TEREZA VYBÍRALOVÁ 2. ÚKOL - ANALÝZA A INTERPRETACE TEXTU AUTOR:
JANE JACOBS
SMRT A ŽIVOT AMERICKÝCH VELKOMĚST
TEXT: 1. ČÁST (PŘESNĚJI PRVNÍCH 85 STRAN) KNIHY Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU THE DEATH AND LIFE OF GREAT AMERICAN CITIES VYD. RANDOM HOUSE, INC., NEW YORK 1961 PŘELOŽILA: JANA SOLPEROVÁ DOSLOV, ODBORNÁ REVIZE TEXTU, OBRAZOVÁ ČÁST: JIŘÍ HRŮZA VYDAL: ODEON, PRAHA 1975
Text vyjadřuje snahu autorky sdělit své poznatky z oblasti plánování velkoměst z pohledu člověka, který se o problematiku zajímá a studuje dlouhá léta, či snad desetiletí. Své myšlenky sděluje autorka snadno přístupnou formou, kterou ocení i čtenáři laické veřejnosti. Obsah celé knihy je stručně popsán v předmluvě, kde se Jane snaží vysvětlit své pohnutky pro vznik knihy, jak knihu rozdělila do kapitol a čím se tyto kapitoly zabývají. Je nesporně znát, že autorka má zkušenosti se žurnalistikou a že tento žánr pronikl i do tohoto pojednání o amerických městech. Text se zabývá hlavně porovnáváním skutečnosti, reality v amerických velkoměstech jakým je například New York, Boston, Los Angeles, Philadelphia, Chicago, atd. s teoriemi a ortodoxními názory odborníků urbanistů. Svou kritiku směřuje mimo jiné tzv. DECENTRALISTŮM, LE CORBUSIEROVI, ZÁŘÍCÍM MĚSTŮM a dalším. Jane Jacobs se snaží upozornit na fakty, které jsou pro ní samozřejmostí a logickým vyústěním uvažování při pouhém pozorování chování velkoměsta jako celku, nebo jeho menších součástí jako například městských okrsků nebo ještě menších součástí velkoměsta a to ulice. Zde autorka zachází do nejmenších detailů a vysvětluje funkci chodníků, důležitost rozmanitosti, nezbytnost života v ulicích, snaží se popřít názor, že domy by měly směřovat do zahrady směrem z ulice, že lidé by na ulici být neměli, že děti by se měly zdržovat hlavně v parku, na hřišti atp. Autorka zde nepředkládá pouhou kritiku soudobého urbanistického uvažování, ale snaží se najít řešení. Podstatným přínosem této knihy je právě snaha najít kompromis, rozvířit atmosféru mezi odborníky a rozpoutat debatu. Vyjít z rigidity a zajetých kolejí architektů urbanistů a navést je na jinou cestu - přemýšlení. Je pochopitelné, že se Jane dostalo mnoho chvály a neméně kritiky. Co ale velice oceňuji je autorčin smysl pro detail, klidné a vyrovnané uvažování, schopnost zaměřit se důkladně na danou problematiku a přitom nenechat vyznít text povýšeně. Nikdo nemůže tvrdit, že Jane působí dojmem: Jenom já mám pravdu. Právě naopak, chce vést diskuzi a závěry z ní ověřovat v praxi. Vždyť ve své knize uvádí nemálo případů a příběhů, které se staly jí osobně, nebo jejím přátelům a přímo souvisí s prostorem města. Jane Jacobs nenásilným a přesto dostatečně asertivním způsobem přináší do urbanismu jako vědy ženský prvek, ženské a mateřské hodnoty, které muži, kteří v této profesi svým počtem převažují, postrádají.
URBAN PLANNERS ARE BLIND TO WHAT JANE JACOBS REALLY SAW Jane Jacobs (14. května 1916 - 25. dubna 2006) je důkazem, že stačí lidská vnímavost a empatie, touha porozumět a pomoci, že nemusíte mít vysokoškolské vzdělání v oboru, a lze obrátit uvažování lidí a hlavně odborné veřejnosti naruby. Rozvířit hladinu tam, kde byla dosud tlustá a nehybná masa ledu, která roztála vztekem a pohoršením nad slovy a činy jedné americké aktivistky, nebo se rozpustila studem, že věci tak běžné byly přehlíženy. Je zřejmé, že k takovému činu, jakým je otevřená kritika známých urbanistů, sociálních poměrů, politických záměrů, ekonomických zásahů a velkoplošných asanací, je za potřebí velký kus odvahy. Tato kritika přichází v 60. letech, kdy celosvětová situace je nestabilní, zuří studená válka, na americký kontinent přicházejí další lidé, co zde hledají nový domov a netušené možnosti. Zároveň se rozvíjí alternativní směry, nové víry, éra hippies, rozvíjí se průmysl, světem cloumá rocková hudba a módní mánie. Mění se mentalita obyvatel, emancipace žen, potírání rasismu. S celkovou změnou v uvažování člověka musí zákonitě dojít i ke změně v požadavcích na bydlení, trávení volného času, pracovního nasazení na život ve městech atp. Americká města už jsou v této době velkoměsty, jak je známe dnes. Popravdě člověk z maličké České republiky si nedovede takovou velkou spoustu lidí ani představit. Rozloha Prahy je v porovnání s obrovskými aglomeracemi na západním pobřeží až směšně malinká. Přesto Jane popisuje konkrétní situace velice jednoduše a obecně. Principy, kterými se zabývá, můžeme pozorovat a
1
ověřovat si i v naší Praze. Otázka bezpečnosti, rozvoje dopravy, problémy sídlišť, to vše najdeme i u nás. Bylo by tedy neprozíravé myslet si, že urbanismus amerických velkoměst se nás netýká. Názory Jane Jacobs jsou uváděny v obecnou platnost a je na nás, jak s tímto faktem naložíme. Je zřejmé, že od doby prvního vydání knihy uplynulo přes 50 let. Města se změnila, nastal nový věk informačních technologií. Dnes neřešíme již jen jak asimilovat děti ve městě, ale jak je nalákat ven, co jim nabídnout, aby pro ně bylo dobrodružství venku lákavější než vysedávání u počítačových her. Co nám v tomto i dalších případech dává Jane Jacobs? Učí nás, abychom nejprve pozorovali dění kolem nás, „nacítili“ atmosféru, poznali místní zvyky a až poté zasahovali nějakou značnou výstavbou či přestavbou. Nabádá nás, abychom neničili drobné ekosystémy, které si lidé vytvořili, abychom jim nebourali domovy a nevytrhávali je z jejich prostředí a místo toho jim nabízeli byty kdesi v anonymním prostředí sídlišť. Zdá se, že toto jsme již pochopili a zbývá vyřešit problém sídlišť již vzniklých. To už je ale zase jiný příběh. Jane nás upozorňuje na sílu a vynalézavost jednotlivce, na jeho práva. Právo na domov, rodinu, život, svobodu, atd. Každý se můžeme svobodně rozhodnout, zda budeme žít ve městě, maloměstě, na vesnici či na samotě. Záleží na našich prioritách a schopnosti přizpůsobit se. Někdy nám chybí odvaha udělat zásadní krok ke změně. Se změnou přichází konec něčeho starého a začátek něčeho nového. Přestavbou části města dáváme lidem nový začátek, nové prostředí, kde se musí aklimatizovat. Myslím, že Jane chce ukázat, že takový krok s sebou nese obrovskou zodpovědnost. Zodpovědnost nejen za nově vytvořené prostředí, ale i za lidi, kteří zde budou žít. Tuto skutečnost si ale většina urbanistů dostatečně neuvědomuje. Chce ukázat, jaké dopady mají změny na člověka. Jane popisuje reálné situace, nebo situace, ke kterým novou přestavbou směřujeme.
ZAUJALO MĚ… Samotná struktura knihy je zajímavá, jak Jane řadí za sebe kapitoly podle tématu a významu. Ze struktury textu je jasné, že Jane považuje za důležitější funkci chodníků bezpečnost a až poté kontakty. Struktura knihy:
1. Předmluva, ČÁST PRVNÍ - Zvláštní povaha velkoměst, 2. Smysl chodníků: bezpečnost, 3. Smysl chodníků: kontakty, 4. Funkce chodníků: asimilace dětí, 5. Funkce městských parků, 6. Funkce městských okrsků (Pozn: následuje ČÁST DRUHÁ - Podmínky rozmanitosti velkoměsta, ČÁST TŘETÍ - Příčiny úpadku a regenerace, ČÁST ČTVRTÁ - Taktické možnosti, Doslov J. Hrůzy)
1. Předmluva Poměrně rozsáhlá předmluva poskytuje poměrně velké množství zajímavých názorů a tvrzení. Poznamenala jsem si některé myšlenky, které pro přehlednost uvádím v bodech, za to svými slovy: - kniha je útokem na soudobé plánování a přestavbu měst, útokem na zásady a cíle současného urbanismu, kniha se zaměřuje na obyčejné všední věci a situace - rozdělení sídliště: 1) pro sociálně slabé...kriminalita, 2) pro střední třídu...fádnost a uniformita 3) pro vyšší třídu...vulgarita - soudobé plánování není přestavba, ale ničení měst. Jane kritizuje vyvlastnění, což pro ni znamená vytržení ze svého přirozeného prostředí. Zrušení drobných obchůdků povede ke krachu oblasti. Ekonomická nestabilita je způsobena příliš velkými otřesy ve městech. Čtvrti upadají... Ty, co by podle teorií urbanismu měly upadat, neupadají, a naopak. - často z pohodlnosti svalujeme vinu na automobily...příznakem, ne důvodem naší neschopnosti. Kdyby se vyřešil problém dopravy, vyřešil by se jeden velký problém města. - uvádí příklad slumu v Bostonu... špatné prostředí a přelidněnost se mění v hezké prostředí s menším osídlením, modernizace, rekonstrukce z místních zdrojů. Ale předsudky vůči slumu! Teorie převálcuje dobrý pocit z reality, mnoho dogmat založeno na nesmyslech - zásada: města potřebují ke svému životu složitou rozmanitost funkcí, ale pozor! je nutné uvědomit si rozdíly mezi velkoměstem, menším městem a předměstím - žena z East Harlemu: horší než nepokrytá ošklivost nebo nepořádek je nepoctivá maska předstíraného pořádku - J.J. nechce zvyšovat zmatek - hovoří zde o osobě Ebenezera Howarda (tzv. zahradní město...Letchworth, Welwyn): kritika jeho vizí, kritika následovníků, co jeho myšlenky nepochopili nebo důkladně neprostudovali, kritika snahy aplikovat jeho myšlenky na současný urbanismus. Dále hovoří o osobě Patricka Geddese. A dále pak o zastáncích tzv. regionálního plánování...DECENTRALISTÉ (Lewis Mumford, C. Stein, H.Wright, C. Bauerová) - Le Corbusier...vertikální zahradní město, ZÁŘÍCÍ MĚSTO. Názor decentralistů na Le Corbisiera...J.J. ukazjuje, jak jsou obě vize mylné, nepoužitelné v praxi, přesto kombinace zahradního města se zářícím městem je opěrným bodem dnešního plánování
ČÁST PRVNÍ - Zvláštní povaha velkoměst 2. Smysl chodníků: bezpečnost - jestliže jsou ulice města zajímavé, je zajímavé i město. Základním úkolem chodníků a ulice je zaručení bezpečnosti. Lidé ve velkoměstech jsou cizí, je nutné zajistit bezpečí mezi těmito cizími lidmi - téma kriminality na sídlišti v porovnání s kriminalitou v klidných čtvrtích a slumech. J.J. hledá příčinu kriminality a navrhuje řešení, uvádí příklady měst: Los Angeles, Nort End v Bostonu - hodně užívané městské ulice bývají bezpečné, opuštěné ulice bývají nebezpečné. Pohled na lidi přitahuje lidi, pohled do prázdna omrzí, není zajímavý! Jakmile je ulice vybavena pro pobyt cizích lidí, pak čím více je tu cizích lidí, tím je veseleji. - ulice musí: 1. vymezovat jasnou hranici mezi veřejným a soukromým prostorem 2. domy musí být orientovány do ulice, aby ulice měla "oči" 3. uživatelé na chodníku musí být nepřetržitě - prázdná ulice je jako prázdná chodba ve výškových budovách sídlišť, nebezpečná. Potvrzuje nutnost správného osvětlení.
2
- 3 způsoby jak se vyrovnat s nebezpečím na ulicích: 1. nebezpečí se nebránit 2. hledat útočiště v automobilech - omezení území ve městě, válka gangů, jak reaguje město, jak tuto situaci řešit. Řád se skládá z pohybu a změny.
3. gangy ostrých hochů, kteří hlídají své území
3. Smysl chodníků: kontakty - důvěra mezi lidmi se získává na ulici. Soukromí ve velkoměstě je vzácné, nepostradatelné. Lidé často musejí volit mezi bydlením v prostředí tzv. pospolitosti nebo absolutní izolovanosti: všechno nebo nic
4. Smysl chodníků: asimilace dětí - děti pod příležitostným dohledem dospělých. Děti si mají hrát na chodnících, jsou zde v bezpečí a pod stálým dohledem. Lidé musí za sebe navzájem přebírat trochu odpovědnosti, i když je nic nespojuje. - architekti a urbanisté jsou většinou muži, ale plánují pro matriarchát...pro J.J. chaoz! - chodníky široké 9-10m vyhovují potřebám dětí i dospělých. Nápad odstranit městské ulice je nejdestruktivnější myšlenka v ortodoxním urbanismu.
5. Funkce městských parků - chceme více volných ploch? K čemu je potřebujeme? Velkoměsta zachraňují před udušením vzdušné oceány, ne parky. - Philadelphia - William Penn a jeho náměstí, jak vypadají tato náměstí nyní a proč - funkce parku je nestálá, parky nedokážou zvyšovat hodnoty svého okolí. Proč často tam, kde jsou parky, nejsou lidé a naopak? Energie zaměřená proti příznakům, ne příčinám, je zbytečná. - nemá smysl přenášet parky tam, kde jsou lidé, jestliže důvody, proč tam lidé jsou, budou během tohoto procesu odstraněny a nahradí je park - uspořádání parku musí obsahovat 4 prvky: 1. Složitost (vizuální změny terénu, seskupení stromů, výhledy, ústřední body) 2. Orientace na střed(pásové parky jsou neúspěšné, nejkrásnější středy jsou divadla) 3. Slunce (nechat budovy kolem parku, jsou důležité, ale zabránit přílišnému stínu 4. Uzavřenost
6. Funkce městských okrsků - není žádný jednoznačný vztah mezi dobrým bydlením a dobrým chováním. My Američané neumíme vytvářet dobré okrsky. - vhodné jsou 3 typy sídelních celků: 1. město jako celek 2. uliční okrsky 3. velikost oblasti s 100 000 a více obyvateli - dlouhé bloky mají tendenci izolovat, mnoho obytných okrsků se podobá ostrovům. Většinou se s nějakým místem ve městě ztotožňujeme. Identifikace obvodu X orientační prvky. Obvod není tvořen hranicemi ale životem. Především musíme vědět, k jakým hlavním cílům chceme dospět. Jestliže pochopíme principy, které se skrývají za chováním velkoměst, můžeme stavět na potenciálních kladných a silných stránkách, místo aby s nimi bylo naše jednání v rozporu. - plánování obytných okrsků pro města by mělo směřovat k těmto cílům: 1. podporovat živé a zajímavé ulice 2. vytvářet z těchto ulic síť protkávající celý obvod 3. užívat parků, náměstí a veřejných budov jako součástí této sítě 4. zdůrazňovat funkční souvislosti oblastí
DOSLOV (Jiří Hrůza) Kniha o smrti a životě amerických měst se zařadila téměř mezi bestsellery a vyvolala mimořádný a záslužný zájem o problematiku přestavby měst i mimo odbornou veřejnost. Její autorka byla od té doby zvána na nejrůznější konference a přednášky a přes noc se stala uznávaným autorem, schopným věštit osudy měst. Téměř každý americký časopis považoval za nezbytné otisknout její názory. Známý anglický zastánce hnutí zahradních měst Frederick Osborn označil její názory v knize o nových městech za "nostalgickou idealizaci určitých starých částí centra New Yorku". Významný kanadský teoretik urbanismu Hans Blumenfeld ve svém sborníku o moderních metropolích říká, že Jacobsová "obdobně jako jiní reformátoři a proroci kombinuje velké bohatství ostrých postřehů a citlivého porozumění s povrchními generalizacemi a nebezpečně zjednodušenými návody". Lewis Mumford vidí v knize "směsici rozumných názorů a sentimentality, zralých soudů a školáckých omylů". Z nesčetného množství kladných hodnocení si připomeňme alespoň amerického sociologa Martina Mayera, který vidí dílo "plné krásné představivosti, výrazné inteligence, přesvědčivé lidskosti - krátce kus skutečné pravdy. Co jsme my ostatní občas pozorovali, tomu paní Jacobsová porozuměla". Byl to nesouhlas s principy meziválečného funkcionalistického pojetí architektury a urbanismu, vyjádřenými mladými členy skupiny Team X, jež vedl již v roce 1956 na desátém kongresu v Dubrovníku k rozpadu a praktickému zániku nejvýznamnější meziválečné skupiny CIAM, založené v roce 1928, který učinil tuto knihu tak přitažlivou.
3
Od padesátých let se na Západě objevuje záplava statí, studií a knih kritizujících moderní velkoměsto a věštících jeho konec a zároveň odmítajících teze moderního urbanismu. Dalo by se říci, že tato kritika se stala v určité době módní. Čím se tedy z tohoto množství vyděluje kniha Jane Jacobsové? Jacobsová kritizuje soudobý urbanismus právě proto, že města miluje, a zvláště velká města, a dává to ve svých knihách jasně najevo v době, kdy patřilo spíše k dobrému tónu města zatracovat. Nestaví se odmítavě a pesimisticky ani k moderní technice a v jednom ze svých interview prohlašuje: "Miluji novou techniku a rozhodně nechci idealizovat a romantizovat minulost." Zdůrazňuje, že ve městech, a nejen ve městech, "naše dnešní problémy nejsou důsledkem rychlého pokroku nebo nadprodukce. Naopak se hromadí v důsledku nedostatečného pokroku a zanedbávání toho, co již mělo být dávno učiněno". Její kritika není tedy namířena proti moderním velkoměstům, ale proti způsobům a výsledkům jejich plánování, urbanistického řešení, financování a řízení jak obecně, tak obzvlášť ve specifických podmínkách její země. Bude-li kniha Jane Jacobsové alespoň jedním z podnětů k lepšímu poznávání skutečných zákonitostí ovládajících současný stav i další rozvoj našeho osídlení a zejména měst, pak splní svůj účel i její české vydání.
Zajímavé odstavce, cituji: "Bylo to podivné. Instinkty mému příteli říkaly, že North End je dobré místo, a statistika mu to potvrdila. Ale všechno, co zná jako urbanista a co z něho udělalo odborníka, mu říkalo, že North End je určitě místo špatné." "Vyslovila jsem několik nepřívětivých poznámek o teorii ortodoxniho urbanismu a řeknu jich ještě více, až se k tomu naskytne příležitost. Dnes jsou již tyto ortodoxní ideje součástí amerického folklóru. Škodí nám, protože je považujeme za samozřejmost." "Le Corbusier neplánoval jen fyzické prostředí. Plánoval také společenskou utopii. Jeho město snů mělo nesmírný vliv na americká velkoměsta." "Ale vcelku se zdá, že si lidé velmi rychle zvykají na život ve vymezeném území, buď symbolickým, nebo skutečným plotem, a že se diví, jak se bez něj moli obejít." "Ve velkoměstech všichni neznají vaše záležitosti. Jen ti, kterým se rozhodnete o nich povědět, budou toho o vás vědět hodně. Tato vlastnost velkoměsta je vzácná pro většinu lidí, kteří tam žijí, ať mají příjmy vysoké, neb nízké, ať jsou bílí, nebo barevní, ať jsou staří obyvatelé velkoměsta, nebo jsou tam noví." "Pospolitost je starým ideálem teorie urbanismu. Tento ideál spočívá v tom, že jestliže lidé spolu sdílejí něco, měli by spolu sdílet mnoho. Ideál pospolitosti, který je zřejmě řešením pro nová předměstí, působí ve velkoměstech destruktivně. Požadavek, aby lidé spolu sdíleli mnoho, obyvatele velkoměsta rozděluje." "Společenská struktura života na chodníku závisí částečně na samozvaných známých postavách. Známá postava je každý, kdo je často v kontaktu se širokým okruhem lidí a koho to natolik zajímá, aby se jí stal. Aby takový člověk mohl plnit svou funkci, nemusí být nijak zvlášť nadaný ani moudrý, i když často bývá. Jen je třeba, aby byl na chodníku přítomen a aby tam bylo dost lidí, kteří by mu dělali protějšek. Jeho hlavní kvalifikací je to, že jej veřejnost opravdu zná, že mluví se spoustou různých lidí. Tak se šíří zprávy, které mohou lidi na chodníku zajímat.
O AUTORCE JANE JACOBS Kniha vyšla v roce 1961 jako prvá práce tehdy pětačtyřicetileté žurnalistky Jane Jacobsové. Její autorka přišla ve svých osmnácti letech z ro- dného Scrantonu ve státě Pennsylvania do New Yorku a pracovala tu jako novinářka. Provdala se za architekta Roberta Hyedea Jacobse a bydlela tehdy spolu s manželem a třemi dětmi na Manhattanu ve čtvrti Greenwich Village, která je známá svou barvitostí a je jedním ze středisek newyorské- ho uměleckého světa. Zde se také účastnila veřejného života, a byla dokonce při protestní schůzi proti vedení autodráhy přes dolní Manhattan zatčena a odsouzena k pokutě za pobuřování. V té době se již soustavně zabývala sociologií a širšími problémy architektury a urbanismu. V letech 1952-1962 působila v redakci časopisu "Architektural Forum", kde také publikovala své prvé kratší studie. V roce 1958 ve sborníku " The Exploding Metropolis" poprvé vyjádřila své názory na velká města a jejich urbanistické koncepce, které se pak staly základem této knihy. Po úspěchu své prvé knihy napsala Jane Jacobs ještě další díla zabývající se převážně tématem urbanismu. V roce 1968 se Jacobs odstěhovala do Toronta se zdůvodněním, že dává Torontu i ostatním kanadským velkoměstům větší naději na regeneraci než Spojeným státům.
RESUMÉ Je nakonec vcelku jedno, co si z textu zapamatujeme o amerických velkoměstech, protože dokud se tam nevyrazíme podívat, všechny nastudované poznatky a teorie jsou pouze zprostředkované názory někoho jiného. Můžeme je vzít za své, ale pokud si chceme udělat co nejpřesnější obrázek o skutečné situaci, musíme se my sami stát pozorovatelem. Ostatně, to je poselství, které si od Jane Jacobs odnáším: Nejprve pozoruj, poté projektuj.
4
TEREZA VYBÍRALOVÁ - ČVUT, FA - URBANISMUS III - 2010/2011
...LETNÁ
Záznam a interpretace reálného prostoru města TÉMA: zobrazení území, prostoru, města, prostředí Letné z pohledu uživatele
NA PRVNÍ POHLED, NA POHLED DRUHÝ
M 1:25
M 1:16
Plán s vyznačením veřejných prostorů (vlevo) a plán s vyznačenými hmotami (SCHWARZPLAN)
Když se řekne Letná: pláň, tráva, vyhlídka, kyvadlo, fotbal, staveniště, Blanka, shromáždění, revoluce, drakiáda, atp. Zkusme se na prostor Letné podívat podrobněji, ne z teoretické stránky nad ortofotomapou, územním plánem a Google Earth, ale z pohledu člověka, který se nachází na místě a přímo v realitě. Člověka, který zde bydlí, přežívá, pracuje, chodí na procházky, bloudí, nakupuje, sportuje, relaxuje, baví se, který zde prostě je a to z jakéhokoliv důvodu. Takový člověk nemá vždy po ruce schwarzplán či územní plán, aby si mohl o zdejším prostoru udělat jasnou představu, musí si město projít a nechat ho na sebe působit. Někomu připadá i boulevard tísnivý a jinému zase postranní ulička široká svými možnostmi využití, plná skrytých potenciálů a prostorů. Je nutné si uvědomit, že vnímání prostoru je naprosto individuální a že prostor je tolikrát jiný, kolikrát do něj bylo nahlédnuto. Nastanou v praxi případy, kdy mapu místa u sebe máme, ale v tom případě jsme nejspíše turisté a to hlavní, co nás zajímá je komunikace, ulice, MHD, cesty a doprava. Kam se kudy a za jak dlouho dostanu, kde je nejbližší hotel či restaurace. Turisté jsou paradoxně k nám známým prostorům daleko vnímavější než my, co zde již 10 let bydlíme, jednoduše proto, že se potřebují zorientovat, zkoumají cedule a hledají cesty, korzují, pozorují, fotografují. Místní lidé nemají na koukání kolem sebe čas, protože se vrací utahaní z práce, chvátají na tramvaj či mají hlavu plnou svých starostí a navíc, samozřejmě své okolí znají jako své boty (zda je tomu doopravdy tak, zůstává otázkou). Je tedy docela obtížné udělat si v běždném životě a každodenním shonu komplexní představu o prostoru města, nebo ji stále aktualizovat. Další překážkou může být i fakt, že většina lidí při pohybu ve městě směřuje svůj pohled směrem dolů, pod nohy. Kam šlapu, kde je přechod pro chodce, kde je kaluž, konec chodníku, místo na parkování, atd. Nebo směřujeme svůj zrak do úrovně parteru. Kde je ten obchod s látkami, potraviny, výloha, vývěska, cedule, nápis. Co nám tedy nabízí Letná? Dokáže nás pohltit její atmosféra, budeme se zde cítit dobře, chtěli bychom zde delší čas bydlet či se jen zastavit, vyhovuje našim potřebám, odpovídá našim představám, dokážeme zde zrealizovat své plány, sny? Uvidíme...
Návaznost dopravních i pěších komunikací na významné vizuální body.
ČLOVĚK A PROSTOR MĚSTA
!
!
! ? ! ?
! !
!
?
? ?
Objekty či prostory, kterým nerozumím, nelíbí se mi nebo jsou pro mě problematické.
! ?
Oblast Letné nám ukazuje několik kontrastů: pláň-zástavba, park-ulice, příroda-město, ruch-klid, pozitivní-negativní pocity. Příkladem emocionálního působení na člověka je kontrast mezi Letenskou plání a ulicemi mezi domy. Když přijíždíme tramvají z Hradčanské, po pravé straně nám ve výhledu brání kopce hlíny a najednou, z ničeho nic, se před námi otevírá rozlehlá Letenská pláň, která nás automaticky upoutá, bytových domů po své levici a okachlíkovaného ministerstva před sebou si povšimneme až posléze. Bohužel celá oblast pláně působí značně neutěšeně, je ohraničená staveništěm (které často nebývá vnímáno pozitivně, ale jako problém, překážka v cestě), nevzhlednými budovami státní správy, dlouhou řadou bytových domů se svými hororovými fasádami. Jediná možnost uniknout je pokračovat ulicí dál, nebo směrem k řece, do parku. Než tam ovšem dorazíme, ocitáme se uprostřed pláně, kam se nám moc nechce, kde se cítíme nechránění, vystavení okolí, bez zázemí, odpočívadla, stromu, lavičky, v takovém prostoru je snadné hrát s teenagery fotbal, ale nesnadné odpočívat s pocitem bezpečí. Veskrze negativní atmosféra pláně se okamžitě mění, pokud se na ní koná jakákoliv akce, ale sama o sobě se jeví spíše nešťastně. Okamžité řešení situace je ale nasnadě, pohnout se z místa. Ať se člověk dá kterýmkoliv směrem, narazí na Letenské sady (park s vyhlídkou na řeku a celou Prahu, cestičky mezi stromy, klid i švitoření dětí, sportovce), nebo se může nechat pohltit klidnými ulicemi mezi bloky domů s krásnými fasádami, kde si nepřipadá ztraceně, ale velice příjemně, může se vydat hlavními ulicemi, kde panuje čilý ruch, kde je parter plný obchodů a služeb navíc v některých ulicích bez aut, pouze s tramvajemi. Bohužel zde chybí výrazné náměstí, kde by se lidé mohli setkávat, dát si schůzku u kyvadla je poněkud z ruky a na „Strossmayeráku“ je zoufale málo místa a velký provoz tramvají. Ale na shromažďování lidí máme přeci pláň! Ale ta rozhodně funkci náměstí neplní.
TEREZA VYBÍRALOVÁ - ČVUT, FA - URBANISMUS III - 2010/2011
...LETNÁ
Ulice jsou uklizené, chodníky vydlážděné kostkami, mezi bloky jsou silnice ohraničeny zelenými pásy, které oddělují parkování aut a předzahrádky. Aut zde parkuje větší množství, než je únosné, problém s přibývajícími automobily řešíme v celé republice, ale zde je to krásně uhlazeno umístěním stromů, které nám auta alespoň z části schovají a navíc nám fixují oči a zvyšují úhel výš od země, už se nekoukáme pod nohy, ale před sebe, možná i nad sebe. Hlavní ulice jsou rušné, navazující rastr ulic a uliček je příjemně tichý a útulný a snadno dostupný i pěšky. Návaznost města na Stromovku je naprosto přirozená, nenásilná. Z Letné je to kousek do přírody a to z ní dělá exkluzivní oblast pro bydlení. V této části Prahy najdeme vše potřebné: bydlení, obchody, služby, dopravu, MHD, kus přírody, klid i možnosti kulturního a sportovního vyžití. Pouze ta pláň nám to trošičku kazí. A přitom by nebylo potřeba velkých zásahů a změn, není nutné zde postavit budovy, pouze celý rozsáhlý prostor zjemnit, zkulturnit, uhladit a hlavně povzbudit jeho přirozenou krásu a volnost.
STRUČNÁ ANALÝZA OBLASTI LETNÉ
Místa, která se mi líbila, kde bych chtěla trávit čas. Kde bych se popřípadě chtěla zabydlet.
Přibližnou představu o prostoru Letné si můžeme udělat z ortofotomapy, schématické mapy, schwarzplánu a jiných námi dostupných materiálů. Z map můžeme vyčíst dynamiku území a to, jak stavitelé reagovali na geografii, jak od rodinných domů a vil se dostáváme k blokové zástavbě, jak funguje komunikace v S-J ose od parků přes Letenskou pláň se dostáváme ulicemi ke Stromovce, a v Z-V ose jsou orientovány hlavní dopravní tepny. Na hlavní ulice logicky navazuje rastr postranních ulic. Páteř letenské komunikační sítě tvoří ve Z-V směru ulice Milady Horákové, která se na Letenském náměstí štěpí do dvou směrů: v přímém směru pokračuje Veletržní ulice s provozem automobilů, mírně doprava se od ní odchyluje spolu s tramvajovou tratí pokračování ulice Milady Horákové. Od Veletržní se pak o něco dále v podobném úhlu odděluje doleva Strojnická ulice, jednosměrná ve směru od Pražského výstaviště. Na Letenské náměstí z jihu vyúsťuje Letenský tunel, na protější straně křižovatky je hlavním tahem Korunovační ulice, která míří severozápadním směrem do nitra Bubenče. Jihovýchodní strání k budovám Národního technického muzea pozvolna stoupá Kostelní ulice. Na východě letenský kopec ohraničuje severojižním směrem ulice Dukelských hrdinů, vedoucí z nábřeží kapitána Jaroše k Pražskému výstavišti, na západě vede severojižním směrem z pláně do údolí Badeniho ulice a na ni navazující ulice Chotkova a pro pěší strmá Myší díra, tedy ulice Pod Bruskou. Vnitřní organizace a je kombinace struktury plánovité pravoúhlé, blokové i uliční. Celkový prostor je rozdělen vyrovnaně mezi zeleň a zástavbu, mezi veřejný, polo-veřejný a soukromý prostor. Bloky a parcely jsou různých tvarů: pravoúhlé, obdélníkové, trojúhelníkové, kosé. Rozměry menších bloků jsou cca 50x80m a těch největších 170x120. Převládá výška budov kolem 20m, počet podlaží od 5 do 8. Šířka ulic je různá podle umístění a funkce, ale převládá šířka cca 20m. Počet veřejných staveb odpovídá zastavění oblasti. Nalezneme zde fotbalový stadion, ministerstvo vnitra, školy základní i střední, muzeum, veletržní palác, divadla, kostely, atd. Tvarově budovy odpovídají své funkci a jsou situovány spíše na jižní okraj zástavby, kde kopírují rastr ulic. Jsou ve vazbě na ulice, silnice, vzdálenost mezi jednotlivými budovami je malá, dostupná pěšky. Veřejné prostory jsou v celkovém pohledu dostatečné (pláň), ale při bližším prozkoumání chybí náměstí, což je u moderního města velký nedostatek. Strossmayerovo náměstí, Řezáčovo náměstí a Letenské náměstí nemohou svou rozlohou ani schopnostmi stačit. Zeleň svírá území ze S Stromovkou, z J Letenskými sady, spojení mezi těmito parky naznačují zelené pruhy v ulicích. Ale větší zeleň přímo mezi bloky chybí. Charakter zeleně: park, travnatá plocha. Vazby na zeleň jsou dobré při S a J kraji zástavby, uprostřed je to k Letenským sadům i Stromovce poměrně daleko.
Poděkování: Děkuji ti, Letná, že jsi! A že jsem se z tebe mohla učit. Jak bych zachytila vzpomínku, pocit z oblasti Letné?
Tereza
TEREZA VYBÍRALOVÁ - ČVUT, FA - URBANISMUS III - 2010/2011 ANALÝZA A INTERPRETACE ZADANÉHO PLÁNU MĚSTA a VEŘEJNÉHO PROSTORU TÉMA: VEŘEJNÁ SOUTĚŽ NA IDEOVÉ ARCHITEKTONICKÉ A URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ LETENSKÉ PLÁNĚ. Soutěž byla vypsána radou Národního výboru hlavního města Prahy ke dni 15.května 1964 v rámci umělecké soutěže k 20. výročí ČSSR. Termín soutěže 15.května - 14.prosince 1964. Členové poroty: Ludvík Černý, Jiří Voženílek, Jiří Gočár, Bohuslav Fuchs, Josef Hrubý, Milan Hladký, Milan Kodoň. Celkem bylo posouzeno 58 návrhů, přičemž autory vítězného návrhu se stala dvojice Palla Rudiš.
Zadání: Požadavek výraznějšího pěšího spojení pláně se Staroměstským náměstím, dále ulicí Melantrichovou až na Václavské náměstí. Upravení zbytků pomníku. Dořešení urbanistického spojení severního předpolí Pražského hradu s plání. Zdůraznit promenádní a vyhlídkovou důležitost hrany pláně, která by měla vyústit v "Alej socialismu", která dále již probíhá územím Hradu. Nenarušit hradčanské panorama.
POSUZOVANÝ PLÁN: Jedná se o návrh, který získal II. místo v soutěži. Projekt nebyl zrealizován. Plán zobrazuje situaci, širší vztahy, návaznost na okolí v měřítku 1:2000. Autory návrhu jsou: Miloš Kramoliš, Jiří Mikšík a František Kopřivík. Obsah plánu odpovídá podmínkám soutěže, jež dala architektům a stavitelům za úkol navrhnout přestavbu oblasti a zároveň výstavbu nového komplexu v místě Letenské pláně, která by odpovídala dobové situaci, případnému rozvoji a růstu, ideologickým potřebám a sociálním idejím totalitního režimu. Součásti tohoto komplexu na sebe musí navazovat a splňovat požadavky, které vyplývají z charakteru pořádaných akcí v nových budovách a shromaždištích, to jsou mimo jiné: vojenské přehlídky, sjezdy komunistické strany, kulturní akce různého charakteru, výstavy, ubytování, sportovní akce, vyhlídka na Prahu. Lze usuzovat, že místu je přikládán velký symbolický význam: kdo je pánem Letné, vidí na celou Prahu, má ji na dlani a tudíž pod kontrolou. Architektonické teorie a logika jdou trošičku stranou, přednost má význam zpevněné plochy shromaždiště, než fakt, že ve skutečnosti bude prostor vypadat nevzhledně. Zdůvodněním těchto faktů je prostě touha ukázat majestátnost a velkolepost komunistické strany a k tomu je zapotřebí velké shromaždiště. Autoři zde samozřejmě reprezentují určitý názor, jestli je to názor jim vlastní, anebo názor strany, to zůstává otázkou. Jaký je dobový kontext vzniku plánu? Co se dělo a nedělo je dnes už věcí historie a ta je nám zprostředkována vždy zkresleně. Ale z hodin dějepisu samozřejmě tušíme, jaké poměry zde vládly v 60. letech, jak se věci měnily a neměnily a jak to nakonec v 68. roce dopadlo. O autorech: Miloš Kramoliš společně s Arnoštem Krejzou je autorem návrhu na hotel International v Brně, který byl realizován v letech 1958-59. Jiří Mikšík je znám v souvislosti se soutěží v roce 2002 na The Great Egyptian Museum v Káhiře, na kterém spolupracoval s Martinem Kovaříkem, Martinem Mikšíkem a Jiřím Bradáčem. HOTEL INTERNATIONAL
1 - SJEZDOVÝ PALÁC 2 - KULTURNÍ STŘEDISKO 3 - NÁRODNÍ GALERIE 4 - SPORTOVNÍ PALÁC
5 - HOTEL 6 - PROMINENTNÍ LÓŽE 7 - PŘEHLÍDKOVÁ TRIBUNA 8 - VYHLÍDKOVÁ TERASA
9 - NÁSTUPNÍ STANICE POJÍZDNÝCH SCHODŮ 10 - PŘEHLÍDKOVÁ PLOCHA 11 - ULICE MILADY HORÁKOVÉ 12 - ADMINISTRATIVNÍ BUDOVY
NÁVRH THE GREAT EGYPTIAN MUSEUM
TEREZA VYBÍRALOVÁ - ČVUT, FA - URBANISMUS III - 2010/2011 ADMINISTRATIVNÍ BUDOVY
SPORTOVNÍ PALÁC UL. MILADY HORÁKOVÉ
SJEZDOVÝ PALÁC
PŘEHLÍDKOVÁ TRIBUNA PROMINENTNÍ LÓŽE
KULTURNÍ STŘEDISKO
PŘEHLÍDKOVÁ PLOCHA HOTEL
VYHLÍDKOVÁ TERASA
NÁSTUPNÍ STANICE POJÍZDNÝCH SCHODŮ
NÁRODNÍ GALERIE
AXONOMETRICKÝ POHLED
ZAKRESLENÍ DO FOTOGRAFIE
Na základě zadání soutěže zvolili autoři tyto segmenty: sjezdový palác, kulturní středisko, národní galerie, sportovní palác, hotel, přehlídková tribuna s lóží, trávníkový parter, vyhlídková terasa, přehlídková plocha. Tyto části byly propojeny cestami, ulicemi nebo sousedí vedle sebe. Autoři navrhovali kompozici logicky, zvolili pravoúhlou strukturu, kde stěny budov kopírují osy S-J a V-Z, čímž vznikají jednoduché pohledové linie. Zároveň do středu kompozice umístili přehlídkovou plochu, která nebrání výhledu ani ze směru V-Z přes pláň, ale ani nepřekáží při výhledu na Prahu. Na shromaždiště navazuje velká travnatá plocha, takže v případě potřeby je zde prostor pro rozšiřování. Velkou zpevněnou plochu lemují tři základní opěrné a výrazné body, sjezdový palác na východním okraji přehlídkové plochy, na který přímo navazuje kulturní středisko, na západním okraji plochy je potom umístěna národní galerie, která se skládá ze tří prolínajících se budov čtvercového půdorysu, a na severu můžeme vidět kruhový sportovní palác, jehož část je oddělena a ve tvaru srpku stoupá do výšky několika podlaží. Autoři zachovali hlavní komunikaci, dnes ulici Milady Horákové, kde předpokládali, že se budou pohybovat průvody při přehlídkách. Zároveň tak propojili pláň s Hradem. Kraj ulice lemuje dlouhá přehlídková tribuna, ze které vyčnívá prominentní lóže pro významné politické osobnosti. Za tribunou v S-Z části návrhu se nachází několikapatrový hotel ve tvaru hokejky, jež lemuje komunikaci v místech dnešní dráhy. Z pravé strany sportovního paláce je umístěna budova, která svým tvarem připomíná hotel, může se tedy jednat o druhý hotel, ale pravděpodobněji se jedná o bytový dům.Další bytový dům ve tvaru obdélníka lemuje část přehlídkové ulice, je tedy nasnadě, že ve spojení jsou tyto domy jakousi zábranou, hranicí, mezi komplexem a bytovou zástavbou. Z pravé strany sjezdového paláce vidíme druhý komplex budov, jehož součástí je jediná výšková budova v návrhu, jedná se o administrativní budovy. Kolem všech částí komplexu je travnatá plocha. Z dostupného plánu se zdá být dostatečná. Jsou zde patrné i plánované cestičky v parku i v severní části kolem hotelu, ale kde měly růst stromy a jiná zeleň není z plánu patrno. Významným bodem na zelené ploše je vyhlídková terasa, která je umístěna na okraji svahu k řece. Na terasu měly vést z nábřeží pojízdné schody. Na plánu je patrná nástupní stanice. Orientace v prostoru by byla snadná už proto, že vlastně velká část plochy zůstane zachována (shromaždiště pravděpodobně zpevněné betonovými panely a travnatá plocha). Budovy poslouží jako orientační body a doprava se bude soustředit téměř výhradně na ulici Milady Horákové. Celková rozloha navrhovaného komplexu je značná, ale přesto dostupná pěšky. Pokud to z vyznačených stínů a šraf dokážeme posoudit, tak v realitě pravděpodobně nebudeme mít pocit jakési gradace hmot, dynamiky a hravosti. Je to do jisté míry dáno účelem budov, možná dobovou ideologií, ale v reálu bude pláň působit neutěšeně, smutně, betonový plac bude nevzhledný, tribuna prázdná. Jendou za čas vše ožije velkou přehlídkou, ale povětšinu roku se zde budeme cítit přinejmenším zvláštně, možná opuštěně. Z velkého prostranství budou vystupovat nevysoké budovy, jejichž hmoty jsou rozvedeny horizontálně. Celá věc je plánována pro politické účely, podle ideologie, ale jaksi se podle mého názoru zapomnělo na člověka. I druh budov spojovaný k sobě je prazvláštní, galerie a shromaždiště? Popravdě jsem ze subjektivního pohledu ráda, že se projekt neuskutečnil. Je to možná mou nedůvěrou v socialistickou architekturu, kterou jsem doposud měla možnost vidět. Nechtěla bych autory kritizovat, měli těžký úkol a více než na formu, funkčnost, estetiku, ekonomiku, ekologii, celkové pojetí a vyznění, než na pocity obyvatel museli brát ohled na ideologii, politiku.
Dobové zhodnocení soutěže ve zkratce: Z hlediska širších vztahů nepřinesla soutěž nové poznatky, které by nebyly již známy. Projekty nepřinesly nové, propracované řešení vyhlídkové aleje na hraně pláně a vesměs navrhují celou dispozici již podle známých schémat. Nedošlo k zásadnímu vyřešení problematických míst a řešení zeleně nebylo reálně navrženo.
NAZANČENÍ GEOMETRIE OS ORTOFOTOMAPA DNES S Z
V
J
Pravděpodobně mělo dojít k další soutěži, již s užším výběrem autorů.
