Jan Sucharda
Island 111 nej...
Kapesní obrazový průvodce po Islandu
Slovo úvodem
Islandská nej… Míst, k nimž lze přiřadit přídavné jméno s předponou nej..., je na Islandu nesčetně. A vždy záleží na pohledu konkrétního člověka. Pro někoho může být nějaké místo nejkrásnější, pro jiného nejzajímavější, nejvýznamnější, pro dalšího nejopuštěnější, nejdrsnější, nebo třeba i nejsmutnější... V této knížce je uvedeno takových míst 111 a vůbec si nečiním nárok na to, že všemi čtenáři budou tato místa označena jako „nej...“. Nicméně jde o místa, která by návštěvník Islandu rozhodně neměl minout. Samozřejmě, nelze je v žádném případě „stihnout“ během jediné návštěvy, sám jsem je postupně objevoval a k mnohým se opakovaně vracel během každoročních cest na Island od roku 2001. A to je vlastně smysl, proč tento průvodce vychází: pro ty, kteří na Islandu ještě nebyli, je to otevřená nabídka, co si vybrat, co spatřit, co navštívit, a pro ty, kteří už na Islandu byli a jedou tam znovu, jsou zde další náměty míst i v odlehlejších či méně přístupnějších koutech ostrova, která při dřívější cestě nenavštívili. Knížka si vůbec neklade za cíl nahradit či suplovat obsáhlé a podrobné průvodce po Islandu (Lonely planet a Rough) ani mého Průvodce islandským vnitrozemím. Ostatně mnohé informace v těchto průvodcích rychle zastarávají - přibývají nové hotely a ubytovny, nová muzea, přečíslovávají se silnice, zlepšuje se jejich kvalita, mění se ceny, na některých místech se zavádí vstupné... Knížka je jenom upozorněním či ochutnávkou zajímavých a krásných míst... a koho zaujmou v tomto „obrazovém průvodci“ a bude je chtít spatřit na vlastní oči, ten si k nim cestu jistě najde. Góða ferð! Šťastnou cestu!
Jan Sucharda
/3/
Názvy jsou uvedeny s použitím islandské abecedy, která oproti naší má znaky Þ, ð a æ. Jejich výslovnost je blízká našemu t, d a aj. Použití těchto znaků je vedeno snahou, aby podoba názvů v knížce přesně odpovídala podobě názvů na Islandu - na informačních tabulích, mapách apod. Pro snadnější orientaci jsou místa v knize seřazena po oblastech - jihozápad, severozápad, severovýchod a jihovýchod. Čísla v mapkách nejsou čísly stránek, ale čísly jednotlivých míst. Abecední rejstřík vzadu uvádí i stránky. Naprostá většina míst v této knížce je dostupná buď místní autobusovou dopravou, která je v letní sezóně poměrně hustá, nebo běžným osobním autem. Symbol auta 4x4 je u těch míst, kam se bez terénního auta nelze dostat, a symbol boty tam, kde ještě musíme absolvovat delší či kratší pěší túru.
Jihozápad
/5/
/6/ 5
6
7
8
1-4 9
10
13 12
11
16
14 15
17
43
18
19
29 30
24
21 22 23
35
32
31
34 33
39
25
28
26
44
36-38
20
42
40 41
27
Hallgrímskirkja
Kostel Hallgrímskirkja tvoří typickou a nepřehlédnutelnou dominantu Reykjavíku. Stavěn byl poměrně dlouhou dobu – od druhé poloviny 40. let minulého století do roku 1986, kdy byl vysvěcen, pojmenován po pastoru Hallgrímuru Péturssonovi (1614–1674), autoru pašijových písní. Jeho architektura je inspirována šestihrannými čedičovými sloupy. V kostele jsou špičkové varhany s 5 275 píšťalami. Z věže o výšce 75 m, kam lze vyjet výtahem, je působivý rozhled na velkou část Reykjavíku. Před kostelem stojí socha Liefura Eiríkssona, objevitele Ameriky (Vínlandu), kterou v roce 1930 u příležitosti 1 000. výročí založení AlÞingu věnovaly USA Islandu.
/7/
jihoz ápad
1
2
Perlan
Stříbrná, zdaleka viditelná stavba na vrchu Öskjuhlíð ve východní části Reykjavíku, s kupolí, která někomu může připomínat kosmický létající talíř, je vedle kostela Hallgrímskirkja druhou dominantou hlavního města Islandu. Je příkladem promyšleného spojení technické stavby s kulturním a společenským využitím. Skleněná kopule zakrývá prostor mezi šesti tanky o obsahu čtyři miliony litrů vody horké 85° C, uvnitř jsou prostory pro výstavy a koncerty, ale také bufet, prodejna dárkových předmětů apod. V otevřeném prostoru vedle schodiště vystříkne každých deset minut umělý gejzír. V nejhornějším patře je umístěna otáčivá restaurace. Kruhový ochoz umožňuje výhled na celý Reykjavík a okolí. Stavba byla veřejnosti otevřena v roce 1991 a stále se těší velkému zájmu nejen turistů, ale i místních obyvatel, kteří ji volí za místo svých setkání, rodinných oslav a podobně.
/8/
Harpa
Koncertní hala Harpa (= hudební nástroj harfa), stojící na mořském břehu na okraji reykjavického přístavu, je novou dominantou této časti hlavního města. Stavěna byla v letech 2007–2011 s přerušením v době počátku islandské finanční krize, slavnostně otevřena 20. 8. 2011, ale první koncert (Beethovenova Devátá symfonie) se zde konal již 4. května téhož roku. Uvnitř jsou čtyři koncertní sály (největší má kapacitu 1 800 sedadel), každý jinak barevně laděný – červené, stříbrné, modrofilalové a zlaté, které symbolizují barvy islandské přírody. Stavba slouží i jako kongresové centrum. Obdivuhodná architektura (kovová konstrukce a fasáda ze skleněných plástvových panelů) je dílem dánsko– islandského umělce Ólafura Eliássona, dánské firmy Henning Larsen Architects a architektů islandské kanceláře Batteríið. V roce 2013 stavba obdržela cenu Evropské unie za současnou architekturu Mies van der Rohe Award 2013.
/9/
jihoz ápad
3
4
Höfdi
Vila Höfdi – krásný bílý dům, stojící na pobřeží nedaleko přístavu – byla původně sídlem francouzského konzula, později několikrát změnila majitele a své určení, až se dostala do majetku města Reykjavík a začala sloužit k důležitým setkáním a společenským akcím. Mimo jiné vilu v roce 1941 navštívil Winston Churchill, když byl na inspekci britských sil, rozmístěných na ostrově. Nikdo by však o tomto domě prakticky nic nevěděl, kdyby se zde v roce 1986 nesetkali představitelé USA a tehdejšího Sovětského svazu Ronald Reagan a Michail Gorbačov. Jejich setkání je označované jako konec „studené války“ mezi východem a západem a vila Höfdi tak jednou provždy vstoupila do dějin. Uvnitř se nachází malá expozice připomínající toto setkání a faksimile dokumentu, podepsaného tehdejšími účastníky jednání.
/ 10 /
Reykjanes
Jihozápadní cíp poloostrova Reykjanes je místem, kde byl v roce 1878 postaven první maják na Islandu. Poté, co byl těžce poškozen zemětřesením v roce 1905, byl v letech 1907-8 na vrchu Bæjarfell postaven nový o výšce 29 m, který slouží dodnes, a původní poškozený byl stržen. V blízkosti majáku byla v nedávných letech vybudována geotermální elektrárna. Pobřeží je tvořeno rozeklanými útesy a rozpadajícími se čedičovými šestibokými hranoly. Ve vzdálenosti asi 15 km se z moře vypíná skalnatý suk Eldey (Ohnivý ostrov), na němž sídlí světově největší kolonie terejů bílých.
/ 11 /
jihoz ápad
5
6
Gunnuhver
Gunnuhver (Horký pramen Gunny) - geotermální oblast s velkým bahenním kráterem o průměru 20 m nedaleko majáku Reykjanesviti na odbočce ze silnice č. 425. Jméno se vztahuje k pověsti o ženě, která poté, co byla vyhnána ze svého obydlí, když nemohla zaplatit nájem, zešílela, zemřela a její duch začal strašit. Zjevovala se lidem a mnozí po setkání s ní zešíleli či zemřeli také. Byl proto povolán pastor, který uměl čarovat, a ten pomocí klubíčka nitě, které se rozmotávalo, zavedl Gunnu do bahenního kráteru, kde navždy zmizela a přestala lidem škodit. Zvuky syčící páry a bublajícího bahna jsou prý sténáním a naříkáním strašidla, uvězněného v kráteru. Nedaleko je nově postavená geotermální elektrárna (další se na poloostrově Reykjanes mají stavět). V září 2014 se zde vytvořil nový velký kráter s vroucím bahnem.
/ 12 /
Bláa Lónið
Bláa Lónið (Modrá laguna) – umělé jezero s tyrkysově modrou horkou vodou, která je čerpána z vrtů blízké geotermální elektrárny Svartsengi, patří vedle Geysiru, Þingvelliru a Gullfossu asi k nejznámějším a nejnavštěvovanějším místům na Islandu. Koupel v laguně má údajně příznivé vlivy na lidskou pokožku. Jsou zde sauny, parní lázně, restaurace a další vybavení pro nijak levnou relaxaci. Laguna se nachází jen asi 15 km od mezinárodního letiště v Keflavíku, a tak většina klientů cestovních kanceláří absolvuje návštěvu hned po příletu nebo těsně před odletem.
/ 13 /
jihoz ápad
7
8
Krýsuvík – Seltún
Geotermální oblast poblíž jezera Kleifarvatn, při silnici č. 427 mezi Grindavíkem a Þorlákshöfnem s množstvím bahenních jezírek a vývěrů páry. Zde byly prováděny již v polovině 18. století první pokusy s vrty k získání horké vody. Ve druhé polovině 40. let 20. století byly uskutečněny další vrty, z nichž nejhlubší 230 m poskytoval po dobu půl století značné množství páry. V roce 1999 však explodoval, při čemž vznikl kráter o průměru 30 metrů, viditelný dodnes.
/ 14 /
Hveragerði
Městečko Hveragerði, ležící přímo na Okružní silnicí č. 1 necelých 50 km jihozápadně od Reykjavíku, bývá (oprávněně) nazýváno „městem skleníků“ – vždyť dvě pětiny islandských skleníků jsou právě zde a zdejší geotermální oblast patří k největším na Islandu. V geotermálním parku v městečku je možné spatřit různé typy horkých pramenů (platí se zde vstupné). Na severním okraji města se rozkládá další oblast horkých pramenů a bahenních vřídel a značená stezka dovede návštěvníky asi po 4 km do Reykjadaluru (Kouřové údolí) s velkým množstvím vývěrů horké páry, bahenních „sopek“ a teplým potokem, využívaným ke koupeli. V oblasti je celá řada značených turistických cest, mj. zde začíná trasa známého treku k jezeru Þingvallavatn. Uprostřed městečka je malý kemp.
/ 15 /
jihoz ápad
9
10
Glymur
Vodopád Glymur je se svými 190 metry nejvyšším vodopádem Islandu; nachází se v údolí Botnsdalur na konci fjordu Hvalfjörður. Od parkoviště na konci odbočky ze silnice č. 47 vede stezka k řece Botnsá, kterou je nutné překonat po lávce z klády, jejíž „zábradlí“ tvoří dvě ocelová lana. Odtud stoupá vcelku dobře upravená stezka strmým svahem až k vrcholu vodopádu. Jediné místo, ze kterého lze vodopád v úzké puklině spatřit celý, je terasa asi ve třech čtvrtinách cesty.
/ 16 /
