J A R O M Í R L E I C H M A N N , J A N A H R U B Á , J A N A KO T KOVÁ , P E T R A V L â KOVÁ
MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN¯CH NÁDOB ZE ZÁDU·NÍHO CHRÁMU PANOVNÍKA NEFEREFREA V ABÚSÍRU Jaromír Leichmann, Jana Hrubá, Jana Kotková, Petra Vlãková
Ústav geologick˘ch vûd PfiF MU Brno, Kotláfiská 2, 611 37 Brno, âeské národní egyptologické centrum FF UK.
Starovûk˘ Egypt a jeho kultura fascinuje souãasné pozorovatele mistrovstvím dosaÏen˘m ve vyuÏití a zpracování ãetn˘ch typÛ kamenÛ a hornin. Nûmeck˘ egyptolog Rolf Gundlach (1998) jednou nazval Egypt „kamenn˘m státem“ a tak jen potvrdil, jak hluboce staroegyptskou civilizaci ovlivnila dostupnost a v‰udypfiítomnost tohoto stavebního materiálu. Pohfiební komplex panovníka Neferefrea v Abúsíru 1 Královské pohfiebi‰tû v Abúsíru se py‰ní nûkolika v˘znamn˘mi stavebními a archeologick˘mi památkami. Jednou z nich je i nedokonãen˘ NeferefreÛv pohfiební komplex. KdyÏ na poãátku 20. st. v Abúsíru pracoval v˘znamn˘ nûmeck˘ egyptolog Ludwig Borchardt, prozkoumal i tuto památku. Správnû ji zafiadil do 5. dynastie a za jejího vlastníka oznaãil krátce vládnoucího Neferefrea, av‰ak prohlásil, Ïe nebyla nikdy dokonãena. Teprve archeologické v˘zkumy âeského (dfiíve âeskoslovenského) egyptologického komplexu, v ãele s prof. Miroslavem Vernerem, objasnily stavební podobu Neferefreovy hrobky a prokázaly, Ïe panovník zde byl skuteãnû pohfiben.2 Archeologick˘ v˘zkum soustavnû probíhal od roku 1982 do 1998, kdy bylo dokonãeno ãi‰tûní vnitfiních prostor vlastní hrobky. Sv˘m netradiãním architektonick˘m uspofiádáním i charakterem archeologick˘ch nálezÛ pfiedstavuje NeferefreÛv pohfiební komplex unikátní památku, která umoÏÀuje úzké provázání jednotliv˘ch nalezen˘ch pfiedmûtÛ se znám˘m a zdokumentovan˘m archeologick˘m kontextem.
1
Obecnû k problematice kamenn˘ch nádob ve starovûkém Egyptû viz pfiíspûvek Petry Vlãkové v tomto ãísle PES. 2 BlíÏe o stavební podobû a architektonickém v˘voji Neferefreova zádu‰ního komplexu – Verner (1997: 265–272). V podzemních prostorách hrobky byly nalezeny pozÛstatky pohfiební v˘bavy panovníka, zlomky jeho kanop (nádob na uchování vnitfiností – Vlãková 2002) a kamenného sarkofágu (Verner 2000: 565–566), které dokládají, Ïe panovník zde byl skuteãnû pohfiben.
54
M A T E R I Á L O VÁ C H A R A K T E R I S T I K A K A M E N N ¯ C H N Á D O B
Soubor kamenn˘ch nádob a jejich zlomkÛ z Neferefreova pohfiebního komplexu Celkem bylo pfii archeologickém v˘zkumu Neferefreova pohfiebního komplexu nalezeno na 850 kamenn˘ch nádob a jejich zlomkÛ, které pocházely z 66 místností a prostor zádu‰ního chrámu, svatynû noÏe i vlastní hrobky panovníka (Vlãková (2001)). Nálezy kamenn˘ch nádob a jejich zlomkÛ se koncentrovaly pfiedev‰ím na dvou místech, která v sobû odráÏí i dva základní kontexty, v nichÏ se kamenné nádoby v komplexu objevují. Jedním z nich je prostor skladÛ poblíÏ nestar‰í kamenné fáze chrámu (‰rafurou oznaãené místnosti na obr. 1) a druh˘m odpadní prostor mezi jiÏním kfiídlem zádu‰ního chrámu a komplexem svatynû noÏe (na obr. 1 oznaãenou souvislou ‰edou barvou). Ka-
Obr. 1 PÛdorys Neferefreova zádu‰ního chrámu s vyznaãením v˘razn˘ch koncentrací nálezÛ kamenn˘ch nádob. Podklad zhotovila Ing. J. Malátková.
menné nádoby zcela jistû patfiily k pÛvodnímu kultovnímu vybavení, vlastnûnému chrámem. Jejich nález ve skladovacích prostorech je tedy zcela logick˘. Kromû vlastního kultovního náãiní, jako napfi. mûlk˘ch mis a pohárÛ, kterého bylo pouÏíváno pfii kaÏdodenním chrámovém rituálu, slouÏily pfiedev‰ím vysoké cylindrické vázy a hluboké mísy s límcovit˘m okra55
J A R O M Í R L E I C H M A N N , J A N A H R U B Á , J A N A KO T KOVÁ , P E T R A V L â KOVÁ
jem jako nádoby pro uskladnûní vonn˘ch mastí a olejÛ, které byly posléze pouÏívány v kultu. Poté, co do‰lo bûhem rituálÛ k po‰kození kamenn˘ch nádob, byly jejich zlomky postupnû vyfiazeny z denního provozu a docházelo k jejich ukládání v odpadních prostorech. Projekt „Funkce zádu‰ního chrámu panovníka Neferefrea v Abúsíru ve svûtle vybran˘ch nálezov˘ch souborÛ“ 3 V˘zkum fragmentÛ kamenn˘ch nádob je souãástí vût‰ího mezioborového grantového projektu, kter˘ je zamûfien na pfiírodovûdecké analyzování a zpûtné vyhodnocení jednotliv˘ch skupin archeologick˘ch nálezÛ pocházejících z pohfiebního komplexu panovníka Neferefrea v Abúsíru. Kromû kamenn˘ch nádob jsou zkoumány i zlomky kamenn˘ch a dfievûn˘ch soch a rovnûÏ fragmenty fajánsov˘ch inlejí a fritÛ. Pfiírodovûdná ãást projektu zamûfiená na kamenné nádoby se vûnuje urãení podrobn˘ch charakteristik hornin (usazenin, vyvfielin a pfiemûnûn˘ch hornin) a minerálÛ, ze kter˘ch byly vyrábûny nádoby nalezené v zádu‰ním chrámu panovníka Neferefrea, a srovnání s dosud publikovan˘m srovnávacím materiálem. Na základû porovnání v˘sledkÛ anal˘z s dostupn˘mi údaji lze uvaÏovat o urãení provenience jednotliv˘ch surovin.Dosavadní klasické monografie – Aston (1994); Klemm – Klemm (1993), které se zab˘vají touto problematikou, vycházejí pfieváÏnû z makroskopického popisu studovaného materiálu – horniny. To sebou pfiiná‰í fiadu nepfiesností. Dal‰ím zdrojem problémÛ pfii studiu surovin je ãasté pouÏívání historick˘ch názvÛ materiálÛ, které neodpovídají moderním geologick˘m klasifikaãním principÛm. Jako pfiíklad je moÏno uvést ãastou zámûnu termínu alabastr (egyptsk˘ alabastr) a karbonát. Obû horniny jsou si v nûkter˘ch pfiípadech velmi podobné a odli‰it je lze pouze za pouÏití analytick˘ch metod.V poslední dobû se ale objevují i v renomovan˘ch odborn˘ch geologick˘ch a mineralogick˘ch ãasopisech práce o nerostn˘ch surovinách vyuÏívan˘ch v minulosti – Gorton – Mallory-Greenough – Greenough (2002), které vyuÏívají moderních analytick˘ch metod bûÏnû pouÏívan˘ch v geologii a mineralogii.V rámci probíhajícího grantového projektu, na jehoÏ fie‰ení se podílí âesk˘ egyptologick˘ ústav FF UK a Ústav geologick˘ch vûd MU, jsme se pfii studiu v˘‰e uveden˘ch nádob soustfiedili právû na aplikaci vybran˘ch analytick˘ch metod jako polarizaãní mikroskopie, elektronová mikrosonda, katodová luminiscence, rentgenová difrakce a isotopová geochemie. Pfii v˘bûru metod jsme byli limitováni moÏnostmi odbûru a velikosti vzorku. Proto bylo nutno upustit od celohorninové geochemie a i isotopická studia omezit pouze na vybrané karbonátové horniny. 3
Projekt ã. 404/03/1457 je podporovan˘ Grantovou agenturou âeské republiky.
56
M A T E R I Á L O VÁ C H A R A K T E R I S T I K A K A M E N N ¯ C H N Á D O B
Dosavadní v˘sledky V Náprstkovû muzeu bylo prozkoumáno a vyhodnoceno celkem 210 kamenn˘ch nádob a jejich úlomkÛ. Horniny byly makroskopicky rozãlenûny do nûkolika kategorií (viz níÏe). Z typick˘ch vybran˘ch vzorkÛ byla pofiízena fotodokumentace. Poté bylo z makroskopicky definovan˘ch skupin hornin na Ústavu geologick˘ch vûd zhotoveno 46 le‰tûn˘ch v˘brusÛ, které byly následnû studovány, nejdfiíve s pomocí polarizaãní mikroskopie, dále pak na elektronové mikrosondû a s pomocí katodové luminiscence.V˘sledkem první ãásti tohoto studia je mikroskopická klasifikace a níÏe uvedená petrografická charakteristika. ProtoÏe dosavadní úroveÀ zpracování jednotliv˘ch vzorkÛ není stejná, neboÈ u nûkter˘ch vzorkÛ uÏ byly provedeny v‰echny zam˘‰lené anal˘zy, ale nûkteré byly studovány jenom mikroskopicky, pfiiná‰í níÏe uvedená charakteristika surovin spí‰e jen v˘ãet neÏ vyãerpávající charakteristiku. PouÏité horniny lze z látkového hlediska rozdûlit do dvou velk˘ch skupin – horniny karbonátové a horniny silikátové. Karbonátové horniny jsou tvofieny pfiedev‰ím kalcitem, dolomitem, magnezitem. V men‰í mífie jsou zastoupeny dal‰í karbonáty a i nûkteré silikáty. Na sloÏení druhé skupiny se v rozhodující mífie podílejí silikáty – Ïivce, slídy, amfiboly a fiada dal‰ích. Obû skupiny se ov‰em od sebe neli‰í pouze sv˘m minerálním a chemick˘m sloÏením, ale i sv˘mi vlastnostmi technologick˘mi. Karbonátové horniny mají v˘raznû niωí tvrdost neÏ horniny silikátové, dají se tedy podstatnû lépe opracovávat. I v dne‰ní dobû se v kamenické praxi horniny dûlí na mûkké – karbonáty, mramory a tvrdé – napfi. Ïuly, gabra aj. Rozdíl v tvrdosti se v˘raznû promítá i do podílu vynaloÏené práce, kdy snáze opracovatelné karbonátové horniny jsou ãasto dvakrát aÏ tfiikrát „levnûj‰í“ neÏ napfi. Ïuly. Silikátové horniny jsou ale na druhou stranu v˘raznû odolnûj‰í vÛãi korozi a dal‰ím degradaãním pochodÛm. 1. Karbonátové horniny Karbonátové horniny byly na základû makroskopické, mikroskopické a EMS charakteristiky rozdûleny do následujících podskupin: 1. 1 Organodetritick˘ vápenec V kalcitickém mikritu se hojnû objevují úlomky fosilií. 1. 2 âerven˘ vápenec Velmi jemnozrnn˘ vápenec, kter˘ je do ãervena zbarven Ïelezit˘m pigmentem. 1. 3 Písãit˘ vápenec Jemnozrnn˘ sedimentární vápenec s ãast˘mi litick˘mi úlomky. 1. 4 Jemnozrnn˘ mramor s grafitov˘m pigmentem PfievaÏující matrix je tvofiena dolomitem, kalcit se v horninû vyskytuje v podobû Ïilek. 57
J A R O M Í R L E I C H M A N N , J A N A H R U B Á , J A N A KO T KOVÁ , P E T R A V L â KOVÁ
1. 5 Vláknit˘ mramor Tato hornina b˘vá nûkdy v literatufie zamûÀována za travertin. Studium optick˘ch vlastností ale prokázalo, Ïe je tvofiena karbonáty. ZpfiesÀující studium na EMS prokázalo vedle kalcitu rovnûÏ dolomit. 1. 6 Îíhan˘ mramor Tato hornina je v literatufie oznaãována jako dolomit. Na základû studia na elektronové mikrosondû bylo prokázáno zastoupení jak dolomitu, tak i kalcitu.V akcesorickém mnoÏství je pfiítomen Mg-chlorid indikující, Ïe se jedná o horninu metamorfovanou. 1. 7 Mramor Relativnû hrubozrnná hornina, v kalcitické matrix se vykytují silnû rozpraskaná zrna olivínu, která podléhají ãásteãné serpentinizaci. 1. 8 Magnezit V základní hmotû tvofiené magnezitem se objevují Ïilky dolomitu. 2. Silikátové horniny 2. 1 Gabro – metagabro Hrubozrnná hornina ‰edá nebo ãerno-bílá, pfievaÏují tmavé minerály. Primární minerální sloÏení není zachováno. PÛvodní plagioklas je zcela nahrazen albitem, mafické minerály Ca – amfibolem a epidotem. 2. 2 Diorit a dioritová rula „Diorit“ je tmavá ‰edá hornina, kterou tvofií tmavé minerály – biotit, amfibol, pyroxen. Dále je zde v malém mnoÏství pfiítomen kfiemen. „Dioritová rula“ je hornina svûtlej‰í – bílo-‰edá, hrubozrnná. Na jejím sloÏení se podílí li‰tovit˘ plagioklas, amfibol, biotit a také kfiemen. 2. 3 Metaanortozit Tato hornina (horniny) má promûnlivé zabarvení od svûtlé ‰edé po tmavû ‰edou. âasto je páskovaná. Hornina je tvofiená amfibolem a plagioklasem. Dále se vyskytuje biotit, pyroxen, kfiemen. Plagioklasy podmiÀují dlaÏdicoObr. 2 Metaanortozit. Fotografie v odraÏen˘ch elektronech. CPX – klinopyroxen, Hbl – amfibol, Plg – plagioklas – anortit.Amfibol obrÛstající klinopyroxen dokumentuje metamorfní postiÏeni horniny. Délka mûfiítka ve spodní ãásti obrázku odpovídá 0,5 mm.
58
M A T E R I Á L O VÁ C H A R A K T E R I S T I K A K A M E N N ¯ C H N Á D O B
vitou strukturu horniny, amfibol místy vytváfií shluky a vyrostlice.V horninû je zastoupení plagioklasu a amfibolu nerovnomûrné, hornina místy nab˘vá leukokrátního charakteru, jindy vy‰‰í obsah amfibolu dáva horninû melanokrátní charakter. 2. 4 Bazalt âerná hornina skládající se pfieváÏnû z ÏivcÛ + pyroxenÛ, amfibolÛ a olivínu. Plagioklasy vytváfiejí porfyrická tabulkovitá zrna. Ostatní minerály jsou souãástí základní hmoty. 3. Pískovec Jedná se o ãerven˘ pískovec se v‰esmûrnû zrnitou stavbou. Je tvofien pfieváÏnû kfiemenem. Katodoluminiscenãní studium ukázalo, Ïe kfiemeny nebyly derivovány z jednoho zdroje, a Ïe hornina má spí‰e polymiktní charakter. 4. Kfiemen Doposud jedin˘ zji‰tûn˘ vzorek je tvofien kfiemenem mléãnû-bílé barvy.
Literatura Aston, Barbara G. 1994 Ancient Egyptian stone vessels. Materials and forms, Heidelberg: Heidelberger Orientverlag [Studien zur Archäologie und Geschichte Altägyptens 5]; Gorton, M. P – Mallory-Greenough, Leanne M. – Greenough, John D. 2002 „The Source of Basalt Vessels in Ancient Egyptian Archeological Sites: A Mineralogical Approach“,The Canadian Mineralogist 40, s. 1025–1046; Gundlach, Rolf 1998 Der Pharao und sein Staat. Die Grundlegung der ägyptischen Königsideologie im 4. und 3. Jahrtausend, Darmstadt:Wissenschaftliche Buchgesellschaft; Klemm, R. – Klemm D. 1993 Steine und Steinbrıche im Alten Ägypten, Berlin: Springer-Verlag; Verner, Miroslav 1997 Pyramidy.Tajemství minulosti, Praha:Academia; 2000 „Newly Discovered Royal Sarcophagi from Abusir“, in: Bárta, Miroslav – Krejãí, Jaromír (eds.). Abusir and Saqqara in the year 2000, Prague: Academy of Science of the Czech Republic, Oriental Institute, [Archiv Orientální, Supplementa IX], s. 561–580; Vlãková, Petra 2001 Soubor kamenn˘ch nádob z pyramidového komplexu panovníka Neferefrea v Abúsíru, Praha: nepubl. diplomová práce. 2002 „Royal canopic jars from Abusir“, Archiv Orientální 70/2, s. 147–162.
59
