Jak se vypořádat s domácím násilím
Příručka pro muže, kteří se chtějí změnit
OBSAH
Příručka pro muže, kteří se chtějí změnit
2
Č. 1
Co se to děje ve vašem životě?
4
Č. 2
Jak se cítíte?
5
Č. 3
Jak vaše chování ovlivňuje ostatní?
8
Č. 4
Kam patříte, kam se hodíte vy?
9
Č. 5
Máte nad sebou větší kontrolu, než si myslíte
12
Č. 6
Kam směřujete?
13
Č. 7
Jak se rodí násilí?
15
Č. 8
Proč jsou vztahy tak důležité?
16
Č. 9
Jiní muži: jak se rozhodli? Důležité kontakty
Kapitola 1
Co se to děje ve vašem životě?
„Měl jsem skvělou práci, bezvadný život a společenské kontakty - alespoň jsem si to myslel. Nedávno mi moje žena Petra nečekaně řekla, že odejde, jestli se k ní nepřestanu chovat hrubě.
Tuto knížku možná čtete proto, že prožíváte nečekané situace a obavy:
Nebyl jsem k sobě úplně upřímný. Sám sebe jsem přesvědčoval, že jsou to Petřiny představy a přecitlivělost a že ji to časem přejde. Ale pak jsem si všiml, že je Petra uzavřená, a začal jsem vnímat, jaký to má vliv na syna Martina. Začal jsem si více všímat, jak se k Petře chovám v soukromí. Asi to bylo to nejlepší, co jsem mohl v té chvíli udělat. Nebil jsem ji, ale uvědomil jsem si, že ji stále kontroluji. Chtěl jsem s tím přestat.“ Aleš, 40 let
Vadí vám, jak svým chováním ovlivňujete své děti, nebo jste si uvědomil, že se vaše děti začínají chovat jako vy; Možná máte nepříjemný pocit z toho, co jste řekl nebo udělal své partnerce; Máte strach, že vás partnerka opustí; Nebo vás partnerka právě opustila a vy se bojíte, že se už nevrátí; Byl jste vykázaný, ale rád byste se k partnerce zase vrátil; Aleš našel pomoc, kterou potřeboval. Než ji však vyhledal, musel sám pochopit, že se musí změnit. Možná, že i vy procházíte něčím podobným, čím si prošel Aleš. Aleš si uvědomil, že se choval k Petře hrubě. To, že ji neuhodil, neznamená, že by ji neuhodil příště. Všiml si, že Petra i Martin jsou uzavření. Petra dokonce Alešovi řekla, že jestli se jeho chování nezlepší, tak od něj odejde, a Aleš tomu věřil. Všechny páry se občas neshodnou a hádají se. Aleš a Petra nebyli výjimkou. Jenže tady už nešlo o běžné hádky a dohady. Aleš svou věčnou kontrolou Petru týral, aby dosáhl svého. Mezi nimi se něco podstatného změnilo. Co se děje ve vašem životě právě teď? Možná jste nedávno své partnerce ublížil? Možná od vás odešla? Třeba jste rozzlobený, zažíváte pocity viny a ztráty nebo se bojíte budoucnosti bez ní. Trápí vás, jaké následky vaše agrese zanechala na dětech? Možná jste své partnerce ještě neublížil, ale bojíte se, že byste mohl?
Jestliže se toho bojíte, odpovězte sám sobě na několik důležitých otázek:
„Tvrdě pracuju, 10 až 12 hodin denně. Těším se na to, až se zase po práci uvidím se svými kamarády. Možná se na to těším až moc. To mi aspoň říká moje přítelkyně Štěpánka. Taky mi tvrdí, že jsem bezohledný sobec a nezajímají mě naše děti ani ona. Někdy je pro mě těžké vydržet její tlak a příval výčitek…
1. Nadáváte často své partnerce a neustále ji kritizujete? 2. Pokoušel jste se někdy zabránit partnerce, aby nedělala něco, co chtěla? (např. jít ven s přáteli, chodit do práce, studovat atd.) 3. Kontrolujete rodinné finance a nedovolíte, aby partnerka měla vlastní peníze pro své potřeby? 4. Vyhrožoval jste někdy partnerce, že po ní něco hodíte nebo ji uhodíte? 5. Vyčítal jste partnerce, že si příliš všímala někoho jiného? 6. Uhodil jste někdy svou partnerku, strčil do ní nebo ji pevně sevřel, abyste dosáhl svého? 7. Naléhal jste někdy na partnerku, aby s vámi měla sex, když nechtěla?
Jestliže chcete, aby ve vašem vztahu s partnerkou a dětmi nebylo napětí, strach a násilí, nabízíme vám pro začátek několik nápadů a doporučení: Může existovat hodně věcí, na kterých se s partnerkou neshodnete. V běžném partnerském vztahu je vyřeší vzájemná diskuse. V atmosféře neustálé kontroly a nedůvěry však nemůže proběhnout výměna názorů. Nejdůležitější je odstranit z vašeho vztahu strach. Tyto neshody nemůžete ve vztahu vyřešit ani o nich diskutovat, dokud se s vámi nebude vaše partnerka cítit bezpečně. Možná chcete vinu za to, co se s vámi děje, svést na někoho jiného. To vám ale nepomůže. Soustřeďte se na to, co můžete udělat JINAK právě VY, NE na to, co chcete, aby DRUZÍ dělali JINAK. Počítejte s tím, že trvalá změna vašeho chování si vyžádá dlouhý čas. Jestliže se vás partnerka a děti bojí, bude nějakou dobu trvat, než si všimnou, že jste se změnil, a začnou se s vámi cítit bezpečně.
A hlavně… Vím, že se na ni rychle naštvu. Teď ale vím, že je potřeba mnohé věci napravit. Především ale nechci, aby se mě bála. Tuto změnu chování dlužím nejenom jí, ale i sobě.“ Roman, 24 let
Jestliže jste se skutečně rozhodl změnit své chování, udělal jste důležitý krok. Překonal jste první těžkou překážku! Projevil jste velkou odvahu, když jste se dostal tak daleko. Tato knížka vám přináší nějaké informace a nápady, které vám pomohou udělat změny, které musíte provést. Vašimi průvodci mohou být Aleš, Tomáš a Roman z této knížky, kteří zažili něco podobného. Možná vám pomohou některé jejich zkušenosti. Mnoho mužů, kteří se ke svým partnerkám chovají agresivně, popisují svůj neklid a potřebu kontrolovat situaci, i když nejsou s partnerkou. Možná prožíváte něco podobného a uvědomujete si, jak jsou tyto pocity nepříjemné a vyčerpávající.
Kapitola 2 „Jak někdo zaklepal na dveře, když jsem komandoval Nikolu, okamžitě se ze mě stal pan Hodný, ale jakmile se za ním zavřely dveře, tak jsem v sekýrování Nikoly plynule pokračoval.“ Tomáš, 37 let
Jak se cítíte? Mnoho násilných mužů říká, že cítí bezmoc, protože se chtějí změnit, ale zdá se jim, že to sami nedokážou. Někdy je zaskočí pocity viny, studu a výčitky svědomí, když u svých blízkých zahlédnou ve tváři strach a bolest. Partnerky agresivních mužů říkají, že jsou stále jako na trní – podrobují kontrole každou maličkost, kterou udělají, a co řeknou. V myšlenkách se zaobírají tím, co by tomu řekl partner. Žijí v neustálých obavách, v jaké náladě zase přijde partner domů. Průzkumy nyní ukazují na vážné dopady domácího násilí na děti. Děti, které byly svědky domácího násilí, se mohou projevovat nervózním a uzavřeným chováním, slabými výsledky ve škole, nočním pomočováním nebo agresivním vyjadřováním a jednáním. Někteří lidé si myslí, že muži, kteří se chovají násilně a agresivně, musí být psychicky nemocní. Považují je za blázny. Někdy si to o sobě myslí i muži s agresivním chováním. Ale většina násilných mužů vede normální život. Nechová se násilně a nekontroluje na veřejnosti své partnerky. Muži se sklony k agresivitě většinou pečlivě zvažují, KDY, KDE A JAK SE BUDOU CHOVAT NÁSILNICKY. VŠICHNI MÁME MOŽNOST VOLBY.
Kapitola 3 „Martinova učitelka se mě zeptala, jestli je doma všechno v pořádku. Prý má v posledním půlroce obavy z Martinova chování. Vysvětlila mi, že se syn v hodinách přestal snažit a hodně vyrušuje. To mě donutilo se zamyslet, jak moc moje chování syna ovlivňuje.“ Aleš, 40 let
Jak vaše chování ovlivňuje ostatní? Možná si myslíte, že domácí násilí ovlivňuje jen dva lidi – vás a vaši partnerku. Ale ono má dopad na všechny členy rodiny - a zejména na vaše děti. Někdo je přesvědčen, že děti nezajímá, když se doma dva dospělí hádají. Věří, že děti rychle zapomenou na věci, které viděly, jako je bití matky nebo když na sebe rodiče doma křičí. Děti ale nezapomínají! Hodně trpí tím, že jsou svědky násilí. Některé děti, obzvláště ty starší, mohou vstoupit do hádky a snažit se pomoci své matce, nebo zabránit jednání agresivního partnera. Děti jsou často šokované tím, co doma zažívají. Děti mají tendenci si myslet, že svět se točí kolem nich. Mohou mít proto pocit, že násilí je jejich chyba a že to způsobily svým chováním. Mohou se cítit provinile a jsou zmatené svou láskou k otci, když se jim zároveň nelíbí jeho násilí. Děti vědí, jak se cítí uvnitř, ale může být pro ně těžké říct to dospělým. Mohou být vyděšené, anebo neumějí své pocity vyjádřit slovy. Děti nemají sílu zastavit probíhající násilí. Nemají na výběr, musí v tom žít, dokud se jeden z dospělých nerozhodne odejít, nebo se změnit. Domov by měl být místem, kde se dítě cítí bezpečně. Bohužel někdy je to místo, kde se dítě nejvíce bojí…
Změny v chování vašeho dítěte Všiml jste si, že se vaše dítě začalo chovat některým z následujících způsobů? zvýšená úzkost, obavy nervózní chování, uzavřenost málo zájmů, málo společenských aktivit nebo neprospěch ve škole noční pomočování
nesoustředěnost bolesti hlavy, žaludeční křeče, astma nebo koktání sklony k týrání zvířat agresivní chování při hře útěky z domova nebo vyhrožování útěkem
Děti se učí zvládat problémy podle toho, co vidí u dospělých ve svém okolí. Jestliže rodiče řeší neshody a konflikty křikem a zlostným chováním, tak je to způsob, který se dítě naučí. Jestliže jsou děti trestány bitím nebo pohlavkem či hrubou silou, nebo když vidí podobné útoky proti matce, je to vlastně něco, čemu se v rodině naučí a co v dalším životě považují za správnou nebo „normální“ věc. Vzory násilí a hrubosti se snadno napodobují a mohou se stát vzory pro život. Jak děti rostou a navazují své první vztahy, mohou se začít chovat tak, jak se naučily. V tomto případě se násilné chování může předávat z generace na generaci. To, že přijímáte odpovědnost za své násilné chování a začínáte s tím něco dělat, znamená, že máte dobrou šanci prolomit tento vzor. Další generace dětí včetně vašich synů a dcer bude prosperovat z vašeho rozhodnutí, které nyní učiníte.
Kapitola 4 „Nikdy jsem nemyslel na to, jak jsem Petře komplikoval a narušoval kontakty s jejími přáteli. Jak jsem jí bránil mít víc času jen pro sebe. Teď si uvědomuji, jak moc jsem ji kontroloval. Proto se Petra po celou dobu pětiletého vztahu cítila osaměle a izolovaně.“ Aleš, 40 let Aleš se stále snaží pochopit to, co vlastně Petře po dlouhou dobu prováděl. Teď ví, že je to násilnické chování. Petra je připravena dát mu ještě šanci. Aleše upozornila, že musí být upřímný a myslet změnu vážně. Jinak od něj odejde.
Kam patříte? Domácí násilí je více než bití. Je to chování, které vede k fyzickému, sexuálnímu a/nebo psychickému poškození, nucené izolaci, ekonomickému vydírání; je to chování, které oběť udržuje v neustálém strachu.
Domácí násilí má mnoho podob. Zahrnuje:
fyzické násilí údery pěstí, škrcení, facky, přetlačování, strkání, házení věcmi, rozbíjení věcí, ničení majetku, ubližování domácím zvířatům a zastrašování, že tyto věci uděláte;
sexuální násilí vymáhání si sexuálního styku proti vůli druhého partnera, vyhrožování fyzickým násilím během sexu nebo nucení partnera k praktikám, které odmítá;
sociální násilí bránění v kontaktu s přáteli, izolování partnera od rodiny, bránění v používání auta nebo mobilu;
ekonomické násilí převzetí veškeré kontroly a rozhodování nad rodinnými financemi jedním partnerem tak, že druhá osoba nedisponuje žádnými penězi na své osobní potřeby;
psychologické a emocionální násilí ponižování, výsměch, výhrůžky, zastrašování, vulgární napadání a slovní násilí, urážky, obtěžování či neustálá kritika.
„Jo, určitě byly chvíle, kdy jsem věděl, že Nikola nemá zájem o sex. Ano, snažil jsem se ji přesvědčit, ale když to nezabralo, tak jsem na ni křičel. Někdy jsem ji vzal pod krkem a vyhrožoval jí. Nyní si uvědomuji, že nemám právo vyžadovat sex po manželce proti její vůli. Vůbec se nedivím, že mě opustila. Choval jsem se k ní, jako bych ji vlastnil. Když jednala tak, jak jsem chtěl já, byla moje a všechno bylo v pohodě. Teď už chápu, že být spolu, znamená něco jiného.“ Tomáš, 37 let
Vzpomeňte si na situaci, kdy jste se někoho báli, opravdu jste se hodně báli, že vám tato osoba fyzicky nebo psychicky ublíží. Nyní si představte, že byste šli domů a s tímto člověkem spali. Necítí se náhodou podobně vaše partnerka?
Je důležité, že Tomáš dává Nikole prostor a nechává na ní, aby se rozhodla. Bez ohledu na to, jak mizerně se Tomáš cítí, přijímá fakt, že jejich vztah možná skončil.
Kapitola 5 „Jedna z nejlepších věcí, které mi pomohly lépe porozumět mému chování, byla, že jsem se naučil používat „oddechový čas“. Sylva a já teď můžeme hovořit o našich problémech víc otevřeně. Zdá se, že se mě méně bojí, a všiml jsem si, že se zlepšil i můj vztah se synem.“ Roman, 24 let
Máte nad sebou více kontroly, než si myslíte Muži, kteří se chovali násilně ke svým partnerkám, často popisují, že se „nedokázali kontrolovat“, když se násilí dělo. Také popisují, jak umějí „vypnout“ své agresivní chování, když jsou okolo další lidé. Můžete se daleko více kontrolovat, než si možná myslíte. V zápalu okamžiku si nejspíš neuvědomujete, jakou máte možnost volby. Ale i ve vypjaté situaci jste schopen se rozhodnout. Vybíráte si způsob, jak mluvíte a chováte se k ostatním lidem. I v případě, že jste velmi rozzlobený nebo rozrušený, se můžete rozhodnout, jestli se budete chovat násilně nebo zvolíte jiný způsob, jak situaci řešit.
Bojíte se, že doma ztrácíte kontrolu? Jestliže jste se právě rozešel se svou partnerkou nebo máte k rozchodu blízko, budete pravděpodobně rozrušený nebo dokonce zcela pohlcený svými pocity. A to může být ve vztahu k násilí velmi nebezpečné. Rozhodnutí, jak se budete chovat, jsou velmi důležitá pro budoucnost. Jestliže jste násilný a hrubý, snižuje to šance na řešení problémů s vaší partnerkou. Také to ovlivní dohodu o kontaktech s dětmi nebo o majetku. Jestliže jste zahlcený negativními pocity, vyhledejte okamžitě pomoc od přátel, rodiny nebo profesionálního poradce. S lidmi, kterým věříte, mluvte otevřeně o tom, jak hrozně se cítíte. Neobviňujte svoji partnerku. Pamatujte si, že prvním krokem ke zlepšení situace je uznání zodpovědnosti za vlastní chování. To, že potřebujete pomoc a podporu ve vypjaté situaci, není projev slabosti, ale je to normální a přirozené.
Využijte pro sebe „oddechový čas“! Přestaňte řešit s partnerkou problém ve vypjaté situaci. Využijte pro sebe „oddechový čas“. Může vám pomoci, když si domluvíte schůzku s kamarádem. Možná cítíte, že byste si rád vzal volno z práce. To může být někdy složité zorganizovat, ale pamatujte si, že právě teď není nic důležitějšího, než abyste se postaral sám o sebe a vybral si svůj „oddechový čas“… Získáte tím čas na přemýšlení o svém chování a o tom, jak tím ovlivňujete děti a partnerku.
Co můžu udělat pro to, abych lépe pochopil, jak se chovám ke své partnerce? Uvědomujete si, že když kritizujete nebo srážíte svoji partnerku, útočíte tím také na věci, které jsou pro ni důležité a dělají ji výjimečnou? Jsou to ty samé věci, které na ní obdivujete, když ji zrovna nešikanujete. Tím, že jste vulgární, protivný, krutý a pomstychtivý nebo tím, že používáte osobní informace, které partnerku zraňují, narušujete vážným způsobem váš vztah a podkopáváte vzájemnou důvěru. Důvěra je nejdůležitější podmínkou pro udržení si blízkého intimního vztahu. Emocionální násilí (týrání) se vyskytuje v mnoha podobách a je pro vztah vždy ničivé. Zamyslete se, o co vlastně svým jednáním usilujete. Opravdu chcete, aby se vaše partnerka cítila špatně a měla pocit, že je něco méně než VY? Buďte k sobě upřímný. I když ostatní lidé nepostřehnou, že partnerce ubližujete tím, co říkáte nebo jak se k ní chováte, Vy to víte. Výsledkem vašeho násilného chování bude pravděpodobně to, že se vaše partnerka více uzavře a vzdálí se vám. Chrání se tak před dalším zraňováním a ubližováním. Je to opravdu to, co chcete?
Pravidlo sebekontroly: Zastavte se – Přemýšlejte – Soustřeďte se! Když se přistihnete, že chcete partnerce ublížit tím, že ji budete kritizovat nebo použijete krutá a zraňující slova, o kterých víte, že jí ublíží – ZASTAVTE SE! Pětkrát se pomalu nadechněte – PŘEMÝŠLEJTE! Chci opravdu ublížit osobě, která pro mě nejvíce znamená? – SOUSTŘEĎTE SE! Řiďte se pravidlem:
Musím kontrolovat sebe, ne ji.
Kapitola 6
Kam jdete? Když partneři násilí ve vztahu přehlížejí, věci se jen zhoršují. Dříve nebo později se to stane znovu… a znovu… a znovu… Možná jste si všiml, že se chováte v jakýchsi cyklech. Těchto cyklů si asi všimla i vaše partnerka. Kupujete květiny nebo dárky, píšete dopisy, slibujete, že už se to nikdy nestane, anebo slibujete, že se změníte. Pak se ale násilí objeví znovu a vše začne nanovo.
Kapitola 7
Jak se rodí násilí?
„Přijdu domů unavený z práce. Sylva se mě zeptá, proč jdu pozdě a pak chce, abych strávil nějaký čas s dětmi, než bude večeře, prý „aby nezapomněly, kdo je jejich táta“. Přijde mi, že mě jen provokuje a sekýruje – vždycky si něco najde.“
Ve společnosti je stálý tlak na muže, aby byli silní, živili rodinu, byli výkonní. Když někdo vyrůstá s podobnou představou „správného muže“, může být pro něj těžké se změnit.
Roman, 24 let
Mnoho partnerů ve vztahu s něčím nesouhlasí a hádá se. Nesouhlas je přirozenou a zdravou součástí vztahů. Problém nastává, pokud se jeden z partnerů cítí zastrašený nebo vyděšený, když má říct svůj názor. To zásadně narušuje rovnováhu sil.
Z historického pohledu se na ženy nahlíželo jako na bytosti podřízené mužům. Na počátku 19. století bylo legální, když muž bil svoji manželku, jedinou podmínkou bylo, že k tomu použil hůl ne širší než jeho palec. Časy se změnily. Nyní je napadení kohokoli považováno za trestný čin, trestné je i napadení partnera v soukromí.
Nerovnováha sil
ARGUMENT
DOMÁCÍ NÁSILÍ
„Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel, dokud jsem nezačal chodit do skupiny pro muže, kteří se dopouštějí domácího násilí. Mluvili jsme o tom, že násilné chování může být i něco více než jen bití našich partnerek. Není to jen fyzické násilí, kterým muži ovládají své ženy. Nedával jsem jí peníze nebo jsem jí nedovoloval vídat se s kamarádkami. Uvědomil jsem si, že to, jak jsem Petře kontroloval život, ji přivádělo k šílenství. „ Aleš, 40 let
Alkohol, drogy a násilí
„Často jsem za své násilí obviňoval „pití“. Pak jsem si uvědomil, že někdy přijdu domů a rozbíjím věci bez ohledu na to, jestli jsem si předtím dal pár skleniček s kamarády, nebo jestli jsem úplně střízlivý. Jediný rozdíl byl v tom, že v opilosti jsem toho většinou rozbil víc. Opilý, nebo střízlivý, na Sylvu a děti mělo mé násilí vždycky stejný účinek – děsilo je to“. Roman, 24 let Roman má nyní příležitost si více uvědomovat dopady svého chování na Sylvu a děti.
Někteří muži věří, že jsou agresivní, jen když pijí. To ale neznamená, že alkohol způsobuje násilí. Alkohol pouze pomáhá vyhnout se zodpovědnosti za násilné chování. Jinak řečeno - alkohol je pro mnohé snadnou omluvou za násilí - „to ne já, to alkohol“. Někteří muži, kteří svalují své násilnické chování na alkohol, se násilně chovají i bez něj. Zkrátka existují i muži, kteří jsou násilní a přitom nikdy alkohol nepili nebo neužívali jiné drogy. Existují ovšem také muži, kteří rádi pijí a nejsou nikdy násilní. Pokud si myslíte, že pijete moc nebo že máte problém s alkoholem nebo drogami, uvědomte si, že je to vedle násilí váš další problém. Potřebujete pomoci s oběma těmito problémy. BÝT OPILÝ NEBO POD VLIVEM DROGY NENÍ NIKDY OMLUVOU PRO NÁSILÍ.
„Jednoho dne jsem si uvědomil, že musím dělat něco víc, než se jen omlouvat a slibovat, že se už násilí nebude opakovat. Musel jsem převzít zodpovědnost za své násilí a pracovat tvrdě na tom, abych změnil své postoje a chování. Ulevilo se mi, že jsem si v hlavě urovnal myšlenky. Byl bych na dně, kdybych přišel o rodinu nebo měl záznam v rejstříku trestů.“ Roman, 24 let Roman začal přemýšlet o dopadech svého chování na Sylvu a děti.
Proč jsou vztahy tak důležité? Vzpomeňte si na poslední hádku s vaší partnerkou. Jak jste se po tom cítil? Jak to ovlivnilo zbytek vašeho dne?
Naše schopnost vyrovnávat se s každodenními výzvami je ovlivněna i silou v našich vztazích a podporou od svých blízkých. Silný a podpůrný vztah napomáhá k prožití kvalitního života. Dobrý partnerský vztah je proto důležitý.
Kapitola 9
Ostatní muži: Jak se rozhodli?
Při čtení této brožury jste narazili na Romana, Aleše a Tomáše. Podívejme se, jak se rozhodli a jak se jim nyní daří.
Roman, 24 let, se v průběhu roku zúčastnil dvou terapií zaměřených na konfliktní vztahy. Kvalita jeho rodinného života se výrazně změnila. Nyní si doma se Sylvou více užívá společný čas. Sylva věří tomu, že Roman své chování opravdu změnil. Oceňuje Romana, jak se zlepšil ve vzájemné komunikaci. Nyní mohou spolu diskutovat o nejrůznějších problémech, aniž by se Roman rozčilil. Roman si uvědomuje, že má před sebou ještě kus práce, aby si mohl být jistý, že se nevrátí jeho „staré já“.
Tomáš, 37 let, navštěvoval soukromou manželskou poradnu jednou týdně po tři měsíce. Po jednom incidentu Nikola zavolala policii a policisté Tomáše vykázali na 10 dní ze společného bytu. Soud prodloužil policejní vykázání na jeden měsíc. Zároveň zakázal Tomášovi jakékoliv kontakty s Nikolou. Soudní rozhodnutí Tomáš respektuje, Nikole dává prostor, aby si rozmyslela, jak dál, dodržuje usnesení soudu a nekontaktuje ji. Pro Tomášovu rodinu bylo těžké uvěřit, že se choval násilnicky. Tomáš si uvědomil, že rodičům tvrdil, že za všechno může jen Nikola, tím, jak se k němu chová, a všichni mu uvěřili. Rodinný poradce Tomášovi sdělil, že snad někdy v budoucnu bude možné, aby se s Nikolou setkal, ale musí na sobě pořádně zapracovat. Nikola musí zvážit, zda v sobě ještě najde důvěru v Tomáše a zda se s ním může cítit v životě bezpečně. Nikola může vykázání a zákaz kontaktů s Tomášem prodloužit u soudu až na půl roku.
Aleš, 40 let, toho hodně přečetl, než přišel do skupiny pro konfliktní muže. Zjistil, že mu to pomohlo připravit se na některé věci, o kterých potom ve skupině mluvili. Už není vůči Petře tolik žárlivý a podporuje ji v zapojení se do aktivit mimo domov. Jejich syn se také cítí více v bezpečí. Petra a Aleš se rozhodli mít další dítě.
Jaké jsou vaše možnosti? „Říkal jsem si, že půjdu na skupinu a budu třeba jen poslouchat. Poslouchal jsem, ale taky jsem zjistil, že je pro mě užitečné mluvit o sobě. Přijde mi, že nyní začínám více chápat důsledky svého chování. Jsem rád, že jsem se přihlásil do skupiny a můžu si promluvit o tom, co se mezi námi dělo. Kdybych zůstal takový, jaký jsem, zničil bych všechno, co je pro mě důležité. Dal jsem teď Petře, dětem i sobě šanci být spokojenější.“ Aleš, 40 let
Říci si o pomoc není jednoduché. Vyžaduje to hodně odvahy přiznat si, co jste dělal své partnerce a dětem. Časem zjistíte, že vám vlastně nic nebrání, abyste změnil své násilné chování. Jste připraven přijmout tuto výzvu? Neexistují rychlá řešení, jak pomoci. Jestliže opravdu chcete změnit své chování na celý život, vyžaduje to na dlouhou dobu hodně tvrdé práce. Mnoho mužů říká, že nepotřebují pomoc, že to celé zvládnou sami nebo s pomocí partnerky. Domácí násilí ale není o tom, že to „zvládnete se svou partnerkou“. Je to o odvaze konfrontovat se s tím, jak jste ubližoval svým milovaným, a něco s tím udělat sám. Jestliže chcete převzít zodpovědnost za svoje činy, máte několik možností: můžete si domluvit schůzku s odborníkem; můžete se přihlásit do programu pro lidi, kteří chtějí změnit své násilné chování. Tyto programy jsou často vedeny v rámci skupiny s jinými lidmi, kteří se snaží také řešit své problémy. Zatímco některé muže představa skupinové práce spíše odrazuje a leká, pro většinu lidí je to užitečnější než individuální hovory s odborníkem; také můžete zavolat na tel. linku VIOLA 773 666 784 a anonymně si popovídat s psychologem, který vás vyslechne a nabídne vám možnosti, co můžete se situací dělat. VŠECHNY FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ JSOU NEPŘIJATELNÉ A NĚKTERÉ JSOU DOKONCE TRESTNÝM ČINEM. Domácí násilí – týrání osoby blízké v soukromí je trestným činem. Mezi trestné činy patří nebezpečné vyhrožování a pronásledování, fyzické útoky, ublížení na zdraví nebo vynucování sexu.
Jestliže policie dostane trestní oznámení o vašem násilném chování, začne případ prošetřovat. Policie může zahájit vyšetřování i bez souhlasu vaší partnerky ohrožené osoby. Od roku 2007 má Policie ČR oprávnění vykázat násilnou osobu na 10 dní ze společného obydlí. Soud může policejní vykázání prodloužit až o půl roku. Policie ČR může takto postupovat i bez souhlasu vaší partnerky. SKUPINY PRO MUŽE V hlavním městě Praze se můžete zapojit do skupinových programů (SOS centrum Diakonie, Liga otevřených mužů). Mnoho mužů, kteří navštěvují podpůrné skupiny, mluví pozitivně o užitečné podpoře a povzbuzení, které dostali od ostatních účastníků ve skupině. Muži, kteří se potýkají s problémem domácího násilí, se často cítí osaměle, divně nebo si dokonce myslí, že jsou blázni. Poznání, že nejste v potížích sami, může přinést důležitou změnu do vašeho chování. Pokud chcete další pomoc a radu, jak zastavit v rodině domácí násilí nebo jak změnit své konfliktní chování, zavolejte do poradny VIOLA – intervenční centrum, na telefon 773 666 784.
Přeloženo z příručky „How to deal with domestic violence“, s laskavým svolením od Family and Domestic Violence Unit, Depart. for Child Protection, Government of Western Australia Přeložili: Mgr. Jaroslav Vydra, Mgr. Jana Kreuzmanová Úprava textu: Mgr. Zuzana Chomová, PhDr. Jaroslav Simon, PhDr. Marie Šusterová Vydalo CSSP, Intervenční centrum Praha, Praha 2014
DŮLEŽITÉ KONTAKTY V CENTRU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA VIOLA… tón pro jinou volbu Informační a poradenské centrum pro muže a ženy, kteří mají konfliktní vztahy Tel.: 773 666 784 www.intervencnicentrum.cz Pražská linka důvěry Tel.: 222 580 697 nonstop
