádkami Leonkou Novákovou a Terezkou Hrubou šly na louku, kde byla vysoká tráva. Asi půl hodiny jsme se rozmýšlely, co budeme dělat. Potom Terezku napadlo schovávání se, ale s jinými pravidly. A bylo to tak, že polezeme v trávě, a když se uvidíme, tak zakřičíme „kukuč“ a začáteční písmeno jména toho, koho jsme viděly. V tu chvíli se musí všichni otočit na druhou stranu. Já s Leonkou jsme přestaly hrát a křičely na Terezku ,,kukuč T“. Ona se pořád otáčela na jinou stranu. My s Leou jsme se tomu smály. Nakonec na to Terezka přišla a také se tomu smála. Adéla Krejčová, 4. třída
O víkendu jsem šel se strejdou na ryby. U rybníka Pepa podřimoval a já jsem strkal prsty do vody. Najednou jsem zakřičel: „Au!!“ Strejda se málem vykoupal, jak se lekl. Já řekl: „Kousla mě ryba do prstu.“ Pepa mi chtěl bolístku zavázat kapesníkem. Ale já jsem nechtěl. Najednou bylo něco na prutu. „Štika!“ zakřičel jsem radostí. Už byl čas jít domů. Mamka mi to doma vykysličila a už tam mám jen škrábanec. Moc se mi to líbilo. Ale nechtěl jsem, aby mi štika ukousla prsty. Karel Šavrda, 4.třída
O víkendu jsem jezdila na kole a na kolečkových bruslích, v nich jsem spadla a bouchla jsem se. Večer taťka rozdělal oheň a opékali jsme maso a vuřty. V neděli jsme jeli k babičce a k dědovi protože, děda měl svátek. Později přijela sestřenice s bratrancem. Se sestřenicí jsme si vyráběly a hrály jsme si na školu. Lenka Kozáková 4. třída
V sobotu jsem šla s Adélkou a Terezkou ven. Nejdříve jsme zašly k Terezce a tam jsme si hrály na vaření. Dělaly jsme bagety, saláty a dorty. Bagety jsme dělaly takhle: vzaly, jsme si velký list, do něj jsme daly posečenou trávu a různé barevné květiny. Potom jsme list srolovaly a propíchly klacíkem, aby nám tráva nevypadla. Byla to velká zábava, ale po chvíli nás to přestalo bavit, tak jsme si dojely na zmrzlinu. Měli čokoládovou a vanilku. Ádě a mně čokoládová chutnala, ale Terce ne. Když jsme jely zpátky, já jsem do Terči nechtěně strčila a zmrzka jí spadla. Všichni jsme se tomu smály. A Terka měla jen kornoutek. Leona Nováková, 4. Tř.
V pátek jsme se sešli s kamarády: Adélkou, Kubíkem a Leonkou. Začali jsme si hrát na písku. Vymysleli jsme si hru, museli jsme najít v písku co nejdelší kořeny od plevelu. Já a Kubík jsme vymysleli, že vytrhneme i trávu, která roste okolo. Leonka a Adélka to udělaly také. Měli jsme toho hromadu, ale Leonka si všimla, že ten písek jsme roztahali všude okolo. Rychle jsme šli hrabat písek nazpátek, ale nešlo to, protože tam okolo nebyla tráva. Museli jsme tu trávu rozhrabat nazpátek. Říkali jsme tomu plastická operace. Víte, jak to dopadlo? Dopadlo to výborně, nebylo to vůbec poznat. Bereme to jako velkou srandu. Tereza Hrubá, 4. třída
18
Cesta autem Jedu autem po silnici, rozhlížím se do kraje. Vzal sem kolem kolejnici, pneumatika šla do háje. Sháním pomoc v okolí, nedaří se, chybí mi už nápady, Náhle se známý objeví, a je konec jedné mé záhady. Kristýna Strnadová, 4.třída
Jak dlouho žijí aneb Zajímavosti ze zvířecí říše Jepice 1 den Motýl 2 měsíce Moucha - 4 měsíce Komár - 6 měsíců Mravenec - 1 rok Cvrček - 1 rok Myš 1 rok Zajíc - 8.roků Ovce 9 roků Zmije - 10 roků Slavík - 12 roků Kočka - 15 roků Vrabec - 15 roků Žába - 15 roků Pes - 15 roků Kráva - 25 roků Kůň - 25 roků Orel - 30 roků Čáp - 35 roků Havran - 80 roků
Adéla Krejčová, Lenka Kozáková, 4.třída
19
HUDEBNÍ OKÉNKO Avril Lavigne Pop-rocková zpěvačka se narodila roku 1984 v Kanadě, kde dostala jméno Avril Ramona Lavigne. Jméno Avril vybral její otec, který je francouzského původu, podle francouzského slova pro duben – avril. Avril má ještě staršího bratra, Matthewa, a mladší sestru, Michelle. Se zpěvem začala již ve dvou letech v místním kostelním sboru. V tomto sboru zpívala do svých deseti let. Krátce poté, díky svému pěveckému nadání, vyhrála hlavní cenu v soutěži místní rozhlasové stanice. Touto cenou byla cesta do Ottawy, kde si zazpívala duet se slavnou zpěvačkou Shania Twain. Ve svých 13 letech začala psát své vlastní písně a hrát na kytaru. Brzy poté nahrála na videokazetu své hudební výkony a poslala je několika nahrávacím společnostem. Naštěstí si jí všiml šéf nahrávací společnosti Arista Records Antonio L.A. Reid. Avril proto odjela do Manhattanu v New Yorku, kde z ní chtěl Reid udělat popovou zpěvačku klasického formátu. Ona však chtěla být jiná, chtěla být umělcem, který je spojen s tvořením písní, jež zpívá. Proto se Avril rozhodla odjet na západní pobřeží do Los Angeles. Zpívá se svou kapelou, kterou tvoří bubeník Matthew Brann, bas kytarista Mark Spicoluk, kytaristi Jesse Colburn a Evan Taubenfeld. Své celosvětové turné začala prvními návštěvami Japonska, Evropy a Austrálie. V roce 2004 produkovala svoje album "Under My Skin", na kterém opět ukázala svůj talent. Nejznámější píseň je asi Girlfriend. Tady je její text. Hey, hey, you, you I don't like your girlfriend No way, no way I think you need a new one Hey, hey, you, you I could be your girlfriend
She's like so whatever You can do so much better I think we should get together now And that's what everyone's talking about.
Hey, hey, you, you I know that you like me No way, no way No, it's not a secret Hey, hey, you, you I want to be your girlfriend You're so fine I want you mine you're so delicious I think about you all the time you're so addictive Don't you know what I can do to make you feel alright (Alright...) Don't pretend I think you know I'm damn precious And hell yeah, I'm the mother fucking princess I can tell you like me too and you know I'm right (I'm right...)
Lucie Šípková, Leona Jíchová 7. tř
20
VTÍPKY Kamarád navštívil druhého a ten mu ukazuje na obrázcích, co všechno zastřelil: "Tady je tygr, lev, slon, zajíc, tchýně...“ “Tchýně??? A proč se tak usmívá?" "Protože jsem jí řekl, že se jdeme fotit.” Jak se zbláznit: Nejkrásněji? Ožeň se. Nejrychleji? Kup si počítač. Nejspolehlivěji? Staň se učitelem. Popelka dostane tři oříšky. Otevře první... a Nic. Otevře druhý a také nic. Otevře třetí, vykoukne červík, rozkouká se, pohlédne na Popelku a povídá: "Trapas, co?" Lupič: "Dej mi tisícovku, nebo tě zabiju!" Oloupený: "A máte prosím zpět na pětitisícovku?" Přijde pan Kalianko z fitcentra domů a povídá ženě: "Všechny svaly mě bolí... ale to je dobře - když bolí, znamená to, že rostou." Žena na to: "Tak koukej růst!" a praští ho mezi nohy... Jak poznáte, že jste opravdu staří? Když budete v učebnicích dějepisu nacházet věci, které si pamatujete z novin. “Haló, volám ohledně toho hlídacího psa, co jsme od vás koupili. Mužete nám poradit, jak to máme zařídit, aby nás pustil domů?" Lékař k pacientovi: "Vaše choroba je dědičná." - "Výborně, v tom případě pošlete účet mému otci!" Zkouší si děda v obchodě nové boty, a když si je nazouvá nejvehementněji, uprdne si. "Omlouvám se, skutečně je mi to trapné." "To nic dědo, až vám řeknu, kolik stojí, tak se i poserete." Ředitel se vrátí domů ze služební cesty a manželka na něj ve dveřích mává dámskými kalhotkami: "Nepatří náhodou tvojí sekretářce?" - "Proboha, kde jsi je našla?" - "Já ne, ale soused na tvým nočním stolku!" Manželka vyčítá manželovi: "Proč tolik piješ té slivovice?" "Kvůli zdraví. Doktor mi říkal, že ovoce je zdravé v každé formě!" Zdraví se dva neviditelní: “Nazdar! Už jsme se dlouho neviděli!” U soudu: Soudce říká svědkovi: "Je vám jasné, co získáte za křivou výpověď?" "Vím," říká svědek, "milion korun a nové BMW." Slyšela jsem, že Váš syn studuje na univerzitě. Co z něho bude, až skončí?" "Obávám se, že důchodce." "Do včerejška jsem měl všechno - byt plný pití, nádherných koček..." - "A co se s tím stalo?" "Manželka se vrátila z lázní!" Klára Flanderová, Eliška Kozáková, 7. třída
1. Co patří většinou do žluté popelnice? 2. Co patří většinou do zelené popelnice? 3. Co patří většinou do modré popelnice? 1, 2, 3, Lenka Kozáková 4.třída a Eliška Kozáková 7.třída
Přijde tučnák a zebra k fotografovi. Fotograf se na ně podívá a řekne: „Barevně nebo černobíle?“
Jdou dva policajti a lezou přes zeď. A ten jeden povídá: „Udělej mi kozu.“ A ten druhý povídá: „Mééééééééé. Ivana Říhová, 3. třída
22
Nejhorší výmluvy ve školách 1) Promiňte, já se nemohl učit, neměl jsem čas, protože osmdesátiosmiletá sousedka si
zabouchla klíče, tak jsem musel přelézat balkonem k ní do bytu, abych jí mohl otevřít... 2) Já jsem ten úkol chtěl udělat, ale v té zimě, co máme doma, mi ztuhnul inkoust! 3) Neumím to, protože u romských sousedů hořelo a já do rána vynášel jejich děti, mají jich moc! 4) Omlouvám se, že jsem včera nepřišel na test, ale u doktora v čekárně byly samé holky a od Vás vím, že dámy mají přednost! 5) Nemohl jsem ten test podepsat! Rodiče mi říkali, že nemám podepisovat věci, kterým nerozumím. 6) Spletl jsem si školy, proto jsem nepřišel. 7) Já bych vám rád řekl, kam uvěznili Napoleona, jenže já na ně nechci žalovat. 8) Není moje chyba, že jsem se to nenaučil. Otec moc hlasitě chrápal. 9) Když mi dáte jedničku, tak slibuju, že si půjdu sednout. 10) Rád bych vám řekl, kde leží Malta, ale už jste přece dospělý člověk, musíte si to už zvládnout zjistit sám.
Školní řád trochu jinak 1. V sychravých dnech chodí student do školy proto, aby si odpočinul a seznámil se s novými anekdotami. 2.
Do školy chodí, kdy chce, nejlépe ve vyučování.
3. Vstoupí-li do třídy ředitel nebo jiná povolaná osoba, pozdraví student lehkým kývnutím hlavy a sundá nohy ze stolu. 4. Ze třídy odchází student libovolně. 5. Při vyučování leží na lavici, nehraje-li ovšem karty. 6. Není-li student spokojen s výsledkem a známkou, dá to najevo hlasitými výkřiky. Nehvízdá však na prsty, aby nevzbudil spící spolužáky. 7. Osoby, které potká na chodbách, pozdraví hlasitým "Čau". Zásadně se nepřezouvá! 8. Je-li student podrážděn, předseda třídy včas upozorní učitele, aby žáka dále nedráždil. 9. Student ignoruje všechny učitele, ale nemlátí je. A když ano, tak ne po hlavě. 10. Je ukázněn ke všem spolužákům. Zajistí pivo, je-li na něm řada. Leona Jíchová, 7. třída 23
ANKETY, NA CO SE TĚŠÍŠ V ČERVNU NEBO V ČERVENCI? Paní učitelka: Kristýna Hálová – léto, sluníčko, prázdniny Paní učitelka: Kateřina Benešová – nevím, co budu v červnu dělat Paní učitelka: Jana Zábranská – na dorty, protože se budou slavit tři oslavy Paní učitelka: Věra Procházková – relaxování, prázdniny Pan ředitel: Marek Charvát – budu psát vysvědčení Zdeněk Hejduk: na hraní na počítači, pojedu k moři Anna Rybová: na vysvědčení Veronika Hejduková: na výlety Jakub Semiginovský: na bazén Jirka Kolář: nevím Simona Makovcová: Pojedu za kamarádkou, jezdit na koni Jan Panuška: Možná se těším do Plzně Marie Vonášková: Prázdniny Lucie Šípková: Prázdniny 5. třída
24
Školní inspekce (Tento příběh je smyšlený, nepopisuje žádnou konkrétní osobu.)
Čas od času navštíví každou školu inspekce. V lepším případě ta školní. Každá ta škola se snaží dát zavčasu všechny věci do pořádku. K nám měla přijít inspekce těsně po Vánocích. Napadl metr sněhu a my ve třídě jsme se klepali zimou. Venku bylo -20°C a ve třídě to nebylo o moc lepší. Mrzlo, až se od pusy kouřilo. I přes ne moc kvalitně seřízené topení bylo ve třídě kolem -7°C. Pan učitel se na pana školníka strašně zlobil a vyhrožoval, že o jeho přístupu k pracím dá vědět panu řediteli. To by se stalo však těžko, protože pan ředitel většinu času ve škole prospal. Tvrdil, že má vrozenou spavou nemoc a že ho nikdo nesmí rušit. Pan učitel byl rozumný muž a považoval za vhodné pana ředitele nevyrušovat. Musel tedy problémy se školníkem vyřešit sám. Rozhodl se zapojit celou třídu. Po hodině matematiky následovala přestávka strávená s transparenty a protestními výkřiky před dílnou našeho školníka. Když po pěti minutách vyšel ven, s úctou k panu učiteli típl cigaretu a pozdravil ho lehkým kývnutím hlavy. Pan učitel vařil. Byl natolik rozčílený, že začal na školníka řvát. Školník celý vyjevený nám do třídy přišel topení hned opravit. Díky bohu jsme se tento týden ve škole ohřáli. Když jsme přišli v pondělí do školy, pan učitel nepřišel. Celý den nikdo do třídy nepřicházel. Žáci se po nikom nesháněli. Po vyučování se vypravili domů. Doma se však nepochlubili. Příčinou absence pana učitele bylo jeho staré auto. Ve vysokém sněhu zapadlo a pan učitel věrný svým věcem se rozhodl, že tam auto samotné nenechá. Zůstal tam tedy celou noc s ním. Přes vytlučené přední sklo mu padal do auta sníh. K ránu, když se začalo oteplovat, začal sníh tát. Voda byla i přes to studená a pan učitel se nastydl. V té době však nebyly telefony a nemohl dát vědět do školy. Jeho absence pokračovala až do středy. Úterek byl pro naši školu osudový. Pan učitel nedorazil a o jeho neúčasti na vyučování nevěděl nikdo kromě žáků 7. třídy. V úterý navštívila naši školu školní inspekce. Po přechodu ze 6. třídy do třídy naší zjistili, že u nás chybí učitel. Vydali se ho hledat po škole. Inspektorova „sekretářka“ si pečlivě zapisovala zápisky a poznatky z jejich návštěvy. Když inspekce s naším panem ředitelem prohledali celou školu a pana učitele nenašli, vydali se zpět k nám do třídy zeptat se nás na pár věcí. Když se ptali posledního žáka, pan učitel celý otrhaný a mokrý vrazil do třídy. Všichni se postavili. Inspektorovi a jeho „sekretářce“ se div nevyrazil dech. Pan učitel se začal omlouvat, ale inspekce byla natolik v šoku, že se rozhodovala, jestli nemají zavolat záchranku, nebo rovnou na psychiatrii. Když se vše vysvětlilo, dostal pan učitel ocenění, za odevzdanost svému povolání. Ale ani my jsme nepřišli zkrátka. Dostali jsme všichni napomenutí třídního učitele, za neohlášení chybějícího učitele. Leona Jíchová, Michaela Polánková 7. třída
25
Variace na báseň Karla Plíhala – Když jsi smutná Když jsi veselá, máš červené tváře, nad námi probíhá polární záře. Když jsi veselá, zuby máš bílé, na nebe hledíme již dlouhé chvíle. Když jsi veselá, svět zdá se lepší být, obloha je černá, mohu tě políbit? Tak skončila noc a skončilo snění, polární záře již na nebi není. Už nesvítí slunce, i měsíc už zhas, vysvitlo slunce a den je tu zas. Už zase jsi veselá, máš červené tváře, nad námi probíhá polární záře. Už zase jsi veselá však je to jen sen, spolu jsme do doby, než přijde den. Jan Lassner, 8. třída
26
Vtipy o vysvědčení Honzík ukazuje otci vysvědčení: „Teda něco tak strašného jsem ještě neviděl....“ „Já taky ne, včera jsem to našel ve tvých věcech.“ „Tak co, Michale, jak dopadlo vysvědčení?“ chce vědět maminka. „To je přece vedlejší, mami, hlavně že jsme zdraví.“ „Co říkal tvůj otec na vysvědčení??" „Strašně se zlobil, pane učiteli, raději se mu koukejte vyhnout!!" Pračlověk si čte vysvědčení svého syna a říká: „To, že máš 3 z lovu chápu, jsi ještě malý. Ale, že si propadl z dějepisu, který má jen dvě strany, to je hanba!" Pepíček přinese domů vysvědčení a otec mu říká: „Tak za takové vysvědčení se dává pár facek!" Pepíček na to: „Máš pravdu tati, pan učitel bydlí hned vedle za rohem.
Leona Jíchová, 7. třída
Vysvědčení Vysvědčení za chvíli, musím přidat na píli. Jak to asi dopadne, ať to někdo uhádne. Těšíme se na prázdniny, budem dělat lumpačiny. Sabina Jíchová, 7. třída
Přejeme Vám krásné prázdniny!!! 27
ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA T. G. MASARYKA SEDLICE Adresa:
Komenského 256 387 32 Sedlice
IČ:
750 01 128
Kontakt:
383 493 454
[email protected]
Ředitel školy: Marek Charvát Grafická a počítačová sazba: Marek Charvát, Věra Procházková, Vedení Redakce: Věra Procházková, Šárka Zbíralová Redakční rada: Ivana Říhová, Romana Keřková – 3. třída Tereza Jarušková, Sabina Jíchová – 3. třída Lenka Kozáková, Leona Nováková, Adéla Krejčová - 4. třída Adéla Zadra, Veronika Hejduková - 5.třída Lucie Houdková, Nela Šavrdová - 6. třída Leona Jíchová, Klára Flanderová – 7. třída Lucie Šípková, Eliška Kozáková - 7. třída Jiří Brožovský, Jan Lassner - 8. třída Miroslava Šindelářová, Klára Kalbáčová - 9. třída
28
