Janet Chapmanová
Pokušení Přeložila Jana Rýbová
Copyright © 2004 by Janet Chapman Translation © Jana Rybová, 2009 Cover © Franco Accornéro via Copyright © Levné knihy, a s., 2009 ISBN 978-80-7309-740-0
Agentur
Schluck
GmbH,
2009
Mému vlastnímu andělu strážnému
Děkuji Ti, Grace Nugentová, za to, že jsi od začátku stála při mně. Tvá neochvějná podpora a povzbuzení pro mne vždy byly — a stále jsou — nejvzácnějštm darem.
Kapitola 1
„No tak, miláčku. Dej mi to, zlatíčko." Robbie MacBain se probudil úplně čilý a připravený k boji, ale neměl naprosto ponětí o tom, co se děje. „Tak je to správné, uhni se mi, zlatíčko." Co to k čertu bylo? Nešel s ženou do postele, takže by neměl slyšel svůdný zastřený hlas. Věděl, že je ve své ložnici na farmě, ale — a to bylo důležitější — věděl, že je sám. „Jen o kousek vedle, zlatíčko." Robbie se posadil na posteli a snažil se prohlédnout tmou. Nic. Žádná žena. A přesto byl její hlas velmi zřetelný — tichý, sexy a ozýval se velmi blízko. „No tak," zašeptala se slábnoucí trpělivostí. „Musím jít. Ach, pro boha svatého, uhni se!" Když zakvokalo několik rozzlobených slepic, Robbie trhnul hlavou směrem k dětské chůvičce na svém nočním stolu. Se zaklením odhodil přikrývku a vyskočil z postele. Kurník. Měl přeci hlídat kurník. Navlékl si kalhoty, popadl košili a zastavil se jen na tak dlouho, aby še podíval na hodiny u postele. Viděl, že je pět třicet. Když si navlékal košili a hledal ponožky, začínal se usmívat. Už dříve se rozhodl, že není třeba, aby v chladné březnové noci spal venku, a proto dal dětskou chůvičku
mezi slepice, aby odvedla práci za něho. A fungovalo to, pomyslel si, když poskakoval nejprve na jedné noze a potom na druhé, když si natahoval boty a zavazoval je. Toto byl třetí vpád do jeho kurníku během jednoho týdne. Pokaždé zmizelo jen půl tuctu vajec a vždycky tam místo nich ležela jednodolarová bankovka. Někdo si jeho vejce kupoval. Na záhady si moc nepotrpěl, ale z té ženy se sexy hlasem, kterou slyšel v dětské chůvičce, se najednou stala záhada, kterou dychtil rozřešit. Zamrkal do noci. Kdyby právě neslyšel její hlas v chůvičce, přísahal by, že jeho zloděj bylo dítě. Vypadala jako dítě, když dřepěla u svého batohu a opatrně ukládala svoji ukradenou snídani dovnitř. Všimla si ho, když vyšel na verandu. S vyděšeným výkřikem se postavila, upustila dvě vejce, hodila si batoh na záda a rozběhla se směrem k pastvině. „Hej! Stůjte!" Přeskočila plot u výběhu s dovedností kočky. S povýšeným mužským úsměvem se Robbie rozběhl. Jeho zlodějka měla rozhodně moc hezké pozadí. A také si nemohl nevšimnout, když sám přeskakoval plot, že měla pěkně dlouhé nohy, které ji rychle odnášely do noci. On sám měřil přes dva metry jenom v ponožkách, a proto Robbie ani na minutu nepochyboval, že ji velmi rychle doběhne. Potom zjistí, kdo je a proč mu krade vejce. Asi o míli později Robbieho úsměv zmizel. Utíkala mu! Robbie dýchal skrz zaťaté zuby a snažil se přinutit své nohy, aby se pohybovaly rychleji. Arogantně chlapcům oznámil, že obyčejného zloděje vajec lehce chytí a „Ne, děkuji," nepotřeboval jejich pubertální pomoc. Neměl v úmyslu dopustit, aby se mu za jeho včerejší chvástání .dnes ráno vysmáli. Robbie pronásledoval tu ženu skoro dvě mile než si konečně uvědomil, že se mu ji nepodaří chytit. Ta dlouhonohá
malá kočka vyběhla z pastviny, sprintovala dolů roklí a přes kopec, kde zmizela v hustém lese na hoře TarStone. Sakra! Byla to chladná procházka zpátky domů v bledém ranním světle. Během první míle svého návratu použil Robbie většinu nadávek a kleteb, které znal, a když došel až k domu, už klel jenom gaelsky. Zastavil se uprostřed dvou tuctů zobajících slepic, které utekly ven otevřenými dveřmi u kurníku, a ohlédl se na TarStone. Viděl, jak vycházející slunce vykukuje nad jejím vrcholem. „Vypadá to, že budeme mít k snídani znovu míchané peníze," šklebil se Cody, když vycházel z kurníku a narovnával rukama pomačkanou jednodolarovku. „Máme nějaký sýr, abychom ho k tomu mohli přidat?" pokračoval navzdory Robbieho varovnému pohledu. „Není nad to začít den spáleným toustem a omeletou z jednodolarovky." Robbie udělal výhružný krok dopředu. Šestnáctiletý mladistvý delikvent si strčil bankovku do kapsy, zkřížil si ruce na prsou a usmál se. „To je vejce, co máš na obličeji, šéfe?" zeptal se. Robbie si také složil ruce na prsou. „Ne, to, co vidíš, je moje rozhodnutí, že dnes vaříš snídani." Codyho úsměv zmizel. „Vařil jsem včera." „A odvedl jsi tak skvělou práci, že to můžeš dnes udělat znovu." Cody zamumlal něco, o čem si Robbie myslel, že to byla ohavná nadávka, a odkráčel směrem k domu. Otevřely se dveře s ochrannou moskytiérou a na verandu vyšel Gunter. Uhnul se stranou, když kolem něho Cody s dupáním prošel. Robbie vzdychl. Gunter nebyl oblečený do školy, ale do práce. S rukama stále ještě složenýma na prsou se Robbie otočil čelem k další výzvě. „Volal Harley. Dva dřevaři jsou nemocní," hlásil Gunter, když se blížil k Robbiemu. „Takže jdu dnes do práce."
Robbieho nepřekvapilo, že osmnáctiletý mladík raději stráví den těžkou prací v lese, než aby šel do školy. K čertu, Gunter by raději vykydal stáje, než by šel do školy. „Harley říkal, že dva náklady klád dnes odjíždějí," pokračoval Gunter a zastavil se před Robbiem. Jeho téměř černé oči byly spíš dychtivé, než aby se té změně bránily. „Potřebuješ, abych řídil nakladač." „Nakladač můžu řídit já." „Dopoledne máš schůzku se soudkyní Judyovou." Sakra. To opravdu měl. A to dřevo dnes muselo odjet. „Jmenuje se soudkyně Baileyová a je to jediné, co stojí v cestě mezi tebou a celou tři na dva." „Dnes mám jenom dílny a jednu řádnou hodinu," pokračoval Gunter. „Doženu to zítra." Robbie vrátil Gunterovi jeho přímý pohled a přemýšlel nad chlapcovou potřebou vzdělání a jeho touhou vyhnout se vyučování. y Kruci, vždyť každý čas od času potřeboval popustit pojistný ventil. Dlouhý den práce v lese by mohl velmi dobře Gunterovi připomenout, že vzdělání mu může zajistit snadnější obživu. Kromě toho, ten mladík si zasloužil odměnu za to, že chodil celé dva měsíce do školy a nevyvolal ani jednu rvačku. Robbie souhlasně přikývl. „Řekni Harleymu, že přijdu na těžbu po schůzce s Baileyovou. A Guntere?" řekl, když se hoch otočil k odchodu. „Máš jen deset týdnů na to, abys dokončil školu. Po těch deset týdnů dokáže člověk vydržet cokoliv." Na Gunterově obvykle stoickém obličeji se objevil chabý úsměv. „Vydržel jsem tvoje vaření už celý měsíc." Pobavený jeho úsměvem se Robbie usmál. „Babička Katie nám dnes večer přiveze lasagne," nabídl mu úlevu. „Se salátem a domácím pečivem."
Gunter se otočil čelem k Robbiemu. Výraz měl vážný. „Kdy začneš hledat další hospodyni?" Robbie zatřásl hlavou. „Už se o tom, jací jste chuligáni, všeobecně ví. Nemohu nabídnout dost peněz na to, abych sem dostal další ženu." „Poučili jsme se," řekl Gunter. „Pokud nás to ochrání od tvého vaření a nebudeme si muset prát, budeme se k ní chovat jako ke královně." „Tak to rozhodně dám do inzerátu," řekl Robbie a otočil se, když uslyšel na štěrkové cestě ťukání hůlky ve spěšném rytmu. Gunter se také otočil. A když uviděl otce Daara, jak k nim míří po příjezdové cestě z lesa, chlapec se otočil na patě a utekl do domu. Robbieho stálo velké úsilí neudělat to samé. „Chci si s tebou promluvit, Robbie," řekl Daar a použil svoji hůl k rozehnání slepic. „Potřebuji tvoji pomoc v určité záležitosti." „Pokud se to týká tvé pumpy u studny, tak jsem už objednal novou," řekl Robbie a doufal, že předejde starého kněze, který žil v chatě napůl cesty k vrcholu horu TarStone. „Bude tu zítra a chlapci ti ji po škole přijdou namontovat." Daar zavrtěl hlavou. „Nejsem tady kvůli pumpě." Přistoupil blíž a ztišil hlas, když z domu vyběhl Rick. „Je to o trochu důležitější než pumpa." „Peter znovu přecpal sušičku a ta začala hořet!" Vykřikl Rick z verandy. „Kde je hasičák?" Robbie se rozběhl k domu a nechal kněze uprostřed rozčílených, křídly mávajících slepic. To bylo to poslední, co potřeboval pro starý domov po matce — který přežil čtyři generace Sutterů — aby shořel kvůli šestnáctiletému delikventovi, který si myslí, že vybavení domácnosti jsou ve skutečnosti démoni, kteří se ho snaží vcucnout do podsvětí.
Toto byl už druhý požár, který Peter tento měsíc zavinil. Před třemi týdny to byl touster společně se záclonami a část kredence, které skončily v plamenech. Ještě pořád se jim nepodařilo zbavit se toho zápachu v domě. Robbie popadl hasící přístroj, který visel na háčku ani ne půl metru za Rickem, doběhl do prádelny a uhasil plameny, které se už začaly šplhat po zdi. Robbie vešel zpátky do kuchyně, otřel si prášek z obličeje a prohlížel si skupinu mladých mužů, kteří se na něho dívali s vytřeštěnýma očima, jako by držel v rukou jejich životy. Což vlastně ve skutečnosti držel. Čtyři chlapci, všichni chráněnci státu, byli do jednoho během posledních osmi měsíců svěřeni do jeho péče. Tedy kromě Guntera. Gunter byl na své osmnácté narozeniny před šesti týdny osvobozen, ale zdálo se, že s odchodem nijak nepospíchá. To Robbiemu vyhovovalo. Dokud Gunter nebude připraven chytit život pořádně za pačesy, bude mít domov tady u něj. K velkému zděšení soudkyně Baileyové. Baileyová nebyla zrovna ráda, že vidí ostatní tři chlapce, zejména patnáctiletého Petera, pod stejnou střechou se známým výtržníkem, který se nevhodně choval u třech oblastních soudů a v různých nápravných zařízeních. Proto naplánovala dnešní schůzku. „Ty tupče!" vyjel Rick a udeřil Petera do ruky. „Pokoušíš se nás dostat zpátky k pěstounům?" „A co je k čertu tohle místo?" zavrčel Peter, třel si paži a upřeně se na svého staršího bratra díval. „Tohle není pěstounský dům," odsekl Rick. „A je to o sakra kus lepší než nápravné zařízení. Kruci, nepůjdu odsud kvůli tobě," řekl a znovu se ho chystal udeřit. Robbie chytl Rickovu pěst do své vlastní. „Nikdo nepůjde nikam, kromě školy," pronesl varovně. „Jestli dům
shoří, budeme bydlet ve stodole. Zůstanete tady, dokud se já nerozhodnu, že by vám bylo lépe někde jinde." „Bylo by snazší, kdybys prostě najal novou hospodyni," brblal Cody a vytáhl svůj spálený toust ze zářivě nového tousteru. „Měli bychom hospodyni, kdybyste ty poslední tři odsud nevyhnali," připomněl jim Robbie. „Ani jedna z nich neměla smysl pro humor," připomenul Cody a odfrknul si, zatímco oškrabával spáleninu ze svého toustu do dřezu. „To rozhodně přidám do inzerátu," řekl Robbie a položil prázdný hasící přístroj vedle dveří, aby ho vzal do města znovu naplnit. Zamířil do koupelny v přízemí, aby si umyl ruce a obličej. „Dnes musíte, kluci, jet do školy autobusem," halekal otevřenými dveřmi. „Gunter si bere dodávku do práce." Vyšel z koupelny a utřel si ruce do košile, protože nemohl najít ručník. „A nejezdi nikam jinam než do práce a zpátky," varoval ho a upřeně se na mladíka zadíval. „A nenech mě litovat toho, že jsem ti dovolil vynechat školu," dodal tiše. „Jak to, že Gunter nepůjde do školy?" zeptal se podmračeně Peter. „Protože už jsem se naučil jak ovládat sušičku a touster, aniž bych něco zapálil," ušklíbl se Gunter. „Kde? V rodinné výchově?" Robbie musel udělat výhrůžný krok dopředu, aby zastavil Gunterův pohyb směrem k Peterovi. Zavrčel, aby všichni hoši vyrazili ke dveřím. „Dobré ráno, otče," pozdravil Cody s ústy plnými toustu, když udělal krok stranou, aby pustil kněze dovnitř. „Dobrej, otče," zamumlal Gunter, když se promáčkl kolem. „Dobrej, otče," zapěli Rick a Peter jednohlasně, když vybíhali do bezpečí verandy.
Daar se na každého z nich upřeně podíval, jak tak kolem něho procházeli. Robbie si nedokázal pomoci a musel se usmát. Za posledních osm měsíců použil kněz k zastrašení hochů skutečný teror, aby si získal jejich respekt. Daar se na ně při jejich příjezdu upřeně podíval, ukázal na ně holí z třešňového dřeva a vysvětlil jim, že je skutečný čaroděj. Zároveň je varoval, že pokud se k němu nebudou chovat civilizovaně, promění je svojí mocnou holí v brouky vrubouny. Uctivě přikývli, ale když se otočili, obrátili jeden na druhého oči v sloup a zjevně se rozhodli si z bláznivého starého muže dělat legraci. Robbie přemýšlel, jaká by byla jejich reakce, kdyby věděli, že Daar je skutečný čaroděj? Jeho celé jméno bylo Pendaar a kromě toho, že mohl proměnit delikventy na vrubouny, dokázal stařičký druid přenést deset válečníků ze skotské Vysočiny osm set let dopředu časem. Robbie to věděl, protože jeho otec, Michael MacBaine, se narodil ve dvanáctém století právě tam. A stejně tak Robbieho strýc Greylen MacKeage, společně s Morganem, lanem a Callumem MacKeagovými. A jelikož prozřetelnosti připadalo vhodné obdarovat Robbieho mocí ochraňovat jeho dva rody, válečníci asi před pěti lety rádi vložili Daarovu péči na jeho schopná ramena. To bylo po mnoha lekcích, kdy Robbie nevěřil ničemu, co mu starý kněz říkal. Bylo to dlouhých pět let plných nesčetných eskapád, které se mohly změnit v pohromu, kdyby nebylo Robbieho bdělosti. „Co se týká mé malé záležitosti," začal Daar a mával rukou v přebývajícím kouři, zatímco mířil ke kuchyňskému stolu. „Obávám se, že to bude muset počkat," odtušil Robbie, došel ke kuchyňskému pultu a nalil pro oba hrnek kávy.
„Můj den je úplně nabitý. Teď musím cestou na schůzku se soudkyní Baileyovou koupit novou sušičku prádla." Daar si odfrkl a zabubnoval svojí holí do podlahy. „Mohl bych se o tu starou babiznu postarat, kdybys mě nechal." „Martha Baileyová není stará a není to babizna," zastal se soudkyně Robbie a postavil před Daara hrnek kávy. „Jenom dělá svoji práci." Posadil se ke stolu. „A naše dohoda zní, nemíchat do ničeho kouzla, pokud chceš i nadále zůstat na hoře TarStone." Daar zamručel, usrkl si kávy a otřásl se hnusem, než si znovu usrkl. Robbie si usrkl ze svého hrnku, postavil se, vylil kávu do dřezu a zamířil k ledničce, aby našel nějaký džus. „Moje záležitost nemůže počkat," řekl Daar. „Zítra nastane jarní rovnodennost." Robbie znehybněl a jemné chloupky vzadu na krku se mu postavily zděšením. Pomalu se narovnal z nahlížení do ledničky a podíval se na kněze. „Čo je tak důležitého na jarní rovnodennosti?" „Všechny planety budou v tom správném postavení." „Ve správném postavení pro co?" „Aby napravily ten malý problém, který máme." Robbieho nejvíce vyděsilo slovíčko „máme". Daarovy malé problémy měly dar stát se Robbieho velkými bolestmi hlavy, a když se přidalo slovíčko „máme", obvykle to znamenalo plnohodnotnou migrénu. Robbie zavřel dveře u ledničky, vztyčil se v celé své výšce, dal si pěsti v bok a upřeně se na kněze zadíval. „A co přesně je naším problémem?" Daar se otočil čelem ke stolu a mluvil ke svému hrnku kávy. „Tvůj táta a ostatní se v červnu vrátí zpátky do minulosti," zašeptal. Robbie jen zíral na Daarova záda.
„Mám jen tři měsíce na to, abych prodloužil kouzlo, které je sem přeneslo," pokračoval druid ke své kávě. Konečně se otočil, aby se na Robbieho podíval. „Při letním slunovratu tady budou třicet pět let a tehdy kouzlo pomine." Nebyla to bolest hlavy, kterou Robbie cítil, ale bolestné tlučení v hrudi, které mu znemožňovalo dýchat. Za tři měsíce ztratí otce? A Greye a ostatní? Sakra. Měli manželky. A děti. A nebylo pochyb, že tu vedli klidný život. „Řekni něco," zašeptal Daar. „Zastav to!" „Zkoušel jsem to," odsekl kněz a znovu udeřil holí o podlahu. „Skoro jsem při těch pokusech zničil chatu na vrcholu a spustil jsem dolů z TarStone lavinu!" „Ta lavina jsi byl ty?" zašeptal Robbie a v mysli mu vyvstaly obrázky zničené krajiny. „A požár vrcholové chaty minulý měsíc? Ty jsi ho založil?" Daar se podíval na svoji hůl. Svým léty ohnutým prstem třel jeden z omšelých suků třešňového dřeva. „Také jsem způsobil tu povodeň, která minulý týden strhla most ve městě." Zvedl bradu. „Snažil jsem se přijít na nové zaříkání, které by prodloužilo to staré." Robbie si neklidnou rukou přejel po obličeji. „Takže si to ujasníme. Ty jsi o tomhle věděl... O tom pětatřicetiletém omezení jsi věděl celou dobu a říkáš nám to až ted?" „Ne nám," řekl Daar a vyděšeně vytřeštil oči. „Jenom tobě. Pán Greylen a ostatní o tom nesmí vědět." „Proč ne? Jsou to jejich životy, které mají být zničeny." „Ale my to můžeme zastavit," dychtivě přikyvoval Daar. „Pocestuješ zpátky časem a přineseš mi novou knihu zaklínadel. A tak budu schopen prodloužit staré zaklínadlo a udržet je tady." Robbie pořád ještě stál vedle ledničky, ještě stále se mu točila hlava ze šoku a pomalu zavrtěl hlavou. „To ne. Vím všechno o tvých pokusech nahradit tu knihu, kterou
jsi zničil před dvaceti lety. Dokud nebudeš mít ta zaklínadla, jsme všichni v bezpečí. Požáry, laviny a povodně se nepočítají." „Ale to je to, co se ti pokouším říci. Pět zbývajících Horalů není v bezpečí. Až přijde letní slunovrat, vrátí je to zpátky domů." „Oni jsou doma!" „Do jejich starého domova!" vykřikl Daar. Zhluboka vzdychl. „Robbie," řekl tiše, postavil se a došel až před něho. „Přivedl jsem Greylena sem, aby počal mého dědice. To už víš. Co ale nikdo neví, je, že jsem ho tady potřeboval jen tak dlouho, aby počal sedm dcer a ochránil tu nejmladší, Winter, dokud nebude dost stará na to, abych ji mohl začít učit jako svoji následovnici. Abych mohl vyslovit stálé zaklínadlo, musel bych udělat ústupky." „Jaké ústupky?" Daar udělal krok dozadu. „Musel bych dožít zbytek svého nadpřirozeného života v moderní době." Robbie udělal krok kupředu. „Takže kvůli tvému sobectví jsi raději zničil život pěti mužům. Dvakrát!" Daar zvedl hůl jako malou ochranu. „Takhle daleko dopředu jsem nepřemýšlel. A měl jsem přesunout jenom Greylena, ostatní ne. To byla nehoda." „Což ze mě dělá co? Další nehodu?" Daar zuřivě zavrtěl hlavou. „Ne, ty jsi jejich spása. Narodil ses jako jejich ochránce a stal se z tebe dobrý válečník, Robbie. A ted je čas naplnit svůj osud." „Tím, že ti přinesu knihu zaklínadel a pomůžu ti, abys dosáhl své plné síly," poznamenal Robbie, složil si ruce na prsou a přenesl váhu na bok. „To je velmi příhodné, že můj osud tak skvěle ladí s tvými potřebami." Daar zhluboka vzdychl, couvl a narazil do stolu. „Myslíš si, že lžu?" Ukázal na Robbieho holí. „Nemoci na tebe, MacBaine! Jsem kněz!"
Robbie vyrazil ze svého ledabylého postoje. Došel ke knězi, dokud se hůl nedotýkala jeho hrudi. Tyčil se nad druidem a díval se na něho pohledem tak výhružným, že Daar klopýtal dozadu ke své židli a se žuchnutím se posadil. „Vůbec se nesnaž mě proklínat, starce," zašeptal Robbie. „Moje ochrana nad mými dvěma rody je posvěcená božským právem." Naklonil se ještě blíže a upřeně se díval do Daarových vytřeštěných modrých očí. „Je ti dovoleno tady žít jen proto, že Winter MacKeagová bude v budoucnosti potřebovat tvoji pomoc. A dó té doby zůstaneš pěkně tiše nahoře ve své chatě a budeš si říkat, jaké máš štěstí, že žiješ pod ochranou tak velkorysého pána. Protože," pokračoval, vytáhl hůl, která byla mezi nimi a hodil ji na stůl, „já nebudu tak shovívavý jako Lord Greylen, pokud by ses pokoušel vměšovat do mého života, jako jsi to udělal s jeho." „Ale... Všechno u něho dopadlo dobře. Miluje svoji manželku, dcery i svůj nový život tady. Všichni Horalé jsou šťastní." Robbie zavrčel a napřímil se. „Jenom díky tomu, že se jim už dál nemůžeš plést do životů." „Nejsem úplně bezmocný," trucoval druid a vyzývavě zvedl bradu, když ted měli mezi sebou trochu prostoru. „Ano, ještě pořád umíš zažehnout oheň, způsobit povodeň a nebo lavinu." „Pořád mohu cestovat časem," dodal Daar a znovu se naklonil dopředu. „A planety budou v tom správném postavení zrovna zítra večer." Robbie zavřel oči a chvíli si třel obličej oběma rukama, než se na neústupného starého kněze znovu podíval. Zhluboka si unaveně vzdychl. „Nebude se cestovat časem, druide. Nebude žádné zaklínání a žádná kniha." „V tom případě bude za tři měsíce o pět mužů v Pine Creeku méně," opáčil Daar. „Stane se to, Robbie, ať se
ti to líbí nebo ne. Pokud se ovšem," dodal rychle, „nepřesuneš do Skotska třináctého století a nepřineseš mi novou knihu." Robbie se na něho mlčky díval. Kolikrát ho varovali, aby Daarovi nevěřil? A kolik báchorek si starý kněz za posledních pět let vymyslel ve snaze získat Robbieho pomoc při hledání náhrady za svoji knihu zaklínadel? Ale tohle byla zatím ta nejnevyzpytatelnější historka. Daar věděl, že Robbie by udělal cokoliv, aby svoji rodinu ochránil. „Ne," zavrčel Robbie. „Potkáme se na vrcholku TarStone zítra při západu slunce," řekl Daar, zvedl svoji hůl a postavil se. „A vezmi si svůj meč." „Ne." „Možná bys měl najít MacBainův pléd, který měl tvůj táta, když sem přišel," pokračoval kněz a mířil ke dveřím. „Nemůžeš mít oblečení z moderních materiálů nebo si s sebou vzít cokoliv jiného, co tehdy ještě nebylo vynalezeno." „Ne." Daar se zastavil, zvedl oči do stropu, ale jeho pohled se stočil dovnitř do jeho myšlenek. „Možná bych tě měl poslat zpátky asi deset let poté, co Horalé zmizeli." „Nepůjdu pro tvoji knihu, starce." Daar sklouzl pohledem svých křišťálově modrých očí na Robbieho. „Nemáš na výběr," řekl mu tiše. „Ne, pokud chceš, aby tvoje rodina zůstala pohromadě. Zítra při západu slunce na vrcholku," otočil se a vyšel ze dveří. Robbie stál několik vteřin jako přikovaný a potom vyběhl na verandu. „Proč já?" zeptal se odcházejícího kněze. „Proč ne Greylen nebo můj otec nebo Morgan? Znají tu dobu, tehdejší zvyky a prostředí." Daar se zastavil uprostřed příjezdové cesty a otočil se čelem k němu. „I když jsou to stále vitální muži, jsou příliš staří, Robbie," řekl. „Potřebuji silného válečníka v nejlep-
ších letech. Někoho silného, chytrého a schopného, který dokáže zasadit smrtící úder, bude-li to třeba." „A co Callumův syn? Nebo jeden z Morganových chlapců?" Daar zatřásl hlavou. „Jejich síla je v podnikání, ne ve válčení. MacBain tě vychoval jako ochránce. Pochopil tvé poslání a dobře tě na něj připravil." Daar se na něho zazubil. „Myslím, že tvoje krátká kariéra moderního vojáka taky velmi pomohla, i když si s sebou nebudeš moci vzít žádné moderní zbraně." „Není o čem diskutovat, protože já nikam nejdu." „V tom případě ti doporučuji, abys využil ten zbytek času, který ti zbývá s tvým otcem a strýci," mínil Daar, otočil se a zašel do lesa.
Kapitola 2
Robbie si povolil kravatu hned, jakmile usedl za volant své dodávky a konečně vypustil z plic dech, který zadržoval snad po celou dobu své schůzky se soudkyní Baileyovou. Nastartoval motor, vyjel z parkoviště před soudem a zamířil do Pine Creeku. Schůzka proběhla z velké většiny dobře. Martha Baileyová souhlasila, aby mohl Gunter zůstat s Robbiem, pokud se mladík nedostane do žádných potíží vážnějších než to, že ho nechají po škole. Ale jediné klopýtnutí, jediný incident, ke kterému bude potřeba zavolat šerifa, a Gunter půjde do vězení — tentokrát to bude vězení pro dospělé, protože už mu je osmnáct let. To byla ta lepší část schůzky. Horší částí bylo to, že pokud se Gunter zaplete do nějaké nerozvážnosti ostatních chlapců, potom Rick, Peter a Cody budou také vráceni zpátky do systému, což u nich bude nápravné zařízení pro mladistvé, jelikož všichni chlapci už dříve z pěstounských domovů utekli. Robbie si nasadil sluneční brýle a vzdychl. Na naléhání svého otce před pěti lety opustil kariéru ve vojenské jednotce zvláštního nasazení a vrátil se zpátky domů do Pine Creeku odhodlaný změnit něco přímo tady. Trvalo mu dva roky, nežli nakoupil dost velký pozemek na to, aby mohl vybudovat profitující těžařskou společnost, a další
dva roky, než přesvědčil soudy pro mladistvé v Maine, že by mohl pomoci s obtížnými případy dětí. Soudkyně Baileyová byla nejprve jeho největší překážkou. Když si však uvědomila, že Robbie má dar pracovat s delikventy, stala se nakonec jeho největším spojencem. Martha byla ve své práci dobrá, protože měla ráda děti a byla přesvědčená, že Robbie má úspěch tam, kde systém zklamal. Měla také velkou slabost pro vysoké pohledné muže v oblecích, kteří se jí nebáli postavit. Byla šťastně vdaná a skoro tak stará, že by mohla být Robbieho matkou, ale flirtovala s ním jako školačka. Robbiemu nebylo flirtování proti srsti, pokud mu to pomáhalo dosáhnout cíle. Proto na jejich schůzku přinesl oběd z místní restaurace a společně ho u Marthina masivního stolu v její malé kanceláři snědli. K čertu, klidně by jí i namazal rohlík, jen aby se jí vlichotil, a doufal, že Martha přivře oko nad skutečností, že Gunter stále ještě bydlí pod jeho střechou. Až dosud to šlo dobře. Gunter mohl zůstat a Robbie mohl pokračovat ve výchově ostatních mladíků k dospělosti. Dva bratři, Rick a Peter, se pomalu usazovali a Rickova poznámka z dnešního rána, že nechce odejít, byla povzbudivá. Dokonce i Peter překoná svůj respekt vůči všem mechanickým věcem a s pomocí soukromého učitele projde střední školou. Cody ale bude potřebovat pevnější ruku, která ho postrčí k usedlejší stránce života. Robbie bude muset vymyslet, jak toho chlapce přinutit, aby jemu samotnému záleželo na sobě do té míry, že se bude obloukem vyhýbat potížím. Čtyři mladiství delikventi byli jeho limitem. Ve starém domě jeho matky bylo místo pro více chlapců, ale jelikož nebyl s to udržet si hospodyni déle než měsíc, hrozilo,
že otráví svým kuchařským uměním i ty chlapce, kteří už s ním žili. Libby, jeho nevlastní matka od osmi let, babička Katie i MacKeagovy tety mu pomáhaly a příležitostně jim nosily večeři. To byla jediná doba, kdy se mohl spolehnout na to, že se chlapci budou chovat slušně. Zdálo se, že jídlo bylo pro teenagery důležité. Tedy, hned na druhém místě za sexem. Od té doby, co se k němu chlapci nastěhovali, se Robbie musel vypořádat s více než pár chichotajícími se náctiletými dívkami, a poznal, že snažit se držet obě skupinky opačného pohlaví od sebe co nejdál je marná práce. Usmál se, když se jeho dodávka přehoupla přes vrcholek kopce nad ospalým městečkem Pine Creek. Sezona sněžných skútrů pomalu končila, na jezeru Pine začínal tát led a jezero se tak účinně zbavovalo i rybářů. Na jaře nastal v severních lesích v Maine čas nicnedělání. Velmi rychle přišla blátivá sezóna, která přinutila těžařský průmysl k několikatýdenní nucené odstávce. Dvanáct jeho zaměstnanců — a velmi nákladné těžařské stroje — budou nevyužiti, dokud v lese vše neroztaje a dostatečně nevyschne na to, aby se v něm dalo znovu pracovat. Většina Robbieho mužů už měla naplánované dovolené a Robbie chtěl vzít chlapce o dubnových prázdninách do Bostonu. Nebo v to aspoň doufal. Až do Daarovy dnešní ranní návštěvy. Robbie projel kolem obchodu bratrů Dolanových s outdoorovým vybavením a zabočil na silnici vedoucí k farmě s vánočními stromky svých rodičů. Zamračil se, když si pomyslel, že ze všech těch proklatých pletich, se kterými Daar přišel, byla tahle ta nejděsivější. Kněz se zaměřil na Robbieho skutečný strach — o kterém Robbie při svém dospívání zjistil, že je to největší obava i jeho otce a stejně tak jeho strýce Greye a ostatních MacKeagových mužů.
Před pětatřiceti lety přenesl druid deset válečníků z Vysočiny dopředu časem, ale zůstalo jich jen pět. Ostatních pět, všichni MacBainovi, zmizeli během prvních dvou let. Většina z nich zemřela při honbě za bouřemi, když se pokoušeli dostat se zpátky do své doby. Robbie se jmenoval po svém prastrýci Robertu MacBainovi a byl to právě meč starého válečníka, se kterým se naučil zacházet, když vyrostl dost na to, aby ho uzvedl. Otec začal učit Robbieho dovednostem válečníka, jakmile Robbie dokázal jezdit na poníkovi, zatímco sám se snažit zaplnit mezeru, která zela mezi dvěma velmi odlišnými světy. Robbie svého otce zbožňoval a byl nadšen jeho schopností nejen přežít tak neuvěřitelnou cestu, ale ještě se v nové době zabydlet a nakonec najít i štěstí. A Robbie miloval svoji nevlastní matku Libby. Provdala se za jeho otce krátce před Robbieho devátými narozeninami a promyšleně mu dala dvě sestry a bratra, které mohl trápit. Jeho mladší sestře Maggie MacBainové — nyní Maggie Dyerové — se právě narodila holčička. Z Robbieho se tedy stal strýc a měl další duši, o kterou si dělal starosti. Ne, že by mu to vadilo. Ochrana jeho rychle se rozrůstající rodiny MacBainů a MacKeagů a jeho nyní vzpurných chlapců, se zdálo posláním, které Robbie nemohl přehlížet a ani mu odolat. Udržet otce Daara v určitých mezí však bylo skutečnou výzvou. Robbie vjel na příjezdovou cestu u farmy svého otce, zastavil dodávku mezi dílnou a prodejnou vánočních stromků a vypnul motor. Předním okýnkem svého auta se díval na nekonečné řady vánočních stromků stojící mezi zbytky tajícího sněhu a potom nechal svůj pohled klouzat ke dvorku velkého domu, stlučeného z bílého překládaného dřeva, ve kterém vyrůstal.
Co s Daarem udělá? Ani při nejlepším vůli nemohl odmítnout požadavek starého druida. Ne, pokud by tím ohrozil svoji rodinu. Může se ale spolehnout na svého otce? Požádat ho o radu? Možná ho dokonce vzít s sebou, aby mu pomohl najít tu knihu? Ne. V žádném případě nemohl dovolit otci, aby si tím vším znovu prošel. A Libby by zemřela strachy. Greylen MacKeage by velmi pravděpodobně dal průchod svému hněvu k Daarovi a kam by to potom dostalo Winter MacKeagovou? Věk pěti válečníků z Vysočiny byl v rozmezí od pětapadesáti do pětaosmdesáti let. Zasloužili si a získali právo na klidné stáří. A bylo na něm, aby je ochránil od Daarových kouzel. Dveře u spolujezdce se otevřely a Robbieho otec Usedl na sedadlo vedle něho. Zaplnil zbývající prostor v kabině dodávky. „Máš na sobě oblek a vypadáš, jako bys na svých bedrech nesl veškerou tíhu světa," řekl tiše. „Znamená to, že se Gunter musí odstěhovat?" Robbie se usmál a zavrtěl hlavou. „Ne, může zůstat tak dlouho, dokud se bude chovat slušně." Otočil se ke svému otci čelem a zadíval se do naprosto stejných šedých očí, jaké měl on sám. „Neviděl jsi poslední dobou ve městě neznámou ženu, asi sto pětašedesát nebo sto sedmdesát centimetrů vysokou, s hnědými vlasy po ramena a jemnou světlou pletí?" „Přišel jsi o další hospodyni?" zeptal se Michael a zvedl tázavě obočí. Robbie se usmál ještě více. „Ne, jen o pár vajec. Dnes ráno jsem ji nachytal, jak mi krade vejce, a pronásledoval jsem ji až do půlky TarStone, než mi zmizela." Michael znovu zvedl obočí. „Zmizela ti? Utekla?" „Má dlouhé nohy," bránil se Robbie. „Viděl jsi ve městě někoho nového?"
„Ne," řekl Michael a podíval se směrem k hoře TarStone. „Říkáš, že ti kradla vejce z kurníku?" Podíval se zpátky na Robbieho a zamračení mu pokrčilo opálené čelo. „V noci ještě pořád mrzne. Snad tam někde venku netáboří?" Robbie pokrčil rameny. „Možná ano. Tohle bylo za tento týden potřetí." Jeho pohled také zabloudil nahoru na hustě zalesněnou horu a Robbie unaveně vydechl. „Vypadá to, že ji budu muset najít." „Můžu pomoct." „Ne, nemůžeš," řekl Robbie se smíchem. „Maggie chce mít ten dětský pokoj hotový dřív, než její miminko vyroste z kolébky." Michael se zamračil. „Byl by hotový dřív, než se malá narodila, kdyby jen Libby, Kate a Maggie pořád neměnily plány. Copak miminu záleží na ozdobné liště nebo barvě okenních rámů?" „Jakou barvu má dnes?" „Buď světle fialovou nebo lila." Pokrčil rameny. „Ne, že bych v nich viděl nějaký rozdíl. Ale je jasné, že bude moje vnučka k smrti vyděšená, když bude muset vejít do pokoje, který bude vymalovaný špatnou barvou." „Ještě pořád se nedokážeš přinutit říkat jí jménem, že ne?" řekl Robbie. „Aubrey je krásné jméno." „Je to mužské jméno," odsekl Michael. „A je anglické." „Russell Dyer je Angličan." „Nepřipomínej mi to." Robbie poklepal otce po rameni. „Russell je dobrý člověk, tati," pronesl chlácholivě, otevřel dveře a vystoupil. Michael také vystoupil a nad střechou dodávky se na Robbieho usmál. „Já vím," připustil tiše. „Maggie si vybrala dobře." Robbie si odfrknul a otočil se směrem k domu. „Ne díky tobě. Máš sakra štěstí, že spolu neutekli."
„Nebyl jsem proti tomu manželství," bránil se Michael, když mířili k domu. „Jen jsem se je pokoušel zpomalit. Maggie není ještě ani dvaadvacet a už je vdaná a má dítě." Robbie se zastavil a podíval se na svého otce. „A v kolika letech se ženy vdávaly ve tvé staré době?" zeptal se. „Od té doby společnost nabrala osm set let moudrosti. A dvacetiletí jsou příliš mladí na to, aby si naplánovali zbytek svého života." Robbie vyběhl na verandu a bral schody po dvou. Otevřel svému otci dveře. „Řekl bych, že si vzpomínám na příběh o ještě mladším muži, který se pokoušel utéci s dívkou z jiného rodu," řekl tiše. „Copak jsi nebyl před osmi sty lety tak hluboce zamilován do Maury MacKeagové, že ti na ničem jiném nezáleželo?" Michael se zastavil mezi dveřmi a podíval se Robbiemu zpříma do očí. „Byl jsem mladý a bláhový. A tak strašně sobecký, že jsem vyvolal válku, když jsem vinil MacKeagovi z Mauřiny smrti, místo abych vinil sebe. A to," zašeptal, „je povýšenost a nevzdělanost mládí." „Chybí ti někdy staré časy, tati? Chtěl ses někdy vrátit, i kdyby to bylo jen na chvilku?" Michael se na něho několik vteřin mlčky díval. „Myslel jsem na to," připustil nakonec hlasem plným emocí. Pomalu zatřásl hlavou. „Poté, co tvoje matka zemřela a než jsem poznal Libby. Jednou jsem začal šplhat s tebou v náručí k vrcholu té hory a chtěl jsem přinutit starého druida, aby nás oba poslal zpátky." Robbie znehybněl. „Co tě zastavilo?" „Ty," řekl Michael a položil klidnou silnou ruku na Robbieho rameno. „Byl jsem na půl cesty k Daarově chatě a tys udělal něco tak obyčejného, jako bylo zamávání na zemní veverku, a já se na tebe zadíval a pomyslel si... Vzpomněl jsem..." • „Na co?" zeptal se Robbie. „Co tě zastavilo?"
„Tvoje máma," zašeptal Michael a podíval se k hoře TarStone. „Mary plnila moji hlavu vzpomínkami na ni. Na to, jak jsme byli spolu. A věděl jsem, že to nemohu udělat," podíval se zpátky na Robbieho. „Nemohl jsem tě odvést pryč od tvé budoucnosti." „Daar říkal, že tvůj příchod sem byla nehoda." „Ano, pokud nevěříš v osud. To je potom nehoda stejně dobrá odpověď jako kterákoliv jiná." „Takže to opravdu cítíš tak, že to, že jsi přišel sem a zamiloval se do mé matky, byl osud?" „Ano," souhlasně přikývl Michael a konečně vešel do domu. Hodil bundu na židli u stolu a vedl Robbieho skrz kuchyň do knihovny. „Nikdy jsem před tebou nic netajil, synu," řekl zamyšleně, zatímco došel ke krbu a prohrábl uhlíky pohasínajícího ohně. „Znáš moji minulost a historii MacKeagů i otce Daara. Rozumíš kouzlům, která nás sem z minulosti přivedla, ještě lépe než já. Máš na paměti osud Winter MacKeagové jako Daarovy dědičky a osvědčil ses jako skutečný strážce a ochránce, už když ti bylo teprve osm let." „Když jsem nesl Rose Dolanovou v bouři." „Ano," pokračoval Michael a otočil se k němu čelem. „Už tehdy jsi věděl, dokonce dříve než my, že máš zvláštní poslání." Usmál se. „Odpustil jsi mi, že jsem tě před pěti lety požádal, aby ses vrátil domů?" „Není co odpouštět," namítl Robbie a usmíval se, zatímco se připravoval na to, jak vrátí otci jeho vlastní slova. „Byla to povýšenost a nevzdělanost mládí, která mě přiměla utéci z domu a nastoupit do armády." Michaelovi zasvítily oči. „Jsi si jistý, že to nebyla Vičky Jonesová, která tě přinutila utéci?" Robbie pokrčil rameny. „Ta holka byla opravdu strašidelná," zamumlal. „Řekla mi, že plánuje naši svatbu od doby, kdy jí bylo deset let."
Michael zvážněl. „I když si myslím, že dvacet let je příliš málo na to, aby někdo vstoupil do manželství, tak třicet je dost hodně na to být pořád svobodný. Sakra, synu, kdy jsi byl naposledy na rande?" „Měl jsem rande před pár týdny." Michael si odfrkl. „Vzal sis s sebou Codyho." „A Peter málem spálil dům, když jsem byl pryč," připomněl Robbie se smíchem. „Opravdu, tati, nelíbí se mi, že žiji jako mnich. Jen prostě vážně nemám na schůzky čas." „Protože jsi příliš zaměstnán tím, že každému děláš ochránce." „Ale jsem v tom dost dobrý." „Ano, příliš dobrý." Michael se otočil a položil na žhnoucí uhlíky poleno, než se zase obrátil k Robbiemu. „Ale za jakou cenu, synu? Nemůžeš se starat o ostatní a sebe samotného zanedbávat. Je čas, aby ses oženil a měl své vlastní děti." Robbie došel ke krbu, sundal meč Roberta MacBaina, potěžkal si ho v ruce a otočil se k otci. „Vadilo by ti hodně, kdybych si ho vzal s sebou domů?" Michael se na něho zadíval. „Můžeš ignorovat moje prosby o vnoučata, ale nemůžeš ignoroval své potřeby muže. Máš strach, synu," pravil tiše. „Ale tvůj strach je zavádějící." Robbie si opřel plochou čepel meče o rameno a zvedl obočí. „A čeho přesně se bojím?" „Ze tě žena bude rušit od tvého poslání." Robbie se zasmál a zamířil do knihovny. Zastavil se ve dveřích a otočil se na svého otce. „Neměli jsme tento rozhovor před dvaadvaceti lety? Jen jsem to byl já, kdo se snažil přinutit tebe, aby ses oženil. Pokud si to dobře pamatuji, říkal jsi, že se muž prostě nemůže najednou rozhodnout, že se ožení, a vzít si první příhodnou ženu. Nejdříve musí najít ženu, kterou miluje."
„Není to úžasné, jak nás naše vlastní slova dohoní a kousnou nás do zadku?" zašeptal Michael s úsměvem. Robbie přikývl. „Ano, tati. Ale oba naše zadky už jsou pěkně pokousané." Zvedl, meč z ramena a dotkl se jím čela v pozdravu. „Pokud vůbec existuje taková žena, která by mě mohla milovat navzdory mému poslání, může jen doufat, že se naše cesty zkříží, dokud budu ještě dostatečně muž na to, abych si ji mohl užít." Michael na něho s odfrknutím mávl. „Jdi najít svoji zlodějku vajec, než bude muset strávit další noc v horách. A nepouštěj Petera blízko k meči," dodal a šel za Robbiem skrz kuchyň. „Ten chlapec by pravděpodobně propíchal tvoji novou sušičku." Robbie sešel ze schodů verandy, zastavil se na příjezdové cestě a otočil se na otce. „Jak víš, že jsem musel koupit novou sušičku?" „Daar se tu stavil dnes ráno, chtěl snídani." „Co ještě říkal?" Michael ukázal na starobylou zbraň v Robbieho levé ruce. „Jen, že si možná přijdeš vyzvednout Robertův starý meč." „A řekl ti důvod, proč ho chci?" „Ne," odpověděl Michael. „Máš nějaký důvod?" Robbie pokrčil rameny. „Jen mě svrbí dlaň. Možná bychom si později v týdnu mohli dát souboj?" Michael přikývl. „Dám ti pár dní na trénink a potom tě smetu i s tou tvojí mladickou povýšeností." Robbie mu zasalutoval, mávl na rozloučenou a tiše si frustrovaně vydechl. Pokud se Daar nepřestane do všeho plést, bude mít co dělat s ostrým koncem toho nebezpečně špičatého meče. Bylo téměř pět hodin a zrovna se začínalo stmívat, když Robbie vyjel z těžby za posledním nákladem klád. V břiše mu zakručelo, jak se těšil na lasagne od babičky Katie.
Zamířil směrem k Pine Creeku a zabočil na nepříliš využívanou zkratku domů, která ho povede kolem severní strany hory TarStone. Gunter odjel už skoro před hodinou poté, co celý den velmi těžce pracoval, jak se zmínil Harley, který byl za mladíkovu pomoc velmi vděčný. Robbie vyhlédl z okýnka dodávky a rozhodl se vydat se dnes večer nahoru na vrchol hory a hledat zlodějku vajec. Bude to jednodušší než čekat, až k němu zase přijde, protože se domníval, že po té honičce dnes ráno se k němu do kurníku jen tak nevrátí, Kdo k čertu byla? Ta žena by v tuhle roční dobu na hoře tábořit neměla. A určitě nemusela krást jídlo. Stačilo přijít k jakémukoliv domu ve městě, zaklepat na dveře a každý by ji velmi ochotně pomohl. Ano, byla poněkud znepokojující záhadou. „Páni, o kom se mluvívá," zašeptal Robbie a dupl na brzdy. Jeho dodávka se uprostřed úzké svážnice zastavila. Ta žena právě vylezla z příkopu u cesty ani ne sto metrů daleko. Zastavila se a na kratičkou vteřinu se na něho zadívala. Potom utekla zpátky do lesa. „Ale ne, to ne." Robbie vyběhl z auta. „Tentokrát mi neutečeš." Rozběhl se po cestě, přeskočil příkop a protlačil se změtí olší, než se dostal do lesa. Zastavil se jen na chvíli, než si jeho oči zvykly na lesní šero a zaposlouchal se do praskání větviček po své pravé ruce. „Hej, počkejte! Jen si s vámi chci promluvit!" zavolal a rozběhl se mezi stromy jejím směrem. Slyšel hlasité prasknutí, tlumené zavrčení a potom další praskot větviček, jak utíkala pryč. Robbie zrychlil, běžel mezi vysokými stromy, shýbal se pod větvemi. Stále se snažil poslouchat a dával si velký pozor, aby sám nedělal žádný hluk.
Tehdy k němu dolehl zvuk motoru jeho na volnoběh běžící dodávky. Rychle se za ním vydal, když si uvědomil, že žena se porostem olší prodrala zpátky na cestu. Otočil se, protlačil se křovím a slezl do příkopu právě ve chvíli, kdy nastupovala do jeho dodávky. „Sakra, ne!" vykřikl a rozběhl se směrem k ní. „Stůjte!" Přední kola se zakousla do štěrkové cesty, odhodila kamínky do strany a dodávka se rychle rozjela směrem k němu. Robbie se zaklením skočil zpátky do příkopu a stál až po kotníky v tajícím sněhu a mrznoucím blátě. Sledoval zadní světla svého auta. „Ty malá čarodějnice," zavrčel, když zmizela za zatáčkou. Kolem Robbieho se rozhostilo ticho lesa. Stál jako přikovaný a byl udivený, pokud ne přímo ohromený tím, že mu žena ukradla dodávku. Podíval se do polámaného křoví, kudy vyšla z lesa ven, a viděl v něm viset tmavou skvrnu. Vyškrábal se z příkopu a vymotal z větví batoh. Došlo mu, že se musela zamotat do křoví a pokud mu chtěla utéci, musela obětovat batoh. „No, dobrá, ty moje malá rychlá kočko," zašeptal, rozepnul zip na batohu a podíval se dovnitř. „Možná ted zjistím, kdo jsi." Sáhl dovnitř a vyndal pecen chleba, sklenici burákového másla, sklenici marmelády a několik rukavic. Rukavice? Byly to dětské rukavice. Ještě pořád měly na sobě cenovku. Ta žena měla děti? Jeden pár rukavic nebyl ani tak velký jako jeho dlaň. Měla malé děti. „K čertu." Vložil jídlo zpátky dovnitř, rukavice si strčil do kapsy a sáhl hlouběji do batohu. Tentokrát se jeho prsty sevřely kolem peněženky. „Bingo," řekl a vytáhl ji ven. Zasunul si batoh do podpaží a otevřel peněženku.
Na to, aby přečetl údaje na řidičském průkazu byla ale moc velká tma. Znovu ji zavřel a znovu sáhl do batohu. Tentokrát vytáhl tři pletené čepice. Zíral na čepice a unaveně vzdychl. Sakra. Jeho záhadná žena se právě stala velmi velkým problémem — krát tři. Zastrčil všechno zpátky do batohu, přehodil si ho přes rameno, znovu přeskočil příkop a vydal se na dvě míle dlouhou cestu domů. Co přesně řekne chlapcům, až se objeví bez dodávky? Určitě ne to, že ho dvakrát v jednom dni přechytračila drobná zlodějka! O dvacet minut později a méně než půl míle od domova se Robbie zastavil, když spatřil svoji dodávku, jak stojí uprostřed cesty před ním. Světla pořád svítila, motor stále běžel a jeho malá zlodějka nebyla nikde v dohledu. Takže ta dáma měla svědomí. Neukradla mu dodávku, jen si ji půjčila na tak dlouho, aby mezi nimi zvětšila vzdálenost. Stejně jako vlastně nekradla jeho vejce, ale kupovala si je. Robbie očima prohledal obě strany cesty, zatímco se blížil k dodávce. Otevřel dveře u řidiče a položil batoh dovnitř. Natáhl se za sedadlo, posunul meč na stranu a vytáhl baterku. Otočil se a zasvítil na příkop. Jel světlem po olších, dokud nenašel místo, kudy pokračovala na svém útěku do hory. Kdo k čertu byla? Robbie hodil baterku na sedadlo, nastoupil, rozsvítil světlo v kabině, zvedl batoh a vyndal ven peněženku. „Catherine Danielsová," přečetl z arkansaského řidičského průkazu. Arkansas? Byla velmi daleko od domova. Měřila sto sedmdesát centimetrů, vážila padesát devět kilogramů, měla hnědé oči a hnědé vlasy. Pátého ledna letošního roku oslavila devětadvacáté narozeniny a byla dárkyní orgánů.
Robbie si prohlížel fotografii na jejím řidičském průkazu a nemohl se neusmívat. Catherine Danielsová byla hezká malá kočička, měla velké hnědé oči, malý pršáček a plachý úsměv. Na fotografii měla kratší vlasy než ve skutečnosti a padaly jí ve vlnách kolem světlého obličeje porcelánové panenky. „Tak Catherine, co mi o sobě můžeš říci?" zeptal se a zadíval se do peněženky. Našel poněkud pomačkanou fotografii zřetelně mladší Catherine a dvou malých dětí. Chlapec stál vedle ní a byly mu asi tři nebo čtyři roky a na klíně jí sedělo miminko ne starší než jeden rok. Robbie otočil fotografii a našel pět let staré datum napsané na zadní straně, společně se jmény Nathan, tři roky a Nora, jeden rok. To znamqná, že ji ted bylo osm a šest. Robbie zvedl pohled k vysoké hoře vedle něho. Sakra. Byli všichni tři tam nahoře? Bezbranní? Promrzlí? Hladoví? A určitě byli vyděšení. Alespoň Catherine Danielsová byla vyděšená, když si uvědomil, jak zoufale se mu snažila utéci. Čeho se ale bála? Nebo koho? Robbie se podíval zpátky na fotografii. Byla to studiová fotografie, ale někdo ji opatrně vystřihl z rodinného portrétu. Jediné, co zbylo ze čtvrtého člověka, byla velká masitá ruka ležící na Catherinině pravém rameni. Robbie zasunul fotografii zpátky za řidičský průkaz a přepočítal peníze. Dvě stě šedesát osm dolarů. To není moc peněž na to, jak jsou daleko od domova. „No tak, Catherine, řekni mi víc," zašeptal, zvedl batoh a vyndal jídlo i čepice. Přidržel si batoh u světla a na dně objevil roličku papírů. Vyndal je ven, stáhl gumičku, která je držela pohromadě a prolistoval je. Našel Nathanův a Nořin arkansaský rodný list, rozvodové dokumenty ukončující šestileté manželství s Ronaldem Danielsem před třemi lety a soudní dokumenty
svěřující obě děti do plné péče Catherine. Byl to ale poslední- dokument, který si získal Robbieho pozornost. Byl to dopis z Arkansaské věznice, který informoval Catherine Danielsovou, že její bývalý manžel bude propuštěn čtrnáctého ledna poté, co si odpykal tři roky ze svého pětiletého trestu. Dopis byl datován pátého ledna. Tento rok dostala Catherine k narozeninám opravdu nečekaný dárek. V dopise nebylo zmíněno, jakého trestného činu se Ronald Daniels dopustil, jen že se kurátor domnívá, že je připraven k návratu do společnosti. Robbieho pohled znovu zabloudil na TarStone. Souhlasila Catherine s kurátorem? To proto byla tady, schovaná na hoře a vyhýbající se kontaktu s lidmi? Ale proč Maine? A proč ze všech možných míst právě na jeho hoře? Jen samotné počasí bylo dost na to, aby se s ním člověk vyrovnal, zejména se dvěma malými dětmi. S dětmi bez rukavic, čepic a bez večeře. Možná jenom projížděli. Nebo tu možná někde měla Catherine rodinu nebo se snažila dostat do Kanady. Sakra. Čím víc se o ní dozvěděl, tím větší záhadou se stávala. Robbie složil dokumenty a vložil je zpátky do batohu. Společně s jídlem, rukavicemi a čepicemi. Potom zařadil a rozjel se domů s novým pocitem naléhavosti. Neujel ani sto metrů, když mu v dodávce zazvonil telefon. „MacBain," ohlásil se. „Robbie, tady Kate, kde jsi?" „Asi dvě minuty od domu. Nechali mi ti chuligáni nějaké lasagne?" „Je toho tu dost. Ehm... Potřebuji, abys jel do města a vyzvedl Codyho na klinice. Je v pořádku," dodala rychle. „Jen potřebuje svést domů." Robbie vzdychl. „Co se stalo?"
„Asi před hodinou volal šerif Beal. Vypadá to, že jeden z chlapců, se kterými Cody byl, se zranil. Ale bude v pořádku." „Jak se zranil?" zeptal se Robbie, přidal, když projížděl kolem odbočky domů a pokračoval směrem do města. Kate zněla frustrovaně. „To přesně nevím. Šerif říkal něco o bramborovém dělu, nakladači Johna Meada a honičce v lese. Ten chlapec, který se zranil, narazil do stromu a zlomil si nos." Robbie ubral plyn a nechal dodávku zpomalit na povolenou rychlost. Nebylo to nic zásadního, jen tlupa nudících se středoškolských výrostků střílela z bramborového děla na těžařské stroje. „Jsou Gunter, Peter a Rick doma?" zeptal se. „Právě ted myjí nádobí," oznamovala Kate s úsměvem v hlase. „Robbie, co je bramborové dělo?" „Je to podomácku vyrobený kanón z dlouhé umělohmotné trubky, ze které střílíš brambory." „Kanón?" zopakovala Kate. „Ale to znamená... Hráli si ti chlapci se střelným prachem?" zeptala se rozzlobeně. „Ne, většinou používají lak na vlasy." „Lak na vlasy!" „Je to velmi pěkný vynález, Kate," ujistil ji Robbie. „Je relativně neškodný a velmi nepřesný. Pochybuji o tom, že kluci Meadovy stroje nějak poničili, jen je prostě zašpinili." „Šerif Beal nezněl tak pobaveně," odsekla. „A nepustí je, dokud si pro ně jejich rodiče nepřijedou. Robbie, nedovol, aby Codyho od nás odvezli!" Robbie se usmál, když si představil naježenou Kate. Libbyna jednaosmdesátiletá matka chránila chlapce víc, než on sám. Možná by měl nechat ji, aby jela zachránit Codyho před Bealem. „Nikomu nedovolím, aby nám Codyho vzal, slibuji. Jen dohlédni na to, aby na mě zbyly nějaké lasagne."
„Dala jsem dost stranou pro vás pro oba," ujistilaho. „A... Robbie? Volala jsem ti do auta dříve a zvedla to žena." Catherine Danielsová zvedla jeho telefon? „Co říkala?" „Řekla mi, že ted nemůžeš přijít k telefonu a abych zkusila zavolat o půl hodiny později. Kdo je to?" „Ehm... Jen spolupracovnice. Jsem u kliniky, Kate. Díky, že jsi nám přinesla večeři. Nemusíš na nás čekat. Může to chvíli trvat." „Počkám." „Ne, abys tam uklízela," varoval ji, protože Kate moc dobře znal. „To je zodpovědnost kluků." „Příliš pozdě," řekla Kate se smíchem. „Umyla jsem koupelny, když jsem ohřívala lasagne." „Kate," zavrčel Robbie. „A pokud je střílení z bramborového děla tak neškodné," přerušila ho, „nebud na Codyho přísný. Zkus si vzpomenout, že i tobě kdysi bylo šestnáct." „Ach, Kate," usmál se Robbie. „Mně nikdy šestnáct nebylo. Nashle a díky," dodal tiše, položil telefon a vrátil ho zpátky do držáku. Vystoupil a stál vedle své dodávky. Nejdříve se díval na osvětlená okna kliniky a potom na tyčící se stín hory TarStone. Unaveně si vzdychl. Byly dny, kdy se cítil, jako by ho to táhlo mnoha různými směry. V takové dny si myslel, že se rozpadne svět při jeho pouhém mrknutí. A dny, kdy se obával, že nedokáže splnit svoje poslání. A potom byly dný — jako ten dnešní— kdy se nedostal ani poblíž.
Kapitola 3
Nebyly naplánovány žádné schůzky, těžba běžela zase v plném provozu a chlapci se najedli a odjeli do školy, aniž by založili další požár. Robbie vedl svého koně sílícím březnovým sluncem, odhodlaný konečně vše s Catherine Danielsovou vyřídit. Právě zavíral dveře do stájí, když si všiml sněžné sovy, která seděla na jednom z kůlu plotu ohrady. „Ale vítej, maličká," radostně došel k sově a jemně jí pohladil peří. „Doufal jsem, že se tu dnes ukážeš. Hodila by se mi tvoje pomoc." Sova se naklonila k jeho dotyku a zavřela oči s tichým potěšeným zvukem. „Kde jsi byla?" zašeptal a vzal do dlaní její širokou bílou hlavu. „Chyběla jsi mi." Sova se natáhla do výšky, otočila se v jeho dlaních a zlehka ho klovala do palce. Robbie se zasmál a užuž vsedal na koně, ale potom se zastavil a ohlédl se. „Můj meč?" zeptal se a sehnul se, aby se jí podíval do očí. „Hledám ženu a dvě děti a mám v úmyslu jim nabídnout úkryt, ne je vyděsit k smrti." Jeho stará přítelkyně na něho jenom zamrkala. Robbie uvázal svého koně k plotu a dal si ruce v bok. „Je mi jedno, co ten bláznivý druid vymýšlí. Nemohu tu ženu nechat tam venku další noc. Daarova záležitost bude muset počkat."
Sova rozevřela křídla a rozčíleně se naježila. „Nevezmu si ten meč!" odsekl a o tom, že mluví nahlas s ptákem, si nic podivného nemyslel. Už s tou sovou mluvil dvaadvacet let, i když jejich konverzace většinou skončila tím, že sova poučovala a Robbie se přel. „A kromě toho, nemůžeš prostě zmizet na šest měsíců, potom se najednou objevit a začít mě komandovat." Sova vydala zvuk, který se až podezřele podobal smíchu. Robbie si založil ruce na prsou. „Můžeš mi upřímně říci, že tohle není zase jedna z Daarových pletich?" Sova se na něho tiše dívala. Robbie se sehnul, až byla sovina hlava pouhé centimetry od jeho obličeje. „Tak mi pomoz," zašeptal. „Pomoz mi získat čas, abych mohl najít Catherine Danielsovou a její děti. Přinuť toho druida, aby pár dní počkal." Sova udělala krok stranou vydala pronikavý zvuk. „Uvědomuji si, že táta a ostatní jsou v nebezpečí." Robbie si položil ruce zpátky v bok. „Ale sakra, co když tu knihu nebudu moci získat? Co když se mi to nepodaří?" Zvedl ruku nahoru. „Je rozdíl mezi opatrností a strachem! Nemůžeš ode mě čekat, že se nechám slepě posunovat časem. Potřebuji o tom přemýšlet." Sova se přetočila na plotu, až byla k němu zády. Robbie se vzdychnutím sklonil hlavu, otočil se na patě a zamířil do domu. Schody na verandu bral po dvou, proběhl kuchyní, vyběhl schody do své ložnice. Nadzdvihl matraci na své posteli, vytáhl meč a seběhl dolů a ven ke svému koni. „U všech svatých... Doufám, že víš, co děláš," zamumlal, když zasunul meč do pochvy na batohu a potom si ho nasadil na záda. „Protože já to rozhodně nevím." Sova roztáhla křídla a letěla přes pastvinu směrem k TarStone. Robbie nasedl na koně a pobídl ho, aby následoval sovu do lesa.
Pamatoval si jejich první setkání. Měl osmé narozeniny, byl nahoře v horách a brečel jako mimino. Toho dne se mu stala ve škole nehoda, byla to nějaká hloupost, kterou si nyní už ani nevybavoval, ale v tu dobu mu matka velmi chyběla. A tak vyběhl nahoru na TarStone, posadil se na kládu a plakal a se vším úsilím si přál matku. Prozřetelnost mu poslala místo toho sněžnou sovu. Krásný záhadný pták se objevil z ničeho nic a ohlásil svůj přílet vysokým hvizdem, když slétla na kládu vedle něho. Složila křídla a tiše seděla. Její velké oči na něho bez mrkání hleděly. Jelikož měl Robbie tehdy sklony k poněkud podivným náladám, pojmenoval sovu po matce, kterou nikdy nepoznal. A protože mu bylo teprve osm, nikdy se nezamýšlel nad skutečností, že se sovou nejen hovořil, ale ona mu odpovídala. Nedokázal to vysvětlit, dokonce ani ted ne, ale vždycky věděl, o čem Mary přemýšlela, co chtěla a nebo co od něho potřebovala. A že se na ni mohl v nouzi spolehnout. Za těch dvaadvacet let mu několikrát zachránila život. Poprvé, když nesl čtyřměsíční Rose Dolanovou o Štědrém večeru sněhovou bouří. Tehdy kolem něho rozprostřela modré teplé světlo, aby mu dala možnost využít své vlastní energie k tomu, aby udržel Rose naživu. Sova dovedla jeho otce a Libby k místu, kde zkolaboval do závěje. Když mu bylo jedenáct, Mary zahnala rozzlobeného medvěda, kterého Robbie překvapil jednoho dne na procházce. Když potom v šestnácti řídil, letěla před jeho dodávkou a přinutila ho zastavil pouhé centimetry od rozvodněného potoka. Mary tu pro něho vždycky byla. Po smrti babičky Ellen a Johna Bigelowých, v jeho pokoji při noční můře, a v myšlenkách, když byl jako voják za mořem. Takže když trvala na tom, aby si na dnešní malé dobrodružství vzal svůj meč, neměl důvod se s ní o tom přít.
Tedy, možná trochu. Potřeboval čas, aby se připravil na cestu, kterou Daar plánoval — čas a mnohem více důvěry v druidovy schopnosti, že to dokáže. Velmi dobře věděl, že kouzlo může selhat, protože za ty roky viděl mnoho příkladů Daarovy neschopnosti. K čertu, mohl by ho poslat kamkoliv, do jakékoliv doby, pouhým jediným špatně vysloveným slovem. Nebo by ho mohl proměnit ve vrubouna. Robbie se podíval na hodinky, potom na slunce. Při troše štěstí měl asi šest hodin, než začne zapadat slunce. Podíval se na les na hoře TarStone. Šest hodin na to, aby našel Catherine Danielsovou a přivedl ji do bezpečí. Potom půjde na vrchol — a postaví se tam bud svému osudu nebo své zkáze. Kde byl k čertu MacBain? Do jarní rovnodennosti zbývala necelá hodina a on potřeboval toho hocha ještě poučit, než ho vyšle. Daar chodil po pěšince, kterou vyšlapal mezi balvanem a zakrslou borovicí, ruce měl sepnuté za zády a hlavu skloněnou, zatímco si pořád dokola odříkával své zaklínadlo. Dělalo mu ale potíže soustředit se na slova, protože jeho mysl byla tak zaměstnaná obavami. Ze všech chyb, které za posledních osmnáct set let udělal, je tato asi nejhorší. Na co před pětatřiceti lety myslel, když vyslovil takové bláznivé zaklínadlo? Nechat Horaly, aby se vrátili zpátky do jejich původní doby, by byla sebevražda. Všichni MacKeagovi a MacBainovi potomci — včetně, pokud ne zejména, Robbieho — by se k němu otočili zády, kdyby při letním slunovratu ztratili své milované. Všechno záleželo na Robbiem, i když si Daar dělal starosti, že musel vložit tak delikátní záležitost do rukou tak mladého válečníka. Ne, že by si myslel, že by Robbie nemusel uspět, byly to následky, které ho strašily nejvíce.
Cúram de Gairn byl mladý, temný a mocný druid známý spíše pro své uskoky než pro slitování. Nelíbilo by se mu, kdyby si jeho knihu zaklínadel někdo půjčil a už vůbec by se mu nelíbilo, kdyby si ji půjčil právě Pendaár. Jednou nebo dvakrát se jejich cesty zkřížily a nikdy to nebyl ani pro jednoho z nich příjemný zážitek. Poslední incident, téměř před sto lety, byl spor o ženu. Vlastně to byla matka Greylena MacKeage, o kterou bojovali, a oba doufali, že ji provdají do toho správného rodu, aby získali svého následníka. Pendaár zvítězil, ale byl velmi oslabený. Judy MacKinnonOvá se provdala za Duncana MacKeage a o devět měsíců a dva týdny později porodila Greylena, který měl zplodit Pendaárova dědice. Cůram po své porážce záhadně zmizel a objevil se teprve před šesti lety. Ten zloduch žil s rodem MacKeagů ve Skotsku třináctého století a pravděpodobně doufal, že se mu podaří získat dědice. Získání následníka bylo po několik posledních století jediným cílem druidova života. To, že Cúramovi bylo pouhých pět set let — což pro čaroděje nebylo mnoho — a už přemýšlel o takových záležitostech, Pendaára znepokojovalo. Ten lstivý darebák měl něco za lubem. Ale co? „Pokud budeš přemýšlet ještě o chvilku déle, exploduje ti hlava," ozval se uštěpačný hlas. „Jdeš pozdě!" hartusil Daar a otočil se, aby se na Robbieho upřeně podíval. „Ne, knězi, nejdu. Pojďme se s tou šíleností vypořádat," odsekl a seskočil z koně. „Mám neodkladné záležitosti, které musím vyřešit." „Nemusíš na mě vrčet, chlapče. Není mojí vinou, že nad tebou zvítězila drobná žena." Robbie se otočil směrem k němu. „Víš, že hledám ženu?" Daar přikývl a povýšeně se na něho usmál. „Kdybys nebyl tak tvrdohlavý a požádal mě o pomoc, mohl jsem ti
říci už před třemi dny, že žije v té staré chatě na západním cípu hřebenu." Robbie znovu nasedl na koně. „Budu zpátky za čtyři hodiny." „Ne!" protestoval Daar a uchopil koně za uzdu. „Budeš zpátky s východem slunce, potom můžeš jet za tou ženou." „Nemůže strávit další noc na této hoře. Blíží se bouře." „Ona i její děti jsou naprosto v pořádku a dnes v noci tomu tak bude taky. Ale náš problém nemůže čekat. Planety budou ve správné pozici za dvacet minut." „Tak mi řekni, jak ta tvoje zatracená kniha vypadá," řekl Robbie a znovu sesedl. „A kde ji mám hledat." Daar udělal opatrný krok dozadu. „Není to o tom, že bys tam prostě jen vešel, vzal ji a vrátil se zase zpátky." „Tak o čem to tedy je?" zeptal se Robbie a složil si ruce na prsou. „Kde je ta kniha?" „Je na MacKeagově území, ale patří jinému druidovi." Daar nervózně přešlápl. „A není to přesně kniha, ale strom." „Strom." „Ano," potvrdil a přikývl. „Velký dub, který roste hluboko v lese asi tři nebo čtyři míle od MacKeagovy vesnice." „Chceš po mně, abych ti přinesl zpátky strom?" Daar roztáhl ruce asi dvacet centimetrů od sebe. „Jenom malý kousek," ujistil ho rychle. „Z vyčnívajícího kořeně." „Co má strom společného z knihou zaklínadel?" Daar netrpělivě zagestikuloval. „Je to Strom života, MacBaine. Takové stromy jsou rozesety po celém světě a mohou se množit pouze z vyčnívajícího kořene, ne ze semen. Ale o každý strom se stará druid a jeho vědění je pečlivě střežené, aby koloběh života nebyl narušen." „A když ti přinesu kus toho kořene, získáš tak znalosti, jak prodloužit své zaklínadlo?" „Ano, vypěstuji nový strom a potom budu schopen udržet Horaly tady."
Robbie si ho podezíravě prohlížel. „Trvá to dlouho, než vyroste strom." „Při letním slunovratu už bude dostatečně velký." „A ten se kvapem blíží." „Ano," souhlasil Daar. „Ale nemám na výběr, proto máš jen dva týdny na to, abys ten kořen našel." „Dva týdny?" Daar přikývl. „Jedna cesta nebude stačit. Dnes v noci obhlídneš situaci a určíš nejlepší cestu, jak ho získat. Sundej si ty moderní šaty," nařídil mu, zašel za kámen a zvedl dlouhou látku a široký kožený opasek. „To je můj pléd MacKeagů," pokračoval Daar a podával vše Robbiemu. „Z doby, kdy jsem s nimi za starých časů žil. Měl by ti pomoci pohybovat se tam a nevzbudit podezření. Pamatuješ si gaelštinu, že ano?" Robbie ztuhl. „Ty se mnou nepůjdeš?" „Ne, není to možné. Moje přítomnost by se okamžitě rozkřikla." Robbie zaváhal, potom si nakonec sundal batoh a meč ze zad, vysvlékl si kabát a začal si rozepínat košili. „Jak ten strom poznám?" zeptal se a rozepínal si pásek. „Nemůžeš ho minout," ujistil ho Daar. „Je větší než všechny ostatní stromy, zkroucený dlouhými věky moudrosti a má na sobě značku druida Cúrama." Robbie jakoby zkameněl. „Ten druid je zároveň ochránce?" zašeptal a zjevně si uvědomil význam takového spojení. Daar si odfrkl. „On je hodně věcí, včetně zlého a lstivého bastarda. Proto musíš pečlivě obhlédnout situaci a nic neuspěchat." „Jak starý je Curam?" „Je mladý jako ty," řekl mu Daar, zatímco si Robbie zul boty a stáhl si kalhoty. Daar při pohledu na impozantně nahého válečníka zadržel dech. „Tohle by mohlo pomoci," zašeptal a podal mu pléd.
Robbie si ho začal omotávat kolem sebe a zvedl obočí. „Máš pochybnosti?" „Ne," řekl Daar rychle a podal mu opasek. „Jen starosti. Vím, že jsi dobře vycvičený, Robbie, a vedou tě dobré důvody." Přistoupil blíž a ztišil hlas. „Můžeš si vzít s sebou Mary, jestli chceš." Mladý válečník se podíval na pravou stranu na sovu sedící na jednom z kamenů ani ne sto metrů daleko. „Moc jí na tobě nezáleží," řekl Robbie a podíval se zpátky na Daara. Zavrtěl hlavou. „Nevystavím Mary nebezpečí." Daar si odfrkl. „Ten zatracený pták se o sebe umí postarat." Obrátil hlavu k obloze. „Po pravdě, možná by ráda využila šanci spatřit domov tvého otce." Robbie ho příliš nevnímal, ale došel k sově a nastavil ruku. Mary rozevřela křídla a skočila mu na paži. Robbie se vrátil a vytáhl meč z pochvy. „Jak se dostanu zpátky sem?" zeptal se. „A kdy? Zmínil jsi východ slunce. Znamená to, že mám pouhých dvanáct hodin?" „Ne, můžeš být ve starém čase dny," přerušil ho Daar, než se s ním mohl začít přít. „Ale v tomto čase to bude pouze po dobu jedné noci. Ať už budeš pryč jakkoliv dlouho, vždycky se vrátíš s východem slunce." Robbie kývl a otočil se k zapadajícímu slunci. „Jak jsou na tom tvoje planety, knězi?" zeptal se. „Jsou připraveny na to, až začneme. Tady," dodal a natáhl ruku. „Vezmi si tento suk z třešňového dřeva z mé hole. Až budeš připravený jít zpátky, sevři ho v pěsti a zaměř svoji vůli na domov." Robbie si vzal suk, podíval se na sebe a zasmál se: „Nemám kapsy." Otočil se lehce bezradně na Daara. „Zasuň si ho za opasek. Jsi připraven?" „Ne úplně," zašeptal Robbie a otočil se čelem k němu. „Kdyby se něco pokazilo... Pokud se nebudu moci vrátit, chci, abys mi slíbil, že řekneš mému otci a Greylenovi, co
se stalo. A slib mi, že jim dáš šanci zastavil to zaklínadlo, které je má vrátit zpátky." Přistoupil blíž. „Mají právo bojovat za svůj život, i kdyby to mělo znamenat, že při tom boji zemřou." Daar přitiskl svoji hůl k hrudi a kývl. „A řekni mému otci o té ženě na západním cípu hřebene." Daar znovu kývl. Robbie poodstoupil, přitiskl si Mary k hrudi a zakryl ji jílcem svého meče. „Tak do toho, knězi!" Daar zvedl svoji hůl, zavřel oči a začal odříkávat zaklínadlo, které přesouvalo věci časem. Vyzýval živly, aby se spojily, a žádal rostoucí energii, aby vstoupila do špičky jeho zářící hole. Vířící temnota zahalila horu a "zářila oslepujícími světly blesků a horkem bouře. Zvedl se vítr a proti tomuto nepřirozenému ději nesouhlasně zavyl. Daar zamířil holí na Robbieho. Prsty energie se natáhly k válečníkovi, vyslaly kolem něho záblesky pulsujících barev, a když se objevila trhlina v čase, vzduch se rozječel. „Šťastnou cestu, MacBaine!" vykřikl Pendaár a připravil se na poslední náraz energie, zatímco se bouře svírala těsněji a těsněji. Náraz přišel s rozzlobeným zahřměním, které otřáslo horou, roztřáslo kamínky a s ohlušujícím rykem posunulo balvany. Stejně náhle, jako vše začalo, se vše najednou zklidnilo. Vrátilo se mírumilovné ticho a horu zahalil soumrak. Slunce zapadlo, zima ustoupila první jarní noci. A Daar se jenom upřeně díval na místo, kde ještě před chvilkou stál Robbie, a svíral svoji oslabenou hůl. „Ano, šťastnou cestu," přežehnal se.
Kapitola 4
Robbie si všiml nízké větve právě včas, aby se jí vyhnul a nevrazil do ní hlavou. Sehnul se, aniž by zpomalil, a sklouzl se dolů po břehu k potoku. Používal svůj meč jako hůl, aby nespadl. Mary zavolala z místa někde nahoře po proudu. Její pronikavý hvizd se nesl tmavým lesem v naléhavých ozvěnách. Robbie dopadl do chladné vody, podklouzával na vratkých kamenech, jednou dokonce upadl a narazil si bosé prsty o ostrý výčnělek. Lámající se větve za ním zněly jako výstřely z pušek, jak se čtyři válečníci přibližovali. Jejich válečné pokřiky výhružně naplňovaly noční vzduch. Robbie si utřel pot z očí hřbetem ruky, ve které držel meč a přitiskl pravou ruku silněji k tepajícímu boku. S cákáním vyšel z potoka a vyškrábal se na protější břeh. Znovu se rozběhl. Když přišel útok, tiše se v noci snažil hledět svého a najít Cúramův strom. Útok byl nevyprovokovaný a naprosto neočekávaný. Honička už trvala přes tři míle a Robbie nevěděl, jestli ti útočící bastardi byli venku jentak pro zábavu a nebo jestli byli opravdu tak nešikovní, jak se jevili. Ať už to bylo jakkoliv, dostával se na dno svých sil, a pokud se neotočí a nebude bojovat, zabije ho velmi pravděpodobně ta honička.
Zastavil se na kraji paseky, otočil se, rozkročil nohy a zvedl meč připravený napíchnout prvního muže, který vyběhne z lesa. Slyšel, jak se brodí přes potok. Slyšel, jak klejí, potom uslyšel dva oddělené výkřiky a hlasité šplouchnutí. Robbie odtáhl pravou ruku od boku, třel dva prsty o sebe, aby viděl, jestli krev začala zasychat. Potom se podíval na hlubokou ránu na svém boku. Mžoural, aby v matném měsíční světle lépe viděl. Sakra, jeden z těch lotrů se ho snažil rozříznout vejpůl a bývalo by se mu to povedlo, kdyby Robbie nesrazil jeho meč právě včas. Mary znovu zavolala. Robbie vzhlédl a spatřil jak sova letí mezi stromy směrem k potoku. „Ne!" vykřikl v gaelštině. Automaticky použil jazyk, kterým poslední tři dny mluvil. „Nestaneš se součástí této hry, maličká," řekl tiše, protože věděl, že ho slyší. Vstoupil zpátky do lesa, těsně vedle pěšinky, kterou právě vytvořil, a schoval se za velký dub. K čertu, pokud tohle fungovalo u těch lotrů, bude to fungovat i u něho. První válečník vyběhl na mýtinu a Robbie ho nechal projít. Druhý a třetí muž, z obou crčela voda, také proběhli kolem. Robbie nastavil nohy, podrazil čtvrtého bastarda a plochou čepele ho postrčil k jeho kamarádům. Se svým vlastním bojovým pokřikem vyrazil směrem k nim. Mečem mířil na ležícího bojovníka. Na poslední chvíli zastavil svůj pohyb, propíchl měkkou kůži a táhl nahoru, až muž zařval bolestí. Ostatní tři muži vypadali útokem, tak zaskočeni, že začali couvat. Robbie zaútočil a zvedl meč nahoru, potom jím opatrně přejel přes hrud dvou nejbližších mužů. Čtvrtý bastard konečně začal myslet a zvedl v obraně meč. Píchl jím dopředu právě ve chvíli, kdy Robbie ukročil
do strany, zasunul svůj meč mezi mužova stehna a zvedl ho. Šokovaný válečník zadržel dech a naprosto znehybněl. Robbie zvedl meč ještě o trochu výš, jen aby muž pochopil vážnost situace. „A ted, pánové," houkl v gaelštině a výhružně se podíval na zbývající tři muže. „Dnes v noci už mám té honičky dost. Řekněme, že to skončilo nerozhodně?" Zvedl meč ještě výš a válečník vykvikl. „Nebo si vezmete na svědomí, aby postel vašeho přítele byla od nynějška studená a prázdná?" Zdálo se, že ani jeden z nich nechce na tuto výzvu odpovědět. „Dobrá tedy, odhoďte zbraně, zatímco tento chlapík," kývl ke svému zajatci, „si sundá svůj pléd." V matném měsíčním světle všichni čtyři vytřeštili oči. „Hned!" vyštěkl Robbie. Válečník, jehož mužství bylo v ohrožení, okamžitě pustil meč a začal si rozepínat opasek. Muž, jehož záda krvácela, se odkulil od svého meče a nemotorně se se sténáním postavil. Zbylí dva muži, kteří se oba drželi jednou rukou za hrud, se sehnuli a opatrně položili meče na zem. Robbie přikývl. „To je lepší." Natáhl se a vzal si mužův pléd. „A teď bych navrhoval, abyste se rozeběhli, odkud jste přišli, a to tak rychle, jak vás jen vaše zatracené nohy ponesou. A chci slyšet vaše bojové pokřiky, které se budou odsud vzdalovat, jděte!" zavrčel, nechal špičku meče klesnout a couvl. Dva válečníci s krvácejícími hrudníky popadli svého kamaráda s krvácejícím pozadím a rychle se belhali po pěšině směrem k potoku. Nahý válečník se nějak nebyl schopen pohnout. „Pokud tě ještě někdy chytím na MacKeagově území, pověsím si tvoje koule na věži." Muž se stále ani nepohnul. „Nebo bys byl radši, abych to udělal hned?"
Ten lump to potřetí už slyšet nepotřeboval a rozběhl se za ostatními. Jeho holý bílý zadek svítil mezi stromy a mizel do hlubokého lesa. „Neslyším vás!" vykřikl Robbie. Z lesa se začaly ozývat tlumené výkřiky, společně s praskajícími větvemi, sténáním a nadávkami, jak všichni čtyři muži utíkali pryč. Robbie se otočil a odkopl všechny čtyři meče mezi stromy, přehodil si ukradený pléd přes rameno a zamířil opačným směrem. Běžel, dokud ho rána na boku nepřinutila zastavit. Stál, předklonil se s rukama opřenýma o kolena a snažil se vydýchat tepající bolest. Mary potichu přilétla a přistála na zemi před ním. Složila křídla a sledovala ho. „Já vím, že toto není to místo, na kterém jsme'přistáli," řekl udýchaným šepotem a opatrně si sedl na zem. „Ale dál už dnes v noci nedojdu." Mary přistoupila blíž a štípla ho do ramene. „Nezeptali jsme se kněze, jestli musíme stát přesně na stejném místě, kde jsme přistáli, když se chceme vrátit," pokračoval zamyšleně. „Ale co horšího by se mohlo stát? Pravděpodobně se objevíme o míli nebo dvě dál od vrcholu TarStone." Položil se do mechu, roztáhl ruce, zavřel oči a vzdychl. „Jen si potřebuji na chvíli odpočinout," zašeptal. „Poslední tři dny byly poněkud... plné událostí." Mary mu skočila na hruď a otočila se zády k němu. Zobákem mu zatahala za opasek. Robbie se bolestně usmál. „Věřím, že mě ti bastardi chtěli zabít." Zvedl ukradený MacBainův pléd a položilo ho přes MacKeagův pléd, který měl na sobě. Zasténal, když mu v hluboké ráně bolestně zaškubalo. „Je v tom trochu ironie." Mary se konečně podařilo vytáhnout suk z třešňového dřeva.
„Brzy, maličká, až naberu sílu," zašeptal Robbie. „Jestliže mě moji předci nezabili, ta bezbožná bouře by rozhodně mohla." Mary si ho nevšímala, držela suk v zobáku a roztáhla křídla nad celým jeho tělem. Nejdříve to znělo jako tichý šepot, který pomalu sílil, až se změnil v hlasitý burácející vítr. Vzduch zhoustl a vířil nad ním, zatímco se obloha naplnila blesky, jak nabírala energii. Robbie sevřel jílec svého meče, stiskl zuby a zavřel v oslepující bouří oči. Váha sovy se najednou zvedla z jeho hrudi a nahradil jí dopad hučícího třešňového suku. „Ne!" vykřikl Robbie a pokoušel se jí chytit. Pták zamával křídly, vzdálil se z jeho dosahu, hlasitě pronikavě zapískl a zmizel v nočním lese. Bouře se sevřela kolem Robbieho s ohlušujícím hřměním a Robbie rozzlobeně vykřikl. Padl zpátky na zem. Svůj meč a MacBainův pléd si tiskl k hrudi. Stiskl zuby, aby se vyrovnal s bolestí, o které věděl, že přijde. Ze všech sil doufal, že Daar měl pravdu, a že ačkoliv tam zůstal tři zatracené dny, v moderní době byl pryč jenom přes noc. Robbieho posledním bdělá myšlenka předtím, než ho pohltil vír, však patřila Horalům zpátky doma. Šest MacBainových a čtyři MacKeagovi válečníci, kteří odtud před deseti lety zmizeli, byli nyní legendami. Válka, kterou jeho otec začal, stále ještě zuřila. A strom zaklínadel Curama de Gairna neexistoval.
Kapitola 5
Catherine Danielsová se posadila na posteli, když blesk uhodil s takovou silou, až se otřásla chata. Otočila se, aby zkontrolovala děti a s překvapením i úlevou zjistila, že ještě pořád spí. Vylezla z postele, opatrně našlapovala po studené podlaze obyčejné chaty a potichu otevřela napůl rozpadlé dřevěné dveře. Co se to tu k čertu dělo? Byla to druhá bouřka od včerejšího večera, ale obloha byla plná hvězd, které matně svítily. V Maine bylo to nejpodivnější počasí. Jeden den sněžilo, další den pršelo a následující den bylo tak teplo, že ani nepotřebovali bundy. A ted bouřka, ale žádný déšť a blesky bez mraků. Nemohla se dočkat, až opustí toto pusté místo, i když vůbec netušila, kterým směrem by se měli vydat. Jela tak nejvíc na sever, jak to jen šlo, aniž by se dostala do Kanady. Pouhá myšlenka cestování do jiné země byla zkrátka příliš děsivá. Byla na útěku dva a půl měsíce. Od té doby, co obdržela dopis z věznice, a stále měla pocit, že neutekla dost daleko. Ron je v Iowě málem dostihl a tehdy si Catherine uvědomila, že se nemůže vrátit do města svého dětství. Musela najít místo, které by bylo tím posledním, kde by ji hledal. A Ron věděl, že nesnášela chladné počasí a že měla dost venkovského života, když vyrůstala na ranči v Idahu.
Vlastně počítala s tím, že se ji bude snažit najít v lidnatém velkoměstě. Doufala, že je hledá v Chicagu. Udělala dobré rozhodnutí, když úplně změnila směr a odjela do Maine. I když ji rozbité auto rozhodně postavilo na konec jejích možností. A potom šla a ztratila batoh a velké množství peněz kvůli tomu velkému děsivému muži, který ji neustále pronásledoval. „Je zima, mami. Zavři dveře." Catherine se otočila a s námahou, opatrně, aby je nevytrhla z rezavých pantů, dveře zavřela. „Promiň, zlatíčko," řekla a zapálila svíčku na stole. Stará lovecká chata s jednou místností, na kterou narazili před šesti dny, se zalila mihotavým světlem. Catherine došla ke své neforemné posteli. „Vyspala jsi se dobře?" Odhrnula vlasy z obličeje své dcery a sáhla jí na čelo, jestli nemá teplotu. „Dýchala jsi mnohem lépe než včera v noci. Myslím, že nachlazení už je pryč." „Znamená to, že dnes můžeme odejít? Nelíbí se mi to tu, hlavně, když nás tu necháváš samotné." Catherine se sehnula a políbila dceru na čelo. Potom ji pohladila po vlasech. „Možná zítra, zlatíčko. Ještě pořád nám musím najít nějaký nový dopravní prostředek." „Nemají takhle daleko autobusy ani taxíky," vložil se do hovoru Nathan a mnul si ospalé oči. „Budeme muset stopovat." „Stopování nepřichází v úvahu," řekla mu Catherine, natáhla se a položila mu ruku na čelo. Odtáhl se. „Nejsem marodnej." „Nejsem nemocný," opravila ho, došla k rezavým kamnům, otevřela dveře a rozhrnula doutnající uhlíky. „Marodnej není slovo." „Ale je," opáčil Nathan. Přelezl svoji sestru a vylezl z postele. „Johnny mi ho ukázal ve slovníku." „Johnny Peters je jeden z tvých přátel, který mi nechybí. A marodnej není řádné slovo."
Nathan došel k ní a podal jí poslední kus dřeva z krabice. „Tak proč je dávají do slovníku?" zeptal se. „Sprostá slova jsou tam taky. A taky sakra." Catherine vzdychla, zavřela dvířka u kamen a nepřítomně si otřela rez ha rukou do kalhot. „Ostatní tě budou hodnotit podle toho, jak mluvíš, Nathane. A používáním slov jako marodnej, sakra a vulgarismů budeš budit dojem, že jsi nevzdělaný." „Já neříkám sakra, mami," pípla Nora, vylezla z postele a zadržela dech, když se její nožička v ponožce dotkla studené podlahy. „Chci jet domů," zašeptala a skočila zpátky do postele. „Je tady taková zima. A tma. Je tu tma celou dobu." „Dny už se prodlužují," ujistila ji Catherine, našla Nořiny a boty a obula jí je. „Už je skoro jaro. Oteplí se." „Můžeme jít dnes ráno s tebou?" zeptal se Nathan, nazul si botasky a vzal si bundu visící na háčku. „Nora brečí celou dobu, co jsi pryč." „Tady, půjdu s vámi oběma do kadibudky," řekl, vzala Nořinu bundu a oblékla jí. „A zkontroluji, aby tam nebyli mývalové, než půjdete dovnitř. Pamatujete si, co se stalo včera v noci?" „Můžeme jít s tebou, mami?" zeptala se Nora a napodobila svého bratra s prosebným pohledem. „Budeme opravdu hodní. Slibujeme." „Ach, zlatíčko," zašeptala Catherine a dřepla si k Noře. „Nenechávám vás tady, protože byste se nechovali slušně, ale protože váš táta hledá ženu a dvě děti. Když jdu do města sama, nikdo si mě nebude pamatovat, až budu pryč. Ale cizí ženu se dvěma dětmi si lidé pamatovat budou. A kdyby sem váš táta přišel a vyptával se, řekli by mu, že nás viděli." „Mohli bychom se schovat v křoví nedaleko města," řekl Nathan. „Jen nás nenechávej pořád tady."
Catherine se postavila, otevřela dveře a poslala je ven. „Dobrá," souhlasila. „Dnes můžete jít se mnou, ale nemůžete jít do obchodu." „Můžeme jít s tebou krást vejce?" zeptal se Nathan a couval, aby se mohl na Catherine dívat, zatímco se blížili ke kadibudce. „Já jsem ta vejce neukradla. Koupila jsem je." „Byla jsi pěkně udýchaná, když ses tehdy vrátila. A všechna vejce byla rozbitá," řekl, otočil se a pomalu otevřel dveře budky. „A potom jsi ztratila batoh." Nora stála daleko od budky, zatímco Catherine s Nathanem nakoukli dovnitř. „V pořádku," řekl a rychle zapomněl, o čem se bavili. „Já první." Ale Nora ho předběhla a přibouchla za; sebou napůl ztrouchnivělé dveře. Nathan se otočil na Catherine. „Půjdeš ukrást také auto, mami?" zašeptal. , „Samozřejmě, že ne. Ted, když se tvoje sestra cítí lépe, najdu si práci." „Práci?" vypískl Nathan s vytřeštěnýma očima. „Zůstaneme tady?" Catherine se podívala na svého osmiletého syna a pokrčila rameny. „Tady naše cesta končí, Nathane," řekla tiše a odtáhla ho dále od latríny, aby je Nora neslyšela. „Nemáme kam dál utéci. A už nám docházejí peníze. Máme dost na to, abychom si bud koupili levné auto, anebo pronajali místo, kde bychom mohli zůstat. Ale když utratím peníze za auto, nebudeme mít za co koupit benzín. A nemůžeme utíkat donekonečna, zlato." „To nás ale pak táta najde," zašeptal smutně. „Říkala jsi, že musíme být opatrní se spoustou věcí, jako jsou kreditní karty a tvé sociální číslo. Může je použít k tomu, aby nás našel." „Je to číslo sociálního pojištění," řekla mu a dřepla si, aby se mu podívala do očí. S úsměvem ho zatahala za
bundu. „Ale možná bych mohla být švadlenou na volné noze a pracovat v našem bytě. Tak bych nemusela nikomu dávat svoje číslo." Catherine přikývla, když slyšela své vlastní myšlenky, které se jí honily hlavou několik posledních dní, vyslovené nahlas. Přemýšlela nad možností, že by se někde zastavili na tak dlouho, aby vydělala nějaké peníze, a když je ted vyslovila, znělo to věrohodně. „Opravdu bychom si mohli něco pronajmout? S vlastním záchodem a kuchyní?" zeptal se Nathan a oči se mu vzrušením zaleskly. „To bys nám znovu mohla upéci sušenky?" Catherine se natáhla a přivinula si svého malého syna k sobě. Přitiskla si jeho hlavu k rameni, aby neviděl, jak jí zvlhly oči. Dva a půl měsíce ji pronásledoval strach a pocit viny. Její děti si musely prožít nepředstavitelné, ale pustit Rona Danielse kamkoliv blízko nich bylo nemyslitelné. Riskovala svůj život v naději, že dostane sedm nebo osm let svobody — dost na to, aby její malé děti vyrostly a byly v bezpečí — ale stát Arkansas jí dal pouze tři. „Taký můžu pracovat," navrhl Nathan a pevně se k ní přitiskl. „Už jsem velký." „Jsi velký," řekla mu a také ho pevně sevřela. „Umíš se postarat o svoji sestru, nasbírat nám dříví a hodně mi pomáháš." Pohladila syna po zádech, postavila se, vzala ho za ruku a odvedla ho k budce. „Nespadla jsi dovnitř?" zavolala na Noru. Skrz dvéře se ozvalo tiché chichotání. „Hotovo," zavolala dívenka a vyběhla ze dveří. „Jediný důvod, proč mi nevadí, že je zima, je, že tu nejsou žádní pavouci," otřásla se a poodstoupila stranou, aby Nathan mohl jí po ní. „Opravdu dnes můžeme jít, mami?" „Ano," slíbila jí Catherine a vedla ji zpátky do chaty. „Tvoje rýma už je mnohem lepší, už dokážeš tu vzdálenost
ujít. A dokonce vám koupím něco dobrého za to, že jste tak báječné děti." Nora poskakovala před ní, ale nedokázala otevřít těžké dveře do chaty. Catherine sebrala dva kousky dřeva z hromady na zátop, která byla venku, a otevřela dveře. Vložila dříví do kamen a procházela tenčící se zásoby jídla. Hledala, co by mohla ohřát k snídani. Ani ne o dvě minuty později vběhl Nathan dveřmi do chaty, oči měl navrch hlavy a v obličeji byl bledý jako sníh. „V lese je mrtvý muž!" vykřikl, doběhl k ní a chytl ji za ruku. „Pojď, mami, musíme odsud pryč!" Nora vykřikla a vrhla se na Catherine. Catherine se sklonila a chytila Nathana, který ji táhl pryč, za ramena. Tím ho zastavila a podívala se mu do očí. „Jsi si jistý, že jsi viděl muže?" zeptala se tiše. „Nebyla to podivně vypadající kláda?" Nathan měl oči vytřeštěné strachy a kývl. „Málem jsem na něho šlápl." Zhluboka se nadechl. „Hledal jsem dřevo na zátop nahoře na kopci," řekl a znovu se nadechl. Ukázal na zadní stěnu chaty. „On je — je jenom napůl oblečený. A je mrtvý." Nora zakňourala a zabořila obličej do Catherinina svetru. Catherine se zhluboka nadechla. „Nathane," řekla klidně. „Jak víš, že je mrtvý?" „Já... já jsem to něho píchnul klackem a on se ani trochu nepohnul." Catherine od sebe jemně dceru odstrčila. „Posaď se na postel a počkej na nás, zlatíčko," navrhovala jí. „Nathane, ukaž mi, kde je ten muž, potom se vrátíš zpátky a posadíš se vedle své sestry." Ukázala mu směrem ke dveřím, ale Nora ji chytila znovu za svetr a zastavila ji. „Nezůstanu tady!" vykřikla dívka. „Nenechávejte mě tu!" „Dobrá," souhlasila Catherine tiše. „Půjdeme všichni."
Otevřela dveře, chytla obě děti za ruce a Nathan je vedl kolem boku chaty. Vyšli nahoru na kopec, něco málo přes dvě stě metrů, potom se Nathan zastavil a ukázal dopředu. „Támhle," zašeptal. „Na druhé straně toho stromu." Catherine otočila obě děti čelem k sobě. „Chci, abyste zůstali tady," řekla jim. „Tady u toho pařezu. Nathane, chyť svoji sestru za ruku," nařídila mu a vložila Nořinu ruku do jeho. „A ne abyste chodili za mnou." „Mami!" sykl Nathan. „Musíme odejít! Ten, kdo ho zabil, tu pořád ještě může být!" Catherine se přinutila nerozhlížet se kolem a měla upřené oči na své děti. „Nevíme, jestli ho někdo zabil. Mohl mít nehodu. Musím se jít podívat," vysvětlovala jim potichu. „A pokud je mrtvý, potom odejdeme. Půjdeme to ohlásit." Zaváhala jen na chvíli, aby se ujistila, že se ani nehnou. Potom se otočila a šla směrem ke stromu, na který Nathan ukázal. Přinutit nohy k pohybu stálo Catherine spoustu úsilí. Nikdy předtím neviděla mrtvé tělo. Jenom v rakvi a to vypadalo velmi klidně, jako by spalo. Byl ten mrtvý muž zakrvácený? Hrozný na pohled? Ohryzaný od divokých zvířat? Ne. Nathan do něho píchl klackem. Nezůstal by tak dlouho, kdyby ten muž byl nějak znetvořený. Catherine se zastavila těsně před stromem a ohlédla se, aby se ujistila, že děti nejdou za ní. Nora byla přilepená k Nathanovi, který ji objímal, a obě děti se dívaly na Catherine vytřeštěnýma a vyděšenýma očima. Usmála se, aby je uklidnila, otočila se zpátky ke stromu, zhluboka se nadechla a obešla ho. Tedy, rozhodně se nedívala na kládu. Byl to doopravdy člověk a rozhodně vypadal jako mrtvý. Catherine se nahnula zpoza stromu, aby se podívala na děti v sílícím slunečním svitu. „Jen zkontroluji, jestli je na-
živu," oznamovala Nathanovi a Noře, aby nezpanikařili, až jim zmizí z dohledu. „Mami!" zakňourala Nora. „Pojď zpátky!" „To je v pořádku, zlatíčko. Nic špatného se nestane. Ty a Nathan na mě ještě minutku počkejte." Catherine se otočila zpátky k polonahému muži a přistoupila blíž. Zvedla klacek, který pravděpodobně použil Nathan, když to něho šťouchal, a držela ho jako hůl. Přistoupila ještě o krok blíž a pozorně si ho prohlížela. Byl to velký muž, přes dva metry vysoký s tmavými načervenalými vlasy a několikadenním strništěm na obličeji. Měl kolem sebe omotám dlouhý pléd připevněný v pase širokým koženým opaskem. Vedle něho ležel ještě jeden pléd, jen jinak vybarvený. Catherine udělala rychlý krok zpátky, když si všimla dlouhého meče, který svíral v levé ruce. Meč byl napůl obalený listím a zakrytý plédem, do kterého byl muž oblečený. Meč? Ten muž vypadal jako Mel Gibson ve Statečném srdci, jen děsivěji. Opatrně přistoupila ještě blíž, pomalu se sehnula, klacek měla připravený k úderu. Natáhla se a dotkla se jeho ramene. Zalapala po dechu, když zjistila, že bylo teplé. Nebyl mrtvý, jen v bezvědomí. Catherine pohledem zkontrolovala jeho tělo a viděla, že mu na pravém boku skrz látku prosakovala krev. Také si všimla několika škrábanců na obou jeho pažích i nohou. Některé byly hluboké. Jen polovina jeho hrudníku byla zakrytá látkou a Catherine s všimla velké rány na jeho pravém rameni. Na levé tváři měl modřinu a další na spánku. Musel někde bojovat. Naklonila se dopředu, pořád dávala pozor, aby se ho nedotknula, a viděla velkou kaluž krve na zemi pod ním. „Mami!" zavolala Nora.
Catherine se postavila a vyklonila se zpoza stromu. „Jsem v pořádku, zlatíčko. Není mrtvý, jen v bezvědomí. Ale hodně krvácí." „Tak pojď zpátky, mami," sykl Nathan. „Musíme odejít, než se probudí." Catherine se podívala na muže. Pokud nezastaví to krvácení, už se neprobudí nikdy. Podívala se zpátky na své děti. „Nathane, chci, abys našel ten starý dvoukolák, který je za kadibudkou, a přivezl ho sem. Noro, pojď sem ke mně a postav se tady k tomu stromu." „Ne!" vykřikla Nora a začala couvat. „Je to v pořádku," ujistila ji Catherine a natáhla k ní ruku, aby přišla. „Nemůže nám nic udělat. Je to jenom zraněný člověk, který potřebuje naši pomoc. Jdi, Nathane," řekla důrazněji. „Jinak vykrvácí." Nathan postrčil svoji sestru dopředu, potom se otočil a seběhl z kopce dolů k budce. Nora se pomalu přiblížila, velké oči měla plné obav. „Nemusíš se ničeho bát, zlatíčko," konejšila ji Catherine tiše. „Pojď se podívat sama. Je to jenom člověk." Nora konečně došla ke stromu, opřela se o něj, objala ho a nakoukla na zem za Catherine. . „Vidíš?" ukazovala Catherine. „Nemůže ti ublížit." „On... je velký," zašeptala Nora. „Ano, to je. A je velmi vážně zraněn, zlatíčko. Musíme mu pomoci." Nora se podívala na svoji matku. „Copak nemůžeme zavolat sanitku?" „Musela bych seběhnout dolů z hory, abych ji zavolala, a on by mohl zemřít dříve, než se sem sanitka dostane. Musíme se o něho postarat sami," vysvětlila jí Catherine a otočila se zpátky k muži. Položila klacek na zem a začala mu rozepínat opasek tak, aby ho mohla odsunout stranou.
„Ted, když vidíš, že se nemusíš ničeho bát, Noro, mohla bys pro mě něco udělat?" „C-co?" „Mohla bys doběhnout zpátky do chaty a přinést mi ručník?" „Ten modrý?" zeptalo se děvčátko. „Ten modrý bude úplně stačit," ujistila ji Catherine a opatrně odstraňovala lepkavou látku. „A vezmi také moje vlněné ponožky a přines je," zavolala za vzdalující se dívkou. Podívala se znovu na muže. Od hlavy až k patě byl pokrytý blátem a listím. A jeho kůže, dokonce i na opáleném obličeji, byla popelavě bledá. Catherine pomalu zvedla látku z jeho pravého boku a zadržela dech při pohledu na ošklivou ránu těsně nad kyčelní kostí. Byla asi dvanáct centimetrů dlouhá, poměrně hluboká a kůže byla rozšklebená, zatímco pomalu krvácela. „Tedy pane, asi jsme vás našli právě včas," zašeptala a jemně prohmatávala ránu, aby se přesvědčila, že pouze krvácí. Neviděla žádné orgány, ani střevo, které by vylezlo ven. Catherine si ulehčením oddychla. Neměla v úmyslu provádět interní chirurgii, ale po těch dlouhých letech, kdy asistovala svému otci na veterinární klinice, byla schopná zašít ránu, jako byla tato. „Na co je ten dvoukolák?" zeptal se Nathan a tlačil ho přes vystouplé kořeny vysoké borovice. „Abychom ho dostali do chaty," vysvětlila mu Catherine, zatímco se posunula, aby zakryla Nathanovi výhled. Chtěla muži zvednout pléd, aby se podívala, jestli nemá nějaká další zranění. Rychle však pustila látku, jako by se popálila, a sklonila hlavu, aby Nathan neviděl, že se červená. Praxe jejího otce na veterinářské klinice ji na nic takového nepřipravila. Ten člověk byl pořádný chlap
a vypadalo to, že má v žilách víc testosteronu než krve. Vlastně jenom jeho silná tělesná stavba ho právě teď udržovala naživu navzdory tomu, že ztratil tolik krve. „Jak ho dostaneme na ten dvoukolák?" zeptal se Nathan, přišel blíž a zadíval se na mužq. Najednou vytřeštil oči. „Má meč!" řekl a sehnul se, aby ho zvedl. Catherine ho chytila za ruku. „Nesahej na to." Nathan o krok couvl a zamrkal na ni. „Co tu dělá . s mečem? A je podivně ustrojený." „Nemám ponětí," připustila Catherine. „Možná je v Pine Creeku nějaké shromáždění, na kterém se lidé oblékají do dobových kostýmů. Víš, stejné jako když jsem tebe a Noru vzala vloni v létě na ukázky bitvy z Občanské války. Tenhle muž je oblečený jako středověký válečník. Možná tu je skotský festival." „Tady je ten ručník, mami. Na co jsou ty ponožky?" Catherine si od Nory vzala ručník, položila ho pod pléd a stáhla dolů opasek, aby ručník držel na ráně. „Je v šoku, zlatíčko. Klesá mu tělesná teplota. Tumáš," řekla a podala jeden pár ponožek Nathanovi. „Natáhni mu je na nohy." Opatrně mu odstranila meč ze sevření levé ruky a natáhla mu jednu ponožku přes pěst. Potom mu navlékla druhou na pravou ruku. „On má šest prstů!" vykřikl Nathan a couvl. „Na obou nohou." Catherine střelila pohledem k mužovým nohám. Jeho prsty vypadaly poněkud natlačené na sebe. Podívala se na Nathana a povzbudivě se na něho usmála. „Slyšela jsem o lidech, kteří mají šest prstů." „Je to nějaká příšera?" zašeptala Nora a znovu objala borovici. „Je hrozně chlupatý a opravdu velký. Vypadá děsivě." „Není to rozhodně žádná příšera," napomenula ji Catherine přísně. Vzala si ponožky od svého zírajícího syna a na-
táhla je muži na nohy sama. „Tak pojď a pomoz mi ho dostat na ten dvoukolák," řekla a postavila se. „Čím dřív ho dostaneme zpátky do chaty a zastavím mu krvácení, tím lépe pro nás pro všechny." „Nezvládneme ho zvednout," pochyboval Nathan a chytl dvoukolák. Catherine si jeho poznámky nevšímala, dřepla si vedle mužovy hlavy a chytila ho za ramena. „Až ho nadzdvihnu, snaž se mu podstrčit předek dvoukoláku pod záda," řekla mu. „Dobrá, ted." Zvedla ho jen pár centimetrů. Potom ho musela položit dolů, aby ho pevněji chytila. Dobrý Bože. Ten muž vážil snad tunu. „Znovu," poručila, zatímco muže nadzdvihla a funěla námahou. „Zatlač to pod něj, Nathane." Nathan zasunul předek dvoukoláku pod mužova záda. Catherine vytáhla muže nahoru, opatrně ho položila a potom došla mezi držadla. Znovu ho chytila, tentokrát v podpaží. „Dobrá, Nathane," řekla a unaveně dýchala. „Pořádně ho zatáhnu a ty mu zatlač na nohy." „Nechci na něj sahat," zašeptal Nathan. Catherine se také příliš nelíbilo, že na něj musí sahat ona. Ten chlap byl samý sval, neměl na sobě ani gram tuku. Byl na dotek tak teplý, tak děsivě mužný, že si nebyla jistá, jestli se třese proto, že je blízko tak impozantnímu muži, nebo jestli se její svaly chvějí kvůli jeho velké váze. „Tak pojď na stranu a snaž se ten dvoukolák natlačit pod něho," navrhla mu. „Taky můžeš pomoci, Noro. Pojď sem naproti Nathanovi a zatáhni, až ho nadzdvihnu." Ani jedno z dětí se nepohnulo. „No tak, vy dva," žádala Catherine. „Teď nemůžete být zbabělí. Bude potřeba nás všech, abychom mu zachránili život. Tohle je naše šance stát se hrdiny."
Přesně podle jejího předpokladu slova zbabělí a hrdinové Nathana vyburcovala. Sehnul se, chytl kraje dvoukoláku a podíval se na Noru. „No tak, ségra," naléhal. „Taky z tebe může být hrdina." Šestiletá dívenka nevypadala ani trochu přesvědčená, když váhavě sevřela zrezivělý kov a podívala se na Catherine. Catherine přikývla. „Dobrá, až napočítám do tří. Jedna. Dva. Tři!" vyhrkla a táhla muže veškerou svojí silou. Nadzdvihl se asi jen dvanáct centimetrů, ale to Nathanovi a Noře stačilo, aby mu zatlačili dvoukolák až pod zadek. „Dokázali jsme to!" vykřikla Catherine, chytila držadla a stáhla ho dolů. Dvoukolák dopadl s ohlušujícím zaduněním na zem a Catherine i Nathan měli co dělat, aby se nepřevrátil do strany. Nora se utíkala schovat za borovici. „Oba jste moji hrdinové," zašeptala Catherine. „Ted ho musíme dostat do chaty, aniž bychom ji minuli a skouleli ho dolů z hory." Její plán se snadněji vyslovil, než udělal. Muž jim několikrát téměř sklouzl z dvoukoláku a málem s ním narazili do stěny chaty. Projet s ním úzkými dveřmi dovnitř byla opravdová výzva, ale nakonec zajeli až k posteli a převalili ho na ni. Všichni tři ztěžka oddychovali, když konečně skončili. „Že jsme ale skvělý tým?" zeptala se Catherine a pevně obě své děti objala. „Skvělá práce, děti. Nathane, vezmi ten kbelík a velkou konvici a dones z potůčku vodu. Noro, přines všechno zbývající dřevo z hromady, co je venku." Oba je pohladila po zádech, aby je přiměla k činnosti. „Musíme si pospíšit," uvažovala. Došla ke svému kufru, začala ho přehrabovat, až našla šitíčko. „Musím ho umýt, zahřát a zašít." Nathan se zastavil ve dveřích. „A co potom?" zeptal se. Catherine vzhlédla od kufru. „A potom... Nevím," připustila. „Potom asi všichni tři sejdeme dolů a řekneme někomu, že je tady."
Zdálo se, že se oběma dětem takový plán líbí a spěchaly za svými povinnostmi. Catherine položila šitíčko k posteli, zapálila jejich poslední svíčku a otočila se, aby si muže prohlédla. Připadal jí trochu povědomý. Možná, že ho viděla v obchodě u Dolanových, kde kupovala čepice a rukavice, nebo se možná minuli na ulici. Najednou couvla. Ne, to přeci nemohl být on. Čím více si však toho obra prohlížela, porovnávala jeho výšku, stavbu těla a načervenale hnědé vlasy, tím více jí bylo jasné, kdo to byl. U všech rohatých. Při vší té smůle, která ji poslední dobou potkala, byla tahle největší. Muž, u kterého kradla — a kterému dvakrát utekla — nyní krvácel v její posteli.
Kapitola 6
Robbie se probudil. Mozek mu naštěstí natolik fungoval, aby nechal zavřené oči. Ležel naprosto nehnuté a poslouchal tlumený hovor nejméně tří lidí, zatímco přemýšlel o své situaci. Bylo mu teplo, byl ztuhlý bolestí a zjevně naživu. To byly plusy. Nevěděl, v jaké je době, nedokázal posoudit, jak vážně je raněn, a z nějakého důvodu nemohl hýbat rukama. Vypadalo to, že dobré převažuje nad špatným, ale ten hovor neslyšel úplně přesně — něco o hezkém meči, Yettim, nepojízdném autě, práci, šití a sušenkách. Byla to zmínka o Yettim a autě, která Robbieho ujistila, že byl zpátky ve dvacátém prvním století. Ale pěkný meč? Ta poznámka vyšla od malé holčičky. Rozpoznal tichý ženský hlas, její tón byl občas láskyplný, občas přikazující a často v něm zazníval potlačovaný smích. Slyšel také šepot malého chlapce — to byl on, který nazval toho muže Yettim. Catherine Danielsová, Nathan a Nora. Robbie potlačil potřebu vykřiknout radostí. Nemusel svoji malou zlodějku hledat — ona našla jeho! Nic z toho ale nevysvětlovalo, proč nemůže pohnout rukama.
Robbie pootevřel oči a podíval se skrz řasy. Mžoural na plamínkem svíčky ozářenou scénu. Catherine Danielsová seděla vedle kamen čelem ke svým dětem, které seděly u stolu. Chlapec byl soustředěný současně na svoji matku a na meč opřený v rohu u dveří. Dívka sledovala, jak Catherine zašívá jeho pléd MacKeagů, jakoby jehla a nit byly tím nejzábavnějším od vynálezu krájeného chleba. „Kde budeme dnes v noci spát?" zeptal se Nathan tiše a zamračeně se podíval na postel, na které ležel Robbie, a potom zpátky na matku. „Dáme si bundy a přikrývky na zem vedle kamen," odpověděla mu Catherine, ale nezvedla oči od práce. „Myslela jsem si, že někomu řekneš, že tu je," zašeptala Nora, odsunula židli a přistoupila blíže, aby se podívala, jak její matka šije. Catherine konečně vzhlédla. „Musíme počkat do rána." Podívala se na Robbieho a potom zpátky na své děti. „Mám strach ho nechat samotného. Aspoň do té doby, než se vzbudí." „A co když se nevzbudí?" zeptala se Nora. „Když se do rána nevzbudí, schovám vás na bezpečné místo a seběhnu z hory dolů." Tentokrát musel Robbie potlačit odfrknutí. Stylem, jakým běhala, by jí to netrvalo déle než půl hodiny. Nathan nakonec podlehl kouzlu jeho meče, slezl ze židle a došoural se do rohu. „Drž se o té věci dál," napomenula ho Catherine. „Ten meč je dost těžký a je hodně ostrý." A zakrvácený, chtěl Robbie dodat. Předpokládal, že si toho faktu všimla, když ho sem přinesla, a doufal, že si myslí, že na ostří je jeho krev. Nebylo by dobré, aby si Catherine Danielsová myslela, že má ve zvyku mrzačit lidi. Ne, když měl pro ni plán. „Mohl bych dostat něco k pití?" zeptal se.
Otočily se k němu tři páry vyděšených očí. Nora vypískla a přeběhla za matku. Nathan udělal krok dopředu, jako by je chtěl ochránit, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a chytl Noru kolem ramen. Když Catherine Danielsová překonala svoje překvapení, nádherně se usmála. „Jste vzhůru," prohodila polohlasně, postavila se a položila šití na stůl. Zvedla hrnek a přinesla ho k němu. Robbie se pro něj chtěl natáhnout — a konečně si uvědomil, proč nemůže hýbat rukama. Byl za zápěstí přivázaný k rámu postele. Střelil pohledem na Catherine. Její úsměv zmizel. „Já... ehm... Neznáme vás," vysvětlila mu a naklonila hlavu na obranu. Robbie si lehl zpátky na polštář a zazubil se na ni. „Nejenom, že běháte jako vítr, Catherine, ale jste taky chytrá." Catherine zbledla. „Vy víte, kdo jsem?" „Nechala jste svůj batoh viset na keři vedle silnice blízko mého domu," vysvětlil jí a úsměv se mu rozšířil, když viděl, jak vytřeštila oči. „To pití?" požádal a kývl na hrnek v její ruce. „Ach." Sehnula se, nadzdvihla mu hlavu a přidržela mu hrnek u úst. Vychlazené pivo by nemohlo chutnat lépe. Robbie vypil každou kapku kromě těch, které mu stekly po bradě. „Děkuji," vzdychl a položil hlavu. „Kolik je hodin?" „Skoro pět odpoledne." „Který den?" „Ehm..." Pokrčila rameny. „To opravdu nevím. Nesleduji dny." „Tak jak dlouho jsem tady?" „Našli jsme vás dnes ráno nahoře za chatou." „Takže je čtvrtek?" „To opravdu nevím."
Robbie se rozhodl zeptat se na něco, co věděla. „V jakém jsem stavu?" otázal se a zvedl hlavu, aby se na sebe podíval. Jediné, co viděl, byla stará deka, která ho zakrývala, ale bolest v pravém boku mu napověděla, že i osm set let stará rána může druhý den ještě bolet jako čert. „Máte hlubokou ránu na pravém boku," informovala ho Catherine a položila prázdný hrnek na stolek vedle postele. Mávla mu rukou nad hrudníkem. „A další ránu na rameni. Ztratil jste hodně krve." „Ale krvácení přestalo?" Kývla. „Zašila jsem vám obě rány. A omyla jsem ty menší." Váhavě se naklonila a položila svoji malou ručku na jeho čelo. Potom se rychle odtáhla. „Nemáte horečku," řekla a tváře jí zrůžověly. „Ale musíte co nejdříve navštívit doktora." Robbie se stále ještě vyrovnával s tím, že ho zašívala. „Sešívání rány je nevděčná práce," zapochyboval a zvedl obočí. „A měl by to dělat člověk aspoň s nepatrnou znalostí lidské anatomie." Úsměv Catherine Danielsová se vrátil. „Lidé se od koní a dobytka moc neliší." Robbie zvedl obočí. „Můj táta byl veterinář," uklidňovala ho. „A já jsem mu každé letní prázdniny na střední pomáhala. Měla jsem v šifíčku hedvábnou nit, ale doktor mé stehy asi opraví. Jen jsem chtěla zastavil krvácení a zmírnit příležitost, že se rána infikuje." „Děkuji vám za to, Catherine," řekl Robbie s nepatrním kývnutím. Podíval se na děti stojící vedle kamen. Oči měly vytřeštěné a vystrašené. Potom se podíval zpátky na Catherine. „Jak jsem se dostal z venku sem?" „Na dvoukoláku," odpověděla. „Tohle jsou mé děti, Nathan a Nora," dodala, otočila se a mávla směrem k dětem. „Nathanovi je osm a Noře šest." Vzala je kolem
ramen, když se přiblížili, a znovu se na něho otočila. „Pomáhali mi vás sem dostat." Robbie na ně kývl. „Děkuji vám." „Máte jméno?" zeptala se Catherine. „Robbie MacBain. Žiji pod tímto hřebenem v bílé farmářské usedlosti s kurníkem, který stojí vedle velké stodoly. Řekl bych, že to místo znáte?" Catherine znovu rozkošně zčervenala. Robbie přemýšlel, jak se dostane dolů z této hory a jak by mohl přesvědčit Catherine Danielsovou, aby šla s ním. „Už mě asi někdo hledá, včetně čtyř teenagerů, kteří pravděpodobně už umírají hlady." Doufal, že jí uklidní, že má doma čtyři chlapce. „Máte nějaký návrh, jak bych jim mohl dát vědět, že jsem v pořádku?" „Máma umí opravdu rychle běhat," vmísil se do hovoru Nathan. „Může jim říci, kde jste." „Ale venku je tma," namítla Catherine rychle a stiskla synovo rameno. „A já své děti neopustím. Půjdu pro pomoc až ráno." „Nebo byste mi mohla pomoci sejít dolů dnes večer," nabídl Robbie. Zavrtěla hlavou. „Nedošel byste ani míli. A asi byste začal znovu krvácet." „Ušel bych to. Jen mi najděte klacek, o který bych se mohl opírat." „To pořád ale nemění nic na tom, že je venku tma jako v pytli. Začíná foukat vítr a odpoledne se objevily těžké mraky. Asi přijde bouřka." Robbie ztichl a upřeně se na ni díval. Myslel na to, že toho o Catherine Danielsové už ví dost. Třeba to, že je trochu tvrdohlavá a ždibet panovačná. Také věděl, že mu dokáže utéci, že byla dostatečně drzá na to, aby mu ukradla auto, a dost chytrá, aby ho v zájmu své ochrany přivázala k posteli. Byla ochotná zachránit život úplně cizímu člověku, natolik
vynalézavá, aby si vystačila s tím, co má, a tak zoufalá, že vláčí své děti tisíce mil. Byla perfektní. „Jak co kdybyste mě odvázala a aspoň mi pomohla na latrínu?" zeptal se. Nora se vykroutila z pod ruky své matky a utekla do protějšího rohu chaty. Přitiskla své malé tělíčko ke zdi. „To nepůjde, pane MacBaine." Catherine postrčila svého syna za kamna a pokynula Noře, aby šla k němu. „Budeme to muset vymyslet nějak jinak." Robbie se usmál. „Snad si nemyslíte, že jsem pro vás a vaše děti nějaká hrozba, Catherine. Říkáte, že nemůžu skoro ani chodit, takže nemohu ublížit nikomu jinému, jen sám sobě. Pojdme se vyhnout tomu, že budeme oba dva v rozpacích." Catherine zčervenala ještě o trochu více. Složila si ruce na prsou a upřeně se na něho dívala. Očividně přemýšlela, co by měla udělat. Najednou se otočila k Nathanovi. „Jdi ven a najdi dva velké klacky," řekla mu. „Mami, ne!" sykl Nathan. „Je moc velký." „Ale není ve stavu, kdy by mohl být nebezpečný," ujistila ho. „Ted jdi," zopakovala a postrčila ho směrem ke dveřím. „Noro, ty si běž stoupnout ven vedle hromady dřeva. Nechám pootevřené dveře, aby ses nebála." Nora si zřejmě myslela, že venku to je méně strašidelné než uvnitř, a rozběhla se za svým starším bratrem. Catherine došla k Robbiemu. „Nemáte nic na sobě, pane MacBaine," zašeptala. „Musíte si kolem sebe omotat deku." „Kde je můj pléd?" „Váš pléd? Je... tady." Došla ke stolu a zvedla jeho pléd v barvách MacBainů. „Ten, který jsme měl na sobě, je zakrvácený a roztrhaný. Můžete si vzít ten druhý." „Tady jsou ty klacky, mami," hlásil Nathan a vešel dovnitř se dvěma klacky velkými téměř jako on.
„Polož jeden z nich vedle mojí postele," pokynula mu. „A ten druhý si nech." Otočila chlapce čelem k sobě. „Chci, abys šel ven ke kadibudce, a pokud se pan MacBain o něco pokusí, bouchni ho vší silou do pravého boku," nařídila mu. Potom si přeměřila Robbieho výhrůžným pohledem. „Chceš, abych ho bouchl?" zašeptal Nathan a couvl. „Ale to ho rozzuří." Catherine zatřásla hlavou. „Padne jako podťatý, Nathane. Ale bouchni ho jenom, když to řeknu, ano?" Počkala, dokud nekývl. „Jdi a stoupni se vedle své sestry. Dveře nech pootevřené." Sledovala, jak odchází, a otočila se zpátky k Robbiemu. Robbie se usmál. „Nenecháváte nic náhodě, že ne?" „Nemám v úmyslu zůstat bezbranná, pane MacBaine," řekla a uvolnila mu uzel na zápěstí. „Jelikož mi budete pomáhat s oblékáním, myslíte, že byste mi mohla říkat Robbie?" zeptal se a nechal svoji ruku ležet, i když mu zápěstí už odvázala. Přešla k druhé straně postele, rozvázala druhý uzel a nic neřekla. Když ho úplně rozvázala, Robbie pomalu zvedl paže a protáhl si ramena. „Ach," zamumlal. „Už jsem začínal tuhnout." „Máte velké štěstí," řekla a dívala se na něho svýma velkýma srnčíma očima. „Kdyby ta rána na vašem boku bylo o trochu hlubší, nebo o pár centimetrů výš, už bychom tu spolu takhle nemluvili. Jak jste se zranil?" Robbie se pomalu posadil a sevřel si tepající bok rukou. „Zakopl jsem a spadl na svůj meč," zalhal a nechápavě třásl hlavou. „Co jste tady nahoře takhle oblečený a s mečem dělal?" „Trénoval jsem na letní festival," fabuloval a přerývaně vydýchával bolest. Vzhlédl a nachytal ji, jak se dívá na jeho obnažený hrudník. „Soutěž může být zuřivá a proto obvykle začínám trénovat už několik měsíců předem.
Já... ehm... Musel jsem se několikrát překulit, abych se takhle zřídil." S obličejem téměř jasně rudým Catherine konečně zvedla oči od jeho hrudi. „Máte štěstí, že jste si neuřízl hlavu." „Ano, to asi ano. Co tu děláte, Catherine?" Podívala se stranou a zvedla MacBainův pléd. „Rozbilo se mi auto na druhé straně hory." Robbie chytl látku, aby ji zastavil, když mu ji chtěla ovinout kolem ramen. „Na druhé straně hory není nic než divočina. Co jste tam dělala?" „Ztratila jsem se. Myslela jsem si, že ta prašná cesta je zkratka do Caribou." Pokrčila rameny a znovu se mu snažila plédem zakrýt hrud. Tentokrát ji ale Robbie chytl za zápěstí, aby ji zastavil. Catherine Danielsová vybuchla. Vytrhla se mu a udeřila ho do ramene. Vložila do té rány veškerou svoji váhu. Robbie padl dozadu a zalapal po dechu bolestí. Zůstal nehnuté ležet a pozoroval ji. Docouvala zády ke zdi. „Omlouvám se," vypravil ze sebe, aniž by se pohnul. „Nepřemýšlel jsem." Nathan vtrhl do chaty s klackem připraveným k úderu. Catherine oběhla postel, aby ho zastavila. „Ne, to je v pořádku, zlato," řekla klidně. „Pan MacBain si trochu ublížil, když se snažil vstát." Nora vběhla do chaty s křikem, při kterém tuhla krev v žilách. „Něco tam je!" vykřikla. „Jde to nahoru do kopce." Catherine si vzala hůl od Nathana a zamířila ven. Hned se ale zastavila, protože si uvědomila, že nechává své děti s úplně cizím člověkem, který už není přivázaný. „Pojdte se postavit ke dveřím," řekla jim a vytáhla je ven za sebou. Robbie stiskl zuby, aby přemohl bolest, skulil se z postele a postavil se. Rychle si kolem sebe omotal pléd, našel svůj
opasek přehozený přes židli a připevnil si ho kolem pasu. Zamířil ven ze dveří za nimi, cestou vzal svůj meč. Na paseku vyjely čtyři stíny na koních a zastavili se v kruhu světla, které vycházelo z chaty. Robbie se okamžitě uklidnil, zapřel meč o dřevěnou stěnu chaty a opřel se o zárubeň dveří, aby ulevil tepající bolesti v boku. „Jsi to ty, šéfe?" zeptal se Cody a usmíval se na Robbieho. „Málem jsem tě v té sukni nepoznal." „To je v pořádku, Catherine," ujistil ji Robbie. „Tito skvělí mladí gentlemani sem přijeli, aby nás zachránili." Catherine pomalu spustila klacek, ale znovu ho zvedla, když Gunter pobídl svého koně blíž. Couvla a schovala své děti za sebou, až stáli téměř za rohem chaty. Gunter se zastavil a podíval se z Robbieho na tři vyděšené Danielsovi a potom zpátky na Robbieho. „Potřebujete zachránit?" „Jak jste věděli, kde mě máte hledat?" zeptal se Robbie. „Ten starý bláznivý kněz seděl na verandě, když jsem přišel domů ze školy," vysvětloval Gunter, zatímco sesedl z koně a došel k chatě. „Tvůj kůň byl přivázaný k zábradlí. Říkal, že bychom tě měli hledat na západním rameni hřebene, protože on už prohledal úplně celý vrchol." Gunter přistoupil blíž a ztišil hlas. „Nedovolil žádnému z nás někomu říci, že jsi se ztratil. Dokonce ani tvému otci ne. Ale neřekl nám proč." Robbie přikývl. „To je dobře, že jste to nikomu neřekli. Není potřeba jim dělat starosti. Já — ehm — měl jsem malou nehodu." Gunterův pohled přelétl Robbieho tělo a potom se mu znovu zadíval do očí. „Pěkný prsa," procedil. „Kdo je ta paní s dětmi? Naše'zlodějka vajec?" Robbie přikývl. „A pokud neuděláme chybu," řekl tiše, aby je Catherine neslyšela, „mohla by to být naše nová hospodyně."
Gunter se otočil ke Catherine a Robbie z úžasem sledoval, jak se na ni mladík usmál úsměvem tak žhavým, že by udělal z plátku chleba topinku. „Paní?" řekl a vykročil směrem k ní s rukama sepnutýma za zády, aby ji nevyděsil. „Venku je dost zima. Proč neodvedete své děti dovnitř, zatímco si rozmyslíme co dělat?" Robbie se nestačil divit. Tohle byl opravdu Gunter? K čertu, z toho kluka kouzlo osobnosti zrovna kapalo. Robbie se podíval na ostatní chlapce. Byli stejně ohromení jako on. „Máme asi tak tři hodiny, než přijde bouřka," pokračoval Gunter a ukročil stranou, aby kolem něho mohla projít. „Je to dost na to, abychom dostali vás i vaše děti dolů z hory." Robbie se odkulhal na stranu, aby mohla vejít do chaty. Došel k jedné ze židlí a opatrně se posadil. Zbylí tři chlapci rychle sesedli z koní a postavili se do dveří. Catherine odvedla své děti ke kamnům. Kamna stála mezi ní a muži. Robbie si všiml, že pořád ještě v ruce drží klacek. „Catherine," řekl, aby získal její pozornost. „Nemůžete tady zůstat. Předpovídali přes třicet centimetrů nového sněhu, když jsem včera odjížděl." Velké ustrašené oči přejely po všech pěti mužích a vrátily se zpátky k němu. „Můžete... Můžete nás odvézt do města?" zeptala se. „To motelu nebo někam?" „Můžeme udělat ještě něco lepšího," vmísil se do hovoru Gunter. „Máme doma spoustu pokojů, velmi plnou špižírnu a krb, před kterým se můžete vyhřívat." Zavrtěla hlavou. „Myslím, že bychom měli raději jít do motelu." „Necháte své děti s chlapci, abychom si spolu mohli promluvit o samotě?" zeptal se Robbie. „Mohou je vzít ven, necháme otevřené dveře, abyste je mohla vidět."
Catherine sevřela klacek pevněji. „Našel jsem ve vašem batohu ty dokumenty," řekl Robbie potichu. Catherine strnule, s tváří bledou obavami, vyvedla pomalu své děti ven. Cody, Peter a Rick jí ustoupili z cesty. „Zkuste se s těmi dětmi spřátelit," zašeptal Robbie Gunterovi, který šel kolem něho. „Jsou významnou součástí vyřešení našeho problému." Gunter přikývl a když byl venku, okamžitě si dřepl k Noře. „Utíkáte před svým bývalým manželem?" zeptal se Robbie. Catherine stála vedle kamen čelem k němu a kývla. „Kvůli čemu je ve vězení?" „Domácí násilí," řekla prostě. To ale Robbiemu stačilo, aby si udělal jasnější obrázek. A také to vysvětlovalo, proč tak vybuchla, když ji chytl za zápěstí. „Jste si jistá, že vás honí? Nebo jste utekla, když jste dostala ten dopis jen proto, že jste si myslela, že by mohl?" „Skoro nás chytl v Iowě," řekla tiše. Robbie přikývl. „Dobrá," řekl stejně tiše. „Co kdybych vám pomohl? Nemáte žádný dopravní prostředek, ani moc peněz, ani místo, kde byste mohli zůstat. Já mám velký dům, čtyři hladové chlapce a zoufale potřebuji hospodyni." Catherine vytřeštila oči. „Nabízíte mi práci?" „Ano. Tedy, pokud umíte vařit." Kývla a ztichla. Sledovala děti za dveřmi. Robbie sledoval její pohled a viděl Guntera, který nyní seděl na zemi a ukazoval Noře malý lesklý kamínek, který vždycky nosil v kapse. Rick předváděl Nathanovi svůj kapesní nůž. „Je to domácnost plná mužů, Catherine," pokračoval Robbie. „Byl by to pro vás problém?"
„Jsou příliš staří na to, aby to byli vaši synové," řekla a pořád se dívala ven ze dveří. Obrátila svůj pohled k němu. „Kdo jsou ti chlapci?" „Stát Maine je nazývá mladistvími v pěstounské péči," pokrčil rameny. „Ale já dávám přednost tomu, když se o nich smýšlí jako o mladých mužích, kteří prostě potřebují postrčit správným směrem. Kam jste mířila, když se vám rozbilo auto? Máte v Maine rodinu?" „Ne, měla jsem namířeno do místa, na kterém by mě Ron v žádném případě nehledal." „Hledal by vás v Pine Creeku?" „Ne, myslí si, že pojedu do velkého města. Doufám, že mě ted hledá v Chicagu." Robbie kývl. „Nevadilo by vám pracovat a žít v domácnosti plné mužů?" zeptal se znovu. „Chlapci umí dát někdy pořádně zabrat, ale v podstatě jsou do hodné děti." „Máte pro nás tři pokoj?" zeptala se a pořád ještě neodpověděla na jeho otázku. „Nathan, Nora a já bychom mohli mít svůj vlastní pokoj?" „Máme dvě volné ložnice," řekl jí. „Ehm... A myslím, že by bylo fér, abych vás varoval, že jsme během posledních osmi měsíců přišli o tři hospodyně. Máte smysl pro humor, Catherine?" Konečně se na něho váhavě a velmi nepatrně usmála. „Teenageři mi strach nenahánějí." „Ale já ano." „Ano." „Jsem nejstarší ze čtyř sourozenců," řekl jí. „Moji rodiče vlastní farmu na vánoční stromky asi dvě míle odsud. Mojí sestře se nedávno narodilo miminko a žije v Greenvillu. Můj bratr a nejmladší sestra studují na vysoké. Mám čtyři tety a strýce a spoustu bratranců a sestřenic. Nekouřím a alkohol si dám jen příležitostně. A nemusím tyranizovat ženu, abych se cítil jako chlap."
Její úsměv se o malinko rozšířil. „Obvykle je to zaměstnavatel, kdo si žádá reference." „Toto jsou neobvyklé okolnosti. Opravdu zoufale potřebuji hospodyni, Catherine." Robbie se rozhodl, že je na čase uzavřít dohodu. „Budu vám platit šest set dolarů týdně, plus ubytování a jídlo pro vás tři." Její úsměv zmizel a nahradil ho pochybovačný výraz. Catherine znovu vyhlédla ven na čtyři chlapce, kteří hovořili s jejími dětmi. „Jsou to darebáci, že?" zašeptala. „Když mají dobrý den," připustil s úsměvem. „Ale potřebují jenom usměrnit. To je moje práce," řekl, když se na něho znovu podívala. „Vaše práce bude je nakrmit a udržet můj dům v relativním pořádku, Catherine," řekl, pomalu se postavil, ale nezapomínal si od ní udržovat odstup. „Mé čestné slovo MacBaina, že se mě nemusíte bát. Co kdybyste mi dala týden a zkusila to? Pokud se nebudete cítit dobře, nebo se prostě rozhodnete, že tu práci nechcete, můžete odejít. Ale všechno bude lepší než to, co máte ted." Catherine se podívala na své děti a nějakou dobu mlčela. Potom se zhluboka nadechla a podívala se na něho. „Dobrá, pane MacBaine. Přijímám vaši nabídku." Robbie se velmi snažil, aby si nevšimla jeho úlevy — ani pocitu vítězství. „Na týden to zkusím," upřesnila, než se mohl přestat radovat. „A budete mi platit hotově." „Guntere," zavolal Robbie ze dveří, protože si pomyslel, že bylo na čase, aby se všichni dali na cestu dřív, než si to Catherine rozmyslí. „Přived děti dovnitř, aby si mohly zabalit věci." Podíval se na Catherine. „Všechno, co nepůjde přivázat na koně, tu necháme na později." „Mám jenom dva kufry, ale v autě na druhé straně hory toho mám víc." „Dojedeme pro vaše auto, až přejde bouřka."
Nathan a Nora vběhli s Gunterem dovnitř a doběhli ke své matce. „Zůstaneme s panem MacBainem a s chlapci," řekla jim. „Potřebují hospodyni." „Budeme s nimi bydlet?" zeptal se Nathan a střelil nejistým pohledem po Robbiem. „Mami," zašeptal. „Myslím, že bychom to neměli dělat." Catherine obě své děti objala. „Bude to v pořádku," ujistila je. „Pokud se nám to nebude líbit, můžeme za týden odejít." Robbie zvedl svůj pléd MacKeagů ze stolu a začal si ho omotával přes svůj pléd MacBainů. „Tvoje oblečení bylo přivázané k sedlu," řekl Gunter a zamířil znovu ven. „Přivedli jsme tvého koně s sebou." Pouhým šepotem poslala Catherine své děti, aby si posbíraly své věci. Vložila šitíčko do většího z obou kufrů. Rick vešel dovnitř a odnesl ho ke koni ve chvíli, kdy kufr zavřela. Během chvilky měli chlapci vše přivázané k sedlu. Všichni čtyři byli bezpochyby celí dychtiví odvézt svoji novou hospodyni domů a zabydlet ji v kuchyni. Gunter podal Robbiemu oblečení a boty, potom Robbieho nechal, aby se oblékl, zatímco všichni nasedli na koně. Ani ne půl hodiny poté, co chlapci přijeli, jich všech osm mířilo dolů z hory. Catherine seděla za Codym, Nathan za Rickem a Nora, statečná malá holčička, jela tiše před Gunterem. Robbiemu trvalo celou minutu — a potřeboval pomoc starého pařezu — než vylezl na svého koně. Bok měl jako v ohni a ze ztráty krve byl slabý jako nemluvně. Ale vyšetřil si čas na to, aby zasunul svůj meč pod podlahu v chatě, když se nikdo nedíval, a rozhodl se, že si ho vyzvedne později, před svým dalším vzrušujícím dobrodružstvím s Daarem. Starý kněz bude pravděpodobně pokládat jeho výlet do třináctého století za naprostou prohru, ale Robbie se na to
díval z té lepší stránky—vracel se domů s novou hospodyní. A byl naživu a schopný poprat se s dalším dnem. Musel si ale dávat pozor. Poslední člověk, se kterým se teď mohl setkat, byla jeho nevlastní matka Libby. Byla lékařka, ale více než to byla léčitelkou. Kdyby se ho byť jen dotkla, okamžitě by věděla, co se stalo. A o pět vteřin později by to věděl i jeho táta. A během hodiny by všech pět Horalů klepalo na jeho dveře a dožadovalo by se, že mu pomohou. / A to, slíbil Robbie sám sobě, se nikdy nestane. On byl jejich ochránce. Bylo jeho zodpovědností udržet je v bezpečí, šťastné a v kruhu rodiny po celý zbytek jejich životů. Neúspěch nikdy nepatřil do jeho slovníku a neměl v úmyslu se s tím slovem seznamovat ani nyní.
Kapitola 7
Poprvé od doby, která se zdála delší než věčnost, se Robbie probudil vůní snídaně a hlukem ženy pracující v kuchyni v přízemí. Ležel v posteli, nasával vůni, poslouchal a usmíval se. Catherine Danielsová vstala dnes ráno brzy. Ne, že by ho to překvapovalo. Působila jako velmi odhodlaná bytůstka — odhodlaná chránit své děti a nyní zjevně odhodlaná odvést svoji práci výměnou za úkryt. Nebesky vonící silná káva. Slanina. Toust. A vsadil by svoji farmu, že ta malá kočka byla zase u něho v kurníku. Robbie odhodil pokrývky, aby mohl vyskočit z postele, ale zastavila ho ostrá bolest v boku. Dokončil vstávání mnohem pomaleji. Klel při tom a naklonil se, aby si svoji ránu prohlédl. Catherine odvedla skvělou práci, když ho zašívala, i když k tomu použila růžovou nit. Podíval se do zrcadla nad komodou na svůj hrudník a zlehka přejel prstem po ráně na rameni. Až to sroste, nebude mít skoro ani jizvu. Opatrně natáhl ruce nad hlavu, pomalu si protahoval ztuhlé svaly. Dnes pojede nahoru do hory k Daarově chatě, než se tu kněz ukáže a vystraší Catherine i její děti. , To vrátilo jeho myšlenky k Mary. Proč jen ta paličatá sova zůstala tam? Čeho doufala, že dosáhne? Musel se tam pro ni vrátit hned, jakmile se dostatečně uzdraví na to, aby přežil další cestu bouří. Jen si tentokrát vezme oba plédy.
Robbie vytáhl z komody čisté, ale zmačkané džíny, a oblékl si je. Našel stejně zmačkanou košili, oblékl si i ji a sykal bolestí kvůli protestující ráně na boku. Shýbat se, aby se mohl obout, nestálo ani za zkoušku, a tak boty snesl dolů do přízemí v ruce. Našel prostřený stůl. A zjevně jasnozřivá Catherine už mu nalila objemný šálek kávy, který stál — kouřící a božsky vonící — v čele stolu. Jeho nová hospodyně nebyla nikde v dohledu. Někdo dupal dolů po schodech, nepochybně také probuzený vůní kávy a skvěle osmažené slaniny. Gunter vyhlédl zpoza rohu a jenom se zamračil. „Ty jsi nevařil, to musela ta paní." Robbie přikývl a posadil se ke stolu, zatímco si Gunter nalil hrnek kávy. Chlapec se zarazil, zvedl poklici na pánvi na sporáku a začichal. „O tuhle nesmíme přijít," řekl a šel si sednout naproti Robbiemu. „Včera jsem mluvil s ostatními, když jsme večer odváděli koně do stájí. Udělají, co bude v jejich silách, abychom ji tu udrželi." „Tak žádné věšení podvazkového pásu na vlajkový stožár," navrhl Robbie. „A nedávejte živou rybí návnadu do ledničky." Gunter si odfrkl. „Pochybuji o tom, že ta paní nosí podvazkový pás," řekl, než si usrkl kávy. Robbie se také napil kávy, kterou mu Catherine nalUa, a uvědomil si, že to bylo víc, než co by kterákoliv jiná hospodyně udělala. K čertu, ani jedna z nich nebyla vzhůru dost brzy na to, aby kávu uvařila! Catherine vyšla z ložnice v přízemí, kde společně s dětmi spala, zastavila se uprostřed kuchyně a váhavě se usmála. „Dobré ráno," zašeptala a zrůžověla v obličeji. „Vsadím se, že jste oba hrozně vyhladovělí," řekla, došla ke sporáku a nandala na dva talíře slaninu, vejce a tousty.
„Dobré ráno," řekl Gunter, když před něho postavila talíř. „A děkuji." „Děkuji," ozval se Robbie. „A dobré ráno." Zamumlala nějakou odpověd a protože slyšela dupání na schodech, nalila další hrnky kávy a nandala tři další talíře. Položila je na stůl, jakmile každý z hochů přišel dolů. Nevěřícně mrkali očima a sbíhaly se jim sliny. „Ach bože," zavyl Cody. „Zemřel jsem a dostal jsem se do nebe. Provdáte se za mě?" zeptal se Catherine a položil si ruku na srdce, když si prohlížel svoji snídani. „Ptáš se mě nebo těch vajec?" „Obou," upřesnil Cody. Jeho ranní úsměv byl nepříliš zřetelný, ale viditelný. Potom si všiml Robbieho. „Kruci, chlape, vypadáš, jako bys narazil do vlaku." Otočil nevěřícné oči na Catherine. „Beru zpátky svůj návrh," zašeptal. „Nechci mít nic společného s nikým, kdo mu tohle udělal." „Udělal jsem si to sám," řekl Robbie a dotkl se modřiny na tváři. „Když jsem spadl." „Hej, paní, nesnáším míchaná vajíčka," zavrčel Peter, odstrčil talíř a upřeně se na Catherine dívat. Robbie začal vstávat ze židle s jasným záměrem nakopnout chlapce do zadku, ale při pohledu na Catherinino zamračení se znovu posadil. Možná by se do toho neměl tak rychle plést, ale jen sedět a dívat se. Přeci jen, tohle by mohl být bud nejzajímavější... nebo nejhorší nápad jeho života. „Jmenuji se Catherine, pokud to někoho z vás zajímá. Ale budu reagovat na ,paní', ,madam' nebo ,hej ty', pokud to vyslovíte civilizovaně. A ted hochu, pokud mi řekneš, jaká vejce ti chutnají, udělám ti nová." U všech všudy, jestli tohle nepředčilo všechna jeho očekávání. Peter dokonce vypadal kajícně. Ostatní chlapci vypadali vyděšeně. „Jme... ehm — jmenuji se Peter. A mám raději volské oko s kečupem," řekl jí tiše.
Odměnila Petera úsměvem a potom se podívala na ostatní. „Já vím, že jste se mi včera večer představili, ale dnes ráno si nedokážu spojit jména s tvářemi. Včera jsem byla... poněkud zmatená." „Já jsem Rick a sním vejce, jakkoliv je uvaříte. A tohle je Gunter," řekl, než mohl Gunter otevřít ústa. „Z něho si ale nic nedělejte, on jenom vypadá strašidelně." „Jmenuji se Cody a sním úplně všechno." Cody střelil vyčítavým pohledem na Robbieho. „Tedy, skoro všechno, pokud to není spálené nebo plné písku." „A mně můžete říkat Catherine," nabídla jim a než se znovu podívala na chlapce, stydlivě zalétla k Robbiemu pohledem. „Můj syn se jmenuje Nathan a je mu osm. Dcera se jmenuje Nora a je jí šest." Zhluboka se nadechla. „Pokud se budou před vámi stydět, zkuste být, prosím, trpěliví. Nesetkali se s mnoha neznámými lidmi a nikdy nebyli mezi tolika muži." To, že je označila za muže, jí připočetlo několik bodů, jak si Robbie všiml. Takže Catherine nebude v jejich přítomnosti ani šeptat, ani chodit po špičkách. To bylo dobré. A rozhodně uměla vařit. Všechny talíře byly vyprázdněné v rekordním čase. Židle zasunuty a věci do školy na hromadě. Najednou Peter zasténal. „Kruci!" zaklel a chytl se rukou za hlavu, zatímco pustil školní brašnu na zem. „Měl jsem na dnešek úkol pro paní Blakovou. Udělá mi ze života peklo, jestli to dnes neodevzdám." „Ach! Napíšu ti omluvenku," řekla Catherine, doběhla ke kuchyňskému pultu a vzala tužku. „Vysvětlím jí, že jsi strávil celý večer zachraňováním." Robbie seděl tiše a usrkával kávu. Sakra kruci, byl zatraceně chytrý, gratuloval si samolibě. Catherine se už teď chovala víc jako matka než jako hospodyně. Tři mladíci po ní vrhali nevěřícné pohledy a Gunter se znovu
usmíval. A měla by tu omluvenku napsat rychle, poslat je do školy a zmizet ve své ložnici, než se Robbie přestane poplácávat po ramenou. Ano, vážně přemýšlel o tom, že ji požádá o ruku sám. Tiše, aby neprobudila své unavené děti, Catherine vybalila kufr a naskádala tu trošku věcí do komody a skříně. Snídaně dopadla dobře, pomyslela si. Zvládla obsloužit pět mužů, aniž by zpanikařila a čtyři z nich dostala z domu, aniž by došlo k nějaké nehodě. Pátý, její nový šéf, pojede brzy do města, jak doufala, navštívit doktora. . Potom se jí podaří znovu začít dýchat. Přišla včera večer o rozum, když souhlasila, že sem půjde pracovat jako hospodyně? Ne, byla zoufalá. Věděla, že nemůže utíkat donekonečna. Za poslední dva a půl měsíce zhubla o pět kilo a její děti už nemají jiskřičky v očích. Pine Creek byla pro ně konečná. Šest set dolarů týdně plus jídlo a ubytování nebylo nic, nad čím by mohla mávnout rukou. Robbie MacBain byl zjevně stejně zoufalý jako ona. Ale bože, cožpak musel být tak pohledný? Nejenže byl vysoký, ale když mu Catherine omývala a ošetřovala rány, měla spoustu času si všimnout, jak je mužný. A měl ty nejpodmanivější šedé oči, jaké kdy viděla. Ale působivější než vzhled byla kolem toho muže aura, ze které křičel testosteron. Bylo to tím, jak se choval. Tím, jak se na lidi díval. Díval se jim přímo do duší, když upřel své krásné šedé oči. Viděla to, když se podíval na jednoho z chlapců, a cítila to, když se podíval na ni. Robbie MacBain byl desetkrát mužnější než Ronald Daniels — desetkrát větší, silnější a hezčí. A mohl by být i desetkrát nebezpečnější. Včera večer jí nabídl útočiště. A dal jí své slovo, že v jeho domě bude v bezpečí. Ach, jak moc mu chtěla věřit.
Catherine si vzdychla, šla zpátky do kuchyně a dívala se na prázdné talíře, rozlitý kečup a zasychající vaječný žloutek na ubruse. Pak se rozhlédla kolem sebe. Pokrčila rameny. Do obývacího pokoje jen nahlédla, než se ostatní probudili, ale ani ten pokoj nevypadal o nic lépe. Robbie vešel z venku do kuchyně, oklepával si sníh z bot a přestal, když ji uviděl. „Nasněžilo hodně?" zeptala se a připomínala si, že má dýchat a nutila se uvolnit. „Jen asi deset centimetrů." Ukázal do obývacího pokoje. „Váš batoh je vedle krbu a všechno je pořád uvnitř. Nathan a Nora si možná budou chtít vzít čepice a rukavice a hrát si dnes ve sněhu. Do zítřka pravděpodobně roztaje." „Děkuji. Pojedete do města k doktorovi?" „Ne, pojedu na horu na vrchol za otcem Daarem." „To ale nemůžete." Catherine se k němu přiblížila, aniž by nad tím přemýšlela. „Musíte se nechat prohlédnout. Před čtyřiadvaceti hodinami jste byl skoro mrtvý." Zvedl ruce, aby ji zastavil. „Jsem v pořádku, Cat. Jsem slabý a trochu mě to bolí, ale hojí se to velmi dobře." Zazubil se na ni. „Odvedla jste dobrou práci." Catherine si uvědomila, že právě toho muže pokárala a okamžitě couvla. Robbie udělal krok dopředu. „Co se týká té mé malé nehody," pronesl nenucené, „byl bych rád, kdyby se nikdo nedozvěděl, jak jsem se zranil. Pokud bude dnes někdo telefonovat, zejména můj otec, představte se jako moje nová hospodyně, ale to, jak jsme se potkali, zůstane mezi námi dvěma, ano? Nechci, aby si moje rodina dělala zbytečné starosti." Catherine nevěděla, co má říci, a tak jenom kývla. „Telefon bude možná zvonit velmi často," pokračoval. „Vedu velkou těžařskou společnost a lidé sem pořád kvůli
něčemu volají. Můžete ho zvednout nebo to nechat na záznamníku." „Dobře," hlesla, otočila se a sebrala několik prázdných talířů ze stolu. „A co se týká otce Daara," dodal Robbie a znovu získal její pozornost. „Je to stařičký kněz, který žije téměř jako poustevník tady na hoře. Velmi pravděpodobně se s ním brzy setkáte, protože se rád zve na jídlo. Nebudte překvapená, pokud se tu objeví." „Dobrá." Otočil se ke dveřím, ale zastavil se a podíval se zpátky na ni. „Dnes ráno jste si vedla dobře, Cat. Se snídaní i s' Peterem. Chlapci musí vědět, že jak se budou chovat oni k vám, budete se chovat vy k nim. Brzy vás začnou respektovat a budete tu mít volnou ruku." „J-jmenuji se Catherine." Zadíval se na ni a koutek úst mu vystřelil do úsměvu. Pomalu zatřásl hlavou. „Ani se neblížíte tomu, abyste byla Catherine," zašeptal. „Jste krásná, prudká a hbitá horská kočka, takže byste si na to oslovení měla zvyknout." Catherine netušila, jak by na toto měla odpovědět, a tak se otočila a skryla tak horkost svého zčervenalého obličeje. Pustila vodu na nádobí ve dřezu. „Catherine," ozval se a přinutil ji znovu se, na něho podívat. „Včera večer jsem myslel všechno vážně. Mě se nemusíte vůbec bát." Ani ted nevěděla, jak na tohle zareagovat. . Asi si pomyslel, že její tváře vybuchnou rozpaky, protože konečně vyšel ze dveří a tiše je za sebou zavřel. Catherine se zadívala na místo, kde stál. Horská kočka? Cat, ne Catherine. Krásná, řekl. Prudká. Hbitá. Najednou se usmála. To, že ji přirovnal ke kočce, jí lichotilo. Ještě mu ukáže, kdo je hbitý, a rozhodně chtěla být prudká. Ale krásná?
Catherine si odfrkla. Byla asi tak hezká jako hadrová panenka nechaná celý měsíc venku na dešti. Jen to přidal, aby si připsal víc bodů. Musí být opravdu, ale opravdu zoufalý, že nemá hospodyni. Robbie zastavil svého koně před Daarovu chatou, zůstal v sedle a díval se na starého kněze, který stál na verandě. Nebylo pochyb, že na něj čeká. „Co se stalo s naší dohodou, že půjdeš za mým otcem, pokud se do svítání nevrátím?" „Ale ty ses vrátil," řekl Daar. „Slyšel, jsem tu bouři. A všude jsem tě hledal, potom jsem šel pro pomoc za tvými chlapci." „Nedokázal jsem se vrátit na stejné místo, kde jsem přistál." Daar přikývl. „To jsem očekával. Nemusíš si s tím dělat starosti," řekl mu. „I kdybys byl tisíce mil daleko, vždycky se vrátíš na TarStone. Hora by si tě přitáhla. Tak co, budeš tam sedět celý den a mračit se na mě, nebo si půjdeš sednout sem a říci mi, co se stalo?" Robbie dál seděl na koni. „Mary je pořád ještě tam." „Nechal jsi ji tam?" zeptal se Daar nevěřícně a narovnal se u zábradlí. „Ona opustila mě. Přiměla bouři, aby přišla, a potom odletěla dřív, než jsem ji mohl chytit." „Ale proč?" Robbie zatřásl hlavou. „Nedokázal jsem rozpoznat, co si myslí. Asi se do toho vmísila energie." „Tak musíš jít zpátky. Dnes večer." „Ne," řekl Robbie a znovu zatřásl hlavou. „Jsem příliš slabý na to, aby tu cestu přežil. Potřebuji pár dní na uzdravení." „Uzdravení z čeho?"
„Čtyři MacBainovi válečníci mě třetí noc napadli." Daar vytřeštil oči a najednou se roztřásl smíchy. „Ti mizerové své staré zvyky neopouští," řekl a rychle zvážněl. „Takže válka, kterou tvůj otec začal, stále ještě pokračuje?" „Vypadá to tak. Není tam žádný strom, knězi. A ani Cúram de Gairn." Daar bouchl holí do verandy. „Je tam! Prostě jsi jen nehledal moc pečlivě. Říkal jsem ti, že Cůram je lstivý lišák." „Prohledával jsem les tři dny, ale nikde žádný velký strom se znameními není." Daar se koncem hole podrbal ve vousech. „Ukryl ho," zašeptal. „Ví, že chci kousek kořene, tak ho obestřel zaklínadlem." „On věděl, že přijdu? A tobě ani nestálo za to, abys mě varoval?" Daar zvedl ruku. „O tobě nic neví, MacBaine. Pravděpodobně si myslí, že pošlu jednoho ze starých válečníků, a ze všeho nejvíc očekává Greylena." Ustoupil od zábradlí. „Ale pokud zjistí, že jsi mým rytířem a že jsi také ochráncem, věci se změní. Nemůže tě ale zranit. To je zakázané." „Zdá se, že o tom moji předkové nic nevědí," zavrčel Robbie. „O tom, že mě chtějí zabít, neměli žádné pochybnosti." „Pche," odfrknul si Daar a zamával rukou. „Tihle bezbožní MacBainovi by nedokázali zabít ani poraněné prase, i kdyby na tom závisel jejich život." Robbie naklonil hlavu. „To mi vysvětli," vyzval ho. „Můj otec je skvělý válečník — a je MacBain." Daar na něho několik vteřin zíral a Robbie téměř cítil, jak se druid snaží rozhodnout, co říci. Starý kněz nakonec vzdychl, složil si ruce na horním konci hole a naklonil se dopředu. „Řekl bych, že potřebuješ vědět, proti čemu stojíš. Ale. musíš mi slíbit, že ani nevydechneš jediné slovo, které ti
teď svěřím, Robbie," pronesl tiše. „Mohlo by to způsobit hrozný poprask." Naklonil se blíž a ještě ztišil hlas. „Greylenova matka Judy MacKinnonová měla identické dvojče jménem Blair." „Tak se jmenovala moje babička. Blair MacKinnonová se provdala za mého dědečka Anguse MacBaina a jejich první syn byl Michael." „Ano," přikývl otec Daar. „Blair je tvoje babička, ale s Angusem nejsi nijak pokrevně spřízněný. Blair přišla do manželství už s Michaelem počatým v děloze a vydávala ho za Angusova syna." Robbie zavrtěl hlavou. „Angus by poznal, že není prvním mužem, se kterým Blair byla, a odmítl by ji při jejich svatební noci." „Ano," souhlasil Daar a kýval hlavou. „Ale ženy klamou muže od počátku věku." Pokrčil rameny. „Je to touha po přežití, která-je, k tomu nutí, Robbie. Nesmíš zapomínat, že byly časy, kdy na takových věcech záleželo." „Kdo je tedy můj skutečný dědeček?" „Duncan MacKeage." „Cože? Ale on byl ženatý s Judy MacKinnonovou. Chceš mi říci, že počal dítě s oběma ženami? Se sestrami?" Daar se opřel zkříženýma rukama o zábradlí. „Judy zemřela, když byl Greylenovi necelý rok, a Blair se přišla do MacKeagovy pevnosti postarat o dítě své mrtvé sestry. V tu dobu ale už byla přislíbená Angusi MacBainovi smlouvou a zůstala u MacKeagů jen rok, než konečně musela jít splnit svoji povinnost a provdat se za Anguse." „Ale říkal jsi, že šla k Angusovi už těhotná." „Ano. Judy a Blair byly identická dvojčata a Duncan se cítil, jako kdyby ztrácel svoji mladou krásnou manželku znovu. Tu noc, než měla Blair odejít, se Duncan opil a svedl ji. Druhý den ráno to bylo hrozné," pokračoval Daar a zadíval se do lesa. „Duncan byl zuřivostí celý bez
sebe, bud z pocitu viny, nebo nezvládnutelného chtíče, to nevím. Dokonce vyhrožoval, že půjde k Blaiřinu otci a bude ji žádat pro sebe." „Tak proč to neudělal?" Daar se narovnal a zadíval se zpátky na Robbieho. „Kdyby si ji Duncan nechal, rozpoutal by válku mezi všemi třemi rody. A tak jsem ho přesvědčil, aby nechal Blair jít." Robbie naklonil hlavu. „Měl jsi ještě jeden důvod, proč jsi tomu sňatku zabránil, co to bylo?" Obličej starého kněze potemněl vzpomínkou. „Ano," zašeptal. „Měl jsem důvod. Identická dvojčata tehdy nebyla vítaná, Robbie, a obvykle bylo jedno z nich zabito v obavách před černou magií. Ale Judyina a Blaiřina matka nedovolila, aby se to stalo." „Matky tehdy neměly žádné slovo," řekl Robbie. „Ne, pokud si manželé mysleli opak." „Ano, ale i když dívky byly opravdu identické, byl tam jeden malý rozdíl. Blair MacKinnonová měla šest prstů na každé noze." Robbie naprosto znehybněl. Daar přikývl. „Proto ty i Michael máte dvanáct prstů na nohou. Je to dárek od tvojí babičky a jediný důvod, proč jste se vůbec narodili. Cara MacKinnonová přesvědčila svého manžela, aby ušetřil její dcery prohlášením, že nejsou úplně identické." „A naše šedé oči?" Daar pokrčil rameny. „Dvojčata měla šedé oči." „Takže co mi tu tvrdíš, knězi? Ze můj otec a Greylen jsou bratři?" „Ano, nevlastní bratři. Oba počati Duncanem se sestrami dvojčaty." Robbie si v sedle poposedl. „Takže Greylen MacKeage je ve skutečnosti můj strýc," zašeptal a upřeně se na Daara díval. „To ale přesto nic nemění. To, kdo s kým před
osmi sty lety spal, nemá nyní s Greyem a mým otcem nic společného. V čem je nebezpečí, kdyby se dozvěděli, že jsou bratři?" „V Cůramovi," odpověděl Daar stroze. „Pokud se někdy dozví, že Judy MacKinnonová měla sestru a ještě k tomu identické dvojče, bude tady dřív, než se země přestane třást po úderu hromu." „Ale proč?" „Přemýšlej, Robbie. Dvě děti od identických dvojčat počaté Duncanem: Greylen a Michael. A jejich potomci — tvých sedm sestřenic, bratr a dvě sestry. Winter MacKeagová už byla dávno přislíbena jako moje pokračovatelka a od Judy MacKinnonová může vzejít pouze jeden druid. To ale pořád nechává prostor pro Michaelovy děti." „Ale můj otec neměl sedm dcer," opáčil Robbie. „Měl jenom dvě." „Ano, ale posloupnost sedmi je moje kontinuita. Cůramoma kontinuita není tak striktní." Robbie si oběma rukama přejel obličej. Usilovně si ho třel a ještě usilovněji přemýšlel. Najednou přestal a vzhlédl. „Chceš říci, že jedna z dcer Michaela MacBaina, tedy z mých sester, by mohla být Cůramovou dědičkou?" Daar vrtěl hlavou ještě dříve, než mohl Robbie větu dokončit. „Ne jenom tvé sestry," řekl tiše. „Mohl by to být tvůj bratr. Nebo i ty." „Tak ať to jsem já, knězi, abych mohl tohle šílenství zastavit!" „Ne, Robbie," zašeptal Daar. „Raději ať Cůram pravdu o tvém otci nikdy neobjeví. Vzepřít se druidovi tak silnému, jakým je Cůram, by tě mohlo zničit." „To by bylo lepší než se jím stát!" „Tak to zase pardon," řekl Daar, narovnal ramena a vypnul hrud. „Být čarodějem je vznešená profese. Tvoje sestřenice Winter je požehnaná, nikoli prokletá."
„Nechci mít s magií nic společného, knězi. Jenom chci ochránit svoji rodinu." „Ano, to vím, Robbie. A nejlepší způsob, jak to můžeš udělat, je zachovat tajemství a získat pro mě kořen z Cúramova dubu." „Nedokázal jsem ho najít," zopakoval Robbie. „Ani Cůrama. Nikdo z rodu MacKeagů, se kterými jsem mluvil, nevěděli nic ani o nějakém výjimečném stromu, ani o druidovi." „Snad jsi se jich neptal přímo?" „Samozřejmě, že ne!" Daar kývl. „Dobrá, tedy." Podrbal se na bradě a zahleděl se do dálky. „Možná se Mary podaří něco zjistit," zamyslel se. Podíval se na Robbieho. „Možná proto tam zůstala. Potkáme se na vrcholu hory za tři dny a můžeme to zkusit znovu. Jo a ještě jedna věc," řekl Daar, když Robbie začal otáčet koně, aby mohl odjet. „Drž se od své nevlastní matky dál. Kdyby se tě Libby jenom dotkla, bude hned vědět, jak ses zranil." „Na to jsem už myslel," řekl mu Robbie. „A ted mám jedno varování pro tebe. Máme novou hospodyni. Takže se k ní chovej slušně. Nevystraš ji." Daar se napřímil. „Je to ta žena ze západního hřebene?" „Ano," přikývl Robbie. „Kdyby nebylo jí, byl bych teď mrtvý a ty bys vyprávěl svůj žalostný příběh ostatním Horalům." „Budu co nejlaskavější, až přijdu na návštěvu," ujistil ho Daar. „Umí vařit?" „Řekl bych, že Cat dokáže všechno, co si jen pomyslí." „Cat?" zopakoval Daar. „Co je to za jméno?" „Tak jsem ji pojmenoval já," pochlubil se Robbie a otáčel koně pryč. „MacBaine!" vyštěkl Daar a znovu ho zastavil. „Co?"
„Nemůžeš se nechat tou ženou pokoušet," varoval ho. „Je mi jedno, jestli ti zachránila život, náš problém je na prvním místě." „Mám své priority pevně dané," řekl Robbie. „Zajisti, abys je měl i ty." Došel se svým koněm zpátky k verandě a čaroděj o krok couvl. „Protože pokud zjistím, že si se mnou pohráváš, abys získal svoji knihu zaklínadel, nebo pokud zjistím, že jsi mi v těch věcech lhal, nebude místo ani doba, kde bys byl v bezpečí." Daar zalapal po dechu a ještě o krok couvl, dokud se zády netiskl ke stěně chaty. „Kdy jsi to zjistil?" zašeptal. Zavrtěl hlavou. „Byla to ta bouře, že? Uvědomil sis všechnu svojí moc jako ochránce, když jsi byl v bouři." „Ano," zavrčel Robbie a přikývl. „Úplně jsem si to uvědomil." Když to dořekl, otočil Robbie svého koně dolů z hory a rozhodl se, že bude lepší obrátit své myšlenky k příjemnějším věcem. Přemýšlel, co Cat uvařila k večeři. První věcí, kterou Robbie udělal, když se vrátil domů, bylo, že si zul boty na rohožce vedle dveří. Druhou věcí bylo, že po špičkách prošel čistotou zářící kuchyní do ložnice v přízemí a viděl, jak jeho nová hospodyně spí s rukou ochranitelsky objímající své děti. Třetí věcí bylo, že otevřel dvířka trouby a celou minutu vdechoval vůni dvou pečících se nadívaných kuřat. Potom si nabral hrnek horkého kakaa, které našel na sporáku, a šel do dokonale uklizeného obývacího pokoje. A potom se rozzlobil. Ta žena a její děti musejí spát jako mrtví. Uklidily celé přízemí domu, každý roh i skulinu. Nepřehlédly ani smítko prachu. Ta žena a její děti se musely upracovat k smrti. A to ho velmi zlobilo.
A tak Robbie seděl v obývacím pokoji, tiše v něm vířil hněv a poslouchal, jak venku bouchly dveře dodávky a čtyři páry bot zadupaly na verandě. „A kruci, člověče! Hej, netlač se." „Tak se uhni. Proč stojíš ve dveřích? Uhni!" , „Je modrá." „Tvůj ksicht bude černomodrý, jestli mi neuhneš z cesty." „Nechoď tam! Copak to nevidíš, ty tupče? Podlaha v kuchyni je umytá. Sundej si boty." „Ty vole! Opravdu je modrá." Najednou nastalo ticho. Navzdory svému hněvu se Robbie musel usmát. Dokázal si představit nevěřící obličeje stojící v kuchyňských dveřích. K čertu, dokonce i on sám zapomněl, že ta zatracená podlaha je modrá. „Páni, podívejte na to. Co to tu voní?" „Ach bože, pečené kuře. Vím, že je to ono." „Je tu nějak ticho. Myslíte si, že ta holčička ještě chodí spát po obědě?" „Je malá a je to holka, ne? Takže všichni buďte potichu. Holčičky potřebují spát." Někdo si odfrkl. Čtyři páry bot dopadly na rohožku. „Pššššššt!" „Sakra, ovládejte se, kluci, probudíte ženy." „Zeny? Proč si myslíš, že Catherine spí?" „Copak ty bys nespal, blbečku, kdybys to tady všechno uklidil?" A tak pokračovali šeptem pořád dokola, dokud si čtyři chlapci neuvědomili, co vlastně vidí. Konečně došli po špičkách do obývacího pokoje, všichni srkali horké kakao a jen se na Robbieho usmáli. „Páni, člověče, viděl jsi, jak to tam vypadá?" zeptal se Rick. „Viděl," odpověděl Robbie tiše a jeho hněv se vrátil. „A nemám z toho radost."
„Sakra proč ne? Dům nikdy nevypadal lépe," řekl Peter. „V první řadě se vůbec neměl tolik ušpinit," zdůraznil Robbie. „Catherine Danielsová není naše otrokyně. Chci, abychom ji od nynějška všichni pomáhali. Každý si po sobě bude uklízet, všichni budou pomáhat s nádobím, luxováním a praním." Všichni zasténali. „A pokud se, chlapci, alespoň trochu blížíte inteligenci, tuhle hospodyni nevyženete. Budete milí a zdvořilí. Budete pomáhat jí a jejím dětem. A možná si všichni budeme dobře jíst. Nebo se vám snad líbí život starých mládenců ?" zeptal se. Všichni slyšeli zavrčení v jeho hlase a přikývli. „Budeme se k ní chovat jako ke královně. A budeme milí k jejím dětem, že jo?" slíbil Rick a na každého z hochů se varovně podíval. „Nezdá se špatná," připustil Cody. „Není jako ty ostatní. K čertu, ta druhá paní nedokázala ani pochopit vtip." „Je těžké se smát, když tvůj podvazkový pás vlaje na stožáru," řekl Rick a na Petera a Codyho se upřeně zadíval. „Vsadím se, že Catherinino spodní prádlo by bylo mnohem hezčí." „Nechte tu paní na pokoji," řekl Gunter tiše. Peter rychle přikývl a zvedl ruce na obranu. „Catherine a její děti potřebují zůstat tady," pokračoval Gunter a díval se z jednoho chlapce na druhého. „Žili v té staré chatě, prokristapána, a pravděpodobně potřebují tohle místo ještě víc než my všichni dohromady. A buďte opatrní s tou holčičkou Norou. Uvědomujete si, že na nikoho z nás skoro ani nepromluvila? A na svoji matku a bratra jenom šeptá. Buďte k ní milí." Všichni znovu přikývli. Robbie zakryl svůj úsměv. U všech rohatých, to bylo poprvé, kdy se kluci na něčem společně domluvili. Copak mu do klína spadl zázrak nebo co?
„Ach, ahoj, už jste zpátky," zamumlala Catherine, když vešla do obývacího pokoje a ospale mrkala očima. Robbie zadržel dech. Vypadala jako anděl. Měla rozcuchané vlasy a červené tváře. A její oči byly... Tedy, vypadaly sexy. Robbie cítil, jak se to uvnitř něho sevřelo. Jeho hněv se s náhlostí exploze změnil v touhu. K čertu. Pokud by Catherine Danielsová jenom náznakem zachytila, co si myslí, utíkala by s křikem zpátky nahoru na horu do své skrýše — a ani tentokrát by ji nedokázal chytit. „Já — ehm — večeře bude hotová za dvě hodiny," zašeptala a tváře jí zčervenaly pod neskrývanými pohledy chlapců. „Rozmyslel jsem si to zpátky," zašeptal Cody. „Ožením se s vámi." Zčervenala ještě víc. Robbie si pomyslel, že by měl zasáhnout, ale Gunter ho předběhl. „Toho tupouna si nevšímejte, Catherine. Ten kluk přemýšlí svými chuťovými pohárky a pečené kuře je jeho oblíbené jídlo," řekl Gunter. „A dům vypadá skvěle. Opravdu jsme netušili, že podlaha v kuchyni je modrá," dodal a uvolnil napětí. Děkovně se na něho usmála. „Byla jsem stejně překvapená jako vy." Potom ale zvážněla a na všechny se váhavě zadívala. „Dnes jsem nešla nahoru," přiznala se a neviděla, jak se Robbie při tom doznání zatvářil, protože se dívala na chlapce. „Nechtěla jsem jít do vašich pokojů bez vašeho svolení, takže jsem nevyzvedla žádné prádlo, ani jsem neustlala postele. Chtěla jsem s každým z vás nejdříve mluvit." „Respektujete naše soukromí?" zeptal se Rick. Catherine přikývla. „Pokud máte nějaké oblečení, které potřebujete vyprat, nechte ho na chodbě, jestli nechcete,
abych šla do vašich pokojů. Ale jestli chcete, abych vám převlékla postele, uklidila čisté oblečení, vyluxovala a utřela prach, tak mi všichni musíte ukázat, co všechno můžu udělat a co ne." „Nic z toho nemůžete udělat," řekl Robbie. Catherine se prudce otočila, vytřeštila oči a vypadala poněkud zmateně. „Co tím myslíte ? Jen dělám svoji práci." Robbie se postavil. Catherine o krok couvla. „Chlapci budou s domácími pracemi pomáhat. Budou si prát, stlát postele i luxovat. Jejich povinností bude udržovat pořádek ve svých pokojích a budou pomáhat s nádobím po večeři." Catherine při jeho proslovu zvedala bradu a když skončil, zjistila, že se na něho mračí. Jakmile si ale uvědomila, co dělá a jak vzdorovitě působí, Robbie si všiml, jak ji brada najednou klesla. Potom viděl, jak si uvědomila, co znovu dělá a narovnala ramena a zvedla bradu — i když jen trochu. „Tak co mám dělat já?" „Vařit. Starat se o své děti. Chodit na procházky." Usmál se. „A můžete nakupovat. Můžete být zodpovědná za nákup jídla a všeho ostatního, co potřebujeme." Ano, to byl dobrý nápad. Nesnášel nakupování. „Můžete si vzít na starost tohle. Zeny rády nakupují." Kdyby se ho tolik neobávala, Robbie by přísahal, že by si Cat nejraději frustrovaně podupávala nohou. „Ale my nezvládáme naprogramovat pračku," poznamenal Peter. „Je posedlá démony." „Ukážu ti to," nabídla se rychle Cat a obrátila se rychle od Robbieho, pravděpodobně dříve, než by řekla něco, čeho by litovala. Potom se však zpátky na Robbieho přeci jen otočila. „Ale koupelny," pokrčila rameny, „chtěla bych mít na starosti koupelny."
„Proč by to někde chtěl dělat dobrovolně?" zeptal se nevěřícně Cody. „Protože si potrpím na čisté koupelny. A udržet je čisté je svým způsobem umění." Když to dořekla, podívala se na Robbieho, složila si ruce na prsou, zvedla bradu tak vysoko, jak jen se odvažovala, a čekala. Robbie krátce kývl a potom ji nechal stát v obývacím pokoji se čtyřmi chlapci, kteří na ní nevěřícně zírali. Jestliže si potrpěla na čisté koupelny, proč by se s ní o tom měl hádat?
Kapitola 8
Bylo sobotní odpoledne, druhý den jejího nového zaměstnání a Catherine byla v kurníku se svými dětmi. Čtyři starší chlapci byli doma, uklízeli své pokoje a snažili se naučit luxovat. Její šéf byl ve velké garáži s několika muži z těžby a prohlíželi odvětvovač, který včera večer přivezli. Ten obrovský stroj byl rozbitý a Catherine se dozvěděla, že to byl jeden ze tří, který Robbie vlastnil, a dokud nebude opravený, nebude mít několik jeho mužů co na práci. Také se dozvěděla, že všichni čtyři chlapci pracovali nejméně deset hodin týdně na těžbě a dělali tam různé práce. Petrovi bylo teprve patnáct, a proto měl na starosti záznamy o údržbě všech strojů. Cody a Rick prováděli některé údržbářské práce, měnili olej a olejové filtry a udržovali nářadí v čistotě. Gunter pracoval na některých strojích a často spolupracoval přímo s těžaři. Robbie jí řekl, že chce postrčit chlapce správným směrem, a zdálo se, že kácení stromů bylo jeho způsobem, jak to udělat. Catherine si pomyslela, že musí obdivovat každého, kdo se rozhodne vzít na sebe úkol vést čtyři svéhlavé chlapce k dospělosti. Po pravdě řečeno, bylo mnoho věcí, které na Robbiem MacBainovi obdivovala. Zdálo se, že ten muž měl trpělivost a povahu svatého. Včera při večeři řekl Robbie
Codymu bez obviňování a povýšenosti, že bude muset strávit neděli čištěním tahače Johna Meada, což byl, jak se Catherine dozvěděla, velký stroj, který tahal stromy ven z lesa. Podle všeho Cody a pár jeho kamarádů stříleli na tahač z něčeho, čemu se říká bramborové dělo, a tahač je ted celý od bramborových slupek. Catherine hádala, že to nebude moc příjemná práce, jelikož brambory měly čtyři dny čas pořádně zaschnout. Cody přijal svůj trest velmi dobře. Nathan byl rozhodně ohromený jak bramborovým dělem, tak Codyho slibem, že mu ukáže, jak se z něho střílí. Catherinin prvotní instinkt velel zakázat Nathanovi přibližovat se k čemukoliv, čemu se říká zbraň. Robbie ale vycítil její reakci a promluvil dříve než ona. Ujistil ji, že bramborové dělo bylo přesně tou věcí, kterou by měl osmiletý kluk prozkoumat. A z nějakého důvodu, který nedokázala pochopit, když došlo na jednání s muži, Catherine uvěřila Robbieho mínění. Catherine se ve svých myšlenkách vrátila zpátky k úkolu, který před ní právě ležel, a popohnala Nathana a Noru do kurníku. „Nepohybujte se rychle a vždy mluvte potichu, když tu budete pracovat," řekla svým vytřeštěným dětem, když si odlepila Noru od nohy. „Musíte zajistit, aby měli pořád čistou vodu a hodně jídla." Povzbudivě se na ně usmála. „A za odměnu nám tyhle malé dámy snesou spoustu vajíček." „Koušou?" zašeptal Nathan. „Ne, ale mohou se tě pokusit klovnout. Nevšímej si jich a nechají tě na pokoji." „Budou se na nás zlobit za to, že jim bereme vajíčka?" zeptala se Nora a znovu se přilepila ke Catherinině noze. „Nejsou vajíčka jejich děti?" „Ne, zlatíčko. Není tu žádný kohout, takže se z vajíček nemohou vylíhnout kuřátka. A proto slepicím nebude vadit, když si vajíčka odneseme."
„Musíme tohle dělat?" zeptal se Nathan a zaúpěl. „Ano. Také musíte mít nějaké povinnosti. Teďtu žijeme, a proto všichni musíme něco dělat. Každý tu pracuje." „Já jsem dnes ráno ustlala postele," vyhrkla Nora. A hůř ustlanou postel jsem ještě neviděla, pomyslela si Catherine. „A odvedla jsi skvělou práci, ale teď se musíš pustit mé nohy, zlatíčko," řekla a znovu ji od sebe odtrhla. „A pojď se podívat na hnízda. Tam najdeš vajíčka. Tvoje práce bude přinést sem každý večer košík a sebrat všechna vajíčka." Catherine se otočila ke svému synovi, jen aby ho znovu přitáhla zpátky do kurníku, jelikož Nathan pomalu couval ven. „Nathane, budeš dohlížet na to, aby měly kbelík s vodou a krmítko plné. A pokud bude docházet zrní, řekneš to panu MacBainovi a on nějaké koupí." Nathan vytřeštil oči. „Můžu to říct tobě a potom to ty můžeš říct panu MacBainovi?" „Ne," řekla Catherine pevně a srdce ji zabolelo, když viděla, jak zbledl. „To je část tvých povinností. Pan MacBain je šéf a všichni chodí za ním, když něco potřebují." „Ale je velký," zašeptal Nathan. „Ano, to je," souhlasila. „Většina mužů je velká. Gunter je velký, Cody, Peter a Rick jsou také velcí. A Nathane, až vyrosteš, také budeš velký." Catherine si dřepla a zadívala se svému synovi přímo do očí. Potom si přitáhla Noru blíž. „Víte, že bychom tu nezůstávali, kdyby to pro nás nebylo dobré? Zkuste se podívat na pana MacBaina a na chlapce jako na naše ochránce. Naše strážné anděly." „Mám ráda Guntera," přiznala se Nora stydlivě. „Byl na mě milý, když jsem se tehdy v noci bála toho koně." „Také mám Guntera ráda," řekla Catherine a stiskla Noru. Ano, tiše mluvící Gunter vzal Noru na klín a na cestu dolů z hory před dvěma dny ji zabalil do svého kabátu.
„Mami5 podívej! Už tam jsou nějaká vajíčka!" vykřikla Nora a několik vyděšených slepic divoce zamávalo křídly. To nakonec popohnalo Nathana veřl ze dveří. Narazil do nohou velkého svalnatého těla. „P-pane MacBaine." „Dobré ráno, Nathane. Učíš se od mámy, jak se dostat na vajíčka?" „Já... My... Jen jsem šel slepicím pro vodu, pane." . „Možná by sis sebou měl vzít kbelík." Nathan zrudl, odvážně se vrátil zpátky do kurníku a zvedl kbelík na vodu. Se skloněnou hlavou rychle prošel kolem Robbieho a běžel do domu. „Sbírám vajíčka," pípla Nora a byla na sebe pyšná, jelikož v dlaních svírala dvě oválné odměny. A také se cítila v bezpečí za nohou své matky. „Je to moje nová práce." Se shovívavým úsměvem Robbie kývl na dívku a potom obrátil svůj tázavý a smějící se pohled na Catherine. „Chci, aby mé děti měly také nějaké povinnosti," vysvětlovala a obličej ji zrůžověl. „A kurník je pro začátek velmi dobré místo. Myslela jsem si, že by vám to nevadilo." Robbie kývl a vypadalo to, jako by se nemohl rozhodnout, zda se má odvážit zasmát nebo ne. Catherine zčervenala ještě víc. „Je to v pořádku?" „Vy jste jejich matka. Jestli chcete, aby měly nějaké povinnosti, tak jim je beze všeho dejte." Naklonil hlavu. „Pojedete do města?" „Nakupovat?" zeptala se. „To jde ženám nejlépe?" Robbie MacBain měl aspoň tolik zdvořilosti, aby na ni mrkl. „Řekl bych, že to byla pěkně sexistická poznámka, že? Ale já opravdu nakupování nesnáším," přiznal se, aby se omluvil. Ustoupil ode dveří a nechal ji společně s Norou, která si tiskla dvě vajíčka k hrudníku, projít ven. „Musím jít vyzvednout pumpu do studny," pokračoval a šel vedle nich. „Můžu vás vysadit u obchodu a potom vás vyzvednout, až budu hotový. Co vy na to?"
„Jen se s Nathanem a Norou připravíme," souhlasila a rychle od něho ustoupila, protože doufala, že zase bude moci normálně dýchat. Dobrý bože, ten člověk byl opravdu velký. „Ehm... Co se dětí týká, nechtěla byste je nechat tady?" zeptal se. Catherine se prudce otočila a zadívala se mu do očí. Kousla se do spodního rtu a přemýšlela. Nechtěla, ale ona a její děti se od sebe poslední dva měsíce prakticky nehnuly. Z Nory a Nathana se rychle stávali ukňučení ustrašenci. Nakonec přikývla. „Budou tu v pořádku, Cat. Gunter a Rick na ně dohlédnou. Budou v bezpečí." Znovu kývla, protože neměla, co by řekla. S rukou kolem Nořiných ramen vedla Catherine dívku zpátky do domu, aby společně uklidily vejce. Potom začne přestříhávat některé z těch úponků, které svazují její rodinu dohromady. Jejím dětem se to nebude líbit o nic víc než jí, ale budou tu ve větším bezpečí, než byli nahoře v horách, když chodila pro jídlo. Přežijí to. A, jak doufala, ona také. Kondomy? Někdo připsal kondomy na seznam těsně pod požadavek na holící strojek se třemi břity. Kondomy. To bylo všechno. Nic dalšího vedle toho nebylo napsáno — ani jaký druh, nebo kolik. Catherine pálil pod fluoreskujícími světly v supermarketu obličej. Už měla vozík plný krémů na holení, žiletek, deodorantů a prostředků na ošetření puchýřů. A teď, jak se zdálo, se od ní očekávalo, že nakoupí ochranu. Na seznamu bylo několik různých rukopisů, jak na něj chlapci připisovali, co potřebují. Takže kdo potřebuje kondomy? Viděla, jak Robbie na seznam něco připisuje.
Očekával ten muž, že mu jeho hospodyně koupí sexuální pomůcku? A kolik? Tři? Tucet? Kopu? Catherine měla pohled upřený na svůj nákupní vozík. Snažila se přimět svůj obličej, aby ochladí, a došla do uličky s osobními potřebami. Našla to, co hledala, hned vedle intimní sprchy pro ženy a menstruačních vložek. K čertu se vším. Byla přeci dospělá devětadvacetiletá žena. Tohle přeci zvládne. Jen si přála, aby věděla, pro koho je kupuje. Měl Robbie přítelkyni? Odfrkla si. Samozřejmě, že ano. Je hezký, že? Všichni hezcí muži mají přítelkyně. Myslel si, že ona bude jednou z nich? Ne v tomto životě. Vzdala se mužů před třemi lety. V tu dobu ležela v nemocnici, ale pořád ještě měla dost rozumu, aby zavrhla veškerou dospělou mužskou populaci. Podívala se na obě strany uličky a potom konečně do regálu se zbožím. Catherine začala číst. Bože, tolik se lišily. Obyčejné, zlaté, vroubkované ve více velikostech. K sakru, byly tam dokonce i takové, které ve tmě svítí! Znovu se podívala na oba konce uličky a konečně vzala od každého druhu jednu krabičku. Potom se usmála a vzala dvě balení těch, které svítily v tmě. Přála si, aby byla moucha na zdi, až si ten, kdo kondomy do seznamu napsal, přijde vyzvednou své potřeby. Rychle přeskupila nákup ve vozíku, aby zakryla, co nakupuje, a zamířila k pokladnám, odhodlaná vyjít ven dříve, než ji zčervenání úplně spálí. Zatímco se mnoho různých plechovek s holícími krémy pohybovalo po posuvném pásu, následováno mnoha různými deodoranty a posléze i kondomy, Catherine zírala nezúčastněně k východu. Pokladní při každém zboží, které prošlo pokladnou, vytřeštila oči. Kondomy nakonec přinutily paní vzhlédnout a zvednout jedno obočí. „Máte pyžamovou party?" Cat zvedla bradu. „Chcete pozvánku?"
Žena ve věku babiček ztuhla a vrátila se zpátky ke své práci — potom ale k obchodu přijela dodávka. Tehdy se žena podívala z Catherine na dodávku a zase zpátky na Catherine. Znovu zvedla obočí. Catherine by nejradši zalezla hluboko do díry. Na sluneční cloně na předním skle svítil velkými písmeny nápis „ČTYŘI NA HRANÍ". Catherine si toho nápisu všimla, když ráno do dodávky nastupovala. Mnoho lidí si popisuje sluneční clony na svých autech a dodávka doopravdy měla náhon na všechny čtyři kola, takže nápis dával smysl. Trochu jiný význam však slovům dával fakt, že ta velká dodávka patřila svobodnému mládenci. Robbie vešel do supermarketu s kloboukem staženým hluboko do očí, aby si je chránil před sluncem, a našel svoji hospodyni stojící u pokladny s tváří červenou jako malina. Došel k pokladně právě včas, aby si všiml, jak pomocný pokladní vhodil několik povědomě vypadajících krabiček do tašky a zeptal se Cat: „To je váš odvoz, paní?" pokývl hlavou ke dveřím. Robbie se otočil a podíval se na svoji dodávku. A potom mu to došlo. Červený obličej. Malé krabičky. „ČTYŘI NA HRANÍ". Catherine Danielsová byla v rozpacích. A on měl problém. Stáhl si klobouk ještě více do čela, aby zakryl své vlastní zčervenání, a skoro ani nedokázal potlačit své nutkání se rozesmát. Robbie zvedl čtyři tašky a nesl je k dodávce. Vrátil se do dveří právě včas, aby viděl Cat, jak podává pokladní šek, který ji ráno dal. „Robert MacBain," přečetla pokladní. Podívala se na Cat. „Vy tam bydlíte?" „Jsem... ehm... Jsem nová hospodyně, právě jsem to místo přijala," zašeptala Cat.
Měl ten seznam ráno zkontrolovat. Kruci, Catherine Danielsová dá výpověď hned, jakmile nastoupí do dodávky. Nejdříve mu to pěkně vytmaví, že podporuje takové nestoudnosti, a potom dá výpověď. Ale ty kondomy koupila. Robbie zvedl zbývající tři tašky a jedna krabička vypadla ven. Dobrý bože! Ve tmě svítící ochrana! Ramena se mu začala otřásat. Jeho červenající se hospodyně se sehnula, zvedla krabičku a strčila si ji do kapsy. Zamumlala něco velmi neslušného a utekla z obchodu. Robbie si dal na čas, když dával tašky do kufru dodávky, a celou dobu přemlouval svá ramena, aby se přestala otřásat smíchy. Bože, to byl obrázek. Catherine Danielsová seděla na předním sedadle, dívala se před sebe a ruce měla přitisknuté na tvářích. Konečně našel odvahu nastoupit do auta, a aniž by cokoliv řekl, vycouval z parkoviště a zamířil z města. Byla to šest mil dlouhá tichá cesta domů. Dá mu výpověď? Dovolí jí to? Když se vrátili, její dvě děti seděly na verandě. Robbie zajel k zadním dveřím a potom šel najít chlapce, aby vynosili nákup. Až budou mít vše hotovo, bude k nim mít menší proslov o kondomech, ženách a trapných situacích. A potom se otočí a odejde, aniž by se zeptal, který z nich je přidal na seznam. „Uvnitř je starý muž," zašeptal Nathan a chytl Catherine za ruku, když společně vcházeli do domu. „A má opravdu dlouhé vousy," dodala Nora. „A říkal, že mám oči hezké jako zářící hvězdy." „Doufám, že jsi mu za tu lichotku poděkovala," řekla Catherine, zastavila se za dveřmi a sehnula se, aby Noře rozvázala tkaničky.
„Také jsem mu polichotila," vyhrkla Nora, když se držela za matčino rameno a skopla boty z nohou. „Řekla jsem mu, že kolem jeho očí jsou hluboké vrásky." Catherine se na ni vyděšeně podívala, ale musela se uhnout na stranu, aniž by dceru opravila, aby Robbie mohl vejít dovnitř. „Máte společnost," oznámila mu. „Postarší muž." „Já vím, Gunter mi řekl, že tu je. Je to můj strýc lan MacKeage," vysvětlil jí a podíval sé směrem k obývacímu pokoji, zatímco si zouval boty. „Chlapci vynesou nakup během několika minut. Zbyl vám ze včerejška nějaký koláč?" „Kousek," Catherine podala dětem omalovánky a pastelky, které jim koupila, a postrčila je směrem k jejich ložnici. Došla ke kuchyňskému pultu. „Udělám vám čerstvou kávu." Než ale mohla zvednou konvici, Robbie ji chytl za paži a vedl ji do obývacího pokoje. Catherine zalapala po dechu, vytrhla se mu a o několik kroků couvla. „Omlouvám se," řekl a schoval si ruce za záda. „Rád bych vás představil Ianovi," pokračoval a předstíral, jako by se ten incident vůbec nestal. Jako kdyby její reakce vůbec nebyla přehnaná. „Žije za hřebenem," pokračoval a kývl k oknu nad dřezem. „Mí čtyři strýcové vlastní lyžařské středisko na hoře TarStone. Světla, které večer vidíte, jsou sjezdovky." Skutečně rozčílená svojí reakci a v naději, že její obličej znovu rudě nezáří, Catherine sklonila hlavu a proběhla kolem Robbieho do obývacího pokoje. Zastavila se, když robustní postarší muž s rozcuchanými vlasy vstal z křesla vedle krbu. „Iane," řekl Robbie a došel k němu, „toto je naše nová hospodyně Cat Danielsová. Cat," musel se usmívat na její podmračenou reakci kvůli tomu, že ji nepředstavuje jako Catherine. „Toto je můj strýc lan MacKeage. Nevěřte ničemu, co vám o mně řekne."
„A mám příhody, které by vám rozproudily krev, děvče," zahlaholil lan a natáhl k ní ruku. Catherine k němu došla a sledovala, jak její ruka úplně zmizela, když lanový velké mozolnaté prsty jemně sevřely její. „Moc ráda vás poznávám, pane MacKeagi. Myslím, že jste se už setkal s mými dětmi Nathanem a Norou?" zeptala se, aby se mohla omluvit za báječný kompliment své dcery. lan jí předběhl. „Ta malá je moc hezké děvče," usmíval se a pořád jí držel za ruku. „A také upřímná. A na svého chlapce můžete být pyšná." „D-děkuji. Dal byste si trochu kávy a kousek koláče? Je z kompotovaných třešní, ale drobenka je domácí." „Děkuji, ale ne," lan konečně pustil její ruku a otočil se na Robbieho. „Jsem jen na své každodenní vycházce a doufal jsem, že přemluvím tady toho hocha, aby mě doprovodil zpátky." „Nemusíš se bát medvědů, strýčku," zavrčel Robbie a v očích mu pobaveně zasvítilo. „Taková stará kůže jako jsi ty, by je moc nezajímala." lan si odfrkl. „Ti se bojí víc toho, že je sním já." Otočil se ke Catherine. „Těšilo mě, Cat," řekl a zamířil ke kuchyni. „Doufám, že jste si vědoma, do čeho jste se tady dostala," dodal přes rameno a natáhl se pro kabát na věšáku vedle dveří. „Mohl bych vám najít velký klacek, pokud byste chtěla," nabídl se, oblékl si kabát a otočil se k ní čelem, zatímco si ho zapínal. Jeho úsměv byl zřetelný i skrz jeho ježaté vousy a kolem jeho očí opravdu byly hluboké vrásky. „Tady vám nepomůže nic než pořádná rána tvrdým klackem." „Aha... děkuji," zašeptala Catherine, protože nevěděla, jak jinak zareagovat. „Ale výchova chlapců je Robbieho práce. Já jsem jenom hospodyně." „Neměl jsem na mysli chlapce," řekl lan přes rameno, když vycházel ze dveří. „Tak pojď, mladý Robbie. Při mé rychlosti bude tma, než se dostanu domů."
Catherine stála u okna vedle zavřených kuchyňských dveří a sledovala, jak oba muži pomalu přecházejí dvůr a mizí v lese. Dům byl neobyčejně tichý, kromě pravidelného tikání starobylých hodin v rohu a občasného smíchu jejích dětí, který vycházel z jejich pokoje. Kdy to bylo naposledy, co je slyšela se smát? Líbilo se jí tady, pomyslela si znenadání Catherine. Velkým mužům a kondomům navzdory, tento báječný starý dům ji dával téměř hmatatelný pocit bezpečí. Čtyři chlapci a jeden odhodlaný muž. A zjevně velká rodina spojená společným cílem prožít každý den s nadějí. Catherine si přála doufat. Nathan a Nora by se tu mohli zotavit. Mohli by se nejen naučit důvěřovat lidem, ale také dívat se dopředu místo ohlížení se přes rameno. A možná by se to mohla naučit i ona. Začne s Robbiem MacBainem. Až se jí příště dotkne, i kdyby ji to mělo zabít, nezpanikaří a neodtáhne se. Přeci nemůže očekávat, že její děti budou statečné, když ona sama nedokáže kontrolovat své reakce při obyčejném nevinném doteku muže. Ronald Daniels nevyhraje. Je to tak, jak řekla svým dětem. Měli pět strážných andělů a nyní nabídku velkého klacku, který by je držel zpátky.
Kapitola 9
Robbie podržel nízkou větev před svým strýcem a myslil na to, že by měl chlapcům říci, aby seřízli stromy podél zarostlé svážnice, která vedla od jeho domu do lyžařského střediska. lan se opíral o klacek, který si nechal v lese, aby podepřel své pětaosmdesátileté nohy. Robbie schoval svůj úsměv a sepnul si ruce za zády. Srovnal se starým válečníkem krok. Kráčeli za vzájemného příjemného mlčení po zlehka se zvedající cestě několik minut, dokud se Robbie potichu nezeptal: „Co máš na mysli, strýčku?" „Smrt." „Smrt obecně, nebo někoho určitého?" lan se na něho koutkem oka zadíval. „Svou vlastní. V mém věku jsou myšlenky na smrt dennodenním jevem." „To asi ano." „Nechci zemřít tady, Robbie." „Nemyslím si, že máš na výběr, strýčku. Nikdo si nemůže vybrat." Starý muž se zastavil a naklonil hlavu na stranu. „Není to smrt, které se chci vyhnout, ale místo. Přeji si vidět své děti, než zemřu. A potřebuji obejmout svoji ženu a zabořit jí obličej do výstřihu. Chybí mi vůně ohňů ve vesnici, vřesu v polích a řinčení mečů bojujících válečníků. Chci jít domů, Robbie," zašeptal. „A chci, abys mě tam vzal."
„To nemohu udělat, strýčku." „Ale ano, můžeš," opáčil lan tiše. „Byl ti přidělen úkol, abys pro nás hlídal Daara, ne protože jsi nejstarší, ale protože jsi náš ochránce. A řekl bych, že máš schopnost vyhovět mému požadavku." „Mluvil jsi o tom, že chceš jít zpátky, s Greyem?" zeptal se Robbie, aniž by potvrdil nebo odmítl Ianovo přání. „Ne, jenom s tebou." „A co Kate? Vy dva jste spolu přes dvacet let. Jsi ochoten ji opustit?" „Byla to Kate, která mi dala odvahu se tě zeptat," řekl lan s kývnutím. „Vždycky věděla, že moje srdce patří mé ženě a už nějaký čas se snaží vymyslet, jak bych se mohl dostat zpátky ke Gwyneth. Jsme hodně dobří přátelé a na Kate mi velmi záleží," dodal. „Nejenže pochopí, ale bude za to i šťastná." „A my ostatní?" „Vy budete také šťastní. Grey, Morgan, Callum a tvůj otec mají manželky i děti a dokonce i vnoučata. Jejich domov je tady. Můj je tam v minulosti. Proto mě Kate podporovala v tom, abych si promluvil s Daarem." lan položil ruku Robbiemu na paži. „Ale raději bych svěřil svoji záležitost tobě. Ty jsi ten, komu věřím." Robbie zavedl lana na kraj cesty a oba se posadili na spadlý kmen. „Ale samotná cesta by tě mohla zabít, strýčku. Určitě si pamatuješ, jak strašná před pětatřiceti lety byla." lan zbledl v obličeji. „Ty jsi," zašeptal. „Už jsi cestoval zpátky, že?" Robbie nic neřekl. „Bylo to před třemi dny, že?" přemýšlel lan nahlas a znovu chytl Robbieho za paži. „Slyšel jsem hrom a cítil, jak se celá hora chvěje. A následující ráno jsem to cítil znovu."
Ukázal Robbiemu na bok. „Ta rána na tvém boku je od meče, vsadil bych se o cokoliv. Sel jsi zpátky a málem ses tam nechal zabít." „Proč si to myslíš?" „Ta malá holčička, Nora, mi řekla, že tě našli ležícího v lese a že si mysleli, že jsi mrtvý. Říkala, že její matka použila nit zesvého šití na to, aby ti sešila ránu na boku." Ukázal Robbiemu na obličej. „Nemáš tu modřinu na tváři od toho, že jsi narazil do dveří. A nešel jsi k Libby, aby tě ošetřila, protože ona by hned poznala, jak jsi ke svému zranění přišel." Robbie vzdychl a díval se nepřítomně přes cestu. „Nesmějí se do dozvědět," řekl konečně a podíval se zpátky na lana. „Grey, Callum, Morgan ani můj otec — nesmějí o tom vědět. Slyšel Grey tu bouři?" „Ne," řekl lan a zatřásl hlavou. „On a Grace byli na návštěvě u Elizabeth na vysoké. A ostatní bydlí příliš daleko na to, aby to slyšeli." Robbie přikývl. „Tak jim to, prosím, neříkej." „Co máš ty a ten bláznivý kněz za lubem?" „Je to... komplikované. Sel jsem zpátky, abych se pokusil získat pro Daara knihu zaklínadel." „Cože? Víš, jak to bude pro nás nebezpečné, když se ten starý blázen dostane k zaklínadlům?" „Ale pokud se k nim nedostane," vysvětlil mu Robbie tiše, „tak se ti tvé přání při letním slunovratu vyplní. Ale nepůjdeš zpátky sám." lan znehybněl, znovu zbledl v obličeji a vytřeštil své oříškově hnědé oči. „My všichni?" zašeptal. „Ano," odpověděl Robbie tiše. „Za tři měsíce, pokud se Daarovi nepodaří prodloužit původní zaklínadlo, které vás sem přivedlo. Všech pět se vrátí zpátky." lan se podíval stranou a neřekl nic. „Nedovolím, aby se to stalo, strýčku."
lan se podíval zpátky na Robbieho. „Mohl bych pomoci," řekl a narovnal věkem pokleslá ramena. „Jsem starý, ale ještě nejsem mrtvý. Mečem už nevládnu, ale znám tu dobu, lidi a zemi. Mohu pomoci," zopakoval se zavrčením a znovu sevřel Robbieho paži. „Vezmi mě zpátky s sebou." Robbie zlehka odtáhl Ianovu ruku od své paže a držel ji ve své. „Viděl jsem Gwyneth," řekl mu tiše. „Když jsem šel zpátky, bylo to deset let poté, co jste odešli. Už se znovu neprovdala a žije s tvojí dcerou, Caitlin." Usmál se. „Caitlin se provdala za dobrého válečníka a má tři děti." V lanových vousech se objevil široký úsměv. Stiskl Robbiemu ruku. „Jak moje Gwyneth vypadá?" „Je krásná," zašeptal Robbie. „A má spoustu práce s rozmazlováním tvých vnoučat." „Hovořil jsi s ní?" „Ano, řekl jsem jí, že jsem vzdálený příbuzný a že jsem byl několik let pryč, když jí bylo divné, že mě nezná. Dala mi najíst a mluvila o svém manželovi, ptala se mě, jestli si pamatuji lana MacKeage." „Co jsi řekl?" „Řekl jsem, že si pamatuji obrovského nevrlého válečníka s divokým pohledem, který děsil malé děti, když šel kolem nich." lan si odfrkl a odtáhl se. Sevřel ruce před sebou a podíval se na Robbieho s pohledem spíše zářivým než divokým. „A Niall?" zeptal se. „Viděl jsi mého syna?" „Ted je z něho teď hlava klanu, pán Niall." „Ne!" Chytl se lan za prsa. „Ale jak se to mohlo stát?" Robbie pokrčil rameny. „Zvolili ho, řekl bych, pár měsíců poté, co Greylen zmizel. Jsou z vás ze všech legendy, strýčku. Grey, Morgan, Callum i ty jste se stali povídačkami u ohňů." „A Megan a James? Jak se jim daří?"
„Megan je vdaná za válečníka MacLerieho a má pět dětí, jak mi Gwyneth řekla." Robbie vzal lana z ruku. „A James zemřel tři roky poté, co jsi odešel, při nehodě na lovu. Je mi to líto, strýčku." „Tehdy byla těžká doba," řekl lan, otočil se stranou a otřel si oči. „Cena za chyby byla vysoká." Obrátil se zpátky na Robbieho a v očích měl obavy. „Co by se stalo, kdybych se tam najednou objevil? Jak bych vysvětlil, kde jsem byl?" „Nějakou nestoudnou lží, která by tě napadla," navrhl Robbie. Postavil se a pomohl Janovi vstát z klády. „Neříkám tím, že můžeš jít zpátky. Musím si promyslet následky," vysvětlil, když se znovu vydali na cestu. „Jaké následky?" „Budeme muset přijít s velmi dobrou lží i pro tuto dobu. Muži jednoduše nemizí. Lidé to budou vyšetřovat." „Stačí říct, že jsem se vrátil do Skotka. Nemusíš říkat, do jaké doby jsem se vrátil." „Ano, to by mohlo projít. Ale stejně pořád musíme brát v úvahu tu bouři a tvůj věk." Zastavil se a otočil se v obavách na lana. „Je velká pravděpodobnost, že takovou zátěž nemusíš přežít." „Tak zemřu, když se o to budou pokoušet." lan sevřel přední díl Robbieho bundy do pěstí. „Dopřej mi důstojnou smrt v boji, Robbie. Dej mi dar spatřit znovu moji manželku." Robbie zakryl lanový ruce svýma. „Rozumím tvé touze," řekl mu a potěšila ho jiskra v lanových očích. „Ale já o tom opravdu rozhodnout nemohu. Je to jenom na tobě." Robbie se bolestivě třaslavě nadechl. „A pokud si doopravdy přeješ jít domů, tak mi bude ctí pomoci ti se tam dostat." Naklonil se políbil a lana na jeho vousatou tvář. Potom ho jemně rukama objal. „Za týden, strýčku, tě vezmu
zpátky," zašeptal mu do ucha a zavřel oči, když ho bodla myšlenka na tu blížící se ztrátu. „Snaž se v následujících dnech udobřit s každým, kdo tě má rád. Ale pamatuj si, nesmíš jim říci, že odcházíš. Nesmějí vědět, co dělám, je to pro jejich vlastní dobro." lan ho také objal a odstoupil s odhodlaným souhlasným kývnutím. Potom se otočil, přejel si obličej rukama a znovu se vydal na cestu domů. Robbie s ním mlčky srovnal krok. Ano, každý válečník si zaslouží zemřít při pokusu něčeho dosáhnout. A pokud mu bude prozřetelnost nakloněna, lan znovu zaboří obličej do výstřihu své manželky dřív, než se tak stane. Byl pozdní nedělní večer a Catherine seděla v křesle vedle krbu. Zašívala roztrženou kapsičku u košile. Přemýšlela o tom, že by měla někam dát větší krabici a zeptat se, zda někdo další nepotřebuje opravit oblečení. Papírová krabice, kterou nechala na podlaze v obývacím pokoji, na které bylo Nathanovým písmem pastelkami napsáno „NA ZAŠITI" už byla přeplněná. Měla to tušit, když má vlastního osmiletého syna, jak nevybíravě chlapci s oblečením zacházejí. Násobeno čtyřmi — ne, pěti, protože viděla, jak Robbie propašoval do hromady svoji košili — mohl by se z toho stát téměř strašidelný úkol. Nicméně to byl úkol, který vítala. Catherine se při šití nejen zbavovala stresu, ale zároveň to pro ni byla velká radost. Doma v Arkansasu šila, aby si vydělala nějaké peníze navíc. Jako školnice na místní střední škole sice měla pěkný plat, ale šití svatebních a plesových šatů podle vlastní fantazie vydělávalo ještě víc. Už skoro uvažovala, že dá v práci výpověď a stane se švadlenou na plný úvazek, když objevila v poště dopis o Ronově propuštění.
Posledních několik měsíců jí šití chybělo, uvědomila si Catherine, když opatrně šila malé neviditelné stehy na kapsičce Rickovy košile.Nathan a Nora už dávno spali. Cody také. Ten chlapec se přišoural domů kolem páté, snědl večeři a moc toho nenamluvil, vyšel po schodech nahoru a padl do postele, aniž by se zeptal, co bylo jako dezert. Catherine by se vsadila, že příště si dvakrát rozmyslí, na co zamíří své bramborové dělo. Gunter a Rick byli v dílně a pomáhali mechanikovi rozebrat odvětvovač. Peter seděl v kuchyni u stolu a psal domácí úkol — vzdychal, gumoval a čas od času zaklel. Robbie zrovna v tu chvíli vešel do obývacího pokoje s plnou miskou jablečného nákypu a zmrzliny v ruce, se lžičkou v ústech a šálkem horkého kakaa v druhé ruce. Posadil se na gauč naproti ohni, položil kakao na boční stolek, vytáhl si lžičku z úst a usmál se na ni. Catherine byla na sebe pyšná. Během pouhých čtyř dní se naučila vedle toho velkého muže normálně dýchat. Ted se jen musela naučit přestat na něho zírat. „Musíte být opatrná na to, co tu nabídnete," řekl a ukázal lžičkou na krabici u jejích nohou. „Mohlo by se stát, že si budete muset proházet cestu ven vidlemi." Catherine se snažila vypadat uvolněná a ani trochu znepokojená tím, že byl tak blízko, pokrčila rameny a usmála se na něho. „Nevadí mi to. V podstatě jsem švadlena." „Zvedl obočí. Opravdu? Co šijete?" „Většinou šaty. Na svatby, plesy a jiné významné příležitosti." „To zní komplikovaně," řekl a nabral si zmrzlinu. „Pamatuji si Maggiiny svatební šaty. Nebo spíš," řekl s odfrknutím, „pamatuji si týdny vybírání toho nejsprávnějšího stylu a potom hledání někoho, kdo je ušije." „Maggie je vaše sestra?"
„Ano, minulý měsíc se jí narodilo miminko. Pojmenovali to děvče Aubrey," dodal a dal si lžíci plnou jablečného nákypu a zmrzliny do úst. „Aubrey je krásné jméno," zašeptala Catherine, podívala se zpátky na své šití a uvědomila si, že znovu zapomněla dýchat. Robbie MacBain ji rozhodně děsil, i když si myslela, že to není kvůli tomu, že je muž, ale proto, že je tak hezký muž. Myslela si, že její touha už je dávno mrtvá, ale hrom do ní uhod, jestli poslední dobou nevystrkovala růžky. Nemohlo to být přeci proto, že ho omývala a ještě pořád viděla jeho pevné svaly, dlouhé tvarované nohy, široká ramena, mocný hrudník a neuvěřitelně propracované břicho. Ne, na těchto věcech jí přeci vůbec nezáleží. Musí to být oheň v krbu, který jí zahřívá tváře. „Rád bych s vámi mluvil o Nathanovi a Noře," řekl Robbie a znovu ponořil lžičku do své druhé misky dezertu dnes večer. Catherine vzhlédla. „Co je s nimi?" „Měli by chodit do školy." Okamžitě zavrtěla hlavou. „Ne, Ron má pořád spoustu konexí u vykonavatelů zákona a mohl by nás vystopovat, kdybych je zapsala do školy. Dávala jsem si pozor, abych za sebou nenechala žádné stopy. Škola nepřichází v úvahu." Naklonil hlavu na stranu. „Co myslíte, že se stane, když vás najde?" „Já-já nevím přesně," připustila. „A nechci to zjistit." „Nemá Nathana a Noru v péči a jste řádně rozvedení. Co by od vás mohl chtít, Cat?" „Odplatu," zašeptala. „Za?" „Za to, že strávil tři roky ve vězení." „Aha," zavrčel a pokýval hlavou. „Říkala jste, že byl ve vězení kvůli domácímu násilí. Vůči vám nebo vašim dětem?"
„Mně." „Takže říkáte, že vás zbil, vy jste ho udala a on šel do vězení. A nyní máte pocit, že by mu stálo za to riskovat, že kvůli odplatě půjde znovu do vězení?" „Proč by nás jinak pronásledoval?" „Možná aby viděl své děti?" Catherine zavrtěla hlavou. „Možná Nathana, ale roz- . hodně ne Noru. Ron se věnoval pouze svému synovi, a to jen tehdy, kdy ho učil jak být mužem." „Řeknete mi, co přesně ho dostalo do vězení?" Catherine sklonila hlavu a znovu začala šít. „Dal jsem vám své slovo, že jste tu v bezpečí, Cat. I kdyby vás Ron opravdu našel, není jediná věc, kterou by vám mohl udělat, ale potřebuji vědět, proti čemu stojím. Čeho je schopný." Vzhlédla. „Není vaší zodpovědností nás chránit." „Ale ano, je," řekl a položil svůj napůl snědený dezert na stůl. Naklonil se dopředu, aby si opřel lokty o kolena a sepnul ruce dohromady. „Už jsem opravdu unavený odcházením hospodyň," zazubil se. „A vzhledem k tomu, že jste víc než schopná chlapce zvládnout a vaříte jako pětihvězdičkový šéfkuchař, rozhodně nemám v úmyslu o vás přijít. Kdo je váš bývalý manžel?" Catherine se zhluboka třaslavě nadechla. Je to deset let, kdy zemřeli její rodiče a kdy naposledy někomu věřila. Tehdy jí Ron vešel do života a zacloumal její mladickou naivitou příslibem, že se o ni postará. Copak si ale její nový šéf nezasloužil vědět, proč je tak vyděšená? A proč si je tak jistá, že ji Ron bude hledat? „On je zrůda,",řekla mu tiše. „Má hroznou povahu a očekává od svých dětí, že budou bezchybní, automatičtí jako roboti — tiší, poslušní, disciplinovaní a plni respektu. Vždyť vidíte, jací jsou mezi lidmi. Bojí se svého vlastního stínu. Nora byla ještě hodně malá, když šel Ron
do vězení," pokračovala. „Ale Nathan," tiše sykla. „Jen aby se otci zavděčil, začínal se chovat stejně jako on." „Proč jste s ním zůstávala?" „Několikrát jsem se pokoušela odejít," řekl a podívala se dolů na své šití. „Ale Ron byl respektovaný a vyznamenaný policista. Ať jsem šla pro pomoc ke komukoliv, vždycky je přesvědčil, že je příkladný manžel a otec. Ale ten den, kdy jsem viděla, jak Nathan Noru udeřil," řekl mu a opřela se, „věděla jsem, že musím udělat něco drastického, aby nebylo pochyb o tom, jaký muž Ron vlastně je." „Co jste udělala." Zvedla bradu. „Nastražila jsem to na něho. Zajistila jsem, abych měla svědky, kterým jsem věřila, poslala jsem děti ke kamarádce a čekala jsem, až se Ron vrátí z práce domů." „A potom?" „V klidu jsem mu řekla, že jsem našla soudce, který je mi ochotný vydat soudní rozhodnutí proti němu, a že se bude muset ještě tu noc vystěhovat." Catherine sebou trhla, když se Robbie najednou postavil, došel ke krbu, vzal si pohrabáč a začal prohrabávat oheň. Znovu se zhluboka nadechla a pokračovala, protože si pomyslela, že když to všechno začal, měl by si to vyslechnout až do konce. „Ron reagoval přesně podle očekávání, ale policie nepřijela dost brzy a on mě málem zabil." „A vaši svědci?" zeptal se chraplavým šepotem a díval se do ohně. Loktem se opíral o krbovou římsu s pěstí sevřenou kolem pohrabáče. „Kde byli, když jste bojovala o život?" „Snažili se zasáhnout. Ron zlomil Jeffovi nos a Angela, Jeffova manželka, měla otřes mozku." Usmála se na Robbieho, i když se na ni nedíval. „Velmi ochotně svědčili u soudu."
„Dobrá," řekl a konečně se na ni podíval. „Ron byl odsouzen k pěti letům vězení, rozvedli jste se a on byl o tři roky později propuštěn," shrnul Robbie. „A nyní jste se svými dětmi tady a kvůli svému manželovi se stále ohlížíte přes rameno." Rozešel se směrem k ní, ale zastavil, když si všiml, jak ztuhla. Došel ke gauči, posadil se a znovu si opřel lokty o kolena a sevřel pevně ruce. Naklonil se blíž k ní. „Připouštím, že jsem o vaší teorii odplaty pochyboval, ale už nepochybuji." „Děkuji." „Ale nemůžete pořád utíkat, Cat. Jak dlouho ještě? Další rok? Celý život? Kdy to skončí?" „Až budou Nathan s Norou dost staří na to, aby se o sebe dokázali postarat." „To bude trvat roky, Catherine. Ukrývání vyžaduje spoustu energie a daň, kterou si u člověka vybere, je obrovská." Naklonil se ještě blíž. „Tou dobou budete všichni tři šílení." „Tak co navrhujete, abychom udělali? Zamávali bílou vlajkou a zavolali na Rona: ,Tady jsme, pojď si pro nás!'" Usmál se, opřel se dozadu a zvedl svůj dezert. „Ano," zanořil lžičku do zmrzliny. „To by mohlo fungovat. Nebo prostě jenom znegujete tu moc, kterou vás drží od toho, abyste žili svůj život. Jakoby Ron Daniels neexistoval." Nyní Catherininy tváře rozehřál hněv. „Pro vás je tak jednoduché dávat mi rady. Nemáte ponětí, jaké to je být bezbranná, a nemáte tušení, jaká je Ron zrůda." Vložil si do úst velké sousto zmrzliny a podíval se na ni nečitelným pohledem. Polkl, znovu se naklonil dopředu a usmál se. „Ale ano, vím, Catherine," řekl tiše. „V životě jsem se setkal s několika Rony Danielsy. Násilníci mohou tyranizovat jen ty, kteří je nechají. Když se jim někdo postaví, častěji utečou, než aby bojovali."
„To už jsem zkusila," odsekla a rozčílila se tolik, že cítila, jak se jí krev nahrnula do hlavy. „A získala jsem tak jenom tři roky." „Ano," souhlasil s přikývnutím. „Tak je možná načase, abyste našla jiný způsob, jak porazit svého démona." Catherine hodila spravenou košili do krabice se šitím a postavila se s rukama podél boků sevřenýma v pěst, aby toho muže nezaškrtila. „Porazit ho! Nemám ani desetinu Ronovi síly." „Ale já ano," řekl klidně. „To není vaše zodpovědnost." Robbie se také postavil. Catherine byla tak rozzlobená, že nejenže necouvla, ale ještě udělala krok dopředu. Robbie si chytl ruce za zády. „Každý, kdo žije v mém domě, nebo ten, kdo pro mě pracuje, je mojí zodpovědností," řekl tiše, ale autoritativně. „Ať už jeden z chlapců, vy, nebo Nathan s Norou, nebo některý z mých těžařů. Kryju jim záda. Mí rodiče, sourozenci, tety, strýcové i otec Daar — všichni jsou pod mojí ochranou." Catherine si odfrkla. „Kdy vás zvolili králem světa? Nikdo si takovou zodpovědnost nebere. To se prostě nedělá, protože žádný člověk to nemůže ustát. Kromě toho," řekla a přistoupila ještě blíž, „lidé musí být zodpovědní sami za sebe. Jinak to přeci nemá smysl, nebo ano?" „Všichni jsme na jedné lodi, Catherine, a plujeme ke stejnému horizontu. Bez pomoci jeden druhému se tam nikdo z nás nemůže dostat." „Tak kdo pomáhá vám?" „Cože?" „Kdo kryje záda vám?" Vypadal tak zmatený, že Catherinin hněv najednou zmizel. Robbie MacBain si zřejmě myslel, že nepotřebuje nikoho, aby mu kryl záda. „Tak to nefunguje. Před čím bych potřeboval ochránit?"
„Sám před sebou?" zamyslela se. „Před tím, abyste si nebral tolik zodpovědnosti, protože byste to mohl být vy, kdo za pár let bude šílený. Proč jste si vzal ty chlapce?" Zdálo se, že ho ta otázka ještě víc vyděsila. „Protože neměli kam jinak jít, jen to nápravného zařízení." „Ale proč vy?" \ Potřásl hlavou, jak by si ji chtěl pročistit. „Tenhle hovor není o mně," zašeptal. „Je o tom, že by Nathan a Nora měli chodit do školy." „Chci, aby chodili." „Tak mi důvěřujte aspoň tolik, abyste to tady zkusila, v Pine Creek, na mém území." „Já-já o tom budu přemýšlet," zašeptala, otočila se, obešla gauč směrem ke kuchyni a kolena se jí třásla z té emotivní jízdy na horské dráze. „Catherine?" „Ano?" „Moje sestřenice Sarah MacKeagová učí na naší základní škole. Mohu zařídit, aby Nathana a Noru zítra přijali, abyste si všichni tři mohli věci obhlédnout." Uvědomila si, že se Robbie nevzdá. „Nemyslete si, že do vás nevidím, pane MacBaine," řekla mu a zatřásla hlavou. „Já vím, proč to děláte." „A pročpak?" Ukázala na tající zbytky jeho dezertu, který si šel podruhé přidat. „Ani jeden z vás nepřestal jíst od té doby, co jsem tady. Chcete nechat mé děti zapsat do místní školy, abych^se cítila zavázaná tady zůstat jako vaše hospodyně." Složil si ruce na prsou a přimhouřil oči. „Jste velmi podezřívavá žena, Cat," zašeptal. „Ano," řekla a díky vzdálenosti mezi nimi se cítila dostatečně odvážná na to, aby napodobila jeho výslovnost. „A taky chytrá."
Robbie se zasmál, otočil se a zvedl svůj dezert. „Dobrou noc, malá Cat," popřál jí a posadil se zpátky před krb. „Sladké sny." Catherine se otočila a zavřela knihu, kterou Peter nechal na stole. Potom šla pomalu do své ložnice a byla na sebe velmi pyšná. Právě stála tváří v tvář obrovi a dokázala vyjít bez poskvrny. Tahle záležitost o tom zaujmout určité stanovisko, nakonec přeci jen nebude tak špatný nápad.
Kapitola 10
Catherine probudil tichý šepot vycházející z kuchyně. Zamžourala na budík vedle své postele a viděla, že byly teprve čtyři hodiny ráno. Ještě dlouho před rozbřeskem. Slyšela tichý ženský smích a rychle se ohlédla, aby zkontrolovala, že je Nora pořád ještě ve své posteli a spí. Tak kdo to byl v kuchyni? Rozeznala Robbieho hlas, hluboký a klidný, jak šeptá něco o ďáblici, což bylo rychle následováno dalším tichým zachichotáním. Robbie si tajně přivedl do domu ženskou! Catherine cítila vůni kávy. Udělal konvici kávy a nyní ji spolu pili, než ji zase odvede pryč. Ten má ale nervy! Jedna věc je mít přítelkyni, ale přivést ji do domu se čtyřmi dospívajícími chlapci, spícími o kousek dál, bylo nezodpovědné. Takže ty kondomy byly jeho. Ten chlap měl hodně drzosti, když požádal svoji hospodyni, aby mu koupila ochranu, kterou použije v ložnici, která je přímo nad tou její. Čím více přemýšlela o Robbieho indiskrétnosti, tím rozzlobenější se stávala. Nebude bydlet ani pracovat pro někoho, kdo nemá dostatek slušnosti udržet svůj soukromý život v tajnosti. Catherine opatrně, aby nevzbudila děti, vyklouzla z postele a tiše přešla ke dveřím. Sundala župan, který na nich visel, oblékla si ho a otevřela dveře jen na takový kousek, aby mohla nahlédnout do kuchyně.
Ta žena mu seděla na klíně. A usmívala se na Robbieho MacBaina, jako by to byl on, kdo pověsil měsíc. Catherine se zamračila. Vypadala jako teenager, možná jí bylo sotva dvacet. Měla husté, nádherně rudé vlasy, které jí padaly ve vlnách až k pasu, porcelánový nos jako knoflíček měla posetý pihami, velké modré oči, které zářily jako safíry, a postavu, po které by sténal i mrtvý Robbie ji jednou rukou ochranitelsky objímal. Druhou mě položenou na jejím koleni, když se k ní naklonil, aby se jí mohl podívat do očí, a něco jí šeptal. Jemně zvedl svoji ruku, chytl ji za vlasy a políbil ji na temeno hlavy. Dívka zabořila obličej do Robbieho širokého hrudníku, přitiskla se blíž, zatímco on stále šeptal. Jeho rty se pohybovaly v jejích vlasech. Hladil ji po celé délce paže. Jeho široká, silná ruka ostře kontrastovala s jejím malým ženským tělem. Catherine zavřela dveře, opřela se o zeď, přitiskla si na žhnoucí tváře ruce a se vzdychnutím zavřela oči. „ČTYŘI NA HRANÍ." Jak skvěle se to hodí pro sukničkáře, který chodí za mladšími. A jak drzé je od něho, že svoji nejoblíbenější činnost ještě veřejně inzeruje. Catherine znovu vzdychla, rozevřela si vpředu župan a ovívala se jím, aby se zchladila. Byla vůbec lepší než to kotě v kuchyni, copak sama na něho nevrhala zamilované pohledy, když ho tehdy téměř hodinu omývala a zašívala? A copak vždycky nezapomíná dýchat, když se k ní přiblíží? Kruci. Tohle bylo neslušné. V domě byly malé děti, čtyři citliví dospívající a rozzlobená matka. Není divu, že ten muž přišel o tři hospodyně. A brzy přijde i o čtvrtou! , Catherine se odtáhla od dveří, utáhla si pásek županu, otevřela dveře ložnice a odvážně vešla do kuchyně. Ta dívka dokonce neměla ani tolik slušnosti, aby se postavila, jen se na Catherine z bezpečí Robbieho klína s úsměvem otočila. Ani Robbie MacBain se nepohnul. Ale
vytřeštil oči, když spatřil Catherinin rozzlobený obličej. Potom se pobaveně usmál. „Vy musíte být Cat," promluvila dívka ke Catherine, než se otočila na Robbieho. „Máš pravdu, vypadá, že by se dokázala s těmi chuligány vypořádat." Catherine jen v rozpacích zírala. „A mám pocit, že se teď chystá vypořádat se s námi," přitakal Robbie se smíchem, konečně se zvedl a postavil ženu na nohy. S rukou stále kolem ní se otočil ke Catherine. „Cat, rád bych vám představil svoji sestřenici Winter MacKeagovou. Winter, toto je Catherine Danielsová, odpověď na moje modlitby." Catherine nebyla schopná odpovědět. Jeho sestřenice? Tenhle malý drahokam je Robbieho sestřenice? Ani v nejmenším nevypadli jako příbuzní. Winter MacKeagová mu sahala sotva po prsa, její oči byly křišťálově modré, jeho cínově šedé. Měla zářivě červené vlasy a její štíhlý krk byl tenčí než Robbieho zápěstí. Tak, jako působil Robbie MacBain drsně a mužně zároveň, byla Winter MacKeagová ztělesněním ženskosti od hlavy až po její malá, do ponožek schovaná chodidla. „Winter si sem přišla pro útěchu," vysvětloval Robbie Catherine a oči se mu stále ještě smály. „Její kočka zemřela." Jestli se jí nepodaří něco vymyslet a rychle něco říct, bude si o ní Winter MacKeagová myslet, že je úplně hloupá. „To-to je mi líto," zašeptala Catherine. „Je těžké přijít o domácího mazlíčka." Robbie obrátil oči v sloup. „Hesse bylo devatenáct a měla zemřít už dávno." Podíval se na Winter. „Jen pouhá vrtošivost osudu udržela tu zlostnou ďáblici naživu tak dlouho." Catherine zalapala po dechu. Winter štípla Robbieho do ruky a ustoupila od něho. „Hessa nebyla ďáblice," založila si ruce na prsou a upřeně se na něho dívala. „A o mrtvých by se mělo mluvit jen dobře."
„Ehm... jak to, že jsem vás neslyšela klepat?" zeptala se Catherine, protože chtěla změnit téma dřív, než se konverzace zvrhle v pěstní souboj. Winter se k ní otočila. „Nechtěla jsem nikoho vzbudit, a tak jsem na Robbieho okno házela kamínky." „Chtěla jsi říct kameny," odfrkl si Robbie. „Myslím, že jedno sklo prasklo." Věci šly od devíti k pěti. Bratranec a sestřenice se spolu hašteřili. Winter vypadala jakoby chtěla Robbieho plácnout a Robbie smíchy přimhouřil oči. Catherine obešla stůl a vzala si z trouby pánev na smažení. „Udělám nám snídani," oznámila, „a vy mi mezitím povídejte o Hesse, Winter." Zastavila se a povzbudivě se na ni usmála. Pomyslela si, že pokud Robbie nechtěl projevit své sestřenici účast, ona to udělá. Winter se posadila ke stolu, objala prsty hrnek kávy a vzdychla. „Dostala jsem ji ke třetím narozeninám. Od Robbieho," zvedla bradu a upřeně se na svého bratrance zadívala. Robbie zvedl ruce. „Hej, nevěděl jsem, že to nevinně vypadající koťátko bylo potomkem dábla." „Hessa byla dobrá kočka. Ráda tě kousala jen proto, že se jí líbila tvoje reakce." Winter se usmála. „Hodně se jí líbilo hrát na schovávanou, když jsi přišel na návštěvu. Vždycky ti skočila na nohy, protože věděla, že ji nikdy nechytíš." „Pořád mi dělá problémy chytat kočky," pronesl tiše dvojsmyslně, podíval se na Catherine a oči mu pobaveně zasvítily, když zčervenala. „Jakpak zemřela?" zeptala se Catherine a podívala se na Winter. Winter se podívala z Catherine na Robbieho a potom zpátky na ni a v očích se jí podezíravě blýskalo. „Ve spánku," odpověděla. „Probudila jsem se a našla jsem ji u sebe stočenou do klubíčka uprostřed noci. Vypadala klidně,
ale byla velmi, velmi nehybná. Myslím, že jí prostě přestalo tlouci srdce." Robbie došel k Winter, zvedl ji bradu prstem a usmál se na ni. „Není nic lepšího než zemřít šťastně ve spánku, holčičko," řekl tiše. „Je to oslava vašeho devatenáctiletého přátelství." „Ano," zašeptala Winter a otočila tvář k jeho dlani. „Je to oslava. Jen jsem chtěla, abys byl první, kdo se o Hesse dozví." Robbie se sklonil, políbil ji do vlasů, potom ji vzal za ruku a vytáhl ji do stoje. „Nedělejte si se snídaní pro nás dva starosti, Cat. Doprovodím Winter domů, vezmeme Hessu a odneseme ji na horu, kde naši starou přítelkyni pohřbíme." Catherine měla co dělat, aby se jí podařilo spolknout knedlík, který měla v krku. Tento silný vysoký obr měl doopravdy srdce. A to, co jí včera večer Robbie vyprávěl o tom, jak dohlíží na celou jeho rodinu — ted potvrdil, že se nevychloubal. Winter za ním přišla jako za prvním, potřebovala jeho účast a dostala ji. Až po tom jí došlo, co Robbie říká, a střelila vyděšeným pohledem po Winter. „Doprovodí vás domů?" zopakovala. „Vy jste přešla lesem ve tmě pěšky? Úplně sama?" Winter si se smíchem obula boty a sundala kabát z háčku. „Samozřejmě," řekla. „Jsem v lese víc doma než v Gu Bráth." „Gu Bráth?" „Tam bydlím," vysvětlila Winter a ukázala skrz okno na verandu. „V lyžařském středisku. Je to napodobenina velké skotské tvrze, postavená z kamene vytěženého z hory." Přistoupila blíž a chytla Catherine za ruku. „Musíte přijít na čaj. Provedu vás." Catherine přikývla a oplatila Winter její nakažlivý úsměv. „To bych velmi ráda."
Winter kývla jako odpověď. „A budu vaše první kamarádka v Pine Creek," oznámila ji. Naklonila se dopředu. „Chcete, abych vám přinesla z lesa pořádný klacek?" zašeptala. „Děkuji, myslím, že bych ráda jeden měla," odpověděla Catherine tiše. Winter se smíchem poodstoupila, otevřela dveře a vyšla na verandu. „Nashledanou," řekla. „Vrátím se později tento týden, abych vám ukázala cestu k mému domu. Pojď, Robbie, chci být na vrcholu před rozedněním," řekla, seběhla z verandy a zmizela do tmy. „Máte nezbednou mysl, Catherine Danielsová," řekl Robbie a zastavil se ve dveřích. „Kvůli tomu, že chci klacek?" „Ne, kvůli tomu, jak jste se tvářila, když jste vyšla z ložnice." „Já... Bylo to...Já..." Robbie se zasmál, zlehka jí prstem poklepal na špičku nosu, rychle se otočil a zmizel do tmy za svojí sestřenicí. Catherine zavřela dveře a dívala se okno s rukou přitisknutou na nose, kterého se dotkl. V kuchyni vládl totální a naprostý chaos a Catherine proti němu nemohla udělat vůbec nic. Nejprve zničila celou dávku mufínů, potom dva tucty sušenek. Nyní vařila stará dobrá vajíčka a tousty, ale dokonce i tousty byly spálené. Byla to všechno Robbieho vina, samozřejmě. Ach, znala jeho hru. Ten muž se metodicky snažil rozebrat její obranu. Kruci, byl to jen obyčejný letmý dotek na nos. Neděsivý čin, vlastně nebyl ani smyslný, ale rozhodně jí vyvedl z rovnováhy. Jakoby však nebylo dost na tom, že začala svůj den takovým třeskem, teď stála uprostřed kuchyně plné hladových mladých mužů a dvou vytřeštěných dětí, kterým oznámila, že dnes půjdou do školy.
„Mami, a co když bude můj učitel muž?" zašeptala Nora do Catherinina rukávu — do rukávu, do kterého si dívka toto ráno už třikrát utřela nos. Catherine se podívala na suchá vejce, na chlapce, kteří čekali ,na snídani, a potom dolů na Noru. Ale Gunter, Bůh žehnej jeho intuitivní duši, jí přišel na pomoc. „Všechny učitelky v naší škole jsou ženy," slíbil jí, donesl Noru ke stolu a posadil si ji na klín. „A seznámíš se s novými přáteli. S malými hezkými děvčátky jako jsi ty, které by tě moc rády měly za kamarádku. V Arkansasu jsi chodila do školy, nebo ne?" „Ano." „A že to byla zábava? Bylo to mnohem zábavnější než být celý den tady na staré farmě." „Kdo ale bude pomáhat mámě?" zamračila se Nora na Guntera. „Musí pro vás uvařit hodně jídla. Říkala mi to. A potřebuje moji pomoc." Catherine se usmála. Její nebohá dcera stála na židli u dřezu a omývala brambory, dokud se nerozhodla, že až vyroste, bude zdravotní sestra a ne hospodyně. „Chtěl bych, abys pro mě dnes něco udělala," řekl Gunter Noře. „Chci, abys přišla po škole domů a řekla mi jména čtyř dětí, se kterými ses skamarádila, ale jeden z nich musí být chlapec." „Chlapec!" „Hm, hm," řekl-Gunter a přikývl. „Chlapci jsou dobří kamarádi. Já jsem tvůj kamarád, nebo ne?" „Ano," odpověděla Nora a pomalu se usmála. „A udělám to, řeknu ti ta jména dnes večer." „Hodná holka. Ted ale sněz rychle snídani, abys nepřišla pozdě." „Nemůžu najít svoji brašnu," zavyl Peter a zuřivě prohledával hromadu tašek u dveří. „Je pod stolem," ujistila ho klidně Catherine.
„Ach, sakra. Moje oblíbená košile má díru," řekl Rick a zasténal. „A nemám žádné čisté." „Ale ano, máš. Visí na ramínkách v prádelně," oponovala mu Catherine klidně. „A jo, máte pravdu. Zapomněl jsem na to, že jsem je tam nechal." „Mami, můžu si vzít do školy holiny?" zeptal se Nathan s ústy plnými toustu s burákovým máslem. „Ne." „Proč ne?" Catherine se na svého syna otočila s mateřským zamračením. Gumové holiny do mokra a bláta si do školy brát nebude. Řekla mu to pouhým pohledem. Odpověděl jí tím, že si vsunul zbytek toustu do úst. Navzdory svým výhradám se Catherine držela Robbieho rady a začínala se tu zavazovat. Vyřídí si to s Ronem, pokud ji najde, a taky si to vyřídí s těmi otravnými ženskými potřebami, které se uvnitř ní probouzejí. A možná— jenom možná — až se příště dostane dostatečně blízko, poklepe Robbieho MacBaina na špičku jeho nosu. Robbieho dva prsty najednou držela malá ručka, která je svírala neuvěřitelnou silou. On a Nora šli základní školou těsně za Nathanem a Catherine, která musela chlapce postrkovat celou cestu chodbou. Ředitelka Dobbsová šla v čele průvodu a ukazovala na zajímavé obrázky, rozvěšené na zdech. „Paní Jonesová se ti bude líbit, Nathane. Vede hodně projektů a často chodí se třídou ven. Třetí ročník je velmi vzrušující," pokračovala paní Dobbsová a napětí, které bylo za ní, si nevšímala. Robbie si nebyl jistý, kdo byl nervóznější, Nathan, Nora, Cat nebo on sám. Slíbil, že je ochrání, ale mohl to doopravdy udělat, když byli ve škole? Mluvil s ředitelkou,
trochu ji objasnil situaci a ona i její zaměstnanci se budou mít před Ronem Danielsem na pozoru. Ale Catherinino prohlášení, že by je její bývalý manžel mohl najít přes různé oficiální dokumenty, ho zajímalo. Bude muset použít pár svých starých armádních kontaktů, aby se o Ronaldu Danielsovi dozvěděl víc a přesně věděl, proti čemu stojí, kdyby se ten lotr najednou v Pine Creeku objevil. Přišli do Nathanovy třídy, proběhlo vzájemné představování a po poněkud dlouhém a roztřeseném loučení zamířili do Nořiny třídy. Nora stiskla Robbieho prsty ještě silněji a on ji stiskl zpátky, aby ji povzbudil. Překvapilo ho, že ho děvčátko vůbec za ruku chytilo. Popravdě řečeno, toto byla situace, ve které si nebyl příliš jistý. Nikdy nebyl vyděšená malá holčička, a tak se prostě jen nechal vést intuicí a pozoroval, co dělá Cat, která byla také překvapená, že se ho její dcera chytila za ruku. „Noro, toto je paní Petersová," Cat si podřepla před holčičku. „Představí tě tvým novým spolužákům. Zkus si to dnes užít, zlatíčko," navrhla jí tiše. „A pamatuj si, že se musíš naučit ta jména pro Guntera. Ceká, že je večer uslyší." „Jeden chlapec," přitakalo děvčátko, kývlo hlavou a pomalu pustilo Robbieho ruku. Nakonec nakouklo do své třídy. „Ach mami, podívej, je to jako doma. A mají tam hada!" A to bylo všechno, zjistil Robbie. Hadi byli to, co potřebovali. Nora úplně zapomněla na to, že má být vyděšená, a naprosto zapomněla na to, že by měla počkat, až ji její učitelka představí. Vběhla do třídy a přímo k překvapenému chlapci, který pozoroval hada. „Ahoj, jmenuji se Nora a ty?" Robbie by nejraději vybuchl smíchy, ale Catherine vypadala tak ztracená, že jenom sepjal ruce za zády a třel si o sebe ty dva prsty, za které ho Nora držela.
Chtěl vzít Cat za paži a odvést ji pryč, ale vypadalo to, že se rozhodla tam na celý den zapustit kořeny, a on nechtěl způsobit na chodbě scénu. A tak se usmál na paní Petersovou, kývl na ředitelku a jemně vybídl svoji hospodyni, aby vyšla bočními dveřmi ven ze školy. „Můžeme se dostat zpátky dovnitř těmito dveřmi?" zeptala se Cat a měřila si je pohledem. Robbie zkusil kliku. „Ne, proč?" „Jenom kontroluji. Školy mají mít všechny dveře zavřené kromě těch, které vedou do kanceláře, aby se cizí lidé během vyučování nedostali dovnitř." „Cat, budou tu v bezpečí. Ředitelka ani zaměstnanci nikomu nedovolí, aby je někdo odvedl ze školy, jen vy a nebo já." Catherine vyděšeně vzhlédla. „Co jste jim řekl?" „Nejste první rozvedená matka, kterou poznali, Catherine. Rodič, který nemá dítě v péči a chce si ho odvést, musí mít písemné potvrzení od rodiče, který dítě v péči má. Boje o to, kdo bude mít děti v péči, nejsou dnes, bohužel, ničím neobvyklým." „Aha, dobře. Ano. Vím, že Nora i Nathan budou v pořádku. A-a děkuji, že jste se mnou šel. Myslím, že půjdu trochu nakupovat, než vyrazím domů." Robbie zvedl obočí. „A jak si myslíte, že se dostanete zpátky? Přijeli jsme společně, pamatujete?" „Poběžím." „Z města?" „Říkal jste, že je to jenom šest mil." Podíval se na její oblečení. „Nejste oblečená na takový běh." „Ale ano, jsem," řekla mu, rozevřela bundu a stáhla si kalhoty od pasu. „Mám pod kalhotami šortky." „Cat," řekl Robbie tiše. „Nemůžete zůstávat ve městě jen proto, abyste byla blízko svým dětem."
Catherine okamžitě sklonila hlavu, což Robbiemu potvrdilo, že měl v tomto ohledu pravdu. „Ale přesto se chci domů proběhnout." Úsměv, který mu věnovala, byl poněkud provokující. „Možná budu doma dříve než vy." „Máte s sebou pepřový sprej?" „Cože?" „Nosíte něco na obranu, když chodíte běhat?" „Ne." „Jste blázen?" Její úsměv se rozšířil. „Uteču úplně každému. Když mě někdo bude obtěžovat, zabočím do lesa." Nó dobrá, v tom tedy měla pravdu. Přesto jí ale koupí pepřový sprej. Nějaký se sponkou, aby si ho mohla připnout k pasu. „Takže poběžíte rovnou domů? Neztratíte se?" „A kdo se ted přehnaně bojí?" poškádlila ho a odešla k dodávce. A tehdy Robbiemu spadla čelist—společně s jejími kalhotami. Sundala si bundu, nevšímavě si rozepnula kalhoty, skopla dolů boty a odhalila své holé nohy. Hodila džíny a boty do dodávky, vytáhla svůj batoh, našla boty na běhání a — u všech rohatých! — předklonila se, aby si je nazula. Svatá matko Boží! Ty šortky byly skoro nelegální, když se předklonila. K čertu s pepřovým plynem, pomyslel si Robbie a přejel si roztřesenou rukou přes obličej. Koupí té dámě pistoli. Ne, ta by jí stáhla šortky dolů! Catherine odhadla, že je asi půl míle od domova, a cítila, že se jí během ze sebe podařilo setřást většinu úzkosti z toho, že není se svými dětmi, a proto zpomalila z pravidelného běhu do chůze. Dala si ruce v bok, dýchala, aby si ochladila tělo a usmívala se, když cítila, jak jí buší srdce a chvějí se
jí svaly. Byl to dobrý pocit znovu běžet, ne před někým, ale směrem k něčemu. Za poslední tři roky se zúčastnila dvou maratónů a více než tuctu běhů dlouhých pět mil. Čtyři z nich dokonce vyhrála. Na kratší vzdálenosti byla velmi rychlá, ale šestadvacet mil dlouhé maratóny ji málem zabily. „Co tě nezabije, to tě posílí," pomyslela si a sledovala, jak se jí od úst vznáší obláček páry v čerstvém jarním vzduchu, a rozhlížela se kolem sebe. Tahle část země se jí líbila, pomyslela si najednou. Byla drsná, úžasně krásná, s žulovými skálami, vysokými smrky a borovicemi a horami s vrcholky zakrytými mlhou. A byl to taky šest mil dlouhý běh do kopce, z města. Catherine konečně spatřila příjezdovou cestu ke svému novému domovu, ne proto že by viděla schránku na dopisy, ale kvůli tomu, že Robbie MacBain na konci cesty seděl na koni a čekal. Opravdu se o ni bál? Byl rozhodně překvapený, když si stáhla džíny. Beze všech pochyb stál jako opařený. Catherine si však nebyla jistá, jestli to bylo kvůli tomu, že chtěla domů běžet, anebo proto, že objevil, že má nohy. „Jsem ohromený," halekal uznale, když se k němu blížila. „Zaběhla jste dobrý čas, zejména když si uvědomíte, že je to do kopce." Catherine si stáhla z vlasů gumičku, která jí je držela v culíku, a prsty si prohrábla účes, aby se upravila. Znovu si je sepnula, aby jí větral zahřátý krk. „Doufám, že máme spoustu horké vody, budu potřebovat aspoň půlhodinovou sprchu. Jsem z formy." „Opravdu?" podivil se a otočil koně, aby šel vedle ní po příjezdové cestě. „Nevšiml jsem si. Užila jste si to?" „Z velké většiny," řekla mu a vzhlédla k němu se zamračením. „Až na ty zatracené těžařské náklaďáky. Řidiči
na ně pořád troubili. Není důvod, proč by se se mnou nemohli o cestu podělit." Robbie něco zamumlal, čemu nerozuměla, otočil se v sedle, vytáhl zpoza sebe kabát a hodil ho dolů na ni. „Proč si to neobléknete?" navrhl ji. „Než se nachladíte." Catherine si přehodila těžký vlněný kabát přes ramena a všimla si, že jí sahá až po kolena. „Jedete zpátky na horu navštívit toho kněze?" zeptala se a kývla na jeho koně. „Ano, proto jsem na vás čekal. Abych vám řekl, že dnes v noci nepřijdu domů." „Celou noc?" „Ano, Daar se necítí dobře, a tak jsem si říkal, že bych měl u něho zůstat. Budu ale zpátky krátce po východu slunce. Bude pro vás problém zůstat sama s chlapci celý večer?" „Ne," ujistila ho a vyšla po schodech na terasu. Došla k zábradlí a otočila se k Robbiemu. „Jak vyzvednu Nathana a Noru ze školy?" „Vezměte si moje auto. Klíčky jsou v zapalování." Zatřásl hlavou. „Obávám se, že vašemu autu už není půmoci, Cat. Motor je zadřený. Mohli bychom ho vyměnit, ale to by se zbytečně prodražilo. Možná byste za to auto na vrakovišti dostala dvě stě dolarů." Catherine vzdychla, sundala si kabát, který jí půjčil, a podala mu ho přes zábradlí. „Toho jsem se bála. Mohl byste mi srazit z výplaty to, že ho odtáhnete?" Robbie pobídl koně, aby došel k zábradlí a vzal si od ní kabát. „Nic nás to nestálo, bylo to pro chlapce dobré procvičení." „Tak já jim dnes večer poděkuji tím, že pro ně upeču výjimečný dezert." „Necháte mi nějaký?" Catherine naklonila hlavu na stranu. „Máte velmi silnou závislost na cukr, pane MacBaine. Už jste o tom mluvil s doktorem?"
Robbie se vyklonil ze sedla, dost se k ní přiblížil a Catherine se přinutila zůstat stát na místě a necouvnout. A pokud jí znovu zaťuká na nos — u všech svatých! — zaťuká mu na ten jeho taky. „Jsou horší neřesti, Cat," řekl tiše. Byla zklamaná, když se znovu narovnal. Kruci. Zrovna když na to byla připravená. „Číslo na mého otce je u telefonu. Jmenuje se Michael. Pokud budou nějaké problémy, neváhejte a zavolejte mu, ano?" Catherine přikývla. „Můj předák se jmenuje Harley. Jeho číslo je také u telefonu. Ale Gunter s ním může vyřídit všechno místo vás." „Je to chytrý kluk," řekla Catherine a vzpomněla si na to, jak mladík přivedl ráno Noru na jiné myšlenky. „Ano. Jen kdyby si to sám uvědomil," řekl Robbie, zatímco jeho kůň neklidně popocházel pryč. „Budu zpátky krátce po východu slunce," dodal, pobídl koně do klusu směrem k lesu. „Vyspěte se dnes dobře, Cat," zavolal přes rameno. A během vteřiny byl pryč. Catherine stála u zábradlí a dívala se do lesa, kam zmizel, a třela si ukazováček o palec. Co by udělal, kdyby mu poklepala na nos? Asi by spadl z koně! Jak by ale to gesto vzal? Přešel by ho? Nebo by to bral jako pozvání k něčemu dalšímu? Možná k polibku? Ach, jaký by byl polibek od Robbieho MacBaina? Vzpomněla si na Winter sedící na jeho klíně dnes ráno. Mladá žena vypadala tak spokojeně. Chráněná. Milovaná. Catherine věděla, že všichni muži nebyli jako Ron Daniels. Někteří byli doopravdy milí. Byl takový, Robbie MacBain ?
Kapitola 11
Toto ráno šlo všechno pěkně klidně, jelikož se obě její děti těšily do školy. Robbie ještě nebyl doma, ale všichni byli nakrmení a vyběhli ze dveří. Catherine nyní uzavírala konec improvizovaného průvodu, který se vydal dolů po příjezdové cestě. Její srdce překypovalo radostí. Všichni čtyři chlapci trvali na tom, že počkají na Nořin a Nathanův autobus, než sami odjedou do školy. Její nadšená dcera se držela Guntera za ruku a už po dvacáté mu přeříkávala jména jejích čtyřech nových kamarádů. Včetně Chada, chlapce od hada. Nathan se připojil po bok Codyho a pokládal mu milion otázek o bramborovém dělu a kdy z něho konečně budou střílet. Rick nesl Nořinu školní brašnu, kterou ji předal včera večer poté, co si udělal výlet na půdu, a Peter — tedy, ten chlapec měl nos ponořený do dějepisné knihy a snažil se před závěrečným testem za první pololetí najít datum Bostonského pití čaje. „Mami, řekneš panu MacBainovi, že slepice potřebují zrní?" zeptal se Nathan, když se zastavili u schránky na dopisy. „Už došlo." Catherine se usmála. „Řekneš mu to u večeře." „Chad chce, abych si k němu přišla domů hrát," oznamovala Nora. „Má dvě malá háďata."
„To je Chad Perkins?" zeptal se Rick a najednou ho to zajímalo. „Hm," potvrdila Nora a kývla. „Vezmu tě k Chadovi," nabídl se Rick a podíval se na Catherine. Cody si odfrkl. „Jenom chceš vrhat zamilovaný pohledy na Jenny Perkinsovou." Catherine samotnou to začalo zajímat. „Jenny chodí s tebou do školy?" zeptala se Ricka. Rick úplně zrudl a jenom kývl. Peter zvedl nos od knihy, přemýšlivě se podíval na Noru a potom na Catherine. „Ve městě je cukrárna. Mohli bychom vzít Nathana a Noru na páteční zmrzlinový večer," nabídl se. „Gunter by mohl řídit," dodal rychle, „abyste si nemusela s ničím dělat starosti." Jako bývalá školnice na střední škole věděla Catherine po třech letech zaměstnání hodně o myšlenkových pochodech dospívajících, které řídily hormony. Vždycky bylo něco za tím, když se muž — jakéhokoliv věku — choval tak pěkně k dítěti, aby si toho mladé ženy všimly. Catherine se podívala na všechny čtyři chlapce, kteří dychtivě čekali na odpověď, a vybuchla v smích. „Takže si chcete půjčit moje děti, abyste zaujali děvčata?" Všechny čtyři obličeje zrudly, ale nikdo to nepopřel. „Můžeme jít, mami?" zeptal se Nathan. „Pro mě to zní dobře," řekla. „Dokonce vám dám peníze." „Opravdu?" zeptal se zjevně překvapený Cody. Najednou se zamračil. „Ale nechcete jet s námi, že ne?" Zavrtěla hlavou. „Nechtěla bych narušit váš styl." „Opravdu nám půjčíte děti?" zeptal se Rick. „Samozřejmě. Pokud je tedy přivezete do devíti domů." Čtvero svalnatých ramen se narovnalo. „Autobus!" vykřikla Nora a rozběhla se do silnice.
Gunter ji skoro nestačil chytit za kabát. „Neopustíš příjezdovou cestu, dokud autobus nezastaví a řidička na tebe nekývne," nařídil jí, dřepl si a usmál se, aby zjemnil svoji výtku. „Zapomněla jsem," zašeptala Nora. „Tady máš tašku," řekl Rick, nasadil ji tašku na záda a pohladil ji po hlavě. „A sedni si dozadu," dodal a otočil se k Nathanovi. „Boule od mrazu jsou vzadu zábavnější." „Co jsou boule od mrazu?" zeptal se Nathan. „Je to velká vypouklina na silnici, kterou vytvořily pramínky, když země taje," vysvětlil mu Rick. Vzal Nathana za ruku a dovedl ho k autobusu, zatímco Cody a Peter šli za nimi. „Ahoj, mami," loučila se Nora a zamávala, zatímco jí Gunter vedl za ruku k autobusu. Catherine divoce zamávala. „Ahoj a buďte hodní, vy dva!" Když autobus odjel, na kraji silnice zůstali stát jen tři chlapci. „Kde je Gunter?" Rick zacinkal svazkem klíčků. „Zeptal se řidičky, jestli by mohl jet s nimi, když je to jejich první den," vysvětlil jim, když se vraceli zpátky na příjezdovou cestu. „Od jejich školy je to kousek na střední." „To bylo od něho moc hezké," zašeptala Catherine ohromená, ale ani v nejmenším překvapená. Cody si odfrkl. „Hezké? Od Guntera? Co jste dnes ráno pila? Gunter je tak milý jako smůla z borovice." „Všichni jste milí," řekla Catherine se smíchem. „Děkuji, že jste k mým dětem tak laskaví." Znovu jim zčervenaly tváře a chlapci zrychlili krok k čtyřdveřovému pickupu, kterým jezdili do školy a zase zpátky. „Jsme laskaví jenom proto, abyste nám vařila," špičkoval Cody a rozběhl se. „Ale jedno spálené jídlo, dámo," zavolal na ni přes auto, když otvíral zadní dveře, „a bude po všem."
„Dělá si legraci, Catherine," ujistil ji Rick, když usedal za volant. Catherine se na něho usmála, zamávala chlapcům na rozloučenou, když odjížděli po příjezdové cestě, a potom tiše stála a obdivovala nádherný výhled. Rozhodně nepospíchala s návratem do nepořádku v kuchyni. Na jezeře Pine se objevily díry v ledu, některé byly i několik akrů velké, ale v zátoce blízko městečka Pine Creek Catherine viděla jednu poslední chatku na ledu a přemýšlela nad tím, že pokud ji brzy neodtáhnou, zaplave si společně s rybami. Najednou ji pomalu zaplavil pocit stálosti. Catherine si téměř dokázala.představit, že by její život byl normální. Byla běžnou ženou, která posílá své děti do školy a těší. se na den plný mateřských povinností v krásném starém domě v nádherném koutě země. Byla to poněkud svůdná iluze. Catherine se nakonec otočila od výhledu a zamířila dovnitř domu a do nepořádku v kuchyni. Zastavila se ale s nohou na spodním schodu verandy, když uslyšela nezvyklý hluk z lesa. Robbie vyjel z lesa na koni a zamířil přímo do stájí. Catherine změnila směr a šla za ním. Prošla dveřmi právě ve chvíli, kdy stáhl koni z hlavy ohlávku. Ani se nepokoušela zakrýt zalapání po dechu. Robbie vypadal příšerně. Oči měl zalité krví, vlasy rozcuchané a plné větviček a na čelisti měl novou modřinu. Kolem pravé ruky měl omotanou zakrvavenou látku a určitě kulhal, když šel pověsit ohlávku na háček. „Co se stalo?" zeptala se a spěchala k němu. „Jste zraněný. Znovu na boku? Vytrhal jste si stehy?" „Ne," kulhal zpátky ke svému koni. „Jen mi teče krev z ruky." Zvedl třmen a začal tahat za řemen, aby svojí zdravou rukou povolil sponu,
Catherine ho odstrčila stranou. „Udělám to. Vy běžte do auta. Postarám se o vašeho koně a potom vás odvezu k doktorovi." Ustoupil stranou, ale neodešel. „Dokážete se postarat o koně?" zeptal se chraplavým hlasem s neobvykle silným přízvukem. „Vyrůstala jsein, na ranči v Idahu," řekla mu, povolila sponu a stáhla sedlo z koně dolů. Odnesla ho do postranní uličky a s žuchnutím ho položila. „Jděte," zopakovala a mávla na něho. „Zavedu ho do stání a dám mu nějaké seno." „Jsou všichni pryč z domu?" „Ano, odjeli asi před pěti minutami." Pomalu se otočil a vykulhal ven. Catherine odvedla koně do prázdného stání, nabrala několik hrstí sena a hodila je za koně. Zkontrolovala, jestli má vodu a vyběhla ze stáje. Robbie zrovna vycházel nahoru po schodech na verandu. „Nastupte do auta!" zakřičela. Pokračoval do domu. „Tvrdohlavec," zamumlala a běžela do domu. Prošla dveřmi a našla ho, jak stojí uprostřed kuchyně svlečený do půli těla, jen v kalhotách a botách. „Co to děláte? Nemusíte se umývat, když jedete k doktorovi." „Nikam nejedu, jdu do sprchy," řekl a posadil se na židli. Předklonil se, aby si rozvázal boty, ale místo toho zasténal a opřel se lokty o kolena. Svěsil hlavu a díval se na podlahu. „Chci jenom horkou sprchu, abyste mi zašila ruku, našla aspirin a pomohla mi dostat se nahoru," řekl směrem k podlaze. Vzhlédl. „Můžete to udělat, Catherine?" Zírala na jeho hruď a ramena. Byl špinavý, poškrábaný a měl několik nových modřin. „Nestaral jste se o toho kněze minulou noc, že ne?" zašeptala. , „Ne."
„A tehdy, když jsem vás našla, tak jste nespadl." „Ne." „Jak jste se zranil?" Zadíval se na ni a jeho unavené krví podlité oči byly nečitelné. Potom pomalu zatřásl hlavou. „Raději bych to neříkal." Naklonil hlavu na stranu. „Jak těžké pro vás je říkat malé lži, Catherine?" „Malé lži? Jaké malé lži? A komu?" „Všem. Mému otci a Libby. Chlapcům. A každému, kdo se zeptá." Chabě se na ni usmál. „Nechci, aby kdokoliv věděl, že jsem zmlácený. Zejména můj otec a Libby ne." „Jste víc než jen zmlácený," řekla, popošla dopředu a chytla jednu z jeho bot. „Vypadáte příšerně." „Děkuji. Jsem ale víc vyčerpaný než zraněný," řekl se vzdychnutím, opřel se o opěradlo židle, zatímco Catherine mu rozvázala a stáhla botu. „Sprcha, aspirin, dvacet čtyři hodin spánku a budu zase v pořádku." „Abyste mohl jít ven a zase se nechat zbít?" zeptala se a stáhla mu druhou botu. „Ach Cat," zasténal a podrbal se na nahé hrudi. „Měl jsem nad nimi převahu." „Nad nimi? Měl jste převahu nad nimi?" Natáhl se a jemně jí zaťukal na špičku nosu. „Budu v pořádku, Catherine," řekl a pomalu se postavil. Ustoupila mu z cesty a třela si nos dlaní. „Použiji sprchu dole, jestli vám to nevadí," požádal a odkulhal do koupelny dříve, než mohla odpovědět. Catherine zůstala stát uprostřed kuchyně a dívala se na rozházené oblečení a kapky krve na její čisté podlaze. Co se mu minulou noc stalo? A proč nechtěl, aby o tom jeho rodina věděla? A kdo kruci byli oni'? Její šéf očekával, že ho znovu sešije a bude říkat malé lži. Co ale mohl k čertu dělat v noci na té hoře, oblečen tak, jak ho tehdy našla a s mečem v ruce?
Jedinou odpovědí, na kterou Catherine dokázala přijít a která dávala aspoň trochu smysl, bylo, že byl blázen. Bud on a nebo ona, protože ho ted sešije a bude všem říkat malé lži, protože... protože... Sakra, protože ji o to požádal. Důvěřoval jí. Ano, pomyslela si Catherine, narovnala ramena a nepřítomně si opět třela nos. Robbie věřil, že zachová jeho bláznivé tajemství. Vzdychla, zvedla jeho kabát a boty a položila je ke dveřím. Zvedla jeho košile a ponožky a hodila je do prádelny. Potom šla nahoru, aby mu našla nějaké čisté oblečení. Kdy jí naposledy někdo, s výjimkou jejích dětí, důvěřoval? Nikdo od té doby, co jí zemřeli rodiče. Zapomněla, jak posilující to je. A kromě toho to byla její příležitost dokázat Robbiemu MacBainovi, že i samozvaný anděl strážný potřebuje čas od času pomoc. Catherine sešla zpátky dolů, nesla čisté oblečení a přemýšlela, jak odolný její šéf doopravdy byl. Když ho naposledy sešívala, byl v bezvědomí, ale tentokrát to bude jinak. Vzala své šitíčko, když procházela kolem obývacího pokoje, a pokračovala do kuchyně, kde položila šití na stůl. Pak šla do koupelny. „Mám pro vás čisté oblečení," zavolala do zvuku sprchy. „Položte je na koš." Catherine stála u dveří, ruku měla na klice a snažila se rozpomenout, jestli byla sprchová zástěna matná nebo průhledná. Sakra. Obojí. Většinou matná, ale s průhlednými rybami. No a co, viděla každý impozantní centimetr těla toho muže už před šesti dny. Určitě ustojí i další nakouknutí, nebo ne? Catherine pomalu otevřela dveře a s očima přilepenýma k podlaze vešla dovnitř, pustila oblečení na koš, otočila se, aby odešla právě ve chvíli, kdy se vypnula sprcha. „Můžete mi podat ručník?"
Zastavila se v půlce kroku, pomalu se otočila a podívala se na velkou ruku nataženou zpoza zástěny. Dýchej, připomněla si a stáhla ručník z poličky vedle zrcadla. Přišla blíž a zástěna se pohnula. Vzhlédla. V páře se objevila Robbieho hlava společně se širokým ramenem a polovinou jeho nyní čistého, nahého hrudníku. „Zbylo něco ze včerejší večeře?" zeptal se, vzal si ručník, otřel si obličej a potom hrud. Používal obě ruce, což způsobilo, že se zástěna rozevřela natolik, aby odhalila jeho pravý bok a dlouhou svalnatou pravou nohu. Catherine se odvrátila. „A-ano. Udělala jsem krupičnou polévku a hovězí." Udělal zvuk, který byl napůl zasténáním a napůl radostným vzdychnutím. „Můžete mi něco ohřát?" zeptal se. Mohla by to pravděpodobně udělat také tak, že by si jídlo přiložila na své rozpálené tváře. Catherine zamířila ven z koupelny, ale Robbie ji znovu zastavil. „Cat." „Ano?" „Byl Daniels váš první?" „M-můj první manžel?" zašeptala. Slyšela, jak se sprchová zástěna pohnula na stranu. „Váš první muž," upřesnil tiše a stál přímo za ní. „Nemyslím, že by vás zrovna tohle měla zajímat, pane MacBaine." i,Ale mě to zajímá," nenechal se odbýt a dotkl se jejího ramena jen natolik, aby se otočila čelem k němu. „Je důležité, aby dva lidi, kteří jsou spolu spiknutí, o sobě navzájem něco málo věděli. Měla jste někdy vztah, který by byl dobrý, Catherine?" „S Ronem to bylo dobré, na začátku," připustila a držela svůj pohled na jeho, aby se nepodívala dolů. „Věci se začali horšit, až když jsme se přestěhovali do Arkansasu." Najednou se zamračila. „Co tím myslíte, že jsme spiknutí?"
„Moje noční dobrodružství na hoře a vaše pomoc udržet vše v tajnosti." Pomalu se natáhl a dotkl se pramene jejích vlasů. Zvedl ho z ramene a držel ho dvěma prsty. „Byl Daniels váš první?" zopakoval. Jediné, co dokázala udělat, bylo necouvnout, i když si nebyla jistá, jestli to bylo proto, že byla odhodlaná být statečná, nebo proto, že se jí kolena příliš podlamovala na to, aby se pohnula. „J-já jsem měla přítele na střední." „Myslím, že důležité slovo tady je muž, Catherine. Byl Daniels váš první milenec?" Co od ní k čertu chtěl? Kapala z něj voda a krev po celé koupelně a... A on si toho nevšímal! „Ano," odsekla, odtáhla se a zvedla jeho oblečení. Přitiskla mu je na hrud, on zvedl obě ruce, aby je chytil, což způsobilo, že ručník, který si držel kolem pasu, spadl na podlahu. Catherine se otočila a vyběhla z koupelny. „Cat," zavrčel a zastavil ji těsně za dveřmi. „Co?" zavrčela jako odpověda stále se dívala stranou. „Jen chci, abyste věděla, že mým úmyslem je dohlédnout na to, aby nebyl váš poslední," zašeptal a tiše za ní zavřel dveře. Catherine stála jako přikovaná. Jeho úmyslem? Slíbil jí právě něco? Nebo jí vyhrožuje? Robbie se díval do stropu a sledoval, jak se pohybují stíny, které kreslilo vycházející slunce, a poslouchal tiché hemžení dole, jak se jeho domácnost připravovala na další den. Spal téměř jednadvacet hodin v kuse. Každý sval v jeho těle ho nutil, aby nehnuté ležel, aby od nich ještě nic nepožadoval. Bolela ho i ta místa, o kterých vůbec nevěděl, že je má. Jen malá, pečlivě sešitá rána na pravé ruce tepala ve stejném rytmu jako jeho puls.
V ústech měl vyschlo a jeho víčka byla jakoby obalená pískem pokaždé, když mrkl. Ano. Rozbolavělé tělo a narůstající neklid bylo všechno, co při svém druhém pokusu najít Cůramův strom získal. A dokonce neměl ani Mary. Několikrát sněžnou sovu zahlédl, ale jeho nezávislá přítelkyně zůstávala mimo jeho dosah a tvrdohlavě mlčela. Tentokrát tam zůstal několik dní, hledal Cůrama de Gairna ve vesnicích MacKeagů i MacBainů, ale bylo to jako chytat ducha. V MacKeagově táboře o Cúramovi alespoň slyšeli, když se Robbie odvážil zmínit jeho jméno. Ale nikdo si nepamatoval, že by ho v posledních měsících viděl. Pro MacKeagovi byl Cůram válečník známý většinou pro svoji neobvyklou taktiku na bojovém poli a pro svůj drahokamy vykládaný meč, o kterém tvrdil, že je to dar od vil. Byl mladý, pohledný a poněkud tichý. Říkalo se o něm, že jde stejně dychtivě do války, jako za dámami. Co se samotného stromu týkalo, Robbie si byl jistý, že tam někde byl. Cítil ho, jak vibruje svojí mocnou energií, když procházel lesem severně od MacKeagovy vesnice. Žádný strom, ani žádná znamení však neviděl, ani dub tak velký, který by jen on sám nedokázal obejmout. Rozhodně však zdokonaloval svoje bojové umění s mečem. Nejprve při nácviku s několika MacKeagovými válečníky a potom znovu při honičce lesem s pěti MacBainovými idioty. Jeho předkové těžce zkoušeli jeho trpělivost. Doufal, že se mu podaří vyhnout tomu, aby někoho musel zabít, ale — u Boha všemohoucího! — další MacBain, který ho sekne, půjde do pekla s rozpáranou duší. Se stenem deroucím se z nejhlubší části svého těla Robbie konečně vylezl z postele. S konečným klapnutím dveří na verandu dům ztichl a Robbie dokulhal k oknu,
opřel se rukama o parapet a sledoval, jak Catherine se čtyřmi chlapci doprovází Nathana a Noru po příjezdové cestě. Robbie se poprvé za osm dní usmál. Nora seděla Gunterovi na ramenou a nadšeně rozhazovala malýma ručkama, zatímco neustále něco povídala. Nathan šel mezi Codym a Peterem a ukazoval jim jeden ze svých školních dokumentů. Rick za nimi nesl dvě malé školní brašny a pozorně Noru poslouchal. A na konci kráčela jeho čtvrtá a poslední hospodyně, ruce měla zasunuté v kapsách, tvář zalitou ranním sluncem a na sladkých malých ústech spokojený úsměv. „Mám ji," pomyslel si Robbie a usmál se. Sice ještě ne v posteli, ale ta malá kočka mu skoro jedla z ruky. Odfrkl si. Už by si pomalu mohla zvykat na jeho tělo — viděla ho nahého mnohokrát. A také si zvykala na to, že se jí dotýká, i když pomalu. A zdálo se, že i snáze dýchá, když se k ní nyní přiblíží. Zapsala děti do školy, úžasně zvládala chlapce a podle všeho jí nevadilo říkat malou lež. A i nadále ho sešívala, aniž by požadovala vysvětlení toho, jakým způsobem se opakovaně zraňoval. Robbie odhadoval, že jeho velikost mu moc nepomáhala. K čertu, to, že byl muž, bylo největší překážkou. Musel ji prolomit. On to dokáže, protože už tehdy, když otevřel oči v chatě a zjistil, že je přivázaný k posteli, si uvědomil nejen to, že jeho zlodějka vajec mu zachránila život, ale i že ona jediná je ta pravá. Slíbil svému otci, že pokud jeho cestu zkříží žena, která by se dokázala vyrovnat s jeho posláním, chňapne po ní dřív, než si vůbec uvědomí, do čeho by se mohla zaplést. Ano, Catherininy strachy byly pouhými iluzemi, které maskovaly její skutečnou povahu. Byla to naprosto ženským způsobem silná, statečná, soucitná, vynalézavá, in-
teligentní a krásná žena. Byla pro něho dokonalá. Jen ji o té pravdě musel přesvědčit. Čas byl na jeho straně. Jejich blízkost také. Nemohla zvládnout být před ním ve střehu, když žila pod jeho střechou. Ano, prozřetelnost přivedla Catherine sem, ale ted bylo na něm, aby si získal její srdce. Robbie sledoval, jak zamávala na rozloučenou odjíždějícímu školnímu autobusu a potom chlapcům, když vyjížděli z příjezdové cesty. Připustil, že Catherine možná bude potřebovat trochu něžnosti, hlubokou studnu trpělivosti a trochu prohnanosti — ale co, v lásce a ve válce je dovoleno všechno, nebo ne? Robbie doufal, že se Ronald Daniels doopravdy ukáže. Není lepší způsob, jak zapůsobit na dámu, než setnout jejího draka. Otočil se od okna, líně se škrábal na uzdravené ráně na rameni a usmál se. Bude mít svoji malou kočku celý den sám pro sebe a možná, že bylo na čase, aby ji trochu zatahal za ocas. Navlékl si kalhoty a přemýšlel, jak moc je Catherine Danielsová nezaujatá, protože se jí chystal požádat, aby mu vyndala růžové stehy z boku a z ramene. Podle Catherine měl stehy jenom týden, ale včetně sedmi dní jeho posledního dobrodružství a jednoho dne, který prospal, se jeho rány hojili přes dva týdny. Ano, brzy se dozví, jestli Catherine dokáže žít s kouzly.
Kapitola 12
Catherine vložila poslední talíř od snídaně do myčky nádobí, vzala hadřík a začala utírat stůl právě ve chvíli, kdy zazvonil telefon. Rychle k němu běžela, protože nechtěla, aby probudil Robbieho, a chytla ho při druhém zazvonění. „Prosím," řekla do sluchátka. „Ehm, dobrý den, je tam Robbie?" zazněl z druhého konce zjevně překvapený hlas. „Ne, než pro něho půjdete, mluvím s tou statečnou ženou, která přijala úkol, že se postará o pět mužů?" Catherine se zamračila na zeď. „Ano, tady Catherine Danielsová." „Jsem Robbieho otec, Michael," zaznělo. „A už jsem o vás slyšel mnoho zajímavého," pokračoval, nyní už mu z hlasu zřetelně zazníval úsměv. „Je to všechno pravda?" „Ehm... to záleží," zašeptala Catherine a stiskla pevněji sluchátko. „Co přesně jste slyšel?" „Jen to, že jste natolik moudrá, že chcete pořádný klacek," řekl s úsměvem. „A také to, že jste krásná." „Mluvil jste s Winter," řekla Catherine, přenesla si sluchátko ke stolu s posadila se. „A s lanem," dodal. „Už jste ten klacek potřebovala?" „Ještě ne. Chlapci jsou jako beránci." „Neměl jsem na mysli chlapce," řekl tiše. „Je tam můj syn? Nebo už odešel?"
„Není tady," řekla Catherine a narovnala ramena, když vymýšlela další lež. „A nejsem si jistá, kam. šel nebo kdy se vrátí zpátky. Chcete mu nechat nějaký vzkaz?" „Ano, mohla byste mu říci, že jeho máma si ho přeje vidět. Už je to déle jak týden, co s ní naposledy mluvil." „Ach ano, jistě, řeknu mu to, ale je hrozně zaneprázdněný. Jeden z jeho tří odvětvovačů se rozbil a ten kněz, co bydlí v horách — otec Daar se, myslím, jmenuje — se necítí dobře, tak se o něho stará. A musel zachránit mě a moje děti a odtáhnout moje auto do města a myslím, že říkal i něco o pumpě do studny, kterou musí vyměnit." Ve sluchátku se ozval tichý smích. „Koukám, že nejste jenom hospodyně, ale také ochranitelka. To je dobře, paní Danielsová. Chlapci by si měli užít trochu mateřské péče." Catherine si nebyla jistá, jestli zahrnul Robbieho mezi chlapce, nebo ne. „Prosím, říkejte mi Catherine," požádala. „Ano, takže Catherine, pokud byste mohla požádat mého syna, aby nás vmáčkl mezi svých mnoho povinností, byl bych vám vděčný." „J-já mu řeknu," zašeptala a uvědomila se, že zněla jako blekotající blázen. To byl opravdu skvělý první dojem. „A Catherine?" „Ano?" „Jestli vás mohu na něco upozornit, pokud to můj syn už neudělal. Buďte opatrná, když běháte po cestách v okolí. Naši řidiči náklaďáků se nechají snadno vytrhnout ze soustředění a opravdu bych vás nerad viděl uprostřed nehody." „Vždycky se uhnu na stranu, když je slyším přijíždět," řekla Catherine, zvedla útočně bradu a přemýšlela, jestli se o ní v městě mluví. „Ano," mírně dodal. „Ale děvče, možná byste měla přemýšlet o... Teda, možná byste si měla obléknout dlouhé nohavice, když běháte."
Dlouhé nohavice? „Ale nikdo v dlouhých kalhotách neběhá," nechápala. „Je v nich moc teplo a omezují v pohybu." Potom jí došlo, co měl na mysli. Catherine zavřela oči a nahlas zasténala, jenom aby se vyděsila a rychle zakryla sluchátko. Skvělé. Dva body mínus a to toho muže ještě nepotkala. Znělo to, jako kdyby také zakryl sluchátko telefonu, ale přesto slyšela, že vzdychl. „Urazil jsem vás, děvče, ale to nebyl záměr. Jen jsem chtěl, abyste si uvědomila, jak nebezpečné může běhání po cestách být." „Rozumím. A děkuji. Řeknu Robbiemu, že jste volal, až se vrátí domů." Ve sluchátku se znovu ozvalo vzdychnutí. „Děkuji vám, Catherine. A brzy vás přijedeme navštívit, abychom vás řádně přivítali v Pine Creeku. Zatím nashledanou." „Nashledanou," zopakovala, zavěsila a zavřela oči, zatímco se bouchala telefonem do hlavy. „Hloupá, hloupá, hloupá," zamumlala. „Mohla bych být ještě hloupější?" Prudce se otočila při zvuku smíchu, který vycházel ode dveří do obývacího pokoje. „Jak dlouho tam stojíte?" „Dost na to, abych věděl, že jste lstivá a prohnaná jako Řek Odysseus," řekl Robbie a pořád se smál. Zatřásl hlavou. „Přehnal jsem to se svojí ochranitelskostí, opravdu upřímně, Cat. Můj otec je možná trochu neomalený, ale myslí to dobře. Opravdu si o vás dělá starosti." „Tolik se stydím," zamumlala. Postavila se a vrátila sluchátko na přístroj. „Copak v Pine Creeku nikdo neběhá?" Robbie došel ke kuchyňskému pultu a nalil si hrnek kávy. „Ne, běhání je pro lidi z města. Život tady zahrnuje spoustu fyzické práce, že jen málo lidí má na pořadu dne běhání. Netrapte se tím, Catherine," pokračoval a posadil se na židli u stolu. „Pokud se vám chce běhat, tak běhejte. Lidé si časem zvyknout na to, že vídají vás a... vaše nohy."
Otočila se ke dřezu. „Jak se dnes ráno cítíte?" zeptala se, ponořila ruce do vody a rázně začala drhnout pánev na smažení. Robbie se tiše usmál. „Mnohem lépe. Jen jsem se potřeboval pořádně prospat. Děkuji, že jste mě dnes ráno zbavila táty. Cením si toho, vím jak je těžké lhát." „Proč se vyhýbáte Libby?" zeptala se a stále se dívala jinam, dokud její zčervenání nezmizelo. „Je lékařka." Catherine se s překvapením otočila. „Já vás sešívám a riskuji, že dostanete infekci, a vaše nevlastní matka je lékařka? Proč k ní nezajdete, aby vás prohlédla?" „Je velmi intuitivní lékařka," řekl. „Poznala by, jak jsem se zranil." Na rozdíl od ní, staré hlupačky, která lautr nic nevěděla. Otočila se zpátky ke dřezu. „Existuje způsob, jak byste mohl získat nějaká antibiotika, nemáte nějaká pro koně?" Podívala se zpátky na něho. „Znám léky pro zvířata a mohla bych určit bezpečnou dávku." Zatřásl hlavou. „Nedostanu infekci. Sterilizovala jste jehlu i nit a bok i rameno se mi krásně zahojily. Vlastně," řekl, postavil se a vytáhl si košili z kalhot, „doufal jsem, že byste.mi mohla dnes vytáhnout ty stehy." „Ale je to teprve týden." „Ano, ale už je to uzdravené. Vidíte?" Obyčejná zvědavost ji přiměla osušit si ruce o zástěru a naklonit se, aby zvedla jeho košili. Stáhla mu džíny o kousek níž, aby viděla na ránu a zamračila se. Aniž by o tom přemýšlela, Catherine se narovnala, rozepnula mu košili, stáhla ji dolů a naklonila se, aby si prohlédla ránu na rameni. Obě rány byly úplně zacelené! Jediné, co zůstalo z kdysi hluboké rány, byla tenká červená čárka, ze které každého půl centimetru vyčnívala růžová nitka.
„Máte neuvěřitelnou tělesnou stavbu," zašeptala a zlehka přejela prstem po jizvě. Vzhlédla a uvědomila si, že byla milimetry od jeho obličeje — a jeho úst — a rychle couvla. Robbie se vysvlékl z košile a začal si rozepínat kalhoty. Catherine tiše vykřikla a zamířila do obývacího pokoje. Jeho tichý smích ji popohnal do běhu. U Boha všemohoucího! Už z toho muže šílela. Nemohl přeci očekávat, aby se poté, co dělal včera v koupelně, jak tam tak stál celý velký, mokrý a nahý, nechovala jako naprostý idiot, kdykoliv se k němu dostala blíž. Byla to ta její zatracená touha. Nejen, že se Robbiemu MacBainovi podařilo ji probudit k životu, ale včerejším slibem — tedy spíše včerejší výhrůžkou — odhalil její strach jako obnažený nerv, do kterého neustále někdo rýpe. Dobrá, bude ho muset také rýpnout, rozhodla se a vzala si ze svého šití nůžky. Vešla do kuchyně odhodlaná ignorovat skutečnost, jak hezky, žhavě voněl, i to, že vypadal mnohem víc sexy. „Potřebuji dnes odjet na těžbu a byl bych rád, kdybyste mě tam odvezla," požádal a posadil se znovu na židli. Poškrábal si stehy na rameni. „Nemůžete tam dojet sám?" zeptala se, naklonila se a špičkou nůžek jemně uvolnila jeden ze stehů, což by se jí dělalo snadněji, kdyby se jí netřásla ruka. „Mohl bych," řekl a natočil hlavu, aby viděl, co mu dělá. „Ale jsem ještě pořád nedospalý a byl bych by raději —• au!" Prsty vytáhla přestřiženou nit z jeho kůže. „To nemohlo bolet." „Píchla jste mě nůžkami." „Jenom proto, že se hýbete. Přestaňte mluvit." „Nechtěla byste se podívat na odvětvovač v činnosti?" zeptal se a jejího příkazu si nevšímal. „Au!" Catherine se narovnala a zamračila se na něho. „Takhle jste si nestěžoval, ani když jsem vás včera sešívala," řekla a nůžkami ukázala na malou náplast na jeho pravé ruce.
„Včera jsem byl otupělý vyčerpáním," řekl a třel si rameno. Catherine odstrčila jeho ruku stranou a znovu se vrátila k práci. „Nedívejte se," navrhla mu. „Potom očekáváte bolest a jste citlivý." „To máte z vlastní zkušenosti?" zeptal se tiše a jeho dech jí zahřál na vlasech. „Ano," řekla nepřítomně a rychle přestřihla tři nitky v řadě. Potom se odklonila, kdy? zavrčel. Znovu mu odstrčila ruku stranou a přestřihla poslední dva stehy. Rychle mu prsty třela místo, aby ho přestalo štípat a začala vytahovat stehy. „Tak a je to," řekla a narovnala se. „Ted se postavte, opřete se o stůl a já vám vytáhnu ty na boku." „Mám obavy, že si to užíváte," zamumlal Robbie, postavil se a opřel se o stůl. Catherine se posadila na jeho židli, nahnula se, aby dobře viděla, a stáhla okraj jeho rozepnutých džínů dolů, aby viděla na jizvu a... Zastavila se, vzhlédla a uvědomila si, v jak provokující pozici se nachází. Otevřely se dveře a do kuchyně vešel starý muž oblečený v dlouhé černé róbě s tenkým bílým límečkem kolem krku. „Ježkovy voči!" vykřikl. „Pokud potřebujete soukromí, tak. si zamkněte dveře!" Catherine vyskočila ze židle tak rychle, že by bývala spadla, kdyby ji Robbie nechytl za ramena a nepostavil na nohy. Kněz bouchal holí o podlahu a upřeně se díval nejprve na Robbieho nahý hrudník a rozepnuté kalhoty a potom na Catherine. Robbie se postavil mezi ně, čelem ke knězi a pomalu si džíny i pásek zapnul. Catherine se podívala za sebe a přemýšlela, jestli je dost malá a skladná na to, aby si mohla zalézt do trouby.
„Lidé většinou klepají, než vejdou do cizího domu," řekl Robbie a založil si ruce na prsou. „Neklepal jsem třicet let!" „Ale od ted už budeš," odpověděl mu Robbie tiše. „A omluvíš se mé hospodyni, že děláš ukvapené závěry." Catherine zalapala po dechu a štípla Robbieho do zad za to, že mluvil k muži v sutaně tak hrubě. Robbie se ani nepohnul a pokračoval: „A začneš tím, že budeš čekat na naše pozvání místo toho, aby ses tu objevil neohlášený." Oba shoří v pekle, Catherine už dokonce cítila plameny na svých tvářích. Tentokrát použila špičku svých nůžek, aby Robbieho umlčela. Sáhl dozadu, vytrhl jí nůžky, významně se na ni podíval a otočil se zpátky ke knězi. „Čekám na omluvu." Catherine však nečekala. Otočila se na patě a rychle odešla do obývacího pokoje. Otevřela přední dveře a vyběhla na verandu, která se točila kolem celého domu. Rychle doběhla ke dvěma oknům, přitiskla se zády mezi dvě okenice a nehnuté stála s rukama přitisknutýma na rozpálených tvářích a srdcem bijícím tak silně, až to bolelo. Její rodiče se určitě otáčeli v hrobě. Vychovali ji v respektu k náboženství a zejména k těm, kteří prováděli službu Bohu. Otevřely se přední dveře a Catherine se zadívala na schody na konci verandy a přemýšlela, jestli by se k nim mohla dostat dříve, než se dostane Robbie k ní. Ze dveří vyšel kněz, byl sám, a položil si ruce na svoji krásnou dřevenou hůl. Měl rozcuchané dlouhé bílé vlasy, které byly v ostrém kontrastu s jeho pečlivě střiženými vousy. Ramena mu ohýbala gravitace i čas a jeho věkem zohýbané prsty svírající hlavu hole byly jen o něco více pokřivené, než byl on. Vypadal opravdu starý — kromě jeho očí, ty byly ostré a křišťálově modré.
„Je mi opravdu nesmírně líto, paní Danielsová, že jsem udělal tak hrozně ukvapený závěr," pronesl vážně. „Robbie mi vysvětlil, že jste mu ošetřovala ránu, a já se omlouvám, že jsem si myslel něco.jiného." Natáhl k ní svoji sukovitou ruku. „Jsem otec Daar. Žiju nahoře na TarStone." I když by nejraději utekla na druhou stranu, Catherinino dobré vychování ji přinutilo udělat krok dopředu a potřást mu rukou. „Ráda vás poznávám, otče," zašeptala. „Ach... Nedal byste si šálek kávy a sušenky?" V očích se mu zaleskl zájem. „Sušenky, říkáte?" zeptal se a použil její ruku, kterou držel, aby ji odvedl dovnitř. „Neměl jsem sušenky už celé věky. Ochucujete je citrónem?" Catherine se snažila dostat svoji ruku zpátky, ale on ji za ni stále vedl skrz obývací pokoj do kuchyně. „Několika kapkami citrónové šťávy," řekla mu a konečně unikla z jeho sevření, když se posadil ke stolu. Robbie nebyl nikde vidět. Našla čistý hrnek, nalila knězi kávu, klekla si a sáhla hluboko dozadu do spodní skříňky. Smích otce Daara a Robbieho odfrknutí přitáhly její pozornost, když se narovnala. „Takže tam jste ukryla moučník," řekl Robbie ze dveří koupelny. Zapnul si knoflíky na košili, zastrčil si ji do kalhot, došel ke stolu a položil na něj její nůžky. „Vyndal jsem si zbytek stehů," oznámil jí a zvedl obočí. 5ÍA povedlo se mi to, aniž bych se jedinkrát píchnul." „Tak byste si asi měl vytáhnout i ty stehy na ruce, až na to bude čas," navrhla mu sladce a vyndala ze skříňky dva talíře. Naskládala na ně sušenky, postavila je na stůl před oba muže, podala jirn příbor a ubrousky a dolila Robbiemu kávu. Potom zamířila do své ložnice. Ale zastavila se ve dveřích, když slyšela, jak otec Daar naléhavě šeptá Robbiemu: „Musíš se tam dnes v noci vrátit. Máme málo času." Vrátit se? Dnes v noci? A udělat co? Nechat se zase zbít?
Catherine se k nim otočila, překřížila si prsty za zády a doufala, že nepropadne peklu za to, že lže knězi. „Ach, zapomněla jsem vám říci, Robbie, že váš otec a Libby dnes přijdou na večeři. Řekla jsem jim, že jíme v šest." Robbie se. podíval z ní na kněze a znovu zpátky na ni a zkoumavě zvedl obočí. Konečně zatřásl na otce Daara hlavou. „Povinnosti k mé rodině jsou na prvním místě." Otec Daar se na Catherine podezíravě podíval. „Přijímáte závazky místo vašeho zaměstnavatele, aniž byste se s ním o tom nejdříve poradila?" Catherine překřížila další dva prsty a kývla. „Vypadalo to, že je to pro jeho otce důležité, a tak jsem se neodvažovala odmítnout." Kněz se podíval zpátky na Robbieho, ale kývl směrem k ní. „Varoval jsem tě, že ti žena jenom zkomplikuje život. Ony prostě milují vměšovat se mužům do práce." „Ale já nevím," zavrčel Robbie, opřel se o opěradlo židle a usmál se na Catherine. „Občas je šikovné, když jsou po ruce... Myslím, že dodávají našim životům určité... vzrušení." Catherine si narovnala prsty, sevřela ruce do pěsti a usmála se na Robbieho. „Omlouvám se, že vás dnes ráno nebudu schopná odvézt do práce, ale musím běžet do města." Pobavený úsměv mu zmizel z tváře. Catherine se otočila, vešla do své ložnice a tiše zavřela dveře. Opřela se o ně a se vzdychnutím zavřela oči. Tak vzrušení, ano? Hm, však ona mu ukáže trochu vzrušení, to tedy ano — a pořádně dlouhé nohy! „Tvůj plán nefunguje, knězi," zavrčel Robbie a věděl, že jeho rozmrzelost nezpůsobil Daar, ale Catherine. Měla v úmyslu znovu běžet po krajině, oblečená do krátkých šortek a nechat za sebou cestičku těžařských nákladních aut v příkopech. Bude s tím muset něco udělat.
„Tak vymysli lepší plán!" odsekl Daar a upřeně se na něho díval. „A hlavně to udělej brzy. Musím z toho kořene vypěstovat malý stromek." Robbie se zhluboka nadechl pro uklidnění a vyhlédl dveřmi do ložnice. Snažil se soustředit svoji pozornost na otce Daara. „Jak dlouho ten dub roste na MacKeagově pozemku? Byl tam už, když tam ještě žili Horalé? Věděli by o něm?" „Ne," řekl Daar a třásl hlavou. „Cůram tam žije teprve šest let." „Ale tvrdíš, že tam je, jen ho prostě nevidím?" „Ano, schoval ho před tebou." „A přesto nepůjdeš se mnou zpátky, abys jeho zaklínadlo odčaroval? Co by se stalo, kdyby zjistil, že tam jsi?" Daar se naklonil nad svůj talíř s moučníkem, objal prsty hrnek s kávou a hovořil dolů k němu. „Před dvaceti lety bych mohl mít proti němu šanci," zašeptal Daar. Vzhlédl k Robbiemu. „Ale jenom šanci. Před sto lety bych ho porazil." Narovnal ramena. „K čertu, porazil jsem ho, když jsem provdal Judy MacKinnonovou za Duncana MacKeage." Starý druid přimhouřil oči. „Ale kdybys mě tam teď vzal zpátky, Robbie, mohl bys mě stejně tak dobře rozetnout mečem," zašeptal. „Cůram by mě vyřídil." Otevřely se dveře od Catherininy ložnice. Catherine vyšla oblečená do šortek, mikiny a botasek na běhání. Bylo takové ticho, že by bylo slyšet dopadnout špendlík na zem, jak tiše prošla kuchyní s bradou vysoko vztyčenou a pěstmi sevřenými podél boků. Ani se na ně nepodívala. Jen prostě otevřela dveře, vyšla ven a tiše je za sebou zavřela. Robbie pomalu ohnul vidličku, kterou svíral v ruce, až se bodáky dotýkaly střenky, a otočil se k Daarovi. „Tak mi prostě řekni, jak mám ten strom najít. Dej mi něco, o co se můžu opřít."
Daar zatřásl hlavou. „Nic nemám. Vypadá to, že od nynějška budeš muset použít své vlastní síly, abys cestoval tam a zpátky. Moje hůl je hodně vyčerpaná," povzdechl a dotýkal se prsty téměř hladké hole z třešňového dřeva, která ležela na stole vedle jeho talíře. „Mé vlastní síly," zopakoval tiše Robbie. „Ano, už nemůžeš déle dělat, že o nich nevíš, MacBaine. Poznal jsi celou velikost svého daru a tím, že ho budeš ignorovat, se ho nezbavíš." „Nemyslím si, že chci tento druh moci!" „Myslíš si, že jsem žádal, abych mohl být druidem? To není až tak věc, kterou by sis přál. Prozřetelnost vybírá naše osudy. Tvá vlastní matka tomu rozuměla, a přesto ji to nezastavilo, aby tě měla. Není to prokletí, chlapče," vyštěkl Daar a naklonil se dopředu. „Je to dar. Tvá matka ti nejen dala život, ale také dar tvého poslání. Přijmi ho. Použij ho! Prozkoumej všechny své schopnosti a poděkuj Bohu, že máš prostředky k ochraně těch, které miluješ." Robbie pomalu položil zničenou vidličku vedle svého talíře a díval se na malou náplast, která mu na pravé ruce zakrývala ránu způsobenou dýkou. Ano, viděl své poslání uprostřed té divoké bouře a vyděsilo ho to k smrti. Setkal se tváří v tvář se svojí matkou, tak krásnou jako byla za života, a ukázala mu jeho osud. „Byla to Mary, kdo mi ukázal mé síly," zašeptal a pořád ještě' se díval na svoji ruku. „Ukázala mi všechno." „Ano," souhlasil Daar tiše. „A viděl jsi, že ochránci mají dokonce moc nad druidy, že? Mary ti ukázala, jak zachránila život své sestry tím, že použila moji vlastní hůl k tomu, aby ochránila Grace před ledovou vodou v jezírku vysoko v horách." „Ano," řekl Robbie a pořád ještě nevzhlédl. „Tak zůstává všechno v rovnováze," pokračoval Daar důstojně. „Protože i když jsou druidové velmi mocní,
prozřetelnost dala světu armádu chrabrých rytířů, aby ho také chránili." „Tak jaká je tvoje role?" zeptal se Robbie a vzhlédl. „Proč druidové vůbec existují?" „Aby předávali vědomosti. Pěstovali naše stromy a zajistili, aby se kontinuita pohybovala kupředu." „A v průběhu toho všeho dělali věci složitějšími," zamumlal Robbie, postavil se a donesl nesnědený dezert na kuchyňský pult. „Za čtyři dny budu při západu slunce na vrcholku hory a budu s sebou mít lana MacKeage." „Cože? Ne! To nemůžeš." „Ale ano, můžu," řekl mu Robbie a zadíval se směrem k verandě a potom zpátky na kněze. „lan mě požádal, abych ho vzal zpátky, a já jsem souhlasil." „Ale kontinuita... Rozzlobíš energii. Ví o budoucnosti příliš mnoho." „Nebude si zahrávat s magií," ujistil ho Robbie. „Jen chce jít domů za svojí manželkou a dětmi." Daar se také postavil, ale vzal si nedojedený dezert a zasunul si ho do kapsy. „Tak ať je k nám Bůh milostiv," zašeptal a zamířil ke dveřím. „Protože jestli ten starý kozel rozzlobí kontinuitu, budeme všichni prokleti." „Nezdá se, že by tě to trápilo, když jsi vyslovil zaklínadlo, které je přivedlo sem," upozornil ho Robbie a šel na verandu za ním. Daar se zastavil pod schody a ohlédl se. „Probudili by se ve své době, pár minut poté, co ji opustili," vysvětlil. „A pravděpodobně by se přestali pokoušet jeden druhého zabít. Byla to součást původního zaklínadla, aby si ,tuto dobu nepamatovali." Ukázal holí na Robbieho. „Ale funguje to jen tehdy, když se vrátí skrz mé první zaříkávání," řekl. „Ty a lan se vracíte o deset let později, poté, co přišel Curam." „lan mi dá své slovo, že nerozzlobí energii," slíbil mu Robbie. „Jen si přeje zemřít v náručí své rodiny."
Daar na něho několik vteřin mlčky hleděl a potom konečně přikývl. „Ano, pokud ti dá lan své slovo, to stačí," souhlasil tiše. „Takže se za čtyři dny potkáme na vrcholku," potvrdil mu a otočil se k lesu. Sáhl do kapsy, vytáhl kus sušenky a odcházel pryč. Robbie vzhlédl k vrcholku TarStone a vydechl. Ano, ještě čtyři dny a lan MacKeage odejde z jejich životů. Catherine běžela dolů z kopce směrem k městu, první míli udržovala volné tempo, aby si zahřála svaly a pokoušela se soustředit na rytmus svých nohou, které se pravidelně dotýkaly země. Ale myšlenky na Robbieho a otce Daara ji stále vyrušovaly. Co měli, kčertu, za lubem? Věděla, že kněz byl součástí toho, co Robbie dělal na hoře, i když zaslechla jen tolik hovoru, aby porozuměla, že ať už dělali cokoliv, krátil se jim čas. Vymysli lepší plán brzy, slyšela otce Daara rozzlobeně šeptat. Potom ale ztišil hlas a rozhovor tlumily i silné dveře do ložnice — nepomáhalo, ani když k nim přiložila ucho. Plán čeho? A proč ji to, krucinál, vůbec zajímá?! Jenom proto, že se zdálo, že Robbie MacKeage je jedním z těch dobrých mužů, a jenom to, že mu začínala důvěřovat, přeci nestačí, aby se urážela kvůli tomu, že se jí odmítá svěřovat. Byla jeho hospodyně. Vařila a uklízela pro toho muže, a když ho zbili, znovu ho sešívala a lhala jeho otci. Robbie neměl povinnost vysvětlovat svá noční dobrodružství pomocné síle, kterou si najal, i kdyby si vůbec dovolila se ho přímo zeptat. Najednou se za ní ozval klakson. Catherine vykřikla a málem spadla do příkopu. Odskočila z cesty a vylezla na břeh, aby se ohlédla, a spatřila obrovské nákladní auto řítící se z kopce dolů. Řidič držel ruku na ohlušujícím klaksonu a druhou rukou na ni mával. Dokonce na ni i mrkl, než
se najednou začal znovu věnovat své cestě, když jeho levá pneumatika najela na štěrkový kraj protějšího příkopu. Země pod ní se doopravdy otřásala, když se ten muž snažil dostat jeho plně naložené nákladní auto zpátky do svého jízdního pruhu, a než zmizel za zatáčkou, znovu zatroubil. „Ty idiote!" zakřičela za ním a mávala pěstí skrz usazující se prach. „Doufám, že si propíchneš všech šest pneumatik!" Jedinou odpovědí jí byl vzdalující se zvuk klaksonu. Catherine si vzdychla, aby zklidnila své divoce bijící srdce, a už chtěla přeskočit příkop, když si všimla stříbrného pickupu, který se vynořil ze zatáčky dole pod kopcem. Pickup se pohyboval usazujícím se prachem mnohem pomaleji nežli dřevařské nákladní auto a Catherine uvnitř viděla pouze jednu osobu. Otočila se a schovala se za keře. Pomyslela si, že dnes už pobavila dost idiotů. Pickup si to pomalu šinul směrem k ní. Catherine si dřepla za strom a oči měla přilepené na přibližujícím se autu a zaostřující se siluetě řidiče. Vypadal... povědomě. Catherine couvla dozadu a lehla si na zem. Srdce jí začalo tlouct hrůzou, zatímco se pickup přibližoval. Ne! Nemohl to být on. Ron ji nemohl najít! Konečně viděla skrz rozvířený prach jeho rysy — muž s hustými hnědými vlasy, tmavým strništěm vousů a malýma přimhouřenýma očima zaměřenýma na silnici před sebou. Úplně zkameněla a nevšímala si bláta, které jí prosakovalo oblečením. Snažila se přesvědčit sama sebe, že to nebylo nic jiného, než její představivost, která se trochu rozdivočelá. Nebyl to Ron. „Ty nejsi Ron," řekla přiškrceným šepotem. Řidič byl příliš starý. A rozhodně příliš ošlehaný počasím na někoho, kdo by měl být tři roky ve vězení. Vlasy měl prošedivělé a na klíně mu seděl malý bílý pes
s čumákem přitisknutým na okno. Nebyl to Ron. Viděla, že to nebyl Ron. Jediné, co teď musela udělat, bylo přesvědčit o tom své vyděšeně tlukoucí srdce. Catherine ležela v blátivé trávě dobrých deset minut, snažila se dostat své dýchání pod kontrolu a pokoušela se porazit hrůzu, která ji držela přikovanou k zemi. Ze směru od domova se ozval zvuk další menší dodávky. Catherine se nahnula dopředu a spatřila tmavé terénní auto sjíždějící z kopce. Vyskočila na nohy a s výkřikem úlevy se rozběhla na silnici. Robbie sešlápl brzdy vedle ní a jeho úsměv zmizel, když si všiml jejího zabláceného oblečení. Catherine otevřela dveře, nastoupila, položila se ruce do klína a třaslavě se nadýchla. „Co se stalo?" zeptal se a skrz okno prohlížel pátravě silnici, než se podíval zpátky na ni. „Spadla jste? Musela jste utéci ze silnice?" „Já... ehm... Zakopla jsem, když kolem projíždělo nákladní auto." Robbie ji chytl za bradu, otočil si její obličej k sobě a přejel svým tmavým pohledem celé její tělo, než se jí zadíval znovu do očí. „Jste bledá jako duch a ještě se klepete. Jste zraněná?" „Ne, jen otřesená," řekla a uhnula z jeho sevření. Znovu třaslavě vydechla. „Můžete mě odvézt domů, než pojedete na těžbu?" Zaváhal. Bylo zřejmé, že se ještě nerozhodl, zda jí věřit nebo ne. „Cat," zavrčel na ni. „Od nynějška budete muset běhat po svážnicích." Přinutila se usmát. „A co ti medvědi, kteří by mohli sníst lana?" „Pořídím vám nějaký zvoneček, aby vás slyšeli přicházet a utekli dřív, než je spatříte." Znovu se natahoval po její
bradě, ale přestal, když ztuhla, a prostě se jí jen zpříma zadíval do očí. Hluboké, téměř elektrizující ticho naplnilo dodávku. Catherine viděla, že se Robbie nachází ve stavu pohotovosti coby strážný anděl a snaží se přesvědčit sám sebe, že žena vedle něj je v pořádku. Byla na hony vzdálená stavu, o kterém by se dalo prohlásit, že je v pořádku, ale neměla v úmyslu mu říkat proč. Její strach byl pouze její věc, ne jeho. Nebyl to Ron, věděla to s tou samou jistotou, která jí říkala, že se jí Robbie chce znovu dotknout — ať už s jejím svolením, nebo bez něho. A s tím se ted nedokázala vyrovnat, ať už byla jeho starost jakkoliv upřímná. Jediné, co by mohla udělat, bylo utéci s křikem z auta, pokud by se znovu dotkl její brady a kdyby třeba jen naznačil, že jí otře bláto z kolenou. Velmi pravděpodobně by dostala takový záchvat paniky, která by předčila výbuch sopky. „Jdete dnes večer znovu nahoru na vrchol, aby vás zase zbili?" zeptala se a uhnula jeho upřenému pohledu, když vyhlédla ven okýnkem. „'Děláte se o me starosti? Podívala se zpátky na něho. „Jednou se nevrátíte domů. Byl jste skoro mrtvý, když jsem vás našla. A co by potom bylo s chlapci a vaší rodinou, o kterou jste tak odhodlaný se starat?" „Vždycky se vrátím, Catherine." „Jdete dnes nahoru nebo ne?" „Ne. Zkontroloval jsem si kalendář, když jste odešla, a vaše malá lež otci Daarovi nakonec nebyla vůbec žádná lež. Marcus Saints nás přijde odpoledne navštívit a stejně tak soudkyně Baileyová, ta ale na večeři nezůstane. Jenom Marcus." „Kdo jsou Marcus Saints a soudkyně Baileyová?"
„Saints je sociální pracovník, který dohlíží na chlapce. A Martha Baileyová je jediné, co stojí mezi nimi a nápravným zařízením." Catherine se chytla za srdce a zalapala po dechu. „Oni k nám dnes přijdou na návštěvu?" vykřikla a její předešlý strach se změnil v čirou hrůzu. „Sakra, o takových věcech mi musíte dávat vědět předem! Otočte to. Musím se dostat domů!" „Nedělejte si starosti," řekl se smíchem, zařadil rychlost, rozhlédl se, jestli něco nejede, potom se natřikrát otočil na silnici. „Přijedou až po vyučování." „Ale musím začít připravovat večeři." „Způsobem, jakým vaříte?" řekl, zatímco mířil zpátky do kopce. „Mohla byste uvařit polévku ze sekery a Saints by se celý poslintal. A dům vypadá dobře, Cat." Odfrkl si. „Je o zatracený kus čistší, než když u nás byli naposledy. Marcus vyhrožoval, že zavolá na hygienu."
Kapitola 13
Jakmile dojeli domů, řekla Catherine Robbiemu, aby jel na těžbu, a zbytek dopoledne a většinu odpoledne neměla daleko k hysterii. Rozmrazila tolik hovězího, že by nakrmila armádu, vyčistila všechny tři koupelny, až se úplně leskly, poklidila pokoje chlapců, přestlala jim postele, vyluxovala v patře i v přízemí, umyla podlahu v kuchyni, oloupala pět kilo brambor a mrkve a udělala dvojité těsto na kynuté rohlíky. Během pěti hodin, když se děti vrátily domů ze školy a Martha Baileyová a Marcus Saints přijeli, se Catherine cítila, jako by doběhla maratón — a nějak se jí povedlo přežít i tento. Nevěděla, co má očekávat, a tak čekala to nejhorší. Martha Baileyová Catherine překvapila. Byla to drobná žena, svým způsobem hezká a velmi přívětivá. A také začala být poněkud roztěkaná a rozesmátá, když Robbie vyšel ze stodoly, aby ji a Marcuse přivítal. Nyní Catherine nervózně přecházela po verandě před kuchyní, když zástupci státu vedli.s chlapci individuální pohovory. Zbývali už jen dva chlapci. Marcus byl s Gunterem v obývacím pokoji a Martha mluvila s Rickem u kuchyňského stolu. Nora s Codym proháněli kočky ve stodole. Nathan plnil své povinnosti v kurníku a Peter seděl vpředu na
verandě s knihou u nosu — vzdychal, gumoval a čas od času zaklel. Robbie čistil poslední zbytky bláta ze svého auta, které měl, podle Catherininy rady, zaparkované předkem ke dveřím do garáže, aby jejich hosté neviděli jeho sluneční clonu. Robbie se jejímu příkazu zasmál, vysvětlil jí, že clona byla dárek od chlapců, ale zaparkoval auto, jak mu řekla, aby ho mohl omýt. Catherine už to napětí nedokázala déle vydržet. Rozhodla se proto, že by mohla předstírat, že potřebuje zkontrolovat večeři a nakonec vstoupila do kuchyně. A vrazila do Marthy Baileyové, která vycházela ven. „Ach! Promiňte!" „To je v pořádku, paní Danielsová. Zrovna jsem vás šla hledat." Martha se smutně usmála. „Obávám se, že nemohu zůstat na večeři. Mám vlastní bandu, kterou musím nakrmit. A podle toho, co jsem slyšela a co tu celé odpoledne vonělo, přijdu o opravdovou delikatesu. Všichni chlapci nemluvili o ničem jiném než o tom, jak vaříte." Catherine jenom přikývla. „Peter říkal, že děláte výbornou krupičnou polévku." Marthin úsměv se vrátil. „Peter říkal hodně věcí. To všichni chlapci. Vítejte v Pine Creek, Catherine. Rozhodně doufám, že tu zůstanete." Naklonila hlavu na stranu. „I když mám pocit, že pokud se pokusíte odejít, čtyři chlapci a pohledný obr poběží za vámi a přitáhnou vás zpátky." „Myslím, že tu umírali hlady," řekla Catherine a poprvé od rána se trochu uvolnila. Potřásla hlavou. „Varovali mě, že by s chlapci nemusela být rozumná řeč, ale od té doby, co tu jsem, jsem se s ničím takovým nesetkala." Martha poklepala Catherine na paži. „Je neuvěřitelné, jak umí dobré jídlo zkrotit divokou zvěř. Nepřestávejte a pochybuji, že budete mít nějaké problémy. Přijedu zase příští měsíc a možná se mi podaří ochutnat něco z vašich dobrot. Nashledanou a hodně štěstí."
Dobrá, pomyslela si Catherine, když sledovala, jak soudkyně nastoupila do auta a odjela, Robbie měl pravdu. Martha Baileyová byla jednou z těch hodných. Ale Marcus Saints se zdál... Tedy, vypadal, že by se mohl ztvrdlými kriminálníky šťourat v zubech. Nathan se najednou přišoural po schodech na verandu a držel si přitisknutou ruku na hrudníku. „Co se ti stalo?" „Ty slepice jsou zuřivé, mami. Klovly mě." Catherine se sehnula a prohlédla si chlapcovu ránu. Jedné ze starších slepic se podařilo klovnout Nathana do krve, ale jenom trochu. „Přežiješ to, Nathane. Pojď, vyčistím si to a zalepím." „Je to nebezpečná práce a já už ji nechci dělat." „Budu hádat," zamyslela se Catherine a tlačila ho do domu před sebou, aby neviděl, že se usmívá. „Ještě pořád jsi neřekl panu MacBainovi, že potřebuješ zrní." „Ne." „A řekneš mu to?" „Ne." „Nathane." „Doufám, že budou mít hlad." „Nathane." „Proč mu to prostě nemůžeš říct místo mě?" „Protože to je tvoje práce, mladý muži." „Já se ho ale bojím," zašeptal Nathan a pohlédl na ni velkýma štěněčíma očima. „Je k nám velmi laskavý, Nathane. Není jako tvůj otec," zašeptala Catherine, dřepla si a chytila chlapce za ramena. „Nemáš se od pana MacBaina čeho bát." Odhrnula mu vlasy z tváře. „Zlato, když mu řekneš, že slepice potřebují zrní, uvidí, že jsi zodpovědný mladý muž, a budeš respektovat sám sebe za to, že plníš své povinnosti. Budeš jedním ze zdejších chlapců. Ti se pana MacBaina nebojí, nebo ano?"
Chvíli o tom přemýšlel a mračil se. „Ne," připustil konečně. „A pan MacBain na mě bude také pyšný." Catherine vzdychla. „Nathane, plníš své povinnosti kvůli sobě, ne kvůli panu MacBainovi nebo mně. Ráda bych viděla, že dokážeš jednat s lidmi, zejména s muži, a že se nebojíš. Nemusíš nikomu nic dokazovat, jenom sám sobě." „Už to chápu," zašeptal. „Vím, že se bojíš, že vyrostu a budu jako táta. A já se snažím, abych nebyl." Catherine silně píchlo u srdce. Kdy si její krásný malý chlapec uvědomil, co je jejím největším strachem? „Tak pojď, ošetřím ti to zranění od té zlomyslné staré slepice." Catherine se podívala směrem ke Gunterovi a Marcusovi v obývacím pokoji, zvedla Nathana na kuchyňský pult, vyndala ze skříňky lékárničku a začala mu ránu čistit. Robbie přišel ze zahrady, prošel kolem ní a Nathana ke sporáku, zvedl pokličku velkého kastrolu a začal míchat gulášem. Catherine od něho vzala vařečku a pokynula mu, aby šel nahoru a převlékl si mokrou košili. Vrátila se zpátky k Nathanovi, cestou přiklopila hrnec pokličkou, ale otočila se, když Nora vběhla do kuchyně a křičela jako šílená. Catherine se rozběhla ke své dceři, „Co se stalo, Noro?" „Příšera!" vykřikla Nora. „Táta je ve stodole!" V tu chvíli proběhl Cody dveřmi a sám vypadal zběsile a hystericky. Nora zavzlykala a snažila se utéci. Catherine hrůzou ztuhla a přitiskla dceru k sobě. Ron je tady! Je tady! „Táta je na půdě u sena!" vykřikla znovu Nora a schovala obličej na Catherinino břicho. „To jsem byl já," řekl Cody a přitáhl Catherininu pozornost. „Jen jsem žertoval. Zapomněl jsem se. Omlouvám se!" Gunter se vřítil kolem Catherine dovnitř se smrtícím divokým zavrčením a dostal se ke Codymu dřív, než měl kdokoliv čas něco udělat.
„Ty bastarde!" vykřikl Gunter a zamířil pěstí na Codyho šokovaný popelavý obličej. Catherine se konečně dostala ze šoku a došlo jí, co se děje. „Guntere!" vykřikla. Jako ve zpomaleném filmu Catherine sledovala, jak Gunterova pěst dopadla na Codyho obličej a jak bezbranný hoch odletěl na zed za ním. Jeho hlava dopadla na zed se silným zaduněním a zastavila Codyho dost na to, aby mohl Gunter znovu zaútočit, tentokrát na Codyho břicho. Zbitý chlapec sklouzl na podlahu jako hromádka. Catherine spěchala rovnou doprostřed boje a postavila se mezi rozzuřeného mladého muže a jeho padlou kořist. S očima upřenýma na Guntera Catherine neviděla, jak se Marcus Saints rozešel jejich směrem. A stejně tak neviděla, jak ho Robbie chytl za paži, aby ho zastavil. „Ty zatracenej zmetku!" zavrčel Gunter a snažil se obejít Catherine. „Guntere! Ne!" vykřikla, když se Gunter znovu napřáhl. Pohnula se jako on, aby mu zastoupila cestu. „To stačí," řekla klidněji. „Už ho znovu nebij." Gunter stočil svůj hněv na ni. „Slyšela jste! Vyděsil Noru," zavrčel. „Zabiju ho." „Ne, nezabiješ," řekla Catherine pevně a trhla sebou, když se jí snažil odstrčit z cesty, ale stále se jí dařilo zůstat mezi ním a Codym. Chytl jí za ramena a Catherine zvedla bradu. „Udělal chybu," zašeptala. „Cody by nikdy záměrně Noru nevystrašil. Jen si hráli." „Jak to můžete vědět?" Catherine položila ruku na jeho vzdouvající se hrudník. „Protože Codymu důvěřuji, Guntere. Jenom celou věc nedomyslel." „Tak já toho zmetka naučím myslet!" odsekl, odstrčil ji a snažil se dostat ke Codymu.
Catherine se mezi ně znovu postavila a sama se trochu rozzlobila. „Jak, Guntere?" sykla. Sundala si svetr, vytáhla pravý rukáv košile a ukázala mu tři roky starou jizvu. „Takhle ho to naučíš?" Zvedla lem košile tak vysoko, aby odhalila další jizvu, která vedla od pasu nahoru až pod její ňadro. „Nebo možná takhle!" Catherine se otočila zády k vyděšenému mladíkovi, rozhrnula si vlasy na temeni a ukázala mu další, asi pět centimetrů dlouhou jizvu. „Možná by ho tohle naučilo myslet!" Otočila se zpátky ke Gunterovi. „Bude se Nora cítit bezpečněji, když Codyho zbiješ?" zeptala se skrz zaťaté zuby. Udělala krok dopředu a přinutila tak najednou pobledlého chlapce couvnout. „Vyřešilo moje problémy to, že jsem strávila tři týdny v nemocnici, aby byl otec mých dětí poslán do vězení?" Catherine se zastavila a mrkala zastřenýma očima. Její hněv najednou zmizel. „Copak to nevidíš, Guntere?" zašeptala. „Vyděsila jsem Noru tak hrozně, že ji i pouhá hra na schovávanou vystraší k smrti." Gunter se na ni upřeně díval, hruď se mu divoce zdvihala a oči měl zastřené nejistotou. „Jak to víte, Catherine? Jak můžete vědět, že to Cody nemyslel zle?" „Protože mu věřím, Guntere. Věřím mu, chlapče, stejně jako věřím tobě." Catherine se natáhla a znovu se dotkla jeho hrudi, tentokrát jemně a tiše mluvila k mladíkovi, na kterém jí velmi záleželo. „Jednal jsi bez přemýšlení, Guntere. Žiješ s Codym déle než já. Copak by záměrně vystrašil Noru? Je opravdu tak zlý?" „Ne." „Dlužíš mu omluvu," řekla. Cody, který moudře a nebo kvůli možná bolesti byl až doteď zticha, se najednou nadechl. „Ne," zaskřehotal. „Nepotřebuji omluvu."
Catherine se otočila a snažila se pomoci zbitému chlapci na nohy. Gunter ji potichu obešel, opatrně Codyho zvedl a držel ho za ramena, když se mu podlomila kolena. Cody si Guntera nevšímal. Veškerou svoji pozornost soustředil na Catherine a mlčky na ni zíral. „Děkuji," řekl konečně. „Nikdy jsem neudělal nic zvláštního, abych si zasloužil vaši důvěru — ale děkuji vám," zašeptal. „Neděkuj mně, Cody. Já bych se měla omluvit tobě. Nora reagovala nepřiměřeně a je to moje vina. Promluvím s ní." Catherininy oči se zalily slzami, když se na zbitého mladíka podívala. „Necháš mě, prosím, abych jí to vysvětlila a — a zůstaneš pořád jejím přítelem?" Robbie MacBain sledoval, jak se Cody snaží pochopit vyděšenou matku, která se mu omlouvala za to, že se snažila chránit své děti. Několikrát si promnul obličej nahoru a dolů a doufal, že se mu do něj vrátí krev. Podíval se na Marcuse a všiml si, že byl stejně bledý jako on. Už nikdy, nikdy nechtěl něco takového znovu zažít. Nebyl si jistý, co bylo těžší. Vidět svoji bezbrannou hospodyni, jak stojí nehnuté proti rozzuřenému mladíkovi, vidět její trápení ze strachu jejích dětí nebo vidět jasné svědectví jizev, které mu říkaly, odkud její strachy pramenily. Musel zapojit veškerou sílu své vůle, aby se do toho nevložil a všechnu svoji sílu, aby zadržel Marcuse Saintse. Už nikdy, nikdy to nechtěl zažít znovu. Robbie přerušil tíživé ticho a plácl Marcuse po zádech. „Pojďte, kurátore, koupím vám něco k pití u sebe v kanceláři." Saints omámeně přikývl a nechal Robbieho, aby ho vyvedl z kuchyně. Prošli skrz kuchyň do kanceláře, kterou si Robbie před dvěma lety udělal na konci garáže — a kde si také schovával léčivé zásoby skotské whisky.
Dnešní dávka však bude asi celá láhev, než oba muži dostanou své emoce zpátky pod kontrolu. Ne... už níkdy. „Chci vědět, kde jste ji našel," zeptal se Marcus o půl láhve později. „Kradla mi v kurníku," opověděl Robbie a znovu si usrkl své skotské. „Cože?" „Jen další delikvent na mojí farmě." „Ne, opravdu, kde jste ji našel? Má nějaké sestry?" „Kčertu, doufám, že ne. Jedna Catherine Danielsová bohatě stačí." „Není odsud." „Z Arkansasu." Marcus pískl. „Odpověděla na inzerát v novinách? Co jste tam napsal? Volné místo pro dobrodužnou ženu. Plat dva tisíce týdně. Rozšířené zdravotní pojištění a plný důchod po šesti měsících?" Robbie se na něho zamračil. „Našel jsem ji, když mi před šesti dny kradla vejce z kurníku. Ona a její děti se schovávaly v té staré chatě na hoře." Robbie viděl, že mu Marcus pořád nevěří. Znovu si usrkl whisky a zkusil to znovu. „Utíká od toho bastarda, co jí udělal ty jizvy." Marcus se podíval na Robbieho a potom dopil svoji sklenici. „Je rozvedená?" „Ano." „Má děti v péči?" „Ano." „On ví, kde jsou?" „Ještě ne." „Sakra, nechte toho. Řekla Gunterovi, že šel do vězení. Už je venku?" „Propuštěn před třemi měsíci."
Marcus zavřel oči. „Tady bude v bezpečí." „Ano, bude." „Možná," připustil jeho přítel a díval se na Robbieho lehce přiopilýma očima. „Jak jste tam k čertu mohl jen tak stát a nevměšovat se? Jak jste mohl vědět, že ji Gunter nerozmázne o zed? Sakra! Stála tvářív tváři tomu nejhoršímu rváči na této straně kanadské hranice!" „Říkejte tomu třeba instinkt, Saintsi," Robbie vzdychl a podíval se do své sklenice. „To je aspoň, čím se čas od času řídím. Když si to přehraji, řekl bych, že jsem se choval šíleně. A přísahám bohu, že netuším, jak jsem tam jentak dokázal stát." Usrkl si svého pití a pokračoval. „Ale Gunter se konečně podíval na násilí z pozice oběti, nebo ne? Takže bych řekl, že můj instinkt byl správný." „Spletete se někdy, MacBaine?" „Ne, nikdy. Proto jste mi ty chlapce dali, nebo ne?" Marcus si odfrkl. „Jsou tady, protože je nikdo jiný nechce. K čertu, dokonce ani v nápravném zařízení Guntera nechtěli." „Tam by ještě víc zatvrdl, a vy to víte." Marcus si dolil sklenici a znovu se dlouze napil nervy tišící tekutiny. „Ano, já vím. Proto jsem dělal možné i nemožné, abych ho dostal sem." Robbie se usmál. „Něco vám řeknu o té zuřivé malé kočce, kterou jste právě viděl v kuchyni." „Ano?" „Byla jako petarda, která celý den čekala, až bude moci vybuchnout. Byla si jistá, že vy a Martha najdete někde chybu a odvezete Codyho, Ricka a Petera pryč. Myslím, že by na vás na oba vzala hůl, kdybyste se o to pokusili." Marcus si odfrkl. „Tak proto se na mě celé odpoledne tak podezíravě dívala, když jsem se zrovna necpal sušenkami." Najednou se mu zalesklo v očích. „Jo — ehm — máte místo pro dva další chlapce, že?"
„Ne." „Ale no tak, MacBaine. Máte velký dům." Robbie položil svoji sklenku na stůl, položil nohy na podlahu a vstal. „Mám na starosti dvanáct těžařů, někteří z nich, jak bych měl dodat, sjeli s mými vozy ze silnice, když šla Cat běhat ve svých krátkých šortkách. Mám čtyři chlapce, kteří se právě začínají socializovat, a ted i dvě malé děti, které se bojí vlastních stínů. A mám hospodyni, která se k smrti bojí všeho, co je větší než ona sama — to znamená, že úplně všeho — a ted jsem se rozhodl pokusit se o nemožné a dvořit se té ženě. A vy chcete, abych si k tomu ještě něco přidal?" Marcusovi spadla čelist a najednou ústa zase zavřel. „Chcete se jí dvořit?" zeptal se s vytřeštěnýma očima lesklýma od vypité whisky. „Jako pro manželství?" zaskřehotal těsně před tím, než vybuchl v smích. „Co je na tom tak směšného?" Marcus zachrochtal. „Robert MacBain, nejvyhledávanější svobodný mládenec v lesích severního Maine," sípal a mával rukou do vzduchu. „A muž nejodhodlanější, aby to tak zůstalo, jak se traduje. A vy se chcete dvořit Catherine Danielsové?" zeptal se a vybuchl do dalšího záchvatu smíchu. „Ano!" Marcus konečně zvážněl a potřásl hlavou. „Ta žena se už nikdy neprovdá." „Ale ano, provdá. Catherine se za mě provdá a bude z toho úplně opilá štěstím!" Oba muži si při tom povýšeném prohlášení dolili sklenice. Jeden s odhodláním, druhý s údivem.
Kapitola 14
Cody ležel v posteli a na obličeji měl sáček s ledem. Na svůj pohmožděný žaludek dostal zázvorovou limonádu a příslib trochy guláše, až se bude cítil lépe. Večeře byla velmi tichá. Robbie a Marcus zřetelně chyběli a Nora a Nathan se vrátili do svých tichých nálad. Gunter se rozhodl, že se potřebuje projít víc, než potřeboval večeři, a Rick a Peter umývali nádobí, aniž by je o to kdo požádal. Catherine ted byla ve stodole. Tváří v tvář svým dětem, které seděly na balíku sena a dívaly se na ni vykulenýma očima plnýma nejistoty. „To, co se stalo v kuchyni, nebylo nic jiného než hrozné nedorozumění," začala Catherine a seděla na jiném balíku sena přímo naproti nim. „Noro, pokud tě cokoliv někdy vyděsí, je určitě správné, když mi o tom hned přijdeš povědět. Gunter je tím, který udělal ukvapený závěr, aniž by si nejprve ověřil fakta." Naklonila se kupředu a dotkla se jejích kolen. „A ty jsi právě viděla, jak může nedorozumění vést k hroznému zmatku. Lidé mohou přijít k úrazu, když reaguješ bez toho, abys nejprve zjistila pravdu. Pořád chci, abyste mi oba řekli, když vás něco nebo někdo vystraší," řekla. „Ale taky musíte začít lidem věřit," dodala a ukázala na sebe. „My všichni musíme, včetně mě." „Řekla jsi Gunterovi, že Codymu věříš," zašeptala Nora.
„Řekla jsem mu to," souhlasila Catherine s přikývnutím. „Protože to tak je. Všichni chlapci k vám byli velmi milí, že ano? Věříš jim, když na tebe dávají pozor, Noro?" Dívenka přikývla. Catherine si přitáhla dceru do náručí. Noře bylo šest let. Ne šestnáct. Ne dvacet šest. Byla jen malá holčička, která strávila celý svůj život s vyděšenou a příliš ochranitelskou matkou. „My všichni jsme přestali utíkat před vaším tátou," zašeptala Catherine, naklonila se dopředu a položila ruku také na Nathanovo rameno a na obě děti se usmála. „Neexistuje nic, co by nám mohl udělat, a proto se ho už nebudeme bát." „Mohl by tě znovu zbít," zašeptal Nathan. „Mohl by tě zranit tak hodně, že budeš muset jít do nemocnice, jako předtím." Catherine zatřásla hlavou. „Ne, Nathane, nemohl," ujistila ho a opřela se zády o balík sena. „Stejně jako vy dva, jsem i já za poslední tři roky vyrostla. Váš táta mě nemůže zranit, protože mu to nedovolím. Jen jsem na tu skutečnost na malou chvíli zapomněla a utíkala jsem. Ale tady to všechno končí. Toto je nyní náš domov." Naklonila k nim hlavu. „Víte, jak říkají lidem, kteří žijí v Maine? Maniaci. A to jsme ted i my. Jsme Maniaci.'" „Ale to znamená blázniví lidé," řekl Nathan. Catherine přikývla. „Těmi ted jsme. Jsme tak blázniví, že už se víc ničeho nebojíme. Oběma se vám líbí chodit do zdejší školy, že?" Obě děti přikývly. „A máte rádi chlapce?" „Gunter mě trochu děsí," řekl Nathan. „Gunter dnes dostal velmi cennou lekci," ujistila ho Catherine. „Pamatujete, jak jsem vám říkala, že máte všechny považovat za vaše strážné anděly? Copak se Gunter nesnažil být Nořiným andělem strážným?"
„Asi ano," souhlasil Nathan. „Ale mami, neměla jsi stát uprostřed. Mohla jsi být zraněna omylem." „Já mám ale taky svého strážného anděla, který by nedovolil, abych schytala nějakou ránu." „Koho?" „Pana MacBaina. Stál tam také. Kdyby si myslel, že bych mohla být zraněná, zachránil by mě." „Jako to víš?" zeptala se Nora. „Protože máme dohodu," řekla Catherine svým dětem. „Kryjeme jeden druhému záda. Já hlídám pana MacBaina a on hlídá mě." „Panu MacBainovi věřím," zašeptala Nora. „A Gunter mě vůbec neděsí, protože je mým strážným andělem," prohlásila s plnou autoritou svých šesti let. „A řidička mého školního autobusu říká, že zoubková víla žije přímo tady v Maine. Na vrcholku tamté hory," dodala a ukázala.na bok stodoly. Catherine vůbec netušila, jak se jejich diskuze dostala od andělů strážných k zoubkové víle, ale byla za změnu tématu vděčná. „Jak to, že ti to řidička autobusu řekla?" zeptal se Nathan zjevně také připravený změnit téma. „Protože jsem jí ukázala můj zub," řekla Nora a stáhla si spodní ret. Potom jazykem zakývala jedním z dolních zubů. „A zoubková víla přijde dolů z hory a dá mi překvapení," vysvětlila. „Hned jak mi zub vypadne a já si ho položím pod polštář." Konečně ret pustila. „Co ale dělá se všemi těmi zuby, mami?" Tedy, to byla opravdu dobrá otázka. Catherine napodobila Nořinu dřívější reakci, pokrčila ramena a otočila dlaně vzhůru. „Nemám zdání," připustila. Usmála se na ni. „Ale vsadím se, že vím, kdo by to věděl. Proč se nejdeš zeptat Codyho a Guntera?" Nathan rychle zatřásl hlavou a Nora sklopila oči do klína a také zatřásla hlavou.
Catherine zvedla dceři bradu. „Pokud se se všemi neudobříš, Noro, mlčení bude viset nad domem jako černý mrak." Catherine se podívala také na Nathana. „Chci, abyste oba odnesli misku guláše Codymu. Požádejte Guntera, aby šel s vámi. A vezměte s sebou také Ricka a Petera. A potom se jich všech zeptejte, co dělá zoubková víla se všemi těmi zoubky, které sebere." „A co když se znovu budou prát?" zašeptala Nora. „Nebudou," slíbila jí Catherine. „Gunterovi je velmi líto, že Codyho udeřil. A ted je na vás jim ukázat, že jste všichni pořád přátelé. Ted je váš čas na to být jejich strážnými anděly." ,i,Ale já jsem jenom malá holka, nemůžu být anděl." „Ale určitě můžeš. A stejně tak Nathan. Když skupina lidí žije společně v jednom domě, navzájem si pomáhají. Nezáleží na tom, jak jsou staří nebo mladí." Catherine vytáhla své děti na nohy. „Vzpomínáte si, jak jste mi pomáhali zachránit život panu MacBainovi nahoře v horách? Tak ted máte šanci být znovu silní a stateční a odehnat ten černý mrak od našeho domu. Jděte," řekla a postrčila je směrem k domu. „A nezapomeňte vzít Codymu trochu guláše. Ať mu ho donese Gunter," dodala, když si vzpomněla na svoji čistou podlahu. Děti pomalu odcházely ke dveřím na druhé straně stodoly, ale zastavily se, když Robbie vystoupil ze stínu v půlce uličky. „P-pane MacBaine," řekl Nathan. „Nathane, Noro," odpověděl s kývnutím. Catherine sledovala se zatajeným dechem, jak Nathan narovnal svá malá ramena a podíval se nahoru na tyčícího se obra. „Slepice potřebují zrní, pane," zašeptal. „A kbelík na vodu teče, protože je zrezivělý." Robbie kývl a položil ruku na Nathanovo ramínko. „Děkuji, že jsi mi o tom řekl, chlapče. Nestaral jsem se
o slepice dost poctivě a jsem moc rád, že jsi tu povinnost vzal za mě." Dokonce i pod tíhou Robbieho ruky, viděla Catherine, jak se- Nathanova ramena ještě více narovnala. „Mě to nevadí," řekl její syn. „A slepice si na mě zvykly." „Odnesu Codymu trochu guláše," pípla Nora, aby nezůstala pozadu. Otočila obličej nahoru k Robbiemu. „Víte, co dělá zoubková víla se všemi těmi zuby?" Robbie se podíval na Noru, zjevně y rozpacích, a zavrtěl hlavou. „Myslím, že bys měla dát na radu své matky a zeptat se chlapců," navrhl a pustil Nathana. „Velmi pravděpodobně to budou vědět." Nora vzala Nathana za ruku a táhla ho za sebou ze stodoly ven. Robbie je sledoval, jak odcházejí, a potom se otočil ke Catherine. „Jak dlouho jste tam stál?" zeptala se. Neodpověděl, ale rozešel se uličkou směrem k ní. Catherine si konečně všimla dlouhého silného klacku v jeho ruce. Došel k ní na dva kroky a zastavil se. Schoval obě ruce i klacek za záda a tiše se na ni díval. Catherine o krok couvla. „Vy jste pil," řekla a couvla ještě o krok. „Ano, trochu, ale ne tolik, abych byl opilý, Catherine, takže se na mě nemusíte takhle dívat. Nikdy jsem nebyl a ani nebudu opilý, protože nerad ztrácím kontrolu." Udělal krok dopředu, aby se vzdálenost mezi nimi nezvětšovala. „A můžu vám říci," zašeptal, „že přesně tak jsem se cítil dnes odpoledne v kuchyni." Catherine couvala až ke zdi na konci stodoly a on se pořád blížil, až byl tak blízko, že cítila teplo jeho těla. Opřel klacek o stěnu vedle ní a opřel se rukama po stranách její hlavy. Díval se na ni pohledem tak intenzivním, že Catherine musela propnout kolena, aby se jí nepodlomila.
„A pokud vás ještě někdy přistihnu, jak stojíte uprostřed boje mezi kýmkoliv vyšším, než jsou vaše děti, nebudu vaším strážným andělem, Catherine, ale nejhorší noční můrou." Naklonil se blíž a sklonil hlavu tak, že jeho obličej byl pouhé centimetry od jejího. „Rozumíte, co říkám, malá Cat? Už nikdy se do takové pozice nestavte." Kývla by, kdyby její nos nenarazil do jeho. „N-na co je ten klacek?" zašeptala a otočila hlavu, aby se podívala za jeho ruku, protože, to pro ni bylo bezpečnější než pohled do jeho divoce rozrušených očích. Narovnal se, aniž by couvl, odtáhl ruce ode zdi a držel je podél boků dlaněmi k ní. „Když jsem se v chatě probudil a zjistil jsem, že jsem přivázaný k posteli, říkala jste mi, že se vám nelíbí, když jste bezbranná," řekl a jeho mluva byla plná něčeho... něčeho... o čem si Catherine nebyla jistá, zda to byl hněv, který tížil jeho slova, nebo nějaká jiná emoce. „Tak jsem vám přinesl silný klacek," řekl a stál tam s rukama otevřenýma. „A dávám vám na výběr, jak ukončit tento rozhovor:" „C-co tím myslíte?" Roztáhl ruce do strany. „Bud můžete vejít do mé náruče, Catherine, se slibem, že už nikdy nic takového neuděláte, nebo můžete vzít ten klacek a konečně mě srazit na kolena." Catherine byla najednou tak vyděšená, že se začala chvět. „Nehodlám vás udeřit." „Tak pojďte do mé náruče. Potvrďte to, co jste říkala svým dětem, že mi věříte. Neublížím vám." „T-to taky nechci udělat. Jen prostě odejdu." „Ne," řekl a zatřásl hlavou. „To není volba, kterou jsem vám dal." „Ale proč? Proč tohle děláte?" „Protože vás potřebuji držet," zašeptal. „A přesvědčit se, že jste v pořádku."
„Ale já jsem v pořádku. Gunter mi nic neudělal." „Pojdte do mé náruče, Catherine," zopakoval tiše. „Dejte mi tu samou důvěru, kterou jste dala Gunterovi." Sklopila pohled k jeho košili. „Nemůžu. Není to to samé. Objetí vede k... Vede k ostatním věcem." „Ano, velmi často ano." „Nemohu to udělat." Znovu se na něho s naléhavým pohledem zadívala. „Copak nerozumíte? Nikdy nemůžu věřit své... své... nějakému muži takovým způsobem." „Tak zvedněte ten klacek." „Ne!" odsekla a cítila, že ji vyprovokoval. Založila si ruce na prsou a odmítala se toho zatraceného klacku dotknout. „Odcházím odsud, Roberte MacBaine, aniž bych vás udeřila nebo objala!" „A jak přesně to chcete udělat?" zeptal se a také si založil ruce na prsou. „Připadá mi, že stojím mezi vámi a dveřmi." Catherine začala podupávat nohou. „Tohle je hloupé. Vidíte, že jsem v pořádku." „Copak nevidíte, že já ne?" zašeptal a natáhl jednu ruku. Catherine se na něho upřeně dívala. „To vás rozklepal ten alkohol." „Ne, malá Cat, to vy." Znovu roztáhl obě ruce. „Pojdte mě obejmout, Catherine." Upřeně se dívala do jeho nevyzpytatelných, hlubokých, ocelově šedých očí. Co od ní chtěl? Víc než jen důvěru, vsadila by se. Ale co? „J-jenom obejmout?" „Ano, jen mi dovolte, abych vás držel v náručí." Catherine se odlepila ode zdi, zaváhala, pomalu se k němu přiblížila, zhluboka se nadechla a pomalu ho objala kolem pasu. Velmi jemně a tak nějak váhavě jí objal pažemi a přitiskl si její hlavu na svoji hrud.
„Ach, Catherine," zašeptal a vzdychl. „Jste ten nejstatečnější člověk, kterého jsme měl kdy tu čest potkat." Stála tam ztuhlá v jeho objetí a čekala, až ji zachvátí panika. Jediné, co však cítila, bylo jeho mocné teplo a pravidelný silný tlukot jeho srdce. Napjaté svaly na jeho zádech se pomalu uvolňovaly, když ji něžně k sobě tiskl a jednou rukou ji hladil po zádech. Catherine také vydechla a uvolnila se v jeho objetí. V hrudi mu tiše zarachotilo. „Ano, Cat, jste úplně v pořádku." Dotkl se rty jejích vlasů. „A tak křehká na někoho tak silného." V krku jí narostl knedlík a ona nemohla odpovědět jinak, než zarytím prstů do jeho zad. Bylo-to sto tisíc let, kdy ji naposledy někdo objímal. „Ted můžu zemřít šťastný," zašeptal a odpověděl na její dotek silnějším stiskem paží. „Je to jenom objetí," podařilo se jí konečně říci, i když jen tlumeně do jeho hrudi. „Ano, ale chápu, že je velmi výjimečné. Prozřetelnost se na nás na oba dnes večer usmívá." „O čem to mluvíte?" zeptala se a vzhlédla. Dovolil jí pohnout pouze hlavou, nikoliv tělem a usmál se dolů do jejích očí. „Věříte na kouzla, Catherine?" „Samozřejmě, že ano," řekla a usmála se do jeho zářících očí. „Kouzlem každé ráno vychází sluníčko." „Ne," zašeptal a pomalu zatřásl hlavou, aniž by uhnul pohledem z jejích očí. „To je fyzika. Kouzlo je to, co přivede ženu na mojí horu, když měla na výběr milion jiných hor, a potom jí dovolí, aby mě vytáhla ze spárů smrti. A kouzlo ji přestěhuje do mého domu a potom jí dá odvahu, aby mi vešla do náručí." Lehounce táhl jedním svým velkým mozolnatým prstem po jejím obočí, dolů po tváři a zastavil se na její bradě. Zvedl její obličej ke svému. „Jsou to dva lidé, Catherine,"
zašeptal s ústy pouhé centimetry od jejích, „kteří objeví vzájemnou a posvátnou důvěru." Dokončil svoji definici letmým dotykem svých rtů na jejích v polibku tak něžném a prchavém, že Catherine cítila, jak se naklání dopředu s touhou do dalším. Skončil však dříve, než si vůbec mohla rozmyslet, zda se to doopravdy událo. Jenom zalapala po dechu, když ji najednou vzal do náručí, odnesl k hromadě balíků sena v rohu a s bezstarostným úsměvem ji posadil na horní balík. Robbie vyskočil vedle ni, natáhl se a vzal její ruku do své otevřené dlaně. Placem hladil její prsty. „Nikdy mě nepřestane udivovat, jak tak jemné ruce mohou být tak silné," řekl. „Nikdy jsem úplně neocenil, že nedostatek fyzické síly u žen může vlastně podnítit jejich schopnost se rozvíjet." Catherine se také dívala dolů na jejich ruce a ze všech sil se snažila nedovolit tomu obyčejnému doteku, aby ji rozbušil srdce. „Co tím myslíte?" zašeptala. „Když chci, aby se něco stalo, mám tendenci dožadovat se výsledků," vysvětlil jí a palcem kreslil pomalé kruhy v její dlani. „A když to nefunguje, spoléhám se na svoji velikost a sílu, abych dostal to, co chci.Ale vy, Catherine," řekl a sevřel svými prsty její. „Vy se k problému stavíte úplně jinak." ,J-jak?" Otočil ramena, aby se na ní příměji zadíval. Její ruku měl pořád jemně sevřenou ve své. „Tak například dnes večer. Chytl bych Guntera za krk a dal mu pořádně ochutnat jeho vlastní medicíny." „Nezbil byste ho." „Ne," souhlasil a potřásl hlavou. „Ale stoprocentně by odcházel s něčím, o čem by měl přemýšlet." Zvedl jejich ruce a dotkl se jejích prstů svými rty. „A vy jste dosáhla toho samého bez násilí. Místo, abyste se snažila natlouci
do toho kluka trochu rozumu, ukázala jste Gunterovi, jak vypadá agresivní chování z druhé strany. Výsledek je stejný, ale mnohem zřetelnější." „Jen jsem se snažila ho zastavit, aby Codyho znovu neudeřil." „Ano, ale tam, kde bych já použil sílu, abych ho zastavil, jste vy použila hanbu." „Nechci nikoho zahanbovat," zašeptala. „Copak to ale není silnější emoce, Catherine? Která z lekcí zůstane v Gunterovi déle? Vidět svůj čin, jaký je, a stydět se za něj, a nebo být prostě jen poražen někým, kdo je silnější než on? A to, malá Cat, je to," řekl a použil volnou ruku, aby jí zaťukal na nos, „proč jsou ženy silnější než muži." Catherine sevřela svoji volnou ruku v pěst a bojovala s nutkání nepodrbat se na nose. „Děláte ze mě něco, co nejsem. Nebyla jsem statečná, ani chytrá, ani jsem se nesnažila udělit Gunterovi lekci. Jen jsem chtěla zastavit to bití." Robbie kývl směrem ke klacku u zdi. „Mohla jste si najít zbraň nebo třeba židli a ukončit to stejně rychle." „Kdyby slova nepomohla, pravděpodobně bych to udělala," řekla a nakonec to vzdala a podrbala se na nose. „Ano," usmál se. „Nepochybuji, že byste to udělala, protože stejně jako já vždycky najdete způsob, jak dostat co chcete." Zvedl její ruku, otevřel svoji a přiblížil její dlaň ke svým rtům. Políbil ji, zavřel jí prsty a pustil ji. „Tak, Catherine," řekl se vzdychnutím, opřel se o zed a naklonil hlavu, aby se zadíval na vzdálený konec stodoly. „Rozhodli jsme se, že budeme jeden druhému důvěřovat. Souhlasíme, že jste stejně silná jako já, jenom jiným způsobem, a máme šest mladých lidí v domě, kteří potřebují vidět naše spojené síly, aby se z nich stali dobří dospělí."
Podíval se na ni. „Co byste řekla na to, abychom rozšířili naše malé spiknutí a spojili vaše děti s mými chlapci a rozmysleli se, co můžeme udělat s jejich výchovou?" „Ale to přeci děláme." „Ne, když jsem dnes večer položil ruku na Nathanovo rameno, bylo to poprvé, co jsem se vašeho syna dotkl. A mimo to, že se mě Nora ve škole chytla za ruku, jsem se k ní ani nepřiblížil." Catherine sklopila pohled do klína. „O-o co to žádáte?" Zvedl jí bradu, aby se na něho podívala. „Žádám o vaše svolení být součástí vašich životů. Být příklad toho, čím by měl být... otec. Ukázat jim, že muž je někdo, u koho by měli hledat úkryt a bezpečí, a ne od něho utíkat." „Copak už toho nemáte na talíři dost? S chlapci, vaší rodinou a vaším... vaším... Tím, co děláte na té hoře?" zeptala se Catherine a mávla rukou směrem k TarStone. „Ne, nikdy nemůžete mít přeplněný talíř, když se o něj s někým dělíte." „Ale proč byste chtěl přibrat moje děti?" „Protože vás chci." „Ne." „Dal jsem vám pevný klacek." „Nemlátím lidi." „Ale budete muset, malá Cat," zašeptal, znovu ji chytl za bradu a naklonil se blíž. „Protože jedině tak se mě zbavíte." „Já prostě odejdu," řekla a její slova se od něho odrazila, jen aby znovu uslyšela lítost ve svém hlase. „Už jste přestala utíkat, Catherine. Zůstala jste tady se mnou. Nebo si můžete vykopat díru á zalézt do ní a zase ji za sebou zahrabat." „Už to děláte zase," řekla a otočila se tak, až klečela proti němu, odhodlaná přinutit ho pochopit. „Vidíte něco, co tu nikdy nebylo. Nejsem ta statečná žena, o které pořád
mluvíte. Dělám všechno, co můžu, abych každé ráno vstala a postavila se dalšímu nejistému dni." „Ale přesto vstanete, děvče." „Nechci, abyste mě chtěl," zašeptala. „Jen by nám to oběma ublížilo." „Už je pozdě," zamumlal a vzal její obličej do dlaní. „Když jste mě našla na té hoře a rozhodla jste se mi zachránit život, místo abyste utekla, už tehdy bylo pozdě pro nás pro oba." Catherine přemýšlela nad tím, že by mu řekla, že neměla ani trochu na výběr. Přemýšlela i nad tím, že si dojde pro ten klacek a konečně ho přinutí pochopit. A potom si vzpomněla na to, jak bezpečně se cítila v jeho náručí, když ji objal. Jak statečná. A, ano, jak silná. Tak silná, pomyslela si Catherine, když se dívala do jeho podmanivých šedých očí, že by mohla konečně přestat přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdyby ji Robert MacBain políbil, a prostě ho políbit sama. Napodobila jeho držení, vzala mu obličej do dlaní a přitáhla si jeho ústa dolů ke svým. A nebyl to jen prchavý polibek, který mu dala, pro všechny svaté! Byl takový, aby nikdo nepochyboval, že se opravdu stal. Robbie vydal zvuk — Catherine si nebyla jistá, jestli zabručel nebo zasténal — sevřel ji v náručí a opřel se dozadu o zed. Naklonil hlavu a prohloubil polibek — který ona začala — když rozevřel své rty na jejích. Chutnal jako velmi jemná skotská, perfektní směs horka a mužné přitažlivosti, ze které se jí roztočila hlava. Tentokrát ani trochu neváhal, nic nebylo prchavé ani nesrozumitelné. Catherine otevřela ústa s rostoucí naléhavostí a toužila po dalším. Přitiskla se k němu, ochutnávala a škádlila jeho postupující jazyk a užívala si záchvěvy vzrušení, které prolétávaly celým jejím tělem. Také vydala zvuk
a rozpoznala ho jako své vlastní překvapení nad tím, že nebyla z jeho reakce vyděšená, ale posílená. Svaly na jeho ramenou se pod jejíma rukama napjaly, šlachy na krku se natáhly, když se pohnul, aby ji ochutnal. Její ňadra byla těžká, její bradavky ožívaly pod teplem sálajícím z jeho hrudi. Catherine se zvedala, aby šla vstříc každému novému vzrušení, a pomyslela si, že její touha byla na hony vzdálená smrti. Tento vysoký obr, muž s šíleným výběrem mezi klackem nebo objetím, si jenom dobíral její strachy svými ústy, svojí chutí a svojí vše pohlcující přítomností. Přerušil polibek a vydal se svými rty na cestu chvějícího se potěšení po její čelisti, nahoru po tváři až ke spánku. Potom vzal její hlavu do dlaní a přitiskl si ji pod bradu se vzdychnutím tak silným, že jí v plic unikl všechen vzduch. „Myslím, že bychom měli přestat," zašeptal. „Než zapomenu na svůj ušlechtilý záměr." Catherine by byla také vzdychla, kdyby jí to jeho vášnivé objetí dovolilo. Nějak skončila obkročmo na jeho klíně a ta nemravná pozice —- společně s nepřehlédnutelným důkazem jeho ne příliš ušlechtilé touhy, která se na ni intimně tlačila — ji nakonec přeci jen znervózněly. Vyzkoušela sílu jeho záměru, když se vrtěním snažila vykroutit. Robbie hlasitě zasténal, zvedl ji a postavil ji na podlahu, než mohla vůbec zalapat po dechu. Stála k němu čelem, svetr si svírala rukama sevřenýma v pěst a předloktí měla přitisknutá na svých citlivých bradavkách. Měla pocit, že jí obličej snad shoří. „Už nemáš na výběr, Cat. Jen se otoč a odejdi." „já... to bylo... Ten polibek nebyl..." „Jdi do domu, Catherine." Otočila se ke dveřím. „A vezmi si s sebou ten klacek." Catherine se otočila"a vrtěla hlavou. „Nechci ho."
Robbie sklouzl dolů z místa, kde seděl, došel ke klacku, zvedl ho, přišel ke Catherine, vložil jí ho do ruky a sevřel jí kolem něho prsty. „Ale já chci, abys ho měla. Postav ho vedle hodin v kuchyni a pokud se znovu rozpoutá nějaká bitka a já nebudu doma, použij ho." Snažila se mu ho vrátit zpátky. „Nebudu nikoho mlátit." Robbie stále držel její ruku sevřenou kolem klacku. „Pokud přijde nějaký neznámý člověk a bude ohrožovat tvoje děti, pohrozíš mu prstem?" „Samozřejmě, že ne." „Když se Rick začne prát s Peterem a nepřestanou a nikdo jiný nebude na blízku, co uděláš?" „Já... já bych... udělala bych..." Lehce jí přejel prstem po tváři. „Je to jenom zbraň, Cat. Nástroj, který může znásobit tvoji sílu až desetkrát. Pořádný klacek udělá rozdíl mezi tím, jestli jsi úplně bezbranná proti někomu, kdo je dvakrát tak větší, nebo jestli může zvítězit." „Je to také zbraň, která se může otočit proti mně." „Ano, ale zítra tě začnu učit, jak zabránit tomu, aby se to stalo." „Cože?" „Zbraně jsou pouze tak efektivní, jak je člověk používá, Catherine. Ale s řádným tréninkem bys mohla pouhým klackem zastavit medvěda." Usmál se a zlehka jí poklepal na nos. „A já ti ukážu, jak se to dělá. Vždycky najdeš nějakou zbraň, třeba basebalovou pálku, násadu od koštěte nebo větev ze stromu." Vytrhla se mu a přitiskla si klacek k hrudi. Rukávem si otřela nos. Otevřela ústa, ale nic z nich nevyšlo, a tak je znovu zavřela, otočila se a zamířila k druhému konci stodoly. „Dobře se vyspi, malá Cat," zavolal za ní tiše. Catherine se zastavila, otočila se k němu a pořád si ještě tiskla klacek k hrudi. „J-já bych chtěla, abys byl příkla-
dem pro Nathana a Noru," řekla tiše. „A chci pomáhat s chlapci." Zvedla bradu. „Ale také chci, abys přestal dělat to, co děláš nahoře v horách." „Omlouvám se," řekl a potřásl hlavou. „Budeš si muset spokojit se dvěma ze tří." „Mohla bych tě zastavit tím, že to povím tvému otci." „Ano, ale ty mu to neřekneš. Není to dobrodružství, co mě přivádí na horu, Catherine, ale povinnost. A jednou z věcí, do kterých se nikdy nesmíš plést, jsou moje povinnosti." „Tvoje povinnosti," zopakovala a upřeně se na něho dívala. „Jaká povinnost nutí muže, aby se nechal zbít a skoro zabít? To není povinnost, to je šílenství." Frustrovaně zamávala rukou. „A jestliže víš, že se nevyhneš boji, proč si kruci nevezmeš něco lepšího než ten hloupý meč, který jsi měl, když jsem tě našla?" Tiše se zasmál. „Ten hloupý meč jsem si vybral jako zbraň. Stejně tak bude ten klacek zbraní tvého výběru, až tě s ní naučím zacházet. Jdi domů, Catherine. Pro dnešek toho na tebe bylo už víc jak dost. Jednou pochopíš, proč dělám to, co dělám, ale ne dnes." Catherine se dívala dlouhou uličkou matně osvětlené stodoly. Robbie stál pevně na nohou s rukama překříženýma na hrudi a jeho pichlavý šedý pohled byl upřený přímo na ni. Catherine se otočila a tiše vyšla ze stodoly ven.
Kapitola 15
Robbie nevěděl, proč ho překvapilo, že když se Catherine Danielsová na něco zaměřila, přistupovala k tomu se zuřivostí lvice bránící své mladé. Když se mu ale znovu snažila rozseknout hlavu svým klackem, Robbie se zamyslel, zda netvoří monstrum, či prostě jen funguje jako hromosvod pro šest let domácího násilí. Připravil Catherine o její cíl tím, že se prostě pod její obdivuhodně zlomyslnou ránou jenom přikrčil. „Dovoluješ svým emocím, aby řídily tvé činy," řekl, když se otočila čelem k němu s klackem připraveným k další ráně. Zvedl ruku, aby ji zastavil. „To jsem se ti snažil vysvětlit dříve, Cat. Začala jsi s promyšlenými pohyby, ale ted prostě jen divoce mlátíš z čiré frustrace. Když do toho zamícháš emoce, prohraješ." Položila klacek na zem a opřela se o něj. Chvějící se rukou si otřela obočí. „Když se ti někdo snaží vyrazit zuby, je to emotivní," řekla s obličejem zčervenalým námahou. Robbie došel k ní a vzal si od ní klacek. Potom s ním balancoval na prstech. „Ne, je to o kontrole. Tvoje zbraň je tvoje prodloužená ruka, páka, a ty jsi opěrný bod. Tvá síla se násobí, když vložíš do rány Celé své tělo." „Z fyziky ze střední si už moc nepamatuji." „Ale přesto ji každý den používáš. Páčíš víko na sklenici se zavařeninou nebo rozprostřeš svoji váhu, když vyndáváš
desetikilovou pečeni z trouby. Používej svoje tělo, Cat," položil jí ruce na klacek. Jednu doprostřed a druhou asi čtyřicet centimetrů od středu. Obešel ji, postavil se za ni a položil své ruce přes její. „Nešvihej s ním jako s baseballovou pálkou. Tlač ten klacek od sebe," radil jí a posunul její pravou ruku dopředu. Sledoval ten pohyb spodním obloukem pravé ruky a potom nahoru a zastavil kratší konec klacku zhruba ve výši mužské čelisti. „Tak," vysvětloval. „Nejdříve ho uhodíš do ramene a potom rychle, abys využila setrvačnost jeho reakce — což bude odstrčení klacku pryč — zvedneš ho a udeříš ho pod bradu. Nebo sem," navrhl a píchl kratším koncem klacku znovu dopředu. „Můžeš mu zamířit bud na krk, nebo na prsní kost. Jeden rychlý silný úder a on bude lapat po dechu." „Ale co když se ten člověk, se kterým bojuji, bude umět prát?" zeptala se, vystoupila z jeho objetí a otočila se k němu čelem. „Co když to bude někdo jako ty a bude znát všechny triky?" Robbie máchl k pastvině. „Tak si vzpomeneš na své staré dobré zvyky a budeš utíkat jako o život." „A co když nebudu moct utéci ? Když mě zažene do rohu ?" Kývl na klacek v její ruce. „Alespoň si budeš schopná vybojovat svoji cestu z rohu ven, než skončíme. Ale Cat, většina lidí, se kterými se setkáš, nebudou trénovaní v boji muže proti muži." „A díky mojí velikosti a tomu, že jsem žena, si budou myslet, že pro ně nejsem nebezpečná," zopakovala to, co jí řekl dříve. „Ano, moment překvapení je tvojí největší zbraní." Podívala se na klacek, potom zpátky na Robbieho a zářivě se usmála. „Děkuji. Nikdy jsem. si nemyslela, že by násilí mohlo mít světlou stránku, ale mít možnost se bránit je stoprocentně lepší, než strávit tři týdny v nemocnici."
„Ano, ale bude to jenom násilí, když dovolíš svým emocím, aby do toho vstoupily. Když je zbraň užívána správně, není ničím jiným než nástrojem. Nechceš nikoho zabít, jen se bránit. A toho dosáhneš tak, že budeš tím, kdo ji má pod kontrolou." Zatočila klackem v ruce, jako by to byla mažoretová hůlka, a líbezně se na něho usmála. „To se mi líbí. Jaké další triky máš v rukávu?" Ano, tvořil z ní monstrum, je to tak. Ale aspoň to bude od nynějška připravené monstrum. „Jak,jsi na tom s noži?" zeptal se. Její úsměv se vytratil stejně rychle, jako se objevil. „Musíš se dostat k někomu blízko, abys mohl použít nůž." Zamítl její znepokojení zavrtěním hlavy a vytáhl svoji malou dýku z boty. „Ale je lepší než klacek," řekl a podal jí nůž, aby si ho vzala. „A může se hodit i k jiným věcem." Catherine si prohlížela malou ostrou dýku. „Vypadá starožitně." „Ano, je asi tak stejně stará jako můj meč." Naklonila hlavu na stranu. „Kde je tvůj meč, mimochodem?" zeptala se a zvedla obočí. „A ty dva plédy, které jsem vyprala, zašila a dala ti je do skříně?" „Schované v horách." Dívala se na něho a zjevně přemýšlela nad svými šancemi přinutit ho, aby se rozpovídal. Asi si pomyslela, že to neudělá, protože sklopila oči ke dvěma zbraním ve svých rukou. Vrátila mu dýku zpátky. „Myslím, že se nejdříve naučím používat klacek," prohlásila a chytila ho způsobem, který jí prve .ukázal. „Vypadá mnohem nebezpečněji a bude více zastrašující." Robbie se smíchem zasunul dýku zpátky do boty, rozkročil se a přikrčil se. Zvedl ruce a zakýval na ni prsty. „Tak pojd, malá Cat. Podíváme se, jestli mi umíš vyrazit dech."
Catherine se podívala na něho, na klacek, potom vzhlédla s divokým výrazem, který rušil pouze její odhodlaný úsměv. Ale nezaútočila nejdříve na jeho rameno a potom na krk, jak jí to ukázal. Ne, ta malá příšerka předstírala očekávaný útok a potom zamířila svůj první úder na jeho kolena — právě ve chvíli, kdy na příjezdovou cestu zatočilo velké zelené auto. Nesoustředěný na její podvod kvůli příjezdu společnosti Robbie špatně odhadl Catinu ránu a pevné javorové dřevo dopadlo na jeho koleno. Stihl si jentaktak ochránit hlavu, když Catherine pokračovala a urychlila jeho neočekávanou cestu k zemi. Slyšel, jak Cat zalapala po dechu ve stejnou chvíli, kdy dopadl na zem. Ano, doktor Frankenstein se mu nemohl rovnat, když došlo na tvoření monster. „Achmůjbože! Nechal jsi mě, abych tě udeřila!" Chytla ho za rameno a snažila se ho zvednout. „Měl jsi přeci dávat pozor!" Nechal ji, aby ho otočila a ležel se zavřenýma očima, skrýval svůj úsměv, zatímco Cat se nepřestávala mračit. „Tak proto se vracíš domů celý pomlácený," zamumlala a očistila mu hlínu z obličeje. „Necháš se snadno vytrhnout ze soustředění." Robbie slyšel bouchnutí čtyřech dveří. Ihned poté se ozval mužský smích, který by rozeznal i v hrobě, následovaný ženským syknutím. Konečně uvolnil svůj vlastní smích a otevřel oči. „Můj táta tě pochválí za ten trik a pravděpodobně tě obejme, že jsi mě srazila na kolena." „T-to je tvůj otec?" zasténala, podívala se směrem k příjezdové cestě a obličej jí nádherně zčervenal. „Achmůjbože," zašeptala a dívala se na Robbieho, než zavřela oči. „Bude si myslet, že jsem tváří v tvář ještě šílenější než po telefonu."
Robbie se posadil a jeho nos byl centimetry od jejího. „Udělala jsi na mě dojem, malá Cat." „Ze jsem tě udeřila?" „Ne, že jsi pochopila, že ti to neoplatím. Viděl jsem to," zašeptal. „Ve tvých očích, ve chvíli, když jsi mě udeřila. Viděl jsem tvé zděšení a potom jsem uviděl tu chvíli, kdy sis uvědomila, že se mě nemusíš bát." „Tohle všechno, zatímco jsi padal tváří k zemi?" zeptala se. Natáhla se a poklepala ho na špičku nosu. „Neuvěřitelné, když jsi uvědomím, že jsi ani neviděl můj úder." Robbie se dotkl svého nosu a skryl svůj úsměv za to, že se postavil a dal si na čas, když si třel koleno. „Ted už rozumím, proč jsi schopen si tuhle udržet déle než ostatní," pokyvoval jeho otec, když prošel kolem Robbieho přímo ke Cat. „To ona terorizuje tebe." Natáhl k ní ruku. „Jsem Michael. Mluvili jsme spolu včera telefonem." „V-velmi mě těší, pane MacBaine." „A já jsem Robbieho máma," představila se Libby a vzala její ruku z Michealovy, aby ji sevřela. „Prosím, říkejte mi Libby. Slyšela jsem o vás samé báječné věci. Ne od Robbieho," dodala a otočila se, aby se na něho zamračila, než se znovu podívala na Cat. „Rick a Peter se u nás před dvěma dny zastavili na krátkou návštěvu." „A tohle je babička Katie," dodal Robbie. Objal Libbyinu matku kolem ramen a přivedl ji k ostatním. „A lana už znáš." Jeho nebohá hospodyně se snažila uhladit vlasy a potom se snažila narovnat přední stranu své trávou zašpiněné mikiny. „Velmi ráda vás poznávám," řekla jim a na každého kývla, zatímco se nenápadně pomalu posunovala směrem k domu. „Dám vařit vodu na čaj a v kuchyni mi stydne borůvková bublanina." „Obávám se, že nezůstaneme," řekl Michael. „Jsme na cestě na nákupy do Bangoru. Jen tu vyložíme lana."
Robbie se podíval na svého strýce. lan zvedl bradu. „Nesnáším nakupování. A raději bych se prošel v lese společně s tebou, abys mě ochránil před medvědy." „Půjde s tebou, Iane," řekla Libby a dívala se na Robbieho. „Hned, jakmile mě obejme. Bydlíme odsud dvě míle a neviděla jsem ho skoro dva týdny." „Byli jste u Maggie, když jsem u vás byl na návštěvě," řekl Robbie na svoji obranu, natáhl se a objal ji. Zadržel dech a čekal, ale Libby ho jen poklepala po zádech a trochu ho stiskla. Potom s kývnutím odstoupila. „Tak, už se cítím lépe." Otočila se ke Gat, které se podařilo pomaličku se přiblížit o dobré tři metry k domu. „Robbie vás musí tuto neděli přivézt na oběd," řekla jeho hospodyni. „A prosím, vezměte s sebou své děti. Velmi ráda bych se setkala s vaší rodinou." Cat se podívala z Robbieho na Libby a kývla. „Děkuji, přijdu moc ráda a přinesu dezert." „Myslím, že máte můj pekáč na lasagne," řekla Kate, vzala Cat za ruku a vedla ji k domu. Libby s nimi srovnala krok na druhé straně. lan zamumlal něco o tom, že to bude chvíli trvat — a něco o borůvkové bublanině — a vydal se pomalu za nimi. Robbie se otočU ke svému otci, který si prohlížel klacek, ležící na zemi. Michael ho zvedl, potěžkal si ho a podíval se na Robbieho se zdviženým obočím. „To je na dlouhé povídání," řekl Robbie a předklonil se, aby si promnul koleno. „Řekl bych, že mám dost času si to vyslechnout, když jsou ted ženy v kuchyni. Budou tam nejméně hodinu a budou mluvit o receptech." Robbie si vzdychl, posadil se na zem a objal si rukama pokrčená kolena. Díval se na jezero Pine a čekal, až si jeho otec sedne vedle něho.
„Ona a její děti byli v té staré chatě na TarStone na pozemku, který jsem před dvěma lety koupil od Greylena." Podíval se na svého otce. „Utíká před svým násilnickým bývalým manželem, kterého před třemi měsíci propustili z vězení." „Aha, myslel jsem si to podle toho, co říkali Peter a Rick." Michael otáčel těžkým javorovým klackem v ruce. „A ty jsi vzal na starost další zbloudilou ovci — vlastně tři — a učíš Catherine, jak se postavil jejímu ex-manželovi?" Robbie zavrtěl hlavou. „Ne, o Danielse se postarám osobně, pokud budu mít to štěstí, že se tady objeví." Ukázal směrem ke klacku. „Moje lekce mají Cat pouze pomoci cítit se méně jako oběť a víc jako statečná žena, kterou doopravdy je." Michael znovu zvedl obočí. „Zní to, jak o bys měl o tu ženu opravdový zájem." Robbie se zadíval přes jezero Pine. „To mám. Pokud k tomu budu moci něco říci, Cat odsud nikdy neodejde." Podíval se znovu na svého otce. „Je to ona, tati. Cítil jsem to v tu chvíli, když jsme se konečně setkali tváří v tvář." Otočil se ještě více k Michaelovi. „Chci ji, ale nejsem si jistý, jak zvládnout obojí — potřebuju Catherine, ale také musím dostát svému poslání. My dva jsme společně mluvívali o mém daru od té doby, co jsem byl ještě dítě, ale nikdy jsme nehovořili o tom, jak se k tomu postavit, kdybych měl manželku. Je moderní a kouzlům nebude rozumět." „Ty jsi také moderní." „Ano, ale já jsem s kouzly vyrůstal. Kčertu, hovořím se sovou. Jak si myslíš, že by Cat reagovala, kdyby to věděla?" Michael položil ruku na Robbieho rameno. „Všichni jsme se oženili s moderními ženami, synu. A někteří z nás zjistili opravdu drsným způsobem, že neexistuje jednoduchý způsob jak vysvětlit, kdo jsme."
Kdy oba muži uslyšeli hlasy, podívali se směrem k domu a spatřili ženy, jak stojí vedle dodávky. Michael se opřel o klacek, aby se mohl postavit. 1 „Pokud bych ale mohl něco navrhnout," řekl Michael tiše. „Měj její srdce pevně v rukou, než jí cokoliv zkusíš vysvětlit. I když mě tvoje matka velmi milovala, nebyla úplně připravená uslyšet to, co jsem jí chtěl říci." Naklonil hlavu na stranu. „Mary si dokonce ani neuvědomovala svůj dar, když byla naživu. Myslím, že by nebyla schopná přijmout to, kdo jsem a odkud pocházím." Usmál se. „Ale myslím, že když ucítila, jak se uvnitř ní hýbeš, pochopila a snažila se ke mně vrátit." Robbie nedokázal říci svému otci, že ho Mary navštívila v bouři tak krásná, jaká bývala, když ji Michael MacBain miloval. „Nikdy se k tobě nevrátila, tati?" „Ne," řekl Michael a potřásl hlavou. „Ne poté, co do mého života přišla Libby. Mary hodně záleželo na tom, aby nerušila. Nejen v mém zájmu, ale také v Libbyině." Vzhlédl k TarStone. „Ale sleduje nás. Vím to. Já ji... Někdy ji cítím." Podíval se zpátky na Robbieho a usmál se. „Nezřetelný šepot nebo jenom dech na krku. Nebo náhle zachytím vůni sušených bylinek uprostřed lesů během kruté zimy." „Ano," řekl Robbie, poplácal otce po zádech a nechal na nich ruku, zatímco kráčeli k dodávce. „Vždycky na nás dohlížela." Michael se zastavil a podíval se mu zpříma do očí. „Pokud si budeš jistý, že Catherine Danielsová je tou ženou, se kterou chceš zestárnout, tak si promluv s Libby a tvými tetami Grace, Sadie a Charlottě. Ony se změnily z moderních žen na ty, které věří velmi zajímavými způsoby. Teta Sadie si dokonce myslela, že zemřela, protože nejdříve nedokázala kouzlo pochopit."
„Možná bych měl prostě držet své poslání oddělené od svého života s Catherine. Proč věci komplikovat?" Michael si odfrkl a strčil Robbiemu klacek na hruď. „Ano, udělej to, synu, a jednoho dne se probudíš do prázdného domu. Mít tajemství jeden před druhým — dokonce malá tajemství, mnohem menší a méně důležitá než je tvé poslání — jsou mnohem horší než cokoliv, co mohl Catherine její bývalý manžel udělat. Fyzické násilí je alespoň otevřené nepřátelství, ale ticho toho, když před sebou budete držet tajemství, jsou nebezpečnější než tvůj meč, který rozřízne srdce napůl." Robbie sklonil hlavu a vzdychl. „Řeknu jí to." „Poté, co ji získáš," připomněl mu Michael a poplácal ho po rameni. Poté oba otočil znovu k dodávce. „A poté, co si to vyřídíš s Danielsem takovým způsobem, aby se nevrátil a nepronásledoval tě." Došli k dodávce. Robbie se naklonil a políbil na tvář nejdříve babičku Katie, potom svoji matku. „Jsou i chlapci pozvaní na nedělní oběd?" zeptal se. „Bude to spousta lidí." „Samozřejmě, že ano," řekla Libby a sedla si na přední sedadlo. Podívala se přes něho na Cat. „Obědváme v poledne a potom jdou všichni na procházku, tak si vezměte pořádné boty." Catherine kývla a rozloučila se s Kate, zatímco Michael usadil starou, ale svěží ženu na zadní sedadlo a podal ji bezpečnostní pás. Michael se přes střechu auta podíval na Robbieho. „Tvého strýce něco trápí. Posledních několik dní je neklidný a Winter si o něho dělá starosti. Zkus cestou domů zjistit, co za tím vězí." „Ano," přitakal Robbie a kývl. „Promluvím s ním." „Dobře," řekl Michael a nastoupil do auta. Robbie se sklonil, znovu svoji matku políbil, potom zavřel dveře a usmál se na červená písmena na nich na-
tištěná: Bigelowa Farma vánočních stromků, Pine Creek, Maine. John a Ellen Bigelowovi zasadili svůj první vánoční stromek před šestapadesáti lety. Robbieho otec nikdy název firmy nezměnil, i když farmu nyní vlastnil už déle než třicet let. Michael vždy zmiňoval nějakou výmluvu týkající se zavedenosti jména firmy a tradice, ale Robbie ho podezíral, že jméno spojuje více s těmi dvěma báječnými lidmi než s podnikatelským záměrem. Ellen Bigelowová zemřela, když bylo Robbiemu osm a John zemřel o sedm let později. Oba byli pohřbeni na kopci nad farmou. V hlavách jejích hrobů byla zasazená jedle balzámová. „lan je uvnitř a jí bublaninu, že ano?" zeptal se Robbie Cat, když sledovali, jak jejich společnost odjíždí. „Musí to být něco ve zdejší vodě, že všichni tak miluji sladké," řekla a šla zpátky do domu. Robbie s ní srovnal krok. „Jak se cítíš ohledně tvé dopolední lekce?" Podívala se na něho, když stoupali po schodech. „Je mi líto, že jsem tě udeřila." „Mně ne." Robbie jí podal hůl. „To je přesně to, na có by ses měla zaměřit — udělat nečekané. Když já dostanu ránu, že to moje chyba a tvoje plus." „NeŠel jsi do lesa a nenašel jen tak nějaký klacek," řekla, zastavila se u dveří a držela klacek mezi nimi. „Trochu jsi ho opracoval." Robbie hledal ten úplně správný mladý stromek javoru, sloupl z něho kůru a seřízl ho na Catherininu výšku. Byl rovný jako tyč a Robbie ho dohladka obrousil a potřel voskem, aby uchoval jeho krásu. „Nikde není psáno, že by zbraň nemohla vypadat dobře. Pamatuješ si ty jemné ozdoby na mém meči, že? Kdysi patřil mému jmenovci, mému prastrýci Robertu MacBainovi.
Říkal mu An Cluaran, což v gaelštině znamená Bodlák. Můj otec mi říkal, že Robert se vždycky chvástal tím, že to bylo bodnutí jeho meče, kterého se muži báli." Cat se na něho usmála. „Je to taková mužská specialita, že? Pojmenovávat své věci. Jako tvoji dodávku," řekla a kývla ke sluneční cloně na jeho dodávce. „Ano, říká se tomu být vlastnický." Sklonil se. „A proto jsem pojmenoval svoji hospodyni po horské kočce." Catherine zčervenala, otočila se a vešla do kuchyně. Robbie šel za ní a našel lana sedícího u stolu, v jedné ruce šálek kávy a v druhé vidličku. Víc borůvkové bublaniny měl na vousech než na talíři. „Pokud se nechceš domů kolébat jako kachna, strýčku, měl by ses od toho stolu zvednout," řekl Robbie a sledoval Cat, jak přešla kuchyň a postavila svůj klacek vedle starých hodin. „Už jdu," zamumlal lan a odstrčil židli. Došel ke Catherine, začal něco říkat, potom se najednou natáhl a objal ji tak silně, až vykřikla. „Děkuji vám za... Tedy, za všechno, děvče," hlesl, ustoupil a usmíval se s obličejem celým červeným. Přešel místnost, aby si vzal kabát. „Doufám, že mi dnes budeš stačit, mladý Robbie," pronesl jasně a vyšel ze dveří. „Nemám času nazbyt." Robbie se podíval na svoji šokovanou hospodyni, pokrčil rameny a vyšel za svým strýcem ven, kde zjistil, že starý válečník už je v půlce příjezdové cesty. Robbie se rozběhl, aby ho dohonil, potom sepjal ruce za zády a srovnal s ním krok. „Tohle děláš celý týden?" zeptal se. „Navštěvuješ všechny a loučíš se?" lan se na něho podíval, potom se zadíval zpátky na cestu. „Nečekal jsem, že to bude tak těžké," zamumlal. „Jak se mám kčertu rozloučit, když ostatní vůbec netuší, že odcházím?"
„To jde velmi těžko, strýčku." Robbie se zastavil a otočil lana čelem k sobě. „Ještě si to můžeš rozmyslet." „Ne," zavrčel lan a narovnal ramena. „Chci být se svojí Gwyneth." Robbie se znovu rozešel. „V tom případě s ní budeš. Vyzvednu tě v Gu Bráth zítra odpoledne ve tři hodiny. Tak budeme mít spoustu času dostat se na vrchol před západem slunce." „Co si s sebou můžu vzít?" „Máš ještě svůj starý pléd?" „Ano, a svoji dýku." Zamračil se na Robbieho. „Prodali jsme můj meč, abychom mohli finančně zajistit náš nový život tady." Odfrkl si. „Stejně bych ho už neuzvedl." „Tak to je všechno, co si můžeš vzít. Nic moderního." Robbie ho znovu zastavil a dotkl se strýcova kabátu na hrudi na kapse u jeho košile. „Bohužel si nemůžeš vzít ani brýle na čtení. A musíš mi dát své slovo, že nepoužiješ nic z toho, co ses naučil v tomto čase, abys změnil minulost." lan se znovu rozešel. „Stejně tam nejsou žádné knihy, které bych si mohl číst," zamumlal a mávl rukou do vzduchu. „A taky žádná nákupní centra, auta a miliony bláznivých lidí." „Není tam ani teplá voda," připomněl mu Robbie. „Ani horká sprcha, elektrické světlo, ani centrální vytápění." „Ale je tam moje Gwyneth," zašeptal lan a oči se mu zaleskly, když se podíval na Robbieho. „A Niall a Caitlin a Megan. To je vše, co potřebuji k tomu, abych byl šťastný. Co jim povíš za lež?" „Ze jsi ty spolu s ostatními byl chycen loupežnými... ehm... Vikingy, bychom měli, myslím, říci. A ti vás drželi v zajetí. Ostatní zemřeli v boji nebo při pokusu o útěk. Ale když jsi zestárnul, odpluli s tebou z nějakého rozmaru zpátky a vyklopili tě na pláži." lan se zasmál. „Jakoby tomu někdo uvěřil."
„Kdo by to zpochybňoval? Skotsko čelilo v minulosti neustálým nájezdům." lan se zastavil a podíval se na něho přimhouřenýma očima. „A co můj věk? Jsem o třicet pět let starší, než když jsem odešel, ne o deset." „Ve skutečnosti máš zdraví šedesátiletého muže té doby, strýčku. Život byl tehdy tvrdý na lidské tělo a muži se zřídkakdy dožívali pětaosmdesátých narozenin. Naše lež projde." „A to, že mluvím anglicky?" zeptal se lan a znovu se rozešel. „Velmi pravděpodobně začnu mluvit anglicky, aniž bych si to uvědomil." „Tak bychom měli změnit Vikingy na anglické nájezdníky." „Ano, to bude dávat větší smysl," souhlasil lan. „A navíc můžu říct, že jsem šel celou cestu z Anglie zpátky domů pěšky." Nafoukl hruď. „Ano, s touto lží by z toho mohla být spousta dobrých příběhů u ohně." lan Robbieho znovu zastavil. „Zůstaneš tam se mnou chvíli, že ano? Dokud se nepřizpůsobím?" „Ano, zůstanu, jak dlouho bude potřeba." „A co Daarova kniha zaklínadel, kterou hledáš? Už jsi ji našel?" „Ne, ale možná bys mi s ní mohl pomoci. Uvidíme, až se tam dostaneme." lan narovnal ramena, vypjal hrud a v očích mu zajiskřilo. „Pomůžu. A..." Oba vzhlédli při zvuku uši trhajícího písknutí, které se ozvalo nad jejich hlavami. Mary proletěla kolem nich a dosedla na větev čnící nad lesní cestou. Robbie byl překvapen. Když naposledy viděl Mary, bylo to ve starém čase. Jak se jí podařilo vrátit se sem? Potom si ale vzpomněl, co mu ukázala v bouři. Mary mohla cestovat, jak se jí zachtělo, stejně tak jako on.
„Tady máš svoji sovu," řekl lan a doširoka se usmál. „Nemůžu věřit tomu, že je ten starý pták pořád ještě naživu." Podíval se na Robbieho. „Mary je s tebou jak dlouho? Přes dvacet let? Jak dlouho vůbec sněžné sovy žijí?" Robbie pokrčil rameny. „Nemám ponětí." Nabídl sově ruku. „Pojď, maličká," řekl tiše. „Krvácí," zašeptal lan, postavil se vedle Robbieho a ukázal na větev. „Támhle, dole na břiše nad levou nohou. Vidíš to?" „Ano," zavrčel Robbie. „Pojď," řekl sově. Mary roztáhla křídla, slétla dolů a přistála na jeho paži. Robbie ji pohladil po hrudi a zvedl ruku, aby se podíval na její ránu. „Utekla jsi a zranila ses," řekl a prstem zvedl zkrvavená pírka. „Ano, škrábl tě šíp." „Jak to víš?" zeptal se lan. Robbie se na svého strýce usmál. „Řekla mi to." lan coul. „Opravdu? Ona s tebou doopravdy mluví?" „Ano, vedli jsme spolu za ty roky spoustu rozhovorů." Zvedl obočí. „Jsi překvapený? Chystám se tě vzít na nepředstavitelnou cestu a tobě připadá podivné, že mluvím se svojí sovou?" lan zatřásl hlavou. „Přestal jsem se pokoušet myslet už před lety," zamumlal. „Musíš ji vzít k veterináři a nechat jí ošetřit tu ránu." Robbie se zadíval zpátky na Mary. „Nebo ji můžu vzít ke své hospodyni. Catin otec byl veterinář a ona toho o ošetřování ran hodně ví." „Tak jdi," řekl lan a mávl na něho. „Na Gu Bráth už je to jenom kousek. Dojdu v pořádku. A uvidíme se zítra odpoledne." Široce se na Robbieho usmál. „Schovám svůj pléd pod kabát, aby nikdo nic nepoznal." „Strýčku," řekl Robbie, když se lan otočil k odchodu. „Přeji ti... Já..." Mávl na něho. „Užij si svůj poslední večer
s Greyem, Grace a Winter," řekl tiše. „A nezapomeň, že zítra večer budeš se svojí Gwyneth." „Ano, udělám to," řekl starý válečník, otočil se a rozešel se po lesní cestě. Opíral se o klacek, který mu Robbie našel na začátku jejich společné procházky. „Budu připravený, až si pro mě přijdeš." Robbie sledoval lana, dokud mu nezmizel za posledním kopcem před Gu Bráth, a potom zaměřil svoji pozornost zpátky na Mary. „Myslím, že bych ti měl přistřihnout letky na křídlech!" řekl ostře a zamířil domů. „Abych zastavil tvoji neopatrnost." Mary vydala hluboký rachotivý zvuk, který zněl víc jako smích než jako soví hlas, a zaryla své drápy do rukávu jeho kabátu, aby udržela rovnováhu, když Robbie prodloužil krok. Robbie vzdychl. Plísnění jeho sovy bylo vždycky jako házení hrachu na zed. A Mary byla stejně jako on odhodlaná udržet Horaly tady. Pořád Michaela MacBaina milovala a nepřála si vidět válečníkův život znovu vytržený z kořenů. „Máme někoho, s kým by ses měla setkat," řekl jí a zrychlil krok. „Jmenuje se Cat a bude to tvoje snacha hned, jak se mi podaří ji přesvědčit, že i když jsem muž, může mi věřit svým srdcem." Mary na něho zamrkala. „Ano, já vím, že je to nečekané, ale kdyby ses se mnou vrátila, nezůstávala pozadu a nenechávala po sobě střílet šípy, mohla jsi mi dát své .požehnání ještě dříve, než jsem si své plány s Catherine uvědomil. Ted už je prostě musíš jenom přijmout." Robbie se zastavil a upřeně se na svoji sovu díval. „A vůbec nemysli na to, že bys na ni byla tvrdá. Nemusíš ji zkoušet, jako jsi zkoušela Libby. Catherine už dávno přežila zkoušku ohněm."
Robbie si přitáhl ruku k tělu a přitiskl si sovinu hlavu k hrudi. „Ano, maličká," říkal jí tiše. „Z celého srdce doufám, že s mým posláním dokáže žít. A tady mi můžeš pomoci. Byla jsi na Catherinině místě. Byla jsi moderní žena zamilovaná do muže z minulosti. Víš, jak se bude Cat cítit, a víš, jak můžu získat její srdce. Pomůžeš mi?" zeptal se a otevřel ruku, aby se na něj mohla Mary podívat. „Pomůžeš mi při dvoření se Catherine?" Mary zamrkala a štípla ho do palce. Usmál se a znovu se rozešel směrem k domovu. Jeho krok byl znatelně lehčí. „Ano, takže můžeš začít tím, že z tebe bude vzorný pacient a nebudeš ji štípat do prsů, až tě bude sešívat růžovou hedvábnou nití. A Mary," dodal se smíchem a zaťukal sově na špičku zobáku, „nenos jí žádné dárky, jako jsi nosila Libby. Už mám víc kouzel, než co může momentálně vstřebat."
Kapitola 16
Catherine se nedokázala přestat usmívat celou dobu, kdy se sprchovala, a dokonce zjistila, že přemýšlela, čí byla ta tvář v zrcadle, když si fénem sušila vlasy. Zena, která se na ni ze zrcadla dívala byla... Tak nějak rozzářená a vypadala, že je sama se sebou velmi spokojená. A také vypadala, jako by znala nějaké tajemství. Něco o tom, že se zase po dlouhé době cítí plná života. Plná energie. Naděje a dychtivosti. Dychtila ale po tom, co jí den přinese, anebo po tom, aby byla znovu políbená tak, až se všechno uvnitř ní sevře? Nezpanikařila při jejich obyčejném objetí včera večer ve stodole a to jí pravděpodobně dodalo odvahy, aby ho políbila. To, že Robbie později převzal iniciativu při polibku ji nepřekvapilo, ale skončil ho tak noblesně, opravdu. Ten muž byl příliš dobrý na to, aby to mohla být vůbec pravda. A konečně si dodala odvahy a dnes ráno ho poklepala na nos. A odměnou jí byl tak překvapený pohled, že Catherine byla v pokušení udělat to znovu. A pravděpodobně by to udělala, kdyby si nevšimla, jak se k nim Michael MacBain řítí jako hora na pochodu. Prošel kolem svého syna a přímo k ní. Vzal obě její ruce do svých velkých tlap a usmál se na ni tak, že se její vnitřnosti sevřely ještě silněji.
Robbie jakoby svému otci z oka vypadl. I když byl o pár centimetrů nižší než jeho syn, měl Michael MacBain ty stejné podmanivé oči, stejné lícní kosti a čelist a stejně silnou energii, která narážela do člověka, kdykoliv se na něho podíval. Catherine si rozčesala vlasy a stáhla si je dole na krku. Před pouhými dvěma týdny by od Robbieho otce utekla tak rychle, jak by ji její nohy nesly, uvědomila si a usmála se na sebe do zrcadla. A to, pomyslela si Catherine, byla skutečná definice kouzla. Během necelých dvou týdnů se nějak změnila z myšky na horskou kočku. Líbilo se jí, že jí Robbie říká Cat. Líbilo se jí, že se ve skutečnosti jako kočka cítí, a to tak silně, že toho vysokého obra včera večer políbila, aniž by se zamyslela nad tím, kam to může vést. A také ho dnes ráno udeřila klackem, i když to ve skutečnosti neměla v úmyslu. Ale aspoň ted pochopila, proč byl Robbie neustále pomlácený. Člověku je na nic, že je velký, statečný a silný, pokud nedokáže zůstat soustředěný na to, co dělá déle než dvě minuty. Možná že až ji bude učit, jak používat její klacek, mohla by ona naučit jeho jak dávat pozor. Možná pár dalších ran do kolena mu zostří soustředění. „Cat," zavolal Robbie a prošel dveřmi do kuchyně. „Cat? Potřebuji tvoji pomoc." Catherine vyběhla z koupelny, ale při pohledu na velkou sněžnou sovu, která seděla Robbiemu na ruce a tiše se na ni dívala, se prudce zastavila. „Co to tu máš?" zašeptala a pomalu, aby sovu nevyplašila, přišla blíž. Zastavila se na pár kroků, podívala se na Robbieho a usmála se. „Sněžnou sovu? Kde se tu vzala?" Robbie došel k houpacímu křeslu vedle hodin a přemístil sovu na opěradlo křesla. Potom se otočil ke Catherine.
„Je to moje přítelkyně," řekl, sundal si kabát a hodil ho na stůl. „A je zraněná." Došel k sově a přejel jí prstem po křídle. „Krvácí a potřebuje zašít." Catherine došla vedle Robbieho a podívala se na sovu. Těsně nad nohou spatřila zakrvácené peří. „Někde tu musí být veterinář," namítla. „Někdo, kdo má zkušenost s divokými zvířaty." „Ne, chci abys ji zašila stejně, jako jsi zašila mě." Catherine se na něho zamračila. Potom se zamračila na sovu. „Je velký rozdíl v zašívání malé rány na tvé ruce a pokoušet se dělat to samé bez anestézie zvířeti. Nedokážeme jí vysvětlit bolest a zraní se ještě víc, až před ní bude chtít uprchnout." Podívala se znovu na Robbieho. „Potřebuje veterináře, který má potřebné vybavení." „Ne, bude nehnuté ležet. Podržím ji," ujišťoval a šel do obývacího pokoje, odkud se vrátil s jejím šitím. „Použij tu růžovou nit, to se jí bude líbit." Catherine se dívala na svou, která dělila svoji pozornost mezi ně tak, že otáčela hlavu na toho z nich, který zrovna mluvil, jako by jejich rozhovor sledovala. „Nemůžu ji prostě jen tak zašít," zopakovala Catherine a sova se na ni znovu podívala. „Pamatuješ si, jaké to je, když ti jehla prochází kůží? Myslíš si, že tu bude jen tak ležet a nechá mě, abych ji píchla?" „Ano," odvětil Robbie, položil šití na stůl, otevřel ho, vyndal růžovou hedvábnou nit, jehlu i malé špičaté nůžky. Jejího nesouhlasu si nevšímal. Došel ke skříňkám, našel hrnec, nalil do něho vodu, vložil dovnitř jehlu, nit a nůžky, postavil hrnec na sporák a zapnul plotýnku. „Pochopí, že se jí snažíš pomoci," vysvětlil, došel k sově a natáhl ruku. Sova přešla ze svého bidýlka na jeho paži, složila křídla a zamrkala na Catherine, zatímco se Robbie posadil na židli ke stolu. Vytáhl židli naproti sobě a poklepal na ni.
„Posaď se, Cat. Pojď se na tu ránu podívat a řekni mi, jestli si myslíš, že potřebuje zašít." Catherine se dívala na obrovské smrtící drápy, které objímaly Robbieho rukáv od košile. „Aspoň si oblékni kabát, aby sis chránil ruku," navrhla mu a pomalu se posadila. Pohybovala se opatrně, aby sovu nevyplašila. Místo aby si oblékl kabát, přitiskl si Robbie sovu ke hrudi, volnou rukou ji chytl za ocasní pera a překlopil ji na záda. Držel sovu v náručí, jako by to bylo miminko. Nyní nevěřícně mrkala Catherine. Sova ležela nehnuté jako socha a vzhlížela na Robbieho s naprostou důvěrou. „Ehm... Mohl bys jí chytit nohy?" zeptala se Catherine. Počkala, dokud nedržel všechny ostré drápy pevně v dlani. Potom se naklonila a opatrně prsty nadzdvihla krví potřísněné peří na sovině břiše. Naklonila se blíž a druhou rukou peří rozdělila těsně pod malou rankou. „Není to moc hluboké," řekla nepřítomně a jemně prohmatávala okolí ranky. „A není to ještě ani infikované. Lépe se to ale zahojí, když tam dám dva stehy." „Ano, Mary bude zase v pořádku," volnou rukou pohladil sovu po hlavě. Catherine se postavila, položila na dřez čistou utěrku a přelila ji vřící vodou. Na utěrce zůstaly nůžky, jehla a nit. Pomocí jiné utěrky je zvedla a donesla je zpět ke stolu. Potom se vrátila ke dřezu, opatrně zvedla horkou utěrku, trochu s ní zamávala, aby vychladla, a potom ji vyždímala. Donesla mokrou utěrku ke stolu a posadila se. „Omyji ji," vysvětlila mu a položila Robbieho volnou ruku pod sovinu hlavu. „Snaž se ji udržet v klidu." „Ani se nepohne," řekl Robbie tiše, usmál se na Mary a položil ukazovák pod její zobák. „Kousne tě," varovala ho Catherine. „Ten zobák je stejně nebezpečný jako její drápy. A potom se budu muset postarat o dva pacienty."
„Ale ty přeci miluješ, když se o mě může starat," zašeptal a usmál se na ni. Catherine obrátila oči v sloup, podívala se dolů na ránu a začala lehce omýval krev z Maryných pírek. „Nejraději bych jí ta pírka ostříhala, ale nechci, aby tam měla holé místo." Catherine vzhlédla. „Myslím, že ji nechceš dát do klece, že ne?" „Ne, to by nesnesla." „Jak dlouho máš tu sovu jako domácí zvíře?" zeptala se a znovu se zaměřila na čištění rány. „Od osmi let." Catherine k němu potom se podívala na Maryn obličej. „Sovy nežijí v divočině tak dlouho. Nejsem si ani jistá, jestli žijí tak dlouho v zajetí." Robbie zvedl své volné rameno. „Takovými věcmi se nezabývám, Cat. Jen je prostě přijmu jako dary, kterými jsou." Catherine se vrátila k čistění rány, omyla krev z měkkých nádherných pírek. Potom konečně vzala nit a nůžky a ustřihla kus hedvábí, které protáhla okem jehly. Položila ruce k ráně a podívala se na Mary. Soviny velké žluté oči byly zavřené. Catherine kývla na Robbieho. „Drž ji pevně," poručila, sklonila se a znovu rozčísla její pírka. Velmi opatrně propíchla jehlou jednu stranu rány, střelila pohledem na sovin obličej a viděla, že měla stále zavřené očí. Rychle pohnula jehlou přes ránu a znovu skrz kůži. Mžikem udělala pevný, ale ne příliš těsný uzlík. Stejně rychle a se stejnou opatrností celou proceduru zopakovala těsně nad prvním stehem. Nůžkami odstřihla nit a narovnala se. Zhluboka si vydechla, když si uvědomila, že celou dobu zadržovala dech. „Nemůžu uvěřit, že se ani nepohnula," zašeptala překvapeně. A přejela rukou po hladkém peří na Maryně břiše.
vzhledla,
Sova znovu otevřela oči a zadívala se na Catherine. Robbie zvedl paži a posadil si sovu znovu na paži. „Tak, malá Cat. Právě jsi získala novou kamarádku," vzal Catherine za ruku a vedl ji dolů po Maryných zádech. „Každý by měl mít zvířátko tak výjimečné, jako je tato dáma." „Nemůžu uvěřit,: že mě nechala, abych ji tu ránu sešila," zopakovala Catherine a hladila klidnou sovu. „Je neuvěřitelná. A tak krásná. Její peří vypadá jako krajka." Catherine se na Robbieho usmála. „Opravdu je tu kolem kouzlo. Neumím si představit, že by sněžná sova byla něčí domácí zvíře. Ona je s tebou déle než dvacet let?" „Ano," potvrdil Robbie, postavil se a vrátil Mary zpátky na její improvizované bidýlko na houpacím křesle. „Dáme na zem nějaké papíry, aby to tu nezašpinila. Máš něco; co bychom jí mohli dát k jídlu?" zeptal se a šel k lednici, než mohla vůbec odpovědět. „Nějaké syrové maso?" „Je tam rozmražený hamburger," odpověděla mu Catherine, sklidila své lékařské potřeby a jehlu a nůžky vložila společně s mokrou utěrkou do dřezu. Došla do prádelny a vrátila se se včerejšími novinami, pomalu došla za sovu a položila noviny na podlahu. „Nathan a Nora se brzy vrátí domů, co uděláme s Mary? Mohli by ji vyděsit a Mary by se mohla zranit, kdyby létala v domě." „Ne," ujistil ji Robbie a nabral trochu jídla. „Má děti ráda." Podíval se na Catherine. „Je pro děti bezpečnější než slepice. Neklovne je." Catherine ustoupila, dala si ruce v bok a dívala se na sovu. „Takže ji tu necháme sedět jak... Jak dlouho?" zeptala se a sledovala, jak vzal Robbie trochu jídla ze lžíce a krmil sovu z ruky. „Než se rozhodne, že už nás má dost," oznámil. „Dojde ke dveřím a bude se na ně dívat tak dlouho, dokud je neotevřeš."
„Už se chlapci s Mary setkali?" „Ne. Vědí o ní a vědí, že pro mě hodně znamená, ale nebyla tu několik měsíců. A od té doby, co se sem nastěhovali, nebyla uvnitř domu." Potřásl hlavou. „Ale nachytal jsem ji, jak nahlíží oknem a jak kroutí hlavou nad tím nepořádkem, který v jejím domě byl." „V jejím domě?" „Ano, neříkal jsem, že se moje matka jmenovala Mary?" „Pojmenoval jsi sovu po své matce?" „Bylo mi osm," obrátil oči v sloup. „A hrozně moc jsem chtěl mámu." Usmál se. „Ale pak jsem našel Libby a rozhodl se, že z ní bude dobrá máma." „Ty jsi našel Libby?" „Ano, na internetu." Mávl lžící po kuchyni. „Pronajal jsem jí tento dům. Zdědil jsem ho po svojí matce a byl tu jentak prázdný. Tak jsem dal na internet inzerát a Libby na něj odpověděla." „Když ti bylo osm?" „Ano." Úsměv se mu rozšířil. „A jelikož je můj táta chytrý muž, zamiloval se do Libby a oženil se s ní dřív, než si mohla uvědomit, do čeho se to připletla." Robbie se k ní otočil úplně čelem a znovu mávl na kuchyň. „Tento dům má úspěšnou historii v lákání žen do manželství," řekl hlubokým hlasem a ulpěl na ní pronikavým pohledem. „Moje teta Grace a Mary byly sestry a toto je jejich rodný dům. Grace mě sem přinesla, když mi byly pouhé čtyři týdny, poté, co moje matka zemřela při automobilové nehodě ve Virginii. Nakonec se provdala za Greylena MacKeage." Položil lžíci na stůl a došel ke Catherine, která měla co dělat, aby zůstala stát na místě. Zdál se jí ještě vyšší a neobyčejně přitažlivý. „Až dosud to je dva nula pro dům," zašeptal a přejel jí prsty po tváři. „A když Bůh dá, malá Cat, bude to tři nula pro dům a taky naše vítězství." Nedokázala odpovědět, aby si zachránila duši.
Snad jí skutečně nenabízí manželství? Nebesa, vždyť se jenom políbili ve stodole. A vypadalo to, že se políbí znovu! Přestal ji hladit, zvedl jí bradu a přiblížil svoje ústa k jejím. Ten dotyk byl tak jemný — a tak prchavý — že si Catherine znovu nebyla jistá, zda se to skutečně událo. Kruciš, ten chlápek potřebuje lekci v líbání ještě víc než lekci v udržování ostražitosti. Jakmile si to Catherine pomyslela, objal ji Robbie < rukama a prohloubil svůj polibek. Její vlastní ruce si nějak našly cestu kolem jeho krku a její jazyk měl taky svůj vlastní rozum a dychtivě hledal jeho. Tentokrát ji neznervóznilo, když ji chytl za zadeček, přitáhl si ji intimně k sobě a Catherine ucítila jeho záměr, jak ji tlačí do břicha. Možná se i trochu zavrtěla, protože Robbie zasténal, sevřel ji pevněji a jeho žhavá opojná ústa rozbušila její srdce. Jejich vášnivé objetí ji nadzvedlo a Catherine se chystala vylézt nahoru po jeho tělu a obejmout ho nohama, když sova vydala hlasitý ostrý hvizd, ze kterého jí zvonilo v uších. Hned po něm se ozvalo dupání malých nožek na verandě. Catherine couvla dozadu tak rychle, že ji Robbie musel chytit za ramena, aby neupadla. Stáhla si dolů lem svetru — jak se dostal tak vysoko? — a otřela si naběhlé chvějící se rty rukávem. Robbie se otočil na patě, vzal její šití ze stolu a odešel do obývacího pokoje. Catherine si všimla, že jeho chůze byla poněkud ztuhlá a viděla ho, jak si rychle zatahal za nohavici. Přitiskla si ruku na ústa, aby se nezasmála nahlas ve chvíli, kdy se otevřely dveře do kuchyně a dovnitř vběhli Nathan a Nora. Pustili brašny na podlahu, hodili bundy směrem k háčkům — úplně je minuli — a skopli boty z nohou do čtyřech různých směrů.
„Zeptala ses ho, mami?" chtěl vědět Nathan a utíkal k ní pouze v ponožkách. „Můžu?" „Ach, zlato, ještě jsem se ho neptala," odpověděla mu a pospíchala, aby chytila Noru dříve, než se zmocní víčka na plechovce se sušenkami. „Nejdříve si umyj ruce, mladá dámo," napomenula ji a ukázala směrem ke koupelně. Rychle si to ale rozmyslela a dovedla Noru k Nathanovi a dřepla si k nim. Objala obě děti a otočila je směrem k houpacímu křeslu. „Uklidněte se, vy dva, a podívejte, kdo k nám přišel na návštěvu." Obě děti zalapaly po dechu. Catherine je sevřela pevněji, když se chtěly rozběhnout dopředu. „Jmenuje se Mary. Je to sněžná sova a přítelkyně pana MacBaina. A vidíte tu růžovou nit dole na bříšku? Zranila se a je tu s námi, aby se uzdravila. Nechci, abyste na ni sahali," pokračovala. „Zraněná zvířata jsou nebezpečná a poskakování a křik Mary vyděsí a ona by se mohla zranit ještě víc. A vidíte její nohy? Má velké drápy, které používá při lovu myší a králíků a také na svoji obranu. A má také silný zobák a mohla by vás velmi silně klovnout, když ji vyděsíte." „Je to ten nejkrásnější pták, kterého jsem kdy viděla," zašeptala Nora. „Má opravdu velké oči," dodal Nathan a také šeptal. „A pan MacBain mi říkal, že má ráda děti, ale to neznamená, že chce, abyste na ni sahali. Chodte blízko k Mary, jen když ji bude pan MacBain držet a dovolí vám k ní jít a pohladit ji. Rozumíte?" zeptala se a oba je pevně sevřela. Obě děti přikývly, Catherine se postavila a ukázala ke koupelně. „Jděte si umýt ruce a já vám připravím svačinu." Robbie se vrátil do kuchyně a postavil se ke stolu. „Také chci svačinu. A na co chtěl Nathan, aby ses mě zeptala?" Catherine došla k lednici. Odolávala nutkání si olíznout rty. Ještě stále cítila, jak chutnal.
Pořád cítila, jak ji jeho horko obklopuje. „Chce tvoje svolení přestěhovat se do volné ložnice v patře," řekla, vzala mísu se želatinou a položila ji na kuchyňskou linku. Přes rameno se na něho usmála. „Naše postel je trochu plná a Nathan si stěžuje, že do něho Nora kope a strká. Já si ale myslím, že je to víc o tom, že chce být jedním z kluků a být nahoře s nimi." „V tom pokoji jsou dvě postele," řekl Robbie. „Chce se Nora také přestěhovat nahoru?" ' Catherine vyndala tři misky a začala servírovat želatinu. „Ještě není připravená odtrhnout se od máminy sukně." „Tak bychom mohli dát do tvého pokoje dětskou postýlku a aspoň dostat Noru ze tvé postele," navrhl. Catherine vzala Robbieho misku s dezertem, postavila ji před něho a vložila do misky lžíci. „To by byl dobrý první krok. Nathan má pravdu, moje dcera sebou ve spaní hodně hází." Děti vyšly z koupelny, otíraly si ruce do oblečení a posadily se ke stolu čelem k Mary. Catherine jim dala jejich dezert. „Máte super zvíře," řekl Nathan Robbiemu. „Může létat, i když je zraněná?" „Ano. Až to dojíte, podržím vám ji, abyste si ji mohli pohladit. A potom ti pomůžu přestěhovat se do nového pokoje v patře." „Skvělý!" řekl Nathan. „Je hned vedle Codyho pokoje, že? Ukáže mi, jak se střílí z bramborového děla ted o víkendu." Nathan se na minutu zamyslel a potom dodal: „Budeme střílet do toho velkého kamene nahoře na pastvině, abyste si nemusel dělat starosti, že se trefíme do něčeho důležitého." „Ano, kameny jsou dobré terče. A myslím, že se k vám přidám. Už je to pár let, co jsem si vystřelil na kámen. Noro, nechtěla by ses přestěhovat nahoru se svým bratrem?" zeptal se Robbie a zaměřil svoji pozornost na dívku.
Nora si vložila do úst lžíci se želatinou a zavrtěla hlavou. Catherine se otočila ke kuchyňské lince, aby zakryla svůj úsměv. Toto byl nejdelší rozhovor, který Nathan za poslední tři roky vedl s mužem. U všech všudy, všichni se tady pomalu usazovali, nebo snad ne? Podívala se na Mary a zjistila, že se na ni sova dívá. Líně mrkla jedním okem a tiše tlumeně zaštěbetala.
Kapitola 17
Bylo páteční odpoledne. Mary seděla na zábradlí přední terasy a sledovala, jak Robbie dává Catherine další lekci v boji s klackem. Catherine se znovu snažila praštit svého sladce líbajícího šéfa po hlavě. Dnes se ale Robbie nenechal vyrušit a Catherine pouze tloukla sama sebe. Už dvakrát jí vypadl klacek z ruky a jednou se odrazil od země a udeřil ji do stehna. Potom, ani ne o pět minut později, zakopla o vlastní nohu a skončila s obličejem v trávě. Robbie se ani nepokoušel tlumit svůj smích, když ji zvedal a dával jí další lekci fyziky. Ale posledních dvacet minut si Catherine všimla, že se Robbie často dívá na hodinky, a dokonce se jí povedlo trefit klackem špičku jeho nohy, protože se zadíval směrem k TarStone. Kruci. Znovu se tam chystal jít. A zítra ráno se opět přikulhá domů celý zbitý. „Dnes už mi to stačí," opřela se o klacek a odhrnula si vlasy z obličeje. „Cítím se, jako bych běžela maratón." Robbie se narovnal ze své pozice ve střehu. „Ale začínala to být legrace," doširoka se usmál. „Každý den se mi nepoštěstí sledovat někoho, jak sám sebe bije." „A proto už končíme," prohlásila a zamířila k domu. „Nebudu tu bavit ani tebe, ani tvoji sovu."
Robbie s ní srovnal krok. „Mary se ti nesmála. Fandila ti." Catherine vrhla na sovu pohled. Seskočila dolů ze zábradlí a stála u kuchyňských dveří. Cekala na ně, až jí otevřou. Robbie podržel dveře a Catherine šla za sovou dovnitř. Přešla místnost a opřela klacek vedle hodin. Mary dolétla na svoje bidýlko na houpacím křesle. Catherine se otočila k Robbiemu. „Chceš, abych,ti zabalila nějaké jídlo?" „Na co?" „Aby sis ho vzal s sebou. Dnes odpoledne jdeš zpátky do hor, ne?" Robbie si založil ruce na prsou a otočil se k ní čelem. „Jsi velmi vnímavá." „Ne, jsem rozzlobená. Zítra ráno se sem připlazíš, budeš vypadat hrozně a ještě budeš čekat, že tě znovu zašiji." „Ano," řekl a došel k ní. „A ty to uděláš, že ano?" zašeptal. „Protože, stejně jako já, nemáš na výběr." Přejel jí prstem po tváři. „Oba děláme to, co se od nás očekává, malá Cat. Já musím jít do hor a ty mě musíš pustit. A zítra ráno, pokud se připlazím zpátky, se o mě postaráš, nebudeš mi klást žádné otázky a neřekneš to mé rodině. Tak funguje důvěra. Věřím, že tu budeš, až se vrátím, a ty věříš mně, že se vrátím." „Možná," sykla a ustoupila do něho. „Možná se vrátíš a možná tu budu." Robbie spustil ruku a překřížil si paže na hrudi. Neříkal nic, jen se na ni díval svýma tmavýma uhrančivýma očima. Catherine se otočila, odešla do své ložnice a tiše zavřela dveře. Opřela se o ně a se sklíčeným vzdychnutím zavřela oči;:/:;,;';' Proč jí na tom tolik záleželo? Proč by jí mělo vadit, že je Robbie MacBain tvrdohlavý idiot? Když se ten člověk chce nechat zbít, neměla právo mu v tom bránit. Co ale kčertu dělal na té hoře?
Catherine se odlepila od dveří, šla ke své skříni a našla svůj batoh. Vložila do něj silný svetr, náhradní pár ponožek, čepici a rukavice. Baterku a malý kapesní nožík, který u sebe měla od té doby, co odjela z Arkansasu. Lidé dělají to, co se od nich očekává, řekl jí. Tedy, u všech všudy, od ní se čekalo, že bude krýt Robbiemu záda, jelikož není schopen to udělat sám. Protože tak funguje důvěra, zatraceně. Catherine položila plný batoh ke dveřím, potom došla ke komodě a začala si rozčesávat vlasy, zatímco přemýšlela o tom, jak se za Robbiem vydá do hor. Chlapci můžou Nathana a Noru pohlídat, pomyslela si. Mohli by je dnes večer vzít do cukrárny, přesně jak měli v plánu, a večer je hlídat. Ano. Všech šest bude naprosto v pořádku a ona se vrátí dřív, než se zítra ráno probudí ze spaní. Catherine čekala dalších deset minut, dokud neuslyšela, jak se dveře na verandu s bouchnutím zavřely. Otevřela dveře do ložnice, nahlédla do kuchyně a došla k oknu u dřezu právě včas, aby viděla Robbieho zacházet do stáje. Mary seděla na kůlu plotu u výběhu. Catherine se podívala na hodiny. Nora a Nathan už brzy přijedou školním autobusem a chlapci by měli být doma ve stejnou dobu. Catherine se udržovala zaměstnaná. Přidala koření do guláše, který vařila ve velkém hrnci. Dodělala salát, který vložila do lednice, a celou dobu se dívala z okna. Robbie konečně vyšel ze stáje, vyvedl koně, zastavil se a podíval se k domu. Catherine zamířila ke dveřím, ale zastavila se a postavila se k oknu, dokud Robbie konečně nenasedl na koně. Potom znovu čekal další minutu a díval se směrem k domu, než otočil svého koně k pastvině. Catherine vyběhla ze dveří a seběhla po schodech z verandy. „Robbie!"
Zastavil se. Catherine k němu doběhla a dotkla se jeho kolena. „Buď... bud opatrný," zašeptala. Robbie pustil otěže, sklonil se, chytl ji v podpaží a zvedl si ji na klín, dříve než mohla vůbec zalapat po dechu. Držel ji v pevném objetí. „Ano, malá Cat," zašeptal a políbil ji do vlasů. „Budu. A budu se moc snažit, aby to byla moje poslední cesta." Zvedl její obličej ke svému. „Děkuji, že jsi mě nenechala odejít s hněvem mezi námi. Je to moc špatná věc na to, abychom si na ni zvykali." „Sešívání tvých ran zase dohromady taky." Klouzal jí rukou po vlasech až došel k látkou obalené gumičce, kterou měla stažené vlasy. Stáhl ji dolů a rozpuštěné vlasy jí padly na ramena. „Je to tradice, že rytíř, který jde do bitvy, si s sebou nese dárek od své dámy," řekl jí a zasunul si gumičku pod kabát do kapsičky u košile. „Dostanu také polibek, když slíbím, že budu zpátky těsně po východu slunce?" „Raději bych ti dala pistoli," řekla a objala ho rukama kolem krku. „Aby ses nemusel k nikomu přiblížit natolik, že budeš znovu potřebovat zašívat." „Ano, ale to není žádná zábava, že?" zašeptal a sklonil se, aby zachytil její ústa, zatímco se k němu natáhla, aby ho políbila. Jejich polibek byl něžný, víc sladký než žádostivý. Catherine ochutnávala měkkou horkou chuť jeho rtů a pomalu si uvědomila, že líbání Robbieho MacBaina se stávalo stejným zvykem jako zašívání jeho ran. A že to byl po čertech příjemný zvyk! Byl jako žula oblečená do flanelu. Pevný jako hora obalená smyslným žárem. Objala ho kolem krku pevněji. Naklonila hlavu a získala víc jeho chuti, přitiskla svá ňadra k němu, dokud necítila silný tlukot jeho srdce. Už se to dělo znovu. Kouzlo jeho dotyku, které si žádalo, aby chtěla víc. Byly to už celé roky, kdy opravdu
myslela na to, že by chtěla muže. Kdy s touhou zaryla prsty do tvrdých teplých svalů a přiměla ho reagovat. Uvnitř Catherine se všechno sevřelo, když se jí v mysli objevily obrázky, jak leží nazí v posteli a prozkoumávají navzájem svá těla. Přerušil polibek a položil si její hlavu pod bradu. Držel ji pevně, když se přerušovaně nadechl. „Ano," zašeptal. „Toto je mnohem lepší než odjet s hněvem mezi námi." Políbil ji na temeno hlavy. „Ale i když jsem v pokušení zůstat a přesvědčit se o tom, jak odvážnou ses stala, malá Cat, musím ted jít." Zvedl jí bradu a znovu ji rychle letmo políbil. Potom stáhl její ruce ze svého krku, zvedl ji ze svého klína a postavil ji zpátky na zem. „Pokud budeš mít nějaké problémy s chlapci nebo s něčím jiným, s čím se nebudeš moci vypořádat, zavolej mému otci," řekl jí. „A pokud by se náhodou stalo, že se do zítřejšího poledne nevrátím, řekni mu, ať vyhledá toho kněze." Sklonil se a přitiskl ji prst na ústa, než mohla promluvit. „Neboj se, Catherine. Vrátím se." Narovnal se, rošťácky na ni mrkl a otočil svého koně k pastvině. „Spi dobře, malá Cat," zavolal přes rameno a zamával. Mary se zvedla z plotu a letěla za ním. Catherine stála a dívala se za nimi. Prst měla přitisknutý na rtech v místě, kde byl položený jeho a vánek jí nafoukal uvolněné vlasy do tváře. Bylo tak bláznivě romantické, že si chtěl vzít něco jejího s sebou do bitvy. Tak... tak bláznivé. Ten člověk mluvil o povinnosti, poslání a dávných tradicích. A vlastnil meč a oblékal se do skotského plédu. Buď byl Robbie MacBain podivný, nebo byla divná ona, protože začínala přijímat jeho vyšinuté chování jako téměř normální. A určitě jí to nezastavilo v tom, aby ho chtěla líbat.
To však neznamenalo, že její důvěra byla slepá. Robbie jí konečně zmizel z očí a Catherine běžela do stáje. Procházela uličkou mezi stáními a do každého se podívala. Na jedněch dveřích stání byl připíchnutý vzkaz pro Davise, člověka, který přicházel každé ráno a večer, aby se staral o koně. Stálo na něm, že kůň v tomto stání jménem Boots má uvolněnou podkovu. Catherine přešla k vedlejšímu stání a našla koně, na kterém přijel Gunter tu noc, kdy je zachránili z hory. Cedulka na dveřích říkala, že jméno koně bylo Sprocket. Přivázala Sprocketa do přípravny, šla do sedlovny, vybrala si jedno ze sedel, vzala Sprocketovu ohlávku z háčku a vrátila se zpátky ke koni. Během deseti minut ho osedlala. Běžela do domu, vzala svůj batoh, vynesla ho ven a přivázala k sedlu. Zrovna naposledy kontrolovala, zda má všechno, když slyšela, že se chlapci vrátili domů. Vyběhla je pozdravit právě ve chvíli, kdy autobus zastavil na konci příjezdové cesty. „Guntere," zavolala, když všichni čtyři chlapci vyrazili po příjezdové cestě vyzvednout Nathana a Noru. Gunter došel zpátky k ní, zatímco ostatní pokračovali směrem k dětem. „Můžeš dnes večer dohlédnout na Nathana a Noru, prosím?" zeptala se, když se před ní zastavil. „Jdu večer ven a tak jsem přemýšlela, zda bys je pohlídal." „Jdete ven?" zeptal se očividně překvapený Gunter. „Kam?" „Ale... Jdu nahoru do té staré chaty, kde jste nás našli," odpověděla a mávla rukou k TarStone. To ho překvapilo ještě víc. „A proč?" „Abych měla volný večer," řekla a uvědomila si, že až tak pečlivě o své výmluvě nepřemýšlela. „Já... ehm... Požádala jsem Robbieho, abych tu chatu mohla používat.
Vezmu si tam knihu na čtení. Bude to taková moje malá dovolená od vaření a uklízení." Gunter se zamračil. „Ale proč do té chaty? Je to sešlé staré místo a neměla byste tam být sama." Najednou ztuhl a v očích se mu objevil podivný výraz. Otočil se k Robbieho autu a potom se podíval zpátky na Catherine. „Kde je šéf?" „Ehm... Je na noc pryč. Proto potřebuji, abys hlídal děti. Umí se sami připravit do postele, kdybych nebyla včas zpátky. A samozřejmě je můžete vzít dnes na zmrzlinu. Nechala jsem nějaké peníze na stole." Ten podivný výraz v jeho očích se přeměnil v záři a Gunter naklonil hlavu na stranu. „Dob-rá," řekl pomalu a usmál se. „Pohlídáme Nathana a Noru. Vy si jědte nahoru do chaty a o nic tady se nebojte. My se o všechno dobře postaráme." „A všichni se držte od potíží co nejdál," dodala Catherine a bojovala s horkem, které jí stoupalo po krku nahoru. Bože, Gunter si myslí, že se tam setká s Robbiem! „O nic si nedělejte starosti," ujistil ji Gunter a šel s ní pozdravit děti. „Mami, Cody mi řekl, že ho Gunter naučí jak se bránit," řekl Nathan a nechal Codyho za sebou, když se k ní rozběhl. „Můžu se to také naučit?" Catherine se podívala na Guntera. Mladík místo odpovědi jen pokrčil rameny a zasunul si ruče do kapes. Podívala se zpátky na svého syna. „Gunter bude muset počkat, dokud mu pan MacBain nedá svolení, Nathane," odpověděla a pocuchala mu vlasy. „Kdy půjdeme na zmrzlinu, mami?" zeptala se Nora. „Ted?" „Ne, zlatíčko, po večeři," odpověděla Catherine a dřepla si před Noru. „A Gunter s chlapci vás budou dnes večer hlídat," dodala. Ohlédla se, aby zahrnula i Nathana. „A proto chci, abyste je poslouchali a dělali, co vám řeknou."
„Ale kam jdeš?" zeptal se Nathan. „Do té chaty, ve které jsme bydleli. A asi nebudu zpátky, než půjdete do postele, ale budu tu ráno, až se probudíte." Nora sevřela Catherininu ruku. „Chci jít s tebou." „Ne, zlatíčko. Budu celou dobu jen sedět a číst si. Bylo by to pro tebe nudné. Určitě by to nebyla taková zábava, jako jít na zmrzlinu a být celý večer s chlapci." Nathan zatahal Noru za rukáv, aby získal její pozornost. „No tak, ségra. Bude sranda," řekl jí zjevně dychtivý zbavit se matky a být jedním z chlapců. „Pamatuješ, když nás hlídala Rita? Udělali jsme si praženou kukuřici a vždycky jsem zůstali dlouho vzhůru." Gunter se sehnul a chytil Noru do náručí. „Půjčíme si film," nabídl. „Už jsi viděla Malou mořskou vílul" Peterovo zaúpění rychle přešlo v úsměv, když se na něho Gunter přes Nořino rameno podíval. „Miluju Malou mořskou vílu," procedil Peter skrz zaťaté zuby. Catherine se narovnala a rozešla se k domu. „Večeře je na plotně a v lednici je salát. Noro, můžeš dnes spát v Nathanově pokoji, pokud nebudeš chtít spát sama v našem pokoji." „Ano, super," vmísil se do hovoru Rick a podržel otevřené dveře, zatímco Gunter vešel s Norou v náručí dovnitř. „Já udělám popcorn." Noru najednou opustily veškeré starosti. „Mám ho ráda se spoustou rozteklého másla," řekla Rickovi přes Gunterovo rameno a usmívala se. Podívala se na svoji matku. „Budu spát nahoře s velkými kluky," prohlásila. A je to, uvědomila si Catherine. Tito čtyři chuligáni, jak jim všichni chybně říkali, byli víc než obyčejní strážní andělé — uměli dělat zázraky. Její dva mamánci se proměnili ve šťastné děti přímo před jejíma očima. Catherine si oblékla bundu, došla k hodinám a vzala si klacek. Potom zamířila ke dveřím. „Budu tady, abych
uvařila snídani," řekla jim. Zastavila se a došla zpátky ke Gunterovi. Sklonila se a políbila Noru na tvář. „Bud hodná holka," zašeptala, než odešla k Nathanovi. Políbila svého syna na tvář navzdory jeho nepřehlédnutelným rozpakům, že ho líbá před chlapci. „Taky bud hodný," řekla mu a zamířila ke dveřím. Gunter postavil Noru na zem a šel za Catherine ven do stáje. „Pojedete nahoru na koni?" zeptal se. Catherine zasunula klacek do pouzdra na pušku u sedla, odvázala Sprocketa a vyvedla ho ven ze stájí. „Určitě tam nepůjdu pěšky," odpověděla mu. „Umíte jezdit?" Catherine nasedla a usmála se dolů na něho. „Bud opatrný, Guntere. Začínáš znít jako stará kvočna. Jezdím od té doby, co jsem se naučila chodit. Vyrůstala jsem na ranči v Idahu." Gunter se usmál. „Až uvidíte šéfa, řekněte mu, že má přijít zítra do školy a podepsat zprávu o studiu, ano?" „Pravděpodobně se s ním uvidíš dříve než já." „jo, jasně. Zapomněl jsem," usmál se, otočil se k domu a mávl přes rameno. „Jdete si nahoru do chaty číst. Uvidíme se zítra." 1 Catherine otevřela ústa, aby něco řekla, ale místo toho si jenom vzdychla a popohnala koně k pastvině. Nad některými věcmi nemělo cenu se handrkovat. Pobídla Sprocketa do klusu, jela podél plotu a nakonec dojela do lesa. Očima hledala stopy v blátě. V lese se ale po chvíli stopy stočily doprava nahoru po lesní cestě, která vedla po vrstevnici a ne k vrcholu. Robbie mířil do lyžařského střediska? Když byla na lesní cestě, pobídla Catherine Sprocketa do cvalu a snažila se dohnat čas, který ztratila. Jela asi deset minut, když při zvuku hlasů prudce zastavila. Kruci, mířil zpátky směrem k ní. A měl někoho s sebou.
Catherine sjela z lesní cesty do hustého lesa a vedla Sprocketa dolů z příkrého kopce, aby se schovali za velký kámen. Cekala se zatajeným dechem, zatímco kolem projel Robbie s mužem, který seděl za ním. Okamžitě poznala hlas lana MacKeage. „Bude na vrcholu Daar?" zeptal se lan. „Ano," odpověděl Robbie. „Ale moc nám nepomůže. Nevšiml sis, jak je jeho hůl poslední dobou hladká?" „Ano, toho jsem si všiml," souhlas lan. „Když včera večer přišel na večeři, všiml si toho i Grey a vypadal, že ho to potěšilo. Co když Grey tu bouři uslyší? Bude vědět, že? Je to zvuk, na který ani jeden z nás nemůže zapomenout." „Ano, ale až si uvědomí, co se děje, už nebude moci nic udělat. A zítra svolám schůzku obou rodů a vysvětlím že..." Sakra. Odjeli příliš daleko na to, aby Catherine slyšela, co Robbie rodům vysvětlí. Jakým rodům? Měl na mysli MacKeagovi a rodinu svého otce? Proč vezl lana na horu, zejména když to, co tam dělal, bylo tak nebezpečné? Catherine počkala zhruba další minutu a potom pomalu vyjela se Sprocketem z místa, kde se schovávali. Byla ráda, že kůň nepozdravil svého kamaráda ze stáje, když Robbie jel kolem. Catherine se vrátila na lesní cestu, držela koně v kroku a zastavila se, kdykoliv přišli k rovnému úseku, aby ji muži neviděli, kdyby jednoho z nich napadlo se ohlédnout. O jaké bouři to lan mluvil? Slyšela hlasitý úder hromu to ráno, co našla Robbieho, a večer před tím při západu slunce slyšela ten samý zvuk. Nebyly tam však žádné mraky ani déšť. Mohl by to být zvuk výstřelu? Znělo to spíš jako kanón. Byl to zvuk hlasitý a silný na to, že otřásl horou. Catherine se snažila zahnat otravný hlas uvnitř své hlavy, který jí neustále připomínal, že příliš zvědavosti
škodí. Dělala si o Robbieho starosti, to bylo všechno. Nejsem zvědavá, pomyslela si, jen mu kryju záda. Zpomalila Sprocketa na lehkém stoupání. Vedla ho po pěšině, která se vinula hustým lesem. Catherine musela svého koně držet zkrátka, protože se snažil svého kamaráda ze stáje dohonit. Čím víc se blížili k vrcholu, tím začínaly být stromy menší a ošlehané ostrými poryvy větru. Potom Catherine musela zastavit, protože se obávala, že ji Robbie a lan uvidí. Vzala Sprocketovu uzdu a přivázala ho ké stromu. Nechala mu provaz dost dlouhý na to, aby se mohl pást. Vytáhla svůj klacek z pouzdra na pušku a pokračovala za Robbiem a lanem pěšky. Schovávala se za malými stromky a velkými kameny. Pak muži konečně zastavili. Catherine pokračovala dál do strany a pomalu se prodírala ke skalní římse nad nimi. Tam se položila na břicho a sledovala je. Seskočili koně a lan si začal svlékat kabát a odmotával si dlouhou látku, kterou měl kolem pasu. Měla stejný vzor, jako jeden z Robbieho plédů. Daar se šoural směrem k nim z opačného směru. „Doufám, že jsi dal Robbiemu své slovo," řekl kněz a hrozil Ianovi prstem. „Jestli něco popleteš, těžce za to zaplatíš." „Nepopletu nic, starce," zamumlal lan, otočil se ke knězi zády a začal si rozepínat košili. „Dal jsem Robbiemu své slovo." lan i Robbie si svlékali oblečení! Robbie najednou přestal a vzhlédl. Catherine se přitiskla k zemi, zadržela dech a neopovažovala se pohnout, dokud Robbie znovu nepromluvil. „Máme jen pár minut do západu slunce," řekl. „Ještě pořád to chceš udělat, strýčku?" zeptal se hlasem víc opatrným než tázavým. Catherine zvedla hlavu a podívala se dolů úplně popletená. Západ slunce... Západ slunce, opakovala si a dívala
se k jihozápadu. Spodní strana slunce se už téměř dotýkala horizontu. Podívala se zpátky na muže a spatřila nyní již úplně nahého lana, který si kolem sebe jistými obratnými pohyby omotával pléd. Tak samozřejmě, jakoby to dělal nejméně tisíckrát. Robbie byl také úplně a nádherně nahý a omotával kolem sebe pléd, který měl stejnou barvu jako ten, který měl na sobě lan. Oba muži si zajistili látky širokými koženými opasky. Potom Catherine viděla, jak si lan zasunul malou dýku — podobnou té, kterou jí ukázal Robbie — do pouzdra na opasku. Robbie se sehnul k jedné ze svých odložených bot, vytáhl svoji dýku a zasunul si ji za svůj opasek. Potom zvedl svůj meč a druhý, jinak zbarvený pléd, který mu vyprala a spravila minulý týden. Co to k čertu dělali? Byl to nějaký rituál, který Skotové provádějí na jaře při západu slunce? Bylo to něco pro lana, co bylo možná spojeno s jeho věkem? Co se to sakra dělo? Otec Daar se podíval na slunce, které již bylo na půl cesty za horizontem. Otočil se a ukázal holí na Robbieho a lana. „Musíte jít," řekl. Catherine se nahnula více nad okraj římsy, zatímco si Robbie usadil svůj do pouzdra uschovaný meč přes ramena. Potom objal lana rukama a krátce kývl na kněze. Otec Daar zvedl svoji hůl a vypadalo to, jako by dřevo začalo zářit, když se ho dotkly sluneční paprsky. Najednou se zvedl ostrý vítr a divoce zapískal. Z vrcholu hory se začala valit černá mračna. „Půjč mi svoji sílu, MacBaine!" zakřičel Daar a sklonil svoji hůl, aby ukázala na Robbieho a lana. „Šťastnou cestu vám oběma!" Catherine si rukou kryla obličej před větrem a oslepujícím světlem. Nakláněla se čím dál víc přes kraj římsy, aby
viděla bouři praskajících jiskřících mraků, které se stáhly kolem Robbieho a lana. Najednou se nad ní ozval hlasitý pronikavý hvizd. Catherine se přetočila a zvedla klacek, aby se bránila před Marynými ostrými drápy. Sova slétla dolů k ní a chytila Catherine za rukáv kabátu. Robbie vykřikl. Ne, nevykřikl. Ten člověk zařval! Catherine se otočila a sevřela mechem pokrytý okraj sklaní římsy, ale vítr, Mary a její setrvačnost byly příliš mnoho, než aby se udržela. Najednou pod sebou necítila nic než vzduch. Potom dopadla na zem tak tvrdě, že si vyrazila dech — a zároveň také vyděšený výkřik. Tvrdé silné ruce ji zvedly a Robbie znovu zařval přes vytí bouře. „Sakra, Cat!" vykřikl a přitiskl si ji pevně k hrudi. Přitiskl ji k Ianovi a oba je objal rukama. „Drž se mého opasku!" Přimkla se k němu a jediné, co chtěla, bylo, aby se dostala z té divoké zuřící bouře a od těch bláznivých mužů co nejrychleji pryč. Vzduch kolem nich syčel, praskal a praštěl. Hřmělo, země se pod nimi chvěla a otřásala. Robbieho paže ji objala silněji, až se Catherine cítila, jako by jí lámal kosti. „Už je pozdě!" zařval jí do ucha a zakryl jí hlavu, když jí divoký vítr vysál vzduch z plic. „Jdeš s.námi!"
Kapitola 18
Robbie si nepamatoval, že by kdy byl tak vyděšený. Držel lana a Catherine přitisknuté k hrudi a bojoval proti syčícímu světlu praskajícímu skrz valící se mračna. Maty zaťala drápy do jeho plédu a nad všemi třemi roztáhla křídla. Přidala svoji vlastní moc ochránce, aby mu pomohla probít se tím vířícím chaosem. Kdyby Robbie povolil stisk, Catherine a lan by mohli skončit kdekoliv — nebo v jakékoliv době, když by na to přišlo. . Robbie cítil, jak energie, kterou narušoval, tahala za Catherininy moderní šaty. A její zděšený křik se mu zarýval do duše. Byla k němu přilepená, celá se chvěla a její výkřiky tlumil jeho hrudník, když kolem nich zuřila divoká bouře. lan vykřikl válečný pokřik MacKeagů a oháněl se po chňapajících výhoncích energie s odvahou válečníka odhodlaného dostat se domů. Čas vířil a točil se s řevem raněného zvířete, až konečně vřava utichla stejně náhle, jako by vlak narazil do hory. Země, na kterou dopadli, nesouhlasně zasténala a víření vybuchlo posledním jasným bleskem, než úplně zmizelo. Ticho bylo mnohem víc ohlušující, než byla samotná bouře. Robbie se posadil s lanem a Catherine v náručí. Každičký sval v jeho těle se chvěl únavou a srdce mu tlouklo tak silně, že se bál, že mu exploduje.
Catherine ani lan se nehýbali. Robbie se přinutil povolit sevření. Catherine se zhluboka přerývaně nadechla, otevřela oči a hlasitě vykřikla. Odlezla od něho s obličejem zkřiveným hrůzou. Hned ale vykřikla znovu, když si uvědomila, že je nahá. Catherine se postavila na nohy a utekla do lesa. Robbie položila lana na zem a rozběhl se za ní. „Cat, ne!" křičel a ohýbal se pod stromy. „Nesmíš utíkat. Musím ti vysvětlit, co se stalo. Catherine!" Slyšel, jak překvapeně vykřikla a sám se zastavil právě včas, aby ji viděl, jak padá dolů z příkrého svahu. Slezl dolů k ní a chytl ji za ramena. Vrávoravě se postavila. Přitáhl si ji k sobě a objal její paže svými, aby ztlumil její divoké, panikou způsobené rány. „Pšššt," konejšil ji, zatímco ona do něho zaryla nehty a odtahovala se, aby se uvolnila. „No tak, malá Cat, jsi v pořádku. Nic a nikdo ti neublíží. No tak, Catherine." Ona s ním ale stále bez rozmyslu bojovala a její hrůzou naplněné vzlyky se mu zarývaly do srdce jako zrezivělá dýka. „Musíme se vrátit zpátky k Ianovi," řekl a pomyslel si, že bude dobré zaměřit její pozornost jinam. „Mohl by zemřít. Prosím, pomoz mi s lanem." Catherine najednou znehybněla a snažila se zakrýt svá nahá ňadra. „Dám ti ten druhý pléd, aby sis ho mohla obléci," zašeptal a pomalu povolovat své sevření. „Vrať se se mnou k Ianovi." „C-co se stalo?" zeptala se tak tiše, že ji téměř neslyšel. „K-kde je moje oblečení?" „Všechno ti vysvětlím, jakmile se postaráme o lana," slíbil jí, chytl ji za zápěstí a vytáhl ji prudkým svahem nahoru. Kroutila rukou a snažila se uvolnit. „P-půjdu. Pusť mě." „Ne, nechytím tě, kdybys utekla, a lan nás potřebuje." Catherine ztichla a nechala -se vést, ale Robbie cítil napětí, které prostupovalo celým jejím tělem. Šeřilo se
a les temněl. Stíny se prodlužovaly. Došli zpátky k místu, kde ležel lan, a našli Mary stojící vedle něho. Robbie zvedl MacBainův pléd a podal ho Catherine, aniž by se na ni podíval. Pozornost měl soustředěnou na svého strýce. Vzal Ianův obličej do dlaní a palcem hledal tep na jeho krku. „Je živý, ale zesláblý bojem s bouří." „K-kde to jsme?" zašeptala Cat a přešla na druhou stranu lana. „T-toto není hora TarStone." Robbie vzhlédl a usmál se. Omotala si kolem sebe MacBainův pléd snad tucetkrát, jako sárí. „Ne, není. Jsme ve Skotsku." „Ve Skotsku? To není možné." Robbie zasunul paži pod strýcovo rameno a opatrně ho zvedl do sedu. „Myslíš?" zeptal se, přejel rukou přes Ianovo čelo a hlavu a hledal boule. Podíval se na Cat. „Tak v tom případě je také nemožné to, že jsme ve Skotsku třináctého století, řekl bych." Cat zalapala po dechu a s očima vytřeštěnýma hrůzou ve ztuhlém bledém obličeji křečovitě sevřela svůj pléd. „T-třináctého..." Ian .zasténal. Cat na chvíli zapomněla na svůj strach, vzala Ianovu hlavu do dlaní a otočila ji k sobě. „Iane," řekla pevně. „Probuďte se. Otevřete oči." Jeho víčka se zachvěla. lan znovu zasténal a snažil se odkulit. „Iane!" vyštěkla naléhavě. „Probuďte se!" Robbie se naklonil k Ianovu uchu a šeptem promluvil v gaelštině. Ke své žádosti připojil Gwynethino jméno. „Co jsi mu to říkal? Co je to za jazyk?" „Gaelština," odpověděl Robbie a šťouchl Ianovi do ramene. „No tak, strýčku," zopakoval znovu v gaelštině, tentokrát hlasitěji. „Muži stojí frontu před Gwynethinými dveřmi a chtějí se jí dvořit." lan rázem otevřel oči a bojovně vyrazil pěstí dopředu. Robbie ji chytl dříve, než mohla narazit do něčeho jiného
než byl vzduch, a usmál se spokojeně na svého mračícího se strýce. „Kdo je Gwyneth?" zeptala se Cat a dívala se z lana na Robbieho. „Je to moje manželka," zabručel lan anglicky. „Vaše manželka? Máte manželku? Ale já jsem si myslela... Cody říkal něco o vás a... a Kate," dodala šeptem a podívala se zpátky na Robbieho. „Gwyneth je moje manželka," zopakoval lan, uvolnil svoji pěst z Robbieho sevření, aby si mohl promnout obličej. Když se konečně podíval na Robbieho, jeho plnovous se rozvlnil do úsměvu. „Přežil jsem, MacBaine." Poplácal Robbieho po rameni, ale jeho pozornost byla zaměřená na okolní přírodu. Jeho úsměv se ještě víc rozšířil. „Přežil jsem," zopakoval. „Jsem, doma!" Podíval se znovu na Robbieho. „Přivedl jsi mě domů." Najednou znehybněl a podíval se na Catherine. Potom zpátky na Robbieho. „Vzal jsi s sebou svoji hospodyni?" „Ne úmyslně," odpověděl Robbie a zadíval se na Mary, která se odšourala ke kameni, na který se posadila. Podíval se na Cat a zvedl obočí. „Vypadá to, že je poněkud zvědavá." Catherininy bledé tváře ztmavly jako dvě červené vlajky. „Jen jsem šla za vámi, abych... Chtěla jsem... Já jenom... Kruci, nechtěla jsem, aby ses zase nechal zbít!" „Aha, takže jsi nás málem nechala odvát do zapomnění," zamumlal, postavil se, zvedl lana na nohy a nepustil ho, dokud si nebyl jistý, že jeho strýc nespadne. Robbie se rozhlédl po malé pasece. „Myslím, že bychom tu měli zůstat přes noc a do vesnice jít až ráno." „Ano," souhlasil lan a zatočil rameny, aby setřásl poslední ztuhlost z cesty. „Rád bych se dal trochu dohromady, než uvidím svoji Gwyneth." „A musíme vymyslet nový příběh." Robbie kývl hlavou ke Catherine. „Budeme muset vysvětlit ji."
lan si ustaraně odfrkl. „A taky proč má na sobě oblečený MacBainův pléd." „Jaká vesnice?" zeptala se Cat, pomaličku couvala a prohlížela si, jak vypadá. Dotkla se látky, která jí obepínala ňadra. „Proč musíte vysvětlovat tento pléd?" „Máte na sobě barvy MacBainů," vysvětloval lan. „A to jsou naši nepřátelé." „Robbie je váš nepřítel?" zašeptala a couvla o další krok. „Vždyť je to váš synovec." lan vzdychl. „Je to zamotaný příběh, Catherine, ale myslím si, že byste ho asi měla vyslechnout, než půjdeme do vesnice." „Neutíkej," řekl Robbie, když udělala další krok dozadu. „Nemáš kam jít." Zvedla bradu. „Jdu domů. Tohle je šílené. Vy oba jste šílení. Nemůžu stát jednu chvíli na hoře v Maine a o chvíli později ve Skotsku. A už vůbec ne ve třináctém století." „Ale ano, jsme tu," řekl lan. „Bouře nás sem s pomocí toho kněze zanesla." „T-toho kněze?" Robbie využil chvilky, kdy byla Catina pozornost zaměřena na lana, a chytl ji, aby se nemohla pohnout. Trhla sebou s překvapeným výkřikem, bušila do něho malými pěstičkami a zároveň se mu snažila vykroutit. Váhou svého těla je oba shodil na zem, svým stehnem jí znehybnil nohy, chytl ji za zápěstí a přitiskl jí ruce vedle hlavy. „Omlouvám se," řekl. „Ale nemůžu tě nechat utéci. Slib mi, že s námi zůstaneš, nebo tě budu muset svázat." „Jen chci jít domů," zašeptala a obličej měla bledý jako čerstvě padlý sníh. „Prosím, jen mě nech jít domů," dokončila se vzlyknutím, oči se jí zalily slzami a brada se jí chvěla. Robbie se naklonil a políbil ji na čelo. „Ne, malá Cat, nemohu. Ještě několik dní to nepůjde."
„Dní!" vykřikla a znovu se pod ním zazmítala. „Ne! Musím se dostat zpátky k Nathanovi a Noře. Nemůžu být pryč celé dny!" „Nebudeš," ujistil ji a zalehl ji, aby se přestala zmítat. „Catherine," pronesl tiše. „Budeš zpátky před východem slunce. Slibuji." Catherine znehybněla a zadívala se na něho. „Ale říkal jsi... Říkal jsi dny." i „Ano, když jsem byl minule pryč, byl jsem tu týden, ale když jsem se vrátil, vzdálil jsem se jen na dobu od západu slunce do jeho východu. Tak to funguje." Pustil jí zápěstí a čekal, jestli znovu začne kolem sebe mlátit, potom jí odhrnul vlasy z bledých tváří. „I kdybychom tu zůstali měsíc, budeš zpátky dříve, než sé Nathan a Nora probudí." Použila své volné ruce, aby si promnula oči. „J-jak je to možné? Lidé nemohou cestovat časem." „Ale ano, můžeme," řekl lan, dřepl si vedle ní a dotkl se jejího ramene. „Před pětatřiceti lety vyvolal kněz přesně stejnou bouři, jako byla ta, kterou jsme právě prošli, a přenesl deset válečníků, včetně Robbieho otce," dodal a kývl směrem k Robbiemu, „dopředu časem do vaší doby." Catherine střelila pohledem po Robbiem. „Tvůj otec pochází také odsud?" „Ano, a otec od Winter, Greylen MacKeage. A moji strýcové Morgan a Callum. Všichni se narodili ve Skotsku dvanáctého století." „To není možné," zopakovala Cat. „Není!" „Navzdory tomu se to stalo. Kněz je ve skutečnosti druid. Čaroděj," upřesnil Robbie. „Má moc manipulovat časem." Přiložil dlaň k její tváři a palcem jí zastavil stále ještě chvějící se bradu. „Catherine, nebudeš věřit ničemu z toho, dokud to neuvidíš na vlastní oči. Zítra ráno tě vezmeme do MacKeagovy vesnice a ty konečně porozumíš."
Snažila se vstát, ale Robbie ji nepustil. „Nejdřív tvůj slib," řekl. „Ze neutečeš." „J-já neuteču," zašeptala. Zaváhal, potom se z ní pomalu zvedl, postavil se a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl. Cat se na něho dívala, potom vložila svojí ruku do jeho a postavila se. „C-co se stalo s mým oblečením?" zeptala se a stáhla si pléd zpátky přes kolena. „Proč zmizelo moje oblečení a to vaše ne?" „Tvoje oblečení bylo vyrobeno z moderních materiálů," vysvětlil jí Robbie, odvedl ji vedle Mary a pokynul jí, aby se posadila. „Nic, co nebylo vynalezeno ve třináctém století, se s námi nemohlo vrátit." Usmál se na ni. „Což zahrnuje spandexové, elastické a nylonové tkaniny. Strýčku," řekl a otočil se k Ianovi, „myslíš, že bys nám mohl rozdělat oheň?" „Je to moudré?" zeptal se lan a rozhlédl se kolem. „Odhaduji, že jsme na hoře Crag, a ta není daleko od hranic s MacBainy." „Tady jsme v bezpečí," řekl Robbie, sehnul se a zvedl Catherinin klacek, který prošel bouří. Podal jí ho, ale nebyl schopný přečíst její výraz, protože na les konečně padla noc. „Tady, s tím by ses měla cítit bezpečněji." Přitiskla si klacek k hrudi a přetáhla si lem plédu přes nahá lýtka. lan odešel z jejich malé paseky hledat dřevo. Robbie zvedl svůj meč, položil ho na zem vedle Cat a podíval se na Mary. „Hodilo by se nám něco k snídani," prohodil směrem k sově. „Pořádný králík by byl skvělý." Mary tiše rozevřela křídla a zvedla se z kamene do výšky k obloze. „T-ty mluvíš s Mary?" zeptala se Cat. „A ona ti rozumí?" „Ano, dokonce mi odpovídá, i když ne nahlas," přitakal a posadil se vedle ní. „Pamatuješ si na to, když jsem mluvil
o kouzlech? A o svých povinnostech?" Catherine přikývla a Robbie si přesedl, aby se k ní více natočil. „Jsem skutečný ochránce, Catherine, mám povinnost chránit svoji rodinu. A i já mám moc, která mi umožňuje manipulovat nejen časem, ale i věcmi." „Chceš říct, že to nebylo jen pouhé přirovnání? Nepokládáš se za strážného anděla a nemáš jen pocit, že se musíš o všechny starat?" „Ne, je to moje poslání, které na mě vložila prozřetelnost." „Robbie," Catherine zaváhala, naklonila se k němu a položila mu ruku na paži. „Kouzla nejsou skutečná," zašeptala, jako by se mu tu novinu snažila sdělit opatrně. „Je to něco, co říkáme dětem, když nedokážeme vysvětlit třeba to, jak Santa Klaus dokáže jít za jednu noc do všech domů a jak zoubkové víly mohou vzít zub zpod jejich polštáře, aniž by je vzbudily." Robbie si pomyslel, že by dal svůj meč za to, aby tu ted mohl mít Libby nebo tetu Grace. Jak měl kčertu vysvětlit Catherine něco, čemu sám teprve začínal rozumět? „Cat," řekl a položil svoji ruku na její. „Je to stejně skutečné jako východ slunce. Kouzla jsou všude a ve všem. Je to samotný zázrak života, vzduch, který dýcháme, krev, která pulsuje našimi žilami. Je s námi od počátku věků a jen v posledních staletích se člověk snažil vysvětlit je pomocí vědy." Natáhl se a jemně přejel prsty po její tváři. „Ale kouzlo je základem vědy, Cat. To, že někteří z nás jím mohou manipulovat, jen dokazuje, jak skutečné je." „Říkáš, že ... říkáš, že jsi čaroděj nebo něco takového?" „Ne, jsem jenom člověk, který má za úkol chránit ty, které miluji." „Chránit je před čím?" „Před samotnými kouzly, aby byla užívána správně. A před těmi, kteří by měnili osud, jak se jim to hodí. Před
druidy jako je otec Daar, který má moc ovládat zákony přírody." „Takže otec Daar je špatný?" „Ne, je jenom příliš starý a nevidí za své vlastní potřeby. Před pětatřiceti lety přenesl Greylena MacKeage časem, aby mu počal dědice. To, že můj otec, lan a ostatní byli také vtaženi do bouře jen potvrzuje, že je potřeba na Daara dohlížet. Je sobecký a manipulativní, ale jeho záměry nejsou špatné." „Proč se sem ale pořád vracíš? Sel sem lan pokaždé s tebou?" „Ne, ani můj otec, ani ostatní o mých cestách sem nic nevědí. Nic jsem jim neřekl. Nesmějí o tom vědět, protože by mi chtěli pomáhat, a to by jenom rozrušilo jejich manželky a rodiny." „Pomoci s čím?" Robbie vzdychl a přitáhl si Catherine na klín. Potěšilo ho, že se neodtáhla, ale místo toho se k němu přitulila. „Zaklínadlo, které přeneslo Horaly do moderní doby, vyprší za letního slunovratu a oni budou posláni zpátky do jejich staré doby. Jsem tady, abych dohlédl na to, že se to nestane. Abych to mohl udělat, musím pro Daara najít strom zaklínadel, aby to mohl zastavit." „Chceš říci, že za letního slunovratu tvůj otec a strýcové zmizí?" „Ano, a jejich životy budou znovu vytrženy z kořenů." Zvedl jí bradu, aby se na něho podívala. Přál si, aby dokázal přečíst, co si myslí. „Začínáš mi ted věřit, Cat?" „Ne." „Ne? Tak jak mi vysvětlíš to, co se právě stalo?" „Zdá se mi sen. Stejně jako Dorotce v Čarodějovi ze země Oz. Během bouře jsem se udeřila do hlavy a jsem v bezvědomí. A zdá se mi sen." Robbie ji pevně políbil na rty. „Ach, Catherine," řekl a přitiskl si ji k hrudi. „Ted už rozumím, proč jsi tak
klidná." Naklonil se a snažil se jí podívat do očí. Palcem jí zvedl bradu. „Ale co kdyby to nebyl sen? Co když se to opravdu děje?" „Neděje," odpověděla, natáhla ruku a přejela mu prsty zlehka po úsměvu. „Protože to není možné." „Dobrá," souhlasil. „Takže mi dovolíš, abych tě v tomto snu provázel? Slíbíš mi, že mě poslechneš, když ti řeknu, abys něco udělala?" „Je to můj sen," řekla a narovnala se v jeho objetí. „Nemůžeš mě komandovat." „Catherine, zdá se ti, že jsme ve třináctém století, kdy ženy neměly do běhu svých životů moc co mluvit. Pokud tady chceš přežít, budeš se mi muset podřídit. Zejména před ostatními," dodal. „Ne, slíbila jsem sama sobě, že v takové pozici už nikdy nebudu." Robbie si ji s unaveným vzdychnutím znovu přitiskl k sobě. Jak ji sakra bude moci ochránit, když s ním nebude spolupracovat? Jak jí přiměje pochopit? lan se vrátil a shodil náklad dřeva na zem. Potom se posadil vedle nich a vzdychl si ještě unaveněji než Robbie. „Jsem starý dědek," zamumlal. „Spatně vidím. Ani nevím, co jsem sebral za dřevo. Kčertu," zaklel a mávl na hromadu klacků. „Mohl by tam klidně být had a ani bych si toho nevšiml." Robbie posadil Catherine zpátky vedle sebe a kouskem klacku vyhrabal dolík pro oheň. Potom doprostřed narovnal hromadu vlhkého dřeva. „Sirky nebyly ve třináctém století ještě vynalezeny," řekla, objala si rukama kolena a naklonila se blíž, aby ho sledovala. „Jak chceš zapálit oheň?" „Kouzlem." lan zadržel dech a odtáhl se. „Umíš to udělat? Stejně jako kněz?" zašeptal a posunul se ještě dál.
„Ano, strýčku, nedávno jsem objevil, že umím spoustu užitečných věcí." „Jako co třeba?" zeptal se lan a posunul se pár dalších centimetrů dál. „Jako třeba toto," opověděl Robbie, natáhl ruku doprostřed hromádky a snažil se přimět dřevo, aby uvolnilo zadržovanou energii. Naklonil se dopředu a zlehka dýchal do kouřících klacků, dokud se neobjevily plamínky. lan se postavil a odešel docela daleko. Robbie se usmál a také se postavil. „To je v pořádku, strýčku. Jsem pořád ten synovec, kterého jsi nosil na ramenou. To, že jsem si konečně uvědomil plný rozsah svého poslání, je pro tvůj prospěch," natáhl se a položil ruku na Ianovo rameno. „Tak ses dostal sem," připomenul mu tiše. Plameny nyní již tančícího okně se odrážely v lanových hnědých očích, jak se na Robbieho starý muž díval. „Já... jsem jenom překvapený, to je celé," zašeptal a najednou sevřel Robbieho do pevného objetí. „Ano, jsi pořád moje malé štěně," bručel nevrle a poklepal Robbieho po zádech, než odstoupil a otřel si oči. „Nesnáším fakt, že jsem starý," zamumlal, když odcházel na kraj paseky. „Je to hrozné utrpení. Ze vzduchu mi pořád slzí oči. Jdu se podívat po dalším dřevu." Robbie sledoval, jak lan zmizel do nočního lesa, otočil se zpátky k ohni a zjistil, že na něho Catherine zírá se spadlou čelistí. „Nezapomeň, že se ti to zdá," řekl a posadil se vedle ní. „Tak a co kdybych ti ted ukázal, jak se nosí správně pléd?" Políbil ji na špičku nosu. „I když ti to moc sluší, zítra ve vesnici se ti všichni vysmějí, pokud tam přijdeš takhle oblečená." „lan se s námi nevrátí do moderní doby zpátky, že ne?" zašeptala chápavě. „Ty... Ty jsi ho sem přivedl zpátky, aby zde v klidu zemřel,"
„Ne, Catherine. Přivedl jsem ho sem, protože mě o to požádal a protože chce být se svojí manželkou, dětmi a vnoučaty. Má v sobě ještě hodně dobrých let a měl by je strávit uprostřed své rodiny." „Vědí ostatní, že je tady? Tvůj otec a Greylen?" „Řeknu jim to, až se vrátím zpátky." „On... on se s nimi ani nerozloučil?" „Rozloučil, ale oni to nevěděli. Budou za něho šťastni, až o tom budou přemýšlet." „Chtějí se také vrátit?" „Ne, jejich manželky, děti a vnoučata jsou v Pine Creek a celých pětatřicet let žijí ve strachu, že od nich budou odtrženi. Proto je tak důležité přinést zpátky ta zaklínadla, aby to Daar mohl zastavit." „Proč nemůže Daar získat svá vlastní zaklínadla, když je čaroděj?" Robbie zatřásl hlavou. „Je tu ještě jiný druid. Jmenuje se Cůram de Gairn. On nechce, aby se to stalo. Je mladší a mocnější než Daar. Proto kněz poslal mě." Její oči se v tančícím světle ohně zastřely obavami. „Je mocnější než ty ?" zašeptala, naklonila se dopředu a sevřela jeho pléd do pěstí. „To on tě vždycky zbije?" Robbie se zasmál, přitáhl si její ruce k ústům a políbil je. „Ne, malá Cat. Cůram přede mnou schovává sebe i strom zaklínadel." „Strom? Myslela jsem, že zaklínadla jsou v knihách nebo v něčem podobném." „Tradice na to pohlíží jako na knihu, řekl bych, ale ve skutečnosti je to strom moudrosti. Každý druid ho má, stráží ho a stará se o něj. Hledám Cůramův strom, abych mohl ukrást kousek kořene." Catherine se odtáhla, znovu si objala kolena rukama a několik minut se tiše dívala do praskajícího ohně. Očividně se snažila pochopit to, co jí říkal. Znovu se
na něho podívala. „Takže když ten kousek stromu získáš, už se sem nebudeš muset vracet?" „Ano, Daar ho použije k vypěstování svého vlastního stromu moudrosti a pronese zaklínadlo, které udrží Horaly v moderní době." Catherine se postavila s pěstmi sevřenými podél boků, jako by očekávala boj. „V tom případě ti pomohu. Najdeme toho Cůrama de... Toho čaroděje a jeho strom. Ukradneme ten kořen, aby ses už nikdy nemusel vrátit." Robbie se také postavil, špičky jeho bosých prstů se dotýkaly jejích. ' Catherine necouvla, jen se na něho usmála. „Nemůžeš mi pomoci, Cat. Tohle není honba za pokladem, ale nebezpečná výprava. Cůram je nebezpečný." Mávl rukou na krajinu kolem nich. „Kčertu, celý tenhle svět je pro ženu nebezpečný." Odfrkla si a zvedla bradu. „Je nepochybně nebezpečný i pro ochránce." Složila si ruce na prsou, přenesla váhu na stranu a naklonila k Robbiemu hlavu. „Dělají z tebe tvé magické schopnosti neomylného?" „Cože? Ne, samozřejmě, že ne. Jsem obyčejný smrtelník." „Tak kdo ti kryje záda?" Robbie si přejel rukou přes obličej. „Copak jsme o tomhle už nemluvili? Nepotřebuji, aby mi někdo kryl záda. Já jsem tady ochránce," zavrčel a zabouchal se do hrudníku. „Je to můj sen," zavrčela na něho také a také se zabouchala do hrudníku. „A můžu si dát jakoukoliv moc, kterou chci. A myslím, že budu tvůj anděl strážný." Robbie se nemohl rozhodnout, zda jí chce slíbat ten vítězoslavný úsměv ze rtů nebo ho z ní vytřást. „Myslím, že bychom měli říci, že mi Catherine pomáhala uprchnout od Angličanů," řekl lan, když se vrátil s náručí plnou dříví. Hodil je na zem vedle ohně a otočil se k Robbiemu s očima plnýma vzrušení. „A já jsem ji
přivedl domů, abych se jí tady odměnil. Může zůstat se mnou u Gwyneth, dokud se nevrátíš. Tak na ni budu moci dohlédnout, dokud si nevyřídíš své záležitosti." „To zní jako dobrý plán, strýčku." „Ano," řekl lan a nadmul hrud. „Také jsem myslel na to, že to vysvětlí, proč nemluví gaelsky." Podíval se na Catherine a zatřásl hlavou. „Ale ten pléd musí pryč." „Ne, počkej!" vyhrkl, než mohl Robbie promluvit. „Mám dobré vysvětlení. Můžeme říci, že ji ukradl MacBain, který chtěl manželku, a já jsem ji ukradl zpátky. A vzal jsem si jeho pléd jako kořist a poslal ho domů s holým zadkem." Kývl a hrud se mu nadmula ještě víc. „Ano, co si o tom myslíte?" Podle toho, jak se Catherine na lana dívala, Robbie odhadl, že si o tom příběhu nic moc nemyslí. „Je to perfektní, strýčku," poplácal lana po rameni. „A bude to pro mě snazší, když budu vědět, že na Cat dohlížíš. Bude v bezpečí před ostatními bojovníky, kteří hledají manželky." Cat se posadila zpátky na kámen a Robbie se na ni ohlédl právě ve chvíli, kdy se snažila skrýt zívnutí. Když se nad tím zamyslel, i on sám byl dost unavený. A lan vypadal, že ho drží spíš jeho pléd než jeho unavené staré nohy. „Myslím, že bychom měli vyhlásit večerku," řekl Robbie a dřepl si, aby přiložil víc dříví na oheň. „Lehneme si tady na ten mech," dodal a klackem ukázal na druhou stranu ohně. „Cat, můžeš spát mezi námi, aby ti nebyla zima. Iane, lehni si blíž k ohni." Vypadalo to, že jeho hospodyně není ani jeho plánem nijak nadšená, nicméně vzala si svůj klacek, obešla oheň, zastavila se a zírala na mech. Podívala se na Robbieho. „Copak nemůžeš vykouzlit prachovou postel nebo něco takového?" zeptala se a zvedla bradu, když se ho odvážila pokoušet. „Je to tvůj sen, ty to udělej."
Catherine se zadívala zpátky na mech, vzdychla si, znovu zívla a posadila se. Klacek položila na tu stranu, kde bude Robbie, a snažila se upravit si pléd tak, aby si zakryla ramena. „Můžu vám ukázat, jak to udělat lépe," řekla lan a dřepl si vedle ní. „Je dost dlouhý, abyste si zakryla paže jako šálem a také kolem nohou. Tady," řekl, chytl jeden konec látky a odmotal látku třikrát dokola. Catherine i tak zůstala dostatečně zakrytá. „Takhle se to dělá," poučoval ji lan. „Moje Gwyneth mi ukazovala, že se ženy zakrývají jinak, než muži. Zítra vám obstaráme pléd MacKeagů a blůzu, kterou budete nosit s ním." „A co boty?" zeptala se a snažila se soustředit na to, co dělal lan. „Co nosí ženy na nohou?" „Kůži," odpověděl. „Vysoké boty s dvojitými podrážkami, aby vás nepíchaly ostré kameny. A vlněné ponožky, aby vám bylo teplo." Podívala se na něho a usmála se. „Nikdy jsem neměla sen, jehož součástí byla hodina dějepisu." „Sen?" zeptal se lan a tvář se mu zvrásnila v zamračení. Podíval se na Robbieho. „Ona si myslí, že se jí tohle vše zdá?" Robbie pokrčil rameny, zvedl svůj meč a došel za Catherine. Posadil se ve chvíli, kdy si znovu zívla. lan se uvelebil mezi ní a oheň, čímž oba muži kolem ní vytvořili ochrannou hráz. Catherine se poněkud ztuhle položila, podívala se na Robbieho, potom na lana a otočila se čelem ke staršímu muži, složila si ruce pod hlavou a zavrtala se do MacBainova plédu. Robbie ji objal rukou, přitiskl si její záda ke své hrudi a vzdychl, když ztuhla jako prkno. „Uvolni se, malá Cat," zašeptal a zasunul si její hlavu pod bradu. Přetáhl přes ni část svého plédu. „To, že tě držím, se ti jenom zdá."
Kapitola 19
Catherine se probudila a očekávala, že bude doma ve své posteli, že dech, který cítí vzadu na krku... a váha na nohou.. . a ruka zasunutá pod jejím pyžamem mezi ňadry... že to všechno patří Noře. Když ale otevřela oči, zjistila, že je stále ještě chycená ve svém šíleném snu a že to je Robbie MacBain, který se tak intimně tiskne k jejímu tělu, a že se lan MacKeage málem překulil do pohasínajícího ohně a chrápe tak hlasitě, že by to probudilo mrtvého. Co by tedy Dorotka udělala, kdyby zjistila, že je pořád ještě v Oz — ne s Drvoštěpem, Lvem a Hastrošem, ale se sovou, stárnoucím válečníkem a pohledným rytířem, který chtěl, aby uvěřila, že cestovali časem? „Přemýšlíš o svém slibu neutéci?" zašeptal ji Robbieho hlas do ucha. Otočila hlavu, aby se na něho podívala. „Dodržují své sliby." Políbil ji na tvář a přitáhl si ji těsněji k sobě. „Jak dnes ráno pokračuje tvůj sen?" „Docela dobře, abych byla upřímná," usoudila a uchopila jeho ruku mezi svými ňadry a přitiskla si ji blíž, místo aby ji odtáhla. „Protože kdyby toto bylo skutečné a já jsem se probudila ve tvém objetí, velmi pravděpodobně bych měla záchvat paniky."
Oči mu ve vycházejícím slunci zasvítily a pohnul trochu palcem. Jen tolik, aby ji pohladil stranu levého ňadra. „Takže tvrdíš, že když je to jenom sen, mohl bych se s tebou milovat a ty by ses nebála?" Catherine o tom musela přemýšlet. To byla ale velmi zajímavá myšlenka. Otočila se v jeho náručí, natáhla se a vyzývavě ho políbila na rty. Potom se na něho usmála. „Ve třináctém století nebyly kondomy." „Ale těhotenství ano. To ovšem nemůže být následkem snu," řekl a usmál se, až se mu zúžily oči. „Nebo se bojíš, že bychom se mohli milovat doopravdy, i když se ti to zdá? Jako náměsíčná?" To jí zbavilo úsměvu. „Díky," řekla a odfrkla si. Vytáhla jeho ruku ze svého plédu a posadila se. „Právě si zničil svoji nejlepší šanci zabodovat, MacBaine." Robbie se posadil vedle ní. „Ano, uvědomil jsem si svoji chybu ve chvíli, kdy jsem promluvil." Postavil se, zvedl ' svůj meč a přehodil si ho přes záda. Potom k ní natáhl ruku. „Asi sto metrů mezi stromy je potůček stékající z hory," nasměroval ji do lesa, když se postavila. „Proč nejdeš udělat to, co ženy na začátku dne obvykle dělají? Já probudím lana a uvařím snídani. Mary půjde s tebou," dodal a ukázal na borovici. Sova seděla na větvi a pozorovala je. „Chytila králíka?" zeptala se Catherine a rozhlížela se kolem. „Ano, dva," Robbie ukázal na kámen vedle ohně. Catherine si dala ruce v bok a naklonila hlavu na stranu. „Myslela jsem si, že vyvržení zvěřiny a vaření byla ve středověku povinnost ženy." Robbie zvedl obočí. „Nabízíš se?" „Ne," odpověděla a zamířila k potůčku. „Jen kontroluji, jak autentický můj sen je."
„V tom případě myslím, malá Cat, že se ti dostane nejnáročnější lekce dějepisu tvého života," uculoval se. Jakmile zašla do lesa, přitiskla si Catherine ruce na svá stále ještě brnící ňadra. Páni! Jestliže se jí to zdálo, doufala, že se nikdy neprobudí. Byl to úžasný pocit probudit se v náruči muže. Bylo to tak smyslně vzrušující, že měla co dělat, aby na něj nevystartovala. Zamítnout myšlenku na to, že se mohli milovat, i když toto byl pouhý sen, bylo rozumné, ale zároveň to bylo trošku hloupé. Mohla to být její šance znovu cítit a milovat se bez rizika. Catherine si uvědomila, že je schopná kontrolovat Robbieho jednání, i když ho nedokázala úplně předvídat. To bylo na snech zábavné. Nebraly v úvahu obvyklé přírodní zákony. Ve snech mohli lidé létat, být zvířaty, běžet, aniž by kamkoliv doběhli, a dokonce necítit bolest. Dokonce ani čas neexistoval. Na druhou stranu se ale sny mohly zároveň vymknout kontrole a stát se noční můrou během pouhého mrknutí oka. Catherine se to několikrát stalo a neměla v úmyslu riskovat, že se to stane znovu. Zejména ne s Robbiem MacBainem. On byl jejím vysněným mužem. Dokonale mužný, pohledný, drsný, ochranitelský a vlastnický, aniž by byl zároveň také neandrtálec. Byl trpělivý, dobrosrdečný a navíc ještě sexy, jako by to už všechno nestačilo. Dokonce i když byla úplně vzhůru, dokázal ji přimět, aby se zapomněla. Co se ale jeho ušlechtilého záměru týká, nepotřebovala by žádný sen. Jeho polibky ve stodole a v kuchyni by snadno vedly k poněkud smyslnějšímu zakončení, kdyby ho jenom trošinku podpořila. „Na co se díváš?" zeptala se Catherine a usmívala se na Mary, která slétla dolů na kámen uprostřed potůčku. „Ano," zamumlala zvesela, klekla si a ponořila ruce do
chladné vody. „Když s tebou může mluvit Robbie, tak já můžu taky." Mary však neřekla nic, nevydala ani zvuk. „Dává ti vinu za to, že jsem tady," řekla Catherine a pokračovala ve svém monologu. „Kvůli tobě jsem spadla z té římsy a bouchla se do hlavy. Takových díků se mi dostalo za to, že jsem tě sešila." Catherine si zastrčila rozcuchané vlasy za uši a omyla si obličej vodou. Rukama si třela tváře, potom se naklonila a napila se přímo z potůčku. Cípem plédu si obličej otřela, postavila se a podívala se na Mary — hlavně na růžové stehy na jejím břiše. „Ty... ehm... Nezranila ses, když jsi pomáhala Robbiemu najít ten čarodějův strom, že ne?" Mary roztáhla křídla, natáhla se do celé své výšky a naklonila hlavu. Catherine překvapeně couvla. „CO jsi říkala?" zašeptala a konečně v plné síle pochopila, že se jí to vše opravdu musí zdát. Přísahala by, že slyšela hlas, ženský hlas, který říká, že je načase vrátit se k ostatním, protože v lese číhá nebezpečí. Posunula si uzel na plédu. „J-jak to víš?" zeptala se, dívala se do hustého lesa a o další krok couvla. „Jací MacKeagovi?" vydechla, udiveně zírala na sovu a zatřásla hlavou, aby si ji pročistila. „Jací válečníci?" Catherine si pomyslela, že je vlastně jedno, kdo to mluví, vrátí se zpátky k Robbiemu. Otočila se na patě a narazila do pevného hrudníku. Dvě velké paže ji objaly tak silně, že překvapený výkřik vyšel ven jako vypísknutí. Její nohy se odlepily od země a Catherine se dívala do špinavého obličeje vousatého, rozcuchaného, zelenookého obra. A jakoby to nestačilo, ten zapáchající surovec se usmíval.' Alespoň do té doby, než mezi ně přímo po mužově krku tiše vklouzlo ostří meče a seřízlo mu trochu vousů. Obr znehybněl a překvapením vytřeštil oči.
Catherine se neodvažovala ani nadechnout. Robbie hrdlením, ale tichým hlasem řekl něco řečí, kterou Catherine odhadla jako gaelštinu. Znělo to velmi výhružně. Její uchvatitel bez varování rozevřel náruč a Catherine se sesypala k zemi. Couvala dozadu jako vyděšený krab, postavila se a ani na chvilku nespustila oči z Robbieho, který držel svůj meč muži pod bradou a díval se na něho tak upřeným pohledem, že bylo divu, že ten muž nepadl k zemi. „Vrať se do tábořiště, Catherine," zavelel Robbie a ani na okamžik z muže nespustil pohled. Obr se podíval směrem k Robbiemu, aniž by pohnul hlavou, a začal mluvit velmi chraplavě a velmi rychle. Catherine nečekala na to, až uslyší, co měl na srdci, proběhla kolem nich a běžela na paseku, kde našla tři další obry oblečené do stejných plédů jako Robbie a lan. Seděli kolem planoucího ohně. lan seděl mezi nimi, svíral ruce jednoho z nich a tiše vzlykal. Dva z mužů se okamžitě postavili, jakmile vyběhla na paseku. Jejich ruce sáhly po jílcích mečů. lan a jeho společník vstávali poněkud pomaleji. Mladší z mužů lana ochranitelsky objal. Dobrá, ted už se chtěla probudit. „Catherine," volal lan, spěchal k ní a po tvářích mu do vousů kanuly slzy. Jeho úsměv byla ale tak široký, že ho to muselo bolet. „Toto je můj syn, Niall," řekl a přitáhl ji za paži k velkému muži. „Nyní je pán Niall," dodal vzrušeně. „To znamená, že můj syn je jejich vůdce," vysvětlil a nafoukl hrudník ještě více. Potom lan řekl něco v gaelštině Niallovi, který se na ni díval, jako by spadla z nebe. „Vyprávím jim ten příběh, na kterém jsme se včera dohodli," poučil jí lan a pohladil ji po paži. „Nenechte se
vystrašit jeho pohledem, děvče. Vadí mu, že jste oblečená v tom MacBainově plédu, to je všechno." Niall řekl něco jednomu ze dvou mužů. Muž se na něho zamračil, potom se zamračil na Catherine a potom se začal vysvlékat. Catherine vypískla a otočila se, jen aby nosem narazila do Robbieho hrudníku. „Co to s vámi Skoty je?" zamumlala a vzhlédla na něho. „Pořád se svlékáte." „Lepší my, nežli ty," poznamenal, natáhl se za ní a vzal si mužův pléd. „Tady, proč nezajdeš do lesa a nepřevlékneš se? Potom můžeme jít do vesnice." Catherine se vyklonila do strany a vyhlédla zpoza něho. „A... kde je ten druhý chlápek?" zašeptala, vzala si pléd — který páchnul jako mrtvý kůň — a držela ho co nejdále od sebe. „Rozhodl se, že půjde domů pěšky," řekl Robbie a popostrčil ji směrem k lesu. Catherine se neohlédla za sebe, protože se bála, že uvidí nahého Skota, rozešla se směrem ke stromům a pořád držela pléd co nejdál od sebe. Neuvědomila si, že ji Robbie následuje, dokud se nesehnula za hustý keř. „Co děláš? Převléknu se bez tvojí pomoci." Robbie si začal rozmotávat svůj pléd. „Budu radši, když si vezmeš můj." Catherine se s frustrovaným zaúpěním otočila pryč. „Takže to je lanův syn?" zeptala se a přála si, aby ji ochladly tváře zatímco poslouchala, jak se Robbie vysvléká. „A on je opravdu jejich vůdce?" „Ano, říká se mu pán neboli laird," odpověděl, položil ji mnohem lépe vonící pléd přes rameno a vzal si od ní ten páchnoucí. „Slyšeli včera večer bouři a prohledávali oblast, aby se ujistili, že od blesku nezačalo někde hořet. Chudák Niall vypadal, jako by uviděl ducha, když rozpoznal lana."
„Uvěřili Ianovu příběhu, že byl v Anglii celých... celých...," ohlédla se přes rameno a zůstala zírat na Robbieho nádherné svalnaté tělo, když si kolem sebe omotával páchnoucí pléd. Kruci! Na co se to chtěla zeptat? Ach ano. „Jak dlouho byl lan pryč? Třicet pět let?" „Ne, vrátili jsme se jenom deset let poté, co lan odešel." „Ale je mu pětaosmdesát let." „Má zdraví šedesátiletého muže této doby." Catherine se přinutila odtrhnout pohled stranou a zašla za hustý keř. „Gwyneth ten rozdíl pozná," mínila a rozmotala svůj pléd v barvách MacBainů a přehodila hó přes větev. „Myslíš?" „Možná bude tak ráda, že ho má zpátky, že jí to bude jedno," zamyslela se Catherine. „Proč mě ten člověk chytl? Protože jsem měla na sobě špatné barvy?" „Ne, neviděl tvůj pléd, jen mladou, krásnou, bezbrannou ženu." Catherine zbledla až ke kořínkům svých pocuchaných vlasů. „On by mě... on chtěl..." „Ne, neublížil by ti. Jen si myslel, že si našel manželku." „Manželku!" „Varoval jsem tě, že ženy tu mají do svého života málo co mluvit. A bezbranná dívka je snadná kořist. Kčertu," zaklel netrpělivě a, mávl k ní rukou, i když stál zády. „Krádež manželek, zejména od jiných rodů, je ještě větší zábava než válečná vřava." Catherine přestala vzpomínat, jak kolem sebe omotat pléd způsobem, který jí ukázal lan, a zadívala se na Robbieho. „Děláš si legraci, že? Muži přeci doopravdy nekradou manželky jiných." „lan ukradl Gwyneth od MacLeriů." „A MacLeriovi si pro ni nepřišli?" „Ne, proč by to dělali? Je to čest, když si dceru vybere válečník od MacKeagů. MacKeagovi jsou mocný rod."
„Ptá se vůbec někdo žen, jestli se chtějí provdat?" zamumlala Catherine a znovu se snažila upravit si pléd. „Sakra, nemůžu na to přijít." Robbie obešel keř, vzal od ní konec látky, dvakrát ho odtočil, přehodil jí ho přes ramena a zasunul cíp do výstřihu. Usmál se, když zalapala po dechu, vzal ji do náručí a políbil ji na ústa. Catherine se k němu přitiskla. Možná nebyla ještě připravená se s mužem milovat, ale líbat ho zpátky bylo rozhodně naprosto v pořádku — jelikož toto byl jenom sen. Poddala se své potřebě, kterou v sobě tak dlouho držela, naklonila hlavu, chytla ho za vlasy a prohloubila kontakt. Robbie ji zvedl do vzduchu se spokojeným zamručením a vklouzl jí jazykem do úst. Nádherně si užívala prozkoumávání toho, jak chutnal, zatímco se oddávala pocitu jeho silných paží, kterými ji objímal. To, jak se jí rukou dotýkal na zadečku, bylo také velmi příjemné. A jeho ušlechtilý záměr, který ji tlačil na břiše, ji přiměl zvednout kolena a obejmout ho nohama kolem pasu a intimně se na něm usadit. Přerušil polibek, hned jak to udělala, a podíval se na ni tak divoce, až Catherine přestala dýchat. „Probouzíš se k životu v ty nejméně vhodné okamžiky," zavrčel, nechal ji sklouznout po svém těle na zem, až znovu stála. S třaslavým nadechnutím si přitiskl její hlavu k hrudi a pevně ji stiskl. „Přijde čas, kdy mi bude jedno, kdo je nablízku nebo co se zrovna děje," pokračoval přes její hlavu a jeho hrdelní hlas jí vibroval na tváři. „Můj ušlechtilý záměr může jít kčertu." Catherine se usmála do jeho hrudi. „Miluji muže, kteří mluví romanticky." Zaklonil jí hlavu, aby se mohla podívat na jeho zamračení. „Každý muž má své limity, malá Cat. A my pomalu dosahujeme k hranicím těch mých."
Její úsměv se rozšířil. „Ženy mají také své limity," utrousila ledabyle, natáhla ruku a poklepala mu na špičku nosu. Jeho paže ji sevřely. „Vůbec se v tobě nevyznám, ženská. V jednu chvíli jsi vystrašená myška a za minutu mi prakticky vybuchuješ v náručí." Catherine vyšpulila spodní ret. „Tak bys mě možná měl přestat líbat." „Tak k tomu asi hnedtak nedojde," zamumlal, sklonil hlavu a našel její ústa. „Catherine," řekl, když ji políbil. „Zatímco jsme tady, jediné, co si musíš pamatovat, jsou tři věci — abys měla pořád u sebe svůj klacek a abys nikdy nikam nechodila sama." „A ta poslední věc?" zeptala se a sevřela mu ramena prsty. Znovu ji políbil a jeho ústa vlastnicky zůstala na jejích. „Že jsi moje," zašeptal vášnivě, odtáhl se a chytl ji za ruku, aby ji odvedl zpátky do tábořiště. Catherine začala pochybovat o své teorii, že se jí vše zdá, protože netušila, jak mohla vědět o středověkém Skotsku tolik detailů. Jako například sedlo, na kterém seděla při cestě dolů z hory, s primitivními třmeny a nepohodlným dřevěným sedátkem. Nebo meče a dýky a starodávné vybavení válečníků. A když se nad tím ještě víc zamyslela, nepamatovala si žádný sen, ve kterém by potřebovala tolik smyslů. Králík, kterého snědli v tábořišti, byl vynikající, opečený na rožni nad praskajícím ohněm. A vůně ohně zůstala v jejím plédu. A muži! Tři MacKeagovi válečníci a ten, který ji obtěžoval v lese, byli cítit borovicemi, jedlemi, mužským potem a koňmi. Catherine si nemohla vzpomenout, jestli obvykle snila černobíle, ale nyní určitě viděla všechny barvy — jasně červené vlasy některých válečníků, Robbieho hluboké šedé
oči, teplou fialovou, šedou a zelenou na jejich plédech a ostrou sytou modrou barvu oblohy, která kontrastovala s vrcholkem tmavé žulové hory. Dokonce i zvuky byly jasné a neuvěřitelně skutečné, jako například rytmus koňských kopyt klouzajících po kameni nebo tlumený mechem, tichá hrdelní konverzace mezi muži, když jeli v řadě za sebou dolů po točící se stezce. Catherine si uvědomila, že se jí zvuk gaelštiny líbí. Jednu chvíli řeč zněla, jako by muži zpívali, ale za chvíli jako by měli v krku chuchvalec vlasů. Přízvuk byl silný, tempo tak nějak hudební se znělými a neznělými samohláskami, které zdůrazňovaly každou větu. Když konečně sestoupili do nížiny, Catherine se natáhla ve svém sedle, aby se podívala na lana, který jel za svým synem a jednou rukou neustále máchal vzduchem, jak bez přestání mluvil. Otočila se a ohlédla za sebe, aby spatřila Robbieho, který jel na koni jednoho z válečníků. Muž, který se vysvlékl, aby jí dal svůj pléd se rozhodl, že půjde domů pěšky s tím mužem, který ji chytl u potůčku. Narovnala si klacek na rameni a usmála se na Robbieho. Udělal jí smyčku ze surové kůže, aby mohla klacek nosit při sobě a nepotloukla se. Robbie ukázal nad její hlavu, Catherine se otočila hlavou dopředu a zalapala po dechu. Skrz stromy viděla věže vysokého velkolepého hradu, který se tyčil jako tmavé strašidlo a měl velmi daleko k pohádkové kráse. „To je MacKeagová tvrz," řekl ji. „Už jsme skoro ve vesnici. Poslouchej, už je slyšet." Catherine slyšela dětské výkřiky a smích a najednou jí začali chybět Nathan s Norou. Robbie říkal, že budou zpátky, než se probudí, ale ona tu přeci byla už skoro celý den. I když byl tento sen velmi zajímavý, nebyla si jistá, jak dlouho bude ještě schopná vydržet bez svých dětí.
Stezka se na kraji vesnice rozšířila a Catherine nebyla schopná všechno najednou pojmout. Viděla stavení, možná jich byly stovky, jako tečky na svahu kopce celou cestu až k hradu. Ne, ke tvrzi, jak to Robbie nazval. Viděla lidi, děti, slepice, kozy a psy úplně všude. Z několika obydlí se líně zvedal kouř a nad vesnicí vytvářel mlžný opar. Několik dětí se k nim rozběhlo a Robbie popohnal svého koně vedle jejího. „Zůstaň přímo vedle mě," řekl. „A snaž se nevypadat tak udiveně," dodal se smíchem. „Nejprve pojedeme ke Gwynetině chatrči." Během několika minut je provázel průvod zvědavých lidí. Zeny byly velmi hezké. Měly dlouhé vlasy různých odstínů kaštanové barvy stažené do copů. Oblečeny byly do barevných blůz, tmavých suknic tkaných z vlny a šálů se vzorem v barvách MacKeagová klanu. Catherine pobídla koně blíž k Robbiemu, když si všimla, že mnohé ženy na ně ukazují a muži se k nim blíží. Někteří z mužů byli polonazí. Plédy měli srolované dolů k pasu a odhalovali široké hrudi a svalnaté ruce. Jejich improvizované procesí se vlnilo úzkými uličkami vesnice, rozhánělo zvířata i dav lidí, který se za nimi zase zavíral. Konečně se zastavili před obydlím, které stálo ve stínu tvrze. Niall přehodil nohu před krk koně, sklouzl z něho, potom se otočil a pomohl Ianovi dolů. Catherine byla natolik blízko, že viděla, jak se starý muž chvěje, několikrát si otřel oči a nevěděl, co má dělat s rukama, až si je nakonec stiskl k sobě ve výši pasu. Mumlání davu se ztišilo a Catherine spatřila drobnou ženu, skoro stejně tak starou jako lan, jak vyšla ze stavení s batoletem v náručí a asi tříletým dítětem svírajícím její suknici. Niall od ní malé dítě vzal a podal ho mladší ženě, která vyšla z domku za Gwyneth. Vzal svoji matku za ruku a odvedl ji ke stoličce vedle dveří, zatímco jí něco šeptal.
Niall ji opatrně posadil na stoličku, když se starší ženě podlomila kolena a ona zalapala po dechu. Její doširoka otevřené oči šokované hleděly na lana. lan se ani nepohnul. Jen ruce se mu u pasu bez přestání kroutily a točily. Robbie se natáhl a chytl Catherine za ruku. Držel ji na svém stehně, zatímco seděli na koních. Jeho palec hladil její prsty v uklidňujících kruzích. lan udělal váhavý krok dopředu. Potom se zastavil a jen stál a chvěl se. Najednou padl s hlasitým výkřikem na kolena, objal svoji manželku pažemi a zabořil jí obličej do hrudníku. Gwyneth MacKeagová zabořila prsty do manželových zad, sklonila hlavu do jeho vlasů a tiše zavzlykala. Catherine si volnou rukou otřela slzy, které jí stékaly po tvářích. Robbie se naklonil blíž. „Tohle je to, co dělám," zašeptal hlasem plným emocí. Jeho horký dech ji pohladil po uchu. „Tak se z mých povinností stává moje poslání." A tehdy se z Catherinina zakoukání do Robbieho MacBaina stala láska. Podívala se na něho. Robbiemu zářily oči, když se díval, jak lan objímá svoji jedinou opravdovou lásku, a srdce se jí na chvíli zastavilo a potom se velmi silně rozbušilo. Tento muž — tpnto neuvěřitelný, fascinující, vysoký obr — byl víc než jen mužem jejích snů. Byl jejím snem. Její skutečnou láskou. Jejím posláním. A u všech svatých, byl ted i její povinností. To bylo na snech báječné. Byly pokusem lidského podvědomí odhalit strach, který se potom stal jen pouhou starostí. Dokud Dorotka nenavštívila Oz, myslela si, že má mnoho problémů, které jsou příliš velké na to, aby je překonala. Nebylo ale nic lepšího než neuvěřitelná cesta, která postavila věci do jiného světla. Catherine nyní rozhodně věci v jiném světle viděla. Posledních deset let jejího života se smrsklo na nic a změnilo
se z nočnímu můry na dar, který ji dal Nathana a Noru a odhodlání bojovat za život, který chtěla. A získala odvahu milovat Robbieho MacBaina. „Můj bože, ženská, jestli se na mě nepřestaneš takhle dívat," zavrčel Robbie, „pohorším tady celou vesnici." Catherine se na něho usmála a jemně vzala jeho krásný obličej do rukou. „To je výhrůžka nebo slib?" Robbie přimhouřil oči, nozdry se mu rozšířily a sevřel čelist tak silně, až Catherine cítila, jak se jeho zuby o sebe drtí. „Zabíjíš mě, malá Cat." Pohladila ho po tváři, usmála se se sebevědomím zamilované ženy, narovnala se na svém koni a podívala se na lana a Gwyneth. Už oba stáli, ale lan ještě nepřestal svoji manželku objímat. Ta drobná žena sahala válečníkovi sotva po bradu, ale její křehké paže ho svíraly kolem pasu tak silně, až jí zbělely klouby. Mladá žena držící nemluvně nekontrolovatelně vzlykala a dětskou dekou si otírala oči. Niall konečně vzal dítě ze její náruče a postrčil ji směrem k Ianovi. „To je Caitlin, lanová nejmladší dcera," zašeptal Robbie. „Má ještě jednu dceru, jmenuje se Megan. Ta je ale provdaná za MacLerieho a žije asi dvacet mil daleko." Seskočil z koně a pomohl Catherine dolů na zem. „Zprávy se šíří rychle a očekávám, že tu Megan během několika dní bude." Catherine se najednou ocitla v moři lidí, a tak se přitiskla k Robbiemu, který ji vedl do obydlí, a stála tiše, když všichni najednou mluvili gaelsky bůhví o čem. lanový ruce létaly divoce vzduchem, jak jimi dodával šťávu svému vyprávění, zatímco všichni s vytřeštěnýma očima poslouchali a čas od času zalapali po dechu. lan najednou vtáhl Catherine doprostřed své překvapené rodiny. Mluvil rychle a několikrát na ni během své řeči prskl. Rukou jí mával nad hlavou.
Robbie ji nakonec zachránil a zašeptal jí do ucha. „lan jim vypráví, jak jsi mu pomohla utéci od Angličanů," řekl. „Dělá z tebe velkou hrdinku." Tentokrát zalapala po dechu Catherine. „Ale já nechci být hrdinka. To ty jsi ten, kdo strýce lana přivedl zpátky k jeho rodině, ne já. Ty bys měl získat všechen obdiv. Řekni jim to," požádala a přistoupila ještě blíž, když se k ní někdo natáhl a dotkl se jejích vlasů. „Řekni jim, že jsi to byl ty, ne já." „Ne, Cat. Bude lepší, když tady zůstanu v anonymitě." „Ale já chci být také anonymní," vypískla a trhla sebou do strany, když se někdo dotkl její paže. Robbie ji vtáhl do chaty a Catherine zamrkala do nečekané tmy, když ji Robbie vedl ke stoličce. Sundala si ze zad klacek, položila ho na podlahu a s úlevným vzdychnutím se posadila. „Co se bude dít ted?" zeptala se a dívala se na jeho siluetu ve dveřích. „Ted zůstaneš tady s lanem a Gwyneth a já půjdu hledat Cůramův strom." Cat vyskočila ze stoličky. „Ale já chci jít s tebou." „Ne, Catherine, je to příliš nebezpečné." Chytl ji za ramena. „Jestli chceš, abych se sem už nevracel, musíš mě \ nechat, abych to tu dokončil. Hned, jakmile získám ten kořen, odejdeme." „Ale já ti můžu pomoci." „Jak?" „Já... můžu... Já nevím," řekla, couvla a složila si ruce na prsou. „Můžu aspoň dohlédnout na to, aby tě nezbili nebo nezabili." Robbie přistoupil blíž a chytl ji znovu za ramena. „Vždyť ani nemluvíš zdejším jazykem. A potřebuji, abys dohlédla na lana. Bude potřebovat čas, aby si tady znovu zvykl." Cat sevřela přední stranu jeho plédu. „Víš vůbec, co hledáš? Nebo kde to máš hledat?"
„Mary si myslí, že našla Cůramovo doupě. A já si myslím, že strom bude někde blízko. Vydám se tam hned ráno." Ruce svírající její ramena se sevřely pevněji. „A ty počkáš tady." lan vešel do chatrče s paží kolem Gwynethiných ramen. Caitlin je objímala oba. Niall šel za nimi s dítětem v náručí a malé děvčátko vedl za ruku. Catherine ustoupila od Robbieho, zvedla svoji stoličku, odnesla ji do rohu a posadila se stranou. Nebylo jí to ale nic platné. Caitlin a Gwyneth k ní přispěchaly a odvedly ji za deku, která visela ze stropu a za kterou se skrývala malá postel. Catherine neměla ponětí, co jí říkaly, ale než vůbec pochopila, co se děje, svlékly ji a začaly ji znovu oblékat do nádherných barevných oděvů, které Gwyneth vytáhla z truhly stojící v nohou postele. O té chvíle neměla čas dodržovat to, co jí Robbie nakázal, ani to, co sama chtěla udělat. Nemohla si ani vybrat, co. bude jíst. Lidé z celé vesnice přicházeli po dvojicích a vítali lana doma. Všichni nosili jídlo a Catherine byla přinucena ochutnat od každého něco. Když přišel večer, potlačovala zívnutí a začínalo jí být těžko od žaludku. Tehdy ji znovu zachránil její strážný anděl a vzal ji na procházku po vesnici a nahoru kolem tvrze v jasném světle jarního měsíce. Když Catherine odlehlo, neodvedl ji Robbie zpátky k Ianovi, ale vzal ji dovnitř velkého kamenného hradu bránou tak velkou, že by se do ní vešel i obr Koloděj. „Teď tu žije Niall," řekl jí Robbie, když ji vedl do velkého, nepříliš nábytkem vybaveného sálu s vysokým stropem, kolem několika udiveně zírajících lidí a nahoru po úzkém schodišti. „Nabídl nám pokoj na tak dlouho, jak ho budeme potřebovat." Catherine se zastavila. „Nám?" Robbie ji znovu zatáhl dopředu. Vedl ji úzkou chodbou. „Tohle všechno se ti zdá, nezapomeň!"
Otevřel malé dřevěné dveře a zavedl ji do tmavého chladného pokoje. Pustil jí zápěstí, došel k velkému krbu, dřepl si a zapálil oheň. Catherine se nedívala, jak ho zapálil, ale stála uprostřed pokoje, objímala se pažemi a rozhlížela se kolem v chabém světle krbového ohně. U jedné stěny si všimla postele, která byla podle moderních měřítek dost malá, ale v porovnání s postelí doma u Caitlin dost velká. V nohou postele stála truhla, na ní ležely z vlny tkané oděvy, zdi zdobily tapiserie. Na jedné stěně viděla okno, nad kterým viselo něco jako ovčí kůže, nahnutá na stranu. „Brzy se to tu zahřeje," řekl Robbie a došel zpátky ke Catherine. Vzal ji za ruku a odvedl ji k posteli. „Je tu hodně přikrývek," pokračoval. „I když si možná raději vyklepej štěnice a lehni si před oheň." Posadil se na postel a přitáhl si ji mezi kolena. Sepnul své ruce za jejími zády a podíval se jí do očí. „Caitlin má v domku plno," řekl jí. „A dnes v noci budeš tady v pevnosti v bezpečí. Zítra se lan a Gwyneth přestěhují do své staré chatrče, a až se usadí, můžeš bydlet u nich." Rozevřel své ruce a chytl ji za pas. „Jsi dost statečná na to, abys tu zůstala přes noc sama, Cat?" „K-kde budeš ty?" Zavrtěl hlavou. „Nemůžu tu s tebou zůstat. Museli bychom se zítra ráno postavit před kněze, kdybych tu zůstal, a celá vesnice by byla svědkem naší svatby." „Cože?" „Je rok 1210, Catherine. Muži a ženy, kteří spolu spí v jedné posteli, musí být manželé, nebo musí být ochotni nést následky. Vzpomínáš na toho válečníka, který tě našel u potůčku? Nedotkl by se tě, dokud by s tebou nestál před knězem. Ženina pověst je to jediné, co může svému manželovi dát." Jeho úsměv se bíle zaleskl ve světle ohně. „To a možná věno stávající z koně, několika ovcí,
a když má ten chlápek štěstí na bohatou nevěstu, také krávy na mléko." „Neodpověděl jsi mi na otázku. Kde budeš?" Sundal jí klacek ze zad a hodil ho na postel. Odepjal si svůj meč a položil ho na postel vedle klacku. Potom ji znovu konejšivě objal. „Za tou stěnou je přenosná toaleta a na stole džbán s pitnou vodou," pokračoval a kývl ke vzdálenější stěně. „Někdo tě po rozbřesku odvede zpátky k Ianovi." „Robbie." Políbil ji na špičku nosu. „Dnes večer musím pryč," řekl tiše a přitiskl svá ústa na její dřív, než mohla zaprotestovat. Jeho rty byly teplé, sladké a žádající. Catherine odmítala reagovat. Odtáhl se, vzal její hlavu do dlaní a podíval se jí zpříma do očí. „Máš moje slovo, malá Cat, že se vrátím v pořádku. Mary mi bude krýt záda a já se dostanu dovnitř i ven dřív, než si Cůram vůbec uvědomí, že tam někde jsem." „J-já myslím, že tě miluji." Robbie znehybněl na dobrých deset úderů jejího divoce bijícího srdce a potom se usmál. „Ty si myslíš, že mě miluješ?" „Nejsem si úplně jistá. Tohle je sen, nezapomeň." „Ano, a ve svém snu jsi v bezpečí, nebo snad ne, abys řekla, co je ve tvém srdci? A až se probudíš, budeš si pořád myslet, že mě miluješ?" „Nevím. To je na snech tak podivné." „Ano, ale až budeme doma stát v naší moderní kuchyni a já ti připomenu tvá slova z dnešní noci, nebude to důkaz, že jsi mi je řekla? Jak jinak bych mohl vědět, co se ti zdálo, kdybych tady nebyl s tebou?" Catherine nad tím přemýšlela a zatímco přemýšlela, Robbie si očividně pomyslel, že by bylo dobré ji znovu políbit.
A tentokrát reagovala. Potvrdila svá slova činy, otevřela svá ústa jeho, přitiskla se k němu, objalo ho rukama kolem krku a políbila ho zpátky. Tentokrát to však bylo jiné. Ona byla jiná. Catherine cítila, jakoby jí konečně spadla z ramen tíha devadesáti kilogramů. Co jí ale udivilo nejvíc, bylo to, že ji nahradila stokilovým obrem a ona se ani trochu nebála. Bože, milovala volnost snů. Catherine použila svoji vlastní křehkou váhu, aby zatlačila Robbieho zpátky, dokud neležel na posteli a ona na něm. Velmi ochotně s ní spolupracoval. Dokonce jí pomáhal. Klouzal rukama dolů po jejích zádech až dolů k zadečku, který sevřel a zasténal jí do úst, když si usadil její boky přímo proti svým. A znovu tu byl jeho ušlechtilý záměr, pevný a žhavý proti jejímu nejintimnějšímu místu. Catherine si nedokázala pomoci, musela se trochu zavrtět, jen trochu, aby po něm sklouzla a usmála se proti jeho ústům, když zavrčel a sevřel jí boky, aby ji zastavil. Robbie byl znovu oblečený do svého vlastního plédu, do toho, který voněl jako on, a Catherine pod něj zasunula ruku a klouzala dlaní dolů po jeho rameni a přeběhla mu prsty po široké hrudi. Sklouzla trochu dolů, aby mohla sledovat cestičku svých prstů ústy a líbala měkké hedvábné chloupky na jeho hrudi, dokud nenašla jednu jeho bradavku. Celé tělo se mu proměnilo v kámen ve chvíli, kdy se její rty sevřely kolem pevného dvorce. Jeho ruce se přesunuly z jejího zadečku nahoru k ramenům a zvedl ji obličejem zpátky ke svému. Uchvátil její ústa s divokou naléhavostí a tiskl k sobě její boky, jednu ruku na jejím zadečku, druhou doslova mačkal na sebe jejich hrudníky. Uvnitř Catherine vybuchla smyslnost. Záchvěvy vzrušení jí pohltily tělo, když jeho teplo pronikalo jejich oblečením a pálilo ji na kůži. Catherine se odmítala poddat
své potřebě nadechnout se. Místo toho ústy chutnala jeho sladkou mužnou chuť, ve které sotva znatelně cítila skotskou, kterou měl dříve. Bylo to tak snadné, pomyslela si, když tak na něm ležela, poddat se své vášni. Jeho ruka se vydala na průzkumnou cestu pod barevnou blůzou, kterou jí dala Gwyneth, ale po několika frustrujících neúspěšných pokusech se Robbie překulil, až Catherine ležela na zádech a on se nad ní tyčil a upřeně se díval na její oblečení. „Nejsem zvyklý svlékat středověké ženy," zavrčel, jeho hrdelní hlas změněný touhou, když netrpělivě zatahal za její opasek. Pléd mu nyní visel u pasu, plně nahá a svalnatá široká hruď blokovala světlo ohně. Vypadal silný a impozantní a... Jak tak pod ním ležela, probudil se v ní starý strach. Jeho pevná tíha jí tlačila do postele a ona se nemohla hýbat. Hrůza z toho, že je polapená a zranitelná a naprosto bezmocná, jí znenadání prostoupila celým m tělem, píchala ji na kůži.a zrychlila její dech. Nutila Catherine budbojovat, nebo utéci. Zkusila udělat obojí a najednou vykřikla a vzepjala se pod ním. Plácala ho po rukou, které jí táhly lem blůzky přes ňadra.
Kapitola 20
Robbie se překvapeně odtáhl. „Co to — Cat!" zavrčel, chytl ji za tlukoucí ruce a přitiskl je vedle její hlavy. Její kolena stiskl mezi svá stehna. Vykřikla a vzepjala se pod ním. Kroutila se, aby ho setřásla, kopala ho do zad a otočila hlavu, aby ho mohla kousnout. „Catherine, ne!" vykřikl a přitiskl ji svojí váhou dolů. „No tak," řekl tišeji. Nekontrolovatelně se chvěla, její zoufalství osvobodit se zatemnilo její mysl všemu, kromě jejího zápasu. Robbie si uvědomil, že ho nevnímá, neviděla ho a ani ho neslyšela. Byla naprosto pohlcená svým strachem, bezmyšlenkovitá panika řídila její činy. Okamžitě se odkulil a postavil se u postele. Catherine odlezla opačným směrem a cestou sebrala svůj klacek. Nakonec se postavila a zbraň měla připravenou k úderu. Mezi ní a Robbiem stála postel. Udělal krok směrem k ní, ruce měl otočené v žádosti. Catherine vzlykala a couvala dozadu, až se přitiskla ke zdi. Robbie se zastavil, schoval ruce za záda a naprosto znehybněl. „Nic se neděje, malá Cat," zašeptal. „Nikdo ti neublíží. Já ti neublížím, Catherine." Potom ztichl. Uvědomil si, ze nemá, co by víc mohl říci, a čekal, až k ní jeho slova proniknou. Sledoval její oči,
vytřeštěné strachy ve svitu ohně a viděl okamžik, kdy se zase vrátila zpátky k sobě. Zamrkala na něho. Stála tam tak malá, zranitelná a vyděšená. Začala se třást. Robbie zůstal stát tam, kde byl. Držel své ruce za zády a všechnu vlídnost, kterou v sobě měl, se snažil vložit do svého úsměvu. Byl to těžký úkol, když vzal v úvahu hněv, který jím uvnitř zmítal. Hněv, který kolísal mezi touhou zabít Ronalda Danielse a potřebou přitáhnout si Catherine do náručí a nikdy ji nepustit. Zůstal však nehnuté stát, nepřiblížil se, necouvl. Jen pořád čekal. Trvalo jí však dobré tři minuty, než jí klesla ramena a Cat sklonila hlavu, aby se dívala na podlahu. Najednou odhodila klacek, zakryla si tvář rukama a začala vzlykat. A Robbie se stále nepohnul. „Ach, můj bože," zašeptala. „Co jsem to udělala?" „To nedokážu říci," zašeptal odpověď, „ale řekl bych, že to byl ten záchvat paniky, o kterém jsi dnes ráno mluvila." Roztřesené vzlyky jí prostupovaly tělem. A Cat tam tak stála s obličejem zabořeným do dlaní. „Catherine," řekl tiše, ale odhodlaně. „Podívej se na mě." Trvalo jí další celou minutu, aby udělala to, o co ji žádal. Pomalu zvedla hlavu a zamrkala na něho skrz slzy. Robbie rozpojil své ruce, narovnal si pléd přes pravé rameno, aby byl jeho hrudník z velké části zakrytý, a potom držel své ruce podél boků dlaněmi dopředu. „Pojď sem, Catherine," požádal ji tiše. „Pojď do mé náruče." Otřela si slzy, které jí stékaly po tváři, potom sevřela ruce v pěst, zatřásla hlavou a podívala se znovu na podlahu. „Ne," zašeptala. „Chci, abys odešel. Prosím. Prostě jdi a najdi ten čarodějův strom." „Ne, Catherine. Tucet válečných koní by mě nemohlo z tohoto pokoje vytáhnout, dokud nepřijdeš do mé náruče."
„J-já nemůžu!" vykřikla a vzhlédla. „Copak to nechápeš?" Rozzlobeně mávla na postel mezi nimi. „Nedokážu se ani milovat s mužem svých snů, aniž bych u toho nezpanikařila!" „Ale objetí zvládneš," zašeptal. „Zejména od někoho, o kom si myslíš, že ho možná miluješ." „To byla chyba. Byla jsem ohromená tím, co jsi udělal pro lana." „Nemůžu k tobě přijít, Catherine," řekl a roztáhl ruce. „Ty musíš přijít ke mně." Trvalo to další nekonečně dlouhou chvíli, než jí došlo, že Robbie neodejde, dokud to neudělá. S rukama sevřenýma v pěst a očima plnýma slz, skrz které se na něho dívala, konečně přešla místnost. Dokud se její prsty u nohou nedotýkaly jeho. „Obejmi mě," zašeptal a na chvíli si pomyslel, že ho možná místo toho udeří. Udělala zvuk, který zněl hodně podobně jako zavrnění kotěte, objala ho rukama kolem pasu a stiskla ho divoce, ale krátce. Potom zkusila o krok couvnout. Robbie ji objal a zadržel na místě. Bradou jí přitiskl hlavu ke své hrudi. „Ano," řekl a vzdychl úlevou. „Možná že nevíš, jestli je mezi námi láska, Catherine, ale nemůžeš popřít, že důvěra tu je." Catherine se pomalu v jeho náručí uvolnila. „Omlouvám se," zašeptala. Zaklonila hlavu a vzhlédla. V očích se jí odrážel zmatek. • „Byla jsem v pořádku, dokud jsi... Dokud jsem neucítila tíhu tvého těla, jak mě přitiskla..." Schovala obličej do jeho hrudi. „Daniels tě jenom nebil, že ne?" Neřekla nic, jen zavrtěla hlavou proti jeho plédu. Robbie zavřel oči, stiskl zuby rozhněvanou touhou zabít Danielse. Ted nebyl čas na zlobu. Ale přijde den, kdy toho bastarda chytne pod krkem a vymáčkne život z jeho
bezcitného těla. Robbie přísahal, že se bude usmívat, až k tomu dojde. Zlehka políbil temeno Catherininy hlavy a nechal svá ústa v jejích vlasech, zatímco je hladil rukou. Cítil, jak jí divoce bije srdce, když svírala zadní díl jeho plédu a její slzy smáčely přední díl. „No tak, maličká, bude to dobré," sliboval. „Zamilovala ses do velmi trpělivého muže." Catherine zamumlala něco, čemu Robbie nerozuměl, a přitiskla se k němu. Robbie jí vsunul ruku pod kolena a odnesl ji ke křeslu u ohně. Tam se posadil s Catherine na klíně, zvedl jí bradu, aby viděla, že se usmívá. Otřel jí palcem slzu z tváře. „Nesmíš myslet na to^ co se právě stalo, Cat. Nemá to pro nás dva žádný význam." „Nemá... Říkáš, že... Měla jsem záchvat paniky," řekla konečně. „V jednu chvíli jsem tě líbala a najednou jsem tě tloukla." „Ano, všiml jsem si." Znovu ji pohladil palcem po tváři. „A také jsem si všiml, že jsi přežila a vešla do mé náruče, když to pominulo." Opřela se hlavou o jeho rameno a vzdychla. „Chci to udělat," zašeptala a dívala se do tmy. „Ale nemůžu." Zaklonila hlavu, aby se na něho mohla podívat. „Možná že nikdy nebudu schopná mít normální vztah s mužem." Poklepal ji na špičku zvedajícího se nosíku. „Ale ano, budeš. S tímhle mužem," řekl, zvedl její ruku a položil ji na své srdce. „Až si přestaneš myslet, že mě možná miluješ, a budeš to vědět, jediné, na co budeš myslet, budu já." „T-to je velmi sebevědomé prohlášení." „Ale je to pravda." Vzal jí obličej do dlaní, jemně ji políbil na otevřená ústa a potom se na ni usmál. „Máme na to celý zbytek našich životů, Catherine. Nakonec to vyřešíme." Cat se podívala na svoji ruku na jeho hrudi, kterou ještě pořád Robbie zakrýval svojí. „Možná proto se mi zdá tento
sen, aby mi došlo, že bych tě neměla chtít." Podívala se na něho a oči se jí znovu zalily slzami. „Když jsi mě políbil ve stodole a v kuchyni, myslela jsem... Doufala jsem, že... Myslela jsem si, že jsem v pořádku. Ale dnes," odtáhla ruku a ukázala k posteli, „konečně jsem si uvědomila, že nejsem. Tento sen se mi snaží ukázat, že nemůžu doufat, že spolu něco budeme mít. Ze tě nemohu chtít." „Myslíš si, že sny jsou způsobem, jak věci vyřešit?" „Ano, pomáhají nám vyřešit problémy." „A ty si myslíš, že já jsem problém?" „Ne, já jsem svůj problém," řekla a dotkla se své hrudi. „Příliš se bojím zbavit se svého strachu." Robbie kývl. „To proto, že máš strach z mužů. Tak se jim prostě snažíš vyhýbat." „To je naprosto správné řešení." Cat zvedla bradu. „Zena nepotřebuje muže na to, aby žila plnohodnotný život." „Ano," souhlasil Robbie, stoupl si, postavil Cat na nohy a zvedl jí bradu, aby se na něho podívala. „Ale co se stane, když se žena zamiluje a jen její strach ji zadržuje od toho, aby šla za svým srdcem? Bude její život pořád plnohodnotný?" „Samozřejmě, že ne." Políbil ji na špičku jejího pršáčku. „Tak to musí být to, co ti tvůj sen říká, Cat. Až se probudíš v moderní době, budeš vědět, že máš nechat vládnout své srdce, ne své strachy. A to ostatní se o sebe postará samo." „Takhle jednoduše," řekla, překřížila si ruce na prsou a upřeně se na něho dívala. „Ano, Catherine. Pokud chceš něco — cokoliv — opravdu hodně, není na zemi moc, která by to před tebou dokázala zadržet. A to," sklonil se a usmíval se, „je ta opravdová definice kouzla." Catherine se naklonila ještě blíž, buď aby ho políbila, nebo aby mu pěkně od plic odpověděla, ale oknem
najednou s ostrým pískotem prolétla Mary. Dosedla na postel, sevřela drápy jílec Robbieho meče a rozzlobeně zaštěbetala. Catherine zalapala po dechu a odstoupila od Robbieho. Ruka jí vystřelila k hrudi a podívala se nejdříve na Mary a potom na Robbieho. Robbie si Catherine pozorně prohlížel a přemýšlel o její reakci na Maryn přílet. Musel to být sovin hlasitý a nenadálý příchod, co Catherine tak rozrušilo, ne to, co Mary říkala — protože Robbie věděl, že on byl jediný, ke komu sova promlouvala. Došel k posteli, odehnal Mary ze svého meče, aby ho mohl zvednout, a přehodil si ho přes záda. Otočil se ke Catherine, která se stále ještě držela za krk a zírala na Mary. Cat pomalu zvedla své oči plné obav k jeho a potom najednou doběhla ke dveřím a postavila se před ně. Roztáhla ruce, aby mu zabránila je otevřít. „Nikam nepůjdeš," řekla. „Je mi jedno, jestli nás ráno přinutí ke svatbě, neopustíš tento pokoj." Robbie došel k ní, chytl ji za ramena, přitiskl si ji k sobě a políbil ji na ústa. „Ano, ani nevíš, jak si přeji, abych tu mohl zůstat na naši svatbu," zašeptal, když se odtáhl. „Ale musím jít, Catherine. Mary má nové informace." Cat sevřela jeho pléd do pěstí. „Tak mě vezmi s sebou. Umím rychle utíkat — vždyť víš, že umím — nebudu ti na obtíž. Mohu ti pomoci, protože Cůram si nebude myslet, že pro něho jsem nějaké nebezpečí." „Nemluvil jsem o Cúramovi," řekl Robbie. „Proč o něm mluvíš ty?" „Protože tam jdeš, ne? Za Cůramem a jeho stromem?" Sevřela jeho pléd ještě těsněji a snažila se jím zatřást, aby jí vyhověl. „Vezmi mě s sebou!" „Ne, Cat," sklonil se a znovu ji políbil. Zvedl ji do náručí a otočil se, aby už nestála ve dveřích, než ji znovu
postavil na zem. Přerušil polibek, otevřel dveře, vyšel ven, rychle je zavřel a zasunul závoru. Zamkl ji uvnitř. „Ne!" vykřikla Catherine a bušila pěstí do dveří. „Sakra, neopovažuj se mě tu zamykat!" Opřel se čelem o dřevo dveří a usmál se. „Ano, Cat," řekl dost nahlas na to, aby ho slyšela. „S tvým hněvem se dokážu vypořádat. Budu brzy zpátky a ty můžeš strávit celý zbytek svého snu dáváním mi za vyučenou." Zvedl ruku a položil ji na dveře v místě, do kterého Cat z druhé strany bušila. „Spi sladce, Cat," zašeptal, když najednou ztichla. Potom zamrkal, když slyšel Mary vypísknout a hlasitě vylétnout z okna. Otočil se a tiše odešel. Jeho úsměv se rozšířil, když něco dopadlo na dveře s takovou silou, až se zatřásly v pantech. Ano. Měl raději Catin hněv než její slzy. Robbie by z ní měl následující ráno opravdu radost, protože Catherine byla tak rozzlobená, že viděla rudě — i když to možná mělo co dělat i s tím, že celou noc nespala a oči měla od pláče opuchlé a podlité krví. Stejně tak, jako nyní slyšela Caitlin mluvit — v gaelštině — když společně šly do lanová a Gwynethino domu, slyšela včera večer promluvit Mary. Cůram něco chytá, řekla sova Robbiemu. Viděla toho druida na Sněžné hoře, stál uprostřed kruhu tajemně svítících kamenů a hovořil k měsíci, jeho hůl se třpytila jiskrami energie, když ji zvedal k obloze. Caitlin najednou strhla Catherine z cesty, když kolem projelo nejméně dvacet válečníků na koních, vypadali rozzlobeně. Byli unavení a špinaví. Catherine na konci divoce vyhlížejícího průvodu poznala Nialla. Zastavil se, když si jich všiml, a hovořil s Caitlin. Catherine neměla ponětí, o čem spolu mluví, jen z výrazů pochopila, že to nebylo nic potěšujícího. Caitlin chytila Catherine za paži,
když Niall vyjel směrem ke tvrzi, a táhla ji zpátky na cestu. Přidala do kroku. Jakmile došly k Ianovu a Gwynethině domu, Caitlin se svými rodiči dlouze mluvila. lan začal potřásat hlavou a tiskl ruce k sobě. Catherine ho vytáhla ven, jakmile byla konverzace u konce. „Co se děje?" zeptala se. „Jsou to zprávy o Robbiem?" „Ne," řekl lan. „Niall se právě vrátil z farmy blízko hory Crag. MacBainovi ji včera v noci vypálili a ukradli všechen dobytek." „Je někdo zraněn?" „Rodina je v pořádku, ale Niall je rozčílený, protože to byl od MacBainů troufalý čin. Ta farma je jenom tři míle od naší vesnice. A farmář říká, že má předat zprávu svému pánu. Pokud prý nestrhneme přehradu, která zastavila vodu Sněžné řeky, takže už ted neteče na MacBainovo území, přivedou všechny válečníky, které mají, a udělají to sami." „Niall vybudoval přehradu, aby je připravil o vodu?" „Ne, příroda řeku přehradila asi před měsícem. Ze Sněžné hory sjela lavina kamení, která řeku přehradila." Pokrčil rameny. „Niall chce ty kameny odstranit, aby voda mohla zase téci." Obličej se mu nakrabatil do divokého zamračení. „Jen si opravdu nepřeje, aby mu to MacBainovi nařizovali." „Proč si ale všichni děláte takové starosti? Stačí jenom rozebrat tu přehradu a všichni budou spokojení." „Důvod, proč se té laviny můj syn ještě nedotkl, je ten, že se k ní nikdo neodvažuje přiblížit," vysvětlil jí lan. „Není přirozeného původu. Tu noc se obloha rozsvítila hroznou bouří, říkala mi Gwyneth, a hrom byl tak hlasitý, že se třásly i střechy v vesnici a z tvrze spadlo několik kamenů." Catherine sevřela Ianovu paži. „Robbie šel včera na Sněžnou horu." „Opravdu? Proč?"
„Protože si myslí, že tam je Cúramův strom moudrosti." lan se zahleděl do dáli, směrem k vysokému hřebeni hor, které se nad nimi tyčily. „Ano," podíval se na ni. „To by dávalo smysl." „Musíme jít za ním. Musíme ho varovat, že se dostane doprostřed války." „Ne, chlapec musí dokončit svůj úkol bez našeho zásahu." lan jí položil ruku na rameno. „Otec vycvičil Robbieho dobře, Catherine, aby mohl naplnit svoje poslání. Zena a starý muž by se mu jenom pletli, i kdyby pomáhali s dobrým úmyslem. Pojďte," pozval ji dál. „Pokud se nevrátí zítra v poledne, začneme si dělat starosti." To se lépe řeklo, než udělalo. Catherine strávila zbytek dne pomáháním Gwyneth zabydlet dům. Ne, že by* byla velkou pomocí, v porovnání s ženami, které přicházely s koberci, mýdlem a smetáky, a s muži, kteří nosili kladiva a materiál, aby už do staré střechy nezatékalo. Catherine se jim spíš pletla pod nohy, dokud se konečně nerozhodla, že nejlepší pomocí bude, když bude hlídat děti, které s sebou přivedli. Když dojde na děti, není jazyk velkou překážkou. Catherine kreslila obrázky klackem do hlíny a děti jí říkaly názvy v gaelštině. Slunci trvalo celou věčnost než přešlo po obloze a při hraní s dětmi Catherine začali chybět Nathan, Nora a chlapci. K obědu snědla další nepopsatelné jídlo a po ještě děsivější večeři šla s lanem na procházku, aby jí odlehlo. Zavedl ji na hřbitov obehnaný bílým omšelým plotem a zastavil se u náhrobního kamene. „Toto je hrob mého syna," řekl tiše. „Jamese. Byl mým čtvrtým dítětem po Maure, Niallovi a Megan. Zemřel před šesti lety, řekla mi Gwyneth, při nehodě při lovu. Jeho kůň padl, když pronásledovali jelena, a James si zlomil vaz." Catherine mu sevřela ruku. „Je mi to líto," zašeptala. „Máte další dceru jménem Maura? Potkám se s ní?"
„Ne," řekl a ukázal za plot. „Zemřela, když jí bylo teprve sedmnáct." Podíval se na Catherine a najednou se usmál. „Tuto neděli po mši prodloužíme plot kolem jejího hrobu a posvětíme zemi, ve které odpočívá." „Proč ale nebyla pohřbená tady?" „Protože se domnívali, že se zabila," zašeptal divoce a zatřásl hlavou. „A nám zakázali položit ji do posvěcené půdy. Ted už ale vím, že to byla nehoda," dodal a narovnal ramena. „Utíkala, aby se provdala za Robbieho otce, a při tom propadla tajícím ledem jezera. Byla to tragédie, ne hřích." „Chtěla se provdat za Michaela MacBaina?" „Ano." lan pokračoval v chůzi, mířil ven ze hřbitova zpátky na cestu. „Je to dlouhý příběh, Catherine. Řekněme, že to je důvod, proč spolu MacBainovi a MacKeagovi válčí. Já ale teď mohu vše napravit a nastolit mír." „Můžete to udělat, aniž byste odhalil, kde jste posledních pětatřicet let byl?" „Ano, vymyslel jsem dobrý příběh. Řeknu jim, že když jsem byl v zajetí — před deseti lety — měl jsem příležitost promluvit si s Michaelem a dozvědět se pravdu." Stiskla mu paži, když společně šli po stezce směrem k jeho chatě. „Jsem ráda, že vás Robbie přivedl domů." Pohladil jí ruku položenou v ohbí své paže. „Ano," řekl s povzdechem. „Ale ne tak ráda jako já, děvče." Zrovna chtěla něco říci, když jim tři mladí muži, sotva dvacetiletí, zastoupili cestu a všichni začali mluvit najednou, lan okamžitě schoval Catherine za záda a mluvil na ně rychlou, prskající a rozzlobeně znějící gaelštinou. „Běžte ke Gwyneth," řekl lan najednou a odstrčil ji pryč. Catherine se nezastavila, aby se zeptala, co chlapci chtěli. Otočila se a utíkala dolů uličkou, když se dva z chlapců rozběhli za ní. Kličkovala mezi chatami, plašila slepice, vyhýbala se šňůrám s vypraným prádlem a hrajícím si dětem.
Když se jim konečně začala vzdalovat, jeden z jejích pronásledovatelů najednou překvapeně vykřikl. O dvě minuty později druhý hoch zavrčel, zakopl a narazil do stěny chaty. Catherine stále utíkala, protože si nebyla jistá, kde byl třetí mladík. Doběhla by do Gwynethina domu, kdyby ji nezačal pronásledovat pes. Polekala se, zakopla a málem by spadla na zem, kdyby nebylo dvou silných paží, které ji chytily a zvedly se smíchem ze země. „Jsi v bezpečí," řekl Robbie a přitiskl si ji k hrudi. Pokračoval dolů uličkou mnohem pomalejším tempem. Obličej měl podmračený, ale jeho oči se smály. „Schylovalo se k tomu, že dostaneš svůj druhý, třetí a čtvrtý návrh k sňatku." „Cože?" „Máš velkou cenu, Catherine. Zachránila jsi lana od Angličanů a není tu svobodný válečník, který by nechtěl, abys byla matkou jeho dětí." „Ach pro lásku bo — fuj! Co to tak páchne?" pohoršené nakrčila nos. „Nebesa, to jsi ty! Válel ses ve hnoji?" Potom si vzpomněla, že se na něho zlobí. „Polož mě," vyštěkla a zavrtěla se, aby se mu vykroutila. Postavil ji se smíchem na nohy, provlékl si její ruku pod paží a pevně ji držel. „Možná se s tebou ožením jen proto, abych držel ty válečníky co nejdál." Zastavil se, aby se na něho podívala. „Pokud ovšem nečekáš, že se ted někdy brzy probudíš, Cat, je to jediný způsob, jak tě udržet v bezpečí." „Našel jsi ten strom?" „Ne, ale zjistil jsem, kde Cůram přebývá. A cítil jsem energii toho stromu, ale nedokázal jsem určit přesné místo." „Ty jsi ten strom cítil?" Robbie se znovu rozešel. Její ruku nechal zavěšenou do své. „Ano, bylo tam tolik energie, která vibrovala vzduchem, že by rozsvítila celé město."
„Bylo to blízko Sněžné hory? Viděl jsi tu lavinu, která zastavila řeku?" „Ano a už jsem mluvil s Niallem o tom nájezdu včera v noci." Znovu se zastavil. „Bylo to asi před měsícem, kdy ta lavina spadla. A Daar si myslí, že tam Cůram schoval svůj strom, když si uvědomil, že ho Daar hledá." „Jak mohl Cůram vědět, že ho chce?" Robbie znovu vykročil a mávl svojí volnou rukou do prázdna. „Kdo ví? Říká se, že je to mladý, prohnaný a mocný druid." „A Mary s ničím nepomohla?" „Ukázala mi, kde Cůram žije. Bez její pomoci bych to přešel. Schoval to velmi dobře." „Ale ty jsi Cůrama neviděl?" „Ne," řekl a zastavil je před Gwynethiným a lanovým domem. „S tou svatbou jsem si nedělal legraci, Cat. Bude mi trvat ještě několik dní, než ten strom najdu, a pokusy ukrást tě, abys ses stala něčí manželkou, neustanou, dokud nebudeš chycena." „Nemám snad ale říci: ,Ano'? Nebo něco takového?" zeptala se, nakrčila nos a snažila se odtáhnout od toho pachu. „Nemusí být manželství oboustranné?" „Vlastně ne. Když je tvá pověst zkompromitovaná, Niall tě prostě může ke sňatku přinutit." Cat o další krok couvla. Tentokrát ne před zápachem, ale před zábleskem v jeho očích a pohrozila mu prstem. „Nebudu se vdávat," řekl a krátce kývla, aby ukázala, jak vážně to myslí. „Dokonce ani ve snu." „Ani za někoho, o kom si myslíš, že ho miluješ?" zeptal se a o krok se k ní přiblížil. „Říkala jsem ti, že to byla chyba," řekla, rozhlédla se uličkou a přemýšlela nad svými šancemi uniknout. Ale kam? To byl ten problém. Neměla kam utéci. Jediné, v co mohla doufat, bylo, že se probudí. Když se to však
nestalo a když Robbie poznal, co měla v úmyslu, pohnul se směrem k ní. Catherine se s výkřikem otočila a rozběhla se uličkou. Kruci, tohle byl její sen, ne jeho. Neprovdá se na Robbieho MacBaina, jen aby naplnila jeho hloupou fantazii. „Vrať se, ty malá kočko!" vykřikl a rozběhl se za ní. Jeho hlas zněl víc pobaveně, než rozzlobeně. Během několika minut vyběhla z vesnice a stoupala po horské stezce, po které včera přijeli. Bylo to teprve včera? Měla pocit, jako by to bylo před měsícem. Slunce konečně zapadlo a na stezku padaly dlouhé stíny slábnoucího světla snášejícího se soumraku. Slyšela za sebou Robbieho, jak vrčí. Jeho hlas byl čím dál méně pobavený a víc rozzlobený pokaždé, když zavolal její jméno. Cat hledala další stezku, která by se stočila směrem k vesnici, aby se mohla vrátit k lanově chatě a čekat na Robbieho, až ho konečně přestane bavit ji pronásledovat. A bude mu to patřit za to, jak jí včera v noci zamkl v pokoji. Catherine si málem nevšimla úzké pěšinky nalevo. Chytla se stromu a otočila se kolem něho a rozběhla se po ještě strmější pěšině nahoru. Pak ale narazila do obrovského koně, který se lekl mnohem víc než ona. S vyděšeným vyjeknutím padala dozadu, když kůň couvl, ale velké, silné ruce ji zvedly dřív, než dopadla na zem, a uchránily ji před letícími kopyty. Se zády přitisknutými k tvrdému páchnoucímu hrudníku se jí zamotala hlava, když se kůň, na kterém seděla obkročmo, otočil a vyrazil po pěšině nahoru. Catherine udeřila svého uchvatitele, ale on ji jen silněji stiskl svojí svalnatou rukou a vymáčkl vzduch z jejího pokusu vykřiknout. Za sebou uslyšela výkřiky a zvuky kovu narážejícího o kov. Catherine zatajila dech, když si uvědomila, že se na pěšině odehrává souboj na meče a že Robbie je přímo uprostřed.
Zaryla prsty do ruky, která ji držela, a pak se otočila, aby poškrábala muže v obličeji. Úplně ztuhla zděšením, když viděla, že to není další hlupák MacKeage, který se ji snaží ukrást za manželku — měl na sobě pléd MacBainů. A Robbie byl tam vzadu a bojoval s MacBainy. Ach, jak byla hloupá, že utekla. lan jí varoval, že jsou MacBainovi stále drzejší, a Robbie ted za to zaplatí. Ozval se zvuk dusajících kopyt blížících se k nim. Catherine se otočila, aby vyhlédla za svého uchvatitele, a vykřikla úlevou. Bylo dost světla na to, aby viděla, jak Robbie vyjel z lesa na paseku za nimi. MacBainův válečník se zastavil'a otočil svého koně ke svému pronásledovateli. Robbie zastavil svého ukradeného koně. V levé ruce držel svůj meč a špičkou ukazoval na ně. Vypadal tak rozzlobený, že by mohl žvýkat hřebíky. „Catherine," zavrčel. „Chci, abys padla dolů a zabořila obličej do krku toho koně, až ti řeknu, a ani o kousek se nepohnula, ať se děje cokoliv. Kývni, jestli mi rozumíš, děvče." Catherine se tak silně třásla, že ani nemohla kývnout. Svatá matko Boží! Byla uprostřed boje na meče. Robbie pobídl koně dopředu, když MacBainův válečník couvl. „Udělej to teď!" Catherine se přitiskla ke koňské šíji, zavřela oči, objala koně pažemi a sevřela mu krk tak silně, že cítila, jak se zvíře škrtí, zatímco ji násilníkova paže kolem pasu sevřela pevněji. Uchvatitel ji málem strhl sebou, když najednou s výkřikem padal k zemi a kutálel se dozadu po zádi koně. Dopadl s hlasitým žuchnutím. Nějaká jiná paže jí chytila kolem pasu a Catherine sevřela koňský krk ještě pevněji. „To jsem já," řekl Robbie s hněvem, který jen stěží ovládat. „Pusť se." Catherine rozevřela paže, ale nechala zavřené oči, když plachtila vzduchem a přistála na Robbieho známé hrudi.
Otočila se v jeho náručí a přitiskla se k němu, zatímco cválali lesem. Cekala, že jí vynadá za to, že utekla, ale neřekl nic, když rychle cválali tmavým lesem po pěšině, kterou viděl jenom on a — jak Catherine doufala — také kůň. Catherine cítila každý hluboký nádech, který Robbie udělal, jeho srdce jí tlouklo do tváře a jeho napjaté svaly se povolovaly, když je vyvažoval s uměním muže narozeného v sedle. Dokonce i v sedle ze třináctého století, jak se zdá. Zastavil u lanový chaty, ale neseskočil, ani nepovolil své sevření. Řekl něco v gaelštině, když lan vyšel ven, potom otočil koně a pokračoval do tvrze. Jelikož se zdálo, že jí Robbie nemá co říci, Catherine se rozhodla, že se mu nebude omlouvat za to, že utekla, ani za to, že ji ukradli, a ani za to, že je málem nechala zabít. Robbie zastavil před tvrzí, seskočil s koně, stáhl ji dolů na zem, chytl ji pevně za zápěstí a táhl ji velkou bránou dovnitř. Zavedl ji před hořící krb, tam ji posadil na stoličku a podíval se na ni významným pohledem, který říkal, aby se ani nepohnula. Otočil se ke skupině zírajících válečníků, žen, starších dětí a tuctu psů a promluvil k nim v gaelštině. Několik žen najednou radostně vykřiklo a několik mužů hlasitě zasténalo. Niall vstal od stolu, u kterého seděl s několika válečníky, došel k Robbiemu a s úsměvem ho poplácal po zádech. Ani ne o deset minut později najednou stála Catherine vedle Robbieho MacBaina, oba dva byli čelem ke knězi, lan stál vedle Robbieho, Gwyneth vedle Catherine, a společně s nimi tam bylo asi padesát lidí, které vůbec neznala. Obřad byl okázalý, víc plivaný než pronášený a Catherine nedostala příležitost říci „ano" nebo dokonce „ne". Kněz najednou zmlkl a podíval se na Robbieho. Mary tiše slétla z vysokých krovů velikého sálu, jako by se zjevila z ničeho nič, a přistála na Robbieho rameni.
Robbie nastavil ruku, sova otevřela zobák a pustila do jeho dlaně dva prsteny. Se sovou stále na svém rameni se Robbie otočil ke Catherine, vzal ji za levou ruku a navlékl jí jeden z těžkých zlatých kroužků na prst. Cekala, až jí podá druhý prsten, aby ho po něm mohla hodit, ale on si ho prostě nasadil sám, vzal její levou ruku zpátky mezi své a usmál se. „A je to, malá Cat," zašeptal, sevřel její ruku mezi svými dlaněmi, aby se navzájem dotkli svými prsteny. „Jsi moje." Široký kroužek na jejím prstě se zahřál, až měla chvíli pocit, že ji spálí. Catherine k ruce sklopila pohled a zalapala po dechu. Zdálo se, že Robbieho prsten vyzařuje svoji vlastní energii. Její ruka, uzavřená v jeho, jakoby mravenčila, zatímco skrz Robbieho prsty zářilo světlo. Snažila se odtáhnout, ale on se sklonil, až byla jeho ústa jen kousek od jejích, a Mary musela s vysokým zahvízdnutím odletět zpátky do tmy krovů. „Vítej do našeho nového poslání, manželko," zašeptal a přitiskl své rty na její otevřená ústa v polibku, který byl mnohem víc vlastnický než jemný. „A do zbytku našich životů, Catherine MacBainová," dodal, přitáhl si ji do náručí a políbil ji, až se jí zkroutili prsty u nohou vzrušením a srdce se v obavách rozbušilo.
Kapitola 21
Robbie poslouchal závistivé gratulace válečníků jen na půl ucha. Stál s pozorností zaměřenou na Catherine, která seděla na stoličce u velkého krbu. Jeho nebohá manželka vypadala tak malá a křehká a poněkud ohromená, když se nenápadně snažila stáhnout si snubní prstýnek z prstu. Kývl na válečníky, prošel davem oslavujících vesničanů a dřepl si vedle ní. Zvedl její levou ruku a políbil ji na prsty. „Nejde sundat, Catherine." „Nebyl tak těsný, když jsi mi ho ňavlékal," zamumlala, uvolnila ruku z jeho sevření a znovu tahala za prstýnek. Vzal ji za obě ruce, zastavil tak její pohyby a přejel jí po tvářích rty. Své vlhké pohlazení skončil ve vlasech. „Ano, ale je to výjimečný prstýnek a je teď tvojí součástí stejně jako já," zašeptal. „Je to prstýnek, který by nosila moje matka, kdyby žila dost dlouho na to, aby se provdala na Michaela MacBaina." Zvedl levou ruku, aby si prohlédla jeho snubní prsten. „A toto je prstýnek, který by Mary dala mému otci. Vidíš," řekl a zatahal za něj. „Tak dlouho, jak budeme dýchat, Catherine, ani jeden z prstenů nesklouzne z našich prstů. Náš svazek byl požehnaný prozřetelností." Catherine se na něj dívala, její velké hnědé oči nemrkaly a Robbie si nebyl jistý, zda je ještě zmatenější tím, co jí právě řekl, nebo zda je naprosto zděšená.
Postavil se, zvedl ji ze stoličky a velkým sálem se rozezněl šepot, když si vedl svoji manželku k úzkému schodišti na vzdáleném konci sálu. Zastavil se pod schody, jemně stiskl její třesoucí se ruku, vzal ji do náručí a vynesl ji nahoru po schodech za tleskání, jásotu a divokého povzbuzování vesničanů. Když došli do jejich pokoje, Catherine se celá chvěla. Robbie došel ke křeslu u krbu, posadil se a uvelebil si Cat pohodlně na klíně. „Uvolni se, Cat," řekl jí tiše a zvedl jí prstem bradu, aby se podíval do jejího bledého obličeje. „Nic se dnes v noci nestane, pokud si to nebudeš přát." „Nechci být vdaná," zašeptala. Dotkla se rukou jeho hrudi. „Neber si to osobně, Robbie. S tebou to nemá nic společného. Jsem to já. Já prostě nechci být... Nechci se cítit, že... Nechci být..." „Polapená?" dokončil za ni a přitiskl si její ruku na srdce. „Catherine, náš svazek není past pro žádného z nás, ale posvěcená důvěra mezi dvěma dospělými lidmi, kteří se navzájem milují." „T-ty mě miluješ?" Nedokázal se neusmát jejímu očividnému překvapení. „Ano, od té doby, co jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem připoutaný ke tvé posteli." „Ale tehdy jsi mě vůbec neznal." „Znal jsem tě, Catherine. A taky jsem věděl, že jsi to také cítila. Tak silně, že jsi vložila svůj život i život svých dětí do mých rukou a přijala jsi místo hospodyně s odhodláním horské kočky." „Byla jsem vyděšená k smrti." „Ano, ale to tě nezastavilo, že ne?" Naklonil se a políbil jí špičku nosu. „Jednoho dne si uvědomíš, že jsi natolik silná, abys mě přijala, ale do té doby," postavil se a odnesl ji do postele, „budeme hrát podle tvých pravidel."
Položil ji dolů, políbil ji na bledé líčko, přetáhl přes ni jednu z přikrývek a narovnal se. Catherine se okamžitě posadila, odhodila přikrývku a snažila se spustit nohy přes okraj postele. „Znovu odcházíš?" Robbie ji jemně položil zpátky. „Ne," opět ji přikryl a potom si rychle vlezl pod přikrývky. „Manželé neopouští své manželky o svatební noci." Objal ji rukou kolem pasu a přitáhl si její záda do ohbí svého těla. „Měli jsme dnes oba dlouhý den a potřebujeme se trochu vyspat." Zlehka ji stiskl. „Zítra půjdete ty a lan se mnou na Sněžnou horu a pomůžete mi hledat Cúramův strom." Catherine překvapeně otočila hlavu. „Můžeme jít s tebou?" „Ano, ale jen proto, aby mi lan řekl o tom, jak údolí vypadalo, než bylo zatopené. Potom se oba vrátíte rychle zpátky." Uvolnila se, otočila se k oknu a přitiskla se zády k němu. „Myslím, že bychom s sebou měli vzít Nialla a stovku válečníků," přemýšlela. „Na ochranu před MacBainovými." „Ne, nikdo nesmí vědět, co dělám," nesouhlasil a rychle mezi ně napěchoval přikrývku, aby necítil její sladké ženské teplo. „S lanem už jsem mluvil a setká se s námi venku před rozedněním." Robbie upevnil svůj stisk, aby se přestala vrtět. „Snaž se usnout, Cat," procedil skrz zaťaté zuby. „Zítra bude další dlouhý den." Byla to však dlouhá noc pro Robbieho, jak tam tak ležel vedle své měkké, teplé, nádherně vonící manželky a nemohl si vzít, co mu patřilo. „Bože můj, to je teda obrovská zkáza," řekl lan a díval se na hladinu nově vytvořeného jezera. „Velká část Sněžné hory sjela do údolí."
Catherine si položila svůj klacek na ramena, zatímco její kůň netrpělivě přešlapoval, a klouzala pohledem po hustě zalesněném břehu, až spatřila obrovskou masu zeminy, roští, stromů a balvanů tvořící přehradu mezi vysokou horou a menším kopcem. Podívala se nahoru nad přehradu a ve svahu Sněžné hory spatřila místo, které vypadalo jako ošklivá jizva na odhalené žule, která vedla od vrcholu až dolů k jezeru. Robbie se otočil na lana. „Jak hluboké bylo zdejší údolí?" v „Pod vodou je zhruba stejné množství hory, jako vidíš nad hladinou," zamračil se lan a podíval se na Robbieho. „Myslíš si, že Cúramův strom byl v údolí?" „Ano, a věřím tomu, že tam stále je." „Aleto jezero by ho utopilo." „Ne, ne kdyby Cůram našel způsob, jak ho ochránit." Robbie otočil svého koně čelem k Ianovi a Catherine. „A není lepší místo než ukrýt něco pod vodu. Kdo by si pomyslel, že v jezeře bude cokoliv jiného než ryby?" „Ale jak by ho ochránil?" zeptal se lan. „Strom potřebuje vzduch, aby žil." „Nevíš, strýčku, o nějakých jeskyních na Sněžné hoře?" lan se podrbal ve vousech, upřeně se díval na zničenou horu a mračil se. Najednou zvedl obočí. „Ano! Když jsem byl chlapec, schovávali jsme se před rodiči a hráli jsme si tu. Pamatuji si, že tam byly jeskyně." Najednou se zamračil. „Ale ta lavina je velmi pravděpodobně zničila." „Možná ne," řekl Robbie. „Kde přesně jste si hráli?" „Támhle," ukázal lan na druhou stranu přehrady. „Vzpomínám si, že tam byla jeskyně, asi o sto metrů výš než byla Sněžná řeka, a sahala hluboko do hory. Východ z ní byl zhruba támhle," dodal a jeho ruka klouzala přes jizvu, až ukazovala na ostrov uprostřed jezera. „Jenže tehdy to nebyl ostrov, ale vysoký kopec. Jeskyně se směrem nahoru
zužovala, až se člověk musel vzepřít nohama a zády a vylézt ven, jako by to byl komín." Robbie pobídl koně a rozešel se mezi stromy směrem k přehradě. „Pojdte," vyzval je. „Nejdříve se pokusíme najít vstup. Pokud bude zavalen hlínou, doplavu na ostrov a uvidíme, jestli najdu vchod." Catherine se zadívala na malý ostrůyek a naváděla koně, aby šel za oběma muži. Zdálo se, že jsou dobrou míli od břehu. Voda vypadala velmi chladná. Snažila se ale dodržet slib, který dnes ráno dala Robbiemu, že se nebude plést do jeho práce, a proto nic neřekla a jela za nimi mlčky. Vedli své koně dolů lesem do hlubokého údolí. Přehrada ze zeminy, balvanů, bláta a zlámaných stromů se zvedala po jejich pravé ruce. Konečně sešli úplně na dno, přejeli přes vyschlé koryto řeky, který patřilo kdysi nepochybně mocné Sněžné řece, a na druhém břehu začali stoupat. lan jel jako první a prohlížel si les kolem nich. „Támhle," řekl, zastavil koně a ukázal před sebe. „Už je to dlouho, Robbie, ale myslím si, že vstup do jeskyně je tam nahoře." Robbie seskočil z koně a podal otěže svého koně Catherine. Nejprve se zadíval na přehradu, potom na Catherine. „Pokud najdu vchod, vrátím se zpátky a řeknu vám, než vejdu dovnitř. Ta přehrada se mi nezdá příliš stabilní, a proto chci, abyste s lanem čekali na vyšším místě." „Nepůjdeš dovnitř, aniž bys nám to řekl?" Položil jí ruku na stehno. „Slibuji, že nepůjdu, pokud mi ty slíbíš, že nepůjdeš za mnou." „Dnes ráno po mně chceš hodně slibů." Po tváři mu přeběhl úsměv. „Ano a všiml jsem si, že je dodržuješ velmi dobře." Catherine si odfrkla a pobídla koně dopředu. Robbieho koně vedla s sebou. Předjela lana a vydala se po snadné stezce nahoru do kopce. Když se ale otočila, aby připomněla Robbiemu, že má být opatrný, on už dávno zmizel v lese.
„Oddechl jsem si, že si ten chlapec našel dobrou manželku," řekl lan a popohnal koně vedle jejího. „Nikdo z nás si nepřál, aby se oddal svému poslání a zanedbával své vlastní štěstí. Zejména jeho táta si začínal dělat starosti." Usmál se na ni. „Ale ted má vás a já bych vám rád řekl, děvče, že jsem pyšný na to, jak to všechno přijímáte. Většina žen by nebyla nic jiného než uslzený uzlíček nervů, kdyby se ocitla na takové cestě." Catherine neměla tušení, jak jinak by měla odpovědět na jeho kompliment, než že se usmála a zašeptala: „Děkuji." Neměla odvahu říci Ianovi, že pro ni bylo snadné být odvážná ve snu a že až se probudí, už za jeho synovce provdaná nebude. Sesedli z koní, přivázali je ke keřům a Catherine si sedla na zem vedle lana, aby si vzala svačinu, kterou jí nabídl. Byl to suchý ovesný koláč, vypadal, jako by ho rozmlátili kladivem, a pravděpodobně chutnal jako piliny. Na druhou stranu ale neměla to srdce odmítnout jeho dar a ukousla si. Sousto potom rychle zapila ještě hůře chutnajícím pivem. Sny o životě ve třináctém století jsou dobré na snížení váhy, pomyslela si Catherine. Byla tu teprve tři dny a určitě zhubla o dvě a půl kila. Překvapeně se postavila, když se Robbie najednou objevil před nimi. Byl pryč sotva dvacet minut. „Našel jsem to," oznámil, došel k nim a pomohl Ianovi vstát. „A Cůramův strom tam musí být. Cítil jsem jeho silnou energii, jakmile jsem vstoupil dovnitř." Chytl Catherine za ramena a otočil si ji čelem k sobě. „Chci, abyste se s lanem vrátili zpátky do vesnice." „Ne, počkáme, až se vrátíš s tím kořenem." „Ne, může to chvíli trvat. Jeskyně se větví do několika směrů hned za vstupem. Vraťte se zpátky do vesnice a já se vrátím hned, jak to bude možné." Sklonil se, krátce ji políbil na ústa, narovnal se a usmál se. „A potom se
společně vrátíme domů," zašeptal. „Naše děti mi chybí stejně jako tobě." „Prosím, dovol nám čekat tady," zaprosila a sevřela mu přední díl plédu. „Budeme hlídat před MacBainy. Co když přijdou rozebrat přehradu, až budeš uvnitř? Jeskyně se zatopí." Sevřela ho pevněji. „A Cůram. Co když se tu najednou objeví?" „A co máš přesně v plánu, kdyby se tu objevil? Budeš bojovat s druidem svým klackem?" „Je na druida stejně účinný jako tvůj meč!" odsekla a odstoupila od něho. Potom vzdychla a naklonila hlavu na stranu. „Pamatuješ si, co jsi mi řekl, když jsi mi navlékl na prst prstýnek?" „Řekl jsem: ,Vítej do zbytku našich životů.'" „Ne, nejdříve jsi řekl: ,Vítej do našeho nového poslání, manželko.' A měl jsi pravdu. Pokud mám být manželkou ochránce, tak je mojí povinností ho chránit." „Sakra, Cat. Takhle jsem to nemyslel." „Ale nemůžeš popřít, že manželé a manželky mají vůči sobě určitou zodpovědnost. Stejně jako ty cítíš povinnost ochraňovat mě, já tu samou výsadu mít nesmím? Nebo je to jedno z těch manželství Já jsem statečný válečník a ty jsi bezmocná malá žena'?" zeptala se a hlasem napodobila rozkazovačný tón svého manžela. Usmála se, když se jeho čelist sevřela, a potlačila smích, když si lan odfrkl a pronesl: „Dostala tě, MacBaine. I ochránci potřebují občas pomoc. Kdo by to měl být jiný než tvoje manželka?" „Je to příliš nebezpečné," zlobil se Robbie a upřeně se díval nejdříve na Catherine a potom na lana. „A já jsem tě nepřivedl zpátky domů, starce, abych měl o tři dny později na svědomí tvoji smrt." „Ano, ale všichni mají potřebu být potřebováni, Robbie," řekl lan tiše. „Dokonce i manželky."
„Ne! Tohle není otevřená diskuze." „Tak ti to řeknu takhle," spustila Catherine a pokračovala v diskuzi dál. „Pokud se ti něco stane, tak tu zůstanu. Už nikdy své děti neuvidím." Robbie se na ni zmateně podívat a Catherine se rozhodla přitlačit, dokud byla ve výhodě. „A bude ze mě vdova a budu se muset provdat za prvního válečníka, který bude natolik rychlý, že mě chytí." Uvnitř Robbie hrudníku se ozval zvuk, který drnčel vážným varování, a vybuchl do plného výkřiku. Catherine se jenom usmála a poklepala ho na špičku nosu! Otočila se, než mohl zareagovat, posadila se zpátky na mechem potažený kámen a zvedla svůj pilinový koláč. „Jdi najít ten kořen," mávla na něho. „lan a já budeme tady, až se vrátíš." lan si třel ruce o sebe, přešel, aby se vedle ní posadil, bradu měl vzdorovitě zdviženou a jenom úsměv mírnil jeho výhružný pohled. Robbie vytáhl meč z pouzdra na zádech a Catherine se na chvilku bála, že je požene domů před špičkou svého meče. lan se však potichu natáhl a stiskl ji ruku. Potom si hodil kus koláče do úst a žvýkal. Robbie se otočil na patě a vyšel směrem k jeskyni. Potom se zastavil a ukázal na ně mečem. „Odejdete hodinu před západem slunce, pokud se do té doby nevrátím," zavrčel. „A pokud se mi něco stane, Mary tě dostane zpátky domů." „Pokud Mary nezemře, až tě bude zachraňovat." Robbie znovu zavrčel. Obličej měl ztuhlý a oči mu žhnuly. „Kde je tvoje sova?" zeptal se lan a rozhlédl se po stromech. „Neviděl jsem ji od té doby, co jsme dnes ráno vyjeli." „Letěla zkontrolovat MacBainy," odpověděl Robbie a stále upřeně hleděl na Catherine. Konečně se podíval na lana. „Odved moji manželku k sobě domů před západem
slunce, strýčku," přikázal mu tiše, než se otočil a zmizel jako duch v lese. lan se podíval na Catherine a usmál se. „Bude mu chvíli trvat než si zvykne na skutečnost, že je ženatý," řekl jí a pohladil ji po ruce. „Ale vidíte, už jste vyhrála vaši první bitvu. Počkáme tady a vy se tu můžete dosyta strachovat." A Catherine se opravdu strachovala. Snědla několik dalších pilinových palačinek a vypila odporné pivo, dokud se její žaludek nevzbouřil a začalo hrozit, že se pozvrací. Vyšlapala v lesní půdě cestičku, když nervózně přecházela ze strany na stranu, sledovala, jak lan čas od času usnul, až stařec znenadání navrhl, aby se přemístili ke vchodu do jeskyně. lan použil její klacek jako hůl, o kterou se při, chůzi lesem opíral. Catherine vedla koně. Byla překvapená, že jak lehce lan vstup do jeskyně našel, a ještě víc ji překvapilo, že to nebylo nic jiného než pouhá trhlina. Z trhliny mírně unikal teplý vzduch a Catherine posadila lana těsně před vstup, aby se mohl trochu ohřát. Potom začala vyšlapávat novou cestičku, když přecházela od koní k Ianovi a zase zpátky. Po další mučivé hodině strachu, když přemýšlela, zda se Robbie ztratil, někde zapadl a nebo narazil na Cúrama, se zastavila, když z údolí zaslechla ostrý hvizd. Mary přistála na větvi divoké borovice a řekla Catherine, co zjistila. Catherine doběhla k Ianovi a jemně jím zatřásla, aby ho probudila. „MacBainovi přicházejí vyschlým korytem řeky," oznámila mu. lan se probudil a byl okamžitě ve střehu. Naklonil hlavu na stranu a poslouchal. Najednou vytřeštil oči. „Řekl bych, že přišli s legií válečníků," zašeptal a opřel se o skálu, kterou měl za zády, aby se postavil. „Rychle musíme schovat koně i sebe."
„Co chcete, abych udělala?" „Seběhněte dolů k místu, kde jsme byli předtím, a zahlaďte naše stopy, které vedou sem. Já sundám sedla z našich koní a pošlu je pryč. Schováme naše věci a ukryjeme se v jeskyni." Catherine odběhla udělat, cO jí lan řekl. Ulomila větvičku ze smrku, aby s ní mohla zametat zem. Dokonce zametla i stopy nahoru od koryta řeky a doběhla zpátky k jeskyni ve chvíli, kdy uslyšeli, jak se válečníci zastavili dole u přehrady. „Dostanete se dovnitř, Iane?" zašeptala a rukou mu chránila hlavu, když se snažil protlačit trhlinou. „Vejdete se?" „Ano," řekl s heknutím a vydechl, aby se protáhl úzkým otvorem. „Otvírá se to, když se dostanete dovnitř," zašeptal a natáhl ruku. „Pojďte rychle, Catherine." Vmáčkla se za ním a mrkala, aby si zvykla na šero uvnitř. Zalapala po dechu, když viděla, že stěny jeskyně jakoby září. Lezla dále a dotkla se jich. Na dotek byly nepřirozeně teplé. „Co to znamená?" zašeptala a lezla zpátky k Ianovi. „Jak to, že tahle září?" „To je magie, děvče," řekl lan, díval se trhlinou ven a poslouchal. „Ano* zastavili, dobrá. Myslím, že to s rozebráním té přehrady myslí vážně. Ale nedělejte si starosti, děvče, Niall brzy přijede." „Niall?" „Ano," ohlédl se na ni a usmál se. „Můj syn byl zvolen náčelníkem díky své mazanosti. Velmi pravděpodobně má u přehrady stráže." „Copak by ale Niallova hlídka nezastavila také nás?" lan pokrčil rameny. „Jsme jen tři vesničané, kteří se procházejí krajinou, nikomu neškodíme." Usmál se a pohladil ji po ruce. „A máme na sobe plédy správné barvy. Ne, hlídka si všimne MacBainů a pojede pro mého syna."
Catherine vzdychla a podívala se dolů. „Ach, můj bože, to je voda," sykla, klekla si na všechny čtyři, když země začala vlhnout a voda si razila cestu směrem k trhlině. „Robbie!" vykřikla a snažila se zajít hlouběji do jeskyně. lan ji chytl za kotník. „Ne, děvče. Nemůžete jít za ním. Brzy se vrátí." Voda rychle stoupla asi o deset centimetrů, nejprve tiše bublala a potom se změnila v malou říčku, která vytékala trhlinou ven. Z útrob jeskyně se ozvalo hlasité šplouchnutí společně s hlasitým třeskem, který rozechvěl zemi. Catherine se otočila a spatřila Robbieho, jak předkloněný utíká směrem k nim, drží se za hrud a za ním se valí stěna vody. „Ven!" zařval, když je uviděl. „Rychle!" Zpěněná voda byla u trhliny rychleji a strhla je s sebou, jak si razila cestu. Vyplivla je z jeskyně ve vířivém vodním zmatku. Silná ruka se sevřela kolem Catherinina zápěstí a držela ji v silném proudu. Už si myslela, že se utopí, když ji najedou Robbie vytáhl ze sevření vody a ona dopadla na vlhkou zem vedle něho. lan vykřikl, když mizel mezi stromy. Robbie vyndal něco ze záňadří, strčil jí to, do klína a vydal se za starým válečníkem. Catherine seděla a mrkala na kroutící se, naježené klubíčko ve svých rukou. Malá ústa s miniaturními tesáky na ni prskla, když se jí černé kotě snažilo vykroutit. Byl to však silný kus zkrouceného dřeva v jeho malých ostrých drápcích, který přinutil Catherine se usmát. Robbie našel Cúramův strom! Přivinula si kotě ke hrudi a jeho prskajících pokusů pokousat ji si nevšímala. „Pšt," konejšila ho a drbala ho za krkem. „Už jsi v bezpečí. Robbie by tě nenechal utopit." Mokré malé klubíčko se chvělo v jejím náručí a konečně se uklidnilo. Catherine se snažila vytáhnout kořen z jeho tlapek, ale kotě zavrčelo a chytlo dřevo silněji.
„Dobrá, zatím si ho nech," zašeptala a palcem hladila jeho chvějící se tělíčko. Vzhlédla, když se Robbie vracel vodou s lanem. Položil ho na zem vedle Catherine a vzal Ianův prskající obličej do dlaní. „Jsi v pořádku, strýčku. Jenom vyplivni všechno, co jsi spolykal." lan se předklonil a vykašlal spoustu vody. Otřel si ústa, vzhlédl k Robbiemu a usmál se. „Děkuji ti, MacBaine." Jeho úsměv však zmizel, když se podíval na Catherine. „Co je kčertu tohle?" zeptal se a ukázal na její hrud. „To," Robbie si vzal od Catherine kotě, které opět začalo prskat, a přitiskl si je k hrudi. „To je kousek kořene z Cúramova stromu," prohlásil, vytáhl dřevo z tlapek kotěte a zvedl ho nahoru. „Našel jsem ho," oznámil prostě a sevřel svoji kořist do pěsti. Podíval se přes rameno na trhlinu za nimi a otočil se zpátky. „Ale zahubil jsem ten starý strom moudrosti," zašeptal a potřásl hlavou. „Byl hluboko ve štěrbině na ostrově. Koukaly z něho jen horní větve. Když jsem hrabal v zemi, abych se dostal ke kořenům, spustil jsem povodeň." „Ale co je k čertu tohle?" zeptal se lan znovu a ukázal na kotě. Robbie k němu otočil vrčící černou kouli. „Mládě pantera, řekl bych," pronesl zadumaně a usmál se, když po něm kotě seklo. lan si odfrkl. „Ve Skotsku nemáme pantery." Robbie podal kotě zpátky Catherine a pokrčil rameny. „Bylo úplně samo v malém doupěti nedaleko vstupu. A bylo pořád tam, když jsem běžel ven. Nemohl jsem ho tam nechat, aby se utopilo." Catherine natáhla ruku k Robbiemu, zatímco se kotě v jejím náručí kroutilo a vrčelo. „Chce ten kořen. Je to jeho ochrana."
Robbie zaváhal, bylo zřejmé, že se zdráhá dát svoji kořist z ruky, ale nakonec kořen předal. Kotě zarylo své malé drápky do dřeva, zakouslo se do kořene a konečně se uvelebilo v Catherinině náručí. Catherine roztáhla klopy svého plédu a zasunula kotě i s kořenem dovnitř. Pečlivě utáhla uzel a pohladila ho. Potom se usmála na Robbieho. „Slibuji, že ani z jednoho nespustím zrak," řekla. „Oh... odehnali jsme koně, aby nás MacBainovi nenašli. Jak se dostaneme zpátky do vesnice?" Jakmile to dořekla, z lesa vyšly asi čtyři tucty MacBainových válečníků s tasenými meči, kterými na ně mířili. Každý z nich vypadal dost divoce na to, aby se Catherine zastavilo srdce. Robbie se postavil a vytáhl z pouzdra svůj meč. To způsobilo, že několik válečníků postoupilo dopředu. „Ne," mírnil ho lan a postavil se. „Angusi, ty starý bastarde, to jsem já, lan MacKeage." „Možná by bylo lepší, kdybys mluvil gaelsky, strýčku," zašeptal Robbie, aniž by spustil oči z hradby válečníků. „A kruci," zamumlal lan. Začal mluvit gaelsky a rozešel se směrem k nim. Catherine se dívala, jak jeden z válečníků, muž téměř stejně tak starý jako lan, udělal krok dopředu, zbledl v obličeji a vytřeštil šokované oči. „Co se děje?" zeptala se, vstala, postavila se vedle Robbieho a tiskla kotě i s kořenem k hrudi. „To je Angus MacBain, se kterým lan mluví," řekl jí Robbie a stále nespouštěl oči z válečníků. „Je to můj dědeček. A nevěří svým očím, že vidí lana, protože jeho syn Michael se ztratil před deseti lety s lanem." „Ale co mu lan říká?" „Ze byls Michaelem, když je zajali Angličané. Vypráví Angusovi, jak jeho syn zemřel a o Michaelově velké lásce k lanově dceři Maure. Jak společně plánovali útěk a svatbu, než zemřela."
„Angus o Maure nevěděl?" „Věděl, že byl Michael odhodlaný jít kvůli MacKeagově dceři do války, ale Angus nevěděl, že Maura čekala jeho vnouče v době, kdy zemřela." Robbie po ní střelil pohledem. Potom se znovu zadíval na dva starší muže. „Angus slyšel, že Greylen, lan a ostatní zmizeli i s jeho synem v obrovské bouři, ale ve skutečnosti si myslel, že MacKeagovi zabili Michaela a dalších pět MacBainových válečníků. A tak mu lan říká, že Michael zemřel jako hrdina, když mu zachraňoval život." Angus se na lana zamračil a ukázal na Robbieho a Catherine. „lan mu říká... a kruci," zavrčel Robbie a volnou rukou si obličej otřel. „lan mu právě řekl, že jsem mocný druid jménem Cůram de Gairn a že pokud neodejdou v míru domů, všechny je utopím." lan ukázal na vodu, valící se z trhliny v hoře a Robbie zasténal. „A ted jim říká, že mohu znovu spustit Sněžnou řeku, ale jestliže chtějí, aby opět protékala MacBainovým územím, mají se sklonit před mojí laskavostí a nemířit meči na mě a na moji manželku." „Takže jsem čarodějova manželka?" vypískla Catherine. Robbie si odfrkl. „lan prostě miluje divoké povídačky," potřásl hlavou. Zasunul meč do pouzdra a zhluboka se nadechl. „Tak, možná bych jim mohl něco ukázat, aby z mého strýčka nebyl lhář, a oni se mohou vrátit domů a vyprávět u ohňů své vlastní příběhy." „Cože?" Vzal ji za ruku a vedl ji rovnou k hradbě válečníků. Zastavil se před Angusem MacBainem a řekl mu něco rychlou prskající gaelštinou. Catherine se naklonila k Ianovi. „Říká Angusovi, že znal jeho syna a že Michael MacBain byl skvělý válečník, na kterého by byl každý otec pyšný," přeložil jí lan.
Robbie vytáhl svoji dýku zpoza opasku a podal ji Angusovi. Starý MacBain sevřel dýku v pěsti, až mu prsty začala protékat krev a střelil pohledem zpátky na Robbieho. „To je Michaelova dýka," pronesl lan šeptem. „A Robbie se ted otáčí, aby Angus mohl vidět jílec jeho meče, který kdysi patřil Robertu MacBainovi, Angusovu bratrovi." Angus byl Robbieho dědeček? Robbie po něm rozhodně nezdědil jeho výšku. Angus MacBain byl jen o pár centimetrů vyšší než Catherine. „Má v úmyslu vzdát se svého meče?" zeptala se Catherine šeptem a naklonila se k Ianovi, přestože ji Robbie stále držel za ruku. „Ne," ujistil ji lan. „Angus ho o to požádal, ale Robbie mu řekl, že Robert chtěl, aby ho měl, aby mu připomínal jeho povinnosti k MacBainům. Měli by vědět, že mají mocného strážce, který dohlíží nad jejich životy, a že rozboří přehradu, aby jejich dobytek mohl znovu pít ze Sněžné řeky." „M-může to udělat?" zašeptala Catherine. lan pokrčil rameny. „Ten chlapec určitě nemlátí prázdnou slámu." Robbie potom vedl Catherine kolem zírajících válečníků a promlouval v gaelštině, jak kolem nich šli. lan s Angusem se vydali za nimi. Místo toho, aby je také následovali, se však válečníci znenadání rozeběhli z kopce dolů směrem ke korytu řeky. „Řekl jsem jim, aby odvedli své koně na suchá místa," vysvětlil Robbie, když pomáhal Catherine přes spadlou kládu. „Jak se má náš pasažér?" „Dobře," odpověděla a pohladila si vybouleninu na hrudi. „Myslím, že možná usnul. Opravdu dokážeš rozbít tu přehradu?" „Ano, je nestabilní a nebude mě to stát moc sil." Z druhé strany jezera se ozval hluk dusajících kopyt. Catherine, Robbie, lan a Angus vyšli z lesa na kraj přehrady
právě ve chvíli, kdy se Niall a jeho armáda nejméně dvou set válečníků zastavili na protějším břehu. Robbie zavolal na Nialla a ukázal na lana a Anguse, potom několik minut k mladému vládci rychle mluvil gaelsky, až Niall seskočil z koně a šel přes přehradu směrem k nim. „Je čas, abys šel domů, strýčku," řekl Robbie anglicky a otočil se k Ianovi. Přitáhl si lana do pevného objetí, chvíli ho držel, potom ho políbil na tvář a palcem mu otřel slzu, která stékala po starcově tváři. Něco mu zašeptal, poplácal ho poněkud důrazně po ramenou, usmál se a zašeptal něco dalšího. „Rozluč se s lanem, Cat," pobídl Robbie Catherine a přitáhl ji k nim. „Už ho neuvidíš." Jeho slova se zapíchla Catherine do srdce jako ostrá dýka. Nemyslela na to, že lana už nikdy neuvidí. Už nikdy neuslyší jeho krásný přízvuk, nedostane se jí jeho medvědích objetí, ani se nezadívá do jeho očí s vráskami v koutcích. „Ach, Catherine," lan si ji s povzdechem přitáhl do medvědího objetí. „Pamatujte si, co jsem vám řekl o tom, že si manželé potřebují na chomout zvyknout," zašeptal jí do ucha. „Jen mého synovce milujte a snažte se víc smát než mračit, děvče. A děkuji, že jste mě doprovodila na mé cestě domů." Catherine plakala tak silně, že neviděla nic, když ji Robbie odvlekl pryč od lana a přitiskl si ji ke svému boku. Kotě se konečně znovu uklidnilo, když už ho nemačkalo Ianovo objetí a Catherine si musela kouskem Robbieho plédu otřít obličej. Niall došel k Ianovi, zastavil se, aby se ostře zadíval na Anguse MacBaina, potom objal svého otce kolem ramen a vydal se s ním zpátky na druhou stranu přehrady. Zastavil se, na několik vteřin se díval na Robbieho, potom kývl a otočil se, aby pomohl Ianovi na koně.
Robbie odvedl Catherine na druhý konec přehrady a zvedl ji na obrovský placatý kámen. „Zůstaň tady," poručil s úsměvem, aby zjemnil svůj příkaz. „Jen uvolním Sněžnou řeku a hned se k tobě vrátím." Krátce promluvil s Angusem, potom se otočil a lesem seběhl dolů směrem ke dnu přehrady. Angus vyskočil na balvan vedle Catherine, nepostavil se moc blízko a usmál se na ni víc ponuře než přátelsky. Když se jí však začala vrtět boule na hrudi, starý MacBainův válečník couvl a vypadal, že se obává, že Catherine exploduje. Její pasažér vystrčil hlavu z plédu a sykl na Anguse. Angus ještě o krok couvl a zpoza opasku vytáhl dýku, kterou mu Robbie dal. Držel ji podél boku připravenou, ale v nijak výhrůžné pozici. Catherine si v tu chvíli všímala Robbieho, který přelézal obrovský balvan na dně přehrady a prozkoumával každý, ke kterému došel. Potom si prohlížel bláto a stromy nad ním. Sakra, co to dělal? Kdyby přehrada povolila, voda by ho odnesla. Najednou se zastavil, otočil se obličejem k přehradě a položil ruce 'na dva obrovské kmeny stromů, které trčely z hromady bahna. Přes jezero se rozlehlo hlasité mumlání. Catherine vzhlédla a spatřila MacKeagovi válečníky, Niall s lanem sedícím za ním, všichni opět na koních a v bezpečné vzdálenosti od jezera. Angus také se zalapáním po dechu couvl, chytl Catherine za paži a táhl ji s sebou. . Catherine se podívala na Robbieho a nedokázala potlačit svůj vlastní vzdech. Stromy začínaly zářit jako žhavé uhlíky a z bláta kolem nich unikaly do vzduchu obláčky kouře. Robbie se najednou narovnal, třel si ruce o sebe, podíval se na ni a usmál se. „Jdi odtamtud!" vykřikla. „Utopíš se!"
Robbie skákal z kamene na kámen a zmizel v lese. Najednou se objevil na balvanu vedle ní. Angus couval pryč, jeho vytřeštěné hnědé oči byly plné údivu a zdravého množství strachu. Robbie mu něco řekl gaelsky. Starý muž otevřel ústa, potom pomalu kývl a utekl do lesa. „Co jsi mu řekl?" Robbie se otočil a vzal ji do náruče. Sepnul své ruce za jejími zády a trochu odtáhl hrudník, aby nerozmačkal malého nalezence. „Řekl jsem Angusovi, že jestli nepřestane válčit s MacKeagovými, vrátím se a přetavím všechny MacBainovy meče na hrábě a lopaty." Naklonil se přes kotě a políbil Catherine na nos. Potom se narovnal a usmál se. „Jsi připravená probudit se ze svého snu?" Zamrkala na něho, potom se podívala přes jezero na armádu MacKaegových. Nechala svůj pohled klouzat až k MacBainovým válečníkům, kteří seděli na koních na vzdálené skále čnící nad vyschlou Sněžnou řekou a potom dolů k hořícím kmenům v přehradě a potom znovu nahoru po zjizvené straně Sněžné hory. Ztuhla a ukázala na vrchol hory. „K-kdo je to?" zašeptala nejisté. Robbie se podíval, kam ukazovala, a Catherine cítila, že také ztuhl, když se oba dívali na siluetu vysokého muže stojícího na skále nad nimi s mečem v ruce. Jeho tmavé vlasy vlály ve větru. „Cůram." „Ten čaroděj? Co udělá?" „Nic," řekl Robbie tiše a podíval se na Catherine. „Není nic, co by mohl udělat. Jeho strom zaklínadel je zničený." „Takže ztratil svoji moc?" „Ne, jen svoji schopnost nám znepříjemnit život," řekl a naposledy se na Cůrama podíval, než se pohledem vrátil ke Catherine a usmíval se. „Jsi připravená vrátit se domů?"
Balvan, na kterém stáli, se najednou začal chvět a celá země se rozduněla tlumeným hřmotem. Blízko hořících kmenů vytryskl malý pramínek vody, změnil oheň na páru. Najednou se objevily gejzíry stříkající do mnoha různých směrů. Kmeny se uvolnily a vystřelily ze sevření přehrady, která se rozpadala pod zvětšující se stěnou vody. Catherine kývla. „Ano, jsem připravená vrátit se domů." Robbie ji objal do pevného objetí, nechal mezi nimi jen dost místa pro kotě a kořen stromu. „Tak se mě drž pevně, manželko!" vykřikl do sílícího větru, který svištěl dolů z hory. Schoval její hlavu, když vzduch syčel kolem nich. „A konečně se rozhodni, že mě miluješ!"
Kapitola 22
Jedinou věcí, kterou si musel Robbie promyslet během jejich divoké cesty domů, bylo, jak vysvětlí své manželce, že nezáleželo na tom, jestli stáli před knězem v moderní době nebo ve středověku, před Bohem byli stále manželé. Stahující se vír vybuchl ohlušující detonací, vítr se utišil na lehký vánek a bouře zmizela stejně rychle, jako se objevila. Robbie se posadil, povolil natolik stisk, kterým držel Catherine, aby jí mohl odhrnout vlasy z tváře a ona se mohla rozhlédnout. V očích se jí objevilo zmatení. Dívala se na jeho do plédu zahalenou hruď, potom sklopila oči ke svému oblečení, zvedla svoji chvějící se levou ruku a dívala se na prsten na prstu. „Jsme zpátky na TarStone, ale neprobudila jsem se," zašeptala. „Ale jsi vzhůru, Catherine," ujistil ji Robbie. „Vidíš, slunce právě vyšlo a na obloze dělá tryskáč bílou čáru. A támhle je Pine Creek. Vidíš světla v domech? Jsme zpátky v moderní době, jen jsi nesnila to, co se stalo, prožila jsi to." „Ale... To není... Já nemůžu..." Položil jí prst na rty. „To je v pořádku, Catherine. Nemusíš rozumět tomu, jak fungují kouzla, jen je přijmout. Přijmi tu cestu, kterou jsme podnikli, a uvědom si, že jsi pomohla vrátit starého muže k jeho rodině a zachránila jsi mého otce a strýce před velkou tragédií."
Catherine nedokázala spustit zrak ze své ruky. „Nepůjde sundat," řekl jí. „Ne, dokud dýcháni;" Pohlédla svýma ustaranýma očima do jeho. Tvář měla bledou jako sníh zakrývající vrchol hory TarStone. „Ale já nechci být vdaná." „Rozhodla ses, že už si nemyslíš, že mě miluješ?" „To není to, co říkám." Přerývaně se nadechla a podívala se dolů. „Já jenom ne... nemůžu... Můžeme si o tom promluvit později?" „Ano, "souhlasil Robbie a zvedl jí bradu. „Dokudnebudeš připravená přijmout naše manželství, budeme se chovat jako dříve." Natáhl se a zatahal za uzel na jejím plédu. „Zajímá mě, jestli je náš pasažér připraven vydat svoji kořist?" Catherine vzdychla, podívala se na svoji hruď, rozvázala uzel a vytáhla chvějící se kotě. „Ach, je vyděšený k smrti." Robbie si od ní mládě vzal, přitiskl si ho k hrudi a nevšímal si jeho pokusů ho pokousat, zatímco mu vytahoval kořen z drápů. „Náš malý divoký přítel nechal na dřevu stopy svých zubů." „Měli jsme ho brát s sebou? Bylo to moudré?" Robbie pokrčil rameny a podal jí kotě zpátky. Kořen si nechal u sebe. „Proč ne? Jeho matka pravděpodobně utonula." Naklonil hlavu na stranu a usmál se. „Dáme ho Winter. Bude nadšená, že má další prskající ďábelskou kočku, která jí bude dělat společnost." „Ach ano," zaradovala se Catherine a postavila se. „To .je skvělý nápad." Najednou vypadala znovu ustaraně. „Ale co Mary? Nevrátila se s námi." Robbie se postavil a zasunul si kořen za opasek. „Vrátí se, až bude připravená. Asi tam zůstala, aby dohlédla na to, že Angus dodrží svůj slib přestat válčit." Rozhlédl se kolem nich. „Nejsme daleko od místa, kde by mělo být naše oblečení," usoudil. Vzal Catherine za ruku a vedl ji po skále nahoru k vrcholu.
„Mohu si tyto krásné šaty nechat?" zeptala se a zálibně se na sebe podívala. Najednou zalapala po dechu. „Můj klacek! Nevrátil se s námi." „Udělám ti nový." Usmál se na její sklíčený obličej. „Leda bys chtěla místo něho meč. Mám jeden malý, který mi otec vyrobil, když mi byly čtyři." „Ne, žádné další meče. Ale nový klacek chci." Catherine se pustila jeho paže, protože potřebovala obě ruce k tomu, aby udržela vrtící se kotě. „Asi bychom měli nechat Winter, aby ho pojmenovala," řekla a smála se, když jí kotě ohryzávalo prst. Robbie si kotě od ní vzal, zvedl ho a vrátil jí ho s úsměvem. „Je to kluk," řekl. „Winter by mu mohla říkat Snížek, když pochází ze Sněžné ho — au!" vykřikla a strčila si prst do úst. „Kousl mě!" Robbie se usmál. „Myslím, že se mu to jméno moc nelíbí. Není bílý, je černý jako uhel." „Ale to je jenom mladý kožich," řekla a zastrčila si kotě do bezpečí svého plédu. Potom chytla Robbieho znovu za ruku, když jí pomáhal dolů z prudkého srázu. „Támhle je otec Daar." Robbie se podíval, kam ukazovala, a spatřil starého kněze, jak kráčí směrem k nim. Jeho omšelá hůl vypadala křehčí než on sám. „Ježkovy zraky, dělal jsem si starosti," ulevil si Daar, zastavil se a zadíval se na Catherine. „Měl jsi ji nechat tady!" vyštěkl. „Málem nás všechny zabila." „Bud rád, že se mnou byla, knězi," procedil Robbie tiše. „Jinak bys neměl žádný strom." Vyndal kořen ze svého opasku a podal mu ho. „Nemohl bych ho bez Catherininy pomoci najít." „A kdo tady ted vypráví divoké příběhy?" zašeptala Catherine koutkem úst. „Jsi horší než lan."
Daarovo vzezření se úplně proměnilo a jeho přísný pohled se změnil v široký úsměv, když spěchal k Robbiemu a chňapl po kořenu. „Máš ho!" zajásal a prohlížel si ho. „Ano, je to silný kus," zašeptal, sevřel kořen do pěsti a podíval se na Robbieho zářícíma očima. „Věděl jsem, že to dokážeš, MacBaine. Věděl jsem to. Ježkovy zraky, co je to?" vykřikl, couvl a ukázal na Catinu hruď. „Svatá matko, přinesli jste zpátky démona." „Je to jenom kotě," bránila se Cat a zvedla pléd, aby zakryla Snížkův prskající obličej. Daar ukázal na ni, ale upřeně se díval na Robbieho. „Utopíš tu prokletou věc," sykl. „Je to mládě pantera a jestli jsi ho našel ve Skotsku, může to znamenat jenom potíže." Catherine se otočila stranou, jako by chtěla ochránit malého nalezence před knězovým hněvem. „Nikdo ho nebude topit! Je to dárek pro Winter." Daar najednou znovu zalapal po dechu. „Co to má na ruce? A co je to na tvé?" vykřikl, když se podíval na Robbieho levou ruku. „Jste manželé?" zašeptal. „N-ne doopravdy," uváděla věci na pravou míru Catherine a získala knězovu pozornost. „Ne v této době." Daar zvedl obočí. „Stáli jste před knězem?" „Ano, stáli, ale neřekla jsem..." Zavřela ústa, když jí Daar pohrozil prstem. „Nezáleží na tom, kdy jste se vdávala, děvče," prohlásil. „Tak dlouho, jak budete oba žít, je ten slib zavazující." „Ale já jsem nic neslíbila. Ani jsem nerozuměla tomu, co ten kněz říkal." Daar potřásl lišácky hlavou, jeho přísný pohled se změnil na soucitný a přelétl z Catherine na Robbieho, potom zpátky na Catherine. Robbie si ale nebyl jistý, jestli kněz lituje jeho nebo tu nebohou nevědomou protestující manželku.
„Catherine," vysvětloval Daar a udělal krok k ní. „Stála jste před knězem a přijala jste prsten od Robbieho MacBaina. To je veškerý slib, který musíte učinit." Robbie ji vzal za tuku a vedl ji ke svému koni. „Ty se starej o pěstování toho stromu, starce, a já se postarám o svoji manželku." Daar s nimi srovnal krok. „Viděl jsi Cúrama? Musel jsi s ním o ten kořen bojovat?" Robbie se zastavil a upřeně se na starého druida zahleděl. „Naše cesty se nezkřížily, ale měj na paměti, že musíš zasadit ten strom tam, kde bude v bezpečí. Musel jsem zničit Curamův strom, abych kořen získal, a až zjistí, co se stalo, velmi pravděpodobně se bude chtít pomstít." Daar zalapal po dechu, couvl a přitiskl si kořen k hrudi. Oči měl vytřeštěné strachy. „Ty jsi zničil strom moudrosti?" Robbie ukázal na Daarovu hrud. „Ne úplně. Pořád máš ten kořen." „Ale zničit všechny ty roky vědění, MacBaine! Všechnu tu energii. Ta energie někam musela přejít. Kampak se dostala?" Robbie pokrčil ramena. „To netuším, knězi. Splnil jsem povinnost ochránit svoji rodinu a ty nyní splň svou část a prodluž to původní zaklínadlo." „Ano, ano, začnou hned dnes," řekl Daar, kývl a couvl. Oči měl stále vytřeštěné úžasem a velkým kusem strachu. „A schovám ho dobře," dodal, otočil se a začal rychle scházet z hory dolů. Robbie se podíval na Catherine a zjistil, že se na něho dívá se strachem. „Co je?" zeptal se. „On... on si nebyl jistý, jestli všechna ta energie vešla do tebe... Nebo jestli tě proklela," zašeptala. Robbie se sehnul, políbil ji na ustarané rty a odtáhl se dost na to, aby viděla, že se usmívá. „Přísahám ti, že
nejsem prokletý, manželko," znovu ji políbil, až zalapala po dechu. A udělal to opravdu pořádně. Potom ji chytl za ruku a vedl ji k jejich oblečení. „Když si pospíšíme, stihneš to domů dřív, než přijede školní autobus," svlékl si svůj pléd a navlékl si moderní oblečení. „Dnes je sobota," připomněla mu, zamotala kotě do svého šálu a položila ho na zem. „Všichni budou asi ještě spát," dodala a pokynula Robbiemu, aby se otočil, aby se mohla převléknout s trochou soukromí. „A ty jsi řekl, že to já stihnu domů včas. Copak nepůjdeš se mnou?" Robbie přivázal svůj meč a pléd MacKeagů k sedlu, sehnul se a zvedl kotě z Catherininy šály. „Musím jet nejdříve na Gu Bráth," oznámil jí, nasedlna koně a schoval si kotě do výstřihu. „Předám Winter jejího nového malého přítele, vysvětlím Greylenovi, kam zmizel lan, a požádám ho, aby na dnešní večer svolal setkání rodu." Natáhl k ní ruku a vyndal nohu ze třmenu, aby mohla nasednout za něho. „A byl bych rád, kdyby sis naplánovala den tak, abys dnes večer mohla jet se mnou." „Na setkání vašeho rodu? Ale proč?"' Pohladil ji po ruce, kterou ho držela kolem pasu, a pobídl koně dolů z hory. „Protože jsi tam byla. Můžeš mi pomoci všechny ujistit, že lan je šťastný." „Ale oni ti budou věřit. Nechci jít." „Ale já chci, abys šla," trval na svém. Zastavil, když dojeli k jejímu koni. Otočil se, zvedl ji ze sedla a přehodil "ji na jejího koně. Odvázal ho a uzdu podal jí do ruky. „Nemusíš si dělat starosti s ohlávkou. Kčertu," zaklel s úsměvem. „Můžeš cestou domů spát, jestli chceš. Sprocketův jediný zájem dnes ráno je kbelík ovsa a spánek v jeho vlastní stáji." Catherine pobídla Sprocketa kupředu a začala sjíždět z hory. Robbie jel za ní a přemýšlel, jak by měl nadnést svoji další starost. Nebylo fér ted od jeho nebohé ženy
cokoliv žádat, když vzal v úvahu, čím vším si prošla. Dokud nebude tato poslední věc vyřešena, nebude nikdy schopná přijmout jejich manželství. „Přemýšlel, jsem Catherine, že je pravděpodobně čas, abys pozvala Danielse, aby navštívil své děti." „Cože?" vykřikla a otočila se v sedle, aby se na něho podívala. „Pozvat Rona — jsi blázen?" Zatřásl hlavou. „Ty, Nathan a Nora se potřebujete postavit svému démonovi," řekl jí tiše. „Protože dokud to neuděláte, nikdo z vás tří nebude volný." „Takže navrhuješ, abych prostě zavolala Rona a pozvala ho se na nás přijet podívat." „Ano, přemýšlej o tom, Catherine," řekl a popohnal svého koně vedle jejího, když se cesta rozšířila. „Pro tebe i pro tvoje děti je Daniels stále děsivá příšera, kterou byl před třemi lety. Všichni jste však za ty tři roky vyrostli a možná ho nyní můžeš vidět jako to tragické stvoření, kterým ve skutečnosti je." „Na Ronovi není nic tragického. On je příšera. A ty mu chceš vydat napospas moje děti? Můj bože, málem jsem přišla o život, když jsem se pokusila nás od něho dostat." „To už se víckrát nestane, "slíbil jí tiše Robbie. „Protože místo dvou dobrosrdečných přátel, kteří ti kryjí záda, máš nyní mě." „Ne." „A máš také chlapce." Naklonil se a dotkl se jejího ramene. „Jen tě prosím, abys o tom přemýšlela, Cat. Kvůli svým dětem, ale stejně tak kvůli sobě. Dovol Nathanovi a Noře znovu se vidět se svým otcem, aby si konečně uvědomili, že se ho nemají proč bát. Dej jim dar odvahy, Catherine." „Od tebe to zní, jako by to všechno bylo jen v mé hlavě." „Ne, jenom blázen by se neobával něčeho nebo někoho, kdo se ho pokoušel zničit. Ale Catherine," zašeptal, chytl
Sprocketa za uzdu a oba je zastavil. „Tentokrát máš pět strážných andělů. Postav se svému démonovi čelem s námi stojícími za tebou a ukaž Danielsovi, že už nad tebou, ani na Nathanem a Norou nemá žádnou moc." Natáhl se a pohladil ji hřbetem ruky po tváři. „Tvoje děti nebudou volné, dokud to neudělají. A ani ty ne." „J-já se na tím zamyslím," zašeptala a pobídla Sprocketa po cestě před nimi. Robbie se podíval dolů a podrbal svého pasažéra pod bradou. „Co si myslíš, můj malý příteli? Zkazil jsem to celé?" Kotě zaťalo své ostré zoubky do Robbieho palce a zavrčelo. „Ano," zašeptal. „Je moje." První věc, kterou Catherine udělala, když přijela domů, byla, že utíkala do obývacího pokoje, kde objala a políbila své děti. A potom je objímala a líbala znovu, dokud se jí Nathan konečně nevykroutil a neřekl jí, že je na tyhle věci už trochu velký a vrátil se ke sledování kreslených seriálů. Nora na Catherine nakrčila nosík a řekla jí, že podivně páchne. Ani jedno z dětí se nezmínilo, že by ji včera večer, případně dnes ráno, postrádalo. Zřejmě byly naprosto spokojené s tím, že je hlídali chlapci. Nora se zmínila, že snědla hodně zmrzliny, ale Gunter jí prý zastavil na kraji silnice, aby se mohla vyblinkat, Rick jí držel za ramena a Cody ji omyl obličej vodou z potůčku. Nathan, který je zjevně poslouchal stejně pozorně jako kreslený seriál, se zmínil, že to byla voda z příkopu, ne z potůčku. Gunter tehdy potichu sešel ze schodů, zastavil se na posledním schodu a usmál se na Catherine. „Měla jste pěknou dovolenou?" zeptal se. „Jakou knížku jste četla?" „Američan z Connecticutu na dvoře krále Artuše," odpověděla Catherine, postavila se a zamířila do kuchyně.
„Někdy by sis ji měl přečíst," pokračovala přes rameno, když ji Gunter následoval. „Je velmi dobrodružná." „Proč se nejdete osprchovat?" navrhl jí a mávl na ni, aby ustoupila od kávovaru. „Uvařím snídani." Catherine zamířila do koupelny, ale ve dveřích se zastavila a ohlédla se na něho. „Dávej pozor, Guntere," zašeptala. „Mohl by se z tebe stát jeden z těch dobrých hochů." „Kde je dnes ráno šéf?" „Bude tu brzy. Musel jet nejdříve na Gu Bráth." Ve chvíli, kdy jí ta slova vyšla z úst, by se Catherine nejraději plácla. Gunterovy tmavé oči se najednou vědoucně rozzářily — ó ano, včera odpoledne měl pravdu. Catherine vzdychla, odešla do ložnice a pomyslela si, že nemá cenu, aby se s ním o tom přela. Svlékla si své špinavé oblečení, které, bylo stále ještě vlhké, jak celou noc leželo na vrcholku TarStone, pustila si sprchu, postavila se pod proud horké vody a vděčně zasténala blahem nad rozvodem teplé vody přímo v domě. Přemýšlela o své fantastické cestě a o tom, jak byla neuvěřitelná. Zvedla levou ruku a skrz padající vodu zamrkala na svůj snubní prsten, namydlila si prst mýdlem a snažila se ho sundat. Ani se nepohnul. Byla pryč méně než šestnáct hodin, ale strávila tři dny ve Skotku třináctého století. Jedla nepopsatelné jídlo, pětkrát byla téměř unesena a ocitla se uprostřed války. Stála před knězem a provdala se za Robbieho, viděla, jak její nový manžel zapaluje oheň pouhou vůlí, a na svém pravém palci měla stále ještě známky po kousnutí od mláděte pantera. Takže když to nebyl sen, co to bylo? Kouzla, řekl jí Robbie. Dobrá, možná to byla kouzla, ale co to doopravdy znamenalo?
Znamenalo to, že Robbie nejen úžasně líbal, ale také doopravdy hovořil se sovou, cestoval časem, když se mu zachtělo a rozdělával oheň bez sirek. Znamenalo to... Znamenalo to, že byla v opravdu velkých potížích. Byla do Robbieho MacBaina zamilovaná, bud navzdory těm kouzlům a nebo díky nim. Jak se to stalo a proč se to stalo, nebylo důležité — bylo to opravdové, stejně jako prstýnek na jejím prstu. Ale setkat se s Ronem Danielsem? Tak to opravdu byla noční můra. Proč si Robbie myslel, že bude chtít zničit klid, který tady u něho našla, tím že by přivedla svého bývalého manžela přímo sem? Protože po dobu, kdy se bude obávat Rona Danielse, se nebude moci stát manželkou Robbieho MacBaina. Kruci, nesnášela, když měli strážní andělé pravdu. Gu Bráth byl ve skutečnosti hrad, i když podobu MacKeagovy tvrze z doby před osmi sty let měl jenom zvenku. Zevnitř byl díky zručnosti řemeslníků a do detailu promyšlenému vybavení nejen velkolepý a blahobytný, ale navzdory všemu i útulný. Tato moderní verze měla vrútřní rozvod vody, v každém zákoutí zářící žárovky a ústřední topení. Catherine měla ruce složené v klíně a seděla u stolu v koutě obrovské jídelny mezi čtyřmi Skoty, jejich manželkami a Winter MacKeagovou. Cítila se jako vetřelec. Aspoň do té doby, dokud ji Robbie nepřitáhl, aby stála vedle něho v čele stolu, a nepředstavil ji jako Catherine MacBainovou. Greylen MacKeage, velmi impozantní muž, který seděl na druhém konci stolu, byl jediný, kdo vstal a přivítal ji do rodiny. Všichni ostatní jen šokované zírali. Michael MacBain se pomalu postavil a upřeně se na svého syna díval.
„Catherine byla se mnou, když jsem vedl lana domů," řekl mu Robbie a objal Catherine kolem třesoucích se ramen. „A ted už všechno ví." Michael sklouzl pohledem na Catherine. Pořád nic neříkal. Pořád se neusmíval ani nemračil, ani neukazoval žádnou emoci, kterou by mohla postřehnout. „A přijímá to. A mě také," dodal Robbie pevně a stiskl Catherinina ramena. Zjevně očekával, že podpoří jeho drzé tvrzení. Catherine by však nebyla schopná promluvit, ani kdyby chtěla. Ne, když se na ni díval Robbieho otec. To že je syn Anguse MacBaina? Ti dva si nebyli ani trochu podobní. Angus měřil něco přes 170 centimetrů a Michael možná celých 190. Starý válečník měl hnědozelené oči, ne šedé jako Michael. A Angusovy vlasy byly jasně červené, ne tmavě hnědé. Sakra, vždyť i jinak působili na okolí. Michael kolem sebe šířil nenápadný, ale nesmlouvavý respekt — stejně jako jeho syn. A stejně jako Greylen MacKeage, když se nad tím tak zamýšlela. „Stalo se to, tati," zašeptal Robbie a přitáhl na sebe pozornost svého otce. Michael konečně promluvil, ale promluvil gaelsky. Catherine ztuhla, ale Robbie ji jen znovu stiskl ramena a odpověděl svému otci v angličtině. „S Danielsem to vyřídíme," pronesl. „Až na to bude moje manželka připravená." Jeho manželka chtěla zalézt do nějaké škvíry. Proč zmiňuje jejího bývalého manžela před všemi těmito lidmi? Libby MacBainová se postavila, významně se na svého manžela podívala, vytáhla Catherine z Robbieho objetí a přitáhla si ji k sobě. „Vítej do rodiny, dcero," zašeptala. „Michael i já jsme moc rádi, že si Robbie našel tak výjimečnou ženu, kterou miluje."
Catherine najednou opustila Libbynu náruč a úplně zmizela v divokém, ale překvapivě jemném objetí. „Ano, můj syn si vybral dobře," řekl jí Michael a políbil ji na temeno hlavy. „Řekl bych, že budeš schopná ho zvládnout. Vítej do mé rodiny, Catherine." A s tím hlasitě proneseným souhlasem šla Catherine z náruče do náruče, dostávalo se jí přání všeho nejlepšího a uvítání od Morgana a Sadie MacKeagových, Calluma a Charlottě MacKeagových, Greylena a Grace a konečně od Winter, která, jak se zdálo, byla jedinou Robbieho sestřenicí, jež se setkání zúčastnila. „Robbie mi řekl, že jsi navrhla, abych mu říkala Snížek," Winter odtáhla přední stranu své vesty, aby jí ukázala svého chráněnce. „Vypadá to ale, že se mu to jméno nelíbí. Musím ho lépe poznat, než ho pojmenuji. Děkuji, že jsi mi ho donesla." Catherine podrbala kotě pod bradou. „Byl to jen nápad, protože pochází ze Sněžné Hory." „Ano," řekla Winter a zasunula kotě zpátky. Oči jí najednou zesmutněly. „Kéž bych byla mohla jít s vámi." Podívala se na Robbieho obviňujícím pohledem plným slz. „Nebo kéž bych to alespoň věděla, abych se mohla s lanem rozloučit." „Ale lan se rozloučil," prohlásil Robbie, když se otočil čelem k ostatním. „Navštívil vás ten poslední týden všechny, nebo ne? Nesměl však nic říci, protože mi přísahal mlčení." „Ale proč?" zeptal se Callum. A tehdy se konverzace přesunula od Catherine k Ianovi a potom k Daarovi. Catherine se s ulehčením vrátila na svoji židli v rohu a poslouchala, zatímco Robbie vysvětloval, proč musel cestovat zpátky v čase a proč jim neřekl, že to dělal, a proč bylo důležité, aby starý kněz obnovil své síly. Ale teprve tehdy, když slyšela, jak Robbie slibuje, že dokud bude živ, budou před kouzly v bezpečí, ať už se druid
stane jakkoliv silným, si Catherine konečně uvědomila, do čeho se to dostala. Doopravdy se zamilovala — ne do strážného anděla, ale do skutečného ochránce, Strážce, ustanoveného Prozřetelností. A podle toho, co slyšela, bude mít spoustu práce, až mu bude krýt záda, že nebude mít čas na to, aby se dívala přes rameno. Ano, byl čas postavil se Ronu Danielsovi.
Kapitola 23
Jediným problémem, který vyvstal při zvaní Rona, aby přijel na návštěvu, bylo, že nikdo nevěděl, kde je. Catherine volala kurátorovi, který mu byl přidělen, několika jeho starým známým, dokonce i jeho bývalému nadřízenému, ale všechny pokusy skončily nezdarem. Nakonec Robbiemu pověděla o svém rozhodnutí a také o tom, že ho nemohla najít. Robbie ji poté líbal, až se jí zkroutily prsty u nohou, a ubezpečil jí, že má své vlastní konexe. Rychle dal rozhlásit, že Danielsová bývalá manželka ho chce vidět. To bylo před čtyřmi týdny a stále se na schodech do domu neobjevil ani stín bývalého manžela. Co se týkalo skutečnosti, že byla Catherine MacBainová, vysvětlila Robbiemu, že nemohou prostě říci, že jsou manželé, a očekávat, že to Nathan s Norou pochopí. A tak strávila poslední čtyři týdny spaním ve své ložnici a plánovala svatbu, na které nejenže bude vědět, co slibuje, ale někdy během obřadu bude moci říci „ano." Jediným problémem bylo stanovení data svatby. I když byl Robbie ochoten znovu se oženit, aby v moderní době všechny uspokojil, odmítl určit datum, dokud nebudou moci mít skutečnou svatební noc. A tu nebudou moci mít, trval urputně na svém, dokud Ron Daniels úplně nezmizí z jejího života.
Catherine zdrženlivost Robbieho ušlechtilého záměru už pomalu unavovala — zejména, když si ji přitáhl do náručí, líbal ji do bezvědomí a šeptal jí žhavé přísliby toho, co chce dělat na jejich líbánkách. Catherinin vlastní ušlechtilý záměr už byl na pokraji výbuchu, a když nevýhlížela z okna v očekávání, že tam Ron bude stát, snažila se vymyslet, jak mít Robbieho na tak dlouhou dobu jen pro sebe, aby se i jemu zkroutily prsty u nohou. Řešení problému přišlo jednoho jasného jarního dne z velmi neočekávaného zdroje. Catherine slyšela hluk na verandě, otevřela dveře a do kuchyně vešla Mary, vzlétla na opěradlo houpacího křesla, složila křídla a začala mluvit s Catherine. Ten neuvěřitelný rozhovor trval přes hodinu. Moudrá sněžná sova přesvědčila Catherine, že je čas vzít věci do svých rukou a ukončit Robbieho ušlechtilý záměr zinscenováním svádění, kterému by neodolal ani svatý. A tak, vyzbrojená Maryným překvapivě snadným a hlubokomyslným názorem na odvahu a strach a s jejím požehnáním, stanovila Catherine datum svatby na pátek. Blátivé období přerušilo těžbu stromů a chlapci byli více než dychtiví pomoci skončit Robbieho staromládenectví — ačkoliv je Catherine podezírala, že ve skutečnosti viděli jejich manželství jako záruku, že u nich jejich hospodyně zůstane. Po tři dny po škole jezdili chlapci nahoru do chaty, kde se Catherine poprvé setkala tváří v tvář s Robbiem. Vyčistili ji od podlahy po střechu, připravili dřevo na zátop a trochu ji vyspravili. Dokonce přivázali matraci na záda nebohého Sprocketa a vyvezli ji na horu. S pomocí Winter Catherine svolala Robbieho rozvětvenou rodinu a oznámila jim, kde a kdy se bude svatba konat, a požádala je, aby to drželi jako tajemství. A také jim slíbila, že na druhý den budou mít pěknou hostinu.
Dokonce i Kate byla nadšená tím, co se dělo, i když ještě pořád bojovala se ztrátou lana — byla rozpolcená mezi pocity osamění, protože ho velmi postrádala, a pocity štěstí, protože věděla, že se vrátil tam, kam patří. Ten pátek byla Kate objednaná k lékaři v Bangoru a požádala Robbieho, aby ji tam odvezl. Pokud si Robbie myslel, že je její požadavek podivný, nezmínil se o tom. To ráno zkrátka políbil Catherine na rozloučenou a odjel vyzvednout Kate. Bylo půl páté v pátek odpoledne. Vrchol TarStone byl posetý třemi generacemi MacKeagových a MacBainových, Catherine si uvila svatební kytici z pomněnek a Robbie měl zpoždění. „Možná si nepřečetl tvoji zprávu," řekl Michael, který stál vedle ní s rukama sepnutýma za zády a sledoval cestičku vinoucí se nahotu k vrcholu. „Nemohl si ji nevšimnout. Položila jsem ji na stůl, přímo na jablečný štrúdl." „Aha, tak to ho určitě zaujme," souhlasil se smíchem. „Catherine," otočil se čelem k ní, „máš nějaké zprávy od Danielse?" Podívala se dolů na svoji vadnoucí kytici. „Ne, nic," zašeptala. „Možná je mrtvý." Michael jí zvedl bradu, aby se na něho podívala. „Modli se, aby nebyl, děvče," pronesl tiše. „Protože souhlasím se svým synem. Postavit se tvé minulosti je důležité." Catherine se na něho zářivě usmála. „Ale já Rona už nepotřebuji vidět." Její úsměv se ještě rozšířil. „Kčertu, poté, čím jsem před čtyřmi týdny prošla, Ron Daniels už mi starosti nedělá a už vůbec mi nenahání strach." Její budoucí tchán zvedl obočí. „Tak snadno?" zeptal se. „Tak jednoduše jsi smazala několik let svého života?" „Každičký den," potvrdila mu. „Kromě Nathanových a Nořiných narozenin. Zjistila jsem, že někdy je potřeba projít velkými zkouškami, aby člověk zjistil, co je krásné."
Přistoupila blíž a dotkla se jeho paže. „Po tom všem, čím jste si v životě prošel, nestálo to snad doopravdy za to mít Libby, děti a vnoučata? Přál byste si, aby to všechno zmizelo jen proto, abyste se vyhnul trápením, která vás sem dostala?" Michael se na ni díval, neusmíval se, ani nemračil. Na jeho tváři nebyl výraz, který by dokázala přečíst. Když konečně odpověděl, bylo pobavení tím posledním, co očekávala. „Ano, vidím, že můj syn bude mít zajímavou budoucnost," zašeptal, sevřel ji do pevného objetí a třásl jí v tichém smíchu. „Nemohl jsem si přát lepší snachu, Catherine." „Ještě to není tvoje snacha," řekl Robbie stojící hned za nimi. Catherine zalapala po dechu a snažila se ustoupit, ale Michael jí ještě objímat nepřestal. „Ne?" Usmál se, podíval se na Robbieho a zazubil se. „Tak by si možná měla stáhnout prsten a vrátit ti ho." Robbie vytáhl Catherine z Michaelovy náruče a odvedl ji stranou sledujícího davu. „Co se to tu děje?" zeptal se a točil se tak, aby jeho tělo zakrývalo Catherine před zraky shromážděných. „Za pět minut máme svatbu." Robbie zvedl obočí a vypadal úplně stejně jako jeho otec. „Se mnou a nebo beze mne?" Catherine pokrčila rameny. „Před osmi sty lety jsi nepotřeboval můj souhlas, takže já dnes,nepotřebuji tvůj, řekla bych." Přistoupila blíž a ztišila hlas. „Ale ať už proneseš svůj slib a nebo ne, dnes v noci budu spát ve tvé posteli, manželi." Vyzývavě se na něho usmála. „Takže pokud ti nezáleží na tom, jaký příklad tím dáš našim dětem, vrať se domů a sněz si svůj štrúdl. Přijdu hned, jak obřad skončí." „V téhle době potřebuješ souhlas se sňatkem."
„To je vyřízené a vyplněné u místního soudu. Martha Baileyová mi pomohla." Naklonila hlavu. „Ne každý má souhlas se sňatkem potvrzený soudcem." „A kdy přesně jsem ten souhlas podepsal?" „Nepodepsal. Cody to udělal. Umí opravdu velmi dobře napodobit tvůj podpis. Možná bys měl promluvit s jeho učiteli a zjistit, které další dokumenty si podepisuje." „Tys nechala soudkyni ověřit padělaný podpis?" Catherine vzdychla, obešla ho, došla k otci Daarovi a postavila se před něho. A čekala na Robbieho, až se k ní přidá. Nechtěla, aby je oddal ten starý kněz, když vzala v úvahu všechny ty potíže, které neustále působil, ale Michael a Greylen ji o to požádali, kvůli sobě a kvůli Robbiemu. Catherine se usmála na Noru, která stála vedle ní, a potom na Nathana, který stál mezi Gunterem, Rickem, Codym a Peterem. Všichni chtěli jít Robbiemu za svědka. Konečně, po době, která trvala jako věčnost, zakryl zapadající slunce tmavý stín a otec Daar zvedl svoji knihu a začal mluvit. „Ne, počkejte," řekla Catherine a položila ruku přes stránky. „V angličtině," požadovala, sundala ruku z knihy, natáhla se a propletla si prsty s Robbiem. Její nový manžel zašeptal svůj slib a Catherine byla v pokušení ten svůj vykřičet, ale nakonec ho zopakovala tiše a jasně. Jelikož už měli prstýnky nasazené, Robbie vzal její levou rukou do svých a přitiskl prstýnky k sobě. Catherine tentokrát kouzlo očekávala, a když se prstýnek zahřál a ruka jí brněla, jen se usmála. Jejich svatební polibek nemohl být cudnější. , Ale Robbieho polibek Noře, když se sklonil k zářící holčičce, byl dojemný. A jeho potřesení rukou s Nathanem velmi mužné.
Potom k nim přistoupila Winter a vedla Robbieho koně, který měl hřívu a oháňku ozdobené dlouhými, splývavými stuhami v barvách MacBainova plédu. Catherine si také všimla, že Robbieho meč — a nový klacek, který pro ni udělal — byly přivázané k sedlu. Její manžel ji vyzvedl na koně, vyšvihl se za ni ve sprše zrní a za jásotu těch, kteří se na vrcholu hory sešli. „Kam pojedeme, manželko?" zašeptal. „Do tvé chaty na západním hřebeni," odpověděla a mávala a posílala polibky Nathanovi a Noře. „Vrátíme se zítra v poledne," řekla jim. „Nezlobte kluky." Opřela se o Robbieho hrudník, vzdychla, podívala se na něho a usmála se. „Jak se daří tvým dvanácti prstům, pane MacBaine?" „Daří se jim dobře," odpověděl a vypadal zmateně. Její úsměv se rozšířil. „Tak asi za hodinu se jim tak dobře dařit nebude." „Nebude?" „Ne, protože mám v úmyslu je zkroutit, manželi."
Kapitola 24
Robbie to místo skoro nepoznal. A podle výrazu na tváři jeho ženy, když ji přenesl přes práh, byla Catherine stejně překvapená jako on. Stará chata byla bez poskvrny. Všechen rozbitý nábytek a léty nashromážděný nepořádek, každá pavučina a veverčí hnízdo byly pryč. Jediné, co tam zbylo, byla čerstvě natřená železná postel, stůl, dvě židle, houpací křeslo a čerstvě vymetená kamna. Pult a kredenc byly natřeny načerveno, v oknech visely nové záclony a dokonce byla čerstvě natřená i podlaha. Na každém vhodném povrchu stálo na tucet svíček, které jen čekaly, až je někdo zapálí. Robbie se podíval na krásnou manželku ve svém náručí a zjistil, že se šokované rozhlíží po chatě. „Neměla jsem ani ponětí, že udělali tohle všechno," zašeptala dojatě a podívala se na něho. „Jen jsem je požádala, aby to tu trochu uklidili." Robbie postavil Catherine na nohy a zvedl velkou obálku, která se opírala o velkou svíčku se třemi knoty stojící uprostřed stolu. „Mám skoro strach to otevřít," zažertoval a držel obálku mezi nimi. „Poslední zpráva, kterou jsem dostal, byla pozvánka na moji vlastní svatbu." Catherine si od něho obálku vzala, otevřela ji a vytáhla ven přáníčko. „Je to dárek od chlapců," podala mu lístek.
„Píší, že každý manželský pár s domem plným chuligánů potřebuje nějaké místo, kam může utéci." Robbie si přání rychle přečetl, hodil je na stůl, zvedl svoji manželku a posadil ji na kuchyňský pult. Vklouzl mezi její kolena a sepnul si ruce za jejími zády. „Myslel jsem, že jsme se dohodli, že naše manželství nezačne dřív, než se setkáš s Danielsem." Zakryla mu ústa prsty. „Pšt. Ani jeho jméno nevyslovuj. Už neexistuje." „Ale ano, existuje, Catherine. Nechci strávit svoji svatební noc s jeho duchem v naší posteli." „Dokonce i ten duch už je pryč," zašeptala, usmívala se mu do očí a začala mu rozepínat košili. Robbie zakryl její ruce svýma v šoku nad její dychtivostí. Byl šokovaný, ale vlastně nebyl překvapený. Poslední tři dny žil s cizinkou, se ženou, která působila sebejistě, odhodlaně a nyní byla, nepochybně, i velmi statečná. „Co se tento týden stalo?" zeptal se a držel její ruce v bezpečí svých. „Promluvila jsem si s moudrou a velmi jasnozřivou sovou," odpověděla, vytáhla ruce z jeho sevření a znovu mu začala rozepínat knoflíky. „Ty jsi mluvila s Mary?" zašeptal, zastavil ji a tentokrát ji sevřel pevněji. „Ona s tebou mluvila?" Catherine kývla. „Báječně jsme si popovídaly. Mary mi vysvětlila, jak tě nechávám, abys myslel za mě, a že naše manželství nebude nikdy fungovat, pokud dovolím, aby to takto pokračovalo. Musím začít přemýšlet sama." „Já jsem přemýšlel za tebe?" zopakoval a cítil, jak mu po krku nahoru šplhá horko. „O čem to kčertu mluvíš?" Snažila se mu vykroutit, ale když si uvědomila, že jí nevrátí ruce zpátky, vzdychla a zatřásla hlavou. „Mary mi vysvětlila, že to je věc, kterou muži dělají, ta potřeba,
kterou máš ty i tvůj otec, abych se postavila svému bývalému manželovi. Muži volí nejpřímější přístup k problému a to obvykle zahrnuje boj. Tvoje řešení mého problému je zaútočit se vztyčeným klackem, pevně odhodlaná zahnat své vzpomínky tím, že je bitím pošlu pryč. Mám pravdu?" „Nemyslel jsem, aby ses s Danielsem doopravdy bila. Spíš jsem 'měl na mysli, aby ses mu postavila se mnou stojícím vedle tebe." „A čeho přesně bys tím dosáhl, jedině toho, že bych se cítila v bezpečí, pokud bys byl na blízku." „Ale také bys viděla, že Daniels není nic jiného než násilník." „Ale to už dávno vím." Znovu zatřásla hlavou. „Mary má pravdu, že to mužská záležitost. Ale Robbie, ženy myslí jinak. My nepotřebujeme obrovskou konfrontaci nebo nějaký definující moment, který nám oznámí, že máme po problému. Stačí nám, když si to uvědomíme v mysli." „Tak proč jsi to neudělala před třemi lety? Hned, když ses s ním rozvedla?" „Protože jsem pořád ještě přemýšlela jako oběť. A když jsem přišla sem a poznala jsem tebe, dokonce i po návštěvě Skotka, bylo snazší zvyknout si na tvůj nápad postavit se Ronovi, protože jsem věděla, že mě ochráníš." Podívala se dolů na jejich sevřené ruce. „To je ten problém, když se někdo zamiluje do strážného anděla," zašeptala. „Stane se velmi snadné nechat toho anděla, aby vše vzal na sebe." Robbie pořád ještě držel její ruce, zvedl jí bradu prsty a usmál se. „Pro nás ochránce je mnohem snazší to na sebe vzít, protože tak my myslíme." Sklonil se a jemně ji políbil na její sladké rty, potom se kousíček odtáhl. „Omlouvám se, malá Cat, že jsem tě skoro připravil o tvoji sílu, místo abych ti pomohl ji najít. To by byla ta poslední věc, kterou bych chtěl."
V tu chvíli jí pustil ruce a ona mu je obtočila kolem pasu a objala ho. „Tak, a teď jsme manželé ve všech dobách," řekla a rty mu hladila hrud tam, kde mu rozepnula košili. „Znamená to, že můžeme konečně začít líbánky?" „Ano," zamručel, zvedl ji z kuchyňského pultu a odnesl ji do postele. Catherine vyskočila hned, jakmile ji položil. „Musíme zapálit svíčky," skoro zavýskla, doběhla ke stolu a vzala krabičku zápalek. Zastavila se, podívala se od zápalek na manžela a hodila je zpátky na stůl. „Zapal je ty, můj muži, svým kouzlem." Robbie došel ke stolu, vzal její ruku do své a přidržel ji u svíčky na stole. „Jediné, co musíš udělat, je přát si, aby se energie objevila," řekl jí, dotkl se jejich prsty jednoho z knotů a odtáhl je, když se objevil plamínek. Catherine zalapala po dechu a podívala se na něho. Robbie posunul jejich ruce k druhému knotu a kouzlo zopakoval, potom se pohnul ke třetímu a pustil její prsty. „Jen o to požádej, Catherine," zašeptal. „Nejdříve si představ ten plamínek v mysli a očekávej, že se objeví. On to udělá." „Já ale nemohu kouzlit," pochybovala^ i když vzdor tomu držela svůj prst u posledního knotu. „Ty ale jsi kouzlo, malá Cat," zašeptal a usmál se, když se pokoušel pohledem přinutit knot, aby se zapálil. Chytl ji za ramena a přidal svou vlastní vůli. Zachytil ji, když se knot najednou zapálil. „To jsi udělal ty!" poznala se smíchem, otočila se a objala ho pažemi. Líbal ji vášnivě a dlouho. Potom ji zvedl a odnesl ji zpátky na postel. Položil ji na přikrývku a prohlížel si ji. Ona se ale znovu posadila, klekla si na matraci, vytáhla mu košili z kalhot a stáhla mu ji z ramen. Robbie jí rozvázal šál, který si přinesla ze Skotka.
Catherine mu rozepnula pásek. Jeho manželka ho měla už napůl svléknutého, nežli se jemu vůbec podařilo rozepnout jí knoflíky u blůzky. Odstrčila mu ruce stranou, slezla z postele, postavila se čelem k němu a pomalu si rozepínala knoflíky. Dívala se na něho s úsměvem ženy, která přesně věděla, co chce. A kčertu, jestli nebyla pravda, že se Robbiemu zkroutily prsty u nohou ve chvíli, kdy jí blůzka sklouzla z ramen a ona ji nechala spadnout na podlahu. Odhalila tak krajkovou podprsenku, která jí líbezně obepínala její oblá ňadra. Její dvě krásné bradavky vystupovaly pod saténem. Robbie úplně zapomněl na svoji potřebu se svléknout. Natáhl ruku a přejel chvějícím se prstem po jemné krajce a obdivoval kontrast své velké tmavé ruky proti její světlé pleti. i Byla tak křehká. Tak neoddiskutovatelně ženská. Tak... jeho. Svíčka na okenním parapetu nad postelí se rozsvítila. Odrážela se v Catherininých zářivých očích, když jí rozepínal sukni a nechal ji sklouznout na podlahu. Objevily se krajkové kalhotky ladící s podprsenkou. Bylo na nich víc krajky než látky. Stála uprostřed svého oblečení a v očích jí tančilo kvetoucí vzrušení. Robbie sepnul ruce za zády a sevřel je v pěst. Snažil se ovládnout svoji výbušnou energii. Marně. Druhá svíčka na okně se rozzářila. „Máš to nejkrásnější tělo," zašeptala Catherine a neuvěřitelně pomalu mu rozepnula zip u kalhot. Další svíčka'— tentokrát přes celou místnost — ožila plamenem. „Nedělal jsi nic jiného, než že jsi mě dráždil svým tělem od té doby, co jsme se setkali," pokračovala zastřeným hlasem, když mu kalhoty padly dolů k nohám. Podívala se mu do očí a její ženský úsměv se rozšířil. „A ted jsi celý
můj," zašeptala a přešla mu svými jemnými prsty po břiše. Celým jeho tělem prolétly vlny chvějící touhy. Položila mu obě ruce na hruď a zlehka mu čechrala prsty chloupky. Naklonila se a políbila ho na bradavku. Svíčka na nočním stolku u postele zažhnula jako pochodeň, než se ustálila na malém plamínku." „Dotkni se mě, manželi," zašeptala a přitáhla si jeho ústa ke svým. Přitiskla se k němu. „Zapal mě." Robbiemu se konečně podařilo skopnout boty, což bylo velmi obtížné, neboť měl zkroucené prsty u nohou, objal ji a vystoupil ze svých kalhot. Zvedl Catherine z jejího popadaného oblečení a odnesl ji do postele. Položil ji na přikrývku a rychle si lehl vedle ní, než mohla znovu vyskočit. Ani se o to nepokusila. Přitulila se k němu, objala ho rukama kolem krku a políbila ho s dychtivostí nevěsty, která odevzdá svůj největší dar svému manželovi. Robbie ji líbal s dychtivostí ženicha, který neměl daleko k explozi. Jedna za druhou se svíčky rozmístěné po chatě začínaly rozsvěcet, když se jejich svatební lože ohřívalo energií, která se nepodobala ničemu, co kdy Robbie zažil. Byla tak drobná a křehká a přesto tolik důvěřivá a znenadání smělá. Její ruce putovaly po celém jeho těle, zkoumaly a vzrušovaly ho, až už to nemohl téměř vydržet. Nevěděl, jak se to stalo, protože si užíval vzrušení ze vzrušení, ale jeho nevěsta na něm najednou seděla obkročmo a hladila mu hruď a její zvlhlé naběhlé rty byly stočeny do úsměvu. „Spěchám na to moc?" zeptala se a nevypadala ani v nejmenších obavách nad tím, že by mohla. Robbie ji chytl boky a zastavil jejich pohyb. „Ano, řekl bych že ano, děvče. Pokud nezpomalíme, celé tohle místo se ocitne v plamenech."
Zamrkala překvapením a rozhlédla se po chatě, potom po něm střelila zářivým úsměvem. „To jsi udělal ty?" „Ne, malá Cat, to ty." Její nádherná hruď se nadmula, až její ňadra málem vyskočila z podprsenky. Robbie zvedl ruce a zakryl je dlaněmi. Cítil, jak mu její bradavky tlačí skrz krajku do dlaní. Catherine sáhla dozadu, rozepnula si podprsenku, stáhla si ramínka z ramen, až ji na místě držely pouze Robbieho ruce. Nechal podprsenku spadnout na svoji hruď a rychle vrátil své ruce na její nahá ňadra. Se vzrušeným vzdychnutím zaklonila hlavu dozadu, zakryla jeho ruce svými a pohnula se v bocích po celé délce jeho pyje. Robbie už to sladké mučení nedokázal dál vydržet. Otočil se, až Catherine ležela vedle něho. Jednu ruku jí položil přes hrud, aby se Catherine nehýbala a druhou rukou si položil pod hlavu, aby si ji mohl prohlédnout. Spokojený, že zůstala ležet, i když nebyl schopný zadržet její nepokojné pohyby, se Robbie sklonil, aby ji políbil — ale místo toho vykřikl, když odhodlaně a nesmlouvavě objala svými jemnými prsty jeho mužství. „Ne," zavrčel a rychle jí zvedl obě ruce nad hlavu. „Měla jsi celé týdny na to, abys prozkoumala moje tělo, malá Cat. Teď je řada na mně, abych se seznámil s tvým." „Ale já jsem tě neprozkoumala celého," opáčila a vyšpulila spodní ret. „Ano," přitakal se smíchem, políbil ji na našpulená ústa a pokračoval svými ústy dolů po bradě až na krk. „Ale neboj se," zašeptal'od její klíční kosti. „Neopustíme tuhle postel, dokud to neuděláš." „Je to slib a nebo výhru... Ach!" Zalapala po dechu, prohnula se v zádech, když jeho ústa zakryla její pevnou naběhlou bradavku. Zdálo se, že našel ten nejzajímavější způsob, jak ji zkrotit. Robbie strávil několik minut tím, že Catherine
vzdychala a svíjela se vzrušením, že úplně zapomněla na to, že ho chtěla nechat zešílet svým vlastním zkoumáním. Láskyplně se miloval s jejími ňadry, potom pokračoval cestičkou polibků dolů po bříšku až k jejím kalhotkám. Vklouzl prsty pod jejich okraj a pomalu táhl jemnou krajku dolů, až ji odhaloval více a více a pil rosu jejího rozžhaveného těla. Její volné ruce se zaryly do jeho ramenou a pak ho chytily za vlasy a vedly ho na té cestě od jednoho citlivého místa k druhému. Stáhl jí kalhotky dolů po dlouhých krásných nohou a pak je svlékl úplně. Vrátil se zpátky a políbil ji do pupíku. Pohnul se níže, rozevřel jí stehna a zakryl její ženský hrbolek ústy. Když se proti němu prohnula, zasunul jí ruku pod zadeček. Cítil, jak se svírá a napíná ke svému orgasmu. Robbie pokračoval v jejím laskání a užíval si pocitu jejího narůstajícího ohně. Rychle se přesunul a lehl si mezi její stehna, ruce měl napnuté, aby ji nezalehl. „Otevři oči, Cat." Zdálo se, že jeho hlas ji vylekal a v očích jí zasvitlo rozpoznání, když se vrátila zpátky do reality. Natáhla se a chytila ho za ramena. Usmála se. „Ano, určitě bych nechtěla o nic přijít," zašeptala, zvedla boky a zavrtěla se, až se jeho penis dotkl jejího ženství. „Slyšela jsem, že tohle je ta nejlepší část." Navzdory svému nutkání a zdrcující potřebě si ji vzít, nedokázal Robbie potlačit smích, který mu zabublal v hrudi. Sklonil své čelo k ní a se zavřenýma očima frustrovaně zasténal. „Sakra, Cat, tohle je vážná věc." Zaťala své prsty do jeho ramenou a olízla mu jazykem rty. Robbie se odtáhl a díval se na ni dolů jiskřícíma očima. „Ano, manželi," zamumlala v hrdelním napodobení jeho přízvuku a zvedla boky tak, až se do ní trochu zasunul. „Být zamilovaný je velmi vážná věc."
Robbie držel svůj pohled upřený do jejích očí a pomalu se zasunul dovnitř, potom ustoupil jen o malý kousek, aby se mohl vrátit ještě hlouběji s dalším opatrným zasunutím. Catherinin úsměv zmizel a nahradilo ho vzrušené sténání. Otevřela doširoka oči, zatímco se její prsty zaryly do zatínajících se svalů na jeho ramenou. „Ano," vydechla. „Jsou to opravdová kouzla." „Ano," zašeptal, když v ní byl úplně zasunut. Sklonil se a políbil její úsměv, potom se začal pohybovat v odvěkém rytmu, který vysílal vlny energie do jeho těla. A, znovu cítil, jak se Catherine svírá a napíná ke svému naplnění, když přijímala jeho pohyby s dychtivými a hlasitými výkřiky podpory. Nedokázal se na ni přestat dívat. Odevzdávala se mu tak svobodně, tak neohroženě a tak bezstarostně si užívala jejich vzájemnou rozkoš, byla tak divoce otevřená ve svých reakcích, že Robbie ztratil kontrolu. Přestal být opatrný a místo toho začal cítit — cítil každý stah jejích svalů, které ho obklopovaly, když odpoutal plnou sílu svého nutkání. Chata se naplnila oslepujícím světlem, plameny na všech svíčkách zářily vířivým teplem, když se vzduch zaplnil pulsující září kouzel tak silných, že se na několik úderů srdce zastavil čas, aby se znovu rozběhl s výbuchem jejich vzájemného naplnění. Catherine vykřikla a Robbie doslova zařval, když ho narážející vlny bouře zanesly na okraj reality a do říše jejich naplněného svazku — to toho kouzelného světa plného zázraků, kde dvě srdce začínají bít jako jedno. Rozkoš jakoby trvala věčnost. Robbie se odmítal pohnout. Místo toho zůstával vztyčený, hluboko v ní, zatímco se její neustávající pulsy kolem něho svíraly. Catherine, na rozdíl od něho, byla očividně myslí v přítomnosti, protože natáhla ruku, pohladila ho prstem
po tváři, zastavila se na bradě a jemně mu tlakem zavřela ústa. Usmála se — byl to žhavý, šibalský úsměv ted-jsem-tě-dostala. „To byla opravdu ta nejlepší část," zašeptala a trochu nadzdvihla boky. „A rozhodně lepší než cokoliv bych si kdy mohla vysnít." Rozhlédla se po chatě v mihotajícím se světle svíček. Potom se svým zářivým pohledem vrátila k němu. „Kdybych tě tolik nemilovala, možná by mě to trochu vystrašilo. Stane se to vždycky, když se budeme milovat?"-Vzala mu bradu do dlaní. „Protože tó se do nedoplatíme na svíčkách." Robbie si uvědomil, že už se neudrží, překulil se a vzal ji s sebou. Přitiskl si ji k boku a díval se vzhůru na tančící stíny na stropě. „Já opravdu doufám, že ne, Cat, protože to bych zemřel před svými dalšími narozeninami." Přehodila si přes něho ruku a nohu. Políbila ho na bradavku a položil si hlavu do ohbí jeho paže. Cítil, jak se usmívá, když spokojeně vzdychla. Najednou Catherine zvedla hlavu, podívala se na stolek vedle postele a začala se smát. Robbie se otočil, aby se podíval, co je tam tak směšného, a roztřásl je oba svým vlastním smíchem. Na nočním stolku vedle postele, opřeny o klidně svítící svíčku, stály tři balíčky kondomů, které ve tmě světélkují. „Řekla bych, že to byl Cody," dumala Catherine, položila si hlavu a poklepávala ho prsty na hrudi. „Ne, byl to Rick." Zaklonila hlavu, aby se na něho podívala a zamračila se. „Myslím, že je to taková ta tichá-voda-břehy-mele." Robbie uchopil její bubnující prsty a políbil ji na pršáček. „Potřebujeme kondomy, Catherine? Vlastně jsme ještě nemluvili o tom, jestli se naše rodina rozroste." Zvedla se a znovu si na něho obkročmo sedla. Potom pomalu zatřásla hlavou. „Ne, nepotřebujeme mít něco mezi sebou," zašeptala. „Nikdy bych nemohla mít rodinu,
která by byla dost velká. Chcete chlapečka nebo holčičku, pane MacBaine?" Robbie o tom přemýšlel, díval se nahoru do krásné zářící tváře své manželky a snažil se představit si ji těhotnou. „Možná šest od každého," řekl nakonec. To ji rozesmálo. Což mu znovu začalo kroutit prsty. „Miluji tě, manželko." Usmála se na něho úsměvem, který zastínil záři svíček. „A já miluji tebe, manželi." Catherine zvedla tázavě obočí a její nenechavé prsty se znovu začaly procházet po jeho břichu. „Už jsi nabral svoji sílu zpátky?" Všechny svíčky v chatě se najednou rozzářily.
Kapitola 25
Catherine mohla o Skotech říci jednu věc. Nezáleželo na tom, zda to bylo před osmi sty lety nebo dnes, svatby rozhodně slavit uměli. Na několika stolech bylo rozmístěno tolik jídla, že by to nasytilo malý národ. A těch lidí! Byli tam tucty a tucty MacKeagů a MacBainů. Bratranci a sestřenice se sjeli z celé země, přiváželi s sebou drahé polovičky a miminka, aby jim požehnali ke svatbě. Catherine byla trochu ohromená, když zjistila, že je součástí tak obrovské rodiny. Zejména proto, že sama byla jedináček a osiřela v devatenácti letech. Dokonce i Nathan a Nora byli jako ve snách, když je najednou obklopila hora dětí, které je oslovovaly bratrance a sestřenice. Neustále přicházeli i lidé z města, vítali Catherine v Pine Creek, přáli jí vše nejlepší a téměř každý se zmínil, že Robbie byl nejlepší úlovek ze tří okresů. „To byla ale velmi velká chyba, kterou jste udělala, když jste mě požádala, abych ověřila nepravý podpis," řekla Martha Baileyová nad šálkem punče těsně před tím, než si usrkla. „Vy jste věděla, že to není Robbieho podpis?" zeptala se Catherine. Martha přikývla. „Tak proč jste ho ověřila?"
„Vydírání," pravila soudkyně s úsměvem. „Marcus Saints mi řekl, že máte místo pro dva další chlapce." „Ty postele zaplníme miminky," oznámil Robbie, který došel k nim a objal Catherine kolem ramen. „Můžete přistavit další ložnice," navrhla Martha a mávla nad tím rukou. „A kromě toho, všichni vědí, že děti jsou levnější, když jich je tucet." Zamrkala na Robbieho řasami. „Právě ted mám v nápravném zařízení dva chlapce, kteří by měli být propuštěni v červenci. Do té doby byste mohli ty úpravy dokončit." „V pondělí se za vámi stavím v kanceláři, abych podepsal novou svatební smlouvu," odpověděl Robbie. „A až Gunter dostane byt, budeme v naší konverzaci pokračovat," dokončil s kývnutím a odváděl Catherine pryč. Marcus Saints jim zastoupil cestu, stahoval si rukávy a zapínal knoflíčky. Všiml si svých špinavých rukou a se smíchem si je otřel do kalhot. „Bude ze mě milionář," oznámil jim. „Cody a já spolu začneme podnikat. Budeme vyrábět a prodávat bramborová děla na internetu." Nathan k nim přiběhl a košili měl špinavou od bramborových slupek. „Viděla jsi mě, mami? Trefil jsem se do toho kamene třikrát." Podíval se na Marcuse. „Slyšel jsem, co jste říkal Codymu. Můžu do toho jít s vámi? Mohl bych každé dělo otestovat, než ho prodáte." Marcus pohladil Nathana po vlasech a uvědomil si, že mu po nich jenom rozmazal bramboru. Zkusil mu ji otřít rukávem. „Jasně, Nathane. Můžeš být naše výstupní kontrola." „Tak za deset let," upřesnil Robbie, mávl na Marcuse a znovu táhl Catherine pryč. Přiběhl k nim otec Daar s plechovkou limonády v ruce, miskou dresinku v druhé a několika mrkvemi a řapíkatými celery, které mu vykukovaly z náprsní kapsy. „Rád bych si s tebou promluvil, Robbie," řekl těsně před tím, než zvedl misku a olízl dresink z okraje.
„Zítra," odbyl ho Robbie a otočil Catherine znovu pryč. Catherine se začínala cítit jako kůň tažený za vozíkem. Zastavila se a přinutila svého manžela stát. „Co máte za problém, otče?" zeptala se. Daar zavrtěl hlavou. „Není to až tak problém, který mám," odpověděl. „Spíš je to záhada." Robbie vzdychl a nakrčil nos. „A co by to mělo být?" rezignoval. „Ten kořen," zašeptal Daar, rozhlédl se kolem a přistoupil blíž. „Není to to, co jsem očekával." Robbie se na kněze upřeně zadíval. „Co tím myslíš, že to není to, co jsi čekal? Je z Cůramova stromu. To vím určitě." „Ano, aňo," přitakal Daar a naklonil hlavu. „Krásně se ujal a roste naprosto skvěle, ale není to dub. Ten strom je malá bílá borovice." Robbie zavrtěl hlavou. „Ne, ten kořen pochází z dubu." Daar si usrkl limonády a naklonil hlavu. „Jsi si jistý? Nemohl jsi omylem vzít kořen z nedaleké borovice? Nerostla blízko Cůramova stromu nějaká?" „Ne, ten strom stál úplně sám v jeskyni. Říkáš mi, že je ten kořen bezcenný? Ze nebudeš schopen prodloužit své zaklínadlo?" „Ne," řekl Daar. „Má energii stromu moudrosti. Cítím ji. Jen nevím, co to znamená, to je všechno. Přinesl jsi mi kořen dubu a roste z něho borovice." Starý kněz najednou zalapal po dechu a vylil trochu dresinku z misky. „Cůram!" zašeptal. „Ten neřád má něco za lubem." „Může si mít za lubem, co chce," zavrčel Robbie, „jen když se ti podaří prodloužit do zaklínadlo." Daar nepřítomně přikývl. „Ano, to není problém, MacBaine. Tvůj táta i ostatní tu zůstanou." Několik vteřin se na Robbieho díval, potom se otočil a odešel. Cestou potřásal hlavou a něco si pro sebe mumlal.
„Věříš, že tvůj otec a strýcové jsou v bezpečí?" zeptala se Catherine a podívala se na svého mračícího se manžela. „Ano, Daar by se mi neodvážil lhát." Robbie se přinutil setřást ze sebe svoji špatnou náladu a najednou se usmál. „Pojd na seník, manželko. Moje prsty u nohou by se rády znovu zkroutily." „Nemůžeme prostě zmizet. Je tu příliš mnoho lidí." Jakoby jí chtěli dát za pravdu, právě k nim přicházeli Libby a Michael. Michael držel v náručí svoji vnučku a usmíval se s pýchou dědečka, který si myslí, že má co do činění s její existencí. „Jdi na mě počkat na seník," zašeptal Robbie, položil ruku Catherine na zadeček a postrčil ji. „Budu u tebe do deseti minut." Catherine předstírala, že svoji novou tchýni s tchánem neviděla, a rychle se rozběhla ke stodole. Zastavila se těsně za dveřmi, aby si její oči zvykly na šero, a potom došla ke Sprocketovu stání a vytáhla z kapsy mrkev. „Tady máš, chlapáku," řekla a nechala ho ukousnout velký kus mrkve. „Ukradla jsem ti to dřív, než se dostala na talíř." „Čí svatbu to oslavuješ, Cathy?" Catherine se otočila a zalapala po dechu, když zjistila, že se ocitla tváří v tvář Ronovi, který stál ve dveřích do sedlovny. „Co tu děláš?" „Říká se, že jsi mě sem pozvala," odpověděl, vstoupil do uličky a stál tak mezi ní a východem ze stodoly. „Ale nemyslím si, že by to bylo proto, že bych ti chyběl. Kdybys mě postrádala, čekala bys na mě doma, když mě pustili." Catherine si sepnula ruce za zády a dotkla se palce svého snubního prstenu: „Ta oslava venku je pro mě. Včera jsem se vdala." Ronův obličej potemněl. Sevřel pěsti podél boků a udělal krok dopředu. „Tak proč jsi nechala rozhlásit, že mě chceš vidět?"
Catherine pustila ruce za zády a založila se je na hrudi. Nenápadně se rozhlížela po stodole po hrábích nebo lopatě nebo po něčem, co by mohlo sloužit jako zbraň. „Myslela jsem si, že bys rád viděl své děti," došla doprostřed uličky, aby si od něho držela bezpečnou vzdálenost. „Naposledy, než zmizíš z jejich života úplně." Ron sledoval její pohyb a také se přemístil. „To je od tebe laskavé," odfrkl si a postavil se mezi ní a lopatu, která stála opřená o zed. „Máš vůbec ponětí, jaké to je pro poldu ve vězení?" zeptal se hlubokým hlasem, který Catherine rozeznala jako první stupeň přicházejícího výbuchu. „Musel jsem bojovat o holý život." Catherine si nedokázala pomoci, ale musela se usmát. „Vítej v mém světe, Rone. Bojem o přežití jsem strávila šest let." Catherine si byla vědoma, že jeho hněv vyskočil o další stupeň, a její úsměv se rozšířil. Spustila ruce podél boků. „Chceš vidět děti nebo ne? Potřebuji jít totiž zpátky ke svému manželovi." Vrhl se vpřed pravděpodobně ještě dříve, než si vůbec uvědomil, co dělá. Ale Catherine byla připravená a uhnula doprava, směrem ke svobodě. Potom však uskočila doleva a popadla lopatu. Když se k ní Ron otočil, už ji pevně svírala a rukojeť lopaty se mu blížila k rameni. Zatlačila pravou rukou dopředu veškerou svojí silou a použila své tělo jako otočný bod. Ron zareagoval přesně, jak Robbie během tréninků předvídal. Catherine využila setrvačnost jeho obranného bloku, aby ho stejným směrem udeřila do čelisti. Ron padl jako podťatý, jeho vytřeštěné překvapené oči zesklovatěly a potom se zastřely. Nakonec se zavřely úplně, když jeho tělo dopadlo na betonovou podlahu s tak bolestivě znějícím žuchnutím, že Catherine musela při tom zvuku zamrkat. Její projev sympatií však trval necelou vteřinu.
Z trámů pod střechou ze ozvalo jako smích znějící zaštěbetání. Catherine vzhlédla a uviděla Mary. „Neopovažuj se smát!" vyštěkla na ni. „Z násilí nemá mít člověk dobrý pocit." Mary slétla dolů a přistála Ronovi na hrudi. Mocně ho klovla do tváře, až mu začala téci krev, potom seskočila a zamířila uličkou směrem ke dveřím stodoly. Catherine odhodila lopatu a třela si čelo. „Dobrá," zamumlala směrem k odcházející sově. „Možná měl Robbieho plán nějaký smysl. Ale jenom proto, že Ron je chlap a násilí je jediná věc, které rozumí. Tak jdi," řekla a mávla na Mary. „Jdi a přived mého manžela. Necháme ho uklidit tenhle nepořádek, protože to celé byl jeho nápad." „Ale víš co?" zeptala se tiše a zastavila Mary. „Vlastně to vůbec nestálo za všechny ty obavy, které jsem měla. Myslela jsem si, že ucítím aspoň nějakou emoci, ale necítím nic. Ani hněv, ani úlevu, dokonce ani lítost. Jen... nic," dokončila a pokrčila rameny. Mary zamrkala, potom se otočila a vylétla ze dveří. Catherine se posadila na balík sena a zatímco čekala, prohlížela si Rona. A jen ji překvapilo, když si uvědomila, jak je malý. Před třemi lety — co před lety, před třemi měsíci — by jí Ron připadal šest metrů vysoký. Ale poté, co žila, zamilovala se a vášnivě se milovala se skutečným obrem, si Catherine uvědomila, že sto osmdesát centimetrů není moc. Je to bezvýznamné. Ano, přímo slabošské. Ron přibral na váze, všimla si, do té míry, že vypadal neupraveně. Měl vystouplé břicho, buclaté tváře a po tom, jak ho Mary klovla — ach, ten nehodný pták — mu na jeho bledé tváři pravděpodobně zůstane jizva. Catherine si právě zakryla ústa, aby potlačila hlasitý smích, když do stodoly dveřmi vběhl její manžel, se sklouznutím se zastavil na druhé straně Rona a upřeně se na ni díval.
„Mary říkala, že mi chceš něco říci," zašeptal. Vypadal klidný, ale Catherine četla starosti, mísící se se strachem a hněvem v každém centimetru jeho velkého těla. „Tedy, myslím, že bych ti chtěla říci několik věcí," povzdechla si. „Já... ehm... bych asi měla začít tím, že ti poděkuji za tvé lekce boje." Usmála se. „Ted už vím, že se opravdu čas od času mohou hodit." „A...?" zašeptal až příliš tiše. „A předpokládám, že nápad postavit se mým démonům měl něco do sebe." Znovu se usmála. „Měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem to tentokrát já, kdo má navrch." „A...?" zeptal se ještě tišeji. Svaly na jeho krku a ramenou se pomalu uvolňovaly. „A potřebuji pomoci s problémem, který mám." „S jakým problémem?" Ukázala na Rona. „Teď, když je tady, nevím, co s ním udělat." Robbie se podíval dolů a potom zpátky na ni. „Chceš, abych ti dal návrh? Anebo se o ten problém můžu postarat místo tebe?" Catherine se opřela lokty o kolena, podepřela si bradu dlaněmi a dívala se na Rona. „Nevím. Myslím, že tohle je jeden z momentů, kdy se manžel může opravdu hodit." S bradou stále v dlaních vzhlédla a usmála se. „A můžeš uspokojit svoji mužnou potřebu ochraňovat nás, když tě nechám, abys nás ho zbavil." Robbie si založil ruce na prsou a zvedl obočí. „Máš v úmyslu mi dát nějaký návod, abych věděl, kdy mám být manžel, kdy ochránce a kdy milenec?" Catherine se postavila, obešla Rona, zastavila se před Robbiem a usmála se na něho. „Myslím, že až dosud nám to šlo i bez návodu velmi dobře," zašeptala, objala ho pažemi a přitiskla se k jeho hrudi. „Jak se daří tvým prstům u nohou?"
„Nepokoušej mě, ženo," zavrčel a pevně ji objal. „Říkal jsem ti, že moje práce ochránce je na prvním místě." Přitulila se k jeho hrudi, vdechla jeho vůni a se vzdychnutím zavřela oči. „V tom případě si myslím, že bys ho měl vyvézt za město dřív, než se probudí." Robbie ji ještě jednou stiskl, odsunul ji na stranu a postavil se nad Rona. „Ale vezmi s sebou chlapce," požádala. Robbie se narovnal nad Ronovým tělem. „Cože? Proč?" „A Nathana. Chci, abys s sebou vzal Nathana." „Cože?" „Byl dost starý na to, aby si pamatoval Rona jako monstrum. Chci, aby viděl, že se ho nemusí bát. A když ho s sebou vezmeš, budu vědět, že ne...," ukázala na Rona, „že nepřidáš nic k mé a Maryně skvělé práci," dokončila, otřela si ruce o sebe a vyšla ze dveří. Zastavila se a ohlédla. „Počkám nahoře v chatě," dodala a zářivě se na něho usmála. „Tak se moc dlouho nezdržuj, manželi. Vezmu s sebou nové svíčky."
Janet Chapmanová
Pokušení Z anglického originálu Tempting the Highlander, vydaného nakladatelstvím Pocket Books v New Yorku roku 2004, přeložila Jana Rybová. Vydalo nakladatelství Levné knihy, a. s., v Praze roku 2009. Redakce Slávka Járova. Obálka Franco Accornero. Grafickou úpravu a sazbu z písem Sabon a Castle programem TpX připravil Bohumil Bednář, PISCES. Tisk a vazba Těšínské papírny, s. r. o., Český Těšín. Vydání první.
