Diskuzní sešit pro debatu
VOLBY 2013:
JAK PŘILÁKAT INVESTICE? 15. října 2013, Malostranská beseda Jak udržet stávající investory a na co nalákat nové? Může nižší zdanění kapitálu zvýšit zájem o investování v České republice? Jakou roli hrají další faktory jako je úroveň podnikatelského prostředí, kvalita infrastruktury, vzdělání pracovníků nebo profesionalita státních institucí? Panelisté: Jan Mládek (ČSSD), Miroslav Kalousek nebo František Laudát (TOP 09), Jan Skopeček (ODS), Jiří Dolejš (KSČM). V roli komentátorů Luděk Niedermayer (ředitel v oddělení consulting společnosti Deloitte a bývalý viceguvernér ČNB) a Pavel Sobíšek (hlavní ekonom UniCredit Bank). Moderátor: Ondřej Kopečný, Glopolis.
SHRNUTÍ Česká republika patří dlouhodobě k zemím s relativně vysokým podílem investic k hrubému domácímu produktu (přes 20 procent), za což z větší míry vděčí domácímu a zahraničnímu soukromému sektoru. Jeho podíl na celkovém objemu investic činí i v době ekonomického zpomalení kolem 60 procent. Většina zahraničních investic směřovala v případě České republiky do exportně orientovaných sektorů, zejména v oblasti automobilového průmyslu, ale i elektroniky či služeb. Zahraniční investoři oceňovali v minulých letech zejména levnou, avšak kvalitní pracovní sílu, blízkost vyspělých i rozvíjejících se trhů a poměrně kvalitní a stabilní institucionální prostředí. Komparativní výhoda pracovní síly se však s postupujícím časem vytrácí. Mezinárodní studie navíc ukazují, že Česká republika začíná významně ztrácet v oblastech, jako je podnikatelské prostředí, kvalita institucí nebo investice do celoživotního vzdělávání a výzkumu. Kvalitnější a profesionálnější správu věcí veřejných by kromě podnikatelů jistě uvítal i každý občan. I přesto se debata o tom, jak stimulovat ekonomiku (včetně investic) stále točí kolem výše zdanění (viz aktuální debata o zdanění investic), které při rozhodování investorů není zdaleka rozhodující, anebo podílu veřejných výdajů na celkovém objemu investic, jež není zdaleka tak nízký (v průměru o 5 procentních bodů výše než je průměr v EU 27), jak by se na základě politických diskusí mohlo zdát.
(1)
Investice, ať už domácí nebo zahraniční, nejsou jen motorem ekonomiky. Investice do oblastí s vyšší přidanou hodnotou přinášejí kromě nových pracovních míst ve větší míře i moderní technologie, znalosti a dovednosti, které posilují schopnost společnosti lépe se adaptovat na stále proměnlivější globální prostředí. Proto je třeba důkladně promýšlet, do jakých oblastí a oborů má Česká republika (česká společnost) investovat a jaké možnosti má k tomu, aby tok investic ovlivnila a nasměrovala příhodným směrem. Tento materiál v prvních dvou částech představuje institucionální, geografickou a sektorovou strukturu investic v České republice. Třetí část se věnuje daňové struktuře a aktuální otázce zdanění kapitálu (zejména otázce zdanění dividend) v kontextu investičního prostředí v ČR. Dokument slouží především jako základ pro předvolební debatu a nepředstavuje ucelenou studii o investiční politice v České republice ani si neklade za cíl definovat pozice, jak by měla tato politika vypadat.
1. PODÍL VEŘEJNÝCH A SOUKROMÝCH INVESTIC A INVESTIC DOMÁCNOSTÍ NA CELKOVÉM OBJEMU
ném prostředí od sebe nelze tyto přístupy striktně oddělit. Ve většině zemí se lze setkat s kombinací obou strategií.
Investice představují jeden z hlavních motorů ekonomiky. Čím vyšší je schopnost ekonomiky vytvářet kapitál, tedy základ pro investice, tím rychleji rostou celkové ekonomické příjmy. Vyšší investice totiž zvyšují spotřebu zboží a služeb a tím zajišťují pracovní místa a vytvářejí podmínky pro růst zaměstnanosti i mezd. Zároveň s sebou investice (zejména zahraniční) přinášejí nové technologie znalosti a zkušenosti. Investiční politika proto neovlivňuje jen hospodářský růst, ale může ovlivnit i celkový rozvoj společnosti.
Aktivní role státu může být znásobena podílem investičních výdajů na celkovém objemu investic. V současné době, kdy soukromé investice vlivem ekonomického zpomalení poklesly, se v některých ekonomických kruzích zdůrazňuje aktivní investiční politika státu, jež by měla stimulovat ekonomiku v době poklesu soukromých zdrojů. Tuto politiku ve středoevropském regionu praktikuje například Polsko, kde od roku 2009 podíl vládních výdajů (který byl v porovnání se zeměmi Visegrádské skupiny vždy vyšší) neustále rostl a v roce 2011 činil 28 procent. V takovém případě je však třeba dbát na to, aby vyšší veřejné výdaje příliš nezvyšovaly veřejný dluh, a pokud, tak jen krátkodobě. Jinak může být jejich potenciální stimulační efekt zmařen vyššími náklady na dluhovou službu.
Graf 1: Celkový objem investic u vybraných zemí (v % HDP) 40
Podíl veřejných investic na celkovém objemu se v České republice, i přes několik výkyvů v letech 2001 - 2003, pohybuje v okolí 20 procent. To je přibližně o 5 procent nad průměrem EU 27. Naopak podíl domácností na celkových investicích je v ČR dlouhodobě o 10 procent nižší než v EU 27, kde se pohybuje stabilně v blízkosti 30 procent. Dlouhodobě nejvýznamnějším investorem je s více než třípětinovým podílem soukromý sektor (viz Grafy 2 a 3).
35 30 25
Česká republika
Polsko
Maďarsko
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
15
1995
20
Slovensko
Zdroj: Eurostat
Graf 2: Porovnání podílu jednotlivých sektorů na celkovém objemu investic v ČR 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20%
(2)
Domácnosti Zdroj: Eurostat
Stát
Soukromý sektor
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
0%
V zásadě lze přitom rozlišit dva základní přístupy: první se spíše soustředí na vytváření příznivých podmínek pro podnikání (například na nízké dané, nižší administrativní zátěž, kvalitu veřejné správy, politickou stabilitu apod.). Druhý přístup je aktivnější a snaží se prostřednictvím různých pobídek (např. daňových prázdnin, levných půjček či dotací na pracovní místo) přilákat převážně zahraniční investory. V reál-
1996
10% 1995
V porovnání s ostatními zeměmi Visegrádské skupiny patří celkový objem investic v ČR v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) k nejvyšším a pohybuje se i nad průměrem EU 27 (přibližně 20 procent). Vyššího objemu dosahovaly z nových členských států EU v době těsně před ekonomickou krizí jen Estonsko a Litva. Na druhé straně z Grafu 1 je jednoznačně patrný klesající trend. Objem investic, který do ČR proudil v polovině 90. let a poté kolem roku 2000, je zřejmě dlouhodobě neudržitelný.
Graf 3: Porovnání podílu jednotlivých sektorů na celkovém objemu investic v ČR a zahraničí 100% 80% 60% 40% 20%
EU (27 zemí) Česká republika Dánsko Německo Estonsko Španělsko Francie Itálie Lotyšsko Litva Maďarsko Nizozemsko Rakousko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie
0%
Domácnosti
Stát
Soukromý sektor
Zdroj: Eurostat
2. PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE V éře globalizace se žádná ekonomika neobejde bez přímých zahraničních investic (PZI). Kromě nového kapitálu u nich bývají zdůrazňovány další vedlejší pozitivní efekty spojené s rozvojem nových technologií, znalostí a zkušeností s řízením podniků, a to jak v podobě horizontálního, tak vertikálního rozvoje. Zahraniční investice může mít podobu projektu na „zelené louce“, kdy vzniká zcela nový podnik, anebo vstupu zahraničního investora do již existující společnosti1. V obou případech bývá taková společnost charakteristická vyšší produktivitou a konkurenceschopností (Stančík 2007), což zvyšuje i soutěž na trhu. Z těchto důvodů se většina zemí, které procházejí ekonomickou transformací, snaží přitáhnout velké množství zahraničních investorů. Rovněž v případě České republiky sehrály zahraniční investice významnou roli v transformačním procesu. Nicméně přímé zahraniční investice mohou mít i negativní dopady na dané odvětví a potažmo i na ekonomiku. Země střední a východní Evropy se v uplynulých dvou dekádách těšily velkému zájmu zahraničních investorů. Obzvláště po vstupu těchto zemí do EU stav přímých zahraničních investic stabilně rostl. Většina investic v případě České republiky směřovala do exportně orientovaných sektorů (např. do automobilového průmyslu, elektroniky či služeb), což zvyšovalo závislost ČR na exportu. 1
Podle mezinárodní definice stanovené OECD je za přímou zahraniční investici (PZI) považována investice, kdy rezident jedné ekonomiky (přímý investor) chce získat trvalou účast v subjektu, který je rezidentem v jiné ekonomice. Trvalou účastí se přitom rozumí snaha investora získat skrze svůj podíl významný vliv na řízení podniku. Významný vliv je definován jako vlastnictví 10 a více procent akcií (podílu) nebo hlasovacích práv (OECD 2013). Přímá investice se může skládat z několika částí: jde o (1) základní kapitál, který představuje vklad investorova vlastního kapitálu, (2) reinvestovaný zisk, což je podíl přímého investora na hospodářském výsledku, který nebyl rozdělen formou dividend a (3) ostatní kapitál, jež může zahrnovat například přijaté a poskytnuté úvěry mezi přímými investory (ČNB 2013).
Na počátku zahraniční investory lákala možnost ovládnout kvazimonopolní podniky (skrze probíhající privatizaci v polovině 90. let), později oceňovali relativně nízké mzdy, kvalifikovanou pracovní sílu a blízkost vyspělých i rozvíjejících se trhů (Ayyagari a Kosová 2008, Allard 2009). Svoji roli sehrály rovněž investiční pobídky v podobě daňových prázdnin, příspěvků na pracovní místa či vyškolení zaměstnanců anebo různých podpor pro výzkum a rozvoj, které byly populární zejména na přelomu tisíciletí. Problematickým bodem pobídek realizovaných v ČR koncem 90. let a po roce 2000 bylo kritérium velikosti firem, které se o dané pobídky mohly ucházet. Podmínky pro získání pobídky umožňovaly účast investorů s investicí vyšší než 350 mil. Kč (postupně snižováno novelizacemi na současných 100 mil. Kč, viz zákon o investičních pobídkách, 72/2000 Sb. a pozdější novelizace), přičemž v případě regionů s vysokou nezaměstnaností mohla být výše investice nižší. Toto omezení znevýhodnilo střední a malé podniky oproti velkým investorům, což v konečném důsledku ovlivnilo celkovou strukturu firem v české ekonomice. Proto zůstává otázkou, jestli takové pobídky nemohou vést k negativním distorzím ve vztahu velkých a malých firem. Kromě klasických důvodů, proč vlády nabízejí zahraničním i domácím investorům štědrou podporu, jako je vznik nových pracovních míst, hraje významnou roli i efekt „přelévání“ v oblasti technologií a specifických manažerských znalostí a dovedností, které posilují konkurenceschopnost celé ekonomiky. Nicméně právě efekt „přelévání“ bývá často předmětem sporů. PZI totiž mohou mít i opačný účinek. Příchod zahraniční firmy může například zvýšit technologickou bariéru a odradit tím domácí firmy, které v konkurenci nedokážou obstát a jsou zahraničními investory postupně vytlačovány z trhu (Ayyagari a Kosová 2008). Navíc zahraniční investoři mohou využít stimulačních balíčků, což dále zlepšuje jejich pozici v porovnání s domácími podniky2. Obrácenou stranou téže mince je však schopnost nové společnosti vyvolat lokální poptávku po nových produktech a službách, zvýšit kvalitu vstupů a generovat nové podnikatelské příležitosti, které domácí podniky naopak motivují. Mnoho z nich se rovněž stává subdodavateli pro nově příchozí společnosti. Výsledný efekt PZI tak často nebývá jednoznačný. Dokonce i v případě České republiky existují studie, které hodnotí dopady PZI rozdílně (srov. např. Ayyagari, Kosová 2008 a Stančík 2007). Ze studií nicméně vyplývá, že míra pozitivních přelivů je vyšší v oblasti služeb a v průmyslových odvětvích s vyšší přidanou hodnotou, kde existuje vyšší provázanost podniků. V porovnání s ostatními zeměmi v regionu patří Česká republika k relativně úspěšným (viz Graf 4). Průměrný příliv PZI v poměru k HDP v uplynulých dvanácti letech činil v průměru 5 procent. Vyšší byl pouze v případě Slovenska (5,57 procenta). Graf 5 zachycuje vývoj přílivu zahraničních investic do České republiky v období ekonomické krize. I přes citelné snížení, nevyschl příliv investic zcela, jak tomu bylo například v roce 2009 na Slovensku, ani nedošlo k odlivu kapitálu (v absolutních číslech), jaký zažilo Slovinsko v témže roce. Z hlediska stavu PZI
2
I když, jak vyplývá z výše uvedeného textu, v případě ČR bylo zvýhodnění dáno spíše velikostí, nežli zemí původu, z níž společnost pocházela.
(3)
(Graf 6) dochází, i přes krizi, k pozvolnému, leč neustálému nárůstu objemu kapitálu pod kontrolou zahraničních vlastníků.
Graf 4: Příliv přímých zahraničních investic (PZI) k HDP (v procentech) 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Česká republika
Maďarsko
Polsko
Slovensko
Zdroj: Eurostat
Co do geografického původu investic, jednoznačně převažují investoři ze zemí Evropské unie (viz Graf 7). V zásadě lze rozlišit dvě základní skupiny. V té první najdeme pouze tři země, a sice Nizozemsko, Německo a Rakousko. Jde o země, jejichž investoři v České republice investují nejčastěji a rovněž stabilně drží nejvyšší podíly z celkových investic. Zde možná překvapí pozice Nizozemska, jehož podíl na celkovém objemu je od konce 90. let minulého století stabilně vyšší než podíl německý. To je z toho důvodu, že řada nadnárodních společností investujících v ČR má kvůli vyhodnému zdanění sídlo právě v Nizozemsku. V období před krizí dosahovaly nizozemské investice dokonce dvojnásobku oproti investicím z Německa. Podíl Rakouska na celkovém objemu investic se dlouhodobě drží okolo deseti procent a v poslední době se začal přibližovat patnáctiprocentní hranici. Druhá skupina zemí čítá přibližně pět zemí3. Patří do ní státy, jejichž příliv či podíl investic byl relativně vysoký (od 5 % do 10 %), avšak méně stabilní a některé země v této skupině postupem času svoje investiční aktivity tlumily (jako například USA, jejichž podíl na celkovém objemu investic činil na přelomu tisíciletí přibližně 8 %, od poloviny minulé dekády se však pohybují pod 4 %), anebo naopak po období útlumu svůj podíl opět zvýšily (z uvedených zemí jde například o Francii nebo Lucembursko).
Graf 5: Příliv PZI do České republiky v letech 1993–2012* (v mld. CZK)** 300
277,7
250
Graf 7: Pět největších investorů, dle teritoriálního rozdělení v letech 1998 -2007 (v %, vždy stav k 31.12. daného roku)
279,2
218,8
35
207,4
200
30
150
25
100
20 15
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012*
41,0
10
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
0
2001
5
* předběžné údaje, ** uvedené údaje jsou součtem základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu,
2000
19,1
0
55,8
1999
59,3
1998
50
Zdroj: ČNB 2013 Nizozemí Francie
Graf 6: Stav PZI v České republice v letech 2007 – 2012* (v mld. CZK)**
Německo Španělsko
Rakousko USA
Lucembursko Velká Británie
Zdroj: ČNB
3000 2599,9 2500
2189,5
2000 1500 1000
1161,8
500 429,2
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012*
102,4 0
* předběžné údaje, ** uvedené údaje jsou součtem základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu, Zdroj: ČNB 2013
(4)
Struktura odvětvového členění se v roce 2010 změnila, což do jisté míry komplikuje srovnání jednotlivých odvětví v čase. Na základě ročních zpráv o přímých zahraničních investicích, které od roku 1998 na svých webových stránkách publikuje Česká národní banka (ČNB), lze vytvořit následující přibližný přehled o tom, do jakých sektorů směřoval významnější díl přímých zahraničních investic. Od roku 2000 směřuje největší podíl investic do oblasti finanční a pojišťovací činnosti. Až do roku 2007 se pohyboval 3
Dle průzkumu statistiky, který Glopolis provedl, do této skupiny patří Lucembursko, Francie, Španělsko, USA a Velká Británie. Nemusí se však jedna o úplný výčet.
do 17 %. V posledních letech začal mírně stoupat a nyní se pohybuje nad 21 %. Mezi pět odvětví s nejvyšším podílem na PZI rovněž dlouhodobě patří odvětví nemovitostí a služeb pro podniky. Zde se podíl PZI pohyboval na začátku tisíciletí kolem 10 %, v roce 2008 dosáhl 16,3 a nyní se pohybuje něco málo pod 10 %. Další dvě oblasti s významným podílem PZI tvoří sektory obchodu (velkoobchod i maloobchod), oprav motorových vozidel a jejich výroby, jež se pohybují na úrovni 10 % celkového objemu. Na přelomu tisíciletí patřila k významným investičním odvětvím též oblast dopravy a telekomunikace, kde se objem PZI pohyboval rovněž nad 10 %. Od roku 2005 se však již neobjevuje mezi prvními pěti odvětvími s nejvyšším podílem. Mezi nimi naopak můžeme nyní již stabilně nalézt odvětví elektřiny, plynu a tepla, které tvoří kolem 8 % z celkového objemu zahraničních investic.
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
300 250 200 150 100 50 0 -50
Reinvestovaný zisk
Jistý problém představuje nerovnoměrná regionální distribuce PZI. Nejvíc investic směřuje do velkých měst ve středních nebo severozápadních Čechách (významnou roli hraje blízkost Německa a Rakouska). Na hlavní město a přilehlé regiony připadá až 60 procent všech PZI (Pavlínek 2004 v Ayyagari a Kosová 2008). Necháme-li stranou investice do finanční a pojišťovací činnosti, směruje velká část investic do sektorů s nízkou přidanou hodnotou (zpracovatelský, výroba motorových vozidel či velkoobchod), což může být problematické z pohledu dlouhodobé konkurenceschopnosti a malé diverzifikace mezi jednotlivá odvětví.
3. INVESTIČNÍ PROSTŘEDÍ
Graf 8: Struktura přímých zahraničních investic do ČR v roce 2012
Základní kapitál
sku měly dále zájem na rozšiřování svých tuzemských investic. Otázku, jak toho docílit, nelze jednoduše zodpovědět. Pozitivním faktorem pro firmy může být bezpochyby přiznívé podnikatelské prostředí, dobře fungující státní správa nebo stabilní daňové nastavení, avšak výčet faktorů může být daleko širší.
Ostatní kapitál
Zdroj: MPO
Jak bylo naznačeno výše, Česká republika již nemůže spoléhat pouze na příchod nových investorů (s rostoucí životní úrovní ČR ztrácí některé dřívější výhody transitivní ekonomiky, soutěž o investory je intenzivnější apod.). V celkovém objemu investic tak roste význam reinvestovaného zisku (viz Graf 8). V loňském roce výrazně stoupl objem reinvestovaného kapitálu i zakládního jmění oproti roku 2011. V roce 2011 stahovaly firmy kapitál z České republiky kvůli špatné ekonomické situaci v eurozóně, aby tak pokryly finanční potřeby ve svých centrálách. Proto PZI dosáhly v roce 2011 pouze 41 miliard Kč. Naproti tomu rok 2012 znamenal nárůst PZI o 166,7 miliard kč na hodnotu 207,7 mld. Kč. Z toho největší část tvoří reinvestované zisky (181,8 mld. Kč), ale nárůst zaznamely i investice do základního jmění (37,8 mld. Kč oproti roku 2011, kde výsledek byl záporný -19,81 mld. Kč). Za tento pozitivní trend mohou zejména dva faktory. Zaprvé, eurozóna se pomalu dostává z ekonomické a finanční krize a investoři opět začínají mít větší zájem investovat. Zadruhé, zahraniční investoři neztrácejí zájem o Českou republiku, což značí relativní důvěru v budoucí pozitivní ekonomický vývoj v ČR. Právě udržení zisků zahraničních společností formou zpětných investic bude v příštích letech pro ČR klíčové. Trend zvyšující se repatriace kapitálu formou dividend nebo stahováním kapitálu do matek byl vidět jak po první masivní vlně PZI začátkem tohoto tisíciletí, tak ale i v době finanční a hospodářské krize. Proto by pro Českou republiku bylo výhodné, aby zahraniční firmy působící v tuzem-
V dostupné literatuře lze najít poměrně velké množství faktorů, které mají vliv na rozhodování investorů o tom, do které země umístí svůj kapitál. Autoři studie z roku 2008, kteří zkoumali politiky, jež mohou zvýšit příliv přímých zahraničních investic, definovali v této souvislosti následujících pět proměnných: daně, výdaje na výzkum a rozvoj (R&D), náklady na pracovní sílu, úroveň kvalifikace pracovníků a institucionální prostředí spojené s PZI (Bellak, Leibrecht, Stehrer 2008). Dále se v literatuře objevují i kritéria jako velikost trhu (či blízkost na rozvinuté anebo rozvíjející se trhy), makroekonomická rizika, výše HDP anebo politická stabilita. I přes širokou škálu kritérií se v českém prostředí stále klade poměrně velký důraz na výši daní. A to i přes to, že studie v případě zemí ze střední a východní Evropy uvádí, že jejich další snižování nebude mít na příliv zahraničních investic příliš velký vliv. Například autoři výše uvedené studie naopak doporučují zaměřit se na zvyšování podílu pracovníků s vyšší kvalifikací (Bellak, Leibrecht, Stehrer 2008). V dokumentu OECD, který detailně mapuje ekonomickou situaci ČR, se v souvislosti s oživením ekonomického růstu objevují doporučení ohledně zlepšení podmínek pro podnikání, podpory inovací a usnadnění pronikání domácích i zahraničních znalostí a dovedností do ekonomické aktivity (například skrze lepší propojení univerzit se soukromým sektorem) a posilování základů pro celoživotní vzdělávání (OECD Economic Surveys 2011). Analýza konkurenceschopnosti zpracovaná Ministerstvem průmyslu a obchodu v roce 2010, která vychází z mezinárodního srovnání, jež každoročně provádí Světové ekonomické fórum (WEF) zase upozorňuje na dlouhodobě negativní hodnocení kvality institucí, jako jsou soudy, finanční úřady či konkurzní správci (MPO 2010). Výhoda levné a relativně kvalifikované pracovní síly, z níž Česká republika doposavad těžila při výrobě pracovně náročného zboží, se postupem času snižuje. I proto by investice měly směřovat do odvětví podporujících inovace a vyšší přidanou hodnotu. Bez zásadního zlepšení kvality státní správy
(5)
a jejích předpisů lze očekávat nejen pokles zájmu investorů o Českou republiku, k čemuž už částečně dochází, jak naznačují průzkumy mezi německými podnikateli4, ale i odchod dalších firem, včetně těch českých, do zahraničí.
40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
I přesto, že výše daňových sazeb není pro investory rozhodujícím faktorem, představuje jeden z možných nástrojů, jak přilákat (či naopak odradit) investory. Vzhledem k aktuální debatě o zdanění kapitálových zisků v České republice je vhodné věnovat se této problematice o něco podrobněji, jelikož se úzce dotýká právě oblasti investic. Zdanění kapitálu není důležité jen z hlediska zahraničních, ale rovněž domácích investorů. Nižší zdanění některých kapitálových výnosů by mohlo vést k dalším investicím zpět do firem nebo například motivovat některé drobné investory, kteří ke zhodnocování svých úspor v současné době využívají spíše spořicí bankovní účty.
Zdroj: převzato z http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/korporatni-dane-v-evropske-unii29589.html, cit. dne 26.8.2013.
Pro celkový kontext je užitečné nastínit základní obrysy obecné struktury daňových příjmů. Česká republika se vymyká především z hlediska podílu sociálních příspěvků, které tvoří téměř 45 %. To je o 11 % procent více než je průměr EU 27 a jde o nejvyšší podíl ze všech členských států. Právnické osoby se na celkových daňových příjmech podílejí necelými 10 %, což je o 3,3 % výše, než je průměr v celé EU (Eurostat 2013).
4
Podle průzkumu Česko-německé obchodní a průmyslové komory z června 2013 němečtí investoři poprvé po sedmi letech nepovažují Českou republiku za nejatraktivnější zemi v regionu, která se ocitla na druhém místě za Polskem. Mezi faktory, které sráží kvalitu České republiky v očích investorů, patří dostupnost odborných pracovních sil, transparentnost veřejných zakázek, boj s korupcí nebo právní jistota (Francová 2013)
(6)
Zdroj: Evropská komise
Kypr
Itálie
Francie
Rakousko
Švédsko
Slovinsko Česká republika
Velká Británie
Belgie
Slovensko
Finsko
Polsko
Maďarsko
Nizozemsko
Lotyšsko
30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
Estonsko
Graf 10: Porovnání efektivní sazby DPPO*
Litva
Z hlediska rozložení příjmů mezi práci, spotřebu a kapitál připadá nejvyšší podíl (51,9 %) na práci, podíl spotřeby je přibližně o 20 % nižší a podíl ze zdanění kapitálu činí 15,5 %. V případě zdanění kapitálu jsme v posledních několika letech mohli sledovat výraznější pokles (zhruba o 3,5 %), což je dáno jednak poklesem daně z příjmu právnických osob (z 24 % v roce 2007 na 19 % v roce 2010) a rovněž nižším ekonomickým růstem. Zbývající část doplňují environmentální a majetkové daně. Především majetkové daně, které tvoří 1,3 % z celkového daňového příjmu, což je 4. nejnižší podíl v EU (v poměru k HDP činí něco málo přes 0,5 %, zatímco v některých zemích UK nebo v Belgii přesahují tyto daně 4 % respektive 3 % HDP), bývají některými institucemi (například OECD či Evropskou komisí) označovány za zbytečně nízké. Přičemž majetkové daně jsou obecně považovány za nejméně nebezpečné pro ekonomický růst.
Bulharsko Kypr Irsko Litva Lotyšsko Německo Rumunsko Slovinsko Česká republika Maďarsko Polsko Řecko Estonsko Lucembursko Švédsko Slovensko Spojené království Finsko Dánsko Nizozemsko Posrtugalsko Rakousko Itálie Španělsko Belgie Francie Malta
Graf 9: Porovnání základních sazeb DPPO v EU 27 k lednu 2013
* dostupná data
Devatenáctiprocentní daňová sazba z příjmu právnických osob (DPPO) v České republice patří v porovnání s ostatními státy v EU spíše k nižším (viz Graf 9, průměrná sazba činí 22%). Při porovnávání výše korporátního daňového zatížení v jednotlivých zemích je nicméně vhodnější použít efektivní korporátní sazby daně. Ty, na rozdíl od statutárních korporátních sazeb, zohledňují odlišnou konstrukci daňového základu v jednotlivých zemích, dočasné či stálé doplňkové sazby či úlevy. Srovnání statutárních a efektivních daňových sazeb poskytuje představu o tom, do jaké míry úřady dané země poskytují daňové pobídky. Vysoký rozdíl mezi statutární sazbou a efektivním zdaněním ukazuje na to, že v dané zemi je zmenšen daňový základ anebo zde existuje systém úlev a výjimek (Szarowská 2008). Porovnání efektivních sazeb ukazuje, že daňová zátěž korporací je v ČR relativně vysoká5 (viz Graf 10). Zejména porovnáváme-li data s ostatními zeměmi v regionu. Z Visegrádské skupiny má Česká republika nejvyšší efektivní sazbu 5
Srovnání s ostatními státy v EU je v tomto ohledu bohužel omezené dostupností potřebných dat. Pro řadu zemí se nepodařilo dohledat údaje ohledně efektivní sazby DPPO.
DPPO. V případě Slovenska činí rozdíl 2,6 %, u Polska 7,4 % a u Maďarska dokonce 12,4 %. Zatímco daň z příjmu (ať statutárních či efektivních sazeb) určuje to, jakou část ze zisku daná firma odevzdá státu a kolik si ponechá, zdanění kapitálu může mít vliv na to, zda se investoři (zejména ti drobní) rozhodnou investovat do akcií či podílových fondů, anebo zda raději ponechají své úspory na bankovním účtu. Nižší zdanění kapitálu (např. dividend) může některé investory motivovat právě k tomu, aby zvolili alternativní formu zhodnocení svých úspor prostřednictvím přímých investic. Tímto směrem se ubírají rovněž doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV) z roku 2011. Její autoři, kteří vycházejí především ze zpráv OECD, uvádějí, že korporátní zdanění není v případě České republiky nastaveno neutrálně vůči různým formám financování investic a druhům aktiv. Dosavadní nastavení má tendenci zvýhodňovat dluhově financované investice oproti investicím financovaným z nového vlastního kapitálu. Proto se zde objevuje doporučení snížit nebo zcela odbourat daně z dividend, které by mohlo snížit nerovnosti mezi daňovou úpravou různých zdrojů financování investic (Mejstřík 2011). Implicitní daňová sazba kapitálových příjmů činila v roce 2011 v ČR 17,6 %, což byla 7. nejnižší hodnota (Eurostat 2013). I přesto se Ministerstvo financí za vlády Petra Nečase rozhodlo pro další snížení. Od 1. ledna 2014 plánovalo osvobodit firmy i jednotlivce od daně z dividendy, která se dosud odváděla ve výši 15 % z vyplácené částky v případě fyzických osob a ve výši 19 % u právnických osob. Dále návrh obsahoval zrušení daně z dividend u investičních fondů, které bylo doposud 5 %. Zároveň s touto změnou se měla prodloužit lhůta, po jejímž uplynutí není nutné platit daň ze zisku z prodeje akcií, podílových fondů či jiných investic. Dosud k osvobození od daně stačilo dané cenné papíry držet alespoň šest měsíců. Nyní se měl tento časový test prodloužit na dobu tří let. Nicméně návrh, který byl součástí zákona obsahujícího například i prováděcí zákony k novému občanskému zákoníku, byl v polovině září zamítnut na půdě Senátu. Zamýšlené změny ve zdanění kapitálu proto od ledna 2014 platit nezačnou.
I když je efektivní zdanění kapitálu v případě ČR 7. nejnižší v EU 27, což svědčí spíše proti dalšímu snižování, jiný pohled se naskytne při porovnání různých typů kapitálového zdanění v rámci regionu. Z porovnání vidíme, že nulové zdanění dividend není mezi novými členskými státy nikterak výjimečné.
Tabulka 1: Srovnání různých druhů zdanění kapitálu ve vybraných zemích v roce 2013* druh zdanění
Zdanění dividend
Zdanění úroků
Zdanění honorářů
Česká republika
15/35 %**
15/35 %**
15/35 %**
Maďarsko Polsko Slovensko Estonsko Lotyšsko Litva
0% 19 % 0% 0% 0% 15 %
0% 20 % 19 % 0 / 21 % 5 / 10 % 10 %
0% 20 % 19 % 10 % 5 /15 % 10 %
Malta Kypr Bulharsko Rumunsko
0% 0% 0/5% 16 %
0% 0% 10 % 16 %
0% 5 / 10 % 10 % 16 %
stát
Zdanění cenných papírů 0% / 6 měsíců*** 16 % 19 % 19 % 21 % 15 % 0% / 366 dnů 35 % 0% 10 % 16 %
* Údaje uvedené v tabulce vycházejí z dostupných zdrojů. Je však možné, že uplatnění nulové sazby může být v jednotlivých zemích omezeno splněním určitých podmínek. ** Sazba vzroste na 35 %, pokud platba směřuje do daňového ráje. *** Osvobození od daně, pokud jsou cenné papíry v držení déle než 6 měsíců (podle nové právní úpravy by se lhůta měla prodloužit na tři roky). Zdroj: Deloitte 2013, Carroll, Pizzola, Hultman a Segerström 2012.
Nulová sazba daně z dividend by pomohla českým investorům investujícím v Evropské unii, kteří jsou zdaněni jak v zemi, kde investují, tak v tuzemsku, a musí pak žádat finanční úřady o zpětné vrácení daně, protože dvojí zdanění je v rámci EU zakázané. Ačkoliv se zdanění kapitálu, a podíváme-li se konkrétněji na zdanění dividend, výrazně liší mezi evropskými zeměmi, nejde o jediné kritérium pro investování. Nulová daň by mohla motivovat některé, především menší investory, kteří nemohou optimalizovat zdanění kapitálu tak dobře jako velcí investoři. Nicméně investory obecně zajímá nejen zdanění kapitálu, ale i celkové zdanění firem, kam investují a další faktory, které byly zmíněny v předešlých částech.
ZDROJE ALLARD, Céline (2009): Competitiveness in Central-Europe: What Has Happened Since EU Accession? IMF Working Paper, WP/09/121. International Monatery Fund, 2009. AYYAGARI, Meghana a KOSOVÁ, Renáta (2010): Does FDI facilitace Domestic Entry? Evidence from the Czech Republic. Review of Internatinal Economics, Vol. 18, Issue 1, pp 14-29 BELLAK, C., LEIBRECHT M. a STEHRER, R. (2008): Policies to Attract Foreign Direct Investment: An Industry-Level Analysis. OECD Global Forum on International Investment.
CARROLL, R., PIZZOLA, B., HULTMAN, E. a SEGERSTRöM (2012): Corporate Dividend and Capital Gains Taxation: A comparison of Sweden to other member nations of the OECD and EU, and BRIC countries. Ernst&Young, 2012. Česká národní banka (2013): Přímé zahraniční investice za rok 2011. Česká národní banka, Sekce měnová a statistiky, Odbor platební bilance, 2013. ČTK (2012): Česko už ztrácí atraktivitu pro investory, žebříček vede Velká Británie. Dostupné z http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-56607830-cesko-uz-ztraci-atraktivitu-pro-investory-zebricek-vede-velka-britanie, citováno v září 2013.
(7)
DELOITTE (2013): Withholding Tax Rates 2013. Dostupné z http://www.deloitte.com/assets/Dcom-Global/ Local%20Assets/Documents/Tax/Taxation%20and%20Investment%20Guides/matrices/dttl_WHT_rates_2013.pdf, citováno v září 2013. Eurostat (2013): Taxation trends in the European Union – Data for the EU Member States, Iceland and Norway. European Union, 2013. FRANCOVÁ, Pavla (2013): Polsko se snaží víc než vy, vzkazují německé firmy Česku. To přišlo o pozici jedničky v regionu. Dostupné z http://byznys.ihned.cz/c1-60009290-polsko-se-snazi-vic-nez-vy-vzkazuji-nemecke-firmy-cesku-to-prislo-o-pozici-jednicky-v-regionu, citováno září 2013. KPMG (2013): Investment in the Czech Republic. KPMG Česká republika, s.r.o., 2013.
MEJSTŘÍK, Michal (ed.) a kolektiv NERV (2011): Rámec Strategie konkurenceschopnosti a výchozí náměty NERVu. Úřad vlády České republiky, 2011. Ministerstvo průmyslu a obchodu (2010): Analýza konkurenceschopnosti České republiky. MPO 2010. OECD (2011): OECD Economic Surveys, Czech Republic 2011. OECD Publishing. STANČÍK, Juraj (2007): Horizontal and Vertical FDI Spillovers: Recent Evidence from the Czech Republic. Working Paper Series (ISSN 1211-3298). CERGE-EI, Prague. SZAROWSKÁ, Irena (2008): Jak vysoké je korporátní daňové zatížení? Publikováno v rámci projektu GAČR 402/08/0067 – Finanční integrace nových členských zemí EU s eurozónou.
Volby 2013: Jak přilákat investice? – diskusní text pro předvolební debatu Vydal:
Glopolis, Praha 2013
Autor:
Ondřej Kopečný, Glopolis Autor děkuje za komentáře a doplnění panu Luďku Niedermayerovi a panu Pavlu Sobíškovi. Za případné chyby a nepřesnosti však nese odpovědnost jen a pouze autor textu.
Grafický design:
Creative Heroes (www.creativeheroes.cz)
Vydavatel:
Glopolis Soukenická 23 110 00 Praha 1 Tel./fax: +420 272 661 132 www.glopolis.org
Tento dokument vznikl s účastí RSJ a.s. a je součástí společného projektu analytického centra Glopolis a společnosti RSJ a.s., jehož snahou je rozklíčovat základní kořeny finanční krize, problémy s fungování finančního sektoru a přispět tak k hledání jeho udržitelných reforem. I když jsme si vědomi rozdílů v názorech a v posuzování některých aspektů finančních trhů, shodujeme s v potřebě kultivovat a prohlubovat debatu o aktivitách finančního sektoru a jeho vlivu na ekonomiku a na hledání férových a konstruktivních řešení. Více na www. http://glopolis.org/cs/projekty/projekt-na-financni-krizi-s-rozumem/.
Glopolis je nezávislé analytické centrum se zaměřením na globální výzvy a příslušné odpovědi České republiky a EU. Ve spolupráci s těmi, kteří utvářejí politiku, byznys a veřejné mínění, je naším dlouhodobým cílem zlepšit politickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti. Více informací na www.glopolis.org.
(8)
