Ahoj holky a kluci, vzpomínáte si (vy starší) na naše kamarády Jarníčky? Ano, správně – jste ŠIKULKY – Jonáš a Jůlinka. Zase po roce jsou tu, aby nás provázeli krásným ročním obdobím - JAREM. Všimli jste si, že jejich jména začínají i na stejné písmenko? „J“ – jaro = Jonáš + Jůlinka
JARNÍ VÍTÁNÍ Jonáše a Jůlinky: Dnes mám schůzku se sluníčkem. Petrklíč už zvoní klíčkem co má extra pro jaro Vždyť jaro už začalo!
Ráno vyjde na oblohu, i když já mu nepomohu. Přes den pluje mezi mráčky, večer zajde, usnou hračky.
Já se zeptám sluníčka, proč z bundy hned do trička. Byla zima, teď je hic, dávno už jsme bez čepic.
Vystřídá ho měsíček a s ním tisíc hvězdiček. Jak se vzbudí, hřeje zemi, bez něj život prostě není.
Se sluncem je vždycky prima. Pryč zmizela vleklá zima. Odzvoníme s petrklíčem zimě sluníčkovým klíčem.
Červená rolnička Hádej, hádej, hádači!
Žluťoučká, jak slunce jsem, paprskama zářím všem. Věnečky ze mě děláte, jako bylinku mě sbíráte. Parádnice mezi brouky, nejkrásnější z celé louky. Červené šatičky s malými puntíčky. Na zvonku rosa, létá si bosa. Pohoupá se na kvítečku, hlídá totiž sedmou tečku.
Děti ze mě staví hrady, když jsem mokrý, tak jsou rády. A jak oschnu na sluníčku, neuděláš bábovičku.
Přinesli v košíčku chlupatou kuličku. Vzala jsem jí do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí. Usmívá se konvalinka, vždyť je pod ní kalužinka. ( pampeliška, beruška, písek, štěňátko )
Pořádně se dívej a počítej!
Modrá rolnička “Chytré“ čtení pro Vás, milé maminky a nenechte se rozhodit, protože stejně nakonec platí, že: „ Jedna dobrá matka znamená víc než sto učitelů! “ J. G. Von Herder TOHLE JSOU NEJČASTĚJŠÍ CHYBY MATEK! Být matkou je obří zodpovědnost. A snad každá žena chce být svému dítěti tou nejlepší maminkou. Láska, péče, ochrana a snaha připravit dítěti skvělou budoucnost, to vše k mateřství patří. Ale i matky chybují! A tohle jsou nejčastější chyby, kterých se při výchově dětí dopouštějí. Dokonalá matka neexistuje, přesto se ale o to skoro každá žena snaží. V honu za dokonalostí ale zapomíná na vlastní instinkt, nevšímá si potřeb dítěte, potlačuje jeho individualitu a z mateřství dělá téměř olympijskou disciplínu. A místo dokonalých matek pak můžete na pískovišti potkat následující prototypy žen, které aniž by to tušily, nepředávají své ratolesti vůbec dobrý základ pro život… 1. Úzkostlivé matky Mají strach! Pořád a ze všeho. Nevidí, že je včela pilný tvoreček, vidí jen žihadlo. Nevidí, jak šťastné je dítě batolící se v bahně, ale jen hromady bacilů na jeho zapatlaných ručičkách. Pořád svou ratolest převlékají, dezinfikují a cídí doma vše, co se zrovna neblýská. Bacily jsou přece nebezpečné a jsou všude! Nedovedou si představit, jaký požitek má dítě z rychle se točícího kolotoče, protože se bojí odřených kolen. Dítě z jejich úst slyší jen zákazy a věty typu „Nedělej to, ublížíš si“ či „nelez tam, spadneš“. Ale pozor, úzkostná matka nejspíš vychová stejně ustrašené dítě, které se pak bude bát i věcí, které jsou zcela normální. Nemělo totiž šanci si je vyzkoušet! „Takové matky dítěti nepředávají důvěru v sebe sama. Děti mají představu, že svět je nebezpečné místo k životu, kde je třeba se obávat téměř každého kroku. Co to znamená v praxi: Děti málo experimentují, nezískávají dostatek zkušeností. Mohou být pohybově či motoricky nešikovné, protože ze samého strachu jim matky neumožnily, aby se naučily běhat, skákat a podobně. Mají nízké sebevědomí, jsou zakřiknuté, bojí se do čehokoli zapojit. 2. Matky srovnávačky Od svých dětí očekávají dokonalost. Velmi těžce snášejí, když jejich ratolest není ve všem nejlepší. Věčně srovnávají a pozorují ostatní děti. Typické jsou pro ně věty „jak je možné, že ti to na tom kole tak nejde, vždyť Pepíček od vedle jezdí jako drak“.
Dopouštějí se toho často matky, které si samy sebe neváží, jsou nesebevědomé a mají potřebu se neustále s někým porovnávat, a tím si dokazovat, že jsou lepší. Takové chování děti rozhodně nevybičuje k lepším výkonům, spíš jim to veškerou činnost otráví. Dítě ale potřebuje motivaci, nikoli neustálé shazování. Co to znamená v praxi: Dítě často začne nenávidět ty, se kterými ho matka srovnává. Zbytečně si vytváří nepřátele, místo aby budovalo kamarádské vztahy. Dítě může mít problémy se sebedůvěrou, protože je přece ve všem horší než ostatní. Když už se k nějaké aktivitě odhodlají, jejich motivací bude jen někoho porazit, nikoli radost z činnosti samotné. 3. Matky podle příručky Nenechají nic náhodě. Mají nastudované tuny příruček a knih na téma mateřství. Podle příruček dítě krmí, uspávají či přebalují. Mateřství je pro ně vědeckým oborem, za nějž chtějí získat Nobelovu cenu. Příručky v tomto případě nahrazují schopnost spoléhat se sama na sebe. Matky se pak nedokážou naladit na dítě, vidět jeho potřeby a těmi se řídit. To může vést k frustraci dítěte, jehož potřeby nejsou vyslyšeny. A děti pak nejsou schopné vnímat své potřeby, pocity a emoce. Co to znamená v praxi: Čím víc se matka snaží postupovat správně, tím méně je schopna vyslyšet potřeby dítěte. To je pak nabručené, nespokojené a je s ním těžší pořízení. Matka je ve stresu, protože tenhle způsob dlouhodobě nemůže fungovat. Stres přenáší na dítě, které bývá více uplakané, vztekavé a nespokojené. Dlouhodobě chybí „naladěnost“ matky na dítě a opačně, což komplikuje jejich vzájemný vztah. 4. Matky chlubilky Je to postrach všech pískovišť. Tyhle matky neustále mluví o tom, jak je jejich dítě skvělé. Kdo by taky vydržel donekonečna poslouchat věty typu „Toníček už je bez plen od jednoho roku“, „Naše Andulka už v noci vůbec nepláče“ nebo „váš Jiříček ještě nelyžuje? No to náš Honzík je rozený talent.“ Naštěstí je tahle „výchovná metoda“ sice pro okolí nesnesitelná, ale dítěti škodí nejméně. Většinou dítě tyhle řeči pouští jedním uchem sem, druhým tam. Pochvala jednoduše dětské duši nijak neuškodí, spíš naopak. Ale nic se nemá přehánět! Rizikem do budoucna je to, že se dítě bude snažit jen kvůli pochvale a budou ho sužovat obavy, aby maminku nezklamalo. 5. Matky pedantky Doma je to spíš jako na vojně. Každá hračka má své přesné místo, trička musí být srovnaná do komínků, oběd se servíruje úderem dvanácté a ani vteřinové zpoždění se nepromíjí. Děti takových maminek jsou vzorné! U jídla nemluví, sedí s rukama za zády a neskáčou dospělým do řeči. Je to velmi nepřirozené, úplně proti dítěti, jeho spontánnosti a živelnosti. Co to znamená v praxi: Z dítěte vyrůstá závislá osoba, která i v dospělosti potřebuje vedení. Pro dítě jsou pravidla to nejdůležitější. Velmi těžko tedy bude zvládat situace, kde žádná pravidla neexistují, například při hledání koníčků či navazování vztahů. V dospělém životě může být dítě bezradné a neschopné cokoli samo dokázat.
… A jak to zvládnout prakticky? ... Toť rada nad zlato! Hlavně se z toho nezbláznit , a tak si klidně sedněte a přečtěte si ještě humornou povídku právě o tom, jak vypadá role matky v každodenním životě (a nezapomeňte ji dát přečíst i všem mužům u Vás doma).
Ráno moudřejší večera? „Který si mám vzít boty?“ „A co máme k svačině?“ „Mámo, mně se utrhnul knoflíček u košile.“ „Tydle boty mě tlačej.“ „Já jsem si ještě nevypila čaj.“ „Mámo, dojdi mi pro kapesník, já už mám boty.“ Tak tohle všechno vypukne ráno v okamžiku, kdy nasnídané, oblečené i jinak zdánlivě zcela připravené děti vyzvu k odchodu z domova. Obhlížím všechny ratolesti a moje hlava je barevný kaleidoskop, kde se místo sklíček melou lístky na obědy, bačkory, nůžky, ořezané tužky, kapesník, míček, švihadla na tělocvik, svačiny a další nezbytnosti na ten který den. Dočesávám Jirku, zastrkuji Martinovi límeček, Hance lepím náplast na patu (má zkušenost mi říká, že je to rychlejší než hledat nové boty) a Zuzce oprašuji sukni, ve které ještě před minutou ležela na koberci u stavebnice lega. Vždycky jsem si myslela, že při dobré organizaci času se dá zvládnout všechno. Jenže? Kolik hodin mají děti spát? Kolik hodin mají být venku? Jak dlouho se mají učit? A hrát si? A pomáhat? A pořady v televizi? Pročítám rady psychologů, učitelů i jiných chytrých lidí, ale pořád z toho moudrá nejsem. Do pouhých 24 hodin se mé představy o vzorné rodině a domácnosti prostě nevejdou. První hodinu po návratu z práce spolkne nákup a snaha přimět děti, aby se mezi vyprávěním zážitků umyly, převlékly a uklidily svlečené věci. Nejméně hodinu zaberou úkoly. Další čas je určen na vaření, úklid, večeři, dohled nad hygienou potomků, a pokud mi zbývá jen trochu sil, i na čtení před spaním. Někdo dokáže pracovat do noci. Z hloubi duše to obdivuji, ale moje potřeba sedmi hodin spánku je silnější než já. Ráno se probouzím plná předsevzetí, co všechno stihnu, kolik věcí odpoledne a večer udělám. A když se v sobotu rozhoduji mezi žehlením a procházkou v lesoparku, no co mám vyprávět – asi ten plný koš nevyžehleného prádla ani nenarvu pod lavici. „A mámo, kdy mi najdeš ten obrázek Santa Marii?“ „Budeš, mámo, zase malovat kamínky?“
„Sundáš nám skládací obrázek?“ „Počkej, mámo, běž pryč, já teď zametu kuchyň.“ Neumím si ani představit život bez rozpustilých zvědavých očí, věčně rozházených svetříků, pastelek a kostek. A tak vlastně, i když se rozčiluju, kdesi uvnitř se usmívám. A děti to vědí a uši mají zanešené kouzelnou vatou, která nepropouští řeči o úklidu, povinnostech a nepříjemnostech. I ony brání svůj kousek času na hraní a nejvíc je hra baví ve chvíli, kdy je člověk potřebuje někde úplně jinde. Dnes ráno mi Zuzka při odchodu řekla: „Mámo, já jsem si vůbec nestačila pohrát a už musím do školy. Co kdybys nás někdy vzbudila v noci, abychom měli ráno čas si i hrát?“ Jak jsem jí měla odpovědět, když i já do poslední minutky bořím nos do polštáře, nestihnu se pak nasnídat (stejně mi tak brzo ráno nechutná) a běhám od ledničky do pokojů podle toho, na co si ještě v poslední chvíli vzpomenu. A pak uhodí půl sedmá a všechno začíná jako vždycky: „Mně se přetrhla tkanička u boty.“ „Mámo, proč mi nejde zapnout ani rozepnout zip?“ „Naplníš mi ještě pero?“ „Já bych chtěla uplést culíky.“ „Jé, mámo, ty ses zapomněla přezout!“ A když si oddychnu, jak jsme to dnes zvládli brzo, zjistím před družinou, že Jirka má sice teplou bundu, ale ponožky si nevzal. A pak že je ráno moudřejší večera!
„ Matka je někdo, kdo může zaujmout místo kohokoliv jiného. Její místo však nemůže zaujmout nikdo! “ Mermillod
Nabídka nových knížek! Čarodějka Winnie – šest nejhezčích pohádek Valerie Thomasová Čarodějnice Winnie hospodaří ve svém domečku spolu s kocourem Wilburem, a jak si tam tak spolu žijí, zažívají různá nečekaná dobrodružství. Ne vždycky všechno ovšem dopadne tak, jak si představují, protože neberou v úvahu úplně všechny důsledky jediného kouzelného slovíčka abrakadabra! Naštěstí vždycky všechno dobře dopadne, i když se v zahradě zničehonic vynoří drak nebo když se úplně zjančí létající koberec.
Prdlé pohádky Pohádka o drakovi, která má tři konce, princezna sežraná vysavačem, statečný knedlík od svíčkové zachraňující myslivce v bouři, princ Holobrádek, jenž si musí svoji princeznu napřed oholit mečem, aby se do ní mohl zamilovat. To jsou zápletky Prdlých pohádek.
Včelka Adélka se učí tvary Zuzana Pospíšilová Adélka je malá včelka, která je velmi zvídavá. Stejně jako všechny malé děti. Pokud chcete své děti naučit poznávat tvary, může vám být tento milý příběh včelky Adélky velmi užitečný.
Žlutá rolnička Pro naše BŘEZNOVÉ a DUBNOVÉ OSLAVENCE pečeme dort s pejskem a kočičkou, ale pozor, ať Vás, tak jako v pohádce zlého psa, nebolí bříško! Ne všechno je pro naše bříško dobré a ne nadarmo se říká : “všeho s mírou“!
Princezny: Olga Bohušová, Benjamin Formánek, Jakub Hřebeček,
Markéta Suková Trpaslíci: Viktor Suk Vodníci: Filip Rosický, Linda Vančová, Zuzana Fišerová, Kateřina Kučerová Draci: Matěj Toms, Matouš Hrdlička, Lucie Laštůvková, Nikola Lišková, Eliška
Picmausová, Natálie Skryjová, Václav Suchopárek Obři: Jakub Fára, Martin Šafrán, Jakub Vitvar, Emma Zajícová, Matyáš Tylšar Čarodějové: Michal Bobek, Eliška Henklová, Veronika Labudová,
Jáchym Libecajt, Vladimír Lelek, Karolína Marková, Natálie Navrátilová
Zelená rolnička Na řadě jsou perličky smíchu, veselí a humoru. Tak ať Vás i tentokrát potěší! Princata se doopravdy činila, je vidět, že s jarem přichází rození … čehokoli. „Jak se říká tomu, kdo skládá písničky?“ Marek – „SKLADOVATEL“ … „A jak se říká tomu, kdo vymýšlí písničky?“ opět Marek – „PÍSNIČKOVATEL“ „Co drží kytičku – květ a roste z hlíny ze semínka, kořínků?“ Oliver – „STOJÁNEK“ „Kdo patří k huse (samec – tatínek)?“ Marek – „HOUSENKA“ „Co je na tomto obrázku a používá se na seno, trávu?“ Ráďa - „PÍCHADLO“ (… ale byly to vidle) „Jaké znáte dopravní prostředky ve vzduchu?“ - „RYBY“ …. „A jaké znáte ve vodě?“ – „PTÁCI“ „Jakého dopravního prostředku by to mohl být zvuk?“ Kuba Hř. – „BUBEN“ „Jaký máme měsíc?“ Kristýnka – „BUBEN“
Pomáháme uklízet postýlky a bavíme se přitom třeba takto: Marek – „My jsme siláci“ – Oliver – „A nebo selata?“ „Kubo, necucej tu bundu!“ Kuba Hř. – „Tuhle bundu necucám, já cucám jen tu jinou!“
Ani U Trpaslíka se nezahálelo. „Jaký je dneska den?“ Terezka M. – „HNUSNÝ“ „Na čem roste květ kytičky?“ – ukázka opět Terezka M. – „NA STOJANU“ “problém“ Tereky T. – „Teď mě úplně napadla škytavka.“
A co na to Vodníci? „Co musíte mít, pokud jedete autem?“ (myšleno: pásy, autosedačka) Adam – „VOLANT“ Filípek – „Paní učitelko, až se vzbudím, tak vám něco povím, ale teď ne, teď už spím.“ Troška dějin - o slánském pramenu: Kníže Nezamysl našel slaný pramen... kdosi - „A Ájo, jak mám toho Megamysla namalovat?“
Oranžová rolnička A jsou tu zprávičky z našich pohádkových tříd – ty, které jsme už zažili a také ty, které v měsíci lásky – květnu společně zažijeme. Jaro si užíváme plnými doušky, dodalo nám potřebnou sílu a energii. A je to vidět! Opravdu se činíme! Důkazem toho je úspěch 1. veřejné výstavy v galerii “V Troubě“ na téma: “NEMLUV O TOM, NAMALUJ TO“, kde každý z nás mohl zažít pocit slávy a uznání - jako ten nejúžasnější umělec na své první vernisáži. Ten největší dík patří naší úžasné organizátorce výstavy - paní učitelce s velkým „U“ – Áje . Společně jsme také zažili přednášku o myslivosti, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavého a poučného ze života, práce a dění v lese a v přírodě obecně. Vám, dospělým moc děkujeme za pomoc při sběru papíru a víček a za pomoc při jarní brigádě na školní zahradě, kde se až do prázdnin určitě ještě báječně vydovádíme!
U Princezny: Navštívili jsme městskou knihovnu a užili si s knihami i plyšovými hrdiny kouzlo pohádek. Dokonce dvakrát za sebou jsme v DDM Ostrov tvořili z keramiky překvapení pro maminky. Podnikli jsme velkou jarní vycházku do přírody, kde jsme si zahráli hry, zasoutěžili, zamkli zimu a naopak otevřeli jaro a nakonec i našli poklad. Také jsme se vydali za poznáním po památkách našeho města a samostatně pak do slánského muzea dozvědět se něco víc z historie. Eliška Žáková se zúčastnila pěvecké soutěže „SKŘIVÁNEK“ a umístila se na krásném 3. místě. Moc blahopřejeme JUPÍ!!! Užili jsme si přípravy na Velikonoce a společně vyrobili mnoho krásných drobnůstek pro zkrášlení třídy i svých pokojíčků. Těšíme se na Čarodějnice, oslavu dne maminek, výlet velký i další dobrodružné menší!
U Čaroděje: Různými sportovními výkony jsme zdárně ukončili bruslení. Většina z nás se dobře naučila zvládat základy. Třeba nebudeme slavnými hokejisty ani krasobruslařkami, ale určitě si budeme bruslit pro radost. A pochvalu jsme dostali i za to, že jsme dokázali dodržovat všechna pravidla bezpečnosti tak, aby se nikomu nic nestalo. Kdyby každé divadelní předplatné bylo tak krásné, jako pohádka o Ferdovi Mravencovi - to by byla “paráda“. S paní průvodkyní z muzea jsme se vydali po stopách naší dávné historie. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a hlavně výstup na Velvarskou bránu nás nadchl. Víte, proč jsou na náměstí tři kříže, nebo co znamenají znaky na bráně? My už to a mnoho dalšího známe. Děkujeme za pěkné vyprávění. Úspěšně jsme se rozloučili s paní zimou. Naše Morena při cestě městem budila značnou pozornost. Poslali jsme ji po vodě, aby už konečně bylo JARO. Tatínkovi Jirky děkujeme, že nám umožnil návštěvu Dekonty. Poučili jsme se zde o tom, jak se likvidují znečištěná území po nějaké ekologické havárii, vyzkoušeli si, jak se sedí v hasičských autech (speciálně vybavených)a prohlédli i další vybavení a zařízení, která hasiči ke své práci potřebují. Jarní dílna, kde jsme pekli, zdobili a vyráběli různé drobnosti k Velikonocům, se vydařila. Maminky a babičky si společně s dětmi užili pěkné odpoledne. Předškoláci se budou fotografovat na tablo. Uskuteční se schůzka rodičů dětí, které jedou do školy v přírodě. Maminky a babičky pozveme na oslavu jejich svátku. Stále častěji budeme vyrážet na delší vycházky do okolí, abychom trochu natrénovali a poznávali nové věci. Určitě i někam vyjedeme, ale to je ještě tajemství.
U Draka: Zúčastnili jsme se výchovného koncertu v ZUŠ. Velmi se nám líbilo v muzeu, kde jsme si prohlédli stálou expozici. Úplně nejvíc jsme si ale užili naši velikonoční dílnu. V květnu nás čeká poslední divadelní představení. Pojedeme na celodenní výlet do „Mirakula“ v Milovicích. Autobusem se pojedeme také podívat do skanzenu v Třebízi. Na Ostrov pak půjdeme naposledy tvořit. Budeme se fotit na školní tablo a pozveme maminky a babičky na besídku.
U Trpasíka: Jaro nám zaťukalo na dveře, a tak jsme se šli podívat trošičku zblízka, jak jaro vypadá. Počasí nám sice moc nepřálo, ale i tak jsme objevili krásy jara a moc si to užili. Také jsme se snažili našim ,,Trpaslíčkům" přiblížit svět knih. Navštívili jsme městskou knihovnu, kde nám paní knihovnice ukázala krásné knihy plné pohádek. Na závěr se s dětmi rozloučil ,,skřítek Knihovníček", kterému děti slíbily, že se na něj ještě přijdou podívat. V dubnu jsme si ještě vyzkoušeli, jak se tvoří z hrníčřské hlíny. Z hlíny jsme si vytvářely kočičky, které se nám povedly a za všechno děkujeme paní Libovické z DDM OSTROV. V příštích měsících se můžeme těšit na spoustu zajímavých výletů a exkurzí, ale to bude jedno velké překvapení!
U Obra: Krásné jarní počasí Obry vylákalo na velkou jarní vycházku k rybníku Novas, kde jsme pozorovali vodní ptactvo. Měli jsme tu čest vidět kachny, lysky a labutě. Cestou jsme se kochali probouzející se přírodou a poznávali jsme jarní rostliny. Zkouškou odvahy pro děti byl starý dutý strom, ve kterém se ti nejstatečnější z Obrů schovávali. Opět jsme vyrazili na Ostrov, tentokrát jsme se dozvěděli něco víc o stromech. Děti si zde vyrobily strom v různých ročních obdobích. Nahlédli jsme také do tajů knihovny. Téma, kterým nás provedla milá paní knihovnice, jsme si vybrali „Večerníčky.“ Proto nás v knihově uvítali Bob, maxipes Fík, Pat (nebo možná Mat?), Krteček a další figurky, které dávají každý večer dětem dobrou noc. Při této příležitosti si děti mohly prohlédnout jakoukoli dětskou knížku – a že jich tam mají! Na závěr si s námi paní knihovnice zahrála obří večerníkové pexeso. Od února všechny starší děti navštěvovaly zimní stadion, kde se seznamovaly s tím kluzkým a záludným materiálem, který zpočátku dokázal i toho největšího „borce“ položit na lopatky. Ale nevěřili byste tomu, po několika málo návštěvách zimáku, již neměl led nad většinou z nás převahu a na závěrečné hodině si již všichni dokázali dojet sami pro diplom. Jsme rádi, že mnoho rodičů i prarodičů nám pomáhalo, ať už s odvozem batohů, v šatnách při zavazování bruslí, nebo přímo na ledě. Děkujeme.
ZUŠ nás pozvala na výchovný koncert. Bylo krásné zaposlouchat se do tónů hudby. Obdivovali jsme, jak malé i větší děti krásně hrají na různé nástroje. Mezi malými hudebníky jsme viděli i některé kamarády! Vrcholem našich předvelikonočních příprav byla Velikonoční dílna, a to společně s Čaroději, na kterou si děti přivedly své nejmilejší. A pak už se tvořilo, peklo, pletlo, malovalo a zdobilo. 24. 4. se opět těšíme na Ostrov a ve dnech 28. - 30. 4. nás přijde vyfotit paní fotografka na tablo.
U Vodníka: A bylo a nebylo? Tedy byl krásný duben a opravdu řádil aprýl. Déšť střídalo sluníčko, a tak bylo dost těžké vymyslet termín, kdy vyrazit na výlet. Výlet v režii vodníčků znamená vylézt na Boží hrob a sníst tam svačinku. Víme, že to není až zase tak velký výkon pro lidstvo, ale pro nás malé to je ohromný zážitek. Ani nedovedeme popsat tu legrajdu, kdy paní učitelka táhne na šátku tři prťátka a do "ohromného kopce" dělají svorně mašinku. (...„to jste prostě neviděli deset dětí s Josefínou, to jste ještě neviděli, jak to s nimi umí“...).
Vážně, a to jsme tam ještě slavili svátek Emičky. Další naše snaha směřovala k účasti na soutěžích uměleckých, na Slánce naši třídu representovala Kačenka Kučerová s básničkou : Grónská zem a obdržela Čestné uznání a v pěvecké soutěži získala Jarmilka Bartoníčková Čestné uznání za zpěv lidové písně : Já jsem z Kutné hory. Moc holčičkám děkujeme za zdařilou representaci a gratulujeme. Ve třídě jsme chystali velikonoční výzdobu, seli obilí a vyráběli zápichy do květníčků. Dokonce jsme i pekli, paní Rosická nás donesla těsto a tak jsme vesele "hňoucali" a opravdu jsme si to užívali. Co dodat závěrem, třeba, že zvládáme plavání, a to už hodně dobře. Že chystáme obrázky na výstavu velkou školkovou. Že plánujeme výlet ke Štěpánkovi Loudovi za zvířátky a na hřiště. A také plánujeme perníčkovo - panenkovskou dílničku, ale to se nechte překvapit, to je ještě velký tajem…. Jo, a zahrajeme si na čarodějnice.... V květnu proběhne v naší školce společné focení tříd a už 20. ročník výtvarné výstavy na téma: „MOJE MÍSTO NA SVĚTĚ“. Těšíme se na sluníčkové dny, které budeme co nejvíce trávit venku na zahradě a v přírodě.
Fialová rolnička A jaké jsem si tentokrát pro Vás připravil úkoly? Tady jsou a zase si můžete vybrat ze dvou! 1. Protože budou mít všechny maminky brzy svátek, těšíme se na obrázky právě s tou Vaší maminkou / jak si spolu hrajete, s čím jí pomáháte, kam společně chodíte či jezdíte třeba na výlety,… /. A pak také řekněte mamince, jak moc ji máte rádi a dejte jí sladkou hubičku . 2. Zkuste nakreslit, namalovat, nebo třeba i vyrobit hrdiny z pohádek a příběhů, o kterých si doma, nebo ve školce čtete. Nezapomeňte na zadní stranu také připsat, jaká pohádka, či příběh to je a přidat i své jméno a třídu. A pak už jen vhoďte do Kašpárkovy hladové schránky.
PŔEJEME VŚEM KRÁSNÉ JARO, PLNÉ SLUNÍČKA!
Ahoj Váš KAŠPÁREK !
