FILOZOFIA Roč. 59, 2004, í . g
JAK ROZUMĚT? K POJETÍ H E R ME N E U T I KY U HEIDEGGERA* GÚNTEL FIGAL 1 . C oj e z d e v ů b e c j e š t ě třeba objasňovat? Heideggerův koncept hermeneutiky, o n e n zvláštní v ý z n a m o v ý posun, který t o m u t o pojmu, převzatému o d Schleiermachera a D i l t h e y e , H e i d e g g e r d a l , j e o d t é d o b y , c o j e j G a d a m e r z a c h y t i l v e s v é k n i z e Pravda a metoda,
v š e o b e c n ě z n á m . V í s e , ž e u H e i d e g g e r a n e j d e ani o u m ě n í v ý k l a d uv e s m y s l u
Schleiermacherově, ani o nauku o m e t h o d ě d u c h o v ě d ,j a k zamýšlel hermeneutiku r o z v i n o u t D i l t h e y , n ý b r ž ž e s e j e d n á o v y k á z á n í t o h o , ž e r o z u m ě n í aj e m u p ř í s l u š e j í c í v ý k l a d j e základní určení lidského z p ů s o b u bytí v ů b e c : hermeneutika j e p r o H e i d e g g e r a sebevýklad lidské existence, neboli heideggerovsky: sebevýklad pobytu. K r o m ě t o h oj e důležité, ž e takovou průhlednost není m o ž n o myslet v e s my s lu d o k o n a l é h o n á h l e d u . V r o z u m ě n í a v ý k l a d u j e k a ž d é u j a s n ě n í o m e z e n é , při v š í p ř e s v ě d čivostij e d n o m e z i jinými, a v ž d y z b ý v á n ě c o , c o s e ujasnění vymyká:C o j e vyložitelné a vyžaduje výklad, t o s e v k a ž d é m výkladu ukazuje jinak a není s a m o s u m o u v š e c h m o ž n ý c h v ý k l a d ů ;j e n e v y č e r p a t e l n é , a t o n i k o l i p r o s v o u o b s k u r n o s t , n ý b r ž p r o t o , ž e přichází k e s l o v u v ž d y j e n v určité situaci a k a ž d ý p o k u s d o s p ě t k s u m ě v š e c h výkladů, b a u ž j e n p o k u s v ý k l a d o v é možnosti kombinovat, j e prostě z a s e další výkladovou možností. Je-li n ě c o vyložitelné a vyžadující výklad, n e z n a m e n á t o nic j i n é h o ,n e ž ž e m á m o ž n o s t b ý t v y s l o v e n o v řeči, c o ž j e m o ž n o s t , j í žj e k a ž d é uskutečnění n e s e n o a z á r o v e ň překračováno. „ V ý š e n e ž skutečnost," m ů ž e t e d y H e i d e g g e r říci, „stojí m o ž n o s t " ( [ 1 ] , 55). A n a k o n e cj e t í m t a k é p ř e d z n a m e n á n o , c o m ů ž e b ý t f i l o s o f i e : v ý k l a d p o b y t u , při n ě m ž j e j a s n é , ž e j e t o v ý k l a d . F i l o s o f i e v H e i d e g g e r o v ě s m y s l u s e r o v n á interpretaci, k t e r á s e b e s a m u c h á p e j a k o u m o ž n ě n u t e x t e m , aj e t u d í ž s t o o p ě t s e d o t e x t u v t ě l i t ; k t e r á netvrdí nic, c o b y přesahovalo text, k r o m ě toho, c o s e v p r o c e s u výkladu ukazuje; a která tak t a k é m ů ž e o d h a l i t p r o b l e m a t i c k ý charakter v ý k l a d ů , j e ž o s o b ě n e v ě d í , ž e a j a k j s o u v ý k l a d y . F i l o s o f i e , k t e r áj e v t o m t o s m y s l u h e r m e n e u t i k o u , ž i j e z n a h l é d n u t í , ž e „ v y c h á z í " z p o b y t u ( [ 1 ] , 5 5 ) , a m á t u d í ž b ý t s e b e v ý k o n e m p o b y t u ; ujasňuje struktury pobytu tím, ž e prochází k r u h e m pobytu a p o r o z u m ě n í pobytu, t e d y tak, ž e rozvíjí základní struktury p o b y t u j a k o strukturyj e h o v y l o ž i t e l n o s t i a potřebnosti b ý t v y k l á d á n ; a tato f i l o s o f i e s e p o k o u š í , z a předpokladu, ž e veške r o u
filosofii j e t ř e b a c h á p a t j a k o
v ý k l a d , o d k r ý t n e d o r o z u m ě n í , j e ž m a j í j i n é k o n c e p c e s a m y s e s e b o u - a ťu ž p o j e d n á v a j í o bytí č l o v ě k a a n e v ě d í přitom o j e h o vlastním v ý k l a d o v é m charakteru, č i pojednávají o n ě č e m j i n é m n e ž j e p o b y t a n e u v ě d o m u j í s i , ž e p ř e s t o j s o u v ý k l a d y p o b y t u aj e h o porozumění bytí.
* Předneseno k sedmdesátému výročí prvního vydání H e i d e g g e r o v a díla Bytí konferenci v e V í d n i , 1 9 9 7 .
606
a čas
na
T o v š e b y m o h l o , j a k u ž j s e m řekl, b ý t v z á s a d ě j a s n é , n e b o b y a l e s p o ň n e m ě l o b ý t o b t í ž n é s e n a t o m s h o d n o u t . P ř e s t o v š a kj e t o při b l i ž š í m přihlédnutí d o s t m á l o , c o j s m e tu takto dali d o h r o m a d y : n e v í c n e ž náčrt, u n ě h o ž j e n e j a s n é , z d a b y l v ů b e c t a k é odpovídajícím způsobem vypracován. J e Heideggerem rozvinutá verze j e h o
filosofie,
kterou představuje kniha
Bytí
a čas,
filosofie,
přesněji: t a
vůbec hermeneutikou
v načrtnutém s m y s l u ?N e b o m á m e , p o k u d j d e o u v e d e n á určení,c o dělat s n ě č í m ,c o d o o k r u h u Bytí
a času v e s k u t e č n o s t i n e p a t ř í ; s n ě č í m , c o j e j e n d o z v u k e m r a n ě j š í k o n c e p
c e , p ř e d z v ě s t í p o z d n ě j š í ? V k a ž d é m p ř í p a d ě n e c h á v á H e i d e g g e r v o b d o b í p o Bytí
a času
p o j e m „hermeneutika" padnout a teprve později, daleko později s e k n ě m u o p ě t vrací. V Bytí
a času
zůstává p o j e m
filosofie j a k o h e r m e n e u t i k y , n e b o j i n a k ř e č e n o : p o j e m
h e r m e n e u t i c k é f i l o s o f i e , z v l á š t n í m z p ů s o b e m b e z b a r v ý ; s n a dj e t o p ř í z n a k t o h o , ž e j e v r á m c i k n i h y j a k s i d i s p a r á t n i . Při b l i ž š í m p ř i h l é d n u t í s e n á m t a t o d o m n ě n k a p o t v r d í ; a pak také uvidíme, ž e H e i d e g g e r o v problém s hermeneutikou j e p r o b l é m e m s řečí vůbec. 2 . Jak s e č l o v ě k v y s l o v u j e ? Jak č l o v ě k s á m s e b e artikuluje a z ů s t á v á p ř i t o m z c e l a v s o b ě - především tehdy, k d y ž nejde o výraz nálady č i pohnutí mysli, n ý b r ž o to, rozumět a učinit s e srozumitelným s á m s o b ě ? P r o t o našel Heidegger j i ž z á h y s m ě r o datný příklad v řeči n á b o ž e n s k é . D o p i s y apoštola Pavla, j a k zdůrazňuje, n e j s o u a n i pojednání o dogmatech, ani jejich vytyčení, nýbrž „explikace", rozvíjení zkušenosti v m l u v e n í . T o , c o s e v n i c h říká, m ů ž e s i c e v y p a d a t j a k o t e o r e t i c k á ú v a h a n e b o j a k o d o g m a ; a l e v e s k u t e č n o s t ij d e e x p l i k a c e „ r u k u v r u c e s n á b o ž e n s k o u z k u š e n o s t í a p o h á n í ji", není n i č í m j i n ý m n e ž artikulovanou, a t u d í ž t a k é intenzifikovanou f o r m o u n á b o ženského života. Je-li t í m o p r a v d u u v e d e n s m ě r o d a t n ý příklad, m u s e l o b y b ý t m o ž n o j e j z o v š e o b e c nit. A p r á v ě t o d ě l á H e i d e g g e r o tři r o k y p o z d ě j i p o d n á z v e m „ h e r m e n e u t i k a f a k t i c i t y " . T e n t o titul m á o z n a č o v a t , ř í k á H e i d e g g e r , „ s a m o lo, jak j e p o b y t " , o n o m o ž n é v ý z n a č n é jak
bytostného charakteru fakticity. V z t a h hermeneutiky a fakticity - p r á v ě tak j a k o
vztah apoštolského dopisu a křesťanské víry - není vztahem „ m e z i pojetím předmětu a p o j a t ý m p ř e d m ě t e m " , n ý b r ž „ v ý k l a dj e j s o u c n o , j e h o ž b y t íj e b y t í m f a k t i c k é h o ž i v o t a samého" ([2], z v . 6 3 , 15). A ť u ž j e n proto, ž e n ě c o , c o m á být vykládáno č i interpretováno, ani v j i n ý c h o h l e d e c h n e m ů ž e b ý t n a z p ů s o b p ř e d m ě t u ,j e n a s n a d ě m y š l e n k a : k d o c h c e i n t e i p r e t o v a t t e x t , musí s e nechat vtáhnout d o j e h o souvislosti a v ní s e pohybovat. K d y b y n ě k d o chtěl z c e l a z v n ě j š k u u rčit , c o t e x t říká, m u s e l a b y b ý t v ý s l e d k e m p r o t o k o l á r n í z p r á v a , n e ú p r o s n é c i t o v á n í , při n ě m ž s e in t erp ret d i s t a n c u j e o d v š e h o , c o ř í k á , b a i o d s m y s l u t o h o , c o říká; c o b y s e d o s t á v a l o k e s l o v u , m u s e l o b y b ý t ú p l n ě a n a p r o s t o j i n é , n e ž i n t e r p r e t sám, takže b y t o n a k o n e c ani n e m o h l k e s l o v u přivést. Přesto
není
Heideggerem
naznačená
alternativa
vyčerpávající; j e
dokonce
zavádějící, p r o t o ž e j e příliš radikálně formulovaná. Ž e interpretace n e n í ž á d n ý v z t a h k předmětu, n e v y l u č u j e distancování; interpretace b y d o k o n c e b e z distance n e b y l a v ů b e c m o ž n á , p r á v ě t a k j a k o n a d r u h é s t r a n ěj e j e j í m p ř e d p o k l a d e m p o h r o u ž e n o s t d o s o u v i s losti i n t e i p r e t o v a n é h o : t a m , k d e s e n ě k d o j e d n o d u š e a p r o s t ě v y s l o v u j e , k d e n e n í d i f e rence m e z i tím, c o přichází k e slovu, a tím, ž e j e t o k e s l o v u přiváděno, t a m n e j d e
Filozofia 59, 8
607
o interpretaci, p r á v ě tak j a k o t a m , k d e j e u r č o v á n o n ě c o , s č í m n e m á č l o v ě k s á m n i c společného. T o m u s í platit i p r o hermeneutiku fakticity, i k d y ž zvláštním z p ů s o b e m : P ř e s t o ž es e k a ž d ý i n t e r p r e t o d i n t e r p r e t o v a n é h o t e x t u o d l i š u j e , p ř e c ej e k a ž d ý v ý k l a d p o b y t u p r á v ě vykonáváním pobývání.T o v š a k neznamená, ž e pobyt vykládajícíj e v k a ž d é m ohledu t o t o ž n ý s v y k l á d á n ý m . K d e s e d ě j e v ý k l a d , r o z e v ř e l a s e trhlina, která o d d ě l u j e t o , c o j e v y l o ž i t e l n é a v y ž a d u j e výklad, o d příslušného m o ž n é h o výkladu; tato trhlina v y z n a č u j e odstup ajinakost a spolu s t í m i pole, v n ě m ž s e m ů ž e výklad odehrávat. T o , c o j e n á m důvěrně blízké n e b o z c e l a a bezvýhradně n a š e vlasmi,t o výklad nevyžaduje.T o s e v ž d y u ž s t á h l o d o n e n á p a d n o s t i , aj a k H e i d e g g e r říká n a j e d n o m m í s t ě v p ř e d n á š k á c h o A r i s t o t e l o v i z letního s e m e s t r u 1 9 2 4 , v l a s t n ě „tu není"; j e d i n ě v o d s t u p u s e t o m ů ž e „ s t á t p ř í t o m n ý m " ( s r v . z á p i s W . B r ô c k e r a , str. 1 1 ) . T o t o nahlédnutí podrobil H e i d e g g e r z k o u š c e v analýze, která s e p r á v e m stala s l a v n o u - a n i ž b y n i c m é n ě , j a k u v i d í m e , v y v o d i l d ů s l e d k y týkající s e statutu t o h o t o n a h l é d n u t í , k t e r é z p r o v e d e n é a n a l ý z y v y p l ý v a j í : j d e o a n a l ý z u s v ě t a v Bytí
a času.
Analýza
začíná, j a k z n á m o , otázkou p o „bytí jsoucna, s kterým s e setkáváme v e s v ě t ě n a š e h o o k o l í " ( [ 1 ] , 8 7 ) a d o c h á z í k z á v ě r u , ž e t o t o b y t íj e t ř e b a p o j m o u t j a k o „ p ř í r u č n o s t " , r e s p . přesněji j a k o „dostatečnost". Příruční prostředek, s n í m ž s e s e t k á v á m e v e s v ě t ě n a š e h o o k o l í ,j e t í m , č í m j e , p r á v ě t e h d y , k d y ž o d s e b e o d v á d í p o z o r n o s t ; j e p r o n ě j „ c h a r a k t e ristické, ž e s e v e s v é příručnosti j a k s i drží v pozadí, a t o právě proto, a b y b y l v e vlastním s m y s l up o r u c e " ( [ 1 ] , 9 0 ) . Příruční prostředek - t e d y třeba židle,n a které s e d í m p ř i p s a n í , l a m p a , k t e r á m i n a p s a n í s v í t í- j e d o k o n a l e n e p ř e d m ě t n ý : v l a s t n ě „ t u n e n í " . T o s e z m ě n í teprve tam, k d e s e prostředek stává „nápadným", „naléhavým" a „neodbytným": k d y ž v momentální souvislosti není k použití, k d y ž chybí, n e b o k d y ž dokonce,j a k o n ě c o , s č í m s e zabývat n e c h c e m e , překáží. Jakmile s e t o stane, zjevuje s e na příručním j s o u c n u „charakter výskytovosti" - a t o tak, ž e tato v ý s k y t o v o s t , j e j e š t ě v á z á n a v p ř í r u č n o á t i prostředku" ( [ 1 ] , 9 5 ) : prostředek v y v s t á v á a o p o u š t í tak b l í z k o s t ; leží nyní před námi. J e t o ale j e š t ě z a k o u š e n o z perspektivy každodenního, v obstarávání zapleteného chování, s ú d i v e m nad t í m či s podrážděností z toho, ž e n ě c o upoutává naši p o z o r n o s t aj i ž n e n í t a k , j a k b y l o p ř e d t í m - p ř i č e m ž s e j e h o p ř e d c h o z í b y t í z j e v u j e j a k o samozřejmé a žádoucí. P r o p e r s p e k t i v u f i l o s o f i c k é a n a l ý z y t é t o s o u v i s l o s t ij e t o a l e j i n a k . V t é t o p e r s p e k t i v ě s e příruční j s o u c n o ukazuje j a k o v e s k r z e v ý s k y t o v é j s o u c n o , j a k o n ě c o , c o j e v e s m y s l u v ý š e z m í n ě n é p ř e d n á š k y o A r i s t o t e l o v i „tu", a t o u ž j e n „tu". T í m v š a k n e m ů ž e b ý t řečeno, ž e t e ď u ž n e c h á p e m e j e h o příručnost, n e b ož e s e snad,j a k H e i d e g g e r j e d n o u říká, z a h a l i l o n a t o l i k , ž e „ v y s t u p u j e j a k o p o u h á v ě c " ( [ 1 ] , 9 5 ) . I t o j e o p ě t příliš j e d n o duchá, a t u d í ž z a v á d ě j í c í alternativa. Příruční j s o u c n o s e t o t i ž a n a l ý z e u k a z u j e v e s v é v ý s k y t o v o s t i p r á v ě j a k o p ř í r u č n í ; j e h o st ru k t u ra s e s t a n e v ý s l o v n o u t e p r v e t a m , k d e č l o v ě k vystoupil zj e h o důvěrně z n á m é souvislosti. Smí-li b ý t v ů b e c načrtnutá analýza exemplární p r o „analytiku pobytu", n e z n a m e n á t o n i c m e n š í h o , n e ž ž e p e r s p e k t i v a Bytí a časuje
perspektiva výskytového j s o u c n a - a ž e
j í m u s í b ý t , a b y s e v n í m o h l o t e v ř í t v ý h l e d n a p o b y t aj e h o charakteristiky. K d y b y n e b y la o m e z e n a n a otázkup o bytí čistě v ý s k y t o v é h o j s o u c n a , n e b y l ab y analytika p o b y t u tak zásadně odlišnáo d o n é
filosofie, k t e r o u m ě l a j a k o ž t o „ f u n d a m e n t á l n í o n t o l o g i e " p ř e d č i t
a v y k á z a t v j e j í c h m o ž n o s t e c h . N e b o j i n a k ř e č e n o : h e r m e n e u t i k a f a k t i c i t y j e teorie,
608
a m u s í b ý t teorií, a b y m o h l a b ý t hermeneutikou fakticity; p o u z e tak z í s k á v á o d s t u p a volnép o l e pro výklad pobytu. T e n t o z á v ě rj e m o ž n á překvapivý, a p ř e c e nikoli příliš v z d á l e n ý o d H e i d e g g e r o v a p o r o z u m ě n í s o b ě s a m é m u . J e z n á m o , ž e Bytí
a čas
označil j a k o fenomenologické
zkoumání a f e n o m e n o l o g i i z a s e charakterizoval j a k o „ v ě d u o f e n o m é n e c h " ([1], 4 4 ) . A aby vysvětlil, c o j e m í n ě n o vědeckostí fenomenologie, z a b ý v á s e „ p o j m e m logu", a drží s e j e h o z á k l a d n í h o rysu s p o č í v a j í c í h o v o d h a l o v á n í , t e d y t é „ f u n k c e " l o g u , k t e r o u A r i s t o t e l é s v y s v ě t l i l j a k o „ a p o f a i n e s t h a i " ( [ 1 ] , 4 9 ) . F e n o m e n o l o g i ej e ř e č v m o d u l o g o s apofantikos, a t o znamená: j e t o řeč filosofická, at o taková, j a k j i Aristotelés p o d l e H e i d e g g e r o v a p ř e s v ě d č e n í určil v e s v é „ h e r m e n e u t i c e " l o g u . S n í s e , j a k říká H e i d e g g e r , zvětšuje „ m o ž n o s t radikálnějšího u c h o p e n í p r o b l é m u bytí", která učinila p l a t ó n s k o u dialektiku přebytečnou ( [ 1 ] , 4 9 ) . Přinejmenším p o k u d j d e o formu, j a k o u m l u v í , stojí z k o u m á n í Bytí
a času
n a p ů d ě , k t e r áj e v e s r o v n á n í s P l a t ó n e m „ r a d i k á l n ě j š í " a k t e r o u
p ř i p r a v i l A r i s t o t e l é s . N e b o l é p e ř e č e n o : Z k o u m á n í Bytí
a času
b y n a této p ů d ě stálo,
k d y b y H e i d e g g e r n e u d ě l a l v š e c k o p r o t o , a b yj e t é t o p ů d y z b a v i l . A p o f a n i c k á ř e č , n a n í ž mohla být vědeckost fenomenologie objasněna,j e v průběhu zkoumání prohlášena z a „ o d v o z e n ý m o d u s v ý k l a d u " , p ř i č e m ž v ý k l a dj e n y n í m í n ě n v ý h r a d n ě j a k o z á k l a d n í r y s d o s v ě t a p o h r o u ž e n é h o p o s t o j e k a ž d o d e n n o s t i . T o m u o d p o v í d á j i ž v ú v o d u Bytí
a času
n a č r t n u t ý p r o g r a m „ d e s t r u k c e d ě j i n o n t o l o g i e " , k t e r ý b y m ě l v z t á h n o u t filosofickou tr a d i c i k j e j í m u z a p o m e n u t é m u p ů v o d u v p o r o z u m ě n í b y t í p o b y t u a j e h o s v ě t s k o s t i . Analytice p o b y t u s i c e určitě n e l z e vytýkat to, c o H e i d e g g e r kritizuje n a tradici, t o t i žž e j e v n í p ř e s k o č e n f e n o m é n s v ě t a . A l e p o k u d j e z k o u m á n í Bytí
a času
postojem teore
tickým, není pro n ě v analyzovaném světě, tvořícím úběžník destrukce, místo. N e c h y b í m n o h o a „destrukce dějin ontologie" b y s e stala sebedestrukcí. P r o b l é m , který j s m e z d e načrtli,
lze sledovat a ž
r o z v r h ů m f i l o s o f i c k é h o p r o g r a m u r o z p r a c o v a n é h o v Bytí
k Heideggerovým prvním a času.
V programové skice
z r o k u 1 9 2 2 , k t e r á v e š l a v z n á m o s t j a k o „ z p r á v a p r o N a t o r p a " ,j e p r á v ě t a k s t r u č n á j a k o d ů k l a d n á a n a l ý z a A r i s t o t e l o v a u r č e n í f i l o s o f i e p r o v e d e n é h o n a z a č á t k u Metafyziky
A.
F i l o s o f i c k é v ě d ě n í , ř í k á H e i d e g g e r ,j e p r o A r i s t o t e l a n a r o z d í l o d k a ž d o d e n n í h o c h a r a k terizováno určitou „větší m ě r o u nahlížení" ( | i a \ o v e i S e v a i ) ; j d e tu, v e srovnání s d o života zapleteným zhotovováním ajednáním, o rozumění v e vlastním smyslu s l o v a ([3], 34). A l e tuto tendenci n e m o h l prý Aristotelés sledovat. O n o „čistě nahlížející zacházení" j e u n ě h o vykázáno j a k o „takové, ž e v tom, nač s e dívá, u ž zároveň nevidí právě ten ž i v o t , v n ě m ž s e d í v á , v n ě m ž j e s t " ( [ 3 ] , 3 4 ) . T o , ž e ž i v o tm á c h a r a k t e r p r o v á d ě n í , v ý k o nu, ž e j e h o n u t n o v é s t , j e v e
filosofii z a s t í n ě n o s t r u k t u r a m i p ř í t o m n ý m i v „ č i s t é m n a h l í
žení". A s n a d n á h o d o u t o H e i d e g g e r d e m o n s t r u j e n a A r i s t o t e l o v ě t h e o l o g i i , která, j a k říká, n e v y r o s t l a v š a k „ v e x p l i k a c i t o h o , c o s e s t a l o j a k o p ř e d m ě t p ř í s t u p n ý m v z á k l a d n í náboženské zkušenosti" ([3], 35). V z h l e d e m k tomu, ž e
filosofie j a k o ž t o t e o r i e n e m á
smysl provádění, j a k o j e j mají P a v l o v y dopisy, z d á se, ž e u ž n e m á smysl žádný, nýbrž ž ej e u ž j e n n a sebe s a m u zapomenuvším hleděním. A l e ž e s e v e filosofii ž i v o t u k a z u j e j i n a k n e ž v n á b o ž e n s k é s t a r o s t i , t o v ů b e c n e z n a mená, ž e b y
filosoficky
u ž o život nešlo. 1zaujímání odstupu o d každodennosti j e
v y k o n á v á n í života, ražení ž i v o t n í f o r m y , která, j a k A r i s t o t e l é s v í , j e t e p r v e s t o učinit rozhodující aspekty každodennosti průhlednými, a tím rozvinout t a k o v é p o r o z u m ě n í
Filozofia 59, 8
609
životu, sj e h o ž p o m o c í s e m ů ž e projasněný každodenní ž i v o t orientovat. T e o r i e m ů ž e b ý t hermeneutikou fakticity. 3 . Její s p e c i f i c k á j a z y k o v á f o r m a p a k u ž o v š e m n e s m í b ý t v y k l á d á n a j a k o zakrývání pobytu, především n e j a k o zakrývání s m y s l uj e h o konání, nýbrž m u s í j i být m o ž n o p o c h o p i tj a k o autentickou m o ž n o s t pobytu: j a k o odkrývající a popisující artiku l o v á n í ,j e ž a n i v zaujetí o d s t u p u n e n í z a k o t v e n é . Interpretující a interpretovaný p o b y t s e s p o l u m u s í , j i n a k ř e č e n o , v z á k l a d n í m určení bytí setkat, a n i ž b y s e p ř i t o m vytratila j e j i c h rozdílnost. T o , c o tvoří interpretovatelnost, a to, č í m j e d á n o , ž e j s m e s t o interp r e t o v a t ,j e p a k J e d n o , v n ě m ž o b o j í p a t ř í d o h r o m a d y ; o v š e m J e d n o , k t e r é j e s t j e n j a k o soupatřičnost rozdílného. Ú v a h a m i , které b y b y l o m o ž n o p o c h o p i t v t o m t o smyslu, s e H e i d e g g e r zabýval v j e d n o m z p o z d n í c h , k Bytí
a času
s e vztahujících objasnění p o j m u hermeneutiky.
H e r m e n e u t i k o u , ř í k á s e t a m , s e n e m í n í „ v Bytí
a času
ani nauka o umění výkladu, ani
s a m o v y k l á d á n í n ý b r ž s p í š e p o k u s určit t e p r v e z h e r m e n e u t i č n a b y t n o s t v ý k l a d u " .T o b y m o h l o b ý t chápáno j a k o o d k a zn a analytiku pobytu a to,c o s e z d e n a z ý v á „hermeneutičnem", b y p a k z n a m e n a l o t o t é ž c o dřívější p o j e m „hermeneutika fakticity". N a druhé straně v š a k m u s í m e v z í t v úvahu, ž e
v t é m ž e textu s e
o několik odstavců dále
o h e r m e n e u t i č n u n a v y s v ě t l e n o u říká, ž e t o „ n e n í t e p r v e a ž v ý k l a d , n ý b r ž ž ej e t o j i ž před t í m přinášení poselství a zvěsti";ž e j e t o „poselství" „dvojnosti", která přichází k e s l o v u , k d y ž s e m l u v í o „ p ř í t o m n ě n í p ř í t o m n é h o " , aj e t u d í ž „ v z t a ž e n o s t í b y t n o s t i č l o v ě k a k d v o j n o s t i " . H e r m e n e u t i č n o j e „ h e r m e n e u t i c k á v z t a ž e n o s ť " , aj a k o t a k o v áj e ř e č í . T o , c o j e z d e tak naléhavě precizními formulacemi řečeno, lze b e z velkých obtíží přeložit z p ě t d o m y š l e n k o v ý c h souvislostí Heideggerova rannějšího myšlení - nikoli proto, a b y c h o m tvrdili j e d n o d u c h o u identitu o b o j í h o , n ý b r ž proto, a b y c h o m j e d n o myšlené osvětlili druhým. Ž e řeč j e „poselstvím" o „přítomnění přítomného", byl b y H e i d e g g e r v d v a c á t ý c h letech v y s v ě t l o v a l p o u k a z e m n a apofantický charakter l o g u ; řeč j e odkrývající, a t o a b y takovou m o h l a být, musí v n í b ý tv e hře zkušenost o otevřenosti, p ř í s t u p n o s t i . M o c i m l u v i t j e b y t o s t n ě t o t o , a ž i v o t u r č e n ý ř e č íj e t u d í ž z á s a d n ě a v ž d y j i ž určen zásadní zkušeností „přítomnění", zkušeností s dějstvím prezence. V přednášce z l e t n í h o s e m e s t r u 1 9 2 4 m o h l H e i d e g g e r říci, ž e l o g o sj e „ z p ů s o b bytí č l o v ě k a v j e h o s v ě t ě " ( B r o c k e r ů v z á z n a m , str. 2 2 ) . N e b o k r á t c e : l o g o s j e p o b y t . O t á z k u , p r o č s e t a t o m y š l e n k a v Bytí
a času
ztratila, n e n í l e h k é z o d p o v ě d ě t a n e l z e
t o učinit j e d n í m t a h e m . B u d e z d e hrát určitou roli p o k u s interpretovat p o r o z u m ě n í bytí z časovosti, a t o v e spojení s přesvědčením, ž e prezence, j a ks e uplatňuje v řeči, není n i c j i n é h o n e ž č a s o v ě p o c h o p e n á přítomnost, a t í m určité z ú ž e n í č i zjednostranění struktury č a s o v o s t i .T o z a s e p ř i m ě l o H e i d e g g e r a k t o m u , p ř e v é s t ř e č a j e j í a p o f a n i c k ý c h a r a k t e r n a předjazykovou otevřenost světa a nárokovat pro n i p o j e m hermeneutična, přičemž vzta žeností k e světu j s o u určeny formulí o „hermeneutickém jako". A nakonec m o h l o být p r o p ř e h o d n o c e n í v ý z n a m u ř e č i v Bytí
a času
důležité i nahlédnutí její ambivalence: ž e
v řeči m ů ž e m e nejen odkrývat a objevovat, nýbrž i zakrývat a klamat. A l e toto v š e Heidegger později korigoval. Již přednáška o „Základních problémech f e n o m e n o l o g i e " , k o n c i p o v a n á j a k o p o k r a č o v á n í Bytí
a času,
diferencuje p o j e m prezence
t a k , ž e d o h o r i z o n t u p r e z e n c e patří n y n í , p ř i n e j m e n š í m v n á z n a k u ,
i nepřítomné,
a p r e z e n c e s e s t á v á z á k l a d n í m p o j m e m při p o r o z u m ě n í č a s u . P ř e d n á š k o u k d e v á t é k n i z e
610
A r i s t o t e l o v y Metafyziky,
kterou m ě l Heidegger v létě 1931, j e rehabilitováno ranné
p o r o z u m ě n í l o g u j a k o o d e m č e n o s t i s v ě t a ; ř í k á s e t u , ž e l o g o sj e „ m o ž n o s t z v ě d ě t a s t á t s e znalým, tudíž m o ž n o s t b ý t znalý; 6 řečí j e s v ě t otevřen také j a k o p o l e t a k o v ý c h m o ž n o s t í , které s i m ů ž e m e zajistit z a c h á z e n í m s v ě c m i , z h o t o v o v á n í m a obstaráváním. V základěj e t í m postavena d o přesažné spojitosti i zakrývající t e n d e n c e řeči: m ů ž e nyní být n ě č í m , c o z á k l a d n í m u charakteru řeči odporuje, t a k ž e t e n m u s í b ý t v ž d y z n o v u vydobýván zpět. T o pak lze ale vidět j a k o úkol filosofie: osvobozovat s e z tendence života k zaplétání, v odstupu získávat s v o b o d u , která u m o ž ň u j e přicházet n a to, c o ž i v o t n e b o pobyt vlastně j e , a t o nejen p r o j e d e n j a k o b y b l e s k e m nahlédnutí ozářený okamžik, nýbrž v klidném popisování, v p e č l i v é práci m y š l e n í artikulujícího s e v řeči - t o b y b y l a f i l o s o f i e ; aj e u H e i d e g g e r a d o s t č a s t o p ř e d v e d e n o , j a k s e d ě j e f i l o s o f i e v t o m t o s m y s l u . K d o c h c e porozumět hermeneutičnu takové filosofie, musí o v š e m Heideggerovu k o n c e p c i h e r m e n e u t i k y a o b z v l á š t ě Bytí
a čas p ř e k r o č i t ; t o t o h e r i n e n e u t i č n o s e o t e v í r á
t e p r v e z b y t n o s t i ř e č i . Jít c e s t o u h e r m e n e u t i c k é f i l o s o f i e z n a m e n á b ý t n a c e s t ě k ř e č i .
LITERATURA [ 1 ] H E I D E G G E R , M . : Bytí a čas. Praha, O I K U M E N H 1996. [ 2 ] H E I D E G G E R , M . : Gesamtansgabe.
Z v . 6 3 . Vittorio Klostermann.
[ 3 ] F i l o s o f i c k ý č a s o p i s 4 4 , 1966, č. 1.
Z n e m e c k é h o originálu Wie philosophisch tischen bei Heidegger
Filozofia 59, 8
zu verstehen
ist. Zur Konzeptionn
des Hermeneu-
preložil Ivan Chvatík
611
