Článek pana Jaroslava Hájka, publikovaný v časopise Včelařství č.6, ročník 2011.
Očko ano, ale jak? Když jsem psal tento článek, netušil jsem, jakou obrovskou vlnu dotazů tato problematika vyvolá. Proto jsem se rozhodl k tomuto námětu krátce vrátit a jelikož včelařím od roku 1975, předat některé zkušenosti mladým začínajícím včelařům. Každý, kdo dlouhodobě odebírá Včelařství, tak na fotografiích vidí, že očka jak ve světě, tak u nás, hlavně u novodobých výrobců úlů jsou přesně uprostřed přední stěny nástavku, tam kde se protínají úhlopříčky. To se z estetického hlediska líbí včelařům, ale v žádném případě to nevyhovuje včelám. Je to nejhorší umístění očka, jaké může včelař zvolit. Abychom mohli tento problém vyřešit, tak si musíme položit dvě otázky: 1. Co vyhovuje včelařům? 2. Co vyhovuje včelám? Každý včelař, který chce u včel pracovat s nejmenší námahou, zvolí teplou stavbu. Za úlem stojí rovně a páteř je minimálně namáhána. Při studené stavbě stojí v boční poloze a po ošetření několika včelstev musí přestat, protože páteř je nepřirozeně namáhána. Na tuto otázku máme tedy jasnou odpověď, včelařům se daleko lépe, přirozeněji a s menší námahou pracuje při stavbě teplé. Na otázku co vyhovuje včelám, dostane každý včelař odpověď od roje v rojáku nebo od roje, který se usadí bez jeho vědomí v prázdném úle. Jak roj v rojáku, tak roj v prázdném úle nestaví ani teplou ani studenou stavbu, ale šikmou pod úhlem 45º. To by ale znamenalo nestejnou délku rámků a takto nikdo včelařit nebude. Je tu ale jiná, velice jednoduchá a elegantní možnost a to očka z prostředku nástavku přesunout na kraj. Tím při zachování teplé stavby a pohodlné práce včelaře, včelám zajistíme, co je jim přirozené, tedy šikmou stavbu pod úhlem 45º. Tento problém jsem již vyřešil na své včelnici v roce 1980 a přitom se u nás i ve světě stále vnucuje včelám to co je jim nepřirozené. Když máme očko při straně, jde o to, aby bylo těsně u spodní části nástavku, abychom mohli pro proudění vzduchu do všech uliček tam i zpět, využít včelí mezeru 6-8mm mezi nástavky. Včely nám samy řeknou to, že přesně takto si očko přejí umístit, když u prvního a někdy i u druhého rámku vykoušou růžek plástu proto, aby jim vzduch ta i zpět proudil cestou co nejmenšího odporu, tedy nejvíce ekonomicky. Význam oček se hlavně projevuje při řepkové snůšce, kdy jsou denní přínosy přes 10kg a včely musejí veliké množství vody, které je v nektaru nejpozději přes noc vyvětrat, protože další den snůška pokračuje. To samé platí samozřejmě i při ostatních snůškách. Včelaři, kteří očka nepoužívají a připravují včelám veliké množství práce navíc a to se samozřejmě projeví snížením medného výnosu. Očko je geniální vynález, který včely dokonale využívají. Bohužel jsou včelaři, kteří očka striktně odmítají a včelaří bez nich. Když převěsí plodové rámky nad mřížku do medníkových nástavků, tak jim trubci hynou na mřížce, protože se nemohou dostat z úlu ven.
1
Tady už končí včelaření a začíná „vraždění neviňátek“. Tím, že máme očka na straně při spodní části nástavku, tak včelám zajistíme i bezproblémové zimování. Při podletním krmení začínají zimní zásoby včelstvo stlačovat směrem k očku a to zimuje tam, kde ho potřebujeme mít, u očka a přívodu vzduchu. Zásoby má na celé ploše rámků a může za nimi celou zimu nerušeně postupovat. Na jaře nastává to, že včely postupně od očka zaplodovávájí celou plochu rámků. Když máme očko uprostřed nástavku, tak se včelstvo musí rozhodnout na kterou plástovou stranu bude postupovat. Tady nemá žádný velký výběr, ať postupuje vpravo nebo vlevo, tak mu ve vrcholné fázi zimy zásoby na jedné straně dojdou (na druhé straně jich má dost, ale nemůže se za nimi přemístit) a zimování nedopadne dobře. Očka doporučuji o průměru 2,5cm. Při zimním skladování medníkových nástavků do nich přesně zapadají větší korkové zátky, které si včelař koupí. Včelaři mají také strach, že se přes očka dostane do úlu zima. Tento problém ať nechají na včelách. Většina včelstev asi 90% nechá očka o celém průměru 2,5cm nezúžená přes celou zimu. Asi 10% včelstev si očka částečně zúží propolisem, který na jaře odstraní. Včely samy nejlépe vědí, kolik vzduchu, který se jim přes očka dostává do úlu potřebují. Z tohoto důvodu nechápu současný vynález dnešních výrobců úlů, kteří mají u oček přišroubované kolečko z umělé hmoty, ve kterém jsou různé otvory a včelař točením kolečka zvětšuje nebo zmenšuje průměr očka. Tady platí jednoznačně pravidlo, že zmenšení a opětovné uvedení očka do plného průměru 2,5cm si včely provedou nejlépe samy. Pokud máme očka u strany nástavku, tak jde také o to, aby česna a otvory v česnových vložkách byly pod očky také na stejné straně. Když včelař stojí před úlem a dívá se na něj, tak to musí být na pravé straně. Úly jsou většinou situovány na jih nebo jihovýchod a když bychom očka a česna umístili na levé straně, tak by na ně převažující západní atlantické proudění přinášelo dešťové přeháňky. Česnové vložky se na letní období ze včelstev odebírají a vytváří se veliké česno přes celou šířku úlu asi o výšce 3cm. V srpnu, když nastane podletní krmení se tyto česnové vložky musejí do úlu vrátit, aby se zabránilo loupeži. Když jsou ale v česnových vložkách otvory uprostřed, tak je to špatně. Musejí být na pravé straně pod očkem. Všechny tyto úpravy oček a česen, které popisuji u stavby teplé také platí pro stavbu studenou. Nepřirozená práce včelaře v boční poloze u stavby studené ale zůstává – tu nelze odstranit. Dále se budu zabývat svými zkušenostmi, protože řadu věcí, které se ve včelařství neřeší, mám již dlouhodobě vyřešené. Rámková míra Nechám na včelařích, pro jakou rámkovou míru se rozhodnou. Největší chybou ale je, když má včelař na včelnici dvě nebo tři a někdy i čtyři rámkové míry. To mu potom vzniká neřešitelný hlavolam. Pokud chceme moderně včelařit, tak musíme mít na včelnici jednu rámkovou míru v plodištích, v mednících a také v plemenáčcích. Na tomto názoru neuhnu ani písmeno! I když jsou ve světě úly v miliontých sériích, které mají ve své konstrukci dvě rámkové míry a jsou v médiích vychvalovány, tak nejsou dobré. Dvě rámkové míry v úle
2
přinášejí včelařům komplikace a nejde v nich jednoduše a efektivně včelařit, tak jako při jedno rámkovém úlu. Já jsem zůstal u tradiční rámkové míry 39x24cm a čtyř nástavků po 11 rámcích. Jako celoroční plodiště používám dva nástavky a další dva používám jako medníky. Když je dobrá snůška řepky a včelstvo z ní přinese 35-40kg, tak dostává ještě pátý nástavek. Spodní nástavek plodiště mám konstrukčně vyřešen tak, že v zadní části mám okénko a stavební rámek s trubčinou. Za okénkem mohu v případě většího výskytu varroázy jednoduše vyndat a vyřezat. Včelstvo mi také přesně doslova na hodinu řekne, kdy si přeje třetí nástavek. Jsou tu ještě další možnosti, které okénko umožňuje. Každý český a moravský včelař, který včelaří stylem dno + nástavky musí přiznat, že mu okénko chybí. Když už ne pro nic jiného, tak radost ze včelaření. Chov matek Matky chovám od roku 1980 a tak mohu tuto problematiku dobře posoudit. Chovám z vajíčka (jenom výjimečně z červíka), aby budoucí matka měla již od prvního dne obsluhu jaká ji náleží. Žádné přelarvování nepoužívám. Tady se chci zastavit u komerčních chovatelů matek. Dělají velice záslužnou práci a naše včelařství posouvají na vyšší úroveň. Je tady ale jeden problém a tím je kvalita. Komerční chovatelé mají pochopitelnou snahu s co nejmenším počtem včel vychovat co nejvíce matek. Proto používají ve většině případů oplodnáčky, kde matku vychovají minimem včel. Nebudu rozebírat to, že když do chovu přijde studené deštivé počasí, tak malé množství včel tuto situaci těžko zvládá a na kvalitě matky se to projeví. Chci se zastavit u jiného problému. Jakmile matka v oplodňáčku zaklade několik buněk, už je distribuována k příjemci a ten neví (ponecháme stranou to, že ji často špatně přidá), jak kvalitně tato matka bude klást proto, že to nelze v oplodňováčku na malé plástové ploše posoudit. Já chovám zásadně do plemenáčků většinou třírámkových. Samozřejmě, že mi na chov padne více včel a plodu. Série proto zakládám mezi 22-24.červnem, aby líhnutí matek a plnění plemenáčů probíhalo okolo 10. července, kdy už většinou končí snůška a větší množství včelího materiálu mohu použít na chov. V této době je důležité dávat pozor na loupež. Ideální je mít na katastru obce oplozovací stanici vzdálenou nejméně 2km a pak vše dopadne dobře. Teď se dostáváme k obrovské výhodě plemenáčů. Za více než tři dekády chovatelské činnosti si dovolím napsat, že chovatel může být sebelepší, ale vždy to dopadne přibližně tak, že z deseti matek v plemenáčích je jich šest výborných, dvě průměrné a dvě jsou špatné, přestože jsou to všechno sestry. Nikdy se nám nepodaří vychovat celou sérii jenom vynikajících matek. Zabraňují nám v tom genetické zákony. V plemenáči snadno zjistíme, že 10-14dnů po oplození má šest výborných matek krásné elipsovité hnízdo plodu, bez mezerovitosti na které se srdce chovatele doslova směje. Dvě další matky mají také elipsovité hnízdo plodu, ale tak již najdeme částečně mezerovitý plod. Tady dlouho zvažuji, zda takovou matku pustím do chovu nebo ne. Poslední dvě matky mají ve stejnou dobu asi 1dm² mezerovitého plodu a ty okamžitě ruším, přesto že jsou mladé.
3
Toto všechno komerční chovatel matek, který chová do oplodňáčků nemusí zjistit. Zjistí to až včelař, který si matku koupil a pokud ji dobře přidal, tak vidí, klade špatně. K těmto chybám v mém chovu nemůže nikdy dojít, protože špatné matky ruším už v plemenáči, ještě než tento oddělek přidám do včelstva. Ve Včelařství byla otištěna řada obrázků z oplozovacích stanic našich předních chovatelů. K mému velkému údivu mají někteří tito chovatelé malé oplozovací úlky umístěny na přímém slunci v nezastíněné poloze. Vůbec si neuvědomují, jaké peklo těmto malým včelstvům v malých úlcích s jednoduchou stěnou připravují. Při teplotách na slunci, které v létě přesahují 40ºC se i tento fakt projevuje na kvalitě matek. Na oplozovací úlky může svítit ranní slunce do 10hod a večerní po 18hod, ale největší denní žár musíme utlumit využitím stínu stromů a keřů. Přidáním matek s celým oddělkem z plemenáče je pro včelaře hračkou a prakticky se nedá pokazit. Tyto operace provádím většinou v srpnu, kdy už mají mladé matky v plemenáčích svoje včelky a oddělky začínají sílit. U včelstva, které má nekvalitní matku, ať už se jedná o malý medný výnos, rozbíhavost na plodu, bodavost nebo trubcokladnou matku, provedu dopolední prohlídku a matku zruším. Včelstvo nechám celý den v klidu, aby pocítilo osiřelost a až večer, kdy začíná ustávat let včel, na úl položím papír (nejlépe čistý bez potisku). Na něj nasadím prázdný nástavek, u kterého korkovou zátkou uzavřu očko a do nástavku umístím oddělek s mladou matkou z plemenáče a rámky doplním do plného počtu nástavku. V literatuře se píše, aby včelař v papíru udělal několik dírek. Já dělám jenom jednu a to ještě vzadu v rohu. Jde o to, aby proces spojování proběhl co nejpomaleji – tady nic nenachvátáme. Úl z vrchu uzavřu, a když ráno přijdu na včelnici, tak už na česně vidím papírovou vatu od včel. Uvolním korkovou zátku z očka a včelstvo nechám několik dnů v klidu. Potom udělám prohlídku (matka je vždy bez problémů přijata) a ponechám pouze dva nástavky, aby už bylo včelstvo připraveno na zimní provoz. Když přidávám mladou matku s oddělkem v plemenáči do trubčic, tak je to znovu většinou v srpnu. Večer, kdy končí let včel, tak trubčí včelstvo, které je v té době většinou ve dvou nástavcích opatrně přendám do manipulačních beden, které uzavřu víkem. Česno uzavřu hadrem a očko ve druhém nástavku korkovou zátkou. Do spodního nástavku narovnám pylové a zásobní rámky a za okénko vyřezaný stavební rámek. Na spodní nástavek dám papír a na něj druhý nástavek, do kterého zepředu umístím oddělek z plemenáče s mladou matkou a rámky dorovnám do plného stavu. Úl z vrchu uzavřu. Tím do něj není žádný přístup (oddělek uvnitř má vzduchu dost) a trubčí včelstvo z manipulačních beden začnu střepávat do trávy před úl a rámky uklízím. Trubčí včelstvo se mi začíná věšet na přední stěnu úlu na místě česna a očka, ale do úlu nemůže. Počkám ještě 20min a když už se začíná stmívat, tak špičkou nože uvolním hadr na česně na jednu včelu a trubčí včelstvo se během noci postupně vžebrá k mladé matce, kterou chrání papír znovu jenom s jednou propíchnutou dírkou. Ráno když odstraním hadr z česna, korkovou zátku z očka a podívám se za okénko na stavební rámek, tak už se na něj včela začínají věšet a pokud je snůška, tak i stavět. Tím je potvrzeno, že trubčí včelstvo bylo bez problémů zachráněno mladou matkou z plemenáče.
4
Všechny tyto operace, které včelař provádí jenom s matkou v klícce, kterou koupil od chovatele, jsou daleko složitější a komplikovanější a dochází při nich ke ztrátě matek. Proto bych chtěl mladým včelařům, kteří mají více než 10 včelstev poradit „Nebojte se chovu matek“ , ale chovejte zásadně v plemenáčích (nejlépe tří rámkových). No chov vám padne více včelího materiálu, ale to se vám bohatě vrátí v tom, že budete přidávat pouze kvalitní matky a vyvarujete se tak ztrátě matek, které se přidávají jenom samotné v klícce. Pro mladé včelaře, kteří mají jenom do 10ti včelstev, poradím jednoduchý chov matek, který starší včelaři znají, ale dělají v něm velikou chybu. Když nechceme dělat sériový chov, tak se dá výborné včelstvo rozdělit na dvě části. Matka s částí plodu, s částí mladušek a zásobami se přendá do jiného úlu, zúží se u něj česno a zajistí voda, protože jí prvních několik dnů nemá kdo přinést. Matka musí vždy jít do nového úlu! Když by zůstala v původním úlu, tak by byl nově vytvořený oddělek do večera vyloupen. V původním úlu, který o nástavek snížíme matka chybí. Proto tam ponecháme část plodu, kde jsou vajíčka a červíky, část mladušek a zůstanou tam i létavky. Tím si včelaři myslí, že mají hotovo. To je ale ta veliká chyba. Pro původní včelstvo. Které ztratilo matku, část plodu, část mladušek a zásob je to obrovský šok, který se snaží urychleně řešit. Řeší to tak, že si matečníky narazí na nejstarších možných červících, aby matku mělo co nejdříve. Když včelař nezasáhne (a to se ve většině děje), tak se vylíhne matka z nejstaršího červíka, která je velice nekvalitní a i když se oplodní a začne klást, tak ji včely na jejím plodu brzy mění. Výsledkem je, že do zimy nám jde slabé včelstvo, které nám v následujícím roce mnoho užitku nedá. Osiřelé včelstvo ale nenarazí matečníky jenom na nejstarších červících, které jsou nekvalitní. Bývá tam 10-15 matečníků různého stáří. Čtvrtý, a když není zcela jasno pátý den po rozdělení původního včelstva musí včelař zasáhnout. Všechny zavíčkované matečníky musí odstranit a ponechá tam dva nebo tři, které nejsou zavíčkované a jsou založené na vajíčkách. Tímto zákrokem si vychová velice kvalitní matku. Pokud je rozdělované včelstvo dostatečně silné, můžeme z něj vytvořit i další dva oddělky do plemenáčů, které musíme umístit 2km mimo včelnici. Když bychom je ponechali na včelnici, tak by je mateřské včelstvo vyloupilo. Samozřejmě se po čtyřech dnech musí zavíčkované matečníky také odstranit a nesmíme zapomenout na vodu. U všech takto rozdělených včelstev v následujících dnech hlídáme zásoby. V odborné literatuře se doporučuje každý druhý rok měnit matku. I když jsem chovatel matek a nebyl by to pro mne žádný problém, tak mám na věc jiný názor. Mladým včelařům doporučuji, aby postupovali jako já. To že mám matky značené je samozřejmost. Dělám ale ještě jednu věc, kterou drtivá většina včelařů nedělá. Už ve starém Říme věděli, jak je důležité „Litera skrypta manet“ neboli Napsané zůstává. V každém úlu mám papír a veškerou činnost, kterou tam provádím mám zapsanou. V zimě, když mám čas, tak si tyto údaje přepisuji do sešitů (každý úl má svůj sešit) a tím mohu dlouhodobě sledovat dění ve včelstvech. Zjistil jsem to, že každý druhý rok měnit matky by u některých včelstev bylo kontraproduktivní. Na včelnici mám včelstva, která jsou tři roky nad medným průměrem včelnice a teprve čtvrtý rok si matku mění tichou výměnou. I když se tento (čtvrtý rok) dostanou na průměr nebo pod medný průměr včelnice, tak další tři roky jsou s novou matkou
5
znovu vysoce nadprůměrné. Do takovýchto včelstev každý druhý rok „sáhnout“ mladou matkou by byl doslova hřích! Konkrétně v loňském roce 2011 jsem měl takovéto včelstva tři. Žluté matky z roku 2007 si včely v loňském srpnu vyměnily tichou výměnou bez zeslabení včelstva. Jedno včelstvo bylo pod medným průměrem a dvě, přestože tyto matky již podle doporučení měly z úlu už dávno zmizet, nad průměrem včelnice. Toto všechno ale včelař může zjistit jedině, když má matky značené a vše dlouhodobě napsané. Když někde udělá chybu, tak ji může najít desítky roků zpět! Těší mne, že jsem tyto včelařské dovednosti naučil tři mladé včelaře z naší ZO Horní Dubenky. Včelařskou situaci na okresech Jihlava, Pelhřimov a Jindřichův Hradec mám dobře zmapovanou a troufám si napsat to, že matky má značené asi 10% včelařů a těch, kteří si vedou dlouhodobé včelařské záznamy jen asi 1%.Podobná situace bude podle mého odhadu i v celé republice. Je to škoda, protože tyto zdánlivé maličkosti se včelařům bohatě vrátí v medném výnosu. Mohl bych psát ještě o celé řadě včelařských problémů, které jsem za 37 roků včelaření logickým uvažováním zjistil a o kterých se včelaři v odborné literatuře nedočtou. Nechám to ale na renomovaných odbornících. Mladým, ale i ostatním včelařům můžu slíbit, že když se budou řídit obsahem tohoto článku, tak budou mít plné konve medu.
Jaroslav Hájek Kaliště 36 588 51 Batelov Tel: +420 606 107 539
6
