Přátelé, chtěl bych ještě jednou poděkovat za milé gratulace a dárečky k narozeninám. Plný dům mých kamarádů v pátek večer byl nejlepším dárkem ze všech.
Další den v sobotu jsem oslavil narozeniny na pozvání Evy Fejfarové s dalšími turisty na Sněžce, kam jsme stoupali za krásného slunečného počasí z Pomezních bud přes Jelenku a sestoupili přes Růžohorky do Spáleného Mlýna, kde jsme se odměnili borůvkovou buchtou a kořalkou.
Vydařená a příjemná byla i neděle, kdy mne Jitka přesvědčila, abych jel s jičínskými cyklisty na obnovenou silniční vyjížďku Jičín - Praha – Jičín, která se jela znovu po 25 letech na trase Jičín – Nehvizdy a zpět,
což bylo jen 150 km. Jelo se mi výborně a dosáhl jsem i dobrý čas 4 hodiny a 20 minut, což je průměr 35 km za hodinu. Přikládám foto od Tomáše Kudrnáče, který cestou fotil. A nyní jedna omluva všem, kteří dostali poslední deníček ze Santiaga a také Jitce, která provedla korekturu textu. Omylem jsem Mirkovi, který vkládal fotky, poslal text neopravený a tak její práce byla zbytečná; moc mne to mrzí. Přesto jsem dostal mnoho krásných mailů od vás a tak si dovolím alespoň některé citovat: Děkuji ti za krásné psaní. Je to velká inspirace. Tvé deníčky a zprávy z cest jsou velkou motivací a nejen pro mě. Často o tobě vyprávíme přátelům, známým a
dáváme jim tebe za příklad. Mnohé překážky na cestách jsou vlastně jen zdánlivé. Protože, jak sám jsi mnohokrát psal, kde je vůle, tam je cesta. Zdena Milý Ivane, jsi pro mě velkým vzorem, jak smysluplně a naplno se dá prožít život. Vzpomínám na Tebe, opatruj se. Těším se na setkání. Lenka Nazdar Ivane, velký poutníku a cestovateli. Vřelý dík za hezké povídání z dalekého putování, které - dá se říci - je už téměř pravidelně zařazeno do Tvého celoročního plánu. Neznám pochopitelně žádné statistiky o tom, kolik Čechů absolvovalo tuto pouť vícekrát, ale myslím, že bys figuroval určitě na předních místech, i když mi je jasné, že o tohle Ti vůbec nejde. Každopádně ale "klobouk dolů". Jirka
Ahoj Ivane, Je vidět, že pocity a dojmy santiagského mazáka jsou i při osmé cestě stále velmi silné, intenzivní a inspirující. Užívej si to naplno. Miloš Je vidět, že pokora je v Tobě veliká a jak si vážíš té možnosti jít tuto cestu a pořád se tam vracíš, hodně ti dává. Je dobře, že ji věnuješ svým bližním a taky přátelům, vážíme si toho. Možná i já budu mít někdy tu možnost a jestli se to má stát stane se to. Těším se na vyprávění zážitků. Štěpánka
Nazdar Ivane, díky za Santiago, je to neuvěřitelné jaký jsi nezmar. Cestovní zprávu máš opět krásně dokumentovanou
Nic bych za to nedal, že chceš pokořit č. 10. Nevím, zda někdo, kromě lidí z okolí Santiaga tam byl tolikrát, zvláště z jiných zemí. Přeji Ti hodně zdaru v dalších cestách a pozdrav Jitce
Zdraví LO
A nyní už k výstupu na Lysou horu, nejvyšší vrchol Beskyd. „Lysá, ta děvuška milá, mdlé kostečky potrápila, tak zní mi stále v uchu, nelez, čerte, na děvuchu!“ Petr Bezruč
Královna Moravskoslezských Beskyd – Lysá hora (1323) 7. - 8. 10. 2014 V neděli mi napsal kamarád Pavel Kůtek, že plánovaný třídenní výlet na kolech v okolí Teplic v Čechách a Krušných horách se odkládá. Zvolil jsem proto náhradní program, což byl odložený výlet z dubna letošního roku, výstup na Lysou horu. Těšil jsem se na „výplaz“, jak říkal Petr Bezruč, ještě více než na Sněžku. Její oblibu
dosvědčuje
mnoho
turistů proudících k vrcholu od svítání do soumraku, jak jsem mohl pozorovat také já. V úterý už ve 4.30 hodin jsem
odjel
vlakem
přes
Hradec Králové a Pardubice, kde
jsem
stihl
opožděné
Pendolino do Ostravy
Svinova, kde jsem za pouhé 3 minuty pokračoval do Kunčic. Zde už stál vlak do Frýdlantu a cestu jsem dokončil náhradním autobusem do Ostravice, neboť železniční trať je v rekonstrukci. Pendolino bylo téměř prázdné, stavělo jen v Olomouci. Za místenku jsem zaplatil jen 35 Kč, za což jsem obdržel noviny vodu.
MFDnes Nemilé
a
překvapení
připravil sám, když batohu
místo
balenou
Dobrou jsem
si
jsem ráno do
Tramínu
dal
Mattoni
s citronovou příchutí. Měl jsem tak najednou 2 litry nealkoholických nápojů na plánované tři dny výletu . Díky Pendolinu jsem do Ostravice přijel téměř o 2 hodiny dříve než jsem plánoval. Přesně v 10 hodin jsem začal své putování. Ostravice, ČD (418) – Butořanka (730) – Lukšinec (953) – Lysá hora (1323) 9 km – Zimný (1080) 11.5 km – Vyšní Mohelnice (750) 15.5 km – Ježánky 18.5 km – Visalaje (780)
19
km
Morávka
–
Penzion
(700)
21
km;
převýšení 1250 m. Po červené turistické značce z Ostravice,
která
stejnojmenné
leží
řece
na mezi
Smrkem a Lysou horou, jsem přešel po mostě z Moravy do Slezska. srubu vzhůru
Kolem
Bezručova
jsem
začal
po
asfaltové
stoupat silnici
lesem do úbočí vršku Smrčina
(810) k rozcestníku Butořanka. Odtud už byly hezké výhledy dolů do krajiny, která ale byla v mírném oparu. Teplota byla kolem 10°C, vysoká oblačnost a dost silný vítr. Kamenitá a strmější byla další cesta na Lukšinec, kde se už první turisté vraceli z vrcholu dolů. Poslední část cesty je široká, kamenitá hřebenovka připomínající dálnici k vrcholu Lysé hory. Nahoře nejen silně foukalo, vítr asi 90 km/hodinu, ale začala i hustá mlha. Nebylo tak vidět na Praděd (1491), nejvyšší vrchol Moravy.
Pod vrcholem je 4 m vysoký dřevěný kříž na památku všech, kteří zde zahynuli, a nebylo jich málo. Některé křížky jsou z nedávné doby. Výstup v zimě je asi velmi náročný a při silném větru, sněhu či ledu, který tu bývá dlouho, dosti krutý. Dominantou na
vrcholu
je
radiokomunikací
vysílač
Českých
je
několik
a
tu
nových staveb před dokončením. Já jsem navštívil pouze suterén chaty možné
Emila
Zátopka,
se
občerstvit
kde
je
anebo
alespoň ohřát. Výhled z vrcholu musí být krásný, pokud nefouká a hlavně není mlha: na hřebeny a do údolí Beskyd, Jeseníků, Malou a Velkou Fatru, Vysoké a Nízké Tatry a Martinské hole. Podobné výstupy či lašsky „výplazy“ na nejvyšší vrchol Beskyd uskutečňoval často už v první republice český básník Petr Bezruč. Po Bezručovi ja také pojmenován nejstarší turistický výšlap v Evropě, tzv. „Berzučův výplaz“. Dolů jsem sestupoval červené
také
po
turistické
značce
po
kamenité
cestě;
nejprve
po
sjezdovce a poté lesem, kdy jsem často křižoval silnici, která vede až na vrchol a jezdili po ní i cyklisté.
Výjezd je dlouhý 8 km a stoupání cca 550 m; třeba se o něj pokusím příště. Fotil jsem jen málo, neboť vlivem chladu se na displeji ukázalo: „baterie jsou vybité“. Ve Visalajích jsem sestoupil na silnici, kde byl uzavřený
hotel
pokračoval
lesem
podle
směrovek
k penzionu Morávka dole
a
v
v osadě
496.
Zde
údolí
stojí
pěkný velký dům na samotě,
hospodaří
manželé
Hrčkovi.
kde
Příjemným
překvapením bylo ve sklepení točené pivo Radegast výběrem
a
vinný
vín.
sklípek
s kvalitním
Doporučuji
navštívit:
[email protected], tel. 558691244. Po večeři ke gazdovskému oštěpku jsem si vybral moravský Golden Wine Tramín ze Zaječí. S majitelem penzionu jsem si ve sklípku příjemně povídal nejen o životě Valachů. V penzionu je možnost vaření, což jsem využil stejně jako internet; vše za 250 Kč. Paní majitelka mi dokonce poskytla baterky ze svého fotoaparátu; super péče o hosty. 8. 10. st – Penzion (700) - Visolaje 1.5 km – Bílý Kříž /890) 3.5 km – Súlov (943) 4.5 km – Doroťanka (700) 7.5 km – Konečná (711) 11 km – Bobek (871) 14.5 km – Hlochanka (762) 18 km chata Kmínek 21 km – Masarykova chata 23.5 km – Bumbálka 25 km; převýšení 1150 m. Výborně odpočatý jsem se rozloučil s majiteli penzionu po snídani už v 7.15 hodin. Rozednělo se zde o hodinu dříve než před týdnem ve Španělsku a počasí bylo po ránu nádherné, slunečné s teplotou 10°C.
Na
silnici
u
parkoviště v Lisalajích se zdravím s turistou
a
fotografem Karlem Thomayerem z Uherského Brodu, zde
který přespal
ve dodávce
své a
zrovna snídal. O 2 roky mladší sympatický muž s podobnými názory na svět a život, pozitivně naladěný člověk, mi zpestřil pěkné ráno. Odtud jsem začal stoupat po modré turistické značce smrkovým lesem na Bílý
Kříž
na
Súlov,
kde
je
mnoho
rekreačních budov, ale bohužel některé už chátrají a jsou na prodej. Bílý kříž byl postaven už v roce 1830, kdy zde pašeráci
tabáku
zabili
hlídajícího
finance, a vrah musel postavit kříž. Nahoru a dolů vede cesta po Slovensko
české hranici k horské hospůdce Doroťanka, která
byla ještě
zavřená. Podobná
je cesta
smrkovým lesem s mnoha kalužemi či blátem nahoru a dolů do hraniční obce Konečná. Odtud je strmý výstup na vyhlídkový bod Bobek, kde jsem potkal první dvojici turistů. Bylo právě poledne, vhodný čas k obědu, ale já měl jen málo chleba a mnoho masa a
zeleniny.
Dáma
mi
ochotně nabídla dva čerstvé rohlíky, což jsem rád přijal; dobří lidé stále žijí. Počasí bylo pro chůzi příjemné, ale nikoliv
pro
focení;
okolní
hřebeny spíše v oparu, neboť
bylo teplo a ani vítr nefoukal. chaty
Všechny
po
zavřené
cestě
včetně
byly chaty
na Kmínku, která bývá v provozu celoročně.
Teprve zrekonstruovaná Masarykova chata po 23.5 km byla otevřená a vrchní že
mi
říkal,
jsem
dnes
teprve čtvrtý host. Horská chata je na pomezí České a Slovenské republiky. Před chatou je nový historický
dřevěný
sloup
Česko
Slovenské
vzájemnosti od roku 2014 s nápisem „Poznajme sa, buďme priatelia“. Byl vztyčen na počest 90. let založení
chaty
na
Beskydě.
Vrchní
mi
ohřál
fazolovou polévku a daroval propisovací tužku, neboť moje mi vypověděla službu už v poledne (podobně jako baterie u foťáku včera). Nedovolal jsem se na chatu Třeštík, kde jsem chtěl spát, a tak jsem začal uvažovat o návratu domů o den dříve. Vrchní mi sdělil, že za 22 minut, tj. v 15.45 hodin odjíždí autobus z Bumbálky do Valašského Meziříčí.
Proto jsem
rychlým přesunem zdolal posledních 1.5 km. Autobus však nepřijel včas a navíc jsem zjistil, že nejede do Valašského Meziříčí, ale do Ostravy.
Také odtud je ale dobré spojení směrem do Prahy. V 16.10 hodin mi však zastavil mladý řidič s novým Fordem z Rožnova, který se nabídl, že mne odveze až k nádraží. Celou cestu jsme se příjemně bavili a před vystoupením mi řekl, že jsem první stopař, kterému v životě zastavil.
Nestačil
jsem
se
zeptat proč, neboť jsem spěchal na vlakové nádraží. Tam mi pokladní sdělila, že dnes se už do Jičína nedostanu. Reagoval jsem
okamžitě
vyhledáním
stanoviště autobusu č. 5 do Valašského Meziříčí, který byl v 16.45 hodin už na odjezdu. Na
vlakovém
nádraží
jsem
vystoupil v 17.15 hodin, kde rychlík EC Fatra ze Slovenska měl
odjíždět
v 17.21
hodin.
Bohužel měl na příjezdu 50 minut zpoždění, které jsem využil v nádražní restauraci k obědu a večeři zároveň. Poloprázdným expresem jsem cestoval sám v kupé. Až ve stanici Česká Třebová jsem požádal mladší sympatickou průvodčí o možnost kontaktovat dispečera, aby pozdržel odjezd vlaku z Pardubic do Hradce
Králové, neboť to byla jediná možnost dostat se ten den domů. Podařilo se! Vlak z Pardubic odjel o 10 minut později a já i další tři cestující byli nadmíru spokojeni. Ještě jsem stačil mladé mamince v jiném stavu a s menším dítětem pomoci přenést těžkou tašku do čekajícího vlaku; dobrý malý skutek za všechna dobra, která mne za dva dny potkala. Ve 22.10 hodin jsem moc spokojený vystoupil v Jičíně a doma mne čekala Jitka sledující TV. Končím své psaní opět s bardem slezského národa, Petrem Bezručem, o tom, kde jsem se toulal celé dva dny, tj. překrásnými lesy. Slezské lesy Jste tak jak já, slezské lesy, mé lesy. Smutek se na kmen a koruny věsí, hledíte teskno a hledíte přísně, jak moje myšlenky, jak moje písně. Padá z vás jehličí v noci a v mlze, porobeného to národa slze. Padáte sekerou na rozkaz z Vídně, hynete pomalu, hynete klidně! Mlčíte, hynete, smrkové moře, bez konce, bez konce, slezské vy hoře! Závěr: nesmírně úspěšné dva dny za málo peněz a plný zážitků; život není o penězích . V Jičíně 9. října 2014 Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2014
