JAK INTEGROVAT? Jaroslava Svobodová K otázkám integrace probíhá v tomto časopise již druhý rok rozsáhlá diskuse, ke které bych se chtěla připojit. Postižení nejsou v našem povědomí ti, kteří jsou tzv. v hlavním proudu. Jsou jakousi samostatnou minoritou, který by měla být do majority teprve přijímána. Definice a výklady pojmu integrace postižených nacházíme např. v Defektologickém slovníku, v Psychologickém slovníku P. Hartla, v Nárysu speciální pedagogiky M. Sováka a v některých textech uvedených zde ve Speciální pedagogice, dále také v MAPESU (Malém ped. slovníku Ústavu pedagogických a psychologických výzkumů PedF UK) ze kterého budu citovat. "... Integrované vzdělávání - představuje moderní přístupy a způsoby, jak zapojit žáky s těžkým a trvalým zdravotním postižením do hlavního proudu vzdělávání. Tyto děti nemají být nadále vyřazovány z běžného školního prostředí a izolovány ve speciálních (často internátních) zařízeních. Účelem je, aby se i jim dostalo takového vzděláni a výchovné zkušenosti jako zdravým vrstevníkům, avšak tyto zdravotně postižené žáky je třeba i nadále chápat jako jedince se speciálními vzdělávacími potřebami... " Integrované vzdělávání může mít množství rozličných forem dle situace v regionu, individuality postiženého dítěte a kvality rodinného zázemí. Tyto formy vyplynou ze zcela konkrétní situace v regionu. V pedagogickém terénu je pojem integrace v současné době jednoznačně chápán jako akt zařazení postiženého dítěte do běžné třídy MŠ nebo ZŠ. Integrace je však dle mého názoru spíše cílový stav, takový, kdy všechny zúčastněné strany chápou situaci postiženého dítěte (např. na ZŠ) jako přirozenou. Hlavní otázka v současné době nezní integrovat či neintegrovat, ale jak integrovat? Jak se má změnit ZŠ, aby se mohla
E3
(chtěla) pokusit o integraci v odůvodněných případech? My již víme, že změny vedoucí k integraci handicapovaných dětí musí nastat na základní škole. Učitelé na základních školách si za dlouhá léta zvykli, že postižené děti se kamsi odsouvají. Také většinou nemají ani základní speciálněpedagogické vzdělání a instituce tzv. cestujících speciálních pedagogů u nás neexistuje - a ještě delší dobu existovat nebude. Většina stávajících učitelů na běžných školách je natolik zatížena dřívější segregací postižených, že s myšlenkou integrace některých handicapovaných jedinců nebo dokonce s představou budoucí "ško-
ly pro všechny" vnitřně nesouhlasí, vřazení postiženého dítěte se obává. Takový vnitřní nesouhlas kantora jemuž osvícený ředitel přikázal nebo doporučil zařazení postiženého dítěte do třídního kolektivu, může mít pro psychiku dítěte i jeho rodičů nedozírné následky. Je-li dítě třeba vřazeno "na zkoušku", velmi záleží právě na vnitřním postoji učitele, aby dítě v této zkoušce obstálo. Pokud učitel chce dokázat, že měl pravdu, že toto dítě do běžné školy nepatří, dokáže to jistě snáze, nežli postižené dítě a jeho rodiče. V propagaci nových myšlenek je třeba se urychleně a cíleně zaměřit na studenty pedagogických fakult a mladé začínající učitele, kteří mohou přinést do praxe odlišné postoje. Při různých stážích, sportovních a j iných aktivitách, mohou být vtaženi do společného života s postiženými. Pokud ještě na fakultě projdou přiměřenou přípravou, mohou se zvolna za pár let postoje našich učitelů ZŠ měnit. Jsou ovšem již nyní učitelé, kteří cítí, že neobvyklá situace, která může pro ně nastat vřazením postiženého dítěte do jejich třídy, je pro ně výzvou, možností ověřit si vlastní schopnosti, doplnit si vzdělání, pracovat na sobě, obohatit profesionální, citovou i etickou stránku svého života. O optimálním začlenění, o splynutí se společností je možno hovořit všude tam, kde postižený ve společnosti opravdu žije podobným způsobem jako ostatní a všechny zúčastněné strany považují tento stav za přirozený a normální. O které zúčastněné strany se většinou jedná? Za prvé jsou to rodiče postiženého dítěte, kteří jsou na-
prosto bezradní a většinou pokorně přijímají verdikt či radu pedagogicko-psychologické poradny nebo kmenové školy, kam dítě patří. Za druhé jsou to učitelé základni školy, nemající pražádné zkušenosti s výukou postiženého dítěte. Za třetí je to postižené dítě samo, které nemá možnost své vřazení do vzdělávacího zařízení nikterak ovlivnit. Naopak, při jednorázové prohlídce v PPP či při zápisu do ZŠ, který je také jednorázovou záležitostí, upozorní spíše na své nedostatky, nežli na své potencionální schopnosti. Za čtvrté jsou zde spolužáci a jej ich rodiče, které může (ale nemusí) vhodně motivovat učitel. Je vidět, že se všemi, kteří se budou na integraci nějak podílet, je třeba předem určitým způsobem pracovat. Kdo je tedy ten zodpovědný, který se postará o to, aby se splnily nezbytné podmínky integrace (o některých hovoří například F. Kábele ve Speciální pedagogice 92/93 č.l Kritéria a podmínky socializace tělesně, zdravotně, smyslově a mentálně postižené mládeže nebo L. Kubová v Spec. ped. 91/92 č.l K integraci postižených dětí)? Protože je třeba vnitřního souhlasu všech zúčastněných stran a také značné znalosti každého případu pro jeho kvalitní a dlouhodobé zhodnocení, musí existovat takové místo, které případ kvalifikovaně posoudí, dokáže dlouhodobě motivovat rodiče, učitele, vedení školy. Problémy postiženého a jeho rodiny je nutno řešit v prvé řadě v regionu. Situaci by mohlo řešit regionální centrum péče o postižené. Toto centrum může vzniknout
různým způsobem a při různých zařízeních. U nás v Teplicích funguje na základě velmi úzké spolupráce dvou základních partnerů, kterými jsou Speciálněpedagogické centrum při MŠ Dětské lázeňské léčebny Nové lázně a Občanské sdružení a Soukromá ZvŠ a PŠ pro děti s více vadami-ARKADIE. Regionální centrum péče o postižené, ať je jeho oficiální název jakýkoliv, se může stát rodině důvěrným partnerem, poradcem, prvotní nezbytnou podporou, zdrojem veškerých potřebných informací. Je součástí téhož regionu jako rodina. Má možnost se kontaktovat s konkrétní školou i učiteli, kterých se vřazení konkrétního dítěte bude týkat. Depistáž a evidence, dále pak včasné psychologické a speciálněpedagogické vyšetření je předpokladem včasné předškolní speciálněpedagogické péče, která je zase předpokladem úspěšné integrace postiženého dítěte do běžné školy v místě bydliště. S kurzy předškolní přípravy, které pořádáme již dva roky, máme již první dobré zkušenosti. Týkají se zvláště postižených dětí, které dostaly odklad školní docházky. Tento rok odkladu nesmí být rokem promarněným. Rodiče se naučí pracovat se svým dítětem tak, aby se mož-
nost jeho počáteční školní neúspěšnosti snížila na minimum. Speciální pedagog centra má zase příležitost k důkladnému poznání dítěte. Pracovníci centra také navazují kontakt se základními školami. Konkrétně jsme řešili např. případ děvčátka s kvadruparetickou formou DMO, upoutaného na vozík. Rodiče byli motivováni, vzorně navštěvovali více než rok kurz předškolní přípravy. Dítě i rodiče byli na vstup do první třídy ZŠ připraveni. Ne tak bezbariérová škola, která dítě sice zapsala, ale učitelka souhlasila pouze se zařazením na zkoušku a její vnitřní nesouhlas byl zcela zjevný. Proto jsme vyhledali jinou školu, bariérovou, kde děvče zatím prospívá a se kterou nadále spolupracujeme. Snažíme se např. pomoci opatřit prostředky na opravu výtahu, který je nefunkční. I po vřazení do ZŠ bude žák i rodina potřebovat speciální péči různého druhu, kterou běžná ZŠ nedokáže zařídit. Např. služby speciálního pedagoga, pomoc rodině při dopravě dítěte, vhodné aktivity pro volný čas, individuální rehabilitační cvičení apod. Regionální centrum péče 0 postižené tím, že bude o konkrétních problémech svých klientů vědět, může 1 iniciovat jejich uspokojivé řešení.
VYSOKOŠKOLSKÉ CENTRUM PRO INTEGROVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ ZRAKOVÉ POSTIŽENÝCH STUDENTŮ Wanda Gonzúrová Integrace zrakově postižených je v poslední době značně diskutovaný problém, který byl po dlouhá léta opomíjen. Problematika celého integračního procesu zasahuje do mnoha oblastí, ať už to je výchova a vzdělání, psychologie, sociologie a mnohé další. Pokud na tomto místě pomineme všechny problémy spojené s etickou a morální připraveností "zdravé populace" vytvořit optimální podmínky pro integraci zrakově postižených, zůstává problém vlastního handicapu. Proto jednou z nejdůležitějších otázek je v každém případě otázka kompenzace zrakové vady.
ní a výstupní periférie počítačů. Jejich prostřednictvím, tak získá nevidomý a těžce zrakově postižený přístup k informacím, uloženým na paměťových médiích počítačů či počítačových sítí. Jejich prostřednictvím může nevidomý zpřístupnit výsledky své práce vidícím a pracovat tak zcela nezávisle. Tím se nevidomým a těžce zrakově postiženým vytvoří podmínky pro studium srovnatelné s podmínkami ostatních studentů. A právě tyto skutečnosti se staly základem filozofie vysokoškolského centra integrovaného studia zrakově postižených.
Vzhledem k tomu, že devadesát procent informací o vnějším světě získáváme zrakem, dochází při jeho porušení či ztrátě ke značnému informačnímu deficitu. Překonání tohoto informačního deficitu, schopnost samostatného získávání, zpracování a předávání informací, je nezbytným krokem k integraci zrakově postižených jak ve studiu, tak i v zaměstnání a osobním životě.
Vysokoškolské centrum bylo vybudováno na katedře matematiky fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v rámci projektu TEMPUS, mezinárodního projektu pro podporu vysokoškolského studia ve východoevropských zemích. U zrodu specializovaného projektu podpory studia zrakově postižených stála Česká unie nevidomých a slabozrakých. Projekt byl schválen a za finanční podpory bruselského centra Tempus bylo ve školním roce 1991/92 zahájeno budování vlastní učebny, včetně vybavení nákladnými elektronickými kompenzačními pomůckami.
Otázka kompenzace částečné či úplné ztráty zraku je velmi složitá a teprve moderní technika přináší nové možnosti. Nejmodernější kompenzační pomůcky jsou koncipovány tak, že slouží jako vstup-
V učebně je instalována počítačová síť
a jednotlivá pracoviště jsou vybavena specifickými pomůckami tak, aby s nimi mohl pracovat každý uživatel, bez ohledu na zrakovou vadu. Dvě pracoviště pro nevidomé jsou s osmdesátiznakovými braillskými řádky, čtyři pracoviště pro slabozraké mají velký displej a jsou opatřeny speciálním softwarem pro zvětšování písma. Všechna pracoviště jsou ještě vybavena hlasovými výstupy, takže uživatelé mohou kombinovat zrakovou, respektive hmatovou práci s prací sluchovou. Hlasového výstupu lze použít nejen pro práci v češtině, ale i v němčině a angličtině. Vedle takto vybavených uživatelských pracovišť v počítačové síti je v učebně instalováno čtecí zařízení OCR, kterým je možné převádět běžné černotiskové texty do digitální formy. Digitalizovaný text je pak možné vytisknout na laserové tiskárně v potřebné velikosti, nebo na braillské tiskárně bodovým písmem a nebo lze text číst přímo pomocí kompenzačních pomůcek v počítačové síti. Další možností je konverze digitalizovaného textu pro digitální zápisník EUREKA. Pro zpřístupnění běžného textu jsou v pracovně k dispozici i dvě televizní lupy a optakon. Toto technické zázemí umožňuje uživatelům samostatnou práci a při studiu se stávají nezávislými na své okolí. Zřízení učebny umožňuje zpracování vlastních textů s možností uchování v digitálním formě nebo vytisknutí v bodovém písmu či černotisku. Hlasové výstupy v německé a anglické verzi jsou výbornou pomůckou pro studium jazyků, pro vyhledávání ve slovnících i pro četbu cizojazyčné lite-
ratury. Zřízení učebny umožňuje i samostatnou práci s literaturou. Součástí centra bude i digitální knihovna, která je postupně budována. Fond základní i výběrové literatury bude dostupný prostřednictvím braillského výstupu, posíleného hlasovým výstupem, popřípadě využitím zvětšeného písma na počítači nebo televizní lupou. Digitalizované formy textu lze upravit i pro speciální zápisníky pro nevidomé, případně lze využít možnosti tisku vybraných částí digitálních textů ve zvětšeném či bodovém písmu. Ve školním roce 1992/93 byla speciální učebna uvedena do provozu. Učebna a její veškeré zařízení i služby jsou určeny nejen zrakově postiženým studentům softwarového inženýrství, ale i všem zrakově postiženým studentům všech vysokých škol i zrakově postiženým odborníkům. Pracovníci centra zajišťují jak základní kursy práce s počítačem a kompenzačními pomůckami, tak i specializované kursy programování či práce s textovými editory. Spolu s odbornými technickými službami je pro zrakově postižené studenty i všechny, kteří jsou s nimi v kontaktu, vytvářeno i zázemí poradenské a sociálně rehabilitační. V průběhu prvního školního roku bylo technického zařízení i služeb centra využíváno nejen vysokoškoláky, ale i zrakově postiženými studenty středních škol, kteří do centra pravidelně docházeli. Centrum se např. podílelo i na přípravě jazykových učebnic v bodovém písmu pro těžce zrakově postižené a nevidové žáky, kteří navštěvují běžné základní školy
v rámci integrované výuky. Centrum spolupracuje s tyfloservisem a digitalizačním střediskem České unie nevidomých a slabozrakých na vytváření zázemí, nezbytného pro proces integrace zrakově postižených žáků a studentů. Centrum má za sebou první školní rok, během kterého byly ověřeny základní myšlenky tohoto projektu a byly získány mnohé podněty pro další rozvoj práce centra. Spolupráce se zrakově postiženými na fakultě přispěla k odstraňování bariéry
Sdělení
mezi "zdravými" a postiženými. Otevření centra integrovaného studia zrakově postižených na katedře matematiky fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT se vytvořilo vhodné klima pro další rozvoj integračního procesu nejen ve školství, ale i ve společnosti vůbec. Projekt TEMPUS - kontaktní osoby: Ing. Zdeněk Culík, RNDr. Wanda Gonzúrová, Ing. Marian Juřík, Ing. Ivo Němeček.
redakce
Zájemcům o nový odběr časopisu Speciální pedagogika sdělujeme, že nové přihlášky přijímáme průběžně a distribuci časopisu zahajujeme podle nejbližší možnosti. Pokud vám faktury za časopis bude hradit jiný plátce, neopomeňte v objednávce uvést jeho adresu. Omezí se tím obtíže s identifikaci plateb v bankovních výpisech. Všem zájemcům o časopis oznamujeme, že až do vyčerpání zásob zasíláme na objednávku i čísla z dotisků předchozích ročníků, a to se slevou (1 číslo ä 10 Kč). Xerokopii kteréhokoli čísla zhotovíme za 25 Kč. Při mimořádné zásilce účtujeme poštovné dle platného poštovního sazebníku. Děkujeme autorům, kteří posílají své příspěvky na disketách. Výroba časopisu se tím podstatně urychlí. Vaše diskety obratem vrátíme. Bližší informace, týkající se požadavků na technické zpracování příspěvků na disketách, jsme otiskli v minulém čísle (SP 1993/94, č. 3). Redakce
