Jaké byly slavnosti vína

ZÁ㶕Í - 㶕ÍJEN 2014

Jaké byly slavnosti vína

Kontroverzní kalendář: polonazí šohajé

Bikeři v Karpatech

40

Krajohled

Blatnické překvapení Návštěvníci dožínkové poutě na Blatnické ho㶣e nevě㶣ili svým o㶜ím. P㶣i p㶣íjezdu k Poutní kapli svatého Antonína již nedrkotali po kamenité cestě a nehledali místo k zaparkování. Vítala je žulovými kostkami vydlážděná p㶣íjezdová cesta a nové parkoviště pro 74 aut. To vše je dílem místního fará㶣e Zde㶡ka Stodůlky. A to nejen jako organizátora. Usedal za páky bagru 㶜i se chopil lopaty. A spolu s ním i Josef Ku㶣ina a stovka st㶣ídajících se ochotných farníků z Blatnice i z okolních farností. Ruku k dílu p㶣iložili i muži ze Starého Města, Uherského Hradiště a Dolního Něm㶜í. Zastihnout jste je mohli od ranních hodin až do ve㶜era. Ani deště se nebáli, měli p㶣ipravený i stan, jen aby vše stihli dobudovat k pouti. Vybudováním parkoviště akce ještě nekon㶜í, vydlážděná cesta bude pokra㶜ovat i kolem zadní strany kaple. Celkem o ploše 12 250 metrů 㶜tvere㶜ních v hodnotě zhruba 14 milionů korun. Tempo práci lze vytušit z fotografického sběrného materiálu. Poslední je po㶣ízen dva měsíce po zahájení stavby. text a foto: František Gajovský

OBSAH / ÚVODNÍK

Obsah UDÁLOST

Stovky Hlučanů se oblékly do krojů

5

ROZHOVOR

PROVOKATIVNÍ ŠOHAJI

6

Burčákových čtyřicet

FOTOREPORTÁŽ

Když víno spojuje

8 Ve slováckém podzemí to šumí a v㶣e. A věru rychlý kvapík můžeme

PŘELET

Motoroví Ogaři přijeli do Blatničky Ostrožská Lhota má nové hasičské vozidlo Každá muzika mosí mět něco svého Hlucké děti dobyly divoký západ! Přes blatnický Smíchov letěly perseidy ZŠ v Ostrožské Nové Vsi oslavila 110 let

9 10 11 12 13 14

sledovat i na povrchu. Dol㶡ácké a Hor㶡ácké slavnosti, slavnosti vína, nejrůznější vinobraní. Do toho všeho v redakci mírně slavíme a užíváme si drobnou profesní radost ‒ v ruce držíte „kulaté 㶜ty㶣icáté vydání Krajem svatého Antonínka. Není to závratné 㶜íslo, ale není zanedbatelné. P㶣edstavuje více než šestiletou historii 㶜asopisu, který popisuje a zaznamenává dění v regionu, v němž jsme doma. 㶏asopisu nekomer㶜-

POMEZÍ

Bratrské setkání na Javořině

15

ního, existujícího díky nadšení a zápalu redaktorů, autorů a ochotných dopisovatelů. Pat㶣í jim velké poděkování.

ZÁPISNÍK

CD ZROZENÉ Z LÁSKY

16

ním způsobem rozhodovat v 㶣íjnových volbách do Senátu a obecních

OCHOTNÍCI

Hluk plný divadelníků

18

zastupitelstev. Ostatně, i z inzerce v tomto vydání KSA je to znát. P㶣eju vám i sobě, abychom dokázali skloubit tep srdce s radami rozumu a do

VINOBRANÍ

Skvělý burčák i krásné čtení

O budoucí podobě Slovácka, domova, který sdílíme, budeme zásad-

19

uren vhodili ta nejvhodnější jména.

VÝROČÍ

Sběratel a hudebník Martin Zeman

20

Š㶇astnou ruku!

PODĚKOVÁNÍ

Ovečky se loučily s pastýřem

21

SU

Devadesát plodných let

22

Miloš Kozumplík šéfredaktor

ROZHOVOR

Pravý včelař nešidí

23

SPORT

Tomčal z Lipova ovládl běžecké závody Fotbalový kemp Michala Kadlece Ostrožský biker šestý

24 24 25

HORŇÁCKÉ SLAVNOSTI

Barevná horňácká paleta

26

DOLŇÁCKÉ SLAVNOSTI

Hýlom hálom 2014

27

MÍSTEČKA

DOBRÝ DŮVOD ZASTAVIT SE

28

RECENZE

Láska – žena – obdiv - krása Místní akční skupina Horňácko a Ostrožsko

30

Krajem svatého Antonínka, regionální periodikum, povoleno Ministerstvem kultury 㶏R pod. 㶜. MK 㶏R E 18131, vydává Mikroregion Ostrožsko, Uherský Ostroh, PS㶏 687 24 Redakce: Miloš Kozumplík, Vladimír Sal㶜ák 774 115 186, František Gajovský, Stanislav Dufka • Jazyková úprava: Mgr. Zde㶡ka Pokorná • e-mail: [email protected], www.ostrozsko.cz, cena výtisku 20 K㶜 • Design, grafické zpracování: Grafické studio Joker, Uherské Hradiště • Tisk: Joker, s. r. o., Masarykovo nám. 35, Uherské Hradiště, tel. 572 551 155. • 㶏asopis vyjde v listopadu 2014. Titulní fotografie: Lukáš Baro㶡 (momentka z Dol㶡áckých slavností)

33 - 38

www. ostrozsko.cz

3

DOPISY A REAKCE 㶏TENÁ㶕Ů

Polemika nad polemikou Je mně podivné, s jakou ironií až arogancí reagoval pan Pavel Valí㶜ek na můj p㶣íspěvek k jeho rozhovoru zve㶣ejněném v 㶜asopise KSA (㶜. 36, s. 26 ‒ 27), ve kterém jsem z větší 㶜ásti souhlasil s mnohými jeho názory zde p㶣ednesenými, kup㶣. že 㶜lenění národopisných oblastí podle krojů, jak uvádí národopisci v 㶜ele s Josefem Klva㶡ou, není p㶣íliš p㶣esné a spravedlivé, jelikož je posuzováno jen z jednoho hlediska (krojově). Fandil jsem i jeho názoru, že z hlediska geografického, hudebního a pís㶡ového tyto obce (Hroznolhotsko) více inklinují k Hor㶡ácku než k Dol㶡ácku, a proto má tato oblast k hor㶡áckému regionu, z výše uváděných důvodů, blíže. Dokonce jsem v 㶜lánku napsal, že „by jím uváděné vesnice měly pod region hor㶡ácký spadat . Ve stejném duchu jsem chápal i jeho slova o lidových písních, jejich vzniku, interpretaci a bral jsem v úvahu i jeho názory na sou㶜asné CM a jejich prezentaci na ve㶣ejnosti. Jestli dob㶣e a pozorně 㶜etl, musel pochopit, že nejsem zaujat proti těmto obcím, ba ani jsem vysloveně neuvedl, že by neměli „pat㶣it do Hor㶡ácka , jak vyznívá z jeho odpovědi, nebo㶇 jejich folklór vychází ze stejných základů. Možná by se p㶣i㶜leněním k Hor㶡ácku tento slovácký podregion územně alespo㶡 zvětšil. (Mimochodem název Hor㶡ácko ne- „prosadili po㶜átkem 20. století intelektuálové z Velké , jak Valí㶜ek píše, ale tento název používal již spisovatel Matúš Be㶡a a suchovští republikáni a další významné osobnosti p㶣ijíždějící na Hor㶡ácko už od 80. letech 19. století.) Te㶞 jsem na rozpacích, který z nás dvou je p㶣i 㶜tení více nepozorný? On, 㶜i já, nebo oba? V žádném p㶣ípadě, jak pan Valí㶜ek uvádí, jsem neměl v úmyslu „podrobit jeho názory zdrcující kritice . Jen jsem se nad jeho výroky zamýšlel a díval se na ně z jiného úhlu. On totiž úvod témě㶣 každého 㶜lánku 㶜tená㶣e vždy nejd㶣íve stru㶜ně in-

formuje, 㶜ím se následující text bude zaobírat, a pak obsah v další 㶜ásti podrobněji rozvádí. Tak to bylo i v mém p㶣ípadě, u mého textu, nikoliv jak pan Valí㶜ek píše, že „ v úvodu se chystá mé názory podrobit… kritice... a o pár vět se dovídáme, že ….souhlasí . Doufám, že nemusím stylistiku dále komentovat a rozvádět a vysvětlovat, co je to kritika, co zamyšlení nebo úvaha. Ve svém p㶣íspěvku jsem zaujal pouze jiné stanovisko jen k dvěma zve㶣ejněným údajům, jak je rozhovor p㶣inesl, tj. k otázce centra Hor㶡ácka a hudeckým muzikám působícím od 80. let 19. století a v první polovině 20. století na Hor㶡ácku, nikoliv ke krojům (zde z mé strany jen mini poznámka k louckému mužskému kroji) a jeho vývoji, o nichž se pan Valí㶜ek v závěru svého následného rozjímaní široce a s oblibou rozepisuje. Jistěže mi p㶣ipadlo úsměvné, že se v novinovém textu z 30. letech minulého století psalo o tom, že Hroznová Lhota je centrem Hor㶡ácka, což jsem však ve své úvaze (a zase nikoliv zdrcující kritice), jak k tomuto tvrzení mohli noviná㶣i p㶣ijít, pouze vysvětloval, avšak nijak proti tomu nezbrojil. V závěru zamyšlení uvádím, že

„...p㶣íznivci p㶣ijíždějící do kulturou žijící Lhoty v 30. letech mohli tuto vesnici za centrum regionu považovat. Názor je to jistě zajímavý . Už vůbec nepíši, že „se jednalo o úlet nějakého neinformovaného noviná㶣e… , jak uvádí Valí㶜ek. Samoz㶣ejmě, já jsem v úvaze p㶣ipustil, že noviná㶣i mohli Lhotu za centrum považovat. Snad i jiní budou respektovat názor můj dotýkající se tohoto problému. Ještě pár slov k výroku: „P㶣itom hudecká muzika hrající sedlácké, nikoliv sedlcké, vydržela v Hroznové Lhotě až témě㶣 do druhé světové války. Na rozdíl od většiny hor㶡áckých obcí, kde bu㶞 není doložená vůbec, nebo zanikla již koncem devatenáctého století. Takto jím podané vyjá-

d㶣ení v rozhovoru brali mnozí folkloristi žijící na tomto území, a mne nevyjímaje, jako neférové a nesprávné, nebo㶇 skute㶜ně v těchto obcích muziky působily už od 80. let p㶣edminulého století a nevymizely ani ve století dvacátém, jak autor tvrdí. Ano, víme, že existovaly hlavně ve Velké a Vrbkách, ale i Lipově a v Javorníku, kdy Hozákům dokonce vypomáhal (㶜asto na svatbách i zábavách, šlo o štrajch) i Trnův žák a pokra㶜ovatel, legendární primáš Martin Miške㶣ík, o 㶜emž se zmi㶡ují i prof. PhDr. Vladimír Klusák a MVDr. Vladimír Pavlík ve svých písemných vzpomínkách (viz jeho 㶜ty㶣dílná a obsáhlá studie Hudci), jež sepsali témě㶣 p㶣ed půl stoletím. Že byli v Kuželově 㶜i Lipově 㶜asem hudci vytla㶜eni dechovkou, to je známo, ale smy㶜cové nástroje s hudci zde, i když méně výrazní než 㶓orci, Klusáci, Zemané, Kubíci, Hrbá㶜é, Valášci, Šáché, ojediněle působili. A proto považuji reakci mnohých místních národopisců uváděnou v mém minulém textu za oprávněnou, to a㶇 se na mne pan Valí㶜ek nezlobí. Slušně 㶣e㶜eno a konstatováno, nemám k tomu více co dodat. 㶏tená㶣ům tohoto krásného 㶜asopisu se v závěru omlouvám, že musí 㶜íst tyto 㶣ádky a tuto polemiku. Slibuji vám, že se k tomuto tématu již nebudu vracet, a㶇 bude z druhé strany reakce jakákoliv. Tento 㶜asopis si takto vedené diskuze snad ani nezaslouží. Koneckonců, 㶜tená㶣, který si ještě jednou pozorně p㶣e㶜te tuto problematiku v 㶜. 36, 38 nebo 39, si svůj názor sám ur㶜itě udělá i bez dalšího komentá㶣e. Jen bych rád věděł, kdo na teho hołuba mírił presněji a kdo zestrelił toho vrabca 㶜i vrabců větší po㶜et. Zda já nebo on. Možná bychom se nakonec mohli o ty zast㶣elené vrabce s panem Valí㶜kem podělit. Co vy na to? 㶏tená㶣e od srdce zdraví PhDr. Antonín Mi㶜ka.

Dopisy, reakce, náměty a tipy na reportáže posílejte na e-mail: [email protected] nebo na adresu: Mikroregion Ostrožsko, Uherský Ostroh, 687 24

4

www. ostrozsko.cz

UDÁLOST

Stovky Hlučanů se oblékly do krojů Úha, to je lidí, 㶣íkal jsem si, když jsem na letošních Dol㶡áckých slavnostech v Hluku poprvé uviděl průvod krojovaných Hlu㶜anů. Jak moc jich je, jsem naplno pochopil až ve chvíli, kdy jsem mezi ně vešel a snažil se zjistit, kdože do průvodu vlastně p㶣išel a pro㶜. Prodíral jsem se davem lidí, u některých se zastavil na pár slov, a 㶜ím déle jsem průvodem šel, tím víc mi docházelo, že dostat se na úplný konec nebude jednoduché ‒ tolik Hlu㶜anů a jejich hostů p㶣išlo! „Idu po patnácti rokoch, nechal jsem si ušit kroj, 㶣íkal mi hned první 㶜lověk, kterého „To jsou všechno Šim㶜íkovi. Dcery, vnu㶜ky, vysvětloval mi pan Šim㶜ík. Podobně bych mohl jmenovat další. Nap㶣íklad pan Uhlí㶣 měl kolem sebe šest vnuků; samoz㶣ejmě všichni šli v kroji.

jsem oslovil, mladík Lukáš, jenž nesl v 㶜ele průvodu cedulku s nápisem KROJOVANÝ HLUK. Brzy jsem poznal, že nebyl výjimkou, mladých Hlu㶜anů bylo možné potkat poměrně hodně.

Zárove㶡 jsem žasnul nad některými rodinami, které měly v průvodu hned několik 㶜lenů ‒ a všechny v kroji. „Já jsem Šim㶜íková... Já také... Také Šim㶜íková... Jsem Šim㶜ík, slyšel jsem stejné p㶣íjmení ještě několikrát.

Mohl bych jmenovat další a další, ale zajímá mě, jak je možné, že tolik lidí se oble㶜e do kroje, aniž by p㶣itom byli t㶣eba z folklorního souboru nebo je do průvodu táhla nějaká povinnost. „Protože milujeme folklor, slovácká krév néni voda. Nenecháme p㶣ece kroj ležet, 㶣íkali mi manželé Prajzovi, s kterými šla jejich dcera a vnuk. „Protože je to rodinná tradice, babi㶜ku se krojům věnuje, má spoustu krojů, p㶣ála si, abych šla, tak jsem jí chtěla udělat radost, vysvětlovala vnu㶜ka „teti㶜ky Stojaspalové. „Babi㶜ka 㶣ekla, že půjdeme, tak jdeme a jdeme rádi, 㶣íkal jeden z kluků Dohnalových, který měl vedle sebe p㶣ítelkyni. Také byla oble㶜ená do kroje. Do hluckého. V průvodu p㶣itom bylo možné potkat také nemálo Hlu㶜anů, kte㶣í se sice odstěhovali, ale ke svému rodnému měste㶜ku mají stále silný vztah. „P㶣estože žiji mimo Hluk, nesmírně rád se sem vracím, tvrdil nap㶣íklad Ivo Mitá㶜ek, který se rozpovídal o tom, jak oba jeho rodi㶜e byli velcí folkloristé a děda šil kroje. „Když sem byl malý, šel jsem s rodi㶜i v průvodu. Te㶞 jdu se svou manželkou a dcerkou Ani㶜kou. Historie se opakuje, nic nekon㶜í. To je ta nádhera. lou㶜il se Ivo Mitá㶜ek.

Radek Bartoní㶜ek (Více na str. 27)

www. ostrozsko.cz

5

ROZHOVOR

PROVOKATIVNÍ ŠOHAJI Její Jihomoravská komunitní nadace vydala kalendář, kterého si milovníci lidových tradic a krojů nemohli nevšimnout. Spoře oděné a někdy až polonahé šohaje pro projekt ZLATY MADĚŘIČOVÉ nasnímal znamý fotograf Robert Vano. ■ Jak jste na tu poměrně odvážnou myšlenku p㶣išla? Folklor je bezesporu největší hodnotou našeho regionu. Ne vždy ale umíme s touto skute㶜ností dob㶣e pracovat. P㶣íliš 㶜asto folklor interpretujeme nevkusně, a také velmi neatraktivně. Mám na mysli projekty, které jsou spíše jen utrácením ve㶣ejných peněz nebo byznysem pro ur㶜ité folklorní skupiny než skute㶜ným p㶣ínosem. Nám se v minulosti poda㶣ilo vydat kalendá㶣 s fotografiemi žen, které jako poslední oblékají lidový kroj jako svůj běžný denní oděv, nikoliv jako kostým na folklorní události. To je skute㶜ně mizející záležitost, a pokud vím, ani po obrovském úspěchu tohoto tématu se nikdo nep㶣idal - mizení krojů z ulice nevěnoval další energii. P㶣emýšleli jsme, jak na tento úspěch navázat, jak dál atraktivně interpretovat náš folklor. Když můj syn za㶜al témě㶣 ve dvaceti letech nosit kroj, bylo rozhodnuto. Velmi jsem p㶣emýšlela nad motivy jeho zájmu o folklor a uvědomila jsem si jak je muž v kroji atraktivní a ano ‒ pro ženu krásný. V ten moment jsem si ale uvědomila i to, že muže umí fotit jediný fotograf - Robert Vano. V tom okamžiku mi bylo, jako když se Popelka zasní na tím, že chce jít na ples s princem. ■ Po㶜ítala jste p㶣edem s tím, že kalendá㶣 vyvolá kontroverzní reakce? Jak na ně reagujete? Vanova otev㶣enost ohledně jeho sexuální orientace (Robert Vano se netají svou homosexualitou; pozn. red.) dávala tušit, že na ur㶜itou dávku kontroverze v našem konzervativním prost㶣edí narazíme. Dnes ale můžeme konstatovat spíš to, že nás naše religiozní konzervativní prost㶣edí mile p㶣ekvapilo. Za toleranci si jižní Morava zaslouží jedni㶜ku. Ostatní projevy nesouhlasu s kalendá㶣em pat㶣í spíš do kategorie

6

www. ostrozsko.cz

charakterových vad. Jsou spíše záležitostí jiné 㶜eské tradice, a to závisti. Jak praví jedna naše dobrovolnice, lítost dostanete zadarmo, na závist si musíte vydělat. Je mi

vždy líto lidí, kte㶣í se snižují k nízkým reakcím a projevům. S projevem otev㶣eného nesouhlasu jsem se setkala jen u lidí, kterým 㶣íkám folklorbyznysmeni. Za léta praxe jsem

■ Vzpome㶡te reakci, která vás naopak potěšila. Velmi bych ocenila p㶣ispění Slováckého krúžku v Moravské Nové Vsi. Bez jejich pomoci a aktivní ú㶜asti by tvorba kalendá㶣e byla mnohem složitější. A od nich asi p㶣išlo i největší ocenění. Asi 㶜trnáct dnů po k㶣tu poděkovali za propagaci folkloru a 㶣ekli si o další spolupráci do budoucna. To je největší ocenění, protože jak známo doma nikdo prorokem nebývá a nám se uznání doma dostalo. Milá byla pomoc maminek šohajů a samoz㶣ejmě i zájem dárců nést finan㶜ní náklady na tisk kalendá㶣e. Za odbornou pomoc si zaslouží poděkování Tisk Pálka a grafi㶜ka Yvona Jandáková.

■ Plánujete další kalendá㶣 s podobně provokativním tématem?

■ Je vlastnost, která obyvatele jižní Moravy ‒ obecně vzato - charakterizuje?

S Robertem plánujeme další focení. Opět půjde o propagaci folkloru a tentokrát také o propagaci ještě jiné tradi㶜ní hodnoty každé civilizované spole㶜nosti ‒ filantropie a oby㶜ejné lidské empatie. Bylo by skvělé, kdyby náš další kalendá㶣 znovu provokoval. Tentokrát k nárůstu filantropie na Moravě.

Pro nás Jihomoravany je velmi důležitý vztah k místu, kde žijeme. Navenek se to projevuje upravenými ve㶣ejnými prostranstvími a důrazem na uchovávání poděděných tradic. V jakékoliv práci je pak nejdůležitější trpělivost a houževnatost. Miloš Kozumplík

foto: Robert Vano /Jihomoravská komunitní nadace

zvyklá pracovat s negativními reakcemi, už mi nevadí, po㶜ítám s nimi. Budou vždy, ke všemu. Dokonce je považuju za normální a svým způsobem za projev harmonické vyváženosti.

■ Kolik mladých mužů jste s nabídkou fotografování do kalendá㶣e oslovila? Odmítl některý? Není úplně nejsnadnější získat kohokoliv pro focení nebo natá㶜ení. Zejména muži to mají s p㶣edváděním krásy jiné než ženy. Takže jsme neměli k dispozici stovky mladíků, pracovali jsme s asi dvaceti pěti mládenci. Někte㶣í oslovení focení odmítli. ■ Jak se s vaším záměrem ztotožnil Robert Vano? Robertovi se téma focení mladíků v kroji zalíbilo hned. Nemusela jsem ho nijak p㶣emlouvat. Spíš jsem se soust㶣edila na to, abych mu hned na první pokus téma nabídla tak, aby ho p㶣ijal. Práve s Robertem je velká škola profesionality na jedné straně a pokory na straně druhé. Jsou to hodnoty, které naše spole㶜nost velmi postrádá. Tvrdím, že je škoda, že o Robertovi Vanovi se u nás mluví pouze jako o světovém fotografovi, tedy profesionálovi, nebo jako o 㶜lověku otev㶣eně mluvícím o své sexuální orientaci. Málo se hovo㶣í o jeho poko㶣e, respektu. A témě㶣 nikde neslýchám o Vanovi-filantropovi ‒ tedy o tom, jak moc pomáhá neziskovým projektům. Pro naši spole㶜nost je téma filantropie zatím málo atraktivní. Média většinou tvrdí, že tento typ reklamy si filantropové mají zaplatit. Tomuto názoru nerozumím.

■ Pro㶜 vznikla Jihomoravská komunitní nadace. Co je jejím cílem? Jihomoravská komunitní nadace vznikla z důvodu absence nezávislého apolitického finan㶜ního nástroje na rozvoj ob㶜anské spole㶜nosti. Jak je jistě známé, pokud chcete získat ve㶣ejnou podporu na realizaci nějakého projektu, musíte být zadob㶣e s politiky. To ale odporuje filozofii otev㶣ené ob㶜anské spole㶜nosti. ■ Nadace je Vaším po㶜inem? Pro㶜 se v ní angažujete? Docela brzy po Sametové revoluci jsem pochopila, že hlavní revoluce musí proběhnout ne na fasádách domů a naší vnější image, ale v hlavách, ve způsobu myšlení. Moje životní filozofie je - když chceš změnit svět, změ㶡 sebe. Tak se snažím pracovat hlavně na sobě. Věci, které mi vadili, jsem za㶜ala měnit. Uvědomila jsem si, že postrádáme nezávislý apolitický finan㶜ní nástroj rozvoje ob㶜anské spole㶜nosti, tak jsem založila komunitní nadaci.

www. ostrozsko.cz

7

FOTOREPORTÁŽ

Když víno spojuje Čtyřicet tisíc návštěvníků, průvod čítající tři a půl tisíce krojovaných, zástupci z více než osmdesáti obcí – ze slavností vína v Uherském Hradišti se stala oslavná demonstrace Slovácka. A je jedno, jestli počasí akci nepřeje, jako tomu bylo letos, dobré víno, muzika a vřelé moravské srdce vykouzlí příjemnou atmosféru za všech okolností. FOTO: LUKÁŠ BARO㶓

8

www. ostrozsko.cz

P㶕ELET

Motoroví Ogaři přijeli do Blatničky V Blatničce měli podívanou milovnici veterán motocyklů. Velický příznivec a majitel historického motocyklu Ogar, Antonín Šišpera, zorganizoval setkání těchto předválečných strojů. Diváci mohli shlédnout čtrnáct strojů, nejstarší z roku 1934, chloubu tehdejší Zbrojovky Brno.

Motocykly zna㶜ky Ogar se v mezivále㶜ném 㶏eskoslovensku postavily v produkci sériových motocyklů na t㶣etí p㶣í㶜ku, hned za stroje Jawa a 㶏Z. Produkty pražské firmy Autfit, prodávané pod zna㶜kou Ogar, platily za motocykly kvalitní, ur㶜ené pro náro㶜ného zákazníka, vyzna㶜ující se pe㶜livým dílenským zpracováním. Byly vyráběny

Folková Brána se otevře ve veselském Kafé v kině Každým rokem po㶣ádáme s kolektivem nadšenců oblastní kolo soutěže Brána (obdoba dospělácké Porty). Brána je ur㶜ena pro děti a mládež do 18 let, kte㶣í hrají a zpívají folk, country, trampskou muziku a jejich p㶣echodové formy. Naše oblastní kolo, z kterého se postupuje do celostátní soutěže, zahrnuje okresy Zlín, Kromě㶣íž, Uherské Hradiště a Hodonín (Ch㶣ibsko-karpatská oblast). Pokud mezi sebou máte šikovné mladé muzikanty, p㶣edejte jim prosím pozvání. Další informace o soutěži můžete najít na www.festivalbrana.cz. P㶣ípadné dotazy a podrobnosti na tel. 㶜ísle 604 537 405. Termín oblastního kola je 18. 㶣íjna 2014. P㶕IHLÁŠKY je nutno zasílat 4. 㶣íjna 2014 na adresu: Blahynková Svatava, Anatonínková 383, Blatnice pod Svatým Antonínkem 696 71 nebo na e-mail [email protected]

témě㶣 výhradně o objemu 250 ccm. Po druhé světové válce, kdy došlo ke znárodnění, tuto zna㶜ku p㶣evzala Jawa a pak výroba Ogarů úplně skon㶜ila. Vyráběly se v letech 1934 ‒ 1947. P㶣íznivci těchto strojů se sjeli na IV. ro㶜ník pohodové vyjíž㶞ky na Ogaru zemí 㶏eskou, start 㶜trnácti ú㶜astníků byl v Blatni㶜ce. Trasa asi osmdesátikilometrová vedla CHKO Bílé Karpaty se zastávkou ve Strání, kde byla exkurze ve sklárnách a oběd. Následoval p㶣ejezd p㶣es hranice na Slovensko, výjezd na Velkou Javo㶣inu, poté jízda zpět směrem Stará Turá, Myjava, Kuželov (návštěva větrného mlýna) a do Blatni㶜ky. Na tuto spanilou jízdu p㶣ijeli motorká㶣i z Olomouce, Prostějova, Brna i z Prahy. Byl to zážitek nejen pro ně, ale i pro fandy starých strojů, kte㶣í obdivovali vynikající 㶣emeslné zpracování a pé㶜i vlastníků o tyto skvosty doby minulé. gajo

Poradím Vám s každou střechou, fasádou a izolací „Je to jednoduché, přijedu k Vám, zaměřím objekt, navrhnu optimální řešení, spočítám cenu a když se Vám to bude líbit, rád vše dodám.“

Nejkvalitnější česká plechová krytina se zárukou až 40 let! Pouze v Colemanu za exkluzivní cenu

od 184 Kč/m2

(vč.DPH)

ZIMA SE BLÍŽÍ

BRIGÁDA - 85 K㶜/h Kontrolor kvality dílců v automobil. průmyslu. Požadavky:

Připravte na ni svou střechu SNÍH NA STŘECHÁCH NEMUSÍ BÝT STRAŠÁKEM V nabídce protisněhové zábrany pro všechny typy krytin

Nakupte u Colemanu a zapojte se do soutěže Smršť výher. Jen Coleman Vám vrátí za Vaše nákupy zpět až 20.000 Kč. Jen v Colemanu vyhrává každý zákazník. Za své nákupy získáváte body - COLY a za ty můžete u nás nakoupit zdarma materiál z naší nabídky.

STŘECHA LAST MINUTE

Potřebujete zakrýt před zimou dřevo? Zakrývací plachty, trapézové plechy, bitumenová krytina Onduline za výhodné ceny

Váš poradce: Bc. Simon Hradil, mobil: 725 675 660 OBCHODNÍ CENTRUM UHERSKÉ HRADIŠTĚ, Průmyslová 1394, 686 01 Uherské Hradiště, tel: 572 552 004 ředitel obchodního centra Petr Lebánek, mobil: 737 266 167 www.coleman.cz prodáváme i na internetu - http://e.coleman.cz

Výrobky těchto partnerů u nás nakoupíte výhodněji.

dobrý zrak, pe㶜livost, spolehlivost. HIGHFIVE, s.r.o., Lanžhotská 3448/2,

690 02 B㶣eclav. Tel. 702 107 773.

www. ostrozsko.cz

9

P㶕ELET

Ostrožská Lhota má nové hasičské vozidlo Nová zásahová auta nedostávají obce každý den a tak není divu, že v Ostrožské Lhotě tuto událost oslavili s patřičnou důkladností. Slavnostní odpoledne za㶜alo mší svatou, která se konala v místním kostele sv. Jakuba Staršího a byla sloužena za všechny živé i zem㶣elé hasi㶜e. Po jejím skon㶜ení se šlo průvodem na h㶣iště, kde byl automobil požehnán místním fará㶣em P. Miroslavem Reifem. Krátké proslovy zde měli všichni p㶣ítomní hosté, kte㶣í p㶣áli, aby vozidlo dlouho sloužilo. Po ob㶣adu žehnání mohli ú㶜astníci zhlédnout ukázky požárního útoku od

nejmenších hasi㶜ů, tedy družstvo p㶣ípravky, a poté družstvo mladších žáků. Chvíli na to už mohli diváci vidět právě požehnané vozidlo v akci - p㶣i ukázce zásahu u dopravní nehody se zraněnou osobou a zaho㶣ením vozidla v podání místní jednotky. Dále mohli vidět ukázku práce s hydraulickým vyproš㶇ovacím za㶣ízením, kterou p㶣edvedla JSDH Kunovice. Úsměv na tvá㶣i nejednoho diváka ur㶜itě vykouzlila i humorně laděná scénka s ko㶡skou st㶣íka㶜kou a v oble㶜ení z první poloviny minulého století v provedení místní jednotky. Po skon㶜ení programu si mohli diváci prohlédnout vybavení zásahových automobilů nebo se podívat na svět z výšky dvaceti metrů - z pracovní klece požární vysokozdvižné plošiny, kterou p㶣ivezli hasi㶜i z Kunovic. Pro děti byla největším zážitkem p㶣ipravená „st㶣ední pěna .

Vojtěch Radoch, SDH Ostrožská Lhota

10

www. ostrozsko.cz

Zásahový automobil zna㶜ky Volvo byl zakoupen díky dotaci od Zlínského kraje a dofinancování ze zdrojů obce Ostrožská Lhota. Další sponzo㶣i p㶣ispěli na úpravy a vybavení vozidla. Jedná se o spole㶜nosti Ostrožsko a.s., Euroná㶣adí a 㶏alounictví Martin Gál. Velkou zásluhu mají také 㶜lenové místního sboru a jednotky, kte㶣í odpracovali spoustu brigádnických hodin a p㶣ipravili vozidlo pro 㶜innost v zásahu.

Jedná se o cisternovou automobilovou st㶣íka㶜ku na podvozku Volvo FL6‒14, které bylo zakoupeno z Holandska. Velká prostorná kabina je vybavena dvěma sedadly vp㶣edu, pro velitele a 㶣idi㶜e, a dále až pro 6 hasi㶜ů v zadní 㶜ásti. Má nádrž o objemu 2000 litrů vody a požární 㶜erpadlo se jmenovitým výkonem 2500 l/min. Dále je vybaveno: elektrocentrálou, osvětlovacím stožárem, dvěma vysokotlakými navijáky, kalovými 㶜erpadly a další technikou.

P㶕ELET

Každá muzika mosí mět něco svého Veselí hostilo výstavu Hudci ve výtvarném projevu „Aj, nade mlýnem, pode mlýnem, umývala sa rozmarýnem, neslo se veselským Panským dvorem, v jehož galerii právě za㶜ínala výstava Hudci ve výtvarném projevu, která trvala do srpna. Možná symbolicky ji zahajovala Hor㶡ácká cimbálová muzika Martina Hrbá㶜e, který ‒ jak podotkl kurátor výstavy Petr Mi㶜ka ‒ je nejstarším aktivním hudcem na Veselsku. „Nejstarším je stoletý František Hamada z Uherského Hradiště, ale majstr Hrbá㶜 je v závěsu, pravil s úsměvem Mi㶜ka, který dodal, že Martin Hrbá㶜 se těší dobrému zdraví a energii. Vernisáž byla mimo jiné p㶣íležitostí k velmi p㶣íjemnému setkání muzikantů i zpěváků, mezi které také známý hor㶡ácký zpěvák Dušan Holý žijící v Brně. Opět ukázal, jak hluboký vztah má k lidovým písni㶜kám - jednu zazpíval p㶣ímo na vernisáži a další spontánně p㶣idal po ní, kdy ještě dlouho pokra㶜ovalo neformální setkání všech p㶣ítomných. „S Jurů Petrů chystáme cédé㶜ko, na kterém bude každá pěsni㶜ka někomu věnovaná. Jedna i mé manželce, prozradil Dušan Holý, který se rozpovídal i k tématu hudců a cimbálových muzik. „Každá muzika mosí mět něco svého, kdyby to byly kopie, tak je to nanic, upozornil a hodně chválil právě Petra Mi㶜ku, který výstavu uvedl,

ale nakonec i zahrál a zazpíval. K jeho zpívání se p㶣idali nap㶣íklad jeho otec Antonín Mi㶜ka, Martin Zálešák a další. „Pila sem pálené, pila sem rum, vlézla sem na húru, byl tam Matúš, zněly další a další písni㶜ky a od Pánského dvora se rozléhaly do veselských ulic. rb

www. ostrozsko.cz

11

P㶕ELET

Hlucké děti dobyly divoký západ! V polovině srpna se 27 dětí z Hluku a z okolí vydalo na tajemnou cestu ‒ nejd㶣íve na faru do Pa㶜lavic, kde se následně dozvěděly, že je 㶜eká cesta ještě delší ‒ budou putovat až na divoký západ, kde nejd㶣íve navštíví Indiány a poté i kovboje. Cestou zažívaly nemalá dobrodružství ‒ musely si vyrobit p㶣íst㶣ešek z p㶣írodních materiálů, ve kterém se schovaly p㶣ed stádem bizonů, zkusily si, jaké je to jít 㶜ást cesty poslepu, opravily kovbojům saloon, ocho㶜ily si divoké koně, zkusily si st㶣elbu, pokusily se i psát nohou, nebo mluvit ve verších a spoustu dalšího… Po cestě za zlatem jsme to spole㶜ně vzali oklikou p㶣es Dinopark a následně též p㶣es

letní kino. A protože všechny děti byly moc šikovné a hodné, nenechaly jsme si jejich ochotu a nadšení jen pro sebe ‒ jedno odpoledne jsme strávily v místním Domově pro seniory. Děti našim novým starším p㶣átelům nejd㶣íve vyrobily na památku totemy jako symbol tématu našeho tábora a poté si každá skupinka p㶣ipravila scénku, kterou zde p㶣edvedla. Nechybělo ani zpívání a tancování, ke kterému se 㶜ást obyvatel též p㶣ipojila. A poté nás 㶜ekala už dlouho o㶜ekávaná výprava za zlatem, jež jsme si poctivě vyrýžovaly a následně jsme jej s šamanem vyměnily za vytoužený poklad. Svým jménem bych chtěla poděkovat všem vedoucím, kte㶣í tento tábor p㶣ipravili, a kte㶣í opravdu do jeho organizace dali spoustu energie, nadšení a ochoty, a rovněž i všem dětem, které jely. Bylo to opravdu krásných pár nezapomenutelných dnů a už nyní se jistě všichni těšíme, až se zase spole㶜ně sejdeme ‒ t㶣eba na 4. ro㶜níku Dětského odpoledne s drakiádou na kopci sv. Antonína, které proběhne v neděli 12. 㶣íjna od 14:30

hodin. Do té doby se můžeme alespo㶡 podívat, jak dob㶣e nám na tomto tábo㶣e bylo ‒ fotky jsou ke zhlédnutí na www.mladez-hluk.cz. Alžběta Baro㶡ová

Kordule, rubače, šátky…

12

První zá㶣ijovou sobotu proběhl v prostorách spole㶜nosti Tradice Slovácka, o.p.s. v Blatni㶜ce tvůr㶜í workshop zamě㶣ený na údržbu a šití lidových krojů Ostrožska,

věnována p㶣edevším ostrožskému a veselskému kroji. Hor㶡ácký kroj měl zastoupení v Anně Bob㶜íkové z Velké nad Veli㶜kou, která své veškeré vědění získala už od své

Hor㶡ácka a Veselska. „Byla jsem velmi mile p㶣ekvapena z tak velkého zájmu o kroje. Sešlo se tu na 㶜ty㶣icet žen různých profesí ze širokého okolí, milovnic tradi㶜ního folklorního odívání, které si chtěly nejen vyměnit své zkušenosti, ale také se ně㶜emu novému nau㶜it, uvedla Jarmila Sládková, jedna z organizátorek projektu s názvem „P㶣ibližme si tradice našich p㶣edků, který byl uskute㶜něn Obcí Blatni㶜ka ve spolupráci s MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko. Starostka obce Jarmila Hrušková p㶣ivítala v krásných prostorech Tradic Slovácka na t㶣i desítky ú㶜astníků tohoto setkání. Jako odbornice na slovo vzaté se krojového workshopu zú㶜astnily pracovnice z krojové šicí dílny Lidové tradice a 㶣emesla, o.p.s. Uherský Ostroh pod vedením 㶣editelky Raušové, pracovnice z místní krojové šicí dílny Tradice Slovácka, o.p.s. Blatni㶜ka pod vedením 㶣editelky Smutné a Aleny Radochové z Ostrožské Lhoty, jejichž pozornost byla

mami㶜ky a s láskou se tomuto „㶣emeslu věnuje prakticky celý život, jak sama prozradila. Program byl rozdělen do dvou bloků, p㶣i㶜emž dopoledne proběhly debaty

www. ostrozsko.cz

i praktické ukázky vyšívání, škrobení, praní, žehlení hor㶡áckých rukávců, oprava kamrholu na kordulích, výroba kytek na kordule a skládání vrapených rukávců u ostrožského kroje, výroba hor㶡áckého fěrtochu a dalších krojových sou㶜ástí. Zájemkyně si mohly samy na svých kolegyních vyzkoušet vázání 㶜ervených šátků ostrožských i vázání hor-

㶡áckých šatek „hore konce . V odpoledním programu došlo na samotné oblékání do krojů. Na šikovných děv㶜atech byly p㶣edstaveny jedna varianta ženského ostrožského kroje pro svobodnou dívku a dvě varianty ženského hor㶡áckého kroje. Zpest㶣ením celého dne byla prezentace hor㶡áckého kroje zachycující historii i sou㶜asnost lidového odívání ve všech obcích tohoto svérázného subregionu, kterou ochotně pro ú㶜ely workshopu zapůj㶜ila autorka Olga Floriánová. Nutno podotknout, že toto dílo vzniklo ve spolupráci se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti. „Myslím, že to bylo p㶣íjemné setkání a vě㶣ím, že nebylo poslední, podotkla na závěr workshopu Jarmila Sládková a poděkovala za spolupráci na celé akci organizátorkám z 㶣ad MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko Bronislavě Hájkové a Pavlíně Bujákové. František Gajovský

Přes blatnický Smíchov letěly perseidy V druhém měsíci letních prázdnin uspořádala obec Blatnice pod Svatým Antonínkem spolu s místními dobrovolnými hasiči zajímavou akci, jejímž cílem bylo vytáhnout děti i dospělé do přírody. Jednalo se o pozorování perseidů neboli meteorů. Právě v období po svatém Vav㶣inci bývá no㶜ní obloha nejaktivnější a je možno pozorovat desítky zá㶣ících meteorů za hodinu. Jsou k tomu ale pot㶣eba také vhodné podmínky jako jasná obloha a lokalita bez světelného smogu. Co se po㶜así tý㶜e, v den plánované akce se celé odpoledne hnala mra㶜na od rakouských Alp směrem na Moravu. Ještě nave㶜er nebylo jasné, zda se po㶜así zlepší. I tak se po㶣adatelé rozhodli setkání uskute㶜nit. Ve㶜er zapálili táborák s tím, že pokud nebudou vhodné podmínky, bude alespo㶡 p㶣íjemné posezení u ohně. Jako nejbližší vhodná lokalita pro pozorování byl vybrán udržovaný p㶣írodní areál zaniklé obce Smíchov. Jedná se o údolí za St㶣e㶜kovým kopcem, které nijak výrazně neovliv㶡ují

světla okolních obcí. Kombinace velkého štěstí a rychle ustupujících mraků měla za následek, že zhruba v 21 hodin se 㶜ást nebe vyjasnila a p㶣ítomní měli možnost pozorovat no㶜ní oblohu, které zrovna dominoval Velký vůz, p㶣esněji 㶣e㶜eno souhvězdí Velké medvědice. Ještě p㶣ed pozorováním vysvětlil Antonín Hanák všem p㶣ítomným, co to perseidy vlastně jsou, odkud pocházejí a kdy je možné je pozorovat. V souvislosti s tím došlo i k objasnění podstaty meteoritického roje - jak vzniká, jak

může ovliv㶡ovat zemi a podobně. Většinou jím je kometa nebo vyhaslá kometa, která má svou oběžnou dráhu v naší slune㶜ní soustavě a v rozmezí ur㶜itého data se její dráha k㶣íží se Zemí. Úlomky komet vysokou rychlostí prolétají atmosférou země a tím vznikají nádherné světelné efekty. V minulosti se perseidům lidově 㶣íkalo Slzy svatého Vav㶣ince. Obloha byla jasná pouze od 21 do 23 hodin, ale i to sta㶜ilo k tomu, aby každý spat㶣il „svůj meteorit. Vytrvalci zahlédli i deset jasně zá㶣ících meteorů. Ti ostatní méně, zato se více věnovali galánkám, opékání p㶣inesených špeká㶜ků a dobré náladě u táboráku. I p㶣es nep㶣íze㶡 po㶜así p㶣išlo kolem t㶣iceti lidí. Na Smíchově to letos nebyla poslední akce. Ur㶜itě se tam ještě nějaký táborák do konce roku uspo㶣ádá. Jeden z možných termínů je další astronomická podívaná a to 21.10. Tentokrát bude na Smíchov lákat vesmírná podívaná s názvem orinoidy. abla

www. ostrozsko.cz

13

P㶕ELET

ZŠ v Ostrožské Nové Vsi oslavila 110 let P㶣i oslavě byli p㶣ivítáni významní hosté, vystoupili žáci školy, následovala prohlídka školy a spole㶜né posezení u cimbálu se vzpomínáním na léta minulá. Konal se i Den otev㶣ených dve㶣í pro ve㶣ejnost a v místním kině proběhla akademie školy, kde vystoupili všichni žáci. P㶣edstavení bylo velmi hezké, p㶣ipravené, perfektní. Nejedné mamince, babi㶜ce a dalším hostům stékala po tvá㶣i slzi㶜ka dojetí. Slova paní 㶣editelky Mgr. Aleny Horákové jsou nejvýstižnější:

„Letos slaví naše škola neuvě㶣itelných 110 let. Pro 㶜lověka ba to bylo požehnané stá㶣í, ale u budovy je to něco jiného. Naše škola vypadá stále velmi dob㶣e. Ur㶜itě k tomu p㶣ispěla výstavba nové budovy 1. stupně, která byla otev㶣ena p㶣ed 10 lety u p㶣íležitosti oslav 100. Výro㶜í založení školy. Ale během minulých let byla i historická budova postupně opravována a celá škola modernizována. Ke svým 110. narozeninám škola dostává také krásný dárek. Zahajujeme dnes provoz nově zbudovaného sportoviště s víceú㶜elovým zamě㶣ením. Z nevyužívaného prostoru mezi oběma budovami školy vznikl Dvůr her, který bude využíván p㶣edevším školní družinou, pro výuku výchovných p㶣edmětů nebo o p㶣estávkách k relaxaci. Ve druhé 㶜ásti bylo vybudováno sportovní h㶣iště pro výuku tělocviku a pro sportovní kroužky školního klubu. Chtěla bych tímto poděkovat všem, kte㶣í se na realizaci tohoto projektu ú㶜astnili, a to našemu z㶣izovateli ‒ obci, p㶣edevším panu starostovi Stanislavu Ture㶜kovi, panu místostarostovi Ing. Pavlu Botkovi i všem zastupitelům. Myslím si, že se novoveské

děti vzdělávají v krásném prost㶣edí a že pro ně vytvá㶣íme kvalitní podmínky vzdělávání. Novoveská škola má celou 㶣adu úspěšných absolventů, kte㶣í se hrdě hlásí ke svým ko㶣enům v Ostrožské Nové Vsi. Většinou naši bývalí žáci vzpomínají na léta strávená

ve školních lavicích rádi. Děkuji těm, kte㶣í naši školu podporují, těm, kte㶣í jí obětovali většinu života a pro něž věta ‚Škola základ života není jen pouhou frází. Byly to dva krásné slunné dny plné oslav. Všem pat㶣í velké poděkování ‒ u㶜itelům, správním zaměstnancům, žákům, rodi㶜ům, všem, kte㶣í jste se na oslavách podíleli.

Mirka Vajdíková

Ostrožská Lhota na srazu Lhot u Nymburka Bude sraz Lhot a Lehot v roce 2016 v Ostrožské Lhotě? Jednáme o tom, říká možný organizátor Jakub Hájek. My jsme Lhota, co ste vy, co ste vy? to byl nej㶜astější pok㶣ik ú㶜astníků 34. ro㶜níku srazu Lhot a Lehot v Kostelní Lhotě na Nymbursku. Reprezentanty měla na srazu, který se uskute㶜nil za㶜átkem prázdnin, už tradi㶜ně také Ostrožská Lhota. Jedním z hlavních organizátorů cesty byl Jakub Hájek. „Letos jsem byl na srazu asi popáté, ale co vím, tak se naše Lhota zú㶜astnila už asi popatnácté. Jezdí nás zhruba kolem patnácti lidí. Výpravu podporuje obec, od které si také půj㶜ujeme do průvodu obecní prapor. Z ostatních Lhot už máme na srazu známé a kamarády, těšíme se tam. Je to mega akce, letos tam bylo kolem 㶜ty㶣 tisíc lidí, 㶣íká zástupce výpravy z Ostrožské Lhoty, která pat㶣ila mezi 74 zú㶜astněných obcí.

14

www. ostrozsko.cz

Akce byla rozložena na 㶜ty㶣i dny. Od 㶜tvrtka do neděle byl p㶣ipraven po㶣adateli pestrý program, od vystoupení kapely Argema p㶣es divadelní p㶣edstavení a různé revivalové skupiny.

ale na rok 2016 se zatím nikdo nep㶣ihlásil. Byla by velká škoda, kdyby se tato tradice měla p㶣erušit, nechal se slyšet starosta Kostelní Lhoty Tomáš Drobný, který byl duší posledního ro㶜níku. Sraz všech Lho㶇anů se zatím neuskute㶜nil v největší Lhotě v republice v Ostrožské Lhotě. Ta by mohla akci teoreticky po㶣ádat právě v roce 2016. „P㶣emýšlíme o tom. Máme k tomu ideální podmínky, musely by se zapojit všechny složky v obci. Akce by se musela uskute㶜nit za podpory zastupitelstva, ale ještě není zdaleka nic jistého, upozornil Jakub Hájek, který byl spole㶜ně s Vítem Lopatou hlavními organizátory cesty na letošní sraz.

Setkání Lhot a Lehot se uskute㶜㶡uje každoro㶜ně st㶣ídavě v 㶏esku a na Slovensku. Právě Slováci budou po㶣ádat p㶣íští ro㶜ník, ale o po㶣adateli dalšího setkání zatím není jasno. „P㶣íští ro㶜ník po㶣ádá Lehota pri Nitre,

Vůbec první setkání Lho㶇anů se uskute㶜nilo v roce 1981 v Uhlí㶣ské Lhotě na Kolínsku. Z našeho regionu zorganizovaly srazy v roce 1985 v Nové Lhotě, v roce 2006 v Hroznové a o 㶜ty㶣i roky později v Tvarožné Lhotě. std

POMEZÍ

Otevírání Javořinské naučné stezky V létě byly v Karpatech nainstalovány nové informační panely nové naučné stezky. Tento projekt vznikl v rámci opera㶜ního programu p㶣íhrani㶜ní spolupráce „Rozvoj turistické infrastruktury v p㶣íhrani㶜ním regiónu a díky aktivitě vedoucího partnera Staré Myjavy. Slavnostního otev㶣ení stezky na Nové Lhotě se zú㶜astnila delegace ze Staré Myjavy zastoupená starostou Pavlem Kova㶜em, za obec Javorník Pavlem Kománkem a ú㶜astníky p㶣ivítal domácí starosta

Bratrské setkání na Javořině Letošní Slavnosti bratrství 㶏echů a Slováků na Velké Javo㶣ině byly pod taktovkou starosty Veselí nad Moravou Miloše Kozumplíka, jenž letos p㶣evzal tuto 㶜estnou funkci. Na Javo㶣ině se odedávna st㶣etávají Slováci s bratry Moravany. Zástupci moravských a slovenských krajů položili kytice k památníku bratrství 㶏echů a Slováků, za doprovodu mužského sboru Derfla zazpívali 㶜eskou a slovenskou hymnu. Poté p㶣ivítali diváky

sedící na louce zalité sluncem a v pozadí s vrcholem Javo㶣iny na dvacátých slavnostech bratrství 㶏echů a Slováků. Do odpoledních hodin se na podiu st㶣ídaly jak slovenské tak naše soubory, ale i mimo hlavní vystoupení se z amfiteátru ozýval zpěv 㶜i muzicírování. Na tomto p㶣átelském setkání všichni zapomněli, že p㶣es karpatské h㶣ebeny vede hranice. P㶣evažoval pocit, že mezi našimi národy nebyla a není. fg

Holubyho chata oslavila devadesát let Součástí oslav byla výstava dosud nezveřejněných dobových fotografií a dokumentů, které zachycují historii původní turistické útulny postavené v roce 1924. Antonín Okénka. Javo㶣inská nau㶜ná stezka má 14 zastavení. Stezka za㶜íná ve Velké nad Veli㶜kou u nádraží, prochází krásným Filipovským údolím k chatě Megovce, stá㶜í se nahoru na Kubíkův vrch a na Novu Lhotu. Dále pokra㶜uje p㶣es cyklostezku na Vápenky a ke Kamenné búdě a nahoru na Javo㶣inu. S jejího vrcholu se vrací do Velké nad Veli㶜kou p㶣es Suchovské mlýny a Petruchovy mlýny. Mě㶣í celkem padesát kilometrů. Panely stezky jsou zamě㶣ené na kulturu, historií, místopis, p㶣írodní zajímavosti a doplněny fotografiemi. Je t㶣eba pochválit tuto iniciativu obce, že i v tak odlehlé 㶜ásti okresu buduje, zvelebuje a myslí na turisty. fg

„H㶃adanie dokumentov o historických po㶜iatkoch chaty v archívoch, ktoré neboli nikdy zverejnené a 90 rokov boli zavreté v krabici malo pre m㶡a takmer detektívny nádych, 㶣ekl Miro Martin㶜ek, sou㶜asný

chata㶣 na Holubyho chatě. „Na chate som už osem rokov a 㶜oraz silnejšie cítim, že historický odkaz tohoto miesta na moravsko-slovenskom pomedzí nás oslovuje dodnes a hádam i silnejšie. Ukázal mi ve㶃kodušnos㶇 a nadh㶃ad zakladate㶃ov chaty, ktorí pre dobro veci dokázali odloži㶇 do kúta malichernos㶇 i otázku svojho pôvodu, popisuje Miro Martin㶜ek. Historie Holubyho chaty ho utvrdila v p㶣esvěd㶜ení, že jakékoliv dílo se poda㶣í, pokud se kolem spole㶜né myšlenky semknou lidé bez ohledu na rozdílnost národností tz a povah.

www. ostrozsko.cz

15

ZÁPISNÍK

CD ZROZENÉ Z LÁSKY Ve veselském nahrávacím studiu Šopa se zrodilo cédéčko s horňáckýma pěsničkama. Usilovně na něm pracovalo 15 zpěvaček ženského sboru z Velké nad Veličkou. A podařilo se. Poslucha㶜i se můžou těšit na hudební nosi㶜 plný krásných hor㶡áckých balad, písni㶜ek táhlých i rychlých, veselých a smutných, v nichž se zrcadlí dávný všední život prostých lidí v podhů㶣í Bílých Karpat, a které vynikají charakteristickým jadrným dialektem. P㶣izvaly jsme ke spolupráci CM Petra Mi㶜ky, CM Romana Sokola a mužský sbor z Velké nad Veli㶜kou. S doprovodem CM Romana Sokola náš sbor nahrál pěsni㶜ky Mé srdénko horem horí a Ej, jak ty možeš po㶜úvat, s cimbálem balady Około téj Velkéj a Jakos ty, Janošku. Pěsni㶜ky Limbora, limbora a Roste tráva, roste, balady V širém poli hrušti㶜ka, sólový zpěv Anny Šajdlerové a jiné podbarvují muzikanti CM Petra Mi㶜ky. Mužský sbor z Velké ozdobil hudební produkt srdceryvnou baladou Stála Ka㶜enka a 㶣adou sedláckých. Spole㶜ně s ženským sborem pak nazpíval baladu Sobotěnka s nedělú jako „duet sborů.

za spole㶜né dílo a na druhé straně jsme se na mimo㶣ádnou práci nemírně těšily. V každé z nás byla i jistá dávka pokory. Po prvotních nejistotách z projevu p㶣ed mikrofonem opadly veškeré strachy a trémy a zpívaly jsme od srdce, jak je nám vlastní. Z každé úspěšně nato㶜ené pěsni㶜ky jsme se obrovsky radovaly.

že nevšední 㶜innost skon㶜ila. Každá z nás si však odnesla vzpomínku na nezapomenutelný zážitek.

Vládla naprosto pohodová a p㶣átelská atmosféra, kterou nám nemalou měrou pomohl vytvo㶣it zvuka㶣 pan Sta㶡a Valášek z Lipova. Byl laskavý a trpělivý, jeho výkon považujeme za ohromně profesionální a tvůr㶜í. Proto nám ani nevadilo nekone㶜né opakování a nestálé vracení se na za㶜átek, nebo㶇 jsme věděly, že je to pro dobrý výsledek nezbytné. Mistr svého oboru z nás dokázal vymá㶜knout opravdu to nejlepší.

Všechno se poda㶣ilo za finan㶜ního p㶣ispění

V pauzách mezi nahráváním jsme si nad pohárkem vína povídaly o nejrůznějších

sponzorů. Děkujeme jim, že umožnili zaznamenat neopakovatelný projev zpěvu hor㶡áckých lidových písní, tak jak to umí

„babských i jiných záležitostech. Měly jsme 㶜as probrat ledacos. Kolovaly nejrůznější buchty i jiné dobroty z domácích kuchyní. A vydatně jsme se posilovaly bů㶜kem, oškvarkama 㶜i tla㶜enkou. Bylo nám dob㶣e.

ženský sbor z Velké, který se tímto posláním zabývá již více než půl století. Vloni sbor oslavil kulaté výro㶜í padesáti let od svého založení. P㶣i této p㶣íležitosti vznikla i kniha Te㶜e voda, te㶜e...

Když jsme dozpívaly poslední sloky úplně poslední pěsni㶜ky, nastalo hrobové ticho, nikdo ani nedýchal. Sledovaly jsme 㶜ervené světlo s nápisem „recording . Když zhaslo, mistr zvuka㶣 ohlásil „Je to dobré! To berem. Zavládla úžasná radost a pocit z dob㶣e odvedené práce. A zárove㶡 i drobná lítost,

Na závěr vás chci pozvat k poslechu cédé㶜ka s názvem OKOŁO TÉJ VELKÉJ…, které se poprvé objevilo na letošních Hor㶡áckých slavnostech 2014. P㶣ejeme vám, a㶇 s ním prožijete mnoho pěkných chvil a a㶇 vám všem udělá radost. Hana Vachunová

foto: archiv ženského sboru Nutno zdůraznit, že všichni p㶣izvaní hosté se nelehkého úkolu ujali s velkou odpovědností, a také - jak se zdálo - se zna㶜nou dávkou nadšení. 㶕ekla bych, že muzikantské dílko vznikalo s láskou a každý mu věnoval svůj nejlepší um a cit. Tato skute㶜nost se jistě ve výsledku projevila velmi kladně, za což všem pat㶣í up㶣ímný dík. Také my, zpěva㶜ky ženského sboru, jsme prožívaly nahrávání zvoleného repertoáru velmi intenzivně. Na jedné straně na našich bedrech ležela svazující tíha odpovědnosti

16

www. ostrozsko.cz

HORŇÁCKO A OSTROŽSKO ZE SEDLA BICYKLU LUĎKA GALUŠKY, nezávislého kandidáta na senátora

Vyjeli jsme ve dvou ve čtvrtek ráno 15. srpna z Ostrožské Lhoty. Minuli jsme Hluk a kolem Babí hory směřovali do Boršic u Blatnice. Počasí bylo pro cyklovýlet vhodné, i když se na obloze honila těžká dešťová mračna. Staroslovanský bůh, hromovládný Perun, byl nám však po celou dobu výletu nakloněn. V Suchově, když jsme „funěli“ do kopce, jsem se zcela náhodou - po téměř 40 letech - setkal s přáteli. Zavzpomínali jsme u kávy na stará léta, představili děti i vnuky, promluvili o současnosti. Bylo to milé setkání. Pak jsme zastavili tam, kde kdysi stávala chata Ostrožanka. To ovšem už tak milé nebylo … Skrze Suchovské a další mlýny jsme pokračovali do Vápenek, které se z osady „na konci světa“ změnily na pěknou turisticko-odpočinkovou destinaci. Odsud po cyklostezce, obohaceni o krásné výhledy na Javořinu, dorazili jsme do Nové Lhoty. „A vy jedete z Ostrožské Lhoty? Tam mám rodinu. A na Modré v tom kostelíku u archeoskanzenu měl syn svaďbu…“ přivítala nás paní na obecním úřadě a položila tak základ dalšímu přátelskému popovídání. Člověk všude známé má! Stejně jako v Javorníku. Následovala nostalgická projížďka Filipovským údolím a po cestě zpět odbočka k barvou čerstvě natřené dřevěné rozhledně při silnici na Myjavu. „Dramatická“ mračna, jak by řekl jeden známý hradišťský fotograf, se mírně rozestoupila, takže pohled z vrcholu rozhledny na okolní krajinu byl úžasný – vrch Hradisko se svou pravěkou minulostí, malebné údolí Kazivce, Velká s Javorníkem, ba dokonce i „náš“ svatý Antonínek a silueta Chřibů. Jen mi trošku vadilo, že v ose výhledu na nedaleký starý „větřák“ nad Kuželovem stál jiný větřák, stožár nové větrné elektrárny … „Kdyby sas nezastavíl, tož to bych ti nikdy neodpustíl“ pronesl mezi dveřmi svého rodinného domku ve Velké nad Veličkou známý muzikant a dobrý přítel, jehož jsem navštívil i při červencových Horňáckých slavnostech. Chlazený meloun osvěžil, přátelský rozhovor potěšil. A pak už raději rychle domů, protože mračna hrozila bouřkou. Na kraji Velké a pak i v Louce se mi sice řidítka hodně natáčela do leva, k Hrubé Vrbce, resp. do Lipova – v obou bydlí další moji nejen muzikantští přátelé – ale čas už hodně pokročil. Promiňte Martine a Petře, určitě příště. A tak jsme projeli Blatnicí a podél vinohradů vystoupali pěšky na svatý Antonínek. Odtud se nám naskytl úžasný pohled nejen na právě projeté Horňácko, ale i na Ostrožsko, Veselsko a vlastně celé Pomoraví se siluetou Chřibů s buchlovským trojvrším. Krásný kraj. Svaly se po 67 ujetých kilometrech sice začaly ozývat, avšak zabránit tomu, abychom pod lhotským kostelem vypili dobře vychlazený pivní mok přeci jen nemohly. Cykloputování po našem kraji není pro mě žádnou chvilkovou pózou. Nepíši tyto řádky proto, abych se Vám zalíbil a ukázal, že jsem tzv. Váš. Nicméně právě Váš hlas v nastávajících senátních volbách může o mnohém rozhodnout. Nezastírám, že bych ho rád získal. Více na www.ludekgaluska.cz nebo na facebooku.

www. ostrozsko.cz

Placená inzerce

Kraj pod svatým Antonínkem mám rád. To není fráze, ale fakt. V  jeho „ostrožské“ části jsem tzv. pečený vařený. V Ostrožské Nové Vsi žijí mí rodiče a mám tam mnoho přátel, s  nimiž se setkávám třeba na půdě kanoistického oddílu, v  místní vinotéce nebo při kulturních akcích, jakými jsou třeba Svatováclavské hody či vystoupení Krasavců a Denic. V Ostrožské Lhotě momentálně bydlím (a rád), v Uherském Ostrohu jsem členem Klubu českých turistů a folk-country skupiny Nezapomeň. No a rád zajíždím i do dalších obcí Ostrožska, třeba jen tak si popovídat s přáteli. Všechno jsou to místa se svým „geniem loci“, svým jedinečným příběhem. S Horňáckem jsem na tom trošku jinak. Nejsem tam každý víkend, i když můj vztah k němu už má hodně šedivé a dlouhé fousy. A tak jsem si řekl, vezmi kolo a jeď. Ten kraj je krásný, mnohde ještě civilizačními výdobytky nepříliš dotčený. Je to kraj upravených a  malebných vesnic a Velké nad Veličkou, kraj krásných bělokarpatských luk a lesů. Je to však pro mě i kraj silně spojený s mnoha zážitky z doby dospívání a mladosti. Tehdy, v 70. letech minulého století, jsem pravidelně z chaty Ostrožanka mezi Suchovem a Suchovskými mlýny jako turistický vedoucí chodíval s dětmi podél potoka Kazivec do „mlýnů“, Javorníka i dál do Velké. A nebo jsem mířil přes jarní rozkvetlé louky na Vápenky a odsud na Javořinu, a mnohdy ještě dál, po hřebeni až k Dibrovovu pomníku, do Nové Lhoty, na Megovku, Kuželova, ba i do Vrbek …

17

OCHOTNÍCI

Hluk plný divadelníků Že Slovácké divadlo v Uherském Hradišti přes letní prázdniny nehrálo? Nic se nestalo! I tak bylo možné v našem regionu navštívit divadelní představení. Například v Hluku při Dolňáckých slavnostech se lidé na představení takřka nevešli. „Smutná je naša krajina, utýraná, zakrvácená! Ale ona zas jednú oble㶜e květovaný fjertůšek a bude z ní naše nevěsta! A㶇 letí naše písni㶜ka široko a daleko, a㶇 ví Slovácko, že si dalo dostavení㶜ko ve svých nejlepších synoch! volal p㶣es park ochotník David Hájek způsobem, že si bylo možné p㶣edstavit literární p㶣edlohu jeho postavy, tedy hejtmana Šarovce, kterého stvo㶣il spisovatel František Kožík ve stejnojmenném románu. Atmosféru hry navíc umoc㶡ovalo prost㶣edí - ochotníci totiž hráli p㶣ímo u tvrze, o které se spisovatel v knize rovněž zmi㶡uje. Není divu, že diváci celé p㶣edstavení velmi pozorně sledovali a po skon㶜ení odměnili všechny ú㶜inkující dlouhotrvajícím potleskem. P㶣edstavení mělo takovou úrove㶡, jako by místní ochotníci hráli 㶜asto a pravidelně. Jenže, tak tomu není. „Dali jsme se dohromady už dávno, v roce 1993, zavzpomínala Míša Hrdinová, jedna z here㶜ek hluckého souboru. V té době se ona a další její kamarádi to㶜ili hlavně kolem folkloru, ale pustili se do první hry ‒ pohádky O Honzovi a víle Verunce. Následovaly další dvě pohádky, O vodníkovi Ma㶣ence a O hloupé Náně. Kromě toho tato skupinka mladých Hlu㶜anů chodila na Mikuláše, dělala „zatahování na svatbě nebo pomáhala s organizací dětských karnevalů. „Postupně nás ubývalo, tak

foto: Lukáš Baro㶡

jak nám p㶣ibývaly děti, upozor㶡uje Míša. Všichni ale o sobě věděli a dál pokra㶜ovali v zajímavých programech. Nap㶣íklad nacvi㶜ili živý Betlém nebo p㶣edvedli hluckou svatbu ‒ opět za velkého potlesku obecenstva.

Atmosféru hry umocňovalo prostředí Vždycky p㶣itom jako režisérka byla paní Irena Poledníková ‒ Krylová, hlucká roda㶜ka, dlouholetá here㶜ka pardubického divadla, která hrála nap㶣íklad ve známém televizním seriálu 㶏etnické humoresky. Režisérka je zna㶜ně p㶣ísná, ovšem mezi svými herci oblíbená, což se ukázalo i po zatím posledním p㶣edstavení. „Jsme rádi, že jsme měli tu 㶜est pod vámi pracovat. Jste fakt skvělá, děkovali jí herci.

foto: Lukáš Baro㶡

18

www. ostrozsko.cz

S nápadem na hraní Hejtmana Šarovce p㶣išla už vloni Hlu㶜anka Jana Mahdalová a od jara za㶜ala paní režisérka upravovat text pro divadelní ú㶜ely. P㶣ípravy byly p㶣eveliké, od oslovení herců až t㶣eba po shánění mnoha a mnoha rekvizit. Však také Míša Hrdinová jmenovala spoustu ochotných Hlu㶜anů, kte㶣í se na p㶣ípravách i p㶣edstavení podíleli. O hluckých ochotnících by se dalo psát dlouho. Jak o těch, kte㶣í zahráli Hejtmana Šarovce, tak o jiných, kte㶣í tvo㶣í Divadelní spolek Bumbác a působí na základní škole, kde je vede u㶜itelka Hana Jackivová. Jde o talentované děti, které hrají už několik let a stále se zlepšují. V Hluku mají vdě㶜né a po㶜etné publikum, které na jejich p㶣edstavení chodilo také letos v létě. Posilněni o několik dospělých nap㶣íklad zahráli p㶣i letošních hodech p㶣edstavení A㶇 žijí duchové ‒ a park u tvrze byl opět plný!

Radek Bartoní㶜ek

foto: Lukáš Baro㶡

VINOBRANÍ

BLATNICKÉ VINOBRANÍ: Skvělý burčák i krásné čtení T㶣etí neděli v zá㶣í se v Blatnici pod Svatým Antonínkem konala velká folklorní sláva ‒ vinobraní. V našich kon㶜inách to není nic neobvyklého, již druhou neděli bylo vinobraní ve Strážnici a Uherském Hradišti. To blatnické bylo sice menšího rozsahu, zato s komornější atmosférou a možností bavit se u pestré nabídky folklorních souborů, ale i v otev㶣ených búdách místních vina㶣ů, kde byl p㶣ichystán vynikající bur㶜ák, p㶣ipravený speciálně pro tuto p㶣íležitost. Blatnické vinobraní za㶜alo slavnostním průvodem, který vyšel v půl druhé od místního kostela svatého Ond㶣eje. V 㶜ele průvodu šli ú㶜inkující za doprovodu dechové hudby

Blatni㶜ané a místní chasa nesla velký hrozen ‒ symbol této tradi㶜ní akce. Ve dvě hodiny zahájil vinobraní v areálu vinných búd místní mužský sbor, následovalo vystoupení cimbálové muziky Radošov spolu s jeho

tane㶜ním souborem. V programu dále vystoupil Dětský folklorní soubor Vav㶣ínek, CM Šmrnc z Blatnice, ženský sbor z Blatnice, mužský sbor z Dolního Něm㶜í a hosté z kopani㶜á㶣ského regionu. Programem provázela moderátorka Svatava Vozárová. Závěr pat㶣il nejenom adrenalinové dražbě velkého hroznu, ale i spole㶜nému zpívání všech ú㶜inkujících, což bylo krásnou te㶜kou vinobraní.

Kniha vzešlá z vinohradů Na blatnickém vinobraní byla poprvé oficiálně představena nově vydaná knížka autorek paní Marie Perutkové a Anny Křivákové s originálním názvem Od nového vína do nového vína. Knížka sáhla do hluboké historie vina㶣ské obce Blatnice pod Svatým Antonínkem, pojednává o zvycích a tradicích konaných během vina㶣ského roku. 㶏tená㶣 se dozví o místních pamětihodnostech, lidových baladách a jiných národopisných zajímavostech. Autorky p㶣edstavují knihu takto: „Toto p㶣ipravené dílko nepíší vzdělané kapacity, napsal ho život sám. Žili jej oby㶜ejní lidé - naši p㶣edci. Vycházíme z informací od dnešních pamětníků. Chceme p㶣iblížit p㶣íštím generacím každodenní těžký život v minulosti, ale také veselé chvilky zábavy p㶣i různých spole㶜enských, náboženských a rodinných událostech a oslavách našich p㶣edků. P㶣ipomenout staré zvyky a zapomenuté hry dětí. Kniha byla dlouho v rozpracovaném stavu, jelikož nebylo jednoduché sehnat všechny finan㶜ní prost㶣edky pot㶣ebné k jejímu vydání. Te㶞 když se to poda㶣ilo, je t㶣eba poděkovat všem sponzorům, kte㶣í toto nemalé dílo podpo㶣ili a také paní Zuzaně Sko㶜íkové, která má velkou zásluhu na dokon㶜ení knihy. V průběhu tvorby se poda㶣ilo naskenovat 㶣adu starých fotografií, které zapůj㶜ili do knížky ochotní Blatni㶜ané. Taktéž se 㶜erpalo z fondu místního muzea. Kniha je důstojným záznamem o naší minulosti, tradicích stranu p㶣ipravil Antonín Hanák a folkloru.

www. ostrozsko.cz

19

VÝRO㶏Í

160 let od narození Sběratel a hudebník Martin Zeman Podstatný bod programu letošních Hor㶡áckých slavností byl věnován Martinu Zemanovi, jeho záslužné národopisné práci a p㶣átelství se skladatelem Leošem Janá㶜kem. Vě㶣te, že Martin Zeman si tuto pozornost zasloužil.

poznat pro vlastní hudební ú㶜ely co nejvíce lidových písní, v nichž se skrývaly ohromné hodnoty jak hudební, tak slovesné, jednak snaha zaznamenat tuto melodickou i obsahovou krásu i pro další pokolení.

Osobnost Martina Zemana 㶜ní na poli národopisného působení velmi vysoko. „Bez Martina Zemana by snad ani nebylo velikosti Janá㶜kovy Její pastorkyně. Zeman

V roce 1886 se oženil a o deset let později získal stálé místo tajemníka na velickém obecním ú㶣adě. P㶣estože byl od těchto chvil více vázán k rodině a místu bydliště, na jeho národopisné a sběratelské aktivitě se to neodrazilo. Po celou dobu je v těsném kontaktu s hudci Pavla Trna a s ostatními kapelami Slovácka. V posledním desetiletí minulého století, kdy se lidové umění dostává do povědomí národa a umělců, vrcholí p㶣ípravy

k její slávě p㶣ispěl tím, že Janá㶜ka seznámil s hor㶡áckými hudci, písněmi, zvyky a mentalitou tohoto kraje. To jsou slova akademicky vzdělaného 㶜lověka, zkušeného a staršího folkloristy, které pronesl nedávno p㶣i debatě. Nemůže být lepšího úvodu k osobnosti 㶜lověka, jemuž Hor㶡ácko vdě㶜í za mnohé. Hudebník, sběratel lidových písní a významný organizátor národopisného hnutí, Martin Zeman, se narodil 15. srpna 1854 ve Velké sedláku Martinu Zemanovi. Život mladšího Martina byl odmali㶜ka směrován k hudbě. Otec byl známý literát a horlivý zpěvák. Syn Martin vyrůstal po boku o sedm let mladší sestry a vynikající zpěva㶜ky Kate㶣iny Hude㶜kové, jež se stala vzorem pro Janá㶜kovu Kostelni㶜ku z Její pastorkyně. Zemanovi brat㶣i Ji㶣í a Jan hrávali s legendárním Pavlem Trnem a velickým Kubíkem na všech národopisných akcích té doby. Mladý Martin Zeman měl také štěstí na u㶜itele, kte㶣í dovedli jeho schopnosti rozpoznat, a proto záhy hrával na klarinet v dechovce založené pedagogem Antonínem Pospíšilem. Jako mladík kontroval též na housle i primášům Kubíkovi a Trnovi. Patrně ú㶜inkování v této už tehdy slavné Trnově muzice položilo základy jeho úspěšné sběratelské 㶜innosti. Byla v tom jednak touha

váděl notové zápisy, kterých za svůj život shromáždil p㶣es 㶜ty㶣i tisíce. Velké pochopení a oporu p㶣i tom nacházel u 㶜lenů takzvané Suchovské republiky, volného sdružení mladých umělců a intelektuálů scházejících se ve Velké, i u brněnských osobností, zejména u Františka Bartoše, brat㶣í Mrštíků a hlavně p㶣ítele Leoše Janá㶜ka.

foto: archiv autora

V roce 1875 Zeman rukoval. Nejd㶣íve se dostal do Kromě㶣íže, poté do Olomouce. Zde hrál na klarinet, fagot a pokoušel se dále rozvíjet hudební nadání též hrou na harmonium. P㶣irozený talent nep㶣edur㶜oval pokra㶜ovatele rodu k selskému způsobu života. Proto otec Martinův svolil, aby syn v šestadvaceti letech zahájil ve školním roce 1880/1881 studium na varhanické škole v Praze u profesora Františka Skuherského. Již v pražském prost㶣edí provádí první zápisy jemu známých písni㶜ek z Hor㶡ácka, jako by tušil, že právě sběr písní se stane jeho potěšením, koní㶜kem i prací, nebo㶇 po absolvování školy místo varhanické marně sháněl. V této době „nejisté existence procházel slovácký region, p㶣ilehlé kopanice a jihozápadní Slovensko a neúnavně pro-

na Národopisnou výstavu 㶜eskoslovanskou v Praze. Martin Zeman se stává hlavním organizátorem (od r. 1892 je jednatelem slováckého odboru této výstavy) a navíc strůjcem a zodpovědným 㶜initelem pro p㶣ípravu Hor㶡áků na zmíněnou akci. Zemanův význam z hlediska folkloristiky a kultury Hor㶡ácka 㶜i dokonce celého Slovácka je obrovský. Sou㶜asné generace hor㶡áckých folkloristů 㶜erpají z jeho detailních zápisů písní. Zpěváci si pochvalují množství nápěvů i textových variant písní. Muzikanti zase vycházejí z p㶣esné notace, jíž zachytil nejen hru primášů, ale též kontrášů a basisty, 㶜ímž uchoval dobovou instrumentální hru tehdejších kapel. Jím sebrané notové zápisy s množstvím variant a hudebních poznámek mají nesmírný význam nejen pro etnomuzikology, ale slouží rovněž široké muzikantské ve㶣ejnosti. Dá se s plnou zodpovědností tvrdit, že sou㶜asný hor㶡ácký folklór, hlavně ten pís㶡ový, žije z odkazu Martina Zemana.

Antonín Mi㶜ka

Program letošních Hor㶡áckých slavností s názvem „Krojů ohe㶡, písni náruživost! Těší se poznati Vás a tance Vaše p㶣ipomněl p㶣átelství velického sběratele Martina Zemana a hudebního skladatele Leoše Janá㶜ka .

foto: František Gajovský

(Více o Hor㶡áckých slavnostech na str. 26)

20

www. ostrozsko.cz

PODĚKOVÁNÍ

Ovečky se loučily s pastýřem Červencové nedělní mše svaté ve Velké nad Veličkou a Kuželově byly poznamenány smutkem. V obou horňáckých farnostech se věřící loučili se svým knězem, otcem Janem Jaškem, který tam zakončil službu a odešel působit do jiné farnosti na Olomoucku. V kuželovském kostele Nejsvětější Trojice zpívaly písně na rozlou㶜enou chrámový sbor a schóla ve dvou generacích. Za celou farnost děkovali starostové Kuželova, Hrubé Vrbky a Malé Vrbky. I ve velickém chrámu Páně svaté Ma㶣í Magdaleny zněl zpěv schóly, chrámového sboru a slova poděkování. Ka-

ždá z farností se lou㶜ila po svém, jak nejlépe uměla. Spole㶜ným jmenovatelem však byl jistý smutek. V závěru mší svatých se oba kostely proměnily v slzavá údolí. Vě㶣ící zažívali pocit dítěte vytrženého z rodi㶜ovského náru㶜í. A proudy slz se nedaly zastavit.

Otec Jan Jašek p㶣išel na Hor㶡ácko v 㶜ervnu roku 2005, aby vyplnil vakuum nejistoty vzniklé po náhlém odchodu pátera Josefa Planity na vě㶜nost. 㶏ekal na něho nelehký úkol: starost o dvě farnosti ve Velké a Kuželově, v novém a neznámém prost㶣edí. On se však obda㶣en silou Ducha Svatého ihned pustil do práce. Pod jeho vedením byla zrekonstruována velická fara a vybudován krásný interiér v bývalé kapli, kterou p㶣eměnil na farní sál a kde světíval ko㶜i㶜ky na Květnou neděli. Bylo postaveno ve㶣ejné WC, zmodernizovány prostory zákristie, upravena farní zahradu. Na kostele byla položena nová st㶣echa a okapy. Postaral se o důstojné nástěnky, byly zrestaurovány historické k㶣íže u kostela a na h㶣bitově. Vykonal i mnoho jiného. Kuželov v ni㶜em nezaostává. Kostel prodělal kompletní rekonstrukci interiéru, poda㶣ilo se instalovat topení pod lavice a p㶣ibylo i několik nových lavic. Úspěšně proběhla náro㶜ná oprava st㶣echy a výměna krovů, krytiny a deš㶇ovodů. V okolí kostela zá㶣í novotou schodiště, dlažba i branka umož㶡ující bezbariérový p㶣ístup. V p㶣ípadě pot㶣eby je možné využít vybudované ve㶣ejné WC. Restaurátorských prací se do㶜kal historický

k㶣íž u kostela. Na fa㶣e byla adaptována spole㶜enská místnost. Během devítiletého působení ve farnosti Velká nad Veli㶜kou Jan Jašek pok㶣til celkem 113 nových k㶣es㶇anů, svátost prvního p㶣ijímání udělil 90 dětem a 4 dospělým, k posvěcení Duchem Svatým p㶣ivedl 35 bi㶣movanců, 23krát sezdával snoubence ve svátosti manželství a 172 farníků doprovodil na jejich poslední cestě. Uděloval svátosti pomazání nemocných, svátosti smí㶣ení, vyu㶜oval náboženství a dával ponau㶜ení. Podporoval zpívající mládež a děti ve schóle. Na farním dvo㶣e po㶣ádal dětská odpoledne se vzty㶜ením májky k oslavě Panny Marie. Na ni si každé z dětí mohlo zavěsit stuhu se svým p㶣áním 㶜i modlitbou. Organizoval poutě do Žarošic, na Velehrad a ke svatému Antonínku. Navštěvoval nemocné a starší farníky v jejich domovech i v domově s pe㶜ovatelskou službou a těšil. A kolik Živých Chlebů rozdal u svátosti eucharistie nelze spo㶜ítat. Vše bez dnů dovolené. Tento 㶜lánek je napsán na poděkování otci Janu Jaškovi za jeho hluboký p㶣ínos. Snad potěší každého, kdo ho má rád a chce si na něho vzpomenout. Hana Vachunová

www. ostrozsko.cz

21

SU

Devadesát plodných let Koncem června se část mužského sboru Malina z Kozojídek vypravila na kolech po cyklostezce k vzácnému člověku JANU PETRUCHOVI do sousední Hroznové Lhoty, aby mu nejen zpěvem poblahopřála k 90. narozeninám. Po zpívané gratulaci každý z nás okoštoval slivovici starou, podržte se, 70 let. Když ji Jan Petrucha v roce 1944 vypálil a zakopal v zahradě za domem, netušil, že o rok později rumunští vojáci v blízkosti tohoto „úkrytu uváží své koně a spolu s nimi budou v oněch místech provádět, slušně vyjád㶣eno, pot㶣ebu. Aby nedošlo k poškození slivovice, musel ji majitel vykopat. Jeden demižónek zachránil, druhý musel p㶣enechat vojákům. Právě z toho zachráněného demižónu uléval gratulantům po trošce. Život st㶣edoškolského profesora PhDr. h.c. Jana Petruchy je protkán různými peripetiemi, které se skromností dobrého

Naštěstí se jim za pomoci léka㶣e vyhnul a do konce války pracoval na otcově zemědělské usedlosti, kde jej zastihlo osvobozování obce vojsky I. rumunské armády. Když pomáhal Rumunům v bojové linii, byl Jan Petrucha zasažen do nohy. O prázdniny roku 1945 dokon㶜il oktávu a odmaturoval. „V 㶣íjnu téhož roku nastoupil jsem na filosofickou fakultu Masarykovy university a studoval obory dějepis a zeměpis. Zeměpis proto, že to byl můj koní㶜ek, dějepis proto, že jsem se chtěl věnovat i politické 㶜innosti. Roku 1948 se však k moci dostali komunisté. Viděl jsem, že nedostuduju. (…) 2. února 1949 mne zatkli, za to, že jsme jako Orli vydali leták s názvem „ZVON . 㶏ty㶣i měsíce jsem prožil ve vězení v Uherském Hradišti. Tam jsem zkusil mnoho strachu p㶣i vyšet㶣ování a hrozný hlad a také první štěnice, vzpomíná Jan Petrucha.

Z Uherského Hradiště ho p㶣eveli do brněnského Cejlu. Odsouzen byl na t㶣i roky vězení. Jako věze㶡 pracoval s Němci v blanenské slévárně. „Byla tam strašná d㶣ina a mo㶣e štěnic. Pak mne odvezli na Jáchymovsko ‒ do průchozího tábora Vykmanov a odsud do Horního Gratulanti ze souboru Malina s manželi Petruchovými 2x foto: archiv autora Slavkova na lágr Prokop. Pracoval jsem jako horník k㶣es㶇ana vždy ustál. Listuje-li 㶜tená㶣 jeho na dole Barbora, pak na hloubení šachty 㶜. rukopisnou knihou Vzpomínky, vyvstává 9. Za trest za diskuzi p㶣i politickém školení p㶣ed ním devadesát let, jež prožil p㶣evážně jsem byl p㶣evezen na lágr Ležnice. Odsud v rodné a milované Hroznové Lhotě, do níž jsem byl propuštěn 2. b㶣ezna 1952. se v neděli 22. 㶜ervna 1924 narodil. V rodišti V rukopise Vzpomínky zachycuje Jan navštěvoval obecnou školu, a protože už Petrucha na 㶜ty㶣icet událostí, které lemují jako malý toužil po vyšším vzdělání, náslejeho život soukromý, pracovní i věze㶡dovalo Arcibiskupské gymnázium v Kroský. Vzpomíná na těžkou d㶣inu i dny na mě㶣íži; od roku 1936 jej pravidelně až do samotce, na kamarádské vztahy, a t㶣eba i na septimy navštěvoval. Získal dobré základy tyfus, který vězně ohrožoval. Nejdojemněji něm㶜iny, latiny a 㶜áste㶜ně i 㶣e㶜tiny, které popisuje ne㶜ekané setkání s maminkou, mu v pozdějších letech p㶣išly vhod. Výborně která ho po strastiplném hledání v Jáchyvládne také angli㶜tinou. mově navštívila. V zá㶣í 1943, na po㶜átku oktávy, musel Po propuštění z vězení nastal panu Petruz gymnázia odejít, jelikož okupanti povolali chovi p㶣íjemnější, i když vůbec ne lehký ro㶜ník 1924 na nucené práce do Německa.

22

www. ostrozsko.cz

Pan Petrucha se svou manželkou p㶣ed kaplí v Žeravinách.

život. Stále byl sledován. Navíc si musel odbýt základní vojenskou službu jako p㶣íslušník známých PTP (budoval kanalizace a vodovody ve St㶣íb㶣e) a povinný rok p㶣i dobývaní uhlí v Šardicích u Kyjova. Teprve potom dostal zaměstnání u Okresního stavebního podniku ve Veselí nad Moravou, kde pracoval jako zedník a po získání výu㶜ního listu jako elektromontér. V tu dobu našel zalíbení v hodné, pohledné a milé, o devět let mladší paní u㶜itelce Marii Ryzákové ze sousedního Tasova. „Ženil jsem se v t㶣iat㶣iceti letech. Prvního syna jsem měl ve 㶜ty㶣iat㶣iceti a posledního potomka, t㶣ináctou dceru Markétku v padesáti letech, vypráví Jan Petrucha. O manželce i dětech mluví s up㶣ímnou láskou a velkým obdivem. Vyznání jim vepsal i do Vzpomínek: „Manželce a Vaší mamince vdě㶜ím za spoustu krásných let, ale to už všechno víte, protože jste byli u toho. Vaše jména jsem si vepsal do svého srdce a svých dlaní. ...Může existovat láskyplnější vyjád㶣ení? Pan profesor, jak jej známe, je 㶜lověk neoby㶜ejně skromný, lidový ‒ z lidu vyšel a jemu zůstal věrný. Ctí každého spoluob㶜ana a s láskou si váží všeho, co z lidu vyvěrá. Projevuje lásku k p㶣írodě, Bohu i lidovým tradicím, které se snaží nejen dodržovat a uchovávat, ale i podporovat. Je nadmíru spokojen, když vidí chasu v krojích, jak si prozpěvuje písně tohoto kraje. Bez něho se neobejde žádné vystoupení mužského nebo ženského sboru z Hroznové Lhoty 㶜i Kozojídek. Je vidět, že p㶣i těch národopisných vystoupeních je pokaždé spokojen. I to mu, kromě rodiny a p㶣átel, dává energii a sílu k životu. Antonín Mi㶜ka

ROZHOVOR

Pravý včelař nešidí Včely jsou symbolem pracovitosti. Chovatelé, kteří si je zamilovali, jsou jim věrní napořád. V naší zemi se o zhruba půl milionu včelstev stará na padesát tisíc včelařů. Na Horňácku je jich kolem stovky a v Louce, kde včelaří JAN MAŇÁK, deset. ■ Co vás p㶣ivedlo ke v㶜ela㶣ení? V㶜ela㶣il můj děda, který mi několikrát nabízel, že mě to nau㶜í, abych po něm v㶜ely později p㶣evzal. Mě to v tu dobu, tak jako asi většinu mladých lidí, nezajímalo. Až v pětat㶣iceti letech, kdy děda už z důvodu stá㶣í práci okolo v㶜el nezvládal, jsem mu za㶜al pomáhat. Za㶜alo mě to bavit a p㶣icházel jsem na v㶜elí tajemství. Děda po roce zem㶣el a tak jsem pokra㶜oval se sedmi v㶜elstvy, které po něm zůstaly. Po několika letech v㶜ela㶣ení jsem p㶣emýšlel, 㶜ím bych si p㶣ivydělal, a napadlo mě, že p㶣ece prací, která mě baví. A tak jsem asi p㶣ed pěti lety rozší㶣il po㶜et v㶜elstev na 㶜ty㶣icet, což je množství, které mi nezabírá veškerý volný 㶜as, ale na prodeji medu nějakou korunu vydělám. Celkem v㶜ela㶣ím už t㶣iadvacet let.

kterou roní jehli㶜naté stromy nebo vyměšují mšice. Protože se v㶜elami neko㶜uju, můj med je vždy smíšený, výborné chuti. ■ Jak hodnotíte letošní snůšku? Co se týká mých v㶜elstev, tak první snůška z 㶣epky byla dobrá, druhá snůška z lípy byla naopak rekordně nízká. T㶣etí snůška se dop㶣edu neví, ale pokud bude průměrná, tak pro mě bude tento rok průměrný.

■ Kolik medu ro㶜ně vám těch 㶜ty㶣icet v㶜elstev dá?

S tím jsem zatím žádné problémy neměl, nikdy jsem nepozoroval úbytek v㶜el v době post㶣iku 㶣epky. Vím, že zdejší agronom dodržuje vyhlášku, používá v㶜elám neškodné post㶣iky a post㶣ik neprovádí v době největší snůšky, ale t㶣eba nave㶜er nebo brzy ráno. ■ Postihl vaše úly někdy v㶜elí mor? Kdyby mě postihl v㶜elí mor, už bych nev㶜ela㶣il. V 㶏eské republice jsou všechna v㶜elstva, u kterých je tato nemoc zjištěna, likvidována spálením. Samoz㶣ejmě v㶜etně úlů, ve kterých byla tato v㶜elstva chována. V mnoha zemích je povoleno lé㶜it v㶜elí mor antibiotiky, ta se ale potom dostávají do medu. U nás problém 㶣ešíme likvidací v㶜el a finan㶜ním odškodněním v㶜ela㶣e. I proto je 㶜eský med, co se tý㶜e kvality, vysoce ceněný.

Množství vytá㶜eného medu je každý rok jiné. Závisí p㶣edevším na p㶣ízni po㶜así v době květu, hlavního zdroje snůšky, a na tom, jak 㶜lověk v㶜ely vede, aby zajistily co největší možný medný výnos. Na stanovišti, kde jsou umístěny mé v㶜ely, je průměrný výnos jednoho v㶜elstva asi 㶜ty㶣icet kilogramů. ■ Jaké druhy medu letos p㶣evažují? To je tady každý rok stejné. Většinou vytá㶜ím med t㶣ikrát ro㶜ně, letos budu 㶜ty㶣ikrát, protože v okolí bylo hodně 㶣epky a z ní bylo dvojí medobraní. První med v㶜ely vyrobí z nektaru na květu 㶣epky, je smíchaný s ovocnými stromy a s lu㶜ními květy. Vytá㶜í se zhruba v polovině května. Za měsíc nebo měsíc a půl se vytá㶜í další. Protože v doletu mých v㶜el každý rok kvete hodně lip, je druhý med vyroben hlavně z květů těchto stromů. Za další měsíc, tedy v polovině srpna, vytá㶜ím pot㶣etí - většinou med ze slune㶜nice opět smíchaný s lu㶜ními květy a v p㶣ípadě p㶣íznivého po㶜así i s medovicí,

■ Jak hodnotíte dnešní zemědělské hospodá㶣ství, snížila se chemizace oproti minulosti?

■ Jaký názor máte na 㶜ínský med a co si myslíte o lidech, kte㶣í med šidí a neprodávají pravý p㶣írodní produkt? ■ Co ostatní v㶜elí produkty ‒ propolis a vosk? Ostatní produkty nedělám. Propolis v㶜elám odebírám, odevzdávám ho do výkupny a za utržené si koupím nebo vyměním v㶜ela㶣ské pomůcky. Vosk, který vytavuji ve slune㶜ních tavidlech, měním za mezistěny. Mezistěna je vylisovaný základ, který se vkládá do rámku a v㶜ely na něm vystaví voskový plást.

To ur㶜itě neudělá žádný v㶜ela㶣. Dělají to až p㶣ekupníci a další zpracovatelé medu, kte㶣í jej vykupují ve velkém a plní ho do různých balení. P㶣i té p㶣íležitosti mohou do medu p㶣idávat levnější umělá sladidla. Týká se to většinou medů z dovozu, nemusí jít pouze o 㶜ínský med. Nejlepší je, jak už ostatně většina lidí ví, nakupovat med p㶣ímo u v㶜ela㶣e. František Gajovský

www. ostrozsko.cz

23

SPORT

Tomčal z Lipova ovládl běžecké závody v Nové Lhotě V první polovině prázdnin se kulturní dům a hasičárna v Nové Lhotě proměnily v šatny a zázemí pro necelé dvě stovky účastníku 5. ročníku běžeckého závodu Novolhotská pětka. Klání je sou㶜ástí Moravsko-Slovenského Běžeckého Poháru. U zrodu stále populárnějšího závodu stál starosta obce Antonín Okénka a po㶣adatel běžeckých závodů Pavel Bíla. „Nápad vznikl p㶣i jednom z posezení s Pavlem. Je organizátorem závodů Grand Prix, jeho manželka pochází z Vápenek, poda㶣ilo se nám do toho harmonogramu náš závod p㶣idat, vysvětluje vznik běžeckého klání starosta a p㶣ipomíná jednu zajímavost. „Náš závod je specifický v tom, že se běží 㶜ty㶣i kole㶜ka po 1250 metrech na okruhu po dědině. Závodníky můžete pohodlně sledovat z návsi. Pro diváka je to nesmírně zajímavý a atraktivní závod, vidí průběžné po㶣adí od stratu až do cíle. Vypadá to, že závod v Nové Lhotě se stává už pomalu tradicí a také spole㶜enskou událostí. Starosta už s p㶣edstihem plánuje

sice to stojí nějakou korunu navíc, ale máme pár sponzorů, kte㶣í nava㶣í guláš a dají dárkové koše. Na závod se chodí dívat 㶜ím dál víc lidí, ale je to hodně závislé od po㶜así. Někte㶣í místní se dokonce odváží závodit, to v prvních ro㶜nících nebývalo. P㶣íští rok to chci vyzkoušet, už jsem si dokonce koupil běžecké boty a ob㶜as se proběhnu. Půjdu do toho, i kdybych měl skon㶜it poslední, 㶣íká na závěr se smíchem Antonín Okénka.

Slavnostní vyhlášení proběhlo v místním kulturáku. Na smímku t㶣i nejlepší. První Dušan Tom㶜al z Lipova, na druhém místě skon㶜il Zdenko Zalubila t㶣etí místo bral Patrik Portáši, oba ze Skalice.

další ro㶜ník, kterého by se rád zú㶜astnil osobně. „Budeme v organizaci pokra㶜ovat,

V 5. ro㶜níku zvítězil v hlavní mužské kategorii Dušan Tom㶜al z Lipova. Druhý skon㶜il Zdenko Zalubil a pomyslnou bronzovou medaili bral Patrik Portáši, oba ze Skalice. Z domácích závodníků se nejlépe umístil na 12. místě Pavel Malár. V ženské kategorii vyhrála Irena Pospíšilová z Vyškova, druhá Renata Viktorová z Hodonína a t㶣etí skon㶜ila Skali㶜anka Andrea Dermeková.

Fotbalový kemp Michala Kadlece. V Hluku už potřetí Úvod prázdnin pat㶣il v areálu fotbalového stadionu Spartaku Hluk dětem. Ve dvou týdenních turnusech proběhl t㶣etí ro㶜ník kempu, který zašti㶇uje kapitán 㶜eské re-

prezentace a odchovanec Slovácka Michal Kadlec. Na své si p㶣išly oba turnusy mladých fotbalistů. Na rozdíl od lo㶡ského roku se Michal Kadlec zú㶜astnil kempu osobně.

Mladí fotbalisté si užili ve t㶣íleté historii kempu Michala Kadlece v letošní ro㶜níku nejvíc. foto: archiv AL

24

www. ostrozsko.cz

P㶣edvedl dětem svoje fotbalové umění, rozdal stovky autogramů nebo s malými fotbalisty opékal špeká㶜ky. Kvůli zahájení druhého turnusu dokonce odložil návrat do Turecka, kde v klubu Fenerbahce Istanbul aktuálně působí. Hlavní po㶣adatel celé akce Aleš Zlínský mohl být s průběhem kempu spokojen. „Jsem hlavně rád, že Michal Kadlec byl na rozdíl od lo㶡ska u obou zahájení turnusů a strávil s kluky zatím nejvíc 㶜asu za celé t㶣i ro㶜níky, chválil patrona akce. T㶣etího ro㶜níku se zú㶜astnilo p㶣es stovku mladých adeptů fotbalu prakticky z celé Moravy, několik dětí p㶣ijelo i ze Slovenska. První turnus byl beznadějně vyprodán a do druhého p㶣ijelo o šestnáct dětí méně. „Celkem p㶣ijelo do Hluku 116 dětí. Dnes můžu 㶣íct, že z ohlasů rodi㶜ů vládla s celou akcí absolutní spokojenost. Tréninky nemohl narušit ani déš㶇, pro tyto p㶣ípady máme k dispozici halu. Už te㶞 pomali㶜ku p㶣ipravujeme další ro㶜ník a p㶣emýšlíme o zimní podobě kempu, který bychom rádi poprvé zorganizovali, prozradil na závěr Aleš Zlínský.

Ostrožský biker šestý na Karpatském pedálu Po loňské dvanácté příčce obsadil Jan Lekeš v šestém ročníku populárního cyklistického závodu šestou příčku. P㶣es 350 bikerů všech věkových kategorií se zú㶜astnilo v polovině 㶜ervence sedmého ro㶜níku Karpatského pedálu se startem v Javorníku. Na trati dlouhé 58 kilometrů, která vede po náro㶜né horské trase pod vrcholem Javo㶣iny dosáhl skvělého umístění Jan Lekeš z Uherského Ostrohu. V hlavní kategorii obsadil parádní šesté místo. Trasu zdolal za 2 hodiny 16 minut, od ještě lepšího umístění ho dělilo doslova pár sekund. „.Kluci, co byli v celkovém po㶣adí na 㶜tvrtém a pátém místě, dojeli do cíle asi deset metrů p㶣ede mnou. Většinu závodu jsme jeli spole㶜ně ještě v balíku dalšími závodníky. Trochu mně ujeli p㶣i sjezdu z Javo㶣iny. Snažil jsem se sebevíc, ale úplně dotáhnout jsem je nedokázal. Jeli fakt skvěle, pochválil soupe㶣e a vyslovil spokojenost i se svým umístěním. „Chtěl jsem být do osmého místa ,jelo se mně výborně, všechno klapalo na jedni㶜ku. Musím pochválit i po㶣adatele, ten závod je rok od roku lepší a lepší. Shodla se na tom většina startujících., hodnotí klání 25letý biker, kterého 㶜eká na podzim ještě několik regionálních závodů. „Měl bych startovat v Uherském Hradišti, Skalici a ve Zlíně, dodává na závěr. Jenom pro po㶣ádek. Králem Bílých Karpat a vítězem v elitní mužské kategorii se stal Horněm㶜an Martin Piruch jezdící za stáj Cyklosport Chropyně. V nejsilnější ženské kategorii zvítězila Slovenka Zuzana Juhásová.

Jan Lekeš a absolutní vítězka v ženské kategorii Zuzana Juhásová. foto: archiv Jana Lekeše

MANIAC PEDALS (MP) je spolek sportovních nadšenců, který sdružuje milovníky horské i silni㶜ní cyklistiky. Jeho vznik byl iniciován na severní Moravě v okolí Moravského Berouna, kdy parta amatérských cyklistů vyrážela na závody horských kol a měla pot㶣ebu se mezi ostatními kolegy vymezit klubovou p㶣íslušností. Za㶜alo p㶣ibývat 㶜lenů a do té doby neformální organizace se rozší㶣ila i na jižní Moravu do okolí Veselí nad Moravou. Vznik formální organizace registrované u Ministerstva vnitra je datován do roku 2007. 㶏lenové MP chtěli zaplnit regionální mezeru v po㶣ádání cyklozávodů. V dnešní době klub 㶜ítá zhruba dvacítku 㶜lenů - mužů i žen pestrého věkového složení. V roce 2011 sdružení MP navázalo p㶣íhrani㶜ní spolupráci se slovenskými partnery organizující obdobné MTB závody. Ú㶜astníci závodů uspo㶣ádaných v rámci 㶏ESKO-SLOVENSKÉ MTB MARATÓN TOUR bojují o titul Král Bílých Karpat. Závod Karpatský pedál získává na oblibě nejenom na území bývalého okresu Hodonín, ale i v rámci celé Moravy a p㶣íhrani㶜ních oblastí Slovenské republiky. Ostrožský biker Jan Lekeš a jeho sestra, která se mu starala o servis na trati Karpatského pedálu

p㶣ipravil Stanislav Dufka

www. ostrozsko.cz

25

HOR㶓ÁCKÉ SLAVNOSTI

Barevná horňácká paleta Za programem Horňáckých slavností stojí pouhých několik obcí, přesto návštěvníkům dokáží předložit pestrou folklorní nabídku. Momentky z té letošní pro čtenáře zaznamenal fotograf tohoto časopisu František Gajovský – čerstvý držitel diplomu za třetí místo v celostátní fotografické soutěži Procházka po českém venkově (kategorie Lidé na venkově). FOTO: FRANTIŠEK GAJOVSKÝ

Páte㶜ní ve㶜er na Strážné hůrce zahájil program „Galáne㶜ky moje, nezávi㶞te sobě . Na něj navázal po㶣ad „Pod Javorinú, horú zelenú . Na snímku primáš Petr Gale㶜ka a cimbalista Vít Trachtulec.

Velické Trne㶜ky s po㶣adem „Starali sa mamka má sklízely úspěch v sobotu odpoledne na F㶡ukalovém.

V sobotním ve㶜erním po㶣adu „Travi㶜ko zelená, vyrostaj z kore㶡a na Strážné hůrce potěšily diváky desítky dětí z hor㶡áckých obcí.

Pocta Tomášovi Majtánovi

glosa

K pořadu Břeti Rychlíka Pokud by jeho po㶣ad o Leoši Janá㶜kovi skon㶜il o nějakou minutku d㶣íve, než nakonec skon㶜il, jsem si jistý, jaké reakce by následovaly: jen ty pochvalné. Vždy㶇 aplaus, který ú㶜inkující sklidili, byl obrovský. Jenže ‒ po onom velkém aplausu Rychlík v roli moderátora 㶣ekl několik slov na adresu Hor㶡áckých slavností: „Já požaduji naprostou kriti㶜nost k programu Hor㶡áckých slavností. Když už sem jezdíte, máte to rádi a jste schopní se tady t㶣i dny obětovat posloucháním muziky, kultury, pouhých deseti obcí v těchto horách pod Velkou Javorinou, tak bu㶞te, prosím vás, tak laskaví, a napište nám, t㶣eba na můj mail, co se vám líbí i co se vám nelíbí, a㶇 se Hor㶡ácké slavnosti někam posunou, protože Hor㶡ácko si to zaslouží. Já jsem známý kritik Hor㶡áckých slavností, tak promi㶡te. Ajajaj, hned po programu i na druhý den jsem se na vlastní uši p㶣esvěd㶜il, že tato slova vyvolala okamžité reakce, p㶣i㶜emž nemálo z nich nebylo k B㶣etislavu Rychlíkovi p㶣íliš milosrdných. Měl si je prý odpustit, kdoví, v jakém stavu je 㶣íkal, a když už, měl je 㶣íkat jindy a jinde. Berme jeho slova o napsání názorů jako dobrou nabídku - každý má možnost mu napsat cokoliv, v dobrém i ve zlém. Jistě bude velmi zajímavé vědět, co si o slavnostech myslí návštěvníci. Odhaduji, že spokojenost bude jednozna㶜ně p㶣evládat. Když zárove㶡 p㶣ijdou zajímavé náměty, bude to jen dob㶣e. A pokud jde o B㶣etislava Rychlíka, vy㶜kejme, jaký postoj k němu zaujmou po㶣adatelé slavností a jejich programová rada. Podle toho, za jak dlouhý 㶜i krátký 㶜as bude na Hor㶡áckých dělat další po㶣ad poznáme, co je pro po㶣adatele a programovou radu důležitější ‒ zda schopnosti 㶜lověka, nebo jaké má názory. Radek Bartoní㶜ek

26

www. ostrozsko.cz

Většině hor㶡ácké ve㶣ejnosti je Tomáš Majtán (15. 2. 1914 ‒ 2. 7. 2005) znám jako dlouholetý javornický varhaník a milovník starých tisků. Byl ale obdarován také láskou k výtvarnému a lidovému umění a ta se projevovala v další oblasti jeho tvo㶣ivé práce ‒ v užitném umění. Vytvá㶣el a dekoroval d㶣evěné talí㶣e, misky, solni㶜ky, svícny a další výrobky. V 50. letech pro ÚLUV Uh. Hradiště jako poslední pamětník zdokumentoval postup práce ru㶜ně dlabaných korýtek a solni㶜ek. Jako samouk, pod odbornými radami akademického malí㶣e prof. Supa, ve volných chvílích zachycoval štětcem a barvami staré budovy a mizející scenérie měnícího se Javorníka. Pro své široké spektrum zájmu se stal zajímavou osobností pro některé hudební, filmové, výtvarné a folklorní tvůrce ‒ ú㶜inkuje nap㶣íklad v dokumentu 㶏T Brno Tradice kancionálů v Javorníku nebo ve filmu B㶣etislava Rychlíka Jeden rok.

Na základě profilu Tomáše Majtána k výstavě p㶣ipravil fg

DOL㶓ÁCKÉ SLAVNOSTI

Hýlom hálom 2014 Konají se jen jednou za tři roky, o to větší je to sláva. Co je na hlucké Jízdě králů nejdůležitější a nejkrásnější? KSA se pokusil najít alespoň několik odpovědí. ■ Bez 㶜eho by se jízda králů neobešla? No p㶣ece bez krále! A bez jeho rodiny ‒ rodiny, která má vztah k Hluku, k tradicím, k lidové kultu㶣e. Hluk má štěstí na to, že některé takové rodiny v tomto měste㶜ku žijí. A pat㶣í k nim i rodina letošního krále Františka Libosvára, která se zhostila všech možných starostí tím nejlepším možným způsobem. Však do hlucké historie by měla vejít odpově㶞 královského otce Dana Libosvára na to, kdy za㶜aly p㶣emýšlet nad tím, že by jejich syn mohl být králem. „Hned po narození, odpověděl. ■ Kdo za to může? Když jízda králů, tak dvojice hlavních organizátorů, tedy Petr Pospíšek a Mirek Šuránek ‒ samoz㶣ejmě za pomoci mnohých dalších. Tato dvojice, kterou bylo možné vidět spolu velmi 㶜asto, za㶜ne možná v popularitě dohánět veleznámou dvojici Jozefa Kronera a Old㶣icha Velena ze Slovácko sa nesúdí. Zatímco ale tato televizní dvojice nosila v rukách většinou demižon potajnu sledovala, kdože má na dědině jaké nevy㶣ízené ú㶜ty, hlucká dvojice na nic takového 㶜as neměla a místo demižova nosila p㶣edevším seznamy ko㶡áků a koní, kte㶣í byli pro jízdu králů pot㶣eba.

■ Která je lepší ‒ hlucká, nebo vl㶜novská? Na takovou otázku je t㶣eba v zájmu dobrých sousedských vztahů odpovídat diplomaticky, protože, jak dob㶣e mnozí ví, mnozí Hlu㶜ané se dívají na vl㶜novskou jízdu tak nějak p㶣es prsty. Každá jízda je ale svým způsobem výjime㶜ná a cenná. Pokud jde o hluckou, tak, milí návštěvníku, vě㶣 tomu, že Hlu㶜ané velmi dbají o to, aby p㶣i jízdě vynikla krása koně, proto koně p㶣íliš nemašlí. A pokud jde o vyvolávky, v Hluku si dávají stále více záležet na tom, aby vyvolávky byly co nejvíce nápadité, originální, vtipné, aby co nejlépe vystihly nějakého 㶜lověka nebo událost. ■ Pro㶜 jen jednou za t㶣i roky? Odpově㶞 není nijak složitá a nemá s historií Hluku 㶜i tradicemi nic spole㶜ného. Hlu㶜ané si p㶣i po㶣ádání Dol㶡áckých slavností a jízdy králů vyzkoušeli, že t㶣i léta jsou p㶣esně ta doba, kdy je z praktických důvodů dobré tuto velkolepou akci po㶣ádat. Je to tak akorát, aby bylo možné se organiza㶜ně na vše p㶣ipravit a poté také všechno zvládnout. Navíc Hlu㶜ané sami 㶜asto 㶣íkají, že p㶣i takovém 㶜ekání na další ro㶜ník se už opravdu těší až zase

sláva propukne a jezdci vyjedou na koních. Každý rok? To by se nám asi omrzelo, odpovídají Hlu㶜ané otev㶣eně. ■ Je dost jezdců? Já ještě sháním pro toho svého boty. A já ještě kordulku. A já nevím, kde mu ještě nechat vyžehlit košulu. Takové a odobné 㶣e㶜i maminek kluků, kte㶣í jeli jízdu králů, byly slyšet dlouhé týdny p㶣ed samotnou jízdou. Poslouchal jsem je a uvědomoval si, že nebýt těchto maminek (a samoz㶣ejmě 㶜asto také otců i prarodi㶜ů), nebylo by možné uvidět družinu jízdy králů v takovém velkém po㶜tu. V Hluku byl nakonec zájem kluků tak velký, že starší kluci museli být odmítáni.

Radek Bartoní㶜ek

www. ostrozsko.cz

27

MÍSTE㶏KA

SLOVÁCKÝ DVŮR – DOBRÝ DŮVOD ZASTAVIT SE TEXT: VLADIMÍR SAL㶏ÁK

Jezdil jsem kolem svazarmovského kempu v Ostrožské Nové Vsi sevřeného rušnou silnicí a železnicí mezi Hradištěm a Veselím léta. Při každém průjezdu mne napadlo: Existuje jediný důvod, proč bych se tady měl někdy vůbec zastavit? Nikdy jsem jej nenašel. Až teď. 㶏as oponou trhnul a na stejném místě dnes stojí malý zázrak. Míste㶜ko, na které může být Slovácko hrdé a které může mít dokonce ambice náš kraj reprezentovat. Právě proto, že je na něj ze všech stran dob㶣e vidět. Jakoby tam Slovácký dvůr stál odedávna. A znám už mnoho důvodů, pro㶜 se tam zastavit a alespo㶡 se chvíli projít 㶜i posedět.

První dojem P㶣ijíždím ke Slováckému dvoru a v rukou svírám fotografie kempu ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století, které mi zapůj㶜il novoveský sběratel a dlouholetý kamarád z dětských táborů Robert Váverka. Nad šedivými obrázky se v duchu potisící vysměju troubům, kte㶣í i po 㶜vtrtstoletí života v demokracii lžou sami sobě o „výdobytcích socialismu a vejdu. Brána je ozdobená vlajkami a symboly Evropské

unie, která se svými penězi na vzniku tohoto nádherného míste㶜ka podílela dvanácti miliony korunami, celkové náklady 㶜inily 40 milionů. A hned první dojem je skvělý. Na recepci mě p㶣ivítá p㶣íjemná a hezká recep㶜ní Barbora Tome㶜ková z Veselí. Je na ní vidět, že obor vystudovala a že ji práce baví a má z ní radost. Ve vte㶣ině dohodne rozhovor s jedním majitelů Ivo Mitá㶜kem. „Všechno je to souhrn náhod, které život p㶣ináší. S bratrem Ji㶣ím jsme se setkali s 㶜lověkem, kterému pat㶣ily pozemky pod starým kempem. A ten je chtěl prodat. Spo㶜ítali jsme

si, že kdybychom je koupili a provozovateli kempu je pak pronajali, ú㶜tovali bychom si směšný nájem. A tak jsme se rozhodli, že to zkusíme sami, popisuje za㶜átky Ivo Mitá㶜ek. Tehdy jim v po㶜íná poradil kamarád, který zvelebil kempink Pahrbek u Otrokovic. „Hlavně v tom, že provoz jenom během školních prázdnin je málo, že sezóna musí trvat od dubna do zá㶣í. Ptali jsme se sami sebe, pro㶜 by turisté měli zamí㶣it na dovolenou zrovna na Slovácko. Odpově㶞 byla: za vínem. Proto vinné boudy. A jakou by měl mít kemp vazbu na Ostrožskou Novou Ves? Jednozna㶜ně nádherná jezera, koupání v nich je fenoménem pro celou republiku. A rybolov. Proto rybá㶣ské boudy, objas㶡uje genezi Slováckého dvora Ivo Mitá㶜ek. Má k místu osobní vztah, v mládí trávíval u jezer celé prázdniny. Ostrožská Nová Ves te㶞 má díky bratrům Mitá㶜kovým důstojné místo, které může slováckou destinaci se 㶜ty㶣mi sty hektary vodní plochy povýšit do moravského turistického nebe.

Domácí jsou vítáni Hned po dubnovém otev㶣ení KEMPU A PENZIONU SLOVÁCKÝ DVŮR v Ostrožské Nové Vsi (jak zní p㶣esný název místa) pozval Ivo Mitá㶜ek všechny žáky místní školy, aby v novém areálu strávili dopoledne a seznámili se s možnostmi, které návštěvníkům nabízí. „Nabídku pozvání jsme velmi rádi p㶣ijali, a tak jsme ve st㶣edu ráno 25. 㶜ervna všichni spole㶜ně vyrazili právě tam, sdělila

28

www. ostrozsko.cz

Kraji svatého Antonínka Lenka Běhalová z místní základní školy. Autentické prost㶣edí odlišující Slovácký dvůr od stovek jiných kempů v republice nabízí svým klientům spoustu možností jak sportovního vyžití tak odpo㶜inku. „Zástupci školního parlamentu p㶣išli s nápadem, že by pro své mladší spolužáky z prvního stupně p㶣ipravili soutěžní disciplíny, které by dětem dopoledne už v takto p㶣íjemném prost㶣edí udělaly ještě zajímavější a t㶣eba i zábavnější. A tak zatímco se žáci druhého stupně st㶣ídali na beachvolejbalovém h㶣išti, na minigolfu nebo p㶣i fotbálku, ti mladší z naší školy v pěti㶜lenných skupinkách plnili deset soutěžních disciplín, které si pro ně pod vedením magistry

plno a turisté i domácí jsou nadšeni. Dokazují to zápisy v návštěvních knihách na internetu. A vě㶣me, že tak to bude i nadále. Slovácký dvůr je dobrým reprezentantem kraje pod svatým Antonínkem i celého Slovácka a svůj název může na rozdíl od jiných „slováckých projektů nosit dlouhá léta hrdě dál.

Čím láká Slovácký dvůr

Danuše Botkové p㶣ipravili naši parlamen㶇áci spole㶜ně se žáky deváté t㶣ídy, popsala u㶜itelka Lenka Běhalová. Děti tak mohly p㶣edvést, jak zru㶜né jsou p㶣i jízdě na kole, jak rychlé jsou p㶣i skákání v pytli nebo v jakém 㶜asovém rekordu se jim poda㶣í p㶣inést na lži㶜ce do cíle pingpongový mí㶜ek. „A㶇 už s menšími 㶜i většími obtížemi, každopádně s úsměvem na tvá㶣i a hlavně s chutí zvládly všechny skupinky své úkoly a v cíli pak odevzdávaly své startovní karty se všemi deseti razítky, pot㶣ebnými k získání sladké odměny, kterou pro všechny žáky naší školy zajistil právě provozovatel kempu, 㶣íká Lenka Běhalová a majitelům kempu vzkazuje velké poděkování. Ve zbytku dopoledne pak zbyl dětem ještě i prostor na dovádění na trampolíně, houpa㶜kách a proléza㶜kách nebo na chvilku slunění se na lehátkách u vody. „Každopádně to bylo v závěru školního roku velmi p㶣í-

jemně strávené dopoledne, a kdybychom nebyli místní, ur㶜itě by nám pobyt v tomto krásném prost㶣edí byl inspirací t㶣eba pro školní výlet, školu v p㶣írodě nebo letní dovolenou, doporu㶜uje Lenka Běhalová ze ZŠ Ostrožská Nová Ves.

Ubytování v Chardonnay Šestnáct apartmánů s bílou omítkou, sedlová st㶣echa, modrá obrovnávka, ornamenty nad dve㶣mi. A u každého stavení dozrává jiná odrůda vína, po níž jsou búdy pojmenovány. Můžete se tak ubytovat t㶣eba v Chardonnay. A stejné je to u chatek pro rybá㶣e. Můžete si vybrat Kapra, Lína, Candáta nebo t㶣eba Amura. Chatky s rákosovou st㶣echu a terasou stojí nad rybá㶣ská lagunou, v níž si lze ulovit rybu; je povinností vrátit ji zpět do laguny. Těch důvodů, pro㶜 se ve Slováckém dvo㶣e zastavit je samoz㶣ejmě více. Zatím je tam

Kemp a penzion Slovácký dvůr má ubytovací kapacitu 160 lůžek. Ubytovat se lze v penzionu v podkroví hlavní budovy, v selské stodole nebo v 16 vinných búdách a 6 rybá㶣ských chatách apartmánového typu. V areál jsou také plochy pro 14 karavanů a 30 stanů. V restauraci je pro hosty 100 míst, jednací sál pro 60 návštěvníků a zast㶣ešené terasy pro 130 hostů. Ti mohou využít půj㶜ovny i úschovny kol, sportovního vybavení, privátní wellness pro 10 osob, adventure golfové h㶣iště s 18 jamkami, osvětlený beach-volejbalový kurt, tenisový kurt, dětské h㶣iště, koupací jezero s plochou pro slunění 㶜i rybá㶣ská laguna pro možnosti rybolovu. Slovácký dvůr vyrostl na místě „socialistického upadajícího kempu.

www. ostrozsko.cz

29

RECENZE

Láska – žena – obdiv - krása Můj rodný kraj - s touto básní regionálního básníka JANA BĚLČÍKA MALANSKÉHO z Malé Vrbky jsem se poprvé seznámil asi před čtyřiceti lety. Daroval mi ji tenkráte napsanou na stroji pan učitel Jožka Prášek z Hrubé Vrbky. A mně se velmi líbila, chytla mne za srdíčko. Když pak v roce 1976, po dvaašedesáti letech, p㶣ijel do rodného domu tatínkův strýc Tomáš z USA, kam těsně p㶣ed 1. světovou válkou emigroval, p㶣ednesl jsem ji prastrýci a p㶣ítomné rodině doma ve Velké ‒ shodou okolností u nás tenkrát o prázdninách oslavoval 80. narozeniny. Byl dojat nejen on, ale i jeho sest㶣enice Barbora (Babuša) S㶇ahlíková. Dojatý dědá㶜kův bratr měl v tom okamžiku celé Hor㶡ácko p㶣ed o㶜ima. Musel jsem s ním v následujícím týdnu hor㶡ácké dědiny autem objíždět, aby se krásou rodného kraje pokochal. Dokonce se mu vybavily i pěsni㶜ky. „Dobre hajníci, dobre hajte, na moju milú, na moju milú, pozor dajte, si

obdiv - krása ‒ provázejí díla poetů po celá staletí. Nevyhnul se jim ani Běl㶜ík Malanský. Kolem dvaceti básní zastupuje ve sbírce lyriku p㶣írodní. (Můj rodný kraj, Uvíjám kyti㶜ku, Z velického kůta, U nás na horách, Javo㶣ina, Náš kraj, Ochra㶡uj Bože rodný kraj, Můj kraj, můj ráj, Dědictví p㶣edků), ale také vyjad㶣uje nesmírnou lásku autora k rodi-

zanotoval a k těm dalším spole㶜ným se p㶣idával. Takový ú㶜inek může mít na každého rozeného nebo naturalizovaného Hor㶡áka i na p㶣íznivce tohoto kraje básnická sbírka lidového poety Jana Běl㶜íka, kterou vyšla v první polovině letošního roku. Kniha obsahuje p㶣es 85 básní, stran má 145.

S krajem spjatý Edito㶣i díla, František a Václava Šaléovi, Běl㶜íkovy básně soust㶣edili do pěti okruhů, jež nazvali: Prvotiny, Básně 1935, Myslivecké, K svátku matek a Můj rodný kraj. V každé 㶜ásti sbírky p㶣evládají básně lyrické. Náznak epického děje se jen náznakově, ale skute㶜ně jen náznakově, objevuje v básních Zatýkání, Nad dopisem 㶜i Chodila Ka㶜enka, která jemně p㶣ipomíná hor㶡áckou baladickou píse㶡 Chodila Ani㶜ka po širokém poli. Lyricko-epický nádech romance má pak zpívaná báse㶡 Nad Kužeuovým, kterou na p㶣iloženém CD prozpěvuje recitátor a muzikant Ji㶣í Miške㶣ík.

Jan Běl㶜ík Malanský: Můj rodný kraj

šti, okolním vesnicím, tradicím i k 㶜lověku (Husli㶜ky z javorovém deš㶜i㶜ky, Kuželovský kostelí㶜ek, Naša re㶜, Já su synek a jiné). Jan Běl㶜ík pocházel ze selského rodu (otec Martin, matka Eva), byl to p㶣edně rolník, 㶜lověk spjatý s hroudou a zemědělskou prací, proto jsou v jeho sbírce také básně 㶣adící se k lyrice pracovní (pracovně milostné), ve kterých zachycuje polní práce, p㶣i nichž mládec myslí na děv㶜e a dívka sní o svém milém (㶏í je to 㶜eledín, Synek u pluhu ), se-

Zbývající básně jsou ryze lyrické. Nejvíce je tu zastoupena lyrika milostná - p㶣ibližně ve t㶣iceti básních ( Modré o㶜i I a II, Kázání㶜ko,

Ta láska, Kudy k nám, Nevěrný, Láska bráněná, Chodila po poli, Svolení, Falešný syne㶜ku a další ). Jak by také ne. Vždy㶇 tyto verše psal Běl㶜ík jako mladý muž mezi dvacátým až t㶣icátým rokem svého žití. V nich vyznává obdiv a lásku nejen své milé a pozdější manželce (Anně Hude㶜kové), ale i mnohým jiným krásným pannám a vyzrálým ženám, které denně potkával. Prostě láska ‒ žena ‒

30

www. ostrozsko.cz

Albert, Boskovice, 2014

nose㶜 (Kosenka 㶜i Katerinka hrabe jatelinu ), pasení dobytka (V zápovědi ) nebo ve㶜erní domácí práce (Na p㶣ástkách ).

Cestou k umění Básník Malanský miloval svou maminku, ke které měl pěkný vztah. Musel ji mít velmi rád, nebo㶇 jí věnoval, jak zachycuje kniha, osm básní (Mami㶜ce /pro sirotka/, Mami㶜ce /chlapec/, Mati㶜ce, Mamin㶜iny ruce, Mami㶜ce /malý chlapec/). Také své rodině a p㶣átelům zanechal laskavé básně. (Nad dopisem, Duši㶜ky, Naše babi㶜ka a další ). Tyto verše bychom mohli za㶣adit do lyriky rodinné (intimní, subjektivní). Další básně, jež jsou se㶣azeny v oddíle Myslivecké se dají p㶣i㶣adit k lyrice p㶣írodní (Srní stádo, Divo㶜ák, Studánka v lese) a milostné (Myslive㶜ek). Dochované básně z období protektorátu jsou pochmurné až neradostné. Jan Běl㶜ík je psal pravděpodobně ve vězení anebo až po propuštění, když s podlomeným zdravím doma dožíval svůj věk. Zem㶣el v pouhých 43 letech. Básně tohoto období vyjad㶣ují Běl㶜íkovy pocity z udání a zat㶜ení gestapem (Zatýkání), z pobytu a výslechů ve vězení (Samotka, Lou㶜ení, Žalá㶣ní kobka, Sousedi) a vyjad㶣ovaly i jeho víru, že se vrátí mezi své blízké (Má prosba, Moje modlitba ). Takovéto básně lze za㶣adit mezi lyriku vlasteneckou (méně již politickou). Verše se od těch p㶣edcházejících liší jak obsahem, tak básnickým stylem. Jsou bojovnější a zárove㶡 je v nich cítit Běl㶜íkův odklon od lidovosti - od lidové poezie inklinují více k té umělecké. Své básně tvo㶣il Malanský v hor㶡áckém dialektu, ale co je zajímavé, některé z nich se snažil psát i ve spisovném jazyce; jakoby se chtěl p㶣iblížit básníkům z jiných oblastí naší republiky. O tom pro㶜 tak 㶜inil, se lze podrobněji do㶜íst v edi㶜ní poznámce, která p㶣ináší i autorův stru㶜ný životopis a informace o jeho publika㶜ním snažení. Navíc se do㶜teme, kdo dal podnět k tomu, aby sbírka vyšla a kdo se zasloužil o její realizaci. V závěru bych chtěl zdůraznit, že sou㶜ástí publikace je i doprovodný CD nosi㶜. P㶣ednes básní hudebně podbarvuje HCM Petra Gale㶜ky. Antonín Mi㶜ka

INZERCE

www. ostrozsko.cz

31

INZERCE

Nové zaøízení pro pøíjem 5GHz Vám zapùjèíme zcela ZDARMA! Nemusíte na zaèátku investovat do nového 1) pøístroje

LMnet INTERNET provider

INTERNET

30Mbit/s 244kè/mìs. bez DPH

V termínu 1.9.2014 - 30.11.2014 pro nové zákazníky wifi router, nebo dva mìsíce internetu zdarma 2)

LMnet, s.r.o. Ing. Libor Matuštík Panská 25 , 686 04 Kunovice [email protected]

1) Zaøízení je v našem majetku, co znamená, e pokud se pokazí, èi poškodí bleskem, my Vám ho vymìníme za NOVÉ! Zápùjèka platí po celou dobu trvání smlouvy. Pouíváme pouze nejnovìjší a spolehlivé zaøízení technologie AIRMAX èi NSTREME s reálnou rychlostí a 50Mbps. 2)

Platí i pro stávající zákazníky, kteøí nám doporuèí nového zákazníka.

DIGITÁLNÍ TELEVIZE

32

www. ostrozsko.cz

DVB-T

www.leader.ostrozsko.cz Představení dalších úspěšně dokončených projektu přes PRV ČR 2007-2013, osa IV.1.2. Realizace místní rozvojové strategie MAS Horňácko a Ostrožsko. Obec Kuželov, Kuželov: Obnova památníku obětem 1. světové války v obci Kuželov P㶣edmětem projektu byla obnova památníku obětem 1. světové války, který se nachází ve st㶣edu obce Kuželov. Realizace projektu spo㶜ívala v provedení restaurátorského a historického průzkumu, 㶜ištění a zpevnění poškozených míst památníku, zhotovení nového schodiš㶇ového stupně a výroby nové žulové nápisové desky s pozlacenými popisky a fotkami. Díky opravě došlo k zlepšení vzhledu obce a také k zachování a zabezpe㶜ení kulturně ‒ historického dědictví pro další generace obyvatelů Hor㶡ácka. Obec Kuželov je oblíbeným místem pro velkou 㶣adu turistů a proto obnova památníku p㶣ispěje i k zatraktivnění turistických tras a zvýší povědomí turistů o zdejších památkách.

Marie Vav㶣íková, Malá Vrbka, Vybavení stravovacího za㶣ízení v agroturistickém ubytování P㶣edmětem projektu bylo doplnit chybějící stravovací za㶣ízení v daném objektu, který slouží jako agroturistická ubytovna a půj㶜ovna sportovních pot㶣eb. Vznikl tak ucelený ubytovací komplex s pohostinskými službami. Realizace projektu spo㶜ívala v nákupu vybavení do budující se kuchyně a jídelny.

CELKOVÉ VÝDAJE: 158 500,-K㶜. Dotace: 142 650,- K㶜. Vlastní zdroje:15 850,-K㶜.

DÚBRAVA-AGRO a.s. , Kuželov: Obnova strojového parku - podvozek GRAND SUPER (nosi㶜 nástaveb) P㶣edmětem projektu byla obměna strojového parku ‒ podvozku. Na podvozek Grand Super lze dát rozmetadlo hnoje RMA 8, cisternu ACF 041, korbu z Matesa, velkoobjemovou nástavbu nejlépe však sklápěnou dozadu, rozmetadlo hnoje RM 12, rozmetadlo kejdy ARV 033, sklápěcí nástavby (vanová jednostranně/dvoustranně sklápěcí korba), i VHL nástavbu na p㶣evoz krmných směsí.

CELKOVÉ VÝDAJE: 326 458,-K㶜. Dotace: 107 920,- K㶜. Vlastní zdroje: 218 538,-K㶜.

Jednalo se o nákup sporáku, konvektomatu, fritézy, my㶜ky nádobí, ná㶣ezového stroje, lednice, mrazáku, nerezových hrnců, talí㶣ů, p㶣íborů, lži㶜ek a dovybavení jídelny, kde byly po㶣ízeny 4 stoly a 15 ks židli㶜ek.

CELKOVÉ VÝDAJE: 602 549,61,-K㶜. Dotace: 248 987,50 ,- K㶜. Vlastní zdroje: 353 562,-K㶜.

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.

www. ostrozsko.cz

33

www.leader.ostrozsko.cz

Naplňování Strategie komunitně vedeného místního rozvoje MAS Horňácko a Ostrožsko metody LEADER pro období 2014–2020 v programovacím období 2014 - 2020 Metoda LEADER je iniciativou propojující aktivity rozvíjející venkovskou ekonomiku. Hlavním cílem je intenzivně podporovat rozvoj venkova prost㶣ednictvím místních obyvatel. Implementace metody LEADER probíhá prost㶣ednictvím tzv. Místních ak㶜ních skupin (MAS). V novém programovém období bude podpora MAS rozší㶣ena do ostatních Evropských strukturálních a investi㶜ních fondů, p㶣es které je možné využít metodu LEADER jako komunitně vedený místní rozvoj (CLLD). K implementaci CLLD se k Programu rozvoje venkova p㶣ipojí: Integrovaný regionální opera㶜ní program (pod Ministerstvem pro místní rozvoj), Opera㶜ní program Zaměstnanost (pod Ministerstvem práce a sociálních věcí) Opera㶜ní program Životní prost㶣edí (pod Ministerstvem životního prost㶣edí).

Místní ak㶜ní skupina Hor㶡ácko a Ostrožsko již od roku 2013 intenzivně pracovala na p㶣ípravě a tvorbě nové kvalitní strategie komunitně vedeného místního rozvoje ( SCLLD) pro území MAS pro období 2014-2020.

V sou㶜asnosti je vytvo㶣ena pracovní verze SCLLD, která byla p㶣edána k hodnocení na Ministerstvo místního rozvoje 㶏R. Pracovní verze strategie obsahuje popis území a zdůvodnění výběru, analytickou a strategickou 㶜ást. Tvorba SCLLD probíhala kombinací komunitních p㶣ístupů a expertního zpracování výstupů a diskuzí místních aktérů. Realiza㶜ní tým je tvo㶣en p㶣edstaviteli a pracovníky MAS a experty ze spole㶜nosti GaREP.

34

www. ostrozsko.cz

www.leader.ostrozsko.cz P㶣i sběru problémů zájmového území a p㶣i p㶣ípravě návrhů bylo provedeno dotazníkové šet㶣ení mezi místními podnikateli, ob㶜any a zástupci neziskových zájmových organizací (NNO). Sou㶜asně byly od p㶣edstavitelů všech obcí MAS shromážděny informace o situaci v obci a o hlavních problémech a pot㶣ebném smě㶣ování rozvoje. Programová konference a jednání pracovních skupin proběhlo 20. 8. 2014 ve Veselí nad Moravou.

www.leader.ostroszko.cz

35

www.leader.ostrozsko.cz

Pracovní verze strategie CLLD MAS Horňácko a Ostrožsko : http://www.leader.ostrozsko.cz/index.php/sclld Vyhodnocení 㶜innosti MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko v období 2007 -2013. Místní ak㶜ní skupina vyhlásila v období 2008 až 2013 cekem 11 výzev k p㶣edkládání projektů a p㶣ijala celkem 153 projektových žádostí. Celkem jedenáctkrát absolvovala proces výběru projektů, jejich administrace a kontrol. Tyto výzvy byly vyhlašovány s ohledem na návrhovou 㶜ást Strategického plánu LEADER 2007 ‒ 2013, která byla roz㶜leněna původně do 5 tématických fichí a po aktualizaci v roce 2012 do 7 fichí: Fiche 1: Podpora cestovního ruchu ‒ ubytování, sport Fiche 2: Obnova a rozvoj vesnic - záměr a) Zlepšení dopravní a technické infrastruktury a vzhledu obcí Fiche 3: Ob㶜anské vybavení pro děti a mládež Fiche 4: Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova Fiche 5: Podpora drobných výrobců místních produktů Fiche 6: Podpora zemědělských podnikatelů Fiche 7: Podpora drobných podnikatelů

Od roku 2008 bylo podpořeno 118 projektů celkovou částkou 35 296 643,- Kč. 12 projektů ukon㶜eno ze strany p㶣íjemce p㶣edevším z důvodu neschopnosti p㶣edfinancování realizace projektů nebo v rámci fáze kontroly p㶣íjmu žádostí na MAS nebo na RO SZIF Olomouc.

obrovským vkladem a neměl by být zahozen. Folklorní fond je výrazným inova㶜ním prvkem, který se poda㶣ilo v rámci implementace SPL naplnit. Výzva 㶜./rok

Po㶜et p㶣ijatých žádostí

1/2009 2/2010 3/2011 4/2012 5/2013 6/2014 Celkem

Po㶜et schválených žádostí

19 21 16 22 15 11 104

Objem rozdělených finan㶜ních prost㶣edků v K㶜

16 20 16 19 15 10 96

115 000,125 000,130 000,100 000,95 000,91 000,656 000,-

Projekty spolupráce MAS aktivně p㶣istupovala i k „projektům spolupráce . V průběhu let 2007‒2013 se stala sou㶜ástí (a㶇 už jako p㶣íjemce 㶜i partner) t㶣í následujících projektů spolupráce. Jak je z názvů a popisů obsahu projektů patrné, všechny t㶣i projekty zapadají svým obsahem do tématu Strategického plánu LEADER 2007-2013 Návrat ke ko㶣enům lidové kultury, služeb a 㶣emesel . Tato skute㶜nost dokládá, že MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko se neodchyluje od svého směru, který si vytý㶜ila právě ve svém strategickém plánu. Název projektu

MORAVSKÉ A SLEZSKÉ OVOCNÉ STEZKY

Období realizace

06/2010 - 05/2012

Role MAS

Partnerská MAS

Další zú㶜astněné MAS

MAS Nízký Jeseník, MAS Partnerství Moštěnka, MAS Regionu Pood㶣í, MAS Bojkovska, MAS Rýma㶣ovsko, MAS Rozvojové partnerství Regionu Hranicko. zmapování historicky, krajiná㶣sky 㶜i jinak významných alejí, sadů a jiných prvků, v nichž jsou p㶣ítomny ovocné stromy, za ú㶜elem záchrany tradi㶜ních krajinných prvků se zastoupením ovocných stromů a zvýšení povědomí o starých a krajových odrůd propagace ovocná㶣ství jako sou㶜ást místního kulturního a p㶣írodního dědictví

Stru㶜ný obsah projektu

2 projekty byly ukon㶜eny ze strany RO SZIF Olomouc z důvodu nedodržení podmínek PRV 㶏R 2007 -2013.

zpracováním ovoce atd., jejich propagace formou p㶣íru㶜ky pro spot㶣ebitele, spole㶜né propagace na akcích v rámci projektu vzdělávání v oboru pěstování a zpracování ovoce - ovocná㶣ský kurz, exkurze do starých sadů, za zpracovateli ovoce

Folklorní fond MAS

36

zmapování stávající infrastruktury - moštárny, palírny, podniky zabývající se

nalezení a prezentace dopl㶡kových turistických cílů spojených s ovocnými stromy, alejemi, sady atd.

Díky Folklornímu fondu místní ak㶜ní skupina vhodně propojila podporu p㶣evážně investi㶜ních projektů s podporou drobných, avšak tematicky úzce zamě㶣ených neinvesti㶜ních projektů zamě㶣ených na cíl, který si místní ak㶜ní skupina vytkla ve svém Strategickém plánu LEADER. Sou㶜asně se však také trefila do poptávky a pot㶣eb subjektů, které se záchranou 㶜i obnovou tradic zabývají.

Název projektu

OŽIVUJEME VENKOVSKÁ STAVENÍ NA MORAVĚ A MYJAVĚ

Období realizace

06/2010 - 11/2012

Dalším výrazným pozitivem je to, že finan㶜ní prost㶣edky získávala místní ak㶜ní skupina p㶣evážně ze soukromých zdrojů uvnit㶣 území místní ak㶜ní skupiny. Tento fakt je pro budoucí programové období

Role MAS Další zú㶜astněné MAS

www. ostrozsko.cz

Vedoucí MAS MAS Strážnicko, Kopani㶜iarsky región - miestna ak㶜ná skupina - Slovensko

www.leader.ostrozsko.cz

Stru㶜ný obsah projektu

rekonstrukce tradi㶜ních lidových stavení, které znovu ožijí a poskytnou pat㶣i㶜né zázemí pro spolky. Lidové stavení budou sloužit pro prezentaci tradic a venkovských hodnot. Stanou se lákadlem pro turisty a návštěvníky. Sou㶜ástí projektu bude i vylepšení vybavení lidových stavení. podpora tradi㶜ních místních producentů formou venkovských tržnic a propagace podpora starokrajových odrůd ovoce formou podpory tradi㶜ních akcí zamě㶣ených na starokrajové odrůdy ovoce a ojedinělou publikací o starokrajových ovocných d㶣evinách

Všeobecným cílem projektu byl rozvoj znalostí, schopností a dovedností žáků ZŠ v

Stru㶜ný obsah projektu

realizace expozic se zamě㶣ením na místní spolky Název projektu

CHODNÍ㶏KY ZA POZNÁNÍM SLOVENSKO-MORAVSKÉHO POHRANI㶏Í

Období realizace

06/2012 - 11/2013

Role MAS

Vedoucí MAS

Další zú㶜astněné MAS

Kopani㶜iarsky región - miestna ak㶜ná skupina ‒ Slovensko

oblasti principů udržitelného rozvoje s důrazem na environmentální oblast prost㶣ednictvím spolupráce škol v různých regionech 㶏R. Projekt obsahoval několik klí㶜ových aktivit, které se uskute㶜㶡ovaly paralelně ve všech zapojených školách a smě㶣ovaly k vytvo㶣ení nejd㶣íve pracovních sešitů pro EVVO a následně i Regionální publikace o území zapojených škol. Tyto zásadní aktivity pak byly doplněny aktivitami, které p㶣inesly vzájemný p㶣enos zkušeností a know-how (projekt. dny, týdny, konference apod.)

Vytvo㶣ení nau㶜ných turistických chodníků v CHKO Bílé Karpaty ‒ Myjava ‒ Obnova poutní stezky ke studánce svatého Antonínka, která znovu ožije a poskytne pro návštěvníky další trasu pro výlety a vycházky. Poutní stezka bude navazovat na poutní stezku Velehrad ‒ sv. Antonínek. Stru㶜ný obsah projektu

Vytvo㶣ení venkovské expozice ‒ venkovského dvora na prezentaci tradic a venkovských hodnot. Stanou se lákadlem pro turisty a návštěvníky. Propojení vzájemné spolupráce klubu turistů Myjavy a Ostrožské Lhoty. Vznikne seznam turistických akcí po㶣ádaných v obou regionech MAS, které se budou každoro㶜ně konat. Vytvo㶣ení tradi㶜ní venkovské akce v Boršicích u Blatnice (moštování, košt místních produktů, uzení, va㶣ení povidel) s návazností na akce turistů Myjavy a Ostrožské Lhoty.

V podstatě to samé platí i o dalších projektech, které byly místní ak㶜ní skupinou realizovány z jiných dota㶜ních programů, než Programu rozvoje venkova 2007 ‒ 2013. Celkově se jednalo o šest projektů, jejichž p㶣ehled je uveden níže. P㶣ínosem všech šesti uvedených projektů bylo i to, že jejich realiza㶜ní týmy získaly zkušenosti z jiných pravidel pro administraci projektů a projektový management. Název projektu

ŠKOLY PRO VENKOV

Období realizace

10/2010 ‒ 8/2013

Dota㶜ní program

Opera㶜ní program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Role MAS

Partner projektu

Další partne㶣i

Novohradská ob㶜anská spole㶜nost, o.s. MAS NAD Orlicí o.p.s.; INEX - SDA Kostelecké Horky, 17 základních škol z Jiho㶜eské kraje, Pardubického kraje, Královehradeckého kraje, Jihomoravského kraje a Zlínského kraje

Název projektu

„NA㶏O CHODI㵾 PEŠKY, KE㶑 MÔŽU BY㵾 BEŽKY...

Období realizace

2/2011 ‒ 10/2011

Dota㶜ní program

Opera㶜ní program p㶣eshrani㶜ní spolupráce 㶏R ‒ SR 2007 2013

Role MAS

Partner projektu

Další partne㶣i

Kopani㶜iarsky región - miestna ak㶜ná skupina - Slovensko

Stru㶜ný obsah projektu

Vytipování vhodných běžka㶣ských tras a jejich zna㶜ení v terénu (květen ‒ srpen 2011) • jednotné zna㶜ení pro 㶏eskou i Slovenskou stranu • vytipování nejvhodnějších tras • postupné rozmístění zna㶜ek do terénu, v㶜etně tabulek s celkovým náhledem na trasy a obce. Zpracování a tisk propaga㶜ních materiálů (㶜erven ‒ srpen 2011)

Název projektu

SPOLE㶏NĚ PRO VZDĚLÁVÁNÍ OB㶏ANŮ

Období realizace

08/2012 - 10/2013

Dota㶜ní program

Opera㶜ní program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Role MAS

Partner projektu MAS Nad Orlicí o.p.s., Novohradská ob㶜anská spole㶜nost o.s., IMPULS

Další partne㶣i T㶣ebí㶜 o.s. a MC Kamínek o.s., Město Nové Hrady.

www. ostrozsko.cz

37

www.leader.ostrozsko.cz

Stru㶜ný obsah projektu

Obecným cílem projektu bylo zvýšení kvality odborných kompetencí obyvatel 5 dot㶜ených regionů 㶏R. Projekt byl zamě㶣en na území MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko na t㶣i vzdělávací moduly: 1) Dobrovolnictví (nap㶣. rozvoj povědomí o pot㶣ebě pomoci druhým; podpora v rámci Lokálních spole㶜enství; mezinárodní kontext dobrovolnictví; výhody vzájemné pomoci) 2) Vztah k regionu (vztah ke kulturnímu dědictví a vzdělávání k ochraně a pé㶜i o lidové tradice) ‒ výuka šití krojů, v rámci které by mělo vzniknout 10 krojů pro Hor㶡ácko a 10 krojů pro Ostrožsko. 3) Vztah k médiím a informa㶜ním technologiím (nap㶣. rozpoznávání manipulativních technik; orientace v mediálním prostoru - jak rozumět mediím; bezpe㶜né chování na Internetu ‒ sociální dopady)

Název projektu

SPOLO㶏NÉ DOKUMENTY NA PODPORU ROZVOJA CESTOVNÉHO RUCHU REGIÓNU POD VE㵻KOU JAVORINOU

Období realizace

1/2014 ‒ 12/2014

Dota㶜ní program

Opera㶜ní program p㶣eshrani㶜ní spolupráce 㶏R ‒ SR 2007 2013

Role MAS

Partner projektu

Další partne㶣i

Združenie obcí kopani㶜iarskeho regiónu Ve㶃ka Javorina - Bradlo

Stru㶜ný obsah projektu

Hlavním výstupem p㶣edkládaného projektu budou spole㶜né strategické dokumenty na podporu rozvoje p㶣íhrani㶜ního regionu, které budou sloužit jako p㶣íprava na budoucí programovací období 2014 -2020. Spole㶜ná koncepce na rozvoj cestovního ruchu pod Velkou Javo㶣inou, Spole㶜ná studie na rozvoj hipoturistiky a cykloturistiky.

Název projektu

P㶕ESHRANI㶏NÍ MALOVANÁ MAPA KOPANICE, HOR㶓ÁCKO A OSTROŽSKO

Název projektu

P㶕IBLIŽME SI TRADICE NAŠICH P㶕EDKŮ

Období realizace

5/2014 ‒ 10/2014

Období realizace

2/2014 ‒ 12/2014

Dota㶜ní program

Opera㶜ní program p㶣eshrani㶜ní spolupráce 㶏R ‒ SR 2007 2013 - FMP

Dota㶜ní program

Opera㶜ní program p㶣eshrani㶜ní spolupráce 㶏R ‒ SR 2007 2013

Role MAS

Partner projektu

Role MAS

Partner projektu

Další partne㶣i

Kopani㶜iarsky región - miestna ak㶜ná skupina - Slovensko

Další partne㶣i

Kopani㶜iarsky región - miestna ak㶜ná skupina - Slovensko

Stru㶜ný obsah projektu

Cílem projektu bylo p㶣iblížení 㶣emesel a zvyků našich p㶣edků široké ve㶣ejnosti, jejich propagace, propagace vytipovaných akcí v p㶣íhrani㶜ní oblasti Kopani㶜iarského regionu a Hor㶡ácka a Ostrožska

Stru㶜ný obsah projektu

Spole㶜ným výstupem spolupráce bude skládací p㶣eshrani㶜ní turistická ‒ malovaná mapa regionu Kopanic, Hor㶡ácka a Ostrožska. Malovaná mapa bude sloužit pro orientaci turistů v regionu, p㶣ehled turistických zajímavostí a památek v regionu, nebo jako suvenýr.

Projekt „Spole㶜ně pro vzdělávání ob㶜anů ‒ vznikly originální historické kroje Ostrožska, Veselska a Hor㶡ácka z období 1890 a1930.

38

www. ostrozsko.cz

Vincent Plesnivý (1879 - 1944) malí㶣 - figuralista, tvo㶣il v Boršicích u Blatnice.

SLOVÁCKO V RÁMU P㶕IPRAVIL: PAVEL HAVLÍK

Aleš 㶏erný (1920 - 1984) Moravský tanec (1978)

PARTA KRAJE

Vladimír Salčák

Lenka Fojtíková

Radek Bartoníček

Miloš Kozumplík

Stanislav Dufka František Gajovský

㶏asopis KRAJEM SVATÉHO ANTONÍNKA, milí pravidelní 㶜tená㶣i, p㶣išel do vašich domácností už 㶜ty㶣icetkrát. Od doby vzniku 㶜asopisu se na jeho obsahu podílela a podílí 㶣ada autorů a redaktorů. Těm, kte㶣í zanechali 㶜i zanechávají stopu nevýraznější, proto s poděkováním věnujeme aktuální rubriku Parta kraje.