jaro 2010 H _ALUZE LITERÁRNĚ KULTURNÍ ČASOPIS cena 40 kč

H _ALUZE číslo 11 / jaro 2010

LITERÁRNĚ

KULTURNÍ

ČASOPIS cena 40 kč

šéfredaktor: tomáš čada / [email protected] redakční rada: miloš makovský / [email protected] alice prajzentová / [email protected] josef straka / [email protected] michaela uhlířová / [email protected] nelly wernischová / [email protected] ediční práce a korektury: karolina baštářová a tomáš čada návrh loga a grafického konceptu zuzana hegedüšová a miloš makovský

Úvodník

/Tomáš Čada/ ��3

Rozhovor:

Kultura může být pro spirit společnosti motorem /s Janem Vávrou hovořil Tomáš Čada/ ��4

Stalo se:

Bělehrad, Smederevo, Treci trg, kavárna Biblioteka /Josef Straka/��7 Snaha o pozitivní myšlení /Michaela Uhlířová/��11

Recenze – knihy:

Uhrančivá opulentost barev i tvarů /Tomáš Čada/��12 Ven z tohohle baráku /Tomáš Tománek/ ��13 Knížka v tvrdých rudých deskách /Milan Hrabal/��14 Někteří chtějí /Anica Jenski/ ��15 Nesmrtelný prožitek /Jan Tětek/ ��16

Zamyšlení:

Didaktický přínos ukázek historické hudby ve výuce literatury /Adam Krupička/��19 Kdopak by se... komiksů bál? /Oto Mašata/��22

Z literární teorie:

Skeptikové a těšitelé Umberta Eca /Stefan Segi/ ��24

Poezie cizojazyčná:

Johanna Venho /přeložila Viola Parente-Čapková/��30

grafické zpracování a sazba: miloš makovský tisk: roman polák (PRINTIA, s. r. o.) redakční e-mail: [email protected] internetové stránky: www.h-aluze.cz vydává OS: h_aluze české mládeže 8 ústí nad labem 400 96 pedagogická fakulta, katedra bohemistiky číslo 11/2010, ročník 3. vydáno dne 26. 4. 2010 v ústí nad labem náklad 200 kusů výtvarná příloha: valerie némethyová spolupracovali: romana bartůňková pavel brycz viola parente-čapková milan hrabal tomáš janáček anica jenski ondřej kamenický kateřina kováčová kristína korbelová adam krupička tereza kurečková oto mašata nina michlovská aleš misař ivan pasadena alice prajzentová stefan segi petr semecký jiří staněk alžběta strachotová veronika švandová tereza tauchenová jan tětek tomáš tlapa tomáš tománek petr váradi johanna venho tereza záchová

česká:

Kristýna Korbelová: básně��37 Jiří Staněk: básně ��38 Alžběta Strachotová: básně ��41 Veronika Švandová: básně��43 Petr Váradi: básně��45

Próza:

Ondřej Kamenický: Tajemství vetchého hausmajstra ��48 Kateřina Kováčová: Pod křížem��51

La Follia:

Ze života barokního skladatele – Záliby a neřesti /Adam Krupička/��52

...doporučuje:

Pavel Brycz ��54

e. č. MK ČR: E 18358 ISSN 1803-8077 číslo vychází za podpory univerzity jana evangelisty purkyně a tamní katedry bohemistiky

obsah / 1

Milí přátelé a přítelkyně, Film studie:

Polanského Hnus očima Sartrovy nevolnosti /Tomáš Tlapa/��55

recenze:

O Mooreovi... s láskou? /Tomáš Janáček/��58

minirecenze:

Kafkovsky geniální Scorsese /Petr Semecký/ ��59 Pevné pouto s počítači /Petr Semecký/ ��60 Polibek za všechny peníze /Petr Semecký/ ��61

infočlánek:

Festival ZLATÝ VOČI …jubilejní 15. ročník /Tereza Kurečková/��62

rozhovor:

Obyčejný filmový festival? Zlatý voči. /s Jitkou Kotrlovou hovořila Nelly Wernischová/ ��63

Výtvarné umění recenze:

Na univerzitu za pohádkou /Tereza Záchová/��65

minipoznámky:

Vy tvárno /Ivan Pasadena/��66

rozhovor:

S Radkem Fridrichem…na slepičím vývaru /s Radkem Fridrichem hovořila Alice Prajzentová/��68

Divadlo recenze: Zajímavosti:

AFT, arte-fakta /Romana Bartůňková/��72 „Na břehu jeskyně stojí, jež možná je přírody dílem, možná však, dílem že lidským.“ /Nina Michlovská/��74 Mladý literární server Bohemúza /Aleš Misař/ ��78

Fotografická příloha:

Valerie Némethyová: Název není ��79

obsah

h_aluze číslo 11 / jaro 2010

totiž větší kvalitu článků a pohodlnější uzpůsobení rubrik. Dalo by se mluvit o mnoha dalších věcech, které jedenácté číslo obsahuje. A nerad je opomíjím. Prostor na úvodník je však omezen. Zmíním tedy ty z nejzásadnějších. Jsem rád, že se v jedenáctém čísle nachází opět cizojazyčná tvorba. Tentokrát to je finská básnířka Johanna Venho, jak ve znění originálním – pro Čecha jistě exotickém – tak v českých překladech Violy Parente-Čapkové. Jsem rád, že s H_aluzí začíná spolupracovat ústecká výtvarnice Monika Svobodová, jejíž stripy budou od tohoto čísla nedílnou součástí časopisu. A konečně. Spolu s jedenáctým číslem vychází prvotina spoluredaktorky Alice Prajzentové Kotrmelína. Mohlo by se říci: „Pch, protekce.“ Ale houbelec. Alice je básnířka osobitá a velmi zajímavá. Její poetika je provázána se svéráznou atmosférou severních Čech, především šífařského města Děčín, a i tato tradice se v její poezii odráží. Sbírka je navíc doplněna o, dle mého názoru vynikající, ilustrace Evy Žižkovské. Spolupráci s touto výtvarnicí si Alice přímo vydupala. Je tomu dobře. Snad jedinou vadou na kráse jedenáctého čísla je tak absence hudební části časopisu. Což se do příště pokusíme nahradit. Hudba sice není, ale za okny je už zase teplo a pěkně, tak vás třeba počasí inspiruje ku zpěvu. S H_aluzí si zazpíváme zase příště.

Příjemné jarní pučení za celou redakci přeje /Tomáš Čada/

foto Trignom

2/

Hlavou zeď neprorazíš /Tereza Tauchenová/��71

jedenácté číslo H_aluze je na světě. Sic mu to tradičně trvalo, ale když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří. Tentokrát se těch rukou vinulo trochu více. Číslo mělo být původně jarní. A jaro znamená změnu. Především tu přírodní, kdy vše rozkvétá, pučí, rodí se, miluje. Jaro je však i změnou duchovní, dochází k očistě. Člověk se zbavuje přebytečného napětí, které na něm ponechaly těžké zimní sněhy, volně dýchá. Je jedno, zda na procházce v bující přírodě, nad knihou v čerstvě rozkvetlém parku či kdekoli jinde. H_aluze tedy měla být jarní a jarní vlastně je, ač vychází takměř v polovině tohoto ročního období. H_aluze je jarně provzdušněná. Má nový grafický kabát, který směřuje k větší jednoduchosti. Snaha o co největší přehlednost a jasnost se snad zalíbí. Opět je z rukou grafika Miloše Makovského. S jarem přichází chuť se bavit, a tak H_aluze servíruje hned tři rozhovory. Všechny jsou zajímavé. Ať ten s Janem Vávrou, který hovoří o kultuře v kontextu ekonomie a politiky, ať ten s Radkem Fridrichem o slepicích a básnících – především teplických, ať ten s Jitkou Kotrlovou o festivalu audiovize ZLATÝ VOČI. Jaro je také plné objevování, vždyť ten, kdo prvně vykoukne na svět se potřebuje porozhlédnout. H_aluze nekouká na svět prvně, přesto je jarně zvídavá, a tak přináší informace o proběhnuvším ústeckém festivalu AFT, jenž propojil výtvarné školy z Ústí nad Labem, Prahy a Ostravy. H_aluze je jarně odpočinutá, protože po zimním spánku je plná energie, a tak přichází z částečně změněnou koncepcí redaktorů, kdy by každá kulturní rubrika měla mít v budoucnu svého garanta. V jedenáctém čísle se tak objevuje první vlaštovka, která v podobě Nelly Wernischové bude přinášet zprávy ze světa filmu. Doufejme, že tato vlaštovka udělá jaro a vyvrátíme tak tradiční pořekadlo. Znamenalo by to

úvodník / 3

Kultura může být pro spirit společnosti motorem

foto Karel Šuster

Jan Vávra Vystudoval AMU v Praze, obor hudební management. Od roku 2002 byl manažerem Hudebního informačního střediska, o.p.s., kde vybudoval časopis pro soudobou hudbu His Voice a uvedl jej do oficiální distribuční sítě. Od roku 2005 je ředitelem hudebního festivalu Stimul, který do Prahy přiváží zahraniční hvězdy alternativní hudby. V roce 2006 se stal manažerem kulturního časopisu A2 a byl také manažerem jednotlivých projektů A2 (mezinárodní soutěž Essay It!, sympozium Pod vlivem literatury). Spolupracoval jako výkonný producent při vydání několika CD, mimo jiné vedl nahrávání orchestrálních partů pro amerického jazzového pianistu Franka Mantoothe, který byl nominovaný na cenu Grammy (CD Ladies Sing for Lovers, MCG Jazz, 2005). V poslední době se aktivně věnuje kulturní politice a oblasti podpory kultury. Od roku 2009 koordinuje respektovanou iniciativu Za Česko kulturní a účastní se celorepublikových think tanků a workshopů.

Rozhovor s Janem Vávrou, managerem kulturního čtrnáctideníku A2 a zástupcem iniciativy Za Česko kulturn,í probíhal na sluncem zalité terase, jež je součástí redakce Ádvojky. Původně jsem si chtěl s panem Vávrou pohovořit o iniciativě a dopadu jejích aktivit na fungování časopisu. Nakonec se rozhovor vyvinul poněkud jiným směrem. Ale nemyslím si, že by to bylo na škodu věci. Vždyť rozhovor o širším kulturním kontextu, a to nejen českém, může být jistě podnětný, když je navíc opřen o praktická pozorování vycházející z práce pro Za Česko kulturní. Dobrý den, pane Vávro. Začali bychom poněkud obecně. Co pro Vás znamená kultura? No, tak to může být na celý rozhovor. (smích) Kultura není jen umění a nemůže se vyčleňovat z ostatního společenského dění. Proto například v A2 pojímáme kulturní dění politicky a politiku kulturně. Je to světonázor. Pro mě to je jak žiju, kde se pohybuju, jak funguju. Není to přeci jen to, že občas zajdu do divadla. Kultura je také o tom, jak sám sebe vnímám v rámci společnosti.

4/

rozhovor

Tak to trochu upřesníme. Co pro vás znamená nezávislé umění? Narážíme na pojem závislost, nezávislost. Často slyším: „Tváříte se nezávisle a žádáte o granty?“ To mi přijde jako zmatení pojmů. Nezávislé na státu dle mého znamená nezávislé co se týká oficiálních struktur. Hovořím o občanských sdruženích, malých divadlech a tak dále. Jsou to tisíce malých subjektů rozmístěných po republice, které vytvořily po revoluci tu hlavní síť živého umění. My Za Česko kulturní spojujeme tyto malé organizace proto, že většinou nemají žádné zastání. Neexistuje žádná síť, která by se problémy těchto organizací zabývala. Tak se ji snažíme dát dohromady. Být advokáty těchto malých příjemců grantů. Oni jsou nezávislí proto, že se každý rok účastní výběrových řízení na své aktivity, každý rok musí dokazovat, že jsou dobří. Přitom podpora je minimální. Bavíme se tu o třech stech milionech na každý rok, které jsou určeny tisícovce subjektů. Subjektům, které jsou hrozně podstatné. Tři sta milionů není moc… A to by pět set milionů bohatě stačilo na fungování těchto kulturních aktivit. Přitom se ministerstvo a stát tváří, jakým obrovským úspěchem je současná částka. Vezměte si však, že rozpočet celého ministerstva, ač včetně církví, je osm miliard. A tady se bavíme o půl miliardě pro nejhmatatelnější a nejviditelnější sektor. O tom by se dalo jistě bavit hlouběji, ale do třetice obecně. Za Česko kulturní zaštiťuje takzvané živé umění. Co si pod tímto pojmem představit? Živé umění je kategorie, kterou jsme si potřebovali sami definovat. Skrývá se pod tím vše, co se aktuálně vytváří. Nic co by se dalo zakonzervovat. Jednoduše je to tedy veškeré aktuální umění. Za Česko kulturní se snaží podporovat umění, které vzniká teď a tady. Je to třeba. Přece si nemůžeme říct, že teď jsou prioritou památky a přestaneme podporovat vznik něčeho nového. Pak by za padesát let nebylo co konzervovat. Iniciativa se tedy snaží podpořit prostředí a podmínky pro vznik současného umění.


Za Česko kulturní žádá o transparentní nakládání s financemi Ministerstva kultury, zároveň by rádo dosáhlo navýšení peněz jdoucích na kulturu. Ale proč má stát podporovat kulturu? Nemohla by kultura existovat bez podpor? Proto, aby stát podporoval kulturu, máme několik argumentů. Jsou tu imanentní hodnoty kultury, kultura nás zušlechťuje. To je neoddiskutovatelný fakt. Ale jsou zde i další argumenty, třeba argumenty sociálního charakteru. Kdo bude mít přístup ke kvalitnímu umění od mala, pravděpodobně neskončí na ulici, nebude brát drogy, nebude krást. Tato tvrzení jsou podložena výzkumy. Poslední argument, zřejmě nejtěžší kalibr na skeptiky, kteří se tváří, že by stát neměl podporovat kulturu, je argument ekonomický. Dnes se vše přepočítává na peníze a tak je třeba říct, že investice do kultury se vrátí. Není to tak, že by stát pouze dotoval. Když někdo dělá festival, tak tam lidi musí přijet, něco tam utratí. Vrátí peníze do ekonomiky daného místa. A to je jen drobný výsek toho, jak se peníze vrací zpátky. My plánujeme na české prostředí zpracovat podrobný výzkum. Upřímně řečeno instituce jako Ministerstvo kultury nebo Český statistický úřad se takovým studiím nevěnují. Nikoho to nenapadlo. Pro všechny je jednodušší opakovat naučený argument: „Prostředky sypané do živého umění, jsou prostředky sypané do černé díry.“ My si však myslíme, že to tak není. Ano, umění bude žít kdesi v undergroundu i bez dotací. Ale pak o sobě nemůžeme prohlašovat, že jsme kulturní stát a kulturní lidé. Kdo bude dělat onu zmiňovanou studii? Pokud seženeme dostatek prostředků, tak ji bude dělat nějaká renomovaná firma. Je třeba nasbírat data, abychom o ně mohli opřít své argumenty. Zatím můžeme argumentovat jen daty, pocházejícími ze zahraničí a není nic jednoduššího, než říci, že na ČR se tyto nedají aplikovat. My chceme dokázat, že to tak funguje, že nejsme výjimeční. Na druhou stranu nejsme výjimeční ani v chápání kultury. Přitom, když se to vezme do konečného důsledku, jde o podporu kreativity lidí. Teď bude velké téma předvolebních kampaní nezaměstnanost. Když kre-

ativní člověk přijde o zaměstnání, hned nepožádá stát o podporu, ale dokáže si sám vytvořit pracovní místo. Stát může ušetřit na mandatorních výdajích. Podpora kreativity je pro ekonomické zdraví státu potřebná. Zmínil jste, že Česko není nějak výjimečné v rámci podpory kultury. Do jakého kontextu evropského dění by se dala Česká republika zasadit v rámci náhledu na kulturu? Pohyboval bych se po regionu Polsko, Slovensko, Maďarsko, Česká republika, i s ohledem na vlastní zkušenost. Je však nutné říct, že všude ve světě se stala krize jakousi modlou. Téměř všichni škrtali v kulturních rozpočtech. Osobně to vnímám jako neprozíravé. Myslím si, že ti, kdo kulturu podporují i přes ekonomické problémy, udělali dobře. Jsou to některé regiony v Německu či Belgie. V momentě krize je nálada ve společnosti horší, cesta z ní může vést skrz umění. Například dotované divadlo může nabídnout přiměřené vstupné. Dalo by se říci, že kultura může být pro spirit společnosti motorem. Vraťme se do českého prostředí. Jedním z programových bodů iniciativy je dialog s Ministerstvem kultury. Jak se jej daří naplňovat? V současné době je to lepší než dříve. Alespoň je nám tvrzeno, že nás bere ministerstvo vážně. Na druhou stranu po několika urgencích se ani během půl roku nepodařilo sejít se s ministrem kultury. A ač nás úředníci a náměstci ujišťují, že se o naše počínání zajímá, tak o přímé setkání zájem nemá. Ale něco se daří. Minimálně to, co jsme teď zveřejnili na webu jako „balíček otevřenosti“, což je upozornění na netransparentní procesy na ministerstvu. Balíček obsahuje taky podněty ke zlepšení grantového řízení. Byli jsme ujištění, že se tomu bude ministerstvo věnovat. Sami jsme zvědavi, jak to dopadne. A co znamená, že se komunikaci daří více než dřív? Za úřednické vlády, za ministra Riedlbaucha, se s ministerstvem obecně komunikuje snáze. Pan Jehlička podle mého názoru nesnesl jakoukoli kritiku a vše

rozhovor / 5

a priori odmítal. S ním se moc debatovat nedalo. My nechceme někoho jenom kritizovat. Nás zajímá zlepšování prostředí a chceme se bavit nad konkrétními věcmi, které by mohly prostředí zlepšit. Myslíte si, že byla komunikace dána i tím, že pan Riedlbauch má přeci jen k živému umění blíže? Určitě to souvisí s tím, zda ministra do úřadu vyšle strana a na základě jakých kritérií, zda ti lidé mají něco za sebou. My, jelikož nejsme v žádné politické straně, tak to nemůžeme příliš ovlivňovat. Na druhou stranu můžeme zajistit, že když bude ministr z jakékoli strany, tak se s ním budeme snažit navázat dialog. A záleží na osobě ministra? Myslím, že ano. Téměř všechna ministerstva podléhají starému habsburskému modelu. Jeden mocnář vládne a bez něho se nic neobejde. To je trochu škoda, protože v úřednickém aparátu jsou na ministerstvu jistě i kvalitní lidi. Je tedy podstatné, aby byl na ministerstvu otevřený ministr se silnější vizí a kulturní obec se na té vizi mohla podílet. Co podle vás přinesou nadcházející volby? Myslíte, že silnější mandát ovlivní chování ministra kultury? Ať volby dopadnou jakkoli, tak je třeba, aby na ministerstvu seděl člověk, který dokáže ve vládě vysvětlit, že investice do ministerstva kultury nejsou zátěží. A tento pohled v politické reprezentaci schází. Je to zřejmě proto, že se nad tím politikům nechce přemýšlet a nikdo je k tomu nenutí. Přitom v současnosti v západní Evropě nikdo nad kulturou jako černou dírou nepřemýšlí. U nás panuje stále marxistický přístup ke kultuře, kdy se postaví ekonomická základna a kultura je pouze nadstavba. A tak je třeba řešit ty důležitější věci. Kultura je chápána asi takto: „Po práci si dáme židle stranou a bude se hrát divadlo.“ Tak to ale není. Pokud se vrátím k tomu fabulování na začátku, když jsem se snažil postihnout, co je kultura. Kultura není vytržená z této společnosti a zasahuje do ekonomiky, sociální sféry a dalších oblastí lidské činnosti.

6/

rozhovor

V minulém roce jste pod záštitou iniciativy uspořádali několik protestních akcí a demonstrací, v současnosti se tato aktivita vytratila. Čím je to způsobeno? Ne, že by nás to nebavilo. Ale teď je období, kdy jsme si řekli, že je vhodnější ponořit se do konkrétní práce. Snažíme se vypracovat materiály, na jejichž základě by mělo ministerstvo něco dělat, protože podle mého názoru samo od sebe nic neudělá. Proto přinášíme konkrétní návrhy. Ale čas happeningů určitě neskončil. Již jste to v rozhovoru zmínil, ale proč to trochu nerozvést. Iniciativa navrhla kroky na zkvalitnění grantového řízení. Co si od tohoto návrhu slibujete? Já si slibuji to, že nad konkrétními návrhy bude chtít ministerstvo debatovat. Což je možné. To, co jsme navrhli, není moc složité. Pokud se nám návrhy podaří prosadit a vejdou v platnost, tak si od toho slibujeme hladší a přehlednější průběh grantového řízení. Často se totiž nabízí otázka, zda levá ruka ví, co dělá pravá. A my se snažíme o to, aby se ruce podaly a dělo se něco ve prospěch žadatelů. A v případě, že nebudete oslyšeni. Existuje plán B? Takový neustálý plán B jsou ty happeningy a demonstrace. (smích) Na to máme jako zástupci občanské společnosti právo. Ale to je na řadě, až bude třeba. Zatím jsme se dostali z ulic za jednací stůl. Pokud nás někdo od jednacího stolu vykopne, tak se vrátíme do ulic. Je to jednoduché. Děkuji za rozhovor. foto Trignom

Zpátky k těm volbám. My se teď před volbami pokusíme oslovit všechny politické strany a jejich kandidáty na post ministra kultury a budeme mít připraveno několik jednoduchých otázek. Rádi bychom se dozvěděli, co si jed-

notlivé strany myslí. Obecně v programech politických stran není o kultuře nic moc napsáno. Dokola se opakuje jedno procento na kulturu, ale když si to vezmeme do důsledku, tak to se opakuje několik let. Je to vlastně taková mantra. My budeme chtít z lidí dostat nějaké hlubší názory na fungování ministerstva. Před volbami se bude bojovat o poplatky, o nezaměstnanost a tohle zase bude trochu nadstavba. Teď budeme dávat peníze na kulturu, teď na školství, teď na medicínu, ale ono to vše funguje v nějaké synergii a málo kdo to tady vnímá.


Bělehrad, Smederevo, Treci trg, kavárna Biblioteka

a především autoři srbských mezinárodních festivalů poezie 2008 a 2009 Na úplném začátku září roku 2008, hned první den tohoto měsíce, mi zazvonil telefon s nabídkou, zda bych se nechtěl zúčastnit mezinárodního básnického festivalu v srbském Bělehradě. Přiznám se, že do té doby jsou měl jen velmi kusé informace o tamějším literárním životě, tedy skoro žádné. A tak jsem s nadšením kývl, nejen pro nabídku, které si dodnes velmi vážím, ale i s touhou poznat pro mne neznámý kraj, neznámé město Bělehrad. Tamější lidi a konečně místní básníky a také básníky z mnoha zemí. Jen prý, že se musíme sejít rychle. V kavárně Krásný ztráty jsem se pak seznámil s velmi milou a od pohledu velmi činorodou Milicou Petrik, která se na následujících několik dní stala mou “agentkou“, neboť do Bělehradu jsem měl odlétat za šest dnů. Když jsem se ptal, kde na mne sehnala kontakt, dozvěděl jsem se, že seděla manželem své sestry, mým bývalým studentem, na balkoně a on se o mne zmínil. Jak je svět malý. A tak si posháněla pár informací a mých textů, domluvila se s organizátory, dala jim číst mé texty a pak mne, na základě jejich souhlasu, oslovila. Milica Petrik je studentkou jihoevropských studií na UK FF a zároveň překladatelkou ze srbštiny. V časopise Plav 8/2008 jí například vyšly překlady z předního srbského autora próz a především krátkých próz, v severních Čechách velmi známých jako tzv. mikropovídky, Daniela Albahariho. Předkládám na ukázku jednu z nich, v podstatě jakousi lyrickou anekdotu s názvem Velikost bytu: Nemohu říci, že je můj byt velký, protože velký není, proto řeknu, že každým dnem se stává větším.Včera například, včera jsem potřebovala celé dvě hodiny, abych došla do kuchyně. A když jsem po takové době do kuchyně dorazila, pomyslela jsem si, že je už je čas se vrátit. Vrátila jsem se. Na místě, kde se nachází můj gauč, se pohled ztrácí v hloubce. Poloha je, dá se říct,

vinna za zkřivenost, za neuvěřitelnost mé perspektivy, za tu náhlou směnu kolmých stínů. Vidím vnitřek chodby, díl chodby, pokoj, otevřené dveře, druhý pokoj, umaštěnou zeď kolem zásuvky, věšák na šaty. Věšák je v antré. Antré je tmavé. V noci, když svítí na schodišti světlo, vznáší se kukátko ve dveřích ve vzduchu jako zlaté zrnko. Ve dne je jeho třpyt bílý. Když třpyt zmizí, zaslechnu zvonek. Nevím, kolik času zvuk potřebuje, aby doletěl až ke mně, ale ještě než přiletí: já vím, kdo zvoní. Vím, jinak řečeno, čí stín škrtí třpyt mého kukátka. A vím, že jestli otevřu, ona vejde, projde kolem mě, a když se vrátím do pokoje, bude už zabírat židli stojící před oknem, takže bude mít celý obličej ve stínu, takže okolo hlavy, okolo nedbale zavázaných vlasů, se vznáší jiskřivá aureola světla, a vidím jen, jak mluví. Bože, jak ta ráda mluví. Ale jestli neotevřu, bude zvonit znovu. (Plav, 8/2008, str.20). Bělehradský festival poezie, Treci trg 2008 Do Bělehradu jsem nakonec odletěl až o tři dny později než jsem původně zamýšlel, 12. září. I tak bylo vše nahonem. Měl jsem však už přeložené texty do srbštiny, přední překladatelkou z polštiny a češtiny, paní Biserkou Rajcic, které, ale i všem ostatním, mnohokrát děkuji za zorganizování mého pobytu na tomto festivalu. Na festivalu, který se nazýval Trgnise! Poezija! (http://www.trgnise.blogspot.

com), jsem se pak setkal s mnoha milými lidmi a zajímavými básníky, namátkou jen Kristinou Berget z Osla, Valeriem Crucianim z Říma, ale žijícím toho času v Madridu, Annou Petrovovou, Ruskou žijící v Římě, a dalšími autory, ale i s místními básníky a organizátory festivalu Dejanem Maticem a Draganou Nikolic. A také se svými překladatelkami, už

stalo se / 7

zmiňovanou Biserkou Rajcic a nedávnou absolventkou tamější bohemistiky Tihanou Hamovic, která přeložila zbývající texty do srbštiny a její sestrou Marjou, která pak o pár měsíců přeložila tři mé texty do angličtiny a které rovněž vyšly v časopise Treci trg. Hned po příletu jsem večer četl v místním Kulturním centru, Centar za kultur, převážně pro Čechy žijícími v Bělehradě. Zde jsem se opětovně setkal s paní Alenou Obrusníkovou, z české ambasády, která můj pobyt zprostředkovala. Na náklady ambasády jsem tam tři dny pobýval. Pozdě večer jsem se viděl teprve s dalšími účastníky tohoto festivalu v kavárně Biblioteka, když se vrátili ze čtení po srbských městech: Indija, Sremski Karlovci a Novi Sad. S nimi jsem pak druhý den četl na vzpomínkovém setkání na počest Rašy Livady, místního proslulého básníka, autora mnoha básnických knih, v jeho oblíbené restauraci ve čtvrti Zemun, čtvrti severně za řekou Sávou, západně od Dunaje, místě s rakousko-uherským charakterem, neboť tato část Srbska patřila dříve k rakousko-uherské monarchii, načež Bělehrad k srbskému království. A potom jsme všichni četli na závěrečném večeru, opět v Kultur za centar, každý po jednom svém textu, který si sám autor vybral a který nejvíce vystihoval, dle jeho uvážení, jeho poetiku. Smederevský básnický podzim 2009 Když jsem tenkrát odjížděl, vůbec jsem netušil, že se tam o třináct měsíců vrátím, ač do jiného srbského města, Smederevo, kam už jsem byl oficiálně ředitelem festivalu, básníkem Goranem Djordjevicem, pozván dopisem předem. Tento druhý festival, již 40. Smederevský básnický podzim (http://www.smederevskapesnickajesen.org.rs), který se pravidelně koná v tomto starobylém městě od roku 1970, byl mnohem větší, zúčastnilo se jej bezmála 20 básníků doslova z celého světa: Chile, USA, Řecko, Francie, Itálie, Ruska a dalších zemí. Německo v Smederevu zastupovala Roza Domascyna, která četla i na Antropotyátru v roce 2008, autorka ze Srbské Lužice, z Budyšína, která četla své texty jak v lužické srbštině, tak i v němčině. Zlatý klíč smederevského básnického festivalu dostala za své dílo polská básnířka, několikrát nominovaná na Nobelovu cenu za literaturu, Ewa Lipska, autorka mnoha básnických knih, mnohé z nich vyšly i v České republice. Ukázka je z básně Krakow ze sbírky Ja z roku 2003, kterou

8/

stalo se

do srbštiny, stejně jako celé dílo Ewy Lipské, přeložila Biserka Rajčic, předkládám v původním znění v rodném jazyce autorky: Co wiem o moim kraju? Niepelnosprawny oblok zatacza sie nade mna kiedy przekraczam granice i wlaczam radio w samochode Prawicowy faszysta teskni za Hitlerem. Greszna modlitwa na liscie przebojow. Podziwiam recznik pola. Semickie rysy gór. Pospolite zycie mistaczek. Wyraziste cechy zachodu slonca. (str.152, Uwaga: Stopien, bilingvní vydání, Smederevo, 2009). Další účastníci festivalu Mezi dalšími pozvanými byl francouzský básník Philippe Deleveau, který četl texty, v nichž se zračila jeho dlouholetá spjatost s pařížskou scénou 70. a 80. let i jeho nedogmatická katolická zkušenost. S Philippem Deleveau jsem v rámci jedné exkurze do místního vinařství a vinopalny Radovanovic hovořil o Petru Královi, se kterým se on potkával při několika pařížských setkáních básníků. Dalšími, velmi zajímavými autory, byli básník z Athén Iossif Ventura a Sergio Castilla Badille. První z jmenovaných tvoří básně o životě lidí athénského předměstí. Druhý jmenovaný, básník z Chile, kulturní antropolog a velmi zcestovalý člověk, do svých děl promítá zážitky z různých míst prodchnuté životními zkušenostmi. Badille je také dlouholetým přítelem dalších chilských básníků – Raula Zurity a Renata Cardenase. S pány Iossifem Venturou a Sergiem Castillou Badillem jsem hovořil po jejich čteních a na výletech k římským vykopávkám z 3. století našeho letopočtu - k rozlehlému vojenskému táboru s doposud velmi zachovalými lázněmi a pohřebištěm. Američan Kevin Bowen přivezl s sebou na festival svou sbírku Great Peace, která mu vyšla vpředvečer festivalu i v srbštině. Kevin Bowen vyrůstal v Bostonu, sloužil ve Vietnamu a od roku 1987 vedl kulturní,


vzdělávací a humanitární program výměny s Vietnamem a přeložil mnoho významných knih současných vietnamských básníků do angličtiny. V současné době je ředitelem William Joiner Center pro studium válek a jejich důsledků. Jeho poezie je v dobrém slova smyslu angažovaná, zabývající se zbytečností válečných konfliktů a hlavně jejich dopady na život lidí, na té či oné straně. Vjačeslav Kuprjanov patří v současné době mezi nejvýznamnější ruské básníky, je členem několika mezinárodních literárních sdružení a držitel ocenění na evropských festivalech. Jeho poezie, jak už vypovídá název jeho sbírky Óda času, která vyšla bilingvně, taktéž vpředvečer Smederevského básnického podzimu v nakladatelství Meridiani, na mne působila až příliš pompézně. Byla plna jakého slovanského patosu, což Vjačeslav Kuprjanov, kterého jsem, stejně jako ostatní výše jmenované, mohl slyšet číst na závěrečném večeru, doprovázel hlasitým přednesem, silným akcentem na poetično svých textů. Básně se rozplývaly v jakési “národovecké“ tendenčnosti, aniž by to určitě měl v úmyslu. A byli tam další, jenže ty jsem už bohužel nemohl slyšet ani vidět kvůli mému pozdnímu příjezdu do Smedereva, a tak se zastavím u srbských autorů. Ty jsem poznal právě na onom posledním večeru a v dalších dvou dnech. Více o autorech je možno nalézt na výše uvedených stránkách Básnického podzimu a po kliknutí na jeho 40.ročník. Srbští autoři Hlavní cenu celého festivalu získal poměrně mladý srbský básník Alekšič, kterého jsem mohl jen krátce poznat po skončení programu a jehož poezie byla nesmírně silná, svým metafyzickým přesahem, hledáním čehosi hlubšího v našich životech. Další srbskou autorkou, kterou jsem slyšel číst, a poté i poznal osobně, byla dnes už Pařížanka, která ze Srbska odešla před mnoha lety, Danica Dana Dodic. Stále však udržuje mnohé kontakty se svou původní zemí, je členkou Asociace spisovatelů Srbska a zároveň rovněž členkou Literární asociace Sedmica ve Frankfurtu nad Mohanem. Je zároveň organizátorkou Fóra básníků pod hlavičkou Printemps des Poetes v Paříži. Její poezie je úsporně zpěvná a dotýká se světa v naznačeních jejího vnitřního světa. Dále Dragan Dragoljevic, který od roku 1974 publikoval 20 básnických sbírek, a také několik románů, z nichž některé básnické sbírky vyšly i v zahraničí, v Rumun-

sku, Kanadě, Austrálii, v USA či Albánii. Je jedním z nejrespektovanějších současných srbských autorů, výběr z jeho básní je uložen například v Americké básnické akademii či v knihovně Nobelova Institutu ve Stockholmu. Blagoje Radosavljevic je autor, který se narodil v Kosovu a který publikuje od roku 1970 a doposud vydal 4 básnické knihy. Kromě srbštiny publikoval též v turečtině. Nyní žije v místě konání festivalu, ve Smederevu. Je velkým pozorovatelem života obyčejných lidí, ve svých básních zachycuje jejich příběh, příběh podobným i jiným, ale v jeho podání nabývá svébytnosti konkrétního osudu jednotlivce. Posledním autorem, kterého jsem jen letmo poznal, byl Srba Ignjatovic, který byl redaktorem časopisu Omladinske novine, Knjizevna rec, nyní je šéfredaktorem nakladatelství Apostrof v Bělehradě. Je autorem 10 básnických sbírek, které publikoval od roku 1971, a dvou prozaických knih a jednoho románu-eseje. Jeho drama Tři králové dánští na scéně bylo zařazeno do antologie Současné srbské drama. Jeho básně byly přeloženy do makedonštiny, italštiny a kromě dalších jazyků i do češtiny. Knihy autorů festivalu Treci trg 2007 a 2008 Na závěr mé cesty do Smedereva, po skončení festivalu, jsem se v „oblíbené“ a vzpomínkami opředené bělehradské kavárně Biblioteka setkal s překladatelkou Tihanou Hamovic a také s Dejanem Maticem, z bělehradského festivalu Treci trg. (http://www.trecitrg.org.rs nebo http://www.trecitrg.org.yu), který mi během řeči věnoval sbírky některých autorů. Ti četli na minulých ročnících bělehradského festivalu a Treci trg jim, v edici Pasoš/Passport vydal knihu. Byla to kniha autora, se kterým se letmo potkal v roce 2008, Enes Halilovic, jeho kniha se jmenuje Leaves on Water. Jedná se o sbírku reflexivní lyriky s častými odkazy na historii a dějinné události, poezie filozofující a výpravná zároveň. Autor se narodil v roce 1977 a pracuje jako korespondent v Rádiu Svobodná Evropa, je editorem literárního časopisu Sent a jeho texty byly přeloženy do mnoha jazyků a vyšly v cizojazyčných antologiích. Je autorem tří básnických sbírek, dvou sbírek povídek a jedné divadelní hry. Dalším autorem, autorkou, kterou v této edici v roce 2009 vydali, byla Češka Lenka Daňhelová (1973), redaktorka české sekce mezinárodního literárního

stalo se / 9

Snaha o pozitivní myšlení časopisu Pobocza. Doposud vydala 4 prozaické knihy a 2 knihy básnických textů. Právě před nedávnem jí vyšla jako příloha časopisu Psí víno sbírka Příběhy ze Sudet. Z výboru těchto básnických textů vznikla i kniha Neuvršceno, ve dvojjazyčném vydání - česky a srbsky. Nabízím ukázky z její tvorby: Tunelem vjíždíme do odvrácené strany dne. Za zády hradbu zelenou, před sebou tmu. Věříme na rozednění. (Neuvrščeno, str. 48)

A báseň Kdesi za Berounem: Nejukrutnější tajemství jsou lidská. Les, jímž bloudím, vydává kotouč ostnatého drátu, rezavý sud, kovové zátarasy. Ticho. Okopy břízy prorůstají. Jen listí ševelí a stromy milosrdně kryjí ohradu z betonu drátěným plotem obkrouženou. A uvnitř něco.

Autory, které jen zmíním na úplný závěr a které též vydalo nakladatelství Treci trg, byli Kanaďanka Heather Taylor, narozená v roce 1977 v Edmontonu a též, jako Lenka Daňhelová, účastnice Bělehradského básnického festivalu v roce 2007. Doposud vydala v Kanadě velmi ceněnou básnickou knihu Horizon and Back (2005) a vyšly jí též dvojjazyčně verše, v knize Popodnevna bolovanja, v září roku 2009. Básně vyšly v srbském a anglickém překladu. Jiným autorem byl James Bern, účastník festivalu o rok později, v roce 2008, s kterým se díky našemu míjení a jeho odjezdu dříve a mému pozdějšímu příjezdu, viděl jen několik minut. James Bern se rovněž narodil roku 1977 a je redaktorem a editorem prestižního anglického literárního časopisu Wolf a autor dvou básnických sbírek: Passages of Time, 2002 a Blood/Sugar, 2009. Treci trg mu vydal knihu Kuca koja iščezava v černé edici, dle barvy sbírek, rovněž v září roku 2009. Bosenský autor Faruk Šehic vydal knihu Street Epistles, taktéž v této černé edici Treciho trgu, básník z Bosenske Krupy, který publikoval několik knih básní a některé z nich byly přeloženy do osmi světových jazyků. Bylo by možno ještě psát o dalších, ale o těch snad někdy příště. Tento článek chtěl jen něco málo zachytit z toho, co jsem zažil a s kým jsem se mohl vidět či se jen na dálku o některých autorech dovědět během těch sedmi srbských dnů, tří v roce 2008 a čtyř o rok později.

(Neuvrščeno, str.32).

stalo se


Březen byl převážně měsícem předávání nejrůznějších cen – tedy jistě milé téma. České lvy si počátkem měsíce rozdělily tři filmy (přestože jich v letošním roce bylo natočeno 34) – Protektor, 3 sezóny v pekle a Kawasakiho růže. Poslední jmenovaný byl oceněn i na letošním Berlinale dvěma cenami nezávislých porot. Česká filmová a televizní akademie v rámci předávání Českých lvů udělila cenu za Nejlepší audiovizuální počin roku. Těmi se staly Restaurované filmy Jana Špáty. Autoři projektu chtějí zpřístupnit Špátovy dokumenty dalším divákům. Na webu (http://www.docalliancefilms.com) budou vždy po dobu jednoho týdne zdarma ke zhlédnutí postupně filmy Země sv. Patricka (1967), Mezi světlem a tmou (1990) i sonda do života mladých lidí za socialismu s názvem Největší přání (1964). Ceny si rozdali také divadelníci. Letošní 18. ročník Cen Alfréda Radoka probíhal opět v komornější atmosféře divadla Kolowrat. O výsledcích rozhodovalo 62 kritiků a v nominacích se konečně objevovala i menší divadla. Ceny Thálie – má to být jedno z nejprestižnějších předávání. Během sledování to může ale někomu připadat jen jako marná snaha udržet se na výsluní. O podobnosti s Cenou Alfreda Radoka nemluvě. Jenže díky sponzorům mají Thálie samozřejmě více možností. A laureáti hlavních cen? Cenu za celoživotní mistrovství získal spisovatel, dramatik a inspirátor divadla 60. let, Ivan Vyskočil. Za mistrovství v oboru pantomimy převzal Thálii Boris Hybner. Spisovatelka Valja Stýblová obdržela Cenu Boženy Němcové za trilogii Lužanská mše. V ní podle porotců v letech 2005 až 2009 vytvořila kvalitní životopisný román stavitele a mecenáše Josefa Hlávky. Literární badatel Pavel Vašák byl oceněn za vydání Šifrovaného deníku Karla Hynka Máchy (2007) a s přihlédnutím

k jeho dalším dílům věnovaným tomuto básníkovi a obdržel cenu Máchova růže. Za celoživotní přínos české literatuře obdržel Cenu Ladislava Fukse Vladimír Páral. 17. dubna nás čeká předávání hudebních Andělů. Letošní ročník se pere s kritikou, že nominace se rozdávaly jen těm hudebníkům, kteří byli ochotni se ceremoniálu zúčastnit a zapět tam na živo. Takže například místo Jarka Nohavici může cenu vyhrát Michal Hrůza. Jako by šlo o přímou úměru. Den poté, tedy 18. dubna, jedno z nejočekávanějších ocenění – Magnesia Litera. Letos připravili pořadatelé řadu novinek. Soutěžit bude čtyřiadvacet děl v sedmi kategoriích. Ale dost bylo cen. A přejděme k méně pozitivnímu tématu: financím – po osmi letech své existence byl vyřazen portál iLiteratura z grantového řízení Ministerstva kultury ČR. Zavedený portál se tak ocitl bez hlavního zdroje financování. Od roku 2002 informuje o literatuře z celého světa, je koncipován jako moderní forma literárního časopisu a donedávna byl dostupný zdarma. iLiteratura teď přístup na své stránky zpoplatní. Jedna milá událost ze začátku dubna: režisérka Jarmila Buzková natočila ve francouzské produkci dokument o Václavu Havlovi. V dokumentu se střídají historické obrázky z listopadu 1989, vášnivé debaty ze sklepení Laterny Magiky při vzniku Občanského fóra, veřejná Havlova vystoupení i jeho intimní zpovědi o rodinném životě. Při úterní premiéře snímku Václav Havel, věčný buřič v kinosálu Francouzského institutu v Praze autorka přišla s tím, že existuje zájem na natočení hraného filmu o Havlovi, kde by si hlavní roli vystřihl Brad Pitt. Nevím, zda by to pro jednoho z nich byla milá zpráva, zato pro nás je pozitivní, že se o exprezidentovi dokumentů točí stále více.

/Michaela Uhlířová/

foto archiv autorky

10 /

/Josef Straka/

foto Petr Špánek

Kdesi dál na silnici muž s nepřítomným pohledem. Kasárna, kde kdysi sloužil, dosud nenašel.

Také se vám zdá, že od chvíle, co začal pomalu ale jistě mizet z našich hor sníh, chovají se všichni tak trochu jinak? Jsou milí a vyžadují to i po ostatních. Chtějí slyšet jen pozitivní věci a také pozitivní věci dělají a říkají. Pokusím se tedy, aby tentokrát byl souhrn událostí také takový – milý a pozitivní. Uvidíme, jak to půjde.

stalo se / 11

Uhrančivá opulentost barev i tvarů Z Miroslav Fišmeister Větrné mlýny 2009, 280 stran

Pátá sbírka Miroslava Fišmeistera nese velmi prostě prozaický název Z, i tak je plná poezie. A dle mého názoru poezie kvalitní. Problém však nastává s její srozumitelností. Miroslav Fišmeister totiž ve své nové sbírce osciluje na hranicích uměleckých směrů, které nikdy nebyly vstřícné k pochopení a vůbec k uchopení. V básních jsou přítomné stopy surrealismu a dadaismu. Ač ani snový charakter surrealistických textů, ani hravá podoba dadaistických básní neměly nikdy blízko k snadnému čtení, o to více se v nich dá nalézat interpretačních cest. Tento text nebude ani tak recenzí, tedy článkem hodnotícím dílo, jako spíše záznamem putování skrz Fišmeisterovu poetiku. Z na první pohled osloví svým sytě žlutým zevnějškem a minimalistickým provedením obálky. Stejně tak zaujme na dnešní dobu netradiční rozsah, na básnickou sbírku značný. Máme co dočinění s pořádným mackem. Z se totiž pyšní 280 stranami. Přes dedikaci: „Zuzce“, vstupuji do světa, který je hájemstvím Miroslava Fišmeistera a který, pokud se budete trochu snažit, může oslovit i vás. Je to především svět „všech barev“. Žlutá na přebalu byla jen předehrou barevných orgií v knize. Dech je pak „oranžovočerný“, modř může být „ptakořitná“ a „za domem červeně tečou boty“. Barvy nemusí být vyjádřeny přímo, přesto oslňují: Ze stínu pohled do slunce. / Do slunce hnijících hroznýšů. / Do slunce mramorového čaje. / Do slunce lásky. /… (str. 10)

knihy / recenze

Okrový sup jeho úst / se, plachý jako tis, / zasunul do domu. (str. 206) Z by tak mohlo být životem. Jeho

plynutím, jeho bezbřehostí a roztodivností. Snad kdyby se někdo pokusil zapsat lidský život se vším všudy, podobal by se mlhavé nejasnosti Z, které je i přes ni uhrančivé, plné fantazie. Ale to bychom se dostali příliš daleko.

/Tomáš Čada/


Doufám, že si rozumíme Tomáš Niederhafner Psí víno: edice Stůl, 48 stran

postřeh. Básník dokáže být také kritický a místy i sarkastický. Dopravní zácpa /zácpa plechů a světýlek a různých sračiček / zácpa sračiček... Niederhafnerovi nechybí ani smyl pro humor, hru a absurditu. Pokud odhodíte předsudky o smrtelně vážné poezii, dokáže lehce vykouzlit úsměv na tváři (Sccottlanndd Yard). Nebojí ani sebeironie. Já jsem seděl doma v kuchyni / a sledo-

val televizi NOVA / všem ale tvrdím / že se na ni zásadně nedívám / mám rozpolcenou osobnost.

V pořadí šestnáctý svazek poetické edice Stůl, v níž vycházejí knihy přibalované k Psímu vínu, přinesl prvotinu básníka Tomáše Niederhafnera. Podle údajů uvedených na obálce je mu (či bude) 33 let, tudíž by se mělo jednat o muže s jakž takž ustáleným pohledem na svět a jemu odpovídající poetikou. Již první báseň nazvaná Malá a temná naznačuje autorovo směřování. Dozickej zámek / karabinky / šroubky a plíšky jak trsátka. Stejně jako někteří muži hledají únik ve své dílně, je soukromým královstvím Tomáše Niederhafnera poezie. K ní se utíká z našeho všedního světa. Téma úniku je rozvedeno hned v následující básni: ven z tohohle baráku / tlačenku s cibulí a rychle na cestu / ven z tohohle baráku. A není to únik zběsilý, kdy by se v panice hnal, nevšímaje si světa kolem sebe. Právě naopak. Sbírka čiší radostí z pozorování okolí a – především – z tvorby. Niederhafner si přitom všímá běžného života. Ze zdánlivých banalit dokáže vydolovat zajímavý postřeh či hlubší pravdu. Tomu odpovídá i jazyk, který je povětšinou hovorový, bez zbytečných okras a kudrlinek. Ne že by autor neuměl přijít s poetismy nebo neotřelými vyjádřeními. Jen jimi zbytečné neplýtvá a používá je pouze tam, kde jsou opravdu nutné. Jako v básni Agónie: Ve

válce se kosí louky / je to rustikal / když už jsi vykydal / na nebi v noci pak / štípě se hvězdovlak / a do rukou božích padají další končetiny / bez samopalu pak úzce se nese / vlna vodní spršky. I bez

nadbytečných ornamentů přitom dokáže pár slovy vykreslit příběh, který rozjede obraznost čtenářů. Niederhafner se nebojí rozmáchlých gest a velkých slov. V jeho sbírce nechybí ani provokace. Ta však není samoúčelná, vždy slouží k „popíchnutí” čtenáře. I ze zdánlivého nonsensu občas vykoukne autorova životní pravda nebo

Občas básně jakoby naschvál shazuje, jako by svou roli básníka odmítal nebo se za ni ve společnosti stále tak trochu styděl. Někdy je bohužel té sebeironie až moc. Jindy se zase nechá až příliš unášet radostí z tvorby. Vznikají pak samoúčelné fantazie a rádobyprovokace, které do kontextu sbírky nezapadají. Některé z těchto textů pak působí vyloženě jako vycpávka (Popelník). Někdy jsou metafory a popisované situace až moc odtažité a pro čtenáře nejasné (D.O.K.Y.) Za největší zápor sbírky pak považuji to, co možná mnozí čtenáři budou naopak považovat za klad. Totiž přílišnou zaměřenost na české poměry. Na jednu stranu dodává autorovi na autenticitě. Přeci jen popisuje jevy a situace nám dobře známé. To mu určitě zajistí pěkných pár čtenářů navíc. I díky srozumitelnému jazyku bez příkras je sbírka přístupná opravdu široké vrstvě čtenářů. I těm, kteří jinak poezii příliš neholdují. Básník by měl ale vždycky mířit dál než k českým hranicím. Právě snaha překročit teritoriální vymezenost a pokus o dosažení nějaké obecně platné(/ější) pravdy by měla být jeho hlavním cílem. Z některých básní pak čiší zbytečná česká rezignace (Holabrun, Vánoce). Přes to se jedná o kvalitní sbírku. A pokud Niederhafner o poetického “fochu” vydrží, můžeme se těšit na druhou knihu již poučeného a vyzrálého autora. Doufám, že si rozumíme je sbírka, která se dá celá přečíst za jednu středně dlouhou cestu v MHD. Ale stejně tak s ní můžete strávit několik dní a při opakovaných čteních objevovat netušené zátočiny, kde na vás možná čeká i ukrytý poklad.

/Tomáš Tománek/

foto archiv autora

12 /

A stejně jako barvy nemusí být zcela zvířecí. Vždyť, jsou snášející se babičky více lidmi, či neznámými tvory? …nevšímejte si babiček / snášejících se z oblohy / ani babiček obrýlených velryb / ... (str. 88) Má masožravý klavír blíže k hudebnímu nástroji, či hrůzostrašné rostlině? Ze své bílé věže nazýváš trávu jmény, / která říká masožravý klavír // … (str. 162) Je to sen? Představa? Halucinace? Nebo racionálně vystavěná hádanka? Mně osobně nabídl Fišmeister hned několik čtení. Čtení prvotní – zběžné, jež bylo občas zasaženo básní, ale celek Z nechalo bez povšimnutí. Při zběžném čtení jsem měl pocit, že ta představová rozevlátost je jen manýra, která nemá opodstatnění. Nad řadou básní by se jistě dalo polemizovat. Dalo by se hovořit o nadbytečné repetetivnosti, o nadbytečnosti,... Ona přeci jen sbírka je dostatečně rozsáhlá na to, aby byla i proškrtatelná. Ale jsem já autorem? Druhým čtením bylo čtení pocitové. Nepotřeboval jsem rozumět slovům a už vůbec ne jejich smyslu, když se shlukovaly do vět a příběhů. Čtení bylo trochu z jiného světa. Pobleskávaly na mne barvy, podivní tvorové proplouvali před mýma očima. Inu, seznámení s textem spíše podvědomé, snové. Neodnesl jsem si z něj žádný závěr – hodnocení, ale nechalo ve mně řadu pocitů. A již díky tomu jsem ochoten Fišmeisterův způsob tvorby hájit. Za třetí čtení by se dala považovat snaha o průnik. Čistě logický průnik do Fišmeisterových textů. Jako by básně byly kódem, který je třeba pochopit. Řada básní se dá jistě racionálně interpretovat a je jedno, zda je tak sám autor zamýšlel. Hra je to veskrze zábavná a přináší zcela jiné povyražení než předcházející způsob četby. Ovšem po chvíli jsem se unavil. Posledním čtením, kterým jsem Z uchopil, bylo čtení jedné rozsáhlé milostné básně. Z je ve své neuchopitelnosti a částečné nesrozumitelnosti bolavě něžné.

foto Trignom

Barevnost sbírky je natolik uhrančivá, až ji můžete takměř fyzicky cítit. Fišmeisterův svět je hravě barevný, a to i slovně, vždyť barvy jsou jedním ze zdrojů pro tvorbu novotvarů. Nová slova, nové barvy. Je to svět podivných rostlin a tvorů. Ať už existujících či vysněných. Fišmeister o sobě říká, že je amatérským přírodovědcem a rozhodně jej v básních nezapře. Zvířata, stejně jako barvy, jsou téměř všude.

Ven z tohohle baráku

knihy / recenze / 13

Knížka v tvrdých rudých deskách

Někteří chtějí

Aneb

Muž, jehož je nejmíň půlka z druhého města - Acapulca Muž z Acapulca Ivan Petlan Druhé město 2009, 88 stran

nečekaný, že má sílu metafory i pointy dobré básně

14 /

knihy / recenze

nebývá pravidlem, že reklamní hyperlativy dojdou naplnění v propagovaném výrobku. V případě limerikového Muže z Acapulca reklama nelhala, když psala, že autor bedlivě sleduje dění u nás i ve světě, že sbírá a třídí informace a jsou z toho limeriky typu:

Traude Veran

Jeden dělník z Číny / míval těžké splíny. / Vždycky skoro plačky / šil dopravní značky / na značkové džíny. (s.13)

Pokud tedy nebudeme uvažovat o tom, zda jsou limeriky poezie nebo ne, pokud poezii nezatížíme požadavkem, že musí být zadumaná nebo rozervaná a na první pohled aspoň trochu nesrozumitelná, pak můžeme Petlanovu sbírku klidně do české poezie s chutí vřadit. Včetně tvrzení autora téměř limerikově stručného doslovu Martina Černera: „…k řadě básníků v čele s otcem průkopníkem Edwardem Learem a jeho překladateli Antonínem Přidalem a Janem Vladislavem, následovanými básníky Emanuelem Fryntou a Jiřím Žáčkem se připojuje Ivan Petlan… není to řada s předem daným pořadím, spíše hlouček básníků na zimní procházce. A že zrovna napadl sníh a cesta je neprošlapaná, střídají se ve vedení.“ A protože producenti knihy slibují cestování kolem světa, setkání s mnoha zajímavými lidmi, neodolám a podělím se se čtenáři o postavu, která ve dvojici spolu s Gekem prosvětlovala dětství mé generace spolu s Tomem a Huckleberrym, Luisou a Lotkou a dalšími, tedy: Jeden mužik z Čukotky / měl do-

klady bez fotky. / Tvrdil, že ho všude znají – / tady, tam i v cizím kraji, / proslulý Čuk z Čukotky. (s.

78) A když už jsme v někdejší šestině světa, závěrem se stavíme na skok tam, kam se dříve jezdívalo o radu nejčastěji: Jeden básník z Moskvy / přejedl

se broskví. /Nebylo to ale z hladu, / na své stichy čekal v sadu, / až se rosa doskví. Myslím, že v onom

hloučku básníků z doslovu, se Petlan svou sbírkou sice skromně, ale přece jen neodbytně dostává do vedení. Kdo nevěří, ať si zajede do irského Limericku a optá se tamních mořských vlků! /Milan Hrabal/


překlad Stanislav Struhar Nakladatelství Dauphin, 2009, 72 stran

Kniha barvy ospalého jarního nebe, hledala-li bych ji v knihovně, přehlédla bych ji. Jistojistě. To samé s autorkou Traude Veran (1934), Rakušankou s českými předky, vepsanou na hřbetu knihy, bílé písmo se v bleděmodré bezpečně ukrývá. Celkem jinak je tomu s obsahem knihy, nahlédnu-li konečně, jakoby nešlo jej jen tak ukrýt či bezpečně přehlédnout. Někteří chtějí vždy znovu přijít, název sbírky naznačuje osoby, snad i situace, které se v paměti vracejí, není možné je zapomenout nebo vyřadit. Znovu a znovu vytanou na povrch, jakoby jimi byla autorka poznamenána či navždy přichycena, vazbu k nim není možné odejmout. Autorka je zde v pozici pasivní, v pozici člověka, který nemůže ovlivnit vzpomínky, jež vytanou na mysl, a zároveň aktivní v onom chtěném, vědomém aktu výběru. Je tomu tak vzhledem k tomu, že nejde o soubor básní, které by vznikly v jednom období – nyní, ale o soubor básní pokrývající mnoho let. Výběr textů ze situací či lidí v nich i sebe samé zasazené uprostřed oněch situací, které v autorce zanechaly osten tehdejšího prožitku a jsou schopny ho i po letech opět vyvolat. Sbírka je rozdělena na čtyři oddíly, přičemž první, s názvem Podej mi ruku, je z nich nejobsáhlejší. Autorka zde hledá či popisuje cestu k někomu a zároveň tak hledá cestu k sobě. Hledá návaznosti, přibližuje se nebo alespoň činí krok na cestě k přiblížení, k porozumění nebo alespoň k dosahu. Předpokládá protistranu slabší, potřebnou pomoci, za clonou však nalézáme nakonec i ji samou, potřebnou. Jakoby sdělovala: pomohu ti, odpustím, provedu tě, přibliž se ke mně, abych i já neměla strach, abych i já sama sobě mohla…pomoci. Podobně se vztahuje i k sobě např. v textu svému synu. V textu o své babičce

se jí přibližuje tak, aby jí odpomohla od bolesti, bití, tíhy života, pomohla odejít a zároveň dala tušit, že touží pochopit a vstřebat jakýsi úděl ženy předávaný z generace na generaci. Ve druhém oddílu Co o mně víš se občasně objeví klišé bez poetiky: jakmile mi začali / k narozeninám / přát ještě spoustu šťastných let / uvědomila jsem si / že jich hodně / nemohu už očekávat, ovšem do

kontextu přesto zapadá. Lze zde nalézt pár textů se slovy, která jsou příliš vypovídající, zbytečně nasměrovávající: …teď mám wc s vůní květů / cifem umytou vanu / a jsem sama / nebo podobně: / dva kroky / váhavě do hloubky / hned zase / zpět / jen se / do života neponořit. Na druhou stranu jsou zde obsaženy velmi silné texty zaujímající svou nostalgií či sebevnímáním autorky, vztahem k blízkým, dětství: ...v pevném úchopu vedle černých holínkových nohou / nebolí to ale ta krev je tak krvavá... Trpko v mých ústech a Kapky se netřpytí bez slunce, krátké oddíly řazené na konec knihy vypovídají o hořkosti a smíření, o zmařeném a promarněném, o poetice krásy prostředí s neopominutelnou dávkou ironie, jak je tomu např. v Hegauském jezeře: ...nevyspalá zpustlá stébla... / zajíci po poli / ženoucí se velká zvěř / neobvykle divoká / žádní velikonoční zajíčci // šedé dřevo a suť nebo též v textu Lipětínská chata v mlze: ...brzy odpoledne / působí temnota diletantsky// kapky se netřpytí bez slunce. Autorčina zpověď jako ženy i člověka je velmi křehká a zároveň tvrdá, a to především vůči sobě: …ze všech těch regálů / šatníků / sklepů / kontejnerů / jsem zase vylezla / ohlásila se zpět / hello friends / it´s me // trapné / něco takového.

/Anica Jenski/

foto archiv autorky

Jedna holka z Brestu / poblíž motorestu / chodila jak povadlá. / Inu, včera propadla / z těhotenských testů.(s.8) Petlanovi se ale daří objevit i „fórek“ tak

Někteří chtějí vždy znovu přijít

vícekrát byl slyšen / kterak v noci tiše / nabádá plot ke rzi. (s. 37) V posledních tržně vypjatých letech

foto archiv autora

Myšlenka, že brněnský básník a matematik Ivan Petlan bude oficiálně knižně debutovat právě sbírkou limeriků, by před několika lety neobstála. Poté, co nakladatelství Druhé město vydalo jeho Muže z Acapulca, nezdá se to být špatným krokem. Petlanovy limeriky jsou víc než jen zdařilé, jsou nápadité – a pobaví. Už název knihy je většině lidem povědomý – slibuje dobrou zábavu a pokud si hned nevzpomeneme na skvělého Belmonda v de Brocově stejnojmenné parodii, pak si možná knížku koupíme už právě pro ten název – zdá se nám být značkou dobré kvality. Koneckonců mystifikace na mimořádně tvrdých rudých deskách knihy, které počítají s tím, že půjde z ruky do ruky, podporuje úporné nutkání s koupí neváhat. Jedná se o obchodní tah nakladatelství – a o tom, jak je šikovný netřeba mudrovat v recenzi, ale spíš v pokladně. Podstatnější pro čtenáře je, že z pohledu zábavního průmyslu kniha rozhodně nezklame. Položíme-li si otázku, co mají knihy člověku nabídnout, máme k dispozici několikero odpovědí: pobavit, poučit, povznést, obohatit, ukrátit dlouhou chvíli, efektně vyplnit prázdné místo v knihovničce. Je dobré, když kniha splňuje alespoň jeden z uvedených požadavků – vyjma posledního. Petlanova knížka splňuje minimálně kritéria dvě. Že je zábavná, potvrdí mnozí posluchači Petlanových veřejných vystoupení, kde své limeriky úspěšně testoval. Že je povznášející? Pokud ji budeme srovnávat s produkcí tzv. zábavního průmyslu – tedy produkcí humoru našich současných „bavičů“, pak odpověď na tuto otázku zní: ANO. Petlanův humor je inteligentní, vícevrstevnatý a nepřeexponovaný, a to i tam, kde by se zdálo, že obsah sdělení je povrchním naplněním Learem stanovené formy. Tak například:

zároveň: Podivný chlap z Jersey / dal se na diverzi - /


Nesmrtelný prožitek -

několik poznámek na okraji knihy Josefa Vojvodíka Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda Josef Vojvodík Argo 2008, 400 stran

Před nedávnem se na knižním trhu objevila kniha, která mezi literárními teoretiky vzbudila nebývalou pozornost. V oboru, který bezesporu stojí na okraji velkých vědních disciplín a jehož důležitost a potřebnost je mnohými zpochybňována, vznikají čas od času texty, zejména složité teoretické konstrukty, které jsou skutečně určeny pouze několika zasvěceným. Interdisciplinární přesah literárně teoretických prací je komplikovaným problémem směřujícím od filozofických východisek k až mnohdy bizarním matematickým modelům a abstraktním úvahám. Přínos takto pojatých koncepcí pak může vyvolávat celou řadu pochybností a rozpaků. Rovněž české akademické prostředí (snad pouze s výjimkou Jihočeské univerzity) preferuje přístupy literárněhistorické. Teoretičtí badatelé jsou považováni za podivíny, jejichž textům málokdo rozumí. Vojvodíkova práce je v tomto ohledu výjimkou. Metodologicky velice inspirativní text se opírá hned o celou řadu možných teoretických náhledů a autorova suverenita, s jakou se v mnoha zcela odlišných oborech pohybuje, je neuvěřitelná. Jedním dechem však dodejme, že právě ohromující Vojvodíkova erudice je největší devizou textu, ale zároveň i zásadním limitujícím faktorem při jeho recepci. Provokativní je už samotné téma. Vojvodík se snaží prokázat blízkost dvou na první pohled zcela odlišných uměleckých epoch – manýrismu-baroka (které mnohdy chápe jako synonyma pro jedno období a jako „specifickou formu epochy ve smyslu skepse, zpochybnění a narušení jednotného a jednohlasého statutu světa,“ 1) a české avantgardy 20. a 30.

16 /

knihy / recenze

let dvacátého století. Nutno hned upřesnit, že tak činí ve dvou podobách. Prvním rysem příbuznosti je ono definování směru jako souboru mnoha hodnot a postojů, jako životního pocitu, který mezi barokem a meziválečnou realitou vykazuje řady analogií. Centrem úvah se zde stává chaos ze zborceného světa, zmar z bídy a marasmu válek a umírání, ona „marnost nad marnost“ vystávající z reality třicetileté války a rovněž války první světové, kdy onen apokalyptický pocit aktualizuje procitnuvší expresionismus. Druhou stránku podobnosti představuje důraz na uměleckou individualitu a subjektivitu, která formuje suverénní umělecké dílo jako artefakt, tedy ne nápodobu reality, ale skutečnost samu pro sebe. Jednotícím faktorem se u baroka i avantgardy stává antiklasičnost, antinormativnost, abstrakce, snaha o emocionální vytržení a na neposledním místě – neoddiskutovatelná patina modernosti. Vojvodík se snaží dokázat své závěry v tak širokém záběru, že autor tohoto příspěvku se necítí být povolán hovořit zasvěceně o architektuře či filmu, obraťme tedy svoji pozornost k pasážím, které se zabývají literaturou. Autor se věnuje zejména meziválečné poezii – Halasovi, Bieblovi, Weinerovi, Holanovi, Zahradníčkovi. Ve vztahu mezi jejich vlastní tvorbou a „věčným barokním prožitkem“, shledává na mnoha úrovních zásadní spojitosti. Tento pohled na svět vzniklý komparací estetických prvků baroka s tvorbou mladé umělecké generace první poloviny 20. století označuje jako neobarokní. Ač se to mnohdy zdá paradoxní, spojuje obojí hned několik momentů. Samotnou uměleckou abstrakci dává do souvislosti s termínem „ambivalentní obraz dvojího světa“, za kterým se neskrývá nic jiného než Kalistova teze o poznání Boha skrze tento svět 2, kterou český barokista charakterizuje barokní epochu. Vojvodík považuje barokní a avantgardní umění za průkopníky autonomního estetického světa, které vzájemně spojuje jistá skepse, odcizení, zpochybnění a narušení stávajícího řádu, jejich reakce na něj je pak antikánonem soudobých estetických projevů. Základem Vojvodíkových úvah v estetické rovině je pojetí uměleckého díla jako „stroje emocí“,jako fe-


noménu uchvácení, vytržení a emocionálního šoku. Z tohoto důvodu vymezuje baroko a manýrismus jako jasně antiklasicistní styly. A jak na stejném místě tvrdí: „Právě a nikoli náhodou dochází k tomuto výraz-

nému znovuoživení zájmu o manýrismus a baroko v době, kdy totalitní ideologie a diktatury, v nacistickém Německu stejně jako v třídně socialistickém Rusku, vyhlašují konjunkturu pseudoklasicismu, který by měl překonat samotný klasicismus ve jménu falešně interpretovaných „národních tradic“, „ducha lidu“, a „lidovosti“, věčných tisíciletých říší, velikosti, pompéznosti atd.“ (str. 45)

Zde vystihuje Vojvodík právě onen důležitý tmelící prvek, vymezující termín neobarok. V estetické i duchovní (chceme-li interpretační) rovině se v tomto momentu skutečnost třicátých a čtyřicátých let střetává s kulturním i dobovým ovzduším raného baroka. Autor nemohl neupozornit na to, jak byly výstavy Toyen a Štýrského napadány tiskem levicovým, tak rovněž i tiskem fašizujícím. Důležitým aspektem těchto úvah je ona titulem zmíněná ambivalence a rovněž nadčasovost baroka. Už Nietzsche chápal baroko jako nadčasový, stále se navracející fenomén. Již tímto momentem zřejmě započal výrazný odklon od výkladu baroka jako symptomu krize. V zahraničí byla krize spatřována zejména v barokní mnohomluvnosti a pompézní artistnosti, v našem kulturním prostředí bývala epocha negativně interpretována spíše pro svůj politicko-náboženský rozměr. Avšak barokní přeumělkovanost pokládá základy modernímu pojetí uměleckého díla a duchovní rozměr, který nelze aplikovat pouze na realitu českého 17. století, nachází dodnes analogické individuální estetické prožitky. Největším dědicem baroka se jeví být expresionismus. Ten podle Vojvodíka představuje: „…první směr 20. století, který není jen uměleckým stylem nebo programem, ale také životním postojem vycházejícím ze specifického ‚pocitu světa‛.“

(str. 72) Zde se dovolává zejména dualistického (ambivalentního) pojetí světa, prosyceného kontrasty a rozpory – světlo a tma, Bůh a člověk, zrození a smrt.

V této souvislosti hovoří o jakési „kulturně-duchovní fólii“, kterou vytvořil v době kolem první světové války expresionismus. Na pozadí této fólie je baroko „vnímáno a interpretováno jako nadčasový Evropu

umělecky a duchovně sjednocující metastyl a patrně poslední velká umělecko-ideová epocha syntézy, jejíž skrytá tradice nepřestala – jak se zdá – dosud působit.“ (str. 73)

Nadčasovost a dvojakost barokního (neobarokního) pocitu dokládá dále na architektuře, na fenoménu zrcadlení, problematice těla a nakonec v lehce provokativní eseji, která je ve svojí podstatě recenzí na americký film Zkrocená hora. Tato pasáž není zásadní pro vymezení teoretického problému, ale může mít velice inspirativní metodologický dopad na celou řadu badatelů. Na nejspíše obecně známém příběhu zakázané lásky mezi dvěma muži v prostředí honáků dobytka a rodeí tradičního amerického západu hledá nadčasové prvky shodující se s barokním náhledem na svět. Zástupcem onoho dualismu a nadčasovosti se ve Vojvodíkově interpretaci stává hora – Brokeback Mountain, jediné místo, kde prožitek hlavního hrdiny získává onen tajemný, vyšší odlesk a „skutečný“ emocemi naplněný tvar. Nutno ale rovněž s Vojvodíkem polemizovat. Jeho teoretický konstrukt je téměř dokonalý, příklady, kterých využívá, jsou však již diskutabilní. V úvahách o moderním výtvarném umění a poezii takřka nereflektuje surrealistický prožitek autorů, onu snahu o automatický text i vznik na rozumu zcela nezávislého umění, které bylo do jisté míry inspirováno hnutím dadaistů. Tyto prvky jsou v tvorbě Nezvala, Toyen, Štýrského a jiných zajisté přítomné, zatímco barokní iluze, jak sám Vojvodík na jiném místě tvrdí, „je vždy vědomá a chtěná, nikdy nechce svést

duši nebo také alespoň klamat rozum, nýbrž vždy jen smysly.“ (str. 137) V tomto bodě tedy analogie

nespatřuji, na druhou stranu u celé řady prozaiků – Durych, Deml, Schulz, Váchal, Čep – by Vojvodíkovy argumenty vyzněly mnohem přesvědčivěji. Naznačil jsem, že se v případě této knihy jedná o velice náročnou recepci. Celá kapitola zabývající se odvěkým filozofickým problémem – tělem – je


Didaktický přínos ukázek historické hudby ve výuce literatury Podnět k zamyšlení.

18 /

knihy / recenze

diskutována, a to nejen v kruzích literárně-teoretických. Vojvodíkova koncepce směřuje daleko za tradičně vymezené mantinely literární vědy. Přibližuje komplexní pocit člověka z okolního světa a pokusy, jak se s jeho skutečností duševně vyrovnává. Prožitek neobaroka Vojvodík zdaleka neobjevil jako první, ale detailně ho charakterizoval, popsal a navíc jej definoval jako základní tendenci moderního, rozumějme, antiklasického a antitradičního umění. Jestliže aspekty tohoto „věčného prožívání“ jsou aktualizovány i postmodernou, je nutné se alespoň zamyslet nad tím, co se to vlastně děje s naším světem.

1 Vojvodík, J. Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda. Praha: Argo 2008. Str. 24. 2 Kalista, Z. Tvář baroka. Praha: Garamond 2005.

/Jan Tětek/

foto archiv autora

křečovitý pokus o stoprocentní vyčerpání tématu. Autor používá odborné lékařské termíny, které dozajista nejsou čtenáři známé, zahlcuje nás odbornou terminologií napříč mnoha disciplínami. Celá kapitola je z mého pohledu – použiji jazyk jejího autora – nevyoperovaným apendixem. Rovněž Vojvodíkova záliba v používání cizích slov, upozorňuji, že nikoliv termínů, zatěžuje větu tak křiklavou intelektuální nadstavbou, až nad tím zůstává rozum stát. Že si autor oblíbil složitou syntax, můžeme přisoudit jeho zálibě v barokní epoše. Proč ale používá vytrvale slova jako například iluzionistické verbum „imaginován“ místo českého ekvivalentu „představován“, je pro mě záhadou. Tato děs budící „makarónština“, kterou vyluštíme pouze za použití slovníku cizích slov (a věřte mi, že s běžným nevystačíte), je bohužel slabostí mnoha teoretických prací a mám pocit, že obecně slabostí části české akademické obce. Říkám ne, ne, ne, takhle se psát nedá a někteří badatelé si takto předem sami limitují okruh svých čtenářů. Byla by však velká škoda pouze kvůli tomu Vojvodíkovu knihu nečíst a přehlížet tak její zásadní sdělení. I přes tyto dílčí výtky se totiž jedná o mimořádnou teoretickou práci, která bude jistě ještě hojně


Promyšlená aplikace audiovizuálních medií, spolu s využitím IT, přináší v rámci multimediálních tendencí do klasické výuky literatury řadu nových možností, které usnadňují pochopení látky, oživují spolupráci pedagoga a studenta, rozšiřují kognitivní prostor učiva – respektive stírají hranice mezi jednotlivými předměty: mezi literaturou a dějepisem, občanskou výchovou, filozofií, kurzy cizího jazyka atd. Touto kooperací školních předmětů vznikají příznivé podmínky pro všestranné vzdělání. Jestliže student začne chápat, že vše souvisí se vším a každou informaci lze využít v rámci souvislostí napříč předměty, nikoliv pouze v jediné nauce, přenese si v budoucnu tento poznatek do praxe a pak i do života – čímž se splní základní požadavek kladený na pedagoga: naučit studenta kreativně a samostatně myslet. Podpůrné prostředky zvukového, textového, třírozměrného a obrazového materiálu vytvářejí předpoklad k této všestranné kognitivní symbióze. Zaměřme se dnes na konkrétní problém: využití dějin hudby ve výuce literatury. Stalo se zvykem v literární výchově, a to nejen na středních školách, představovat studentům nejrůznější dějinné a umělecké periody pomocí hudebních ukázek. Jaké cíle touto aktivitou pedagog sleduje? V první řadě pro něj audio ukázky znamenají oživení jeho hodin. Dále je zde faktor naučný – student je seznámen blížeji s tou či onou periodou. A protože mu ji představujeme v netextové a nevýkladové formě, doufáme, že jej tento druh informací zaujme a osvětlí mu problém, jež je v hodinách probírán. V neposlední řadě pak spoléhá učitel na funkci zážitkovou, která je s hudbou vždy více či méně spojena. U vyšších ročníků předpokládáme i dosažení jakési nadstandardní mety těchto audio poselství – že si student začne uvědomovat rozmanitost lidských dějin a hloubku dějinných a uměleckých počinů. Musíme se však na přínos ukázek historické hudby podívat reálně, s kritickou reflexí. Abychom mohli s úspěchem realizovat alespoň v náznacích některý z výše uvedených didaktických cílů audio ukázek, musíme dodržovat pravidla, o kterých nyní promluvíme.

Pravidlo souvislosti Abychom mohli studentům s úspěchem představit chorál Svatý Václave, musíme probírat počátky české písemnosti. Tuto podmínku je zcela zbytečné obhajovat, její poselství je zřejmé. Nesmíme však zapomínat, že toto pravidlo má mnohem sofistikovanější obsah, než se na první pohled může zdát. Učitel, který chce seznámit třídu s atmosférou středověkého kulturního prostředí, by neměl sáhnout po jakékoliv hudební ukázce z příslušného časového období. Jak směšně by působila důstojná píseň Svatý Václave v rámci středověké satiry! Rovněž při obecném shrnutí středověkého období bychom neměli svatováclavský hymnus použít, protože tato skladba je příliš úzce vyprofilovaná. Jako podtržení gotického kulturního klimatu vybereme ukázku proslulejší, která by shrnovala stěžejní znaky této slohové éry (např. libovolnou píseň z cyklu Carmina burana nebo skladbu reprezentující gregoriánský chorál). Výběr by pedagog neměl opomíjet ani při charakteristice jednotlivých osobností. Spisovatel, který působil také jako skladatel (např. E. T. A. Hoffmann, J. J. Rousseau, Walther von der Vogelwaide ad.), má být představen v hudbě i slovu tak, aby byla podtržena souvislost, kterou hodláme ve výuce předestřít (např. Rousseaova tendence k pastorální jednoduchosti může být účelně podtržena jednoduchostí jeho písní nebo árií z jeho opery Le Devin du Village). Ujasněme si proto, co znamená pravidlo souvislosti: vybraná hudební ukázka má mít přímý vztah k probíranému tématu, aby mohla být aktivována její naučná funkce. Teoreticky: učitel se snaží co nejbližší souvislostí audio ukázky a literární látky o vytvoření jednotného (nebo naopak mnohotvárného) obrazu obsahu informací. Prakticky: když vyprávím o Rameauově synovci Denise Diderota a dostanu se k pasáži: „Potom začal zpívat předehru ke Galantní Indii (…),“ 1 je na místě, abych ji – pokud mohu a mám na to prostor – doplnil hudební ukázkou z příslušného místa Rameauovy opery. Vytvořím tak v mysli žáka jednotný obraz jak o díle Diderotově, tak i o atmosféře francouzské osvícenství. Pravidlo souvislosti konkretizuje studentovu zkušenost, zamezuje vytváření neodpovídajících představ

zamyšlení / 19

o daném problému. Na druhé straně, můžeme namítnout, že potlačuje fantazii. Avšak tento argument platí jen zčásti. Fantazii, představivost, vnímavého studenta nezastaví konfrontace s konkrétní podobou faktů, ale podněcuje ho k hlubšímu uvažování, ovšem již na bázi – a to je velmi důležité – skutečného reálného poznání. Prakticky: slyší-li student předehru k jedné Mozartově opeře, neomezíme tím jeho touhu uvažovat kreativně o době klasicismu, ale vytvoříme u něho předpoklad k tomu, že si bude jeho obraznost schopna poradit v případě, že bude řeč o dalších operách Mozartova období. Nehledě k tomu, že časem student získá možnost porovnávání svých poznatků a tříbení svých analytických dovedností.

20 /

zamyšlení


hlasy, aby nabyl dojmu plasticity. Klávesovou hudbu schováváme pro předvánoční besídky a předprázdninové hodiny, kdy si jí mohou posluchači náležitě vychutnat a nemusí se již soustředit na další úkony v hodině. Pravidlo délky Nepřiměřená stopáž hudební ukázky se projeví jako hendikep hlavně v zážitkovosti, nehledě na drahocenný čas vyučovací hodiny. Jestliže se rozhodneme pustit studentům celou Ódu na radost, což je sám o sobě záměr velmi ušlechtilý, musíme počítat s tím, že tato „ukázka“ nám jako Saturn pohltí nejen prostor původně určený Schillerovi, ale i prostor celého hnutí Sturm und Drang. Několik desítek minut trvající sbor unudí i sebetrpělivějšího posluchače brzy k smrti, až na samou mez pozornosti. Je proto důležité vybírat ukázky spíše středního nebo kratšího rozsahu. Pokud budeme trvat na ukázce z díla rozsáhlejšího, měli bychom zvážit přerušení skladby nebo její předchozí úpravu příslušným zkracujícím softwarem (nejrůznější „mp3 nože“ jsou na webu k dispozici jako bezplatný freeware). Musíme se smířit s tím, že v literatuře není prostor pro celé dějiství Figarovy svatby nebo Prodané nevěsty. Hudebně poučený pedagog je rovněž seznámen s tím, jak jsou vybraná historická období přístupna zmíněnému zkracování nebo přerušení ukázek. Hudba antiky a středověku je přínosná svojí neobvyklostí, jiným vnímáním a realizací hudby, stačí proto, když učitel pustí jen část takové skladby. Chorál, antifona, motetto nebo madrigal jsou hutnými útvary a průměrný student nemusí slyšet celou skladbu, jeho zážitek bude stejný i při poslechu minutově omezené pasáže. Hudba barokní, barokně-klasicistní a klasicistní je založena na opakování několika základních motivů, proto není potřeba, aby zazněla celá skladba. Snad nebudeme dost odvážní, když vyslovíme empiricky zjištěný fakt, že barokní a klasicistní skladba po dvou minutách již nic nového laickému posluchači nepřinese. Diametrálně odlišná je situace hudebního romantismu. Skladba je veskrze dynamická, epická – nelze jí rozdělit na části, protože každá část skladby je jiná (např. díla Schumannova, Schubertova, Weberova a jiných). Pedagog si musí předem celou skladbu vyslechnout, aby se rozhodl, kterou část bude preferovat – zda vypjatou, poklidnou, melancholickou atd. Hudba moderní – počínaje Wagnerem a Debussym – nás paradoxně vrací k didaktickým pokynům pro hudbu antickou a středověkou. Hudební impresionismus,

vídeňská škola a další směry jsou poslechově velice náročné a neškolenému posluchači proto postačí jen reprezentativní pasáže některého díla. Shrneme pravidlo délky jako nutnost zacházet s hudebním materiálem tak, aby vyhovoval svou délkou prostoru vyučování, aby však zároveň neztratil přílišným zkrácením svůj původní smysl. Pravidlo sekundárnosti Pedagog, který využije v hodinách literatury nebo dějepisu ukázku historické hudby, by měl mít vždy na paměti druhotnost tohoto počínání. Hudební ukázka je doplněním vítaným, potřebným a nezastupitelným, ale zůstává vždy jen doplněním! Studenti poslouchající Ca ira! v hodinách literatury se nesmí v nárocích učitele proměnit na konzervatoristy nebo začínající muzikology! Mladý člověk, který možná vůbec nemá vztah ke klasické nebo jakékoliv hudbě, není schopen ani s maximální dobrou vůlí plnit naprosto nesmyslné požadavky svého učitele. Vyvarujme se proto složitých „úkolů“ plynoucích z hudebních ukázek – poznej o kterou skladbu se jedná, jmenuj jednu skladbu z tohoto historického období, kterou jsme během hodin poslouchali. Jestliže začneme ve třídách rozvíjet takovéto nebo podobné aktivity, ztratí poslech hudebních ukázek zcela svůj původní význam. Z příjemného osvěžení výuky se stane jen další náročný a stresující požadavek, který do budoucna v literárních seminářích vzbudí jen odpor. Samozřejmě jsou i žáci a studenti, kteří budou podobné úkoly vítat s otevřenou náručí a značně zaměstnají jejich tvůrčí potenciál, ale musíme si uvědomit, že ne každý je nadán sluchovými dovednostmi a hudební pamětí. Náš úkol na poli historické hudby bude jen pasivní, aktivitu přenechme kolegům v hudební výchově. Shrnujeme: práce s hudební ukázkou v kontextu literatury má zůstat na úrovni bezprostřední reflexe nebo hledání argumentů pro dokreslení daných faktů z literární historie. 1 Denis DIDEROT, Jeptiška, Rameauův synovec, Jakub fatalista a jeho pán, Praha 1977, s. 178.

/Adam Krupička/

foto archiv autora

Pravidlo přiměřenosti K historické hudbě musíme přistupovat vždy jako k členitému souboru, nikoliv jako k nedělitelnému celku. Myslet si, že je jedno jakou skladbu od Beethovena nebo z období renesance pustím, je hrubý omyl, ba přímo nepochopení elementárního smyslu hudebních ukázek ve výuce. Analogicky můžeme hovořit o tom, že je nemožné demonstrovat absurdní divadlo četbou obsáhlých a suchopárných dobových studií, namísto abychom studentům odrecitovali jednu scénu z Plešaté zpěvačky. Podívejme se na základní rozlišení klasické hudby (orchestrální, sborová, komorní, vokální, klávesová skladba) a využití těchto forem ve výuce. Orchestrální skladba je ideální pro představování historických / literárních epoch, protože je převážně světská a tudíž i méně náročná na poslech. Uvedeme alespoň několik typů na dílo některých skladatelů. Baroko (Johann Sebastian Bach: Braniborské koncerty, Georg Friedrich Händel: Vodní hudba, Hudba ke královskému ohňostroji, Jean-Phillipe Rameau: suity k operám Plateé, Pygmalion, Dardanus), rokoko – galantní styl (Georg Philipp Telemann: jakákoliv orchestrální suita, především Gulliver a Don Quijote), klasicismus (Wolfgang Amadeus Mozart: předehra k opeře Mitridate, Figarova svatba, Joseph Haydn: Londýnská symfonie, Thomas Linley mladší: předehra ke kantátě Bouře), preromantismus (Franz Schubert: některá z ranných písní), romantismus (Franz Schubert: Nedokončená symfonie, Robert Schumann: symfonické etudy) atd. Sborová skladba je vhodná, pakliže hovoříme o závažných aspektech doby, o věcech emotivního významu, které formovaly následující generace. Jestliže chceme jako prvního barokního autora probírat Miltona, není od věci sáhnout při výběru skladby,

která má představit studentům baroko, mezi velké oratorní sbory Georga Friedricha Handela. Neodbývejme romantismus klavírní skladbou Schumanna, když nám jako demonstrace romantické revolučnosti může posloužit některý sbor z Rossiniho nebo Beethovena. Hlasitý sbor nám může pomoci zřetelně oddělit zásadní umělecká období od těch méně významných, pokud k výběru hudebních ukázek přistupujeme v delším časovém plánu. Romantismus, baroko nebo husitské období vyniknou, když předchozí nebo následné epochy ilustrujeme poklidnou skladbou komorní. Komorní skladba je skladbou pro menší skupinku nástrojů (kvartet, kvintet, trio, duo) nebo pro nástroj sólový bez doprovodu orchestru. Musíte vybírat skutečně jedinečné skladby tohoto druhu, protože jinak se vám nepodaří udržet pozornost studenta. Skladby komorní pracují mnohem více než ostatní skladby s filozofií hudby, s jejím intelektuálním potenciálem. Vyhýbejte se koncertům pro soubory nástrojů stejného typu: smyčcům, dechům. Snažte se vybírat výrazné nástroje jako jsou trubka, housle, hoboj. Vokální skladbou rozumíme zpěv jednoho (maximálně však pěti) zpěváka za doprovodu hudby. Nejběžnější žánry jsou píseň, árie, recitativ, nápěv, chorál, madrigal, motteto. Mohutností omezená, nástrojovým obsazením poklidná ukázka nám poslouží jako dobrý příklad v historii každodennosti, k demonstraci dobového života (písní Rule, Britannia! můžeme doplnit výklad o vzniku Velké Británie na počátku 18.století a pozvolnou proměnu anglické puritánské mentality v občanskou důstojnost). Vokálně vybroušené operní árie naopak učiteli umožní představit tehdejší dobové umělecké cítění a standardy (nebojme se například vysvětlit studentům úlohu kastrátů v baroku – snáze pak pochopí některé extrémní nálady barokní literatury). Klávesové skladby (pro klavír, cembalo nebo varhany) nejsou pro demonstraci nebo zamyšlení příliš vhodné. Většinou na sebe totiž zcela vážou pozornost, rozptylují myšlenky, jsou výrazné. Jestliže přímo počítáte s tím, že klávesovou hudbou podbarvíte další činnost (např. dojmové malování nebo tvůrčí psaní, vyplňování tajenky), jedinou rozumnou alternativou jsou klávesy romantismu nebo Mozart, jinak počítejte s nepříjemným zjištěním, že se k činnosti žádný ze studentů neměl, nebo že výsledek takové činnosti za mnoho stát nebude. Barokní, klasicistní a moderní klávesová hudba nese patos konkrétní tvůrčí situace, proto většinou studentům o době, uměleckém stylu, nic neřekne. Žák musí pracovat s polyfonními

zamyšlení / 21

Kdopak by se... komiksů bál?

22 /

zamyšlení

češtině, zmnohonásobila. Rozhodl jsem se však, že se budu držet tématu a položil jsem třetí dotaz: „Co je vlastně podle Vás komiks?“ Odpovědi byly různé, většinou opět nepublikovatelné. Jediná mě potěšila alespoň částečně: „Jo, dobrý. Třeba jak v tom filmu Z pekla pijou absinth, to je dobrý. To je podle komiksu, že jo?“ Sraz byl pro mě nezajímavý / jako bývá většina setkání lidí, kteří mají společnou minulost, rozdílnou současnost a mlhavou budoucnost/. Odnesl jsem si však poučení: Dnešní třicátníci většinou nečtou. Komiks je pro ně četbou pro děti, nic víc, nic míň. Jen někteří znají zprostředkovaně komiksové postavy díky filmovému plátnu. Grafický román většina nezná a netuší, co vlastně tento termín znamená. Pokud bych zde chtěl hovořit k teorii komiksu, vznikl by nikoli jeden článek, ale několik set článků / při vší úctě ke komiksu a neúctě k mé pracovitosti i znalostem/. Totéž platí k historii komiksu. Totéž platí k estetickému pojetí, filosofii komiksu, atd., atd. Komiks je především médium, transfer. Autor / autoři/ a výtvarníci zprostředkovávají svou představu čtenáři. Netroufám si tvrdit, zda je podstatnější příběh či grafická stránka (ostatně, to je na autorech, ale i na čtenáři, co preferuje, případně jaký je záměr). Komiks je však vždy reakcí na dobu, ve které vzniká, protože všichni zúčastnění se vyskytují v daném čase i prostoru / planeta Země, pro upřesnění/. Na komiks lze tedy, alespoň pro dvacáté století, nahlížet i jako na sociálně- historickou sondu, případně mozaiku, snad i metaforu. Je i obrazem společnosti, v autoritativních a totalitních systémech nástrojem propagandy/, „ortodoxní“ milovníci zmíněného Čtyřlístku mě snad nezatratí, ale i ona „čtveřice z Třeskoprsk“ byla v 70. létech určitým obrazem normalizace, nemluvě o „pionýrských komiksech“Modrá pětka, Strážci, Mimozemšťané, které tak či onak parazitovali na slávě Rychlých šípů. / Pokud nahlížíme na komiks v současných reáliích, lze si položit otázku: Jak bude vypadat komiks globální? Graficky či obsahově? Postmoderna, prezentovaná autory jako je Allan Moore či Frank Miller, byla více než úspěšná: nejen technologie umožnily důstojné zpracování jejich grafických románů/ Watchmen, Sin City/. Jde o to, že komiks v kulturně vyspělých zemích vystoupil ze stránek sešitů / knih a alb/, dostal se k přemýšlivým umělcům - čtenářům a ti pak komiksy převedli /dle své fantazie/ do audiovizuální


formy. Ne vše jsou zdařilá díla, ale je to již lepší než v období 70. let, kdy se v seriálech proháněli herci v moduritových / !/ oblecích, kladní byli jen kladní a záporní jen záporní - prostě bylo to blbé a naivní. Nedávno jsem četl zprávu, která mě zaskočila. Kdosi píše filmový scénář ke Strážcům, normalizační /a již zmiňované/ kopii Rychlých šípů. Byla to jen krátká zpráva v jednom komiksovém zinu /nezávislý komiksový časopis/. Nejdříve jsem se smál při představě dívek a hochů pobíhajících v pionýrských krojích po neopravených ulicích šedivých cest, jejichž existenční náplní je sběr druhotných odpadů a pořádání závodů pro „Jiskry“. Již nalézt exteriéry mi přišlo býti úkolem nadlidským, nemluvě o tom, že reálie doby („céčka, plísňáky džíny či žvýkačky „Bajo“) už, naštěstí, zmizely „v propadlišti dějin“ a žijí jen v „kolektivní paměti pozůstalých“. Prvotní veselost však nahradil pocit jiný. Zklamání. Ten snímek by totiž nemusel být neúspěšný. Uvědomil jsem si, že i dnes lze slyšet zpěváka, který křičí „...že sbírá céčka,“ v krámě jsem zahlédl Kofolu / vzpomínky na její chuť mě ještě dnes pronásledují v některých nedobrých snech/, televize běžně vysílá neuvěřitelné seriály / Plechová kavalérie/ či filmy/ Atomová katedrála/. Lze se nad tím pousmát, to ano, ale nejedná se o „syndrom Ostalgie“, určitého pocitu ve společnosti, ve které zmizely hodnoty a někdo se je pokouší nalézt v minulosti? Nelze v tomto spatřit krizi, ne finanční, ne ekonomickou, ale sociálně kulturní, ve které se ocitla nejen česká scéna? V mém bydlišti není mnoho vyznavačů komiksů v mé věkové skupině / vím o třech, sebe nepočítaje/. Když

jsme od témat, která se úzce váží ke komiksu, přešli na úroveň soukromou, osobní, všichni tři se shodli, že svět komiksů / a fantazie v nich/ je pro ně protikladem společnosti, která je nezajímá, nudí a přijde jim hloupá. Že jsou to „jejich vesmíry, jejich úniky z tohoto světa“. Pro mne osobně je komiks něčím víc, svébytnou uměleckou formou, fenoménem, radostí, alternativou k mnohému, svobodou a hravou fantazií. Celoživotním dobrovolným svazkem. Samozřejmě, jak jsem již naznačil, vše je zneužitelné, i komiks může být nástrojem manipulace, demagogie. Takový komiks si přečtu a odložím / je zbytečné se k němu vracet/. Ale je pravdou, že každý má právo na informaci. Studovat komiksy lze celý život. Jde o přístup, jaký zvolíte: komiksy lze číst, zaměřit se na určitou postavu, autora, výtvarníka, týmovku / skupinu většinou superhrdinů/, komiksy určitého vydavatelství/ např. DC Comics, Marvel/. Lze studovat komiks: filosofii, techniku kresby, příběhy, jejich smysl a poselství. Lze také komiks tvořit. Možnosti, jak uchopit toto médium, jsou nekonečné.

Loga vydavatelství DC Comics a Marvel / foto weby nakladatelství

/Oto Mašata/

foto archiv autora

Nedávno jsem se setkal s několika svými spolužáky ze střední školy. Setkání to bylo nebouřlivé, poklidné a poněkud sterilní/ ač chápu, že naše zájmy a cíle se změnily, takže po více než 15 letech máme jiné zájmy než v devadesátých letech minulého století/. Poněkud rozpačitě jsem vyslechl výčty „úspěchů“ / děti, domy, vozy, dovolené, ženy- tedy nejen manželky/ a v poklidu popíjel svou kávu, aniž bych reagoval. V hlavě jsem si připomínal „velikášské“ cíle, které jsme měli a z kterých u některých z nás zůstala jen torza / v lepším případě/. Z celkem úsměvných vzpomínek mě vytrhl dotaz spolužáka, který se vehementně snažil dostat mě do diskuze. Protože jsem nereagoval na většinu témat, snažil se / a nepodezírám ho z altruismu, ale z pomyslného „milosrdenství“/ mě oslovit k tématům, která mě zajímala již dříve. Od prostého dotazu na četbu se dostal ke konkrétnějším tématům. Pak mě zarazil dotazem, který bych nečekal ani od absolventa ZŠ: „Ještě tě zajímají ty tancující prasátka, ty komiksy?“ Ta otázka mi vyrazila dech a chvíli jsem nebyl schopný slova. Jistě byl „tancujícím prasátkem“ myšlen Bobík, jeden z hlavních aktérů Čtyřlístku. Spojení „ty komiksy“ bylo proneseno oním tónem, jaký lze slyšet, pokud se někdo ptá na nějakou chorobu a její léčbu. Opáčil jsem v tom duchu, že Čtyřlístek nikdy nebyl v centru mých zájmů o grafické romány či novely a „Že ano, napsal jsem pár scénářů ke komiksům, pár článků k teorii i historii komiksu a horlivě dokupuji ty komiksy, které pokládám za přelomové. Pochopitelně musí být cenově dostupné.“ Na dotaz: „Co to znamená?“ jsem v dobré mysli odpověděl, že nemám milion dolarů na první sešity se superhrdiny, což vedlo k oživení diskuze nebývalým způsobem. Ta cifra byla jako magické zaklínadlo. Většina spolužáků ožila, oči zazářily a padaly seriózní / i méně seriózní/ nápady, jak by ten či onen s danou částkou naložil. Dovolil jsem si položit do nastolené vřavy dotaz, zda někdo v poslední době četl nějaký komiks a odpovědi od většiny dotázaných jsou nepublikovatelné. Od těch celkem prostých: / „To je tak pro haranty!“/ až po vulgarismy. Když jsem dal do pléna druhý dotaz, zda někdo viděl v poslední době nějaké filmové zpracování komiksu, bylo mi řečeno většinou lidí, že: „Na blbosti není čas, máme krizi...“ Krize je dnes slovem, jehož frekvence se spolu se slovem „bankrot“ v běžné hovorové, ale i odborné

zamyšlení / 23

Skeptikové a těšitelé Umberta Eca Ecovi Skeptikové a těšitelé jsou tématicky sjednocenou sbírkou esejů, které se zabývají takzvanou masovou kulturou. Když kniha poprvé v polovině šedesátých let vyšla, vzbudila značný rozruch a dodnes představuje jistý základní kámen, ze kterého vycházejí studia populární kultury. Již v sedmdesátých letech ale vůči Skeptikům samotný autor projevil jisté výhrady, a to jak ke stylu, tak především k obsahu vybraných kapitol. Ve své práci bych se chtěl zaměřit na to, co ze Skeptiků a těšitelů zůstalo aktuální a přínosné pro současná bádání. Abychom mohli pochopit Ecův často zdlouhavý a podrobný argumentační proces, musíme si uvědomit, že jeho eseje jsou především polemikou se skeptiky a těšiteli, jejichž rozdělení do jisté míry přetrvává dodnes. Čím se od tebe tyto dva druhy kulturních badatelů odlišují? Podle Eca jedni i druzí sdílejí do jisté míry společný „mindset“ či „diskurs,“ jak bychom dnes mohli říci (samotný Eco v textu používá výraz diskurs – přinejmenším v českém překladu – zcela ojediněle). Zatímco deskripce konkrétního dějinného momentu vychází u obou druhů vlastně ze stejných kořenů, zásadní rozdíl spočívá především ve vyhodnocování daného stavu věcí. Polemika Skeptikové i těšitelé totiž porovnávají současný stav kultury, která se vyznačuje především masovostí, s kulturou, která tomuto stavu předcházela. Základní perspektiva je tedy historická. Pro skeptiky je výsledkem těchto srovnávání zákonitě zavržení masové kultury jako formy degenerace toho, jak by kultura vypadat měla, či dokonce toho, jak kultura vypadala před nástupem masových médií. Eco pak pracuje s metaforou obžaloby masové kultury. Tuto obžalobu rozpracovává do čtrnácti bodů. Vybereme jenom ty nejzásadnější. Nivelizace vkusu způsobená snahou o co nejširší kvantitativní působení snižuje kvalitu sdílené kultury. Globální charakter masmédií potlačuje regionální i etnický charakter kultury. Tato média jsou také bytostně konzervativní a mohou bránit prosazování některých nových hodnot. Rozhlas, komiks a především televize jsou s to lépe komunikovat prostřednictvím emocí na úkor pojmového, reflektovaného sdělení. Komerční charakter masmédií je zbavuje osvětové funkce. Produkty masmédií jsou snadno stravitelné a jejich konzument si odvyká tradičnímu, kritickému

24 /

z literární teorie

myšlení. S tím souvisí i fakt, že se rozvíjí práce se stabilními modely a konzument je gratifikován splněním svých očekávání. Zahlcení informacemi ze současnosti narušuje dějinnou perspektivu. Oproti tomu Eco shrnuje argumenty Těšitelů, kteří stejný vývoj popisují jako demokratizaci kultury. Námitky formuluje do podoby jakési bodové obhajoby. Ačkoliv je tato obhajoba vedena jménem jakýchsi Těšitelů, některá srovnání se středověkou kulturou napovídají, že Eco zde není pouhým interpretem, nýbrž, že je přinejmenším i spolutvůrcem některých argumentů. Opět předkládám stručné shrnutí. Masová kultura nenahradila kulturu vysokou, pouze se rozšířila mezi širší vrstvy obyvatel. Přebytek informací a slabé historické povědomí jsou stále lepší nežli informace žádné, měřítkem změny totiž nemůže být vzdělaný humanista, má jím být nevzdělaný vesničan. Modernizace a globalizace kulturních hodnot jsou dlouhodobým kulturním jevem, který si vynucuje pokrok, jedinou alternativou by byl skanzen. Takové jsou podle Eca základní body obžaloby i obhajoby. Do shrnutí jsem však nezařadil jeden důležitý moment, který mnohé vypovídá o Ecově metodě i o době, ve které tyto argumenty mohly být tímto konkrétním způsobem použity. Jedná se o argumenty vycházející z marxismu, které z dnešního hlediska poněkud hrubě či spíše explicitně pracují s protiklady základna - nadstavba a vlastníci výrobních prostředků – jejich zaměstnanci. Podle skeptiků totiž masová kultura představuje ukázkovou kulturní nadstavbu, která posiluje kapitalistickou základnu. Média otupují sociální vědomí a postulují danou společenskou situaci jako jedinou možnou. Televize, rozhlas a noviny jsou ovládány hrstkou bohatých, kteří nepodléhají žádné vnější kontrole a kteří nemají nejmenší zájem na tom, aby jejich nadvláda byla jakkoliv zpochybňována. Jedná se tedy o argumenty dobře známé z českého prostředí reálného komunismu. Pavel Janáček v knize Literární brak podrobně popsal, jakým způsobem byla komunistickým (předtím ještě fašistickým) režimem systematicky likvidována takzvaná úpadková literatura, především pak detektivky, westerny a červená knihovna. Ještě v roce 1989 Hrabák ve svém pojednání Od laciného optimismu k hororu píše o populární literatuře jako o způsobu, kterým kapitalistická společnost uspává revoluční potenciál, neboť únikové žánry odvracejí


čtenářovu pozornost od společenské reality. Faktem nicméně zůstává, že právě v Ecově Itálii je již po několik volebních období držitelem vládní moci právě největší majitel komunikačních prostředků. Oproti tomuto skeptickému názoru lze ovšem prosazovat i názor nepoměrně optimističtější. Masová média denně zprostředkovávají informace lidem, kteří by k nim předtím nikdy neměli přístup. Širší vrstvy obyvatelstva tedy mohou reagovat na dění na domácí i světové politické scéně. Masové demonstrace proti válce či zákonům by nikdy nebyly možné bez obecné informovanosti. Zdá se tedy, že masová média mohou sociální vědomí i posilovat. Eco si také dobře všímá, že typická normalizovaná mediální produkce vzniká i v tzv. komunistických režimech, kde navíc dosahuje i daleko větších rozměrů, neboť média jsou již koncentrována v rukou držitelů moci. Metoda Ecovým cílem je především poukázat na omezené možnosti, které nám nabízí jak názory Skeptiků, tak pohled Těšitelů. Toto omezení vzniká především dějinnou perspektivou obou pohledů. Jedni i druzí totiž srovnávají současnou dějinnou situaci, kterou charakterizují především rozvojem masových médií, se stavem „tradiční“ společnosti. Oproti tomu Eco tvrdí, že abychom mohli doopravdy porozumět médiím, je zapotřebí je zkoumat synchronně a analyzovat, jakým způsobem produkují hodnoty a působí na recipienty. Ti ovšem také nemohou být chápáni jako prvek statický, nýbrž je třeba zaobírat se způsobem, jakým se orientují v nové situaci, například jak se konzument masmédií vyrovnává s informačním přetlakem. Větší část knihy je věnována právě zkoumání jevů jako je televize, rozhlas či komiks. Ecova metoda analýzy je pozoruhodná a jistě zasluhuje zmínku. Jedná se totiž o proces, který je do jisté míry dvoustupňový. První fází je strukturaálistická či přesněji sémantická analýza, ve které se zkoumá obecné uspořádání díla a způsob, jakým dílo komunikuje. Druhou fází je potom rozbor recepce, čili jakým způsobem je dílo čteno a jak odráží a formuje sociální situaci. Eco tedy používá k analýze díla samého v podstatě klasický strukturalizmus, zatímco ke zkoumání efektu jsou ve velké míře užité marxistické postupy. Ecovo chápání díla čerpá z myšlenek Romana Jacobsona, Ferdinanda Saussura i z prací Levi-Strausse.

Krátké pojednání o strukturalizmu je jako vystřižené z Mukařovského statí Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty (ačkoliv Eco pravděpodobně postupy i terminologii přebíral přes Jakobsona, Welleka či ruské formalisty). Z pražské školy si Eco bere pojetí uměleckého díla, ve kterém znak přestává plnit komunikační funkci a stává se volnou jednotkou, znakem o sobě. Přesto umělecké dílo organizuje materii tak, aby mohla sdělovat smysl. Mluví zde o uměleckém díle jako systému systémů, tedy o vyšší struktuře, která koordinuje jednotlivé funkce textu. Význam díla je tak do jisté míry proměnlivý, protože se vzpírá běžnému užití jazyka v každodenní komunikaci. Ze slovníku Pražské školy bychom mohli pro tento jev použít pojmu aktualizace. Takovýto popis je pro Eca důležitý z toho důvodu, že může rozlišovat originální umělecká díla s autonomním způsobem organizace a díla derivovaná, která užívají předpřipravených stylegmat. Z dnešního pohledu je též pozoruhodné, že Eco, ačkoliv se to v jeho esejích odkazy jenom hemží, nepracuje s myšlenkami autorů, které nyní považujeme v daném oboru za zcela zásadní. Marshall McLuhan, dodnes uznáván jako průkopník myšlení o médiích, je zmíněn pouze okrajově, především proto, že jeho přelomová práce Média a komunikace vyšla jen nedlouho před Skeptiky a těšiteli. Jméno Michela Foucaulta, který by zase jako první přišel na mysl při popisování změn historických paradigmat či diskurzů, pak není zmíněno vůbec. Na jedné straně tak vznikají postupy do jisté míry originální, na straně druhé nejsou Ecovy názory vždy zcela kompatibilní s obecně přijímaným pohledem. Dobře je to vidět například na problematice televizního zpravodajství, kdy některé specifické situace živého vysílání vidí Eco jako konflikt vysokého a nízkého, zatímco McLuhan a později třeba i Chomsky by v nich ihned rozeznali především specifika média samotného. K dobru musí být autorovi přičten fakt, že místo aby myšlenky postuloval, spíš je problematizuje. Málokdy zůstane u jedné definice a často zpochybňuje závěry, které se nabízí tak, aby vždy bylo jasné, že tvrzení platí pouze v určitém kontextu, za určitých předpokladů. Díky tomu je možné číst Skeptiky a těšitele i po téměř padesáti letech prudkého rozvoje masmédií.

z literární teorie / 25

Rozvrstvení Aby mohly být zkoumány jevy masové kultury, musejí být tyto nejprve zřetelně odděleny od umění řekněme vysokého. Eco se tedy zabývá pojmy, které bývají spojeny právě s tímto rozdělením, pečlivě je rozebírá a nabízí některá možná řešení. Hned na počátku tohoto zkoumání však parafrázuje Bernadetta Croceho s tím, že na nevkus lze velmi snadno poukázat, ale je nesmírně těžké ho přesně definovat. Termíny, o které jde, jsou především „střední, vysoké a nízké“, „kýč“ a „midcult.“ Například vertikální rozvrstvení dává smysl do té míry, do které jsme schopni definovat způsob rozvrstvení. Má to být sociální status, ve kterém by jednotlivé vrstvy literatury odpovídaly vrstvám společenským? Na druhou stranu, právě nejmajetnější společenské vrstvy mívají velmi konzervativní vkus, který se nijak nepřekrývá s uměleckou hodnotou. Má to být míra složitosti? Podle Eca jsou ovšem střední a nízká literatura s to přebírat strukturu složitých děl a aplikovat je do komerčně zaměřených, snadno stravitelných děl. Má být tedy měřítkem srozumitelnost či přesněji řečeno nesrozumitelnost „vysokého“ umění? Pak by ovšem takové umění bylo určené pouze hrstce vyvolených, kteří se ješitně pasují do role univerzálních soudců obecného vkusu. Rozsáhlé pasáže věnuje Eco kýči a ukazuje dynamický vztah, jaký kýč navazuje s avantgardní tvorbou. Definovat kýč ovšem není nijak snadné. Snaha o efektnost, o vyvolání citu, je totiž znakem velké části literárního díla. Eco proto ukazuje působení negativní gravitace, která od konce osmnáctého století proti sobě staví reflexivní moderní literaturu a kýč, který pracuje s prefabrikovaným citem. Čím kýč rychleji přijímá umělecké postupy vyvolání emocí, tím víc se avantgardní umění stává sebereflexivnější, až se podle Eca stává poetika důležitější nežli dílo samotné. Eco také ukazuje dvojznačnou roli konzumenta kýče. Na jednu stranu s ním má soucit, protože v životě po těžké práci může nastat potřeba očistného efektu, takže na sebe divák v kině nechává působit předem vybrané emoce jako jsou strach, napětí, či láska. Nebezpečí ovšem může nastat, pakliže jsou tyto prefabrikované emoce pro emoce základním vztahem člověka k umění. Moderní, především americké pojetí nízké kultury se oproti Ecovi nezabývá ani tak pojmem kýče či vztahem vysokého a nízkého, jako spíše reflexí a sebereflexí takzvané „junk fiction“, tedy brakové literatury

26 /


o sobě. Například Thomas J.Roberts ve své Aesthetics of Junk Fiction ukazuje, že braková literatura není

konzumována pouze kvůli prefabrikovaným emocím. Ukazuje se totiž, že například čtenáři science-fiction více nežli napínavý příběh sledují pravidla, kterými jsou jednotlivé fikční světy konstruovány a naopak výchylky, které je od jiných odlišují. Pojmem „genre reading“ se pak označuje rozpoznávání pravidel žánrů a čtení díla právě jako variaci schémat. Tyto postupy do jisté míry narušují čistě emocionální působení díla a posouvají brakové umění z oblasti kýče směrem k chápání autonomních hodnot nízké kultury. Eco ovšem nesleduje dynamiku avantgarda-nízké umění pouze jedním směrem. Ukazuje také, jak masová média ovlivňují avantgardu. Příkladem je mu pop artové umění, které pracuje s jednoduchými modely popkultury, vytrhává je z kontextu a izolované je staví do obludného světla. Kýč je ovšem schopen pojmout cokoliv, a tak i z pop artového stylu dělá masové produkty. Jedná se tedy o koloběh, který nelze zastavit. Můžeme se jedině ptát, zda banalizace přenáší alespoň část původního sdělení, nebo zda je výsledkem pouze degenerace umění. S mnohem větší citlivostí k tématu přistoupili například Karel Teige či Josef Čapek, kteří si byli dobře vědomi toho, že masmédia jsou schopna přinášet požitek zcela jiného typu nežli tradiční avantgarda. Odpověď vysokého umění podle nich nemusí být nutně ironizující, jako je tomu u pop artu, ale může být i svého druhu syntézou (poesií pěti smyslů). Opravdovým zdroje kýče je však pro Eca „midcult“ čili střední kultura. Aby definoval rozdíl mezi vysokou a střední literaturou, používá Eco opět Jacobsonova strukturalistická východiska a při popisu uměleckého díla skrze aktualizaci a autonomizaci významového pole se lze opět jen těžko ubránit srovnánís Mukařovského analýzou Máchova Máje. Eco každopádně ukazuje umělecké dílo jako otevřený kód, který vytváří originální strukturou, která je hodnotou uměleckého díla. Charakteristické pro „midcult“ je právě to, že znaky do velké míry ztrácejí autonomii a nechávají se zkonzumovat již přednastaveným způsobem. Tak jako si Mukařovský všímá, že každá generace si vytváří svoje pochopení Máje, protože to dílo umožňuje, Eco dodává, že díla střední kultury nabízejí jen velmi omezenou interpretaci. Využívají sice některých postupů vysoké literatury (Eco uvádí příklad Joycova vnitřního monologu, či


Proustovské evokace), ale vytrhávají je ze struktury a používají je pouze k účelům efektu, případně formálního sblížení s autentickým (avantgardním) uměním tak, aby měl jejich konzument dobrý pocit z kontaktu s vysokým uměním. V tomto případě Eco mluví o „strukturální lži“ a kýči v pravém slova smyslu. Jakkoliv jsou ale definice efektní, hranice mezi vysokým, nízkým a kýčovitým zůstává ve Skepticích a těšitelích stále dosti nezřetelná. Dílo a struktura K analýze jednotlivých jevů přistupuje podobně jako Claude Levi-Strauss k popisu kultury amazonských kmenů. Při strukturální analýze komiksu Steva Canyona rekonstruuje možný pohled amerického čtenáře a nachází specifické kódy, které tento může vnímat. Všímá si filmových referencí, slovní zásoby, tváří postav i jejich oděvů. Zabývá se také jednostránkovým či jednořádkovým (stripovým) formátem komiksu a uvažuje nad omezeními, které takovýto formát vyžaduje. Právě kapitola věnovaná Stevu Canyonovi z Esejů Skeptiků a těšitelů zestárla snad nejméně. Je tedy s podivem, že v americké teorii komiksu nezanechal Eco větší otisk, tím více, že jeho myšlenky o postavách jako znacích se téměř shodují s popisy z mnohem novějších prací, jako například Rozumět komiksu. Podstatně problematičtější je ovšem přímo navazující kapitola, která zato velmi přesně navrhuje úspěšnou koncepci „cultural studies“ – nakonec Skeptikové takovou kulturní studií do velké míry jsou. Eco postupuje v zdánlivě logické linii. Umělecké dílo podle něj lze číst více způsoby, z nichž větší část ovšem alespoň do jisté míry redukuje významové jeho pole. Pouze jedno čtení je ale to pravé, ideální. Ideálním čtenářem je pak autor a jemu podobní, kteří jsou schopni přečíst kód sdělení. Cílem literárních badatelů je pochopit v celku již ztracený kontext, ve kterém by díla měla vyjevit svůj celý smysl. Tento problém bude Eco později řešit pomocí tzv implicitního čtenáře. Nyní ovšem, aniž by to ovšem nějak hlouběji dokládal, přichází s tvrzením, že masová kultura žádného ideálního čtenáře nemá. Masa se tak rozpadá na jednotlivé sociální, věkové či národnostní skupiny, které přijímají masovou produkci zcela specifickým způsobem. Podle Eca můžeme objektivně zkoumat strukturu komerčního díla tak,

jak to učinil on se Stevem Canyonem. Nemůžeme ale vytvořit ideálního konzumenta a nezbývá nám, než zkoumat jednotlivé způsoby konzumace. Za tímto účelem se autor dovolává metody, která by slučovala psychologii, sociologii, ekonomii, pedagogiku a kulturní antropologii. Jak už bylo zmíněno dříve, kulturní studia recepce opravdu existují a jsou nesmírně populární. Zato objektivní zkoumání děl vysokých historickou rekonstrukcí je spíše výjimkou, která přežila bouřivou vlnu new criticism a poststrukturalizmu. Společenská analýza Jak bylo zmíněno v úvodu, Eco přes strukturální analýzu dochází k závěrům, které neomarksistickým způsobem za pomocí sociologie a psychologie vypovídají o smyslu díla. Dobře je to vidět na stati o Supermanovi. Tento největší komiksový hrdina je rozebrán jako jev působící na dobovou společnost, který na jedné straně vychází vstříc masové poptávce, na straně druhé sám formuje její podobu. Jedná se tedy o klasickou podobu dynamiky základna - nadstavba. Je třeba ještě doplnit, že Eco tento druh působení nechápe nutně jako vědomý proces, ale jako výsledek přirozených sil v americkém tržním prostředí. Superman jako mytologická postava, která navíc zastupuje komiksové hrdiny jako takové, z analýzy nevychází nikterak dobře. Prvním jeho hříchem jsou už samotné superschopnosti. Podle Eca Superman odsunuje stranou člověka a na jeho místo přináší božskou nadpřirozenou sílu, která vše zařídí a v dobré obrátí. Tím se čtenáři sugeruje myšlenka pasivity. Bez nadpřirozené síly nelze ničeho dosáhnout, není proto třeba se o nic snažit. Lidé mohou snít o tom, že se jednou stanou supermany, do té doby ale netečně vyčkávají stejně jako nemotorný Clark Kent, Supermanova odvrácená strana. Druhým Supermanovým prohřeškem je jeho nekonečná konformnost. Eco si všímá, že Superman, přes všechny své schopnosti nikdy neřeší problémy chudoby, nezaměstnanosti, rasové nesnášenlivosti či hladovění. Superman je pouze prodlouženou rukou zákona, která udržuje stávající poměry, v první řadě právo vlastnit a kumulovat majetek. Superman není ochráncem lidstva či lidských práv, je obráncem kapitalismu. Negativní postavy pak nejsou produktem svízelných společensko ekonomických poměrů, nýbrž ztělesňují jakousi abstraktní ideu absolutního zla.


28 /


další vydávání jeho příběhů. Eca v tomto bodě opět vyslyšel Alan Moore. Jeho komiks The Watchmen (Strážci) se stal nejznámějším komiksovým románem minulého století. Moore vytvořil svět, ve kterém superhrdinové stárnou, přijímají odpovědnost za své skutky a stávají se cílem společenské kritiky. Vědomí kontinuity historie a změny paradigmatu udělaly z hrdinů The Watchmen neurotické nestvůry posedlé násilím, fetišizmem a mesiášstvím. Ještě dále zašel Frank Miller, jehož stárnoucí Batman znechucen společenským řízením, s hrstkou věrných zakládá nelegalní stát s vlastním morálím paradigmatem. Populární hudba Také v oblasti výzkumu populární hudby platí, že Eco navrhuje pozoruhodná řešení problematiky, avšak konkrétní aplikace se ukázaly z dnešního hlediska poněkud zavádějící. Omluvou budiž, že Eco zjevně nebyl zcela znalý dobových trendů, které přicházely z Ameriky a v Itálii měly jisté zpoždění. Předmětem zkoumání je průmyslově vyráběná „gastronomická“ hudba. Konkrétně jde o to, jakými mechanismy komerční píseň uspokojuje nároky na ni kladené. Velikou otázkou v pozadí je ovšem opět charakter trhu, tedy to, zda pouze uspokojuje nároky posluchačů, nebo zda je raději přímo formuje. Eco si dobře všímá, že forma je nahrazena formulí, tedy předpřipravenou a mnohokrát použitou strukturou. Cílem takové tvorby je vlastně plagiát a jednotlivé produkty se liší jen do té míry, aby upoutaly pozornost. Taková tvorba má za cíl pouze potvrdit to, co jsme už věděli. Trh má za cíl pokud možno nivelizovat vkus posluchače a vymazat historii, takže by ideální posluchač měl vědomí pouze nejnovější tvorby. Zároveň je ale populární hudbě poskytnuta jistá obrana. Především i intelektuálně náročný posluchač potřebuje někdy jednoduché extatické, erotické a afektivní požitky, které vysoké kulturní statky většinou už nenabízejí (i proto, že se neustále prohlubuje propast mezi hudbou populární a vážnou). Důležité je také to, že samotný prožitek posluchače pop music není o nic horší, než požitek klasického znalce. Ten je možná schopen analytického náhledu, ale primárně se způsob jejich prožitku nemusí nijak výrazně lišit. Jako dobrý příklad si pro svoji krátkou analýzu Eco bere italskou teen age hvězdičku Ritu Pavone. Uka-


zuje, že jsou její mladiství posluchači vystaveni klamu tím, že jsou přesvedčeni, že zpěvačka definuje problémy jejich generace, zatímco podle Eca naopak převádí pnutí v konformitu a vytváří falešný dojem vzdoru. Na Ritě Pavone je také ukázán model mytizace populární osobnosti, která se stává vzorem pro chování svých obdivovatelů a šiřitelkou norem. Skvělým příkladem prosazování konformní popkultury je pak transformace významu textu písně If I had a hammer, původně sociální revolty, v neškodnou píseň zlobivé dospívající holčičky. Jako možný protipól Eco navrhuje mladé autory, kteří píší inteligentní texty a čerpají z předválečné tradice. Revoltu do hudby ovšem přinesli zpěváci, které autor pohrdlivě označuje za „křiklouny.“ Pro interprety rockové hudby se v šedesátých letech revolta stala základním životním postojem. Písničkář Bob Dylan se nechal doprovázet hlasitou kapelou a jeho ostré texty kritizovaly pokrytectví, kapitalismus a náboženství. V době války ve Vietnamu se rockové kapely podílely na mírových pochodech, bojovaly proti odvodům a hlásaly pacifismus. Nejznámější světová kapela The Beatles napsala píseň Revolution, zatímco členové Rolling Stones či Doors často končili přímo ve vězení. Ani později společenský apel z populární hudby nezmizel. Přelomová kapela Sex Pistols zpívá o fašistickém režimu Thacheristické Anglie a Rage against the machine zase v devadesátých letech otevřeně vyzývali k občanské neposlušnosti, ačkoliv jejich desky vydával nadnárodní konglomerát Sony. Nicméně konformismus popové kultury je stále o krok ve předu a vytváření modelu a stále nových lákadel je schopno ubít i ten nejtvrdší odpor. I třicet let po sexuální revoluci požaduje konzervativní Amerika od popové princezny Britney Spears doznání, že si až do svatby zachová panenství. Regulační mechanismy trhu jsou dobře vidět i na příkladu „krále soulu“ Jamese Browna, který psal především politicky angažované písně jako Say it loud: I‘m black and I‘m proud či Talkin‘ loud, sayin‘ nothing. Jeho nejznámější skladbou však zůstává zcela neškodná I feel good.

Závěrem Největším kladem Skeptiků a těšitelů zůstávají návrhy výzkumů, které jsou stále aktuální a nijak nesugerují předem daná hodnocení jednotlivých projevů masové kultury. Americká produkce, která dnes dominuje na poli kulturních studií, k podobným problémům dorazila až mnohem později, Eco je navíc definuje velmi jasně a srozumitelně. Ecovi se podařilo také poměrně dobře skloubit postupy klasického strukturalismu s moderním neomarxismem, aniž by však vytvořil univerzálně použitelný a zcela homogenní nástroj. Přes svoji mnohomluvnost a jistou nekoncepčnost tak zůstávají Ecovi Skeptikové a těšitelé dobrým výchozím materiálem pro studium popkultury, jak kvůli autorově nepředpojatosti, tak kvůli širokému rozhledu a efektivní metodě.

Použitá literatura

ECO, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha : Argo, 2006. 367 s. HRABÁK, Josef. Od laciného optimismu k hororu. Praha : Melantrich, 1989. 245 s. ROBERTS, Thomas J. An Aesthetics of Junk Fiction. University of Georgia Press, 1990. 288 s. SEGI, Stefan; HOLANOVÁ, Maréta . Anatomie Braku . LitENky. 2009, 40, s. 4-5. JANÁČEK, Pavel. Literární brak. Brno : Host, 2004. 412 s. TEIGE, Karel. Jarmark umění. Praha : Československý spisovatel, 1964. 165 s. MUKAŘOVSKÝ, Jan. Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty. Praha : František Borový. 1936. 85 s. McLUHAN, Marshall. Medium is a Message. Ginko Press, 2005. 160 s.

/Stefan Segi/

foto archiv autora

Třetí hřích je nejsložitější a zároveň snad nejhorší. Superman je podle Eca ničitelem historického vědomí. Superman se v komiksech nechává konzumovat, ale nikdy nemůže být „zkonzumován.“ Jeho příběh je nekonečný, a to nikoliv pouze lineárně, ale absolutně. Jinými slovy, nejen že Superman nestárne, ale zároveň žije v jakémsi vákuu, ve kterém jeho minulá dobrodružství neexistují. Zároveň ovšem existuje stejně tak nekonečná řada příběhů, které se odehrávají před přítomností a které popisují hrdinovo dětství či znovuoživují jeho první setkání s významnými postavami jeho světa. Takovéto postupy vytvářejí prostředí, ve kterém čas ztrácí význam a s ním mizí i jakákoliv kauzalita. Když se ohlédneme za dobou, která uplynula od vydání Těšitelů, můžeme s klidem podotknout, že ne všechna obvinění nebohých superhrdinů platí beze zbytku. Po vleklé krizi komiksu v osmdesátých letech největší vydavatelství přizvala k spolupráci na svých nejznámějších sériích nadějné undergroundové autory, z nichž vynikli především silně levicově smýšlející Alan Moore a skeptický Frank Miller. V sešitu The Jokers Tale zobrazil More s pečlivosti autora kritického realismu sociální faktory (především chudobu a falešná očekávání), které vedly k nástupu nejhoršího Batmanova protivníka. Bohužel, mnohem známější filmové zpracování nabízí obět obraz Jokera jako živelného zla bez příčiny. Frank Miller zase ve svém slavném komiksovém románu Návrat temného rytíře ukazuje Supermana jako nešťastnou a zmanipulovanou postavu v rukou vlády spojených států. Častým námětem supermanovských komiksů je od devadesátých let také ona Ecem zmiňovaná disproporce mezi neomezenými schopnostmi a ohraničeným působením. Aniž by nutně bylo třeba zabíhat do detailů, řešení bývá namnoze takové, že Superman odevzdá vládu nad světem lidstvu a přinejmenším částečně odmítne své božské schopnosti. Například v novele Superman pro zítřek odmítne ošetřit kněze s rakovinou s tím, že nemá právo vměšovat se do života lidí. Na jedné straně tak odmítá radikální změnu systému, na straně druhé ale aktivuje lidské snažení a dává mu opět smysl. Největším problémem tak zůstává absolutní amnézie. Pravdou je, že se Superman již stihl oženit (a to dokonce víckrát a v různých médiích), mít děti a dokonce i umřít, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na


foto archiv autorky

Johanna Venho 1.

Johanna Venho (nar. 1971) je finská básnířka. Publikovala čtyři svazky poezie, několik příběhů a knížku dětských veršů. Studovala biologii a literární komparatistiku na univerzitě v Helsinkách a Jyväskylä. Svou diplomovou práci sepsala na téma irské básnířky. Je bývalou šéfredaktorkou poetického magazínu Tuli & Savu, pracuje jako spisovatelka, překladatelka a učitelka kreativního psaní.

(kehruulaulu) 1. Kehrään pitkää lankaa, laskeudun sitä pitkin veteen, mustuaiseen, lähteensilmään, tiedän että olet täällä. Hautakivikirjaimien läpi, läpi kaiken järjen sukellan taskussa tulinen kekäle ja lapsen sukat ja kolikoita, väärää valuuttaa tähän valtakuntaan, tiedän että olet täällä. Olihan vuosia, pitkiä, nälkäisiä, tyhjä ruuhi kolkkasi laituriin, lukitsit ovia, säikyit vetoa, toistit tylppiä sanoja, aikatauluja, lukumääriä, unipuusta karsittiin oksat.

anna laulu, anna laulun viedä viivotinkadulta kinttupolulle, asvalttikentältä pirunpellolle, valtakosken vaahdosta laskuojaan sataa armollista lunta, hellää hattaraa sataa, mennään tätä rataa, tiedän että olet siellä missä ennenkin kaikki auki, virraten kuin kerran ennenkin

ptruu sinä hallava hevonen, nyt mennään tästä poikki ja pinoon, hännässä roikkuu se rosvon tytär, ei kyydistä jää vaikka kuinka reuhdot, jouhissa riippuu kynsin hampain ja pääsee pilvien päälle

Putoilee hahtuvalunta, olen kymmenen vuotta ja pyydystän kielelle, ponnarityttö tähtitaivaan alla käy takaperin koulusta kotiin.

Kudon pitkää liinaa, sitä pitkin laskeudun yöhön, karautan mustalla ratsulla tielle, tiedän että olet täällä, laulu korvan takana, kielen alla, laulu joka vain sinulla on: keijunmekkoa, kärsimyskukkaa nuotiosavuiset kourat,

30 /

poezie / cizojazyčná

2.

Předu dlouhou nit, spouštím se po ní do vody, do zorničky, do pramene, vím, že tu jsi. Do písmen na náhrobním kameni, do všeho rozumu se potápím v kapse řeřavý uhlík a dětské ponožky a mince, valutu, která neplatí v tomhle království, vím, že tu jsi. Byly roky dlouhé, hladové, do mola narážel prázdný vor, pozamykala jsi dveře, polekala se průvanu, opakovala tupá slova, jízdní řády, řady čísel, strom snů s osekanými větvemi.

dej mi tu píseň, dej, ať mě odnese z nalinkované ulice na zakroucenou pěšinku, z asfaltového hřiště na ďáblovo pole, ze zpěněných peřejí do škarpy, padá milosrdný sníh, hebounké vločky padají, půjdeme tudy po kolejích, vím, že jsi tam kde dřív všechno dokořán, proudí jako už jednou kdysi dřív

hyjé ty sivý koníčku, dáme se na úprk, hlava nehlava, na ocasu ti visí ta dcera loupežníka, nespadne, i když se vzpínáš, jako klíště zuby nehty a vyletí až nad mraky

Sněží, nadýchané vločky, je mi deset let a chytám je na jazyk, dívka s ohonem pod hvězdnou oblohou jde pozpátku ze školy domů.

Tkám dlouhý šál, spouštím se po něm do noci, odcválám na cestu na černém oři, vím, že tu jsi, píseň za uchem, pod jazykem, píseň, kterou máš jen ty: karmínovou letničku, mučenku, dlaně plné kouře,

2.

hyjé ty sivý koníčku jen přeběhni kuchyň právě jsem umyla podlahu, vydrhla lavice, dala květiny do vázy a rozezpívala se z plných plic, to ta píseň tě sem přivedla? trhat, rvát, s vlající hřívou tancovat? Ze sbírky Samá radost (Yhtä juhlaa), 2006

ptruu sinä hallava hevonen, käy vain tästä keittiön poikki, pesin lattian äsken, kuurasin penkit, laitoin kukkia vaasiin ja lauloin lujaa, se lauluko sinut tänne kutsui, tempomaan, riuhtomaan, hulmuharjana tanssimaan?


poezie / cizojazyčná / 31

Tady je Světlo a podniká výlety po souostroví: po krajkovém pobřeží, po okraji smažících se lívanců. Tady je Světlo, je to průhledné dítě, má roztřepené okraje a vydává se na cestu, nafukovací přívoz, jola důvěřující větru. Vůbec ničeho si není vědomo. V zamyšlení ochutnává zelené řasy z pobřežních kamenů, čistí si zuby slanou vodou. Po kolena se Světlo brodí, rákosí se mu míhá kolem stehen a za molem začíná nedobrá hroudovitá kaše, tam se natahuje, průhledné dítě s okýnky, snáze pochopitelné než zrcadlo či rukopis, naklání se dopředu taženo vyšší silou, spodním proudem, mořským větrem? nebo to jen tak sklouzne do vědění, chtělo jsem jen žbluňknout, co nás čeká dál?

Tässä on Valo ja hän retkeilee saaristossa: rannikolla joka on pitsimäistä, paistuvien räiskäleiden reunaa. Tässä on Valo, hän on läpinäkyvä lapsi, hän on reunoista repaleinen ja lähtee matkaan, puhallettu lautta, tuuleen luottava jolla. Hän ei ole lainkaan tietoinen. Mietteissään hän maistaa viherlevää rantakiven päältä, puhdistaa suolavedellä hampaat. Polviin saakka Valo kahlaa ja kaislat neulovat reisiä ja laiturin päästä alkaa kokkareinen paha puuro, sitä kohti hän kurkottaa, kuultava ja ikkunainen lapsi, helpompi tulkita kuin peili tai käsiala, eteenpäin kurkottaa suuremman voiman vetämänä, pohjavirran, merituulen? vai noinko hän horjahtaa tietoon, meinasin vaan pulahtaa, mitä meille tapahtuu?

Ze sbírky Tady je světlo (Tässä on valo), 2009

Když jsme na prahu nepochopitelného neříkáme nic logického a říkáme průzračnosti jako studniční voda. Světlo oslepuje, elektrizuje. Říkám mu: po mechovém koberci se dá putovat a snít, odskočit si do domu zestárnout, zněžnět. Provaz spletený z černé a bílé, jak moc vydržíš, aniž by ti to zlomilo vaz. Ruce Světla se ovíjejí kolem krku, ústa těsně u ucha, svatojánská růže se náhle doširoka rozvine a na louce u studny leží opar, kdosi pradávný trhá sedmero kvítí, k zestárnutí, změknutí. Provaz spletený z černé a bílé, uvitý věnec, zatoč s ním, hoď, za chvilku zvadnou. Světlo zaplaví oči, květ ožije ve studniční vodě, ty chladné až na dně, lásky, děti, ještě chvilku, trošku mě rozhoupej, hou-py hou, na okraji studny, drž se kolem krku.

Kun ollaan käsittämättömän reunalla ei puhuta loogisia ja puhutaan kaivovedenkirkkaita. Valo sokeltaa, sähköttää. Kerron sille: sammalikossa voi vaeltaa ja uneksua, poiketa taloon vanhenemaan, muuttumaan helläksi. Mustasta ja valkeasta punottu köysi, miten paljon kestät niskan katkeamatta. Valon kädet kietoutuvat kaulalle, suu korvassa, juhannusruusu rävähtää auki ja kaivoniityllä on usvaa, joku muinainen kerää seitsemää kukkaa, vanhenemaan, pehmenemään. Mustasta ja valkeasta punottu köysi, punottu seppel, pyöritä, lennätä, kuluvat kohta. Valo nostaa vedet silmiin, kukka virkistyy kaivovedessä, kylmät pohjimmaiset, rakkaudet, lapset, hetki vielä, anna pikkuvauhti, kiik-kaa, kiik-kaa kaivon reunalla, pidä kaulasta kiinni.


32 /




Tanssi. Laulu on tässä. Itku on laulu, silmistä virtaava vesi johon säde sattuu. Nauru, kun se soi matalalta, kehrää, ei tule kylmä. Ojenna käsi ja ota omena, ota kiinni, ota nämä kirjeet, joissa me olemme niin liikuttavat kuin ihmiset toisilleen aina: kurottumassa kohti, kysyvinä, pelkäämässä että sattuu, käärimässä pieniä lahjoja voimapaperiin, antamassa, antamassa. - I hope you like the little ones! Kaikki on tässä, lasipurkki vadelmahilloa, itse poimitut marjat, itse keitetty hillo, hitain kirjaimin korttiin piirretty viesti: poimin vadelmat metsästä, lammen vierustalta, kun pimeä putosi, lampi valaisi metsää.

Tanec. Píseň je tady. Pláč je píseň, voda proudící z očí, do níž zabolí paprsek. Smích, když zní z hloubky, přede, nebude ti zima. Natáhni ruku a vezmi si jablko, sevři je, vezmi tyhle dopisy, ve kterých jsme tak dojemní, jako jsou lidé jeden pro druhého vždycky: natahují se vstříc, tázavě, bojí se bolesti, balí dárečky do balicího papíru, dávající, dávající. I hope you like the little ones! Všechno je tady, sklenice malinové zavařeniny, vlastnoručně natrhané maliny, vlastnoručně zavařené, vzkaz vykreslený na pohlednici pomalými písmeny: maliny jsem natrhala v lese, u jezírka, když padala tma, jezírko osvětlovalo les. Ze sbírky Tady je světlo (Tässä on valo), 2009

Kunpa tietäisin! – Pitää tietää, jos on aikuinen. Otan naulasta vastauksen, puen sen päälle, painavan palttoon. Tässä kävellään aurattua tietä aamulla töihin, töistä kauppaan, kaupasta kotiin. Tämän kanssa sopii turkislakki ja tukevat saappaat. Kunpa tietäisin, särkevän rakkauteni kanssa kuljen räntäsateessa: jos kysyt, lähden minne vaan, en minnekään lähde vaikka junia menee, räntäreittiä kuljen ja Valoa talutan, se pysähtelee, väsyy. Lunta putoaa puun oksalta maahan, sama ääni kun ihminen kuolee, sinun pitää puhua koko ajan sillä äänellä joka sopii kielen alle, sopii kipeään sydämeen, kutsua sillä rakkautta, joskus se kohdalle osuu, hipaisee paljas käsi kättä tungoksessa, anna lisää! ja ihme, se antaa ja antaa.

Kdybych tak věděla! – Člověk musí vědět, když je dospělý. Sundám z hřebíku odpověď, obléknu ji, těžké paleto. Tudy chodíme cestou protaženou sněhovým pluhem ráno do práce, z práce nakoupit, z nákupu domů. K tomu se hodí kožešinová čepice a pořádné zimní boty. Kdybych tak věděla, chodím se svou rozbitnou láskou v dešti se sněhem: zeptáš-li se, odjedu kamkoliv, nepojedu nikam, i když vlaků jezdí spousta, chodím rozbředlými trasami a vedu za ruku Světlo, zastavuje se, je unavené. Sníh padá z větve stromu na zem, stejný zvuk jako když umírá člověk, musíš mluvit stále oním hlasem, který se hodí pod jazyk, hodí se k bolavému srdci, zvát jím lásku, někdy se trefí, holá ruka se dotkne druhé ruky v tlačenici, ještě! a zázrak, dává a dává. Ze sbírky Tady je světlo (Tässä on valo), 2009

34 /




Autan sinua vähän tässä. Illan tullen oltiin pieniä kaikki. Höyhen olin ja toivoin, että säilyttäisin pilvettömät silmät. Ei ne säily, mikä onni. Katson Valoa ja tiedän minkä kaiken läpi se vielä joutuu, raastuu, liukuu, kaatuilee. Lentää ja putoaa. Nauraa. Huutaa. Katson ja autan vähän tässä, ei ole helppoja rivejä joilla kasvaisi kunnon sato. Ei kohtaamista josta ei jäisi mustelmaa. Valon tullen aloin kompuroida sanoissa: on niin, mutta toisaalta mustaa, toisaalta valkeat laikut. Ei ollut enää selvää mihin piti suuntia, nyt autan vähän, en minäkään tiedä, mutta tuosta kohtaa lähtee pitkospuut.

Trochu ti pomůžu. Když přišel večer, byli jsme všichni malí. Byla jsem pírko a doufala jsem, že si zachovám bezmračné oči. Ty se zachovat nedají, jaké štěstí. Dívám se na Světlo a vím, čím vším bude muset ještě projít, odírat se, klouzat, padat. Letět a klesat. Smát se. Křičet. Dívám se a trochu pomáhám, neexistují snadné řádky, v nichž by vyrostla pořádná úroda. Není setkání, po kterém by nezůstaly modřiny. Když přišlo Světlo, začala jsem klopýtat ve slovech: je to tak, ale na jednu stranu černé, na druhou stranu bílé skvrny. Už nebylo jasné, kterým směrem se dát, teď ti trochu pomůžu, ani já to nevím, ale tudy vede lávka přes bažinu.

foto archiv autorky

Kristina Korbelová Kristina Korbelová (*1986) studuje DAMU, obor teorie a kritika divadla, a pracuje jako korektorka. Kromě básní píše hudební a divadelní recenze. Celý život žije v Praze, která hraje specifickou roli v její poezii.

I.

III.

„nosíš taky někdy sukni?“

„zajdeme na jedno?“

kalhotky těžce dopadly na koberec

někde mezi šestým a sedmým posbírám hlavy ze dna sklenic rozpité pokusy o můj portrét

špičkami převalujeme listí na bradách zbylá písmena pod nulou - a chce se mi zpět z šatů tady na rohu je dobrá hospoda ze dveří se valí horký dým

v okenních škvírách tramvají město se svléká ze střech voní poledním gulášem


foto archiv autorky

Překlad Viola Parente-Čapková


Tichá paní

„když usínáš, mysli na něco hezkýho“

S jistotou sedává na lep pavoukům za zenitem, vždy k ránu pije kávu a slaná kolečka na hladině vylévá do dřezu.

ale poslední týden už ani nespím jen pod polštářem hledám dny

Literární vědkyně, překladatelka. Specializace: finská literatura v komparativním rámci, literatura přelomu 19. a 20. století, literatura psaná ženami, (současná) poezie, feministická literární kritika, studia nacionalismu, postkoloniální studia. Překlady – mj.: anglicky píšící autorky přelomu 19. a 20. století, finská próza (mj. Kari Hotakainen, Anja KauranenSnellman, Johanna Sinisalo), finská poezie (mj. antologie Má tvář v jazyce, HOST/Welles 1998), texty s genderovou problematikou. Učila a učí finskou literaturu a literární vědu na univerzitách ve Finsku, České republice a Itálii.

36 /

II.

včera jí znovu spadla víčka i přes krásu dýchala stářím a mluvila jazykem lhářů na podzim otírám se o zrcadla

Nakoupit chodívá hluchoněmá s ramenem lehce odhaleným, ženám láme podpatky o sobě jen sní a mužům lichotí. V noci je průhledná a souměrně zlá.


poezie / česká / 37

Žaluzie Slunce přelilo medem slepené konečky prstů, mezi řasy stékala ze stolu tříska. A bylo to jen o trochu víc sladké než slané.

Až do pastelova probarvené ranní košile nesedí přes ramena a přesto se znovu ohlížíš za konturami silných slov až je mi v nich těsno na jedno setkání

Už spal, když umývala talíř od večeře.

foto Miroslav Huptych, www.huptych.cz

Klouzavý smyčce slák I dostal jsem chuť Na lák okurkový Je léto nějakého roku Stehenná Regina se Stará o nakládačky: Bah! Kadence třístupňové sólo

Je milo jako tichá Saze z komína rozpitá Na tuš pro čínského Císaře slzou. Kamenem Nahota roztírání tvého Úbělu panenské tělo bylo A štětec jen lehce dotýká se:

Komu-čí mraky Zamlčené v podvečer Nákupu vína z Blízkých Čejkovic

Aby zaznamenal –

JAKUB DE MOLLAY!

Jiří Staněk (*1957) Brněnský rodák žijící v současné době ve Strakonicích, kde pracuje jako lékárník. Jeho poezie byla přeložena do řady jazyků. Z tvorby namátkou jmenujme například Hrací automat (soukromý tisk, 1979), Na hrobech samojedů (Petrov, 1995) či Shakespeare a piercing (Host, 2002). Z jeho básní sestavil v Druhém městě výbor Martin Reiner a vydal jej roku 2009 pod názvem Ponofilie.

Náplň noci

Šatník nahoty

Život? Vot što jesť? Bolest a bolest a bolest. Žizň, tak. Ji zaženu si láhev vezmu za ženu a onanicky budu pít.

Až se dá do deště otevřu šatník – dokořán. A budu vzhlížet: do nahoty dívčí.

poezie / česká

…

Templářské sklepy A v plamenech

Jiří Staněk

38 /

Sauvignon

…

Takyrybovská

Vetknout si sojčí (čí) pírko za klobouk – já Černý Myslivec tě zvoucí Na úpěnlivý Úpy břeh (života-vody běh ba možná zběh (kdoví)) houkání soví – houkání zpozdilého nákladního vlaku plného šrotu-železa že rez až na koleje plyne panenská menstruační krev – je chvíle vdov kvílivých matek dcer jež měly se mnou:

Jak výhra výra-vraha (jistota Ryby-sebevraha: dopravní značka JINÁ NEBEZPEČÍ zerektovaná u silnice (na hrázi rybničních dubů!): sudba je zlá: že bubny zcela chybí že eben hmatníku houslí dohmátnut byl že upadává jako podzimní listí jako první sníh jako jarní déšť pigment mých zornic: splátka důvěrného úvěru (mé matce například) jsem třetí černý král kradí koledou po kolenou chodím

nebo s nimi já --

a PROSÍM celý svět –

Která mi padne. Nejvíc ze všeho.



…

…

Hmatám po zesurovělém zpřítomnění hlasu skrz tělo (bývalé) panny protentokráte cejchované mnou. Snaživí lháři oponují růzností sudeb nebo volbami možností: Mar Chagall na kříž vbije žida s modlitební šálou namísto bederní roušky:

Však tělo kdesi vzdálené lásky se domáhá – přítele – být zahaleno do rubáše-lnu ukojení oddaně spánkem dýchat hlavu na rameni: čas plyne k nezastavení a to je: výkřik:

foto achiv autorky

Alžběta Strachotová

UMÍRÁM !

Alžběta Strachotová je studentkou pražského gymnázia Na Vítězné pláni. Narodila se v roce 1991 v Praze. Několik let působila v Dětské televizi jako redaktorka a režisérka, na škole vede filmový klub Jeden svět. Pro stejnojmenný festival vybírá dokumentární filmy do kategorie určené dětem. Pro příbuzné a kamarády v malém nákladu vydala knihy o jejích cestách do Indie a Gruzie. Do budoucna uvažuje o vysokoškolském studiu španělštiny, filmové vědy nebo žurnalistiky.

VŠE vyjde nastejno!

Hasit hořící keř

Drobná milostná otázka

Projet srstí

Delta Nilu: dosažení cílů košíku s Mojžíšem! Aj!: jak krásný je ztopořený panický pyj se poprvé nabízející pro dívčí ústa!

Řekni! Kdo neřeší v tom ochlupení ořeší kdo se nechlubí sám sebou se nemá zapotřebí sdílet zapomínat,

Hořící keř: HO hasit!

že JE?!

Chlupatý hřbet, upřímné oči, hebké tlapy. Opuštěné nádraží v oparu léta. Klidný vzduch tuláků. Podzim klepe na brány světa. Zoufalstvím řve horký den. Jsi tu se mnou jen tak, bezelstně. Tvá němá tvář nečeká moje moudra. Konečně mluvím, povídám. Bez hlesu, bez hlasu. Popraskané laťky dřevěné lavičky. Máš pár zranění, prokousnutý krk a hnisající strupy. Tulíš se a vrníš. Slunce hraje na schovávanou s višňovými mraky. Hodiny nezadržitelně měří příjezd, houkavý příjezd našeho konce. Hladit a zapomenout. Vzájemná důvěra, pochopení, bolestná minulost. Svoje bitvy jsme prohrály. Větrné mlýny se točí dál. Duše a těla. Touláš se po mně, jako bych byla krajinou. Drápy lehce zarýváš do kůže. Koleje se začínají chvět. Musím, musíš. Odjet, vstát. Má ruka projede naposledy jemnou srstí. Těla bez duše a duše spoře oděny tělem.

40 /

poezie / česká



Veronika Švandová Vltava dnes voní. Mlékem a skořicí. Příslibem útěšných nocí. Já, kniha, studené dlaždice. Vysypu poslední drobky housek, ze sebe. Labutí černé korálky očí mě pozorují. Vlny jí plují kolem bílých boků. Moci tak za tebou, žádná pevná zem pod nohama, jen hladina, co mě topí. Veškerý cit na vodě. Tvůj dlouhý krk a urvaná pírka. Plují šedivou řekou. Šustění křídel, další přilétají. Bez studu. Se drbete. Bez ostychu. Se milujete. Bez zábran. Si plujete. Bez řádu, zákonů. Si žijete. Bez přestávky, bez zastavení. Rybáři na břehu. Lovím pstruhy v tůni snu. Sekám do ledu. Jen se neprobořit... Tupá sekera, sem tam zub. Eskymák nade mnou škrtá sirkou. Zlomí se nebo zapálí? Vyplň se, osude.

Jednou zmizím Mezi skály. Do ticha. Jen s tím, co unesu na zádech. Se svým strachem. Se svými myšlenkami. S melodií v hlavě. S jednou básní, kterou neznáš. Všechno zůstane tady. Všechna marná snaha. Všechny planý naděje. Všechny ty pošetilý plány.

42 /

poezie / česká

A zbude po mně prázdný šuplík. Přetvářka. Lži. Klíč v zámku. Smutek na gramofonový pásce. Prach na klapkách klavíru. Na ten den se těším. Půjdu tam, kam budou mířit moje kroky. Víc nevím.

foto archiv autorky

Minulost mám před sebou Veronika Švandová (roz. Bártková) se narodila 28. června 1985 v Brně, žije tamtéž. V současné době studuje speciální pedagogiku a výtvarnou výchovu. Pracuje především s dětmi a v oblasti speciální pedagogiky. Literárně a výtvarně tvoří, zpívá, má ráda sport a přírodu. Svoje básně uveřejnila v almanachwagon.cz.

Není vůbec smutné, že zmizím. Ale to, že někdo jiný zůstane.

* V modrém lusku stín zavěšeného listí z měsíce je lampa, rozsvěcuje křehké jádro, možná je měsíc modrý a závoj jako květy stínů, nebo se jádro rozbilo, lesní lucerna, asi lupa jí nakreslila do indiga nitě stříbra, které se rozutekly k zemi a podél břehů

... Až usne noc a zhasnou hvězdy. Až se probudíme vprostřed bdění. Až bude víc odpovědí než otázek. Až se ptáci na nebi zastaví v letu. Až řeky přestanou téct a otočí se zpátky, aby našly pramen. Až spadnou všechny střechy světa. Až zůstane Adam, Eva a had v poklidu v ráji. V tu chvíli zapomenu.


* Poupě barev na rozmanitém trychtýři, uvnitř bílého nebe, mezi stromy uvnitř kůry

* V potůčku není vidět, kdo tam rozžíná svíčky, kdo se v tom tichu potopil, kdo přešel po blátě

slzy z makového stromu jemně křídla rostou pod dráhou svíčky, plnou ořechů.

a mezi oblázky postavil domky. Nezdá se mi ani sen, ani den.

Slétávají prsteny nad hlavou v oceánu mezi křídly, ve skleněném tajemství tmy. Modré ticho si obouvá zvony a potom utichne světlo

Proč mlčíš? Ptá se to ticho, ve zvoncích barev. Bubliny s poklady na stéblech trav, Želvy se ponořily, není noc, tenká linka, modré vlákno nese bílý déšť. Poušť prší, zasadil stromky, mlha přišla ve střevících černa


* Svět, který je kukátkem do krystalu, přichází z noci, jenom letmá vůně a znovu černočerné ticho barev ve světle po vlnách, ke dnu, pod barevnou mříž a v rozmočené hlíně ostří nože rozsévá stříbro

* Loďka z průsvitného lístku, v ní z lucerny narozený chlapec, v lese je měkká zem a teplý mech, korále jeřabin u vítání, a z potoka tma je jenom párou nad hladinou, svíčkou pro jantarového chlapce.

* Kousek mlhy vypáraný, za ním panáček z okvětních plátků,

* Měsíc se sloupnul jako okvětí, stal se deštníkem,

odemyká knížku, na sebe pokládá stránky,

a je to přece jen smutný čaroděj, místo těla má červený stín, na němž nosí modré korále,

přišel po cestě z oblázků, na kamení voda maluje květiny, oblázek světla v černočerné studni

Měsíc je v krajce, pod ořechem spí. Konec provázku, hadí jazyk upíjí břeh, bůh světla má pootevřená ústa, pouští řeku k noci tma je čirá, jako rozpršený diamant

44 /

poezie / česká


foto archiv autora

Petr Váradi Petr Váradi Narozen 1982 v Děčíně, kde žil do roku 2007 a kam se jednou hodlá vrátit. Absolvent Filosofické fakulty UK, obor vzdělávání dospělých a personální řízení. Žije v Roudnici nad Labem, pracuje v Praze. Doposud publikoval v Psím vínu, Pandoře a v almanachu děčínských autorů Město D. Na začátku roku 2010 by mu v edici Nomisterion při děčínské knihovně měla vyjít sbírka Místo trvalého pobytu. Nyní pracuje na textech pro okruh s pracovním názvem S rautem už nikdo nepočítá. Je rád, když v zimě ve vlaku topí.

S rautem už nikdo nepočítá Odlepit se od popraskané omítky. Dojít ke dveřím a vzít za kliku. Někteří vedou rádoby poučné monology. Jiní se zajíkají, když se smějí vlastním vtipným historkám. Další mlčí. Většina zmlkla už dávno. Nově příchozí se mačkají u vchodu. Dveře mají oprýskaný lak, klika je orosená potem z dlaní. Dovnitř se nevchází o své vlastní vůli, ale na zavolání. Zavolání nikdy nezazní. V hlavě roste nutkavý pocit, že teď: Teď jdu já. Povolaný se vždy omluvně rozhlédne po ostatních. Dveře jsou velmi tenké, chvílemi je slyšet sípavý dech osoby v místnosti za nimi. Ale nikdy ani slovo. Záda a nohy bolí tak, že člověk už jen doufá, že aspoň tam vedle dali pořadatelé židli.


Lobotomie krajiny

Jen boxeři

Rozvaliny usedlostí v lesích. Hraniční kameny označující neexistující panství. Povalené smírčí kříže na místech dávných zločinů. Vykotlané stromy na rozcestích.

Sbíráme si své švestky. Vždy je jich pět a vždy je přitom pošmourný večer. Sedíme na březích všech kalných řek. Vůbec ne našich.

Neptej se na ně místních. Přišli až po nich. Nemluví jejich řečí.

Jen boxeři v ringu a nemocní rakovinou už tady vědí, jaké to je být odpočítávaný a jaký je to pocit se zvednout z kluzké podlahy pro další ránu.

Rozlitý kapky

Po ranní

Rozlitý kapky pobíhaj po stole jak splašený brouci. Všechny obrysy jsou příjemně rozmazaný. A na záchod je to najednou sakra daleko.

Zvedneš se z gauče, dojdeš si ukrojit chleba k teplý sekaný. Chytneš se s tou svojí anebo ne, to podle toho, jestli ona potřebuje zajít na nehty, nebo se musí po včerejšku dotáhnout postel. Takže si nandáš tu sekanou a jestli už vystydla, tak si na ten chleba mázneš hořčici a sníš ji studenou. Je pátek po ranní, na stole se rosí první víkendový a do nedělní šichty je daleko.

Ještě flašku a dva tři panáky Pije se slivovice a ryzlink. A bude na čase si říct, co si jeden vo druhym ale dovopravdy myslíme.

Přesně takhle mi to řekl Podívej, to co píšeš si nemůže hrát na to, že jim rozumíš, když si vozíš zadek v poršáku. To prostě nejde. Lidi to poznaj, nejsou tak blbý a ve finále se ti vysmějou. Když děláš na stavbě, piš to tak, ať je z toho cejtit malta a ať na ně lítaj kousky štuku. Když děláš s masem, musí jim bejt blbě z toho smradu a musej tě vidět, jak bouráš prase. Sázej jim to tam, jak když už si musíš jít sednout, jako když de vo vteřiny. A neřeš to, jestli už o tom někdo psal, oni si to stejně nepamatujou a ty nemáš čas to zjišťovat, protože ti zrovna vezou další vozejk kotlet na vykostění…

46 /

poezie / česká



Tajemství vetchého hausmajstra foto archiv autora

Ondřej Kamenický Na ústecké univerzitě jsem zasvětil život studiu buržoazních pavěd, filosofii a estetice. V současných krušných časech se mé zájmy střetávají v ohnisku kultury, kde potají inklinuji mezi avantgardními živly západní muziky a kinematografickou produkcí úpadkového charakteru. Jako doma se cítím ve společnosti, kde rozverné ženy tančí a laskaví muži sytí vole zrzavou moudrostí či kořalou.

„Kamenického prvotina je typickou ukázkou mladého autora, který bezhlavě kydá slovní hnůj v mcluhanovském chlívě.“

Zatímco se hašišová melta dostávala do varu, připravil Tranda pro oba drobné cibulové pohoštění. Krevnatý Halich drmolil v jazyce, kterému Trandovi rozuměl jen stěží. Mluví jakoby měl v čuňě cukrle, napadlo mu.

„…to teda pardon, ale jako znásilnit beton ?“

„Beton je křehký v tahu, zato pevný v tlaku,“ pronesl na závěr s rozšklebeným pyskem Halich, což Tranda konečně chápal, i když se to neslučovalo s jeho postojem k cementu a celé té komedii okolo komplikované výstavby chlebového sila v Drosźdy. „Aparát evropských centrál pořád čeká, co my, a my nic,“ dodal nevesele Halich a zhltl šalotku, mlaskaje při tom jako prase. Tranda chvíli dumal, taky mlaskaje, drbaje si k tomu krbovým bidlem místa, na která nedosáhl nebo se mu na ně sahat nechtělo. „Vy jste z nich nejlepší Halichu, jste odvážný, čestný a hezký. Cením si vás víc než kohokoliv z parta, a proto musíte vyrazit na sever sám. Při průchodu lesem se za vás budu modlit a dva dny nepozřu cibule. Jste poslední z generace indigo, nikdo se nevyzná ve výrobních postupech tak, jako vy. Lidé z Droždí ztrácejí naději. Jděte a ukažte, co ve vás dřímá.“

(Karel; To)

„I mně svou obrazotvornou silou vyrazil „vetchý hausmajstr“ péro z ruky“

I. Byly doby, kdy ve vlahém toku pracovního výměru dovedli muži vedle polemik nad vyhrnutou zástěrou Vilmy z vrátnice sáhodlouze tlachat i o děsivém divadle života na vsi. Kdekdo tenkrát vytloukal klín klínem, jenom báby opouštěly poštu s plnou a věděly, že za měsíc bude zase. Jedině člověk svalnaté vůle se dokázal povznést. Rozumět naruby, ironicky. Překonat a poznat. Mnoho jich v historii nebylo. Kvasar společenského vědomí - Horác Šmelke a jeho neodmyslitelný pandán Leszek Halich vedli obvyklý hovor v ranním bufetu. „Štěstí, že nepřišel Baudyš,“ zašeptala koruna moudrosti, „musel bych mu za to poslední proroctví vyčinit.“ „Dej si ještě voďára Horáci a zapomeň na to,“ řekl Halich, „Kindla už nám beztak nic nevrátí. Baudyšův věštecký ischias sloužil dlouho, sloužil dobře. Fachmanská poctivost a neoblomné fatum - v to jediné stále věřím.“ Starý Šmelke se na něho usmál, poněvadž býval taky takový. Oba dva lapeni do tenat pracovního chtíče a mužské cti jako jediní z vesnice stále vzhlíželi k dokonalému umění zednických háků a sex-apelu kosočtvercových tvárnic. „V jednotlivosti nikdy dokonalost nenajdeš Leszku, uvědom si jakého celku jsi součást, přijmi ho

48 /

próza

(Záhir; revue Filé)

(T. Čada; H_aluze)

a vyzvrať vzápětí,“ řekl Šmelke, vzal bandasku, poplácal kamaráda po zádech; odešel. Halich dojídal kabanos, přičemž tušil, že dnešek bude klíčový. Musí navštívit Trandu. Vzít si všechno k srdci. Utřít máslo z hlavy. Naposledy pozdravit kudrnatou vrátnou Vilmu, která v celém jeho příběhu nehrála pražádnou roli, ale pomineme-li tvárnice, také ona byla svorníkem mezi hermeticky uzavřeným světem Halichovým erotických snů a ranním stereotypem v podobě dotahování věčně nefunkční poloautomatické vjezdní závory ohmatanou golou. Tranda právě bytoval u sebe v čochu i tak trochu okolo. Vařil cibuli a užíval posledních okamžiků před odchodem na smetiště dějin, kam dávno patřil i se starou pneumatikou, ke které kdysi přilnul a která mu svým hladkým vzorkem připomínala Laudu – kamaráda z mládí, co si po požáru mazal hlavu sidolem. Teprve špatně vymazané brano přerušilo bolavým vrzem podivnou kratochvíli a čas se zastavil. Nepatrná jantarová zář rumové sedliny, kterou Tranda v ten moment vypil ze vzdáleného ponku alespoň pohledem, mírně osvětlila prostor zatuchlé dílny. Znejistil a ztvrdl. „Tady Halich, pane kolego. Ste tam ?!“ ozvalo se mezi dveřmi. „Jistě,“ vyhrkl Tranda „pojďte dál příteli.“


Přijav radu, stál na prahu. Slabý vánek, který se spíš mimochodem prohnal přes všechny jeho plomby, přivedl Halicha znovu k nepříjemným myšlenkám. Ty však brzy zmizely, stejně jako dobrá nálada během šichty nebo rusák pod kredencem. V útrobách své jugoslávské bundy našel pouze polský tabák a životní zklamání. Vytáhl jezdce zdrhovadla až po okraj, aby dodal tělu jednoty a mohl tak vstoupit do lesa. Kosmos hrůzy, který tu posledně se Šmelkem viděli, zneklidňoval Halicha čím dál víc. Metuzalém lidského plemene Šmelke tnul tehdy freneticky holí do papundeklového tvora tak dlouho, dokud mu krupice potu nezalepila pravé oko. Nyní s každým lupnutím nachové větévky kakofonie Halichových vnitřních orgánů sílila a šlíry tančící na jinak vcelku pravidelném čele dodávaly jeho tváři výraz zvířeckosti, zloby a nasrání zároveň. Ani perzifláž z úst nadřízených nedisponovala tak čarovnou mocí jako sardonické halali oživlého hvozdu.

Ilustrační foto / foto archiv autora

Po cestě narazil na kaliště, jež bylo nepřetržitě zkalováno rypáky rybáků. Následoval žilný roj budící úctu i respekt. Nakonec skrovný bahnotok řezaný lišejem zelené barvy – ano, barvy míru, který všichni v hloubi duše očekávali a který nepřicházel od té doby, co Kindla semlel soustruh. Celý říčný usedl na ponton. Vyklepl z tabatěrky retku, nalízl, pomačkal vrchlik. U tváře nahrnutý filc poskytl ochranu, přes níž by vlhký lauf neprošel i kdyby chtěl. Tremolo marného zápasu sirky a škrtátka odeznělo a dřevní chuť bukvice, spadnuvši Halichovi náhle do pusy při vyfouknutí cigaretového kouře v telemarkovém záklonu, odemkla dveře zapomnění. Tajemství vetchého hausmajstra. Hvězda zvaná pelyněk. Přiložil rty k teplé ráně země a zapředl kradmo jako šelma. Tentokrát bojoval o život a věděl to. Tentýž moment na úplně jiném místě. Šmelke ucítil bodnutí v mezimozku a levá polovina těla mu povolila takovým způsobem, že kdyby od té doby dělal v práci hadr na podlahu, nikdo by nic nepoznal. Špatné znamení. Šmelke poklekl, snažil se dýchat pomalu, leč s razancí starého mudrce, který nikdy nezahořkl, a to žil tak nesnesitelně dlouho ve svém těle sám. Pustil se však do mystické hry, kterou neuměl, nebo

próza / 49

Pod křížem

Nikdy nedostavěné silo se pomalu začalo stávat symbolem průseru všehomíra. Ani by nevadilo, co se šuškalo po vesnici, nebo co za pohádky dovedly báby mezi sebou z bezzubých hadrovek na rynku vypleskat. Drosźdy beztak brzy bez sila vykvasilo.

Ilustrační foto / foto archiv autora

jí nerozuměl. Hry, na jejíž pravidla se bál přistoupit i kontroverzní Tranda, co nikdy nešel pro cibuli daleko. Onen lapidární fakt, že s Halichem není cosi v pořádku, dovedl Šmelkeho k zoufalství. „Probůh Leszku, kams to odešel?“ špitl. Bohužel šlo o jeden z příznačných momentů, kdy člověku nezbývá nic jiného, než se vklínit mezi dva radiátory a nástupem na astrální kolotoč povolit ledvinám; zůstat nějaký čas v naprostém bezvědomí.

Odjakživa totiž tahal za nitky někdo úplně jiný. Někdo, komu o štěstí parta nikdy moc nešlo, a kdo spíš než aby šel s kůží na trh, ukazoval vždy typickým žalobníčkovským prstem na ostatní. Nebyl to nikdo jiný než prorok Baudyš. Falot, jenž na smrtelné posteli sepsal paměti a zmiňovanou smutnou událost tak alespoň alibisticky osvětlil. Nikomu z ligy výjimečných ale stejně život nevrátil. Práce se dál vlekla, Vilma kasala zástěru; chlapi věděli. Jednou objevil v lese Halichovy škrpály dvounohý karakal. Šelma až neuvěřitelně podobná samotnému zedníkovi - Bytost bažící po pomstě….

Kateřina Kováčová foto archiv autorky

Epilog Následně tu byla příroda, do jejíhož nitra se snažil Halich naivně proniknout a číst v ní jako v příloze Světa motorů. Blížil se kontemplativně, s trpělivostí, pokorou. Bez úspěchu. Dělal totiž jakože štronzo a myslel, že je hrdina. Blázen.

Básnířka a prozaička se narodila 16. července 1982 v Příbrami. Vystudovala češtinu a angličtinu na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (v letech 2001–06); během studií spolupracovala s kulturním periodikem Pandora. V roce 2005 získala Cenu Jiřího Ortena za svoji básnicko-prozaickou prvotinu Hnízda (Ústí nad Labem: CKK sv. Vojtěcha, 2005). V roce 2007 vydala druhou knížku: prózu Soumračno (Praha: Protis, 2007). Publikovala v literárních časopisech Host, Psí víno, Pandora, Plž, Tvar a ve sbornících Ty, která píšeš (Vltavín, Artes Liberales 2008) a Antologie české poezie (dybbuk 2007). V současné době studuje doktorské studium a věnuje se výuce anglického jazyka.

Jeho matka nasekla vosí hnízdo u rybízu srpem. Jen tak projela mezi jejich unavenými těly, rozdráždila roj. Za chvíli ji ostré bzučení řezalo kolem hlavy a taky u krku. Tvrdá lesknoucí se těla těžce dopadala na její zpocenou kůži. Bál se o ni. Matějovi chyběl byt ve třináctém patře, miloval výšky. Začal lézt na skály a na komíny. Vždy vyšplhal až na samou špici a po uvědomění si své podstaty na jakémsi vrcholu, se začal spouštět jako pavouk po pavučině zpět do hlubin. Minulý týden se málem zabil, protože se příšerně lekl roztaženýho čapího mláděte, který tam viselo zaseknutý za hnátu. Takový nestrávený sousto, zčernalý netopýřisko. Myslel na to, jak ho polapila smrt, jak vítr mazlivě pročechrávala jeho tělo, jak ho ani sama v sobě nechtěla pustit, ale držela ho někde mezi, pomalu ho ojídala, pomalu brala z jeho podstaty. A ono to bylo jako jediná jistota, jako kámen, který si kdokoliv může vzít do rukou, když jde k jezeru. „Ryby musej mít kosti, aby držely pohromadě,“ řekl jednou a vytahoval z úst přelámaný miniaturní páteře.

ti, který bylo přejetý na silnici a oni ho ani nesloupli, když malovali krajnice. „Představ si, nechali tam tu zdechlinu ležet a přes ní nakreslili bílou čáru. Co všechno může potkat mrtvýho …“ řekla a sundala si boty, aby mohla jít po lese bosa. Doma našla pět klíšťat, dvě z nich byly zabodnutý do kotníku jako naloupnutý stroupky. „Já tě tak strašně miluju, že je to až k nesnesení.“ Řekl a bylo to k nesnesení. „Měla sem pět klíšťat.“ „Říkal sem ti, ať nechodíš bosa.“ „Sem cejtila les.“ Na rožni se škvařila kůže z prasete, byla tvrdá a příliš slaná. Ztvrdlá kůrka jí narážela do zubů, nešlo to vůbec rozkousat. Žebra potřísněná odpadávajícím masem kdosi, komu nechce dávat jméno, řekněme třeba, že se jmenoval Matěj, lámal, vytahoval je z té pečící se kostry. Jeden tlustý muž v brýlích držel celé jedno stehno, na němž plandal kus tuku. Chtěl strčit do úst celý kloub, ale měl je příliš malá a tak jen olizoval. Lámal ta žebra, jako by trhal suché stonky, jeden po druhém, kdosi jiný zastrčený ve mně, miloval mě. Slaná křehce opečená lahodnost mu zamastila rty. Černý vnitřek prasete spadával do roštu. Nikdo už nejedl. Všichni jen unaveně sledovali nebe nebo zrůdně křepčili na hlasitej metalovej nářez a třísnili se potem. „Chlastej!“ zařval někdo na Matěje. Možná už byl mrtvej, možná už několik let visel zaseknutej za hnátu někde mezi. Netopýřisko. Lenka ležela na lavičce a byla opilá. Lámal žebra, jako když se ze stromu trhají podzimní větve. Byl totiž podzim, kterého se lekala na každém kroku, protože jen kvůli němu v lesích hořelo. Vždycky to tak měkce puklo. Hodil jedno prasklé žebro kotěti, které s ním dlouho zápasilo, nabodávalo svoji zmordovanou tlamičku na slinami rozměklý osten.

úryvek z nově připravované knihy

Když byli kdysi v jednom hořícím lese, sbíral bedly. Jejich velký strupatý obličeje uřízl nožem, takže z jehličí trčely jen dutý ztvrdlý nohy. Voněla se s těma hlavama, byly těžký vlhkem. Vadly jí v dlaních a třepily se, jak jim projížděla prstama po životě. „Poslední slunce. Pak přijde zima.“ Vyprávěl o zvíře-

50 /

próza


próza / 51

Ze života barokního skladatele – Záliby a neřesti

Umělci mají nejrůznější zájmy a koníčky. Někteří rádi čtou, jiní sportují, většina cestuje. Nejinak tomu bylo i v 17. a 18.století, kdy se barokní skladatel vytížený prací s povděkem uchyloval ke svým drobným každodenním zábavám. S odstupem několika staletí některé z těchto činností shledáváme jako užitečné, zábavné a tělu prospěšné, avšak mnohé z nich bychom mohli jen ztěží provozovat i dnes.

52 /

la follia

Asi všechny neřestí skladatelů barokní éry měly společného jmenovatele, zanícení a nespoutanost. Největší skladatel 17. století, Jean-Baptiste Lully (1632 – 1687), je přímo pokladnicí vrtochů, slabostí a hříchů, které tehdejší svět znal a odsuzoval. Ital žijící ve Versailles vyhledával zapovězené večírky a sešlosti, bohatě prostřené stoly, omamné látky i výstřední sexuální radovánky. Jisté indicie pak ukazují i na několik závažných psychických poruch v osobnosti tohoto bouřliváka. Jedna neřest však v jeho životě převyšuje ostatní: láska k alkoholu v jakékoliv formě. Dodnes bychom v záznamech hodnověrných svědků nalezli podivuhodné historky o tom, jak v noci Lully vyváděl s lahví, a ještě podivnější zprávy o tom, jak ráno vypadal. Při jedné příležitosti dokonce spadl do divadelního orchestru, kde zničil cembalo. Šarmantní Francouz Jacques Champion de Chambonnières (1601 – 1672) velice rád šermoval, běhal a jezdil na koni. Právě střemhlavou, nerozvážnou jízdu na koni mimo ohradu jízdárny bychom mohli přirovnat k dnešním adrenalinovým sportům. Život kavalíra, který nedbá na žádné nebezpečí, skončil tak, jak musel. Chambonnières zemřel bez krejcaru v naprosté bídě. Své poctivě nastřádané jmění rozházel také Domenico Scarlatti (1685 – 1757), osobní skladatel španělských králů. Jeho uzavřená, rozvážná povaha však nijak nenasvědčovala, že by se jednalo o člověka bohémského založení. Opak je pravdou: distingovaný, vždy konzervativní Scarlatti s černou parukou na hlavě byl beznadějný gambler. V kartách prohrál veškeré finanční prostředky a pouze osobní přátelství španělské královny, kterou vyučoval jako malou holčičku hře na cembalo, jej chránilo před mocí exekutorů a věřitelů. Osudovou vášní skladatelů byly ženy. Své o tom věděl i Alessandro Stradella (1639 – 1682), který unesl jednu ze svých žaček a stal se jejím milencem. Dívka pocházela z dobré rodiny Lomelliniů a měla navíc několik bratrů, pro které čest znamenala první i poslední. Tito rozezlení ochránci rodové cti nejprve poslali na pěvce a komponistu


Robert Woodcock: Bitva mezi anglickými a holandskými loděmi

Stradellu dva nájemné vrahy, kteří měli svůdníka zabít až bude odcházet z divadla. Legenda však tvrdí, že Stradella, nevěda, že v hledišti zpívá i svým vrahům, zlosyny dojal svým čistým přednesem a ti se mu pak dali poznat, nechali jej naživu a ještě mu poradili, ať si dá větší pozor na bratry Lomellinie. Podruhé však Stradella tolik štěstí neměl: rozezlení bratři jej vyhledali osobně a noži na něm vykonali svou pomstu. Ale témata lásek a předčasných úmrtí barokních skladatelů a skladatelek si schováme na příště.

1 Romain ROLLAND, Hudebníkova cesta do minulosti, Praha 1946, s. 99 – 100.

/Adam Krupička/

foto archiv autora

Kromě obvyklého pokuřování v „tabákovém kolegiu“ si zamiloval hamburský skladatel Georg Philipp Telemann (1681 – 1767) také pro muže zcela netradiční zálibu: pěstování a ošetřování květin. „Jest nenasytný v hyacintách a tulipánech, lačný po pryskyřnících a zvláště po sasankách.“ 1 Dokonce si nechává od svých četných přátel posílat cibulky a sazenice kvetoucích oblíbenců. Georg Friedrich Händel Telemannovi dokonce posílá darem speciální zásilku, celou bednu, těchto cizokrajných pokladů rostlinné říše. S přírodou je spjata i záliba Johna Ecclese (1668 – 1735). Tento anglický skladatel, který komponoval především scénickou hudbu pro představení dramatika Williama Congreva, trávil mnoho času na březích řek, kde rybařil. U vody postával i další Angličan – Robert Woodcock (1690 – 1728), jenž byl zaměstnán jako úředník u britské admirality. Miloval moře i lodě, maloval mariny (obrazy s námořní tématikou). Vzorem mu bylo dílo tehdy oblíbeného Williama van de Veldes. Slavný hudební virtuóz Arcangelo Corelli (1653 – 1713) se obdivoval malířskému umění svých současníků i starých mistrů. Zanechal po sobě, kromě značného movitého i nemovitého majetku, také rozsáhlou galerii vzácných pláten. Podobného koníčka měl i Georg Friedrich Händel (1685 – 1759), v jehož pozůstalosti bychom nalezli i několik Rembrandtových obrazů. Značně podivnou a nebezpečnou zálibu pěstoval Pascal Colasse (1649 – 1709), jeden z nejlepších žáků velikého Lullyho. Colasse si z vlastních prostředků tajně vybavil laboratoř a v ní se zabýval alchymickými pokusy. Do jaké míry byl při těchto experimentech ohrožen jeho život nevíme. Jisté však je, že Kámen mudrců ani zlato nenalezl. Bohužel,

štěstí neměl ani v hudebním podnikání: divadlo, které financoval, totiž do základů shořelo.

la follia / 53

Polanského Hnus očima Sartrovy nevolnosti foto archiv autora

Pavel Brycz

Hnus (Repulsion)

(28. 7. 1968 Roudnice nad Labem) Prozaik, textař, scenárista. Píše pro dospělé i děti. Vydal povídky Hlava Upanišády, Jsem město (Cena Jiřího Ortena 1999), Miloval jsem Teklu a Malá domů. Dále novely Sloni mlčí (vznikla díky pobytu ve Francii), Mé ztracené město a romány Patriarchátu dávno zašlá sláva (Státní cena za literaturu 2004) a Svatý démon. Pro děti - Kouzelný svět Gabriely (nominace na Magnesii Literu 2007), Dětský zvěřinec (též večerníček na ČT 2009). Spolupracuje s kapelou moderního šansonu Zdarr.

Jose Saramago – Slepota Portugalský nositel Nobelovy ceny zkombinoval prvky triviální literatury se silným humanistickým poselstvím. Nemohl jsem se od jeho katastrofické utopie odtrhnout. Nový „Den trifidů“. Důkaz, že silný nápad podaný suverénním vypravěčem chytne za srdce nejen obyčejné čtenáře, ale i pány ze Stockholmu. Navíc jsem „lusitanofil“ a s portugalskými, brazilskými a angolskými přáteli jsem velmi prožíval radost, když Saramaga v roce 1998 ocenili. Na youtube je k vidění trailer filmu podle této jeho knihy. Film málokdy dosáhne na kvalitu předlohy, výjimky jako Přelet nad kukaččím hnízdem či Plechový bubínek pochopitelně existují, ale protože „zlého slepce“ hraje Gael García Bernal (Amorres Perros, Mexická jízda, Špatná výchova, Motocyklové deníky), nechtěl bych si ho nechat ujít. Snad se dostane aspoň do filmových klubů. Angelo Maria Ripellino – Magická Praha Dlouho jsem si přál se s touto knihou setkat. Takže když na mě zasvítila před Vánocemi z výlohy knihkupectví na Národní třídě, nečekal jsem na Ježíška a knížku koupil. Fascinujícím způsobem skládá autor koláž z legend rudolfínské Prahy, z Golema, Kafky i Haška. Je arcimboldovský i švejkovský. Připomíná V + W, Holana i Hrabala. To vše italský bohemista sděluje v trvalém stínu šibenice z Kremlu, která na nás dolehla rokem 1968.

54 /

...doporučuje

thriller/horor/drama Velká Británie, 1965 104 minut

Máte-li rádi místopis ducha ve stylu Apollinairových, Nezvalových a Seifertových procházek, přečtěte si i Ripellina, toho italského pražského chodce, který vidí i neviditelné. Hans Christian Andersen – Pohádky a povídky Je mi lhostejné, kdy se ke knize dostanu, zda okamžitě po vydání, anebo po sto letech. Rozhodně ale po přečtení Andersena bych hodně litoval, kdybych ho minul. Samozřejmě jsem znal a měl rád všechny možné adaptace, filmová „Malá mořská víla“ i animované „Děvčátko se sirkami“ byly pro mě působivé horory, ale kromě nějaké ukázky v čítance jsem od Andersena nic nečetl. Teď, když jsem se k němu konečně dostal, jsem okouzlen. Nejen, že se v jeho příbězích hraje o život jak v Shakespearovi, ale stejně jako on má úžasný humor, někdy hodně černý, a jazyk naopak úžasně barevný. Letos je Andersenovi 205 let, takže proti svému mořskému králi a jeho dcerám, jež na rozdíl od Malé mořské víly, „nespáchaly sebevraždu láskou k princi“, je vlastně poměrně mladík. A jeho příběhy, ty jsou vůbec nesmrtelné, takže vůbec nevadí, že vyšly ve dvou svazcích v Albatrosu už před sedmi lety. Jestli to máte jak já, že se k důležitým věcem dostáváte se zpožděním, tak po nich sáhnete.


režie: Roman Polanski scénář: Roman Polanski, Gérard Branch kamera: Gilbert Taylor hrají: Catherine Deneuve, Mike Pratt, Roman Polanski Spojení „Sartrova nevolnost“ v názvu této eseje označuje motivy z filosofického a literárního díla Jean-Paul Sartra (1905-1980), s jejichž pomocí se na následujících řádcích pokusím interpretovat film Romana Polanského (1933) Hnus (Repulsion, 1965). Vycházet budu především ze Sartrova textu Nástin teorie emocí, další inspiraci čerpám z několika motivů v Bytí a nicotě, doplnění o literární aspekty pochází z povídky Místnost a románu Nevolnost. Oko, které se na nás v úvodní sekvenci filmu Hnus dívá, nás vidí. V okamžiku, kdy na nás pohlíží, pociťujeme, že jsme jím viděni a čímsi podivným temně zneklidněni. Zneklidněni jsme samotným tímto pohledem, který si nás v míře, v jaké jej zakoušíme, přivlastňuje. Situace se však mění. Nadále to totiž nebudou oči Carol (Catherine Deneuve), které nás budou pozorovat, nýbrž to budeme my - diváci, kteří pohledem mladé dívky spatříme podivuhodný svět, jehož děsivé kontury sama vytváří. Chování Carol nemusíme dlouze analyzovat, abychom zjistili, čím nás uchvacuje, postačí, když si vzpomeneme, co si v Sartrově povídce Místnost pomyslel Darbédat o své dceři Evě, která se před jeho očima stávala „nenormální“: „Vytýkám jí, že žije mimo lidskou sféru.“ 1 Prostor mimo lidskou sféru, ve kterém žije i Carol, je tím, co poutá náš zájem, protože nás náhle konfrontuje s jednáním a vnímáním,

pro které neplatí zákony světa lidské praxe vyznačující se logickým zacházením s prostředky vzhledem k racionálním cílům. Tyto zákony, podle kterých žijeme, nás učí, že je příhodné docházet pravidelně do práce, že je racionální zaplatit nájem, když má být zaplacen, či že v určitém věku je vhodné, aby dostala slovo sexualita a manifestovala se políbením milovaného protějšku. Svět Carol má však zcela jiné zákony a jen jednoho zákonodárce. Co je to za zákony, podle nichž je organizován svět, který se nám očima Carol vyjevuje? Je vůbec na místě hovořit o „zákonech“ či „organizaci“, když to prvé, co nás při pohledu na její počínání napadne, je „nahodilost“ a „neorganizovanost“? Abychom odhalili svéráznou zákonitost světa, který se zdá nahodilý, neorganizovaný a nenormální, je třeba opustit pozici nezaujatých pozorovatelů, a nezapomínat na to, co jsme sami prožili. Již úvodní scéna filmu, kdy v kosmetickém salónu, kde Carol pracuje, drží nepřítomně ruku své klientky místo toho, aby ji zkrášlovala manikúrou, naznačuje, že se Carol nachází kdesi v proměněném světě „mimo realitu“. Svět, který nám svou nepřítomností Carol ohlašuje, budu - v návaznosti na Sartrův text Nástin teorie emocí - nazývat magický. Magický svět Carol se nám nerozevírá pouze její lhostejností k „realitě“, ale (jak ve filmu postupně vidíme) i smutkem, strachem či hrůzou ze sexuality – zkrátka různými emocemi. Emoci definujme široce jako „náhlý pád vědomí do magična“ 2.Jaký je svět, upadne-li vědomí člověka do magična? A čím je magično, vstoupí-li skrze vědomí do světa? Odpoví nám sama Carol, stačí ji sledovat: třeba když chce rukou smést ze židle světlo, které na ni dopadá, nebo když její ruce vepisují své otisky do zdi, či naopak, když se cizí ruce ze zdi vynořují, aby nestoudně uchvátily její tělo a vyděsily Carol k smrti. Magično spojuje situaci s emocí. Toto splynutí má podivuhodný charakter. Emoce vědomí zachvacuje, ohlašuje se bez ohlášení, přepadá nás. Emoce není pocit – rovnovážný stav vyznačující se zvládnutelností ze strany toho, kdo pociťuje. Emoci nelze zvládnout, aniž bychom přestali být emocionálně pohnuti. A přece není emoce něčím mimo mě, nýbrž je právě mým strachem, právě mým smutkem. Je zde však ještě situace, ve které mám strach, či ve které je mi smutno. Tato situace, aby se mohla spo-

film / studie / 55

56 /

film / studie

kroky na chodbě, které se snaží vstoupit do pokoje, postava na okamžik spatřená v zrcadle – to je magičnost místnosti. Útěk tak spíše posiluje magický svět, než aby se od něj vzdaloval, protože jeho realizací si Carol potvrzuje magickou skutečnost situace, ze které utíká. Útočiště, které mělo být ochranou před magičností předmětů, se stává centrem magického světa, neboť Carol je přesvědčena o představě, před kterou se snaží skrýt. A protože je to její vlastní představa, musela by utéct sama před sebou, aby nalezla bezpečí. Svět Carol se nápadně podobá světu Evy z povídky Místnost, jelikož ta také vstupuje do magična, když se rozhodne sdílet pokoj i vnímání světa se svým psychicky nemocným mužem. „Přepadla ji úzkost: pokaždé, když odešla z té místnosti, zmocnilo se jí zděšení, že se tam musí vrátit. A přece věděla dobře, že by jinde nemohla žít: měla tu místnost ráda.“ 6 S tím, jak se film odvíjí, se Carol propadá stále více do magična, které ji nese a jehož je nositelkou. Ústup „lidského světa“ ve prospěch světa magického je symbolizován odjezdem sestry Helen (Yvonne Furneaux) a jejího přítele (Ian Hendry) na dovolenou. Carol zůstává v bytě sama. Její život v magickém světě je propojením dvou ohledů. Na jedné straně není schopna racionálně zacházet s věcmi jako prostředky (žehlí, aniž by byla žehlička v zásuvce, není schopna pracovat, nechává na talíři rozkládající se maso) a na straně druhé se dostavuje emocionální vidění světa a věcí v něm (ze strachu se zamyká v pokoji, věci ji pozorují, útočí na ni světlo, přepadají ji sexuální děsy). Možná ji pak stejně jako Evu

napadlo, že už pro ni není nikde místo. Ta si totiž uvědomila následující: „Normální lidé si ještě myslí, že k nim patřím. Ale nemohla bych s nimi být ani hodinu. Potřebuju žít tady, na druhé straně téhle zdi. Ale tady se zas o mě nestojí.“ 7 Nyní je příležitost obrátit se k románu Nevolnost a literární formou nahlédnout, co zažívá Carol na filmovém plátně. Hrdina románu objevuje v závrati, v níž se mu na věcech dává pocítit sama existence, rovněž zcela nový svět. „Předměty by se neměly dotýkat, vždyť přece nežijí. Lidé jich používají, kladou je na místo, žijí uprostřed nich: jsou užitečné, nic víc. Ale mne se dotýkají, a to je nesnesitelné. Mám strach přijít s nimi do styku, docela jako by to byla živá zvířata.“ 8 Carol má také strach, to třeba, když se před ní rozestupuje zeď, aby se ji jako dravá šelma otevírající tlamu pokusila zajmout do svých děsivých útrob. „Věci se osvobodily od svých jmen. (...) Slova zmizela a s nimi i význam věcí, způsob jejich užívání, slabé znaky, které lidé načrtli na jejich povrch. (...) A pak se existence náhle odhalila. Ztratila neškodný vzhled abstraktní kategorie: bylo to vlastní těsto věcí (...); zůstaly jen monstrózní, měkké a neuspořádané hmoty - holé ve své děsivé, obscénní nahotě.“ 9 Carol rovněž magickým zrakem pozoruje předměty (konvici, svoji ruku) jako kdyby se osvobodily od svého smyslu a jen tak si před ní existovaly. A nejen před ní, ale i s ní - to když její ruka prostupuje do zdi a zeď vstřebává její ruku. „Všechny předměty, jež mě obklopovaly, byly z téže hmoty jako já, z jakéhosi ošklivého utrpení.“ 10 A co když do magického světa vstoupí jiný člověk - nápadník Colin (John Fraser) nebo bytný (Patrick Wymark)? Bytný si jde pro peníze, které mu náleží. Klepe na dveře. Současně však buší na brány magického světa. Bude otevřeno. Carol spatří jeho pohled, zasáhne ji podobně jako prostoupil pohled Carol námi, když se na nás na začátku filmu dívala. Bytný si žádostivým pohledem Carol prohlíží, netuší však, že je v témže okamžiku očarován v magický předmět, který je třeba připravit o jeho sexuální děsivost. Stejně tak, když se dobude do bytu Colin, nenapadne ho, že předmět, který drží Carol v ruce, jej má zbavit jeho děsivosti, která mu byla přičarována, aniž by o tom věděl. Vražda je zde jen jinou formou útěku, hledáním útočiště, „magickým chováním snažícím se zaříkáváním sprovodit ze světa děsivé předměty“. 11 Avšak každá emoce, jak nás učí zkušenost, někdy odezní, a sice když zmizí emotivní situace nebo když jsme schopni vymanit se z emoce objektivní

Hnus / foto www.topzine.cz


reflexí. Carol však demonstruje opak: houstnutí magického světa, který nelze opustit, protože není vidět na krok. Bylo by tak nyní asi vhodné zařadit do výkladu novou kategorii, která by odpovídala nové (základní?) dimenzi magična - šílenství. Nešlo mi zde však o definice, ale o odhalení situace, v níž Carol žije. Vyšlo přitom najevo, že film Hnus ukazuje, jaké by to mohlo být, kdyby magická část naší každodenní zkušenosti (emoce) naše vědomí zcela a navždy pohltila.

Poznámky:

1 SARTRE, Jean-Paul. Místnost. In: Zeď. Praha : Odeon, 1992. str. 35. 2 SARTRE, Jean-Paul. Nástin teorie emocí. In: Vědomí a existence. Praha : OIKOYMENH,2006. str. 99. 3 Tamtéž. 4 SARTRE, Jean-Paul. Bytí a nicota. Praha : OIKOYMENH, 2006. str. 456. 5 SARTRE, Jean-Paul. Nástin teorie emocí. In: Vědomí a existence. Praha : OIKOYMENH,2006. str. 93. 6 SARTRE, Jean-Paul. Místnost. In: Zeď. Praha : Odeon, 1992. str. 36. 7 Tamtéž, str. 37. 8 SARTRE, Jean-Paul. Nevolnost. Praha : Odeon, 1993. str. 17. 9 Tamtéž, str. 131. 10 Tamtéž, str. 180. 11 SARTRE, Jean-Paul. Bytí a nicota. Praha : OIKOYMENH, 2006. str. 356.

Použitá literatura:

SARTRE, Jean-Paul. Nástin teorie emocí. In: Vědomí a existence. Praha : OIKOYMENH, 2006. str. 53-101. SARTRE, Jean-Paul. Bytí a nicota. Praha : OIKOYMENH, 2006. SARTRE, Jean-Paul. Místnost. In: Zeď. Praha : Odeon, 1992. str. 23-46. SARTRE, Jean-Paul. Nevolnost. Praha : Odeon, 1993.

/Tomáš Tlapa/

foto archiv autora

jit s příslušnou emocí, musí opustit racionální svět prostředků a vstoupit do světa magického. V racionálním světě každá věc vystupuje jako prostředek, který je zároveň jejím smyslem (židle je k sezení, tužka k psaní atp.). Věci jsou vymezeny svojí užitečností. Pokud se věc k ničemu nehodí, je ne-smyslná. Stejně tak když je prostředek použit k tomu, k čemu neslouží (židle k tomu, aby z ní byly odstraněny paprsky světla), prohýbají se věci pod přívaly iracionality. Co zbude ze světa, když přestane být „uspořádaným komplexem prostředků“ 3 ? Zůstane právě jeho magická dimenze, sféra, která odpoutává věci od jejich běžného významu. V magickém světě věci nevystupují jako prostředky k něčemu, ale jako jsoucna bezprostředně nabytá emocionalitou (věci nás děsí, nahánějí nám strach). Propojí-li se magická situace (rozpadající se zeď v místnost, kde se Carol právě nachází, aniž by se „ve skutečnosti“ se stěnou cokoliv událo) s emocí (zděšení z této magické situace, ve které se Carol octla), vzniká přesvědčení, že tato situace je naprosto skutečná (Carol na ni proto reaguje útěkem do svého pokoje). Tak se rodí magický svět. Lze tedy říci, a film Hnus to ukazuje, že „emoce není uchopením emotivního předmětu v nezměněném světě, nýbrž se projevuje radikální změnou světa, protože odpovídá celkové modifikaci vědomí a jeho vztahů ke světu 4 .Má-li být emoce pádem do magična, musí být odstraněna struktura racionálního světa. Aby mohly „kroky na chodbě“ Carol děsit, nemůže současně myslet v kategoriích „zdravého rozumu“, nesmí postřehnout, že by případný útočník musel nejdříve násilím překonat zavřené dveře bytu, poté neomylně směřovat svůj pohyb k jejímu pokoji, a následně vědět, jak se do něj dostat. Aby mohl strach Carol zcela ovládnout, musí být všechny tyto reálné překážky a zábrany naráz odstraněny. Magický svět, který Carol uchvátil, je živen z jejího přesvědčení, že je skutečný, čímž se skutečným i stává. Její vědomí „prožívá nový vzhled světa tak, že je o něm přesvědčeno, a právě proto je lapeno svým vlastním přesvědčením, stejně jako se to děje ve snu. Vědomí emoce je vědomí zajaté. (...) Je zajaté samo díky sobě v tom smyslu, že neovládá přesvědčení, kterým se snaží žít, a neovládá je právě proto, že jím žije, že je naplno zaujato tím, aby jím žilo. (...) Když tedy vědomí žije magickým světem, do něhož je vrženo, má tendenci uchovat tento svět, jehož zajatcem se činí“ 5 . Carol utíká do svého pokoje. Ochrání ji? Sotva. Sám je magický. Děsivé stíny u stropu, viděné a slyšené

film / studie / 57

O Mooreovi... s láskou? O kapitalismu s láskou (Capitalism: A Love Story) dokumentární USA, 2009 127 minut

Roztřesenou domácí kamerou hledíme skrz okno na příjezdovou cestu. V dáli vidíme několik aut. Neznámý hlas v pozadí se zmiňuje, že šerif už přijíždí. Policie vystupuje a za komentáře kameramana obkličuje dům. Zběsilé výkřiky vypovídají o nervozitě v místnosti. Vědí, že je od vniknutí policie do domku dělí už jen velmi málo času. Přichází chvíle, kdy poznáváme osazenstvo pokoje. Převážně starší lidé se jeden po druhém představí, nakonec se představuje i osoba za kamerou, jedná se o mladou dívku. Policie vyráží dveře – tma. O několik minut později jsou nám ukazovány další a další rodiny, slzy jim stékají po obličeji, přicházejí o své dědictví, přicházejí o své domovy, křičí na narušitele, kteří je chtějí o vše připravit. To přece není spravedlivé! Za několik vteřin je nám představen od pohledu nepříjemný, elegantně oblečený muž. Jeho démonický vzhled napovídá, že k němu sympatie pociťovat nemáme. Jeho slova posléze vše potvrdí. Přirovnává sám sebe k supům. Obchoduje s nemovitostmi, odkupuje státem zabavené domy a sám nadšeně přiznává, že vydělává na cizím neštěstí. Tohle je kapitalismus! Zhruba takto vypadá začátek filmu O kapitalismu s láskou. Předcházející řádky demonstrují základní princip dokumentu. Michael Moore natočí lidské neštěstí. Ublížené jedince, lidskou nespravedlnost a bídu pramenící z neduhů politického zřízení v USA. Posléze proti tomu postaví protiklad. Postavu prohnilého kapitalisty, člověka bez špetky lítosti, lidskou hyenu. A pak se soucitně ptá diváků, hlasem náležitě podbarveným patosem, jestli tohle je skutečně ten svět, kde chtějí žít. Moore ale nedělá nic, co by

58 /

film / recenze


Má smysl se hluboce zamýšlet a zabývat se problémem, když jsou znatelně cítit podvody při zprostředkování těchto myšlenek? Michael Moore v podstatě zabíjí potenciál vybraného tématu a umožňuje nám pouze subjektivní a povrchní vhled. Jedná se o lacinou snahu šokovat s bonusem v podobě mnoha zábavných vsuvek. Myšlenka tedy ztrácí na závažnosti i uvěřitelnosti. Svojí formou by se dokument dal nejlépe přirovnat k bulvárnímu tisku. Míra agitátorství překročila hranici snesitelnosti. A závěr, kdy sledujeme Michaela Moorea, jak se, unaven svým bojem, obrací k divákům se žádostí o pomoc, je odporná tečka za celým dokumentem. /Tomáš Janáček/

foto archiv autora

režie: Michael Moore scénář: Michael Moore kamera: Daniel Marracino, Jayme Roy

nás mělo přesvědčit o tom, že jeho dokument je pravdivou výpovědí, že příklady těchto extrémů se dají obecně vztáhnout na americký kapitalismus. Podsouvá nám pouze hudbou zvýrazněné emoce, dojemný film, který s námi přece musí pohnout, pokud nejsme z kamene. Přece musíme dát prostor projevům naší lidskosti. Kontroverzní dokumentarista pokračuje. Jsme zaplaveni informacemi, zjišťujeme, jak to vypadalo v USA dříve, kde se stal problém, kdo udělal chybu. To všechno formou zábavných, vizuálně atraktivních prostřihů z různých filmů a dobových dokumentů. Vše samozřejmě za doprovodného komentáře. Pro koho je film určený? I velmi bystrý divák by se mohl snadno ztratit v záplavě ekonomických pojmů a politických omylů. Přesto pokračuje smršť zábavných hříček, komických písniček a často prostoduchého zesměšňování. Patetické situace mnohdy budí nevyžádaný smích. Kdo se má na tento film koukat? Jedná se o agitku směřovanou k masám, které se nyní mají projevit jako síla schopná zvrátit současné politické uspořádání? Není množství ekonomických a politických pojmů jenom něco, čemu nemá být porozuměno, co budí zdánlivý dojem serióznosti pramenící ze složitosti? Není příliš snadné prohlédnout manipulativnost všech předkládaných informací a zbytečné hraní na city? Manipulativnost, hra s city a něco, co se mnozí nebojí označit za propagandu, jsou výraznými prvky i předchozích Mooreových filmů. Je téměř nemožné si ověřovat všechna předkládaná fakta a kriticky rozlišovat lži od vnímavých postřehů. Ten, kdo je obeznámený s předchozí prací tohoto dokumentaristy, pravděpodobně dostane vše, co očekával. Možná v o trochu větší míře. Co je vůbec smyslem podobného dokumentu? Agitovat ovlivnitelné masy ke vzpouře? Mohlo by se zdát, že se jedná o hru. Humor částečně zlehčuje téma. Moore ve velké míře prezentuje sám sebe, zobrazuje, jakým dojmem působí na mocné a bohaté. Můžeme být svědky odporu lidí z Wall Streetu ve chvíli, kdy Moorea poznají. Možná se tedy autor chce jen znovu prezentovat v podobě narcistického bojovníka za spravedlnost, zatímco divák se má jeho vtípky bavit a případně si z filmu odnést nějaké zamyšlení. Zábava převažuje nad účelem. Jaký jiný význam by měl falešný projev George W. Bushe, při němž za ním sledujeme téměř apokalyptické destrukce. V tom případě je nutné se zaobírat otázkou, jak

moc se podařilo pobavit a vtáhnout diváka do hry. Bohužel, i zde dokument poněkud pokulhává. V první polovině filmu jsme baveni, napínáni a šokováni, ale později film začíná ztrácet tempo. Témata se opakují nebo jsou zbytečně dlouhá. Ve chvíli, kdy se Moore začne věnovat tématu světové finanční krize, jako by se vytratil jednotný koncept snímku. Takové vychýlení působí násilně a trhá jednotnost doposud sledovaného. Navíc je velmi obtížné se orientovat v tom ohromném množství informací. Výsledkem je úbytek zábavy, která byla v první polovině přítomna. Pokud je snahou závažné poselství, tak je film velký omyl. Upozornit na problémy se mu jistým způsobem povedlo. Míra patetičnosti a prvoplánovité snahy o citový efekt, může spíše nabádat k obezřetnosti při přijímání předkládaných informací. Když je prohlédnutelné, že jsme manipulováni, proč věřit čemukoliv?

Kafkovsky geniální Scorsese Prokletý ostrov (Shutter Island) drama/thriller/mysteriózní/ horor USA, 2010 138 minut

Adaptace brakového „chilleru“ Dennise Lehanea, v němž dvojice maršálů vyšetřuje zmizení pacientky ústavu pro choromyslné zločince, umístěném na odlehlém a mlžným oparem zahaleném ostrově, je ukázkově odvedenou hrou s diváckým očekáváním a divákem samotným. Snímek, prezentovaný v ukázkách jako čistě spotřební „žánrovka“ s dost možná šokujícím závěrečným odhalením, se již od začátku profiluje dočista jinak, než může publikum očekávat. Skrze sérii výrazných pomrknutí totiž ponouká k odtrhnutí se od čistě hollywoodského vyprávěcího stylu

režie: Martin Scorsese scénář: Laeta Kalogridis kamera: Robert Richardson hrají: Leonardo DiCaprio, Ben Kingsley, Mark Rufallo, Michelle Williams, Max von Sydow Před čtyřmi roky se Martin Scorsese konečně dočkal a po takřka třiceti letech tvrdé filmové dřiny uzavřel jednu kapitolu svého režijního života ziskem vysněného Oscara. Nová kapitola, již načíná mrazivý thriller Prokletý ostrov, si však se Scorseseho dřívější tvorbou v ničem nezadá, byť se nachází v žánrových mantinelech, od nichž se příliš pozlacených sošek očekávat nedá.

Prokletý ostrov / www.ceskenoviny.cz

film / minirecenze / 59

směřujícímu k velkému finále. Scorsese zcela mistrně ukolébá rozsáhlou expozicí, v níž precizně vylíčí i ta nejmenší zákoutí prostředí a duše hlavního hrdiny, aby posléze rychle stočil dějové kormidlo do míst, kde se stírají hranice mezi sny a skutečností, pravdou a lží, dobrem a zlem. Tento myšlenkový labyrint je vystavěn nejen na základě brilantního, informace přesně dávkujícího scénáře, nýbrž především na záměrné „lapsovitosti“ formální stránky, z níž vyčnívá

místy kostrbatá střihová skladba. Výtečnou práci rovněž odvádí herecký tým, jenž si bravurně poradil s komplexností předepsaných postav. Ať už se jedná o DiCapriův rozklad osobnosti, anebo Ruffalův či Kingsleyho odraz doby, vše je podřízeno výhradně režisérově vizi, která geniálně bortí zaběhlá žánrová schémata a vedle dobové kinematografii skládá velkolepou poctu i vládci schizofrenie, Franzi Kafkovi.

drama/fantasy/thriller USA, VB, Nový Zéland, 2009, 135 minut

režie: Peter Jackson scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson kamera: Andrew Lesnie hrají: Saoirse Ronan, Mark Wahlberg, Stanley Tucci, Rachel Weisz, Susan Sarandon

60 /

film / minirecenze

komedie/romantický

automobil. A zatímco první jel i přes oprýskanou kapotu zcela hladce, druhý, nablýskaný fachmany z novozélandské WETY, kodrcá pokaždé, když režisérova noha sleze z plynu, aby si trochu odpočinula. Scénář Pevného pouta je citelně nekonzistentní, bez důrazu na výraznější myšlenku, dějové linie a motivování postav. Ty se často chovají jako po čerstvě provedené lobotomii. Filmu přitom chybí subžánrově potřebný tah na branku. Místo něj se dostavuje pouze série stopáž natahujících scén, v nichž dává režisér vyniknout především svému egu (Jacksonovo cameo), herečkám, které obdivuje a chce jim proto dát trochu prostoru (komická koláž Susan Sarandon), anebo počítačovým mágům, jimž se podařilo vytvořit sic nádherné, leč zcela sterilní prostředí mezi nebem a zemí, které je ve své kýčovitosti přeslazené jako cukrová vata na Matějské pouti a zároveň bez chuti a zápachu jako nemocniční obědy.

Je veřejným tajemstvím, že filmová romantika patří mezi ohrožené druhy, které drží delší dobu na živu nezávislá scéna. Ta čas od času přichází s filmem, jenž kromě srdečního svalu pohladí i mozkovnu. Jedním z nich je i Půlnoční polibek, v jehož středu se

Pevné pouto / movies.ign.com

Půlnoční polibek / www.ceskenoviny.cz


USA, 2007 90 minut

režie: Alex Holdridge scénář: Laeta Kalogridis kamera: Robert Murphy hrají: Scoot McNairy, Sara Simmonds, Brian McGuire, Twink Caplan

nachází zoufalý (skoro)třicátník Wilson, jemuž při pohledu na zamilované spolubydlící pomalu dochází dech. Naštěstí je po ruce internet a „rande naslepo“. Nemusí tak sice potkat tu pravou, ale může zažít nejromantičtější silvestrovský večer za pěkně dlouhou dobu. Půlnoční polibek se dá nejsnáze popsat jako kříženec jerseyských snímků Kevina Smithe a romantických vycházek Před soumrakem/Před úsvitem Richarda Linklatera, jimiž občas probleskne i upřímnost oscarového Once. V Půlnočním polibku se sice na žádný hudební nástroj nehraje, avšak ústřední pár je téměř stejně uvěřitelný jako Glen Hansard a Markéta Irglová, přičemž k společné chemii a jiskře nepotřebuje mediální pozadí, jaké měli za zády oba kapelníci. Vystačí si pouze s výborným scénářem, z něhož je civilnost a reálný život cítit doslova na každém kroku. Výrazně tomu dopomáhají přirozené dialogy, ke kterým se nejlépe hodí přívlastek „jako ze života“. Režisér Alex Holdridge navíc drží nad celým filmem pevnou ochrannou ruku a nedopouští, aby sklouzl jak k lacině přepjaté červené knihovně, tak hloupé přehlídce žánrových klišé. S nimi si naopak velmi často pohrává a společně s „no-name“ hereckým ansámblem bruslí na tenkém ledu přesně mezi oběma extrémy s přehledem ostříleného filmaře. Jeho talent pak vyniká především v intimních momentech, kdy se „láme chleba“ a postavy odhalují své nejnitěrnější pocity, frustrace a obavy, k nimž naštěstí nehrají pro hollywoodský mainstream neodmyslitelné melodramatické tóny. V tu chvíli získává snímek nejen na hloubce, ale dokonce se mu daří – ve spolupráci s minimalistickým černobílým snímáním – smazat hranici stříbrného plátna a dát divákovi pocit, že sleduje dva známé na ulici. Že by revoluční druh reality-show? /Petr Semecký/

foto archiv autora

Poprstenovou tvorbu Petera Jacksona, mimo jiné tvůrce nadšeneckých krváků Braindead a Bad Taste, provází dva výrazné jevy – absence soudnosti a neznalost míry, jimiž se starší tvorba talentovaného špílmachra rozhodně nevyznačovala. Snímek Pevné pouto je toho nejčerstvějším důkazem a dalším hřebíčkem do rakve, již začal novozélandský režisér stloukat při natáčení předělávky King Konga. Té jako by příběh zavražděné teenagerky, sledující po svém skonu pátrání po vrahovi ze sousedství a rozpad rodinného krbu, po mnoha stránkách z oka vypadl. Ačkoliv v úvodu snímku Jackson ještě zcela uvědoměle pracuje s dobově věrnými kulisami, buduje hladce napětí a zvládá vykřesat emoce z jakéhokoliv momentu, v němž je jejich zárodek, po uzavření prvního aktu nezařadí oproti očekávání vyšší rychlostní stupeň, nýbrž vymění rovnou celý

spoň trochu pod kůži a odcházel z kina s pocitem upřímného kulturního nasycení. Pocitem, který digitální krajinky a rampouchy opravdu nezprostředkují.

Polibek za všechny peníze Půlnoční polibek (In Search of a Midnight Kiss)

Pevné pouto s počítači Pevné pouto (The Lovely Bones)

K čemu pak je, že je samotný příběh zajímavý, když je nuceně skryt pod nánosem nejasného tvůrčího balastu, jenž se úpěnlivě snaží zabránit tomu, aby se divák s postavami sžil, dostal jejich osudy ale-

film / minirecenze / 61

Festival ZLATÝ VOČI

Obyčejný filmový festival? Zlatý voči.

…jubilejní 15. ročník (10.-11. 5. 2010)

Logo festivalu Zlatý voči / foto archiv pořadatelů

…dopřejte vizuální pokocháníčko svým OČÍM. www.zlatyvoci.cz

/Tereza Kurečková/

foto archiv autorky

Byly udělovány tři nejvýznamnější ceny: Zlatý Voči, Voči Jeanne Moreau, Růžový brejle a od krizového roku 1998 také Poškrábaný brejle Kurta Krena. V roce 1999 se festival konal poprvé v posunutém termínu, a to v období vánočním. Přibyly ceny X-Ray Eyes a Voči pro pláč. Ovšem po tomto ročníku nastalo období několikaleté propasti, než se Zlatý Voči znova probudily v roce 2003. Letošní ročník je již patnáctý a organizátoři přistupují k těmto polokulatinám obzvláště svátečně. I přesto, že Zlatý Voči letos tíží bídná finanční situace, návštěvníci nebudou ochuzeni o neopakovatelné filmové zážitky a bohatý doprovodný program. Filmy se budou promítat na akademické půdě – v klubu K4 v Celetné ulici, v promítacích místnostech FAMU a Filosofické fakulty. V porotě zasednou nejen čeští, ale i zahraniční odborníci. Přijďte se podívat a posuďte sami, kolik neobjevených talentů je mezi námi. Nechte své oči pokochat se vizuální smrští všeho druhu a možná to budete příští rok i vy, kdo bude svůj snímek promítat na festivalovém plátně. V letošním programu se objeví filmy ze všech koutů republiky a nebudou chybět ani zahraniční příspěvky. Po dni stráveném v promítacích halách se můžete občerstvit u doprovodného programu dobrým vínem a příjemnou muzikou. Festival Zlatý voči má co nabídnout. Nudit se rozhodně nebudete. O kulturní zážitek i zábavu bude letos hojně postaráno. Budeme se na vás těšit.

foto archiv autorky

Studentský festival Zlatý voči má dlouhodobou a bohatou historii, na jejímž počátku stála dnes již legendární nezávislá skupina Bulšitfilm (Pavel Marek, Roman Včelák, Dalibor Fencl). Podle slov pamětníků si filmová skupina Bulšit zorganizovala festival jako záminku k tomu, aby si sama mohla udělit nějaké ceny. Zároveň usilovala o to, aby vytvořila filmovou událost, která se měla dramaturgií i samotnou atmosférou lišit od tehdejších festivalů amatérského filmu. Kromě Bulšitu se dále na organizaci podíleli Táňa Slánská, Martin Mička, Pavel Kumpán a David Černý. Tak se tedy ve velkém sále klubu Delta sešlo několik desítek diváků, kterým pořadatelé promítli kolem 8 filmů. Festival byl vyčerpán předáním cen a prodlouženým večírkem. Hlavní cenu získal film skupiny Bulšit Narozeniny v parku. V roce 1994 si cinefilové z katedry filmové vědy na FF UK vyžádali obnovení festivalu a Zlatý voči byly přesunuty na univerzitní půdu, kde v různých podobách a intenzitě přetrvaly až do současnosti. Duchovním otcem tohoto přesunu se stal filmař a cinefil Vít Janeček. Festival získal respekt, ohlas a vybrané obecenstvo. Porota byla složena převážně z akademických hodnostářů. Třetí ročník festivalu (1995) se zaštítil krátkým úryvkem z novinového (nebo osobního?) rozhovoru s ministerským předsedou Václavem Klausem, v němž se jej zvědavý tazatel ptá: „Řekněte, dáte letos více peněz na kulturu?“ A ministr odpoví: „Kdepak, zlatý voči!“ Ovšem jestli tehdy ještě padlo: „Aha, jistě pane ministře.“, se už dnes nikdo nedozví.

Jitka Kotrlová 1985, Rakovník Rovnou z kladenského gymnázia jsem v roce 2005 začala studovat Filmovou vědu na FF UK. Rok jsem studovala paralelně Komparatistiku. Již třetím rokem pracuji na mezinárodním festivalu Karlovy Vary a Fresh film festu. V roce 2009 jsem nastoupila na FAMU, katedra produkce. Na Zlatých vočích zajišťuji produkční stránku festivalu.

U příležitosti příprav jubilejního 15. ročníku studentského filmového festivalu ZLATÝ VOČI jsem vyzpovídala jeho produkční Jitku Kotrlovou, která nám ochotně odpověděla na vše, co nás ohledně připravované akce zajímalo. V první řadě se nabízí otázka, co jsou vlastně Zlatý voči za festival? Co je jeho cílem? K čemu by, podle vás, organizátorů, měl směřovat? Festival Zlatý voči vznikl již v roce 1988 přímo z iniciativy studentů filmové vědy. Dodnes tato tradice na katedře přetrvává a domnívám se, že stále se stejným cílem: vyzkoušet si teorii v praxi. To, že je možné z těchto prací uspořádat každý rok festival, svědčí o tom, že studenti audiovizuálních studií nezůstávají jen u knih. Přitom by si tyto filmy těžko hledaly prostor na jiných festivalech, jelikož zde mluvíme o filmech, které nespadají ani do školních filmů, ani do amatérské tvorby. Zůstávají někde uprostřed, jejich tvůrci ovládají výrazové prostředky, ale nejsou zaštítěni žádnou vyšší institucí, která by je usměrňovala (kromě studentů Centra audiovizuálních studií). Proto jsou Zlatý voči ojedinělou akcí alespoň v Praze a jejich úzkou profilaci se snažíme udržet. Kdo vlastně festival pořádá, připravuje a řídí? Jaké je složení realizačního týmu? Jsou Zlatý voči záležitostí čistě studentskou, nebo se na jejich organizaci podílejí i pedagogové? Hlavním organizátorem je Libor Nemeškal, který minulý rok měl největší zásluhy na tom, že bylo

62 /

film / infočlánek


o festivalu slyšet a vidět. Ale pořádání festivalu není jen o jednom člověku. Na katedře jsme jako studenti měli pocit, že bychom si měli v praxi vyzkoušet něco na poli našich budoucích pracovních aktivit. Pořádání festivalu v malém je poměrně dobrá zkušenost. Každý rok jsou oslovováni studenti z prvního ročníku, aby si vyzkoušeli, jak se vlastně festival dělá. Je nás teď dohromady tak dvanáct. Pracujeme po skupinkách ve dvojicích či trojicích, jedni mají na starost program, jiní propagaci, další hosty a produkci. Během příprav postupně přibývají další lidé, kteří pak pomáhají s předvýběrem filmů a s katalogem. Ale samozřejmě není toto uspořádání pevně dané a lze libovolně kolovat. Máte pevně daná kritéria pro výběr filmů, které pustíte na festival? Pokud ano, jaká to jsou? Kde filmy vlastně sháníte? Jedná se o čistě regionální záležitost, nebo se diváci mohou těšit i na filmy z jiných měst České republiky, nebo dokonce z jiných zemí? Pro výběr filmů jsme si stanovili již na začátku podmínku, že by měly pocházet od tvůrců, kteří studují nebo studovali filmovou teorii. Tudíž oslovujeme jednak filmová studia v Brně, v Olomouci, ale také Centrum audiovizuálních studií na FAMU, s kterým filmová věda měla dlouho společné pedagogy. Letos nově přibudou filmy také ze zahraničí, na které jsme velice zvědaví. Jmenovitě ze Slovenska a Polska. Jelikož studentů filmových teorií není neomezeně, je těžké hledat tematické filmy. Proto se nesnažíme vymýšlet jiná omezení než je limit do 20 minut a pokud možno co nejaktuálnější tvorba. Filmy je možné zasílat na adresu naší katedry, ale osvědčuje se nám je vyzvedávat od tvůrců osobně. Což v některých případech znamená výlet nejdál do Olomouce. Pro jaký okruh diváků jsou podle vás Zlatý voči určeny? Pro všechny, kteří nepovažují film jen za zábavu a do kina chodí i pro něco jiného. Letos se festival koná ve studentském klubu K4, což jsou prostory pro filmovou projekci samy o sobě netradiční a rozhodně budou běžné vnímání filmu narušovat. Je pravda,

film / rozhovor / 63

Na univerzitu za pohádkou že festival může působit jako uzavřená projekce, jejímuž obsahu rozumí jen zasvěcení. Ale velká návštěvnost z minulého roku ukázala, že filmy jsou přístupné i širšímu publiku. Podle mého platí, že pokud alespoň trochu přemýšlíte o tom, jak film komunikuje s divákem, jdete na správnou akci. Pro ty, které filmy až tak nezajímají, připravujeme po projekcích doprovodný program.

Jeanne Moreau není výhradně určena pro režisérky ani pro propagaci feministické tematiky, například před pár lety tuto cenu získaly ukázky k festivalu, které si ironicky pohrávaly s citacemi Laury Mulveyové.

Zajímalo by mne, jak vlastně soutěžní snímky oceňujete? V jakých kategoriích se mohou ucházet o vaši přízeň?

Zatím jsou jména ještě překvapením i pro mne. Část našeho týmu, která má za úkol vybrat porotu a oslovit ji, si zatím své typy nechává pro sebe. Jako každý rok, by měli filmy hodnotit lidé z oboru, nejen filmoví historici a kritici, ale i samotní tvůrci a rozhodně rádi uvítáme i někoho ze studentů. Složení poroty se jistě objeví před konáním festivalu na našich webových stránkách www.zlatyvoci.cz.

64 /

film / rozhovor

Nakonec by mne ještě zajímalo, kdo tvoří porotu letošního ročníku?

Děkuji za Váš čas a v květnu se budu těšit na to, co na festivalu Zlatý voči uvidím a zažiji. Jazero / http://luciascerankova.blogspot.com

/Nelly Wernischová/

foto archiv autorky

Oceňování filmů je kapitola sama o sobě. Jednak se ceny od začátku festivalu měnily. Některé vznikly přímo z iniciativy poroty a další rok zanikly, protože si jejich význam nikdo nepamatoval. V tomto ohledu jsou Zlatý Voči doopravdy unikátním festivalem. Minulý rok jsme se pokusili ustálit alespoň počet cen a definovat je. Z předchozích ročníků jsme ponechali hlavní cenu Zlatý voči, Voči Jeanne Moreau pro feminní prvek ve filmu, Růžové brejle, Poškrábané brejle Kurta Krena – cena za avantgardní přínos. Nově mohli hlasovat sami diváci. Jejich cena nakonec získala název Percepční cena publika. Pro letošek se změny v udělovaných kategoriích nechystají. Zlatý voči nejsou festivalem, kde by se hodnotila řemeslná stránka věci, ale porota by se měla zaměřovat na obsah a hodnotit přístup k tématu. Například cena Voči

Jazero - Lucia Sceranková 29.3.-26.4.2010 Galerie 2P – stará budova PF UJEP, 3. podlaží České Mládeže 8, Ústí nad Labem


V posledních březnových dnech, spolu se zahájením experimentálního nultého ročníku art festivalu AFT v Ústí nad Labem, se v galerii 2P (Univerzita J. E. Purkyně, 3. podlaží staré budovy Pedagogické fakulty) představila mladá studentka z pražské Akademie výtvarných umění (AVU) Lucia Sceranková. Lucia pochází ze Slovenska, kde studovala na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě. Nyní studuje na již zmiňované AVU, v ateliéru Vladimíra Skrepla (Malba II). V Ústí uvedla výstavu se zasněným názvem Jazero (česky Jezero). Zuzana Blažková (studentka Katedry výtvarné kultury, která galerii spravuje) spolu s nově spolupracujícími spolužačkami Nikolou Barešovou a Johanou Gabrielovou, zacházejí s tímto prostorem velice svobodně. Galerie 2P, nacházející se přímo na chodbě univerzity, je sice omezená pouze na 9 závěsných rámů, avšak to jmenovaným kurátorkám vůbec nevadí. Neupínají se na tradiční prezentaci „pod sklem“. Což umožnilo práce Lucie Scerankové ukázat v úplně jiném světle. Autorka představuje soubor 3 fotografií, doprovázených videoprojekcí. Fotografie se nacházejí volně,

mimo rámy, zavěšené silonem na hmoždinky, které po rámech zbyly. Jsou umístěny ve středu galerijního prostoru, v řadě vedle sebe, a plynule navazují na videoprojekci, která byla (bohužel pouze) během vernisáže promítána a oživovala univerzitní chodbu. Video se v prostoru galerie 2P představilo vůbec poprvé. Cyklus Jazero je zaměřen na představení statických fotografií. Asi i proto, že fotografie zde pro kolemjdoucí zůstávají k vidění i po skončení vernisáže (na rozdíl od videa). Přítomnost videa pak předznamenává jiný cyklus – sérii 3 videí se souhrnným názvem Carte Blanche, z nichž pouze jedno jsme mohli vidět na zahájení výstavy Jazero. Šlo o záběr na potopenou bárku, který se opakoval ve smyčce. Divákovi ihned vytanula na mysli otázka, kde je asi bárka zaseknutá? Ve vodě, v řece, či v moři? Nebo jenom doma v umyvadle? Tento děj rozpoznáváme nesnadně, o to víc láká k pozorování. Stále se opakující motiv v nás vyvolává touhu poznat předmět, skrytý pod prouděním vody. Bárka čeká a vyvolává v pozorovateli naději, že se na konci smyčky uvolní a popluje dál. Jaký příběh vlastně tato bárka prožila? Co hrozivého se jí stalo, že musela ztroskotat? Je to jen metafora, kterou se nám autorka snaží tlumočit něco jiného? Monochromní barvy vody a bárky ve videu vypadají, jako by se příběh odehrával po těžké zimě. A naše percepce se celou dobu zaměřuje na to, jestli je předmět vlastně opravdu bárka. Mohl by to docela klidně být i kmen stromu...

Jazero / http://luciascerankova.blogspot.com

výtvarné umění / recenze / 65

Kulisy buď obklopují živý model (v podobě dívky na prvním snímku), nebo jako objekt („sněhová koule“ či loutka lesního lukostřelce) vstupují do skutečného prostředí. Tyto postupy znamenají netradiční posun od fotografie směrem ke hrám, v nichž děti vystřihují z ABC, lepí lodě, tvoří kulisy do divadla či šaty pro papírové panenky. Celá výstava tak má velmi křehkou, ženskou a tajuplnou atmosféru snových příběhů. Lucia Sceranková nám ukazuje, že i v dospělosti máme nárok na nálady romantických princezen či rytířů, střílejících z luků a prohánějících se po lesích.

/Tereza Záchová/

foto archiv autorky

Zbylá dvě videa z cyklu Carte Blanche v galerii bohužel představena nebyla. Autorka na vernisáži prozradila, že videa zpracovávala dříve, než vznikl cyklus fotografií. Oba projekty jsou na sobě nezávislé, proto mohou fungovat každý zvlášť. Stejně tak dobře (jak je vidět v galerii 2P) se ale mohou vzájemně doplňovat. Skrytý děj je obsažený i v druhé (té „trvalejší“) části výstavy. Fotografie vypraví zasněný příběh, tajemnou pohádku. První z nich zobrazuje část dívčího těla, které se nachází uprostřed jezera. Je snad dívka utonulá? Nebo čeká na záchranu? Z dalších dvou snímků nám příběh možná prozrazuje, že tonoucí dívku jde – pod svitem luny – zachránit její rytíř. Autorka pracuje s koláží. Nevytváří klasickou „kolářovskou“ koláž, ale zachází s živými kulisami přímo ve fotografii. Na první pohled jsou tyto kulisy nepozorovatelné, propašované do klasické fotografie a jako „normální“jsou fotografie i prezentované.

ku výtvarného umění obecně, kombinatorika, linie, „flekáče“. Vystaven je i pro jeho tvorbu přelomový obraz Šedá struktura z počátku šedesátých let nebo jedno z nejrozměrnějších pláten Poslední soud (Linie č. 24), kteréžto v normálu přebývá v pařížském Centre Pompidou. Výstava potrvá do 2. 5. 2010. V galerii Dům U Kamenného zvonu v Praze je k shlédnutí výstava děl Zdeňka Sklenáře, od jehož narození uplyne 15. dubna sto let. Inspirován poezií K. H. Máchy a Charlese Baudelaira, výtvarnými díly Paula Kleea a Arcimbolda a především čínskou kulturou (nikoliv „kulturní revolucí“) tvořil své imaginativní obrazy, ilustroval knihy a spojoval výtvarno s písmem. Dnes se o něm hovoří jako o umělci, který západní myslí zpracovával východní témata, jako o mostu mezi západem a východem. Do 30. 5. 2010 můžete posoudit sami. Dobře se posuzuje v Týnské literární kavárně, která je hned za rohem. V holešovickém Centre for Contemporary Art DOX

Vy tvárno Člověk je takřka zbaven instinktů, je tvárný, je dokonce jakési tvárno samo o sobě. Vy jste tvárno, já jsem tvárno, my jsme tvárno. A na své tvárno nechávám rád působit výtvarno jako jeho divák, sledovatel, akceptant diletant, mágus vágus atp. V následujícím tedy pár pozvánek či reportů z výstav, které jsem v poslední době viděl na vlastní oči (žádné recenze „po česku“ – info z brožurek plus pár nepodstatných

66 /

Poslední pozvánka je na komornější výstavu Emil Filla a jeho žáci – obrazy a grafika, která bude probíhat od 14. 4. do 29. 5. 2010 v Galerii Koruna v Hradci Králové. K vidění budou výtvarné práce Fillových žáků (Antonová, Benešová-Hahnová, Jančová, Jarcovják, Klápště, Králík, Málková, Matouš, Menčík, Ščerbakov, Valenta, Válová) i Filly samého. Přemítat o postavení malých soukromých galeríí pak lze vcelku komfortně v hospodě Na Hradě.

Velká retrospektiva díla Josefa Čapka se přestěhovala z Prahy do Pardubic a probíhá zde od 4. 3. do 30. 5. 2010 ve dvou rozkošných prostorách: na pardubickém Zámku a v Domě U Jonáše. Výstava zahrnuje všechna Čapkova tvůrčí období od jeho inspirace pařížským pobytem až po tužkou z obou stran pokreslené papírky z koncentračních táborů, kterých Čapek prošel několik, aby zemřel pár dnů před osvobozením. Jedním z rozměrů této výstavy je v mých očích jedinečnost člověka vs. totalitní ideologie (komunistické vzkázal text Proč nejsem komunistou, nacistická, jíž karikoval, ho zahubila). Třetí rozkošnou prostorou je restaurant U Čápa, který je na spojnici obou částí výstavy. V Městské knihovně na Mariánském náměstí v Praze se můžete nechat utvářet díly Zdeňka Sýkory, která jsou zde vystavena u příležitosti jeho devadesátin. Struktury, mezistruktury, sytém, náhoda, o jazy-

výtvarné umění / minipoznámky


doporučuji navštívit výstavu Malík Urvi II., kde si jistě najdete soudce či státního zástupce svého kraje, jenž dnes nadále soudí, ač soudil nelibě i před rokem 1989 ty, kterým se tehdy zdál rudý společenský systém nelibým. Výstava potrvá do 17. 5. Jako doplněk této nebo naopak navštivte výstavu EZO – evidence zájmových osob StB, kde se dozvíte, že se státní bezpečnost zajímala a různým způsobem monitorovala cca 770 000 osob z tehdejší ČSSR – slušný výkon… Také v DOXu, ale jen do 10. 5. 2010. Krom toho v DOXu visí do 30. 4. Entropa Davida Černého.

Mno a to je prozatím k tvárnu a výtvarnu alles, tedy kaňec filma, finito, šlus, exitus, čus…

/Ivan Pasadena/

foto archiv autora

Zdeněk Sklenář v Domě U Kamenného zvonu / foto archiv autora

špeků typu „ve spojovací chodbě byly cítit záchodky“ nebo „popisky byly titěrné, chudáci návštěvníci dříve narození“).

DOX - exteriér / foto archiv autora

DOX - interiér / foto archiv autora

výtvarné umění / minipoznámky / 67

S Radkem Fridrichem... foto Karel Cudlín (www.cudlin.com)

… na slepičím vývaru Radek Fridrich

Básník, publicista a překladatel Radek Fridrich se narodil 1. prosince 1968 v Děčíně. Vystudoval Pedagogickou fakultu University Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (obory český jazyk a literatura a německý jazyk). Dnes tamtéž působí jako středoškolský a vysokoškolský pedagog. Příležitostně se věnuje výtvarnému umění. Žije v Děčíně. převzato z www.czechlit.cz, redakčně upraveno

Radek Fridrich je veřejnosti známý jako básník, organizátor Zarafestu, pedagog, přičemž jeho výtvarná poloha je, s trochou nadsázky, k velké škodě upozaděna. V minulých měsících vystavoval své koláže v ústecké galerii Suterén. Koláže v pravdě škrablavé, vtipné a hlavně slepičí. Ale nejen o nich jsme si povídali. Spolu s Kateřinou Kováčovou a Tomášem Sukem jste tvořili redakční radu zbrusu nové revue Sever západ východ. Jakým kritériím podléhal výběr autorů? Upřímně řečeno, kritéria nebyla nijak zásadní,neboť se spíše jedná o zmapování literárního regionu severních Čech. Měl jsem na starosti Děčínsko, Jarda Balvín Litoměřicko, zbytek Tomáš Suk a Katka Kováčová, sekundoval nám samozřejmě Ivo Harák. Když jsme dělali závěrečnou redakci, tak jsem byl na stáži ve Wiesbadenu, takže jsme vše řešili na dálku, což není moc ideální. Revue není antologií, někteří básníci chybí – např. z Mostecka - Marcel Ďurica, Daniel Hradecký ad. Já jsem se velmi přimlouval za benešovskou skupinu, shromážděnou kolem Jardy Karchňáka, ano, jsou lehce insitní, ale jedná se o lidi, kteří něco vytvářejí na malém městě a jejich činnost má smysl. Z hlediska děčínských básníků a básnířek nebylo co řešit, v současnosti zde žije osm aktivně píšících, zajímaví debutanti jsou určitě Anica Jenski a Petr Váradi.

68 /

výtvarné umění / rozhovor

zimy a hlavním iniciátorem byl Jiří Beneš, můj bývalý student bohemistiky, který v Olomouci studuje češtinu a divadelní vědu. Akce probíhala jako sled výstupů – první byly herecké etudy, kde se četly ve scénické podobě mé básně právě výše zmíněné sbírky Řeč mrtvejch (některé i třikrát za sebou – např. vážně, lascivně, směšně ad.). Byly to tady takové orální realizace, poté šest herců pod vedením Jiřího Beneše sehrálo hru na téma komunistické schůze v roce 1948 ve vesnicích Malšovice a Dobkovice na Děčínsku. Autentický zápis psaný tužkou našel v archivu Petr Karlíček a bylo to naprosto úžasné; vtipné a mrazivé zároveň. Poté jsem četl ze svých knih a v závěru celé akce vystoupil DJ H2O, na kterého jsme tančili do pěti do rána. Vydařená akcička!

V čem se Sever západ východ liší od teplické antologie Skupiny? Zásadní rozdíl je v tom, že Patrik Linhart a jeho spolupracovníci zmapovali region Teplicka z literárněhistorického hlediska. Opravdu je to antologie, kdy každá skupina (chápejme jako literární seskupení, redakce časopisu, ale též parta kolem nějaké kapely) má úvodní text, který pojmenovává situaci, a pak následují samotné texty. Tato antologie obsahuje 45 autorů a autorek a je dělaná opravdu důsledně, samozřejmě lehce dokreslená mystifikační linkou, ale to by ji nesměl sestavovat Linhart. Těším se na ni, protože se potvrzuje, jak důležité jsou Teplice pro celý region. Kdybychom tam na počátku 90. let s Tomášem Řezníčkem nejezdili, tak by se v děčínské knihovně v roce 1994 nezrodily večery poezie nebo v roce 2000 Literární Zarafest. Poslední sbírku (Vlašský Daniel) jsi vydal v roce 2006. Plánuješ v brzké době další? Pokud ano, jaké bude její ústřední téma? Vlašský Daniel není v podstatě sbírka, ale demoverze; vyšly totiž pouze 3 kusy jako součást diplomové práce na FUUD a jedná se o první oddíl knihy, jež nyní nese název krooa krooa. Píši ji už šestým rokem a doufám, že ji v brzké době dokončím a příští rok vydám. Hlavním tématem je jakási animální láska mezi lyrickými subjekty (Vlašský Daniel a Chrastava), hledání otce (Klacek) plus spousta epizodních situací. Jiří Koten napsal k mé knize Žibřid, že je důležité dějiště – také i zde – sbírka se většinou odehrává ve skalách v Tisé a v Labském údolí a nad tím vším je slyšet krkavčí křik krooa krooa, který se tomu tak trochu vysmívá... V revue Sever západ východ i na listopadovém večeru H_aluze jsi četl z cyklu Nebožky. Z čeho vycházíš při básnické rekonstrukci zapomenutých sudetských osudů? Jestliže krooa krooa je kniha otcovsky-synovská, tak Nebožky jsou ryze ženské. Navazují na mou českoněmeckou knihu Řeč mrtvejch/Die Toterede, jež byla sestavována jako textová koláž autentických osudů sudetských Němců z vesnice Růžová na Dě-


Hennelogie 52 - Bergská slepice / foto Alice Prajzentová

čínsku v podobě epických básní. A jelikož se jednalo o 50 mužských osudů (výjimku tvořila báseň Hýbelka), ptal jsem se sám sebe, kde jsou ty ženské osudy, které občas probleskly v pozadí těch mužských. Tyto básně jsou často vytvářeny na bázi jedné zmínky v Řeči mrtvejch, jednoho verše, nebo to jsou parafráze starých fotografií z Děčínska, jedná se také o zcela vymyšlené či slyšené příběhy. Knihu ilustruje můj přítel Petr Kříž, který se mnou spolupracoval na překladech německých pověstí Modroret (2008) a jeho kresby vznikají na každou báseň, často mají až komiksovou podobu, jinými slovy Nebožky budou hodně ilustrované, příběhově barvité. A vyjdou ještě letos, jelikož jsem na ně dostal peníze od města Děčína. 11. března sis udělal výlet do Olomouckého divadla Tramtarie. Šlo o kombinovaný večer plný divadla, hudby i poezie. Přiblížíš čtenářům tuto akci? Jednalo se o komponovaný večer poezie a divadla nazvaný dle jednoho mého verše Krajem běsní sliny

Od února do dubna byla v ústecké galerii Suterén k vidění tvoje výstava Holokrčko! Krevkerko! Bredo! Ač to z názvu není zřejmé, šlo o „slepičí koláže“ s podtitulem Hennelogie. Proč zrovna slepice? Už 20 let se věnuji kolážím a v poslední době vytvářím rozsáhlejší série. Takže po loňské malé výstavě v děčínské knihovně, která se jmenovala Mytologická mykologie, kde jsem se vypořádal s nenáviděnými fenomény jako je přeinterpretovaná antická mytologie a debilní české houbařství, jsem se vrhnul na slepice. Jak ses dostal k fotkám těch slepic? V Levných knihách jsem koupil za 99 Kč atlas slepic, rozřezal ho a začal kolážovat. Celkově jsem udělal 62 kusů během předloňských vánočních prázdnin a teď je vystavil. A proč slepice? Jednak převládá názor, že to je pitomé zvíře, které pouze snáší vajíčka a je vhodné do polévky, zároveň je název výstavy blasfemický, je hezké potenciálním návštěvnicím již v názvu vynadat do slepic. V útrobách třiceti výstavních kousků se objevují díla slavných výtvarníků, architektura, ale třeba i Rambo. Jak je to s autorským právem a kolážemi?

výtvarné umění / rozhovor / 69

Hlavou zeď neprorazíš Kolážování je vždy recyklace všeho, je to zbytkové umění a s tím pracuji dlouho. Na půdě mám celé stohy starých kalendářů, knih, časopisů o výtvarném umění a fotografií. Jsou to čistě kombinace, které mají tu a tam plebejsky radostný efekt. Vycházel jsi vždy z reálných názvů plemen, nebo sis vymýšlel vlastní? Většina slepic má opravdu reálný název, některé jsem si vymyslel a vlastní Hennelogie je od německého slova Henne nebo-li slepice, jelikož jsem zjistil, že neexistuje (nevím o tom) přímo věda o slepicích. Až se návštěvníci Suterénu dostatečně nasytí hustým slepičím vývarem, kam poputuje tvoje Hennelogie dál? Deset koláží si zamluvil jeden německý lékař a odveze si je do Ulmu. Třeba bude iniciovat výstavu tam a zbytek se zase hezky uloží do desek a budou odpočívat na skříni, dokud na ně zas nějaký jiný galerista nezavolá puťa, puťa, na puťa puťa...

/Alice Prajzentová/

Pražské Divadlo Komedie otevřelo letošní „německou sezónu“ adaptací neslavnějšího románu berlínského dramatika Thomase Brussiga Hrdinové jako my. Román upravila debutující režisérka Kamila Polívková. Hrdinou tragikomické grotesky je Klaus Uhltzscht (Jiří Štrébl), který o své minulosti přednáší na konferenci uspořádané k výročí pádu Berlínské zdi, 9.

foto archiv autorky

Hennelogie 23 - Forverka / foto Alice Prajzentová

Hrdinové jako my Divadlo Komedie premiéra: 27. 11. 2009 autor: Thomas Brussig scénář, výprava a režie: Kamila Polívková hrají: Jiří Štrébl a Tereza Hofová

Hrdinové jako my / foto www.prakomdiv.cz

70 /

výtvarné umění / rozhovor


Polívková zaměřila veškerou pozornost na hlavního hrdinu, a proto je jevištní výprava skromná, křeslo a stolek pro přednášejícího Uhltzschta, plátno, na něž se promítá úvodní film, a stolek s občerstvením, u kterého diváci po konci konference mohou u vína a řízku probrat názory na představení se svými přáteli i účinkujícími herci. Výkon Jiřího Štrébla je bravurní. Hravě přechází z naivity chlapce, který není schopen smířit se se svým původem ze „šukajících rodičů“, do sarkastické zrůdnosti muže neváhajícího vtipkovat se zatčeným o jeho zastřelení. V jednu chvíli vážně zdůvodňuje svou účast v tehdejší zločinecké mašinérii, za chvíli se za divokého zpěvu a tance polévá šampaňským, vzápětí na kolenou běduje nad svou nevědomostí. Hrdinové jako my je one-man show s vtipem, který nutí k zamyšlení, a úvahami, kterým se musíme smát.

/Tereza Tauchenová/

foto archiv autorky

listopadu 1989. Burleskní vyprávění o jeho dětství přerušuje mladá dívka (Tereza Hofová) sedící v hledišti, která odhaluje Klausovu minulost v řadách Stasi. Uhltzscht se ovšem necítí vinen, pro všechny své činy má vysvětlení. Co se skrývá pod maskou děsivého klauna, je odhalováno jen v okamžicích, kdy Klaus popisuje své zmatené sexuální zážitky. V den revoluce se napíchne na zlomený transparent, následkem čehož jeho pyj nabude olbřímých rozměrů, kterými udiví stráže natolik, že lidu otevřou brány na západ. Příslušník zločinecké organizace, jenž neváhal unášet děti a mučit je neustálými prohrami v pexesu, se stává samozvaným hrdinou pádu Berlínské zdi.

Hrdinové jako my / foto www.prakomdiv.cz

divadlo / recenze / 71

AFT, arte-fakta Ústí nad Labem, Artfestival AFT 29. 3. - 1. 4. 2010 galerie NF, galerie 2P, galerie Koridor, galerie Vitrínky, Hot Dog gallery, Café Max, Experimentální prostor Mumie, Ul eguána, Bárka kafe, Klub Apollo AFT „můžeme chápat jako zkratku /artfestival/ nebo jako metaforu ne příliš lichotivého vztahu široké veřejnosti k současnému umění“, dočteme se na webových stránkách nového uměleckého festivalu AFT (www.a-f-t.wz.cz). Tento třídenní kulturní festival, který vzešel z iniciativy skupiny studentů ústecké katedry výtvarné kultury (KVK PF UJEP), jak se zdá, vychází z potřeby kolektivního sdílení nových impulsů v oblasti současného vizuálního umění. Je vlastně logické, že organizátory akce jsou budoucí výtvarní pedagogové, v jejichž kompetenci je zprostředkování aktuálních kulturních produktů široké veřejnosti. V tomto ohledu by se nabízel pro srovnání například nedávno proběhnuvší Týden výtvarné kultury v Brně, jako reakce na podnět tamní katedry výtvarné výchovy a jejího vedoucího Radka Horáčka. Ještě více, než zmíněný moment osvěty, se však na AFTu, a v tom spatřuji jeho hlavní přínos, projevuje zájem aktérů konfrontovat a vzájemně sdílet svou tvorbu, světonázor a zkušenosti se členy určité subkultury napříč různými institucemi nad rámec regionu a nabídnout spoluúčast a oslovit podobně smýšlející jedince či skupiny v celé ČR i v zahraničí.

72 /

zajímavosti


Monika Svobodová za meotarem / foto Romana Bartůňková

Galerie Závodník: Casablanca v plamenech / foto Romana Bartůňková

se svým asistentem Dominikem Langem a skupinou zahraničních studentů Šalounova ateliéru pronikli do galerie NF i do veřejného prostoru, ostravská Galerie Závodník alias skupina Schwarzprior (studenti ateliéru P. Lysáčka a F. Kowolowského) uskutečnili jednodenní instalaci v galerii NF a ještě týž večer realizovali audiovizuální show v Experimentálním prostoru Mumie, v Bárce vystavil malíř a textař skupiny WWW Lubomír Typlt, v Koridoru street-artový Milan Žák. Tvorbu autorů spojuje nadhled, zkušenost ze života v postindustriálním prostředí, ironie a humor. Ačkoliv byly zamýšleným hlavním těžištěm AFTu výstavy současného mladého umění doplněné performancemi a intervencemi do veřejného prostoru, zcela přirozeně se festival rozšířil i o další formy komunikace. Multimediální projekt Fřesh Fľesh představil divadlo (Ansámbl Oz) a film (Andy Fehu) z Olomouce, nezbytnou součástí festivalu byla hudební vystoupení kapel i jednotlivců, kteří audio produkcí většinou doplňují svou produkci vizuální (již zmínění Schwarzprior, Vložte Kočku, Kazety, Hrající výtvarkáři a představitelka české slam poetry scény Masha). A konečně přednáškou o nezávis-

lé galerijní scéně zarámovala akci také teoreticky Lenka Sýkorová – kurátorka galerie Altán Klamovka a autorka projektu Czech action galleries. Vyvrcholením festivalu byl „svobodně exhibiční“ třetí večer s názvem Přijď a vystav, kde svoji tvorbu mohl prezentovat opravdu každý a učinilo tak nakonec více než 60 autorů. I když je samozřejmě žádoucí rozšiřování této „produktivní infekce“ i vně víceméně uzavřený okruh vyznavačů současného umění a nekonformních hudebních projektů a společné defilé vystavujících a účinkujících na AFTu k tomu záměrně směřovalo, je zřejmé, že divákova cesta za výstavními a hudebními projekty rozesetými po celém městě, není rozhodně náhodná. Stejně jako není zcela náhodná cesta myši v dlani umělce či iniciátora podobného festivalu po kyber-prostoru. Okruh přátel a jejich přátel se ale úspěšně rozrůstá.

/Romana Bartůňková/

foto archiv autorky

„Svobodně exhibiční“ večer - Kazety / foto Miloš Makovský

Letošní artfestival AFT, avizovaný jako nultý experimentální ročník, má dobrou startovní pozici ze dvou důvodů. Za prvé vychází z entuziasmu a skutečného zájmu poměrně širokého okruhu studentů, v čele s Monikou Svobodovou (jejíž stylizovaná tvář také doprovází vizuál festivalu), vybudovat kvalitní a invenční umělecký festival zejména na základě osobních vazeb participujících tvůrců. Ti se totiž již většinou setkali na podobné kulturní platformě v rámci svého studia na vysoké škole a při spolupráci s nezávislými galeriemi a kluby nebo na sebe narazili virtuálně na internetu a v prostředí sociálních sítí. Tyto sítě také posloužily jako hlavní komunikační prostředek mezi realizátory, tvůrci i návštěvníky festivalu a jako vlivné propagační médium. Díky sítím se také mohli organizátoři lépe vyrovnat s nedostatkem finančních prostředků na realizaci akce (téměř vše hrazeno ze studentských stipendií) a po vzoru přístupu DIY (Do it yourself/Udělej si sám), každý dělal, co umí. Ideální prostor pro spoluvytváření a nezávislost. Za druhé úspěšné promotion AFTu bezesporu pomohl fakt, že navázal na jednu tradiční studentskou přehlídku známou pod názvem Memoriál Miroslava Proška, která v osobě již zemřelého oblíbeného pedagoga spojovala dvě instituce-zmíněnou pedagogickou KVK a uměleckou FUD (Fakulta umění a designu, dříve Institut výtvarné kultury). V případě ústeckého festivalu AFT ale došlo, na rozdíl od zmíněného a dlužno říci, že již lety vyčerpaného memoriálu, k inspirující fúzi studentů výtvarného oboru pedagogického směru se studenty uměleckých škol (kromě zmíněné ústecké FUD také AVU Praha, FU OU Ostrava, FF UP Olomouc) a s již etablovanými umělci napojenými na nezávislé galerie. Za Ústí nad Labem se do akce zapojily galerie NF, Vitrínky, 2P, Koridor, Hot Dog gallery a Bárka kafé, které poskytly svůj prostor pro prezentaci širokému spektru tvůrců. Vzhledem k rozsahu festivalu jen několik příkladů: Na AVU působící hostující profesor a člen rakouské skupiny Gelitin Florian Reither

zajímavosti / 73

„Na břehu jeskyně stojí, jež možná je přírody dílem, možná však, dílem že lidským.“1

Několik poznámek ke vzniku a vývoji jednoho nevšedního architektonického typu kde byly během 17. století adaptovány. Ačkoliv zde bylo grottové umění zpočátku výsadou společenských elit, stal se tento fenomén poměrně brzy obvyklou součástí architectury recreationis palácových a zámeckých areálů, kde na více než jedno století zdomácněl. Grotty, využívané převážně ke společenským příležitostem, sloužily nejen k pobavení. Měly okouzlit opulentními dekoracemi a zejména demonstrovat navenek moc a důvtip hostitele. Mnohdy tak vznikla zcela výjimečná díla nejen po stránce umělecké, ale hlavně obsahové - objekty, v nichž se kumulovaly ideje doby a zrcadlila tvář tehdejší společnosti.

Castello, vila Medicejských, Grotta degli Animali, kolem roku 1567 / foto Nina Michlovská

Motiv jeskyně-grotty má v evropské kultuře hluboké kořeny a hrál důležitou roli jak v mytologii, tak později ve filozofii. S prvním rozkvětem umělých jeskyní jako stavebního typu se setkáme již v době antiky. Jeho následné oživení v italské renesanci a neobyčejný růst obliby měly za následek rozšíření grottových útvarů i do oblastí severně od Alp. Podobně jako v zemi svého původu, v Itálii, setkaly se umělé jeskynní útvary s velkou oblibou také ve střední Evropě,

74 /

zajímavosti

Původ uměle vytvořených grottových objektů italské renesance lze dohledat v antických nymfejích. Jednalo se o kultovní místa zasvěcená vodním bohyním nymfám. Původně byla situována do přírodních jeskyní, kde vyvěral pramen. Tato kultovní místa byla součástí posvátných hájů. Ty měly podobu přirozeně rostoucích lesíků, později zčásti upravených zahrad, které se staly nedílnou součástí řecké a následně i římské kultury a s postupem času získaly ráz veřejné zeleně. Stejně jako podléhala kultivaci zeleň, podepsala se lidská činnost i na podobě nymfejí. Přírodní jeskyně byly napodobovány ve formě uměle vytvořených grottových útvarů, které postupně získávaly architektonický charakter a dokonce začaly pronikat do soukromých zahrad paláců a vil. Zmínky o umělých jeskyních najdeme ve spisech Pliniových. Důležitým zdrojem poznání grott jako již veskrze etablovaných architektonických objektů římského zahradního umění je například Historia Naturalis od Plinia Staršího (KnihaXXXVI), ale také korespondence Plinia Mladšího nebo Cicerona. Tyto literární prameny se pak stávají v renesanci, kdy dochází k oživení zájmu o antickou kulturu a její zahradní umění, vítaným zdrojem poznání antické zahradní tvorby a s ní spojených drobných architektonických útvarů, grotty nevyjímaje, a nacházejí odezvu v nastupující italské architektonické teorii, jako je tomu


například v Albertiho spise De re aedificatore. To, že se grotty v 16. a 17. století staly stejně důležitým, ba dokonce ještě důležitějším elementem zahradního umění a jeho úsilí o umělecké a architektonické utváření přírody jako tomu bylo v době římské antiky, má na svědomí ještě jeden fakt. Snad nejzásadnějším podnětem pro vznik prvních grott v období renesance jsou vedle zmiňovaných písemných pramenů také vykopávky antických objektů samotných, především takzvaného Neronova Zlatého domu v Římě. Umělci té doby, zejména z okruhu Rafaelova, který se na příkaz papeže vykopávkami zabýval, měli k těmto památkám neomezený přístup. Mnohé z odhalených dekorativních a stavebních elementů později uplatnili při vytváření grott v zahradách paláců a vil. Pravděpodobně nejstarší grotta v Itálii vznikla v roce 1530 v Palazzo del Té v Mantově a jejím autorem je právě spolupracovník Rafaela Giulio Romano. V polovině 16. století pak počíná na jih od Říma rušná stavební činnost. Oblast se stává vyhledávaným místem odpočinku římských kardinálů, kteří si zde nechávají vystavět výstavné vilové areály. Pravě zde vznikaly umělé jeskyně ve velkém počtu a různé podobě. Nejčastěji byly koncipovány jako výklenky nebo prostory ve zdech zpevňujících a podpírajících terénové stupně terasových zahrad. Tento typ grotty se vyvinul díky specifickým podmínkám svažitého terénu, jenž je typický pro areály italských zahrad, a představoval důležitý akcent v celkovém uměleckém ztvárnění zahrady. Mimo to plnily tyto prostory v klimatických podmínkách Itálie jednu zásadní funkci – doplněné o hydraulické mechanismy přinášely v letních vedrech příjemné osvěžení. Proto nepřekvapí, že grotty svou podstatou již od prvopočátku úzce spjaty s vodním živlem, byly často utvářeny také jako prostory určené ke koupeli. Doklady o tom máme jak na území Itálie a Francie, tak také v našich zeměpisných šířkách. Příkladem může být grotta císaře Rudolfa II. v Praze-Bubenči, lázeň na zámku v Teplicích, z níž dnes zbývají již jen fragmenty, nebo grotta v areálu

malostranského paláce Albrechta z Valdštejna. Výzdoba těchto výklenků a prostor měla často velmi rozmanitou podobu. Někdy se jednalo o věrné nápodoby skalisek a krápníků, jindy převládl spíše architektonický prvek. V Itálii se však pro výzdobu grott užívaly spíše přírodní materiály tradované již z antiky jako tuf, pemza a oblázky sestavené do mozaik. Celkový efekt pak dotvářely skulptury, reliéfy a odlitky přírodnin, znázorňující nejčastěji mytologické a bukolické scény. Kolem poloviny 16. století se obliba grott rychle šíří. Iniciativu centra tohoto svébytného uměleckého odvětví přebírá Florencie, kde ještě dnes najdeme četné opulentní grottové objekty založené na důmyslných ikonografických programech. Snad nejzářnějším příkladem toho jsou grotty vybudované v areálech paláců a vil Medičejských velkovévodů, jako je Grotta Grande v Giardino Boboli ve Florencii nebo Grotta degli Animali v Castelu. Vliv Itálie jako mekky umění 15.-17. století na okolní Evropu byl vždy jasně patrný. Nové trendy zde vznikající se velmi rychle šířily za hranice země a vzbuzovaly velký zájem jak mecenášů, tak umělců samotných. Nejinak je tomu i v případě výstavby umělých jeskynních útvarů. První odezvy grottového umění se objevují ve Francii již kolem poloviny 16. století. Na počátku rozvoje fenoménu umělých jeskyní zde stojí Grotta des Pins, kterou nechal v letech 1541-1543 postavit král František I. ve Fontainebleau. A není divu, že právě zde. Francouzští králové s oblibou zvali ke svému dvoru italské umělce a teoretiky. Pro Františka I. jich tehdy ve Fontainebleau pracovala celá kolonie. Odtud se obliba umělých jeskyní šíří do zámeckých zahrad v okolí Paříže. Ačkoliv ve Francii italští tvůrci v oblasti grottového umění sehráli zejména zpočátku vůdčí roli, brzy se zde toto odvětví začalo ubírat svou vlastní cestou a propracovávat ke svébytné formě. Hlavní podíl na tom nese v té době velmi rychle se rozvíjející francouzská architektonická teorie. Ta jasně definuje formu a funkci

zajímavosti / 75

76 /

zajímavosti

byly hojně užívány ke společenským příležitostem. Funkční určení zůstává vesměs stejné, grotty mají sloužit především k občerstvení ducha i těla svých stavebníků a ke společenským radovánkám a reprezentaci. Po stránce formální však najdeme mnohé rozdíly. Setkáme se s grottami jako svébytnými objekty plně definovanými svou podstatou. Jindy tvoří část většího architektonického souboru. Ačkoliv bylo grottové umění ve střední Evropě zpočátku výsadou spíše společenských elit, stal se tento fenomén poměrně brzy obvyklou součástí architectury recreationis palácových a zámeckých areálů, kde na více než jedno století zdomácněl. V rámci středoevropského prostoru ovšem nelze v jeho vývoji vysledovat určitou linii. Přesto, že zde působilo velké množství zejména italských podnětů, měly tyto funkci spíše iniciační. Konkrétní vzory se nepřebíraly slepě, naopak se těmto impulsům dostalo tvůrčího přepracování do různorodých forem. Ve většině případů zde bez vzájemné kontinuity vznikaly grottové útvary, z nichž každý můžeme považovat za originální dílo, ve kterém se plně odráží individualita jeho stavebníka. Během 17. století získala grottová architektura u nás poměrně značnou oblibu. S nástupem 1. poloviny 18. století však začala pozvolná stagnace tohoto stavebního typu. Její hlavní důvod lze spatřovat v proměně

Praha, Valdštejnský palác, grotta Albrechta z Valdštejna, 20. - 30. léta 17. století / Převzato z: Horyna Mojmir, Das Waldstein-Palais in Prag,

Prag 2002, s. 175.


s proměnou barokní estetiky a následnou ztrátou zájmu o tyto pozoruhodné architektonické objekty vedlo k jejich úpadku. Ve velkém počtu tak již nedlouho po svém vzniku podléhají přestavbám a mnohdy i definitivní devastaci. O to větší pozornost bychom tak měli věnovat těm objektům, které tyto peripetie přečkaly a dochovaly se až do dneška.

Vysvětlivky

1 NÁSÓ, Públius Ovidius. Proměny. Praha. 1935, s. 296.

Kroměříž, Květná zahrada, centrální pavilon, interiér, 1666-68 / Převzato z: http://www.azz.cz/images/foto/kvetna/rotunda/b4.jpg (vyhledáno 16. 4. 2008.)

estetických hodnot souvisejících s nástupem vrcholné fáze barokního slohu a s ní spojenou jasnou definicí estetických zásad této slohotvorné epochy. To, co bylo charakteristické pro převážnou většinu grottových objektů, tedy dominance dekorativní složky, se nyní jevilo jako esteticky neúnosné a neslučovalo se se stylovými principy doby. Dochází tak k pozvolnému upouštění od výstavby tohoto svébytného architektonického typu. S jeho rezidui se však můžeme setkat ještě hluboko v 2. polovině 18. století. K výskytu umělých jeskyní v naší oblasti je nutné podotknout, že do dnešní doby dochované objekty představují již jen skrovné pozůstatky tohoto uměleckého odvětví a stav, ve kterém se nacházejí, je ve většině případů velmi smutný. Mnohé z nich pak pod nánosem novodobých úprav vypovídají jen málo o své původní podobě. Není to způsobeno pouze skutečností, že se jednalo o fenomén časově vymezený. Je třeba vzít v potaz ještě jeden nepopiratelný fakt. Primární funkcí renesančních italských grott bylo poskytovat stinný, osvěžující odpočinek v parném středomořském podnebí. V našich klimatických podmínkách, které jsou v mnoha aspektech pro tento fenomén nepříznivé, však grotty tuto funkci ztrácejí. Stávají se módním architektonickým prvkem určeným především k zábavě a reprezentaci. Zapojení vodního prvku však zůstává. Je to právě spojení nepříznivého klimatu a vody, co mělo na destrukci těchto objektů hlavní podíl. Výstavba umělých jeskyní byla věcí velmi nákladnou. Nemalé náklady však bylo třeba vynaložit na jejich neustálou údržbu. To v souvislosti

Stručný výběr z literatury

HORYNA Mojmir (ed.), Das Waldstein-Palais in Prag, Prag 2002. HENNEBO Dieter – HOFMANN Alfred, Geschichte der deutschen Gartenkunst, Bd. 2, Der architektonische Garten, Hamburg 1965. HERGET Elisabeth, Die Sala terrena im deutschen Barock unter besonderer Berücksichtigung ihrer Entwicklung aus der abendländischen Grottenarchitektur, Frankfurt am Main 1954. MAUÉ Claudia, Kunst und Natur in den Grotten des Schlosses Hellbrunn, in: Barockberichte 14 und 15, 1997, s. 505-518. MIGNANI Daniela, Die Medici-Villen von Giusto Utens, Perugia 2004. MUCHKA Ivan – KŘÍŽOVÁ Květa, Valdštejnský palác, Praha 1996. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ Božena – PETRŮ Jaroslav – RIEDL Dušan – SVOBODA Antonín Marián, Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1999. RIETZSCH Renate Barbara, Grotten des 16. und 17. Jahrhunderts. Formen der Gestaltung von Aussenraum und Innenraum an Beispielen in Italien, Frankreich und Deutschland, Wiesbaden 1985. ZATLOUKAL Ondřej, Et in Arcadia Ego, Historické zahrady Kroměříže, Olomouc 2004.

/Nina Michlovská/

foto archiv autorky

jednotlivých staveb. Přesná pravidla tak stanovuje i pro výstavbu umělých jeskyní. Zatímco italské grotty udivovaly svým sklonem k bizarnostem, byla ve Francii stavěna na obdiv spíše okázalost a k výzdobě se užívaly dražší materiály, nevyjímaje perleť, drahé kameny a zrcadla. S koncem 16. století proniká móda umělých jeskynních objektů také do střední Evropy a na naše území. V zaalpských kulturních centrech se však prosazuje poněkud obtížněji. Byla to zejména silná středověká tradice zahradního umění zde, ale i dramatické události první poloviny 17. století, které způsobily, že se tu nové formy zahradního umění začaly ve své celistvosti uplatňovat spíše pozvolně. Zahradní umění a především výstavba umělých grott byly determinovány vysokými materiálními a v neposlední řadě i duchovními nároky, kterým se zpočátku dostávalo uplatnění pouze z vůle nejvyšších sociálních vrstev. Na sever od Alp tak vznikají první umělé jeskyně v době, kdy v Itálii toto umělecké odvětví kulminuje a vydává své nejcennější plody a ve Francii dospívá do svébytné podoby. Přesto si zde tento fenomén získává postupem času velkou oblibu. Umění výstavby umělých jeskynních útvarů nebylo ani ve střední Evropě doménou pouze světské elity. Stejně rychle našlo ohlas i u uměnímilovných mecenášů z řad církve. Grotty, jež si nechávali vystavět představitelé kléru, tedy největší vzdělanci a mnohdy i suverénní knížata, vznikaly velmi často na základě důmyslných ikonografických programů. Není proto divu, že právě jejich zakázky často představují to nejlepší na poli tohoto uměleckého odvětví. Vrchol grottového umění v oblasti habsburské monarchie představují objekty, které nechal v letech 1613-1619 v areálu svého letního sídla Hellbrunn u Salcburku vybudovat arcibiskup Markus Sittikus von Hohenems. Zde se poprvé v oblasti na sever od Alp objevuje stavební útvar grotty ve své plné rozmanitosti. Neméně důmyslné grotty vznikly o osmdesát let později při letním sídle olomouckého biskupa, hraběte Karla II. Lichtenštejna-Kastelkorna v Kroměříži. Umělé jeskyně jsou zde součástí zahradního sálu tzv. sala terreny, ale i velkolepého pavilonu v Květné zahradě. V průběhu 17. století se grotty stále častěji stávaly součástí sídel také nižší aristokracie. Opulence, s jakou byly tyto objekty vyzdobeny, napovídá tomu, že nesloužily pouze osobní potřebě stavebníka, ale

zajímavosti / 77

Mladý literární server Bohemúza

Název není

Od loňského září dává možnost vyniknout autorům ostýchavým i zavedeným

Bohemúza / foto archiv autora

Prazáklad projektu Bohemúza leží v hluboko v roce 2006, kdy jsem se s tehdejším spolužákem z bohemistiky na FF UK, Janem Tomešem, rozhodli ustavit literární server. Ten byl zpočátku vázán spíše na okruh lidí kolem filosofické fakulty. Stránky se sice v létě téhož roku rozjely, ale pro nedostatek účastníků a mezery v propagaci na tři roky stagnovaly. Ovšem loni v květnu, kdy už oba zakladatele netížily studijní povinnosti, došlo k oživení projektu a stránky zahájily zkušební provoz. Už tehdy se na nich se svou tvorbou ukázalo osm přispěvatelů, a nejen z filosofické fakulty. Konečně zejména díky programovací píli Jana Tomeše mohl v září přijít ostrý start. Stránky se dočkaly nového vzhledu, rozšíření rubrik i funkce vkládání komentářů, hlasování pro jednotlivá díla a čítač návštěv. Tyto vymoženosti postupně zdokonalujeme. Nejsilněji osazenou rubrikou je poezie se sedmi autory, na druhém místě je próza se čtyřmi. Uvidíme, zda povídkáři doženou básníky. Zatím jen řídce je využit prostor v oddílu zamyšlení, kde očekáváme, že budou propírána i témata politická a nadčasová. Stejná potíž je i s recenzemi, kde těžko sháníme stálého přispěvatele. Přitom není třeba se omezovat jen na knižní novinky, uvítali bychom i ohlasy z filmové a výtvarné scény. Do rubriky aktuality se zatím soustřeďují ohlášky autorských čtení.

78 /

zajímavosti

www.bohemuza.cz.

/Aleš Misař/


foto archiv autorky

Přejeme si, aby se jim to povedlo právě díky našemu serveru. Je tu ovšem jedno železné pravidlo, a to požadavek na vystupování autora pod celým jménem. Ve všeobecné záplavě nicků všude a ve všem na síti bychom rádi totiž přijali autory, kteří si za svou jedinou, s vlastním jménem spojenou identitou, dovedou stát. Utváříme něco jako rodinný kruh, z nějž co možná nejvíce vylučujeme anonymitu a sázíme na kontakt s autory. Rozhodli jsme se držet jistou „kontrolu jakosti“, tj. nepouštíme každý příspěvek za každou cenu, dokud neprojde našim schválením. Ještě jsem žádnému textu nemusel vystavit STOP a jsem za to rád, ale vím, že ta chvíle ortelu jednou přijde. Většinu autorů oslovujeme sami, když na ně dostaneme tip, ale přáli bychom si prozměnu, aby se přispěvatelé ve větší míře začali hlásit sami. Osobně si připadám poslední dobou spíš jako lovec básnických elit. Ale ne že by to nebylo místy dobrodružné! Server se pochopitelně neomezuje jen na virtuální potkávání. Od podzimu 2008 každý půlrok v periodě podzim – jaro pořádáme naživo sraz autorů Bohemúzy i jejich hostů. O účastníky zatím není nouze a i s dalšími nečtoucími pozvanými jsme dokázali pokaždé vyvolat aspoň dojem zaplněného sálu. První díl se uskutečnil ve studenty hojně navštěvovaném „Indigu,“ a zájem byl nečekaný, jak ochotně jsme řešili problém s nedostatkem židlí! Ty další dvě pokračování, už skromnější, v dubnu 2009 a v listopadu 2009 se přesunuly do salonku menší restaurace na Petřinách. Zde trochu narážíme rušivé vlivy okolí, protože podnik nepočítá s větším shromážděním literátů, takže nás nechrání proti hluku od okolních stolů, i přesto dokážeme naladit atmosféru. Letošní dubnový díl, taktéž tam, bude už čtvrtým pokračováním. Počkejte si na pozvánku na našich stránkách a přijďte si na vlastní oči a uši přesvědčit, kdo jsme a co konáme. Voláme vás, zájemci o dění v elektronické literární krajině, zavedení borci pera, i vy, utajení psavci, i vy, čtenáři zvídaví, bez rozdílu věku, pohlaví, zadejte

(1982, v jednu ráno) Přihláška na školu. Vydání se jistým směrem k dospělosti. Fotka. Taje, červeně zalitý koupelny z umakartu, vůně chemky a celej ten proces, fascinovalo mě to. Byla jsem přijata. Nicméně pro pokroucenej cit a představu o životě, jsem se fotce, ni životu samotnýmu, nijak zvlášť nevěnovala. Nejde o přehnanou kritiku, jak se může jevit, ne v tomto směru, bylo to tak. Začínám tedy znovu.

Když mi život, atmosféra pryštící z fotky, dokáže vtáhnout, téměř nechat pocítit vzduch,.... když mi dá vědět něco o snímajícím, o lidský duši na snímku, když práce fotografa vypovídá o „naplnění“ z jeho práce... pak mě to dojímá, naplňuje, vyvolává příjemný rezonující pocity. Stejně tak jako obrazy, který se mi naskýtaj všude kolem, vně i uvnitř mě. Když fotografuji, těší mě to stejně, ten okamžik, atmosféra, proto raději snímám na negativ. Je ale pravdou, že postrádám z mých snímků právě to „ono“. Existuje ne mnoho snímků,který mě právě tak naplňují, jako to snímání a vše kolem. Trochu paradox. Fotografie, který jsem vybrala, jsou převážně všechny pořízený při testování fotoaparátů.

foto archiv autora

A co je od začátku posláním Bohemúzy, jejím cílem a hnací myšlenkou? Chceme umožnit všem, kdo psali dosud jen v koutku, potají a s jitým ostychem – myslím, že takových není málo - vyjít s tvorbou na světlo.

Valerie Némethyová

fotografická příloha / 79

Název není / foto Valerie Neméthyová

80 /

fotografická příloha




82 /





84 /




Kdy jste naposledy byli na lyžáku? Zadní strana vnitřní obálky ležela dlouho ladem. Loni zde měla své místo rubrika „líheň“, která si kladla za cíl publikovat juvenilní literáty. Představili se zde celkem dva (resp. dvě), a vzápětí jsme seznali, že je opravdu nadlidský výkon shánět spisovatele bez občanky. Plnohodnotná náhrada za ztracenou rubriku se objevila až nedávno... Počínaje číslem, které držíte v ruce, redakci h_aluze doprovází sympatická helma studená. A helmičku


86 /



zase doprovází vilná pančelka. Není vyloučeno, že se časem přidají další kreslení zvrhlíci - vše záleží na invenci jejich tvůrkyně Moniky Svobodové, studentky jednooborové výtvarné výchovy ústeckého pajdáku a velmi nadějné mladé umělkyně. Zapomeňte na Red Meat - copak jste někdy na ulici potkali mlékaře?! Zato na lyžák si určitě vzpomenete... Pokud ne, helma vám paměť osvěží!

H _ALUZE

literárně kulturní časopis

jaro 2010 H _ALUZE LITERÁRNĚ KULTURNÍ ČASOPIS cena 40 kč

Recommend Documents