JAK SE ZBAVIT ALERGIE

MUDr. M. O. Bruker

JAK SE ZBAVIT ALERGIE Pøíèiny a léèení astmatu, ekzémù, neurodermitidy, senné rýmy a vyrážek

Eko-konzult

Když se neví, proè pacient, který byl pùvodnì zdravý, jednoho dne na pyl reaguje sennou rýmou, je pochopitelné, že se do kolonky neznámá jednoduše uvede alergie. Onemocnìní se vysvìtlí tím, že se tato osoba právì stala alergickou. Nesleduje se dùvod. Následkem je, že senná rýma se zaøadila mezi nevyléèitelné potíže. Stav se ale jeví v úplnì jiném svìtle, když èlovìk ví, že tato rýma mizí, vyvaruje-li se živoèišných bílkovin. Je tedy léèitelná. Pojem „alergie“ opìt náhle zmizel a byly odhaleny skuteèné pøíèiny. Uvedený pøíklad tedy ukazuje, že alergie je pouze pojem, který vìdomí skrývá za pravými pøíèinami.

ISBN 80–88809–95–9 © MUDr. M. O. Bruker, 1987 © Eko-konzult, 2000

MÍSTO ÚVODU – MÁM ALERGII Dennì do mé ordinace pøicházejí pacienti s „alergií“. Rozhovor se odehrává podle urèitého schématu, který jsem v následující formì zažil nesèíselnìkrát: Lékaø: „Proè pøicházíte?“ Pacient: „Pøicházím kvùli alergii.“ Lékaø: „Co tím míníte?“ Pacient: „No, alergii.“ Lékaø: „Jakpak se vaše alergie projevuje?“ Pacient: „Právì jako alergie!“ Lékaø: „Musíte pøece nìco pozorovat, co oznaèujete za alergii?“ Pacient: „Vy mi nevìøíte, že mám alergii?“ Lékaø: „Pøirozenì, vìøím, že jste pøišel kvùli alergii. Ale co konkrétnì vás trápí? Vždy jste mi ještì neøekl, jaké máte potíže.“ Pacient: „Pøed lety alergie zaèala na rukou.“ Lékaø: „Máte vyrážku?“ Pacient: „Ano, øekl jsem pøece, že mám na rukou alergii.“ Tento krátký rozhovor jasnì ukazuje, jak si pacient plete pojmy. Vyrážku zamìòuje za alergii. Pøitom nás musí okamžitì napadnout otázka, jak vlastnì k této zámìnì došlo. Pùvodnì nᚠpacient pøi své první návštìvì lékaøe své potíže urèitì popsal pøímo. Pravdìpodobnì hovoøil o tom, že má vyrážku, která svìdí, že pokožka je nìkdy zarudlá a zanícená, že na tìchto místech špatnì snáší vodu. Zmínil také další potíže, které ho trápí. Lékaøe se poté samozøejmì zeptal, z èeho jeho potíže vyplývají a dostal odpovìï: Lékaø: „To je ekzém.“

Jak se zbavit alergie?

Existuje vùbec alergie?

Pacient: „Jak vznikne?“ Lékaø: „To je alergie.“ Od tohoto okamžiku už pacient nehovoøil o ekzému, nýbrž o alergii, protože se od lékaøe pøedem dovìdìl, že „má alergii“. Takovým nebo podobným zpùsobem se pomalu vžilo, že místo vlastního onemocnìní, nìjakého ekzému – dnes oznaèovaného jako neurodermitida, se uvádí lékaøské vysvìtlení potíží. Tady se ovšem rýsuje další nebezpeèí, že tato zámìna dostane posilu, protože dojde k jinému nedorozumìní. Nemocný se domnívá, že „alergie“ je pøíèinou jeho ekzému, zatímco ve skuteènosti se jedná o lékaøské vysvìtlení jeho pøíznakù. Tím však právì vzniká ona potíž – pacient už dále nepátrá po pravých pøíèinách svého onemocnìní a spokojí se s touto skuteèností. Samozøejmì se také stalo, že pojem „alergie“ okamžitì pøevzaly veøejnost i tisk.

ÈÁST I

EXISTUJE VÙBEC ALERGIE? Kritika pojmu

Otázka, zda alergie vùbec existuje, se zdá oprávnìná, když èteme, že 21 % obyvatelstva, tj. každý 5., trpí alergickými pøíznaky. V 60. letech byla „alergie“ potvrzena u každého stého obyvatele. Tyto poèty musejí vyvolat úvahy, že tu nìco podstatného nesouhlasí. Pøíliš mnoho nemocí bylo totiž oznaèeno za alergické, i když by se daly odùvodnit jiným zpùsobem. Pøi dùkladném vyšetøení nemocného vychází najevo, že vznik mnoha poruch, které jsou paušálnì oznaèeny za „alergie“, spoèívá v nìèem jiném.

Alergie není vrozená, ale získaná Vìtšina pacientù si skuteènì myslí, že stanovením diagnózy „alergie“ byla odhalena nemoc. To je ale velký omyl. Nejhorším následkem tìchto mylných pøedstav je koneèné rozhodnutí nemocného, že jeho nemoc je neléèitelná, nebo se domnívá, že pøíèinou jeho choroby je alergie a že právì on má smùlu, že je alergický. A protože alergii pokládá za nìco, èím trpí zrovna on, logicky ji pokládá za neléèitelnou. Tak se stane, že vìtšina lidí alergii vidí jako nìco nezmìnitelného, jim vlastního, s èím se jako se souèástí své podstaty musejí smíøit a vyrovnat.

4

5

Jak se zbavit alergie?

Existuje vùbec alergie?

Alergie je pøíznak a je léèitelná

odlišnì od normy, jsme neoznámili velkou novinu. Tak je tedy vysvìtlitelné, že tento pružný pojem se urèitým zpùsobem stal svìtovým slovem, slovem módním, které se ovšem pro pøesnou diagnózu nehodí.

Alergie ovšem není nic vrozeného, nic, co by bylo dáno pøedem jako souèást nezmìnitelné nešastné pøílohy života. Alergická reakce je získaná. Nemocný alergií byl tedy pøed tím zdráv a je tudíž také léèitelný. Z toho logicky plyne, že alergie nemùže být pøíèinou onemocnìní. Pouze poskytuje vysvìtlení toho, že nìkdo onemocnìl nebo jinými slovy: každá alergie má pøíèiny. Alergie tedy není nemoc. Pøedstavuje poruchu, která má své pøíèiny. Alergie není dostateènou diagnózou! Proto je nutné, abychom nejprve pøesnìji posoudili, co pod pojmem „alergie“ rozumíme. Rozlišujeme rùzné druhy reakcí èlovìka. V souladu s odbornou lékaøskou terminologií hovoøíme o normergii, hyperergii, hypergii, anergii a alergii. Pod pojmem „nomergie“ rozumíme normální chování organismu na vlivy, které na nìj pùsobí. Reaguje tak, jak obvykle reaguje vìtšina lidí. Nìkteøí lidé na urèitý podnìt reagují pøehnanì, hyperergicky. Jiní podprùmìrnì, tj. hypergicky. U nìkterých tìžkých pøípadù onemocnìní se stane, že èlovìk už nemá vùbec žádnou odpovídající reakci – hovoøíme o anergii. Alergie zcela všeobecnì znamená, že èlovìk reaguje jinak než prùmìr. Mohlo by se øíct jinak než oèekáváme, zvláštì jinak, než oèekává lékaø. Slovo pochází z øeètiny, all = jinak, ergein = reagovat. Tímto nevyhranìným oznaèením „jinak reagovat, než se èeká“, mùžeme nᚠpojem posunout dále do oblasti „neohranièena“. Pøesnì vzato každé onemocnìní lze interpretovat tak, že pacient reaguje „jinak než když je nemocný“. Pojem „alergie“ je tedy relativnì nic neøíkající. Tím, že jsme prohlásili, že èlovìk reaguje

Posuïme nìkolik pøíkladù: když vypukne vlna chøipkových onemocnìní, každý èlovìk reaguje na mikroorganismus zpùsobující onemocnìní jinak. Jeden neonemocní vùbec, jiný má závažné potíže, tøetí jen lehké. Každý z tìchto postižených reaguje rozdílnými pøíznaky nemoci. Tak bychom pøi chøipkové epidemii mohli skupinu nemocných, u které se projevily pøíznaky choroby, které vykazovala vìtšina nemocných, vykázat za normergickou, zatímco skupinu tìch, u kterých se tatហinfekce odehrávala jinak než u prùmìru, za alergickou. Z tohoto zøetele je tedy zcela na místì tvrzení, že „každou nemoc lze považovat za alergickou.“ Nebo jak si máme vysvìtlit, že jeden èlovìk na napadení bacilu nereaguje vùbec, další onemocní a že každý pacient uvádí rozdílné projevy choroby. Kde je tedy hranice pro konstatování, že urèité pøíznaky máme považovat za alergické? Právì tady zøetelnì vidíme, že v pojmu „alergie“ vìzí urèitá porce svévole. Podíváme-li se na to pøesnìji, zjistíme, že se o alergii mluví tehdy, když se objeví pøíznaky onemocnìní na pokožce a sliznici. Vùbec však není obvyklé napø. u revmatismu hovoøit o alergii svalu. Také zcela nelogicky se u nejrùznìjších druhù reakcí srdce a nervového systému o alergii nezmiòujeme. Pøi nejrùznìjších projevech nemoci na pùvodce infekce se všeobecnì o alergii nehovoøí, zatímco je bìžné reakce organismu na chemickou látku za alergické oznaèit. Døíve se tyto pøípady oznaèovaly pojmem „ne-

6

7

Alergie není správný pojem

Jak se zbavit alergie?

Nedostateèný výzkum pøíèin

snášenlivost“. Když napø. nìkdo po alopatickém léku dostal žaludeèní potíže, nikdo nepøišel na nápad mluvit o alergii. Jakmile ale nemocný místo žaludeèními potížemi reagoval vyrážkou, hned se uvádìla alergie. Jen tak lze vysvìtlit skuteènost, že témìø u všech kožních pøíznakù se svévolnì hovoøí o alergických reakcích, zatímco pøi onemocnìní vnitøních orgánù nikoliv. Tak napø. nikoho nenapadne, aby zubní kaz oznaèil jako alergii na koncentráty cukru, nebo otylost jako alergii na spotøebu uhlohydrátù. Pøesto by ale takovéto tvrzení bylo oprávnìné, protože pøece ne všem lidem, kteøí konzumují více sladkostí, se kazí zuby a ne všichni jedinci, kteøí pojídají rafinované uhlohydráty, trpí otylostí. Nìkteøí na užití sladkého reagují hubeností, zatímco jiní nadváhou. Pøíkladù nejrùznìjších reakcí mùžeme pøinést libovolné množství. Každé onemocnìní lze tedy vysvìtlit pouze zvláštním zpùsobem reakce postiženého. Dùslednì vzato, každé onemocnìní mùžeme oznaèit za alergii.

alergie. Zde ovšem stojíme pøed novým problémem, totiž pøed okolností, že: – v etablované školní medicínì se výzkum pøíèin neprovádí. To mimo jiné poznáme také na tom, že – lékaøské ošetøení se pøevážnì omezuje na zmírnìní pøíznakù. Vìtšinou se ustupuje od léèení nemoci metodou odstranìní její pøíèiny!

Døíve, když ještì nebyl vymyšlen termín „alergie“, stáli lékaøi pøed hádankou, související s pøíèinami jednotlivých onemocnìní. Tady jsme narazili na další dùvod konjunktury pojmu „alergie“. U mnoha onemocnìní se stal pomocníkem v nouzi. A to když není známa pøíèina. V souèasné dobì však výzkum pøíèin není nejlepší. Místo skuteèných dùvodù se uvádìjí pøíznaky nemoci. Když èlovìk reaguje jinak, tj. chorobnì, musí to mít pøíèinu. Tím se dostáváme k hlavnímu problému tzv.

Když chce pacient vìdìt, následkem èeho onemocnìl, chtìl by zároveò znát i pøíèiny choroby. Lékaø mu však místo pøíèin, které sám nezná, uvede diagnózu. Øíká napø.: „To jsou poruchy krevního obìhu.“; „To pochází ze štítné žlázy.“; „To je od jater.“; „To zavinily hormonální poruchy.“ atd. Neøíká ale, které pøíèiny související s krevním obìhem, játry, pøíp. štítnou žlázou nebo hormonálními poruchami to vlastnì jsou. Oznaèením nemoci tak obratnì obejde pojmenování pøíèin, protože v tomto smìru lékaø není dostateènì a dùslednì vzdìlán. Tak se napø. na univerzitì neuèí, že onemocnìní pohybového aparátu, tzv. revmatické nemoci, jsou civilizaèními poruchami, podmínìnými výživou. m Pøíèiny jsou daleko více považovány za neznámé, pøíp. za následky stáøí a opotøebování organismu, než jakoby vznikly používáním konèetin nebo nemocemi ze stáøí. m Totéž platí o mnoha poruchách látkové výmìny jako otylost, cukrovka, žluèové nebo ledvinové kameny, o potížích s játry, cévních onemocnìních a v neposlední øadì o alergiích. m Ještì ménì se poukazuje na to, že podstatou tìchto onemocnìní jsou prùmyslovì vyrobené potraviny, obsahující málo životnì dùležitých látek, jako jsou výražkové mouky, cukry a tuky z továren.

8

9

NEDOSTATEÈNÝ VÝZKUM PØÍÈIN

Alergie se stala pomocníkem v nouzi

Jak se zbavit alergie?

Nedostateèný výzkum pøíèin

m Také u velké skupiny funkèních poruch, depresí a psychosomatických onemocnìní, se dostateènì nepoukazuje na tu skuteènost, že pøíèiny je tøeba hledat ve zpùsobu života, ve výchovì, v náboženském i duchovním chování. m Pøi tìchto takzvaných život podmiòujících onemocnìních není dostateènì rozvinuta schopnost vyrovnat se s rozmanitými problémy života. Také tyto faktory hrají pøi vzniku všech chorob, tedy i pøi alergiích, hlavní roli. Pokud ovšem nejsou tyto souvislosti známy – a ony skuteènì poznány nejsou – nastoupí na jejich místo pseudopøíèiny nebo zdánlivé pøíèiny. Pravé dùvody vìtšiny civilizaèních chorob podmínìných výživou jsou v bìžné civilizaèní stravì. –

Jestliže následkem chybné stravy dojde ke kožním onemocnìním, považují se, z neznalosti pravých pøíèin, za alergické potíže. – To platí nejen pro ekzémy, které jsou dnes nazývány neurodermitidou, ale taky v urèitém stupni pro psoriázu (lupénka) a øadu jiných kožních chorob. – Také onemocnìní sliznic, jako napø. nosní katar (rinitida), zánìt hltanu (faryngitida), onemocnìní prùdušnice a prùdušek jsou èasto chápána jako alergická, protože není známa jejich podmínìnost výživou. Skuteènost, že tato chronická onemocnìní jsou zapøíèinìna chybnou výživou, ve které chybí životnì dùležité látky, se však dá dokázat. Lze je totiž vyléèit odpovídající stravou, která tyto látky obsahuje. Pøedpokladem je vylouèení prùmyslovì vyrobených potravin a živoèišných bílkovin. To platí i pro nìkteré pøípady astmatu, které jsou podmínìny složením výživy. Ostatní mají jiné pøíèiny.

10

Podobnì je tomu u senné rýmy, která se chápe jako alergie na pyl. Na jejím pøíkladu a na tzv. alergickém astmatu lze zvláštì dobøe znázornit, že jejich vydávání za alergii na pyl, domácí prach, roztoèe, plísnì a zvíøecí alergeny (koòské, psí a koèièí chlupy) je vlastnì pøiznáním faktu, že pravé pøíèiny nejsou známy. Pøitom se u pylu udává 11 %, u domácího prachu a roztoèù 8 %, u zvíøecích alergenù 2,6 %. Pøesné procentuální údaje jsou dùkazem toho, jakou snahu badatelé pøi odhalování pøíèin mají. Zmínìné faktory však v žádném pøípadì nejsou pùvodci, nýbrž signály, že organismus není schopen se s tìmito faktory životního prostøedí vyrovnat. Zdravý èlovìk nemocí nereaguje na stav životního prostøedí, které ostatnì obklopuje každého. Tito „pùvodci“ nemohou být tudíž vlastní pøíèinou. Tu musíme hledat v chorobném zpùsobu reakce organismu, která musí být nìèím vyvolána. Když po této pøíèinì nebudeme pátrat, mùžeme si vìc vysvìtlit tak, že uvedeme právì alergii a øekneme: èlovìk reaguje na tyto faktory nemocí, protože je alergický. Toto vysvìtlení je pøibližnì na stejné úrovni, jako bychom øekli: èlovìk je bohatý, protože má velký majetek. Velký majetek je tedy pøíèinou bohatství.

Diagnóza pomocí testù

Okolnost, že alergologická speciální medicína neuznává, že klíè k problému leží v druhu reakce pacienta a ne v nìjakém antigenu pøípadnì alergenu vede k tomu, že stále více úsilí stojí pøijít na stopu tzv. meteria peccans, tj. domnìle škodící látky. Aby se zjistilo, na kterou látku konkrétní organismus reaguje, je ve všeobecnì uznávané medicínì bìžné provést testy.

11