Jak uzdravit své vnitřní dítě

Jak uzdravit své vnitřní dítě Thich Nhat Hanh autor knihy Mír v nás

Prostý, avšak pronikavý pohled na to, jak transformovat bolesti a zmatky dětství v sílu a jasnost. Thomas Moore autor Knihy o duši

Všechna práva vyhrazena. Tato publikace a  všechny její části jsou chráněny autorskými právy. Žádná část této publikace nesmí být rozmnožována, uložena v rešeršním systému nebo dále předávána, a to v jakékoliv formě, jakýmkoliv způsobem, elektronicky, mechanicky, kopírováním, nahráváním apod., bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Osoba, která by učinila jakékoliv neoprávněné kroky v souvislosti s touto publikací, může být vystavena trestnímu stíhání a vymáhání náhrady za způsobenou újmu.

Přeloženo z anglického vydání Reconciliation: Healing the Inner Child (Parallax Press, 2010) © 2010, Thich Nhat Hanh © 2010 by Unified Buddhist Church, Inc. Fotografie na obálce © shutterstock.com Překlad © Petr Jochmann, 2015 © Nakladatelství ANAG, 2015 ISBN 978-80-7263-949-6

Strádající dítě Všude, ve vesmíru i v každém z nás, jsou drahokamy. Chci ti jich hrst nabídnout, milý příteli. Ano, právě dnes ráno bych ti jich chtěl pár nabídnout. Hrst drahokamů zářících po celý den, od rána do večera. Každá minuta našeho každodenního života je diamantem, v němž je nebe i země, slunce i řeka. Musíme jen jemně a zlehka dýchat, abychom mohli obdivovat ten zázrak: zpěv ptáků, rozkvetlé květy. Modrou oblohou pluje bílý oblak. Je tak krásný. A stejně krásný je tvůj úsměv. To vše je skryto v jediném klenotu. A ty, jenž jsi nejbohatší na Zemi a přitom se cítíš jako ztracený a strádající syn, vrať se prosím a ujmi se svého dědictví. Sdílejme jeden s druhým své štěstí a učme se spočinout v přítomném okamžiku. S láskou obejměme život a opusťme to, co nás vede do zapomnění a zoufalství.

Thich Nhat Hanh

Obsah ÚVOD – DÍTĚ V NAŠEM NITRU

7

ČÁST PRVNÍ – UČENÍ O LÉČBĚ A UZDRAVENÍ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Energie uvědomění Jsme našimi předky i našimi dětmi Prvotní strach, prvotní touha Jak dýchat, chodit a nechat věci plavat Transformace utrpení Uzdravení vnitřního dítěte Usmíření Jak se stát bódhisattvou

15 23 33 39 53 67 77 103

ČÁST DRUHÁ – PŘÍBĚHY O LÉČBĚ A UZDRAVENÍ Dětský pohled – Lillian Alnev Jak mohu pomoci? – Joanne Friday Skutečné já – Glen Schneider Praxe s přítelem – Elmar Vogt

117 121 125 129

ČÁST TŘETÍ – METODY UZDRAVENÍ Odstranění objektu Šestnáct dechových cvičení Dopis od vnitřního dítěte Patero dotyků země Mírová smlouva Nový začátek Emocionální uvolnění a tělesný pohyb

135 137 153 155 159 161 165

5

1

Energie uvědomění

E

nergie uvědomění je jako balzám, s jehož pomocí si můžeme uvědomit a léčit naše vnitřní dítě. Jak je ale možné tuto energii kultivovat? Buddhistická psychologie rozlišuje ve  vědomí dvě části – jednou je vědomí jako mysl, druhou vědomí jako sklad nebo archív. Vědomí jakožto mysl je naše aktivní povědomí, západní psychologie je nazývá „vědomou myslí“. Usilovat o kultivaci energie uvědomění znamená snažit se zapojit naše aktivní povědomí do  všech našich aktivit, tedy být ve všem, co děláme, skutečně přítomni. S  plným vědomím chceme pít čaj stejně jako projíždět město autem. Při procházce si chceme být plně vědomi toho, že kráčíme. Když dýcháme, usilujeme o to, být si toho skutečně vědomi. Archiv vědomí by se mohl také nazvat zásobárnou vědomí – je to samotný základ našeho vědomí. V západní psychologii se nazývá „nevědomou myslí“. Je to místo, kde jsou uloženy všechny naše minulé zkušenosti. Archivní vědomí má schopnost učit se a zpracovávat informace. Často se stává, že máme pocit, jako by naše mysl v našem těle nebyla přítomna. Běžné každodenní činnosti vykonáváme často jakoby bez účasti naší vědomé mysli. Mnohé činnosti může zajišťovat pouze naše archiv15

USMÍŘENÍ

Habituální energie Účelem meditace je podívat se na  nějaký problém nebo věc hlouběji a  dohlédnout až ke  kořenům, z  nichž vyrůstá. Ať už děláme cokoliv, pokud se na  to podíváme skutečně pozorně, jsme schopni rozpoznat zárodky tohoto jevu, které mohou přicházet od  našich předků. Ať už podnikneme jakékoliv kroky, dělají je spolu s námi naši předkové. Otec, děd i  praděd je dělají s  námi; a  s  námi je dělá i  naše matka, babička a prababička. V každé buňce našeho těla jsou přítomni i naši předkové. Některá semena jsme v průběhu našeho života zasadili sami, ale mnohé zárodky byly zasazeny dávno předtím, než jsme se tu my sami objevili v tomto svém těle. Naše jednání je někdy bez záměru, ale i to je jednání. Tlak na nás vykonává „habituální energie“. To ona nás nutí dělat různé věci, aniž bychom si je uvědomovali. Někdy něco uděláme, aniž bychom si toho byli vědomi, a jindy něco uděláme dokonce i tehdy, když to udělat nechceme a potom říkáme: „Nechtěl jsem to udělat, ale je to silnější než já, něco mě k tomu nutilo.“ A to je ten zárodek. Habituální energie, která může přicházet z hlubin mnoha generací v minulosti. Spoustu věcí jsme zdědili. S  pomocí uvědomění můžeme vnímat habituální energii, která na  nás přešla od  našich předků. Najednou vidíme, že naši rodiče nebo prarodiče měli podobné slabiny, jaké máme my. Je možné, že si bez odsuzování uvědomíme, že naše různé negativní návyky mají původ v těchto rodových kořenech. Můžeme tedy své nedostatky a habituální energie přijmout s úsměvem. Uvědomíme-li si je, máme možnost volby. Můžeme jednat jinak. Cyklus utrpení můžeme ukončit, a to právě teď. Možná, že dříve, když jsme si všimli, že něco děláme neúmyslně, něco, co jsme možná zdědili, kladli jsme to za vinu sami sobě. Pohlíželi

30

Jsme našimi předky i našimi dětmi

jsme sami na sebe jako na individuální izolované já se spoustou nedostatků, ale s pomocí uvědomění se můžeme začít měnit a zbavit se těchto habituálních energií. Praktikujeme-li uvědomění, rozpoznáme, že dochází k  habituálnímu jednání. To je první poznatek, první vhled, který uvědomění přináší. Pokud máme potřebu se tím dále zabývat, pomůže nám uvědomění a soustředěnost najít kořeny našeho jednání. Inspirací pro ně mohlo být něco, k čemu došlo včera, nebo to mohla být záležitost tři sta let stará, jejíž kořeny bychom našli u některého z našich předků. Jakmile jsme si vědomi svého jednání, můžeme uvážit, zda je prospěšné, a pokud není, můžeme se rozhodnout, že v něm nadále nebudeme pokračovat. Pokud jsme si vědomi habituálních energií v nás a v našich myšlenkách, slovech a činech se začne více prosazovat záměr, pak můžeme změnit nejen sami sebe, ale i naše předky, kteří tato semena zasadili. Jednáme tak nejen ve svůj vlastní prospěch, ale také pro dobro našich předků i potomků; a koneckonců i pro dobro celého světa. Pokud jsme schopni odpovědět na  provokaci úsměvem, může to znamenat, že si jsme této naší schopnosti vědomi a vážíme si jí; a můžeme tímto způsobem pokračovat. Když toho budeme schopni, bude to znamenat, že i naši předkové byli schopni zasmát se tomu, co je provokovalo a  dráždilo. Je-li byť jen jediný člověk schopen zachovat klid a v reakci na provokaci se usmát, má celý svět větší naději na mír. Klíčem je být si vědom svého jednání. Naše uvědomění nám pomáhá pochopit, odkud pochází naše jednání a kde jsou jeho kořeny.

31

USMÍŘENÍ

Pomůžeme tak ramenům se uvolnit, aby už nebyla tak ztuhlá. Pokračujeme k plícím a s radostí je přijmeme: Nadechuji se a uvědomuji si své plíce. Vydechuji a usmívám se na své plíce. Vždyť plíce pracují tak těžce a já jim nedopřávám dostatek čerstvého vzduchu. Nadechuji se a uvědomuji si své srdce. Vydechuji a usmívám se na své srdce.

Moje srdce bije ve dne v noci. Měl bych přestat kouřit a pít alkohol, protože mám o své srdce opravdu strach. Takto projdeme celým tělem, prosvítíme jej světlem uvědomění, uznání a  přijetí, usmějeme se na  ně. Uděláme si na  to dostatek času, deset, patnáct, možná dvacet minut, abychom jej tou energií uvědomění skutečně pomalu prozářili a na každou z jeho částí se usmějeme, aby se mohla každá zbavit napětí, které se v ní nachází. Pokud se dostaneme k  nějaké části, která není v  pořádku nebo je nemocná, setrváme u  ní déle, abychom ji opravdu uznali a  přijali. S  energií uvědomění ji přijmeme, usmějeme se na  ni  a  pomůžeme jí, aby se napětí v  ní uvolnilo. Narazíme-li na  fyzickou bolest, budeme díky našemu  uvědomění vědět, že jde právě a jen o  fyzickou bolest. Takto, s pomocí uvědomění a pozornosti, budeme uvolněnější a i léčba a uzdravení budou tím pádem rychlejší.

Není rozdíl mezi prostředky a cíli Praktikujeme-li vědomou chůzi, nejsou již naše kroky prostředkem, s jehož pomocí dojdeme k cíli. Když jdeme do kuchyně připravit si jídlo, neuvažujeme nad tím, že „musím jít do kuchyně pro jídlo“. Při vědomé 44

Jak dýchat, chodit a nechat věci plavat

chůzi si můžeme říci: „Je příjemné jít do kuchyně.“, a každý krok je sám o  sobě cílem. Zmizí rozdíl mezi prostředky  a  cíli. Neexistuje již cesta ke štěstí, samo štěstí je cestou, neexistuje cesta k osvícení, to osvícení je cestou. Když uděláme krok s plným vědomím, jsme již součástí osvícení. Jsme osvíceni ohledně skutečnosti, že vykonáváme tento krok. Každý krok má v sobě krásu. Mytí nádobí může být aktem osvícení. Mýt nádobí je skvělé!

Pečujeme o bolestivé pocity Umíme-li se za pomoci uvědomění postarat o své tělo, můžeme se pokusit vstoupit do říše pocitů. Meditovat o pocitech znamená být si vědom každého pocitu, který se objeví, ať už je tento pocit příjemný, nepříjemný, neutrální nebo smíšený. Dříve než budeme schopni se  o  bolestivé pocity postarat, je dobré se nejprve naučit to, jak se postarat o pocity, které bolestivé nejsou. Buddha radí, abychom si vytvořili pocit radosti a štěstí, z něhož bychom čerpali výživu a podporu nutnou k tomu, abychom byli schopni se zabývat bolestivými pocity. Tak jako chirurg může dojít k názoru, že je pacient příliš slabý na to, aby podstoupil operaci, a doporučit, aby si nejprve odpočinul a nabral sil, aby operaci zvládl, musíme i my nejdříve posílit naši základnu radosti a štěstí, než se zaměříme na naše utrpení. Začneme tedy s radostí. V našem vědomí vždy existují zárodky či semena radosti a štěstí. Nadechuji se a jsem si vědom pocitu radosti v sobě. Vydechuji a usmívám se na pocit radosti v sobě. Nadechuji se a jsem si vědom pocitu štěstí v sobě. Vydechuji a usmívám se na pocit štěstí v sobě. 45

USMÍŘENÍ

Uznání utrpení Předpokládejme, že skrze nácvik meditace v chůzi jsme navázali kontakt se zázrakem života. Při chůzi se nám však v mysli stále objevuje jistý obraz z dětství, skrze nějž povstávají pocity utrpení, strachu a zoufalství a ačkoliv praktikujeme meditaci v chůzi, nejsme schopni se z chůze těšit. Kráčíme, ale nejsme v ráji, jsme v pekle. Utrpení je všude kolem nás. Prvním krokem tedy je přiznat si jeho existenci: „Utrpení je ve mně.“ Nadechuji se a vím, že pocit utrpení, zoufalství, neštěstí a strachu je ve mně. Vydechuji, přijímám a objímám pocit utrpení ve mně.

S pomocí uvědomění a koncentrace se můžeme vrátit k tomu obrazu a  poznat, co mu dalo vzniknout. „Prožívám toto, protože se mi přihodilo tamto.“ Prostřednictvím uvědomění a koncentrace můžeme na tento obraz reagovat s vědomím, že již nejsme bezmocné děti. Jsme dospělí a máme sílu a schopnosti ochránit se. Někteří z  nás do  této země přišli jako přistěhovalci. Mnozí z  nás, hlavně z jihovýchodní Asie, přepluli oceán na lodi a jako tzv. boat people našli útočiště na Západě. Během cesty jsme zažili mnoho strachu. Naše loď se mohla kdykoliv potopit a my s ní. Mohli nás zabít nebo zranit žraloci či piráti. Ti z nás, kteří to prožili, mají obrazy těchto nebezpečí stále před očima. Jsou uloženy hluboko v našem vědomí. Teď jsme však dosáhli druhého břehu. Máme status uprchlíků. Pod nohama máme pevnou zem. Někdy však zapomínáme. Občas se nám vybaví obrazy těch chvil plných nebezpečí a  my opět trpíme, ačkoliv jsme v bezpečí. Pokaždé, když se nám ty obrazy vybaví, je důsledkem nové utrpení. Opravdu tomu tak je, přestože se skutečné utrpení odehrálo kdysi dávno.

54

6

Uzdravení vnitřního dítěte

J

ako děti jsme velmi zranitelní, ke zranění může dojít opravdu velmi snadno. Otec se na nás přísně podívá a my jsme nešťastní. Hrubé slovo matky nás může zasáhnout přímo u srdce. Jako malí máme spoustu pocitů, které je pro nás obtížné vyjádřit. Pokoušíme se o to znovu a znovu a někdy, když přece jen slova najdeme, dospělí kolem nás neslyší, neposlouchají, nebo nám vůbec nedovolí promluvit. Vraťme se tedy k sobě domů a mluvme k našemu malému dítěti, naslouchejme mu a reagujme na ně přímo. Také jsem to tak dělal, přestože mi mí rodiče dali dostatek lásky a péče. Tato praxe mi nesmírně pomohla. Dítě je v  nás pořád a  možná je hluboce zraněné. Dlouhou dobu je v našem nitru zanedbávané dítě. Měli bychom se k němu vrátit a utěšit ho, dát mu svou lásku a péči.

Meditace k pětiletému dítěti Tuto meditaci můžeme provádět vsedě nebo v  chůzi. Musíme si najít klidné místo, kde se budeme cítit pohodlně a uvolněně a kde nás alespoň

67

USMÍŘENÍ

se stavěli jeden proti druhému a navzájem se obviňovali, bychom si měli navzájem pomáhat a společně, s pomocí učitele a celé společnosti, cvičit a kultivovat naši praxi.

Rozšíření srdce Znal jsem jednoho mladého muže, který byl tak rozhněvaný na svého otce, že říkal: „Se svým otcem nechci mít nic společného.“ Chápeme ho, má totiž pocit, že veškeré jeho utrpení pochází od jeho otce a že on sám chce být úplně jiný než jeho otec. Chce se zcela odříznout od této části své existence. Kdyby se však na celou věc lépe podíval, uvědomil by si, že i když otce nenávidí celou svou bytostí, je jeho pokračováním. Jeho nenávist k otci je nenávistí k sobě samému. K přijetí našeho otce neexistuje žádná alternativa. Pokud je naše srdce malé, nemůžeme ho obejmout a přijmout – k tomu musíme mít srdce velké. Ale jak můžeme své srdce zvětšit tak, aby v něm bylo dost místa i pro našeho otce? K rozšíření našeho srdce vede jedině cvičení hlubokého pohledu, jen díky němu se může naše srdce zvětšit do nepředstavitelných rozměrů. Srdce, které je možné změřit, není velkým srdcem. Existují čtyři elementy, které dohromady tvoří skutečnou lásku, čtyři nezměřitelné mysli. Jsou jimi mettá (milující laskavost), karuná (soucit), muditá (radost) a  upekkhá (rovnováha, nerozlišování). Naše cvičení zahrnuje všechny tyto prvky a v jeho důsledku se naše srdce zvětší, až je nezměřitelné, a jak se naše srdce začíná rozšiřovat a růst, jsme schopni postupně obsáhnout a unést jakékoliv utrpení. Když utrpení v našem nitru přijmeme, bolest zmizí a my trpět přestaneme. Buddha používá pro popis nezměřitelného srdce následující analogii. Pokud je voda v naší sklenici znečištěná, této vody se nenapijeme a vylijeme ji, avšak když tu špinavou vodu vylijeme do velké řeky, může-

82

Usmíření

me se vody z ní napít bez obav. Řeka je tak velká, že všechen kal a špínu přijme a my z ní můžeme pít. Dokud je naše srdce malé, nejsme schopni snést všechnu tu bolest a utrpení, které nám způsobili ostatní lidé nebo celá společnost. Jakmile však bude naše srdce velké, budeme bolest moci přijmout a naše utrpení se rozplyne. Díky cvičení čtyř nesmírných myslí bude naše srdce velké jako řeka.

Meditace mettá Mettá znamená milující laskavost. Jeho kořenem je slovo mitra – přítel. Mettá meditace nám pomáhá spřátelit se se sebou samými i s druhými. Začneme přáním: „Kéž bych/Nechť jsem…“ Pak překročíme úroveň pouhého přání a podíváme se pozorněji na všechny pozitivní i negativní vlastnosti předmětu naší meditace, v tomto případě nás samých. Ochota či odhodlání milovat ještě není láskou. Podívejme se na to lépe a hlouběji, celou svou bytostí, abychom to pochopili. Nejde jen o to opakovat slova, to je autosugesce. Nahlédněme do hloubi svého těla, vnímejme pozorně své pocity, vjemy, mentální formace i vědomí a během několika týdnů se naše přání milovat promění v hluboký záměr. Láska prostoupí naše myšlenky, slova i jednání a my zjistíme, že jsme se stali klidnými a šťastnými. Světlo prostoupí naše tělo i ducha. Meditace lásky pochází z 5. století n. l. a je součástí traktátu Visuddhimagga (Cesta očištění), systemizace Buddhova učení, jehož autorem je buddhistický théravádový učenec Buddhaghóša. Meditaci lásky začínáme cvičit ve vztahu k sobě samým („Kéž/Nechť jsem“). Dokud totiž nejsme schopni milovat a starat se o sebe samé, nepomůžeme příliš ani ostatním. Poté pokračujeme meditací na ostatní („Kéž/Nechť on/ona/ oni“ ) – nejdříve na někoho, kdo se nám líbí, pak na osobu vůči nám

83

USMÍŘENÍ

Všechen svůj čas jsem trávila venku, kde jsem si postavila malou vesničku, v níž nebyla škola ani obchod s lihovinami, kostel nebo vězení. Vytvořila jsem si svůj fantastický svět, kam moji trýznitelé nesměli. Postavila jsem si domečky z dřívek a klacíků pokryté trávou i kamenné domky se střechami z kůry. Vyrývala jsem v zemi cesty a stavěla hráze dešťové vodě, aby mohla naplnit kanály a jezera. A tak rostl jeden dům za druhým, až z nich bylo městečko. Byla tam i farma s obrovskými ředkvemi a mrkvemi, které vyrostly ze semen z naší zahrady. Do domečků se nastěhovala moje nejoblíbenější hospodářská zvířata i různí dinosauři a žili tam jako jedna rodina. A jak jsem tak po celý rok pracovala na svém malém stavebním projektu, vytvořila se u mne jakási smyslová iluze, v  jejímž důsledku jsem viděla celý svět jakoby z výšky nějakých pětadvaceti centimetrů. Tento můj „dětský pohled“ se mi moc líbil a měla jsem díky němu pocit, že jsem v bezpečí. Jednoho zimního nedělního rána jsem se probudila brzy, oblékla se a celá vzrušená se těšila, že uvidím své městečko pokryté novým sněhem. Když jsem procházela kolem zástěny z  jalovce u  našeho zadního vchodu, uviděla jsem malé a tmavé otisky bot ve sněhu, které vedly od hlavního vchodu směrem k mé vesničce. Byly to stopy bot s pevnými podrážkami a ne gumové galoše, jaké jsme v zimě všichni nosili. První, co mě napadlo, bylo to, že je docela nepohodlné chodit ve sněhu v botách do školy. Celá situace se mi však naplno vyjevila o chvíli později. Bylo to jako rána mezi oči. Nejsem si schopna vybavit stopy, které by vedly zpět. Vypadalo to, že ten nezvaný host a celá moje vesnice se všemi zvířaty se vznesla do vzduchu. S křikem jsem běžela zpět do domu, a nakonec jsem obvinila svého otce, že to on zničil můj malý svět jako bizarní trest za něco, co jsem provedla. Dodnes přesně nechápu, co se tam vlastně stalo. Již předtím jsem zažila různé násilnosti a krutosti, ale nikdo mi dosud nic doslova ne118

Praxe s přítelem Elmar Vogt

V

 červnu roku 2006 jsem byl v Plum Village na ústraní, ale téměř po celé tři týdny jsem byl nemocný. Měl jsem silné bolesti břicha a většinu času jsem strávil v posteli. Měl jsem také úporný průjem a moc jsem nejedl, ale lidé kolem mne, mniši, laici i moji spolubydlící, dělali, co mohli, aby mi pomohli. S jedním ze spolubydlících na pokoji jsem navázal skutečně hluboký vztah. Přivezl si s sebou concertinu, takový miniaturní akordeon s  tlačítky, a  brzy jsme zjistili, že si oba rádi zazpíváme. Když jednou v podvečerním slunci seděl venku v trávě a hrál a zpíval americké folkové písně, přidal jsem se k němu s druhým hlasem. Od toho dne jsme ve volném čase vždy zpívali společně. Vznikl mezi námi úzký vztah plný vzájemné důvěry a my se stali přáteli. Jednoho rána, již ke konci ústraní, jsem ještě ležel v posteli, když se  můj spolubydlící vrátil ze snídaně. Sedl si na  okraj mé postele a  zeptal se, jak se cítím, a pak se zeptal, jestli bych nechtěl při meditaci prozkoumat ten hrozný pocit v břiše. Souhlasil jsem. Nejdřív mi zazpíval několik písní, načež zazvonil na zvon a řekl mi, abych se soustředil

129

Usmíření Zenový mistr Thich Nhat Hanh ukazuje, jak může praxe uvědomění pomoci vyléčit traumata a utrpení z dětství. Představuje praktické techniky transformace hněvu, smutku a strachu, díky nimž můžeme dosáhnout vnitřního usmíření, radosti a klidu. Thich Nhat Hanh je buddhistický mnich, který po celý svůj život usiluje o mír a usmíření ve světě. Martin Luther King, Jr. ho proto v roce 1967 navrhl na Nobelovu cenu míru. Žije v jihozápadní Francii. Pravidelně cestuje po celém světě a vede ústraní a semináře uvědomělého života. Je autorem knih Mír v nás, Cesta k plnému vědomí, Dopis z lásky, Jsme tady a teď a mnoha dalších. „Jeden z největších vizionářů současnosti nám z plnosti svého soucitu ukazuje cestu k uzdravení našich vnitřních zranění a k tomu, jak znovu navázat vztah k druhým lidem i k sobě samým. Nechte se prostoupit moudrými slovy tohoto autora.“ Daniel J. Siegel, M.D., autor knihy Vnitřní nazírání „Thich Nhat Hanh čtenáři představuje efektivní cestu vedoucí ke smíření s bolestnými prožitky. Jeho láskyplný přístup je založen na hlubokém porozumění nejrůznějším výzvám a problémům, s nimiž se v životě nevyhnutelně setkáváme, stejně jako na přesvědčení, že každý z nás může dojít opravdového štěstí.“ Rick Hanson, Ph.D., autor knihy Buddhův mozek „ …k těžkému úkolu, jímž je léčba zranění z dětství, využívá technik a principů buddhismu. Krásná kniha plná hlubokého soucitu.“ Jasmin Lee Cori, MS, LPC, autorka knihy Healing from Trauma

www.anag.cz