Jaro 2014
Školní časopis Základní školy Mikoláše Alše ve Zlíně
Kristýna Ščepánová, II. A
Časopis je podporován projektem reg. Č. CZ. 1.07/1.1.00/44.0010 Centra přírodovědného a technického vzdělávání pro moderní výuku žáků středních a základních škol ve Zlínském kraji.
1
Vážení čtenáři. Dubnové číslo vám přináší částečné informace o tom, co se ve škole během posledních tří měsíců dělo a co se třeba nevešlo na naše internetové stránky. Myslím si, že naše výuka byla hodně často zpříjemněna různými projekty, akcemi, přednáškami i netradičními formami výuky. Těší mě, že jsme zvládli udržet tento rozsah aktivit i při ztížených pracovních podmínkách. Možná ani nevíte, že kromě výměny oken a zateplování fasády, která má být ukončena na konci dubna, jsme zvládli nainstalovat videotelefony do všech oddělení školní družiny. Snad se tak zlepší komunikace s rodiči, kteří si vyzvedávají dítě z družiny, a my budeme mít opět lépe zajištěnu bezpečnost odcházejících žáků. Právě dokončujeme další část elektronického zabezpečení školy. Už se těšíme na to, až budeme moci nechat nainstalovat do tříd další dataprojektory a plátna a začít malovat. Byly zabudovány nové dveře do školní družiny, tím mají děti odpoledne více klidu a pohody. Ve třídách díky sponzorovi přibyly další skříňky na odkládání osobních věcí. Zvládli jsme také dvě havárie – na čerpadle v kotelně a na kanalizaci v tělocvičném pavilonu. Nad školou byly pokáceny staré vrby a třídy se tak trochu více prosvětlily, navíc nebudou poškozovat novou fasádu. Káceli a prořezávali jsme také jabloňový sad za plochou po „likusáku“. Ekotým přišel s nápadem, že bychom mohli usušené křížaly jablíček využít na různé výrobky, dokonce by chtěli vyzkoušet, jak se dělá mošt. Myslím si, že jejich snahy o využívání regionálního ovoce a návrat k tradicím bychom měli podporovat. Hodně práce nám nastane po odchodu stavařů. Budeme muset znovu upravit atrium a okolí školy, začneme osazovat další část svahu za školou, snad už budeme moci dát květiny na parapety. Jsme rádi, že hodně žáků tato práce baví a sami přicházejí s nápady, co ještě bychom mohli dalšího udělat. I když se teď hodně dělá v oblasti věcného prostředí školy, je naší prioritou kvalita vzdělávacího procesu, kterou si každoročně necháváme ověřovat prostřednictvím standardizovaných testů. V letošním roce jsme si poprvé nechali zpracovat mapu školy, jejíž výsledky jsme ještě neobdrželi, ale věřím, že nám pomohou při vytváření koncepce na další období a při inovaci projektu Škola podporující zdraví. Ten budeme předkládat Státnímu zdravotnímu ústavu ke konci školního roku. Současně vám děkuji za vyplnění potřebných dotazníků. Vážení rodiče, děkuji Vám za trpělivost, se kterou spolu s námi zvládáte omezení, související s opravou školy. V případě, že byste s námi potřebovali konzultovat jakékoliv problémy, související s Vaším dítětem a chodem školy, jsme Vám k dispozici. Mgr. Alena Grajciarová, ředitelka školy
Stránka 2
VE SKRÝVAČCE VYŠKRTEJTE UVEDENÁ SLOVA, KTERÁ VYJADŘUJÍ OBSAH TOHOTO ČÍSLA: KŘÍŽOVKY, KRESBY, SOUTĚŽE, POEZIE, MASOPUST, ZOO, EKOTÝM, POHÁDKY Napište si zbytek písmen vedle sebe, vznikne důležitý vzkaz pro všechny žáky, rodiče, učitele i přátele školy: P V E S O U T Ě Ž E O S E L É V E L I K H M A S O P U S T O Á N P O E Z I E Z O D C E P Ř E J E V E K Y K V O Ž Í Ř K D Y E N Í Y B S E R K E K O T Ý M Š Z O O ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Velikonoční anketa 1. Kde a jak budete trávit Velikonoce? L. Jahudková: Velikonoce budu trávit doma s rodinou. H. Sýkorová: Velikonoce budu trávit doma. Těším se na návštěvy rodiny, přátel a vycházky do přírody. K. Švardalová: Doma s rodinou a návštěvou příbuzných z Jeseníku. S. Žůrková: Doma s rodinou a přáteli. J. Hrazdíra: Pravděpodobně doma. Jak, to zatím nevím, bude záležet na počasí. I. Šiška: Doma s rodinou. 2. Jaké dodržujete velikonoční tradice? L. Jahudková: Velikonoční tradice nedodržujeme žádné. Pouze kluci si jdou s pomlázkou vykoledovat nějakou výslužku. H. Sýkorová: Tradiční barvení velikonočních vajíček, velikonoční výzdoba a pomlázka. K. Švardalová: Barvíme různými technikami vajíčka, pečeme velikonočního beránka a mazanec. S. Žůrková: Barvíme velikonoční vajíčka a pečeme beránka. J. Hrazdíra: Chodím „mrskat“, barvíme vajíčka a pečeme beránka. I. Šiška: Chodíme do kostela a na pomlázku. 3. Jaký je Váš oblíbený velikonoční pokrm? L. Jahudková: Oblíbený velikonoční pokrm nemám, protože žádné nevaříme ani nepečeme. Jediné co mám spojené s Velikonocemi je vajíčková pomazánka z přinesených vajíček. H. Sýkorová: Mazanec, velikonoční beránek, nádivka s uzeným masem a vejci, jinak tradiční pokrmy. K. Švardalová: Sýrová roláda s jarními bylinkami. S. Žůrková: Velikonoční beránek J. Hrazdíra: Mazanec. I. Šiška: Vajíčková pomazánka, mazanec.
Stránka 3
Ekotým v ZOO
Dne 20. března jsme se se členy Ekotýmu vydali na výlet do ZOO Lešná. Dorazili jsme tam asi kolem 9. hodiny. Byli jsme prvními návštěvníky, takže jsme měli ZOO prakticky celou pro sebe. Hned na začátku nás pobavil trubač agami, který se pokoušel uniknout z Yucatanu. Navzdory jeho agresivnímu chování se podařilo paní učitelce Blahušové ptáka zahnat zpět. Dále jsme pokračovali k zámku, kde jsme viděli plazy v teráriích. Hned první nás uchvátila krajta, dále varan, želva a další. Po krátké pauze jsme se vydali podívat na zebry a žirafy. Pak jsme pokračovali dále ke slonům. Vešli jsme do oblasti Kongo, kde byly zebu. Tento výlet byl velice zdařilý, doufám, že se bude opakovat! Michaela Mošťková, 9. A
Stránka 4
Krmili jsme různá zvířata a pořád jsme něco jedli. Byla to sranda a doufám, že pojedeme na další výlety. Myslím, že jsme si to všichni pořádně užili:)) Sabina Vojkůvková, 9. A
Atmosféra výletu na mě udělala velký dojem. Mysím si, že je z nás velmi dobrá parta dětí. Doufám, že zase někdy s Ekotýmem pojedeme na výlet. Markéta Bartošíková, 9. A
Jako první jsme navštívili Yukatan. Přivítal nás... svým skřekem trubač agami. Nejvíce si oblíbil paní učitelku Blahušovou a její tkaničky, které rád rozvazoval… Viděli jsme malinkou žirafu, která se narodila v prosinci. Nově se ukázala i hyena skvrnitá. U klokanů jsme viděli malinkého klokánka v kapse. Tento výlet byl opravdu pěkný. Kateřina Škubalová, 9. A
Já a ostatní členové Ekotýmu jsme se zúčastnili výletu do ZOO Zlín. Viděli jsme plno zvířat. Hned na začátku nás „přivítal“ otravný pták, který nás honil nebo se nám snažil rozvázat tkaničky u bot. Dále jsme pokračovali směrem k zámku, kde jsme viděli hady, žabky a další tropická zvířata. Lukáš Plšek, 8. A
Moc jsme si to užili. Nejvíce se mi líbilo narozené mládě mravenečníka… Natálie Sedláčková, 6. A
Anna Marie Kaniová, II. A
Stránka 5
V úterý 25. 3. 2014 navštívili žáci 2. A Malou ZOO v DDM Astra na Jižních Svazích. Pan Holub jim přestavil všechna zvířata, která tam chovají, dokonce si na většinu z nich (třeba agamu, leguána, chameleona, hroznýše,...) mohli i sáhnout. Dozvěděli jsme se o nich mnoho zajímavých informací. Největší zážitek pro nás ale byl blízký kontakt s těmito zvířaty.
Po příchodu do školy měli žáci napsat, co všechno si z besedy zapamatovali.
Stránka 6
Chameleon Kateřina Gruniková, Kateřina Stoklásková, Tea Kordecká, 2. A Žije v Africe, hlavně na Madagaskaru. Většina druhů žije na stromech a velkých keřích. Samec se dožívá až 5 let. Místo rukou a nohou má jakoby kleštičky. Ocas mu při šplhání slouží jako pátá končetina. Dívá se každým okem zvlášť. Má vymrštitelný jazyk, který je stejně dlouhý jako jejich tělo. Jí cvrčky a podobný hmyz. Nejvíce se nám líbí, že mění barvy. Podle barvy těla můžeme poznat, jak se cítí.
Korálovka Michal Gajdůšek, 2. A Korálovka není jedovatý had. Je hodně barevných druhů. Nejčastěji dva černé proužky ohraničují žlutý. Jejich potravou jsou myši. Dosahují délky přibližně 1 metru. Korálovka se svléká každý měsíc. vyskytuje se v Jižní a Střední Americe. Korálovka se mi líbila, protože je krásně barevná. Můžeme ji chovat i doma. Pozor na korálovce, ten je jedovatý!
Želva Metoděj Cettl, Michal Kunst, 2. A Želva je býložravec. Živí se salátem, ovocem a zeleninou. Dříve se prodávaly i za 50 Kč. V dnešní době je na světě asi 300 druhů želv. Někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let. Mláďata se líhnou asi po 100 dnech. Proč se nám želva líbí? Protože je hezká a nikam nespěchá.
Stránka 7
28. 3. 2014
V pátek 28. 3, 2014 už od rána vyhrávala pro všechny zaměstnance školy příjemná hudba. Následovala relace o Janu Ámosi Komenském, aby všem připomněla či představila tuto velkou osobnost našich dějin a důvod, proč právě tento den mají učitelé svátek. Celý týden se plnila schránka u paní zástupkyně spoustou přáníček a dopisů pro učitele od žáků naší školy, které po velké přestávce roznášel „pošťák Ondra“ jejich adresátům. Chtěli bychom všem žákům moc poděkovat za milá přání a pozornosti, kterými nás velmi potěšili a povzbudili do další práce. Děkujeme. Vaši učitelé, vychovatelé, asistenti.
Stránka 8
Ve 2. A si v tento den zájemci z této třídy mohli vyzkoušet, jaké je to být učitelem. Paní učitelka zasedla do lavice mezi ostatní žáky a společně s nimi se dozvěděla zajímavosti o křečku džungarském (učili: Davídek Janáč a Davídek Plšek), prožila hodinu psaní (učitelé Denisek Vlček a Míša Kunst), matematiky (Marťa Surman, Luba Řeha a Míša Gajdůšek) a angličtiny ( učitelky Adélka Pažoutová, Bětuška Strnadová, Tea a Ria Kordecké). Poslední hodinu si pro nás připravila Anička Kaniová, Kačka Gruniková a Tea Kordecká a naučily nás skládat krásnou hvězdu z papíru. Všichni učitelé a učitelky se na hodiny pěkně připravili a nám ostatním nezbylo, než je odměnit bouřlivým potleskem. Jak se někteří z "učitelů" na konci vyučování svěřili, naučit něco ostatní a udržet třídu v klidu není vůbec jednoduché:-))) Mgr. Jana Lorencová
Co mi dává a bere škola Nic – klasická odpověď většiny žáků. Škola je pro hodně z nás prostě jenom zbytečné obírání o volný čas, který bychom mnohem raději strávili u počítače, televize nebo doma v posteli. Nutí nás vstávat brzo ráno a chodit tam na čas, což je pro nás další zbytečnost. Když mě tam chtějí, tak ať si na mě snad počkají, ne? Večer jsme nucení strávit nad učením, domácími úkoly nebo aspoň přípravou taháku. Když se tak neděje, jsme bombardováni otázkami typu: Jak bylo ve škole? Máš úkoly? Jaké máš známky? Jediná odpověď na otázku co mi škola dává je tedy nic. Jenže mnozí z nás si ani neuvědomujeme, že bez té otravné školy bychom nevěděli, co nám na internetu píšou, ani bychom nemohli z anglických stránek stahovat nejnovější hry, písničky a další vylepšováky. Bez češtiny bychom se asi nevytáhli při psaní esemesek. Nevěděli bychom, kde je vlastně ta země, odkud se šíří prasečí chřipka a šestiprocentní sleva v našem oblíbeném e-shopu by nám také moc neřekla. Po delší době se donutíme přemýšlet a uvažovat nad tím, jak to vlastně s tou školou je. Určitě nám dává informace a rozhledy, bez kterých bychom se ve světě neobešli, a zároveň nám bere čas. Mnoho z nás si však neuvědomuje, že nás učí morálce, řádu a to je pro budoucí zaměstnání a život potřebné. Až si tohle přečtu později, určitě si vybavím, jak mě škola štvala, ale budu moct říct, že mi opravdu něco dala. Aneta Polášková, IX. A
Stránka 9
Jaro 2014
Také ve školní družině jsme prožívali projekt Sněhuláci pro Afriku. Žáci všech oddělení tvořili sněhuláky, kteří zdobili nejen oddělení našich družin, ale i jiné prostory školy. Projekt organizovaly paní vychovatelky s paní Švardalovou.
Ve středu, den před vysvědčením, jsme strávili družinové odpoledne v tělocvičně. Pro žáky byla připravena "opičí dráha" s překážkami a úkoly. Všichni se pobavili při skákání v pytli a svůj postřeh a trpělivost si mohli vyzkoušet při lovení rybiček na udici s magnetem. Cílem nebylo zvítězit, ale užít si pohyb a legraci. Na závěr nás čekala malá sladká odměna.
Bc. Kamila Švardalová
10
TYDLI, FIDLI, BUMTARATA, OTEVŘETE KMOTŘE VRATA! MAŠKARY K VÁM PŘIŠLY, HEJ, ZAČAL MASOPUSTNÍ REJ.
25. února odpoledne se školní družina zaplnila především masopustními maskami. Viděli jsme klauna, medvěda, kočky, tygry, vesnické babky a dědky. :) Připomněli jsme si různé tradice masopustu, co znamenají jednotlivé masky, proč se lidé veselí, co je to Popeleční středa. Tančili jsme, hráli hry, ale hlavně jsme se snažili si celé odpoledne užít.
Ve čtvrtek 27. února jsme měli v družině super zážitek. Přijelo mobilní planetárium a my jsme se tak dozvěděli spoustu zajímavostí o Slunci, sluneční soustavě a planetách. Mladší žáci zhlédli film "Jak Měsíc putoval ke Slunci na návštěvu". Bylo to pohádkové cestování po souhvězdích zvěrokruhu. Pro starší žáky byl připraven film "Astronomie pro děti". Poutavou formou se seznámili se zákonitostmi vesmíru. Dozvěděli se, jak velké je Slunce a jak je daleko, které planety jsou nám nejblíže a jak vypadají. Bc. Kamila Švardalová
Stránka 11
Jaro 2014
V pátek 14.března se žák Jan Inderka ze 3. A zúčastnil Okresního kola soutěže ZUŠ ve hře na kytaru. V této soutěži obsadil skvělé 1. místo. Blahopřejeme! Mgr. Š. Makówková
Recitační soutěž V okrskové i okresní recitační soutěži nás výborně reprezentoval Martin Čepica. V okrskové soutěži v Malenovicích zvítězil a v okresní soutěži v Napajedlech se umístil na 3. místě. Blahopřejeme a děkujeme za pěknou reprezentaci školy.
12
Anna Marie Kaniová, II. A
Stránka 13
N. Hezucká, 7.A Jaro Když se podívám na krásnou krajinu, tak mě to omámí. Konečně začíná svítit sluníčko a rostou květiny. Můžeme konečně chodit ven a hrát různé hry. Květiny krásně voní, ptáčci a motýlci poletují. Včelky nádherně bzučí a opylují květy. Zvířátkům v lese už není zima a na jaře se rodí mláďata. Na jaře jsou různé svátky například Velikonoce. Na zahradě rostou první květy a krásně zelená travička. Tak za měsíc budeme pěstovat zeleninu a ovoce. Jaro je super, ale těším se na léto.
CO DĚLÁME NA JAŘE S KAMARÁDKAMI
-
hrajeme si na hřišti skáčeme na trampolíně hrajeme na honěnou skáčeme přes švihadlo chodíme s rodiči do lesa kopeme si s míčem a jen někdy si hrajeme v pokojíčku
Tereza Pavlíková, 3.B
JARO Jaro je krásné období. Všechno rozkvétá. Rostou květiny, tráva se zelená, sluníčko už začíná svítit. Vše je pěkné. Blíží se Velikonoce, velmi pěkný svátek. Děvčata malují vajíčka. Každý byl chtěl místo školy být venku a hrát si. Některá zvířátka se budí ze zimního spánku. Zvířátka, která byla zavřená na farmě, si teď užívají čerstvé trávy, čerstvého vzduchu a teplého sluníčka. Říkám vám to ještě jednou: „Jaro je nádherné období!“ Tamara Belobradová, 3.B
Stránka 14
Kateřina Gruniková, II. A
Stránka 15
Jaro L. Sagnerová, D. Čajanová, 6. A
Voda Marie Kadlčáková, 4. B Teče, voda teče, mně však neuteče. Padá, voda padá, já ji mám moc ráda. V létě málo pršívá, v zimě z ní je led, jaro rychle uběhne, léto je tu hned. Na léto se těšíme, protože se koupeme, na vyhřátém koupališti, za chvíli zas budeme.
Všichni máme rádi jaro, květin je však stále málo. Vosy a včely z úlu vylétají, voňavé květy vyhledávají. Ptáčci hezky zpívají, ráno mi tím zlepšují.
JARO Dominika Kružíková, 3. B
Na prázdniny se těšíme, vajíčka už barvíme.
Jaro už je tady zas, už nebude žádný mráz. Budeme jezdit na kole, lepší než být ve škole. Jaro už je tady zas, na sluníčko už je čas.
Rodí se malá mláďátka, roztomilá zvířátka. Tráva se po ránu rosí, kolem poletují kosi.
Jaro Denis Dekar, 6.A Počasí nám přálo, už je tady jaro. Sluníčko nám svítí, roste jarní kvítí. Velikonoce se blíží, zvířátka se kříží. Narodí se mláďátka, na stromech jsou poupátka.
Stránka 16
Jaro Adam Pavelko, 6. A Led a sníh už taje, Zahrada barvami hraje. Slunce hezky svítí, všude kvete kvítí.
Jaro Dominik Soukup, 6. A Sluníčko nám svítí, rozkvétá i kvítí. Teplý vítr přichází, zima už nám odchází.
Vodička je teplejší, travička je krásnější. Stromky krásně rozkvetou, děti se ven rozběhnou.
Velikonoce se blíží, chlapci se tiše plíží. Vymrskají si vajíčka, pomohla jim básnička.
Stránka 17
V hodině českého jazyka žáci 2. B popisovali své domácí mazlíčky. Seznamte se s nimi.
Můj mazlíček Jakub Čermák, 2. B Je to králíček. Říkáme mu Snížek, protože je krásně běloučký. Dostal jsem ho na narozeniny a svátek. Snížek je malý a zakrslý králíček. Teď na jaře mění srst. V oušku má tetování 49C. Má černé kulaťoučké oči. Rád běhá po bytě. Domeček má v kleci. Krmíme ho granulemi a senem. Někdy dostane mrkev nebo jablíčko. Mám ho rád.
Čivava Adéla Mikšaníková, 2. B Moje teta má pejska čivavu. Je to ještě štěně. Jmenuje se Kikinka. Tento drobný pes pochází z Mexika. Jedná se o nejmenší psí rasu na světě. Žije maximálně 10 – 18 let. Známé jsou dva typy, krátkosrstá a dlouhosrstá. Barva srsti může být různá. Kiki je krátkosrstá čivava. Barva její srsti je černozlatá. Má velké černé oči. Na délku asi měří asi 20 centimetrů. Ještě nemůže jíst psí tyčinky. Je hravá a taky tulivá.
Králík Samuel Rajtar, 2. B. Můj králíček se jmenuje Majlou. Je celá světle hnědá a dostal jsem ji na narozeniny. Je s ní obrovská legrace. Je milá, vybral jsem si ji, protože je to moje jediné zvíře. Uklízím jí klec jednou za den. Správně bych ji měl uklízet každé tři dny, ale musím každý den, protože když ji dám do klece, zase to rozhrabe. Majlou stále někoho hryže. Včera jsem jí četl pohádku a ona mě hryzla do prstu. Bylo příjemné, když na mě Majlou vylezla. Majlou mám strašně moc rád.
Moje Minda Veronika Chludová, 2. B Mindu jsem dostala od sousedů. Když jsme ji dostali, byla ještě kotě. Moc ráda jí a vypadá jako kulička. Minda má černooranžovou barvu srsti a ve tmě jí svítí oči. Nerada chodí ven, a proto je s námi doma.
Stránka 18
Můj had Tamara Peloušková, 2. B Jmenuje se Verča. Měří asi tak 12 cm. Vypadá, jako kdyby byla posypaná pískem. Hraju si s ní, dávám ji na prolézačky. Má černé oči jako perly. Je to užovka čivavská. V kleci má písek a kámen a pod kamenem spí. Jí myši a krmíme ji tak 2 krát týdně. Mám ji moc ráda. Můj křeček Tereza Stránská,2. B Můj křeček se jmenuje Lucinka. Je strašně roztomilá. Vybrala jsem si ji, protože byla nejroztomilejším zvířátkem v obchodě. Je celá šedá a často si s ní hraju. Často jí vyměňuji jídlo a vodu. Klec čistím jednou za týden. Jsem ráda, že toto zvířátko mohu mít v paneláku.
Můj mazlíček Karolína Šťastová, 2. B Můj pes se jmenuje Nyrtty. Rasa našeho psa je westík. Má pěkný černý čumák na malé hlavě. Má bílou srst a tenké nohy, má štíhlé tělo a pěkná černá očka. Moje maminka nám ho koupila. Táta k tomu svolil. Dáváme mu granule, kosti a maso. Mám ji moc ráda.
Můj mazlíček Tadeáš Kowalczyk, 2. B Moje kočka se jmenuje Nelinka. Má ráda, když jí někdo škrabká za oušky. Naše Nelinka se ráda nechává hladit. Má hebkou srst a špičaté uši. Na jídlo má ráda granule, kočičí kapsičky a mlíčko. Má svůj pelíšek venku pod lavičkou. Někdy uloví myšku, ještěrku a nechá nám ji před dveřmi. Je to náš užitečný mazlíček a máme ji všichni moc rádi. Chová se někdy jako pejsek, protože s námi všude chodí. Nelinku jsme dostali v Tečovicích od strýce a už je to třetí rok, co s námi žije.
Alžběta Strnadová, II. A
Stránka 19
Vyjmenovaná slova v pohádkách Máte rádi pohádky? Pokud ano, tak se pohodlně posaďte a začtěte se do dalších pohádek, které napsali žáci III. A třídy v rámci třídního projektu „Vyjmenovaná slova v pohádkách“. V minulém čísle jste si přečetli pohádky s vyjmenovanými slovy po B, teď vás čekají pohádky, které obsahují vyjmenovaná slova po L, M, P, S, V a Z. Přeji všem příjemný zážitek při čtení a krásné jarní dny. Mgr. Jaroslava Müllerová, Ph.D. O slintající bernardýnce Ruby Slyšela jsem, že Ruby přišla o svůj příbytek ve mlýně. V uplynulých dnech byl její příběh k uvzlykání. Její osud byl hořký jako pelyněk. Její majitelé ji nechali přivázanou na Lysé hoře a šli lyžovat. Když štěkala, protože se začalo blýskat, nikdo ji neslyšel. Únavou už nemohla ani polykat a bolela ji lýtka. Naštěstí ji objevil lyžař. Vzal ji domů a položil ji na lýkovou podložku. I když nebyl zvyklý plýtvat teplem, pořádně jí zatopil. Za krátkou dobu měla Ruby zase kožíšek jako plyš. Ruby byla zase šťastná. Napsala Anička Šnajdarová , 3. A O vodníku Mlýnkovi Nedaleko Volyně stál na samotě starý mlýn, který byl pokrytý plyšovým mechem. Za humny byla vysoká příkrá stráň, kde rostl pelyněk. Napájen byl vodou z plytkého náhonu bystře tekoucího a od slunce blýskavého potůčku Volyňka. Klapot mlýnského kola slyšeli až ve Volyni na návsi. Ve mlýně žil lysý mlynář Sebera a s ním tam byl vodník Mlýnek. V zimě, když náhon zmrzl a mlýn nepracoval, přicházel zkroušeně vodník Mlýnek do světnice a zahříval se za pecí. Často mlynář místo vzlykání svázal lýkem lyže a brával vodníka na sněhem pokrytou stráň lyžovat. Jak čas plynul a mlynář stárnul, začaly ho pobolívat lýtka. Musel polykat léky, kterými nesměl plýtvat a zapíjel je čajem z nasušeného pelyňku. Jednoho dne se mlynář rozhodl, že se odstěhuje do domova důchodců v Lysolajích a mlýn daroval vodníku Mlýnkovi. Ten postavil na stráni vlek a jako první a také jediný vodník na světě se stal lyžařským instruktorem. Napsal Jan Inderka, 3. A Jazyková škola Dneska si povíme o Jirkovi, který bydlí kousek od Prahy. Jirka chodí do jazykové školy. Uhádnete, jaký cizí jazyk se tam učí? Učí se angličtinu a má ji moc rád. Jeho snem je letět letadlem do Anglie. Brzy už budou prázdniny a poletí z pražského letiště, které se dřív nazývalo Ruzyně. Dneska už se ale jmenuje Letiště Václava Havla Praha, podle našeho bývalého prezidenta. Tak mu popřejeme šťastnou cestu! Napsal Michal Pekárek, 3. A
Stránka 20
Závod hlemýždě, hmyzu a myši Daleko od města Litomyšl byla myslivna. Poblíž myslivny byla jedna mýtina, na které žili pospolu hlemýžď, myška a z hmyzu komár a cvrček. Mysleli si, že se nikdy nepohádají, ale bohužel se zmýlili. Jednoho dne se komár chlubil, že je nejrychlejší ze všech. Cvrček však říkal, že on je nejrychlejší. Myška ale řekla: „ Kdepak cvrčku, to já jsem nejrychlejší.“ A když přišel hlemýžď, všichni se začali smát. Komár se ho zeptal: „Copak, myslíš, že ty jsi nejrychlejší?“ Cvrčka však napadlo, že uspořádají závod. Hlemýžď řekl: „To je dobrý nápad, jen si zamknu svůj domeček.“ Ale myška se zarazila: „To jako my všichni?“ „ No jistě,“ řekl cvrček, ať dále nerozdmýcháváme náš spor. Všichni se postavili ke startovní čáře a luční kobylka odstartovala velký závod. Všichni se snažili být co nejrychlejší. Ale co se nestalo. Jak byl toho dne velký vítr, začal s komárem smýkat a ten narazil do stromu. Cvrčkovi se do cesty nachomýtl velký list a zakopl o něj. A myška spadla do velikánské díry. Hlemýžď zatím šel svým tempem a dorazil do cíle jako první. Od té doby se již nehádají, kdo je nejrychlejší.
Napsala Kristýna Chmelařová, 3. A
Myšák Myšpulín Bylo krásné ráno, myšák se probudil a šel se umýt. Dostal hlad, ve své kuchyňce si chtěl nachystat snídani. Měl chuť na sýr. Ale ouha, v misce už žádný nebyl. Zmýlil se, opravdu si myslel, že tam byl. A tak mu nezbylo, než jít do kuchyně paní domácí, kterou hlídá kocour Mourek. Myšpulín musí být velice opatrný, protože paní domácí se snaží vymýtit všechny myši v domě. Zamyká komoru před zloději, kteří by jí chtěli jídlo ukrást. Ani smýkání dveřmi by zlodějům nepomohlo. Tak co teď? Najednou myšák uviděl kamaráda hlemýždě, který se tam taky nachomýtnul. Byl schovaný za válendou, asi měl také hlad. Šeptal Myšpulínovi, že pod dveřmi do komory je skulinka a cestička je vyznačená chmýřím z pampelišky. Tudy se tam dostanou. Počkali na okamžik, kdy se paní domácí nedívala, protože se snažila v krbu rozdmýchat oheň. A šup tam a už byli v komoře. Myšpulín se vrhl na sýr a hlemýžď na hlávku listového salátu. Oba se konečně dobře najedli, pak se rychle vrátili do svých pokojíčků. A další dobrodružství myšáka z Litomyšle skončilo. Napsal Michal Pekárek, 3. A
O netopýrovi V jeskyni žil jeden malý netopýr. Byl pyšný na to, že umí létat potmě. Jednou vyletěl ven. U cesty rostl pýr. Po cestě utíkal kůň, který kopytem klopýtl o kámen. Zeptal se netopýra, kdo tam ten kámen dal. Netopýr odpověděl, že ptakopysk nesl pytel plný kamenů a jeden mu vypadl na cestu. Kůň řekl, že za to bude ptakopysk pykat. Zrovna se kolem plazil slepýš, řekl jim, že se ten kámen třpytí. Zaradovali se, že je to zlato. Na stromě se čepýřila sova a řekla jim, že to není zlato, že slepýš špatně vidí. Netopýr se rozkýchal, protože všude kolem poletoval pyl. Vrátil se do jeskyně a zpytoval svědomí, že vůbec vyletěl ven. Napsal Martin Lipner, 3. A
Stránka 21
O kamarádech z lesa V jednom lese žili tři kamarádi – netopýr, slepýš a veverka. Každý z nich byl úplně jiný, ale přesto si rozuměli. Slepýš rád poslouchal, jak netopýr vypráví o svých nočních výletech po obloze. Veverka měla přehled o celém lese a slepýš o všem, co se šustlo na zemi. Les byl zrovna v plném květu, kytky byly plné včel, které pilně sbíraly pyl. A právě v té době se jedna pyšná princezna, která žila v přepychovém zámku za lesem, rozhodla mít doma netopýra a nějakého hada. Princezna byla nevyzpytatelná, každý den museli sluhové plnit její rozkazy. Když je náhodou nesplnili, tvrdě za to pykali. Proto vzal hned jeden ze sloužících pytel a vydal se do lesa. Prvně zahlédl slepýše, nelenil a hned jej hodil do pytle. Netopýra nemohl dlouho v lese najít, až našel malou jeskyňku, v níž netopýr přebýval. A tak oba kamarádi putovali v pytli na zámek. Netopýr skončil v kleci po papouškovi a slepýš v krabici. Marně se princezna pýřila u klece s netopýrem, ten se celý den nehnul. Princezna totiž nevěděla, že netopýři ožívají až v noci. Slepýš ji také nebavil, líbila se jí jen jeho třpytivá kůže. Zato v lese oba kamarádi už chyběli veverce, ta nelenila a spěchala zvířátkům na pomoc. Cestou se stavila u starého medvěda, ten jí poradil, ať dá přes noc své oříšky do odvaru z pýru. Veverka udělala, co jí medvěd řekl, a ráno se i s oříšky vydala k zámku. V zámecké zahradě se čepýřili pávi, veverka se dlouho nerozhlížela, vyšplhala po stromě až k oknu princezniny komnaty, skočila rychle dovnitř, dala oříšky na stůl a pak vyskočila oknem zpět na strom. Nezbývalo než čekat, co bude dál. Pyšná princezna zanedlouho přišla do pokoje a uviděla oříšky. S chutí se do nich pustila. Vtom se ale začaly její rty rychle zvětšovat, až jí narostl obrovský pysk. Služebný, kterého princezna poslala do lesa, řekl, že je to pomsta za to, jak princezna ubližuje zvířatům a vůbec všemu živému. Pykat prý bude tak dlouho, dokud se k živým tvorům nezačne chovat s úctou. Princezna zpytovala své svědomí, vzala všechna zvířata, která doma věznila, a vypravila se do lesa. Celou cestu její koník klopýtal, princezna si toho všimla, a tak seskočila, koně nechala u kováře, aby mu zkontroloval kopýtka, a šla dál pěšky. V lese všechna zvířátka vypustila a omluvila se za své chování. Měla velkou žízeň, a tak se napila ze studánky, kterou v lese našla. V tom okamžiku se začal pysk zmenšovat, až se změnil v drobné rtíky, které princezně patřily dříve. Na zámek se vrátila princezna s tváří, jakou všichni znali, ale s duší, která už nikdy nikomu neublížila. Napsal Petr Kozár, 3. A
Zmije a Pepík A bylo jaro, zpívaly sýkorky, v noci houkali sýčci, syslové vesele hvízdali. Pepík a Pepička z toho měli radost. Bohatě ptáčkům sypali zrní. Jednoho dne se na jejich zahradě objevila paní zmije. Hrozivě syčela. Bylo to asi tím, že měla velký hlad. Za ní se plazil její syn Buřtík. Pepíček jim zkusil hodit kousek syrového masa. Paní zmije syčela dál. Pepičku napadlo, že by jim mohl chutnat kousek sýra, ale ani ten nechtěli. Ne, ne, slyšeli babičku, jak v komoře hledá živou myšku… Večer bylo sychravo a oni si zatopili v kamnech. Měli tam takové teplo, až kytky v květináčích začaly usychat. Vyprávěli si o zmijích, uvařili si skvělou večeři a sytí se uložili do postýlek. Napsala Kateřina Bartošová – 3. A třída
Stránka 22
Michal Gajdůšek, II. A
Stránka 23
Hladový Adam Byl jednou jeden mlynář, který měl syna. Jmenoval se Adam. Byl to velmi hladový syn. Nikdy nebyl dost sytý, měl pořád hlad. Nastal sychravý podzim, venku usychalo listí a sypalo se ze stromů. Doma byl pouze sýr, ale ten neměl moc rád. Díval se hladově z okna, uviděl sýkoru a sýčka a říkal si, jak mohou asi chutnat. Asi jako kuře, pomyslel si a vydal se je ulovit. Cestou potkal sysla a uslyšel syčet hada pod nohama. Začal se trochu bát a rozhodl se, že si raději dá kousek sýra, než aby chodil lovit zvířátka. Napsal Ondřej Mikač, 3. A
V lese Žila, byla jedna vydra jménem Jana. Bydlela u potoka. Kousek odtamtud žil ve vysokém dutém stromě výr Vítek. Stalo se to uprostřed léta, toho večera byla hrozná výheň. Výr při své večerní obhlídce zaslechl v dálce hlasitý povyk. Letěl za tím hlasem, až objevil vydru Janu. Zjistil, že se Jana přilepila na žvýkačku a nemohla se hnout. Uchopil ji do svých drápků, zamával silnými křídly a vysvobodil ji. Jana samou radostí zavýskala, že jí Vítek pomohl a byla volná. Od té příhody si přestali vykat a stali se dobrými přáteli. Mezi tím se úplně setmělo, takže se rychle vydali ke svým domovům. Po cestě ještě potkali vlka, který vyl na měsíc, což bylo u vlků zvykem. A Vítek si stihl ulovit myšku. I když byla chudá jako vyžle, byl rád i za to málo. Tak dobrou noc zvířátka! Napsal Michal Pekárek, 3. A
Výlet Jednou se u Morysových konala rodinná rada, jak dobře investovat ušetřené peníze. Pan Morys navrhl rozšíření zahrady. Paní Morysová také souhlasila. Jejich děti, Zdeněk s Aničkou, ale neměly na rodinnou radu čas ani chuť. Chtěly se jít podívat na přehlídku letadel, která se konala na letišti Ruzyni. Nakonec se k dětem přidala i paní Morysová. A bylo rozhodnuto. Panu Morysovi nezbývalo nic jiného, než souhlasit. Hned další den jeli. Vstali brzy ráno, aby všechno stihli. Na výstavě viděli krásná letadla a také velkou helikoptéru, která se nazývala Helicopter 108. V anglickém jazyce se píše „c“. Vrátili se až pozdě večer. Z krásného výletu si přivezli mnoho nezapomenutelných zážitků. Co udělala rodina Morysových s ušetřenými penězi? Pan Morys zakoupil pro celou rodinu vyhlídkový let balónem. Napsala Adéla Pavlíková – 3. A třída
Stránka 24
Příběh o evropských závodech Byl jednou jeden malý kluk a ten si moc přál být závodníkem. Byl to jeho životní sen. Když byly v televizi závody aut, vždy se díval. Postavu měl také takovou akorát jako správný závodník. Nebyl hubený jako vyžle ani nebyl tlustý jako sud. Zkrátka akorát jako bývají závodníci. O osmnáct let později: Chlapec se stal manažerem firmy Škoda. Byl velmi úspěšný i oblíbený, docela vysoký a neměl rád vytí psů a vlků, zato velmi rád žvýkal žvýkačky. Jeho auto letělo po silnici mnohem rychleji než výr v lese. Škoda jen, že musel dodržovat předpisy. Při dešti dokázal se svým automobilem manévrovat jako vydra ve vodě. Jednoho dne uviděl plakát, na kterém bylo napsáno, že se za týden konají automobilové závody, kterých se zúčastní závodníci z celé Evropy. Chlapec, spíš už muž, zavýsknul v duchu radostí a hned se na ně přihlásil. V práci si vzal dovolenou a odjel tam, kde se konaly tyto závody. Bylo tam mnoho závodníků a už nebylo kde se ubytovat. Naštěstí měl s sebou stan a brzy si zvyknul na spaní ve stanu a povyk ostatních účastníků. V den startu bylo horko jako ve výhni. Všichni vystartovali, závod byl výborný a velmi napínavý. Chlapec skončil na třetím místě. Na stupních vítězů blahopřál ostatním a řekl jim: „Vy jste byli lepší, ale i tak to stálo za to.“ Napsal Cyril Cettl, 3. A
Strašidýlka Hamiš a Hariš Strašidlo Pepík dnes ráno vstalo brzy, protože se těšilo na babičku. Babička přijela z města Ruzyně a vyprávěla jim příběh o tom, jak její vnoučata dělají v letadle povyk, protože strašidla jsou prostě strašidla. Dělalai třeba to, že když přistávala letadla, tak zhasínala a rozžínala světla na přistávací dráze. A pilot nevěděl, jestli se trefí na přistávací plochu, nebo ne. A přitom dokázala strašidla do rozhlasu ještě dělat BU-BU-BU!!! Ti rošťáci se nazývali Hamiš a Haris. Byla to dvojka k pohledání. Hamiš vyplazoval na letušku jazyk a Haris mu ho zase zastrkoval. Ale nebojte se, budou z nich vzdělaná strašidla, protože je babička přihlásila do školy, aby se alespoň naučili strašit vyjmenovaná slova. Zaklínadlo bylo: ( vyluštěte!!!) BýýýLýýýýMýýýPýýýýSýýýVýýýýZýýý HU-HU- BU- BAF…. a to je konec příběhu o strašidýlku jménem Pepík.
Napsala Kateřina Bartošová, 3. A
Stránka 25
Křehké rohlíčky plněné pudinkem Těsto: 10 lžic mléka, 500 g polohrubá mouka, 1 vejce, 250 g hery, 3/4 kostky droždí, špetka soli, lžička pískového cukru Pudink: 0,4 l mléka, smetanový (vanilkový) pudink, cukr Postup:
Nejprve si uvaříme klasickým způsobem pudink a dáme zchladnout. Mezitím si do mísy nasypeme mouku, ve které uděláme důlek, rozdrobíme droždí, přidáme cukr, mléko a necháme vzejít kvásek. Změklou heru, vejce a sůl přidáme k mouce s kváskem a vypracujeme těsto (bez kynutí), které rozdělíme na 2 půlky a každou vyválíme na placku a tu rádýlkem na 8 dílů. Do každé osminy dáme trochu pudinku a stočíme do rohlíčku. Klademe na plech vyložený pečicím papírem a dáme péct do předem vyhřáté trouby na 180 °C asi 20 - 25 minut.
Stránka 26
1. 2. 3. 4. 5.
Roční období po zimě Muž, má svátek 24.prosince Pocit znázorňující štěstí, ,,aprílový“ měsíc Podzimní měsíc spjatý se vznikem ČSR První měsíc prázdnin --------------------------Na jaře začíná svítit…
6. 7. 8.
1. Řeka ve Zlíně
1.
2. Přítel člověka
2. 3.
3. Anglicky žlutá barva
4.
4. Italský slaný koláč
5.
5. Náš školní časopis
6.
6. Opak začátku
7.
7. Anglicky opice (jednot. číslo)
8. 9.
8. Roční období 21. 3. 9. Autorka Babičky
10.
10. Nosí jídlo na bodlinách
1. Barví se to na Velikonoce 2. První jarní květina 3. Na jaře už na stromech začínají růst… 4. Kdo se vrací z teplých krajin 5. Z vajíček se vylíhla malá… 6. 21. března začíná… 7. Na jaře už svítí… 8. Mrskají se tím holky 9. Malovaná vejce 10. Na Velikonoce se peče
J
1. N
2. 3. Á
4.
Ř
5. 6. 7.
R S L
8. 9.
S 10.
velikonoční…
R
Stránka 27
Cik Cak, školní časopis ZŠ Zlín, Mikoláše Alše 558 Vydáno nákladem 300 výtisků. Na tomto čísle se podíleli: Mgr. J. Lorencová, Mgr. A. Grajciarová, Mgr. J. Müllerová, Ph.D, Bc. Kamila Švardalová, Mgr. Š. Makówková, Mgr. Ela Janíková, Ing. Bc. Radka Nevečeřalová., Mgr. Hana Sýkorová, žáci I. a II. stupně
Stránka 28
