Jak se stát vzorem pro druhé? Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý; ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě (1Tm 4,12). Když si pozorně pročítáme pastorální epištoly (tj. dopisy, které apoštol Pavel napsal svým spolupracovníkům Timoteovi a Titovi), nemůže nám uniknout Pavlův opakovaný důraz na čistotu učení a na příkladný život vedoucích církve i jednotlivých členů.
Lidé následují tvůj příklad, ne tvoje rady Pavel po Timoteovi chtěl, aby se stal vzorem pro své okolí. Věřil totiž, že pokud lidé na mladém Timoteovi uvidí dobrý příklad, nebudou mít důvod jím pohrdat, ale naopak ho budou respektovat a následovat (napodobovat). Činy jsou totiž přesvědčivější než pouhá slova. To je důležitý princip i pro nás! Pokud chceme, aby naši blízcí, přátelé i známí poznali Krista, musí v první řadě vidět v našich životech dobrý příklad, že o Kristu nejen mluvíme, ale především podle Jeho slov žijeme.
Potřebujeme spoléhat se na Ducha svatého Jak ale trvale docílit toho, abychom byli dobrými vzory hodné následování? Jak se cvičit ve zbožnosti (1Tm 4,7)? Na křesťanství je skvělé to, že se dá lehce chápat, ale těžko se uvádí do praxe. Víme, že z vlastních sil nedokážeme žít tak, jak se to Bohu líbí. Nutně potřebujeme spoléhat na Ducha svatého, který v nás přebývá (Ř 8,13-16): Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Ačkoliv se to zdá být velká výzva, stát se vzorem, s Boží pomocí na to máme! On totiž chce formovat naše životy, abychom čím dál víc odráželi charakter Pána Ježíše! Pokud tedy před Bohem nemáme tajnosti a vyznáváme mu své hříchy (1J 1,9), můžeme s radostí usilovat o to stát se příkladným křesťanem, ze kterého budou mít lidé radost! Jak se tedy, podle našeho úvodního verše, můžeme stát vzorem? Když s Boží pomocí budeme žít následující principy, které si blíže rozebereme (1Tm 4,12): ◦ Více naslouchej, méně mluv (buď vzorem v řeči) ◦ Obnovuj svou mysl Božím slovem (buď vzorem v chování) ◦ Miluj své nepřátele (buď vzorem v lásce) ◦ Chraň svou víru (buď vzorem ve víře) ◦ Měj čisté svědomí (buď vzorem v čistotě) 1/5
Více naslouchej, méně mluv (buď vzorem v řeči) Bůh nám dal dvě uši a jednu pusu – neznamená to snad, abychom více naslouchali druhým a méně se snažili prosazovat sebe? Dokonce máme i jedno české přísloví, které vystihuje stejnou myšlenku: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“ V Bibli můžeme nalézt docela dost veršů o tom, jak máme zacházet se svým jazykem a jaké důsledky způsobují naše slova. Podívejme se na některé z nich: Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů. V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů (Př 18,20-21). Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením (Př. 21,23). Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí (Př. 12,18). Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo (Jk 3,2). Být vzorem v řeči je opravdu výzva, co? S Boží pomocí toho však můžeme dosáhnout! Je to o sebekázni pramenící z důvěrného vztahu s Bohem. Král David toužil po tom, aby se jeho slova líbila Bohu – to byla pro jeho slova nejvyšší norma: Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj (Ž 19,15)! Pokud chceme být vzorem v řeči, musíme věnovat více času naslouchání Bohu i lidem a méně mluvit.
Obnovuj svou mysl Božím slovem (buď vzorem v chování) Jak už bylo řečeno výše, chování má větší vliv než pouhá slova. Když lidé vidí naši živou víru, je to víc, než když o ní jen slyší. Existuje tedy způsob, který trvale povede ke zlepšování našeho chování? Díky Bohu můžeme prohlásit, že existuje! A. W. Tozer prý řekl: „Zasaď myšlenku, sklidíš čin. Zasaď čin, sklidíš zvyk. Zasaď zvyk, sklidíš životní styl. Zasaď životní styl, sklidíš osud. Tou nejdůležitější věcí v životě je, co si myslíš o Ježíši Kristu, protože to určuje, kým jsi a jak jednáš!“
Naše myšlenky tedy určují naše chování. Lidská mysl je totiž bitevní pole, kde se rozhoduje o tom, kdo skutečně v životě daného člověka vládne. Křesťané rádi a často vyznávají: „Ježíš je můj Pán!“ Platí to však doopravdy? Jak se to projevuje na skutcích?
2/5
Apoštol Pavel v dopise Filipským popisuje jakýsi „filtr myšlenek“, který nám může pomoci testovat každou myšlenku (Fp 4,8-9): Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi. Všimněme si, že Pavel se nebojí dávat sám sebe jako příklad pro věřící. On totiž trávil s Bohem čas, znal Jeho slovo a dovolil mu, aby proměňovalo jeho mysl. Píše o tom v dopise křesťanům v Římě (Ř 12,1-2): Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Pokud chceme být vzorem v chování, musíme svou mysl obnovovat Božím slovem!
Miluj své nepřátele (buď vzorem v lásce) Jádrem křesťanské etiky je láska i k nepřátelům. Pán Ježíš řekl: „Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. (L 6,35-36)“ Nejlepším příkladem lásky je nepochybně Pán Ježíš, protože On lidi dokonale miloval. Byl k nim dokonale milosrdný a dokonale pravdivý. Jeho cílem bylo vždycky lidem pomoci k navázání vztahu s Bohem. Proto například říkal pokryteckým farizeům, že jsou obílené hroby a smiloval se nad hříšnicí, která si podle zákona zasloužila kamenování. Ježíš nikým nepohrdal, miloval všechny stejně. Ježíšovi nepřátelé mu dokonce vyčítali, že se stýká s lidmi na pokraji společnosti: „Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno – a říkáte: ‚Je posedlý.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků! (L 7,33-34)‘“ Platí o křesťanech, že se přátelí s hříšníky? S lidmi na pokraji společnosti - s těmi, kterými Češi pohrdají? Jaký máme postoj k Romům, politikům, bezdomovcům či uprchlíkům? Jsme ochotni jim pomoci, nebo je všechny ve svých myšlenkách odsuzujeme? Kdosi napsal velmi pravdivá slova: „Když neustále jednáš s lidskými problémy, učiní tě to buď bezcitným, nebo soucitným. Ježíš, navzdory svému zklamání lidmi, nikdy neztratil soucit. Láska není virus, který chytíš, je to vlastnost, kterou bys měl každý den praktikovat.“ Abychom tedy mohli takto milovat všechny lidi, potřebujeme pomoc Ducha svatého: „…Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Ř 5,5)“
3/5
Pokud chceme být vzorem v lásce, musíme milovat i své nepřátele. Když se necháme vést Duchem svatým, budeme soucitní, a ne bezcitní.
Chraň svou víru (buď vzorem ve víře) Co měl Pavel na mysli, když psal Timoteovi, aby byl vzorem ve víře? Na začátku kapitoly píše, že někteří věřící odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami – jsou to pokrytci, lháři a mají vypálený cejch na vlastním svědomí (1Tm 4,1-2). Pavel varuje Timotea, aby zůstal zakotvený ve víře a tím dal příklad ostatním věřícím. Na jiném místě Pavel shrnuje evangelium: Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně (1K 15,1-8). Vzkříšení Pána Ježíše je základem naší víry. Tím, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, přijal jeho zástupnou oběť a nám daroval spasení, když jsme v Ježíše uvěřili. Ježíš byl potrestán místo nás a daroval nám věčný život a skrze Něj jsme smíření s Bohem. Milost je nezasloužená přízeň. Bůh se nad námi hříšníky smiloval, spasení jsme si ničím nezasloužili, je to dar! Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit (Ef. 2,8-9). Bůh nám daroval spasení – to je velký důvod pro vděčnost. Pokud chceme být vzorem ve víře, chraňme svou víru před spoléháním se na sebe!
Měj čisté svědomí (buď vzorem v čistotě) Proč Pavel psal mladému Timoteovi, aby byl vzorem v čistotě? Odpověď můžeme nalézt na jiných místech Písma: Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce (2Tm 2,22). Neustanovuj nikoho v církvi ukvapeně, abys neměl spoluvinu na cizím hříchu. Uchovávej se čistý (1Tm 5,22). Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova (Ž 119,9). Apoštol Pavel chtěl, aby mladý Timoteus nikomu nebyl kamenem úrazu, ale aby vždycky hledal prospěch všech: 4/5
Nuže - ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží. Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni. (1K 10,31-33) Pokud chceme být vzorem v čistotě, zachovejme si čisté svědomí.
Závěr Ukázali jsme si, že vzorem pro druhé se staneme tehdy, budeme-li usilovat o následující cíle: ◦ Více naslouchej, méně mluv (buď vzorem v řeči) ◦ Obnovuj svou mysl Božím slovem (buď vzorem v chování) ◦ Miluj své nepřátele (buď vzorem v lásce) ◦ Chraň svou víru (buď vzorem ve víře) ◦ Měj čisté svědomí (buď vzorem v čistotě) Pán Ježíš řekl, že jsme solí země a světlem světa. Znamená to, abychom měli dobrý vliv na naše okolí. Pokud se rozhodneme spoléhat se na Pána Ježíše, lidé uvidí Jeho charakter v našich životech a budou Ho chtít také poznat. Na každém z nás je rozhodnutí, jakým příkladem chceme být. Dobrým, nebo odstrašujícím?
Otázka na skupinku: Existuje nějaká oblast ve tvém životě, kde jsi odstrašujícím příkladem pro druhé? Pokud ano, jak konkrétně to chceš změnit?
David Kučera, 12. 9. 2015
5/5
