Japonská okupace 69 Příprava na převzetí Taiwanu 69 Taiwanská republika 70 Taiwan japonskou kolonií 72 Plusy a mínusy kolonizace 74 Taiwan za 2

Obsah Předmluva 7 Na úvod 8 Taiwan v prostoru a čase 10 Řekne-li se Taiwan… 10 Čínská republika a její území 11 Obyvatelé Taiwanu a jejich jazyky 18 Počítání času 23 Před příchodem Evropanů 25 Nejstarší osídlení a styky s pevninou 25 První migrace z pevniny 26 Snahy o ovládnutí Nádherného ostrova 28 Taiwan na konci Mingské dynastie 28 Portugalci – první Evropané na Taiwanu 29 Španělské intermezzo 30 Holanďané na Taiwanu 32 Počátky nizozemského panství 32 Nizozemská kolonie 34 Čínská imigrace a protinizozemská povstání 37 První křesťanské misie 40 Španělské katolické řády 40 Nizozemští misionáři 41 Stát rodiny Chengů 44 Protičchingský odboj 44 Ovládnutí Taiwanu 46 Vývoj po Cheng Cheng-kungově smrti 49 Taiwan součástí Čchingské říše 52 Čchingská okupace 52 Taiwan versus pevnina 53 Restrikce a administrativní změny 55 Protičchingská povstání 57 Hospodářský vývoj 59 Soupeření o Taiwan 61 Zájem západních mocností o Taiwan 61 Nová vlna šíření křesťanství 62 Japonská snaha o proniknutí na Taiwan 63 Od pasivní k reálné politice 65

6

Japonská okupace 69 Příprava na převzetí Taiwanu 69 Taiwanská republika 70 Taiwan japonskou kolonií 72 Plusy a mínusy kolonizace 74 Taiwan za 2. světové války 78 Kulturní vývoj do roku 1945 81 Literatura 81 Výtvarné umění 83 Divadlo 84 Taiwan pod nadvládou Kuomintangu 85 Poválečné uspořádání 85 Zhroucení hospodářství a sociální nepokoje 86 Politické nepokoje 87 Nový režim na Taiwanu 89 Diktatura Čankajškovy rodiny 91 Hospodářský zázrak 94 Taiwan na cestě k demokracii 97 Změny ve vnitřní politice 97 Mezinárodní postavení Taiwanu 98 Hnutí za nezávislý Taiwan 100 Kulturní vývoj po roce 1945 102 Literatura 102 Tradiční umění 104 Malířství 105 Česko(slovensko)-taiwanské styky 108 Bilaterální vztahy 108 Obchodní styky 109 Taiwanské investice 109 Doporučená literatura 111 Encyklopedické heslo 115 Důležité informace pro cesty na Taiwan 124 Víza a povolení k pobytu 124 Zastupitelské úřady 125 Jazyková první pomoc 126 Příloha: Tabulky 127

Předmluva

Ostrov Taiwan (Tchaj-wan) byl u nás po dlouhá léta oblastí zcela neznámou. Vždy byl jaksi samozřejmě považován za součást velké Číny a téměř nikdo mu nevěnoval samostatnou pozornost. Teprve v posledních deseti letech se začaly objevovat články a publikace zabývající se situací v rychle se rozvíjející „jiné Číně“, Čínské republice na Taiwanu, která dnes patří mezi dvacet hospodářsky nejvyspělejších zemí světa. Je symbolické, že naše knížka vychází právě deset let po vůbec první souhrnné publikaci o Taiwanu z pera dr. Ivany Bakešové (viz kapitolu Doporučená literatura). Zároveň je potěšitelné, že vychází v době, kdy se Taiwanu opět daří nabývat – ne vlastní vinou ztracenou – mezinárodní prestiž, o jejíž navrácení dlouhá léta usiloval. Publikace volně navazuje na svazek Čína, který rovněž vyšel v edici Stručná historie států. Protože i tato kniha je určena především českému čtenáři, její důležitou součástí je stručný přehled česko-taiwanských styků. K základní orientaci jistě poslouží také encyklopedicky zpracovaný přehled nejdůležitějších informací. Naše knížka nechce a ani nemůže být vyčerpávajícím shrnutím všeho, co je o Taiwanu známo. Jejím záměrem je poněkud čtenáři tuto zemi přiblížit, a to především z hlediska jejích historických osudů, a přispět tak malým zrníčkem k zaplnění velké mezery v našich znalostech o „Překrásném ostrově“, jak Taiwan téměř před půl tisíciletím pojmenovali Portugalci, jeho první evropští návštěvníci. Podrobnější analýzy – zejména vývoje v posledních dvou desetiletích – je nutno hledat ve specializovanějších publikacích či statích. Tak pěkné počtení a příjemný let! A nezapomeňte navštívit Kinmen a Matsu. Prý to stojí za to. Vladimír Liščák

Na úvod

Omýván vlnami západního Tichého oceánu, respektive jeho okrajového Filipínského moře, pluje východně od asijské pevniny ostrov tvaru tabákového listu – Taiwan. Od Číny ho odděluje Taiwanská úžina – nejen geograficky, ale i kulturně a politicky. Po většinu svých dějin totiž Taiwan nebyl součástí Číny a jeho politický vývoj probíhal odděleně. To je znát i na národním uvědomění obyvatel Taiwanu. Přestože drtivou většinu obyvatel ostrova tvoří Chanové, tedy Číňané, sami se rozčleňují na Taiwance, tedy rodilé Číňany, kteří zde žijí již několik generací, a pevninské Číňany, kteří se na Taiwan ve velkém stěhovali zejména po roce 1949. Zbytky původního nečínského obyvatelstva austronéského a malajsko-polynéského původu žijí dnes většinou v hornatých oblastech a částečně i v nížinách na východě ostrova. Ostrov, který na mapě světa vypadá velmi nenápadně ( je menší než polovina naší republiky), měl v posledních pěti stoletích velmi pohnuté dějiny. V 17. století nejprve nizozemská kolonie, poté poslední bašta odporu proti nastupující mandžuské dynastii Čching. V roce 1895 byl na ostrově vyhlášen první demokratický stát v Asii (i když měl krátké trvání), a v zápětí následovala padesát let trvající japonská okupace. Po navrácení Číně a po vyhlášení ČLR na pevnině se Taiwan stal posledním útočištěm představitelů Čínské republiky. Přestože nikdy nebyl součástí ČLR, je pekingskou vládou považován za „odpadlickou provincii“. Na oplátku zase představitelé Taiwanu neuznávají administrativní změny v ČLR, protože nejsou zakotveny v ústavě Čínské republiky z roku 1947, která dodnes na Taiwanu platí. Slovní přestřelky přes Taiwanskou úžinu mezi oběma Čínami byly v minulosti doprovázeny i přestřelkami skutečnými. Přechod k pluralitní demokracii v 90. letech 20. století a rychlý hospodářský růst pomáhají tento uznávaný i neuznávaný stát pomalu vyvést z mezinárodní izolace. Jedním z takových úspěchů je získání plnoprávného členství v prestižní Světové obchodní organizaci (WTO) v roce 2002. Čínská re-

9

publika je nyní členem sedmnácti mezivládních organizací a téměř tisíce mezinárodních nevládních organizací. Jedním z hlavních cílů její diplomacie je obnovení členství v OSN (v roce 1971 získala její místo za podpory USA Čínská lidová republika) – cíl, jenž se nyní již nejeví tak nereálný jako před několika lety. Téma vztahu Taiwanu s Čínou je zvláště pro cizince tabu. Ani obyvatelé Taiwanu se o tom mezi sebou moc nebaví. Není koneckonců o čem – nikomu se do „velké Číny“ nechce, každý lpí na taiwanské demokracii. A každý přiznává, že i taková demokracie má své stinné stránky. Ale mnohé se podařilo. Před několika desetiletími nemohli volně cestovat. Před několika desetiletími nemohli pracovat a podnikat podle svých schopností a chuti. Dnes mají strach z jediného – že se ocitnou v náručí „velkého bratra“. Všechno ostatní zvládnou vlastními silami. Obyvatelé Taiwanu jsou hrdí na svůj demokratický systém a Taiwan kráčí se sympatickou zarputilostí svou vlastní cestou k blahobytu a demokracii. Držme mu proto palce.

Poznámka k přepisu čínštiny Neexistuje žádná kodifikovaná podoba přepisu taiwanských jmen, jako je tomu u jmen v Čínské lidové republice. Především v přepisu jmen osob je značná volnost. Kromě toho pro geografická jména existuje vedle anglického i specifický přepis taiwanský. Většina jmen, a to se týká i historických geografických jmen, má podobu založenou na jihočínských jazycích, která se značně odlišuje od standardního čínského přepisu. Abych předešel nedorozuměním, rozhodl jsem se v textu uvádět jména v podobě běžné na Taiwanu a do závorky při prvním výskytu uvést i český přepis pro usnadnění orientace ve výslovnosti. Výjimkou jsou vžitá jména, jako Sunjatsen, Čankajšek. Pokud jde o přepis jmen „celočínského“ významu, používám stejný jako ve svazku Čína.

Kulturní vývoj po roce 1945 Literatura Literatura původních obyvatel Taiwanští původní obyvatelé si po tisíciletí udržují vlastní ústní vypravěčské umění, zvyky a kulturu. V taiwanské kultuře jako celku však byla domorodá kultura dlouho opomíjena. Teprve od roku 1980 se intelektuálové původních etnik pokoušejí znovu „vytvořit“ vlastní minulost převyprávěním lidové ústní tradice. Byl přepsán rozsáhlý soubor ústních vyprávění týkajících se mýtů o stvoření světa a člověka a o kmenových hrdinech – přitom originální domorodé jazyky jsou zapisovány v latinizovaném písmu a doprovázeny překlady do čínštiny. Texty jsou však určeny nejen pro čínsky mluvící čtenáře, ale i pro mladou generaci původních obyvatel. Posun v literárních trendech Po rozdělení Číny na dvě politické entity v roce 1949 ubírala se tradice čínské nové literatury dvěma odlišnými cestami. Na Taiwanu, stejně jako v Číně, však byla do značné míry ovlivněna změnami v politice – od antikomunistické propagandy 50. let 20. století přes modernistické a nativistické literární hnutí 60. a 70. let k vyjádření současného pluralismu a rašící tržně orientované masové kultury. Západem ovlivněné modernistické literární hnutí 60. let a lidové nativistické hnutí 70. let lze považovat za „alternativní“ a „opoziční“ kulturní útvary té doby. Nativistické hnutí bylo spuštěno diplomatickým ústupem Taiwanu z mezinárodní arény a poskytovalo prostor pro taiwanské intelektuály, aby ventilovali svou nespokojenost se společensko-hospodářskými problémy, jež doprovázely zrychlený pokrok industrializace země od 60. let 20. století. Literatura emigrantů z pevniny Jakmile se Taiwan roku 1945 vrátil pod čínskou vládu, standardní čínština nahradila jak taiwanštinu, tak japonštinu jako oficiální mluvený jazyk na ostrově. Tvůrčí aktivity rodilých taiwanských spisovatelů byly znač-

103

Literatura ■

ně omezovány jazykovou bariérou. Dalším závažným důvodem, který umlčel rodilé taiwanské spisovatele, byl politický strach, zejména po událostech 28. února 1947. Literární scéna na Taiwanu v 50. letech byla proto fakticky plně ovládána spisovateli z pevniny, kteří přišli s kuomintangskou vládou kolem roku 1949. Literatura emigrantů byla charakterizována jako antikomunistická, autoři byli často kritizováni za svůj amatérismus. Pluralismus 80. let V určitém smyslu formulování názorů disidentů během nativistické literární diskuse v 70. letech připravilo cestu pro intenzivnější zápasy směrem k demokracii od počátku 80. let. Na přelomu 70. a 80. let došlo k rychlému rozkvětu masmédií a zejména velké deníky United Daily News (Lien-che-pao) a China Times (Čung-kuo š’-pao) podporovaly svými literárními stránkami rozvoj taiwanské literatury. Každoroční soutěže v beletrii sponzorované oběma deníky mezi polovinou 70. let a polovinou 80. let uvedly do literárního popředí mnoho mladých autorů. Přístup spisovatelů k literatuře v tomto desetiletí byl vskutku pluralitní. Literární produkty mladé generace byly poznamenány velkou různorodostí: díla o životě v obchodních korporacích, politická beletrie (s podžánrem děl o událostech 28. února 1947), literatura odboje, feministická díla a science fiction. Multikulturalismus 90. let Taiwan podstoupil v 90. letech interpretační obrat, pokud jde o národní identitu a kritický multikulturalismus. Taiwanská literatura 90. let má tendenci používat smíšené žánry a mnohojazyčné pomůcky čerpající ze široké škály jak globálních, tak lokálních kulturních kódů, idiomů a tradic k tomu, aby vyjádřila proměnlivou, i když dezorientovanou strukturu pocitů. Pokud jde o taiwanský nacionalismus, poměrně málo spisovatelů se pokusilo vyzdvihnout otázky spojené s hnutím za nezávislost Taiwanu, problémy s národnostmi, politickým feminismem a ochranou životního prostředí. Nejpopulárnější byly reportáže, science fiction a biografie. Důležitým trendem 90. let bylo obrození tradice v místních jazycích. Pionýrským

Encyklopedické heslo ■ Název státu (česky): Čínská republika; zkrácená podoba: Taiwan ■ Název státu (čínsky): Čung-chua min-kuo (Chung-hua Min-kuo); zkrácená podoba: Tchaj-wan (Taiwan) ■ Státní zřízení: pluralitní demokratická republika zvláštního mezinárodního postavení; plné diplomatické styky s 29 zeměmi, v dalších 62 zemích (včetně České republiky) zastupitelské úřady jiné formy (hospodářské a obchodní kanceláře apod.) ■ Rozloha: 36 140,41 km2 (133. místo na světě) pod jurisdikcí Čínské republiky; z toho ostrov Taiwan a 21 přilehlých ostrůvků 35 834,3 km2, Peskadory (Pcheng-chu, Penghu) 126,86 km2, Ťin-men (Kinmen, Quemoy) 150,45 km2, Ma-cu (Matsu) 28,8 km2; sporné ostrovy: Pratas (Tungsha) 8,5 km2, Spratlyovy ostrovy (Nansha), Tiao-jü-tchaj (Tiaoyutai, Senkaku) Poznámka: Každá publikace uvádí jinou rozlohu Taiwanu (obvykle se nezapočítávají ostrovy Ťin-men a Ma-cu). Zde uvedené údaje vycházejí z oficiální ročenky The Republic of China Yearbook – Taiwan 2001. ■ Měna: nový taiwanský dolar (TWD, NT $) / yuan (bez nižších jednotek; oficiálně se sice dělí na 100 centů/fenů, nejmenší mince však je 1 NT $); orientační směnný kurs (začátek roku 2002): 1 US $ = 34,52 NT $; 1 € = 29,33 NT $ ■ Poloha: západní Tichý oceán, východně od pobřeží Asie; ostrov Taiwan měří od severu k jihu 394 km a od západu k východu 144 km v nejširším úseku ■ Časové pásmo: GMT +8 h (Čínský čas, Taipeiský čas, pro letní období není zaveden letní čas) ■ Sousední státy, hranice: Taiwan nemá pozemní hranice; nejmenší vzdálenost od území pod vládou ČLR je 2 310 m (Ťin-men, hlavní ostrov). Moře ho odděluje od ČLR, Japonska a Filipín. ■ Geografická charakteristika: Ostrov Taiwan je z východní strany omýván Filipínským mořem, na západní straně je od pevniny oddělen 160 km širokou, 380 km dlouhou a poměrně mělkou (45 m) Taiwanskou úžinou (Taiwan Haihsia). Severní

■ Encyklopedické heslo

116

pobřeží omývají vody Východočínského moře, jižní část a ostrovy na jih od Taiwanu patří k povodí Jihočínského moře (Nan Hai), největšího z moří, omývajících čínskou pevninu a Taiwan; se svou plochou 3 685 000 km2 je 4. největším na světě. Na jih od pevniny a Taiwanu je v jeho vodách roztroušeno velké množství ostrovů a korálových útesů, které jsou z velké části předmětem dlouhodobých sporů několika států oblasti (zejména ČLR, Taiwanu, Malajsie, Vietnamu, Filipín a Bruneje): Pratas, Spratlyovy ostrovy a jiné. Povrch ostrova Taiwan je hornatý, vyznačuje se prudkými výškovými rozdíly. Zatímco při východním pobřeží hory strmě klesají směrem k Tichému oceánu (resp. Filipínskému moři), na západě se zvolna svažují do rozsáhlé nížiny. Aluviální nížiny zaujímají 24,3 % povrchu ostrova (8 759 km2). Pět taiwanských horských hřebenů zaujímá téměř polovinu celkové rozlohy ostrova. Hlavní centrální hřeben tvoří páteř ostrova a jeho součástí je i nejvyšší vrchol ostrova, Nefritová hora (3 952 m nadmořské výšky). K dalším významným fyzickým rysům ostrova patří nečinné sopečné hory, předhůří, náhorní planiny, terasy, pobřežní nížiny a údolí. Pouhých 30 % ostrova tvoří zemědělská půda. Na ostrově Taiwan lze fyziograficky vydělit pět hlavních typů povrchových útvarů: 1) Centrální horské pásmo, 2) vulkanická pohoří, 3) předhoří, 4) terasové tabule, 5) pobřežní nížiny a pánve. Taiwan má subtropické podnebí v severní části a tropické na jihu, s průměrnými měsíčními teplotami pohybujícími se od 28 °C v červenci po 14 °C v lednu. Léta, která začínají v květnu a trvají do září, jsou zpravidla horká a vlhká, s denními teplotami 27–35 °C. Krátké mírné zimy trvají od prosince do února. Sněží zpravidla jen na vrcholcích hor. Průměrné množství ročních srážek činí 2 515 mm. Každoročně Taiwan zasáhnou průměrně tři až čtyři tajfuny, které ostrov zavlaží, ale často rovněž způsobí škody v podobě povodní a sesuvů půdy. Umístění na hranici filipínské a eurasijské desky je příčinou významné seismické aktivity Taiwanu. ■ Hlavní město: Taipei (Tchaj-pej); 25° 02’ s. š., 121° 30’ v. d.; 2 639 939 obyvatel (1998) ■ Další města (1998): Kaohsiung (Kao-siung) – 1 462 302 obyvatel, Taichung (Tchaj-čung) – 917 788, Tainan (Tchaj-nan) –

■ Misionáři

132

ÅàñæñÜä‡ëo—äàêàæå[„à—Ø—éæâð—áÜáàÚߗç‘êæÙÜåo §¬¨­Ą§¬©§¢–§¬©©Ą§¬©­

½ÛåèÝßë閹×äÚßÚßë閞§«¯­Ą§¬ª­Ÿ

§¬¨¯Ą§¬ª§¢–§¬ª§Ą§¬ª©

ÈåØÛèêëé–Àëäßë閞§¬¦¬Ą§¬««Ÿ

§¬©¬Ą§¬©­

·ééëÛèë閾ååçÛéêïä

§¬©­Ą§¬©¯

Àå×ääÛé–ÂßäÚÛØåèä

§¬©­Ą§¬©¯

½Ûè×èÚëé–ÂÛÛëíßëé

§¬©®Ą§¬©¯

Àå×ääÛé–ÉÙÞåê×äëé

§¬ª¦Ą§¬ª­

Àå×ääÛ閸×ìßëé

§¬ª§Ą§¬ª©

Ĥ–Ã×èáßäßëé

§¬ª©Ą§¬ª­

Éßãåä–ì×䖸èÛÛä

§¬ªªĄ§¬ª¬

Àå×ääÛ閾×èæ×èêßëé

§¬ª­Ą§¬«§

º×äßÛ▽è×ìßëé

§¬ª­Ą§¬«§

À×ÙåØëé–ÌÛèêèÛÙÞê

§¬ª®Ą§¬¬§

·äêåäßë閾×ãØèåÛᖞ§¬¦«Ą§¬¬§Ÿ

§¬ª¯Ą§¬«¨¢–§¬«©Ą§¬«µ

½ßâØÛèꖾ×ææ×èꖞ½ßâØÛèêëé– ¾×èæ×èêßëéŸ

§¬ª¯Ą§¬¬¨

Àå×ääÛ閹èëïÜ

§¬«§Ą§¬«µ

ÈëêçÛè–ÊÛééÙÞÛã×áÛè

§¬«§Ą§¬«µ

Àå×ääÛé–ÂëÚçÛäé

§¬«¨Ą§¬«µ

½ëâßÛãë閸è×áÛâ

§¬«ªĄ§¬«µ

Àå×ääÛ閸×ááÛè

§¬«ªĄ§¬«µ

·Øè×Þ×ãë閺×ææÛè

µ

ÈåØÛèêëé–É×ééÛäßëé

§¬««Ą§¬¬§

Ã×èÙëé–Ã×éßëé

§¬««Ą§¬¬§

ÆÛêèëé–Ãëé

§¬««Ą§¬¬¨

Àå×ääÛ閹×ãæßëé

§¬««Ą§¬«­

¾Ûèã×äë閸ëéÙÞÞåÜ

§¬««Ą§¬¬¨

·èäåâÚë閷¤ÍßäéÛã

§¬«¬Ą§¬¬¨

Àå×ääÛ閺ۖÂÛåä×èÚßé

§¬«¬Ą§¬¬¨

À×ÙåØë閷ãæðßäçßëé

§¬«­Ą§¬­¯

½ëâßÛãëé–ÌßäÚÛèëé