V ÝZKUM Gubrium, J., Holstein, J. 1997. The New Language of Qualitative Metod. New York: Oxford University Press. Katechismus katolické církve. 1995. Praha: Zvon. Kaufman, J. C. 1999. La Femme Seule et Le Prince Charmant. Paris: Nathan. Kuchařová, V., Nedomová, A., Zamykalová, L. 1999. Předpoklady sňatkového a rodinného chování mladé generace. Praha: VUPSV. Linková, M. „Singles: životní styl nebo z nouze ctnost?“ Přítomnost, 2002, č. 2, s. 45–47. Luckmann, T. 1967. The Invisible Religion. New York: Macmillan. Roseneil, S., Budgeon, S. 2004. „Cultures of Intimacy and Care Beyond the Family: Personal Life and Social Change in the Early 21st Century.“ Current Sociology, Vol. 52, No. 2: 135–159. Singly, F. 1999. Sociologie současné rodiny. Praha: Portál. Strauss, A., Corbin, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. Tomášek, M. 2006. „Singles a jejich vztahy; kvalitativní pohled na nesezdané a nekohabitující jednotlivce v České republice.“ Sociologický časopis, roč. 42, č. 1: 81–105. Poznámky 1 Tento text vznikl s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – výzkumný záměr „Reprodukce a integrace společnosti“ (MSM0021622408).
2 Nízký počet komunikačních partnerů a partnerek je způsobený možnostmi výzkumu, který byl proveden v rámci magisterské práce. I u těchto několika účastníků výzkumu však odhalila analýza rozhovorů významné souvislosti mezi vírou a postojem k partnerským a rodinným hodnotám, projevující se také náboženskou interpretací života a způsobem vyrovnávání se s problematikou singles, stejně jako heterogenitu této adaptace. 3 M. Tomášek (2006) definuje singles v nejširším smyslu jako ekonomicky nezávislé, nesezdané a nekohabitující jedince. Z této definice vychází i prezentovaný výzkum věřících singles. 4 Tomášek vymezil pro současný český kontext tyto charakteristické formy alternativních vztahů: 1. ženatí milenci a milenky, 2. „víkendové manželství“, „apart but together“, 3. distanční vztahy a „nárazovky“, 4. otevřené vztahy, 5. přítel/kyně do nepohody, 6. „hra na dokazování si“. 5 Použité kategorie zjednodušeně demonstrují různé způsoby interpretace víry v Boha a osobního vztahu k němu. Mgr. Michaela Bartošová je výzkumnou pracovnicí Institutu pro výzkum reprodukce a integrace společnosti při FSS MU v Brně, kde také studuje v doktorském studijním programu na katedře sociologie. Ve své práci se zaměřuje na měnící se podoby partnerských vztahů a reprodukčních strategií v současnosti, konkrétně na problematiku odkládaného mateřství a singles.
Rozdlení domácích prací v rodinách s dtmi / Jana Bierzová V okamžiku, kdy byly ženy výrazněji zapojeny do světa placené práce ve veřejné sféře, změnily se jejich finanční možnosti, sebevědomí, chápání ženství i každodenní život. Ženy odešly do práce, avšak pracoviště a jeho kultura se jen velmi málo přizpůsobily novým, změněným podmínkám. Stejně tak se nedotkly změny v pracovní angažovanosti žen jejich domácností, povinností s nimi spojenými a především mužů v nich. Zásadnější změny v postavení žen se odehrály na trhu práce a celkově ve veřejné sféře, zatímco v soukromí, v jednotlivých rodinách a domácnostech, se úloha žen mění jen velmi pomalu. Jen málokteré páry opouštějí tradiční rozdělení mužských a ženských rolí v rodině. Podle Arlie Hochschild jsou to zvláště domácí práce, které se ocitají v samém srdci vyjednávání genderových strategií v rodině či manželství (Hochschild 2003: 269). Ty určují a definují genderové role partnerů v rodině nejvíce. Práce v domácnosti nebo pro domácnost můžeme vymezit nejen jako prostý úhrn všech činností nutných k zajišťování chodu domácnosti, ale také jako definování těchto činností jako potřebných, vytváření standardů, podle kterých se budou vykonávat a kontrolovat, zda byly provedeny přijatelným způsobem. Můžeme rozlišovat dva druhy činnosGENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM
tí spojených s domácností. Základní z nich je management nebo správa domácnosti, což znamená zodpovědnost za domácnost a její fungování, rozdělování úkolů, které je potřeba vykonat, nebo vysvětlování, jakým konkrétním způsobem lze co a kde udělat či obstarat. Tato „mentální“ práce je ve většině domácností zajišťována ženami. Ostatní s pracemi v domácnosti „pomáhají“ a provádějí svěřené úkoly, nicméně nepřebírají hlavní zodpovědnost za jejich celkovou koordinaci. Druhým typem činnosti je to, co si pod pojmem domácí práce většina z nás představí, tedy rutinní, nejčastěji vykonávané domácí práce, jako je vaření, úklid, praní a vše, co je nutné k běžnému provozu domácnosti. Nejvýraznější charakteristikou současného rozdělení práce v domácnosti je fakt, že ženy vykonávají většinu této práce, nezávisle na tom, zda jsou zaměstnané nebo ne. Dá se říci, že směr vývoje v této oblasti je poměrně jasný – ženy sice stále vykonávají většinu těchto prací, na druhé straně jim muži pomáhají více než v minulosti (Brines 1994: 652). Otázkou je, proč, přes mírné změny, zůstává rozdělení domácích prací stále tradiční a neměnné, jak se konstituuje a jak se udržuje ve společnosti. Existuje více teorií, které se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a vysvětlení současného stavu. ObvykR O Č N Í K 7, Č Í S L O 1 / 2 0 0 6 | 19
V ÝZKUM Graf 1: Kolik hodin týdně věnují rodiče dětí domácím pracím1.
4,5
4,11
4,1
4 3,5 3 2,5 1,83
2 1,5
1,41
1 0,5 0 M uži
Ženy
Podle odhadu partnera
Vlastní názor
N muži = 831, N ženy = 1161 Zdroj: Výzkum Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR, SOÚ AV ČR 2005.
le jsou založeny na ekonomickém nebo sociologickém přístupu. Ekonomické teorie týkající se rozdělení domácích pracích vycházejí z neoklasického racionálního modelu lidského chování uplatněného ve sféře rodiny (Becker 1985). Tento přístup předpokládá, že partneři dělají společně rozhodnutí tak, aby maximalizovali užitek celé rodiny jako celku. Základním principem je specializování se na rozdílné činnosti: každý se zaměřuje na tu aktivitu, ve které dosahuje nejvyšší efektivity. Becker vychází z toho, že ženy jsou biologicky předurčeny k mateřství a péči o děti, a tudíž mohou dosahovat větší efektivity právě v domácí sféře, zatímco muži se naopak lépe uplatní na trhu práce (Coltrane 1996: 152). Pozdější revize neoklasického přístupu odstranily biologický determinismus a vycházely pouze z principů racionální volby. Snažily se vystupovat jako genderově neutrální, ačkoliv jejich výchozí podmínky (výdělky) i konečné důsledky (vykonávání domácích prací) genderově neutrální rozhodně nejsou. Další přístupy v sobě zahrnují více sociologických aspektů, ačkoliv se většina z nich zcela nezbavila všech pozůstatků teorií racionálního výběru, přesto v nich můžeme nalézt pojmy, jako je moc, sociální normy nebo ideologie. Jedním z nich je teorie relativních zdrojů (Blood, Wolfe 1960), která tvrdí, že každý z partnerů se snaží minimalizovat svůj podíl na méněcenné práci v domácnosti. V mocenských vztazích mezi partnery má převahu ten, který disponuje více zdroji ve formě vzdělání, výdělků nebo pracovní prestiže a vykonává pak méně nízko hodnocených domácích prací. Ženy mají tudíž obvykle slabší vyjednávací pozici především kvůli nižším příjmům, které musí vynahrazovat větším podílem na správě domácnosti (Lauk, Meyer 1995: 9). Některé výzkumy potvrzují, že opravdu existuje nepřímá závislost mezi zdroji, které manželé do vztahu přinášejí, a podílem na domácích pracích. Jiná šetření tvrdí, že tuto závislost nelze prokázat zvláště v případě, že větší příjem má žena a muž by měl vykonávat více domácích prací, k čemuž obvykle nedochází (Farkas 1976). Arlie Hochshild ukazuje, že ženy, které mají nezaměstnané partnery, nevykonávají GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM
menší podíl domácích prací, aby tím ještě více neoslabovaly identitu mužů – živitelů, která může být ztrátou zaměstnání podkopána (Hochshild 2003). Některé teorie jsou založeny na rozdílech v časových závazcích mužů a žen, které podstatně ovlivňují jejich podíl na práci v domácnosti. Tento výklad staví na tom, že muži a ženy participují na práci v domácnosti a péči o děti do té míry, do jaké jim to dovolují časové možnosti omezené činností v placené sféře práce. Jestliže tedy ženy tráví v práci více času, přesouvají část svých domácích závazků na své partnery (Shelton, John 1996: 306–309). Další teorie se mnohem výrazněji oprošťují od modelů racionální volby. Takovým přístupem je teorie genderové ideologie (Condran, Bode 1982). Ta vidí rozdělení práce v domácnosti jako výsledek postojů, které vůči genderovým rolím v rodině mají partneři. Postoje mohou být jak tradiční, tak egalitaristické a jsou závislé jak na socioekonomickém statusu jedince, tak na jeho osobních názorech. Některé výzkumy ukazují, že muži s více egalitaristickým názorem na postavení žen ve společnosti také vykonávají více domácích prací. Souvislost mezi těmito dvěma jevy ale není zcela zřejmá a jiné výzkumy naopak silnější vztah mezi egalitaristickými názory mužů a jejich zapojením v domácnosti nevidí (Brines 1994: 653). Dále se jedná o tzv. socializační nebo genderové přístupy. Ty upozorňují na to, že distribuce zdrojů mezi partnery je sociálně podmíněna a ženy i muži jsou socializováni do různých rolí. S rolí žen je tradičně asociována zodpovědnost za provádění domácích prací a muži jsou naopak spojováni spíše s placeným zaměstnáním, což s sebou přináší i odlišnou míru zapojení do prací v domácnosti (Chaloupková 2005: 61). Značné odlišnosti ve vykonávání domácí pracích mezi muži a ženami dovolují vážněji se zabývat myšlenkou, že jsou to právě práce v domácnosti a péče o děti, které se významně podílejí na konstruování genderu ve společnosti. Přetrvávání identifikace žen s domácími pracemi vytváří symbolický význam prací v domácnosti pro identitu žen jako takovou. „Správné“ ženy jsou taR O Č N Í K 7, Č Í S L O 1 / 2 0 0 6 | 20
V ÝZKUM Graf 2: Kolik hodin denně věnují rodiče dětí domácím pracím, péči o děti a o další členy rodiny.
5,05 Ženy – 9,11 hodin
4,1
0,24 2,12
Muži – 3,89 hodin
1,83
0,14
0 2 4 A. Práce vv domácnosti domácnosti A.Práce B.Péþe B. PéčeoodČti děti
6 8 10 C. Péčeoonemocné, nemocné,staré staréþleny členy C.Péþi
N A. muži = 795, N B. muži = 804, N C. muži = 665 N A. ženy = 1134, N B. ženy = 1130, N C. ženy = 9581 Zdroj: Výzkum Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR, SOÚ AV ČR 2005.
kové, které dobře plní své domácí povinnosti. Zároveň jsou domácí práce chápány jako „nemužské“. Součástí socializace mužů a žen je i genderové rozdělení určitých úkolů a zodpovědnosti za ně, což není možné změnit ani v kontextu masivní účasti žen na pracovním trhu (Crompton, Harris 1999: 106). Domácí práce tak produkují nejen statky a služby, ale také obrazy žen a mužů ve společnosti (Shelton, John 1996: 312, Coltrane 1996: 175). Domácí práce – druhá směna žen? Mnohé výzkumy dokazují, že i dříve poměrně rovné rozdělení odpovědnosti za domácí práce se v páru mění poté, co se partnerům narodí první dítě. Žena na sebe přebírá roli pečovatelky o dítě, která je téměř automaticky doprovázena i rolí pečovatelky o domácnost. Muž se naopak stále více soustředí na placenou práci ve veřejné sféře. Role partnerů většinou zůstávají takto vychýlené i poté, co děti odrostou a žena se vrátí do zaměstnání (Coltrane 1996). V tomto článku se zaměřím právě na rozložení domácích prací v rodinách, které mají alespoň jedno dítě do osmnácti let, a musí tudíž zvládat větší objem práce než rodiny bez dětí. To klade na rodiče větší nároky nejen co se týče samotné péče o děti, ale je pro ně také obtížnější kombinovat placenou a neplacenou práci. Podle výzkumu, kterého se zúčastnilo 1998 osob (833 mužů, 1165 žen)2, stráví průměrně ženy za den 4,1 hodin prací v domácnosti, zatímco mužům tato činnost denně zabere pouze 1,83 hodin.3 Zajímavé je srovnání těchto hodnot, které uváděli samotné respondentky a respondenti a hodnot, které vypovídají o tom, kolik času věnuje domácím pracím jejich partner či partnerka. Respondenti a respondentky měli odhadnout, kolik hodin denně stráví jejich partner či partnerka prací v domácnosti. Odpovědi mužů týkající se jejich partnerek se téměř shodují s tím, co vypovídají ony samy o sobě. Podle respondentů mužského pohlaví stráví jejich partnerky prací v domácnosti denně asi 4,11 hodin, což je údaj lišící se jen nepatrně od toho, který uvádějí ženy samy, tedy 4,1 hodin. Podíváme-li se na odhad GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM
žen, který by měl vypovídat o angažovanosti jejich partnerů v domácnosti, zjišťujeme, že výsledky se značně rozcházejí. Ženy uvádějí, že jejich partneři stráví prací v domácnosti pouze 1,41 hodin denně. Rozdíl oproti tomu, co o sobě tvrdí muži – tedy 1,83 hodin – je výrazný a statisticky významný. Z těchto dat můžeme usuzovat, že muži poněkud přeceňují svůj podíl na fungování domácnosti, který je podle jejich partnerek nižší. Toto nadhodnocení může být způsobeno tím, že muži sice tuší, že pracují v domácnosti méně, ale nechtějí to přiznat tazateli nebo tazatelce výzkumu. Vysvětlení může spočívat i v tom, že ženy podceňují své partnery a objem jejich domácí práce proto, že vůbec nepovažují některé jejich aktivity za domácí práce (např. starost o auto) nebo se jim jeví partnerův přínos ve srovnání se svým jako zanedbatelný a mají proto tendenci ho snižovat (viz graf 1). Výrazně rozdílné údaje týkající se žen a mužů, rodičů dětí do osmnácti let, se nám ukážou, budeme-li zkoumat rozdělení nejen domácích prací, ale také čas věnovaný péči o děti a další členy rodiny, kteří vyžadují speciální opatrování. Součet doby, které respondenti nebo respondentky věnují těmto třem činnostem, ukazuje velmi rozdílné hodnoty pro jednotlivá pohlaví – ženy stráví touto neplacenou prací asi dvakrát více času než muži. Průměrně věnují ženy denně 9,11 hodin péči o domácnost a její členy, zatímco muži pouze 3,89 hodin. Údaj o více než devíti hodinách denně, které ženy v průměru stráví prací v domácnosti, se může jevit jako poněkud zveličený. Tato výše je dána tím, že výzkumu se účastnili pouze rodiče dětí do osmnácti let a mezi nimi je velké procento žen, které jsou s dětmi doma na mateřské dovolené a jejich údaje jsou pak vyšší. Jisté zkreslení celkového času, který respondenti a respondentky věnují fungování domácnosti a péči o její jednotlivé členy, může být způsobeno také tím, že tyto činnosti se překrývají a odpovídající nejsou schopni přesně rozlišit, co jsou domácí práce nebo co je péče o děti a mohou pak takto nejasně „vyhraněný“ čas započítávat dvakrát (viz graf 2). R O Č N Í K 7, Č Í S L O 1 / 2 0 0 6 | 21
V ÝZKUM Graf 3: Celkové rozdělení činností během dne u pracujících a nepracujících rodičů dětí 4.
Nepracující ženy
9,65 0,18
Pracující ženy
0,36
3,01
6,03
8,31
2,52 0,21
Nepracující muži
4,45 0,15
Pracující muži
3,96 9,12
1,58
1,88 0
2
Péþe o dČti
4
6
8
10
Péþi o nemocné, staré þleny
12
14
Práce v domácnosti
16
18
Pracovní doba
N pracující muži = 566, N nepracující muži = 61 N pracující ženy = 532, N nepracující ženy = 377 Zdroj: Výzkum Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR, SOÚ AV ČR 2005.
Graf 4: Rozdělení prací v domácnosti mezi muži a ženami podle jejich vlastního názoru a podle odhadu jejich partnerek a partnerů.
Ženy o mužích – 3,21 9,39 hod
1,41
Muži – vlastní názor – 4,09 9,02 hod
1,69
1,83
2,12
Muži o ženách – 4,09 9,02 hod
4,11
Ženy – vlastní názor – 9,39 hod 3,21
4,1 0
domácí Domácí práce péče
0,11
2 péþe o děti dČti Péče
0,14
4,67
0,24
5,05 4
6
0,24 8
10
péþe oo nemocné, nemocné,staré staréčleny þleny Péče
N muži = 649 N ženy = 950 Zdroj: Výzkum Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR, SOÚ AV ČR 2005.
Dalo by se předpokládat, že ženy vzhledem k tomu, že stráví tolik času denně prací v domácnosti, se budou méně angažovat v pracovní sféře. To ale výsledky výzkumu nepotvrzují. Ženy sice pracují za mzdu méně hodin denně než muži – 8,31 oproti 9,12 hodinám – ale neplacenou práci vykonávají pracující ženy 5,71 hodin, tedy o více než dvě hodiny déle než muži, kteří také pracují. Musíme tak dát za pravdu badatelkám, které hovoří o angažovanosti žen v domácnosti po běžné pracovní době jako o „druhé směně“ (Hochschild 1989), (viz graf 3). Z grafu tři je patrné, že ženy stráví oproti mužům větší část dne prací – placenou i neplacenou v součtu. Zaměstnané matky věnují pracovním aktivitám denně 14,02 hodin a mají asi dvě hodiny volného času v průměru. Zaměstnaní muži s dětmi stráví prací denně 12,73 hodin a mohou se delší dobu věnovat svým zájmům, což jim umožňují zhruba tři hodiny volného času denně. Ve skupině pracujících rodičů GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM
nejsou natolik výrazné rozdíly mezi časem věnovaným neplacené práci u mužů a u žen. V rodinách, ve kterých pracují oba rodiče, jsou domácí práce a péče o děti rozděleny rovnoměrněji, než je tomu u rodičů dětí, kteří nepracují. Údaje týkající se rodičů dětí, kteří nemají placené zaměstnání (jedná se například o lidi na rodičovské dovolené, v domácnosti, nezaměstnané apod.), ukazují značně nerovnoměrnou dělbu práce v rodině. Vidíme, že pracovní vytížení žen je v této skupině značné. Matky, které se nevěnují placenému zaměstnání, stráví zajišťováním chodu domácnosti a péči o její členy více než 16 hodin denně, zatímco u mužů je to pouze 8,62 hodin. Nepracující otcové mají naopak k dobru asi sedm hodin volného času, přičemž ženám nezbývá téměř žádný. Muži, kteří nemají zaměstnání, tak tráví mnohem větší část dne nepracovními aktivitami, zatímco ženy se věnují především rodině a péči o ni. Údaj, který vypovídá o pracovním vytížení těchto žen, můžeme brát jako poněkud nadsazený, protoR O Č N Í K 7, Č Í S L O 1 / 2 0 0 6 | 22
V ÝZKUM Graf 5: Kdo vykonává jednotlivé domácí práce v rodinách s dětmi – poměr jednotlivých odpovědí podle pohlaví.
VČtší úklid – ženy VČtší úklid – muži Nákupy – ženy Nákupy – muži Drobné opravy – ženy Drobné opravy – muži BČžný úklid – ženy BČžný úklid – muži Žehlení – ženy Žehlení – muži Praní – ženy Praní – muži Mytí nádobí – ženy Mytí nádobí – muži VaĜení – ženy VaĜení – muži 0% Respondent/ka
Partner/ka
10%
20%
30%
Oba spoleþnČ
DČti
40%
50%
60%
Jiný þlen rodiny
70%
80%
Placená služba
90% Nikdo
100% Neví
N muži = 831 N ženy = 1161 Zdroj: Výzkum Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR, SOÚ AV ČR 2005.
že některé z nich uváděly značně vysoké odhady doby, kterou stráví pracemi v domácnosti (více než dvacet hodin za den, někdy i dvacet čtyři hodin denně), což zkresluje průměrné hodnoty. Tyto údaje ale nemůžeme chápat jako prosté přeceňování času věnovaného těmto pracím, spíše z nich můžeme usuzovat na to, že ženy opravdu cítí celkovou zodpovědnost za správné provedení domácích prací, za celodenní dohled nad dětmi nebo dalšími členy rodiny, kteří vyžadují stálou péči. Tzv. mentální práce v domácnosti tedy nemohou trvat jen určitý časový úsek, ale zodpovědnost za chod domácnosti se vlastně stává neustále přítomnou a nikdy nekončící. Jisté korekce údajů respondentů a respondentek nám poskytují odhady, které vytvořili jejich partneři.5 Jak je zřejmé ze čtvrtého grafu, respondenti a respondentky uvádějí údaje vyšší, než jak je odhadují jejich partnerky a partneři. Výraznější je tento rozdíl u mužů, kteří nadhodnocují všechny časy strávené prací pro rodinu. Údaje žen se příliš neliší od toho, co o jejich aktivitách soudí jejich partneři. To může být způsobeno tím, že ženy opravdu pracují v domácnosti více, a nemají proto potřebu přeceňovat svoje síly. Muži odhadují svůj čas strávený prací v domácnosti jako výrazně vyšší, než jak GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM
jej vidí jejich partnerky, příčinou může být to, že muži sami vnímají svůj podíl na správě domácnosti jako nedostatečný a snaží se jej alespoň ve výzkumu vylepšit (viz graf 4). Při detailnějším pohledu na rozdělení domácích prací mezi muže a ženy vidíme, že zhruba 14 % mužů se domácím pracím nevěnuje vůbec a 60 % z nich tráví touto činností průměrně hodinu až dvě za den. Více než 50 % žen věnuje domácím pracím čtyři hodiny denně, zatímco u mužů je nejčastější hodnota jedna hodina denně (viz tabulku 1). Vykonávání jednotlivých druhů prací v domácnosti Několik otázek výzkumu bylo věnováno nejběžnějším domácím pracím a tomu, kdo je v rodinách dotazovaných obvykle vykonává. Jednalo se o činnosti, jako je vaření, umývání nádobí, praní, drobné opravy, žehlení, běžný i větší úklid a nakupování. Podle odpovědí respondentů a respondentek většinu těchto aktivit vykonávají ženy, jinak je tomu pouze u drobných oprav, které mají na starosti ve dvou třetinách rodin s dětmi muži. Poněkud odlišná situace je v otázce nakupování. Přestože většinou mají tento úkol na starosti ženy, je zde i významný podíl mužů, kteří provádějí tuto R O Č N Í K 7, Č Í S L O 1 / 2 0 0 6 | 23
V ÝZKUM Tabulka 1: Kolik hodin denně se rodiče dětí věnují domácím pracím.
Muži
Ženy
Celkem
Nevěnuje vůbec
14,1 %
0,5 %
6,2 %
1 až 2 hodiny
60,4 %
26,9 %
40,9 %
3 až 5 hodin
17,8 %
52,1 %
37,8 %
6 až 10 hodin
3,2 %
15,8 %
10,5 %
11 až 15 hodin
–
1,4 %
0,8 %
Více než 16 hodin
0,1 %
1,0 %
0,7 %
Netýká se (nemá partnera)
0,4 %
0,6 %
0,5 %
Neví
4,0 %
1,7 %
2,7 %
831
1161
1992
Zdroj: Výzkum Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR, SOÚ AV ČR 2005. Tabulka 2: Kdo vykonává jednotlivé domácí práce v rodinách s dětmi.
Vaření
Mytí nádobí
Praní
Běžný úklid
Žehlení
Větší úklid
Nákupy
Drobné opravy
Ženy
79 %
65,6 %
87,9 %
68,3 %
85,4 %
54,5 %
45,2 %
16,5 %
Muži
7,3 %
7,1 %
5,4 %
6%
5%
6,5 %
12,1 %
62,9 %
Oba společně
8,3 %
11,9 %
2,2 %
17,1 %
1,5 %
32,2 %
37,8 %
9,6 %
Děti
0,4 %
10,2 %
0,7 %
5,8 %
3%
1%
2,2 %
0,9 %
Jiný člen rodiny
4,5 %
3,9 %
3,1 %
2,4 %
3,6 %
2,5 %
2,6 %
5,3 %
Placená služba
0,3 %
0,2 %
0,6 %
0,3 %
1%
3,2 %
0,1 %
4,2 %
Nikdo
0,1 %
1,1 %
0,2 %
0,1 %
0,5 %
0,1 %
Neví
0,1 %
0,1 %
0,1 %
0,1 %
0,1 %
0,1 %
0,1 %
1997
1997
1997
1997
1997
1997
1997
Celkem
–
0,5 % 0,2 % 1997
Zdroj: Výzkum Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR, SOÚ AV ČR 2005.
činnost (asi kolem 20 %). Tato aktivita je také z velké části vykonávána partnery společně – podle odhadu mužů je tomu tak téměř v polovině domácností (podle žen je to asi jen ve třetině rodin). Podobné odpovědi nalezneme i u otázky týkající se větších úklidů – asi ve třetině domácností jej partneři vykonávají společně a je zde také větší podíl najímání placené síly (viz graf 5 a tabulku 2). V českých domácnostech platí za tradiční domácí práci pro děti umývání nádobí. Ačkoliv pouze 10 % respondentů a respondentek odpovědělo, že nejčastěji tuto práci u nich doma vykonávají děti, je to přesto největší podíl. Děti se také ve větší míře podílejí na běžném úklidu, ale jejich podíl na ostatních činnostech je zanedbatelný. To je způsobeno zřejmě tím, že dotazovaní a dotazované odpovídali podle toho, kdo danou práci v rodině vykonává nejčastěji. Děti se s největší pravděpodobností podílejí na většině domácích prací, ale nejsou osobami, které je provádějí nejčastěji, proto se v odpovědích vyskytují málo. Na některé domácí práce si domácnosti najímají placenou službu. U většiny činností se jednalo jen o zanedbatelné GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM
procento odpovědí – méně než deset případů. Jako nejčastější práce, kterou rodiny nejsou schopny zabezpečit z vlastních zdrojů, se jeví vykonávání drobných oprav. Téměř v 5 % domácností je najímána placená služba. Tyto drobné opravy se tak mohou jevit jako složitější práce, kterou její tradiční vykonavatelé nejsou sami schopni provádět. Z domácích prací, které obvykle vykonávají ženy, se do rukou profesionálů svěřuje nejčastěji velký úklid – asi 3 % respondentů a respondentek odpověděla, že větší úklid je v jejich domácnosti sférou najímaných služeb. Celkově můžeme říci, že najímání služeb k výkonu domácích prací není v české společnosti příliš obvyklé. Lidé zřejmě nechtějí vydávat peníze za služby, které může rodina zvládnout sama. Postavení žen na trhu práce ve vztahu k pracím v domácnosti Dvojí zatížení žen ve sféře placené práce i v oblasti neplacené práce v domácnosti se prolíná s postavením žen na trhu práce – jejich odměňováním, postavením v zaměstnání apod. Tyto sféry byly od sebe v průběhu industrializace odR O Č N Í K 7, Č Í S L O 1 / 2 0 0 6 | 24
V ÝZKUM děleny a ženy začaly více participovat na trhu placené práce, aniž by opustily sféru práce neplacené. V tomto procesu postupného oddělování zároveň vznikly role „žen v domácnosti“, které participují pouze na neplacených domácích pracích a na péči o děti. Téměř ale nevznikl protiklad v podobě žen, které by pouze pracovaly za mzdu a nemusely by vůbec vykonávat práce v domácnosti. Ačkoliv byly poměrně jasně odděleny tyto role v domácnosti a v zaměstnání, stále se ukazuje jejich hlubší souvislost a podmíněnost. Práce v domácnosti zároveň s péčí o děti znevýhodňuje ženy na trhu práce, což se projevuje v jejich výdělcích, ale také celkově v typu povolání, odpracovaných hodinách týdně, charakteru pracovního poměru apod. (Shelton, Firestone 1989: 105). Při bližším zkoumání vztahu rozdělení prací v domácnosti, včetně péče o děti a další členy rodiny, se ukazuje, že tuto proměnnou významně ovlivňuje pouze pohlaví respondentů a respondentek a jejich měsíční příjem.6 Největší roli samozřejmě hraje pohlaví respondentů a respondentek, které má asi čtvrtinový podíl na variabilitě proměnné „počet hodin strávených prací v domácnosti“. V součtu ovlivňují obě proměnné dohromady čas strávený domácími pracemi z 26,3 %. Mezi měsíčním příjmem a dobou strávenou pracemi v domácnosti je nepřímá závislost – tedy menší plat znamená delší dobu věnovanou neplaceným domácím pracím. Při sledování vlivu dalších proměnných, jako je vzdělání partnerů, postavení v zaměstnání, doba strávená v zaměstnání, věk, počet nezaopatřených dětí a stav, se ukazuje, že jejich význam je nepatrný a zanedbatelný. Z těchto výsledků můžeme odvodit závěr, že ženy stráví péčí o domácnost, děti a další nemohoucí členy rodiny výrazně více času než muži, a to téměř nezávisle na vzdělání, věku, pracují-li na plný nebo částečný úvazek, mají-li jedno nebo více dětí. Hlavní zodpovědnost za domácí práce tedy nesou i ženy na vysoce kvalifikovaných místech, podnikatelky i ženy v dalších profesích, které vyžadují dlouhou dobu strávenou na pracovišti. Nepatrně méně času stráví domácími pracemi vysokoškolačky, ale nebylo prokázáno, že by platila nepřímá závislost mezi zvyšujícím se stupněm vzdělání a snižující se dobou věnovanou pracím v domácnosti. I v současné české společnosti jsou ženy tradičně spojovány s vykonáváním domácích prací a péčí o děti. Ženy samotné tento úděl často nevnímají jako nepřirozený nebo nespravedlivý. Ačkoliv mnohokrát nejsou spokojeny s tím, že téměř veškerá zodpovědnost za domácnost i děti spočívá na nich a nedostává se jim podpory partnerů, která by zjednodušila jejich situaci, nepočítají s tím, že by se daný stav mohl změnit. Zodpovědnost žen za správu domácnosti je hluboce zakořeněná a výrazně se podílí na konstrukci ženské identity. Žena je častokrát zobrazována jako matka a „strážkyně rodinného krbu“, což můžeme vidět v celém veřejném prostoru – v médiích, v rozhovorech lidí, učebnicích, ve školském systému i ve vtipech. Tato hluboká a těsná provázanost konstrukce genderu s domácími pracemi je možná důvodem, proč se tak pomalu a zdlouhavě mění podíl žen a mužů na vykonávání domácích prací. Dichotomie GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM
ženy a muže, přírody a kultury, sféry domova a veřejnosti jsou stále modely, které se prosazují v interakcích jednotlivců, čímž jsou znovu potvrzovány a opakovaně ustavovány. Literatura: Becker, G. S. 1981. A Treatise on the Family. Cambridge, Mass.: Harward University Press. Brines, J. 1994. „Economic Dependency, Gender, and the Division of Labor at Home.“ American Journal of Sociology, Vol. 100, No. 3: 652–688. Coltrane, S. 1996. Family Man. Fatherhood, Housework, and Gender Equity. Oxford: Oxford University Press. Condran, J., Bode, J. 1982. „Rashhoman, Working Wives, and Family Division of Labor.“ Journal of Marriage and Family, Vol. 44: 421–426. Crompton, R., Harris, F. 1999. „Attitudes and Domestic Labour.“ Restructuring Gender Relations and Employment. Oxford: Oxford University Press. Farkas, G. 1976. „Education, Wage Rates, and the Division of Labor between Husband and Wife.“ Journal of Marriage and Family, Vol. 38: 473–483. Hochschild, A. 2003. The Second Shift. New York: Penguin Books (1. vydání 1989). Chaloupková, J. 2005. „Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech.“ Sociologický časopis, roč. 41, č. 1: 57 – 77. Křížková, A. 1999. „The Division of Labour in Czech Households in the 1990s.“ Czech Sociological Review, Vol. 7, No. 2: 205–214. Shelton, B. A., Firestone, J. 1989. „Household Labor Time and the Gender Gap on Earnings.“ Gender & Society, Vol. 3, No.1: 105–112 Shelton, B. A., John, D. 1996. „The Division of Household Labor.“ Annual Review of Sociology, Vol. 22: 299–322 Poznámky 1 Přesné znění otázky bylo: „Odhadněte, kolik hodin denně věnujete Vy a Váš/Vaše partner/ka v průměru – práci v domácnosti; péči o děti; péči o nemocné nebo staré členy rodiny; kolik máte denně hodin volného času?“ 2 Výzkum zahrnoval pouze rodiče dětí do 18 let a byl realizován v rámci projektu Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR, podpořeného Grantovou agenturou AV ČR, který realizuje oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR (č. grantu 403/05/2474). Terénní část šetření se uskutečnila v roce 2005, respondenti a respondentky byli vybráni metodou kvótního výběru, přičemž kvótními znaky byly: typ rodiny (úplná, neúplná), počet dětí v rodině, věk dítěte, resp. fáze rodinného cyklu (rodina alespoň s jedním dítětem/ nejmladším dítětem do 3 let, do 7 let, do 10 let, do 15 let, do 18 let), region, pohlaví, vzdělání. Cílem bylo zohlednit všechny typy domácností s dětmi v různých fázích rodinného cyklu, dotazováni byli jednotliví rodiče (muži, ženy) podle zastoupení typů domácR O Č N Í K 7, Č Í S L O 1 / 2 0 0 6 | 25
V ÝZKUM ností v populaci (u úplných podle podílu žen a mužů v populaci, u neúplných podle podílu neúplných typů domácností s ženou nebo mužem v čele). 3 Data platí pouze pro skupinu rodičů s dětmi do osmnácti let, srovnání s výsledky pro celou populaci je ale poněkud obtížné vzhledem k rozdílnému znění otázky v dalších výzkumech. Tento výzkum byl zaměřen na počet hodin strávených prací v domácnosti denně, další dva výzkumy na podobné téma zkoumaly týdenní hodnoty. Podle šetření ISSP z roku 2002 stráví ženy průměrně domácími pracemi 23,5 hodin týdně, zatímco muži pouze 11,7 hodin, po přepočtení týdenních hodnot na jeden den je to 3,36 hodin u žen a 1,67 hodin u mužů (Chaloupková 2005: 67). Ve výzkumu Rodina ´96 bylo týdenní množství hodin strávených domácí prací u žen 25 hodin a u mužů 10 hodin (Křížková 1999: 207). 4 Mezi nepracující rodiče byli zařazeni respondenti a respondentky z kategorií student, nepracující důchodce, lidé v do-
mácnosti nebo na rodičovské dovolené, nezaměstnaní. Hodnoty pro pracující byly spočítány z dostupných odpovědí těch, kteří pracují alespoň hodinu týdně v placeném zaměstnání. 5 Nejedná se o odpovědi skutečných párů, protože byl dotazován vždy jen jeden z členů rodiny. Odhad, kolik času věnují „partneři“ pracím v domácnosti, tedy hovoří o tom, kolik času stráví jednotlivými aktivitami partneři, kteří se výzkumu neúčastnili a nemáme tedy možnost přímého srovnání. Velikost zkoumaného vzorku nám ale umožňuje zobecnit takto získané údaje na celou populaci. 6 Do lineární regresní analýzy vstupovaly tyto proměnné: osobní čistý měsíční příjem, vzdělání, pracovní doba, postavení v zaměstnání, počet nezaopatřených dětí, věk, stav a pohlaví. Bc. Jana Bierzová studuje sociologii na FSV UK a historii a lithuanistiku na FF UK. Odborně se zabývá změnami na trhu práce a jejich vztahem k rovným příležitostem žen a mužů.
Mají muži a ženy v ČR odlišné postoje k práci? / Marta Vohlídalová Mnoho autorů se shoduje na tom, že trh práce získává v současné době stále větší společenský význam, stává se klíčovým prostředkem k utváření vlastní identity a zásadním způsobem také formuje a ovlivňuje utváření životních stylů a strategií (např. Beck 1995, Wajcman, Edwards 2005). Placená práce přitom může v lidských životech plnit mnoho různých funkcí: k práci může být přistupováno primárně jako ke zdroji materiálního či sociálního pohodlí nebo jako k příležitosti k vykonávání moci, popřípadě jako k prostředku hledání vlastní identity. V této stati se mimo jiné budu snažit odpovědět na otázku, zda práce znamená něco jiného pro muže a něco jiného pro ženy. Lze přitom očekávat, že odlišná mužská socializace směřující k identifikaci s rolí živitele vede k tomu, že pro muže mají klíčový význam právě materiální a mocenské aspekty práce. Britští sociologové J. Hearn a D. Collinson (citováno podle Dudové in Křížková et al. 2005: 19) například uvádějí, že právě muži jsou více než ženy citliví na kariérní postup, což vede k větší soutěživosti a rostoucímu antagonismu mezi kolegy na pracovišti. V souvislosti s tím je třeba si položit klíčovou otázku, zda jsou postoje mužů a žen k práci natolik diverzifikované, že lze na jejich základě vysvětlovat odlišné postavení mužů a žen na českém trhu práce. Otázka tedy zní, zda jsou to primárně rozdílné hodnoty mužů a žen, nebo naopak strukturální omezení na trhu práce, co vede k prokazatelně horšímu postavení žen na trhu práce v ČR. Přestože je vlastní analýza zaměřena zejména na genderové rozdíly, nelze opomenout ani vliv dalších sociodemografických charakteristik, které významným způsobem utvářejí postoje lidí k práci, například profese, vzdělání a věk. GENDER , ROV NÉ PŘ ÍLEŽI TOST I, V Ý ZK UM
Veškerá analyzovaná data pocházejí z nedávno uskutečněného reprezentativního kvantitativního šetření Souvislosti proměn pracovního trhu a forem soukromého, rodinného a partnerského života v české společnosti, které se uskutečnilo v posledním čtvrtletí roku 2005 v Sociologickém ústavu AV ČR a zahrnovalo 5510 respondentů ve věku 25–54 let (2778 mužů, 2732 žen). Genderové nerovnosti na trhu práce v ČR a teoretické přístupy k jejich vysvětlení Jak již bylo mnohokrát popsáno ve statích týkajících se specifik ženské a mužské zaměstnanosti v ČR (např. Čermáková 1997, Čermáková et al. 2000, 2002a, 2002b, Křížková et al. 2005), postavení mužů a žen na trhu práce se stále výrazným způsobem odlišuje. Navzdory právně zakotvené zásadě rovných příležitostí a rovného zacházení se totiž šance mužů a žen na úspěch na trhu práce významně rozcházejí. Odlišné zacházení s muži a ženami v ČR lze doložit zejména rozdíly ve mzdách a také diskriminačním postupem některých zaměstnavatelů při výběru nových pracovníků či pracovnic. Hlavně mladé ženy ve věku kolem 30 let, kdy se obecně očekává, že budou mít děti, a ženy s malými dětmi bývají považovány za nestabilní a rizikové zaměstnankyně a bez ohledu na jejich schopnosti nebo ambice se u nich automaticky předpokládá konflikt ženských rodinných a pracovních rolí (Křížková in Čermáková et al. 2002a: 26). Zvláště na lépe placená a prestižnější místa proto někteří zaměstnavatelé vybírají raději muže. Mužská pracovní síla bývá mnohdy ve srovnání s ženskou považována za apriorně kompetentnější, stabilnější, perspektivnější a výkonnější, a to bez ohledu na skutečné individuální schopnosti daného jedinR O Č N Í K 7, Č Í S L O 1 / 2 0 0 6 | 26
