JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér taneční pedagogiky
Odrazy lidové kultury a tance na Moravě v dílech Joži Uprky,
Antoše Frolky a Aleše Černého Diplomová práce
Autor práce: Mgr. Marie Hudečková Vedoucí práce: Mgr. Ladislava Košíková Oponent práce: Doc. Mgr. Jarmila Vondrová
Brno 2016 1
Bibliografický záznam HUDEČKOVÁ, Marie. Odrazy lidové kultury a tance na Moravě v dílech Joži Uprky, Antoše Frolky a Aleše Černého [Reflections of Folk Culture and Dance in Moravia in the Works of Joza Uprka, Antos Frolka and Ales Cerny]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér taneční pedagogiky, 2016. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ladislava Košíková.
Anotace Diplomová práce " Odrazy lidové kultury a tance na Moravě v dílech Joži Uprky, Antoše Frolky a Aleše Černého" pojednává o kultuře, náboženství a běžném způsobu života lidu na Slovácku z pohledu tří českých umělců a výtvarníků 19. a 20. století. Jedním z hlavních cílů práce je analýza vlivu jejich zkušeností a života na jejich dílo. Součástí textu je i katalog výtvarných děl těchto autorů.
Annotation The diploma thesis " Reflections of Folk Culture and Dance in Moravia in the Works of Joza Uprka, Antos Frolka and Ales Cerny " is focused on Moravian Slovakia region, its culture, religion and the usual way of life from the point of view of three Czech artists of the 19th and 20th century. The analysis of influence of their life experience in its artworks is one of the main goal of the thesis. The catalogue of art has been built and attached.
Klíčová slova Lidová kultura, tanec, výtvarné umění, Jižní Morava, Slovácko, Uprka, Frolka, Černý
Keywords Folk Culture, Dance, Art, South Moravian, Moravian Slovakia, Uprka, Frolka, Cerny 2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.
V Brně dne:
Podpis:
3
Poděkování
Zde bych ráda poděkovala Mgr. Ladislavě Košíkové za veškerou odbornou pomoc a vedení mé diplomové práce a Magdě Múčkové-Uprkové za cenné rady, připomínky a podněty ke zpracování diplomové práce. Rovněž děkuji za jazykovou korekci práce PhDr. Milanu Blahynkovi, Csc. a v neposlední řadě svým rodičům a manželovi za jejich podporu a trpělivost. 4
Obsah:
Prohlášení Poděkování 1. Úvod
7
2. Kritické zhodnocení dosavadního bádání
9
3. Moravské Slovácko
11
3. 1. Dobové zmínky o lidové kultuře v kraji
14
4. Kultura na Slovácku v přehledu hudebního, tanečního a výtvarného umění
15
4. 1. SVUM v Hodoníně
19
5. Život a dílo Joži Uprky
21
5. 1. Víra a církevní svátky v jeho díle
24
5. 2. Ztvárnění místních krojů
25
5. 3. August Rodin na Slovácku
26
5. 4. Zdenka Braunerová
27
5. 5. František Kretz
29
6. Tvorba Antoše Frolky
30
7. Ze životopisných poznámek Aleše Černého
31
7. 1. Tanec v jeho díle
32
7. 2. Zdenka Jelínková
34
5
8. Všeobecný přínos moravského Slovácka českým zemím
36
8. 1. Vlivy a inspirace
37
9. Katalog výtvarných děl
39
10. Slovník vybraných odborných názvů
63
11. Závěr
65
Summary
66
Seznam zkratek
67
Seznam vyobrazení
68
Prameny a použitá literatura
72
Obrazová příloha
75
6
1. Úvod
Téma předkládané diplomové práce pojednává o významné moravské oblasti – Slovácku. Práce si bere za úkol přehledně a systematicky zpracovat dané téma se zřetelem k topografii regionu i chronologii celkového vývoje oblasti. Práce by měla čitatele uvést do základní problematiky kraje a zasadit jej do kontextu historických i kulturních souvislostí. Slovácko, bohaté na folklór, zpěv, písně i tanec – tedy oblast muzikálního charakteru, zasluhuje si pozornost také z hlediska výtvarného umění. Kraj plný lidových tradic, kraj, jehož lid dělil svůj čas mezi těžkou práci, odpočinek a zábavu, stal se inspirací mnoha umělců, kteří fascinováni tímto každodenním koloběhem vytvářeli obdivuhodná díla, jež zachycují lid i samotnou podstatu regionu. Díla, jež nás dodnes informují o životě tehdejších lidí v souladu s přírodou a tradičními lidovými obyčeji. Tento zdroj informací by měl být součástí našeho běžného života, našich dětí jako nositelů tradic svého kraje a my dohromady bychom pak měli uchovávat hodnoty tradiční kultury a zasadit je do našeho proudu myšlenek, které pak vedou k lepšímu pochopení naší minulosti. Tradice jako duchovní a kulturní dílo je nutné zachovávat, vedou nás k návratu ke kořenům a pomáhají nám objevovat moudrost, která se v nich ukrývá. Lidová tvorba bývá často uváděna také jako lidové výtvarné umění. Jedná se o širokou škálu projevů hmotného, duchovního i sociálního života lidu.1 Lidová tvorba pak především utváří určitou kulturu kraje a vychází ze způsobu života lidu na daném území.
1
MOŠŤKOVÁ, Marta. Lidová kultura Horňácka v pohledu výtvarné pedagogiky. Bakalářská diplomová práce, Brno 2013, s. 9.
7
Práce ve svém omezeném rozsahu jistě nemůže zmapovat danou oblast zcela. Nicméně může svým zaměřením na výtvarné umění, především pak na náměty tance a kultury obecně, pomoci lépe nahlédnout na lid a kraj jako inspirační zdroj jednotlivých umělců. Samotní umělci pak mohou svou tvorbou doložit dobové vnímání regionu, a tak jej vyzdvihnout na rovinu mezinárodního měřítka kultury a celkového přínosu. Po základním přehledu dané problematiky, včetně nahlédnutí do historie mikroregionu, po přiblížení a celkovém nástinu umělecké tvorby na Slovácku, práce se zaměří na dílo třech významných výtvarných umělců kraje – Joži Uprky jako nejslavnějšího autora a osobnost kraje, dále Aleše Černého a Antoše Frolku, jako doplňující osobnosti, které přispěly nejen k rozvoji výtvarného umění, ale byly také přínosem z hlediska etnografického, národopisného a sběratelského. Součástí práce je katalog výtvarných děl, který by měl nejlépe doplnit podkapitolu o tanci a lidovém kroji, a celkově vizuálně informovat o průběhu života lidu na Slovácku. Vybraná katalogová hesla doplní obrazová příloha.
8
2. Kritické zhodnocení dosavadního bádání
Při zpracování recentního bádání se v četných příručkách vyskytuje oblast Slovácka jako nesmírně bohatý kraj, o němž píší mnozí národopisci. Jako solidní pramen, ze kterého se dá v základu vycházet, je Vlastivěda moravská,2 která v desátém svazku pojednává o zemi a lidu, přičemž další svazek je věnován samotnému Uherskohradišťsku.3 V těchto publikacích lze vyhledat historické zmínky o kraji, soupis jednotlivých měst v rámci regionu i různá pojednání o kultuře a řemesle. Díky sběratelům a národopiscům dochovaly se jak dobové zmínky o kraji, tak nejrůznější sběry písní a tanců. O výtvarných umělcích a dílech, která zachycují život na vesnicích, dozvídáme se z jednotlivých monografií autorů či ze vzpomínek rodinných příslušníků a známých. Samostatnou kapitolu by mohly tvořit i zpodobnění tance nejen na malířských plátnech, ale také na keramice, skle a v řemesle celkově. Práce se o této problematice pouze zmíní, ale největší důraz bude kladen na zpracování nejvýznamnějších osobností výtvarného umění. O těchto autorech dále pojednávají katalogy z jednotlivých výstav, které se stručně zmiňují o životě umělce a podrobněji pak představují a shrnují výtvarnou tvorbu. Pro příklad katalog, který vyšel k výstavě Joži Uprky konané v Praze a Hodoníně roku 2011, a vydán byl ke 150. výročí od jeho narození,4 detailně zpracovává významné životní i malířské etapy umělce včetně přiloženého katalogu, soupisu výstav a dalších důležitých skutečností dokumentární hodnoty.
2
JANČÁŘ, Josef a kol. Vlastivěda moravská: Lidová kultura na Moravě, Sv. 10 - Země a lid, Ústav lidové kultury ve Strážnici a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Strážnice, Brno 2000. 3 NEKUDA, Vladimír a kol. Vlastivěda moravská, Uherskohradišťsko, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 1982. 4 KAČER, Jaroslav. Joža Uprka 1861–1940, kat. výstavy. Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Hodonín 2011.
9
O umělcích méně známých, respektive nedosahujících až jakési „komerční“ popularity jako Joža Uprka, dozvídáme se především ze vzpomínek rodiny a známých a pak přímo z dochovaných výtvarných děl. Aleše Černého spíše představí typické kresby tanečníků, než komplexní literatura. V textu na něj lze nejlépe narazit ve vzpomínkách Zdenky Jelínkové,5 významné české etnografky a folkloristky. O malíři Antošovi Frolkovi kromě pár článků a příležitostných zmínek do roku 2000 nevyšlo nic. Tento fakt pak napravil jeho syn, rovněž Antoš Frolka, a sepsal otcův život a vzpomínky,6 které měly později sloužit k vydání adekvátní monografické publikace. Roku 1984 pak sděloval7 Frolka ml. své sestře zamýšlenou koncepci díla, která by obsahovala biografickou stránku, ale také jakousi uměleckou ságu celé rodiny. Dále také zmiňuje, že dr. Jež chtěl sepsat jakousi drobnou publikaci, ale že byl proti tomu a řekl: „Než něco malého, raději nic“.8 Sám pak chtěl spis použít pro dotažení velké práce pojednávající o otci. Vzpomínky a spisy pak již k vydání knihy zpracovali a připravili Dušan Holý a Ludmila Holá. Publikace vyšla v roce 2000 v Brně. Nelze také opomenout archivy, matriky a další vesměs regionální doklady o životě umělců a jejich dílech. Z těchto skromných fragmentů se pak autoři přece jen lépe zasazují do kontextu širších souvislostí. V poslední době pak mohou pomoci jako hodnotné informační zdroje i nově vznikající diplomové práce a jejich digitalizace na internetových stránkách.9
5
PAVLICOVÁ, Martina. Cestami lidového tance: Zdenka Jelínková a česká etnochoreologie, Brno 2012. 6 FROLKA, Antoš. Mezi paletou a písní, O malíři Frolkovi a jeho rodině, Zpracování a příprava Dušan Holý a Ludmila Holá, Brno 2000. 7 Ibidem, s. 6. 8 Ibidem. 9 Například: www.thesis.cz.
10
3. Moravské Slovácko
Slovácko, rozlehlý a nestejnorodý národopisný region se složitým historickým vývojem, pokrývá podstatnou část jihovýchodní Moravy. Setkáváme se také s názvy Moravské Slovensko či jen Slovácko. Moravské Slovensko je názvem starším, který se užíval v národopisné produkci a byl chápán jako protějšek názvu „ungarische Slowakei“10 – tedy Slovenska jako součásti rakousko-uherské monarchie. Mladší název oblasti – Slovácko, je taktéž nelidového původu, stejně tak, jako poeticky znějící jméno Moravská Slovač. Slovácko se pak pevně uchycuje až v meziválečném období, kdy definitivně vytlačuje název Moravské Slovensko. Hranice rozsáhlého regionu pojmenovali zejména Josef Klvaňa a Lubor Niederle: „Rozprostírá se po obou březích Moravy od Napajedel až k jejímu výtoku pod Lanžhotem, jsouc ohraničeno na západě celkem horami Hříběcími 11 a jejich jihozápadním pokračováním, na východě pohraničním hřebenem karpatským a na severu sahajíc přibližně k horám vizovským“.12 "Moravské Slovensko vyplňuje dolnomoravský úval spolu s Podyjím. Oblast Slovácka není jednotným národopisným celkem, tvoří ji řada odlišujících se podoblastí. V pásmu Bílých Karpat leží obce vyznačující se archaickou kulturou. Východně od Uherského Brodu jsou to moravské Kopanice, jihozápadně odtud nalezneme devět obcí Horňácka s centrem ve Velké nad Veličkou. Obě tato malá území se od okolí odlišují nejen nářečím, ale i archaickými krojovými doplňky. Sousedním regionem je Dolňácko, které se dále dělí na Uherskohradišťsko, Uherskobrodsko, Strážnicko a Kyjovsko. Na jihu pak sousedí s Podlužím." 13
10
Uherské Slovensko. Chřiby dříve označovány jako Hříběcí hory. 12 Moravské Slovensko. Red. L. Niederle, sv. II, Praha 1921, s. 800. 13 SURÁ, Anna. Odraz tradiční lidové kultury v malířství na jihovýchodní Moravě, Masarykova univerzita, Brno 2010, s. 8. 11
11
Kraj Slovácka vyvíjel se již od rané doby dějinné. Okolí Uherského Brodu zaujímalo dvě polohy. Jednu s neolitickým a druhou s eneolitickým osídlením. Jednalo se o oválnou plochu s průměrem okolo sedmdesáti metrů. Plošina nad dvěma potočními přítoky, nad Olšavou, byla obklopena příkopem s plochým dnem, které sahalo až do dvou a půl metrové hloubky.14 Palisáda a val se zde zřejmě nenacházel. Příkop, který svou povahou připomínal rondel, není datován, ale pravděpodobně vznikl v počátku eneolitu, tedy za doby osídlení lidu pozdní moravské malované keramiky.15 Stejnou místní polohu pak využil lid s kanelovanou keramikou, na sklonku starší doby bronzové lid s věteřovskou kulturou a lid s halštatskou kulturou. Poblíž prvního rondeloidu byly zjištěny i další dva kruhy,16 kde se nalezly různé sídlištní objekty.17 Na pravém břehu Olšavy bylo objeveno otevřené sídliště s kultovním objektem. Původ bývá datován do doby bronzové.18 Popelovitá vrstva údajně obsahovala zvířecí kosti, střepy nádob z keramiky, kostru býka, hovězí lebky i čelisti. Svatyně uprostřed také obsahovala střepy, ale i keramické plastiky býčích hlav, pocházejících pravděpodobně ze zoomorfních nádob.19 Kraj Slovácka výrazně ovlivnil příchod Slovanů. Ten započal již v první polovině 6. století (tzv. první vlna - časně slovanské období) odchodem germánského obyvatelstva (Langobardi, Durynkové). Opět z Podunají zasáhla i druhá vlna příchodu Slovanů, a to v polovině století sedmého. Pokud pomineme otázku soužití nového slovanského osídlení spolu s pozůstatky osídlení germánského, formují se zde první náznaky vzniku nové agrární kultury/společnosti, na níž později naváže i kultura lidová. Základy křesťanské víry a církve na Velkou Moravu přinesli Cyril s Metodějem v roce 863. Po pádu Velkomoravské říše je kraj Slovácka velice skrovný na písemné prameny. Nicméně není důvod pochybovat o známých událostech nadcházejících dějinných etap - vpádu českého knížete Oldřicha (1015),
14
SKLENÁŘOVÁ, Zuzana. Uherský Brod, in: Karel Sklenář, Zuzana Sklenářová, Miloslav Slabina, Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha, 2002, s. 368. 15 Tato keramika vykazuje znaky jordanovské kultury. 16 SKLENÁŘOVÁ (pozn. 14), s. 368. 17 Ibidem. 18 Ibidem. 19 PAVELČÍK, Jan. Eneolitická sídliště Uherský Brod-Kyčkov a Habřice-cihelna, Praha 1974.
12
nebo zasvěcování kostelů sv. Vítu - což značí možnou příslušnost Hradišťska k dynastii Přemyslovců. Nejznámější biskup Moravy Jindřich Zdík (1083─1150) zasloužil se o kulturní rozkvět na území celé Moravy i rozšíření území po obou březích Moravy. Důležitým faktorem pro rozvoj je i zakládání cisterciáckých klášterů (např. Velehradu), což dopomáhalo hospodářskému rozmachu. Dále nutno zmínit, že region dnešního Slovácka samozřejmě také zasáhla husitská reforma, radikální husité snažili se založit "Nový Tábor" v Nedakonicích, avšak zásahem šlechty i olomouckého biskupa bez úspěchu. V dalších letech se okolí UH stalo bitevním polem. Přímo o Hradiště bojovalo se od roku 1458 skoro každý rok po dobu šesti let. Vesnice byly dlouho rozchvácené, zanikla celá řada osad. Na konci 16. století bylo pozemkové vlastnictví rozděleno do čtyř vazalských (feudálních) panství: Hradiště, Uherský Brod, okolí Velehradu, Uherský Ostroh. Tou dobou se rovněž na Moravu snažilo proniknout evangelické hnutí. V pobělohorské době hrozil také zánik velehradského kláštera. Poměrně klidným obdobím na Moravě bylo pouze období před vpádem Švédů (1642). Zatímco v Uhrách po celé 17. a 18. století pokračoval boj, v Čechách a na Moravě Habsburkové zvítězili. Odboj v Uhrách byl podporován Osmany (Turky) a vedli jej uherští povstalci. Ti se snažili pro své akce získat i Moravany. Po obléhání a vpádu Turků do Vídně (1683) zavládl na Slovácku strach. V 17. století Turci dobyli Uherský Brod - naživu zůstal jen zlomek obyvatelstva, a řada okolních vesnic a měst byla vypálena. Dále následovala stavovská povstání a také rekatolizace obyvatelstva. Až ve druhé polovině 17. století se na Hradišťsko dostává nový životní styl i umění baroko. Opět se centrem vzdělanosti a umění stává Velehrad. Slavnosti, divadlo i bohoslužby jsou dalším důležitým faktorem probouzející se lidové kultury na Slovácku. Po feudalismu nastal pozvolný přerod ke kapitalismu, po roce 1780 vznikají již magistráty, které jsou regulovány. Byla zrušena středověká tortura, která ustoupila organizovanému soudnictví. 19. století neslo se v duchu hospodářského rozvoje, vzdělanosti, ale také umění, ve kterém se éra baroka a rokoka vystřídala s módou romantismu.
13
3. 1. Dobové zmínky o lidové kultuře v kraji
Studium o vývoji lidové kultury Slovácka lze sledovat zhruba od poloviny 19. století v řadě měst, převážně pak v kulturním i správním centru Slovácka – Uherském Hradišti. Do této doby pokusy o soustavné studium skomíraly, jednalo se spíše o amatérské zaujetí, než o rozbor a zkoumání s přihlédnutím na historické souvislosti. V počátcích národopisných studií byly výtvarné projevy, lidové obyčeje i lid samotný hlavním námětem dobového bádání. Přesto, že se v mnohých případech jednalo spíše o fakta s romantickým zkreslením, je nutno k nim přistupovat jako k dobovému pochopení, jak lid vnímal kulturu jako jakousi starobylou entitu. Vědecký výzkum si pak bral za úkol oprostit se od této romantické tradice a komplexně zpracovávat danou problematiku. Výjimku v tehdejším „bádání“ tvořily snad jen Bartošovy a Klvaňovy studie.20 Roku 1895 byl pak vytvořen výbor pro Slovácko, jehož vznik podnítila výstava v Uherském Hradišti. 21, 22 Slovácko, které zahrnuje množství odlišných národopisných podoblastí, není chápáno jako jeden jasný celek. Vývoj jednotlivých národopisných podoblastí musí vést ke vzájemnému poznávání věcných i historických skutečností. Zkoumání by nemělo vycházet z pouhého pozorování života lidu, ale mělo by především sledovat všechny složky lidové kultury od způsobu práce, bydlení, odívání i celkového uměleckého tvoření.
20 21 22
JANČÁŘ (pozn. 2), s. 327. Ibidem. Národopisná výstava českoslovanská.
14
4. Kultura na Slovácku v přehledu hudebního, tanečního a výtvarného umění
Pojem lidová kultura zahrnuje mnoho složek. Nevnímáme ji jen jako hudební, taneční a výtvarné umění. Jedná se o charakter krajiny, způsob zaměstnání a obživy, tedy také o zemědělskou práci, stravu a celkové životní podmínky. Teprve poté se soustředíme na lidovou výrobu, lidové stavitelství, náboženství, svátky, obyčeje a způsob odívání zahrnující kroj. Pokud bychom měli lidovou kulturu definovat jednoduše a přesně, jedná se o soubor hmotných a nehmotných výtvorů. Hmotnou rozumíme architekturu, nábytek, řemeslné výrobky či kroj a nehmotnou lidovou slovesnost, folklór (taneční i hudební), tradiční obyčeje, zvykosloví, postupy při zhotovování řemeslných výrobků atd. Lidová kultura je však značně diskutovaným pojmem - obsahuje celou paletu témat, která nejsou jasně určená, a definice je nejednoznačná. Možná je nasnadě otázka, zda není více vystihujícím pojmem například kultura lidových vrstev. Pokud se prvně zaměříme na lidovou výrobu, tak ta obsahovala především zhotovování základních potřeb rodiny a zemědělství. Řemeslná výroba již zahrnovala užitkové předměty pro širší okruh odběratelů a spotřebitelů. Tato výroba pak mnohdy vykazovala znaky výtvarné kvality, buď v užití materiálu, nebo v technologii.23 V lidovém stavitelství se nejčastěji objevovaly chalupy zemědělců, kdy jakýmsi středem obcí byly tzv. grunty.24
23
Informace pochází z přednášky o středověké archeologii PhDr. Josefa Bláhy. Přednáška byla přednesena dne 22. 10. 2014 na Univerzitě Palackého v Olomouci. 24 Předchůdce chalup, obýváno starousedlíky, kteří si je předávali z generace na generaci. Chalupy zemědělců jsou novějším prvkem.
15
Jednu z nejpodstatnějších složek v životě lidu v jednotlivých obcích tvořily rodinné či výroční obyčeje a náboženské svátky. Formu a obsah lze sledovat pouze v kontextu a sledování historického a společenského vývoje, v procesu proměn církve a politických podmínek a drobnějších procesech dění na vesnici.25 Rodinné obyčeje jsou spjaty s obřady kolem narození dítěte, křtu, tradiční svatby, hostiny, smrti a pohřbu. Dále výroční obyčeje, které se konaly podle juliánského kalendáře do roku 1582, kdy byl oficiálně přijat gregoriánský kalendář. To dopomohlo k pevnému ustanovení dat, kdy slavili svátky křesťanští světci.26 Výroční obyčeje navázaly na dávné pohanské obřady a obsahovaly prvky magie. Probíhal jakýsi rozhovor člověka s iracionálním světem (počasí, příroda), kdy probíhala rituální očista lidí před vegetativním obdobím. Další dny tradičního kalendáře se vztahovaly k počasí a úrodě. Nejvýznamnější křesťanské svátky tvořily samozřejmě Velikonoce a Vánoce. Tyto biblické události pak doprovázely slavnosti. Právě na Slovácku můžeme sledovat prolínání náboženských představ s pohanskými pozůstatky s tradiční křesťanskou vírou. Církvi, které se nepodařilo plně pohanské tradice vymýtit,27 je chytře začlenila a přizpůsobila k učení o jednom Bohu. I toto zásadně podmiňovalo další dění v obcích a utvářelo charakter rodinných i výročních obyčejů. Pokud nahlédneme k hudebnímu folklóru, jsou nejstaršími zmínkami o zpěvu zákazy zpěvu a tance na hrobech mrtvých, které pocházejí z 11. a 12. století.28 To dokládá existenci obřadních i tanečních písní. Konkrétní zmínky pak pocházejí z 15. a 16. století.29
25
NEKUDA (pozn. 3), s. 348. Základní dělení roku spočívalo v rozlišení na dvě období – zimu a léto. V juliánském kalendáři byl počátek roku spjat se zimou. V časnější době se totiž začátek roku spojoval s počátkem vegetace. 27 Zmínky o Slovanech pocházejí již z 6. století. Byzantský historik Prokopius z Kaisareie píše o uctívání božstev v čele s „hlavním“ bohem Perunem. (Válka s Góty, Praha 1985.) 28 JANČÁŘ, Josef. Hudební folklor, in: Vlastivěda moravská: Lidová kultura na Moravě, Sv. 10 - Země a lid, Ústav lidové kultury ve Strážnici a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Strážnice, Brno 2000, s. 275. 29 Ibidem. 26
16
Svědectví o hudebním, přesněji písňovém folklóru, jsou zaznamenaná spíše s ohledem na oblast Čech. Nicméně je nalezneme i na Moravě, protože až do 17. století se hudba projevovala podobně. Poté Čechy a západní Morava pochytila vlivy umělé hudby,30 a tak se od Jižní Moravy a Slovácka oddělila. Slovácko se převážně odlišuje rozdílnou tektonikou nápěvů. Po osmitaktové je nejčastější desetitaktová forma, to znamená nepravidelná. Také vazba nápěvu a textu, tedy slovesná a hudební složka, je klíčová. Za zmínku pak jistě stojí nezměrný temperament slováckých verbuňků, lyričnost a někdy také hrdinský patos písní. Lidový zpěv na Slovácku uchoval se do dnešních dní.31 Dodnes se také nejčastěji reprodukují populární lidové písně ze Slovácka, až poté z Valašska.32 Hudební projevy spolu s tanečními ožívají v provedení folklórních souborů a skupin. Bádání o lidovém tanci a příslušné informující odkazy, jsou na zmínky chudé. Až na začátku 19. století nacházíme stručné poznatky v topografické a vlastivědné literatuře. Národopisná výstava českoslovanská roku 1895 zájem o lidový tanec podpořila. Díky hlavním osobnostem – Františka Bartoše a Leoše Janáčka, začaly se lidové tance na Moravě sbírat a dokonce popisovat. Další vlnu zájmu pak způsobilo osvobození roku 1945. Pro nás je v tomto ohledu nejdůležitější osobností na Slovácku Zdenka Jelínková. Byla klíčovou osobností nejen v záznamech tance, ale i v zaznamenání souvisejících okolností, které nám mohou říci více o moravských oblastech, včetně Slovácka. Zde je nutno zmínit mužský skočný tanec verbuňk, ve své volné skupinové formě a s individuálním a improvizovaným tanečním charakterem. Doprovodnou melodii tvoří tečkovaný rytmus – pro pomalou část 4/4 a pro rychlou 2/4. Tento tanec, zapsaný jako hodnotný nemateriální statek, vzbuzuje dodnes zájem tanečníků, diváků i badatelů. Zajímavá je i jeho odlišnost od oblasti k oblasti, například jiný je verbuňk od Uherskohradišťska, jiný na Kyjovsku atp.
30 31 32
Barokní a klasicistní. Například původní, starobylé písně na Horňácku. JANČÁŘ (pozn. 28), s. 286.
17
Odvětví lidové výtvarné kultury jsou neuvěřitelně rozsáhlá. Jako komponenty tohoto jevu můžeme označit lidový textil, keramiku, grafiku, malbu na skle, nábytek, kraslice, ale i figurálně provedené pečivo atd. Samozřejmostí je, že i výtvarná lidová či zlidovělá kultura, byla spjata s obřadními a obyčejovými projevy. Tato kultura pak vykazuje záměrnou i nezáměrnou estetiku. Ovšem i tam, kde estetika výroby nebyla hlavním cílem, můžeme tento jev a dále projev jako umělecký označit. Výtvarný projev můžeme sledovat snad ve všech prvcích života v obci. Můžeme začít u názední malby, malovanými žudry, štíty, dále pokračovat v sochařských projevech včetně zdobně vyřezávaných úlů, přes malovaný nábytek či nábytek se slámovými aplikacemi, intarzií nebo malované truhly. Dále pro příklad zmíníme keramiku a porcelán, jejich fajánsová či majoliková zdobení. Dále projevy náboženství jako inspirace pro výzdobu dřevořezů, sošek, kancionálů a iluminovaných rukopisů všeobecně, řezbářsky zdobených růženců a obrazů na skle či dřevě zpodobňující madony a další biblické náměty. Samostatnou knihu by mohla vytvořit výšivka a textilní výroba všeobecně, tolik podstatná pro lidový kroj. Zdobnost a neuvěřitelné nápady s množstvím variant motivů je vidět na každém byť jen fragmentu textilu. Geometrické a rostlinné motivy nejsou opomenuty ani na malých oděvních součástkách, jsou pečlivě provedeny například na šátcích, vyvazovaných zástěrách, páskách k rukávcům atd.
18
4. 1. SVUM v Hodoníně
Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně - SVUM, bylo nejstarším sdružením umělců na Moravě. Formovali se především za ruchu okolo pražské Národopisné výstavy konané v roce 1895. Roku 1902 pak vystavovali v Hodoníně spolu se slovenskými umělci a poté uspořádali celou řadu dalších výstav. Roku 1913 otevřeli svůj spolkový Dům umělců v Hodoníně, jehož projekt vytvořil architekt Antonín Blažek. Počet členů spolku dostal se až na počet osmi set. Vystavovali nejen v Hodoníně, ale také v Praze, Brně, Bratislavě, Ostravě atd. Ze vzpomínek, zejména Jana Andryse, tvořili umělci v "pospolitých" podmínkách, přestože pracovali na jiných místech. Sjížděli se na schůze do Hodonína a navzájem se podporovali. Jednotliví členové pak oslavovali svá jubilea soubornými výstavami. Členové spolku nebyli jen umělci ze Slovácka, ale i ze severní Moravy a Slezska. Řada z nich pocházela z Opavy, Ostravy, Olomouce, Vsetína, Zlína atd. SVUM nebyl jediným uměleckým spolkem - roku 1919 vznikl spolek Aleš, roku 1922 Skupina výtvarných umělců z Moravské Ostravy či Kunstverein v Brně. Blažkův architektonický skvost utrpěl značná poškození za války. Výstavy se konaly nadále i za protektorátu a války, občas však návštěvnost tvořili i Němci. Prodejnost uměleckých děl značně stoupla, a to zejména v roce 1945. Ovšem tato skutečnost nebyla vždy přínosem pro umělce samotné, neboť na daních a pronájmech zaplatili skoro celý výnos z prodeje obrazů či soch. Roku 1956 proběhlo v Praze jednání, kde Josef Jambor spolu s Janem Andrysem hájili na Ministerstvu školství trvání SVUM. Poslední členská výstava proběhla v červnu roku 1959 a v plánu byla především velkolepá výstava bratří Uprků k výročí 100. narození Joži Uprky.
19
V červenci téhož roku svolal Krajský národní výbor v Gottwaldově schůzi, na níž se mělo jednat o definitivním vyřízení otázky SVUM. Všem umělcům již bylo jasné, že je konec. O pár dní později se Jambor vypravil na Okresní národní výbor v Hodoníně, kde mu na otázku proč je SVUM rozpuštěn odpověděli: "Dovršujeme kulturní revoluci".33 Do dnešních dní se dochoval pouze Dům umělců, který je pod správou památkové péče.
33
ANDRYS, Jan. Sladké s hořkým, Hodonín 2007, s. 41.
20
5. Život a dílo Joži Uprky
Joža Uprka narodil se 26. října roku 1861 ve vesnici Kněždub, v centru Slovácka. Rozvoji výtvarného talentu rodiče nebránili, stejně tak podporovali i jeho bratra Frantu Úprku, pozdějšího sochaře.34 Otec Jan, rolník a malíř autodidakt, byl prvním, který jej učil malbě. Uprka se již od mládí projevoval jako zdatný kreslíř, zachycoval každodenní výjevy a tak cvičil kresbu a současně pracoval na technice akvarelu. Výtvarnému školení dostalo se mu na Akademii v Praze (1881─1884) u profesorů Františka Čermáka a Antonína Lhoty, poté v Mnichově (1884─1887) u Nikolause Gysise a Otty Seitze.35 Do studentského života zapojil se intenzivně – stal se spoluzakladatelem spolku českých studentů mnichovské akademie Škréta a zároveň přispíval do spolkového časopisu Paleta. Od jeho spolužáků – Luďka Marolda, Augustina Němejce, později i Alfonse Muchy či Jaroslava Věšína, se již touto dobou lišil, a to především ve volbě témat. Toho jevu si povšimli přátelé i první kritikové: František Táborský a Vilém Weitenweber. Podle dochovaných vzpomínek36 si Uprka nechal zasílat části slováckého kroje do Prahy i Mnichova a poté si v dopisech stěžoval, že místní modelky neumí kroje nosit. Toto poukazuje na fakt, že byl pro něj důležitý samotný pohyb, který se snažil zachytit. Po návratu z Mnichova studoval ještě další dva semestry na Akademii v Praze u Maxmiliána Pirnera (1887─1888) a bezprostředně poté již se definitivně vrátil do rodného Slovácka. To nebylo obvyklým jevem u mladých umělců, kteří se spíše chtěli držet v centru dění. Slovácko spolu s dalšími regiony podobného typu nebylo vnímáno jako důležitá oblast pro rozvoj a oslovení publika výtvarného umění. 34
Dílo neprávem opomíjeného významného moravského sochaře Franty Úprky je poměrně rozsáhlé. Sochařské mistrovství uplatnil v dílech na zakázku, ve veřejném prostoru a zejména v sepulkrální tvorbě. Umělcův sochařský výraz byl osobitý - nesl v sobě niterné prožitky inspirované životem na Slovácku (např. Naříkačka, Nosič vody ad.). Rád tančil a zpíval na veřejnosti, a to nevyjímaje v Praze, kde značnou část života pobýval (Odzemek, Tančící pár ad.). Více v publikacích: KAČER, Jaroslav. Franta Úprka 1868─1929, Sochařský obraz domova, Hodonín 2008; ANDRYS, Jan. Sladké s hořkým, Hodonín 2007, s. 56─71. 35 NOVÁKOVÁ-UPRKOVÁ, Božena. Besedy s Jožou Uprkou, Strážnice – Ostrava 1996, s. 34. 36 Evropský malíř ze Slovácka, Výstava Joži Uprky v Praze, in: Art+antiques, 09 září 2011, s. 10-15.
21
Joža Uprka stále se snažil ukázat, že jeho cesta je správná. V kontaktu s uměleckým centrem byl pouze díky pár občas zaslaných prací do výroční výstavy Krasoumné jednoty či některých výstav v Topičově salonu.37 Jeho vytrvalost však Uprkovi po čase přinesla uznání i okruh přátel. Právě přátelé mu pak pomáhali zprostředkovávat jeho tvorbu v uměleckých centrech. Po roce 1894 mu aktivně pomáhala na pražské výtvarné scéně malířka Zdenka Braunerová, Svatopluk Machar ve Vídni a William Ritter, jako švýcarský malíř a kritik, v zahraničí. Uprka, který tvrdil, že když nedosáhne úspěchu u nás, dosáhne ho v zahraničí, nechal se přáteli přesvědčit a zaslal svůj obraz Pouť u sv. Antonína z roku 1893 [kat. č. 15] na pařížský Salon de la Société des Artistes Francais, kde roku 1894 získal Mention honorable. Volba Paříže38 možná nebyla náhodná, Uprka tam pobýval asi čtyři měsíce a tento pobyt jej výrazně ovlivnil.39 Jeho způsob malby, zvláště v akvarelech, byl živý, chvějivý a na škálu barev bohatý. Nějak podobně mluvil také kritik v Paříži, který umělce označil za nesmírně talentovaného. Zahraniční úspěch Uprkovi otevřel cestu i na scénu domácí, zejména tedy pražskou. Výstava v Topičově salonu roku 1897 byla skoro triumfálním úspěchem, samotná výstava se pak přesunula do Brna a doprovázel ji i katalog. Nejplodnější léta umělcovy tvorby nastala v posledním desetiletí 19. a prvním desetiletí 20. století. Pracoval s nebývalou intenzitou a jeho pracovní nasazení spolu s neuvěřitelnou energií bylo znát i v jeho dílech. Maloval velké figurální kompozice a studoval typy místních obyvatel.40 Uprka považoval za důležité ztvárňování krojů, protože si uvědomoval postupně mizející kulturu tradičního způsobu života. Přátelil se s národopiscem Františkem Kretzem, který výrazně Uprkovo vnímání ovlivnil.
37
Evropský malíř ze Slovácka (pozn. 36), s. 10─15. NOVÁKOVÁ-UPRKOVÁ (pozn. č. 35), s. 95. 39 Pobyt v Paříži na přelomu let 1892─1893. 40 Nejen typy lidí v krojích, ale pracoval také na „sociální“ tématice – studoval jednotlivé typy obyvatel při práci: sekáče, štěrkaře, hudce, plečky ad. 38
22
Využití Uprkova díla v národopisných studiích ve smyslu praktického obrazového svědectví bylo někdy kritizováno, z nedostatku znalosti odmítáno a někdy zase příliš přeceňováno. Podle Aleny Křížové41 je Joža Uprka v zaznamenání barevnosti důležitým zdrojem pro poznání tradičního slováckého oděvu a naopak v jeho pozdních pracích již se jedná spíše o iluzi jeho mládí, tak jak se mu vrylo do paměti. Závěrem nutno podotknout, že mnohá Uprkova dochovaná díla v českých sbírkách vděčí za svou existenci samotnému autorovi. Uprka, který snad předvídal neblahé události nadcházející dějinné etapy, mnoho svých obrazů zazdil v domě v Hroznové Lhotě.42,
43
Během 2. světové války tak zajistil dokonalé ukrytí
"národního dědictví" před Němci. Uprka zemřel 12. ledna 1940 v Hroznové Lhotě a je pohřben spolu s Antošem Frolkou na Slováckém Slavíně v Kněždubu.
41
Ústav evropské etnologie FF Masarykovy Univerzity. Za tuto informaci děkuji Magdaleně Múčkové-Uprkové. Informace poskytnuta v srpnu 2015. 43 Dům v Hroznové Lhotě přestavoval architekt Dušan Jurkovič a často se v něm scházeli: Alois a Vilém Mrštíkové, Hanuš Schwaiger, Zdenka Braunerová, Leoš Janáček, Vítězslav Novák či Herbert Masaryk. Schůzky se odehrávaly často v nelibosti obyvatelstva Hroznové Lhoty. Ústně se traduje, že Uprka když ukazoval vesnici ze svého balkonu občas nahlas zvolal: "dívej, všici zloději"! Uprku ve vesnici považovali zřejmě za nadřazeného světáka, který se k zemědělské práci moc neměl. Za tuto informaci rovněž děkuji Magdaleně Múčkové-Uprkové. Informace poskytnuta v srpnu 2015. 42
23
5. 1. Víra a církevní svátky v jeho díle
Uprkovo dílo bylo výrazně ovlivněno faktorem křesťanské víry, kterou umocňovalo vesnické prostředí se svými tradicemi. Důležitým námětem Uprkova uměleckého tvoření tedy nebyla jen žánrová malba s propracovanou kompozicí, ale také malba s hlubším podtextem, vycházejícím z křesťanské tradice a svátků. Víra v Boha stala se tak naprosto stěžejním námětem Uprky. Nejvýraznějším dokladem je soubor obrazů, na nichž Uprka zachycuje modlící se ženy a muže, nejčastěji v polohách klečících nebo ležících figur. Obrazy jsou plny křehké poetiky a odrážejí náboženský svět Slovácka tak, jak jej viděl sám autor. Jako pozoruhodný doklad tohoto snažení může být považován olej z roku 1937 – Teplanky na hřbitově. Modlící se ženy v zasněžené krajině jsou opravdu mistrovskou prací. Neopakovatelná atmosféra církevních svátků a lidových obyčejů je zachycena na nejslavnějších umělcových plátnech. Jedná se o Pouť u sv. Antonínka [kat.č.16] z roku 1894, Boží tělo v Hroznové Lhotě [kat.č. 2] z roku 1894 nebo o Jízdu králů [kat.č. 8] z roku 1920. Pozoruhodným souborem jsou také Uprkovy madony, které často tvoří v hlavním panelu triptychu. Boční panely jsou ve většině případů věnovány modlícímu se slováckému či slovenskému lidu. Toto schéma je užito například v triptychu Před bouří z roku 1935 [kat.č. 18].
24
5. 2. Ztvárnění místních krojů
Při exkursu do počáteční etapy vývoje lidového oděvu na Slovácku zjistíme, že odívání nepodporují žádné písemné, ikonografické, ani hmotné památky. Jako jediný pramen by mohly sloužit nálezy fragmentů textilu z doby Velkomoravské říše na Jižní Moravě. Poté mohou jako pramen sloužit knižní iluminace pocházející z 11. – 14. století. V 15. století se šat začal měnit v strukturu lidového kroje, jak ho známe dnes.44 V 19. století, kdy Joža Uprka zachycoval všechno dění na Slovácku, je pro nás zásadní sledovat tehdejší odívání. Uprka kladl důraz na výstižné zachycení místních krojů, které bylo zcela odlišné od módy v habsburské monarchii. Tradiční způsob života mizel a v tomto uvědomění malíř pracoval a snažil se zachytit tolik důležité hodnoty národní velikosti. Tradiční způsob života podle Uprky odrážel právě lidový kroj. Výstižnou situaci pak doplňuje již zmíněná vzpomínka, jak si umělec stěžoval, že modelky neumějí kroj nosit, a právě ta nás upozorňuje na důležitost zachycení pohybu v jeho tvorbě. Uprka se místním krojům věnoval systematicky. Dokládají to nejrůznější studie a vznikající alba, například Šatky a šátky [obr. 6─9], Vázání šátků, nebo Kožuchy mužské atd. Zaznamenával úvazy šátků z jednotlivých vesnic a oblastí Slovácka, většinou využil techniky kresby nebo akvarelu. Jako krásné příklady tohoto tvoření uveďme alespoň Nedělní odpoledne ve Vlčnově z roku 1914 a nedatované Stojící děvče z Velké. Jeho neúnavná a dlouholetá práce věrohodně zachycovala i barevnost oblasti. Detaily umělcova díla mohou sloužit jako adekvátní zdroj poznání lidového slováckého oděvu.
44
JANČÁŘ (pozn. 2), s. 120.
25
Celoživotní Uprkova tvorba by zajisté mohla být vnímána jako mistrovská ve ztvárnění všech složek regionu, jako významný impresionistický „kult“ na Moravě či jako silný národní návrat k tradicím života nejen na Slovácku. Díky Uprkovi má „celý“ národ v povědomí vzhled a charakter slováckých krojů [obr. 1─5]. Většina dnešních lidí si při zmínce o autorovi vybaví červené (turecké) šátky, jejichž samotné úvazy vytváří zdobení, rovněž zdobené bílé haleny, široké a barevné sukně, zástěry, mašle, u mužů vesty, kožuchy ad.
5. 3. August Rodin na Slovácku
Jednou z nejvýznamnějších událostí v Uprkově životě byla Rodinova návštěva. Stalo se tak po pozvání významného francouzského sochaře na výstavu v Hodoníně, kde měly být představeny práce moravských i slovenských umělců. Roku 1902 přijel August Rodin přes Drážďany do Prahy, 45 kde se 28. května ubytoval. Následující den mu byla uspořádána oslava na Staroměstské radnici, mistr navštívil Národní divadlo a absolvoval bohatý program. Ani Morava nechtěla zůstat pozadu, tak Josef Mařatka spolu se společensky zkušenou Zdenkou Braunerovou, chystali velkolepé uvítání. Právě tito dva, Mařatka s Braunerovou, iniciovali jako zástupci Moravy Rodinovu návštěvu výstavy Umělecká výstava Slovenska v hodonínském Besedním domě. Rodin pozvání přijal a prý nikdy nelitoval - Morava byla nad jeho očekávání. Mistr odjel z Prahy přes Macochu a Brno až do Hodonína.
45
Za doprovodu Josefa Mařatky a Viktora Strettiho.
26
Podle ústního vyprávění na Moravě to byla cesta velkolepá, jeho průvod všude vítali. Po zhlédnutí výstavy byl Rodin nadšen a bohatý program pokračoval – druhý den pak vyvrcholil zájezdem v kočárech z Hodonína do Hroznové Lhoty za Jožou Uprkou. Umělec byl prý u vytržení ze slováckých krojů, seděl na dvorku a díval se jak se tančí sedlácká či jak chlapi cifrují. Nakoupil si na trhu,46 bez tlumočníků, až byl celý ověšen čepáky a hrnčířskými výrobky. Melodie slováckých písní nechal si několikrát opakovat. I po návratu do Paříže údajně August Rodin vzpomínal na Moravu a na Hroznovou Lhotu. Joža Uprka prý až do konce svého života používal soudku na víno, ze kterého si nalévali s Rodinem.47
5. 4. Zdenka Braunerová
Zdenka Braunerová, křtěná jako Zdislava Rosalina Augusta, byla významnou českou malířkou a grafičkou konce 19. a začátku 20. století. Stala se významnou a známou mecenáškou několika významných českých umělců jako byl Chittussi, Mrštík, Zeyer, Marten, ale i malíř Joža Uprka, sochař František Bílek nebo Jan Zrzavý. Na sklonku podzimu roku 1894 přijela Zdenka Braunerová na Moravské Slovácko.48 S Uprkou se seznámili v Paříži, kde ji také Uprka pozval do svého kraje – Slovácka. Braunerová se po příjezdu ubytovala ve Velké nad Veličkou a Uprkovi odtud poslala dopis.
46 47 48
NOVÁKOVÁ-UPRKOVÁ (pozn. 35), s. 157. Ibidem. Ibidem, s. 158.
27
Umělcův kraj ji uhranul, byla nadšena slováckou svatbou, obydlím, tancem, krojem, jarmarky i trhy a s radostí oblékala veličský kroj. Právě zájmem o lidovou kulturu a tvořivost dávala Braunerová najevo národní hrdost, nestudovala však lidové zvyky a hmotnou kulturu nijak systematicky, ale spíše je jen vnímala, sbírala a nechávala se jimi okouzlit a inspirovat. Osobnost Joži Uprky ji uchvátila, fascinovala ji jeho inteligence a velké umění jdoucí ruku v ruce s tradicí. Údajně si zakoupila i umělcův akvarel, i když nevíme, co bylo námětem. Když se Zdenka Braunerová chystala k odjezdu do Prahy, Uprka se věnoval nástěnné malbě pro uherskohradištský klášter,49 zničený roku 1893 požárem. Své dojmy pak napsala umělci v dopise – psala o krásném kraji, z něhož odchod nebyl lehký. S Uprkou nadále udržovala přátelský vztah a do roku 1920 si vyměnili více než 120 dopisů. Některé interpretace praví, že jejich přátelství skončilo rozkolem kvůli neochotě Uprky pomoci Braunerové s přípravou výstavy. Další pověst pak, tentokrát z rodinného prostředí, zmiňuje se, že udržovali přátelství až do konce života.
49
Kostel Zvěstováni Panny Marie při areálu františkánského kláštěra v UH. Vystavěn ve stylu vladislavské gotiky, radikálně přestavěn v 17. a 18. století. Joža Uprka podílel se na restaurování zejména nástropních maleb.
28
5. 5. František Kretz
Vášnivý sběratel a národopisec, redaktor Slováckých novin a první kustod a ředitel muzea v Uherském Hradišti50 František Kretz, žijící mezi lety 1859–1929, byl mezi svými pamětníky proslulý. Patřil k zakladatelské generaci prvních objevitelů a zároveň propagátorů kvalit lidového umění u nás a řada jeho akvizic se dodnes nachází v Moravské galerii v Brně. Kretz představoval vynikajícího znalce, zejména pak v oboru keramiky, výšivek a krojů s rozsáhlými zkušenostmi podloženými praktickou zkušeností a znalostí materiálu.51 V rámci celé své životní sběratelské mise shromáždil zcela mimořádnou kolekci památek národopisného charakteru a památek zahrnujících materiál ze všech oborů užitého umění. Jeho sbírky dnes tvoří důležitou součást řady muzejních kolekcí, mimo jiné Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Moravské galerie v Brně, Etnografického ústavu Moravského zemského muzea a dalších. František Kretz, který sehrál významnou roli v Uprkově životě, sbíral leccos a jeho byt připomínal spíše skladiště všemožných předmětů. V jeho bydlišti52 se potkávali umělci jako byl Suk, Panuška, Frolka, Kalvoda, Mandel, Lolek, Kašpar a samozřejmě Joža Uprka. Uprkovo přátelství s Kretzem umělci přinášelo především poznání o mizející tradiční kultuře, ale také mnoho důležitých poznatků o krojích, na které byl Kretz odborník. Uprka jej dokonce ztvárňuje na rozměrném plátně – obrazu nazvaném Mecenáš [ kat. č. 12].
50
HABARTOVÁ, Romana a kol. František Kretz (1859–1929 ) – sběratel, národopisec, novinář, Slovácké muzeum, Uherské Hradiště 2009. 51 Častým hostem u něj byl i Adolf Kašpar, který v jeho bytě skýtajícím nepřeberné množství starožitností a knih, čerpal inspiraci pro své ilustrace Jiráskova Temna, když listoval ve starých knihách s dřevoryty. 52 Královská ulice, Uherské Hradiště.
29
6. Antoš Frolka
Malíř, jehož už historik umění Prokop Toman označil za "malíře pracujícího lidu", byl zároveň zpěvákem, tanečníkem, hudebníkem a sedlákem. Antoš Frolka narodil se roku 1877 v Kněždubu u Strážnice a zemřel roku 1935 v Dúbravce. Navštěvoval nejprve obecnou školu, poté začal na podnět Joži Uprky malovat, a to v čase, kdy mu obhospodařoval statek a pomáhal se zemědělskými pracemi. Setrval u něj šest let, na rok stal se žákem prof. Seitze na mnichovské akademii a nakrátko též studoval u prof. Pochwalského ve Vídni. Na Akademii výtvarných umění v Praze se hlásil bez úspěchu. Frolka po svých studiích se již trvale usadil v rodném Tasově. „Je malířem Slovácka všedního dne. Slovácka pracujícího.“53 Přestože mu Uprka často vytýkal kopírování svých děl, tak jejich pojetí a vnímání bylo naprosto odlišné (vizte pro srovnání kat. č. 1). Frolka ve svých dílech obsáhl často až sociální podtext, naproti tomu stál Uprka se svým Slováckem slavnostním a někdy až příliš okázalým. Pro Frolku je typický jeho cyklus obrazů Žebráci, nebo Polní práce. I když Frolkovy práce oplývají živou barevností a pohybem, dá se říci, že vytváří figury bez příkras a idealizovaných charakterových rysů. Antoš Frolka byl rovněž členem SVUM, kde nějaký čas setrval i ve funkci tajemníka. Býval někdy nazýván slováckým kronikářem lidu a vesnice.
53
JEŽ, Štěpán. Malíři Strážnicka. Masarykovou stopou 2, 1948, s. 87.
30
7. Ze životopisných poznámek Aleše Černého
Malíř, kreslíř a ilustrátor Aleš Černý, narodil se roku 1920 v Brně a zemřel v roce 1984. Je jedním z mála významných umělců 20. století tohoto regionu spolu s Františkem Cundrlou. Nicméně kvalita díla Černého je skoro nesrovnatelná s dílem Cundrly, který vytvářel obrazy spíše na experimentální až komerční úrovni. Studoval UMPRUM (během studia podnikal cesty na Slovácko) u prof. Hrbka, F. Süssera a soukromě docházel k malíři J. Zamazalovi. Černý v dětství často navštěvoval Slovácko, kde vizuálně vnímal živé tance chlapců a děvčat, tváře tet a strýců, svérázné slovácké postavy v barevných krojích. Ve svých pracích nejčastěji zachycoval různé situace a fáze lidového tance. Značná část jeho obrazů pochází z různých oblastí Slovácka - maloval na Horňácku, tvořil a ilustroval národopisné studie z Kopanic či okolí Uherského Brodu. Vytvářel nejen obrazy, ale také sgrafita, plakáty, programy, pozvánky a samozřejmě ilustrace k odborným studiím o lidovém tanci Zdenky Jelínkové. Jejich spolupráce byla velmi silná, Černý její odborné a systematické rozbory vhodně doprovázel kresbami. Ilustroval také obsáhlou monografii Horňácko (1966) nebo Náš kraj (1982).
31
7. 1. Tanec v jeho díle
Aleš Černý poznal mnoho regionů Slovácka (Hodonín, Strážnici, Hroznovou Lhotu, Lipov, Velkou nad Veličkou ...). Zásadní vliv na něj však měl prof. Emanuel Hrbek, protože nechával svým žákům téměř volnou ruku a to i ve volbě témat. Tak se mohl Aleš Černý rozvinout dle svého uvážení a nadání. „Hned první studie lidového tance, které vytvořil ve spojení se Slováckým krúžkem v Brně jsou přesvědčivé a mnohoznačné pro výtvarnou a technickou zralost i další cestu, kterou se měl umělec ubírat. Krédu, jímž chápal lidový tanec jako organický celek, zůstává ve své malířské tvorbě již důsledně věren. Nutno dodat, že mu nešlo od začátku jen o obecný formálně estetický princip, ale že ve výtvarné kultivaci lidového tance usiluje o osobitý, nový, doposud nepoznaný malířský projev.“54 Aleš Černý je Janem Křížem a Annou Surou55 označován za malíře lidového tance.56 „Jsou to přesvědčivá díla, neboť žádný detail nezůstal malířsky skrytý. Teplo rozžhaveného písku u Břeclavi, kamení na horských polích poblíž Velké nad Veličkou, pestrost červnových luk ve Veselí nad Moravou a kouzelnost řeky Moravy u Uherského Hradiště, to vše se zachytilo v pentlích děvčat a šohajů a opar slováckého rána se rozplynul v bělosti rukávů slováckých krojů.“57
54 55 56 57
KŘÍŽ, Jan. Dílo Aleše Černého. Malovaný kraj 7, 1971, č. 1, s. 6. SURÁ (pozn. 13), s. 18. KŘÍŽ, Jan. Aleš Černý – malíř lidového tance. Zpravodaj města Uherské Hradiště 12, 1974, č. 3, s. 9. Ibidem.
32
Závěrem nutno podotknout, že díla Černého jsou často komparována, nebo dokonce upozaďována za výtvarnou tvorbou Františka Cundrly.58 Cundrla je jistě zajímavým autorem zejména z pohledu tanečníků, neb zemitost a barvitost je veskrze sympatická. Nicméně výtvarná hodnota - technika kresby, užití barev, kompozice a další faktory uměleckého díla zdá se být až druhotná za přehnanou líbivostí, možná poptávkou komerce. Na druhou stranu je také nutno zmínit, že Cundrla byl pochopitelně stržen módní výtvarnou vlnou 20. století, protože řadu let působil v Praze. Pokud opravdu chceme srovnávat oba umělce, je důležité zamyslet se nad těmi nejpodstatnějšími skutečnostmi - Černý vládl naprosto kultivovanému výtvarnému projevu, ovšem již mírně zastaralému. V jeho díle byly zastoupeny především ilustrace, a tento směr vždy udržuje umělce v jednom stylu.59 Cundrla byl naopak veskrze moderní, šel s dobou a neustále se vyvíjel a experimentoval. Černý našel svůj styl v klasických a propracovaných zejména akvarelových kresbách a ilustracích k publikacím Zdenky Jelínkové. V tomto mírném ustrnutí stylu byl však Černý neskutečným přínosem pro tanečníky samé.
58
František Cundrla (1943─2011), narozen ve Strážnici, studium v UH, poté na AVU v Praze, docent na FA ČVUT. Jeho častým námětem byly slovácké krajiny, ale i tanec. 59 Například malířka a ilustrátorka Helena Zmatlíková, která přestože byla vynikající výtvarnicí, byl její styl zaškatulkován do kategorie ilustrací dětských knih.
33
7. 2. Zdenka Jelínková
Jedna z nejvýznamnějších sběratelek projevů lidové kultury na našem území, rodačka z Velké nad Veličkou, narodila se roku 1920. Studovala na gymnáziu ve Strážnici a poté na Masarykově univerzitě v Brně. Ovšem uzavření vysokých škol jí tamní studium znemožnilo.60 Ve vztahu k Hanáckému Slovácku vydala tři publikace a to: Lidové tance z Hustopečska a Břeclavska vydané v roce 1955; a dvojdílnou knihu Zavádka a skočná I a II vydanou v letech 1984 resp. 1986. Ke Slovácku pak vydala celou řadu publikací - například Horňácká sedlácká z roku 1983. Podílela se také na publikaci VHS "Slovácko 3. část", kde zachycuje kromě Podluží i tance Hanáckého Slovácka. Zdaleka ne všechny její sběry byly vydány, četné zápisy tanců teprve čekají na svá zpracování.61 Zdenka Jelínková je klíčovou osobností ve směru sbírání tanců. Sběry tanečního umění a vůbec samotný zájem o lidovou kulturu, zvyky a obyčeje, stal se populární až na přelomu 18. a 19. století.62 Zdence Jelínkové obecně předcházel Čeněk Zíbrt ve svém díle z roku 189563 a Josef Vycpálek v díle z roku 1921.64 Ovšem hlavní práci ve 20. století na Moravě zastala právě Jelínková. Nevěnovala se pouze sběrům písní a tanců dospělého lidu, ale i sběru dětského folklóru. Taneční hry a říkadla nám pak dokládají život a zábavu tehdejších dětí. Za srovnatelné sběratele Oldřich Sirovátka65 považuje jen Františka Sušila a Františka Bartoše. Nicméně Jelínková se plně snažila a věnovala ediční činnosti, aby její sběry sloužily široké veřejnosti a sloužily i k praktickému využití. 60
PAVLICOVÁ, Martina, JELÍNKOVÁ, Zdenka. In: Bibliografická příloha Národopisné revue č. 3, Ústav lidové kultury, Strážnice 1992, s. 1. 61 Ibidem. 62 SIROVÁTKA, Oldřich, JELÍNKOVÁ, Zdenka. In: Bibliografická příloha Národopisné revue č. 3, Ústav lidové kultury, Strážnice 1992, s.2. 63 ZÍBRT, Čeněk. Jak se kdy v Čechách tancovalo, Dějiny tance v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku z věků nejstarších až do nové doby se zvláštním zřetelem k dějinám tance vůbec, Praha 1895. 64 VYCPÁLEK, Josef. České tance, 1921. 65 JANČÁŘ (pozn. 28), s. 2.
34
Znalost velkého množství folklórních tradic vedla Jelínkovou k nabádání, aby soubory příliš nestylizovaly lidové projevy, aby se snažily zachovávat tradici v nezměněné formě a dbala na původní výraz vycházející z daného regionu.66 Mezi lidem na Slovácku se dodnes vypravuje o Zdence Jelínkové a Aleši Černém, jako o putovní dvojici tanečnice a malíře, která zaznamenávala všechno „lidové“ dění kolem sebe. Život a lid jednotlivých vesniček na Slovácku, jejich obyčeje, hry, písně, tance a slavnosti, staly se hlavním námětem malíře proslulého svou
zkratkovitou
formou
s
černými
obrysovými
liniemi
a
významné
etnochoreoložky, sběratelky a tanečnice Zdenky Jelínkové. Jejich vzájemnou a jistě velmi inspirativní spolupráci dokládá vznik publikací, jejichž text sestavila Jelínková a umně a výstižně je doplnil svými ilustracemi Aleš Černý.67
66
JANČÁŘ (pozn. 28), s. 4. MALÝ, Zbyšek (ed.). Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, sv. I. A – Č, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1998, s. 310–311. 67
35
8. Všeobecný přínos Slovácka českým zemím
Slovácko je jedním z mála regionů, které dodržely tradice a zvyky dodnes. Plně vystihuje celoevropské volání po hledání původní kultury a individuální identity. Toto dodržování zvyklostí vede k lidské soudržnosti, dochování tradic do budoucnosti, a tedy také předání následujícím generacím. Tato skutečnost snad vede ke kultivaci obyvatelstva, soudržnost napomáhá základní etice chování a lepším mravům, protože znalost kultury našich předků musí být zákonitě přínosná. Povědomí o naší minulosti a kultuře v kraji, patří k základní vzdělanosti obyvatel daného regionu, v našem případě Slovácka. Slovácko je významný region se stále žijící lidovou či zlidovělou kulturou. Jedná se o kraj, který registruje celý zbytek dnešní České republiky, protože v našich oblastech mimo Slovácka či v některých případech Moravy, tato tolik důležitá kultura již vymizela. Nicméně by Slovácko nemělo působit jako skanzen, ale spíše jako vzorný příklad lidu, který si svůj odkaz zcela nezničil.
36
8. 1. Vlivy a inspirace
Pokud se náš zájem obrátí ke kultuře, tak umění a zvyklosti slováckého regionu mohou nejlépe doložit folklorní soubory či menší skupiny zabývající se tímto „žánrem“. I toto však zahrnuje nejčastější problematiku, zda produkce souborů, hudebních těles, tanečních skupin, prezentuje folklor spíše v rámci folklorismu nebo tradičního folkloru. Tato otázka je obtížná a odpovědi jsou vskutku různorodé. Pro naši oblast je například v hudbě typické spíše obnovování hudecké tradice na bázi folklorního hnutí, zatímco v jiných oblastech Moravy došlo k plynulému přechodu od folkloru k folklorismu. Dnes stává se stále typičtějším prvkem stírání hranic mezi jednotlivými oblastmi. Tento jev pak vykazuje známky ztráty tzv. regionálního slyšení. Pak ale nastává další otázka, zda by dnes mohl nějaký soubor být úspěšný, pokud by ani v malé míře dílo nestylizoval. Na druhou stranu by soubor či skupina neměl prahnout po úspěchu, ale spíše po věrném ztvárnění tradice? Nicméně jedná se z každé strany o jakýsi extrém, snad by něco mezi tím bylo nejvhodnějším kompromisem. Na Moravě začal proces národního uvědomování až ke konci 19. století. O kulturní rozvoj začala se starat Moravskoslezská beseda v Praze, ta zřizovala studentské kluby, které se pak začaly starat o kulturní i společenský ruch na Moravě. Pro naši oblast je důležitý sjezd roku 1898 v Uherském Brodě, 1911 v Hodoníně a 1913 v Uherském Hradišti.68 Postupně docházelo k oživení muzejních expozic a dělo se tak na základě vystoupení různých lidových skupin z různých regionů. Autoři vystoupení často rekonstruovali zaniklé zvyky a tance podle paměti obyvatel. Veřejná produkce byla často upravena dramaturgickými a režijními zásahy.
68
JANČÁŘ (pozn. 2), s. 329.
37
Častým jevem také je, že tato zrekonstruovaná čísla mnohdy se začlenila zpět do folkloru a sběratelé je pak označili jako autentický materiál. 69 Na Slovácku tyto tendence sílily a roku 1921 a 1922 uvedl Sokol regionální slavnost Slovácký rok v Kyjově.70 Toto dění přispělo až k dnešnímu zájmu o tradiční lidovou kulturu, byl to jakýsi předstupeň dnešních folklorních festivalů, kdy se jednotlivé soubory, skupiny či jednotlivci z různých regionů předvádějí. Dnešní Slovácko je stále bohaté na kulturní vyžití. Přes rok se zde konají hody, fašank, slavnosti k Velikonocům, stavění májí, jízda králů a mnoho dalších obyčejů.71 Konají se zde slovácké slavnosti vína, festivaly dechové hudby atd. Dnešnímu publiku samozřejmě neunikne nejslavnější soubor – Hradišťan.
69 70 71
JANČÁŘ (pozn. 2), s. 329. Ibidem. www.slovacko.cz/kalendar-akci/15427/. Vyhledáno dne 20. 4. 2014.
38
Předmluva ke katalogu výtvarných děl
Katalogová hesla přináší řadu děl Joži Uprky, Antoše Frolky a Aleše Černého. Katalog je vytvořen standardně formou soupisu. U výtvarných děl, na kterých lze nejlépe doložit tvůrčí principy umělců, je přidán podrobnější popis a jsou zmíněna vhodná díla ke komparaci. Obrazová příloha je přiložena zejména u děl, jež jsou popisována, avšak většina děl je běžně vyobrazena v souborných katalozích Joži Uprky, autorských monografiích Antoše Frolky či publikacích Zdenky Jelínkové s ilustracemi Aleše Černého. Na vyžádání či případně na vyplněný "badatelský záměr" jsou rovněž k dispozici kvalitní fotografie uměleckých děl poskytnuté galeriemi a muzei.
39
Katalog výtvarných děl 1 Joža Uprka, Babí léto Technické parametry: olej, plátno, 80 x 128 cm Doba vzniku: 1928 Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně inv.č. O 1267 Babí léto z roku 1928 je citlivým zobrazením práce na poli. Uprka zachycuje impresionistickým způsobem ženy vykopávající brambory. Živelnost obrazu nezpůsobuje pouze uskupení postav, které jsou kompozičně umístěny do středního i dvou zadních plánů, ale zejména jejich gesta a výrazy ve tváři. Žádná z ženských figur nemá zidealizované rysy ani usmívající se líce. Uprka věrohodně zachytil útrapy běžných pracovních dní, kdy za denním chlebem stálo mnoho úsilí a těžké práce. Výjev podtrhl užitím pastelových barev. V komparaci se stejným námětem malíře Antoše Frolky Dobývání bramborů z roku 1929 lze vypozorovat zcela odlišné pojetí. Veselá barevnost a radost z práce ve tvářích zúčastněných postav stojí v naprostém Uprkově protikladu. Snad tato dvě umělecká díla naznačují, že Frolka byl mnohdy osočován Uprkou za kopírování moc přísně. Vzhledem k dataci obou pláten se Frolka zřejmě námětem inspiroval, ale pojal jej naprosto odlišně.
Kat. č. 1
40
2 Joža Uprka, Boží tělo v Hroznové Lhotě Technické parametry: olej, plátno, 82 x 132 cm Doba vzniku: 1894 soukromá sbírka
Křesťanská slavnost, konaná na počátku léta, je setkáním lidu v čele s družičkami v přírodě. Slavnost se odehrává za přítomnosti kněze a uctívá se tak Ježíš Kristus v hostii. Kněz prosí o požehnání úrody a její sklizně. Celá událost se odehrává za zvuku zpěvů a vyzvánění zvonů. Uprka zobrazil slavnost poněkud důstojně. Celý zadní plán pokrývají stojící družičky spolu s malými chlapci. Před nimi je z profilu stojící figura dámy, která má dobový oděv, ovšem není krojovaná. Je pojata spíše jen jako přihlížející slavnosti, jejíž nezúčastněnou úlohu evokuje bílý slunečník a rukavičky.
Kat. č. 2
41
3 Joža Uprka, Děvče s fěrtochem Technické parametry: olej, plátno, 38, 5 x 43 cm Doba vzniku: nedatováno, kol. r. 1905 Galerie výtvarného umění v Hodoníně inv. č. O 439
4 Joža Uprka, Družičky z Božího těla v Hroznové Lhotě Technické parametry: lept, papír, 207 x 245 mm Doba vzniku: 1904 Muzeum umění v Olomouci inv. č. G 1170
5 Joža Uprka, Děvče ve veleckém kroji Technické parametry: olej, plátno, 85 x 41 cm Doba vzniku: nedatováno, kol. r. 1905 Slezské muzeum v Opavě inv. č. U 1973
6 Joža Uprka, Chození po křížích (Na procesí) Technické parametry: olej, plátno, 79 x 95, 5 cm Doba vzniku: 1904 soukromá sbírka 42
7 Joža Uprka, Jízda králů Technické parametry: olej, plátno, 50 x 100 cm Doba vzniku: 1897 soukromá sbírka Praha
Jízdě králů - jednomu z nejslavnějších Uprkových obrazů, vyjádřil až poetický obdiv i historik umění V. V. Štech. Krátce po roce 1897 napsal: "Jízda králů z roku 1897 je významný kus české malby. Znamená živnou epochu našeho domáckého impressionismu, kde motiv a způsob jeho podání opravdu čistě splývá. Rozruch lidové slavnosti, opojené horkem, barvami, prach i světlo spojeny jsou světelnou modelací, udrženou v tónu i ve stínech v dílo, které má přirozenost pózy a aranžování." 72 Uprkův záměr namalovat jízdu králů73 vykrystalizoval již před rokem 1895. Slavnost znal dobře v Kněždubu i Hroznové Lhotě, ale nejvíce jej upoutávala ta vlčnovská. S modely pro vznikající studie i pozdější obrazy s námětem jízdy králů mu pomohl vlčnovský poštmistr Josef Zemek. Ten mu zajistil ubytování, ale také jej seznámil s místními chlapci, kteří mu za čtvrtku naraženého piva ochotně po práci pózovali i s koňmi.74
72
V. V. Štech, U Jízdy králů č. 85, volný list ručně psaný, Muzeum Joži Uprky v Kněždubu (rodný dům J. Uprky). Foto: Marie Hudečková 2015. 73 Jízda králů i hra na krále: obyčejové jednání, stabilní průběh a záležitost celého kolektivu. Vrcholné období životnosti svatodušních královských obchůzek a objížděk bylo 18. století. Královská hra má údajně tradici v českých vesnicích "od nepamětných dob" (Krolmus 1851). 74 JILÍK, Jiří. Záhadná jízda králů: Příběh tradice zahalené tajemstvím. Brno 2014, s. 165.
43
Kat. č. 7
8 Joža Uprka, Jízda králů Technické parametry: olej, plátno, 49 x 184 cm Doba vzniku: kol. 1920 Slovácké muzeum v Uherském Hradišti inv. č. U 4901
44
9 Joža Uprka, Krojová studie Technické parametry: akvarel, lepenka, 610 x 348 mm Doba vzniku: 1920 Slovenská národní galerie v Bratislavě inv. č. K 1164
10 Joža Uprka, Krojované děvče Technické parametry: olej, plátno, 130 x 81 cm Doba vzniku: 1920 Galerie výtvarného umění v Hodoníně inv. č. O 335
11 Joža Uprka, Lanžhotské hody (Slovácké hody) návrh na oponu Sokola v Tišnově Technické parametry: olej, plátno, 86 x 123, 5 cm Doba vzniku: kol. 1908 Muzeum umění v Olomouci inv. č. O 1227
45
12 Joža Uprka, Mecenáš František Kretz Technické parametry: olej, plátno, 90 x 45 cm Doba vzniku: 1923 Slovácké muzeum v Uherském Hradišti inv. č. U 681
Kat. č. 12
46
13 Joža Uprka, Moravský triptych Technické parametry: akvarel, papír, 63 x 95 cm Lhoťanky, 61 x 24 cm Madona, 63, 5 x 97 cm Vlčnovjané Doba vzniku: 1933 Slovácké muzeum v Uherském Hradišti inv. č. U 1790/1791/1792
14 Joža Uprka, Podobizna děvčete v kroji Technické parametry: akvarel, papír, 335 x 245 mm Doba vzniku: nedatováno Slovácké muzeum v Uherském Hradišti inv. č. U 5252
47
15 Joža Uprka, Pouť u sv. Antoníčka Technické parametry: olej, plátno, 42 x 77 cm Doba vzniku: 1893 Muzeum umění v Olomouci inv. č. O 1064
Námět pouti se dostal do středu umělcova zájmu již po návratu ze Západní Evropy (Francie). Kompozičně jej lákala obrazová scéna, která by byla pohledově ustavena. Plenérová bezprostřednost musela Uprku ohromit zejména v Paříži s módou impresionismu. Dá se předpokládat, že zde nebyl jen zájem čistě výtvarný, ale i vnějškově podnícený snahou prezentovat se na významném francouzském salónu, což bylo samozřejmě zárukou dobrého finančního ohodnocení. Nicméně rozpracování prvků a jednotlivých detailů bylo již čistě výtvarné, Uprka dospíval ke stále většímu formátu díla. Pouť u sv. Antoníčka z roku 1893 z MU v Olomouci můžeme dobře komparovat se stejným námětem z MG v Brně (vizte kat. č. 16) Pouť u sv. Anonínka z roku 1894. Zdánlivě skoro stejné obrazy odlišuje několik detailů. Architektura kostela je obdobná, ovšem u brněnské verze méně dominantní. V předním plánu je sedící dívka stejná až na jiný vzor sukně, nebo v olomoucké verzi je skutečně navíc malé dítě. Živelným detailem olomouckého obrazu je větrem převrácený slunečník oproti klidně ustavenému slunečníku na díle z Brna.
48
Kat. č. 15
49
16 Joža Uprka, Pouť u sv. Antonínka Technické parametry: olej, plátno, 92 x 151, 5 cm Doba vzniku: 1894 Moravská galerie v Brně inv. č. A 221
Kat. č. 16
50
17 Joža Uprka, Slovácká madona Technické parametry: akvarel, papír, 730 x 945 mm Doba vzniku: nedatováno Galerie výtvarného umění v Hodoníně inv. č. G 413
Kat. č. 17
51
18 Joža Uprka, Madona (hlavní panel triptychu Před bouří) Technické parametry: olej na plátně, rozměry nezjištěny Doba vzniku: 1935 Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně inv. č. O 1265/1-3
Netradičně pojatá Panna Maria (zde jako Slovanská bohorodička) s Ježíškem je zobrazena typicky dle vnímání Joži Uprky. Malba oplývá lidovou barevností a jistou zemitostí v obličejových rysech. Madona stojící v kontrapostu drží sedícího Ježíška na levé paži, ten je oděn do šatu obdobnému lidové haleně. Rysy v obličeji nejsou idealizované a inkarnát je nezvykle tmavý. Obě postavy mají svůj nimbus, ten je ovšem naznačen jen symbolicky. Pod nohama madony je koberec vyhlížející orientálně a v zadním dolním plánu jsou vyobrazeny růže, které jsou často využity jako atribut ve spojení Panny Marie s Ježíškem.75 Levou část triptychu tvoří modlící se skupina mužů různého věku a pravou část na kolenou pokorně modlící se trojice žen. Temná a dramatická obloha značí skoro hrozící memento zmaru úrody.
Kat. č. 18 75
Symbolická budoucí trnová koruna Ježíše Krista.
52
Kat. č. 18 a)
Kat. č. 18 b)
53
19 Joža Uprka, Slovačisko – Jožkovy narozeniny Technické parametry: olej, dřevo, 70, 3 x 43, 5 cm Doba vzniku: 1902 Moravská galerie v Brně inv. č. Z 2621
20 Joža Uprka, Slovačka v řepě Technické parametry: akvarel, papír, 89 x 64 cm Doba vzniku: kol. 1900 soukromá sbírka
21 Joža Uprka, Svatobořičanka Technické parametry: olej, plátno, 103 x 73, 5 cm Doba vzniku: 1897 Galerie výtvarného umění v Hodoníně inv. č. O 370
54
22 Joža Uprka, Z pouti Technické parametry: olej, plátno, 87, 5 x 152, 5 cm Doba vzniku: 1913 Slovácké muzeum v Uherském Hradišti inv. č. U 7151
23 Joža Uprka, Žudro Technické parametry: olej, dřevo, 15, 5 x 22, 5 cm Doba vzniku: nedatováno Galerie Slováckého muzea v Uherském Hradišti inv. č. U 660
55
24 Antoš Frolka, Mamička (Portrét manželky umělce) Technické parametry: olej na plátně, rozměry nezjištěny (velký formát) Doba vzniku: před rokem 1925 Soukromá sbírka, vystaveno na výstavě moravského malířství v Klatovech (1934), Hodoníně (1972) a Uherském Hradišti (1985)
Portrét umělcovy ženy je opředen mnoha nejasnostmi o době vzniku i místu uložení. Verze ze soukromé sbírky má několik podobných variant s odlišnými detaily - laťkovým plotem, máky či stínováním - tedy světlem. Nicméně Frolka ve všech svých portrétech zachycuje přesné charakterové rysy postav, které se odrážejí v gestech těla i mimice tváře.
Kat. č. 24
56
25 Antoš Frolka, Pohled za šohajem Technické parametry: akvarel, 48 x 31 cm Doba vzniku: 1905 Slovácké muzeum v Uherském Hradišti inv. č. 5255
Kat. č. 25
57
26 Antoš Frolka, Malérečka (Rozka) Technické parametry: akvarel, 48 x 32 cm Doba vzniku: před rokem 1927 soukromá sbírka Motiv moravskýh maléreček si Frolka oblíbil. Nevšední výjev, kdy ženy zdobily bíle omítnuté zdi moravských domků a stavení jsou téměř idealizovaným zobrazením klidné atmosféry ve vesnici. Zde je zachycena Rozka76 jako prostovlasá žena s copem a bez doprovodu druhé dívky či batolete, které se rovněž ve verzích Frolkových maléreček často vyskytují.
Kat. č. 26 76
Zřejmě Rozka Falešníková, sestra Frolkovy manželky.
58
27 Aleš Černý, Moravský tanec Technické parametry: akvarel Doba vzniku: 1978 soukromá sbírka Hodonín
Typický obraz Aleše Černého zobrazuje párový moravský tanec zřejmě Vrtěnou z Podluží.77 Oproti malíři Františku Cundrlovi, který si rovněž vybíral obdobné náměty a zároveň tvořil ve stejném období,
oplývá Černý
jemnějšími liniemi a větším pohybem figur. Cundrla je daleko zemitější a volí těžší a výraznější tóny barev. Černý rád užívá barev komplementárních (modrá a červená) a podtrhuje tak ještě více lehkost taneční scény.
Kat. č. 27
77
Za toto upozornění děkuji Mgr. Ladislavě Košíkové.
59
28 Aleš Černý, Sedlcká z Častkova Technické parametry: kresba, ilustrace k publikaci Zdenky Jelínkové Doba vzniku: před rokem 1980 Ilustraci k publikaci Záleské tance 1 od Zdenky Jelínkové vytvořil Černý kresbu tuší. Zachytil párový tanec - Sedlckou z Častkova. Kresba ukazuje párové držení při víření.
Kat. č. 28
60
29 Aleš Černý, Podtáčená z Kaňovic Technické parametry: kresba, ilustrace k publikaci Zdenky Jelínkové Doba vzniku: před rokem 1980 Obdobnou ilustraci k publikaci Záleské tance 1 od Zdenky Jelínkové vytvořil Černý opět tuší. Zachytil párový tanec - Podtáčenou z Kaňovic. Na kresbě (ilustraci) ukazuje podtáčení v páru.
Kat. č. 29
61
30 František Cundrla, Tanečníci Technické parametry: kombinovaná technika, 19 x 32 cm Doba vzniku: 1983 soukromá sbírka Praha
Kat. č. 28
62
10. Slovník odborných názvů
akvarel – malířská technika pracující s vodovými barvami draperie – esteticky řasená látka, roucha sochařských i malířských děl dřevoryt – grafická technika, kresba se nejprve vyryje do dřevěné desky a poté otiskne na papír freska – nástěnná malba, provedená na čerstvé omítce ikonografie – nauka o obsahu a smyslu zobrazeného impresionismus – malířský směr poslední čtvrti 19. století, nejprve ve Francii, později rozšířen v Evropě. Název podle Monetova obrazu Impression, soleil levant z roku 1872. Zobrazení výseku skutečnosti s atmosférou a vzduchem v barvách rozloženého slunečního světla, prchavý okamžik a denní realita je zachycena v barevnosti přirozeného světla (Degas, Renoir). Technicky impresionista pracuje s tóny základního barevného spektra (červená, žlutá, modrá a zelená). Tyto barevné skvrny pak klade vedle sebe a výsledný tón se mísí až v oku diváka. Vzniká dojem chvění vzduchu a světla. kontrapost – postoj lidské postavy, váha těla spočívá na jedné noze, druhá noha je uvolněna kvaš – malířská technika, pracující i s vodovými krycími barvami lazura – vrchní barevná vrstva na olejomalbě lept – grafická technika, vyleptaná kresba do kovové desky přenesená na papír
63
litografie – grafická technika, kresba nanesená mastnou litografickou křídou nebo tuší na kámen, přenesená otiskem na papír mědiryt – grafická technika, rytá kresba do měděné desky přenesená na papír polychromie – kolorování předmětů, soch sgrafito – výzdoba stěny ornamentálními nebo figurálními motivy, provedená oškrábáním do několika barevných omítkových vrstev SVUM ─ Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně štuk – směs sádry, vápna a písku, obvykle sloužící jako materiál pro výzdobu interiérů tempera – označení pro techniku malby, barvy jsou ředitelné vodou, po zaschnutí však vodu nepřijímají triptych – typ polyptychu, umělecké dílo rozdělené do třech částí
64
11. Závěr
Diplomová práce pojednala a nastínila základní problematiku výtvarného umění, tance a lidové kultury na Slovácku. Rozsáhlé téma, které práce samozřejmě nemohla v rámci svého rozsahu zpracovat zcela, je i pro případný další rozvoj vhodné. Diplomová práce snažila se zpracovat historii regionu, poznatky o kultuře a životě lidu. Je nechtěné, aby práce byla vnímána jako pouhá teze, ale je zde kladen důraz na srozumitelnost nejen pro odborníky, ale zvláště i pro mimooborové čtenáře. Lidová kultura na Slovácku poskytuje řadu námětů pro další bádání - bylo by jistě zajímavé vyhledat znázornění tance na malované keramice, nebo pojednat o lidové výšivce, kterou mimo jiné hojně sbíral František Kretz. Zdánlivý důraz na výtvarné umění upřednostněné před tancem je z tohoto hlediska velmi podstatný. Popisy tanců v archivech, kde nalezneme sběry, publikace či jiné zmínky, jsou zajisté velice důležitým zdrojem, ale zároveň zůstávají až suchou archiválií. Čisté vizuálno a schopnost pravdivě zobrazit tehdejší tanec a zasadit ho do kulturního i historického kontextu je v mnohém přínosnější - hledání ve výtvarných dílech samotných přináší inspiraci a vykreslení tehdejší doby, atmosféry a emocí lidu, protože právě v těchto situacích jsou zachyceni. Výtvarník tak zdokumentoval lid přímo v tanci. Diplomová práce je tedy koncipována zvláště jako poznatky pro tanečního umělce a pedagoga, a to zejména kvůli inspiraci pro vznik nových interpretací a choreografií, tak pro širší povědomí o vnímání tance umělci jiného oboru. Z hlediska historiků umění práce neobsahuje nejpodrobnější informace o jednotlivých uměleckých dílech a jejich technickém provedení, nicméně zase vnáší světlo do jejich povědomí o kulturním vývoji slováckého regionu.
65
Summary
Diploma thesis outlines and deals about basic issues of art, dance and folk culture in Moravian Slovakia. Even though the area of this scientific field is very wide and it obviously couldn´t be completely handled, its main part is appropriate for deeper insight and also for the further development. Diploma thesis tries to take in the history of the region, the knowledge of culture and peoples life. In the interests of clarity not only for professionals but especially for interdisciplinary readers, the emphasis hasn´t been put on mere theory. Folk culture in Moravian Slovakia provides a number of suggestions for further research - it would be certainly interesting to look at the representation of dance painted ceramics, or to discuss the folk embroidery, which was among others widely collected by František Kretz.
The illusive emphasis on art superseded by a dance is thus very important. Descriptions of dances in the archives, where it is possible to find collections, publications, or other references are certainly also very important source, although they remain as archival. “Net visuals” and the ability to truthfully show a dance and then establish it in the cultural and historical context is in many ways more useful – investigation in works of art brings inspiration and can depict the era, the atmosphere and emotions of the people, because just in these situations the people has been captured. Artist thus documented the people dancing. The thesis is therefore conceived especially as the findings for dance artist and teacher, mainly because of the inspiration for the creation of new choreographies. Just as important is also broader awareness of the perception of dance artists for another scientific field. From the perspective of historians of art the thesis doesn´t contain the most detailed information of individual artworks and their technical execution. On the other hand, it enlightens cultural development of the Moravian Slovakia region.
66
Seznam zkratek AVU - Akademie výtvarných umění FA ČVUT - Fakulta architektury Českého vysokého učení technického UH - Uherské Hradiště SVUM - Sdružení výtvarných umělců moravských
Seznam bibliografických zkratek č. - číslo inv. č. - inventární číslo kat. výst. - katalog výstavy obr. - obrázek s. - strana
67
Seznam vyobrazení: obrazová příloha
Obrázek č. 1 Joža Uprka, Žena v kroji, kolem roku 1920. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 2 Joža Uprka, Žena v kroji, kolem roku 1920. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 3 Joža Uprka, Žena v kroji, kolem roku 1920. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 4 Joža Uprka, Žena v kroji, kolem roku 1921. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 5 Joža Uprka, Žena v kroji, kolem roku 1921. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 6 Joža Uprka, Žena v šátku, kolem roku 1918. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 7 Joža Uprka, Ženy v šátku, kolem roku 1914. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 8 Joža Uprka, Ženy v šátku, kolem roku 1914. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 9 Joža Uprka, Žena v šátku, kolem roku 1915. Fotorepro: PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo. Strážnice 2010. Obrázek č. 10 Rodný dům Joži Uprky v Kněždubu. Foto: Marie Hudečková 2015. 68
Obrázek č. 11 Interiér rodného domu Joži Uprky v Kněždubu. Foto: Marie Hudečková 2015. Obrázek č. 12 Malovaný trám: dílo Jana, Joži a Franty Uprky. Rodný dům Joži Uprky v Kněždubu. Foto: Marie Hudečková 2015. Obrázek č. 13 Malířská paleta Joži Uprky. Rodný dům Joži Uprky v Kněždubu. Foto: Marie Hudečková 2015. Obrázek č. 14 Kaple Sv. Antonína v Blatnici. Foto: Marie Hudečková 2015. Obrázek č. 15 Kaple Sv. Antonína v Blatnici, pamětní deska. Foto: Marie Hudečková 2015. Obrázek č. 16 Kaple Sv. Antonína v Blatnici, pohled směrem od kostela. Foto: Marie Hudečková 2015. Obrázek č. 17 Slovácký Slavín, hrob Joži Uprky. Foto: Marie Hudečková 2015. Obrázek č. 18 Slovácký Slavín, hrob Franty Úprky. Foto: Marie Hudečková 2015. Obrázek č. 19 Slovácký Slavín, hrob Antoše Frolky. Foto: Marie Hudečková 2015.
69
Seznam vyobrazení: katalogová hesla
Katalog č. 1 Joža Uprka, Babí léto, 1928. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně. Foto: Marie Hudečková 2014. Katalog č. 2 Joža Uprka, Boží tělo v Hroznové Lhotě, 1894. Soukromá sbírka. Fotorepro: KAČER, Jaroslav. Joža Uprka, Hodonín 2011. Katalog č. 7 Joža Uprka, Jízda králů, 1897, soukromá sbírka Praha. Fotorepro: KAČER, Jaroslav. Joža Uprka, Hodonín 2011. Katalog č. 12 Joža Uprka, Mecenáš František Kretz, 1923. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Foto: Marie Hudečková 2015. Katalog č. 15 Joža Uprka, Pouť u sv. Antoníčka, 1893. Muzeum umění v Olomouci. Foto: Marie Hudečková 2016. Katalog č. 16 Joža Uprka, Pouť u sv. Antonínka, 1894. Moravská galerie v Brně. Foto: Marie Hudečková 2015. Katalog č. 17 Joža Uprka, Slovácká madona, nedatováno. Galerie výtvarného umění v Hodoníně. Foto: Marie Hudečková 2015. Katalog č. 18 Joža Uprka, Madona - středový panel triptychu Před bouří, kol. roku 1931─1935. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně. Foto: Marie Hudečková 2016.
70
Katalog č. 18 a) Joža Uprka, Modlitba mužů - levý panel triptychu Před bouří, kol. roku 1931─1935. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně. Foto: Marie Hudečková 2016. Katalog č. 18 b) Joža Uprka, Modlitba žen - pravý panel triptychu Před bouří, kol. roku 1931─1935. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně. Foto: Marie Hudečková 2016. Katalog č. 24 Antoš Frolka, Mamička (Portrét manželky umělce), 1925. Soukromá sbírka. Fotorepro: Antoš Frolka, Mezi paletou a písní, Brno 2000. Katalog č. 25 Antoš Frolka, Pohled za šohajem, 1925. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Foto: Marie Hudečková 2015. Katalog č. 26 Antoš Frolka, Malérečka (Rozka), před rokem 1927. Soukromá sbírka. Fotorepro: Antoš Frolka, Mezi paletou a písní, Brno 2000. Katalog č. 27 Aleš Černý, Moravský tanec, 1978. Soukromá sbírka Hodonín. Foto: Ondřej Hýsek 2012. Katalog č. 28 Aleš Černý, Sedlcká z Častkova, před rokem 1980. Fotorepro: Zdenka Jelínková, Záleské tance 1, KKS Ostrava 1980. Katalog č. 29 Aleš Černý, Podtáčená z Kaňovic, před rokem 1980. Fotorepro: Zdenka Jelínková, Záleské tance 1, KKS Ostrava 1980. Katalog č. 30 František Cundrla, Tanečníci, 1983. Soukromá sbírka Praha. Foto: Marie Hudečková 2016.
71
Použitá literatura
ANDRYS, Jan. Sladké s hořkým, Hodonín 2007. BONUŠ, František. Lidový tanec, jeho teorie a metodika I., 1. část, Akademie múzických umění v Praze, Fakulta hudební, Státní pedagogické nakladatelství Praha, Praha 1986. FROLEC, Václav. Lidová kultura a současnost, sv. III., Brno 1977. FROLKA, Antoš. Mezi paletou a písní, O malíři Frolkovi a jeho rodině, Brno 2000. HABARTOVÁ, Romana a kol. František Kretz (1859–1929) – sběratel, národopisec, novinář, Slovácké muzeum, Uherské Hradiště 2009. JELÍNKOVÁ, Zdenka. Dětské hry a říkadla z Horňácka, Praha 1954. JELÍNKOVÁ, Zdenka. Záleské tance 1 - Tance točivé. KKS Ostrava 1980. JEŽ, Štěpán. Joža Uprka, K pátému výročí umělcovy smrti, Sfinx, Praha 1944. JILÍK, Jiří. Záhadná jízda králů: Příběh tradice zahalené tajemstvím. Brno 2014. KAČER, Jaroslav. Joža Uprka 1861 – 1940, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Hodonín 2011. KŘÍŽ, Jan. Dílo Aleše Černého. Malovaný kraj 7, 1971, č. 1, s. 6. KŘÍŽOVÁ, Alena, ŠIMŠA, Martin. Lidový oděv na Moravě a ve Slezsku I, Ikonografické prameny do roku 1850, Strážnice 2012. MALÝ, Zbyšek (ed.). Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950– 1997, sv. I. A – Č, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1998.
72
MOŠŤKOVÁ, Marta. Lidová kultura Horňácka v pohledu výtvarné pedagogiky, BDP, Brno, 2013, s. 9. NOVÁKOVÁ-UPRKOVÁ, Božena. Besedy s Jožou Uprkou, Strážnice – Ostrava 1996. PAJER, Jiří. Joža Uprka, Reprodukované malířské dílo, Etnos, Strážnice 2010. PAVELČÍK, Jan. Eneolitická sídliště Uherský Brod-Kyčkov a Habřice-cihelna, Praha 1974. PAVLICOVÁ, Martina. Cestami lidového tance, Zdenka Jelínková a česká etnochoreologie, Masarykova univerzita, Brno 2012. PAVLICOVÁ,
Martina.
Zdenka
Jelínková,
in:
Bibliografická
příloha
Národopisné revue č. 3, Ústav lidové kultury ve Strážnici, Strážnice 1992. PAVLICOVÁ, Martina, UHLÍKOVÁ, Lucie. Od folkloru k folklorismu, Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, Ústav lidové kultury, Strážnice 1997. PODBORSKÝ, Vladimír. Dějiny pravěku a rané doby dějinné, Brno 2008. Prokopios z Kaisareie, Válka s Góty, Praha 1985. Kol. autorů (ed. František Studenka), Náš kraj: folklór, obyčeje, zvyky, nářečí a jména v tradici a současnosti družstevních vesnic Moravská Nová Ves, Hrušky, Týnec a Tvrdonice, sv. 39, Brno 1982. SKLENÁŘOVÁ, Zuzana. Uherský Brod, in: Karel Sklenář, Zuzana Sklenářová, Miloslav Slabina, Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002, s. 368.
73
SURÁ, Anna. Odraz tradiční lidové kultury v malířství na jihovýchodní Moravě, Masarykova univerzita, Brno 2010. Joža Uprka ve Valdštejnské jízdárně, in: Art+antiques, vydání 09, září 2011, s. 10 – 15. UPRKA, Joža. Výbor prací k jeho šedesátinám, in: Umělecký list, Ročník III., Léto 1921. Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček hudebních osobností, Praha 1999. ZÍBRT, Čeněk. Jak se kdy v Čechách tancovalo, Dějiny tance v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku z věků nejstarších až do nové doby se zvláštním zřetelem k dějinám tance vůbec, Praha 1895.
Internetové zdroje:
www.slovacko.cz/kalendar-akci/15427/. Vyhledáno dne 20. 4. 2014. www. thesis.cz. Vyhledáno dne 4. 4. 2015.
74
Obrazová příloha
75
Obr. 1 76
Obr. 2
77
Obr. 3
78
Obr. 4
79
Obr. 5
80
Obr. 6
Obr. 7
81
Obr. 8
Obr. 9
82
Obr. 10
Obr. 11
83
Obr. 12
Obr. 13
84
Obr. 14
Obr. 15
85
Obr. 16
Obr. 17
86
Obr. 18
Obr. 19
87
